Fotografie v praxi – portrét by Zoner Press

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI PORTRÉT M ich

TO G

a e l F re e m a n

R AFIE V P R A

ŠÉFREDAKTOR MICHAEL FREEMAN SPOLUPRÁCE GARYEASTWOOD

FOTOGRAFIE V PRAXI PORTRÉT

ILEX

I LE X 210 High Street Lewes East Sussex BN7 2NS www.ilex-press.com Any copy of this book issued by the publisher is sold subject to the condition that it shall not by way of trade or otherwise be lent, resold, hired out or otherwise circulated without the publisher’s prior consent in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition including these words being imposed on a subsequent purchaser. All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval systems – without the prior permission of the publisher. Fotografie v praxi Portrét Michael Freeman © ZONER software, a.s. První vydání v roce 2 013. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK1 231 ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Pavel Kristián DTP: Dan Zůda podle originálu © Překlad: Nikol Barochová Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.knihyfoto.cz

ISBN 978-80-7413-231-5

Obsah

  

O této řadě knih Profily studentů Úvod

14 Póza a kompozice              

Vztah a sebejistota Nastavení fotoaparátu Snímky tváře Cvičení: Ohnisková vzdálenost Oční kontakt – ano, či ne? Nálada Cvičení: Určete náladu scény Portrét sedící postavy Pozice rukou a dlaní Cvičení: Klasický portrét vsedě Pózování vestoje Cvičení: Postoj Na šířku, na výšku, anebo do čtverce? Cvičení: Využijte různé formáty

   

Měkké a zlaté světlo Cvičení: Měkké a zlaté světlo Hodnota bezprostřednosti Cvičení: Procházka s modelem

84 Studiové osvětlení     

Záblesková zařízení Zdroje trvalého světla Další pomůcky Doplňkové osvětlení Cvičení: Deštník, nebo softbox?  Více světel: základy  Více světel: pro pokročilé  Cvičení: Vyzkoušejte různá uspořádání  Expozice a její měření

108 Prostředí 54 Přirozené světlo      

Vyvážení bílé a odstín pokožky Okno jako hlavní světlo Cvičení: Interiér a denní světlo Ve stínu Odrazné desky Cvičení: Práce s odraznou deskou za slunečného dne

       

Neutrální pozadí Cvičení: Portrét bez kontextu Výběr lokality v exteriéru Cvičení: Hledání vhodného místa v exteriéru Portréty v kontextu s prostředím Cvičení: Zachyťte atmosféru místa Dvojice a skupinky Cvičení: Vytvořte snímek skupiny

134 Retušování a postprodukce  Správný odstín pokožky  Cvičení: Vyladění odstínu pokožky  Vyhlazovací techniky  Workflow retušování  Cvičení: Dokonalá tečka na konec  Digitální plastika

 Slovníček  Rejstřík  Bibliografie a užitečné odkazy

Por trét

Úvod Portrétování patří k těm nejstarším a nejnesmrtelnějším uměleckým formám. Po celá tisíciletí to byla touha zachytit fyzickou podobu jedince, jeho charakter, náladu i osobnost, ale také společenské postavení, bohatství či mravní působivost, která nutila umělce vytvářet portréty lidí, a to celou škálou uměleckých technik. Fotografie dovolila vytvářet portréty každému majiteli fotoaparátu a od nedávné doby to digitální fotoaparáty umožňují v podstatě komukoli. Pro profesionální fotografy portrétů došlo v posledních desítkách let také k řadě změn – tradiční, statické pózy se střídají s dramatickými úhly pohledu, velkým přiblížením, neobvyklým nasvícením či dynamickými pózami. Ještě do nedávné doby platilo, že vsedě

smělo být portrétováno jen pár jedinců, kteří se těšili určité úctě, ať už díky svému morálnímu, náboženskému či společenskému významu anebo bohatství. Potřeba zachycovat autoritu, moc a vážnost určovala styl portrétů, a to můžeme pozorovat už od kultury starověkých Řeků, jejichž klasické pózy a pravidla práce se světlem přímo ovlivnily sochaře a malíře všech následujících epoch, první fotografy nevyjímaje. Typ pózování byl samozřejmě do určité míry ovlivněn i dostupnou technologií. Například první fotografové na expozici potřebovali půl minuty nebo i více, což vyžadovalo pózy velmi strnulé bez sebemenších pohybů. Rozmach fotografie v posledním století a postupná všudypřítomnost digitálních fotoaparátů ovlivnily i fotografické publikum, které je nyní, co se portrétů

ve všech možných formách týče, kultivované a náročné. V současné době je portrétní fotografie těsně spjata s naší kulturní a sociální ikonografií, od článků o kráse v ženských časopisech a módních trendů po marketing, reklamu a dokonce žurnalistiku. Zároveň zde ale působí také věčná umělecká touha po novátorství a jedinečnosti a díky fotografům, kteří chtějí vyčnívat z řady, se tyto hranice posouvají. Výsledkem bývá zpochybňování, přeformulovávání, a v některých případech dokonce zavrhování pravidel klasického portrétu, která ovlivňovala jeho styl po celá staletí. Ohraničení, zarámování, oční kontakt (nebo jeho nepřítomnost), postoj, póza, kompozice, práce se světlem a každý další takový aspekt, které dohromady vytvářejí celkovou podobu a výraz každého portrétu, již nelze jednoduše přebírat, začala nová éra portrétní fotografie plná dobrodružství. Aby dnešní fotograf do portrétu dostal dramatičnost, napětí, život, náladu či jedinečnost, tak formální pravidla pózování spíše porušuje, než že by se jich držel. A tady se dostáváme k zajímavé otázce: Může fotograf vědět, jak je porušit, pokud je vlastně vůbec nezná? A máme právo ignorovat pravidla, která chápeme jako klasická, když se vyvíjela

v Moderní styl Současné portrétování často využívá velmi moderní, líbivý přístup s nekonvenčními pózami a dynamikou barev.

ÚVOD

stovky let a přebírali a zdokonalovali je ti nejlepší umělci všech dob? Jako v mnoha případech platí, že pokud tato pravidla poznáme a osvojíme si je, získáme skvělý základ, na kterém pak lze budovat vlastní styl a techniky. Tradiční postupy i dnes bohatě využijete vždy, když chcete vytvořit portrét vkusný a kultivovaný. Dnes je jisté jedno, profesionální fotografové musí být vynikající portrétisté, a to bez ohledu na konkrétní zaměření. Reportážní, reklamní, módní, válečná či svatební fotografie – abych uvedl pár příkladů – všude tady je portrétování důležitou součástí. Na světě bychom vlastně asi nenašli mnoho fotografů, které by nikdy nikdo nepožádal nebo nepřinutil, aby nějaký ten portrét přátel, rodiny, kolegů, klientů, celebrit nebo i někoho cizího a neznámého udělali. V dnešní době záleží více než kdykoli předtím na tom, aby vzniklo něco jedinečného a autentického. A poutavé portréty vytvoříme jedině tak, že si osvojíme ty správné postupy. Musíme se naučit, jak zacházet s portrétovanou osobou, aby působila sebejistě, a porozumět tomu, jak určitá póza a světlo ovlivňují celkovou podobu a výraz snímku. Proto je nesmírně důležitá dobrá znalost jak klasických, tak současných technik portrétování. Tato kniha vás poučí o klasickém stylu portrétních fotografií, ale také vás seznámí se současnými trendy v této oblasti, které dávají vzniknout těm nejúchvatnějším, nejpůsobivějším a skutečně originálním portrétům, které dosud spatřily světlo světa.

W Nesmrtelná klasika Ve srovnání s portrétem na předchozí straně působí tento tradiční snímek hlavy s rameny jinak, nicméně objektivně nelze říct, že by jeden z těchto

portrétů byl lepší než ten druhý. Oba typy portrétů mají svůj smysl a je třeba umět dosáhnout obou výrazů.

P ÓZ A A KO M P OZ I C E

Nastavení fotoaparátu „Když vaše fotky nejsou dost dobré, znamená to, že jste nebyli dostatečně blízko.“ Tak zní slavný výrok válečného fotografa Roberta Capy a většina kolegů by hned začala horlivě přikyvovat, ale alespoň v případě fotografování portrétů to určitě není všechno, co určuje kvalitu výsledku. Přiblížení či těsné zarámování může jistě dát vzniknout skvělým snímkům s nábojem a působivostí. Nicméně stejně tak důležité je rozumět tomu, že pozice fotoaparátu a jeho vzdálenost od objektu mohou mít výrazný vliv na perspektivu portrétu, jeho zkreslení a konec konců i na vzhled fyzických rysů portrétované osoby. Jinými slovy, portrétní fotografové musí umět využívat pozici fotoaparátu, ohniskovou vzdálenost objektivu a hloubku ostrosti tak, aby určité prvky vzhledu portrétované osoby zdůraznili a jiné zase učinili méně nápadnými.

