Naučte se fotografovat portrét kreativně by Zoner Press

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

KREATIVNĚ

BRYAN PETERSON je profesionální fotograf, mezinárodně uznávaný školitel a autor řady knih, které patří k nejprodávanějším na celém světě a které se staly bestsellery i na českém trhu: Naučte se vidět kreativně, Naučte se exponovat kreativně, Naučte se fotografovat digitálně, Portrét – naučte se fotografovat kreativně, Naučte se používat expoziční čas kreativně a Naučte se fotografovat detail kreativně.

Peterson

JAK NA SKVĚLÉ FOTOGRAFIE LIDÍ Skvělé portréty jsou více než pouhý „záznam obličeje“. Odhalují jeden z milionu intimních lidských okamžiků, které tvoří život. V knize Naučte se fotografovat portrét kreativně proslulý fotograf Bryan Peterson ukazuje, jak rozpoznat ty správné „aha!“ momenty, zachytit je navždy a nespoléhat se na šťastnou náhodu. Svým originálním přístupem vysvětluje, co dělá fotografii nezapomenutelnou, jak nalézt témata, s nimiž se každý může ztotožnit, a jak využít světlo, nastavení a expozici k odhalení zázraku a radosti v každodenním životě.

Portrét

N A U Č T E S E F O T O G R A F O VA T

Portrét

KR E AT IVN Ě

NAUČTE SE FOTOGRAFOVAT

DOPORUČENÁ CENA: 399 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2011

ISBN 978-80-7413-433-3

9 7 8 8 0 7 4

1 3 4 3 3 3

Bryan Peterson

N A U Č T E S E F O T O G R A F O V AT

Portrét KREATIVNĚ

Věnováno každému, kdo hrál nějakou roli – ať už velkou, nebo malou, záměrně, či nevědomky – v mé tvorbě a pomohl mi si fotografování lidí zamilovat, a Kungovi: „Děkuju, kamaráde.“

ISBN

978-80-7413-433-3

Nové přepracované vydání knihy Portrét – naučte se fotografovat kreativně

Jak na skvělé fotografie lidí

Bryan Peterson autor bestselleru Naučte se exponovat kreativně

OBSAH

Předmluva

K APITOLA 1

Porozumění člověku

Psychologie 101

Oslovování lidí

Pozorování lidí

Lidé a jejich prostředí

Lidé a jejich oblečení

Tvář jako malířské plátno

K APITOLA 2

Jak s lidmi pracovat

Vybírejte si ty správné lidi

Jak obejít stud

Póza versus přirozenost

Lidé jako témata

Lidé při práci

Lidé při zábavě

Modelky a modelové

K APITOLA 3

Světlo

Význam světla

Přední světlo

Boční světlo

Protisvětlo

Rozptýlené světlo

104

Polostín

106

Náročné expozice

109

K APITOLA 4

Komponování strhujících portrétů

118

Co je to kompozice?

