Ien Angová: Divákem Dallasu. Soap opera a melodramatická imaginace by Akropolis

HENRY JENKINS Pytláci textů Televizní fanoušci a participativní kultura JASON MITTELL Komplexní televize Poetika současného televizního vyprávění Vyšlo: JOHN FISKE Jak rozumět populární kultuře

Akropolis

Přeložila Lucie Kořínková S doslovem Ireny Reifové Na počátku osmdesátých let uchvátil televizní diváky po celém světě americký seriál Dallas. Kde se ale tato mimořádná divácká fascinace vzala, když jím kulturní autority hlasitě pohrdaly? Ien Angová vyšla z analýzy dopisů od diváků, kteří odpověděli na její výzvu uveřejněnou v ženském časopise. Ukazuje, jak vzniká a funguje požitek ze sledování Dallasu (či naopak znechucení z něj), jak se má melodramatický charakter zápletek seriálu k naší ubíjející každodennosti a jaká „ženská témata“ v něm nacházejí jeho divačky. Výsledkem je čtivá a přístupná kniha, která se po právu stala jedním ze zakladatelských kamenů studií populární kultury i mediálních studií. Svazek doplňuje původní autorčina metodologická poznámka, jež není běžně v překladech této monografie vydávána, i krátká předmluva k českému vydání. Knihu uzavírá doslov Ireny Reifové.

ISBN 978-80-7470-226-6

POPs_obalka_rozkres.indd 1

Akropolis Edice #POPs

IEN ANGOVÁ (* ) je nizozemská badatelka s rodinnými kořeny v Asii, působící v Austrálii. Proslavila se zejména svými publikacemi o televizním publiku a jeho aktivních a individualizovaných reakcích, věnuje se však též otázkám migrace a identity v globálně propojeném světě. Zakladatelská práce mediálních a kulturálních studií Divákem Dallasu vychází jako její vůbec první kniha v češtině.

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

MARTIN CONBOY Tisk a populární kultura

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

#POPs

Připravujeme:

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

06.01.19 10:34

Akropolis

#POPs

divákem dallasu.indd 1

21.01.19 20:52

DivĂĄkem Dallasu

divaĚ kem dallasu.indd 2

21.01.19 20:52

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace V překladu Lucie Kořínkové, s doslovem Ireny Reifové

divákem dallasu.indd 3

21.01.19 20:52

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Ang, Ien [Watching Dallas. Česky] Divákem Dallasu : soap opera a melodramatická imaginace / Ien Angová ; v překladu Lucie Kořínkové, s doslovem Ireny Reifové. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2018. — 192 stran. — (#POPs ; sv. č. 2) Přeloženo z angličtiny ISBN 978-80-7470-226-6 791.242.097 * 316.7:7.011.26 * 79.097.073 * 316.774:316.7 * (73) * (048.8) — Dallas (TV seriál : 1978) — televizní seriály — Spojené státy americké — 20. století — masová kultura — televizní diváci — masmédia a kultura — monografie 791 — Film. Cirkus. Lidová zábava [3]

Vychází za laskavého přispění Ministerstva kultury ČR.

Watching Dallas: Soap Opera and the Melodramatic Imagination © 1985 by Ien Ang All Rights Reserved. Authorised translation from the English language edition published by Routledge, a member of the Taylor & Francis Group. Bijlage Het geval Dallas: Populaire kultuur, ideologie en plezier. © Ien Ang, 2018 © Translation Lucie Kořínková, 2018 © Bijlage translation Jana Pellarová, 2018 © Epilogue Irena Reifová, 2018 © Graphic & Cover Design Klára Kvízová – ReDesign, 2018 © Filip Tomáš – Akropolis, 2018 ISBN 978-80-7470-226-6 ISBN 978-80-7470-227-3 (MOBI) ISBN 978-80-7470-228-0 (ePUB)

