Pro hospodářské dějiny českých zemí je stěžejní rok 1815, který znamenal návrat do mírového stavu po napoleonských válkách. Od roku 1821 byly v Žatci postupně bořeny městské hradby, čímž se podoba města výrazně posunula k té nám známé. Na místě hradební linie Pražského předměstí vznikla stromová alej a později navazující rozsáhlé parky.
Můžeme obecně říci, že žatecké prostředí bylo vždy konzervativní, mnoho avantgardních projevů zde nenajdeme. Stavebníci preferovali historismus a speciální styl německých architektů severu Čech, tzv. heimatstil. Ten reagoval na prudké změny ve společnosti, domnělý odklon od tradic, globalizaci a industrializaci. Architekti se často inspirovali typickými motivy regionu. V Žatci je nejvýznamnější stavbou heimatstilu vila továrníka Lüdersdorfa s charakteristickými znaky hrázděného zdiva, neomítaných cihel, dřevěných vyřezávaných detailů, okenic atd.
Časy se mění Mimořádnou prosperitu dvacátých let vystřídala hospodářská krize a vyostření společenské situace let následujících. V žateckém prostředí, kde byla většina podniků vlastněna německými nebo židovskými podnikateli, znamenala druhá světová válka a její výsledek nedozírné změny. Poválečné dekrety a znárodnění přelomu čtyřicátých a padesátých let udaly směr, jakým se měl žatecký průmysl dále ubírat. Z podniků, které pokračovaly v tradiční výrobě, můžeme jmenovat žateckou papírnu a šroubárnu, které provoz skončily po roce 2000… a žatecký pivovar, který prozatím všechny revoluce přečkal.
Žatecký spolkový pivovar
Industriální architektura se zprvu plně podřizovala funkci, její estetický aspekt byl druhořadý. Rostoucí význam průmyslu a kapitálu z něho pramenící však vzbudil zájem o vzhled a vnější výraz továren. Na fasádách často najdeme klasicistní a především novorenesanční zdobné prvky. Vzhledem k stavitelské i administrativní náročnosti industriálních staveb se architekti často profilovali na jeden druh realizace, např. na textilky, sklárny nebo pivovary. V žateckém regionu byla samozřejmě vítaná specializace na stavby pro zpracování chmele.
Mendelova továrna
Důležité výrobní objekty ale vznikaly i v dalších částech města. Už od roku 1801 pracoval v historickém centru nový měšťanský pivovar. O sto let později přibyl na severním břehu Ohře neméně významný Spolkový pivovar (po čase spravovaný pivovarnickou rodinou Dreherů). Rozsáhlým a veleúspěšným podnikem se stala také kartonážka Moritze Lüdersdorfa, která vyrostla na okraji města při silnici na Rakovník.
továrna na kůže Jacob Kohn & synové
Do Žatce byly na počátku sedmdesátých let 19. století zavedeny dvě železniční tratě. U hlavního nádraží začala postupně vznikat celá průmyslová čtvrť s budovami cukrovaru, Mendlovy továrny na podkováky, Bechertovy drátovny, továrny na zpracování smoly, kůže, plstí a houní...
Cukrovar s vlečkou
Změny ve společenské struktuře vyznačuje kromě pozvolné průmyslové revoluce také rok 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Velký význam mělo také zrušení cechů o pár let později. Žatec a jeho okolí si do velké míry uchovaly zemědělský charakter, nicméně tyto změny znamenaly možnost masivního náboru dělníků a prudkého rozvoje podnikání. Následující desetiletí jsou tak spojena s velkým rozkvětem průmyslového odvětví.
Městské panorama dodnes do velké míry utvářejí dominantní komíny sušáren chmele. V polovině 19. století byla na Žatecku vyvinuta nová horkovzdušná technika sušení chmele, která výrazně zkracovala čas potřebný k jeho usušení. Chmel se ještě konzervoval sířením a poté se lisoval do žoků. Zejména Pražské předměstí se v druhé polovině 19. století plnilo budovami pro zpracování chmele. Tyto stavby vznikaly za specifických podmínek a pravidel, které dodnes připomíná jejich typizovaný vzhled. Objekty respektují původní uliční síť i parcelaci, jejich fasády imitují běžné obytné domy. Při zběžném pohledu chmelové stavby nerozeznáme, jejich technický charakter mnohdy odhalují jen vysoké komíny sušáren a široká přízemní vrata.
Drátovna Telatko
a její architektura
Žatec - město sta komínů
V 19. století se veřejné mínění posunulo mnohem blíže směrem k ateismu a začalo hledat nová útočiště důstojnosti mimo kostel. Našlo je v “chrámech vzdělanosti” - školách, muzeích, hudebních síních… Tuto společenskou proměnu reflektovali architekti uplatňováním chrámového tvarosloví na veřejných stavbách. Muzea i banky zdobí antický řád, budovy jsou osově souměrné a velkolepé. Průmyslová revoluce postupně měnila žebříček hodnot a estetickým ideálem se stala továrna. V první třetině 20. století vznikaly dokonce i kostely, které vypadají jako továrny. Stále více se prosazovala tzv. moderna, která popírá a redukuje klasické architektonické motivy. Tento přístup dal vzniknout avantgardním stylům, jako je secese nebo funkcionalismus.
Stavbu velkých výrobních prostor umožňovaly nové technologie železobetonových a ocelových konstrukcí. Systémy litinových sloupů nesoucích traverzy, do kterých byly zaklenuty cihelné stropy, se používaly a zdokonalovaly celé devatenácté století. To umožňovalo stavět rozměrné mnoha poschoďové prosklené budovy s přirozeným osvětlením, tzv. etážovky (víceúčelové výrobní haly umožňující umístění technologie a vhodného osvětlení). Jejich kolébkou je Anglie, což reflektuje i velmi častý motiv neomítaných cihel, tolik typický pro anglosaské prostředí.
Kromě rezidenčních vil, které továrníkům umožňovaly nepřetržitý dohled, vznikaly v blízkosti provozů také dělnické kolonie. Vedení továren postupně stále více dbalo na dostupnost služeb pro své zaměstnance (zejména škol a školek) za účelem zefektivnění výroby. Velká část obytné zástavby na severním břehu Ohře vznikla právě v této době zejména pro drážní zaměstnance. Cihlové činžovní domy v blízkosti obou nádraží s postupem doby zrcadlily stoupající požadavky na kvalitu obydlí a tak dodnes slouží jako domovy Žatečanů.
Kartonážka Moritze Lüdersdorfa
Doba po průmyslové revoluci