Hvězdy první republiky 2 (druhé rozšířené vydání)

HVĚZDY

2

PRVNÍ REPUBLIKY Dalších 50 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu

Hrušínský

Romanovรก

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

FRANTIŠEK ČÁP

Zfilmoval nejslavnější českou Babičku

František Čáp Nejmladší režisér

50

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

FRANTIŠEK ČÁP

F

rantišek Čáp patřil k nejoceňovanějším režisérům protektorátního filmu, přesto byl po roce 1948 donucen utéct za hranice a v důchodovém věku se musel živit neúspěšným farmařením. Talentovaný filmař se narodil 7. prosince 1913 v Čachovicích jako František Xaverský Čáp. Dětství strávil na jihočeském venkově a původně možná i plánoval, že daleko od velkoměst bude žít po celý svůj život. Po studiích na reálce v Táboře odmaturoval na Vyšší lesnické škole v Písku, jenže pak si v tisku přečetl o konkurzu na komparz ve filmu Vladislava Vančury Před maturitou a úspěšně se jej zúčastnil. V populárním dramatu si zahrál malou roličku jednoho ze studentů a podobně jako velké části jeho kolegů i Františkovi léto, které strávil v blízkosti kamery, změnilo život. Film mu učaroval, krátce po filmové „maturitě“ proto odjel do Prahy.

Děvče pro všechno Čápovi bylo pouhých devatenáct let, když se stal zaměstnancem Lucernafilmu. Ve společnosti si prošel řadou profesí: stal se například asistentem režie při natáčení melodramatu V tom domečku pod Emauzy a roku 1937 napsal scénáře pro úspěšné filmy jako Panenství, Kvočna či Svět, kde se žebrá. Mohl tak pracovat po boku nejoceňovanějších režisérů, jakými byli Hugo Haas, Otakar Vávra nebo Martin Frič. Spokojený ale nebyl, neboť toužil na režisérskou židli usednout sám. Se svým dlouholetým partnerem Václavem Krškou proto v roce 1939 napsal podle Krškova románu Odcházeti s podzimem lyrický scénář nazvaný Ohnivé léto. Majitel Lucernafilmu Havel nakonec dal nadějnému filmaři a jeho staršímu kolegovi zelenou a Čáp se tak stal vůbec nejmladším režisérem v Československu.

Trable s Babičkou František Čáp napsal scénář ke svému nejúspěšnějšímu filmu Babička spolu s Karlem Hašlerem a Václavem Wassermanem. Titulní postavě do úst vložili repliku: „Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla! Je to matka nás všech.“ A právě tyto věty způsobily, že Babička málem vůbec nevznikla. „Páni sepsali konec nový,“ podotýkal Čáp k závěrečnému dialogu babičky s Barunkou: „Nadiktovali mi, abych ho natočil. Proti jejich vůli jsem natočil konec původní, po zjištění tohoto faktu cenzura film zakázala.“ Miloš Havel pak musel intervenovat u vlivných říšských činitelů, aby se Babička vůbec dostala do kin. V nich ji čekal neuvěřitelný úspěch, a to nejen v protektorátu, ale i v zahraničí.

51

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ

František Fililpovský se dostal do povědomí diváků rolí studentů v komediích Martina Friče Škola základ života (na snímku) a Cesta do hlubin študákovy duše.

Ve snímcích hrál již jako třicátník

následně vzali i na další štace. Po prázdninách byl samozřejmě s veškerým hraním konec, ale František Filipovský už byl „uštknutý“. Příští léto už se společností jel coby regulérní člen, a dokonce převzal jednu z hlavních rolí, když Jiří Dohnal ze dne na den odešel do kamenného divadla.

I když se mu na jevišti dařilo, vyhověl maminčinu přání a dodělal si nejen maturitu, ale i kurz na obchodní škole, po kterém se přihlásil na studia dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aby si studia v Praze mohl dovolit, začal pracovat u rodinného přítele, jistého pana Martínka, který vlastnil dopravní společnost. Díky tomu, že se onen nadřízený zamiloval do Františkovy sestřenice, si Filipovský své kancelářské místo udržel i v dobách, kdy kvůli hospodářské krizi panovala velká nouze. Nejen že mohl v Praze celkem slušně žít a studovat (dokonce se sem mohla přestěhovat i jeho maminka), ale stíhal i zkoušet štěstí u divadla. Hrál i režíroval, vystupoval v operetě, ve Voice-bandu E. F. Buriana, v Moderním studiu Jiřího Frejky nebo ve smíchovské Aréně. Přesto se zdálo, že slušnou obživu na jevišti prostě nenajde. Ve chvíli, kdy se 64

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ

rozhodl, že své sny o herectví pověsí na hřebík, přišla nabídka z Osvobozeného divadla. Začínal tu jako záskok v roli Břeňka v inscenaci Golem a na scéně už zůstal. „Kluci“, jak říkal Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi, si jej totiž oblíbili a nabídli mu stálé angažmá.

