HVĚZDY
2
PRVNÍ REPUBLIKY
Dalších 45 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu
Hvězdy První republiky 2
Andula Sedláčková
První česká filmová herečka
Andula Sedláčková Nejpařížštější Češka
20
Hvězdy První republiky 2
Andula Sedláčková
P
ůvabná, stylová, kouzelná, šarmantní. Pokud měla první republika skutečnou hvězdu, šlo právě o Annu Sedláčkovou, kterou si její oddaní diváci „překřtili“ na Andulu. Narodila se 29. září 1887 do herecké rodiny: maminka Marcela byla herečkou, hercem se stal i bratr Jára, ale největší hvězdu v rodině představoval bezesporu otec Alois Sedláček – dlouholetý herec i režisér činohry Národního divadla. Zřejmě právě jeho věhlas Anně umožnil, aby už ve velmi mladém věku vystoupila na první české scéně v „kalhotkové“ roli malého Roberta v dramatizaci románu Julese Verna Děti kapitána Granta. Teprve poté začala Andula brát hodiny herectví u divadelní legendy Marie Hübnerové, od níž se naučila vynikající hereckou techniku. Velmi záhy se Sedláčková stala jednou z hlavních hvězd Zlaté kapličky a její jméno se stalo synonymem vkusu. Podle kolegyně Olgy Scheinpflugové byla Andula jakousi „rajkou mezi vrabčáky“, neboť se sebou dokázala zacházet jako žádná jiná z tehdejších hereček. Věděla, co jí sluší a jak se chovat, aby byla dítětem, dívkou či dámou. Uměla zacházet s vlečkami, krajkovými kapesníčky i s vějíři. Potrpěla si na nádherné kostýmy, které si zajišťovala zásadně sama ve vybraných pražských salonech. Když inspirativně ztvárnila hlavní roli v inscenaci Pařížanka, začalo se o ní říkat, že je „nejpařížštější Češkou“.
Hvězdný host Vzhledem ke svému postavení ve společnosti a vzhledem k lásce, kterou jí vyprodanými sály projevovalo publikum, si mladá žena sama vybírala, v čem bude hrát a v čem ne. Obvykle odmítala divadelní experimenty, protože tušila, že je čeká jen několik repríz. Dávala přednost konverzačnímu či salónnímu repertoáru, který dával vyniknout jejímu francouzskému šarmu. Aby si zachovala tuto svobodu, nikdy nevstoupila do stálého angažmá a v domácích divadlech bývala hostem, který se na plakáty píše velkými písmeny. Její příchody na jednotlivé scény a odchody z nich nejednou provázely silné emoce. Nutno říct, že Andula Sedláčková ani v tomto nebyla úplně originální. Jejím velkým vzorem prakticky ve všech životních otázkách byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Divadelní hvězda to uměla i s muži. V únoru 1911 si vzala o pět let staršího architekta Maxe Urbana, snoubenci ovšem plánovaný obřad úzkostlivě tajili – především před svými nejbližšími. Maxova maminka totiž sice měla vlastní 21
Hvězdy První republiky 2
Gustav Hilmar
Otec bohémského septimána Vaňka ze „študákovy duše“
Gustav Hilmar Přísný filmový tatík
74
Hvězdy První republiky 2
Gustav Hilmar
R
ázovité, nelítostné, kruté. Přesně takové byly postavy, které obvykle hrál Gustav Hilmar. Když se díváme na jeho tvář, vybavíme si nejčastěji nesmlouvavé a tvrdé otce, kteří nejdou pro ránu či ostřejší slovo daleko. Přitom v mládí toužil spíše po malířské dráze, jedno jediné představení v Národním divadle mu však zamíchalo jeho životními prioritami. Touha po jevišti ho neopustila ani během dlouhé nemoci.
Osudový Hamlet Gustava Černého, narozeného 30. ledna 1891 v obci Podlázky u Mladé Boleslavi, původně divadlo ani herectví nijak zvlášť nezajímaly. Jeho starší bratr Bedřich se věnoval výtvarnému umění a velký talent pro kresbu projevoval i sám Gustav, proto se mladík rozhodl, že po maturitě na reálném gymnáziu v Ječné ulici zkusí štěstí na malířské akademii. Jednoho dne ale Gustav vyrazil do Národního divadla na Hamleta – představení, o kterém tehdy mluvila celá Praha. V titulní roli zářil Eduard Vojan a mládenec v hledišti zažil něco nepopsatelného. Jediné představení způsobilo, že zapomněl na malířství a rozhodl se, že se stane hercem. Nutno ovšem dodat, že malířství a sochařství se ve svém volném čase aktivně věnoval po celý zbytek života.