divákem dallasu.indd 4

21.01.19 20:52

Předmluva k českému vydání

Český překlad mé knihy Divákem Dallasu: Soap opera a melodramatická imaginace mne velmi těší. Přestože byla v původní verzi v nizozemštině vydána už v roce 1982 (mezinárodně známý anglický překlad vyšel roku 1985), doufám, že přítomná kniha v České republice sehraje užitečnou roli při studiu populární kultury a médií i dnes. Tato monografie byla poprvé vydána v době, kdy v anglojazyčném světě přitahovalo velkou pozornost studentů zkoumání médií a populární kultury; přáli jsme si detailněji porozumět tomu, jaký význam mají v lidských životech populární televizní pořady. Co přesně je popularita? Jakým způsobem nacházejí lidé ve sledování pořadu požitek? Jaké druhy významů si ze své divácké zkušenosti odnášejí? Chtěli jsem jinými slovy vzít populární kulturu vážně a porozumět televizním divákům v souladu s nimi samými, spíš než je z elitářské pozice zavrhovat. Až příliš často se o divácích mluví, jako by byli anonymní masou, která postrádá veškerou aktivitu a subjektivitu. Kniha Divákem Dallasu byla pokusem čelit tomuto intelektuálnímu předsudku. To s sebou nenese nekritičnost, znamená to ovšem prosazovat hledisko, že kulturní kritika musí brát v úvahu, jak publikum 5

divákem dallasu.indd 5

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

k populární kultuře aktivně přistupuje a jak s ní zachází. Výsledkem je široce rozkročená teoretická pozice, jež odráží ústřední zájmy a metodologické priority kulturálních studií, která se v minulých třiceti či čtyřiceti letech stala důležitým interdisciplinárním oborem akademického světa jdoucím napříč humanitními a obecně společenskými vědami. Relevance této teoretické a metodologické perspektivy je v dnešní době, kdy čelíme fenoménu „populismu“, zcela zjevná. Nikterak nám nepomůže populismus a jeho stoupence jednoduše odsoudit, aniž bychom s jemným rozlišením porozuměli, v čem pro příznivce populismu spočívá jeho přitažlivost, jaké jsou jejich motivace atd., to vše bez ohledu na to, jak vnitřně protikladné či na první pohled nesmyslné se nám tyto zdají. Na počátku osmdesátých let jsem zaměřila svou pozornost na materiál amerického seriálu Dallas, protože se v dané době jednalo o naprosto fenomenálně úspěšný televizní pořad, který celosvětově dosahoval do té doby nevídané popularity, přičemž byl zároveň intelektuálními elitami téměř univerzálně zatracován buď jako komerční brak, nebo jako ideologický nástroj amerického kulturního imperialismu. I kdyby tomu tak bylo, na důležitosti tázání se po zdroji jeho popularity – a vím, že když Dallas po sametové revoluci konečně roku 1992 doputoval na české obrazovky, byl nesmírně populární i zde – to nic nemění. Kniha Divákem Dallasu na ně neposkytuje vyčerpávající odpověď, poukazuje ale na nové možnosti, jak rozumět populární kultuře, neboť ukazuje mnohovrstevnou komplexnost tohoto fenoménu. Doufám, že čtenáři českého překladu v knize naleznou jisté poučení a že poslouží jako příspěvek do debaty. Ien Angová září 2017

divákem dallasu.indd 6

21.01.19 20:52

Úvod

Hvězdná chvíle Dallasu Pokud máme věřit záplavě studií, komentářů a varování od novinářů, kritiků i politiků, televizní publikum po celém světě poznamenal na začátku osmdesátých let nový, působivý fenomén: Dallas. Tento americký seriál o bohaté naftařské rodině z Texasu vděčí za své jedinečné postavení hlavně a především tomu, že dosáhl zcela mimořádné a neoddiskutovatelné popularity. Tato popularita byla prakticky celosvětová: ve více než devadesáti zemích – od Turecka a Austrálie přes Hongkong po Velkou Británii – se stal Dallas národní mánií, jež se vyznačovala příslovečnými prázdnými ulicemi a dramatickým poklesem spotřeby vody ve vysílacích časech jednotlivých epizod. Kupříkladu v Nizozemí na jaře roku 1982, kdy popularita seriálu dosáhla vrcholu, sledovala Dallas každý týden více než polovina populace. Žádný jiný televizní program dramatické tvorby, ať už zahraniční, nebo domácí, nikdy nedosáhl tak vysoké sledovanosti. Tato téměř neuvěřitelná popularita způsobila, že z Dallasu se stal moderní mýtus, symbol nového televizního věku. Úspěchem fenoménu Dallas se zabývaly euforické články, a to zvláště v zemi 9

