Nic není problém

Page 1

Texts © Petr Agha, David Böhm, Ondřej Buddeus, Jiří Franta, Rostislav Koryčánek, Vladimir 518 © Nadační fond 8SMIČKA, 2023

ISBN 978-80-908957-0-6

Obsah Nic není problém David Böhm Vladimir 518 Jiří Franta 8 + 130 Mysli kolektivně, jednej individuálně Rostislav Koryčánek 60 Radikální čin? Neoficiální umění, veřejný prostor a kapitalismus platforem Petr Agha 82 Čtyři meditace o (ne)veřejném prostoru Nothing is a Problem Ondřej Buddeus 110 272 5

Nic není problém

David Böhm

Vladimir 518

Jiří Franta

8

PŘED (NIC)

Rozmazání hranic, rozmazaná tužka, rozostření, kdo co dělá a kde. Kolaps hranic mezi veřejným a soukromým.

Sedíme u stolu a chrlíme nápady, je to jako nenažraná hostina imaginace, jako fotbalovej zápas o třech stranách hřiště a s několika míči ve hře.

Nevím, co nás čeká. Něco se stane, jsem zvědav a těším se. Zatím se spoléhám na tušení a intuici. Z hromady nápadů postupně prosévaných zůstal v sítku jen jeden, na něm jsme se shodli.

Jsem nadšenej z faktu, že jsme se domluvili na absolutní redukci konceptu na jeden důraznej čin, a to je přenesení našich kreseb na stěny bytů v Humpolci a okolí.

DB V 518 JF 9
38
39
50
51

Mysli kolektivně, jednej individuálně

Rostislav Koryčánek

60

V posledních dvaceti letech se s různou mírou intenzity

zaobírám tématem veřejného prostoru a uměleckého díla v něm a při osobní rekapitulaci tohoto období jsem zaskočen, jakou proměnou moje nahlížení na veřejný prostor, třeba i ozvláštněný uměleckým dílem, prošlo. Pokud bych měl uvést, v jakém myšlenkovém nastavení se moje úvahy o umění ve veřejném prostoru vyvíjely, musel bych doznat, že od romantické (heideggerovské) představy o uměleckém počinu, který prosvětluje pustinu postsocialistického města, přes umění znejišťující a narušující naše představy o vnímání a užívání veřejného prostoru až k využívání uměleckých počinů pro legalizaci mocenských nebo podnikatelských zájmů před veřejností. Provedené subjektivní shrnutí zároveň provokuje k otázce, jak by mohla vypadat objektivizovaná historie veřejného prostoru a uměleckých vkladů v něm. A pro začátek by určitě stačilo ohraničit toto zkoumání českou polistopadovou historií. Výchozí výzkumné schéma pro toto období by mohlo být zarámováno proměnou totalitním systémem ovládaného a kontrolovaného prostoru v médium demokratické diskuze. I když výchozí teze zní srozumitelně a vypadá přímočaře, obávám se, že zodpovědné popsání umění ve veřejném prostoru v Česku by byl náročný mentální výkon. Přestože už jen definice veřejného prostoru jako opaku soukromého nám ledasco zjednoduší, nenapomůže k porozumění. Pro pochopení fungování veřejného prostoru ve vztahu k jednotlivým aktérům je potřeba vzít do hry jeho základní kvality. Například sdílení a prostupnost.

■ Od provokace ke sdílení

Když v roce 2008 dostal Dům umění města Brna od svého zřizovatele za úkol vytvořit sochařskou přehlídku v exteriéru historického centra města, vyprovokovalo to nekonečnou sérii debat, přesvědčování a emotivních výměn názorů o tom, co by taková sochařská výstava v exteriéru města měla znamenat. Výchozí představou brněnských politických reprezentantů byla umělecká přehlídka, která by vystavenými artefakty zkrášlila, zútulnila a „zfotogeničtila“ město. Na druhé straně stálo rozhodnutí realizačního týmu ukázat možnosti uměleckých přístupů k veřejnému prostoru a rozšířit škálu aktivit, které je možné v doposud

61

Jitka a Květa Válovy

Skleněná mozaika ve Výzkumném ústavu

automatizačních prostředků v Praze-Michli, 1978 foto Alexandr Němec (2022)

Jitka a Květa Válovy

Skleněná mozaika ve Výzkumném ústavu automatizačních prostředků v Praze-Michli, 1978 foto Oldřich Pernica, archiv sester Válových