Pozice fotoaparátu Platí jedna obecná zásada: fotoaparát by měl být umístěn do takové výšky, kdy se vám při pohledu do hledáčku portrétovaná osoba rozpůlí. Takže v případě fotografie celé postavy by fotoaparát měl být v úrovni pasu člověka, u portrétu zabírajícího dvě třetiny postavy někde ve výšce hrudníku a u portrétů, kdy chcete zabrat jen hlavu a ramena, v úrovni špičky nosu portrétované osoby. Taková pozice ve spojení s rovinou fotoaparátu rovnoběžnou s vaším objektem (to znamená žádné natáčení

fotoaparátu nahoru ani dolů) vám zaručí, že zůstane zachována přirozená perspektiva lidské tváře i postavy. Samozřejmě se setkáte s tím, že vás lidi budou prosit, abyste některý jejich rys trochu zamaskovali nebo jiný nechali vyniknout. Tolikrát se my fotografové setkáváme s prosbami typu: „Dala by se na té fotce nějak schovat ta moje druhá brada, boky, začínající pleš, nos, břicho atd.?“ I bez takových přímých proseb byste vždy měli přemýšlet, jak ty které problematické tělesné aspekty zachytit, aby člověk na portrétu vypadal co nejlépe. Když například u portrétů celé postavy nebo dvou třetin těla fotoaparát umístíte trochu výš než obvykle, tak zdůrazníte hlavu s rameny, a naopak opticky zeštíhlíte boky a nohy. Snížením pozice fotoaparátu zase zvětšíte chodidla, nohy a boky a zmenšíte hlavu a ramena. Tyto účinky můžete ještě znásobit, jestliže navíc v dané pozici fotoaparát obráceným směrem naklopíte (směrem dolů, když jste jeho pozici zvýšili, a směrem nahoru, pokud je nyní níž). Ale nesmíte to přehnat, jinak bude výsledkem spíše nešťastná karikatura než povedený portrét. U snímků více zblízka, jako jsou klasické portréty zabírající jen hlavu s rameny, pak snížením pozice fotoaparátu pod úroveň špičky nosu dosáhnete výraznější brady a širších čelistí, přičemž nos a čelo budou vypadat menší. Posunete-li fotoaparát více nahoru, výsledkem bude efekt opačný: prodloužení nosu a rozšíření čela, zatímco čelisti se zúží a brada zmenší. A opět platí, že pokud přitom fotoaparát naklopíte od-

povídajícím směrem, ještě tyto účinky posílíte. Čím blíž navíc k portrétované osobě budete, tím většího zkreslení dosáhnete. Také pamatujte na to, že zvýšením nebo snížením pozice fotoaparátu můžete portrétované osobě dodat určitou prestiž v očích těch, co se na portrét podívají. Vyšší pozice fotoaparátu v kombinaci s dalšími faktory způsobí, že člověk na snímku bude působit skromně, zranitelně a méně důležitě – každý, kdo pak jeho portrét uvidí, se na něho bude dívat doslova „svrchu“. A podobně – pokud budete fotografovat z nižší pozice, pak bude osoba na snímku vyzařovat důležitost, nadřazenost a moc, a to do takové míry, do jaké k tomu budou přispívat další aspekty snímku.

Ohnisková vzdálenost Základní objektivy (to znamená 50mm objektiv pro 35mm formáty, 35mm objektiv pro formáty APS-C a 80mm objektiv pro střední formáty atd.) používají fotografové všeho druhu. Pro fotografování portrétů ať už celé postavy, tří čtvrtin těla nebo skupinových portrétů je to dobré řešení, nicméně v případě portrétů tváře fotografové nejčastěji sahají po objektivech s delší ohniskovou vzdáleností, než jakou nabízí základní objektivy. Přestože se základní objektivy považují za nejlepší, co se týče přirozené perspektivy lidského oka, v případě portrétů, které zabírají jen hlavu s rameny, se s nimi musíte přiblížit k portrétované osobě hodně blízko, abyste jí

vyplnili záběr, a to jí může být nepříjemné. Kromě toho, že portrétovanou osobu možná poněkud vyděsíte, mohou být kratší ohniskové vzdálenosti zdrojem zkreslení, fotografujete-li zblízka, a to vzhledem k efektu zvanému perspektivní zkrácení, které je typické pro širokoúhlé objektivy (tj. krátké ohniskové vzdálenosti), kdy dochází ke zvětšení prvků v popředí a zmenšení těch vzdálenějších.

Abychom se takovým deformacím vyhnuli, volíme pro portréty zabírající hlavu a ramena spíše objektivy s ohniskovými vzdálenostmi 70 mm, 85 mm, 100 mm, 135 mm nebo i 200 mm (nad 200 mm může být problémem dostat do snímku vše, co jste chtěli, a projevuje se zde již tzv. komprese perspektivy).

Hloubka ostrosti Použijete-li objektiv s delší ohniskovou vzdáleností a nastavíte nízké clonové číslo (např. 2.8, tedy odcloníte objektiv), dosáhnete velmi malé hloubky ostrosti – což znamená, že na snímku bude ostrá jen velmi úzká oblast v určité vzdálenosti. Čím nižší je clonové číslo (čím více odcloníte) a čím větší ohniskovou vzdálenost použijete, tím bude hloubka ostrosti menší. Při stejné ohniskové vzdálenosti zvětšujete (zmenšujete) hloubku ostrosti zacloňováním (odcloňováním) objektivu. Takové cílené zaostření spolu se vzhledem rozostřených oblastí mimo hloubku ostrosti (tzv. bokeh) je výrazovým prostředkem fotografů. U portrétů však může jít o dvojsečný meč. V případě snímků celé postavy mělká hloubka ostrosti osobu dobře izoluje od pozadí (čímž ji zvýrazňuje) a místo nežádoucích a rušivých prvků v pozadí se vy-

tvoří snové obrazce plné rozmazaných barev a abstraktních tvarů. Jenže na druhou stranu může mělká hloubka ostrosti naprosto zničit rodinný portrét – s dokonale ostrými dětmi v popředí, které však za sebou mají rozmazané rodiče a prarodiče. U skupinových fotografií je proto potřebné více zaclonit a pracovat s clonami f/8.0 nebo f/11.0. Mělká hloubka ostrosti dobře funguje u portrétů zblízka, když vám jde o vytvoření napětí a dramatičnosti. Pokud například zaostříte na oko a zbytek obličeje necháte méně ostrý, můžete dosáhnout výjimečně působivých výsledků. S malými clonovými čísly (např. 1.4) mohou vzniknout skutečně poutavé, až téměř surrealistické portréty – ale pamatujte, že u malé hloubky ost-

W Pohled vzhůru Tady máme extrémní příklad toho, jak kombinace nízké pozice fotoaparátu a jeho naklopení dává vzniknout zajímavému posunu v perspektivě, který zvětšuje nohy a boky a zmenšuje hlavu a ramena. V umírněnější podobě lze tento postup využít ke zvýraznění fyzického vzhledu modelů a modelek v případě portrétů celé postavy.

rosti s tak krátkými ohniskovými vzdálenostmi může i sebemenší pohyb (ať už fotografa nebo objektu snímku) vést ke ztrátě ostrosti v klíčových oblastech. Hloubka ostrosti se může v takových případech pohybovat v hodnotách od pár mm až po několik málo cm kolem roviny zaostření obrazu, takže se klidně může stát, že oko, které bylo zaostřené, už nemusí být ostré v okamžiku, kdy právě mačkáte spoušť.

P ÓZ A A KO M P OZ I C E

Snímky tváře Policejní fotografie vězňů vypadají tak nepěkně z jednoho prostého důvodu. Když se k vám někdo postaví čelem a namíří na vás takto objektiv fotoaparátu, působí to nepřirozeně až agresivně. Z pohledu portrétního fotografa se jedná o jednu z nejméně přitažlivých póz. Stojíte-li k fotoaparátu čelem, rysy obličeje se zploští, z tváře nevystupují lícní kosti ani linie brady, ramena vypadají robustní a široká a oči jsou v přímce rovnoběžné se zemí – výsledkem je portrét stejně tak nelichotivý jako nezajímavý. Téměř pro každý portrétní snímek platí, že by hlava a ramena měly být v určitém úhlu vůči fotoaparátu natočené, hlava navíc mírně skloněná nebo naopak zvednutá, aby se vytvořila líbivá a přitažlivá nerovná linie očí.

