Queen – Kompletní příběh

Queen KOMPLETNÍ PŘÍBĚH

BOOK &ZINE

BOHEMIAN RHAPSODY. LIVE AID. FREDDIE MERCURY. OD POČÁTKŮ AŽ NA VRCHOL TÉMA NAVÍC! 50 NEJLEPŠÍCH SKLADEB

100% NEOFICIÁLNÍ

Queen: barvami hýřící rockoví slavíci hách o tom, co se nyní okolo jeho kapely děje, zcela klidný: „Jsme teď známější kapela a můžeme si dovolit víc se soustředit na vlastní prezentaci. Gradaci považujeme na koncertech za důležitou, aby to byl pro fanoušky kompletní večer, vizuální stránka se na ní ale podílí stejně jako hudba. Ta má samozřejmě přednost, ale pokud přidáme určitý efekt nebo určitá světla, umožní nám to dosáhnout v určitém čase určité nálady, aby bylo zdůrazněno to, co hrajeme.

Musíte pochopit, že v původním slova smyslu hrajeme romantickou hudbu. Je to zážitek, který zjitří vaše emoce. Je tu určitá osobitost, kterou s naším publikem sdílíme. Jsme v tomto trošku schizofrenní. Některými věcmi se chceme zabývat vážně a jinými zase ne.“ Máme tu singl Bohemian Rhapsody a desku A Night at the Opera, kvintesenciální studiový záznam. Máme tu kapelu, která na přebalech svých alb hrdě prohlašuje, že neobsahují „žádné syntezátory“.

A pak tu máme kapelu, která to vše potřebuje zahrát živě na jevišti. Když jsem se tehdy Briana zeptal, jak z toho hodlají vybruslit, odvětil: „Na pódiu hrajeme skladby jinak než ve studiu, protože potřebujeme udržovat obousměrný kontakt s diváky.

S nahrávkou zacházíme jako se samostatnou věcí, stejně jako s živým vystoupením. Nic bychom neznamenali, kdybychom nebyli schopni živě vystupovat. Na studiovém záznamu máme často velmi složité věci, ale vždy se snažíme, aby nebyly komplikované jen pro tu samotnou komplikovanost. Už od druhého alba mají naše skladby hodně vrstev.“ Na tomto prohlášení je vidět, že album Queen II představuje v růstu kapely významný milník – a mimochodem je to i mé oblíbené album. Brian celou myšlenku rozvedl ještě dále: „Tato alba vás mohou ovlivnit ve více směrech. Čím déle je budete poslouchat, tím více si z nich odnesete.“ I tak

si ale hned poté, co Bohemian Rhapsody a A Night at the Opera putovaly do světa, dělal Brian poznámky k „dalšímu zlepšení“: „Rád bych nás viděl všechny čtyři více spolupracovat při tvorbě písní. V případě A Night at the Opera to nebylo možné, protože jsme neměli dost času – někteří z nás byli v jednom studiu a ostatní v jiném, takže jsme ztratili ten skupinový pocit. Není to tak, že bychom byli příliš individualističtí, “ tvrdil May. „Některé skladby na tomto albu utrpěly tím, že jsme je nedělali společně, a tím, že měla jedna osoba často příliš velkou odpovědnost. Nemůžu prozradit konkrétně, které to jsou, protože bychom lidem zkazili požitek. Navíc si vůbec nemyslím, že je to špatné album. Miluji ho.“

Zákoutí tvůrčího procesu Pokračovali jsme v rozhovoru o různých aspektech práce v kapele a o tom, jak

„Hrajeme romantickou hudbu.

Hudbu, která zjitří vaše emoce.“ Brian May 42

Osobnost v čele A pak tu byl Freddie. Jak fungovala chemie mezi Mercurym a Mayem, zvláště když May pracoval na Mercuryho písních? „Freddie a já spolupracujeme naprosto přirozeně. Není to těžké, spíše naopak. Myslím, že má talent maximálně využít mého potenciá­ lu. Obvykle má všechno až do poslední noty hotové, pak mi zavolá a řekne mi, jak by si to představoval. Většinou nenastanou žádné třenice, ačkoli jsme všichni docela silné osobnosti. Jsme do jednoho velmi tvrdohlaví, zejména ve studiu, a z toho nemám úplně dobrý pocit.