120

Vyplňte záběr

123

Formát na výšku

126

Pravidlo třetin

131

Úhel pohledu

133

Lidé a abstraktní pojetí

139

Propracování objektu

148

Měřítko

154

Pozadí

158

Expoziční čas

163

Volba clony

171

Volba objektivu

181

Umělé osvětlení

184

Dvojitá expozice ve fotoaparátu

188

O autorovi

190

N AU Č T E S E F OTO G R A F O VAT P O R T R É T K R E AT I V N Ě

Lidé a jejich oblečení Když vstoupíte do nemocnice a promluví na vás osoba v bílém plášti, není pochyb, že se jedná o lékaře. Kdyby měl na sobě tentýž člověk obnošené džíny a šedé tričko, možná byste začali pochybovat o jeho profesní způsobilosti. Pro spoustu lidí je oblečení důležitý barometr naznačující, zda se jedná o bohatého nebo chudého člověka, liberála nebo konzervativce, člověka hravého nebo vážného, skromného nebo vlivného. Jednoduše řečeno, oblečení (i jeho nepřítomnost) určuje nebo nově vymezuje osobnost a charakter. Kolik policistů budí respekt i po tom, co si svlékne uniformu? U kolika kněžích a duchovních poznáte, že patří k církvi, když si sundají kolárek? Obhájci si velmi dobře uvědomují, jakou moc oblečení má, takže jakmile dorazí k soudu obžalovaný – původně zarostlý chlapík v odraných hadrech – s novým sestřihem a v obleku s kravatou, má nakročeno ke zproštění viny. Většině lidí slouží oblečení jako takové první vodítko k zařazení člověka a okamžité odpovědi na otázku „čím se asi živí?“, přestože z velké části se jedná jen o domněnky. Portrét hasiče v uniformě nebo důlního dělníka s osvětlenou helmou nás nenechá na pochybách, pokud jde o to, jak tito lidé tráví část svého každodenního života. V řadě případů také díky oblečení okamžitě identifikujeme národnost člověka nebo kulturu, ze které pochází. Kdyby se například procházel ulicemi New Yorku mladík v bavorských krátkých kožených kalhotách s kšandami, spousta kolemjdoucích by zřejmě poznamenala: „Ten je určitě z Německa nebo ze Švýcarska.“ Podobné by to bylo s holohlavým pětatřicetiletým mužem v sandálech oděném v jasně oranžovém hábitu – hned bychom si ho zařadili jako buddhistického mnicha. Je pravda, že takoví lidé bijí více do očí, když se objeví někde mimo své běžné prostředí, zároveň s nimi však přichází závan „jiného“, nebo spíše širšího světa. A konečně, kolik z nás se měsíce lopotilo v práci po boku kolegů, co jsme si jich pomalu ani nevšimli, dokud se nekonala nějaká neformální akce? Když máte najednou možnost poznat blíže lidi, se kterými jste se doposud potkávali jen v práci, můžete si uvědomit, že vaše každodenní pracovní úřednické nebo dělnické „uniformy“ vystřídalo nápadnější a více vypovídající oblečení. Myslete na to při fotografování, jelikož oblečení dokáže podpořit i „zamlžit“ jádro vaší výpovědi o fotografované osobě.

Na snímku těchto dvou děvčat, která přijela na trh nedaleko města Turmi v jihovýchodní Etiopii, vidíme jejich živé, pestrobarevné šaty tolik odlišné od standardního oděvu žen v USA, v Asii nebo v Evropě, jasně vypovídající o tom, že se jedná o Afričanky. NIKON D500, OBJEKTIV NIKKOR 18300 MM, 100 MM, F/11, 1/125 S, ISO 400, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

N AU Č T E S E F OTO G R A F O VAT P O R T R É T K R E AT I V N Ě

Nikdy dřív jsem za den nevypil tolik čaje jako tento den v malé vesničce Myotin v Myanmaru. Za tři hodiny jsem měl devět šálků. Čaj tu očividně pili všichni, takže se zdálo příhodné fotografovat každého právě se šálkem čaje. Tady jsem využil příležitosti, abych spolu s pestrobarevnými šaty a šálkem čaje staré paní ukázal její dlaně a chodidla, poznamenaná dlouhými roky každodenní dřiny na nedaleké burákové plantáži i doma v kuchyni. NIKON D810, OBJEKTIV NIKKOR 24120 MM, F/11, 1/100 S, ISO 500, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

Jak jsem tak procházel úzkou uličkou v indickém Jodhpuru, zaslechl jsem zvuk televize. Když jsem se za tím zvukem ohlédl, uviděl jsem zhruba pět metrů před sebou dveře. Byly mírně pootevřené a vyčuhovaly z nich dvě nohy – ano, to mi naprosto stačilo, takže jsem zvedl k oku svůj Nikon D500 s objektivem Nikkor 18-300 mm, lehce si scénu přiblížil na 120 mm a ty nohy ve dveřích zvěčnil přesně tak, jak zde vidíte. Jelikož jsem stál ke dveřím zešikma, bylo potřeba se trochu zamyslet nad hloubkou ostrosti, jinak by část scény byla rozostřená. Já chtěl mít ostré všechno, takže jsem nastavil clonu f/13 zaručující dostatečnou hloubku ostrosti. Expoziční čas jsem pak upravil na 1/200 s, přičemž indikátor expozice (expozimetr ve fotoaparátu) ukazoval podexpozici -2/3, a stiskl jsem spoušť. (Zajímá-li vás, proč podexpozice -2/3, více vám prozradí Poznámka k záměrnému podexponování na následující straně.) NIKON D500, OBJEKTIV NIKKOR 18300 MM, F/13, 1/200 S, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

