Game changers: Co lídři, inovátoři a nezávislí lidé dělají, aby zvítězili

Strach je zabiják mysli Získejte díky sexu ty nejlepší drogy Brzké vstávání z vás dobrého člověka nedělá Nejezte jako neandrtálec, jezte jako vaše babička Honem! Meditujte rychleji Dýchejte v lese, a ne ve vaně Vděčnost je silnější než strach

Takto zní některé ze zákonů, které Dave sestavil, aby vaše cesta za hacknutím těla i mysli byla jednodušší. Jak sám říká: „Kéž bych měl informace obsažené v této knize (a byl dost moudrý na to, abych je bral v potaz) před dvaceti roky, když jsem byl nešťastný, tlustý a pomalý a život byl neustálý boj, protože jsem se honil za nesprávnými věcmi, a divil se, že nejsem šťastný, jakmile jsem jich dosáhl.“ Kniha Game changers nabízí praktické rady, které můžete okamžitě aplikovat ve svém životě a těžit z nich. Od zkrocení strachu a úzkosti přes rychlejší a efektivnější rozhodování až po vytváření užitečných návyků, cvičení vděčnosti a další postupy, které změní život i vám.

Buď te chytřejší, rychlejší a šťastnější!

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 420 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2009

ISBN 978-80-7413-437-1

9 7 8 8 0 7 4

1 3 4 3 7 1

GAME CHANGERS

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

DAVE ASPREY

Slavný BIOHACKER Dave Asprey se s vámi podělí o převratné informace, které nashromáždil z rozhovorů s tzv. „game changers“, lidmi, kteří mění sebe, aby mohli měnit svět.

Co lídři, inovátoři a nezávislí lidé dělají, aby zvítězili

DAVE ASPREY PROFESIONÁLNÍ BIOHACKER

Game Changers What Leaders, Innovators, and Mavericks Do to Win at Life GAME CHANGERS. Copyright © 2018 by Dave Asprey. All rights reserved. Design and layout ©2018 by Quarto Publishing plc. Published by arrangement with Harper Wave, an imprint of HarperCollins Publishers.

Tato kniha byla napsána, aby sloužila jako zdroj informací. Informace, které jsou v ní obsaženy, nemohou být v žádném případě považovány za náhradu rady od kvalifikovaného lékaře, kterého byste měli vždy kontaktovat se žádostí o konzultaci před zahájením nové diety, cvičení nebo jakékoliv jiné aktivity, která má zlepšit váš zdravotní stav.

Game changers Co lídři, inovátoři a nezávislí lidé dělají, aby zvítězili Dave Asprey Šéfredaktorka: Iva Šišperová Odpovědný redaktor: Miroslav Kučera Překlad: Mgr. Ondřej Doseděl DTP: Miroslav Kučera Obálka: Mgr. Petr Bernát Copyright © ZONER software, a.s.

Vydání první v roce 2021. Všechna práva vyhrazena.

Zoner Press Katalogové číslo: ZRK2009 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s.

Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/

ISBN: 978-80-7413-437-1

Game changers Co lídři, inovátoři a nezávislí lidé dělají, aby zvítězili

Dave Asprey

Věnováno Billu Harrisovi, jednomu z nejšlechetnějších lidí a expertovi v oblasti mentálního zdokonalování, kterého jsem měl tu čest nazývat svým přítelem.

Zemřel v průběhu psaní této knihy.

Obsah knihy Úvod

7

Část I: Chytřejší

17

01

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

19

02

Zvykněte si být chytřejší

43

03

Vylezte ze své hlavy, abyste do ní mohli nahlédnout

63

04

Zbavte se strachu

95

05

Dokonce i Batman má svou jeskyni

117

Část II: Rychlejší

133

06

Sex je také změněným stavem mysli

135

07

Objevte své noční zvíře

157

08

Nehoňte zajíce, hoďte po něm kamenem

177

09

Zpět dostanete to, co investujete

193

10

Sebevylepšování: budoucnost, která se odehrává právě teď

219

Část III: Šťastnější

239

Bohatství vás neudělá šťastnými, ale štěstí vás může udělat bohatými

241

12

Vaše komunita je vaše životní prostředí

257

13

Přednastavte si své naprogramování

273

14

Ušpiňte se na sluníčku

291

15

Přeprogramujte si mozek na vděčnost

309

Doslov Poděkování

327 331

Poznámky

335

Rejstřík

345

O autorovi

352

11

5

6

Úvod

Co by se stalo, kdybyste zasedli k rozhovoru, hezky jeden na jednoho, se 450 úspěšnými lidmi, kteří zásadním způsobem něco ovlivnili, každého z nich požádali, aby vám na základě vlastních zkušeností prozradil svá tajemství, jak fungovat lépe, a pak provedli statistickou analýzu jejich odpovědí a nějakým způsobem uspořádali tato zjištění?

V prvé řadě byste mohli ze získaných informací vytvořit slovní mapu, podobnou té, která je uvedena níže. Čím větší dané slovo je, tím častěji tito úspěšní lidé uvedli, že hraje nejdůležitější roli.

Disciplína Doplňky Vášeň Spánek

Výživa

Zvědavost

Praxe

Meditace

Zábava Cíle Vděčnost Integrita

Pozitivita

Dýchání

Kvantita

Lidské vztahy

Sebeuvědomění Venkovní prostředí Detoxikace

Nebojácnost

Laskavost

Autentičnost Konání Hydratace

Cvičení

Odpočinek Vzdělávání

7

Úvod

V uplynulých pěti letech jsem takové rozhovory vedl s lidmi, kteří výrazným způsobem vynikají ve svém oboru, a tato kniha je na těchto rozhovorech a jejich výsledcích založená.

Celé to začalo, když jsem spustil svůj podcast s názvem Bulletproof Radio („Neprůstřelné rádio“) s cílem dozvědět se něco od lidí, kteří jsou špičkami v tom, co dělají – a často šlo o oblasti, v nichž byli sami průkopníky.

Postupem času se z něj stal oceňovaný podcast, jenž je na iTunes stabilně hodnocený jako jeden z nejlepších ve své kategorii a má zhruba 75 milionů stažení. Moje touha zpovídat tyto odborníky se původně zrodila z mé snahy dosáhnout osobního růstu. Za devatenáct let, co jdu po této cestě, jsem vyzkoušel snad všechno, co existuje, a utratil miliony dolarů. Zavedla mě do zařízení zaměřujících se na boj se stárnutím, neurovědeckých ordinací, odlehlých klášterů v Tibetu a Silicon Valley. Ve své obsedantní snaze objevit ty nejjednodušší a nejúčinnější věci, které by mě přiblížily k mému cíli být lepší ve všem, co dělám, jsem nenechal kámen na kameni.

Bylo zjevné, že jsem potřeboval pomoc.

A tak jsem si šel pro radu za nekonformními vědci, špičkovými sportovci, biochemiky a lékaři, co se nebáli inovací, byl jsem u šamanů, výživových poradců olympioniků, odborníků na meditaci, příslušníků námořních jednotek Navy SEALs, vůdčích osobností v oblasti osobního rozvoje, prostě u každého, kdo měl nějakou neobvyklou schopnost nebo znalosti, z nichž bych mohl těžit. Tito lidé mi změnili život. Díky zkombinování jejich moudrosti s mým vlastním výzkumem a nekonečnými experimenty prováděnými na sobě samém se mi konečně podařilo shodit pětačtyřicet kilo, která mě ničila celá desetiletí. Moje věčně přítomná mozková mlha se zvedla, a tudíž i moje IQ. Poprvé v životě jsem si na břiše vypěstoval onen pověstný pekáč buchet – a to až po čtyřicítce. Naučil jsem se soustředit.

Odhodil jsem ten strach a hanbu a zlost, které jsem měl přímo před nosem (jen jsem to neviděl) a které mě zpomalovaly. Omládl jsem. Od píky jsem vybudoval firmu v hodnotě několika milionů dolarů a zároveň jsem psal dvě knihy, které se umístily na seznamu nejprodávanějších knih New York Times, a k tomu všemu byl milující a laskavý manžel a otec dvou malých dětí.

A tohle všechno jsem se naučil dělat, a přitom cvičil méně, než když jsem byl tlustý, spal jsem méně hodin, ale zato efektivněji, cpal se zeleni8

Game changers

nou politou tunami másla a poprvé v životě jsem si život užíval tak, jak mi bylo do té doby naprosto neznámé. Dosáhl jsem takové výkonnosti, o níž jsem vůbec netušil, že jsem jí schopen. A dělat velké a náročné věci najednou bylo snazší než dělat ty méně důležité věci, s nimiž jsem se kdysi tak potýkal.

Když jsem se vydal na cestu sebezdokonalování, už jsem měl rozjetou velmi úspěšnou kariéru. Doprovázelo ji však neskutečné úsilí a zoufalství, daleko větší, než jsem měl odvahu si připustit. Neměl jsem nejmenší zdání o tom, kolik prostoru pro sebezdokonalování mám, dokud jsem postupně nezačal zjišťovat, jaké to je být vysoce výkonný, tedy ve stavu, po němž jsem pojmenoval svoji společnost, Bulletproof (Neprůstřelný). Přesně to se stane, když převezmete kontrolu nad svojí biologickou stránkou a zdokonalíte svoje tělo i mysl tak, aby pracovaly v harmonii a pomáhaly vám fungovat a dosahovat cílů na daleko vyšší úrovni, než jakou byste očekávali. A bez toho, že byste vyhořeli, onemocněli nebo se chovali jako vystresovaný blb.

Dojít naplnění a uskutečnit to, co máte rádi, trvalo celou věčnost. Teď však, když víme, jak přeprogramovat mozek i tělo, je taková radikální změna dostupná každému z nás, a nové technologie nám dávají možnost vidět výsledky rychleji než kdy dříve. Je to zatraceně boží – tak boží, že jsem cítil povinnost podělit se o část toho, co jsem se dozvěděl.

V roce 2010 jsem začal psát blog s tím, že kdyby mi tyhle věci někdo řekl, když mi bylo šestnáct nebo dvacet, nebo třeba i třicet, ušetřilo by mi to léta úsilí, stovky nebo tisíce dolarů a spoustu zbytečné bolesti. Skutečně jsem věřil tomu, že kdyby si ho přečetlo třeba jen pět lidí a těch pět lidí by dosáhlo takových výsledků, jakých jsem dosáhl já, stálo by to za tu námahu. A věřím tomu pořád. Pravda je taková, že touha nabízet i jiným lidem nástroje, které změnily můj život, je hybnou silou stojící za celou mou společností, a obzvláště pak za podcastem Bulletproof Radio.