Obecně ale platí, že pokud jde o skutečně důležité otázky, nakonec se domluvíme. Všichni víme, kam směřujeme – dohadujeme se jen nad tím, jak se tam dostat.“ Koneckonců, kdo by se chtěl srovnávat s Freddiem Mercurym? Ostatní členové Queen tlačili svého zpěváka do popředí a povzbuzovali ho, aby svou magickou osobnost vystavil médiím a veřejnosti.

Měli takovou důvěru ve vlastní hudební schopnosti a obchodní inteligenci, že byli naprosto spokojení s Freddieho rozletem. „Je dobře, že má Freddie tak silnou osobnost, že mu nestoupá sláva do hlavy, což se mohlo docela dobře stát, “ říkal tehdy May. „Je zvláštní, jak se to vše seběhlo. Freddie byl náš frontman a my jsme ho vědomě používali tímto způsobem. Tisk v tomto ohledu zašel možná až příliš daleko. Mnoho novinářů si jen mlhavě uvědomuje, že existuje i zbytek kapely. Bylo by velkou chybou přehlížet roli, kterou každý člen Queen má. Všechno je opravdu dobře propojeno a jeden bez druhého bychom nemohli vůbec existovat. Myslím, že kdyby někdo kapelu opustil, kouzlo by zmizelo.“

Na operu do divadla

Brian May se v myšlenkách vrací nazpět do dnů Bohemian Rhapsody

N

Otázky připravil: Simon Bradley

ěkolik týdnů po vyvrcholení britské části turné Queen a Paula Rodgerse jsme se setkali s Brianem Mayem, abychom zavzpomínali na přelomové album A Night at the Opera.

Jak si v roce 1975 vedli Queen z pohledu člena kapely?

Z obchodního hlediska jsme byli v krizi. Měli jsme sice spoustu úspěchů, ale také finanční problémy bez vyhlídky na lepší časy.

Nedostávali jsme žádné tantiémy, a přestože peníze nejsou všechno, není dobré se cítit jako otrok. A Night at the Opera byla v tomto smyslu hop, nebo trop. John Reid, který právě převzal náš management, řekl, že se postará o obchodní stránku a že my bychom měli jít a nahrát to nejlepší album, jaké jsme kdy udělali! Strašil nás ten pocit, že pokud neuspějeme, navždy zůstaneme v červených číslech. Měli jsme docela i štěstí, že jsme vytvořili nejlepší album naší kariéry – myslím si dokonce, že nejlepším už navždy zůstalo.

Deska A Night at the Opera byla určitě velmi odvážným a dobrodružným počinem.

Ano, byl to skok. Nemyslím si však, že jsme si to v té době uvědomovali – pořád šlo o přirozený vývoj. Stylově je podle mě blíže Queen II než Sheer Heart Attack, protože naše třetí album je záměrně zhuštěné, zatímco A Night at the Opera se zase vrací ke stylu: „Tohle je naše hudební plátno a ve svém volném čase na něj budeme v poklidu malovat,“ což byla v kostce i filozofie desky Queen II.

Nahrávali jste ve více různých studiích. Proč?

Bylo to zkrátka nutné. Měli jsme spoustu složitých věcí k dokončení a čas letěl.

Hodně jsme toho nahrávali odděleně.

Potřeboval jsem dodělat všechny ty pasáže kytar hrajících trubky, klarinety a trombóny na Good Company, zatímco Freddie jinde nahrával své vícenásobné harmonie. Právě při práci na tomto albu se poprvé objevila celá období, během nichž jsme všichni byli sami a rozvíjeli své vlastní příspěvky. Dělali jsme věci, které předtím ještě nikdo nedělal, takže tam byl určitý stupeň experimentování. Ne všechno, co jsme nahráli, se dostalo na pásku; museli jsme pak hodně vybírat.

Pověz nám o Bohemian Rhapsody. Vnímali jste vždy, jak je tato skladba kolosální?

