Fotografie v praxi - světlo a svícení

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI SVĚTLO A SVÍCENÍ M ich

FO

TO G

a e l F re e m a n

X R AFIE V P R A

I

ŠÉFREDAKTOR MICHAEL FREEMAN SPOLUPRÁCE CATHERINE QUINN

FOTOGRAFIE V PRAXI SVĚTLO A SVÍCENÍ

Michael Freeman’s Photo School Light & Lighting Michael Freeman Copyright © 2 012 The Ilex Press Limited First published in the UK in 2 012 by:

I LE X 210 High Street Lewes East Sussex BN7 2NS www.ilex-press.com Any copy of this book issued by the publisher is sold subject to the condition that it shall not by way of trade or otherwise be lent, resold, hired out or otherwise circulated without the publisher’s prior consent in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition including these words being imposed on a subsequent purchaser.

All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval systems – without the prior permission of the publisher.

Fotografie v praxi Světlo a svícení Michael Freeman © ZONER software, a.s.

První vydání v roce 2 012.

Zoner Press Katalogové číslo: ZRK1 218 ZONER software, a. s.

Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Pavel Kristián DTP: Dan Zůda © Překlad: Ing. Slavoj Písek Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s.

Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.knihyfoto.cz

ISBN

978-80-7 413-196-7

Obsah

  

Obsah O této edici Profily studentů

14 Základy osvětlení       

Jak digitální fotoaparát zaznamenává světlo Dynamický rozsah Bitová hloubka a tonalita Barevná teplota Cvičení: Kreativní vyvážení bílé Měření světla Cvičení: Omezte se na bodové měření

34 Denní světlo            

Slunce v průběhu dne Cvičení: Focení při poledním slunci Zvládnutí ostrého slunečního světla Cvičení: Zatočte se stíny Focení proti slunci Cvičení: Postavte se slunci čelem Zlaté světlo Cvičení: Využijte výhody zlatého světla Mraky a světlo Cvičení: Vytěžte maximum ze zataženého dne Extrémy počasí Cvičení: Zvolte si déšť, mlhu nebo sníh

72 Umělé světlo      

Žhnoucí světlo Zářivkové světlo Cvičení: Barevné vyvážení vnitřních prostor Výbojkové světlo Smíšené světlo Cvičení: Noční pohled na město

90 Fotografické svícení          

Blesk na fotoaparátu Vyvážení blesku a přirozeného světla Cvičení: Odraz, rozptyl a synchronizace blesku Studiový záblesk Trvalá světla Modelace světla Domácí studio Cvičení: Studiové snímky za pár korun Umístění světla Cvičení: Nasviťte portrét

118 Styly svícení  Měkké světlo  Obklopující světlo  Cvičení: Vykoupejte objekt v měkkém světle  Tvrdé světlo  Šerosvit  Cvičení: Popostrčte to pomocí tvrdého světla  Protisvětlo  Boční a hranové světlo  Cvičení: Odhalte texturu  Osobní styly svícení  Cvičení: Nalezněte vlastní  osobní styl svícení

 Slovníček  Rejstřík  Bibliografie a užitečné odkazy

18

Z ÁKL ADY O SV Ě T LE NÍ

Dynamický rozsah Ve fotografické terminologii dynamický rozsah znamená rozdíl mezi nejjasnějšími a nejtmavšími tóny světla.

Vysoce kontrastní scény, jako stínící strom zalitý zezadu přímým sluncem, mají vysoký dynamický rozsah, protože mezi stíny a prosvítajícím sluncem je velký rozdíl v expozici. Ve scénách s nízkým kontrastem, jako jsou třeba šedé krajinky při zatažené obloze, má veškeré světlo přibližně stejnou intenzitu, takže snímek má relativně malý dynamický rozsah. Scény s vysokým kontrastem se fotografují obtížněji, protože dokonce i ty nejlepší snímače jsou schopné zachytit jen omezený dynamický rozsah, který často nestačí na pokrytí celého rozsahu poskytovaného dostupným světlem. Pro pořízení kvalitních snímků je důležité vědět, jak toto omezení snímače eliminovat.

