Pište správně česky – poradna šílených korektorů (nové rozšířené vydání) by Zoner Press

E N C Y K L O P E D I E

Z O N E R

P R E S S

PORADNA ŠÍLENÝCH KOREKTORŮ Bestsellerová poradna šílených korektorů v novém, rozšířeném vydání! Bolí vás hlava z toho věčného přemýšlení, kde ve větě napsat čárku? Jste v pokušení házet si mincí pokaždé, když narazíte na dilema „mě/mně“? Bojujete s předponami „s“ a „z“? Je pro vás noční můrou psaní velkých písmen? Nebo byste se před kamarády rádi pochlubili dokonalým tvořením přechodníků? Ať už je to jakkoli, věříme, že si Poradnu šílených korektorů oblíbíte. Nové, rozšířené vydání této praktické příručky je určené všem, kdo chtějí psát správně, čtivě, hezky a s chutí. Ambicí autorů nebylo popsat veškeré jazykové jevy, se kterými se pisatelé českých textů mohou setkat. Zaměřili se na ty oblasti, ve kterých se často chybuje, a existující pravidla se snažili předložit stručnou a srozumitelnou formou. Nepříliš oblíbené suchopárné deﬁnice v co největší míře ustoupily konkrétním a snadno pochopitelným příkladům, které nezřídka vycházejí přímo z korektorské praxe autorů. Věříme, že se pro vás tato kniha stane užitečným a spolehlivým pomocníkem, který bude stát na vaší straně, až vám snad čeština nastaví svou odvrácenou tvář.

Kniha jazykových zajímavostí, kterou si oblíbí každý milovník českého jazyka. Jazykové jednohubky představují soubor tří set sloupků pojednávajících vtipně, ale zároveň odborně přesně o tom nejzajímavějším z naší slovní zásoby. Se slovy jako „línohnát“, „břichopas“ nebo „darmotlach“ se vydáte do dob dávno minulých, s „pistolí“ procestujete půlku Evropy a „koza“ vás zaveze až do starověkého Řecka. Kniha je volně inspirovaná oblíbenou facebookovou stránkou www.facebook.com/jazykovezajimavosti.

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 349 Kč KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1510

ISBN 978-80-7413-319-0

9 7 8 8 0 7 4 1 3 3 1 9 0

Dalibor Behún Petr Behún

PIŠTE SPRÁVNĚ ČESKY

Dalibor Behún & Petr Behún

NOVÉ, ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ

DALIBOR BEHÚN PETR BEHÚN

Pište správně česky – poradna šílených korektorů (nové, rozšířené vydání) Autoři: Dalibor Behún, Petr Behún

Copyright © ZONER software, a.s. Všechna práva vyhrazena. Vydáno v roce 2015 (nové, rozšířené vydání). Žádná část této publikace nesmí být reprodukována nebo předávána žádnou formou nebo způsobem, elektronicky ani mechanicky, včetně fotokopií, natáčení ani žádnými jinými systémy pro ukládání bez výslovného svolení ZONER software, a.s.

Zoner Press Katalogové číslo: ZRK1510 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno Odborný redaktor: Miroslav Kučera Jazyková korektura: Iva Šišperová Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián DTP: Miroslav Kučera Obálka: Mgr. Petr Bernát (obrázek na obálce © dollarphotoclub.com, #76549663)

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývající důsledky. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz

ISBN 978-80-7413-319-0 2

slevy, akce,

novinky

Nechejte nám kontakt na novinky.zonerpress.cz a získáte další bonusy, slevy a jiné výhody.

Stručný obsah Část I: Jak psát správně aneb Pravopisně-gramatický výlet pro otrlé

Kapitola 01

Vlastní jména pod lupou

Kapitola 02

Jak se popasovat s přídavnými jmény

Kapitola 03

Psaní velkých písmen

Kapitola 04

Psaní zkratek a značek

Kapitola 05

Zaměřeno na zájmena

Kapitola 06

Člověk versus psaní číslovek

Kapitola 07

Správné psaní „s“ a „z“

Kapitola 08

Jak vyzrát na přechodníky

Kapitola 09

O správném stupňování

103

Kapitola 10

Jak nám čeština dává na výběr

111

Kapitola 11

Nerovný boj s čárkami

119

Kapitola 12

Oříšky v našem slovníku

149

Část II: Jak psát čtivě aneb Několik slov o stylistice

177

Kapitola 13

Nepřirozené vyjadřování

179

Kapitola 14

Jazyk spisovný, hovorová a obecná čeština

189

Kapitola 15

Uvrženi do vazby?

195

Kapitola 16

Stavba vět

199

Kapitola 17

Vylepšení nikoli kosmetická

213 3

Část III: Jak psát hezky aneb Základy typografie

223

Kapitola 18

Plná hrst znamének

225

Kapitola 19

Závorky a uvozovky

239

Kapitola 20

Kdy (ne)používat mezerník

251

Kapitola 21

Zásady správného dělení a sazby

261

Část IV: Jak psát s chutí aneb Degustační menu jazykových zajímavostí

273

Kapitola 22

Co je v češtině nového

275

Kapitola 23

Fascinující svět jazyků

281

Kapitola 24

Historie a současnost češtiny

291

Kapitola 25

Knihovna šíleného korektora

321

Kapitola 26

Čeština na internetu

329

Kapitola 27

Jak se stát korektorem

337

Kapitola 28

Korektura z pohledu klienta

343

Kapitola 29

Jak psát oficiální korespondenci

353

Kapitola 30

Jak se vyhnout zbytečným chybám

361

Dodatek A

Použitá literatura a další zdroje

365

Dodatek B

Řešení testových otázek

369

Podrobný obsah Část I: Jak psát správně aneb Pravopisně-gramatický výlet pro otrlé

Kapitola 01

Vlastní jména pod lupou

Co jsou to vlastní jména

Osobní jména

Zeměpisná jména

Kapitola 02

Jak se popasovat s přídavnými jmény

Mladá děvčata, stará okna

Ranní, raný, nebo ranný?

