Věk pěti kniha třetí
HLAS BOŽÍ
TRUDI CANAVAN
HLAS BOŽÍ Věk pěti Kniha třetí
TRUDI CANAVAN
Age of the Five Trilogy: Voice of the Gods by Trudi Canavan Copyright © Trudi Canavan 2006 First published in Great Britain by Orbit in 2007. All Rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any manner whatsoever without written permission except in the case of brief quotations embodied in critical articles and reviews. This book is a work of fiction. Any resemblance to actual events or locales or persons, living or dead, is entirely coincidental. Trudi Canavan Hlas boží Překlad: Jana Tučníková Copyright © 2011 ZONER software, a.s. Vydání první, v roce 2011. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press, katalogové číslo: ZR823 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Jana Tučníková, Hana Fruhwirtová Technický redaktor: Hana Fruhwirtová DTP: Dan Zůda Fotografie na obálce © iStockphoto/THEPALMER/7303596 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Kniha je fikcí. Všechny postavy, místa a příběhy jsou smyšlené, jejich podobnost se skutečností je čistě náhodná. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz, www.zonerpress.cz Zoner Fantazie na Facebooku: www.zonerpress.cz/fantazie
ISBN: 978-80-7413-153-0
ARBEEM
ZRCADLOVÁ ÚŽINA
AIME
GENRIA
SEVERNÍ ITHANIE PORIN
TOREN
JURAN
PLANINA SI
BORRA
JIŽNÍ OCEÁN
RIAN
MAIRAE
SOMREI
MOŘE CHAIY
CHON
HANIE
DUNWAY
LOREŮV ZÁLIV
SENNON
DYARA
KARIENNE
MUR
HANNAYA GLYMMA
JIŽNÍ ITHANIE AVVEN
KAVE
DEKKAR
AURAYA
KAPITOLA 2
N
ejvyšší vrcholky pohoří Si stále pokrýval sníh, ale všude jinde už byly vidět známky teplejšího počasí. Les hýřil rostlinami a květy, které právě vyrašily. Obilí v úzkých údolích a na přirozených terasách na úbočích hor se bujně zelenalo. Posledních pár dní bylo horko, jaké tu Auraya dosud nezažila. V minulosti zatím Si navštěvovala v chladnějších měsících roku. Zimy tu byly chladnější, než byla zvyklá – protože Si pokrývaly převážně hory – a léta teplejší – protože leželo jižněji než Hanie, na stejné rovnoběžce jako pouštní Sennon. Trochu se mohla ochladit létáním – vzduch nahoře byl vždycky ledový. Dnes však letěla nízko. Její sijský doprovod by ve studeném větru dlouho letět nevydržel. V chladu jim tuhly svaly a let pro ně byl mnohem obtížnější. Auraya pohlédla na muže po svém boku. Přestože dospělý, měřil sotva polovinu její výšky. Hruď měl širokou a nohy svalnaté. Kosti posledních tří prstů tvořily kostru křídel, na níž se napínala blána, která se táhla ze stran jeho těla. Strávila mezi nimi tolik času, že už si musela vědomě všímat rozdílů mezi jimi a sebou. A pokaždé užasla nad tím, že jí, jedné z „chodců“, ve své zemi poskytli trvalý domov. Ne že by jim nedala nic na oplátku. Dary, které si podržela poté, co přestala být Bílou, neustále používala pro jejich 36
dobro – hlavně létání a léčení. Právě teď se vracela ze sousední vesnice, kde uzdravila zraněnou dívku. A nebýt jejích darů, mnoho set Sijů by také padlo za oběť srdcožeru. Nyní se před nimi objevil bledý pás holých kamenů – Planina, hlavní vesnice Sijů. Aurayino srdce pookřálo. Už rozeznávala domky na okraji odhalené skály – chýše vytvořené z blan napjatých v pružných dřevěných rámech upevněných k silnému kmeni stromu. Na nejvyšší skalní římse také zahlédla dvě známé postavy, které hleděly jejím směrem: mluvčí Sirri, vůdkyni Sijů, a jejího syna Sreila. Snesla se dolů a přistála několik kroků od nich, její průvodcové ji následovali. Sirri se usmála. „Jste zpátky brzy,“ řekla. „Jak to šlo?