Heimatstil v Žatci
překotnou dobu industrializace se jádro národa hledalo v lidu, jeho přirozenosti a na idealizovaném venkově. Rozvíjely se etnografie a folklorismus. V architektuře se stal velmi populárním koncept venkovské chaty. Začaly se stavět jejich moderní verze z počátku jako drobné parkové stavby, s mírným zpožděním i jako veřejné a soukromé stavby v měšťanském prostředí. Nejpopulárnějším stylem byla tzv. švýcarská architektura. S rozmachem alpských letovisek se obliba rustikálního stylu venkovských sídel šířila do celé Evropy. Typické jsou rozhledny, turistické chaty a restaurace. Sloh se šířil i časopisy a vzorovými architektonickými návrhy (katalogy) a postupně se projevoval i na obytných stavbách. Překypují dekorativní konstrukcí štítů, hrázděním v horních podlažích, dřevěnými verandami, lodžiemi, vikýři, vyřezávaným zábradlím atd. V 70. letech 19. století bylo velmi časté použití hrázděných konstrukcí s ondřejskými kříži, což už není znak švýcarských chat, ale prvek francouzský - nabalují se na sebe
i v českém prostředí, šlo prostě o módní styl. S postupem rozvoje národního uvědomění se čeští architekti od tohoto stylu odvrátili. A naopak obyvatelé německé národnosti žijící na území Čech se záměrně vymezovali proti územím s převahou českého obyvatelstva. Akademici i amatérští badatelé studovali místní slovesnost, písně, pověsti, zvyky a také materiální kulturu s důrazem na lidovou architekturu. Objevené regionální formy lidového stavitelství se šířily i pomocí populárních národních a zemských výstav - architekti je začali používat i v soudobých realizacích jako manifestaci příslušnosti k dané skupině. Jejich stavby měly demonstrovat odlišnost místního obyvatelstva od českého etnika a sounáležitost s německým národem. Důležitým hlediskem (ba požadavkem) kolektivní identity byla víra. V česko-německém prostředí převažovali evangelíci augsburského vyznání. Pro evangelíky v monarchii byl významný rok 1861, kdy padla omezení tolerančního patentu. Teprve v této chvíli mohli stavět modlitebny bez omezení. Inspirace přišla z německých
nebylo neobvyklé. Po první světové válce se stavělo v duchu pozdní secese, uplatňovalo se geometrické členění staveb, nicméně dekor postupně mizel. Typický byl návrat ke klasicismu nebo i biedermeieru, hledal se kompromis mezi moderním přístupem a klasicistní tradicí. Tato tzv. konsensuální architektura dominovala po celá 20. a 30. léta 20. století. Architekti tradicionalismu (či národního regionalismu) usilovali o kombinaci moderního konstrukčního řešení
PĚŠKOBUSEM PO PÁTÉ:
švýcarské, francouzské, anglické formy… a architekti i badatelé se snaží objevit formy další, takové které by byly charakteristické pro daný region.
HEI MAT STIL
V severozápadních Čechách vzniklo obrovské množství staveb švýcarského stylu - veřejné stavby (lázně, horské chaty) i soukromé vily jako např. žatecká Lüdersdorfova vila z roku 1884 s bedněnými štíty, širokými lodžiemi, rozložitým štítem s předsazenou střechou, hrázděním ve tvaru ondřejského kříže a ozdobně řezanou dřevěnou konstrukcí. Hodnotný je také interiér s prvky secese a art deco. Dominantní je i vila čp. 1104 v ulici Adolfa Heyduka. Navrhl ji zřejmě Alois Daut s výraznými štíty rizalitů a podstřešním patrem s iluzivním hrázděním. Nedávno zrekonstruovanou Trafičku také můžeme zařadit do žateckého Heimatstilu. Maličká prodejní stavba se honosí pravým hrázděným zdivem, vyřezávanými detaily a střechou z glazovaných bobrovek. V 70. letech 19. stol. byla švýcarská architekturavyužívánabezohledunanárodnost,běžně
území. Nejprve byl upřednostňován tzv. obloukový styl (Rundbogenstil), později novorománský a novogotický sloh. Časté je vyobrazení německých církevních reformátorů, jimž bývají dedikovány i kostelní zvony.
a tradicionalistického pláště. V Žatci styl představuje např. nová Známkovna na Chmelařském náměstí. Také na hlavním náměstí najdeme dva výrazné domy. Autor hotelu Družba Jaroslaw Gregor i architekt Karl Lehrmann, jenž projektoval sousední Freundův dům, použili klasické osvědčené stavební tvarosloví v nových situacích. Ve třicátých letech se ještě jednou o slovo přihlásil styl horských chat, architekti ale omezili dekor a soustředili se na čisté formy zdůrazňující konstrukci. Příkladem může být vila čp. 1196 v Komenského aleji, kde můžeme pozorovat jednoduché hrázdění a volné sloupy vynášející horní část štítu s lomenicí. V Žatci najdeme také stavby, které připomínají pokus o jednotný architektonický styl celé monarchie odkazující k době největšího rozmachu, k baroku a protireformaci. Sloh tzv. neobaroka uplatnili architekti Wilhelm Fuchs a Hildebert Kolbe na budově banky na nároží Kruhového náměstí, avšak použili i místní architektonické prvky jako kamenné arkýře, reliéfy a vlysy s chmelovými šiškami.