Sedm osmin, tři čtvrtiny a proﬁl

V případě tří čtvrtin se nejedná o nic jiného, než že z obličeje portrétované osoby na snímku vidíte právě tři čtvrtiny. To už vyžaduje větší natočení hlavy, asi o 45 stupňů vůči fotoaparátu (ať už na jednu stranu nebo na druhou). Vzdálenější ucho a většina z odvrácené strany tváře zůstane očím toho, kdo se na snímek podívá, skrytá. Dejte si pozor, aby oko, které se nachází ve větší vzdálenosti od fotoaparátu, úplně nesplynulo s pozadím. Mělo by zůstat součástí portrétu, a to tak, že na odvrácené straně tváře mezi pozadím a okem zachováte v záběru oblast spánku. Také se můžete setkat s tzv. dvoutřetinovým záběrem. V praxi se jedná o běžný termín, kterým profesionální fotografové rozlišují mezi ánfas záběrem typu „vězeň“ a klasickým portrétem s mírným natočením – snímek dvou třetin jednoduše odpovídá ně-

čemu mezi sedmi osminami a třemi čtvrtinami. Zásadní je natočení hlavy od fotoaparátu, čímž vzniká půvabný úhel s liniemi brady, krku a očí. Takový úhel také otevírá prostor pro hru se stíny a zvýraznění určitých rysů obličeje pomocí nasvícení. V případě portrétu z profilu nestačí jen člověka otočit o 90 stupňů a zmáčknout spoušť. Vhodnější je požádat portrétovanou osobu, aby se začala pomalu otáčet bokem k fotoaparátu, zastavit ji přesně v momentě, kdy vzdálenější oko zmizí ze záběru (za nosem), a fotografovat profil v tomto úhlu. Není také na škodu portrétovaného člověka U Jen polovina tváře Když chcete udělat snímek tváře z profi lu, nechte portrétovanou osobu otáčet hlavu od fotoaparátu do okamžiku, kdy vzdálenější oko zcela zmizí ze záběru.

Většina portrétních fotografií se dá rozdělit do tří hlavních skupin podle pozice hlavy vůči fotoaparátu: jedná se o profil, záběr ze sedmi osmin a záběr ze tří čtvrtin. O co jde v prvním případě, je jasné, nicméně většina všech portrétů lidské tváře, které existují, spadá do dalších dvou skupin, a proto bychom měli vědět, v čem se od sebe liší. Záběr ze sedmi osmin představuje v podstatě přímý pohled do obličeje portrétované osoby (ánfas), s tím, že je tvář v jednom směru od fotoaparátu mírně pootočená. Z jedné poloviny obličeje toho tedy vidíte poněkud více než z té druhé, přičemž ale záběr stále zahrnuje i vzdálenější ucho. © Igor Borodin

S N Í M K Y T VÁ Ř E

R Zajímavý úhel Natočení hlavy na opačnou stranu, než kam směřují ramena, se obecně považuje za ženskou pózu (tady vidíme, že jsou ramena natočena doleva, zatímco hlava směřuje doprava).

pobídnout, aby lehce zvedl bradu, čímž se vizuálně prodlouží krk.

Portrét zabírající hlavu a ramena – naklonění a natočení U většiny portrétů platí, že by ramena měla být v určitém úhlu pootočena na jednu nebo druhou stranu. Normálně tedy ramena směřují na jednu stranu v určitém úhlu vůči fotoaparátu, zatímco krk může být podobně natočen na stranu opačnou, což portrét obohatí o pár zajímavých, líbivých linií.

Když ramena zůstanou v linii rovnoběžné se zemí, vypadají objemnější a portrét ztrácí napětí a přitažlivost. Nicméně i u naklonění ramen existuje rozdíl mezi muži a ženami – blíže k fotoaparátu by v případě ženy mělo být zvednuté rameno, zatímco u muže by to mělo být rameno, které je níž. Šikmé linie ramen lze dosáhnout několika způsoby. Člověka, který stojí, požádejte, aby se postavil mírně bokem (čímž zároveň docílíte natočení ramen) a aby váhu přesunul na jednu nohu. Sedící osoby nechte jednoduše naklonit horní část těla směrem k fotoaparátu.

Natočením krku opačným směrem, než kam směřují ramena, dosáhnete ženštějšího a kultivovanějšího výrazu (jako by se člověk díval kamsi přes rameno). Za mužnější se považuje póza opačná, kdy jsou krk a ramena natočeny stejným směrem. Ramena mohou být zároveň mírně nakloněná – jedno by mělo být vždy výše než to druhé.

Linie očí Hlava a ramena by tedy měly být téměř vždy natočeny vůči fotoaparátu v určitém úhlu, čímž se zároveň vytvoří šikmá linie očí. Je-li tato linie rovnoběžná se zemí, výsledný portrét působí příliš staticky. Mírné pootočení hlavy vnáší do snímku pohyb a napětí. Obecně platí, že šikmé linie, trojúhelní-

ky a další nesouměrnosti jsou pro lidské oko přitažlivé a portrétům dodávají na zajímavosti a líbivosti. Je proto vždy vhodné pokusit se tyto tvary pomocí spojovací linie očí, s využitím ramen, brady, paží, dlaní a tak dále do portrétů zakomponovat v takové míře, jak jen to jde. Linie a tvary navíc můžete využít i k tomu, abyste pohled lidí, kteří se na portrét podívají, nasměrovali k tváři portrétované osoby.

P ÓZ A A KO M P OZ I C E

Cvičení

Určete náladu scény

Zamyšlený výraz

Vytvořit vážný, hloubavý portrét může být někdy těžké, jelikož od vážnosti a zamyšlení je jen krůček k rezervovanému chování a zasmušilosti. Klíčem k úspěchu je s člověkem mluvit klidným hlasem a nepřestat podávat potřebné instrukce, jsou-li potřeba.

Na výslednou náladu snímku i dojem z něj má vliv vaše rozpoložení, volba pozadí, způsob nasvícení scény, zakomponované barvy, povaha portrétované osoby i celá řada dalších faktorů. Proto je potřeba si vypěstovat určitou dovednost, abyste si uměli představit, jak bude výsledný portrét vypadat, a zároveň věděli, jakými dílčími kroky toho lze docílit. V případě portrétu je prakticky v první řadě potřeba věnovat pozornost výrazu, náladě a řeči těla portrétovaného člověka. Abychom však mohli tyto aspekty u portrétovaného člověka ovliv-

nit, musíme začít u sebe. Svou vlastní náladou a svým vlastním chováním ovlivňujeme náladu a chování druhého. Veselý, uvolněný fotograf přenáší tyto charakteristiky na portrétovanou osobu a to samé platí i pro fotografa napjatého, vážného nebo zadumaného. Nyní tedy máte za úkol vytvořit dva různé portréty: první bude vyjadřovat bezstarostnost a štěstí, druhý vážnost a přemýšlení, a měli byste toho dosáhnout prací s pocity, náladou, řečí těla a výrazem portrétovaného člověka i volbou prostředí, barev, vhodných světelných podmínek atd.

CVIČENÍ © Warren Goldswain

Poznámky R Jestliže chcete, aby se portrétovaný člověk smál po celou dobu fotografování, myslete na to, že nesmíte vypadnout ze své role a nijak onu náladu nenarušit. Zda se člověk baví a fotografování si užívá, je patrné na očích i v řeči těla. Začnete-li se nudit, bude se nudit i on.

R Ústředním tématem portrétu musí být vždy fotografovaná osoba, takže prostředí i pozadí volte tak, aby celkové ladění snímku doplňovaly a posilovaly jeho účinek, nikoli aby celou scénu přebily.

R Důkladně zvažte, jak účinek snímku ovlivňují zakomponované barvy. Různé tóny jednoho barevného odstínu evokují vážnost a navozují atmosféru přemýšlení, zatímco jasné, kontrastní barvy vnáší do obrázku energii, pohyb a napětí.

R Náladu i sdělení snímku mohou (v rozumné míře) výborně podpořit různé rekvizity a drobné detaily.

Portrét energické osobnosti Udržování pohody i při přestávkách (např. při vyměňování objektivů nebo přestavění světel) představuje nezbytnou podmínku zábavy při fotografování – a zároveň předpoklad k vytvoření snímku plného energie, jako je tento.