Vedli jsme velké diskuse o tom, která píseň by měla být prvním singlem alba. Šlo o naprosto zásadní rozhodnutí. Ať už by se stala hitem, nebo ne, ovlivnila by na příštích několik let vnímání a prodeje alba stejně jako osud skupiny. Od počátku jsme věděli, že to s Bohemian Rhapsody bude v jistém slova smyslu buď anebo: buď bude přijata velmi dobře, nebo bude okamžitě odmítnuta jako příliš složitá a příliš dlouhá. Kenny [Everett] a další lidé v rádiích jí dali prostor a ona se nakonec stala jedničkou, která zafungovala.

Máš to album pořád ještě rád?

Mám rád všechna alba Queen, ale A Night at the Opera má takovou zvláštní jiskru.

Nepředstavuje dokonalost jako takovou, ale má něco do sebe.

getty 2×

se Queen dostali ze „školních lavic“ do „vysoké společnosti“. Zkusil jsem nadhodit, že se čtyřmi velmi silnými osobnostmi v Queen by bylo překvapující, kdyby se život kapely neodehrával v poněkud hektickém tempu. „Obecně, “ odpověděl mi May, „je pracovní vztah uvnitř kapely takový, že se necháváme navzájem hudebně být, pokud se nepožádáme o opak. Tak bych to vyjádřil já. Pokud někdo dostane nápad, předpokládáte, že chce být o samotě, aby se s ním popasoval a dostal z něj to nejlepší. Někdo pak chce svůj nápad probrat s ostatními – já to třeba dělám hodně. Když se nemůžu rozhodnout, přijdu za ostatními a zeptám se: ,Jak vám to zní?‘ Oni něco navrhnou a já obvykle souhlasím. Vztahy jsou někdy napjaté. Jednou jsem zkusil něco úplně nového a zbytek kapely to tak úplně neschvaloval. To jsem měl pak obavy.

Stalo se to konkrétně ve skladbě Good Company. Strávil jsem spoustu dní tvořením těch trubkových a pozounových zvuků (všechny hrál May na kytaru) a snažil jsem se naladit na povahu těchto nástrojů. Ostatní pracovali na jiných skladbách, čas od času se objevili a říkali: ,No, od té doby, co jsme tě naposledy viděli, jsi toho moc neudělal…‘ Určitě to nemysleli nijak špatně, ale já si to bral osobně a dost jsem se bál, že dělám něco, co se jim nelíbí. Nakonec to naštěstí dopadlo dobře.“

43

Roger Taylor ve svém domě v Surrey, fotografie pro Classic Rock

Roger Taylor vydal v roce 2013 své páté sólové album Fun on Earth.

Při té příležitosti se sešel s redaktorem časopisu Classic Rock, aby poskytl jeden ze svých nejrozsáhlejších a nejzajímavějších rozhovorů

D

omov Rogera Taylora je, jak se na člena jedné z nejúspěšnějších rockových skupin všech dob a muže s bohatstvím odhadovaným na 120 milionů liber sluší, zkrátka velkolepý. Bílé venkovské sídlo, jehož část byla postavena už ve 13. století, se nachází v jedné z malebných vesniček poblíž města Guildfordu v hrabství Surrey. Dům je zasazen mezi akry upravených zahrad s nádherným výhledem na kilometry mírně svažitých polí a lesů. Taylor, který zde žije už deset let, dodal místu osobitý ráz.

U předního vchodu pod poněkud okázalým sloupovím například stojí dvě černé sochy goril, v zahradě zase na kovovém rámu visí namontovaný obrovský gong – památka na jedno z dřívějších turné Queen.

Zcela pragmaticky se v jednom křídle domu nachází také nahrávací studio.

A právě v něm Taylor onoho horkého letního odpoledne bavil redaktora časopisu Classic Rock. Seděl vedle své bicí soupravy, popíjel chlazené francouzské bílé víno a zjevně toho měl hodně na srdci. V září minulého roku vydal nové sólové album a také výběr ze svých předchozích sólových prací. Na říjen chystal turné The Queen Extravaganza, na kterém by se představila revivalová kapela složená z jím vybraných hráčů. Později v průběhu roku pak mělo v Las Vegas pro americkou televizní stanici proběhnout živé vystoupení Queen se zpěvákem a bývalým účastníkem soutěže American Idol Adamem Lambertem. Čtyřicet let po vydání prvního alba Queen a dvacet jedna let od smrti legendárního frontmana skupiny Freddie Mercuryho diskutoval Taylor o minulosti, pří-

tomnosti a budoucnosti Queen, o vzestupech a pádech jejich mimořádné karié­r y, o svém vztahu s Mercurym a o dlouhém přátelství s kytaristou Brianem Mayem, o „ztracených“ písních Queen, na nichž s Mayem tehdy pracovali, a také o tom, proč ho ve věku šedesáti čtyř let stále baví dělat novou hudbu. „Jsem hudebník, “ řekl k tomu. „Je to moje práce.“

Stále v kondici Rogere, jaký je současný status Queen?