V průběhu této mise jsem měl jedinečnou příležitost vyzpovídat téměř pět set lidí, kteří svými objevy a inovacemi ovlivnili celé lidstvo, a našim hovorům naslouchaly statisíce posluchačů. Je možné, že jste některé z nich slyšeli i vy sami, třeba Jacka „Slepičí polévka pro duši“ Canfielda, Tima „čtyřhodinového“ Ferrisse, Adrianu „HuffPo“ Huffingtonovou a Johna „Muži jsou z Marsu“ Graye. Drtivá většina mých hostů však nejsou lidé, 9

Úvod

jejichž jména by byla všeobecně známá. Jsou jimi univerzitní výzkumníci, kteří razili cestu novým oborům, samorostlí a vlastní cestu vyznávající vědci, kteří ve svých laboratořích uskutečnili neuvěřitelné experimenty, inovátoři, kteří vytvořili nové obory v psychologii, lékaři, kteří vyléčili nevyléčitelné, spisovatelé, umělci a špičky mezi obchodníky, kteří přetavili tisíce hodin zkušeností do knih, které změnily náš způsob přemýšlení o tom, co to znamená být člověk.

Tito odborníci nejenže posouvají hranice oborů, v nichž působí, ale často je rozšiřují na samotnou hranu toho, co je vůbec možné. Jsou to game changers, lidé, kteří přepisují pravidla, posouvají hranice a pomáhají změnit svět pro nás ostatní. Přímo hovořit s takovým množstvím těchto tvůrců a zjišťovat, jaké jsou jejich myšlenky a objevy, je mimořádnou ctí. Jak si asi dokážete představit, je neskutečně uspokojivé strávit hodinu hovorem o životním díle některého z game changers. Skutečný poklad však lze nalézt až na samotném konci každého rozhovoru, když se zeptám, jak se mému hostovi podařilo dosáhnout takové výkonnosti, která mu umožnila být tak úspěšný. Otázkou totiž není, čeho dosáhli. Ani to, jak toho dosáhli, ale co byly ty nejdůležitější věci, které byly motorem jejich úspěchu.

Každému svému hostu jsem položil tutéž otázku: „Kdyby k vám zítra někdo přišel s tím, že chce jako člověk fungovat lépe, jaké tři nejdůležitější rady byste mu na základě vaší vlastní životní zkušenosti dali?“ Tu otázku jsem tak koncipoval zcela záměrně: ptal jsem se na výkon člověka, a ne na samotný „výkon“, protože my všichni jsme lidé, lidé s různými cíli a definicemi toho, co je úspěch. Můžete fungovat lépe jako rodič, jako umělec, jako učitel, jako člověk používající svou hlavu, jako milenec, jako vědec, jako kamarád nebo jako podnikatel. A chtěl jsem vědět, co je podle těchto odborníků tím nejdůležitějším na základě jejich vlastní životní zkušenosti, ne ve vztahu k oblasti, v níž působí. Neměl jsem žádnou představu o tom, co čekat. Říct, že jejich odpovědi byly osvícené, by bylo zdaleka slabé označení.

Ano, některé byly šokující. Jiné zase předvídatelné. Skutečná hodnota však přišla poté, co jsem nashromáždil dostatečně rozsáhlý soubor odpovědí (více než 450 rozhovorů), abych mohl provést statistickou analýzu. Ono je koneckonců snadné zeptat se jednoho úspěšného člověka, co vlastně dělá, a to potom napodobit. Ale pravděpodobnost, že by nástroj nebo trik, který 10

Game changers

si oblíbil jeden člověk, fungoval právě pro vás, není příliš vysoká, protože tou osobou nejste. Máte jinou DNA. Vyrůstali jste v jiné rodině. Vaše problémy jsou jiné. Vaše silné stránky nejsou stejné. Když jsem se však zeptal stovek významných osob, co nejvíce hrálo roli v jejich úspěchu, získal jsem neskutečné množství údajů a všiml jsem si, že z nich vystupují určité vzorce. Při statistické analýze tyto vzorce odkrývají cestu, která nabízí výrazně vyšší šanci, že získáte to, o co usilujete. Moje analýza odhalila, že většina rad spadala do jedné ze tří kategorií: věci, díky nimž jste chytřejší, to, díky čemu jste rychlejší, a potom věci, díky kterým jste šťastnější. Tito inovátoři dokázali podpořit svůj úspěch, protože zároveň upřednostnili růst svých schopností.

Ale to, co tito výjimeční lidé neřekli, bylo stejně objevné, jako to, co řekli. Jejich odpovědi byly daleko více soustředěné na to, co jim umožnilo nějak smysluplně přispět světu, než na to, co jim třeba pomohlo dosáhnout úspěchu, jak ho zpravidla definujeme. Mými hosty byli opěvovaní byznysmeni, podnikatelé a ředitelé firem, ani jeden z nich však jako klíč ke svému úspěchu nezmínil peníze, moc nebo fyzickou přitažlivost. Ale přitom tyto tři věci jsou tím, čeho se většina z nás snaží celý život dosáhnout. Ale co z toho?

Pokud jste četli moji knížku Bystrohlaví, pak víte, že naše neurony jsou tvořeny energii produkujícími organelami zvanými mitochondrie. Mitochondrie jsou jedinečné v tom, že na rozdíl od ostatních organel se vyvinuly z prastarých bakterií a počítají se na miliardy. Naše mitochondrie jsou primitivní. Jejich účel je jednoduchý: udržet vás naživu, abyste se mohli rozmnožit. Z toho důvodu se zmocní vašeho nervového systému, aby vás udržovaly nevědomě zaměřené na tři druhy chování, jež jsou společné všem formám života, inteligentním či nikoliv. Říkejme jim „tři S“: strach (utéct před děsivými věcmi, schovat se před nimi nebo s nimi bojovat pro případ, že by byly hrozbou pro naše přežití), strava (nacpat do sebe vše, na co vám padne zrak, abyste neumřeli hlady a mohli rychle zajistit to první S) a... to třetí slovo je „sex“, tedy činnost zvyšující počet jedinců téhož živočišného druhu.

Konec konců tygr vás sežere, než byste řekli švec. Nedostatek jídla vás zabije za měsíc či dva. A nulová reprodukce zajistí vyhynutí druhu během jedné generace. Naše mitochondrie jsou u kormidla našeho neurologického 11

Úvod

řídicího panelu: právě ony mohou za to, že vzdáte nějakou výzvu, že se přejídáte a že trávíte příliš mnoho času snahou získat si pozornost a obdiv ostatních. Jsme naprogramovaní automaticky věnovat pozornost těmto potřebám ještě předtím, než máme možnost se zastavit a rozmyslet si, co nám skutečně přináší úspěch nebo štěstí. Jsou to mitochondrie, kdo vás bude systematicky a neúnavně odvádět z vaší cesty, pokud je nebudete mít pod kontrolou.

Když si to tak vezmete, je vlastně docela smutné, že naše klasická definice úspěchu vyjadřuje tyto tři druhy chování bakterií. Moc nám zaručuje jakousi míru bezpečí, takže nemusíme utíkat před nějakými děsivými věcmi, ani s nimi bojovat. Peníze nám dají jistotu, že budeme mít vždy co jíst. A fyzická přitažlivost znamená vyšší pravděpodobnost, že přilákáme nějakého partnera, abychom s ním mohli mít potomky.

Moc, prachy a sex. Na rozkaz našich mitochondrií stráví většina z nás celý život tím, že usiluje o tyto tři věci. Coby relativně hloupá titěrná forma života je jedna mitochondrie příliš malá na to, aby měla mozek, přesto se těmito třemi pravidly řídí více než milionkrát za sekundu. A když se jimi řídí kvadrilion mitochondrií najednou, vytvoří se komplexní systém s vlastním vědomím. Lidé tomuto vědomí dávali různé názvy. Ten, který budete znát asi nejvíce, je ego. Říkám tím, že vaše ego je ve skutečnosti biologický fenomén, jenž je založen na hluboko v nás zakódovaných instinktech zaměřených na uchování vašeho masa naživu dost dlouho na to, aby se mohlo rozmnožit. Jak smutné! Dobrá zpráva však je, že tyto mitochondrie rovněž ovládají všechny vaše vyšší myšlenky a vše, do čeho se pustíte, abyste byli úspěšnější. Jsou hloupé, ale užitečné.

Lidé, kterým se podařilo dosáhnout něčeho velkého, se nezaměřují na cíle živené egem či mitochondriemi, ale ovládají tu energii, kterou jim jejich mitochondrie dávají. Těmto lidem se podařilo přesáhnout svoje základní instinkty a spoutat je, aby do toho, co dělají, mohli dát vše a mohli se zaměřovat na to, aby sami pro sebe a také pro ostatní dosáhli významných změn. A právě v tom spočívá původ skutečného štěstí a naplnění (a také úspěchu).

Já sám jsem si tuto životní změnu prožil v důsledku cesty k mému Neprůstřelnému já. Coby mladý, ve skrytu duše bojácný, ale zároveň inteligentní a úspěšný tlouštík jsem strávil bojem s těmito instinkty celé dlou12

Game changers

hé roky: dřel jsem, abych vydělával peníze, usiloval o moc, abych se cítil v bezpečí, vyhledával sex, bojoval se svou hmotností a upřímně řečeno byl naštvaný a nešťastný. Pomocí mnoha technik uvedených v této knize se mi konečně podařilo přestat mrhat energií na tyto mitochondriální příkazy a začal jsem ji vynakládat na věci, které byly skutečně důležité. A zjistil jsem, že když se vám to podaří, úspěch přichází sám od sebe jako vedlejší produkt toho, že jste odložili své ego a vydali se za skutečným smyslem vašeho života.

Smysl života má každý jiný. Tato kniha vám nepoví, co máte dělat. Jejím účelem je spíše poskytnout vám jakési vodítko k tomu, abyste si stanovili vlastní priority a poté využívali technik, jež vám značně efektivně pomohou být ještě lepší v tom, co máte rádi. Tento sled operací je důležitý. Pokud se budete snažit nástroje a techniky využívat dříve, než si stanovíte priority, bude to špatně. Začnete-li však studovat priority, jaké mají game changers, určíte si své vlastní priority a poté si vyberete z nabídky možností uvedených v celé této knize, pomůže vám to dosáhnout největších změn v nejdůležitějších oblastech.

A aby to bylo jednodušší, jsou tyto možnosti rozděleny do zákonů, které jsou hutným a obsažným koncentrátem těch nejdůležitějších rad od mých úspěšných hostů. Kromě tohoto extraktu zde také najdete pár věcí, které si můžete vyzkoušet, pakliže s vámi budou souznít. Tento styl a struktura jsou inspirované knihou 48 zákonů moci od Roberta Greena, jednoho z těch význačných lidí, které jsem zpovídal, jehož knihy významně ovlivnily miliony lidí, mě nevyjímaje. Tyto zákony spadají do tří hlavních kategorií, což jsou oblasti, na které je třeba se soustředit, pokud chcete přesáhnout své hranice a naučit se mít rádi svůj život a přitom dosahovat maxima: stát se chytřejším, rychlejším a šťastnějším.