Viděli jsme manžele Novákovy

O Nedvědově gólu, nebo o Nedvědovu gólu?

Chladicí versus chladící aneb Přídavná jména dějová a účelová

Když spojovník určuje význam

Spojení s číslovkami

„Chytáky“ v přídavných jménech

Kapitola 03

Psaní velkých písmen

Oslovení v dopisech

Ještě jednou o vlastních jménech

Patálie s názvy měst, ulic a staveb

O živých bytostech a jim podobných

Instituce, státy a regiony všeho druhu

Velká písmena u přídavných jmen

Závěrečné slovo k identifikaci vlastních jmen

Psaní velkých písmen v závorkách

Kapitola 04

Psaní zkratek a značek

Trocha teorie

55 55

Trocha praxe

Tři doporučení na závěr

Kapitola 05

Zaměřeno na zájmena

Mně, nebo mě?

Ho, je, nebo jej?

Můj vs. svůj

Vaši/vaší, ji/jí

Společnost, jejíž posláním…

Skloňujeme „jenž“

Zrádné slovíčko „jakýkoli“

„Sebe samy“, ale „sami sebe“ – je to možné?

Kapitola 06

Člověk versus psaní číslovek

Druhy číslovek

Správný formát číslovek

Skloňování číslovek

Kapitola 07

Správné psaní „s“ a „z“

Používání předložek „s“ a „z“

Správné psaní předpon „s-“ a „z-“

Když „s-“ a „z-“ určují význam

Slovo závěrem

Kapitola 08

Jak vyzrát na přechodníky

Krátká vsuvka o slovesných třídách

Typy přechodníků a jejich použití

Opakování – matka moudrosti

101

Závěrečná poznámka

101

Kapitola 09

O správném stupňování

Trocha teorie na úvod

103 103

Problematické tvary

104

Stupňování nestupňovatelného

105

Dvojité stupňování

106

Stupňování pomocí výrazů víc/více

107

Závěrečná korektura

107

Kapitola 10

Jak nám čeština dává na výběr

111

Dublety

111

Další oblasti výběru

115

Kapitola 11

Nerovný boj s čárkami

119

Vedlejší a hlavní věta, poměry

119

Věty jednoduché

133

Závěr

145

Kapitola 12

Oříšky v našem slovníku

149

Absorpce (nikoli absorbce)

149

Abychom (nikoli „aby jsme“) aneb Podmiňovací způsob

150

Alba (nikoli albumy)

150

Aniž, nebo aniž by?

151

Antedatovat (nikoli antidatovat)

152

Být s to (nikoli být z to)

152

Cíli (nikoli cíly)

152

Déjà vu, nikoli deja vu – pravopis a význam

153

Dokážu, dokážou (spíše než dokáži, dokáží)

153

E-mail, nebo email?

153

Empatie – význam slova

154

Euro (skloňování)

155

Exspirace (spíše než expirace)

155

Fax (nikoli fax.)

155

Handicap, nebo hendikep?

155

Hardware, software… (skloňování)

156

Jakoby, nebo jako by?

157

Je možné, je nutné (spíše než je možno, je nutno)

157

Kdo s koho (nikoli kdo z koho)

157

Kromě čeho, ale mimo co

158

Kůra, nebo kúra?

158

Leitmotiv (nikoli lightmotiv)

158

Lobovat, nebo lobbovat?

159

Na shledanou (nikoli nashledanou)

159

Na to, nebo nato?

160

Navečer, nebo na večer?

160 7

Neboli (nikoli nebo-li)

160

Nemoc (skloňování)

161

Nohy, ruce, oči, uši (skloňování)

161

Oslyšet (význam „nevyslyšet“)

162

Poliklinika (nikoli polyklinika)

163

Pomozte (nikoli pomožte)

163

Práce (skloňování)

163

Protežovat (nikoli protěžovat)

164

Přece (nikoli přeci)

164

Přihlaste se (nikoli přihlašte se)

164

Přesvědčete se i přesvědčte se

165

Připomněl (nikoli připoměl)

165

Pýchavka (nikoli píchavka)

165

Respektive (nikoli respektivě)

166

Scenárista (nikoli scénárista)

166

Sebereflexe – význam slova

166

Ses, sis (nikoli jsi se, jsi si)

167

Sestávat (nikoli sestávat se)

167

Shora, ale zdola

168

Skútr (nikoli skůtr)

168

Soudce (oslovujeme „pane soudce“)

169

Spatra, nebo z patra?

169

Standard (nikoli standart)

169

Status, nebo statut?

170

Tchyně (nikoli tchýně)

171

Tip, nebo typ?

171

Triumf, nebo trumf?

172

Viceprezident (nikoli víceprezident)

172

Viz (nikoli viz.)

173

Výjimka (nikoli vyjímka)

173

Za to, nebo zato?

173

Zda, zdali (nikoli zda-li)

173

Část II: Jak psát čtivě aneb Několik slov o stylistice

177

Kapitola 13

179

Nepřirozené vyjadřování

Jazyky se neliší jen slovní zásobou

179

Popularita slovesných substantiv

180

Řetězce podstatných jmen

182

Nadužívání trpného rodu

182

Jak se všechno dělá samo

184

Úmyslně odlidštěný jazyk

185

Souhrnně řečeno…

186

Kapitola 14

Jazyk spisovný, hovorová a obecná čeština

189

Slohové rozvrstvení jazykových prostředků

189

Hovorová čeština

190

Kombinování různých stylů

192

Obecná čeština

193

Závěr

193

Kapitola 15

Uvrženi do vazby?