P ÓZ A A KO M P OZ I C E

Pózování vestoje Čím víc toho z portrétované osoby do snímku zahrnete, tím je pózování komplikovanější a pracnější. Pokud fotografujete celou postavu nebo její tři čtvrtiny v póze vestoje, pracujete s celým (případně téměř celým) tělem a každá jeho část musí být ve správné pozici a není snadné to všechno uhlídat. Od hlavy přes ramena, trup, paže, dlaně a dál až po prsty u nohou musí vše působit přirozeně a vypadat co nejlépe. Mezi svatebními fotografy koluje takové rčení, že pózování začíná u chodidel. A něco pravdy na tom je. Natočí-li stojící člověk (případně celá skupinka) chodidla zhruba do úhlu 45 stupňů vůči rovině fotoaparátu, automaticky se tak vůči fotoaparátu natočí i boky a zbytek těla.

Nic vám samozřejmě nebrání postavit člověka k fotoaparátu čelem. Jedná se o plnohodnotnou techniku a čím dál tím více využívanou pózu při fotografování módy, nebo když vám jde o to zdůraznit něčí velikost či sílu. Nicméně v případě žen bych byl opatrný, jelikož pak na snímku vypadají širší a silnější než ve skutečnosti. Tomuto efektu lze zabránit, když tělo zároveň mírně prohnou na jednu či druhou stranu, tak vyniknou jejich křivky a celý snímek se obohatí o půvabné linie.

jednu nebo druhou stranu (nikoli svislá), a pak se snažte z křivek a končetin vytvořit nějaké asymetrické tvary a nerovné linie, které portrétu dodají na zajímavosti.

V praxi dobře funguje také následující postup: Nechte portrétovanou osobu, aby natočila boky v určitém úhlu k fotoaparátu a mírně zvedla jedno rameno (takže rovina ramen nebude vodorovná). Postoj by měl zůstat vzpřímený, s tím, že páteř bude lehce nakloněná na

Chcete-li, aby tělo portrétované osoby vytvářelo nerovnou linii, požádejte ji, buď ať se opře o stěnu či nějakou rekvizitu, nebo ať váhu celého těla přenese na jednu nohu (běžně na tu, která se nachází dál od fotoaparátu). Tímto způsobem také nezůstane vodorovná linie

Aby měl člověk skutečně rovná záda, můžete mu pomoci instrukcí, ať si představí, že jeho tělem od chodidel nahoru až po hlavu prochází provázek a že ho někdo za ten provázek táhne nahoru. Udržet rovný postoj a žádoucí zakřivení páteře je tak snazší.

O Dynamické linie Na tomto snímku zachycujícím celou postavu krásně vidíme linii boků, která jednak není rovnoběžná se zemí, a jednak je natočená v určitém úhlu vůči rovině fotoaparátu. Ramena a hlava se naklání a paže vytváří nerovné linie a nesouměrné tvary, což portrétu ve výsledku propůjčuje dynamiku a přitahuje náš zrak k objektu snímku.

P ÓZO VÁ N Í V E S T O J E

boků, jelikož se při tomto postoji jeden bok mírně zvedne. V případě portrétů tří čtvrtin stojící postavy platí takové nepsané pravidlo „ořezávat“ tělo v místech mezi klouby, např. v oblasti stehen, lýtek nebo mezi lokty a zápěstím u portrétů více zblízka. Když snímek končí v místě kloubu, naším očím se to prostě nelíbí. V souvislosti s klouby vám mohu poradit ještě jednu věc – ať jsou ohnuté. Vyzkoušejte pro ženu tuto pózu: jedna ruka v bok, paže půvabně ohnutá v lokti a v zápěstí, noha, na které nespočívá váha těla, mírně pokrčená v koleni a možná i v kotníku. A rázem máte v záběru spoustu pěkných křivek, linií a tvarů. Stejný postup můžete po určité úpravě použít i pro muže: Představte si muže opřeného o stěnu, tělo opět natočené vůči rovině fotoaparátu v úhlu 30 až 45 stupňů. Skutečnost, že se opírá, automaticky znamená, že je jedno rameno výš než druhé. Požádejte ho, aby pokrčil paže, čímž se dostanou dál od trupu a tělo bude působit štíhlejším dojmem – u portrétů mužů sice štíhlost není zásadní, nicméně pokrčením rukou se zároveň vyrýsují svaly a to už žádoucí bezpochyby je. Hlava i pohled mohou zůstat v rovině kolmé k fotoaparátu. Jako vždy platí, že nám jde o to, co nejlépe využít fyzické charakteristiky postavy daného člověka, abychom do snímku zakomponovali líbivé tvary a linie a jejich pomocí směřovali pohled diváka k tomu nejpodstatnějšímu z celé scény.

W Přirozená póza Tady máme příklad přirozené a pohodlné pózy velmi vhodné pro muže. Tělo je opřené o zeď, boky a ramena nakloněné (vůči vodorovné), ruce v kapsách, paže pokrčené. Jen si dejte

pozor, aby mezi pažemi a trupem zůstal volný průhled, trocha volného prostoru, jinak by tělo mohlo působit příliš objemně.

P Ř I R OZ E N É S V Ě T LO © Beboy

Vyvážení bílé a odstín pokožky Naše oči jsou zázrakem přírody. Neustále se přizpůsobují různým intenzitám a barvě světla, a to okamžitě, den co den, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Když přejdeme z jasného slunečního světla do tmavé místnosti osvětlené pouze svíčkami, oči reagují na změnu a umožní nám orientovat se. Fotoaparáty bohužel to samé neumí. I ty nejlepší dnešní senzory nejsou tak dokonalé jako naše oči a bez naší asistence se neobejdou.

Barva světla Naše oči jsou uzpůsobeny k vidění za denního světla, takže světlo v poledne vnímáme jako bílé a v podstatě bezbarvé. Toto jasné polední světlo představuje standard, který ovlivňuje vnímání světla ze všech dalších zdrojů. Světlo svíček nebo plamen se nám jeví jako oranžové a teplé, zatímco světlo ve stínu nebo pod mrakem se nám zdá s nádechem do modra a studené. Pro toto pojetí různých barev světla se používá označení barevná teplota či teplota chromatičnosti světla. Barevná teplota se udává v kelvinech (K) a pohybuje se od červených odstínů (kolem 1 800 K) přes neutrální bílé (5 000–6 000 K) až po modré (16 000 K). Škála barevné teploty vám může připadat poněkud nelogická, jelikož světlu vnímanému jako teplé – např. západu slunce nebo plameni – odpovídá nízká barevná teplota. Nicméně je důležité se s tímto konceptem velmi dobře sezná-

mit, a to co nejdříve, protože jeho vliv na fotografování je nesmírný.

Vyvážení bílé Pokud jde o různou barevnou teplotu světla, nejlépe bude hlavnímu zdroji světla odpovídat bílý objekt. V místnosti osvětlené svíčkami bílá vypadá, jako by měla nádech do oranžova, ale naše oči mají úžasnou schopnost neustálé kalibrace barevné teploty, takže bez ohledu na aktuální odstín světla dokážou po adaptaci bílou barvu objektů apod. stále vnímat jako bílou. Senzor fotoaparátu však nic takového neumí a potřebuje, abychom mu s kalibrací barev pomohli. A k tomu, aby bílá skutečně vypadala jako bílá, ať už je barevná teplota hlavního zdroje světla jakákoli, nám slouží nastavení White Balance (WB) neboli Vyvážení bílé. Jeho změna pak ovlivňuje vzhled všech dalších barev, což se označuje jako tzv. barevná korekce. Nastavení WB tedy v podstatě upravuje způsob, jakým fotoaparát reprodukuje barvy při aktuální barevné teplotě světla. Vyvážení bílé lze nastavit několika způsoby. Existuje Automatické vyvážení bílé (Auto WB), které je u většiny současných fotoaparátů skutečně spolehlivé a u celé řady různých světelných zdrojů zvládá kalibraci barev na jedničku. Nicméně sem tam, např. v přítomnosti několika různých zdrojů světla současně (denní světlo ve spojení se světlem zářivky apod.), vás může automatické

W Modrá je dobrá… Studený modrý odstín bílého světla může vypadat skvěle, zvlášť když jej ještě umocníte vhodným nastavením vyvážení bílé ve fotoaparátu. Odstín pokožky by však vždy měl zůstat přirozený a odpovídat skutečnosti.