Jako první přichází na řadu chytřejší, protože vše ostatní je snazší, jede-li váš mozek na plné obrátky. Ještě před pouhými deseti lety měla většina lidí za to, že člověk už reálně nemůže být chytřejší. Kdybyste tehdy hovořili o nootropikách neboli „chytrých drogách“ nebo zdokonalování paměti, lidé by si ťukali na čelo, že jste se pomátli na rozumu. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Když jsem se na svém účtu na LinkedIn zmínil o tom, že už od roku 2000 využívám chytrých drog, lidé se mi prakticky vysmáli. Ovšem časy se mění a hovořit o užívání mikrodávek LSD za účelem 13

Úvod

zlepšení kognitivních funkcí je dnes už skoro běžné. Bez ohledu na to, zdali se rozhodnete pustit se do experimentů s farmaky nebo zdokonalit svou mysl tím, že se naučíte vizualizační techniky, je naprosto v pořádku maximalizovat funkčnost svého mozku, abyste mohli fungovat na co nejvyšší výkon. Tím totiž uvolníte energii, abyste mohli dělat jiné věci, na kterých vám záleží. Tato část knihy vám ukáže jak.

Následuje rychlejší, což je cíl, o jehož dosažení se člověk snažil odnepaměti. Pokud jste před stovkami tisíc let dokázali zapálit oheň ve vaší jeskyni rychleji, vyhráli jste, protože jste přežili, a od té doby neustále pracujeme na tom, abychom byli rychlejší a rychlejší. Zákony sepsané v této části knihy vám pomohou dosáhnout toho, že vaše tělo bude efektivnější, abyste měli co nejvíce mentální i fyzické energie na věci, které chcete dělat.

Je obtížné něco zásadním způsobem měnit, pokud jste pomalí a slabí; ovšem pokud prostřednictvím dostupných nástrojů maximalizujete to, čeho jste fyzicky schopni, zvládnete víc, než jste si kdy dokázali představit. Šťastnější budete až poté, co získáte kontrolu nad svou myslí a tělem, a proto část pojednávající o štěstí přijde jako poslední. Dozvídat se, kolik game changers mělo nějaké metody, jež jim pomáhaly být vnímavější, soustředění a nohama na zemi, a jak tyto metody vedly k většímu štěstí, bylo úžasné. Velké množství z nich hovořilo o tom, že najít klid a mír jim pomáhala meditace a dechové techniky. Tuhle odpověď jsem z nich při rozhovorech nijak nepáčil – šlo o věci, které skutečně praktikovali.

Nezapomínejte, že moji hosté mohli na moji otázku odpovědět prakticky jakkoliv. Jedna osoba mi řekla, že jednou z nejdůležitějších věcí jsou kávové klystýry. (Injekce kávy do konečníku a tlustého střeva řitním otvorem, pozn. red.) Nicméně drtivá většina uvedla, že nalézt skutečné štěstí jim pomohl některý z těchto pradávných postupů. Nepochybuji o tom, že tyto postupy rovněž hrály velkou roli v tom, že se tito game changers stali tak úspěšnými. Lidé, kteří jsou hybateli význačných změn, upřednostňují svou vlastní pohodu a štěstí, protože vědí, že v konečném důsledku nezáleží na tom, jak rychlí nebo chytří jste; pokud jste nešťastní, zůstanete uvězněni v průměrnosti. A právě to je důvodem, proč tak velkou roli v této knize hraje štěstí. Všechny části a všechny zákony zmíněné v této knize jsou samozřejmě vzájemně propojené. Pokud uděláte něco, abyste se stali třeba rychlejšími, rovněž získáte více energie na to, abyste se mohli soustředit 14

Game changers

na svoji práci, a také budete šťastnější, protože když je člověk rychlejší, život není takový boj. A stejně tak platí, že pokud budete provádět dechová cvičení, jež zvyšují množství kyslíku dodávané vašemu mozku a svalům, z fyzického i mentálního stresu se zotavíte rychleji. Tím změníte způsob, jakým vnímáte svět, a budete tak šťastnější.

Jakmile pak změníte prostředí ve vás samotných i ve vašem okolí, v konečném důsledku získáte kontrolu nad biologickými procesy ve vašem těle a nebudou vámi zmítat základní instinkty. Vaše biologie je vším – vaším tělem, myslí, ba dokonce i duší. To je základní definicí biohackingu a ukazuje se, že profesoři, vědci a buddhističtí mniši se mu věnovali dávno předtím, než jsem tento termín definoval a postavil na něm hnutí.

Abyste se stali tím nejlepším člověkem, jakým můžete, je na vás, abyste své prostředí navrhli tak, abyste v něm měli vše pod kontrolou. Tato kniha vám nabídne celkem šestačtyřicet „zákonů“ zaměřených na to, kde začít, které vám změní život. Každý rozhovor, který s někým vedu, si vyžádá osm hodin přípravy. Když to vynásobíte 450 rozhovory koncentrovanými do zákonů v této knize, výsledkem je 3 600 hodin studia nebo celé dva roky práce na plný úvazek.

Kéž bych měl informace obsažené v této knize (a byl dost moudrý na to, abych je bral v potaz) před dvaceti roky, když jsem byl nešťastný, tlustý a pomalý a život byl neustálý boj, protože jsem se honil za nesprávnými věcmi, a divil se, že nejsem šťastný, jakmile jsem jich dosáhl. Ušetřilo by mi to stovky tisíc dolarů a promrhaného úsilí. Přesto jsem vděčný za každou těžkost, kterou jsem musel překonat, protože jinak bych vám nemohl předávat to, co jsem se na té cestě naučil.

Nyní máte příležitost tuhle laskavost poslat dál. Moudrost na stránkách této knihy představuje desítky tisíc hodin studia, experimentů a výsledků.

Jde o věci, které se ve škole nedozvíte; jsou to skutečná tajemství od lidí, kteří uspěli v oblastech, v nichž se stali mistry. Jak odlišný by byl váš život, kdybyste byli jen malinko chytřejší, rychlejší a šťastnější? Získali byste moc změnit nejen svůj vlastní život, ale pomohli byste i zbytku lidstva. Čím více bude nás, kteří to tak praktikují, tím více budeme schopni nově definovat, co to vlastně znamená být člověkem. Zvu vás, abyste se ke mně přidali na této cestě k totální přeměně.

15

16

ČÁST I

Chytřejší

17

18

01

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to Když se zamyslíte nad pojmem energie ve vztahu k vašim biologickým procesům, nejspíš ji budete vnímat jako palivo, které využíváte při fyzické aktivitě. Vaše nohy spotřebovávají energii, abyste mohli běžet, vaše ruce spotřebovávají energii, abyste mohli zvedat břemena. Možná vás to překvapí, ale je to mozek, který využívá více energie na kilogram než jakákoliv jiná část vašeho těla. Mozek vyžaduje spoustu energie, abyste mohli myslet, soustředit se, rozhodovat se a obecně skvěle zvládat všechno, co se rozhodnete podniknout.

Z výzkumů, které jsem prováděl pro moji předchozí knihu Bystrohlaví, jsem zjistil, že existuje celá řada způsobů, jak zvýšit zásobení mozku energií. Ale zdaleka nejjednodušší je prostě přestat mrhat energií vašeho mozku, kterou už máte, abyste její větší množství mohli vyhradit na věci, které jsou pro vás nejdůležitější. V konečném důsledku se tak dostáváme k určování priorit, k zaměřování energie mozku na zásadní věci, které máte rádi, a eliminaci věcí, které vás vysávají, ať už je to cokoliv. Jinak řečeno: k odstranění všeho, co vás oslabuje, a přidání toho, co vás posiluje. Některé z těchto věcí jsou biologické, ale spousta z nich je založena na vašich volbách nebo přesvědčeních, ať už jsou vědomé či nevědomé.

Může se to zdát zjevné, ale existuje důvod, proč více než stovka velice úspěšných a výkonných lidí zmiňuje stanovování priorit v tom, co dělají, a zaměření se na své silné stránky jako dva z nejmocnějších nástrojů, které přináší úspěch. Zákony, které jsou zmíněny dále v této kapitole, stojí na 19

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

myšlence zachování energie mozku a maximalizaci produktivity. Začlenění těchto principů do mého života způsobilo obrovskou změnu a je zjevné, že totéž se přihodilo mnoha dalším lidem, kteří jsou na špici svého oboru.

Když se zaměříte na své silné stránky a přestanete mrhat energií na nedůležité věci, můžete strávit daleko více času děláním toho, co vám přináší radost, a dávat světu něco, co má smysl.

Zákon č. 1: Využívejte moc slůvka NE Každý den máte 24 hodin. Můžete se rozhodnout, že tyto hodiny strávíte vytvářením něčeho, na čem vám opravdu záleží, řešením bezvýznamných záležitostí nebo lopotným prokazováním vlastní hodnoty tím, že budete dělat věci, které jsou pro vás nejtěžší. Osvojte si umění dělat věci, na kterých nejvíce záleží – věci, které vytváří energii, vzbuzují vášeň a přináší vysokou kvalitu života při vynaložení co nejmenšího množství energie. Říkejte „ne“ častěji. Dělejte méně rozhodnutí, abyste měli více síly pro vlastní záměry.

Stewart Friedman byl mým profesorem na Wharton School of Business na Pensylvánské univerzitě dávno před tím, než jsem s ním zasedl k rozhovoru. Právě on otřásl celým mým světem, když mi ukázal, že svoji energii vynakládám na nesprávných místech. Stewart, kromě toho, že je profesorem zabývajícím se problematikou vedení lidí, byl také jedním ze sta vysoce postavených manažerů ve Ford Motor Company odpovědných za rozvoj vedení ve firmě. Je tvůrcem programu s názvem Total Leadership, který rozvíjí dovednosti špičkových manažerů tím, že je učí, jak nalézt rovnováhu mezi prací a životem, protože prokázal, že vedoucí pracovníci, kteří nedokážou vyvážit tyto dva aspekty, jsou mizernými vedoucími.

Magazín Working Mother označil Friedmana za jednoho z pětadvaceti nejvlivnějších lidí v Americe, kteří přinesli lepší život pracujícím rodičům.

Jeho široce citované publikace a mezinárodně uznávaná odbornost byly důvodem, proč ho organizace Thinkers50 vybrala jako jednoho z 50 nejvýznamnějších myslitelů světa v oblasti vedení a managementu. Není pochyb o tom, že Friedman svým učením a také knihou Leading the Life You Want: 20

Game changers

Skills for Integrating Work and Life způsobil převrat v tom, jak každý den pracují a žijí desítky tisíc lidí včetně mě samotného.

Během našeho rozhovoru mi Stewart popsal, že když studoval životy úspěšných lidí, zjistil, že bez ohledu na jejich vysoký výkon bylo u všech patrné, jakou důležitost přikládají jednomu klíčovému konceptu: byli si vědomi toho, co je pro ně nejdůležitější, a v tomto ohledu byli k sobě naprosto upřímní. Je to jednoduchý koncept, ale jeho praktická realizace je mnohdy velice obtížná. Stewart říká, že v každodenním životním shonu si většina z nás nenajde chvíli, abychom se sami sebe zeptali, za čím si opravdu stojíme. To znesnadňuje přijímání rozhodnutí, která by byla v souladu s našimi vlastními cíli. Pokud víme, co je pro nás důležité, naše rozhodování bude jasné a přímočaré a umožní nám udělat velmi důležitou věc: říct „ne“ mnoha záležitostem (možná i většině z nich) a soustředit vlastní energii a pozornost výhradně na věci, které jsou pro nás nejdůležitější.

