Heimatstil v Žatci
překotnou dobu industrializace se jádro národa hledalo v lidu, jeho přirozenosti a na idealizovaném venkově. Rozvíjely se etnografie a folklorismus. V architektuře se stal velmi populárním koncept venkovské chaty. Začaly se stavět jejich moderní verze z počátku jako drobné parkové stavby, s mírným zpožděním i jako veřejné a soukromé stavby v měšťanském prostředí. Nejpopulárnějším stylem byla tzv. švýcarská architektura. S rozmachem alpských letovisek se obliba rustikálního stylu venkovských sídel šířila do celé Evropy. Typické jsou rozhledny, turistické chaty a restaurace. Sloh se šířil i časopisy a vzorovými architektonickými návrhy (katalogy) a postupně se projevoval i na obytných stavbách. Překypují dekorativní konstrukcí štítů, hrázděním v horních podlažích, dřevěnými verandami, lodžiemi, vikýři, vyřezávaným zábradlím atd. V 70. letech 19. století bylo velmi časté použití hrázděných konstrukcí s ondřejskými kříži, což už není znak švýcarských chat, ale prvek francouzský - nabalují se na sebe
i v českém prostředí, šlo prostě o módní styl. S postupem rozvoje národního uvědomění se čeští architekti od tohoto stylu odvrátili. A naopak obyvatelé německé národnosti žijící na území Čech se záměrně vymezovali proti územím s převahou českého obyvatelstva. Akademici i amatérští badatelé studovali místní slovesnost, písně, pověsti, zvyky a také materiální kulturu s důrazem na lidovou architekturu. Objevené regionální formy lidového stavitelství se šířily i pomocí populárních národních a zemských výstav - architekti je začali používat i v soudobých realizacích jako manifestaci příslušnosti k dané skupině. Jejich stavby měly demonstrovat odlišnost místního obyvatelstva od českého etnika a sounáležitost s německým národem. Důležitým hlediskem (ba požadavkem) kolektivní identity byla víra. V česko-německém prostředí převažovali evangelíci augsburského vyznání. Pro evangelíky v monarchii byl významný rok 1861, kdy padla omezení tolerančního patentu. Teprve v této chvíli mohli stavět modlitebny bez omezení. Inspirace přišla z německých
nebylo neobvyklé. Po první světové válce se stavělo v duchu pozdní secese, uplatňovalo se geometrické členění staveb, nicméně dekor postupně mizel. Typický byl návrat ke klasicismu nebo i biedermeieru, hledal se kompromis mezi moderním přístupem a klasicistní tradicí. Tato tzv. konsensuální architektura dominovala po celá 20. a 30. léta 20. století. Architekti tradicionalismu (či národního regionalismu) usilovali o kombinaci moderního konstrukčního řešení
PĚŠKOBUSEM PO PÁTÉ:
švýcarské, francouzské, anglické formy… a architekti i badatelé se snaží objevit formy další, takové které by byly charakteristické pro daný region.
HEI MAT STIL
V severozápadních Čechách vzniklo obrovské množství staveb švýcarského stylu - veřejné stavby (lázně, horské chaty) i soukromé vily jako např. žatecká Lüdersdorfova vila z roku 1884 s bedněnými štíty, širokými lodžiemi, rozložitým štítem s předsazenou střechou, hrázděním ve tvaru ondřejského kříže a ozdobně řezanou dřevěnou konstrukcí. Hodnotný je také interiér s prvky secese a art deco. Dominantní je i vila čp. 1104 v ulici Adolfa Heyduka. Navrhl ji zřejmě Alois Daut s výraznými štíty rizalitů a podstřešním patrem s iluzivním hrázděním. Nedávno zrekonstruovanou Trafičku také můžeme zařadit do žateckého Heimatstilu. Maličká prodejní stavba se honosí pravým hrázděným zdivem, vyřezávanými detaily a střechou z glazovaných bobrovek. V 70. letech 19. stol. byla švýcarská architekturavyužívánabezohledunanárodnost,běžně
území. Nejprve byl upřednostňován tzv. obloukový styl (Rundbogenstil), později novorománský a novogotický sloh. Časté je vyobrazení německých církevních reformátorů, jimž bývají dedikovány i kostelní zvony.
a tradicionalistického pláště. V Žatci styl představuje např. nová Známkovna na Chmelařském náměstí. Také na hlavním náměstí najdeme dva výrazné domy. Autor hotelu Družba Jaroslaw Gregor i architekt Karl Lehrmann, jenž projektoval sousední Freundův dům, použili klasické osvědčené stavební tvarosloví v nových situacích. Ve třicátých letech se ještě jednou o slovo přihlásil styl horských chat, architekti ale omezili dekor a soustředili se na čisté formy zdůrazňující konstrukci. Příkladem může být vila čp. 1196 v Komenského aleji, kde můžeme pozorovat jednoduché hrázdění a volné sloupy vynášející horní část štítu s lomenicí. V Žatci najdeme také stavby, které připomínají pokus o jednotný architektonický styl celé monarchie odkazující k době největšího rozmachu, k baroku a protireformaci. Sloh tzv. neobaroka uplatnili architekti Wilhelm Fuchs a Hildebert Kolbe na budově banky na nároží Kruhového náměstí, avšak použili i místní architektonické prvky jako kamenné arkýře, reliéfy a vlysy s chmelovými šiškami.
Doba osvícenství se vzhlédla v odkazu starověkého Řecka a jeho ideálech občanských ctností. Z těchto idejí vzešel (neo)klasicismus. A vzápětí jako protiklad k umírněnému klasicismu vznikl v prostředí Velké francouzské revoluce romantismus. Dobový romantismus našel zálibu v návratu k již minulým (nejen) stavebním slohům. Běžně se kombinovaly jednotlivé slohy (románský, gotický, renesanční, barokní i klasicistní). Uživání jednotlivých slohů mělo své politické, náboženské či mocenské důvody. Hlavním motivem byl ale návrat k tradičním hodnotám, nicméně se uplatňoval i na nových typech staveb (nádraží, továrny, sídliště, sportovní areály) a často za použití nových technických postupů. Pro období poloviny 19. století je významný i princip národnostní. V německém prostředí sílila obliba romantismu, protože klasicistní umění bylo považováno za doménu Francie. Německy mluvící obyvatelstvo se proti Francouzům mělo potřebu vymezit, a proto se více přiklánělo k romantismu, který považovalo za výrazně více germánský. Na základě rousseauovské filozofie a jako reakce na
1. října 2022
po stopách staveb ve stylu domoviny českých Němců s Monikou Klímovou a Evou Sladkou
Také žateckou evangelickou faru od architekta Karla Lehrmanna zdobí vysoký reliéf Martina Luthera. Na přelomu 19. a 20. století byl na okraji města postaven Spolkový pivovar. Navrhl ho tým architektů v čele s Aloisem Dautem ve stylu národního historismu, konkrétně německé renesance, ale už s prvky secese. Objevuje se režné zdivo, iluzivní hrázdění, krytí bobrovkami či šedové střechy. Spojení romantizujícího historismu a industriální architektury