Představte si každý pixel ve vašem digitálním fotoaparátu jako kyblík na sbírání světla. Při otevření závěrky se každý kyblík naplní různým množstvím světla. Jakmile se závěrka zavře, změří se množství světla v každém kyblíku v rozsahu 0–255, kde 0 je zcela černá a 255 čistě bílá. Jestliže se kyblík na světlo během expozice naplní na hodnotu 255, nemůže už sbírat žádné další světlo a detaily v této části scény se ztratí. Stejně jako když není dost světla, které by dopadlo na některou část snímače, příslušné kyblíky budou ukazovat 0 a ztratí se detaily ve stínech. Klíčem k úspěšné expozici je, aby většina světla byla mezi těmito dvěma extrémy, a tudíž aby došlo k zachycení co největšího množství detailů dané scény. A pamatujte, že při vyšších hodnotách ISO jsou stíny zasaženy šumem, který může pohltit skutečné detaily.

Clonové stupně Dynamický rozsah se měří mnoha způsoby, ale pro nás fotografy je nejužitečnější použití jednotek nazvaných expoziční stupně (EV, exposure value, lidově se nesprávně používá „clona“, o něco lépší je „clonové číslo“). Scéna zalitá sluncem může představovat dynamický rozsah až 16 EV. Lidské oko dokáže zpracovat tak velký rozsah intenzit světla tím, že si rychle prohlédne jednotlivé oblasti scény a z nich pak v mozku sestaví celkový obraz. Naproti tomu moderní fotoaparáty jsou v jedné expozici schopny zachytit pouze 10–14 stupňů. Chce-li fotograf zachytit scénu s dynamickým rozsahem vyšším, než je jeho fotoaparát schopen zaznamenat, musí používat různé triky, jejichž základem je výpočet optimální expozice.

W Vysoce kontrastní krajinky Zde můžete vidět detaily ve stínu v popředí i v okolní krajině, ale obloha je téměř čistě bílá. Jestliže je dynamický rozsah příliš vysoký, je třeba se rozhodnout, jakou expozici optimálně zvolit.

U Plnění kyblíků Pro získání jednoduché představy, jak senzor pracuje se světlem ze scény, je možné světlo považovat za kvantitativní veličinu, například za vodu plnící kyblíky s omezeným objemem.

DYN AMICKÝ ROZSAH

19

Histogram Digitální fotoaparáty nabízí neocenitelný nástroj pro měření dynamického rozsahu scény: jasový histogram. Tento graf mapuje tonální hodnoty scény od zcela černé vlevo po čistě bílou vpravo na stupnici od 0 do 255 podle úrovně signálu v jednotlivých pixelech. Máte-li na svém fotoaparátu živý náhled, můžete při komponování snímku sledovat tyto hodnoty v reálném čase na LCD displeji. Jinak můžete snímek vyfotit, prohlédnout si ho a podle potřeby

upravit expozici. Obrázky lze také prohlížet s histogramem při dodatečných úpravách ve Photoshopu nebo jiném editačním programu.

S využitím histogramu může fotograf rychle vyhodnotit potenciální problémy s expozicí, kdy je graf výrazně nevyvážený. Cílem je, aby se histogram zleva postupně zvedal a pak klesal až k pravému okraji. Jestliže je histogram namačkaný na levé straně, bude

snímek pravděpodobně podexponovaný – příliš tmavý s chybějícími detaily ve stínech. Když je sklon useknutý na pravé straně, bude snímek přeexponovaný – příliš jasný s přepálenými bílými plochami.

Histogram také může zobrazit samostatné grafy pro každý barevný kanál R, G a B. Získáte tak lepší představu, kterým konkrétním částem scény hrozí podexpozice nebo přeexpozice. Jeden kanál může být v jasech oříznut, zatímco zbývající dva mohou být zachyceny správně. To znamená, že ve světlech budou sice zachyceny detaily, ale jejich barva nebude přesná, protože procesor vyhodnotí pouze část barevné informace.

O Detail ve světlech (zcela vlevo) Dlouhá plochá čára podél pravé části histogramu (světla) naznačuje, že je k dispozici velké množství informací o jasně osvětlené hoře v pozadí. Ale levá strana histogramu je oříznutá a tvoří ostrý vrchol, což se projeví tmavou siluetou chrámu v popředí.