Pokud chcete mít jasno v tom, jaké jsou vaše hodnoty, Stewart doporučuje, abyste si představili rok 2041, dvacet let od chvíle, kdy nejspíš čtete tuto knihu. Jak bude v roce 2041 vypadat den ve vašem životě? S kým budete? Co budete dělat? Jaký dopad bude mít vaše existence? Zapište si všechno, co vás napadne. Mějte ale na paměti, že nevytváříte nějaký závazek nebo akční plán – vytváříte podmanivý obrázek dosažitelné budoucnosti, který poslouží jako pohled na skutečné hodnoty, které vyznáváte.

Jakmile budete mít tyto informace, bude snadné se rozhodnout, do čeho vložit vlastní energii místo toho, abyste dovolili ostatním určit vaše priority za vás nebo se nechali rozptýlit dřinou.

Stewart říká, že jakmile budete vědět, co je pro vás to nejdůležitější, druhý krok spočívá ve zjištění, kdo je pro vás nejdůležitější. Nalezení odpovědi na tuto otázku bude těžké pro každého z nás, ale Stew navrhuje, aby si skuteční lídři udělali nějaký čas a zeptali se sami sebe: „Kdo je pro mě důležitý, co tento člověk ode mě chce a co chci já od něj?“ Přemýšlejte o lidech ve vašem životě, kteří zásadním způsobem zformovali váš názor na svět. Tito lidé by totiž neměli na vašem seznamu chybět. Čas strávený se Stewartem Friedmanem mi dal hodně. Díky němu jsem si uvědomil několik ne moc příjemných věcí ohledně toho, kde a jak vynakládám svoji energii. Uvědomil jsem si, že jednou z mých základních hodnot je neustálé sebezdokonalování, ale kvůli soustředění na svou vlastní 21

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

kariéru jsem na to nebral moc zřetel. Rozhodl jsem se udělat každý den něco, co mě nějakým způsobem zdokonalí. Tento malý závazek mi pomáhá vynakládat energii a čas rozumně a soustředit se na to, jak neustále růst a dávat si nové a nové výzvy.

Abych v tom mohl být ještě lepší, vyhledal jsem jednoho člověka, pro kterého je sebezdokonalování celý život. Tony Stubblebine. Tonyho cílem je učinit z koučování nejrychlejší cestu k sebezdokonalení v každé myslitelné oblasti, obchodem počínaje a vzděláváním či posilováním konče.

Tony je výkonným ředitelem a zakladatelem společnosti Coach.me, která stojí na myšlence, že pozitivní posílení a podpora ze strany komunity společně pomáhají lidem v dosahování cílů, které si stanovili.

Tony si každý den nastaví tzv. „rozhodovací rozpočet“. Povolí si určitý počet rozhodnutí, bez ohledu na to, zdali jsou malá nebo velká, která následně během celého dne „utrácí“. Kroky, které podnikne ráno, do značné míry ovlivní, jak efektivně stráví zbytek dne. Pokud zrána promarní spoustu rozhodnutí, bude se muset po celý zbytek dne vyhýbat i jednoduchým rozhodnutím, aby nepřekročil stanovený denní počet rozhodnutí.

Takhle to ale s ním nebylo vždy. Předtím, když vstal, ihned se sápal po telefonu a kontroloval své účty na sociálních médiích. Zní to povědomě?

Od chvíle, kdy se mu ráno ozval budík, měl hlavu plnou věcí, u kterých cítil, že musí něco udělat, a lidí, kterým musí odpovědět. Každý další krok vyžadoval, aby Tony udělal nějaké rozhodnutí. Na který e-mail by měl odpovědět jako první? Měl by po jeho přečtení odepsat, že souhlasí? Měl by „olajkovat“ něčí příspěvek na sociální síti? Měl by se podívat na odkaz, který mu poslal kamarád? Zjistil, že tato rozhodnutí vyčerpala jeho rozhodovací rozpočet dávno před tím, než se vůbec pustil do opravdu důležitých úkolů, které chtěl ten den zvládnout.

Po nějakém čase Tony zjistil, že v jeho pozici výkonného ředitele (CEO) jsou to právě rozhodovací návyky, které patří mezi ty nejdůležitější každodenní návyky, zejména pokud jde o to, na které příležitosti kývne a které pošle k ledu. A protože se svým rozhodovacím rozpočtem začal plýtvat už brzy ráno po probuzení, vnitřně cítil, že není schopen přijímat taková rozhodnutí, která by byla nejlepší pro jeho firmu.

Jakmile si to uvědomil, nastavil si pro sebe zdravější rozhodovací návyky a začal do nového dne vstupovat s čistou myslí. Když vstal, nejprve 22

Game changers

chvíli meditoval a pak se pustil do vytváření seznamu s úkoly, které by měl udělat. Pokud bylo potřeba v tomto seznamu stanovit nějaké priority, zeptal se sám sebe, které z uvedených úkolů mají potenciál významným způsobem změnit výsledek jeho konání. Po nějaké době každodenního dodržování tohoto zvyku si uvědomil, že spousta věcí z tohoto seznamu skutečně nepatřila mezi kritické záležitosti. Čím byly Tonymu jasnější jeho priority a věci, jež skutečně mohly zajistit posun správným směrem, tím více byl schopen přijímat rychlá, ale poučená rozhodnutí. Nakonec si jasně uvědomil, co je pro něj a jeho společnost důležité, takže když se vyskytla nějaká nová příležitost, bylo pro něj snadné říci ano, nebo ne, aniž by musel dlouze přemýšlet nad odpovědí nebo ztrácet čas rozhodováním. Pokud daná příležitost neměla šanci změnit výsledek, obvyklou odpovědí bylo automatické ne.

To ovšem není vždy jednoduché, a proto je dobré využít služeb kouče, který vám pomůže zjistit, které návyky vás brzdí. Já jsem si najal Jeffa Spencera, který si vydobyl ostruhy jako hlavní výkonnostní kouč ve špičkových cyklistických týmech Tour de France – včetně těch vítězných. Zde působil nepřetržitě devět let, než se začal věnovat koučování podnikatelů.

Dobrý kouč vám pomůže zjistit, kde ve svém životě mrháte energií, aniž byste něco takového tušili, předvídat, kde jí budete vzhledem k budoucímu vývoji mrhat i nadále, a přispět k tomu, abyste to změnili. Jeff měl na mě nakonec takový dopad, že jsem s ním udělal rozhovor na Bulletproof Radio.

Tonyho řešení spočívající ve vytvoření rozhodovacího rozpočtu odráží zjištění jedné z mých nejoblíbenějších studií. V roce 2010 vědci v Izraeli provedli studii zaměřenou na rozhodování soudců, zdali odsouzeným zločincům udělit podmínečné propuštění či nikoliv.1 Poté, co v průběhu deseti měsíců prozkoumali více než tisícovku soudních líčení týkajících se podmínečného propuštění, odhalili fascinující a velmi silnou souvislost mezi verdikty a denní dobou, kdy byly vyneseny. Pokud se soudní jednání konalo zrána, soudci v 65 % případů vydali příznivé rozhodnutí, tedy podmínečné propuštění. Ovšem s postupem času se pravděpodobnost příznivého rozhodnutí neustále snižovala až na nulu s tím, že těsně po obědě viditelně vyskočila zpět na 65 %. Tento trend byl konzistentní napříč různými faktory, jako byl například druh spáchaného zločinu, vzdělání odsouzeného nebo jeho chování během pobytu ve vězení.

23

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

Co se tedy dělo s těmito soudci? Ukázalo se, že rozhodování o tom, zdali mají zločinci odejít z vězení na podmínku či nikoliv, spotřebovávalo jejich rozhodovací rozpočet, také známý jako síla vůle. Síla vůle se jeví jako abstraktní koncept. Někteří jí mají hodně, jiní naopak málo, že? Chyba lávky!

Pravda je taková, že síla vůle je jako sval: můžete jej trénovat, aby byl silnější, a unaví se, když funguje příliš dlouho. A když je vaše síla vůle unaveným svalem, začnete dělat špatná rozhodnutí – aniž byste to zpozorovali.

Myšlenka síly vůle coby svalu částečně vychází z našeho porozumění funkci přední cingulární kůry (anterior cingulate cortex, ACC), malé části mozku ve tvaru písmene C, která se nachází u spánku. Vědci se domnívají, že přední cingulární kůra je místo, kde se nachází naše síla vůle. Představte si ACC jako bankovní účet na energii. Když se ráno probudíte, překypuje energií, ale pokaždé, když uděláte nějaké rozhodnutí nebo vyvinete mentální úsilí, negativně se to na něm projeví. Vždy, když se ráno rozhodujete, co si vezmete na sebe nebo co si dáte ke snídani, z něj odčerpáte trochu energie. Náročnější rozhodnutí, jako je například to, který zločinec bude propuštěn na podmínku, vyprázdní tento energetický účet o něco rychleji.

Pokud svůj energetický bankovní účet přečerpáte triviálními rozhodnutími, vaše přední cingulární kůra přestane reagovat správně a vám dojde síla vůle. V tomto okamžiku začnete dělat špatná rozhodnutí.

Tomuto jevu se říká únava z rozhodování: čím více rozhodnutí uděláte, tím horší bude váš úsudek. Velké korporace o únavě z rozhodování vědí už léta. Právě ona je důvodem, proč před pokladnami v supermarketech najdete bonbóny v křiklavě barevných obalech. Když při nakupování děláte jedno rozhodnutí za druhým, vyprazdňujete svůj energetický bankovní účet. A než se dostanete k pokladně, abyste zaplatili, je vyšší pravděpodobnost, že se u vás projeví únava z rozhodování (stejně jako touha po rychlé dávce cukru, která dodá vašemu mozku více energie), takže neodoláte a koupíte si něco sladkého.

Soudci nejsou vůči tomuto jevu imunní: při různých soudních stáních během dne spotřebují značné množství síly vůle. A ke konci pracovní doby, kdy dochází energie v jejich přední cingulární kůře, je pro ně mnohem jednodušší zamítnout podmínečné propuštění než se vypořádat s opačným rozhodnutím, které je složitější. Také to pomáhá vysvětlit, proč soudci zahrnutí do studie udělili více podmínečných propuštění ihned po obědě než 24

Game changers

v jinou odpolední dobu: jejich přední cingulární kůra totiž dostala dávku energie.

Možná si kladete otázku, zdali není důležitý i druh jídla, které si soudci dali k obědu. Dává smysl pouze to, že oběd, který je určen k tomu, aby dodal tělu dlouhodobější energii, by měl vést k lepším rozhodnutím. V Silicon Valley se traduje, že Sun Microsystems, jedna z velkých počítačových společností, zakázala těstoviny v poledním menu, protože jejich vedoucí pracovníci zaznamenali, že firemní porady po obědech, které obsahovaly velké množství sacharidů, byly náchylnější k přijímání horších rozhodnutí.

Skutečnost je taková, že to, co jíte, má vliv na sílu vůle, byť je snazší přestat dělat nesmyslná rozhodnutí než změnit jídelníček (já dělám obojí).