vyvážení bílé zradit a výsledek nastavení je pak chybný. V takovém případě vám nezbývá než vyvážení bílé nastavit ručně. Dále se nabízí možnost zvolit některé z předem nastavených vyvážení bílé, která vždy počítají s podmínkami typickými pro určitý druh hlavního zdroje světla; pokud jej známe, pak si stačí jen vybrat. Téměř každý fotoaparát dnes nabízí přednastavení pro denní světlo (Daylight), pod mrakem (Cloud), stín (Shade), klasickou žárovku (Tungsten), fluorescenční zářivku (Fluorescent) a někdy i jiné. Profesionální fotograf může pracovat s Uživatelským (Custom) nebo Ručním (Manual) vyvážením bílé. Někteří zkušení profesionálové nastavují číselnou hodnotu barevné teploty v kelvinech

V Y VÁ Ž E N Í B Í L É A O D S T Í N P O KOŽ K Y

a ve většině případů se nespletou. Pro obyčejné smrtelníky je tu pak Uživatelské vyvážení bílé. Uživatelské vyvážení bílé nastavíte tak, že na objektiv fotoaparátu nasadíte neutrální matný filtr, díky kterému získáte průměrné vyvážení bílé pro danou scénu, tento stav se uloží do paměti fotoaparátu – a dokud nastavení nezměníte, bude fotoaparát jako uživatelské vyvážení bílé vždy používat toto nastavení. V nouzi lze stejným způsobem použít třeba kus bílého kartonu vyplňujícího celý záběr. Druhý způsob, jak nastavit uživatelské vyvážení bílé, vyžaduje zakoupení 18% šedé karty, kterou přidáte do záběru za světelných podmínek, které máte k dispozici pro konkrétní portrét. V tomto případě je vhodné fotografovat v režimu RAW, který umožňuje měnit při konverzi nejrůznější nastavení včetně vyvážení bílé, aniž by utrpěla kvalita snímku. V konvertoru RAW kliknete na šedou kartičku a nastavíte uživatelské vyvážení bílé pro danou scénu, které můžete použít pro všechny další snímky pořizované za stejných světelných podmínek – software totiž ví, jak by měla vypadat 18% šedá, a na základě toho dokáže odpovídajícím způsobem upravit také všechny další barvy na snímcích. Pro obě techniky platí, že byste měli nastavení po práci vymazat, jinak byste s ním mohli omylem fotografovat i příště, ale za jiných světelných podmínek. Pochopení fungování vyvážení bílé je nezbytné pro každého fotografa bez ohledu na žánr. Díky této funkci upravíte nepřirozené světlo, aby vypadalo dobře, a také vám nabízí možnost uplatnit svoje tvůrčí ambice. V portrétním fotografování má však správné vy-

vážení bílé obzvláštní význam, jelikož každý nevhodný a nepřirozený barevný tón způsobený nesprávným vyvážením bílé se promítne do odstínu pleti portrétované osoby. Lidský mozek má v sobě zakódovanou neuvěřitelně přesnou představu, jak má lidská pokožka vypadat (ať už jde o barvu, tóny nebo texturu). Když odstín pokožky vnímáme jako nesprávný a nepřirozený, působí pak stejně i celý portrét. Nastavení vyvážení bílé při fotografování na příliš nízkou hodnotu může způsobit, že pokožka a rty budou mít nádech do modra a budit dojem, který ve většině případů opravdu není žádoucí! Pokud je vyvážení bílé naopak nastavené na až přehnaně vysoké hodnoty (např. na stín při fotografování na slunci), portrétovaná osoba bude podezřele nažloutlá, naoranžovělá až načervenalá, jako by trpěla vysokým krevním tlakem nebo žloutenkou. Portrétní fotografové obecně mírně přidávají teplé odstíny, protože taková barva pokožky charakterizuje zdravé lidi plné života, podobně jako opálení

W Zlaté chvilky s těmi nejbližšími Obecně platí, že lidské pokožce nejvíc sluší nastavení vyvážení bílé, které dá teplejší výsledek, i když přesně neodpovídá skutečné barevné teplotě v daném čase a na daném místě. Nicméně mírné zveličení aktuálních podmínek může v lidech, kteří si snímek prohlíží, vyvolat určitou náladu či emoci (v tomto případě vřelost a pocit bezpečí) a také informovat o místě a denní době pořízení snímku.

od sluníčka. Většinou je vhodné nastavit správné vyvážení bílé a v postprodukci je pak mírně posunout směrem k teplejším odstínům. Důležité bezpochyby je, aby konkrétní vyvážení bílé odpovídalo portrétované osobě, tvůrčímu záměru, místu, náladě i scéně. Pamatujte – každý jsme jiný. Stejné vyvážení bílé pro člověka s velmi bledou pletí a pro někoho s tmavou pokožkou povede ke značně odlišným výsledkům. Pleť Evropana, Asiata nebo Afričana bude reagovat na vyvážení bílé rozdílně a i v rámci každé z těchto základních kategorií najdete škálu různých typů pleti. Je tedy zřejmé, že bez osvojení si správného a přesného nastavení vyvážení bílé se žádný dobrý portrétní fotograf neobejde.

P Ř I R OZ E N É S V Ě T LO

Cvičení

Interiér a denní světlo Výrazný kontrast

Podle zákona nepřímé závislosti na čtverci vzdálenosti se intenzita světla na různých částech objektu snižuje tím rychleji, čím blíž ke zdroji světla se objekt snímku nachází. V praxi to znamená, že když portrétovanou osobu umístíte blízko k oknu, osvětlí se pouze ona a její okolí zmizí v hlubokém stínu. Když bude osoba od okna dál, bude i její větší okolí osvětlené zhruba stejně, světlo jen nebude tak intenzivní, což se však dá upravit nastavením expozice.

Do okna orientovaného na sever nedopadá nikdy během dne sluneční svit přímo, a proto je jeho světlo velmi měkké a v průběhu dne se jeho vlastnosti příliš nemění. Toto svěží, rozptýlené světlo je velmi lichotivé a ideální pro portrétování. Jestliže nemáte k dispozici žádné okno orientované na sever, použijte jiné a zatažená obloha také zaručí měkké, rozptýlené světlo. Pokud si slunce nedá říct a ne a ne se schovat, zkuste okno zakrýt difuzérem (tenkou látkou z rozptylujícího, průsvitného materiálu, v nouzi postačí třeba bílé prostěradlo), který ostré sluneční světlo zjemní a rozptýlí.

Při nedostatku světla umožňují dnešní fotoaparáty pracovat i s vysokou citlivostí ISO, můžete vyzkoušet zvýšit ISO na 1600 nebo víc. Nezapomeňte však zkontrolovat rychlost závěrky, která by neměla klesnout pod 1/60 sekundy a může být klidně ještě rychlejší. Tak výrazně snížíte riziko rozostření snímku vlivem nechtěného pohybu, ať už portrétované osoby nebo fotoaparátu. Vyšší rychlosti závěrky ale vyžadují odclonění objektivu, které zase ovlivňuje hloubku ostrosti. A všechny tyto aspekty je třeba sladit, takže experimentujte a buďte připraveni přijmout i kompromis, když to bude nutné.

CVIČENÍ

Poznámky R Když si představujete, jak bude snímek, na který se chystáte, vypadat, musíte vzít v úvahu řadu faktorů. Jak velké okno máte k dispozici a jaké světlo jím prochází? O jaké se jedná prostředí a jaké může být pozadí? Měla by být v portrétu zakomponovaná i část místnosti? Měla by portrétovaná osoba stát, anebo sedět? Půjde o portrét celé postavy, nebo jen tváře? Jak ovlivňuje nasvícení scény vzdálenost osoby od okna?

R Pokud to bude v souladu s vaším tvůrčím záměrem, klidně do portrétu zakomponujte i okno. Kontrolujte ale dynamický rozsah mezi nejsvětlejšími a nejtmavšími částmi scény.

Okno jako součást portrétu Když se rozhodnete do portrétu zahrnout i místnost nebo okno, vždy přemýšlejte, jakým způsobem to ovlivní celkovou náladu portrétu a dojem z něj. Nezapomeňte, že zakomponování okna může vést k přesvětlení některých míst – nicméně to nemusí být nutně na škodu, pokud je dokážete dostat pod kontrolu (přepaly by neměly být na zásadních místech snímku, pokud to není váš záměr).