“ „Podařilo se mi vyléčit jí paži,“ odvětila Auraya. „Bylo to neuvěřitelné!“ vykřikl nejmladší z jejího doprovodu. „Ta dívka hned potom odletěla!“ Auraya se ušklíbla. „Před čímž jsem ji důrazně varovala. Nepřekvapilo by mě, kdyby si v budoucnu svou neopatrností zavinila něco horšího než zlomenou ruku.“ „Její matka pije.“ Auraya překvapeně pohlédla na muže, který promluvil. Mluvčí dívčina kmene až dosud převážně mlčel. Teď jí pohlédl do očí a pokrčil rameny. „Snažíme se naučit tu dívku aspoň troše disciplíny, ale není to snadné, když ji matka nechá dělat, co si zamane.“ Auraya si vzpomněla na hysterickou ženu, která se nad dcerou starostlivě vznášela. „Možná se to teď změní.“ „O tom pochybuju,“ zabručel muž. Pak pokrčil rameny. „Možná. Neměl bych… co to je?“ Sledovala jeho pohled a při pohledu na malé stvoření, které se k ní řítilo, se usmála. Špičatá ouška mělo složená k hlavě a huňatý ocásek za ním vlál jako zástava. „To je veez. Jmenuje se Neplecha.“ 37
Sehnula se a veez jí skočil do náruče. Důkladně ji očichal a pak se jí ovinul kolem ramen. „Owaya zpátky,“ řekl spokojeně. Vůdce kmene na veeze ohromeně zíral. „Řekl tvoje jméno. On mluví?“ „Mluví, i když vzrušující rozhovor se od něj čekat nedá. Většinou ho zajímá jídlo nebo mazlení.“ Podrbala Neplechu za ušima a on její poznámku potvrdil, když zašeptal: „Škrábat dobré.“ Sirri se zasmála. „Obávám se, že to budeš brzy muset znovu přenechat jeho pečovatelce. Dnes ráno přiletěl posel z kmene Severního lesa. Říkal, že před pár dny narazil na nemocnou ženu chodců. Prý chce, abys ji vyléčila.“ Auraya překvapeně zamrkala. „Chodec?“ „Ano.“ Sirri se ponuře usmála. „Ptala jsem se ho, jestli si myslí, že by to mohla být pentadriánka. Ale je si jistý, že není. Vlastně říkal, že už Si navštívila dřív, aby se vyhnula válce. Chceš ho vyslechnout sama?“ „Ano.“ Mluvčí pohlédla na Sreila. „Můžeš ho přivést? Děkuji. A mezitím,“ obrátila se zpátky k Sijům, kteří Aurayu doprovodili na Planinu, „vás všechny zvu na občerstvení v mé chýši.“ Zatímco kráčeli k Sirrinu domovu, Auraya zvažovala možnost, že by ona žena byla pentadriánskou čarodějnicí v přestrojení. Zprávy o její rezignaci už nejspíš dorazily i do Jižní Ithanie a jeden z pěti čarodějů se možná rozhodl pomstít smrt Kuara, bývalého vůdce, kterého Auraya zabila ve válce. Schopnosti létat a léčit jí zůstaly i poté, co přestala být Bílou, ale dosud neměla možnost zjistit, jestli má také některé z bojových dovedností, které jí bohové dali na obranu Severní Ithanie. Nemám ponětí, jak silné teď moje dary jsou, ale zatím se zdá, že se příliš nezmenšily. Jestli se z té ženy vyklube pentadriánský vrah, nejspíš to rychle zjistím! 38
Mohla jen předpokládat, že už není nesmrtelná. Potrvá několik let, než jí projevy stárnutí potvrdí, jestli tento dar ztratila. Stálo to za to? Rozhlédla se po Planině a v duchu přikývla. Díky schopnosti rychle létat mezi vesnicemi spolu s léčivým darem získaným od Mirara dokázala v době epidemie srdcožeru zabránit smrti mnoha Sijů. Ale všechny zachránit nedokázala. Nemohla být na dvou místech najednou. Když nákaza vrcholila, nemocných bylo příliš mnoho na to, aby se dokázala ke všem dostat včas. Přestože oficiální důvod jejího odstoupení – nákaza v Si – pominul, zjistila, že se jí po bývalé pozici nestýská. Dokázala si představit, že by zbytek života strávila pomáháním Sijům. Juran dovolil, aby dál zůstala kněžkou, dokonce jí poslal i kněžský prsten a hábity. Do Si je pro ni přinesl jeden ze dvou kněží, kteří se připojili k těm