divákem dallasu.indd 9

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

jeho vzniku. Časopis Time například v hlavním textu čísla se zadostiučiněním tvrdil, že „vrcholný lesk pořadu je přitažlivý a přináší do změti komerčních televizních seriálů špetku společenské úrovně“ (Corliss 1980: 63). Tato americká hrdost musela ovšem ve zbytku světa čelit v mnohém odlišnému přijetí. Západoevropský bulvární tisk byl pochopitelně příběhem úspěchu Dallasu fascinován a dychtivě přispíval k ustavování jeho mýtu. Nicméně v serióznějších kruzích vedly samotný úspěch a popularita seriálu k obnovenému formulování obav ze stále rostoucího vlivu amerického konzumního kapitalismu na populární kulturu. Dallas byl považován za další důkaz ohrožení, které komerční kultura amerického střihu představuje pro „autentické“ národní kultury a identity. Například francouzský ministr kultury Jack Lang hovořil o Dallasu v únoru 1983 na konferenci v Paříži, kam pozval vybrané prominentní intelektuály a umělce od Ettoreho Scoly po Susan Sontagovou, a prohlásil seriál za „symbol amerického kulturního imperialismu“. Problém, který se tu vynořuje, je sdostatek závažný. V předvečer období, v němž mají následkem pokroku takzvaných „nových technologií“ (kabelová televize, satelitní vysílání) prodělat struktura a organizace masových médií drastické změny, cítí národní vlády a média povinnost reflektovat související sociální, politické a kulturní dopady a rozvažovat o opatřeních, která by měla být v této oblasti přijata. Panuje předpoklad, že pokud se neučiní nic, převládající vliv amerického kulturního průmyslu jen víc a víc poroste. V tomto kontextu zafungoval fenomén Dallas jako znepokojivý strašák. Jak vysvětluje Michèle Mattelartová: Není bezdůvodné, že Dallas vrhá svůj neodbytný stín všude tam, kde se diskutuje o budoucnosti kultury: stal se výtečným symbolickým cílem nenávisti, tou kulturní bídou [...], proti které se bojuje. (Mattelart – Delcourt – Mattelart 1984: 90) Sama myšlenka ohrožené „kulturní identity“ v sobě ovšem obsahuje prvky, které povahu popsaného fenoménu a jeho problematiku spíše zamlžují, než aby je ozřejmovaly. Mattelartová a její 10