P Detail ve stínu (vlevo nahoře) Zde byla expozice nastavena na stíny, které vytváří mírný svah na levé straně histogramu. Ale posunutí expozice způsobilo, že se světla dostala mimo rozsah a osvětlené pozadí se zcela ztrácí v přepálené, čistě bílé.

28

Z ÁKL ADY O SV Ě T LE NÍ

Měření světla Předtím než je možné světlo kreativně využívat, je třeba ho změřit. Časem se naučíte „číst“ světlo pokaždé, než přiložíte fotoaparát k oku. Tuto dovednost si můžete prakticky osvojit používáním

expozimetru – nástroje na vyčíslení intenzity světla, které dopadá na danou oblast nebo se od ní odráží. Tato zařízení jsou vestavěna v digitálních fotoaparátech, kde skrz objektiv (TTL,

through the lens) měří světlo odražené od zarámované scény. Existují i samostatné ruční expozimetry, které mohou měřit přímo i světlo dopadající na fotografovaný objekt.

O V sevření stínů Jedině bodové měření světla dokázalo využít tak malý průzor v chrámu Bayon v Angkoru v Kambodže ke změření denního světla dopadajícího na sochu venku. Tmavý interiér nebyl pro snímek vůbec důležitý (kvůli obrovskému dynamickému rozsahu by ho stejně nebylo možné zachytit), takže nevadí, že se ztrácí ve tmě a ještě více zdůrazňuje a rámuje vnější oblast.

Použití vestavěného expozimetru Vestavěné expozimetry v digitálních fotoaparátech jsou nepostradatelným a pokročilým nástrojem, ale nejsou samospasitelné. Jen na fotografovi je, aby pro danou scénu expozimetr použil správně a přesně interpretoval naměřené hodnoty. U rovnoměrně nasvícených scén, kde všechny části snímku odráží přibližně stejné množství světla, je to relativně snadné. Mnohé scény jsou však daleko komplikovanější a jsou složeny z různých částí, které vyžadují rozdílnou expozici. I když jsou měřicí systémy v digitálních fotoaparátech různě složité, obecně mohou pracovat ve třech rozdílných režimech, z nichž

každý je optimalizován pro konkrétní světelné podmínky.

Měření pomocí vašeho fotoaparátu je stejně snadné jako nastavení automatického režimu a pořízení snímku.

Odražené světlo z různých oblastí zarámovaného snímku se změří a fotoaparát nastaví odpovídající kombinaci ISO / rychlost závěrky / clona (podle zvoleného expozičního režimu). Digitální fotoaparáty měří scénu dokonce i v manuálním režimu a naměřené hodnoty zobrazují jako doporučení pro nastavení správné expozice.

Ruční expozimetry Profesionální ruční expozimetry vybavené difuzní kopulí, kalotou, umožňují přesnější měření tím, že neměří světlo odražené od scény (tak jako vestavěné expozimetry), ale světlo dopadající na scénu (říká se tomu incidentní měření).

Maticové Tento režim měření se u různých výrobců fotoaparátů objevuje pod různými jmény – (multi)zónové, poměrové, evaluativní, ESP (electro-selective pattern) –, ale vždy funguje na stejném principu. Zarámovaná scéna je rozdělena na několik částí a každá z nich je změřena odděleně. Systém potom spočítá průměrnou expozici pro celou scénu tak, že porovná naměřené hodnoty s knihovnou snímků umístěnou v paměti (v případě Nikonu obsahuje více než 30 000 snímků). Někdy se také zohledňují informace o zaostření a upřednostní se expozice nejvíce zaostřené oblasti.

Celoplošné se zdůrazněným středem Režim celoplošného měření se zdůrazněným středem také měří celou scénu, ale při stanovení expozice dává větší důraz na kruhovou oblast uprostřed snímku – vychází se z předpokladu, že střed scény je důležitější než její okraje. Jak velkou váhu střed má, závisí na modelu fotoaparátu. Některé přístroje dokonce umožňují nastavit stupeň zdůraznění i velikost zdůrazněné oblasti.