70
71

Neoficiální umění, veřejný prostor

a kapitalismus platforem

Radikální čin?
Petr Agha 82

Veřejný prostor je místem, kde se od jednotlivců očekává, že se přizpůsobí společenským normám. Veřejné prostory tak plní zásadní funkci při udržování společenského řádu a soudržnosti. Freud ve své knize Das Unbehagen in der Kultur psal o napětí mezi touhami a instinkty jedince a požadavky společnosti, toto napětí považoval za příčinu lidského neštěstí. Navrhoval, že by umění mohlo sloužit jako nástroj, jehož prostřednictvím mohou jedinci společensky přijatelným způsobem vyjádřit a sublimovat své touhy a přispívat tím k větší míře sociální soudržnosti. Nicméně, veřejný prostor také slouží k udržování statu quo, k posilování stávajících mocenských struktur a také k marginalizaci či vylučování hlasů a perspektiv, které se dominantnímu narativu vzpírají. Dominantní symbolický řád, který tento prostor ovládá, se opírá o různé formy vizuální a materiální kultury, včetně architektury a urbanismu. Veřejný prostor tedy není neutrální arénou, ve které se odehrává spor mezi touhami jednotlivce a potřebami společnosti, je to také místo, kde různé sociální skupiny soupeří o kontrolu nad symbolickými zdroji, jež utvářejí naši kolektivní identitu.

Vztah mezi politickou mocí a uměním je tedy složitý a mnohotvárný. V některých společnostech byly politická moc a umění úzce propojeny, vládci a elity si objednávali umění jako prostředek vyjádření své moci a autority. Například v období renesance poskytovali bohatí mecenáši, jako rodina Medicejů ve Florencii, finanční podporu umělcům, jako byli Michelangelo a Leonardo da Vinci, kteří tak mohli vytvořit některá z nejslavnějších uměleckých děl v historii. Umění bylo nástrojem propagandy těch, kteří byli u moci, a sloužilo k posílení dominantní ideologie a udržení společenské kontroly, s pomocí památníků a nástěnných maleb ve starověkých civilizacích až po tvorbu politických plakátů a reklam v moderních demokraciích.

Umění může také představovat pro stávající politickou moc hrozbu, pokud zpochybňuje status quo nebo vyjadřuje nesouhlas. Nejen v historii se různé režimy snažily potlačit umění, které vnímaly jako svoje ohrožení. Mnozí umělci politickou moc zpochybňovali a podvraceli, často pomocí satiry, ironie a subverze. Umění tedy může sloužit také jako mocný nástroj společenské a politické kritiky. Budeme-li

83
90
91

meditace o (ne)veřejném prostoru

Čtyři
Ondřej Buddeus 110

■ Krajina gest a metoda záznamu

Obešel jsem Humpolec velmi pomalou chůzí. Všímal jsem si drobných událostí a zaznamenával je. Drobné byly jednak proto, že se žádná velká nestala, jednak proto, že jsem městem procházel s pozorností zostřenou právě k nim. Zajímala mě gesta všednodennosti a mikroudálosti, které se nacházejí na rozhraní privátního i kolektivního, subjektivního i veřejného. Privátního proto, že pohnutky k těmto efemérám jsou často nezapříčiněné nebo jen částečně zapříčiněné místem, kde se odehrály; a veřejného tím, že je sdílený prostor nese a přijímá – vnímáme je jako banální součást běžného cvrkotu. Pracovním nástrojem pro mě byla jemně modulovaná všímavost: pokud si představíme škálu mezi úplnou ignorancí a naprostou pozorností, citlivost jsem měl nastavenou zhruba ve třech čtvrtinách. V režimu úplné nevšímavosti bych totiž neviděl nic, respektive vše by působilo jako banální a nevýznamotvorné. Naopak s maximální pozorností bych nemohl udělat ani krok, protože zmínkotvornou by se stala jakákoli změna. Potenciál události by měla samotná změna denního světla, závan větru, přelet ptáka apod. Efemérní jevy, které jsem potkal, jsem zaznamenával na evidenční kartičky. Zápis byl jakousi post-momentkou, krátkým popisem toho, co vzniklo a v okamžiku opět zaniklo. Veřejný prostor, v němž se události odehrávaly, lze v tomto světle vnímat jako krajinu malých gest.

■ Křoví veřejného prostoru

Relativní novinkou současnosti je, že už zevšedněla donedávna „nová“ veřejná oblast, v níž zanechává významnou stopu samotná pozornost. Ve virtuálním veřejném prostoru je surovinou, která se těží, zaznamenává a monetizuje. Pozornost ve fyzickém veřejném prostoru stopu nezanechává. Děje se tam tedy něco, co by nám ještě před nedávnem připadalo samozřejmé a bezvýznamné: pozornost se tu (zatím) netěží, nezaznamenává ani nemonetizuje. Řečeno velmi jednoduše: můžete se na něco dívat a nikdo si toho nevšimne a nepoužije to ve svůj prospěch. I ve fyzickém prostoru se samozřejmě pracuje s pozorností, jejím záznamem a manipulací, děje se tak ovšem

111
49.5387603 N, 15.3558247 E 126
49.5402866 N, 15.3586614 E 127
138
139
Stavení 2 (6)

My jsme se tak trochu báli, že tady budeme mít Orlík nebo portrét Aleše Hrdličky.