Dobrá zpráva je, že když už víte o únavě z rozhodování, můžete si všechna svá soudní slyšení ohledně podmínečných propuštění naplánovat na ráno. Ještě lepší je, že můžete uvolnit více síly vůle a lépe se rozhodovat, takže v první řadě neskončíte jako usvědčený zločinec! To lze provést dvěma způsoby: tím, že navýšíte množství energie, která je uložena ve vaší přední cingulární kůře, a tím, že snížíte počet rozhodnutí, která uděláte během dne, abyste si uchovali více duševní energie.

Svůj „sval“ síly vůle můžete posilovat stejným způsobem jako libovolný jiný sval v těle: tím, že budete dělat těžké věci, které dělat nechcete. Já používám jednoduchý trik s pružinovým posilovačem prstů. Sevřu jej do dlaně a držím tak dlouho, až to začne být nesnesitelné a ruka mi signalizuje, že to už stačí. Posilovač se pak snažím držet ještě o chvilku déle. Další technika, kterou používám, spočívá v tom, že zatajím dech, dokud plíce nezačnou křičet, že bych se už měl nadechnout. Ale já dech zadržím ještě o něco déle. Jakmile začnete slavit úspěchy při dělání věcí, které vůbec dělat nechcete, všechno ostatní vám ve srovnání s nimi začne připadat snazší.

Vaše síla vůle roste. Pokud vás ale v daný den čekají nějaká zásadní rozhodnutí, zvažte, jestli posilování síly vůle neodložit na jindy – nevypotřebujte své zásoby síly vůle, než dojde na ono důležité jednání nebo prezentaci.

Někteří lidé, kteří mění pravidla hry, dokonce zjistili, že když eliminují co největší množství rozhodnutí, zlepší svou schopnost jasně myslet. Pokaždé, když neuděláte nějaké rozhodnutí, ušetříte trošku síly vůle, kterou následně můžete vložit do něčeho, co bude mít větší dopad. Mnoho velmi výkonných lidí má natolik vyladěné každodenní rutinní postupy, že nad 25

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

nimi vůbec nepřemýšlejí. Prostě a jednoduše přijdou a začnou konat s mimořádným soustředěním a energií.

Zkuste několik dnů sledovat svá rozhodnutí a pak začněte automatizovat ta, která jsou mrháním energie. Rozhodnutí týkající se jídla a oblečení jsou zpravidla těmi, která mají efektivně fungující lidé tendenci automatizovat. Proč si myslíte, že Steve Jobs nosil každý den černý rolák a tenisky New Balance? Proč má Mark Zuckerberg ve svém šatníku deset navlas stejných triček? Proč většina ředitelů firem nestřídá více než tři nebo čtyři obleky? Proč, když jsem zrovna online, mě obvykle vidíte v jednom z několika triček Bulletproof a ve škaredých, ale extrémně pohodlných prstových botách? Když každý den sáhnete po některém ze stejných kousků oblečení, nemusíte vůbec přemýšlet nad tím, co si vezmete na sebe. Ačkoliv se to někomu může zdát jako nepodstatné rozhodnutí, ušetří vám to spoustu duševní energie, kterou můžete využít na něco významnějšího.

Je ovšem nutné dodat, že řídit se tímto pravidlem bude většinou jednodušší pro muže než pro ženy. Pokud nejste plně připraveni vydat se cestou Steva Jobse, zkuste přejít na tzv. minimalistický šatník (capsule wardrobe), který bude obsahovat pouze základní kousky oblečení v neutrálních barvách, které lze snadno kombinovat a mohou být nošeny při různých příležitostech. Vyberte si tři nebo čtyři horní a dolní díly pro váš nový outfit, přidejte tři nebo čtyři bundy a páry boty. Veškeré oblečení by mělo být v neutrálních barvách (jako je šedá a námořnická modrá) a ladit do takové míry, že budete schopni se obléct i ve tmě, a přesto vypadat dobře. Poté se zbavte všeho ostatního oblečení, aby vám v šatníku zbylo nejvýše dvacet kousků. Na webu lze najít spoustu inspirace pro tyto minimalistické šatníky. Některé populární značky ve svých katalozích dokonce označují vhodné kousky oblečení termínem „capsule“. Není nic špatného na tom, když si ponecháte pár speciálních kousků pro zvláštní či formální příležitosti – jde hlavně o to, abyste nemuseli dělat každodenní rozhodnutí, co si vezmete na sebe, když si nikdo nevšimne, jak dobrý nebo špatný je váš outfit.

Obdobně si můžete vytvořit i minimalistický jídelníček, kdy budete točit několik stejných jídel pořád dokola. Aby to mohlo fungovat, vyhledejte si pět nebo šest různých receptů na jídla, která zvládnete uvařit a která budou chutnat vám i celé vaší rodině. Pak můžete nakoupit potraviny a vařit takříkajíc na autopilota, aniž byste museli každý týden dělat spoustu 26

Game changers

rozhodnutí, co nakoupíte a co z toho uvaříte. Když vám nějaké jídlo přestane po čase chutnat, nahraďte ho jiným. V mém případě to byla právě Bulletproof Coffee („Neprůstřelná káva“), která asi nejvíce podpořila moji sílu vůle: díky ní nemusím přemýšlet nad tím, co si dám ke snídani, a navíc ušetřím čas, který bych jinak strávil přípravou jídla. Vy můžete dosáhnout téhož s jakoukoliv snídaní, která vám poskytne maximum energie s vynaložením co nejmenšího rozhodování a práce.

Když využijete tyto techniky ke snížení počtu přijatých rozhodnutí, uvolníte si ohromné množství duševní energie, kterou následně můžete využít dle vlastního uvážení. Doporučuji zaměřit tuto energii na něco, co má ve vašem životě největší smysl. Nejste si zrovna jisti, co to vlastně je?

Zde je malá nápověda: vy rozhodujete.

Akční položky  Zhluboka se nadechněte a zadržte dech na tak dlouho, než začnete pociťovat, že se už musíte nadechnout. Pokuste se držet dech ještě dalších osm sekund. (Pokud zrovna řídíte nebo máte zdravotní problémy, nedělejte to.)  Týden si zaznamenávejte (v duchu nebo na papír) každé vaše rozhodnutí. Když se přistihnete, že nějaké děláte, položte si dvě otázky:  Bylo toto rozhodnutí důležité?  Existoval způsob, jak se tomu rozhodnutí vyhnout, třeba tím, že ho budete ignorovat, automatizujete ho či požádáte někoho, kdo miluje tento druh rozhodování, aby rozhodl za vás?  Začněte ihned. Uveďte dvě rozhodnutí, která děláte každý den a která do vašeho života nevnášejí vůbec žádnou hodnotu. Zapište si je sem, abyste se nemuseli rozhodovat, že to uděláte později:  Zbytečné každodenní rozhodnutí 1: ..........................................................................................................  Zbytečné každodenní rozhodnutí 2: ..........................................................................................................  Nyní tato rozhodnutí přestaňte dělat.

27

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to  Podívejte

se na to, co obvykle snídáte. Můžete toto rozhodnutí zautomatizovat? Jak bude vaše nová snídaně „bez přemýšlení“ vypadat?

Na týden ji vyzkoušejte.  Projděte si své oblečení a ve skříni dejte dopředu ty věci, které se k sobě hodí nejvíce, abyste několik následujících dní nemuseli dělat spoustu rozhodnutí, co si vezmete na sebe. Pokud se vám to líbí, jděte do minimalistického šatníku.  Zvažte spolupráci s nějakým zkušeným koučem, který se zaměřuje na výkonnost. Existuje celá řada kvalitních tréninkových programů koučování. Doporučuji hledat kouče s certifikátem od organizace IASC (International Association of Systemic Teaching). (V rámci programu s názvem Human Potential Coach, který má inspiraci v Bulletproof a byl certifikován IASC, jsem osobně vyškolil více než tisícovku koučů, kteří vám s radostí pomohou!)

Doporučený poslech  S tew Friedman, „Be Real, Be Whole, Be Innovative“, Bulletproof Radio, epizoda 83.  Stew Friedman, „Success, Leadership & Less Work“, Bulletproof Radio, epizoda 196.  J eff Spencer, „Success Intoxication & the Champions Blueprint“, Bulletproof Radio, epizoda 213.  Tony Stubblebine, „Getting Out of Your Robot Mindset“, Bulletproof Radio, epizoda 296.

Doporučená četba  Stewart D. Friedman, Leading the Life You Want: Skills for Integrating Work and Life.

Zákon č. 2: Nikdy neobjevujte, kdo jste Pokud chcete měnit svět, čerpejte ze svých silných stránek, ale nepouštějte se do pasivního zjišťování, kdo vlastně jste. Aktivně se rozhodněte a vytvořte, kdo jste. Pokud na tohle rezignujete a necháte na

28

Game changers

ostatních, aby vám řekli, kdo jste, nejspíš budete mít v životě značné problémy a pravděpodobně se vám nepodaří dosáhnout velkoleposti. Objevte tedy svoji vášeň a nechte se jí vést, ale dělejte to jako člověk, kterého sám stvoříte. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je značný. Chcete život prožitý v průměrnosti a plíživém trápení nebo život prožitý svobodně a vášnivě?

Brendon Burchard je zakladatelem High Performance Academy, moderátorem podcastu The Charged Life a autorem několika bestsellerů z žebříčku New York Times: Motivační manifest – Devět pravidel pro utvrzení vlastní osobní síly; Náboj: Aktivování deseti lidských pohonných sil, které vás naplní životem a Milionový expert: Podělte se o své znalosti a zkušenosti, změňte svět k lepšímu a vydělejte jmění. Brendon má dále nejlépe hodnocenou show zaměřenou na osobní rozvoj na YouTube a patří mezi sto nejvíce sledovaných veřejných osobností na Facebooku. Jeho práce v oblasti vzdělávání pomohla milionům lidí na celém světě dosáhnout požadovaných výsledků v oblasti podnikání, marketingu a osobního rozvoje a jeho programy, jako je Experts Academy a World‘s Greatest Speaker Training, pomohly tisícům lidí, včetně mě samotného. Samozřejmě že jsem s ním musel udělat rozhovor!

Bylo až překvapivě snadné si domluvit s Brendonem schůzku v Portlandu – je evidentně naprostým pánem svého času. Samozřejmě mi hodně pomohlo, že jsme přátelé, ale Brendon má ve skutečnosti více volného času než kterákoliv jiná úspěšná osoba na jeho úrovni, s níž jsem se setkal.

Vědomě si buduje právě takový život. Je to člověk, který do puntíku dělá přesně to, co hlásá ostatním.

Brendon věří, že hlavní motivací lidstva je usilovat o osobní svobodu, kterou definuje jako schopnost plně vyjádřit, kdo jsme, a věnovat se věcem, které jsou pro nás důležité a smysluplné. Existují ale dva nepřátelé, kteří se nám neustále pletou do cesty. Tím prvním z nich je vlastní útlak: naše sklony neustále shazovat sebe samotné. Druhým nepřítelem je sociální útlak: lidé, kteří nás soudí a nedokážou nás podpořit v tom, kým jsme a co chceme. Brendon říká, že tyto dvě překážky jsme schopni překonat, pokud si osvojíme něco, co on sám nazývá cyklem kompetence a sebedůvěry.