Narodil se: 23. 9. 1907 – Přelouč (Rakousko-Uhersko) Zemřel: 26. 10. 1993 – Praha (Česká republika) Manželka: Hilda Filipovská První natáčení: komparzní role v komedii C. a k. polní maršálek, česká i německá verze (režie Karel Lamač, 1930) Proslavil se: rolemi šprtů a šplhounů Krhounka (Škola základ života, režie Martin Frič, 1938) a Mazánka (Cesta do hlubin študákovy duše, režie Martin Frič, 1939) Zajímavost: Mimo fenomenálního dabingu Louise de Funèse se Filipovský proslavil také namluvením role baby Jagy v oblíbené ruské filmové pohádce Mrazík.

Závěr kariéry: Až do vysokého věku pracoval, poslední rolí v Národním divadle, kterou nazkoušel v sezoně 1986/1987, se stal starý Mareš v inscenaci Fidlovačka.

Filmoví diváci ho naposledy na plátně viděli ve třetím díle filmové série o doktoru a básníkovi Štěpánu Šafránkovi Jak básníkům chutná život (režie Dušan Klein, 1987).

Nejdůležitější filmy: 1934 1934 1937 1938 1939 1941 1941 1942 1944 1947 1951 1956 1956 1958 1960 1966 1967 1970 1970 1971 1971 1972 1974 1976 1977 1978 1980 1982

U nás v Kocourkově Hej-rup!

Bílá nemoc Škola základ života Cesta do hlubin študákovy duše Turbina Roztomilý člověk Městečko na dlani Počestné paní pardubické Čapkovy povídky Císařův pekař – Pekařův císař Hrátky s čertem Dobrý voják Švejk Morálka paní Dulské Srpnová neděle Fantom Morrisvillu Svatba jako řemen „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ Na kometě Vražda v hotelu Excelsior Dívka na koštěti Zlatá svatba Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách „Marečku, podejte mi pero!“ Což takhle dát si špenát Deváté srdce Co je doma, to se počítá, pánové Jak svět přichází o básníky 6565

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

HANA VÍTOVÁ

Konkurovala hvězdám prvorepublikového filmu

Hana Vítová

Královna vedlejších rolí

92

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

HANA VÍTOVÁ

T

alent měla v rodině. Tatínek Hanuš Laška byl populární tenorista, který zpíval v divadlech ve Vídni, v Berlíně, ve skotském Aberdeenu, v pražském Národním divadle a nakonec v Komorní opeře v Drážďanech. Když svou mezinárodní kariéru opustil, založil v Praze pěveckou a jazykovou školu a jednu ze svých žaček, půvabnou Ninu, si vzal. Právě z tohoto svazku se 24. ledna 1914 narodila holčička Jana.

Osvobozená Sirael Ze všeho nejvíc chtěla být učitelkou, rodičům ale bylo líto zmarnit její talent a Jana tedy studovala na konzervatoři. Právě tam se jednoho dne objevili dva trošku komičtí mladíčkové – brýlatý a bez brýlí, kteří hledali mladou herečku s pěveckým talentem.

Skutečně měli z čeho vybírat: do ročníku s Janou chodila i Vlasta Fabianová, Blanka Waleská či Jiřina Stránská. Ani jedna z nich ovšem nebyla žádnou velkou zpěvačkou – na rozdíl od Jany, která měla zvonivý soprán a od rodičů důkladnou hudební průpravu.

Proto ji ti dva pozvali na hlasovou zkoušku do svého divadla. Ten brýlatý byl Jaroslav Ježek, bez brýlí pak kapelník Osvobozeného divadla Karel Ančerl. Janina zkouška dopadla na výbornou a v roce 1930 už křehká konzervatoristka hrála a zpívala umělou dívku Sirael ve hře Golem.

Adeptka herectví musela řešit obvyklý dobový problém: studentky nesměly mimo školu vystupovat. Když se jí proto noví šéfové Voskovec s Werichem zeptali: „Chceš hrát pod svým jménem?“ rezolutně odvětila: „Kdepak, nechci!“ Nové jméno si ovšem sama vymyslet neuměla, Jiří a Jan to proto udělali za ni. Jednoho večera totiž ve Filmovém klubu potkali básníka Nezvala, který se zrovna nezřízeně cpal indiánky, kterých dokázal sníst i patnáct na posezení. Voskovec na něj fascinovaně hleděl a odříkával si: „Vít – Vítězslava – Vítek – Vítková – Vítová… Koukej, budeme jí říkat Vítová!“ Když k tomu změnil i první písmenko jména křestního, vznikl pseudonym, který Janičce zůstal až do smrti.