Studiové osvětlení Z předchozí kapitoly víme, kde očekávat nejlepší přirozené světlo a jak s ním zacházet. S tímto typem světla si po staletí umělci vystačili, nicméně ne vždy nám přirozené světlo může poskytnout přesně ty světelné podmínky, jaké potřebujeme nebo jaké vyžaduje specifická zakázka či úkol. V dnešní době si však můžeme vytvořit vlastní osvětlení ve studiu pomocí fotografických světel a blesků nebo s nimi doplnit či vylepšit přirozené světlo, pokud fotografujeme venku. Studiové osvětlení umožňuje vytvořit různé světelné efekty a proměňovat nálady snímku a také s ním lze, na rozdíl od přirozeného světla, různě manipulovat a modifikovat jej: měnit tvar světla, jeho vlastnosti, přesně určit intenzitu a tak dále. Jedno světlo posunout tam, druhé přidat sem, během okamžiku proměnit tvrdé světlo na měkké a naopak, nebo dokonce snížit výkon zdroje – nic z toho není problém. Se studiovými světly si může fotograf kdykoli vytvořit jakýkoli typ nasvícení scény tak, aby přesně odpovídalo jeho představě nebo požadované náladě a účinku portrétu. Naučit se používat různé druhy studiových světel, modifikátorů světla a dalších doplňků určených k úpravě světelných podmínek může vyžadovat roky praktických zkušeností. Zvládnutí práce se studiovým osvětlením je běh na dlouhou trať, nicméně už porozumění samotným základům představuje dobrý odrazový můstek. Obecně platí, že máte na výběr ze dvou typů studiových zdrojů světla: zábleskových a stálých, a každý z nich má své výhody a nevýhody. Smyslem následující kapitoly je poskytnout ctižádostivým fotografům základní přehled různých technologií a postupů studiového osvětlení. (Podrobnější informace najdete v jiné publikaci této řady – Fotografie v praxi: SVĚTLO A SVÍCENÍ –, kterou můžete zakoupit na www.zonerpress.cz.)

STUDIOVÉ OSVĚ TLENÍ

Další pomůcky Při práci se studiovými světly, ať už zábleskovými zařízeními nebo trvalými zdroji, můžete využívat celou řadu různých pomůcek a modifikátorů, abyste světlo zdroje rozptýlili, usměrnili, odrazili, změkčili, koncentrovali nebo snížili či zvýšili jeho intenzitu. Pokud jde o osvětlení, ve studiu nad ním máme absolutní moc. Většina fotografů si navíc nechává natřít stěny ve studiu neutrálně – na bílo nebo na černo, aby světlo, které se od nich odráží, nemělo barevný nádech a aby mohli stěny využít buď pro omezení šíření světla nebo jako ohromnou odraznou desku.

Klasické parabolické reﬂektory Parabolické reflektory patří mezi stálice, pokud jde o doplňky ke studiovému osvětlení. Jedná se o kovový nástavec tvaru misky či vypouklého talíře, který se přidělává přímo k hlavě blesku nebo monobloku – bez reflektoru vypadá blesk jen jako „holá žárovka“. Parabolické reflektory mají obvykle vnitřní plochu bílé nebo stříbrné barvy a liší se od sebe různou mírou hloubky a zakřivení, takže můžete velmi přesně ovlivňovat vyzařovací úhel, rozptyl i kvalitu světla. Světlo záblesku dopadne na zakřivený povrch uvnitř reflektoru, odrazí se od něj, a tak dojde k rozptýlení světla do mnoha různých směrů. Velikost rozptylu je dána průměrem a hloubkou reflektoru. Hluboký reflektor o malém průměru světlu dodá jasný směr díky velmi malému vyzařovacímu úhlu, zatímco široký, mělký reflektor – reflektor s velmi širokým

vyzařovacím ůhlem – vytvoří široký pruh měkkého světla, které je lichotivé a rozptýlené. Širokoúhlý reflektor se většinou používá spolu se studiovým deštníkem – široký pruh světla, který reflektor vytváří, vyplní vnitřek deštníku, a tak ještě zvětší rozptyl a odraz světla (s tenkým pruhem světla by to nefungovalo – světlo by vyplnilo jen střed deštníku). Speciální typ reflektoru představuje tzv. beauty dish, který má ve svém středu přímo před bleskem nebo trvalým zdrojem malou kruhovou destičku bránící světlu, aby osvítilo portrétovanou osobu přímo. Destička totiž způsobí, že se všechno světlo odrazí do vnitřku reflektoru, a pak odsud odchází ve velmi měkké podobě, s výjimečně zkrášlujícím účinkem. Reflektory beauty dish mívají bílou barvu, jsou velmi široké (např. 22 palců v průměru) a mělké. Reflektory lze opatřit řadou modifikátorů, např. voštinami, které světlu dodávají směr. Voštinu podobně jako včelí plástev tvoří řada stěn vytvářejících otvory, které nutí světlo putovat dál v jednom směru a nedovolí mu se rozptýlit. Mezi další doplňky reflektorů patří difuzní panely, barevné gely a další.

Studiové deštníky Studiové deštníky se jako modifikátory světla mezi fotografy těší velké oblibě, protože se snadno přenáší a také moc nestojí. K dostání jsou v mnoha velikostech a barvách, stačí si jen správně vybrat podle toho, jakého účinku

chcete dosáhnout. Funguje to tak, že do deštníku namíříte zdroj světla, tam se světlo odrazí a rozptýlí a dál putuje v přímkách pod mnoha různými úhly, a tak vzniká líbivé, měkké osvětlení. Deštníky tedy slouží k rozptýlení světla do velké plochy a vytvoření měkkého světla s „obalovacím“ účinkem, které už nevyžaduje žádné další výplňové světlo. Jedná se o světlo, které má moc zkrášlovat rysy obličeje a také v očích portrétované osoby vytváří důležité odlesky, nachází-li se ve správné pozici. Vnitřek deštníků tvoří bílá nebo stříbrná odrazivá látka (zvenku jsou deštníky černé, aby žádné světlo neunikalo skrz). Existují však i deštníky průsvitné, které také slouží k rozptýlení světla, nicméně na rozdíl od bílých nebo stříbrných deštníků je v tomto případě světlo více směrované. Hlavní nevýhodu studiových deštníků obecně představuje nežádoucí „rozlévání“ světla po okolí, např. na stěny, od kterých se může odrážet zpět na fotografovanou scénu, a to nám může nasvícení scény zkomplikovat.

Softboxy Softbox je dnes zřejmě tou úplně nejoblíbenější osvětlovací pomůckou. Jedná se v podstatě o krabici vystlanou odrazivým materiálem a průsvitnou přední stěnou – a i tady platí, že čím větší softbox, tím měkčí světlo. Nejčastěji se setkáte se softboxy obdélníkovými, ale existují i softboxy šesti nebo osmihranné. Vnitřní odrazný povrch softboxů je opět bílý nebo stříbrný, zatímco vnější stranu tvoří černá látka, aby světlo skrz

DALŠÍ POMŮCK Y

W Výběr správného doplňku

látku neunikalo. Od deštníků se softboxy liší hlavně v jedné věci – přední stranu softboxu kryje průsvitná nylonová vrstva, která produkované světlo rozptyluje. U některých typů najdete takových difuzních vrstev dokonce několik, aby byl rozptyl ještě větší a světlo ještě měkčí. Softbox zachycuje světlo zdroje a odrazná látka uvnitř ho přeměňuje na měkké, rozptýlené, podobné přirozenému světlu procházejícímu skrze okna na sever. Světlo opouštějící softbox je však ve srovnání se studiovým deštníkem více směrované, takže nedochází k přílišnému rozlévání světla do okolí. Světlo se tedy u sofboxů ovládá snáz než u deštníků. Účinek softboxů lze

dále upravovat pomocí doplňků, jako jsou různé voštinové mřížky, které světlo ještě více usměrňují.

Obecně platí, že deštníky mají větší rozptyl světla, zatímco softboxy poskytují světlo více směrované. To znamená, že oba typy doplňků mohou najít uplatnění, záleží na vašich konkrétních potřebách.

Komínky Komínek je malý kuželovitý nástavec, který světlo vytvaruje do tenkého paprsku. Velikost paprsku samozřejmě určuje průměr komínku – čím menší komínek, tím tenčí pruh světla. Komínky se většinou používají jako doplňkové osvětlení vlasů či jako tzv. „kicker light“ (bodové světlo osvětlující zezadu portrétovanou osobu, zejména hlavu a ramena a oddělující je od pozadí, viz také stránky 99 a 101).

W Skladnost Tento malý komínek slouží k nasazení na externí blesk, ale existují i větší, které se používají se zdroji trvalého osvětlení.

