Od SOUMRAKU do SVÍTÁNÍ (Průvodce noční krajinářskou fotografií) by Zoner Press

Glenn Randall

V dnešní době se fotografům krajinářům otevírá zcela nový svět. To, co ještě před několika lety bylo nesmírně obtížnou disciplínou, je dnes dostupné téměř každému. Mluvíme samozřejmě o fotografii noční oblohy. Nejnovější digitální fotoaparáty umožňují vstoupit do této krajinářské disciplíny opravdu každému. Bez znalostí a zkušeností to ale nepůjde. Glenn Randall s vámi na stránkách této knihy sdílí 40 let zkušeností krajinářského fotografa a fotografa noční oblohy. Naučíte se vše od fotografování hvězdných drah (star trails) přes focení měsíce a mléčné dráhy až po speciality, jako je fotografování polární záře. Každá z disciplín je specifická a často vyžaduje jiný přístup k expozici, kompozici i následné úpravě snímků. Ponořte se do nejlepší knihy o fotografování noční oblohy a posuňte své krajinářské fotografie zase o kus dál!

Glennovi se podařilo spojit lásku k přírodě a zápal pro fotografii. Jeho snímky byly otištěny v nepřeberném množství světově vydávaných kalendářů a časopisů jako Audubon, GEO, Outdoor Photographer, Outside, SKI, LA Times Magazine, New York Times Magazine, National Geographic Adventurer a mnoho dalších. Ve svých 62 letech prodal víc jak 10 000 tisků svých fotografií, ty byly použity na 82 titulních stránkách a ve více než 1 700 vydáních časopisů a knih. Glenn také napsal přes 200 článků do prestižních časopisů a 12 knih. „Vzhledem ke své profesi jsem měl také tu čest spolupracovat s mnoha zvučnými jmény z oboru. Glenn Randall je jedním z těch fotografů, který kromě svého talentu tvořit pozoruhodné snímky umí také srozumitelně vysvětlit metody, kterými svých výsledků dosahuje. Profesionálně se fotografií zabývá již téměř 40 let a za tu dobu napsal přes 200 článků do odborných časopisů a 12 knih. Je vzorem umělce a zapáleného rádce.“ – Z předmluvy od Wese Pittse, šéfredaktora časopisu Outdoor Photographer Magazine

DOPORUČENÁ CENA: 530 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1901

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

Od SOUMRAKU do SVÍTÁNÍ

Průvodce noční krajinářskou fotograﬁí

Glenn Randall

Od SOUMRAKU do SVÍTÁNÍ

ISBN 978-80-7413-413-5

£9.99

9 7 8 8 0 7 4

1 3 4 1 3 5

Glenn Randall

Od soumraku do svítání Průvodce noční krajinářskou fotografií

Dusk to Dawn A Guide to Landscape Photography at Night Glenn Randall www.glennrandall.com 1st Edition (1st printing, June 2018) © 2018 Glenn Randall All images © Glenn Randall unless otherwise noted Rocky Nook, Inc. 1010 B Street, Suite 350 San Rafael, CA 94901 USA www.rockynook.com This translation is published and sold by permission of Rocky Nook, Inc., the owner of all rights to publish and sell the same.

Od soumraku do svítání Průvodce noční krajinářskou fotografií Glenn Randall Copyright © ZONER software, a. s. 2019 Vydání první v roce 2019. Všechna práva vyhrazena. Katalogové číslo: ZRK1901 Zoner Press, ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Nikola Žižlavská Překlad: Mgr. Jakub Goner DTP a obálka: Mgr. Petr Bernát (dle originálu publikace) Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Tato publikace neprošla jazykovou úpravou. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress

ISBN 978-80-7413-413-5

„Tuto knihu věnuji milovníkům divočiny, oslavovaným i neznámým, kteří se věnovali ochraně původní krajiny, kde mohou fotografové přírody tvořit svá díla.“

Fotografie na titulní straně: Mléčná dráha nad dunami národního parku Great Sand Dunes National Park, Colorado. 25. září 2016, 20:51. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM. Sedm pozic ostření, sada zaostřených fotografií zarovnána a prolnuta ve Photoshopu, 30 s, f/2.8, ISO 6400. Osvětlení popředí zajišťují dva ploché panely LED diod F&V HDV-Z96 vybavené oteplujícími filtry 85B.

Fotografie na zadní straně: Polární záře nad horou Mt. Monolith, Tombstone Territorial Park, Yukonské teritorium, Kanada. 17. března 2015, 2:33. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 6 s, f/2.8, ISO 3200.

Obsah Poděkování 6 Předmluva 7 Úvod 11

Příprava na noční fotografii 19 Chůze v noci 19 Hledání jasného a temného nebe 25

Nástroje pro noční fotografii 31 Fotoaparát a snímač 31 Objektivy pro noční fotografii 36 Stativy 45 Příslušenství pro noční fotografii 50

Klíčové dovednosti pro noční fotografii 55 Dosažení kritického zaostření 55 Kompozice v noci 63 Expozice v noci 64 Kontrola šumu 69 Vyvážení bílé 70 Zachování podrobností na zemi 74

Plánování fotografování Mléčné dráhy 79 Plánování fotografování Mléčné dráhy nad vrcholem Longs Peak 84 Plánování panoramat Mléčné dráhy 89

Fotografování Mléčné dráhy 95 Fotografování Mléčné dráhy jediným snímkem 95 Fotografování panoramat Mléčné dráhy 98 Nalezení uzlového bodu 100 Panoramata s více řadami 104 Nastavení fotoaparátu pro panoramata 106

Zpracování nočních krajinářských snímků 113 Barva nočního nebe 113 Úpravy fotografií pořízených za bezměsíčných nocí 117 Kombinace dvou obrazů ve Photoshopu 121 Výběr složitých tvarů na nočních fotografiích 126 Projasnění nebe a ztmavení země poblíž horizontu 129 Zpracování nočních panoramat 133

Pokročilé techniky nočních krajinářských snímků 135 Malování světlem 135 Skládání zaostření v noci 139 Redukce šumu pomocí funkce Stack Mode>Median 147 Použití fotografických montáží ke sledování hvězd 150

Fotografování stop hvězd 159 Expozice pro stopy hvězd 159 Komponování snímků se stopami hvězd 164 Úpravy snímků se stopami hvězd 164 Retuš stop letadel 164 Vytvoření stop hvězd pomocí sloučení obrazů