dvěma, co už na Planině byli. Juran byl také jediný Bílý, který s ní občas mluvíval. Od ostatních od té doby neměla žádné zprávy. Ani bohové už ji nenavštěvovali, přestože tu a tam v okolní magii vycítila něco, co naznačovalo Chaiovu přítomnost. Jestlipak mě sleduje? Určitě ví, jestli je ta žena pentadriánka. Varoval by mě, kdyby tomu tak bylo? Po jeho návštěvách se jí stýskalo. Někdy v noci toužila po jeho doteku a prchavé rozkoši, kterou jí dával, když ještě byli milenci. Ale bylo to jen vzrušení, ne skutečný cit. Ze všeho nejvíc postrádala někoho, komu by se mohla svěřit, s kým by mohla sdílet své obavy. Dokonce i kdyby ten někdo byl zdrojem oněch obav, uvědomila si. Došli na okraj lesa a Sirri je vedla ke své chýši. Byla o něco větší než chýše ostatních Sijů, aby tu Sirri mohla přijímat návštěvy. Uvnitř se všichni posadili a pojedli chleba, ovoce a ořechy, které jim mluvčí nabídla. Po chvíli se objevil Sreil 39
s poslem, mladíkem, kterého představil jako Tyveho. Auraye připadal povědomý. „Nesetkali jsme se už?“ zeptala se ho. Sij přikývl. „Ano. Pomáhal jsem splétači Trubinovi, když jsi loni přišla do naší vesnice.“ Trubin. Auraye přejel mráz po zádech a v duchu uviděla tvář. Trubin bylo jméno, které Mirar používal mezi Siji. Trubin. Mirar. Leiard. Kolik dalších jmen ještě má? Zjištění, že muž, od něhož se jako dítě učila magii a léčení, kterého jako dospělá milovala a jemuž věřila, byl ve skutečnosti slavný Mirar, nesmrtelný zakladatel splétačů snů, ji vyděsilo. Jeho podvod ji nejdřív rozhněval, ale když jí otevřel svou mysl a ukázal pravdu o své minulosti, její hněv vyprchal. Nedokázala si představit, jaké to muselo být, ležet rozdrcený pod troskami budovy a pak přežívat bez vzpomínek, zatímco jeho tělo se během mnoha a mnoha let pozvolna uzdravovalo. Aby skryl svou totožnost před bohy, vytvořil osobnost Leiarda a vlastní potlačil. Je to zázrak, že vůbec přežil, napadlo ji. Nemůžu ho za to neobdivovat. Když na něj narazila ve vesnici kmene Severní řeky, Mirarovo pravé já už znovu získalo vládu tím, že se nějakým způsobem sloučilo s Leiardovou osobností. A zrovna když jsem ho začala mít znovu ráda, bohové mi nařídili ho zabít. „Vzpomínáš si?“ zeptal se Tyve napjatě. Upřela pozornost zpátky na něj. „Ano, vzpomínám. Sirri říkala, že už jsi tu ženu chodců potkal dřív.“ Přikývl. „Ano, na stejném místě, kde jsem poprvé potkal Trubina. Myslím, že se znají.“ Aurayino srdce klopýtlo. Mohla by to být ta přítelkyně, kterou zahlédla v Mirarově paměti, když jí otevřel svou mysl? „Jak vypadala?“ 40
„Vysoká, vlasy barvy krve, ale světlejší. Bledá pleť, zelené oči.“ Auraya přikývla. Žena v Mirarových vzpomínkách měla rudé vlasy. „Řekla ti, jak se jmenuje?“ „Ano. Jade Tanečnice.“ „A co ji trápí?“ „To neví. Říkala, že něco v břiše.“ Jestli je ta žena Mirarova přítelkyně, proč přišla do Si? Hledá snad Mirara? Přišla si za ním pro pomoc a zjistila, že odešel? Auraya se zamračila. Je její nemoc skutečná, nebo je to podvod, který mě k ní má přivést? Ale proč by se chtěla setkat se mnou? Jestli je to Mirarova přítelkyně, bohové ji nejspíš neschvalují. Poslouchá teď některý z nich? Zapátrala v magii kolem sebe, ale žádnou známku jejich přítomnosti necítila. Poslední, co chci, je, aby mi bohové znovu nařídili někoho zabít. Čím dřív se s tou ženou setkám a pošlu ji pryč, tím lépe. „Pomůžeš jí?“ chtěl vědět Tyve. „Je milá.“ Auraya přikývla. „Pomůžu jí.“ Dokonce i kdyby nebyla nemocná, chci vědět, jak se dostala do Si. A třeba bude mít nějaké zprávy o Mirarovi.