Bodové V režimu bodového měření se měří světlo v malém kolečku, které pokrývá jen něco kolem 2 % celkové plochy snímku, a ignoruje se vše ostatní. Používá se pro přesné měření ve složitých světelných podmínkách a měřicí bod lze zpravidla umístit do libovolné části snímku.

W Přímočará scéna

U Složitější nasvícení

V tomto případě maticový měřicí systém fotoaparátu rozpoznal, že jasy v horní části snímku představují modrou oblohu, a nastavil expozici tak, aby byla správně zachycena.

Koruny stromů, obklopené stíny na okraji snímku, si vyžádaly použití celoplošného měření se zdůrazněným středem. Díky němu jsou správně ignorovány tmavé stíny na okrajích snímku a obloha není přeexponovaná.

76

U M Ě L É SV Ě T LO

Zářivkové světlo V současné době je velmi rozšířené zářivkové osvětlení, které je efektivnější než žárovky, protože k vytvoření jasného světla spotřebuje méně energie.

Zářivky fungují tak, že elektrický proud prochází plynem uzavřeným v trubici, jejíž vnitřek je pokrytý fosforem, který je procházejícím proudem nabuzen a vyzařuje světlo. Díky své efektivitě byly zářivky po celá desetiletí populární v průmyslu a komerčních prostorách, ale poslední dobou si stále častěji nalézají cestu i do domácností.

To je sice dobré pro životní prostředí, ale poněkud nešťastné pro fotografy, protože zářivkové světlo se nikdy nedalo nazvat lichotivým. Kromě toho, že ho máme spojeno se sterilními, komerčními prostorami, je tento typ světla zcela nepřirozený – ve skutečnosti byla jeho barevná teplota napasována někam mezi barvu ranního/večerního a odpoledního slunečního svitu. To se udělalo kvůli světelné pohodě, ale ve skutečnosti nemá zářivkové světlo spojité spektrum, zastoupení jednotlivých vlnových délek není plynulé jako žárovkové nebo sluneční světlo. Skládá se z několika oddělených špiček v modré a zelené oblasti spektra, ale v červené části má mezery. Náš mozek dokáže docela dobře chybějící místa doplnit, takže scénu osvětlenou zářivkami vnímáme normálně, ale obrazové snímače s tím mají mnohem více práce.

Zářivky používané v moderních domácnostech urazily velký kus cesty, než se vyvinuly z těch dlouhých trubic, které se používaly ve školách, kancelářích a na dalších ponurých veřejných místech. Velká péče byla věnována

W Tokijské metro Veřejná prostranství, jako třeba tahle stanice tokijského metra, bývají osvětlena levnými zářivkami. Pokud barevný nádech na snímku příliš neruší, není potřeba mít na takových místech vyvážení bílé vždy dokonalé.

tomu, aby jejich fosfor vydával teplejší světlo, podobnější přirozenému bílému dennímu světlu. Na trhu jsou zářivky s různou barevnou teplotou vydávající teplejší nebo studenější světlo. Jejich startování je také hladší, takže již nedochází k blikání, ze kterého tak často u tradičních zářivek bolela hlava. Těmto světlům se říká kompaktní zářivky, protože jejich trubice jsou poskládány do spirály nebo smyčky, takže jsou mnohem menší a vejdou se i do klasických žárovkových svítidel.

Žárovky vs. zářivky Obrázek dole ukazuje spojité spektrum žárovkového světla. Díky tomu, že se skládá ze všech barev světla, může na snímku přesně vykreslit každou z těchto barev.

Spektrum zářivkového světla je naopak přerušované a nespojité s ostrými špičkami ve studených barvách a nejsou v něm obsaženy zdaleka všechny teplé odstíny. Mimo jiné je to jeden z důvodů, proč je zářivkové světlo tak nelichotivé při vykreslování pleťových tónů (které se nejčastěji skládají z červené a žluté barvy).