195

Typická chybná vazba

195

Významově podobná slova

196

Příliš populární předložka

197

Kapitola 16

Stavba vět

Několik poznámek ke slovosledu

199 199

Opakování slov či vět

204

Nevyjádřený podmět

205

Výčty

206

Nepřirozené vazby s „pro“

207

Špatné používání slova „důvod“

208

Nadměrné používání zájmen

209

Kapitola 17

Vylepšení nikoli kosmetická

213

Adjektivum, nebo trpné příčestí?

213

Díky/vinou/kvůli

214

Pleonasmy a katachréze

215

Kombinace „sice – ale“

217

Spojka „i“ se mění na „ani“

218

Kdy číslovky vypisujeme slovem

218

Naučili jste se psát čtivě?

219

Část III: Jak psát hezky aneb Základy typografie

223

Kapitola 18

225

Plná hrst znamének

Pracujeme se středníkem Pomlčka a spojovník

227

Další znaménka

235

Závěr

236

Kapitola 19

Závorky a uvozovky

239

Závorky – jak na ně

239

Píšeme v uvozovkách

243

Kapitola 20

Kdy (ne)používat mezerník

251

Proč mezery

251

Mezera ve větě

251

Tři tečky

252

Mezery v technických údajích

253

Mezery ve zkratkách

254

Rozsahy, spojovník a matematická znaménka

254

Jak pracovat s lomítkem

256

S trochou pečlivosti…

257

Kapitola 21

Zásady správného dělení a sazby

261

Dělení slov

261

Několik tipů k sazbě

268

Dovětek k náročné kapitole

271

Část IV: Jak psát s chutí aneb Degustační menu jazykových zajímavostí

273

Kapitola 22

275

Co je v češtině nového

Novinky na poli jazykovědy

276

Závěr

279

Kapitola 23

Fascinující svět jazyků

Kolik jazyků na světě je? 10

225

281 281

Kde se tu všechny ty jazyky vzaly?

283

Který jazyk má nejvíc slov?

286

Znakové jazyky

288

A jsme u cíle

290

Kapitola 24

Historie a současnost češtiny

291

Kdy a jak se začalo mluvit a psát česky?

291

Rozuměli bychom si s Čechy ze středověku?

294

Proč se vůbec jazyk mění?

298

Proč se na Moravě mluví jinak než v Čechách?

301

V čem bylo tak významné národní obrození?

303

Proč máme v češtině pády?

308

Čím je čeština charakteristická?

312

Máme se bránit dalším změnám?

315

Jak si mohu rozšířit slovní zásobu?

317

Slovo na závěr

319

Kapitola 25

Knihovna šíleného korektora

Pravidla českého pravopisu

321 321

Stručná mluvnice česká

322

Akademická příručka českého jazyka

322

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ)

323

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ)

323

Nový akademický slovník cizích slov

324

Nová slova v češtině – slovník neologismů (1. a 2. díl)

324

Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení

324

Tezaurus jazyka českého

325

Jak psát správně čárky

325

Norma ČSN 01 6910

326

Další publikace

326

Závěr

327

Kapitola 26

Čeština na internetu

329

Internetová jazyková příručka

329

Český národní korpus

331

Databáze heslářů Lexiko

334 11

Nechybujte.cz

334

Sečteno a podtrženo

335

Kapitola 27

337

1. Vědomosti

337

2. Pečlivost

338

3. Spolehlivost

339

4. Všeobecný rozhled

340

Otcovské slovo závěrem

341

Kapitola 28

Korektura z pohledu klienta

343

Vytipujte si vhodné kandidáty

344

Položte ty správné otázky

346

Domluvte průběh spolupráce

347

Cizojazyčné korektury

350

Závěr

351

Kapitola 29

Jak psát oficiální korespondenci

353

Nejprve obecně k obsahu

353

Jak má vypadat dopis

354

Jak má vypadat e-mail

358

Kapitola 30

Jak se stát korektorem

Jak se vyhnout zbytečným chybám

361

Mezi psaním a kontrolou si udělejte pauzu

362

Uvědomte si, v čem často chybujete

362

Text si přečtěte alespoň dvakrát

362

Jednou si text přečtěte nahlas

363

Automatické „kontroly pravopisu“ využívejte, ale nespoléhejte na ně

363

Nestyďte se zeptat

363

Požádejte někoho, aby si vaše dílo přečetl

364

Shrnutí a závěr

364

Dodatek A

Použitá literatura a další zdroje

365

Dodatek B

Řešení testových otázek

369

Úvod k rozšířenému vydání Milí čtenáři, možná to bude znít jako fráze, ale když jsme v roce 2009 sepisovali první „Poradnu šílených korektorů“, příliš jsme si od toho neslibovali. Brali jsme to jako zajímavou zkušenost a jenom jsme tiše doufali, že ani případný ekonomický neúspěch našeho díla nepřivede nakladatelství Zoner Press na buben. K našemu překvapení to tak hrozné nebylo. Knihu si kromě našich rodičů a nejvěrnějších kamarádů zřejmě zakoupilo také několik dalších čtenářů, protože se nakonec dočkala i dvou dotisků. Pravda, žádnou knižní cenu ani doložku ministerstva školství jsme nezískali, ale ohlasy těch, kdo se rozhodli do našeho spisku investovat, byly veskrze pozitivní. Přesto jsme se zpočátku jakémukoli pokračování své spisovatelské kariéry zuby nehty bránili. Zdálo se nám, že máme-li zůstat věrní svému původnímu záměru – tedy nesepisovat odbornou publikaci, ale spíš praktickou a jednoduchou rukověť –, mnoho témat už nám nezbývá. Grafomanie ale nakonec přece jenom zvítězila (stejně jako setrvalý tlak vydavatele). Shodli jsme se, že i když na plnohodnotný druhý díl bychom si opravdu netroufli, mohli bychom stávající knížku alespoň doplnit a poupravit. Přestože ale Poradna trochu nakynula, náš cíl zůstává pořád stejný: Nechceme vás nudit. V případě, že si naši knížku omylem přibalíte na dovolenou místo své oblíbené detektivky, přáli bychom si, aby to pro vás nebyla taková tragédie, jako kdybyste si přibalili matematicko-fyzikální tabulky. Řečeno jazykem obrazným, pokud bychom Slovník spisovné češtiny a Pravidla českého pravopisu připodobnili k hovězí svíčkové, chtěli bychom, aby naše Poradna byla steakem propečeným na medium rare. Za těch šest let od vydání první Poradny se leccos událo. Korytem Vltavy, kterou jsme oba odkojení, proteklo zase pár kubíků vody, polovina našeho autorského dua pomocí nedělené stravy a důsledně uplatňovaných zásad sedavého způsobu života zapracovala na své 13