Pořád jsem členem kapely, ale už zbýváme jen dva, Brian a já. A jen jeden z nás může na pódiu chodit [směje se]. Stále ale naši značku udržujeme funkční – taková je dnes situace.

Pokud jsou tedy Queen značkou, kterou provozujete vy a Brian, jak do toho zapadá Adam Lambert?

Neřekl bych, že by měl navždy zůstat součástí Queen. Děláme živou televizní show ve Vegas s Adamem a několika dalšími hosty pro deset tisíc diváků, ale to je vše, co jsme zatím naplánovali. Opravdu jsme si nestanovili žádná pravidla. Děláme věci za běhu. [Od roku 2014 Queen + Adam Lambert pravidelně koncertují po celém světě. V polovině roku 2019 za sebou mají tři světová turné, přičemž další je aktuálně v běhu – poznámka editora.]

Máte v plánu pokračovat jako Queen, ať už s Adamem Lambertem, nebo bez něj?

Máme, ale teď se jedná jen o příležitostné vystoupení. V loňském roce jsme s Adamem udělali tři opravdu velké koncerty v Evropě a tři v londýnském Hammer­ smith Apollo, což byla velká zábava. Brian a já jsme si to uvědomili už dávno: jsme jen to, co děláme. Obávám se, že to tak bude už navždy.

on Nix

t F o

to g

ra

fi

e

in ev :K

P t a l s e : Pa u l Ell i o

„Byl to skvělý život. Mám veliké štěstí.“

Jste spokojeni s Adamem jako se zpěvákem Queen?

Pracuje se nám s ním dobře, protože je to neuvěřitelný zpěvák. Na publikum působí jako magnet, je velmi sexy a – samozřejmě – naše teatrální písně mu perfektně vyhovují. Vystupuje, jako by byl operním zpěvákem. A měl by přemýšlet o tom, zda se jím opravdu nestát.

Než jste začali pracovat s Adamem, koncertovali jste a nahráli album jako Queen + Paul Rodgers.

Paul je zpěvák, kterého Freddie vždy obdivoval. Vedl dvě výborné rockové kapely: Free a Bad Company. V tomto smyslu je naprostým protikladem Adama Lamberta. Moc rád jsem hrál s Paulem věci právě od Free a Bad Company. Ale kupodivu – ačkoli Paul byl úžasný, se skvělým blues-soulovým hlasem – je Adam pro některé z našich košatějších písní lepší variantou než Paul.

Někteří fanoušci Queen si myslí, že kapelu prodáváte „pod cenou“, když máte za zpěváka někoho ze soutěže Americal Idol. Rozumíte tomu?

Ať už děláte cokoliv, lidé to buď musí přijmout, nebo odmítnout. Vždycky to tak je.

Revival, nad který není Totéž platí pro The Queen Extravaganza, tuto novou „oficiální koncertní poctu“.

Co to přesně znamená?

Dobrá otázka. Znamená to, že jsme do toho konceptu – vlastně hlavně já – zasahovali. Je tu spousta Queen tribute kapel, některé lepší, některé horší. Tak jsem si řekl – proč nezkusit takovou kapelu udělat opravdu dobrou, s brilantními hudebníky?