Žárovkové světlo

Zářivkové světlo

ZÁŘIVKOVÉ SVĚ TLO

77

Barevné korekce zářivkového světla Na druhou stranu v domácích interiérech osvětlených pomocí úsporných zářivek vyvážených na denní světlo je třeba dávat pozor, aby se jinak příjemný domov nezobrazil v neosobním světle bez života. Novější digitální fotoaparáty mají jednu předvolbu vyvážení bílé uzpůsobenu těmto zářivkám. Jmenuje se Zářivky H (Fluorescent H) a je určena pro teplejší barvu světla kolem   K. Ale vzhledem k nepředvídatelné a nekonzistentní kvalitě těchto světel (světlo se může měnit i podle proudu, který je v zásuvce, do níž je zářivka připojena) je nejjistější použít uživatelské vyvážení bílé pomocí šedé tabulky nebo fotit do formátu RAW a mít tak možnost jemně doladit nastavení při dodatečných úpravách.

U Zlatá střední cesta Kvůli zářivkám u stropu zachytil fotoaparát interiér tohoto skladu nejprve s nevzhledným zeleným nádechem. Automatické vyvážení bílé použité při dodatečných úpravách nastavilo barvy příliš do fialova. Nakonec se nejlépe osvědčilo uživatelské nastavení bílé tak, aby převládl chladný modrý odstín, který odpovídá průmyslovému vzhledu scény.

© Frank Gallaugher

Jako obvykle bude prvním nástrojem, kterým můžete vykompenzovat zelený nádech běžných zářivek, odpovídající přednastavené vyvážení bílé (obvykle kolem   K) na fotoaparátu. Ale i když pomocí uživatelského nastavení bílou vyvážíte přesně pro danou zářivku, může se stát, že kvůli chybějícím částem spektra budou některé barvy zobrazeny nepřesně a divákům to neunikne. Naštěstí u většiny míst, kde se s tímto typem světel setkáte, se předpokládá jejich vykreslení s typicky zeleným zabarvením – prostě se stalo zvykem vnímat světlo na těchto místech tímto způsobem.

78

U M Ě L É SV Ě T LO

Cvičení

Barevné vyvážení vnitřních prostor Za barem

© Frank Gallaugher

Pokud se na to cítíte, můžete se pokusit vyfotografovat komerční prostory, které jsou většinou osvětleny různými světelnými zdroji a jsou navrženy tak, aby vypadaly dynamicky a zajímavě. V některých případech můžete ponechat zjevný barevný nádech – jako jsou na tomto snímku silná modrá světla za barem –, protože snímku propůjčí atmosféru.

S využitím všeho, co jste se dosud dozvěděli o umělých zdrojích světla, se můžete pokusit zvládnout vyfotografovat uměle osvětlený interiér. S největší pravděpodobností budete fotit při žárovkovém nebo zářivkovém osvětlení, a až budete hledat náměty pro své fotografie, tak se dívejte pořádně a zjistěte, jestli můžete zachytit barevné odstíny, které normálně nepostřehnete, přestože nás denně obklopují.

Vyberte si prostor, v němž budete mít čas přesunovat se a snímek si připravit.

Můžete fotografovat i doma s různými druhy osvětlení. Dávejte pozor na zdroje smíšeného světla a snažte se jim vyhnout, protože ztěžují nalezení správné barevné teploty a často je kvůli nim potřeba dodatečných úprav. Nicméně smyslem této výzvy je vykreslit scénu tak, jak ji vidíte – což nemusí být nutně s dokonalým vyvážením bílé.

CVIČE N Í © Alan Reed

Katedrála v Córdobě Na vzdálený konec této ohromné modlitební síně dopadá denní světlo a to v kombinaci s výrazně teplejším žárovkovým světlem lépe dokresluje melancholickou starobylost tohoto prostoru.

Poznámky R Foťte do RAWu, abyste během dodatečných úprav měli plnou kontrolu nad vyvážením bílé.

R Experimentujte s přednastavenými hodnotami vyvážení bílé na fotoaparátu a snažte se dosáhnout alespoň přibližně správné barevné teploty. Základem je kontrolovat snímky na LCD displeji.

R Dávejte pozor na okna, která mohou být zdrojem silného modrého zabarvení vlivem denního světla. Buď je odstraňte ze záběru, nebo zatáhněte roletu.