fyziognomii a oba jsme zase o něco šílenější. Za zmínku ale stojí i některé události na poli jazykovědy. Zajímá vás, které to byly? V tom případě vám doporučujeme 22. kapitolu nazvanou „Co je v češtině nového“, kterou najdete ve 4. části naší knihy. Mimochodem, celá 4. část je v podstatě nová. Kromě již zmíněných aktualit z posledních let v ní najdete odpověď na řadu zásadních otázek, které vám určitě už dlouho nedávají spát. Jen namátkou: Jak mám správně napsat oficiální dopis nebo e-mail? Čím se vyznačuje dobrý korektor? Co je to Český národní korpus? Co mám udělat z pozice klienta, aby spolupráce s korektorem probíhala k oboustranné (a zejména mojí) spokojenosti? Ano, na to všechno se můžete těšit, pokud právě teď odoláte pokušení a naše dílo neodložíte. Zvládli jste to? V tom případě se zhluboka nadechněte, jdeme na to. Vaši šílení korektoři

Rychlý test znalostí Jednou ze zajímavých novinek v tomto novém a rozšířeném vydání „Poradny šílených korektorů“ je rychlý test znalostí, který najdete vždy na konci kapitol 1–21. Můžete si tak snadno otestovat, jak dobře (nebo špatně) jste pochopili problematiku dané kapitoly. Správné odpovědi na všechny testové otázky pak naleznete ke konci knihy. Pokud nechcete psát své odpovědi přímo do vlastního knižního výtisku, nachystali jsme pro vás samostatnou PDF verzi těchto otázek. Dokument pak stačí jen vytisknout na tiskárně. Soubor stahujte zde:  www.zonerpress.cz/download/zrk1510-otazky.zip

KAPITOLA 06

Používání číslovek se nelze vyhnout snad v žádné oblasti lidské činnosti. Začíná to už ve chvíli, kdy coby prvňáčci s vyplazeným jazykem upachtěně obkreslujeme do písanky své první dvojky a trojky, a pokračuje to až do dospělosti, kdy vyplňujeme údaje do nejrůznějších formulářů, životopisů a faktur a tvoříme texty všeho druhu. Přesto není snadné vyvarovat se při psaní číslovek některých chyb. Ty nejčastější se pokusíme rozebrat v této kapitole. Správné používání číslovek je jednou z věcí, které si člověk jen těžko osvojí bez znalosti určitých pravidel. Výrazně k tomu přispívá skutečnost, že ani v médiích, ani v nejrůznějších tištěných materiálech se s číslovkami nezachází úplně „košer“ – k nejčastějším prohřeškům patří nesprávné skloňování (zvláště žonglování s číslovkami dvě, obě), zaměňování číslovek základních a řadových nebo absence mezer tam, kde by absentovat neměly. Pokud bychom se tedy stoprocentně spoléhali na to, co „okoukáme“, s pravděpodobností hraničící s jistotou bychom se chybám v číslovkách vyhnout nedokázali.

Druhy číslovek Číslovky můžeme rozdělit podle tří kritérií. Jako první se zřejmě nabízí dělení na číslovky vyjádřené číslicemi a číslovky vyjádřené slovy. Dále můžeme provést kategorizaci na číslovky určité (pět, sedmkrát, devatero) a neurčité (mnoho, tolik, několik). Podle významu poté rozlišujeme číslovky základní, řadové, druhové a násobné. Číslovky základní: Označují množství, počet (ptáme se na ně otázkou „kolik?“) – jeden, dva, 15, 100, mnoho.  Číslovky řadové: Označují pořadí (ptáme se na ně otázkou „kolikátý?“) – první, druhý, 15., 100., několikátý. 

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

Člověk versus psaní číslovek

Číslovky druhové: Označují počet nebo množství druhů (ptáme se na ně otázkou „kolikerý?“) – dvoje, čtverý, devatero, několikerý.  Číslovky násobné: Vyjadřují, kolikrát se nějaká věc či jev vyskytuje, kolikrát se něco znásobilo (ptáme se na ně otázkou „kolikanásobný?“ či „kolikrát?“) – dvakrát, 3krát, dvojnásobný, několikanásobný. 

V této souvislosti si dovolujeme zmínit poměrně častou chybu, která spočívá v záměně číslovek základních a řadových. Za řadovými číslovkami vyjádřenými číslicí se totiž píše tečka (1., 2., 15.), za číslovkami základními nikoli. Na 25. straně ve 4. odstavci najdete další informace. (Číslovky řadové – „dvacátá pátá strana“, „čtvrtý odstavec“.)  Na straně 25 v odstavci 4 najdete další informace. (Číslovky základní – „strana dvacet pět“, „odstavec čtyři“.) 