Pomocí konkurzu, který jsem uspořádal po 61

„Nejlepší pódium pro Freddieho“ Projekt Live Aid dokázal nejen znovu nastartovat uhasínající kariéru Queen, jejich popularita navíc vystřelila do nadoblačných výšin

Freddie Mercury na pódiu během koncertu Live Aid: „Dělám to, protože jsem hrdý. Hrdý na to, že mě sem vůbec pozvali.“ 80

T

ěch sedmnáct minut, které kapela Queen strávila na pódiu stadionu ve Wembley při vystoupení na koncertě Live Aid v červenci roku 1985, změnilo dějiny rocku a navždy proměnilo i obraz kapely samotné. Se svým v pořadí jedenáctým platinovým albem The Works z roku 1984 sice slavili úspěch, v polovině osmdesátých let však na frontmana opět dolehla krize, ze které hledal cestu ven skrze nové způsoby sebevyjádření. „Byla to pro nás všechny už taková rutina, “ řekl tehdy Mercury. „Snažil jsem se z toho dostat posledních deset let. Šlo hlavně o tu jednotvárnost – ve studiu jsme nahráli desku, jeli na turné, objeli svět a všem to natřeli, a sotva jsme se vrátili domů, bylo na čase udělat další album. Po chvíli si připadáte jako malíř... víte, když něco namalujete, tak si pak poodstoupíte a podíváte se na malbu z jiné perspektivy. A přesně to jsme potřebovali. Potřebovali jsme si od sebe na chvíli odpočinout, protože jinak bychom pořád jeli v těch zaběhlých kolejích a ani bychom nepoznali, když by to s námi začalo jít z kopce.“

Skladby, co obletěly svět

pinterest.com 2×

Freddieho „vysvobozením“ mělo být, jak se později ukázalo, právě Live Aid. Šlo o benefiční megakoncert, který uspořádali britští hudebníci Bob Geldof a Midge Ure na pomoc proti hladomoru v Etiopii. Tato událost – které její organizátoři přezdívali „den, kdy hudba změnila svět“ – svedla dohromady největší rockové a popové hvězdy hned na dvou pódiích, v Londýně a ve Philadelphii. V rámci této akce plné nezapomenutelných vystoupení a reunionů – za všechny jmenujme například Led Zeppelin – byl set kapely Queen možná tím vůbec nejpovedenějším. Queen začali zkrácenou verzí megahitu Bohemian Rhapsody z roku 1975 a pokračovali mixem jejich nejoblíbenějších skladeb: po Radio Ga Ga následovala Hammer to Fall, po ní Crazy Little Thing Called Love, dále We Will Rock You a na závěr vzletná We Are the Champions. Mercury a kytarista Brian May se později ještě na pódium vrátili, aby velké finále celé události uvedli akustickou skladbou Is This the World We Created? Mercury k tomuto momentu později poznamenal: „Vypadalo to, že jsme tu píseň napsali přímo pro onu chvíli, ale není to pravda – i když tam pasovala perfektně.“ Díky jejich vystoupení se z nich ze dne na den stala monstrózně všudypřítomná rocková kapela a jejich koncerty se staly znovu velmi žádanými. Fakt, že jejich vystoupení na Live Aid tvořilo rámec nedávného životopisného snímku Bohemian Rhapsody, jen dokládá, jaký význam přikládají tomuto momentu, který oživil jejich hudební kariéry, samotní členové kapely. Je pravdou, že znovuzrození kapely začalo již úspěšnými (ač v druhém případě i kontroverzními) klipy k singlům Radio Ga Ga a I Want to Break Free. Bylo to však až živé vystoupení na Live Aid, při kterém jako jedni z mála pochopili, jak své hity

Live Aid: Den, kdy hudba změnila svět

co nejlépe prodat v rámci minimálního časového intervalu. To je vrátilo na výsluní i přesto, že se nepodíleli na nahrávání kultovního singlu Band Aid a vysloužili si hněv Steva Van Zandta hraním v jihoafrickém Sun City během apartheidu. „Moc rád bych na desce Band Aid byl, ale doslechl jsem se o ní, když jsem byl zrovna v Německu, “ řekl později Mercury. „Nevím, jestli by mě tam vůbec chtěli, už jsem totiž dost starý.

Jsem jen takový povaleč, který každé ráno vstane, podrbe se na hlavě a přemýšlí, s kým si chce ten den užít.“

Kdo zatočí s chudobou?

Před samotným koncertem se Freddie ohledně své motivace vyjádřil o něco jasněji: „Nedělám to kvůli pocitu viny. I kdybych to neudělal, chudoba by pořád existovala.