168

Vyplnění mezer 168

Fotografování polární záře 173 Příprava na fotografování polární záře 177 Expozice pro polární záři 178 Komponování fotografií polární záře 179 Zpracování fotografií polární záře 181

Fotografování meteorických rojů 185 Fotografování meteorických rojů 189 Fotografování a zpracování obrazu meteorického roje Geminid 197

Fotografování zatmění měsíce 205 Sestavení kompozitní fotografie zatmění měsíce 212

Fotografování krajin osvětlených měsícem 215 Expozice pro krajiny osvětlené měsícem 218 Zpracování fotografií krajin osvětlených měsícem 220

Poděkování Tato kniha se začala rodit v srpnu 2011, kdy jsem zhlédl prezentaci krajinářského fotografa Granta Colliera z Colorada. Díky jeho snímkům Mléčné dráhy, která se třpytila nad scenériemi ve státě Utah, jsem si uvědomil, že nejnovější digitální fotoaparáty umožňují pořizovat fascinující noční fotografie. Díky, Grante! Během dalších sedmi let jsem čerpal poučení a inspiraci z textů a nočních fotografií mnoha dalších krajinářských fotografů, k nimž patří Adam Woodworth, David Kingham, Floris van Breugel, Ian Norman, Michael Frye, Patrick Endres a Royce Bair. Všem jsem vděčný za to, že ve svých článcích a knihách sdíleli své postřehy. Chtěl bych poděkovat zejména Rogeru Clarkovi, profesionálnímu astronomovi a vášnivému nočnímu fotografovi, jehož bohatý web poskytuje mnoho technických informací o nejlepších fotoaparátech, objektivech a praktických postupech noční fotografie. Dr. Stan Solomon, vedoucí odborník z High Altitude Observatory v National Center for Atmospheric Research, a profesor Scott Bailey z Virginia Tech mi poskytli cenný výklad týkající se složité fyziky atmosférického záření. Rád bych poděkoval týmu nakladatelství Rocky Nook, zejména své redaktorce Maggie Yates. Díky její všímavosti, přemýšlivosti a pečlivosti během redakčních prací získal rukopis této knihy nejlepší možnou podobu. Hlavní poděkování patří mé ženě Coře, která se zabývá fyzikou atmosféry. Svými bystrými otázkami, neomezenou zvídavostí a důrazem na vědeckou metodu mě přiměla k tomu, abych se nespokojil s povrchními znalostmi jednotlivých témat. Navíc díky tomu, že snášela dlouhá období mé nepřítomnosti, jsem měl možnost vytvořit fotografie, které najdete na stránkách této knihy.

Předmluva „Hvězdy jsou drahokamy noci, kterým se nejspíše nevyrovná nic, co lze spatřit ve dne.“ —H D T „Ó hvězdy! které píší nebeskou báseň!“ —L B Jedním ze základních principů krajinářské fotografie, který se doporučuje začínajícím adeptům této disciplíny, patří zásada fotografování během „zlaté hodiny“, krátkého časového okna po východu slunce nebo před jeho západem, kdy se slunce nachází nízko nad obzorem a ozařuje krajinu teplými paprsky. Tato rada rozhodně není špatná, ale naznačuje, že po západu slunce by si fotografové měli najít nějakou jinou zábavu. Když si však přečtete tuto knihu, objevíte, že fotografování po setmění má své kouzlo. Noční fotografie není žádnou novinkou. Již v raném období rozvoje fotografie se její pionýři pokoušeli o zachycení oblohy. V posledních letech nastaly významné změny. Digitální fotoaparáty již při dlouhých expozicích poskytují dostatečnou obrazovou kvalitu, aby bylo možné nádheru noční oblohy

Delicate Arch a Mléčná dráha, Arches National Park, Utah. 3. května 2016, 2:01. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM. Země: 30 s, f/1.4, ISO 6400. Nebe: 10 s, f/1.4, ISO 6400. Světlo pod obloukem zajišťuje jeden plochý panel LED s oteplujícím ﬁltrem 85B (neznámá značka). ▼

Foreword

Polární záře nad pohořím Tombstone Range, Tombstone Territorial Park, Yukonské teritorium, Kanada. 17. března 2015, 2:33. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 6 s, f/2.8, ISO 3200. ▲

Předmluva

kreativně zastihnout. Starší modely digitálních fotoaparátů za slabého osvětlení nebo při dlouhých expozicích neposkytovaly příliš dobré výsledky. Pokud byl nastaven vysoký ekvivalent citlivosti, případně delší expozice než několik sekund, objevoval se výrazný digitální „šum“, podobný filmovému zrnu. Každá generace snímačů digitálních fotoaparátů však vykazovala lepší parametry než předchozí. Některé dnešní digitální fotoaparáty dokážou při dlouhých expozicích nabídnout mnohem vyšší obrazovou kvalitu, než jakou bylo možné dosáhnout na filmu, a astrofotografie je dostupnější než kdykoli dříve. Jako redaktor časopisu Outdoor Photographer a díky dvaceti letem zkušeností s publikováním na poli fotografie jsem mohl bezprostředně sledovat dramatické změny, kterými se digitální technologie projevovaly v umělecké i technické stránce fotografie. Díky těmto novým možnostem se také prudce zvyšoval zájem o noční fotografii. Vzhledem ke své profesi jsem měl také tu čest a potěšení spolupracovat s mnoha zvučnými jmény z oboru. Naše komunita se vyznačuje velkorysým duchem a tím, že fotografové přírody ochotně – dokonce nadšeně – sdílejí to, co se naučili, a učí a inspirují další. Glenn Randall je jedním z těch fotografů, který kromě svého talentu tvořit pozoruhodné snímky umí také srozumitelně vysvětlit metody, jimiž svých výsledků dosahuje. Profesionálně se fotografií zabývá již téměř 40 let a za tu dobu napsal přes 200 článků do odborných časopisů a 12 knih. Je vzorem umělce a zapáleného rádce. V této knize se zabývá všemi aspekty noční fotografie od technických voleb, které umožňují úspěšné dlouhé expozice po západu slunce, až po další důležitá hlediska, včetně přípravy a bezpečnosti, vyhledávání lokalit a výběru příslušenství. Vesměs se jedná o klíčové aspekty, které umožňují získat pozoruhodné fotografie a zároveň si fotografování užít. V knize se seznámíte s obecnými postupy, které můžete uplatnit při každém fotografování noční oblohy, ať už chcete zachytit ostré hvězdy či jejich stopy. Osvojíte si také specializované techniky k záznamu určitých motivů, jako je Mléčná dráha nebo meteorické roje, a pokročilé metody, jako je malování světlem, které umožní zahrnout do nebeských kompozic také prvky krajiny. Randall nabízí také podrobné postupy zpracování nočních fotografií, což je klíčová fáze, kterou bychom neměli podceňovat. Jedná se o nejpodrobnějšího průvodce noční fotografií, jaký se mi zatím dostal do ruky, a budu jej sám využívat k tomu, abych zlepšil výsledky vlastní práce. Wes Pitts Šéfredaktor časopisu Outdoor Photographer