Začátky v reklamě Na prknech Osvobozeného divadla potkala Hana i svou první velkou lásku, když se zamilovala do jednoho ze svých šéfů, okouzlujícího Jiřího Voskovce. Ten sice její city neopětoval, hned druhý nápadník se ale stal Hančiným manželem. Zpěvák Jára Pospíšil patřil k nejslavnějším operetním milovníkům a díky němu se také Vítová poprvé dostala 93

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

INKA ZEMÁNKOVÁ

pryč. Hned mě pasovaly na Singing Baby a chtěly mě vzít mezi sebe.“ Jenže maminka byla rozhodně proti a vystupování s dívčím souborem dceři razantně zatrhla. Šťastná bratislavská léta skončila, když Inéz brzy po dokončení základní školy máma zemřela. Osamocené holčičky se ujala rodina maminčiny přítelkyně Zemánkové, jejíž nejstarší dcera Inéz adoptovala a odvezla ji s sebou do Prahy. Když později začala zpěvačka dělat kariéru, z vděčnosti jako umělecké jméno používala právě příjmení Zemánková. Zkusila to nejprve v baru Esplanade, kde se svým orchestrem vystupoval Bobek Bryen, a byla úspěšná. Sotva si Inku slavný kapelník poslechl, nechal jí ušít oblečení ze stejné látky, jako měla celá kapela. „Vydělala jsem si na ně měsíční brigádou jako prodavačka v cukrovinkách,“ smála se později.

Hlas půjčovala hvězdám První profesionální štací mladé umělkyně se stal Zlín, nové a moderní město hudbě zaslíbené. V Baťových závodech totiž pracovalo hodně Američanů, kteří milovali swing, tolik jazzových muzikantů jako zde proto prý tehdy nebylo ani v samotné

Narodila se: 4. 8. 1915 – Praha (Rakousko-Uhersko) Zemřela: 23. 5. 2000 – Praha (Česká republika) Jméno: narodila se jako Anna Inéz Koníčková proslavila se pod pseudonymem Inka Zemánková používala i jména Inéz Holubová, Inéz Bednaříková, Anna Inéz Macháčková Manželé: Václav Holub Josef Bednařík První natáčení: zahrála si zpěvačku ve filmu Okénko do nebe (režie Zdeněk Gina Hašler, 1940), pro který také nazpívala šlágr Káčata 112

Nejčastější role: prakticky ve všech svých snímcích hrála zpěvačku Zajímavost: Inka Zemánková se proslavila především jako interpretka řady oblíbených hitů. Nejslavnějšími se staly písně jako Slunečnice, Má láska je jazz, Rytmus v srdci, Ráda zpívám hot a Dívka v rytmu zrozená.

Nejdůležitější filmy: 1940 1941 1941 1966

Okénko do nebe Rukavička Hotel Modrá hvězda Mučedníci lásky

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2

INKA ZEMÁNKOVÁ

Pro film Hotel Modrá hvězda nazpívala svůj nejznámější hit Slunečnice.

Většinou však ve filmech propůjčovala svůj hlas jiným hvězdám jako Nataši Gollové nebo Věře Ferbasové

Praze. V začátcích kariéry to Inka neměla jednoduché. Mnozí kolegové z té doby na ni vzpomínali jako na okouzlující a jedinečnou dívku, jiní ale mluvili také o její podivné nervozitě. O tom, že jednou vypadala fantasticky, druhý den zase příšerně – spekulovalo se o tom, že šňupe kokain. Zpívala ale úžasně a odměnou jí přicházely fantastické nabídky.

Začala zpívat s orchestrem Blue Music pod vedením Karla Slavíka a postupně si jí začal všímat i film. Inka Zemánková totiž dostala několikrát příležitost dabovat zpěv tehdejších slavných hvězd. Přezpívala třeba Věru Ferbasovou v komedii Panna nebo Natašu Gollovou v Rukavičce, pro film Okénko do nebe navíc nazpívala hit Káčata. Už před válkou Inka okouzlila elitního režiséra Martina Friče, který dokonce začal připravovat velký jazzový film, v němž jí rezervoval hlavní roli. Jenže přišli nacisté, americký jazz se stal zakázanou záležitostí a celý projekt dostal stopku. Frič si Inku prosadil alespoň do veselohry Hotel Modrá hvězda, kde Inka v doprovodu orchestru a souboru Lišáci zazpívala svoji nejpopulárnější píseň – Slunečnici.

113