29

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

Čím více něčemu rozumíte, tím více máte sebevědomí v tom pokračovat a pronikat více do hloubky – a to navzdory tomu, co mohou tvrdit ostatní.

A samozřejmě platí, že čím více se něčemu věnujete a učíte se neustále nové věci, tím blíže jste k dosažení opravdového mistrovství.

Tato strategie je podobná radě Stewarta Friedmana v tom smyslu, že v obou případech je potřeba vědět, co je pro vás nejdůležitější. Brendon je ale přesvědčen, že vaše aspirace byste si měli vybrat cílevědomě; nezaměřujte se na něco, co můžete vnímat jako prakticky nejdosažitelnější. Doporučuje, abyste si do mobilního telefonu nahráli tři slova, která nejlépe vyjadřují vaše nejlepší či nejvrcholnější já. Jsou to slova, která byste nejraději slyšeli o sobě, když vás někdo popisuje. Slova, která lze aplikovat na váš osobní i pracovní život. Od game changers jsem slyšel například tato slova: angažovaný, vděčný, nabitý energií, laskavý, milující, oddaný a inspirativní.

Jakmile máte vybrána tři slova, která s vámi nejvíce souzní, nastavte si na telefonu budík, aby se třikrát denně ozval s těmito slovy a připomněl vám vaše já, kterého chcete dosáhnout.

Pokud budete jednat bezcílně, setkáte se s pochybnostmi o sobě samých.

Ale pokud vám něco připomene, kým chcete po celý den být, je pravděpodobnější, že budete jednat v souladu se svými nejvyššími cíli. Tento proces slouží jako nekonečná smyčka se zpětnou vazbou, která vám pomůže najít více důvěry v sebe samé, abyste se stali kompetentnějšími. Emoce, které chcete nejčastěji pociťovat, můžete aktivně vyvolávat tím, že budete dělat věci, které jsou v souladu s vaší představou člověka, kterým se chcete stát.

Brendon věří, že tou nejdůležitější dovedností, kterou byste měli mistrovsky ovládat, je stanovit si nějaký cíl a pak podniknout všechny nezbytné kroky k tomu, abyste se stali takovým člověkem. Řečeno jinými slovy: mocným člověkem se stanete, když místo objevování toho, kdo jste, se rozhodnete, kým jste.

Jakékoliv povídání o cílevědomém jednání nebude kompletní bez postřehů od Roberta Greena, autora mnoha bestsellerů z žebříčku New York Times, jmenujme například knihy 48 zákonů moci, 24 zákonů svádění, 33 zákonů války, The 50th Law (ve spolupráci s rapperem 50 Cent) a Mastery. Greene má silnou fanouškovskou základnu v byznysovém prostředí a spoustu followerů z Washingtonu, DC. Jeho knihy vychvaluje snad každý, válečnými historiky počínaje a nejslavnějšími jmény v hudebním prů30

Game changers

myslu (například Jay-Z a 50 Cent) konče, protože neúnavně a soustavně studuje motivaci lidí, kteří toho na světě dokázali nejvíce.

Roberta jsem vyhledal, protože dlouho předtím, než jsem s ním zasedl k rozhovoru, dokázal výrazně ovlivnit moji kariéru. Před dvaceti lety jsem pomáhal rozjet část společnosti, která spravovala několik prvních serverů společnosti Google, a nakonec se účastnil jednání nejvyššího vedení firmy, kde byli lidé dvakrát tak starší a nejmíň stokrát zkušenější než já. (Protože jsem patřil mezi nejníže postavené zaměstnance v místnosti, na těchto schůzkách mi nebylo povoleno zapojovat se do diskuse; byl jsem pouze mlčenlivým svědkem toho, co se tam odehrávalo.) Coby racionální a technicky orientovaný člověk jsem vůbec nerozuměl všem těm mocným šéfům kolem mě. Jejich rozhodnutí a způsob, jakým se chovali, mi často nedával smysl. Vypadali iracionálně, ne-li rovnou šíleně.

O něco později jsem si koupil knihu 48 zákonů moci, která převrátila můj pohled na věc. Tento titul, jemuž předcházel mimořádně kvalitní výzkum, obsahuje reálné příběhy napříč lidskou historií a zkoumá, jak určití lidé získali svou moc a jakým způsobem ji udržovali. Lekce vycházející z těchto příběhů jsou shrnuty do podoby osmačtyřiceti zákonů, jimiž se lze řídit. Týden poté, co jsem si ji přečetl, jsem dorazil na další schůzku vedení a uvědomil si jednu věc – tito lidé nejsou žádní blázni. Jsou mocní!

Pravidla, kterými se řídí, jsou naprosto racionální, ale nejsou to technická nebo inženýrská pravidla. Jsou to pravidla moci.

Kniha mě naučila, jak v Silicon Valley fungovat na nové úrovni, jak pracovat ve firmě s rizikovým kapitálem, jak získávat peníze, jak pracovat s mocnými lidmi a jak dělat to, co nyní dělám každý den v Bulletproof.

Kdybych se neseznámil s těmito pravidly, která mi umožnila začít přemýšlet jako šachista, nikdy bych se nedostal tam, kde jsem dnes. Kniha 48 zákonů moci nejenomže změnila kurz, jímž se ubírala moje kariéra, ale byla také inspirací pro strukturu této knihy.

Když jsem se tehdy pustil do rozhovoru s Robertem a zjišťoval jeho názory, jak se stát osobou, kterou chceme být, odpověděl mi, že většina z nás vždycky věděla, čím chce být – pouze jsme na to zapomněli. Jako dětem nám to pravděpodobně bylo úplně jasné. To, k čemu jste tíhli, i když vám byly třeba pouhé tři roky, Robert nazývá prvotními sklony. Jsou to vaše základní silné stránky, které byste neměli brát na lehkou váhu, protože 31

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

každý z nás je naprosto jedinečným člověkem. Žádný jiný člověk nikdy neměl a nikdy mít nebude přesně stejnou sadu molekul nebo DNA, kterou máte vy. A váš jedinečný mozek se učí podstatně rychleji, když se zajímáte o něco, co vás naplňuje nadšením. Pokud se chcete učit, děláte to. Robert říká, že když jste nuceni učit se něco, co vás nezajímá, osvojíte si pouze desetinu informací, které byste si zapamatovali, pokud by vás dané téma mimořádně zajímalo.

Když si ale většina lidí vybírá svoji profesní dráhu, řídí se dobře míněnými radami svých rodičů a přátel nebo se zaměřují na peníze namísto toho, aby dělali věci, které mají opravdu rádi. Touto cestou se sice můžete dostat celkem daleko, ale nikdy nebudete opravdovými experty na něco, co nemáte příliš rádi, protože se nebudete učit optimálním tempem. Robert tvrdí, že kdyby každý člověk objevil jednu jedinou věc, kterou má skutečně rád, a věnoval by jí veškerý svůj čas a energii, její dokonalé ovládnutí by přišlo přirozeně a samo od sebe. A za sebe mohu dosvědčit, že tomu tak opravdu je.

V samotném důsledku jde skutečně o využívání našich silných stránek.

Kéž bych se já sám něco takového naučil dělat dříve! Když jsem byl na začátku své kariéry, vůbec jsem nezvládal projektové řízení. Rozhodl jsem se to změnit, protože jsem nesnášel ten špatný pocit, že mi něco nejde, a veškerou svoji energii jsem vložil do úsilí stát se certifikovaným projektovým manažerem. Celá záležitost ale skončila tím, že jsem dosáhl sotva průměrnosti v něčem, co ze mě vysávalo energii a šlo proti mým přirozeným silným stránkám. Uvědomil jsem si, že tu energii, kterou jsem promrhal ve snaze stát se průměrným projektovým manažerem, jsem mohl vynaložit mnohem účelněji v jiné oblasti. Takže jsem odinstaloval nástroj Microsoft Project a začal spolupracovat se zkušenými projektovými manažery, kteří vypadali, že mají až zázračné schopnosti v oblasti managementu. Ve skutečnosti ale byli jen dobří ve své práci, kterou měli opravdu rádi, a osvojili si všechny nezbytné dovednosti.

Později jsem tuto životní lekci uplatnil v praxi: nastoupil jsem na obchodní školu Wharton, kde všichni studenti tvrdě dřeli, aby měli samé jedničky. Už předem jsem se rozhodl získat pouze základní znalosti a prolézat s odřenýma ušima předměty, které ze mě aktivně vysávaly energii, abych

32

Game changers

měl více energie pro věci, které mě fascinovaly. Nakonec to dopadlo tak, že jsem v některých oblastech záměrně skončil se čtyřkou v hodnocení, ale měl jsem stejný univerzitní titul jako moji přátelé se samými jedničkami, a nevnímal jsem to jako neúspěch – zaměření na věci, které mě bavily, totiž znamenalo pro moji kariéru více, než kdybych trávil čas navíc studiem věcí, které mě netěšily.

Díky legendárnímu kouči podnikatelů Danovi Sullivanovi ze společnosti Strategic Coach jsem se naučil rozdělovat své činnosti do tří pomyslných skupin: věci, které ze mě vysávají energii, věci, které mi nevadí a jsou důležité a užitečné, a věci, které mi dávají energii a přinášejí radost. Mým cílem bylo rozdělit moje každodenní činnosti tak, abych netrávil ani minutu u věcí, které spadaly do první kategorie, 10 % svého času u věcí z druhé kategorie a 90 % svého času u věcí z poslední kategorie, kterou Robert Green označuje termínem prvotní sklony (primal inclinations). Toto rozdělení mých činností občas upravím, když získám pocit, že jsem se příliš odchýlil od svého cíle.

Je možné, že nyní se vám to zdá jako neuskutečnitelná věc. Většina lidí stráví velké množství času děláním věcí, které spadají do té první kategorie, ale nemusí tomu tak být, pokud s využitím cyklu kompetence a sebedůvěry získáte motivaci k tomu, abyste se stali tím, kým chcete být, a zaměřili svoji energii na své prvotní sklony.

Akční položky  Najděte tři slova, která vystihují vaše nejlepší já, a zapište si je někam, kde je budete mít během dne pořád na očích. Nebo to udělejte jako Brendon Burchard: nahrajte si tato slova do svého mobilního telefonu a nastavte budík, aby vám třikrát denně zazvonil s těmito třemi slovy. Tato slova si napište sem. Udělejte to teď:  Slovo č. 1: ..........................................................................................................  Slovo č. 2: ..........................................................................................................  Slovo č. 3: ..........................................................................................................

33

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to 

Zjistěte, jaké jsou vaše prvotní sklony – tedy věci, které máte rádi a o kterých se chcete dozvídat stále více informací:

..................................................................................................................... Zapište si, kolik procent času strávíte děláním věcí, které nenávidíte, věcí, které vám nevadí, a věcí, které ve vás vzbuzují nadšení.  Procento času, které trávím děláním věcí, které nesnáším a které mi jen vysávají energii: ..........................................................................................................  Procento času, které trávím děláním věcí, které mi nevadí: ..........................................................................................................  Procento času, které trávím děláním věcí, které mi přinášejí radost, včetně mých prvotních sklonů: ..........................................................................................................  Nyní udělejte vše potřebné k tomu, aby vzájemný poměr těchto tří skupin byl 0 : 10 : 90.