Kapitola

PĹ&#x2122;edmluva

Úvod V dnešní době se před krajinářskými fotografy otevírá záhadný a fascinující nový svět. V minulosti práce krajinářského fotografa končila v zásadě ve chvíli, kdy se obloha po západu slunce úplně setměla. Dnes tím vše teprve začíná. Nejnovější digitální fotoaparáty umožňují snadno zachycovat noční záběry krajiny, o jakých bychom si u filmových a dřívějších digitálních přístrojů mohli pouze nechat zdát. Stále více fotografů, kteří jsou vybaveni běžně dostupnými modely aparátů, se vydává na noční výpravy daleko mimo bezpečné útočiště městského pouličního osvětlení, a vracejí se s efektními snímky, jaké nikdo dosud nespatřil. Kniha Od soumraku do svítání: Průvodce noční krajinářskou fotografií může sloužit jako cestovní mapa po této nové fotografické divočině. Naučíte se, jak plánovat, pořizovat a zpracovávat profesionální fotografie mléčné dráhy, polární záře, zatmění měsíce, meteorických rojů, hvězdných stop a krajin osvětlených výhradně svitem měsíce. V celé knize je kladen důraz na postupy, které umožňují spojit krásné záznamy noční oblohy se stejně působivým vykreslením krajiny pod ní, aby vznikly krajinářské fotografie, které vyzařují atmosféru daného místa – a zároveň budí úžas. Díky znalostem, které načerpáte z této knihy, budete připraveni tvořit svá vlastní mistrovská díla. V dobách filmu a na počátcích digitální éry byly možnosti krajinářské fotografie v noci značně omezené. Samozřejmě šlo fotografovat noční scény osvětlené úplňkem, ale často pak působily jako denní záběry s několika divnými bílými šmouhami na obloze. Případně bylo možné pořizovat dlouhé expozice (trvající mnoho minut až hodin) bezměsíčných nocí, kdy hvězdy díky otáčení Země tvořily na ploše fotografie elegantní kruhové stopy. Žádný film však nedokázal vykreslit noční oblohu tak, jak ji vidíme, s jasnými hvězdami, které působí nehybně – pokud fotoaparát nebyl nasazen na drahé, těžké a neskladné ekvatoriální montáži, což je přístroj, který se obvykle používá k instalaci dalekohledů. První digitální fotoaparáty dokázaly dlouhé expozice za slabého osvětlení zachycovat dokonce ještě hůře než film. Nejnovější modely digitálních zrcadlovek i bezzrcadlových přístrojů však již omezení svých předchůdců překonaly. Snímače v těchto úžasných aparátech jsou již na světlo tak citlivé, že dovolují zaznamenat noční oblohu tak, jak ji vnímáme očima, s hvězdami, které stojí na místě. Umí zachytit slabý třpyt mléčné dráhy, krátký záblesk meteoru i jemné struktury mihotavých závěsů polární záře. Ve dne jsou lidské oči i nadále mnohem lepší než ten nejlepší snímač. V noci však platí pravý opak. Výjimečné snímače v dnešních fotoaparátech dokážou odhalit barvy, jaké mohou oči i nejlépe přizpůsobené temnotě sotva zahlédnout.

Polární záře nad horou Sukakpak Mountain a ramenem Middle Fork řeky Koyukuk River, pohoří Brooks Range, poblíž města Wiseman, Aljaška. 11. března 2016, 0:17. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 15 s, f/2.8, ISO 3200. ◀

Úvod

Mléčná dráha nad vrcholem Grays Peak s nadmořskou výškou 4 350 m při pohledu z vrcholu Torreys Peak s nadmořskou výškou 4 349 m, poblíž města Georgetown, Colorado. 8. srpna 2012, 22:07. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 30 s, f/2.8, ISO 6400. ▶

Jasně si vzpomínám, jak jsem se o úžasných schopnostech těchto nových fotoaparátů přesvědčil sám. Bylo to v srpnu 2012. Měl jsem za sebou asi tři čtvrtiny svého projektu „Sunrise from the Summit“ (Východ slunce z vrcholu). Při tomto sedmiletém snažení jsem fotografoval východ (případně občas západ) slunce ze špiček všech 54 vrcholů ve státě Colorado, které dosahují výšky 14 000 stop (4 267 m). Nyní bylo na čase, abych svou novou digitální zrcadlovku Canon EOS 5D Mark III vyzkoušel při úplně jiném typu fotografování: snímku mléčné dráhy pořízené z hory Torreys Peak vysoké 4 349 m. Čekal jsem na den s dobrým počasím, po kterém by následovala bezměsíčná noc. Když se otevřelo příslušné meteorologické okno, zaparkoval jsem odpoledne auto na začátku turistické stezky a vydal jsem se na strmý a namáhavý výstup na vrchol. Cestou do kopce jsem potkal několik lidí, kteří sestupovali, ale když jsem dosáhl vrcholu, byl jsem sám. Vyfotografoval jsem západ slunce a začal jsem čekat. Přitom jsem se usilovně snažil zaplašit instinktivní znepokojivý pocit. Staré návyky pro pohyb v horách mi již přešly do krve a dosud nikdy jsem úmyslně nezůstával na vrcholu vysoké hory, když se začínalo stmívat. Pomalu se rozptýlilo i několik málo zbývajících oblaků a začaly vycházet hvězdy. Potom se na stále temnějším nebi přímo nad vrcholem Grays Peak (další vrchol přes 14 000 stop) vynořilo zářivé jádro mléčné dráhy.