Správný formát číslovek

Kapitola 06 – Člověk versus psaní číslovek

Patálie s mezerami

Je nutné mít na paměti, že číslovky – bez ohledu na to, zda jsou vyjádřené slovy, nebo číslicemi – jsou samostatná slova, a je tedy nutné oddělovat je od ostatních slov či značek mezerou. Volební účast nedosáhla ani 40 procent.  Přihlásil se k běhu na 10 km.  Měří 185 cm a váží přes 100 kg. 

6týdenní, 15centimetrový Často se stává, že číslice netvoří číslovku, ale je součástí přídavného jména (například 4metrový, 6procentní a podobně). V takových případech se za číslovkou pochopitelně mezera nepíše.  

Nezaměstnanost vzrostla o 0,1 %. (Číslovka základní.) Míra nezaměstnanosti se přehoupla přes 10% hranici. (Přídavné jméno – „desetiprocentní“.)

Odjel na 14denní dovolenou. (Přídavné jméno.)  Bude teď 14 dní pryč. (Číslovka základní.) 

Tří- i pětidveřová verze V případě, že se počítaný předmět opakuje, můžeme při vytváření přídavného jména jeden z předmětů nahradit spojovníkem. Nemusíme tedy například vypisovat třídveřová i pětidveřová verze, ale stačí pouze tří- i pětidveřová verze. Stejná zásada platí i v případě, že v přídavných jménech použijeme číslice – můžeme napsat kupříkladu 20- i 50litrové sudy.  

Můžete si vybrat z nabídky čtyř- až šestitýdenních kurzů. V našem katalogu najdete 8-, 12- i 14denní zájezdy do mnoha zemí.

Při psaní matematických vyjádření rozdělujeme číselné údaje do skupin po třech číslicích, a to na obě strany od desetinné čárky. Před desetinnou čárkou ani po ní mezeru nevkládáme. (Píšeme tedy například 8 544 262,131 125 4.) Mezerou bychom měli oddělovat i symboly pro sčítání, násobení a další početní úkony (například 12 + 15; 3 × 8).  

4 571,354 9 + 5 428,645 1 = 10 000 Rozměry místnosti jsou 4 × 5 metrů.

1500, nebo 1 500? Obecná zásada zní, že za řádem tisíců by se u čtyřciferných čísel měla psát mezera. Tato zásada platí zejména u administrativních textů. V beletrii a obdobných textech se mezera psát může, ale nemusí. Nikdy se však mezera nepíše u letopočtů. Počet zaměstnanců klesl o 1 500. (V neadministrativních textech lze psát i 1500.)  Narodila se v roce 1944. 

Pět set, nebo pětset? Dokonce i číslovkové výrazy, které klasickým způsobem (tedy číslicemi) zapíšeme bez problémů, nám dokážou pěkně zkomplikovat život

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

Trocha matematiky

ve chvíli, kdy je máme rozepsat slovy. Ačkoli na složenkách a podobných formulářích se z praktických důvodů píše celý číselný údaj dohromady (například tisícdvěstěpadesátosm), v běžných textech píšeme jednotlivé číslovky zvlášť (tedy například dvacet tři tisíc pět set osmdesát dva). 

Večírku se zúčastnilo osm set padesát pět lidí.

Jak psát PSČ? To, že se česká poštovní směrovací čísla člení do skupin po třech a dvou číslicích (např. 128 00, 564 01 apod.), je všeobecně známo. Kde občas mohou vznikat otázky, je počet mezer mezi PSČ a dodací poštou. V časech psacích strojů se striktně vyžadovaly dvě klasické mezery – a tutéž zásadu uvádí i ČSN 01 6910. Kniha Praktická typografie upřesňuje, že ještě vhodnější je použít jednu mezeru standardní a jednu mezeru zúženou.  

120 00 Praha 2 628 00 Brno-Líšeň

Kapitola 06 – Člověk versus psaní číslovek

Datum

Také při psaní data se často zapomíná na mezery. Není proto nijak neobvyklé setkat se s „úsporným“ formátem 24.2.2005, případně 24.února 2005. Znovu ale stojí za to připomenout, že číslovky jsou samostatná slova, takže i datum by se mělo psát s mezerami (24. 2. 2005, 24. února 2005). Jinak je tomu u zkráceného formátu psaného s lomítkem, kde se vynechávají nejen mezery, ale i tečky (24/2, 24/II, případně mezinárodní formát 05/02/24). ČSN 01 6910 „Úprava písemností zpracovaných textovými editory“ umožňuje v textech administrativní povahy zapisovat datum i bez mezer (např. 24.02.2005 – údaje o dni i měsíci musí být dvouciferné). V běžných textech ale jednoznačně doporučujeme standardní zápis s mezerami. Na návštěvu bych přijel 24. února.  Dne 24. 2. 2005 se konala klíčová schůze představenstva. 

KAPITOLA 23 Fascinující svět jazyků

Díky biblickému příběhu o zmatení jazyků se slovo „bábel“ nebo též „babylón“ stalo synonymem pro místo zmatků, pro něco nepřehledného a nejasného. A to, že mezilidská komunikace je obrovským množstvím jazyků notně poznamenaná, je natolik očividné, že je skoro škoda papíru o tom psát. Asi i vy jste už zažili situace, kdy se snažíte rukama nohama domluvit s někým, s nímž nesdílíte znalost žádného jazyka. Ale dá se na to dívat i pozitivně. To obrovské množství jazyků, jejich historie, vývoj a vzájemné působení mohou být zároveň fascinujícím předmětem bádání. Asi ne každý touží stát se profesionálním jazykozpytcem, ale věříme, že vás – tak jako nás – některé zajímavosti ze světa jazyků zaujmou.