79

120

S T Y LY SV Í C E NÍ

Měkké světlo Ať už měkké světlo pochází od slunce rozptýleného mraky, z blesku odraženého od deštníku, nebo z několika žárovek rovnoměrně osvětlujících interiér, je pro ně typické, že u něho chybí jakákoli viditelná směrovost, a také, že stejnoměrně osvětluje fotografovaný objekt. Měkké světlo je vlastně nejefektnější, když není vůbec vidět – pokud ovšem není samotné světlo základním kompozičním prvkem dané fotografie. Nejprve se zaměřme na to, jak se světlo přemění z tvrdého na měkké, a potom na nejvhodnější způsob, kdy ho použít.

Světlo pochází velmi často z bodového zdroje, což je myšleno tak, že existuje jedno místo, ze kterého světlo vyzařuje. Vzhledem k tomu, že světlo se šíří přímo, dá se podle toho, jak dopadá na fotografovaný objekt, určit směr světla.

Všechny stíny budou orientovány pod stejným úhlem a divák snadno určí, odkud světlo přichází. Základem měkkého světla je omezit tuto jednoznačnost tak, aby se zdálo, že světlo přichází ze všech stran.

Nejjednodušeji toho lze dosáhnout oddálením fotografovaného objektu od

zdroje světla. Když musí světlo urazit od zdroje větší vzdálenost, má více času a možností rozptýlit se. To můžete pozorovat například v rozměrných interiérech, kde silné bodové světlo umístěné vysoko u stropu může rovnoměrně osvětlit prostor pod sebou. Každý paprsek světla se však šíří přímo.

Nemůže zahnout za roh, aby posvítil do prasklin nebo zakulatil jemné kontury.

A proto jsme v této knize věnovali takovou pozornost odrazným deskám a difuzérům. Průsvitný materiál (difuzér), umístěný mezi zdroj světla a fotografovaný objekt, rozptýlí vektory světla tak, že se již nešíří všechny přímočaře z prvotního centrálního bodu. Původně centrálně orientované čáry se promíchají pod různými úhly, některé z nich mohou osvítit předmět z jedné strany, zatímco další mohou z jiného úhlu nasvítit druhou stranu. Čím je plocha difuzéru nebo reflektoru (odrazné desky) větší, tím rozptýlenější, měkčí světlo dostanete. V konečném důsledku tak může teď světlo zamířit i za ty rohy a vyplnit každý stín, takže fotografovaný objekt je rovnoměrně osvětlen.

Odrazné desky umístěné na protější straně objektu dělají to samé – odrážejí světlo, takže může dosáhnout i do míst, která by jinak byla ponořena ve stínu.

© Saruri

O Jemný detail Bez rušivých stínů, které by určovaly směr tohoto měkkého světla, se zdá, jako by se tato kytice květů sama vznášela, a z této blízkosti si každý snadno představí, že mimo záběr pokračují květy do nekonečna.

MĚ KKÉ SVĚ TLO

121

© Darya Polunina

Za zmínku také stojí, že z hlediska expozice se s měkkým světlem pracuje mnohem snáze – pokud je tedy vhodně uzpůsobeno scéně. Tento styl svícení je z principu málo kontrastní, takže mezi jasy a stíny máte hodně prostoru k manévrování. Sice musíte stále dbát na to, aby střední tóny vyšly doprostřed histogramu, ale nemusíte si dělat starosti, že by dynamický rozsah scény přesáhl možnosti snímače.

Portrétní měkké světlo Když vzpomínáte na něčí tvář, vybavujete si její tvar, umístění rysů, pokožku a tak dále. Obraz ve vaší mysli neobsahuje tvrdé stíny pod očima ani jediný silný paprsek světla na čele. Je to proto, že tyto prvky nejsou nedílnou součástí lidské tváře. Obecně lze říci, že většina portrétů se snaží zachytit idealizovanou reprezentaci fotografované osoby, jejíž tvář bude mluvit za vše. Nechat rušivé stíny zahalit polovinu jejího obličeje je stejné, jako kdybyste ji při focení nechali, aby si navlékla lyžařskou kuklu. Jde o to, ukázat ji v nejlepším možném světle – a tím je pro portréty měkké světlo.