Hora Hallett Peak a jezero Dream Lake v měsíčním svitu, Rocky Mountain National Park, Colorado. 5. prosince 2017, 20:26. Canon EOS 5D Mark IV, Canon EF 16-35mm f/2.8L III USM, 15 s, f/5.0, ISO 4000. ▲

Úvod

Stopy hvězd nad pohořím Tenmile Range z vrcholu Quandary Peak s nadmořskou výškou 4 348 m, poblíž Breckenridge, Colorado. 13. února 2015, od 18:33 do 20:30. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 30 snímků, 4 min, f/4, ISO 400. ▶

Úvod

Do té doby jsem nikdy nespatřil nejefektnější část mléčné dráhy z takto temného a vyvýšeného místa. Pohled mi bral dech. Vrchol jsem opustil po půlnoci, když nejhezčí část mléčné dráhy zapadla na jihozápadě. O dvě hodiny později jsem se dostal ke svému autu. Uplynuly další dvě hodiny a já jsem po 21hodinovém bdění konečně mohl padnout do postele. Následující odpoledne jsem si prohlédl své snímky a zjistil jsem, že nejnovější generace digitálních fotoaparátů zpřístupňuje zcela nový fotografický žánr: noční krajinářskou fotografii. Obrázky, které by ve filmové éře byly prakticky nedostupné, ležely nyní v dosahu každého dostatečně poučeného a vybaveného fotografa ochotného vydat se do tmy. Tato kniha vás připraví na vaši první fotografickou noční cestu a na mnoho následných dobrodružství. Nejde však o příručku pro úplné začátečníky. Předpokládám, že čtenáři znají principy fotografie a ovládají základy ukládání, organizace a úprav snímků. Ke třídění a úpravám souborů RAW používám program Adobe Lightroom. V případě složitějších postupů, jako je kombinace dvou různých expozic ve stejné scéně, pak sahám po aplikaci Adobe Photoshop. Předvedeme, jak pomocí těchto dvou programů noční snímky přivést k dokonalosti, ale kniha neslouží jako úplný průvodce k žádnému z uvedených nástrojů. Některá klíčová témata jsem zpracoval v samostatných rámečcích, kde se méně zkušení čtenáři mohou lépe zorientovat. V knize jsou podrobně popsány metody, které umožňují zachytit působivé noční scenérie. Na těchto snímcích je stejně důležitá země i obloha. Nebudeme se zabývat astrofotografií, což je odborný název pro fotografie vesmírných objektů pořizované pomocí dalekohledů. Astrofotografie představuje samostatnou specializaci. Vyžaduje značné dodatečné investice do vybavení. Na druhou stranu pokud máte poměrně moderní digitální zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, můžete pravděpodobně s noční fotografií začít okamžitě, aniž byste si museli pořizovat jakékoli další příslušenství. Jestliže byste se však chtěli dozvědět více o fotografování galaxií a mlhovin pomocí dalekohledů, doporučuji knihu Astrophotography, kterou napsal Thierry Legault a vydalo nakladatelství Rocky Nook. Při fotografických průzkumných výpravách budete úspěšnější, když si dobře ujasníte, kam směřujete. U denní krajinářské fotografie jsem si byl svým cílem vždy jistý: šlo mi o pořizování autentických záběrů, na kterých bych zachytil majestátnost přírodního světa tak, jak jsem ji sám viděl. Chtěl jsem, aby diváci mých snímků spatřili totéž, co jsem zahlédl svým objektivem. Když jsem však začal fotografovat v noci, uvědomil jsem si, že se mé fotografické zásady začínají poněkud rozplývat. I když jsem si na temnotu zvykal sebevíc, svýma očima jsem vždy dokázal zahlédnout jen stín barev a detailů, které tak snadno zaznamenával můj fotoaparát. Měl bych tyto barvy potlačit a tvořit prakticky monochromatické obrazy, které by více připomínaly to, co jsem skutečně viděl? Nebo bych měl raději přivítat, že aparát odhaluje dosud neviděný svět, a představit noční scény v takových barvách, jak je aparát zachytil? Experimentoval jsem s desaturací nočních fotografií nebo jejich převodem do černobílé škály, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že upravené verze snímků

Úvod

se sice více přibližují tomu, co jsem pozoroval, ale ani zdaleka nevyvolávají emoce, jaké jsem během fotografování pociťoval. Vrátil jsem se tedy k záznamu nočních scén v barvě, ale brzy jsem musel řešit další rébus. Barvy, které můj přístroj zaznamenal, se někdy nepříjemně rozcházely s mými představami o tom, jak by měly vypadat. Každý z nás si odjakživa nebe spojuje s modrou barvou. Nebeská modř je barva, kterou si bezpečně pamatujeme. Protože tuto idealizovanou čistou modř chceme vidět, obvykle ji vkládáme i tam, kde ve skutečnosti vidíme něco jiného. U barvy oblohy máme rovněž pevně zakořeněné představy o tom, jak by „měla“ vypadat. Když za jasného dne v poledne vzhlédneme vzhůru, spatříme na nebi pokaždé nějaký odstín modré barvy. Jakmile se podíváme nad sebe ve chvíli, kdy se za jasného nebe po západu slunce stmívá, jako poslední vždy vidíme modrou barvu. Když se světlo na prahu úsvitu začíná vracet, první barva, kterou na nebi přímo nad sebou zahlédneme, je zase modrá. Přirozeně si proto představujeme, že noční obloha musí být modrá, i když její odstín ve skutečnosti nemůžeme pozorovat. Je pravda, že za noci v úplňku je nebe skutečně modré a fotoaparát je také v modrém tónu zachytí. Za bezměsíčné noci však obloha modrá není. Její přesná barva se liší podle atmosférických podmínek a vzdálenosti od větších měst, ale často má některý z odstínů zelené. Barvou oblohy, kterou váš aparát za bezměsíčné noci zaznamená, možná budete překvapeni. Je totiž v naprostém rozporu s tím, co bychom na základě svých celoživotních zkušeností očekávali. Přivítáme tedy schopnost svého přístroje zaznamenat neviděné, nebo barvu oblohy změníme na modrou, jakou očekáváme a jaká nám připadá „správná“? Tyto otázky nejsou snadné a budeme se jimi podrobně zabývat později. Prozatím máme námět k přemýšlení: noční fotografování v barvě se podobá černobílému fotografování ve dne. Tento proces je ze své podstaty subjektivní. Jaký odstín šedi bude mít nebe v samé poledne? Libovolný, pokud bude působit dobře! Jaký odstín modré bude mít nebe právě o půlnoci? Barvu nočního nebe nemůžeme spatřit, takže opět máme značnou uměleckou svobodu. Při fotografování krajin v noci se snažím získat fotografie, které by zachytily pocit, jaký jsem měl ve chvíli, kdy jsem stál pod majestátní hvězdnou oblohou. Můžete mě v tom následovat, nebo můžete zvolit docela jinou stezku. Ať už se rozhodnete jakkoli, slibuji, že při své noční cestě zažijete vzrušující a naplňující dobrodružství. Meteorický roj Perseid nad skálou Titan, Fisher Towers, Utah. 11.–12. srpna 2016, od 20:32 do 5:08. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM. Země: 10 s, f/16, ISO 100 (fotografováno 17 minut po západu slunce). Nebe: složeno ze 73 snímků, 30 s, f/2.8, ISO 6400. Vrstvu obsahující meteory jsem otočil kolem Polárky, aby všechny meteory z roje Perseid zdánlivě vycházely ze stejného radiantu. Některé meteory byly sporadické. ◀