J A K S L I D M I P R ACO VAT

Dlaně a chodidla Jedním z mých oblíbených témat jsou dlaně a nedávno jsem se se stejným zájmem začal dívat i na chodidla. Ruce fotografuji přes dvacet let a nezdá se mi, že by se toto téma mělo v dohledné době snad vyčerpat. A teď, když jsem se začal věnovat i chodidlům, mi nezbývá, než se modlit, abych byl v příštím životě taky fotograf a mohl v tom pokračovat, jelikož jen tato dvě témata vydají hned na několik životů!

Poznámka k záměrnému podexponování Skoro všechno rád fotografuji mírně podexponované, abych snímkům dodal trochu kontrastu a barevné intenzity navíc. Obecně volím -2/3 expozice. To znamená, že když začnu nastavením clony, expoziční čas pak upravuji tak dlouho, dokud indikátor expozice fotoaparátu neukazuje -2/3. Pokud tedy v této knize mluvím o „správné“ expozici, mám tím vlastně na mysli záměrné podexponování -2/3.

N AU Č T E S E F OTO G R A F O VAT P O R T R É T K R E AT I V N Ě

CVIČENÍ

Jak skrze člověka vyjádřit myšlenku

Často se mě lidí ptají, kde hledat inspirativní „myšlenky“, ze kterých vzniknou kreativní a působivé fotograﬁe, a na to se dá jen důrazně odvětit, že jedna jediná odpověď neexistuje – určitě ale existuje jedna spolehlivá osa, kolem které se většina nápadů točí, a to je jednoduchá otázka: „Co kdyby…?“ Níže připojuji krátký seznam několika „mouder“ – možná vám pomohou vyvolat to kouzlo, které hledáte, potkají-li se s tím „správným“ člověkem. Úspěch vašich snímků bude do velké míry záviset na tom, jakou osobu si nakonec vyberete a jak velkou část záběru zaplní. Měla by to být žena, muž nebo dítě? Měla by být oblečená nenuceně, nebo formálně? Měla by zabírat velkou část záběru, nebo jen kousíček? Volba je samozřejmě na vás, jelikož jste to koneckonců vy, kdo je tu v roli fotografa i „šéfa či šéfky castingu“. 

Člověk se nezhroutí pod tíhou svého nákladu, ale vyčerpáním z cesty, po kterou ten náklad nese.



Na vrcholu bývá člověk sám, to vysvětluje moji touhu ničeho nedosáhnout.



Na začátku cesty dlouhé tisíc mil je jeden malý krok.



Stoupejte ke hvězdám krůček po krůčku.



Trpělivost je věrnou společnicí moudrosti.



Pokud je jasné srdce, není žádná obloha zatažená.



Jakmile máme více vzpomínek než snů, znamená to, že jsme zestárli.



Velkolepá díla nevyžadují sílu, ale vytrvalost.

Představte si, že dennodenně – tj. sedm dní v týdnu – barvíte osm hodin látky. Pracujete venku, ale pod střechou z vlnitého plechu, která vás má ochránit před deštěm, co se tu ovšem vyskytuje jen vzácně. Venkovní teplota většinu dní v roce dosahuje minimálně 30 stupňů Celsia, jenže tady pod tou plechovou střechou a s párou z van s vařícími se barvami a žárem od ohně pod nimi se teplota rychle vyšplhá na dobrých 45 stupňů. A kolik vám za to platí? Nějakých deset dolarů za den. A přesto dokážete být tak šťastní! Další ukázka, že štěstí má mnoho podob a je to věc rozhodnutí. NIKON D500, OBJEKTIV NIKKOR 18300 MM, F/16, 1/800 S, ISO 3200, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