Ne, ne, nic takovýho. Sem přemýšlíme o třech hlavách.

Dobrý den.

To je paní Veronika, je z Ukrajiny a bydlí nahoře na Lipnici. Nevím, jestli víte, v tom vládním objektu bydlí třicet sedm žen i s dětma, a ona nám tady teď chodí pomáhat.

Jak jsem pochopila, tak má zájem o umění, a když jsem říkala, že přijedete, tak se chtěla taky podívat. Manžel včera říkal, že budete možná potřebovat i nějaký víno, umělci z Prahy, říkal.

Moc děkujeme, ale my u toho naopak vůbec nepijeme. Potřebujeme se soustředit.

Asi budete používat nějaké barvy, že ano? Mám přinést kartony?

My máme, všechno tu zakryjeme.

My jsme o tom přemýšleli trošku dál, jestli se od nás očekává, že by potom ten náš prostor byl přístupný i pro veřejnost. Protože my bychom tomu byli klidně i otevřeni.

155
Byt 15 (11)

Kolik bylo celkově těch zájemců?

Hodně. My jsme to vybírali tak, aby se nám neopakovaly typy bytů.

Ale stejně se opakujou. Kdybyste třeba znali ještě někoho staršího, tak by nám to moc pomohlo.

Babičku.

Babičky jsou nejlepší.

Možná by to šlo, ona má v kuchyni ten gauč, nad ním hodiny, nic jinýho, tam by to sedlo. Celá velká prázdná stěna. Ale nevím, jestli by nám to u ní prošlo.

Já k ní dojdu, vyfotím to tam a uvidíme.

Tak to není kategorický ne. No tak výborně. Co pro to můžeme udělat?

Dát si kafe a sníst pár párků. Mám tady ty fotky – tady to neprojde, ale tady by mohlo, tam, kde byly kamna, nebo na chodbu vedle muflona.

239
266
DB 267

Poděkování:

... za důvěru a otevřenost, se kterou do toho šli:

Iveta Brázdová

Pavlína Čapková

Jana Čížková

Kateřina Čížková

Lenka Hájková

Marta Chadtová

Kateřina Jebavá

Mirek a Pavlína Jiříkovi

Kateřina Kučerová

Michal Matějček

Jarmila Neomytková

Ladislav Pecháček

Monika Váňová

Jana Vinglerová

Dětský domov Humpolec

Monika Benešová

Monika Čermáková

Lenka Černá

Martina Eremková

Martina Filipová

Tomáš Gabrhlík

Veronika Hejsková

Monika Jainterová

Eliška Ježová

Jitka Kristian

Michal Kubík

Eliška Papežová

Kateřina Rafajová

Luboš Rezler

Jiří Rokoský

Lukáš Svatek

Blanka Szurmanová

Alice Trunečková

Kateřina Vaňkátová

Romana Zápotočná

Eva Zelingrová

Petr Zíka

Bára a Zdeněk Rýznerovi

Tým 8SMIČKY

Výstavy, publikace, doprovodné programy a všechny další aktivity v zóně pro umění 8SMIČKA je možné realizovat díky

velkorysému daru společnosti HRANIPEX, a. s.

Děkujeme!

278

Fotografie:

David Böhm

Ondřej Buddeus

Eva Bystrianská

Jiří Franta

Pavel Horák

Jan Mudra

Martin Polák

Vladimir 518

Vojtěch Veškrna

279

Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 17. 6. do 1. 10. 2023

v zóně 8SMIČKA v Humpolci

Editoři: David Böhm, Vladimir 518, Jiří Franta

Texty: Petr Agha, David Böhm, Ondřej Buddeus, Jiří Franta, Rostislav Koryčánek, Vladimir 518

Redakční úpravy: Eva Hrubá

Přepis audio záznamů: Marcela Jeřábková

Knižní úprava: Štěpán Malovec, Martin Odehnal

Úprava reprodukcí: Michal Janata, Radek Typovský

Spolupráce: Bára a Zdeněk Rýznerovi, Martina Hončíková a kolektiv 8SMIČKY

Písmo: Circular Pro, Larish Neue

Papír: Fedrigoni – Arena White Rough 120/300

Náklad: 408 ks

Tisk: Tiskárna Helbich, a. s.

Vydal Nadační fond 8SMIČKA

Vydání první

Humpolec, 2023

ISBN 978-80-908957-0-6 8SMIČKA.COM Nic není problém

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.