Upřímně, je to věc, která tady bude pořád – jen se nad tím zkuste zamyslet. Máme ale možnosti, jak ji zmírnit. Dělám to, protože jsem hrdý. Hrdý na to, že jsem byl pozván, a také na to, že jsem něčeho takového ještě pořád schopen. A tak to vlastně dělám kvůli pocitu, že se všechna ta tvrdá práce za ty roky vyplatila, protože oni mě opravdu zvou, abych udělal něco, na co jsem hrdý. Jsem toho součástí, se všemi těmi hvězdami okolo, a můžu udělat něco smysluplného. Něco zazpívat a upozornit tím na to, co se děje – ta skladba [We Are the Champions] to vlastně všechno v sobě stejně nese, aniž by nás to napadlo.

Je to kouzelné – myslím, že mi to pravděpodobně vžene slzy do očí, až to budu zpívat, to vám říkám.“ Legenda praví, že pozvání od Boba Geldofa, aby kapela Queen zahrála na Live Aid, znělo asi takhle: „Řekněte tomu starýmu buzíkovi, že to bude ta největší show ze všech...“ Takovému lákadlu Freddie jednoduše nemohl odolat. „Myslím, že Bob Geldof udělal úžasnou věc, protože on to vlastně celé rozjel. Jsem si jistý, že všichni jsme měli potenciál do toho jít, ale bylo třeba někoho jako on, aby se události daly do pohybu. On byl tou hnací silou, která nás všechny spojila. Zahrajeme

část Bohemian Rhapsody, ale smyslem vlastně není tam nacpat nějaké nové věci, ale dát lidem to, s čím se identifikují, a vytvořit veselou atmosféru. Není to žádná promo akce, ale příležitost z odstupu kouknout na to, co vlastně umíme.“ Nejlépe shrnul náladu Live Aid 1985 a přínos Mercuryho a spol. právě Geldof. „Queen byli tou absolutně nejlepší kapelou celého dne, “ vzpomínal. „Hráli nejlíp, měli nejlepší zvuk, využili svůj čas na maximum. Naprosto přesně pochopili formát – že je to vlastně takový globální jukebox. Prostě tam naběhli a sázeli jeden hit za druhým. Pro Freddieho to bylo to nejlepší pódium – v podstatě celý svět. Mohl se na pódiu div neroztrhat. A když zpíval We Are the Champions, co mohlo být lepšího?“

Zážitek na známce Freddieho tehdejší milenec Jim Hutton před Live Aid nebyl na žádném jeho koncertě. Ve svých pamětech Freddie a já popsal, co se ten slavný den ve stadionu Wembley těsně po skončení vystoupení kapely Queen dělo: „Když seběhl z pódia, hned běžel do svého přívěsu a já jsem za ním hopsal jako štěně. Jeho první slova byla: ,Díky Bohu, že je to za námi!‘ Sundali jsme z něj propocené oblečení, aby se mohl znovu obléknout. Byl pořád plný adrenalinu, a tak do sebe kopl velkého panáka vodky, aby se uklidnil.

Pak se jeho tvář rozzářila. Když jsme vyšli z karavanu, potkali jsme křenícího se Eltona Johna: ,Vy zmetci jedni, ‘ řekl s úsměvem Freddiemu.“ Mercury byl onoho večera natolik pamětihodný, že britská Královská pošta nechala jeho portrét vyrazit na upomínkové známky. Na nich je hned za ním (ač málo zřetelně) vidět Roger Taylor, který se díky Freddieho exotickým kořenům stal prvním rodilým Angličanem, který to za svého života dotáhl na poštovní známku. Po Live Aid se kapela vydala na velké turné napříč Evropou. Po letech plných dřiny si užili babí léto své kariéry a upevnili svou pozici jedné z těch opravdu nejlepších rockových kapel v historii.

81

You Don’t Fool Me, ke svému poslednímu autorskému zářezu A Winter’s Tale a poté také svůj úplně poslední pěvecký part v Mother Love. „Vlastně ho nikdy nedokončil, “ potvrdil později May magazínu Guitar World. „Řekl mi: ‚Briane, já už nemůžu dál pokračovat. Umírám tu.‘ Zdálo se nám to neuvěřitelné – mysleli jsme, že nikdy nedopustí, aby ho ta nemoc dostala. Byl v té době pořád v dobré náladě a plný entuziazmu. Dokonce si ze svého zdravotního stavu dělal legraci.