Nástroje pro noční fotografii Fotografování v noci klade na vybavení mnohem větší nároky než fotografování během dne. K fotografování v značně slabém světle potřebujete aparát, který dokáže pořizovat snímky s vysokou citlivostí, a zároveň poskytuje přijatelný šum. Fotografování hvězd vyžaduje objektivy, které se vyznačují ostrostí až k okrajům zorného pole. Dále musí hvězdy vykreslovat jako kroužky bez deformací způsobených optickými aberacemi. Těchto parametrů přitom musí dosahovat i při fotografování s plně otevřenou clonou. Fotografování s expozičními časy, které se měří v sekundách či minutách, vyžaduje stativ, který je dostatečně robustní, aby udržel stabilitu fotoaparátu i v silném větru. V této kapitole se budeme zabývat všemi těmito částmi fotografického vybavení, tedy fotoaparáty, objektivy i stativy. Zmíníme se také o příslušenství, díky kterému mohou být noční exkurze efektivnější, bezpečnější a příjemnější.

Fotoaparát a snímač Začněme od fotoaparátů. Dobrý přístroj pro noční fotografii se musí vyznačovat zejména nízkým šumem při dlouhých expozicích s nastavenou vysokou citlivostí. Základním úkolem snímače ve fotoaparátu je shromažďování fotonů v každém z mnoha milionů záznamových prvků citlivých na světlo, z nichž se snímač skládá. Každý záznamový prvek převádí dopadající fotony na elektrony, které způsobí, že ze záznamového prvku vychází nepatrný elektrický proud. Síla tohoto proudu je přímo úměrná intenzitě světla, které se dostává na záznamový prvek. Každý prvek odpovídá jednomu pixelu obrazu na displeji. Šum je způsoben nežádoucím náhodným kolísáním tohoto elektrického signálu. Šum, který můžeme spatřit na fotografiích, lze rozdělit do dvou obecných kategorií: luminanční šum, neboli náhodné a nechtěné odchylky jasu, a barevný neboli chromatický šum, což jsou náhodné a nepřirozené změny barev. Snímače mohou dále obsahovat takzvané hot nebo hezky česky „horké“ záznamové prvky. Tyto vadné komponenty na základě přicházejícího světla generují silnější elektrický náboj, než by měly. Po zpracování se tyto vadné záznamové prvky na obraze projeví jako vypálené pixely. Vypálené pixely vykazují pevný vzor a nemění svou polohu. Téměř každý krok procesu tvorby obrazu způsobuje vlastní typ šumu. Jistý šum produkují dokonce i ty nejlepší snímače. Fotografujete-li za jasného denního světla, šum představuje jen malý podíl celkového objemu dat, která vycházejí ze snímače. Obraz tedy neobsahuje prakticky žádný šum. Z technického hlediska se zde projevuje dobrý poměr

Obrázek -: Stopy hvězd nad kotlinou Soda Springs Basin z vyhlídky Murphy Hogback, Island in the Sky District, Canyonlands National Park, Utah. 12.–13. října 2017, od 23:43 do 5:58. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L III USM, 187 snímků, 2 min, f/2.8, ISO 800. ◀

Kapitola 2

Nástroje pro noční fotografii

Obrázek -: Polární záře nad horou Sukakpak Mountain a ramenem Middle Fork řeky Koyukuk River, pohoří Brooks Range, poblíž města Wiseman, Aljaška. 10. března 2016, 23:21. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 6 s, f/2.8, ISO 3200. ▶

signálu k šumu (SNR – signal-to-noise ratio). Když nastane noc, intenzita světla poklesne a spolu s tím se snižuje i síla signálu, který tvoří obraz. Množství světla, které dopadá na snímač, lze ovlivnit pouze dvěma způsoby: pomocí expozičního času (této hodnotě se také říká rychlost závěrky) a clonového čísla. Nejdelší expoziční čas, který lze v noci nastavit, je omezen neustálým pohybem hvězd. Nejnižší clonové číslo pak závisí na konstrukci objektivu. Chcete-li v noci získat správnou expozici, aniž by hvězdy tvořily dlouhé stopy, musíte zvýšit citlivost. Zvýšením hodnoty ISO se však nezvýší fyzická citlivost snímače. Jinými slovy: při vyšší hodnotě ISO snímač nepřevede větší podíl příchozích fotonů na elektrony. Mění se jen úroveň zesílení signálu. Chcete-li pochopit, proč se jedná o problém, musíte se dozvědět poněkud více o šumu.