J A K S L I D M I P R ACO VAT

Teď možná přemýšlíte, jak se k pracujícím lidem přiblížit. Zavítejte do nějakého motorestu pro řidiče kamionů, kde určitě potkáte nějaké ochotné objekty a možná vám i někdo z nich nabídne, jestli mu na cestě nechcete dělat společnost. Až vás příště po ránu vzbudí popelářské auto a hlasité řinčení skla z právě vyprazdňovaného kontejneru, běžte se pozdravit s popeláři a svěřte se jim se svým plánem. Jeďte se podívat na nějakou malou pilu a zeptejte se, kde se v okolních lesích právě kácí. Vydejte se do nejbližšího přístavu a popovídejte si s lidmi pracujícími v závodě na zpracování ryb. Najděte si v okolí nějakou pěstitelskou školku a zeptejte se zahradníků, jestli je můžete doprovázet, až vyrazí s výpěstky do terénu. Fotografovat lidi při práci má smysl už jen díky příležitosti vidět, zažít a zaznamenat, jak se živí ostatní, zejména pokud vy sami manuálně nepracujete. K tomu získáte lepší orientaci, co se tématu práce týče, a poznáte důvody, proč lidé dělají, co dělají.

S V Ě T LO

Boční světlo Boční světlo dopadá na objekt ze strany a osvětluje jen polovinu objektu, zatímco druhá polovina je skryta ve tmě. Taková kombinace světla a stínu vytváří kontrast a je velmi působivá. Boční světlo představuje jednoznačně to nejdramatičtější ze všech typů osvětlení. Objekty zahalené bočním světlem budí dojem nekalých úmyslů, nebezpečí i intimity. Vzájemným působením světla a stínu se odkrývá a definuje forma, jelikož část tváře či těla objektu je osvětlená, zatímco zbytek zůstává ve stínu. Zkušení fotografové volí boční světlo, když chtějí zachytit například drsnou kůži na rukách nebo vrásky ve tváři. Také vědí, že pokud mají fotografovat venku, nejlepší doba pro boční světlo, aby byl jeho účinek co největší, nastává brzy po ránu a vpodvečer. Boční světlo nabízí široké možnosti, co se expozice týče. Můžete například přeexponovat světla, abyste zachytili detaily ve stínech. Nebo se třeba rozhodnete podexponovat světla, a tak oblasti ve stínu proměnit na výsledném snímku v černočernou tmu. A jindy se vydáte zlatou střední cestou. V takovém případě by bylo potřeba exponovat vícekrát (provést tzv. expoziční bracketing), nicméně od doby, co drtivá většina z nás fotografuje digitálně, mi tato technika připadá zbytečná. Pokud fotografujete na film, provedete expoziční bracketing, a to následovně: pořídíte jeden snímek s normální expozicí tak, jak ji naměří expozimetr, a pak ještě dva další – o 1 expoziční stupeň přeexponovaný a o 1 expoziční stupeň podexponovaný oproti tomu původnímu. Ale jak jsem řekl, fotografujete-li digitálně a do formátu RAW, stačí vám jeden snímek, který pak zvládnete doladit v postprodukci.

 S nadšením jsem vtrhl do společného prostoru ekopenzionu, kde jsem narazil na Situ ze zdejšího personálu, a snažil jsem se jí vysvětlit svou neovladatelnou touhu ji právě teď vyfotografovat: „To kvůli tomu neuvěřitelnému směrovému, nízkému a teplému podvečernímu světlu, co dopadá sem do místnosti a za chvíli bude pryč, a páni, vážně by z toho mohla být úžasná fotka, jestli mi teď obětuješ půl minuty svého času a klekneš si nebo dřepneš přesně sem, aby ti to světlo dopadalo do tváře!“ A pak už jsem se musel nadechnout. Po pěti vteřinách Sita odpověděla: „Jasně,“ a výsledkem je vážně moc pěkný portrét. Jak je zřejmé, kdybych nenašel někoho nebo něco, co bych do toho tenkého pásu světla dopadajícího na stěnu umístil, byla by to veliká škoda. Proto jakmile uvidíte podobný úkaz, všeho nechte, popadněte fotoaparát a nějaký ten (doufejme) ochotný objekt, kterému ono nízké boční světlo bude dopadat do tváře, a ten prchavý okamžik navždy zvěčněte. NIKON D500, OBJEKTIV NIKKOR 18300 MM, F/7.1, 1/640 S, ISO 100, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