divákem dallasu.indd 10

21.01.19 20:52

Úvod

kolegové ukázali, jak byla ve jménu obrany kulturní identity přijata opatření, která nepřispívají ke skutečné alternativě (tamtéž: 17–18). Situace může vést kupříkladu k nějaké scestné formě protekcionismu, založené na statické, výhradně územní definici „kulturní identity“, jako je stanovení systému kvót na zahraniční filmy. Britské televizi je například povoleno naplnit maximálně 14 % vysílacího času zahraniční produkcí. Může to ovšem vést také k neoriginálnímu a nenápaditému kopírování úspěšných amerických vzorů, takže divákům je předložena nizozemská či francouzská verze Dallasu, která je nevyhnutelně daleko horší už z toho prostého důvodu, že Američané mají na výrobu daleko vyšší finanční částky a daleko lepší prostředky. Náklady na jednu epizodu Dallasu činí v průměru alespoň 700 000 dolarů, což je částka, již si televizní průmysl malých států jako Nizozemí rozhodně nemůže dovolit. Tvrdošíjné upnutí se na hrozbu „amerického kulturního imperialismu“ nás může mimoto dovést k tomu, že pustíme ze zřetele skutečnost, že masová spotřeba americké populární kultury je již od padesátých let 20. století, zvláště v západní Evropě, ve větší či menší míře integrována do samotné „národní kulturní identity“. Ve výsledku se popularita pořadů, jako je Dallas, zdá být zcela nesrozumitelným a těžko postižitelným jevem, vrtochem „tiché většiny“. Jinými slovy lze jen stěží porozumět tomu, proč tak velká část televizního publika hromadně sleduje Dallas. Často se tento druh myšlení nedostane nad rámec poněkud smutného vědomí, že lidé mimo Ameriku trpí „znepokojivou náchylností k americkým mediálním produktům“ (Juneau 1984: 20). Toto „znepokojení“ nicméně pravděpodobně straší jen ve slonovinových věžích politických činitelů a jiných strážců „národní kultury“. V milionech obývacích pokojů, kde na obrazovkách běží Dallas, je tento jev spojen spíše s požitky. Neboť jednu věc je nutné přijmout: Dallas je populární, protože se na něj lidé dívají rádi. Na druhou stranu bychom však neměli udělat opačnou chybu a nechat se nesmírnou popularitou Dallasu zaslepit. Obrovský povyk, který ho provázel, může snadno vést k mystifikaci, kdy tento fenomén začneme považovat za něco zcela jedinečného. 11

divákem dallasu.indd 11

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

Jsme ve velkém pokušení sahat po esencialistických vysvětleních, jež jsou současně příliš všeobecná i příliš specifická. Jako vysvětlení je například často uváděna mimořádná přitažlivost zlovolného J. R. Ewinga coby jedné z hlavních postav Dallasu. Nebo se, tak jak to učinil americký televizní kritik Horace Newcomb, hledá základ hlavního narativu, o němž se usoudí, že vyjadřuje „ducha doby“. Podle Newcomba Dallas uspěl v tom, jak inspirativním způsobem přesadil staré západní hodnoty do nového světa amerického Západu, do světa mnohoproudých dálnic a dechberoucích mrakodrapů. Newcomb tvrdí: Tvůrci pořadu – pravděpodobně aniž by to věděli – pumpují do žil publika živiny. Jejich načasování je bezchybné. Jako národ stárneme a s věkem se stáváme obezřetnějšími. Nacházíme se v období úpadku, recese a omezení, v období skutečných problémů. Velká stará města na východě a středozápadě země stíhají finanční problémy i třeskuté zimy. Není až tak překvapivé, že americký slunný Jih prosperuje a Dallas zde vede žebříčky sledovanosti. (Newcomb 1981: 40–41) To je sice všechno pěkné, ale „ameriko-centrismus“ takto spekulativního vysvětlení zcela ztrácí svou sílu, pokud se pokoušíme objasnit celosvětový úspěch seriálu. V každém případě je poněkud riskantní hledat přitažlivost Dallasu v jediném skrytém poselství či významu, neboť není dost dobře možné, aby maročtí, italští či angličtí diváci byli všichni tomuto „poselství“ otevření zcela stejně jako Američané – pokud tedy vůbec můžeme pokládat americké publikum za jedinolitý celek. Ropný průmysl nemá například všude onen elektrizující mytický význam, jaký nese v americké kulturní historii. Krom toho není popularita nikdy unikátním úspěchem jediného izolovaného kulturního produktu. Je závislá rovněž na kontextu, v němž je produkt konzumován, a je s tímto kontextem propojená. V této souvislosti nesmíme zapomínat, že lidé si již zvykli na americké televizní pořady – na jejich produkční zázemí, styl a tempo, jejich jazyk – už jen očekávání, která vzbuzují, a povědomí publika o nich poskytují jakémukoliv novému americkému pořadu jistou výhodu. 12