Fotoaparát a snímač

Obrázek -: Mléčná dráha nad roklí Narrows z vyhlídky Exclamation Point, Black Canyon, Gunnison National Park, Colorado. 8. června 2015, 23:46. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 24mm f/1.4L II USM. Země: 80 s, f/1.4, ISO 6400. Nebe: 20 s, f/1.4, ISO 6400. Země a nebe: dvě řady, tři pozice fotoaparátu v jedné řadě. ◀

Šum má více příčin, ale mezi hlavní z nich patří fotonový neboli zásahový šum. Projevuje se proto, že při dopadu fotonů na každý záznamový prvek snímače dochází k náhodnému kolísání. Fotonový šum se rovná druhé odmocnině signálu. Pokud signál dosahuje hodnoty 4, pak poměr signálu k šumu bude 2 (4 děleno 2, což je druhá odmocnina ze 4). To je špatný výsledek. Jestliže se signál rovná 100, pak poměr signálu k šumu odpovídá 10 (100 děleno 10, tj. druhou odmocninou ze 100). To vypadá mnohem lépe. Snímky pořízené ve velmi slabém osvětlení vykazují horší poměr signálu k šumu než snímky, které vznikají za silného osvětlení. Když slábne světlo, které se dostává na snímač, stále větší podíl z celkových dat produkovaných snímačem tvoří šum. Jakmile signál tvořící obraz zesílíte, zároveň tím zesílíte i šum. Vzhledem k tomu, že signál je slabý a šum poměrně silný, zhoršuje se poměr signálu k šumu a na snímku se projevuje více šumu. Kvalitní přístroje pro noční fotografii se s jednotlivými druhy šumu vyrovnávají různými technikami. Příslušné metody si výrobci nechávají pro sebe, ale specializované firmy provádějí rozsáhlé nezávislé testy výsledků při nastavení vysoké citlivosti a své výsledky publikují online nebo v odborných časopisech. V době psaní této knihy se komplexními testy zabývá například firma DxO

Kapitola 2

Nástroje pro noční fotografii

Obrázek -: Polární záře nad pohořím Tombstone Range, Tombstone Territorial Park, Yukonské teritorium, Kanada. 17. března 2015, 2:13. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM, 15 s, f/2.8, ISO 3200. ▲

a také web DPReview.com. Testové postupy nejsou stejné a pořadí fotoaparátů určené na základě různých testovacích metod se někdy může lišit. Problematiku dále komplikuje to, že relativní podíl různých typů šumu se mezi dnem a nocí mění. Testy však přesto představují dobrý výchozí bod, když chcete ověřit možnosti určitého modelu aparátu. Technologie snímačů se neustále vyvíjí. Nepřekvapuje proto, že novější a dražší přístroje obvykle vykazují méně šumu jak ve dne, tak i v noci. U denní fotografie mají fotoaparáty, které jsou vybaveny snímači plného formátu (velikosti políčka kinofilmu), výraznou výhodu oproti přístrojům s menšími snímači. Na větší snímače se při totožné velikosti záznamových prvků vejde více těchto prvků. Projevuje se to lepším rozlišením. Případně pokud zůstane konstantní počet megapixelů, může větší snímač nést větší záznamové prvky, které dokážou shromáždit více světla než stejný počet menších prvků na menším snímači. Řekněme, že za soumraku nebo za svítání fotografujeme divoká zvířata či sport. Potřebujeme přitom nastavit kratší expoziční čas a objektiv je již plně odcloněný. Abychom tedy dosáhli správné expozice, musíme zvýšit hodnotu ISO. Některé typy šumu jsou pro určité záznamové prvky relativně konstantní. Vzhledem k tomu, že větší záznamové prvky mohou za stejný časový úsek zachytit více světla, fotoaparát s většími záznamovými prvky

Fotografování Mléčné dráhy Když jste předchozího dne za denního světla vše pečlivě naplánovali a prozkoumali, nakonec se ve správném dni roku a správné noční době dostáváte na místo, kde se klene temná obloha. Hvězdy se jasně třpytí na jasném nebi. Nyní můžete pořídit skvělé snímky Mléčné dráhy, která se klene nad dramatickou krajinou. V této kapitole nejdříve popíšeme způsoby, jak fotografovat kompozice, kde je zvolený objektiv dostatečně širokoúhlý, aby umožnil zahrnout celý motiv v jediném snímku. Tyto kompozice budeme označovat jako fotografie s jedinou pozicí fotoaparátu a nikoli fotografie z jediného snímku, protože v dané pozici fotoaparátu je často potřeba pořídit dva snímky (jeden exponovaný podle nebe, druhý podle země), které později zkombinujete tak, abyste získali dostatek detailů na celé ploše fotografie. Můžete dokonce zaznamenat více identických snímků se správnou expozicí pro oblohu a poté více snímků se správnou expozicí pro zemi. Později všechny sloučíte, abyste omezili šum, a teprve poté zkomponujete kvalitní obrázky oblohy a krajiny do výsledného díla. Nyní popíšeme způsob, jak získávat panoramata Mléčné dráhy fotografováním jednoho nebo více snímků v různých pozicích fotoaparátu a následným kombinováním částečných obrazů v nástroji Lightroom nebo ve specializovaném programu na tvorbu panoramat. Panoramatické metody jsou vhodné pro kompozice, které nelze v jediném snímku obsáhnout dokonce ani tím nejvíce širokoúhlým objektivem. Do této kategorie snímků patří panoramata, která zachycují úplný oblouk Mléčné dráhy, který se táhne od horizontu k horizontu. K panoramatickým kompozicím se řadí rovněž snímky menších částí Mléčné dráhy, které jsou spojené ze snímků pořízených středně širokoúhlými objektivy, například objektivem s ohniskovou vzdáleností 35 mm a světelností f/1.4. Takové obrázky nutně nemusejí mít tradiční panoramatický poměr stran (2:1 nebo 3:1) a mohou být dokonce čtvercové. Takové snímky se sice fotografují a upravují obtížněji než záběry získané z jediné pozice fotoaparátu pomocí ultra-širokoúhlého objektivu (např. s ohniskovou vzdáleností 14 nebo 16 mm), ale výsledky mohou být dokonce lepší.