Cvičení

102

STUDIOVÉ OSVĚ TLENÍ

Vyzkoušejte různá uspořádání Změnou pozice, velikosti a výkonu světelných zdrojů můžete zdokonalit nasvícení scény a vytvořit širokou paletu nálad a stylů portrétu, a to i s poměrně málo početným vybavením. Mnohem víc než na počtu světel nebo celkovém výkonu totiž záleží na jejich součinnosti a vzájemných poměrech. Náladu a výraz portrétu nejvíce ovlivňuje poměr množství světla z hlavního zdroje a světla doplňkového, výplňového. Rozdíl mezi těmito dvěma zdroji světla určuje, zda je objekt snímku nasvícen rovnoměrně, nebo s vysokým kontrastem mezi světlými a tmavými místy snímku. Poměr 1 : 1 znamená, že se výkony hlavního a doplňkového světla shodují (takže rozlišení na světlo hlavní a doplňkové pak pozbývá smyslu). Poměr 2 : 1 vyjadřuje, že je hlavní světlo dvakrát silnější ve

Vyvážení zdrojů

Tento snímek je příkladem nasvícení v poměru 1 : 1. Muže osvětluje z každé strany jedno světlo tak, že uprostřed tváře vzniká stín. Rozhodně se jedná o neobvyklé uspořádání, ale funguje, a to díky tomu, že pravé mužovo oko ze stínu částečně vystupuje.

srovnání s výkonem doplňkového světla (a v případě poměru 3 : 1 třikrát silnější atd.). Za předpokladu, že se s každým clonovým číslem zdvojnásobuje intenzita světla, pak lze poměru 2 : 1 dosáhnout, když hlavní světlo nastavíte o jedno clonové číslo jasnější než světlo doplňkové (nebo o 1 2/3 clonového čísla výš, pokud chcete dosáhnout poměru 3 : 1; 2 clonová čísla odpovídají poměru 1 : 4). Běžně se většina portrétů pořizuje s poměrem 2 : 1 nebo 3 : 1 a rozdíl lze doladit změnami nastavení o 1/3 clonového čísla. Vaším úkolem tedy nyní bude rozhodnout se, zda vytvořit rovnoměrně nasvícený portrét, portrét s vysokým kontrastem mezi světlými a tmavými oblastmi snímku, anebo něco mezi tím.

CVIČENÍ

103

Poznámky R Jaký poměr mezi intenzitou hlavního a doplňkového světla bude ideální vzhledem k tomu, jaký typ portrétu se chystáte vytvořit? Bude lepší rovnoměrné nasvícení, nebo výrazný kontrast?

R Nezapomeňte, že intenzitu světla ovlivníte nejen upravením výkonu, ale i změnou vzdálenosti od portrétované osoby.

R Ve vztahu k náladě portrétu a účinku, který by podle vás měl mít, posuďte také pozici a výkon zadních světel či světel osvětlujících pozadí.

Nerovnoměrné nasvícení Poměr výkonu hlavního a doplňkového světla určuje celkový výraz portrétu. Běžně se používá poměr 2 : 1 nebo 3 : 1 (v případě tohoto snímku je použit poměr 3 : 1), protože tak zůstávají zachovány směrovost světla hlavního zdroje i detail ve stínech.

122

PROSTŘEDÍ

Portréty v kontextu s prostředím Portréty zachycující osobu v určitém prostředí jsou doménou redakčních a reportážních fotografů, kteří potřebují zobrazovat lidi na konkrétních místech, v určitém čase a za specifických podmínek. Takové kontextuální portréty se zásadně liší od portrétů v neutrálním prostředí, kterým jsme se věnovali v předchozích kapitolách. U nich bylo žádoucí zvolit scénu, která bude maximálně nekonkrétní, anonymní, co se místa a času týče, a bude pokud možno vytvářet čisté, jednolité pozadí. U kontextuálního typu portrétu však platí pravý opak – prostředí je plnohodnotnou, nedílnou součástí portrétu a nabízí určitou formu vyprávění, epizodní příběh ze života portrétované osoby.

novat všechno od prostého zachycení osoby na jejím oblíbeném místě (třeba s jejími psy) až po důkladné studie člověka v jeho přirozeném prostředí nebo při práci – ať už má jít o řidiče kamionu, baletku, cyklistu či zahradníka. Ze strany fotografa samozřejmě takový snímek vyžaduje mnohem víc plánování a průzkumu. Nelze jen někam přijít a párkrát zmáčknout spoušť; ale stále platí, že si musíte dát pozor, aby pozadí snímku neobsahovalo příliš rušivé prvky.

přípravu fotografických pomůcek a osvětlení nebo i případné získávání povolení, abyste se na určitá místa vůbec dostali.

Takové plánování zahrnuje nejen hledání nejvhodnější či nejpůsobivější denní doby pro pořízení portrétu s kontextem, ale zejména zkoušení různých kompozičních řešení, výběr rekvizit,

U Výpovědní hodnota

Kontextuální typ portrétu zobrazuje lidi ve specifickém prostředí, na konkrétním místě či v určité situaci, aby nám zprostředkoval více než jen jejich fyzickou podobu. Může se zaměřovat na jejich oblíbené místo, zachycovat je při práci či při zábavě apod. a zároveň může vypovídat i o subtilnějších záležitostech jako náboženském přesvědčení, zvycích, společenském postavení, preferencích či dovednostech a schopnostech daného člověka. Příkladem může být portrét farmáře soustředící se na hrubé dlaně s hlínou za nehty. Takový portrét velmi jasně vypovídá o farmářově životě a práci, více než kdyby zobrazoval farmářův celkový fyzický vzhled.

Kontextuální portrét tedy může zahr-

Kontextuální portréty jsou sice náročnější na přípravu, ale na druhou stranu nabízejí větší volnost v provedení snímku, a tím pádem i prostor pro experimentování a vytvoření skutečně výjimečných, poutavých obrázků. Klíčem k úspěchu je soustředit se na prvky, které podpoří příběh portrétu. Když do

Kontextuální portréty zachycují člověka na konkrétním místě v interiéru či v exteriéru a zprostředkovávají nám víc než jen fyzickou podobu – např. jeho zájmy, každodenní činnosti či oblíbená místa.

snímku zahrnete i nepodstatné, vedlejší detaily, příběh se začne komplikovat anebo dostane úplně jiný směr (i když i to může být někdy záměrné…). Jelikož vám jde o zachycení povahových vlastností či osobních názorů portrétované osoby, je důležité, abyste začali trénovat své fotografické vidění a všímali si gest lidí, znaků sociálního postavení a tak dále. Tento typ portrétu obvykle nevyžaduje standardní pózování, což je výhoda. Portréty pak působí velice neformálně a přirozeně, protože portrétovaná osoba se prostě chová tak jako vždycky…

Vhodné vybavení Docela často, i když úplně pravidlem to není, bude žádoucí dostat do záběru

více z okolního prostředí, takže u tohoto typu portrétů nejvíce využijete širokoúhlý objektiv. To znamená, že se portrétovaná osoba v záběru relativně zmenší, a tak je potřeba ji postavit na místo, z něhož bude jasně vystupovat a přitahovat si pozornost. Důležitá vizuální vodítka provázející celým příběhem diváka při prohlížení snímku musí být rozmístěna promyšleně, ale není třeba je příliš zvýrazňovat. Širokoúhlý objektiv sám zdůrazní důležité prvky v popředí. S teleobjektivem zase můžete získat neobvyklý nebo líbivější úhel pohledu. Nebojte se experimentovat! Jelikož se snažíte do portrétu zahrnout i podstatné části okolního prostředí, zacloňte více objektiv, obvykle je vhodné cokoliv mezi f/8 a f/16, což následně bude vyžadovat vyšší ISO, což by nemělo moderním digitálním zrcadlovkám

W Podněcujte otázky – vizuálně Kde asi pracuje? Co všechno jeho práce obnáší? Je úspěšný? V práci trávíme spoustu času, takže se jedná o vděčné téma kontextuálních portrétů, stačí jen zakomponovat ta správná vizuální vodítka.

dělat problémy. Dál můžete potřebovat i nějaké to fotografické světlo, nicméně pro tento typ portrétu je vždy nejlepší využívat pouze dostupné, přirozené světlo. Snímek totiž nesmí působit studiově, jinak ztratí přesvědčivost. Pokud se přece jen rozhodnete pro nějaké to doplňkové osvětlení, ujistěte se, že je jeho světlo dostatečně rozptýlené a že odpovídá přirozeným světelným podmínkám na místě.

136

R E T U Š O VÁ N Í A P O S T P R O D U KC E

Správný odstín pokožky I správný odstín pokožky může být tím rozhodujícím faktorem, který dělí špatný portrét od nadprůměrného. Lidé nechávající se dnes portrétovat většinou očekávají dokonalý snímek, protože jsou ze všech stran krmeni hromadou obrázků nereálně bezchybných mužů a žen, ať už v časopisech, televizi či na filmovém plátně. Důležitou podmínkou úspěchu je proto i správný odstín a tón pleti.