N AU Č T E S E F OTO G R A F O VAT P O R T R É T K R E AT I V N Ě

Boy in Mid-Flight je slavná fotograﬁe světově proslulého fotografa Stevea McCurryho pořízená v indickém Jodhpuru. Snímek je z roku 2007 a je na něm zády k fotoaparátu malý kluk v typické úzké uličce, jak utíká pryč, je zachycený ve vzduchu právě po odrazu a po levé straně je ikonická modrá zeď s červenými obtisky dlaní. Osm let nato jsem v Jodhpuru hrou osudu zažil neuvěřitelnou věc. Vyrazil jsem za svítání do starého města a do hodinky jsem narazil na tutéž úzkou uličku s čerstvými obtisky dlaní na zdi. Měl jsem štěstí a zrovna kolem procházela žena v červeném, kterou jsem stihl zachytit v pásu světla nízkého ranního slunce dopadajícího na modrou zeď s obtisky. Už jen proto, že ta žena měla na sobě červenou barvu, jsem ten okamžik považoval za šťastnou náhodu. Po pořízení snímku se žena zastavila a dala se se mnou do řeči a jistě si dokážete představit, jak mě překvapilo, když se mě zeptala, jestli znám fotografa Stevea McCurryho – to bych opravdu nečekal! „A proč se ptáte?“ Opáčil jsem, když jsem řekl, že Stevea McCurryho znám, i když osobně jsme se nikdy nesetkali. Odpověď té ženy mi vyrazila dech – ten utíkající kluk byl její syn! Páni. NIKON D810, OBJEKTIV NIKKOR 24120 MM, F/16, 1/400 S, ISO 400, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

K APITOLA 4

KOMPONOVÁNÍ STRHUJÍCÍCH PORTRÉTŮ

N AU Č T E S E F OTO G R A F O VAT P O R T R É T K R E AT I V N Ě

Co je to kompozice? Fotografická kompozice se, do jisté míry, zakládá na řádu a struktuře a každá výborná fotografie vděčí za svůj úspěch velkou měrou právě kompozici, tj. tomu, jak jsou uspořádány její jednotlivé prvky. U každého dobrého snímku je při sestavování působivé kompozice ve hře několik proměnných. Člověka lze zachytit malého a v dálce jako součást dramatického panoramatu krajiny. Můžete celý záběr odshora dolů a zprava doleva vyplnit davem sledujícím fotbalové utkání a „odříznout“ hráče na hřišti i nebe nad tím vším. Dá se zvolit pozadí, které s objektem ladí, ale i pozadí v šokujícím kontrastu s objektem. Máte možnost zdůraznit životem poznamenanou, ustaranou tvář záběrem zblízka, či udělat krok zpátky a soustředit se kromě tváře třeba i na ruce porodníka, které přivedly na svět tolik dalších „objektů“. Kromě toho můžete také využít dvě specifické charakteristiky vlastní každé úspěšné kompozici: napětí a rovnováhu. Napětí znamená vztahy mezi jednotlivými prvky na fotografii a ovlivňuje divákovy emoce. Rovnováha souvisí s organizací vizuálních prvků a pomáhá divákovi určit smysl fotografie. Při komponování snímků zjistíte, že se někdy těžko hledá co nejlepší pozice pro váš objekt. Platí to zejména v situacích, kdy fotografujete lidi v prostředí, které má upozornit na něco z jejich charakteru či na jejich profesi. Tady je vždy potřeba dát si pozor, aby v záběru nebylo nic nepodstatného, co by od hlavního sdělení odvádělo pozornost. Představte si třeba rozebraný Chevrolet z roku 1957 na příjezdové cestě nějakých deset metrů za vaší dcerou cákající se v bazénu – auto s touto scénou nijak nesouvisí, takže by určitě nemělo být v záběru vidět.