Protože měkké světlo může pronikat i kolem rohů a nezdůrazňuje ostré hrany, dobře zakrývá vrásky a díky němu vypadají fotografované osoby když ne přímo mladší, tak alespoň ne tak omšele a letitě. Také musíte umístit a rozptýlit světlo tak, aby oči fotografovaných osob byly osvětleny stejně jako zbytek obličeje a brada aby nevrhala výrazný stín na krk a hruď.

W Jednoduchá sestava se softboxem Klasický portrét hlavy a ramen, zprava měkce osvětlený softboxem, kde směr světla naznačují jen jemné stíny na levé straně tváře – právě tak výrazné, aby snímku dodaly prostorovou hloubku, ale nedeformovaly tvář ani nijak nerušily.

130

S T Y LY SV Í C E NÍ

Šerosvit O Hra stínů Černobílá fotografie se velice dobře hodí pro šerosvit, protože oči se zaměřují pouze na nejjemnější odstíny od světla po tmu, aniž by byly rušeny barvami.

Krásné italské slovo pro krásný styl osvětlení. Šerosvit doslova znamená světlo a temnota, je to pojem z renesančního umění, jehož průkopníkem byl malíř Caravaggio. U šerosvitu se obrysy nevytváří vyznačením hran, ale použitím jemných odstínů světla a stínu k vytvoření oblých, trojrozměrných tvarů. Kvůli vysokému kontrastu se jedná o typ tvrdého osvětlení, ale velice jemně zpracovaného. Jediný bodový zdroj tvrdého světla ubývá na obrysu velmi rychle a linie, které na okrajích vytváří, neodpovídají charakteristikám tohoto typu svícení.

Šerosvit je spíš něco na pomezí měkkého a tvrdého světla. Musí být dostatečně tvrdé, aby vytvořilo hluboké stíny, v nichž se můžete rozhodnout potlačit všechny detaily a vytvořit tak velké černé oblasti, ze kterých se fotografovaný objekt vynoří. A musí být právě tak měkké, aby byly viditelné hrany a kontury objektu a světlo postupně přecházelo od jasů do stínů.

Dramatičnost a atmosféra je nedílnou součástí šerosvitu. Jinak docela všední zátiší s mísou ovoce na stole získává při použití čistě černého pozadí

a zřetelně stranového nasvícení nadčasový a umělecký rozměr. Toto osvětlení může také přispět i k pocitu hrůzy a zlých předtuch, protože mysl je nucena spekulovat, co asi může číhat v temných stínech, které tvoří významnou část kompozice. Vzpomeňte si, jaký styl svícení používal například film noir, kde se cynické a deviantní náměty kriminálních dramat vykreslovaly konzistentně pomocí šerosvitu. Díky tomuto stylu se napůl osvětlené postavy zdály úskočné a nedůvěryhodné a stíny vrhané přes místnost naznačovaly falešnou hru a postranní úmysly.

Nasvícení v šerosvitu Nasvícení šerosvitem se dá ve studiu dosáhnout relativně snadno, protože zdůrazňuje kontrast a hluboké stíny, které se ostatní styly svícení snaží odstranit pomocí kombinací více světel, difuzérů, reflektorů (odrazných desek) a řady dalších modifikátorů světla.

Chcete-li nejjednodušší možné nastavení, umístěte fotografovaný objekt proti černému pozadí a nasviťte ho z tříčtvrtinového úhlu pomocí silného bodového světla s nasazeným difuzérem. Světlo bude na pozadí dopadat z různých vzdáleností a vytvářet tak přechod od světla po temnotu, v němž může být umístěn fotografovaný objekt.

Podle toho, jakého chcete dosáhnout efektu, můžete natočit pozadí, aby nebylo kolmé k fotoaparátu, čímž vytvoříte nebo umocníte přechod světla podél celé délky pozadí.