Doporučený poslech  B rendon Burchard, „Confidence, Drive & Power“, Bulletproof Radio, epizoda 190.  Brendon Burchard, „Hacking High Performers & Productivity Tricks“, Bulletproof Radio, epizoda 262.  R obert Greene, „The 48 Laws of Power“, Bulletproof Radio, epizoda 380.  D an Sullivan, „Think About Your Thinking: Lessons in Entrepreneurship“, Bulletproof Radio, epizoda 485.

Doporučená četba  Brendon Burchard, High Performance Habits: How Extraordinary People Become That Way.  Robert Greene, 48 zákonů moci.

34

Game changers

Zákon č. 3: Když říkáte, že to zkusíte, lžete Slova, která si vybíráte, hrají větší roli, než si myslíte, a to nejenom pro ostatní, se kterými mluvíte, ale také pro váš vlastní nervový systém.

Váš jazyk definuje vaše limity a do značné míry utváří váš osud. Pokud podvědomě používáte slova, která vás oslabují, přestanete si věřit a přimějete ostatní, aby zpochybnili vaši integritu. Game changers, tedy lidé, kteří mění pravidla hry, úmyslně používají přesná a pravdivá slova, aby vybudovali důvěru a osvobodili se od omezení, která si sami uložili. Přestaňte se snažit. Začněte konat.

Moje drahá kamarádka JJ Virginová je renomovanou odbornicí na zdraví a wellness a autorkou čtyř bestsellerů z žebříčku New York Times.

Svou prací v oblasti výživy vylepšila život statisícům lidí. Kromě toho učí některé z nejvíce inovativních odborníků v medicíně, aby dokázali využít své znalosti při pomáhání lidem, kteří to potřebují. Před několika lety srazil bezohledný řidič nezletilého syna JJ Virginové, který šel navštívit svého kamaráda, a nechal ho bez pomoci umírat u cesty. Lékaři jeho matce řekli, že nemá smysl letecky přepravovat Granta do jediné nemocnice, která by dokázala provést riskantní operaci srdce, kterou potřeboval, protože by způsobila krvácení do mozku. Řekli jí, že mohou zachránit jeho srdce, nebo mozek, ale ne obojí.

JJ, která je obětavou matkou a bojovnicí, se ovšem odmítla smířit s rozhodnutím lékařů, kteří se starali o jejího syna, a Grant s její pomocí, navzdory vší pravděpodobnosti, nakonec zvítězil. Svoji operaci přežil, probudil se z kómatu (věc, o které lékaři tvrdili, že se nikdy nestane), začal číst, chodit, a nakonec i běhat. J. J. přežití svého syna přisuzuje mnoha věcem: léčbě a terapii na špičkové úrovni, dobré výživě, zkušeným chirurgům.

Udělala ale jednu věc, o které věří, že byla zcela zásadní pro uzdravení jejího syna: všichni lidi, kteří přišli s Grantem do styku, ať už to byla ona nebo zdravotnický personál, v jeho přítomnosti pečlivě volili svá slova.

Dokonce ani tehdy, když byl Grant v hlubokém kómatu a lékaři věřili, že je nemůže slyšet, JJ před svým synem nikdy neprojevila sebemenší pochybnosti ohledně toho, že se uzdraví, a nedovolila to ani jeho ošetřujícím 35

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

lékařům a zdravotním sestrám. JJ totiž věří, že naše těla vnímají na nepatrné úrovni naše slova. Sedávala u jeho postele a opakovaně mu říkala, že ta nehoda byla to nejlepší, co se mu mohlo stát, a že z ní vyjde posílený na 110 %. Když jí jeden lékař řekl: „Děláme všechno, co je v našich silách, abychom ho dostali do stavu, kdy bude schopen chodit, za předpokladu, že se vůbec probere,“ rychle ho odvedla pryč z doslechu Granta, protože si nepřála, aby její syn slyšel, že existuje jistá pravděpodobnost, že se už nikdy neprobudí a že možná už nikdy nebude schopen chodit.

A samozřejmě – když se Grant nakonec probral z kómatu, byla v něm už mocná touha uzdravit se na 110 %. Nikdy nepřemýšlel nad eventualitou, že už nebude moct nikdy chodit. Osobně nemám pochyb o tom, že slova, která JJ v jeho přítomnosti tak pečlivě volila, hrála obrovskou roli v jeho neuvěřitelném uzdravení. Slova jsou mocná. Slova definují naše očekávání a limity a vysílají do našeho mozku, a dokonce i do našeho těla, signály, čeho všeho jsme schopni. Jazyk je nezbytnou součástí našeho mentálního softwaru. Když ho budete používat s rozmyslem a precizností, dosáhnete věcí, o kterých jste si nikdy ani nepomysleli, že jsou možné.

Snad nikdo jiný nezná sílu slov lépe než Jack Canfield, člověk stojící za populární knižní sérií s názvem Slepičí polévka pro duši. Prodal několik set milionů výtisků svých knih a překonal světový rekord, když měl v seznamu bestsellerů New York Times sedm svých knih najednou. Jackova snaha zjistit, co dělá lidi úspěšnými, vyústila v napsání knihy Pravidla úspěchu: Jak se z místa, kde jste, dostat tam, kde chcete být. Když jsem s ním dělal rozhovor, bavili jsme se o tom, jak náš jazyk ovlivňuje úspěch. Byl jsem překvapen zjištěním, že udržuje seznam jistých problematických slov, která nedoporučuje úspěšným lidem používat.

Dělám totiž stejnou věc. Když jsem pomocí biohackingu zdokonaloval svoji schopnost soustředit se a věnovat pozornost slovům, která říkám, zjistil jsem, že často používám všelijaká omezující slova, aniž bych si něco takového vůbec uvědomoval. Dokonce i tehdy, když jsem byl prostřednictvím neurofeedbacku v hlubokém stavu vědomí, nevědomky jsem si používáním těchto omezujících slov vymezoval své záměry. Moje podvědomí vybíralo bezpečná slova, která způsobovala, že nedůležité věci se jevily jako obrovské, a další slova, která mi poskytovala manévrovací prostor k tomu, abych se mohl vyhýbat velkým věcem, které jsem chtěl dělat.

36

Game changers

Pro taková omezující slova používám označení „lasičková slova“ (weasel words). Lidé, kteří pracují v mé společnosti Bulletproof, vědí, že při jednání zarazím každého, kdo použije slabý jazyk v podvědomé snaze vyhnout se zodpovědnosti. Jack dělá něco podobného. V kancelářích má prázdné akvarijní koule, a pokud někdo z jeho týmu použije nějaké lasičkové slovo, musí do některé z nich vhodit dva dolary. Není to míněno jako trest – je to spíše praktická ukázka toho, že člověk při používání těchto slov platí jistou cenu. Jednoznačná řeč znamená jednoznačné myšlení a jednoznačné provedení. Pokud budete vnímat a analyzovat slova, která běžně používáte, časem se přestanete nevědomky programovat na nižší výkon.

V lidském jazyce existují čtyři lasičková slova, která jsou obzvláště záludná a která nejspíš používáte mnohokrát denně, aniž byste to zaregistrovali. Zkuste je použít přede mnou a já se už postarám, abyste si toho začali všímat. (Jen pokud se mi budete zamlouvat!)

LASIČKOVÉ SLOVO 1: NEMOHU Toto slovo je v mém seznamu lasičkových slov na prvním místě – stejně jako v Jackově seznamu. Jedná se možná o nejvíce destruktivní slovo, které každodenně používáte. Slovo „nemohu“ znamená, že neexistuje absolutně žádný způsob, jak byste mohli něco udělat. Připraví vás o sílu a rozdrtí vaše inovativní myšlení. Když vyslovíte: „To nemohu udělat,“ v zásadě máte na mysli jednu ze čtyř následujících situací: 1) abyste to zvládli, hodila by se vám nějaká pomoc, 2) v současné době nemáte k dispozici nástroje, s jejichž pomocí byste to zvládli, 3) vůbec netušíte, jak to udělat, 4) jednoduše to udělat nechcete. Nebo také to, že v celé lidské historii zatím ještě nikdo nevymyslel, jak „to“ udělat. S dostatečnými zdroji a s dostatečným množstvím kreativity v oblasti řešení problémů můžete udělat cokoliv. Možná to nestojí (nebo naopak stojí) za čas a úsilí, abyste na to přišli, nebo je to možná jen hloupý nápad, ale není to nemožné.

Ačkoliv vaše vědomí chápe skutečný význam slova „nemohu“, vašemu nevědomí už to nemusí být tak zřejmé, protože tato část mozku nerozumí kontextu. Přesto ale naslouchá slovům, která používáte. Tento druh matoucí komunikace vytváří mezi těmito dvěma částmi mozku zmatek a sotva znatelnou úroveň stresu. Ale pokud začnete používat slova, která mají stejný význam pro vaše vědomí i nevědomí, stanete se klidnějším 37

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

člověkem, který bude mít více síly. A protože ostatní lidé rovněž slyší vaše slova na vědomé i nevědomé úrovni, budou mít tendenci vám více důvěřovat, když budete slova vybírat uvážlivěji.

Tuto lekci jsem využil při psaní této knihy. Měl jsem rezervovaný let do New Yorku, kde jsem měl vystoupit v pořadu The Dr. Oz Show, ale na letiště jsem dorazil padesát devět minut před odletem a ne hodinu. Ačkoliv jsem se pro daný let odbavil online, bez vytištěného palubního lístku nebylo možné projít bezpečnostní kontrolou. Pracovnice na přepážce letecké společnosti United Airlines trvala na tom, že mi palubní lístek už nevytiskne. Dokonce mi řekla: „Nemůžete letět tímhle letadlem.“ Protože jsem ale naprogramován, abych slovo „nemohu“ vnímal jako lež, podíval jsem se na daný problém z trochu jiného úhlu. Přešel jsem k jiné vstřícnější aerolince a požádal jejich zaměstnankyni o tu nejlevnější letenku kamkoliv, kterou jsem si zakoupil. Tím jsem získal palubní lístek v tištěné podobě, který mi umožnil dostat se přes bezpečnostní kontrolu a následně i nastoupit na můj původní let do New Yorku. Bylo velmi příjemné zamířit k bráně United Airlines a zaznamenat nevěřícný výraz na tváři té paní, která mi předtím tvrdila, že bez vytištěného palubního lístku na její let nelze projít bezpečnostní kontrolou. Ještě lepší ale bylo, že jsem daným letadlem skutečně odletěl a dostál svému závazku vystoupit v pořadu.