Kolik jazyků na světě je? Asi málokoho ta otázka nikdy nenapadla. Nám ji dokonce položili ve škole: Na gymnáziu dostala celá třída za úkol napsat na papírek svůj odhad počtu jazyků. Co vám budeme povídat – odhady se pohybovaly od dvanácti (!) až po několik tisíc. Pro některé bylo vážně velké štěstí, že se tehdy neznámkovalo… Každopádně pokud čekáte přesné číslo typu 2 283, musíme vás zklamat. Tak přesnému určení totiž brání dvě věci. Za prvé to vyžaduje nesmírně náročný terénní výzkum, protože spousty a spousty jazyků nemají žádné oficiální slovníky, přesně vymezenou oblast, kde se jimi hovoří, a dokonce ani psanou podobu. Vědci, kteří tuto otázku zkoumají, jsou často závislí na kusých informacích od cestovatelů nebo misionářů, kteří se dostávají do odlehlých, necivilizovaných končin,

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

„Proto se mu dostalo jméno Bábel, neboť právě v něm Jahve zmátl řeč všech obyvatel země.“ (Genesis 11:9, Jeruzalémská bible)

281

Kapitola 23 – Fascinující svět jazyků 282

a mohou tak trochu „mapovat“ výskyt různých řečí mezi domorodými kmeny a etniky. Pokud je tedy dřív nesklátí nějaká tropická choroba. Zajímavější je druhá příčina, proč nelze přesně spočítat jazyky: Není totiž možné přesně rozhodnout, která řeč je pouze nářečím (dialektem, varietou) jiného jazyka a kterou již můžeme považovat za samostatný jazyk. Sami jazykovědci o tom vedou spory. Kdy už se nějaké nářečí určitého jazyka odlišuje natolik, že ho můžeme považovat za samostatný jazyk? Na to zkrátka neexistují přesně daná kritéria. Navíc jde v mnoha případech spíše o politickou než jazykovou otázku. Jak je to možné? Vlastní jazyk se totiž často stává symbolem či nástrojem v boji za samostatnost určitého národa nebo etnika. Bývá použit jako prostředek sebeurčení a pro nacionalisty je často věcí jisté národní hrdosti prosadit řeč své vlasti nebo kultury jako samostatný jazyk. I v Evropě máme řadu příkladů: Pro mnoho Chorvatů je nemyslitelné, že by mluvili o srbochorvatštině. Budou trvat na tom, že srbština a chorvatština jsou dva různé jazyky, i když při pohledu zvenčí bychom asi těžko považovali řeč v těchto dvou státech za něco jiného než dialekty téhož jazyka. Podobně řada Moldavanů by vás probodla nenávistným pohledem (nebo něčím horším), kdybyste je chtěli přesvědčovat, že jejich řeč je jen jedním z nářečí rumunštiny, což by přitom tvrdila většina nezávislých odborníků. A proč ostatně chodit do zahraničí: Vždyť jak velký rozdíl je mezi češtinou a slovenštinou? Tak malý, že za první republiky byly tyto dvě řeči považovány jen za dvě spisovné varianty jednoho jazyka! V dnešní době už by to tvrdil málokdo. Zkrátka jak říká jedno nádherné úsloví: „Jazyk je dialekt s ostnatým drátem a armádou.“ Sčítání jazyků dokonce někde komplikuje i opačný problém, totiž že různé řeči, jež by drtivá většina jazykovědců považovala za samostatné jazyky, jsou z politických důvodů označovány jako nářečí jednoho jazyka. Taková situace panuje například v Číně, kde obyvatelé některých jižních oblastí hovoří jazyky, které se od standardní (nepřesně též „mandarínské“) čínštiny diametrálně odlišují. Jenomže oficiálně jde pouze o dialekty. Ale nebojte, o přibližné číslo vás neochudíme. Až příště někdo nadhodí do pléna otázku, kolik je na světě jazyků, můžete odpovědět, že

asi pět až sedm tisíc. Někde v tomto rozsahu se pohybují všechny zasvěcené odhady. Ovšem pokud se chcete domluvit všude na světě, nemusíte se všechny ty tisíce řečí učit. Většina z té ohromné sumy jsou totiž domorodé jazyky s velmi malým rozšířením a jejich mluvčí často kromě nich umí i další řeč (řeči). Zpravidla to bývá jazyk bývalých kolonizátorů, tedy například angličtina, francouzština, španělština a podobně, nebo jiný významný jazyk daného regionu. Proto se říká, že chcete-li se domluvit prakticky se všemi lidmi na světě, stačí se naučit pouze nějakých sto řečí. To už nezní tak hrozně, že?

Studium vývoje a historie jazyků má jeden typický rys, společný všem vědním oborům, které se v nějaké míře obracejí pohledem zpět do minulosti. Jde o to, že čím dále do minulosti jdete, tím méně faktů je k dispozici a tím silnější roli naopak začínají hrát teorie, předpoklady a odhady. Je například jasné, že podrobnosti o válce ve Vietnamu znají historikové lépe než podrobnosti řekněme o punských válkách. A u jazyků platí tento princip zvláště. I tam, kde máme písemné záznamy, někdy trochu tápeme například v otázkách výslovnosti nebo přízvuku. A pokud písemné záznamy chybí, pak už můžeme tehdejší jazyk v podstatě jen teoreticky rekonstruovat na základě srovnávání se známými příbuznými jazyky a pozdějšími písemnými prameny a na základě znalosti daných vývojových tendencí v jazycích. Tímto fascinujícím výzkumem se zabývá vědní obor známý jako komparativní (srovnávací) filologie. Jak to vypadá v praxi? Určitě si ze školy pamatujete, že všechny dnešní slovanské jazyky (bulharština, čeština, polština, ruština…) se vyvinuly ze společného původního jazyka, který označujeme jako praslovanštinu. Zdaleka ne každý už ale ví, že tento jazyk je čistě hypotetický – to znamená, že jeho existenci pouze předpokládáme. Z doby, kdy naši předkové zjevně mluvili praslovansky (první tisíciletí našeho letopočtu), totiž nemáme žádné písemné prameny. Možná si tedy říkáte, jak vůbec můžeme vědět, že nějaká praslovanština existovala. To je právě poznatek komparativní filologie – jak

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

Kde se tu všechny ty jazyky vzaly?