Doba osvícenství se vzhlédla v odkazu starověkého Řecka a jeho ideálech občanských ctností. Z těchto idejí vzešel (neo)klasicismus. A vzápětí jako protiklad k umírněnému klasicismu vznikl v prostředí Velké francouzské revoluce romantismus. Dobový romantismus našel zálibu v návratu k již minulým (nejen) stavebním slohům. Běžně se kombinovaly jednotlivé slohy (románský, gotický, renesanční, barokní i klasicistní). Uživání jednotlivých slohů mělo své politické, náboženské či mocenské důvody. Hlavním motivem byl ale návrat k tradičním hodnotám, nicméně se uplatňoval i na nových typech staveb (nádraží, továrny, sídliště, sportovní areály) a často za použití nových technických postupů. Pro období poloviny 19. století je významný i princip národnostní. V německém prostředí sílila obliba romantismu, protože klasicistní umění bylo považováno za doménu Francie. Německy mluvící obyvatelstvo se proti Francouzům mělo potřebu vymezit, a proto se více přiklánělo k romantismu, který považovalo za výrazně více germánský. Na základě rousseauovské filozofie a jako reakce na
1. října 2022
po stopách staveb ve stylu domoviny českých Němců s Monikou Klímovou a Evou Sladkou
Také žateckou evangelickou faru od architekta Karla Lehrmanna zdobí vysoký reliéf Martina Luthera. Na přelomu 19. a 20. století byl na okraji města postaven Spolkový pivovar. Navrhl ho tým architektů v čele s Aloisem Dautem ve stylu národního historismu, konkrétně německé renesance, ale už s prvky secese. Objevuje se režné zdivo, iluzivní hrázdění, krytí bobrovkami či šedové střechy. Spojení romantizujícího historismu a industriální architektury
1
VILA Č.P. 1104 V UL. ADOLFA HEYDUKA
2
TRAFIČKA NA NÁDRAŽNÍCH SCHODECH
3
HOTEL DRUŽBA
4
DŮM ARNOLDA FREUNDA
5
BUDOVA RAKOUSKO - UHERSKÉ BANKY
6
LEHRLOVA VILA (Č.P. 1110)
7
VILA Č.P. 1196 V KOMENSKÉHO ALEJI
8
LÜDERSDORFOVA VILA (Č.P. 672)
9
ZNÁMKOVNA
přestavba Jaroslaw Gregor (1925)
@drehersaaz
DREHERŮV PIVOVAR Alois Daut, Johann Salomon a Josef Petrovský (1898) Cizí dům - databáze architektury českých Němců 1848–1891
počátek 20. stol.
Karl Lehrmann (1929)
Wilhelm Fuchs a Hildebert Kolbe (1911)
autor nezjištěn, závěr 19. století (?)
autor nezjištěn, 30. léta 20. století (?)
Josef Petrovský (1884)
2 3
Karl Riedel (1931)
4
VILA Č.P. 813 V ZEYEROVĚ ULICI (1864)
další příklady staveb s prvky heimatstilu
Lidová architektura na Žatecku Stavitelské zvyklosti byly do velké míry dány dostupností stavebních materiálů. Na základě zalesněnosti území se uplatňovalo hrázdění, bednění či roubení. V blízkosti méně zalesněných krajin se používalo hrázdění v podobě ondřejského kříže, které bylo na spotřebu dřeva méně náročné. Poohří mělo tradičně zemědělský charakter (vinařství, chmelařství). Na předměstích vně opevněného centra města se dodnes dochovaly stavby hospodářského charakteru, jejichž historie sahá do období po Třicetileté válce. Nejznámější je žatecká hrázděnka a dále dvůr U Sv. Jakuba a dvůr U Chmelového věnce. Hrázděnka tedy není stavbou Heimatstilu, ale autentickou architekturou německé renesance. Průzkum dřevěných konstrukcí udal rok 1673, první písemná zmínka je pak z roku 1685.
5
10
9
6
7 †
8
1 Použité zdroje: Heimatstil: architektura ve službách vlasti a národa : specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí Zeman Lubomír, Konůpek Jan
10
? Alois Daut (1913)