Fotografování Mléčné dráhy jediným snímkem Mléčnou dráhu lze nejsnáze vyfotografovat pomocí ultra-širokoúhlého objektivu, kdy stačí pořídit jediný snímek z jedné pozice fotoaparátu. Zaostřete objektiv na nekonečno pomocí jedné z metod popsaných v kapitole 3. Zvolte expozici, která vykreslí jasnou Mléčnou dráhu, ale zachová přitom barvy hvězd. Když si prohlédnete histogram snímku na displeji fotoaparátu, při

Obrázek -: Mléčná dráha nad jezerem Bear Lake a vrcholem Longs Peak, Rocky Mountain National Park, Colorado. 15. července 2017, 22:18. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 35mm f/1.4L II USM. Země: pět snímků skládáno ve Photoshopu, redukce šumu pomocí funkce Stack Mode>Median, 40 s, f/1.4, ISO 6400. Nebe: pět snímků, fotoaparát umístěn na ekvatoriální montáži iOptron SkyTracker Pro, zarovnání snímků a redukce šumu v nástroji RegiStar, 80 s, f/1.4, ISO 800. ◀

Kapitola 5

Fotografování Mléčné dráhy

Obrázek -: Mléčná dráha nad dunami národního parku Great Sand Dunes National Park, Colorado. 25. září 2016, 21:32. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM. Šest pozic zaostření, 30 s, f/2.8, ISO 6400. Osvětlení popředí zajišťují dva ploché panely LED diod F&V HDV-Z96 vybavené oteplujícími ﬁltry 85B. ▲

správné expozici se vrchol dat reprezentující oblohu obvykle bude nacházet poněkud vlevo od středu grafu. U objektivu s minimálním clonovým číslem 2.8 je vhodné začít od expozice 30 sekund, f/2.8, ISO 6400. V případě objektivu s minimálním clonovým číslem 1.4 představuje vhodný výchozí bod expozice 10 sekund, f/1.4, ISO 6400. Tato doporučení předpokládají, že se nacházíte v místě s tmavou oblohou, které je daleko od městských světel. Pokud kvůli kompozici musíte zahrnout světla vzdáleného města, možná zjistíte, že s uvedenými hodnotami bude záře města natolik silná, že se na fotografii znázorní jako čistě bílá plocha. V takovém případě snižte citlivost a zkuste snímek pořídit znovu. Pamatujte, že délku expozice omezuje požadavek, aby hvězdy netvořily zjevné stopy. V kapitole 3 najdete informace o pravidlu 500, které pomáhá vypočítat nejdelší čas expozice pro objektiv s určitou ohniskovou vzdáleností, při kterém hvězdné stopy ještě nevznikají.

Fotografování Mléčné dráhy jediným snímkem

Při této metodě fotografování Mléčné dráhy bude pozemní část snímku velmi tmavá nebo dokonce černá. Jak vysvětlujeme v kapitole 3, toto nastavení může působit příjemně, zvolíme-li kompozici s takovými krajinnými elementy, které vypadají dobře jako siluety – například stromy ošlehané větrem, kaktusy saguaro, pískovcové věže nebo dramatické skály. Pokud je však vhodné, aby byla země prokreslená detailněji, je potřeba postup modifikovat pomocí jedné z metod, které popisujeme v sekci kapitoly 3 s názvem „Zachování podrobností na zemi“. Chcete-li při fotografování Mléčné dráhy zachytit dostatek detailů země, často je nejvhodnější zaznamenat dva snímky z přesně stejné pozice fotoaparátu, přičemž jeden snímek je exponován pro nebe podle nastavení uvedeného výše a druhý je exponován s ohledem na zemi. Expozice pro zemi

Obrázek -: Mléčná dráha nad roklí Elephant Canyon, Needles District, Canyonlands National Park, Utah. 26. dubna 2017, 4:48. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 35mm f/1.4L II USM. Země: 30 s, f/1.4, ISO 6400. Nebe: 10 s, f/1.4, ISO 6400. ▲

Fotografování meteorických rojů Viděl to každý, kdo byl někdy venku za jasné a bezměsíčné noci: oblohu náhle bezhlučně protne jasná světelná stopa, která o sekundu později zmizí. Právě jste pozorovali „padající hvězdu“ – ve skutečnosti meteor. Taková událost na člověka dokáže pořádně zapůsobit. Jev meteoru nastává, když úlomek vesmírného smetí, který pochází z komety nebo asteroidu, pronikne do zemské atmosféry rychlostí od 40 000 do 250 000 km/h. Kvůli tření, ke kterému při těchto rychlostech v atmosféře ve výšce 80 až 120 km nad povrchem Země dochází, se meteoroid (tak se úlomku vesmírného materiálu říká) rozžhaví a jeho teplota může dosáhnout tisíců Kelvinů. Intenzivní teplo způsobuje, že plyn v cestě meteoroidu ionizuje a rozzáří, což se projeví jako krátkodobý záblesk jasného světla. Zdrojem těchto plynů je jednak atmosféra, jednak částice odpařeného materiálu. Pruh excitovaného plynu je někdy široký pouhý metr, ale může mít délku přes deset kilometrů. Většina meteoroidů má nepatrné rozměry od velikosti zrnka písku po malý kamínek. Takové objekty vůbec nedopadnou na zem, ale kompletně shoří v atmosféře. Ty, které se dostanou až na zemský povrch, označujeme jako meteority. Meteory padají každou noc v roce. Podle jednoho odhadu padá každý den na světě až 25 milionů viditelných meteorů. Pokud zůstanete venku dostatečně dlouho, nepochybně několik uvidíte. Tyto sporadické meteory, jak se jim říká, padají častěji v hodinách před svítáním než krátce po západu slunce. Jsou také běžnější začátkem podzimu okolo září než na jaře okolo března. Dokonce i za dobrých pozorovacích podmínek můžete v březnu časně zrána pozorovat pouze dva až čtyři meteory za hodinu, zatímco krátce před svítáním v září jich můžete za hodinu zahlédnout osm až 16. Šance spatřit hodně meteorů se výrazně zvyšuje v období meteorických rojů, kdy meteory padají mnohem častěji než obvykle. Většina meteorických rojů souvisí s kometami, kterým se často přezdívá špinavé sněhové koule, protože se skládají z ledu, úlomků hornin a různých plynů. Jak se komety na své oběžné dráze dostávají blízko ke Slunci, ztrácejí značné množství materiálu. Tento proud odvržených částic se pomalu rozšiřuje podél jejich oběžné dráhy. Jestliže Země projde tímto pásem pozůstatků komety, pozorujeme meteorický roj, když nesčetné částice vesmírné hmoty hoří v zemské atmosféře. Meteorické roje mají svůj radiant, což je bod na obloze, odkud všechny meteory zdánlivě vylétají. Proč nám připadá, že meteory vycházejí z jediného bodu? Ze stejného důvodu, jako se při pohledu do dálky sbíhají železniční koleje. Viditelná stopa meteoru nemusí začínat v radiantu. Meteory často z radiantu urazí 30 stupňů nebo více, než se rozjasní natolik, že je můžeme