283

Kapitola 23 – Fascinující svět jazyků 284

zkoumáme vývoj slovanských jazyků nazpět staletími, jasně vidíme, že v minulosti si byly navzájem mnohem podobnější. Nevyhnutelně tak docházíme k závěru, že se všechny původně vyvinuly jako nářečí téhož jazyka. A jak se z nářečí staly samostatné, většinou vzájemně nesrozumitelné jazyky? Logicky vlivem geografické oddělenosti. Jak se jednotlivé slovanské kmeny usazovaly v různých částech Evropy a měly spolu jen minimální kontakty, jejich řeč se vyvíjela samostatně, a tudíž jinými cestami. Po staletích takové odloučenosti už si mezi sebou přestávaly rozumět (asi jako manželé, kteří spolu třicet let nekomunikují). Vidíme tedy, že na vývoj jazyků mají velký vliv geografické prvky i politická situace. Když potom zkoumáme jazykové změny v jednotlivých slovanských jazycích, tak jak k nim v průběhu staletí docházelo, můžeme se značnou mírou přesnosti odhadnout, jak to které slovo znělo v praslovanštině. Odborníci na jazykovědu totiž dobře znají vývojové zákonitosti hláskového i morfologického systému. Díky znalosti současných jazyků proto mohou dovodit tvary různých praslovanských výrazů a do značné míry také praslovanský mluvnický systém. Jde ale stále jen o rekonstrukci, tedy předpoklady, které mají u různých slov a gramatických jevů různou míru pravděpodobnosti. Podobná situace je i u dalších hypotetických jazyků. Obecně panuje mezi odborníky shoda, že germánské jazyky (švédština, angličtina, holandština…) mají společného předka v tzv. pragermánštině. I u ní jsme schopni rekonstruovat, jak vypadala a zněla, ale jistotu nemáme. A ani mít pochopitelně nemůžeme. Důkazy o tom, že všechny jazyky z téže rodiny mají společného předka, jsou zřejmé. Když „stopujete“ vývoj těchto jazyků zpět do historie, zjistíte, že čím dále do minulosti postupujete, tím jsou si příbuzné jazyky podobnější. Zadíváte-li se pozorně řekněme na angličtinu, tak jak vypadala kolem roku 1000 n. l., uvidíte, že se mnohem více podobala třeba němčině, než je tomu dnes. Jak by také ne, tehdy se oba jazyky ještě tolik nevzdálily od svého společného základu, a tak měly mnohem více společných rysů. (Nehledě na to, že po normanském záboru Anglie v 11. století hodně pozměnil podobu angličtiny vliv normanské francouzštiny.)

KAPITOLA 24

Čeština je někdy přítel a někdy nepřítel. Když si čteme krásnou českou poezii, asi se rozplýváme nad její nádhernou mluvnickou skladbou a možnostmi, které nabízí pro skládání jímavých veršů. Ale když dostaneme druhý den v práci za úkol, abychom vymysleli všeobsažné, a přitom stručné reklamní heslo pro nový produkt, zoufáme si právě nad těmi vlastnostmi češtiny, které nám den předtím přišly tak okouzlující. A už na mapě Evropy závistivě pokukujeme po Britských ostrovech a sníme o tom, jak by se takové heslo samo vymyslelo v angličtině. Když se začteme do Čapkových povídek, jásáme nad bohatostí naší mateřštiny, jen abychom ji vzápětí proklínali, když nás při pracovním pohovoru budoucí (ne)zaměstnavatel upozorní na tři hrubky v životopise. Buď jak buď, říká se, že přítele si má člověk držet blízko a nepřítele ještě blíž. Určitě tedy nebudete proti, když se vás po všech těch praktických poučkách a pravidlech pokusíme seznámit s češtinou jako takovou. Kde se tu vzala, jak se vyvíjela nebo čím je charakteristická. A protože byste nám asi neodpustili, kdybychom vás oblažovali rozklady o labializaci, měkkostní korelaci nebo depalatalizaci souhlásek, pojmeme to trochu jinak: Pokusíme se co nejsrozumitelněji zodpovědět otázky, které v souvislosti s češtinou lidi nejčastěji zajímají (nebo spíš otázky, o kterých si my myslíme, že je zajímají). Pojďme společně některá tajemství naší mateřštiny poodhalit. A začneme pěkně popořadě.