divákem dallasu.indd 12

21.01.19 20:52

Úvod

To nicméně nevysvětluje skutečnost, že Dallas – stejně jako třeba Michael Jackson nebo E. T. – vzbudil mimořádnou fascinaci přesahující kulturní význam průměrného obecného zájmu. Naopak, zdá se, že Dallas tak či onak mimořádným způsobem oslovil lidovou představivost, byť je nyní jeho popularita – tak jako nakonec každá módní vlna – na ústupu. Stuart Hall popsal, jak v Británii popularita Dallasu vyvrcholila a upadla: V jistý okamžik dosáhl tento pořad jiného typu popularity, než jaký vyjadřují prostá čísla sledovanosti. Měl dopady na celou kulturu, zapojení publika začalo být jiného druhu. V určitý okamžik se již nebylo možné vyhnout tomu, o Dallasu mluvit, lidé tehdy začali používat kategorie ze seriálu, aby jim pomohly interpretovat jejich vlastní zážitky. Jedná se o sekundární typ popularity, nyní již zcela ztracený. Seriál stále sledují stejné počty lidí, ale už není aktivní v kolektivním kulturním povědomí. (Ang – Simons 1982: 14) Dnes je Dallas jednoduše jen populárním televizním pořadem. Pokud jde o sledovanost, byl již dokonce v několika zemích přečíslen jednou ze svých vlastních imitací, seriálem Dynastie.1 Popularita je zkrátka extrémně komplexní fenomén. Na otázku, proč Dallas je (či byl) tak populární, neexistuje žádná jednoduchá odpověď, stejně jako nelze v úplnosti vysvětlit, proč vzbudili takový zájem Michael Jackson nebo E. T. Přispívá k tomu celá škála nejrůznějších faktorů, včetně těch historických, a zdá se téměř marné pokoušet se zkoumat úspěch Dallasu, aniž bychom vzali v úvahu širší společenský kontext postmoderní mediální kultury. Tato kniha si klade skromnější cíle. Nebudu se pokoušet podat vyčerpávající odpověď na nejpalčivější otázku – proč je Dallas tak populární. Místo toho zaměřím svou pozornost na jediný jev, jeden aspekt popularity, jenž je sám o sobě již tak dost komplexní: na potěšení a požitky. 1 Dynastie (Dynasty) byl americký televizní seriál vysílaný stanicí ABC v letech 1981–1989; stejně jako v případě Dallasu šlo o soap operu hlavního vysílacího času, jež tematizovala vztahy v bohaté rodině ropného magnáta – pozn. překl.

divákem dallasu.indd 13

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

Ještě před tím, než se začneme tomuto tématu věnovat, je nicméně nutné popsat, co je divákům, kteří sledují Dallas, vlastně nabízeno. Vzhledem k tomu, že je tato studie zaměřena na to, jak je tento pořad recipován a konzumován, nebudu se zde zabývat kontextem procesu jeho vzniku. Omezím se na stručný a sumarizující přehled dějové linky seriálu; detailnější analýza pořadu bude následovat v dalších kapitolách.

Dallas: televizní vyprávění bez konce Dallas je kontinuální fikční televizní seriál, který by v principu mohl pokračovat donekonečna. Příběhová linka se zaměřuje na velmi bohatou rodinu Ewingů, žijící na luxusním ranči Southfork, který leží několik mil za texaským městem Dallas. Na začátku seriálu žije na ranči sedm členů rodiny: rodiče Jock a Ellie Ewingovi, jejich synové John Ross (známý jako „J. R.“) a Bobby se svými manželkami Sue Ellen a Pamelou, a poslední v řadě je pak Lucy, dcera poněkud odrodilého syna Garyho. Dramatická zápletka se vždy točí kolem útrap a neštěstí v této rodině. Klíčovou roli v nich hraje J. R.; je to on, kdo bezskrupulózně řídí rodinný ropný koncern Ewing Oil, zachází nechutně se svou ženou a úctu vlastním rodičům projevuje jen tehdy, když se mu to právě hodí. Nelze ale říct, že J. R. hraje hlavní roli: všechny ostatní postavy jsou právě tak důležité. Jock je hlava rodu. Před přibližně čtyřiceti lety přišel se svým tehdejším přítelem Diggerem Barnesem hledat štěstí na texaská ropná pole. Když dosáhl úspěchu, opustil Diggera a založil firmu Ewing Oil, jež se od té doby rozrostla do mocného koncernu. Krom toho také Diggerovi přebral přítelkyni, Ellie Southworthovou, dceru vlastníka ranče Southfork. Ellie se provdala za Jocka, ale pro Diggera má stále slabost. Ten si mezitím vzal jinou ženu, Rebeccu, a má s ní syna a dceru: Cliffa a Pamelu Barnesovy. Osud (nebo zápletka) tomu chtěl, aby se kráska Pamela provdala za Bobbyho Ewinga, nejmladšího syna Jocka a Ellie Ewingových. Pamela se tak 14