Až do tohoto dne jsem neuměl plně ocenit pohyby umývačů oken, co by se daly přirovnat k pohybům dirigenta nějaké symfonie či zapálené učitelky v první třídě píšící křídou na tabuli abecedu, jedno veliké písmeno za druhým. Ruka toho umývače se nezastavila, ale okna v hotelovém vestibulu byla dost vysoká, takže jsem měl k dispozici nějakých pět minut, abych pořídil pár snímků s expozičním časem 1/500 s, než se přesunul na další místo v otevřeném stínu. Proč 1/500 s? Kvůli pohybu té pravé ruky. A abych vysvětlil tu modrou barvu skla: nemůže za ni modrá obloha, ale spíš zabarvení hotelových oken. Ano, bylo slunečno, nebe bez mráčku, ale v tuto dobu (poledne) by nebe nikdy tak modré nebylo. NIKON D500, OBJEKTIV NIKKOR 18300 MM, 117 MM, F/11, 1/500 S, ISO 200, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

120

N AU Č T E S E F OTO G R A F O VAT P O R T R É T K R E AT I V N Ě

Orámování v záběru Jeden ze zaručených způsobů, jak vytvořit poutavější snímek, představuje zakomponování nějakého objektu do popředí. Ten přiláká pozornost a poslouží jako rám pro hlavní objekt snímku v pozadí. Tato technika se často označuje jako „orámování v záběru“. Aby se to povedlo, nesmí orámování – objekt v popředí – působit rušivě. Vyberte si takový, který uvede oko dovnitř do záběru a hlavnímu objektu poslouží jako rám, ale na první pohled si ho v podstatě ani nevšimnete. Také se sami sebe zeptejte: Když ten objekt v popředí odstraním, bude mi tam chybět? A pokud ho tam nechám, bude celková kompozice lepší? Je-li odpověď „ne“ – třeba proto, že popředí celkové kompozici příliš dominuje nebo funguje spíše jako rušivý prvek než jako doplněk – pak to znamená, že se orámování nepovedlo.

„Orámování v záběru“ – často pomocí oken a dveří – je jednoduchá a účinná kompoziční technika, a přesto ji fotografové při portrétování využívají tak málo. Téměř pokaždé díky tomu fotografie získá více „vrstev“ a mezi popředím a pozadím vznikne mírná hloubka, a proto není divu, že fotografie pak působí až trojrozměrně. Skoro celý ten den jsme s Natt strávili fotografováním ve starém Blue City (indickém Jodhpuru) a vpodvečer jsme se náhle ocitli u prostorné verandy jednoho opuštěného domu s tím osamělým paprskem slunce, „úpěnlivě prosícím“ o zvěčnění. Nenechal jsem se přemlouvat a i Natt té naléhavé žádosti ráda vyhověla. Dynamický rozsah dnešních digitálních senzorů značně překračuje možnosti kinofilmu a toto je jeden z příkladů, kdy tak široký rozsah přijde více než vhod, jelikož umožňuje správně exponovat Natt stojící v paprsku světla i detaily a barvy částečně zastíněné verandy. Všimněte si té „vrstevnatosti“ snímku a hloubky mezi popředím a pozadím. Tak se dá s „orámováním v záběru“ čarovat. Jelikož jsem byl celkem blízko a potřeboval jsem dostatečnou hloubku ostrosti od popředí po pozadí, uchýlil jsem se k nastavení „vyprávěcí“ clony f/16, což nedělám moc často. Kdybych tady použil clonu f/8 z kategorie, které říkám „Není to jedno?“, modrá stěna v popředí by určitě nebyla ostrá. S citlivostí ISO nastavenou na 800 kvůli ubývajícímu světlu jsem se pak dostal na expoziční čas 1/125 s, se kterým se dá ještě snadno fotografovat i z ruky. Netrvalo to ani deset minut a ten paprsek světla byl pryč. A ještě jedna závěrečná poznámka k „orámování v záběru“: ne všechna okna a ne všechny dveře poslouží jako dobré rámy. Přejete-li si zakomponovat do snímku nějaké konkrétní okno či dveře, vybírejte obezřetně a berte ohled na barvu, povrchovou strukturu i bezprostřední okolí. Pamatujte, že má fungovat jako doplněk a nerušit. NIKON D500, OBJEKTIV NIKKOR 18300 MM, 50 MM, F/16, 1/125 S, ISO 800, WB DENNÍ SVĚTLO / SLUNEČNO

150

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

KREATIVNĚ

Peterson

Portrét

N A U Č T E S E F O T O G R A F O VA T

Portrét

KR E AT IVN Ě

NAUČTE SE FOTOGRAFOVAT

DOPORUČENÁ CENA: 399 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2011

ISBN 978-80-7413-433-3

9 7 8 8 0 7 4

1 3 4 3 3 3

Bryan Peterson