Tehdy, “ pokračoval May, „ač se to může zdát divné, jsme si během několika posledních nahrávacích frekvencí vybudovali v kapele strašně blízký vztah. Bylo to opravdu šťastné období. Pořád nad námi visel ten mrak, to ano, ale ten byl mimo studio, nikoli uvnitř. Na to období mám opravdu skvělé vzpomínky.“ Sangvinická povaha dodávala Mercurymu podle Maye „auru neporazitelnosti“, ani ta jej však nemohla chránit věčně. Na počátku listopadu 1991 přestal Mercury brát léky proti AIDS a 23. onoho měsíce pak vypálil rybník bulvárním plátkům, když sám nechal vydat oznámení, ve kterém potvrdil svůj kritický zdravotní stav: „V návaznosti na zprávy v tisku, které se objevily během posledních dvou týdnů, bych chtěl potvrdit: testy prokázaly, že jsem HIV pozitivní a mám AIDS. Připadalo mi správné nechat si dosud tuto informaci pro sebe, abych ochránil soukromí svých nejbližších. Nyní však nastal čas, aby se mí přátelé a fanoušci po celém světě dozvěděli pravdu. Věřím, že se ke mně všichni připojíte v boji proti této strašné nemoci.“ O dvacet čtyři hodin později – zatímco se zástupci všemožných médií hemžili před zpěvákovým domem Garden Lodge – Mercury zemřel; za příčinu smrti byl stanoven zápal plic. Brzy následoval krátký obřad v krematoriu v západním Londýně, po němž zpěvákovu rakev za zpěvu Arethy Franklin pohltily plameny.

Socha Mercuryho ve švýcarském Montreux, zvěčněná na obalu desky Made in Heaven 96

rex features

Show musí pokračovat

Ačkoli pozůstalé čekalo velmi hektické období (od hvězdného koncertu na Freddieho počest ve Wembley až po Mayův sólový singl Driven by You), v jejich srdcích nadále zůstávala nepřemostitelná propast. „Kromě toho, že jsme želeli ztráty blízké osoby, “ řekl k tomu May, „se nám zároveň zhroutil celý způsob života.

Všechno, co jsme se snažili posledních dvacet let vybudovat, bylo naráz pryč.“ Mayovi se sice díky hitům Driven by You a Too Much Love Will Kill You, nedodělku z dob alba The Miracle, v Británii podařilo rozjet slušnou sólovou kariéru, brzy však ambiciózní kytarista poznal také odvrácenou stranu hudebního byznysu, když se svým podceňovaným sólovým albem

Back to the Light vyjel roku 1992 na turné do USA. V hledištích, která by pro kapelu Queen nikdy nestačila, zůstávala na každém koncertě spousta volných sedadel.

I tak se ale zdálo, že učinil rozhodnutí hrát již jen sám za sebe, což potvrdil v rozhovoru na rádiu Virgin: „Bez Freddieho nemůžou Queen existovat.“ Jenže frontmanův duch byl ještě asi dostatečně přítomný na to, aby své bývalé spoluhráče udržel pohromadě. Na jaře 1994 se pomalu začal dávat do pohybu projekt, v jehož rámci se zbylí tři členové ponořili do minulosti a hledali na dříve nahraných studiových pásech ztracené poklady.

Brian „Zádušní mši“ za svého kolegu a kamaráda dokončili May, Deacon a Taylor v následujícím roce, kdy ji vydali pod názvem Made in Heaven.

Torzo kapely se při svém hledání zjevně dostalo do velmi dávných časů, protože deska nakonec obsahovala část materiálu až z období alba The Game (It’s a Beautiful Day) a další skladby napsané členy kapely během osmdesátých let. Také se na ní ale objevily některé Mercuryho vokální party nahrané v Montreux v již aktuální dekádě, k nimž kapela dotočila nástrojový podklad.

Jak zdůrazňoval May, všechno to byl „velice cenný materiál“.