Slovo „nemohu“ je vždy lež. Jakmile budete chápat tohle slovo tímto způsobem, začnete problémy řešit jinak. Dejte si závazek po jeden týden nepoužít slovo „nemohu“. Za normálních okolností bych řekl: „Vsadím se, že to nezvládnete,“ ale bude mnohem upřímnější, když řeknu: „Vsadím se, že bez tréninku to pro vás bude hodně těžké.“ LASIČKOVÉ SLOVO 2: POTŘEBUJI Rodiče s dětmi využívají slovo „potřebuji“ neustále. „Potřebujeme už jít, takže potřebuji, aby sis oblékl kabát.“ Pravdou je, že jste nepotřebovali už jít a nepotřebovali jste si obléct kabát. Vaši rodiče možná už jen chtěli odejít a vám by bez kabátu byla zima. Pokud svým prapůvodním systémům řeknete, že něco potřebujete, dopadne to tak, že z touhy po něčem se stane záležitost, na níž závisí vaše přežití. Váš mozek má hluboko v sobě zakódováno, že zemřete, pokud nedostanete věci, o nichž říkáte, že je „potřebujete“, navzdory skutečnosti, že vaše vědomá část mozku to takhle nevnímá.

38

Game changers

Je samozřejmé, že toto slovo nejspíše používáte i mnoha dalšími způsoby. Jako dva dobré příklady mohou posloužit věty: „Potřebuji svačinu“ a „Potřebuji nový kabát“. Ale opět: tyto věci nepotřebujete a lhaní svému mozku ohledně toho, co potřebujete, vás oslabuje. Krutá realita je taková, že existuje jen velmi málo věcí, které opravdu potřebujete: kyslík každou minutu, vodu každých pět dnů a samozřejmě jídlo, abyste po několika měsících hladovění neumřeli. Dále potřebujete přístřeší a potřebujete být v teple. Všechno ostatní jsou touhy a přání, nikoliv potřeby.

Buďte k sobě upřímní a slovo „potřebuji“ používejte pouze tehdy, pokud je stoprocentně pravdivé. Ve zbývajících případech je nahraďte pravdou: něco chcete / něco jste vybrali / pro něco jste se rozhodli. Je to důležité zejména tehdy, pokud jste v nějaké vedoucí pozici. Naše vnitřní systémy neumí moc dobře rozlišovat mezi skutečnou a zdánlivou hrozbou. Představte si, jakou paniku a špatná rozhodnutí můžete způsobit, pokud váš tým bude na nějaké úrovni věřit, že všichni do jednoho zemřou, pokud neudělají něco, o čem jim říkáte, že „potřebují“ udělat. Ve fyzickém stresu nebudou schopni fungovat a dělat správná rozhodnutí. Lidi můžete motivovat k tomu, aby utekli před něčím děsivým, nebo je můžete motivovat k tomu, aby běželi vstříc něčemu úžasnému. Takže místo toho, abych svému týmu ve společnosti Bulletproof říkal, že potřebuji dodržet termín, říkám jim: „Tohle je velice důležitý úkol a my ho zvládneme. Jaké překážky mám pro vás vyřešit? Existuje něco, co nám pomůže, abychom to zvládli?“ Tento pravdivý jazyk znamená, že můžeme vést upřímnou konverzaci, i když daný termín ve skutečnosti nebudeme schopni dodržet. Lidé, kteří uvěří lži „potřebuji“, se jako šílenci poženou za termínem, ačkoliv o něm ví, že je nesplnitelný, protože tohle přece člověk dělá, když je jeho život v sázce, ne?

Přestaňte potřebovat a začněte chtít. Vždyť neumíráte.

Dejte si následující předsevzetí: celý týden nepoužívejte slovo „potřebuji“, pokud to opravdu nebude pravda. Pravděpodobně budete ve velkém pokušení použít toto slovo, když jej blíže vymezíte, ale i v těchto případech bude pořád velmi nepravděpodobné, že by to skutečně byla pravda. Představte si například tuto větu: „Potřebujeme už vyrazit, abychom do toho obchodu dorazili předtím, než zavře“. I v tomto konkrétním vymezeném případě se pořád jedná o omezené myšlení. Co kdybyste do daného obchodu zavolali a požádali je, aby nechali otevřeno o pár minut déle? Nebo 39

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

jednoduše požádali druhou osobu, aby už vyrazila? Používáním slova „potřebuji“ nevědomky vytváříte bariéru kolem možných řešení, vytváříte podvědomý stres a omezujete vlastní kreativitu.

LASIČKOVÉ SLOVO Č. 3: ŠPATNÉ Pravda je taková, že věcí, které jsou „špatné“ ze své samotné podstaty, je velmi málo. Označení „špatné“ je hodnotový soud, který k něčemu přiřadíte. Problém s označováním věcí za „špatné“ spočívá zejména v tom, že naše podvědomí naslouchá a psychologicky a biochemicky vás připravuje na blížící se pohromu. Pokud o něčem řeknete, že je to „špatné“ nebo „zlé“, v drtivé většině případů máte na mysli pouze skutečnost, že se vám to nelíbí nebo že to nechcete. Představte si tuto větu: „Chtěl jsem si udělat piknik, ale je to špatné, začalo pršet.“ Pravda je taková, že oběd si můžete dát kdekoliv jinde a nejspíš bez mravenců. Vlastně máte obrovské štěstí, že dnes vůbec můžete obědvat. Takže: je tedy opravdu špatné, že prší? Nikoliv.

Lidé mají tendenci často používat slovo „špatné“ ve vztahu k potravinám, což také způsobuje problémy. Některé potraviny jsou pro některé lidi vhodnější než jiné a nelze je šmahem označit za dobré, nebo špatné.

A totéž platí o lidech, kteří je jedí. I když sníte něco, co je „zjevně špatné“, například vegetariánský hamburger, který je plný glutamanu sodného, pořád je to lepší než umřít hlady. Slovo „špatné“ vytváří falešný binární svět, kde je všechno černobílé. Ale skutečný svět kolem nás není černobílý. Jistě, existují v něm opravdu tragické věci jako násilí a přírodní pohromy, ale co se týče našeho každodenního života, posuzování věcí stylem „dobré/špatné“ je omezující, vytváří zbytečné překážky a vede ke vzniku černobílého myšlení. Když označíte něco za „špatné“, přicházíte o příležitost zjistit, jak to může být dobré.

LASIČKOVÉ SLOVO Č. 4: ZKUSIT Slovo „zkusit“ vždy předpokládá možnost selhání. Zamyslete se nad tím.

Když vám někdo řekne, že se vás pokusí vyzvednout na letišti, budete se spoléhat na to, že to opravdu udělá? Ani náhodou. V tomto konkrétním případě si uvědomujete, že existuje nemalá šance, že pro vás na letiště vůbec nedorazí. Na druhou stranu, pokud vám někdo řekne, že vás na letišti vyzvedne, věříte mu to. Pokud si řeknete, že se pokusíte držet dietu 40

Game changers

nebo si zkusíte přečíst nějakou knihu, podvědomě už plánujete neúspěch.

A opravdu to nedokážete.

Jack Canfield se během svých přednášek pravidelně pokouší demonstrovat efekt slova „zkusit“. Požádá své obecenstvo, aby si něco (poznámkový blok, pero nebo cokoliv jiného, co je zrovna po ruce) položili na klín a zvedli to. Jakmile to udělají a příslušnou věc si poté položí zpět, Jack řekne: „A tentokrát to zkuste zvednout.“ Každého diváka to zmate a na chvilku se nikdo ani nepohne. Následně začne pár lidí zvedat svůj předmět, ale je vidět, že s tím mají problém, ačkoliv před malou chvílí jej zvedli bez sebemenšího úsilí. Jako kdyby najednou vážil o několik kilogramů více. Je tomu tak proto, že když uslyšíte slovo „zkusit“, předpokládáte, že cokoliv, co se „pokusíte“ udělat, nemusí být možné.

Jde o tohle. Pokud chcete být lepším člověkem, chcete přimět svůj mozek, aby naplno využíval svůj potenciál. Nechcete, aby si hledal záminky pro neúspěch. To ale neznamená, že musíte udělat všechno, co se od vás požaduje. Pokud dojdete k názoru, že něco nepředstavuje nejlepší využití vašeho času a mentální energie, upřímně, jasně a laskavě odmítněte. Pokud se ale rozhodnete do něčeho pustit, pusťte se do toho naplno. Jak kdysi řekl Mistr Yoda: „Zkusit neexistuje. Jen udělat.“ Myslíte si, že své mimořádné schopnosti v Síle získal jen tím, že se o to pokusil? Opravdu ne. Když se budete o cokoliv jen „pokoušet“, nic si neosvojíte.

Akční položky  Požádejte někoho v práci a doma, aby vás upozornil, když použijete některé z lasičkových slov, a dal vám pokutu 5 Kč. Nasbírané peníze pak můžete dát na charitu nebo si za ně koupit kávu do kanceláře.  V textovém editoru, který používáte, si nastavte Automatické opravy tak, aby zvýrazňovaly všechna lasičková slova, která napíšete, takže je budete muset přepsat na slova, která budou více reflektovat pravdu. Překvapí vás, jak tato častá upozornění motivují změnu chování!

Doporučený poslech  J J Virginová, „Fighting for Miracles“, Bulletproof Radio, epizoda 386.  J ack Canfield, „Go Beyond Chicken Soup & Confront Your Fears“, Bulletproof Radio, epizoda 471.

41

Nezaměřujte se na své slabé stránky, oslabuje vás to

Doporučená četba  JJ Virginová, Miracle Mindset: A Mother, Her Son, and Life’s Hardest Lessons.  Jack Canfield a Janet Switzerová, Pravidla úspěchu: Jak se z místa, kde jste, dostat tam, kde chcete být.

42

Strach je zabiják mysli Získejte díky sexu ty nejlepší drogy Brzké vstávání z vás dobrého člověka nedělá Nejezte jako neandrtálec, jezte jako vaše babička Honem! Meditujte rychleji Dýchejte v lese, a ne ve vaně Vděčnost je silnější než strach

Takto zní některé ze zákonů, které Dave sestavil, aby vaše cesta za hacknutím těla i mysli byla jednodušší. Jak sám říká: „Kéž bych měl informace obsažené v této knize (a byl dost moudrý na to, abych je bral v potaz) před dvaceti roky, když jsem byl nešťastný, tlustý a pomalý a život byl neustálý boj, protože jsem se honil za nesprávnými věcmi, a divil se, že nejsem šťastný, jakmile jsem jich dosáhl.“ Kniha Game changers nabízí praktické rady, které můžete okamžitě aplikovat ve svém životě a těžit z nich. Od zkrocení strachu a úzkosti přes rychlejší a efektivnější rozhodování až po vytváření užitečných návyků, cvičení vděčnosti a další postupy, které změní život i vám.

Buď te chytřejší, rychlejší a šťastnější!

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 420 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2009

ISBN 978-80-7413-437-1

9 7 8 8 0 7 4

1 3 4 3 7 1

GAME CHANGERS

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

DAVE ASPREY

Slavný BIOHACKER Dave Asprey se s vámi podělí o převratné informace, které nashromáždil z rozhovorů s tzv. „game changers“, lidmi, kteří mění sebe, aby mohli měnit svět.

Co lídři, inovátoři a nezávislí lidé dělají, aby zvítězili

DAVE ASPREY PROFESIONÁLNÍ BIOHACKER