Kdy a jak se začalo mluvit a psát česky? Řekněme si to na rovinu: Ona ta historie češtiny není zas tak dlouhá. Ve srovnání například s některými semitskými jazyky, jejichž písemné památky jsou celá tisíciletí staré a jež se ve světě jazyků podobají ctihodným kmetům, je čeština takové ledva odstavené dítě. Ani ty

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

Historie a současnost češtiny

291

Kapitola 24 – Historie a současnost češtiny 292

nejstarší podoby toho, čemu dnes říkáme český jazyk, nepřesahují výrazně stáří jednoho tisíce roků. Čeština se jako samostatný jazyk vývojově vzdálila od ostatních slovanských jazyků v období 10.–12. století n. l. Nepředstavujte si ovšem, že v té době už se v češtině sepisovaly nějaké kroniky, nebo dokonce slovníky. Když se totiž na českém území začaly objevovat první písemné záznamy, byly psány buď latinsky, nebo staroslověnsky1. Gramotnost byla v následujících staletích výsadou vzdělanců, kteří latinsky či staroslověnsky uměli, a používali tedy pro jakékoli písemné záznamy jeden z těchto jazyků. Česky se zkraje druhého tisíciletí na našem území už sice mluvilo, ale ještě nepsalo. Nakonec se nevyhnutelně objevily první pokusy tento stav změnit. A přestože to byly pokusy bezesporu odvážné, k dokonalosti přece jenom něco chybělo. Autoři raných českých textů totiž sáhli po latince (kterou znali z textů psaných v latině) a bez ladu a skladu se pokusili pomocí této abecedy, zcela nepřizpůsobené potřebám slovanské fonetiky, připsat na okraj latinských textů pár vět v češtině. I těch několik málo písemných pramenů z té doby jasně ukazuje, že každý si tehdy pravopis představoval po svém. Základním problémem bylo, že v latinské abecedě jaksi chyběla písmena pro celou škálu tehdejších slovanských hlásek (např. změkčené souhlásky jako Č a Š). To byl ostatně problém celé řady evropských jazyků, které začaly používat latinku – tato abeceda zkrátka nebyla vybavená pro bohatou fonetiku takových Germánů nebo Slovanů. Řešení byla různá. Tak například germánské národy, které předtím používaly runové písmo2, si pro hlásky, pro něž neměly v latince ekvivalent, zpočátku ponechaly některé runy a používaly je mezi písmeny latinské abecedy. Tuto možnost Češi pochopitelně využít nemohli, protože žádné vlastní písmo předtím neměli. Našli tedy jiný způsob – stejně jako řada jiných národů zavedli tzv. spřežky. Spřežka je spojení dvou (ně1

Staroslověnština je jihoslovanský jazyk, používaný na sklonku prvního tisíciletí jako bohoslužebný jazyk na řadě území osídlených Slovany. Na území Velké Moravy (státní celek, existující v 9. století) ji přinesli slavní Cyril a Metoděj. Staroslověnština tedy není předkem češtiny, ale na její vývoj měla značný vliv.

Runové písmo není starší než latinka. Germány k jeho vytvoření naopak latinka inspirovala. V průběhu staletí však postupně latinku přijali a runové písmo vymizelo z užívání. V některých částech Skandinávie se však runy používaly ještě koncem 18. století.

Předtím, než byly zavedeny spřežky, se používal pro občasné české texty tzv. primitivní pravopis. V něm se pro české hlásky, jež v latině chyběly, použila písmena označující hlásku zvukově nejbližší. Například písmeno C označovalo jak hlásku C, tak i K a Č.

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

kdy i více) písmen na písemné zachycení jedné hlásky. A právě spřežky nám v počátcích pomohly zapsat například měkké souhlásky. Například dnešní Ř se zapisovalo jako RS, později RZ. Hlásku Č byste tehdy psali jako CHZ, v pozdějších obdobích CZ. Z cizorodých znaků se na určitou dobu uchytil pouze znak ʃ pro zápis dnešního S (přičemž ve zdvojené podobě ʃʃ označoval Š).3 Zlatá dnešní diakritika, že? Asi jste slyšeli, že za zavedení diakritiky vděčíme slovutnému Janu Husovi. Není to ale tak jednoduché. Za prvé vlastně ani s jistotou nevíme, že to byl právě on, kdo systém háčků (tehdy šlo o tečky) a čárek pro češtinu navrhl. A za druhé samozřejmě tehdy nebylo možné, aby rozhodnutím jednoho člověka všichni plošně opustili spřežky a začali psát úplně jinak. Ve skutečnosti tedy spřežkový a diakritický pravopis existovaly na českém území vedle sebe ještě několik set let, než háčky a čárky nakonec v 16. století definitivně zvítězily. U našich sousedů pochopitelně neprobíhal vývoj stejně jako u nás. V naprosté většině případů se spřežky zachovaly až dodnes ve značné míře, přičemž často existují v daném jazyce spolu s některými diakritickými znaménky. Tak například v němčině se dodnes zachovala řada spřežek (Š se zapisuje SCH, Č se zapisuje TSCH apod.), zároveň se však používají písmena s diakritickými znaménky jako Ö, Ü a další. Velmi výrazný je spřežkový pravopis v polštině. Ze slov jako czyszczenie (čištění) se nám Čechům dělají mžitky před očima. Výslovnost je ale vlastně docela prostá, jen zápis nám přijde složitý, protože na spřežky nejsme zvyklí. I polština zároveň používá diakritiku, byť v jiné podobě než my. V jejich abecedě se vyskytuje například šikmá čárka (Ł – vyslovuje se jako anglické W, nikoli L) nebo obrácený háček (např. Ę – vyslovit se to snad ani nepokoušejte). Navštivme ještě Maďarsko. Velmi zajímavou roli v maďarštině hraje Y. Nepředstavuje totiž žádnou hlásku, pouze funguje jako náš háček – změkčuje předcházející souhlásku. Je to tedy v podstatě jakési diakritické znaménko. Spřežka NY se vyslovuje jako naše Ň, TY jako naše Ť, GY se vyslovuje Ď a LY jako J.

293

E N C Y K L O P E D I E

Z O N E R

P R E S S

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 349 Kč KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1510

ISBN 978-80-7413-319-0

9 7 8 8 0 7 4 1 3 3 1 9 0

Dalibor Behún Petr Behún

PIŠTE SPRÁVNĚ ČESKY

Dalibor Behún & Petr Behún

NOVÉ, ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ

DALIBOR BEHÚN PETR BEHÚN