Narodil se: 30. 1. 1891 – Podlázky u Mladé Boleslavi (Rakousko-Uhersko) Zemřel: 19. 3. 1967 – Praha (Československo) Jméno: narodil se jako Gustav Černý První natáčení: Před kamerou se poprvé objevil v roce 1926 v němém filmu Román hloupého Honzy (režie František Hlavatý). Nejčastější role: ve filmech často hrál menší role četníků, ředitelů, krejčích, úředníků, účetních či otců j eho postavy často působily nesmlouvavě a přísně Závěr kariéry: Ve svém posledním filmu Bez svatozáře (režie Ladislav Helge, 1963) si zahrál menší roli starého Maška
Nejdůležitější filmy: 1931 Loupežník 1933 Vražda v Ostrovní ulici 1938 Škola základ života 1938 Lucerna 1938 Andula vyhrála 1939 Eva tropí hlouposti 1939 Cesta do hlubin študákovy duše 1941 Hotel Modrá hvězda 1942 Městečko na dlani 1949 Divá Bára 1955 Jan Žižka 1960 Vyšší princip 75
Hvězdy První republiky 2
Hana Vítová
před filmovou kameru. Pospíšilův učitel John Gollwell (vlastním jménem Jan Borůvka) dostal zakázku na filmovou písničku, kterou by měly končit filmové týdeníky v kině. Ze skladby Já miluji jen vás a vaše oči šedé se okamžitě stal hit. V doprovodném spotu Hanka představovala krásnou Španělku, které Pospíšil tento šlágr zpívá. Jelikož se tato „generálka“ povedla, Hana se brzy začala objevovat v jednom filmu za druhým. Většinou však šlo o spolupráce s režiséry typu Miroslava Cikána, Vladimíra Slavínského, Leo Martena či Svatopluka Innemanna, kteří sekali podprůměrné snímky jako na běžícím páse: Bláhové děvče, Matka Kráčmerka, Sextánka, Jarčin profesor, Děvče za výkladem nebo Krb bez ohně.
Nezapomenutelná V její filmografii je ale k nalezení i několik rolí, které rozhodně stojí za to. Vedle Batalionu, Lidí na kře nebo Cechu panen kutnohorských je to především Marta Dekasová v Čápově dramatu Noční motýl z roku 1941. Hrát chudou guvernantku, která kvůli lásce padne až na dno, toužily Adina Mandlová i Lída Baarová, produkce se ale nakonec rozhodla právě pro Vítovou. Díky tomuto filmu se stala skutečnou hvězdou a svůj talent pak potvrdila i ve snímcích Šťastnou cestu, Sobota, Jarní píseň nebo Pytlákova schovanka. V této ojedinělé parodii Mace Friče dokázala naprosto brilantně zesměšnit všechny své někdejší romantické hrdinky. Elén však zůstala její poslední významnou rolí. Sama k tomu řekla: „Byl to majstrštyk Fričův jako režiséra, Nového jako protagonisty, ale i dalších herců ve vedlejších rolích… řada sekvencí doslova zlidověla. Byl to můj poslední velký film, moje poslední větší role na filmovém plátně. Ale mohla jsem si přát odejít z plátna lépe?“
Divadelní prkna filmové star Po svatbě s Járou Pospíšilem Vítová odešla z angažmá v Osvobozeném divadle a po krátkém angažmá v Olomouci přešla do Divadla Vlasty Buriana. Léta 1935 až 1937 nepovažovala za šťastná. Peněz měla sice mnohem víc, než u V+W, ale „…za ty tři roky jsem se přesvědčila, že Burian je bezohledný a v podstatě velmi jednoduchý, až hloupý…“ Také se jí, jako většině krásných hereček, dvořil, jenže Vítová odolávala. Obdivovala však jeho herectví, především neuvěřitelnou schopnost pohotové improvizace. I tak ale ráda odešla do operetního souboru Švandova divadla a v sezoně 1941/1942 do Nového divadla, kde vytvořila dvojici s místním šéfem Oldřichem Novým. Po válce už na ni čekalo jen hraní na estrádních pódiích, její stálou štací v Praze se tak stal pivovarský kabaret U svatého Tomáše. 82
Hvězdy První republiky 2
Hana Vítová
Píseň lásky je jeden z mnoha filmů, ve kterých na začátku své kariéry Vítová hrála. Opravdovou hvězdou se stala až díky filmu Noční motýl