Metoda CMYK Tak jako v mnoha jiných oblastech fotografie, i tady existuje více možných postupů, jak dosáhnout stejného výsledku, a každý z nás si postupně najde vlastní způsob práce. Nejsnáze lze barevný odstín pokožky upravit pomocí nástroje Eyedropper (kapátko), který je součástí snad všech aplikací pro práci s fotografiemi nebo bitmapovou grafikou. Když kapátkem kliknete na čelo či tvář portrétované osoby, ukáže se vám relativní procento každé ze základních složek barvy na tomto místě. Tato procentní zastoupení se pak dají pozměnit na základě srovnání se standardním zastoupením těchto základních barev pro různé typy pokožky. Tato nastavení či vzory najdete na internetu a různých online fórech nebo se k nim po letech praktických zkušeností dopracujete sami.

Terč Gretag Macbeth O něco lepší metodou je použití šedé karty nebo kalibračního terče (např. Gretag Macbeth), což jsou sady obdél-

níkových plastových vzorníků různých barev, včetně bílé, šedé a černé (které se hodí při nastavování expozice a vyvážení bílé) či široké škály odstínů barev pokožky. Jedna sada obsahuje buď 24, nebo až 140 barevných vzorků, přičemž ta největší varianta má pro barvy pokožky 14 různých odstínů, se kterými můžete svoje snímky poměřovat. Vzorníky se tisknou pod přísnou kontrolou, takže jsou skutečně velmi přesné. Terč se dodává společně s programem, který zná barvy jednotlivých vzorků, takže jejich vzájemným porovnáním dokáže upravit barvy i expozici fotografií. Podobně jako pro šedé karty platí i pro barevné terče, že je musíte vyfotografovat ve stejných světelných podmínkách, v jakých pak budete pořizovat portrét, a pokud možno také přesně na místě portrétované osoby (požádejte ji, ať na jedno zmáčknutí spouště vzorník podrží). Tento snímek lze pak použít jako referenční pro všechny další snímky pořízené ve stejných světelných podmínkách (pokud provede-

O Nástroje pro konzistentnost Profesionální úpravy odstínu pokožky začínají snímkem barevného vzorníku, jaký vidíte na tomto obrázku. Nezbytnou podmínkou úspěchu je však i správně kalibrovaný monitor a tisk na kalibrované tiskárně.

Jako příklad vezměme portrét s modelkou asijského původu. Použijeme kapátko, abychom odhalili procentuální zastoupení jednotlivých barev. Po po-

rovnání se standardními procentuálními obsahy možná zjistíme, že procento modré je příliš vysoké na úkor žluté (jedná se o tzv. komplementární čili doplňkové barvy). A pak můžeme použít různé nástroje: úrovně, křivky, kanály, vyvážení barev nebo jakoukoli další metodu, která nám umožní barvy upravit, abychom odstín pokožky vylepšili. Všechno lze provést v modelu RGB, nicméně pro úpravy odstínu pokožky se za vhodnější považuje práce v režimu CMYK (tj. se základními složkami barev C (Cyan, azurová), M (Magenta, purpurová), Y (Yellow, žlutá) a K (blacK, černá).

S P R ÁV N Ý O D S T Í N P O KOŽ K Y

te v rámci scény nějaké změny, např. upravíte rozestavění světel nebo pozici portrétované osoby, je třeba pořídit další referenční snímek se vzorníkem, který pak použijete pro všechny další snímky vytvořené v nových podmínkách). Software, který jste dostali s kolorimetrem, navíc dokáže vytvořit při konkrétních světelných podmínkách barevný profil (ICC profil) speciálně pro váš fotoaparát obsahující veškeré informace o tom, jak senzor vašeho fotoaparátu zaznamenává barvy, protože mezi © Ervin Usman

jednotlivými fotoaparáty i objektivy existují větší či menší rozdíly. Pomocí tohoto barevného profilu se potom upraví zobrazení barev a vy máte jistotu, že barvy jsou správné. Nicméně zkušení fotografové využívají tyto úpravy jen jako výchozí bod. Odstín pokožky musí vypadat přirozeně, ale často není na škodu dodat snímku např. teplejší tóny, aby byl pro oko přitažlivější. Zkušení fotografové proto vygenerovaný barevný profil případně ještě upraví, aby dosáhli snímků s o něco teplejšími a sytějšími tóny. Takový vylepšený barevný profil se dá uložit a lze © Oknoart

137

jej v budoucnu znovu aplikovat, pokud budete fotografovat ve stejných světelných podmínkách (ačkoliv profesionálové si pro jistotu vytváří pokaždé nový barevný profil, aby byla zaručena přesnost a jednotnost).

IU Rozmanitost odstínů Odstín pleti představuje stejně důležitou charakteristiku portrétované osoby jako její oči, ústa či výraz tváře, a je proto nezbytné umět jej správně zachytit.

MICHAEL FREEMAN FOTOGRAFIE V PRAXI Tato knižní řada je praktickým průvodcem pro každého fotografa a každá z knih se speciálně zaměřuje na jediné téma. Je jedno, čím, jak a proč fotografujete, zde najdete odpověď na většinu problémů, se kterými se v praxi můžete potkat.

DIGITÁLNÍ ÚPRAVY R Naučte se používat vhodné nástroje

k dopilování svých snímků a vytvořte si správné workflow.

EXPOZICE R Získejte jistotu v různých nastaveních

fotoaparátu a ponechte tak automatické režimy na pospas osudu.

KOMPOZICE R Vycvičte si správné fotograﬁcké oko, abyste mohli vybrat ty nejlepší scény a vytvořit úžasné snímky.

SVĚTLO A SVÍCENÍ R Naučte se vidět „světlo“ a pořídit fotograﬁe i v těch nejobtížnějších světelných podmínkách.

ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE R Co a jak fotografovat černobíle, jak převádět barevné snímky do černobílé verze a jak černobílé snímky úpravami vylepšit.

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI DIGITÁLNÍ ÚPRAVY

FOTOGRAFIE V PRAXI EXPOZICE

FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE

Mich

a e l F re e m a n

Mich

a e l F re e m a n

M ich

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

a e l F re e m a n

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman FO

TO G

R AFIE V P R A

TO G

R AFIE V P R A

FOTOGRAFIE V PRAXI ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE FO

M ich

TO G

a e l F re e m a n

R AFIE V P R A

TO G

R AFIE V P R A

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

PORTRÉT Každý fotograf se alespoň jednou dostane do situace, že má vyfotografovat portrét – což znamená spojit technické dovednosti, estetické cítění a schopnost navázat kontakt s fotografovaným, dokázat vidět nejen jeho vnější vzhled, ale i jeho vnitřní svět a najít způsob, jak to převést do snímku, navíc tak, aby to bylo – alespoň ve většině případů – pro fotografovaného přijatelné, ne-li přímo lichotivé. Michael Freeman ukazuje, jak lze dosáhnout působivých portrétů klasickými i moderními postupy. Naučíte se základům práce s modelem, jak ho uvolnit a nechat působit jeho přirozenost, jak při fotografování dosáhnout přátelské, ale přitom profesionální atmosféry. Poznáte význam a použití různých póz a postojů, naučíte se základům portrétování, ať již půjde o portrét s hlavou a rameny, celého těla nebo jakýkoli jiný. Působivý portrét znamená především ovládnout a dokázat kreativně využít světlo. Je jedno, zda půjde o světlo přirozené nebo umělé v ateliéru – naučíte se s ním pracovat, využívat ho i přetvářet pro své potřeby, ať už to znamená měnit směr, odrážet nebo změkčovat přirozené a dostupné světlo nebo pracovat v ateliéru nebo exteriéru s jedním, dvěma i více světly včetně všech doplňků a modiﬁkátorů, které můžete pro změnu charakteru světla použít. (Více k této problematice najdete v samostatné publikaci Světlo a svícení z této řady.) Rovněž se podíváte na základy postprodukčních úprav portrétu: od barevného ladění a zdokonalení podání pleťových tónů, úpravu tvaru a rysů obličeje a postavy až po drobné retuše, které slouží k odstranění nebo potlačení některých prvků, nebo naopak ke zvýraznění jiných. Cílem je vytvoření portrétu, který dokáže podat výstižný, zajímavý a také lichotivý obraz portrétované osoby. DOPORUČENÁ CENA: 269 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1231

ISBN 978-80-7413-231-5

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 2 3 1 5