* * * Klec, ve které Danjin stál, začala s tichým škrábáním a cinkáním řetězů stoupat vzhůru a on sledoval, jak míjí jedno patro Bílé věže za druhým. Občas měl dojem, jako by klec byla nehybná a přesouvala se věž kolem ní. V takových chvílích uvažoval, jestli se podobně cítí Auraya, když létá. Popisovala mu to jako schopnost měnit svou polohu vzhledem ke světu. Neměla někdy pocit, jako by svět měnil svou polohu vzhledem k ní? Klec zpomalila a zastavila se u širokého schodiště. Dveře se rozlétly, nepochybně díky magii ženy stojící vedle Danjina. 41
Dyara Bílá, druhá nejstarší a nejmocnější z circliánských vůdců, vykročila z klece a vedla ho po schodech ke dřevěným dveřím. Když zaklepala, Danjin ucítil obavy. Tohle bývaly Aurayiny komnaty. Jako její rádce tu byl už nesčetněkrát. Teď patřily její nástupkyni, Ellareen Bílé. Role Aurayina poradce byla náročná, ale láska a úcta k ní mu ji usnadňovaly. Bylo by příliš neskromné doufat, že s nejnovější Bílou to bude stejné? A zatímco uvažoval, jestli ji bude mít rád, bál se, jestli bude mít ona ráda jeho. Moc tomu nepomůže, když ji budu neustále porovnávat s Aurayou, pomyslel si. Věděl, že občas se tomu neubrání, a ona to vyčte z jeho myšlenek… Dveře se otevřely a za nimi stála vysoká, štíhlá žena. Vlasy měla složitě vyčesané a na sobě bílou tuniku a hábit té nejlepší kvality. Byla elegantní, ne oslnivě krásná, ale ani ne nepřitažlivá. Vypadala také starší než Auraya, ale jen o pár let. „Ellareen,“ promluvila Dyara. „Tohle je Danjin Kopí.“ „Pojďte dál,“ vyzvala je nejmladší Bílá a ustoupila. Když se usadili do křesel, přinesla jim vodu. Danjin už dříve zjistil, že pochází ze Somrey. Její otec pracoval pro bohatého obchodníka, a když byl vybrán, aby řídil hanijskou pobočku, přestěhoval se i s rodinou do Jarime. Ella vstoupila ke kněžím ve dvanácti letech a nakonec se stala léčitelkou. V hospicu pracovala od jeho otevření, a tam se také krátce před obřadem vyvolení přihodilo něco, co na Bílé natolik zapůsobilo, že ji povýšili na vysokou kněžku. A nejspíš zapůsobila i na bohy, protože teď byla Bílou. Navzdory množství zodpovědnosti, které jí tak náhle připadlo, vyzařovala klidnou sebejistotu. To Danjina překvapilo. Když se poprvé setkal s Aurayou, byla svým vyvolením poněkud zaskočená. Dyara začala vychvalovat jeho schopnosti a on se je snažil 42
popírat – zrovna tak, jako když ho představila Auraye, vzpomněl si. Ellareen zvedla koutek úst a gestem ruky Dyaru zarazila. „Vím, že Danjin Kopí je pro tu práci ten nejlepší,“ usmála se na Dyaru. Pak se její pohled přesunul k němu. „Je to nakonec jediný člověk, který už někdy spolupracoval s novou Bílou.“ Dyara se lehce zavrtěla, snad trochu podrážděná tím, že byla přerušena. „To je rozhodně výhoda.“ „Vskutku.“ Ellareen se znovu obrátila k Danjinovi. „Jaké to bylo pracovat s Aurayou?“ Zaváhal, zaskočen tak otevřenou otázkou. Bylo jasné, že novou Bílou bude její předchůdkyně zajímat, ale tak nějak čekal, že se té otázce bude vyhýbat, i když si nebyl přesně jistý proč. Snad kvůli pověstem, které Aurayino odstoupení provázely. „Bylo to náročné, ale příjemné,“ odpověděl. „Měl jsi ji rád,“ prohlásila. Usmál se. „To ano.“ Zvedla obočí, čímž ho pobídla, aby pokračoval. „Uměla se vcítit do ostatních, i když si myslím, že jí to práci stejnou měrou usnadňovalo i ztěžovalo.“ Ellareen přikývla. „Tomu rozumím. Pro léčitele může být soucit silou i slabinou.“ Danjin se usmál té připomínce, že Ellareen byla léčitelkou. Možná ji právě tahle práce naučila zůstat klidnou bez ohledu na situaci. „Co považuješ za své silné stránky či slabiny ty, Ellareen Bílá?“ „Říkej mi Ello,“ řekla a pak našpulila rty, jak zvažovala odpověď. „Nejsem si jistá… možná svou víru v bohy. Když nevidím jasné řešení, udělám to, co mi řeknou oni.“ To zní skoro jako osobní mantra. Zajímavé. „To je moudrý přístup.“ 43