Neštěstí nejen v lásce Po válce se k filmování už prakticky nedostala, naopak od padesátých letech čím dál častěji cestovala po českých a moravských městech v estrádních pořadech, často s R. A. Dvorským. Dokonce se o nich říkalo, že jsou manželé, nebyla to ale pravda. Vítová se v životě vdala celkem dvakrát, ani jeden z těchto svazků ovšem nebyl zrovna nejšťastnější. Už zmíněného Járu Pospíšila si vzala 12. srpna 1933 během docela malinké svatby – přítomna byla jen nevěsta, ženich a nejbližší příbuzní. Svatební cestu nahradil výlet na Karlštejn, na víc neskutečně zaměstnaní novomanželé neměli čas. A protože v dalších měsících neměli moc času ani na toho druhého, došlo k rozvodu už v listopadu 1934. Ve čtyřicátých letech se Hana v době své největší slávy vdala znovu. Tentokrát se jejím ženichem stal filmový kritik Bedřich Rádl a ze společného svazku se v roce 1946 narodila dcera Bedřiška. Po válce bylo zase všechno jinak. Za protektorátu se Vítová pod jménem Hana Witt kromě účasti na dvou německých filmech s nacisty nijak nezapletla, proto ji poválečná „spravedlnost“ na rozdíl od mnohých jejích kolegyň nechala na pokoji. Po roce 1948 už 83
Hvězdy První republiky 2
Inka Zemánková
Pro film Hotel Modrá hvězda nazpívala svůj nejznámější hit Slunečnice. Většinou však ve filmech propůjčovala svůj hlas jiným hvězdám jako Nataši Gollové nebo Věře Ferbasové
pryč. Hned mě pasovaly na Singing Baby a chtěly mě vzít mezi sebe.“ Jenže maminka byla rozhodně proti a vystupování s dívčím souborem dceři razantně zatrhla. Šťastná bratislavská léta skončila, když Inéz brzy po dokončení základní školy máma zemřela. Osamocené holčičky se ujala rodina maminčiny přítelkyně Zemánkové, jejíž nejstarší dcera Inéz adoptovala a odvezla ji s sebou do Prahy. Když později začala zpěvačka dělat kariéru, z vděčnosti jako umělecké jméno používala právě příjmení Zemánková. Zkusila to nejprve v baru Esplanade, kde se svým orchestrem vystupoval Bobek Bryen, a byla úspěšná. Sotva si Inku slavný kapelník poslechl, nechal jí ušít oblečení ze stejné látky, jako měla celá kapela. „Vydělala jsem si na ně měsíční brigádou jako prodavačka v cukrovinkách,“ smála se později.
Hlas půjčovala hvězdám První profesionální štací mladé umělkyně se stal Zlín, nové a moderní město hudbě zaslíbené. V Baťových závodech totiž pracovalo hodně Američanů, kteří milovali 100
Hvězdy První republiky 2
Inka Zemánková
swing, tolik jazzových muzikantů jako zde proto prý tehdy nebylo ani v samotné Praze. V začátcích kariéry to Inka neměla jednoduché. Mnozí kolegové z té doby na ni vzpomínali jako na okouzlující a jedinečnou dívku, jiní ale mluvili také o její podivné nervozitě. O tom, že jednou vypadala fantasticky, druhý den zase příšerně – spekulovalo se o tom, že šňupe kokain. Zpívala ale úžasně a odměnou jí přicházely fantastické nabídky. Začala zpívat s orchestrem Blue Music pod vedením Karla Slavíka a postupně si jí začal všímat i film. Inka Zemánková totiž dostala několikrát příležitost dabovat zpěv tehdejších slavných hvězd. Přezpívala třeba Věru Ferbasovou v komedii Panna nebo Natašu Gollovou v Rukavičce, pro film Okénko do nebe navíc nazpívala hit Káčata. Už před válkou Inka okouzlila elitního režiséra Martina Friče, který dokonce začal připravovat velký jazzový film, v němž jí rezervoval hlavní roli. Jenže přišli nacisté, americký jazz se stal zakázanou záležitostí a celý projekt dostal stopku. Frič si Inku prosadil alespoň do veselohry Hotel Modrá hvězda, kde Inka v doprovodu orchestru a souboru Lišáci zazpívala svoji nejpopulárnější píseň – Slunečnici.
Narodila se: 4. 8. 1915 – Praha (Rakousko-Uhersko) Zemřela: 23. 5. 2000 – Praha (Česká republika) Jméno: narodila se jako Anna Inéz Koníčková proslavila se pod pseudonymem Inka Zemánková používala i jména Inéz Holubová, Inéz Bednaříková, Anna Inéz Macháčková Manželé: Václav Holub Josef Bednařík První natáčení: zahrála si zpěvačku ve filmu Okénko do nebe (režie Zdeněk Gina Hašler, 1940), pro který také nazpívala šlágr Káčata
Nejčastější role: prakticky ve všech svých snímcích hrála zpěvačku Zajímavost: Inka Zemánková se proslavila především jako interpretka řady oblíbených hitů. Nejslavnějšími se staly písně jako Slunečnice, Má láska je jazz, Rytmus v srdci, Ráda zpívám hot a Dívka v rytmu zrozená.
Nejdůležitější filmy: 1940 Okénko do nebe 1941 Rukavička 1941 Hotel Modrá hvězda 1966 Mučedníci lásky 101101