10 Obrázek -: Meteorický roj Perseid nad skálou Titan, Fisher Towers, Utah. 11.–12. srpna 2016, od 21:44 do 5:07. Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 14mm f/2.8L II USM. Země: pět pozic zaostření, 30 s, f/2.8, ISO 3200. Nebe: složeno ze 64 snímků, 30 s, f/2.8, ISO 6400. Osvětlení země zajistil přibývající měsíc v poslední čtvrti. Vrstvu obsahující meteory jsem otočil kolem Polárky, aby všechny meteory z roje Perseid zdánlivě vycházely ze stejného radiantu. Některé meteory byly sporadické. ◀

185

Kapitola 10

Fotografování meteorických rojů

Obrázek -: Meteorický roj Tauridů nad horou Hallett Peak a jezerem Bear Lake, Rocky Mountain National Park, Colorado. 7.–8. listopadu 2015, od 21:00 do 5:00 (země fotografována v 5:46, 4 minuty po námořním svítání). Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 16-35mm f/2.8L II USM a Canon EF 14mm f/2.8L II USM. Země: čtyři snímky, 30 s, f/8, ISO 1600, obrazy poskládány ve Photoshopu, redukce šumu pomocí funkce Stack Mode>Median. Nebe: čtyři snímky, 30 s, f/2.8, ISO 6400, zarovnání snímků a redukce šumu v nástroji RegiStar. Meteory: 30 s, f/2.8, ISO 6400. Tento snímek vznikl složením 16 obrazů zachycujících meteory, které jsem zaznamenal pomocí dvou fotoaparátů, z nichž jeden mířil na jih a druhý na západ. Jednotlivé vrstvy obsahující meteory jsem potom přesunul tak, aby všechny meteory zdánlivě vycházely z radiantu v souhvězdí Býka. ▶

186

zahlédnout. Pokud však vysledujeme všechny stopy meteorů k jejich počátku, budou všechny zdánlivě vycházet z radiantu. Meteorické roje se nazývají podle svých radiantů. Perseidy například působí, jako by přilétaly z bodu v souhvězdí Persea. Během každého roku nastává několik meteorických rojů, ale nejpůsobivější z nich jsou Perseidy, které pravidelně vrcholí mezi 11. a 13. srpnem, a Geminidy, jejichž maximum připadá na 13. nebo 14. prosinec. Počet meteorů, které lze zahlédnout za hodinu, závisí na mnoha faktorech. V prvé řadě je potřeba najít temné místo, stejně jako při fotografování Mléčné dráhy. Ideální je bezměsíčná noc. Úplněk přezáří všechny meteory s výjimkou těch nejjasnějších. V praxi se můžete řídit pravidlem, že pokud je viditelná alespoň polovina měsíčního kotouče, vůbec nemá smysl se o fotografování meteorů pokoušet. Meteorický roj Perseid v srpnu 2016 měl být výjimečný a očekávalo se, že během špičkové aktivity dosáhne frekvence meteorů 200 za hodinu. Během první poloviny noci byl bohužel nad obzorem měsíc, jehož disk byl viditelný z více než 50 procent. Exponoval jsem snímky těsně po sobě po dobu čtyřech hodin a 22 minut a za ten čas jsem zaznamenal jen 13 meteorů, všechny poměrně slabé. měsíc naštěstí krátce před první hodinou ranní zapadl a během zbývající části noci jsem dokázal meteorů zachytit mnohem více. Většina meteorických rojů vrcholí v časných ranních hodinách přes svítáním, což má dva hlavní důvody. První důvod spočívá v tom, že radiant většiny rojů se po půlnoci nachází na nejvyšším bodě oblohy. Když je radiant vysoko na nebi, můžeme spatřit více meteorů, protože více z nich se zviditelní dříve, než se ztratí za horizontem. Kromě toho když radiant leží na obloze nízko, budou se dokonce i viditelné meteory objevovat v blízkosti horizontu. Oproti meteorům, které se objevují přímo nad hlavou, jsou tyto meteory mnohem dále. Intenzita světla klesá se vzdáleností a další kilometry atmosféry také způsobují silnější rozptyl světla. Druhý hlavní důvod, proč se více meteorů vyskytuje po půlnoci, souvisí se směrem pohledu pozorovatele vzhledem k trajektorii zemské oběžné dráhy okolo Slunce (obrázek 10.3). Ve večerních hodinách je pozorovatel odvrácen od směru, kterým se Země pohybuje na své dráze prostorem kolem Slunce. Meteory, které zahlédneme ve večerních hodinách, musely Zemi „předběhnout“. Meteoroidy se sice obvykle pohybují prostorem větší rychlostí, než je rychlost oběhu Země kolem Slunce, ale rozdíl je poměrně malý. Meteoroidy proto vstupují do zemské atmosféry poměrně pomalu. Jas meteoru silně závisí na rychlosti příslušného meteoroidu, takže večerní meteory jsou obvykle méně intenzivní, pokud je lze vůbec zahlédnout. Můžete tomu porozumět, když si představíte, že jedete autem rychlostí 100 km/h. Za vaším autem následuje další, které se pohybuje stejným směrem rychlostí 110 km/h. Nakonec vás dožene, ale rychlostí pouhých 10 km/h. V časných ranních hodinách před východem slunce je situace odlišná. Nyní pozorovatel sleduje směr zemského pohybu na cestě kolem Slunce. Rychlost zemského pohybu se sčítá s rychlostí meteoroidu, který naráží do zemské atmosféry velmi vysokou rychlostí, takže se zvyšuje pravděpodobnost, že se

187

Glenn Randall

DOPORUČENÁ CENA: 530 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1901

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

Od SOUMRAKU do SVÍTÁNÍ

Průvodce noční krajinářskou fotograﬁí

Glenn Randall

Od SOUMRAKU do SVÍTÁNÍ

ISBN 978-80-7413-413-5

£9.99

9 7 8 8 0 7 4

1 3 4 1 3 5

Glenn Randall