divákem dallasu.indd 14

21.01.19 20:52

Úvod

dostává do ošemetné situace: na jednu stranu patří k rodině Barnesových a je loajální ke svému otci a bratrovi, na straně druhé je vdaná za potomka Ewingů, což špatně snáší zvláště její bratr Cliff, neboť ten je pevně odhodlán pomstít svého otce a zničit Ewing Oil. Cliff Barnes a J. R. Ewing jsou úhlavní nepřátelé. Cliff se pokouší svého soka porazit coby právník a politik (v čemž jen málokdy slaví úspěch, protože J. R. ho vždy dokáže přelstít), ale také si začne milostný poměr s jeho manželkou Sue Ellen. Ta žije se svým mužem ve válečném stavu, ale rychle se jí zprotiví i Cliff. Sue Ellen prožívá permanentní krizi: dochází k psychiatrovi, čas od času se utíká k alkoholu, ráda by manžela opustila, ale neví jak. Pamela žije s Bobbym ve šťastnějším vztahu, ačkoliv skutečnost, že nemůže mít děti (prodělala několik samovolných potratů), vrhá na jejich manželství stín. Naštěstí jí alespoň jisté rozptýlení poskytuje práce pro obchod s módou. Mezitím přibližně dvacetiletá Lucy žije svým vlastním životem. Občas na ranč přijíždí její otec Gary se svou ženou Valene. Gary již dříve opustil rodinné sídlo, protože nechtěl mít nic společného s ropným podnikem svého otce a bratra J. R. (Bobby v této věci zastává středovou pozici: má rád kovbojský život, ale zároveň je fascinován i moderním životem velkoměstských byznysmenů.) Gary je nejoblíbenějším synem Miss Ellie. Ta zároveň hledí s nedůvěrou na ropný byznys, protože pustoší krajinu kolem ranče, a s lítostí sleduje i rozklad v rodině. Rodinný ranč spravuje Ray Krebbs, který se později ukáže být – jaké to překvapení – Jockovým nemanželským synem. Jak vidno, vzájemné vztahy jsou tu mimořádně složité. Komplikují se pak ještě víc tím, že se od epizody k epizodě objevují a zase mizí další vedlejší postavy. Je tu například Kristin, Sue Ellenina sestra, která si začne poměr s J. R., a když ji ten opustí, pokusí se ho zastřelit; Alan Beam, loutka v rukách J. R., jenž dostane za úkol zbavit se Cliffa Barnese, ale krom toho se dvoří Lucy v naději, že vydělá na výhodném sňatku (k němuž nikdy nedojde); Donna Culverová, čestná byznysmenka a politička, která si po krátkém, neúspěšném románku s Cliffem Barnesem vezme Raye Krebbse; Dusty Farlow, bohatý kovboj, jenž se zamiluje do Sue Ellen, pokusí se ji dostat ze spárů J. R., ale 15