Ellareen zalétla pohledem k Dyaře, která se slabě pousmála, a pak se znovu podívala na Danjina. „Přestože až donedávna mi bohové nikdy neřekli, co bych měla udělat, vždycky jsem jim dala šanci – předtím, než jsem svoje zmatky vyřešila sama.“ Danjin se zasmál. „Jsem si jistý, že to ocenili. Ne že bych tím chtěl naznačit, že budeš teď dělat nějaké zmatky.“ Pohlédl na Dyaru. „Budeš mít k ruce spoustu zkušených pomocníků.“ „Včetně tebe. Dyara mi řekla, že máš špehy po celé Ithanii.“ „Špehy?“ Danjin se rozesmál. „To sotva, jen pár známých na různých dvorech a staré obchodní přátele.“ „Pověz mi o nich.“ Danjin znovu usrkl vody, pohodlně se opřel a pustil se do vyprávění příběhů o lidech, které znal, ať už na vysokých či nízkých pozicích, o tom, čím mu v minulosti pomohli a čím by mu mohli pomoci nyní. Zdálo se, že nad těmi veselejšími z jeho historek se Ellareen upřímně baví. To bylo dobré znamení. Smysl pro humor byla dobrá protiváha k té až znervózňující sebejistotě, která z ní vyzařovala. Bude z ní dobrá Bílá, usoudil. Jen doufejme, že vydrží o něco déle než Auraya.
44
KAPITOLA 3
A
uraya už vodopády několikrát z dálky zahlédla, když letěla do vesnice kmene Severní řeky. Teď k nim klesala spolu se svým mladým průvodcem a zjistila, že je tvoří několik samostatných proudů, ústících do jezírka, ze kterého vytéká mělká řeka vedoucí k dalšímu vodopádu. Tyve se snesl na zem u jednoho z proudů a Auraya přistála vedle něj. Vzduchem se rozléhal šum padající vody. Rozhlédla se kolem. Hezké místo. Po ženě chodců nebylo ani stopy. Tyve ukázal k vodopádu. „Žije támhle, za vodním závěsem. Ze strany se tam dostaneš.“ Auraya přikývla. „Děkuji ti, Tyve. Ty se raději vrať domů. Kdybych něco potřebovala, zaletím do vesnice.“ Přikývl, zlehka přeběhl po kamenech až k okraji řeky, kde vyskočil na balvan a vrhl se do vzduchu. Auraya se dívala, jak plachtí pryč, a na něco si vzpomněla. Chtěl se stát splétačem. Když tehdy Mirarovi pomáhala léčit tuhle vesnici, vyčetla to z chlapcovy mysli. Mirar chlapci neslíbil, že ho bude učit, ale také ho neodmítl. Když Mirar utekl ze Si, chlapcovy naděje se rozplynuly. Ale je to tak lepší. Kdyby se stal splétačem a odvrátil se od bohů, jeho duše by po smrti byla ztracena. Představa Sijů, kteří se stávají splétači, ji zneklidňovala. 45
Závěr dechberoucí fantasy Věk pěti z pera australské autorky Trudi Canavan. Auraya rezignovala na post Bílé a žije spokojeným životem léčitelky. Jednoho dne však potká tajemnou ženu, která jí učiní zvláštní nabídku. Auraya, zasažena vzpomínkami na Mirara, nedovede odmítnout, ale riskuje tak hněv samotných bohů. Pentadriáni neustávají ve svých intrikách, nemohou unést předchozí porážku. Příslib míru se hroutí a obě země se nezadržitelně řítí do nového válečného konfliktu. Poslední nadějí jsou divocí, kteří se snaží objevit dávno pohřbená tajemství, jež by mohla změnit celý svět... Trudi Canavan, autorka bestsellerů, které se překládají do mnoha jazyků, získala v roce 1999 cenu Aurealis za nejlepší fantasy příběh. Rovněž titul Bílá kněžka byl nominován na cenu Aurealis 2005 v kategorii Fantasy. Na další díla autorky vydaná v češtině se informujte na www.zonerpress.cz.
První díl
Druhý díl
Věk V ěk pěti pět i kniha k niha druhá druhá
Bílá kněžka
POSLEDNÍ Z DIVOKÝCH
vyšel v roce 2009.
Poslední z divokých vyšel v roce 2010.
TRUDI CANAVAN
DOPORUČENÁ CENA: 335 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR823
ISBN 978-80-7413-153-0 Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno
9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 5 3 0