Měření v případě šerosvitu může být kvůli vysokému kontrastu poněkud ošidné. Jestliže chcete potlačit detaily ve stínech, je nejjednodušší způsob bodové měření ve světlech. Jinak je ale sázkou na jistotu zachytit co nejvíce detailů v rámci celého dynamického rozsahu scény, protože světla nebo stíny mohou být kdykoli utlumeny nebo úplně potlačeny v průběhu dodatečných úprav. Zkuste pomocí bodového měření nejprve změřit stíny a potom jasné oblasti a s pomocí hodnot, které fotoaparát v obou případech ukáže, zvolte zlatou střední cestu mezi těmito dvěma extrémy.

131

O Tmavý profil Šerosvit se dobře hodí k profilům a rozmístění světel pro tento snímek už nemůže být jednodušší. Jediný zdroj světla svítící zleva a shora a vzdálené, zcela černé pozadí, které neobsahuje vůbec žádné detaily. Větrem ošlehaná a zdrsněná tvář a plnovous se hodí ke stylu svícení a poskytuje množství detailů, na nichž je s úbytkem světla patrné postupné tmavnutí tónů.

U Vycházející z temnoty Jestliže chcete zachytit šerosvit mimo studio, porozhlédněte se po jediném světelném zdroji v jinak temném prostředí. Tento malíř pracoval při malé lampičce během komorního koncertu a díky bodovému měření použitému proti plátnu se okolí rychle propadlo do temnoty. © Frank Gallaugher

Š E ROSVIT

MICHAEL FREEMAN FOTOGRAFIE V PRAXI Tato knižní řada je praktickým průvodcem pro každého fotografa a každá z knih se speciálně zaměřuje na jediné téma. Je jedno čím, jak a proč fotografujete, zde najdete odpověď na většinu problémů, se kterými se v praxi můžete potkat.

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

SVĚTLO A SVÍCENÍ Naučit se „vidět“ světlo je jednou z nejdůležitějších věcí na celém umění

DIGITÁLNÍ ÚPRAVY

fotografie. Michael Freeman vám ukáže

R Naučte se používat vhodné nástroje k

nejen jak rozpoznat jemné přechody mezi

dopilování vašich snímků a vytvořte si správné workflow.

světlem a stínem, ale také jak je zachytí a zaznamená fotoaparát. Díky tomu budete

EXPOZICE R Získejte jistotu v různých nastaveních

fotoaparátu a ponechte tak automatické režimy na pospas osudu.

R Vycvičte si správné fotografické oko,

abyste mohli vybrat ty nejlepší scény a vytvořit úžasné snímky .

G R A F I K A

an

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI EXPOZICE

umělého osvětlení. V knize je probrána široká

Dále se naučíte, jak a kdy přidat svůj vlastní zdroj světla, ať už půjde o externí blesk nebo studiové zábleskové jednotky.

FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE

Vše je podáno velmi jednoduchou a záživnou

Mich

TO G

nebo v noci zářící panoráma města plného

Michael Freeman

E N C Y Ka e Ll O F rPe eEmD I E

FO

jedná o sluncem osvětlené venkovní portréty

setkávají fotografové všech možných žánrů.

FOTOGRAFIE V PRAXI DIGITÁLNÍ ÚPRAVY Mic

Seznámíte se s různými způsoby využití

paleta různých druhů osvětlení, se kterým se

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

E N C Y hKa e Ll O F rPe eEmD I E

máte na svém fotoaparátu nastavit. a zachycení dostupného světla – ať už se

KOMPOZICE

E N C Y K L O P E D I E

u každé scény přesně vědět, co a jak

R AFIE V P R A

FO

XI

TO G

G R A F I K A

an

M ich

R AFIE V P R A

A F O T O G R A F I E

a e l F re e m a n

formou, ale přitom jsou zahrnuty všechny zásadní zdroje světla, s důrazem na získání

XI

co nejlepších výsledků s každým z nich.

FO

TO G

R AFIE V

X PRA

I

Zjistíte, jak pořídit fascinující snímky i v těch nejhorších a nejobtížnějších světelných

Další knihy v edici Fotografie v praxi: ČB FOTOGRAFIE a PORTRÉT.

podmínkách a také jak své snímky ozvláštnit osobitým způsobem práce se světlem.

DOPORUČENÁ CENA: 269 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1218

Zoner Press

ISBN 978-80-7413-196-7

tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 9 6 7