divákem dallasu.indd 15

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

v klíčový okamžik ho potká letecká nehoda, následkem které od pasu dolů ochrne; a Mitch Cooper, chudý student medicíny, který se poblázní do Lucy. To je jen velmi stručná rekapitulace, zahrnující přibližně první sezónu a půl sezóny následující (tj. do doby, kdy jsem začala pracovat na této studii). I poté se vztahy a jejich nuance vyvíjejí. Jock zemře, a to krátce po svém někdejším příteli Diggerovi. Sue Ellen se rozvede s J. R., ale nedlouho nato se za něj opět provdá. Manželství Pamely a Bobbyho se dostane do krize. Pamela se znovu shledá se svou matku Rebeccou, jež se ukáže být velmi zámožnou ředitelkou firmy Wentworth Industries, firmy, kterou Cliff Barnes převezme coby svou novou zbraň proti J. R. A tak dále a tak podobně. Základní struktura každé epizody Dallasu nicméně zůstává vždy stejná. Ve dvaceti až třiceti krátkých scénách jsou představeny komplikace obklopující každou postavu. V každé epizodě lze z řady vedlejších zápletek vyčlenit jednu hlavní. Jednou z hlavních zápletek je například to, jak si Miss Ellie objeví v prsu bulku. V rozličných scénách sledujeme její reakce: její obavy, návštěvu doktora, čekání na stanovení diagnózy, starosti s tím, jak zprávu sdělit Jockovi, atd. Mezi těmito scénami jsou rozmístěny další, jež nás informují o životech ostatních postav – například jak spolu vycházejí Dusty a Sue Ellen, jak J. R. pokračuje ve svých nejnovějších úskocích, jak Pamela projevuje svůj „mateřský pud“, když se stará o Sue Ellenino miminko, atd. Počty lokací děje jsou omezené: většina scén se odehrává na již známých místech, jako jsou různé pokoje ranče Southfork či lokace v Dallasu (kancelář v rodinné firmě Ewingů, byt Cliffa Barnese, rozličné restaurace atd.). Téměř všechny scény jsou založeny na dialogu; aktivitami, při kterých postavy vidíme, jsou z největší části jejich rozhovory. Právě v nich se vyjevují problémy a vzájemné konflikty postav, jež jsou obyčejně psychologické povahy. Fyzické násilí, případně i daleko mírnější podoby fyzické aktivity, hrají v Dallasu jen zcela okrajovou roli. I když první problém ještě nebyl vyřešen, nový už se rýsuje na obzoru. Přestože tento nekonečný příběh může nezúčastněnému čtenáři znít směšně a víc než přehnaně, v rámci seriálu se s ním 16

divákem dallasu.indd 16

21.01.19 20:52

Úvod

zachází se vší vážností. Všechna témata a veškeré události jsou podávány bez jakéhokoliv náznaku humorného odstupu. Pokud jde o vizuální styl, Dallas žádné překvapení nenabízí: zřídkakdy tu nalezneme neobvyklé záběry kamery, neexperimentuje se se svícením ani ničím dalším; seriál se neodchyluje od běžných konvencí televizní produkce určené pro hlavní vysílací čas. Krátce řečeno, Dallas je v každém ohledu příkladem profesionálně vyrobeného pořadu mainstreamové hollywoodské televize.

Sledování Dallasu: požitky a ideologie Proč se lidé dívají na Dallas? Zjevně proto, že jim to přináší požitek. Nikdo není nucen sledovat televizi; nanejvýš k tomu mohou být diváci pobídnuti efektivní reklamou. Co ale potom představuje rozhodující faktory této radosti, tohoto požitku? Sociologové často začínají svůj výklad premisou, že to, jak média užíváme, je determinováno našimi potřebami a naplňováním našich očekávání. Pozornost věnovaná společensko-psychologickým dispozicím (jednotlivých) diváků nicméně implikuje funkcionalistické pojetí požitku, v němž je za esenci potěšení považován pocit uspokojení, který nastává, kdykoliv je naplněna předem daná potřeba. V tomto pojetí stojí zcela stranou pozornosti vlastní mechanismus, pomocí něhož je požitek vyvolán. Jaké charakteristiky Dallasu zajišťují divácký požitek? Tato otázka ukazuje, že o požitku musíme uvažovat ne až tak jako o nějakém „uspokojování potřeb“, ale jako o určitém efektu či výsledném působení kulturního artefaktu. Dallas nepochybně nabízí zábavu, ale co je to, co z tohoto seriálu činí oblíbený zdroj zábavy, a z čeho přesně jeho zábavní hodnota sestává? Stručně řečeno, jak to Dallas dělá, aby sám sebe představil jako něco, co nás má bavit? Abychom mohli takový druh otázek zodpovědět, nepomůže nám příliš zkoumat sociální, ekonomické a psychologické charakteristiky jeho publika, místo toho je třeba se tázat, co se to 17