A tak začal emotivní proces skládání mozaiky různých náčrtů a útržků

písní do plnohodnotných skladeb. „Jsou tam písně jako I Was Born to Love You, “ poznamenal May v dokumentárním snímku Days of Our Lives, „které původně nebyly určeny pro naši kapelu – konkrétně toto byla sólová píseň, kterou Freddie natočil pro své sólové album Mr. Bad Guy. My jsme nejprve odstranili všechny nástrojové stopy a s citem jsme zeditovali Freddieho vokální linku. Celá deska je vlastně jedna velká iluze, “ pokračoval May, „protože zní, jako bychom hráli a zpívali a užívali si nahrávání desky všichni čtyři. Ale ve skutečnosti to samozřejmě z větší části není pravda.

Vše je jen upravené, aby to tak znělo.

Vložili jsme do May toho hodně lásky.“ „Brian a já jsme cítili, že víme, co by si o tom myslel Freddie, “ dodal Taylor ve stejném dokumentárním snímku. „Připadalo nám, téměř jako by tam s námi byl a koukal na nás odněkud z rohu místnosti. Nějak jsme si ho tam promítli, a možná i proto jsem byl s výsledkem velmi spokojený.“

Tlustá čára za minulostí

photoshot

I jen letmý pohled na prodejní čísla alba nám sotva dovolí pochybovat o tom, že oddaní fanoušci Queen (a spolu s nimi i nemalý počet fanoušků příležitostných) laskavou práci přeživších členů kapely schvalovali. Made in Heaven vyšlo 6. listopadu 1995 a rychle se vyhouplo na špici (nejen) britské hitparády. Pět ze šesti z něj vydaných singlů se navíc v Británii dostalo do první dvacítky. Jen málo odborníků by asi bez znalosti kontextu jeho vzniku toto album prohlásilo za to nejlepší, co Queen natočili, najdeme na něm však některé momenty, které rozhodně na špici jejich tvorby patří – za všechny jmenujme například It’s a Beautiful Day, baladickou titulní píseň, či neuvěřitelně dojemnou A Winter’s Tale.

Žolík Freddie: smrt ochudila balíček karet kapely o nejdůležitější položku

rex features

„Freddie mi tehdy řekl: ‚Napiš pro mě něco, vím, že mi nezbývá moc času.‘ “

Mercury s přítelkyní Mary Austinovou, která mu byla nablízku až do úplného konce „Natáčení posledního alba pro mě bylo z kreativního hlediska jedním z nejbolestivějších zážitků vůbec, “ řekl May v rozhovoru pro BBC Radio 1. „Jeho kvalita je vysoká, částečně možná i proto, že jsme se kvůli němu dost hádali. Jestli to ale bylo zdravé pro naše osobní vztahy, už je druhá věc.“ Když vezmeme v potaz chválu, která se snesla na slepený singl Free as a Bird pětadvacet let neexistujících Beatles, je podivné, že reakce tisku na posmrtnou desku Queen nebyla nijak výrazná. Našly se samozřejmě i výjimky – časopis New Musical Express se v památné recenzi zaměřil na etickou stránku projektu: „Made in Heaven je vulgární, husí kůži nahánějící, zvrácené a pochybné album.“ Ať už se ale díváte na hudební kvality této desky z jakéhokoliv úhlu, zdá se, že podobné reakce byly přesně tím, v co Mercury doufal při nahrávání v Montreux. „Freddie mi tehdy řekl, ‚Napiš pro mě něco, vím, že mi nezbývá moc času, ‘ “ vysvětlil May v Days of Our Lives. „ ‚Piš mi další texty, piš mi další věci, budu zpívat a zpívat. A pak, až to bude hotové, si s tím můžeš dělat, co chceš, a vše dokončit.‘ “ Když zbytek kapely vydal Made in Heaven, splnil tak poslední vůli svého frontmana stylem, jaký byl pro kapelu typický. Jistě šlo o lepší způsob, než kdyby všechny nedodělky ponechali hyenám hudebního průmyslu, které by všechno jen zpitvořily a přetransformovaly do nekonečných vydání „ztracených Mercuryho klenotů“. A co bylo možná ještě důležitější, zbylí členové tak nakreslili tlustou čáru za jedinečnou a neuvěřitelnou kariérou své kapely v jejím původním složení.

97