divákem dallasu.indd 17

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

děje během procesu sledování Dallasu. Neboť požitek vzniká, až když se s televizním pořadem setká divák. Abych získala informace, jak přesně diváci prožívají sledování Dallasu, podala jsem do nizozemského ženského časopisu Viva krátký inzerát následujícího znění: Ráda se dívám na televizní seriál Dallas, ale často to vzbuzuje zvláštní reakce. Napsal by mi prosím někdo, proč se mu Dallas taky líbí, případně proč ho nemá rád? Ráda bych zaslané reakce použila do své diplomové práce. Napiš prosím na adresu [...] Na inzerát jsem dostala čtyřicet dva odpovědí. Dopisy – všechny byly adresovány mně osobně – se různily v délce: od několika řádek po přibližně deset stran. Všechny dopisy s výjimkou tří psali jednotlivci. Jeden byl napsán dvěma chlapci a dvěma dívkami, dva dvěma dívkami. Jen jeden dopis byl anonymní, všechny ostatní obsahovaly pisatelovo jméno a ve většině případů i adresu. Mezi jmény pisatelů byli jen tři chlapci či muži. Zbytek dopisů napsaly dívky nebo ženy. Tyto dopisy představují empirický materiál, na jehož základě se pokusím v následujících kapitolách říci něco o tom, co může znamenat to, že někdo sleduje Dallas. Tyto dopisy pochopitelně nemohou být považovány za něco, co reprezentativně představí způsob, jakým je Dallas obecně recipován. Stejně tak nelze ani předpokládat, že vypovídají o způsobu, jakým jistá sociální skupina (například ženy) zachází s Dallasem. Tato studie se nebude zabývat kvantitativním demografickým rozložením různých způsobů, jakými je tento pořad vnímán. Klíčovou otázkou je spíše, jak pisatelé těchto dopisů prožívají Dallas, co to znamená, když píší, že u něj zažívají potěšení, případě nevoli, a jak se vztahují k tomu, jak je Dallas veřejnosti prezentován. Bylo by nicméně mylné považovat tyto dopisy za přímou a neproblematickou reflexi důvodů, proč jejich pisatelé milují, či nenávidí Dallas. To, co lidé říkají nebo píší o svých zážitcích, preferencích, zvycích atd., nelze přijímat zcela nekriticky, protože tyto zážitky, preference a zvyky v běhu všedních dní 18

divákem dallasu.indd 18

21.01.19 20:52

Úvod

nevyžadují vědomé racionální zdůvodnění; odehrávají se jakoby bez povšimnutí. Dá je zdravý rozum, jsou samozřejmé; nepotřebují žádné hlubší vysvětlení. To znamená, že ony dopisy nemůžeme nechat vypovídat samy za sebe, místo toho bychom je měli číst „symptomaticky“: musíme hledat, co se nalézá za tím, co je explicitně řečeno, musíme hledat předporozumění a osvojené postoje, jež se v nich skrývají. Jinými slovy, musíme tyto dopisy považovat za texty, diskurzy, které lidé produkují, když chtějí vyjádřit nebo jsou nuceni objasnit svou vlastní oblibu – nebo averzi – k tak kontroverznímu dílu populární kultury, jako je Dallas. Aby tak mohli učinit, musejí se odvolávat na ideologie a obrazy, jež jsou ve společnosti dostupné, a ty potom směrují způsob, jakými takový televizní seriál nabývá svých významů. Teprve sledováním těchto ideologií a obrazů v dopisech se můžeme dozvědět něco o tom, co zakoušení požitků (případně jejich opaku) z Dallasu znamená pro pisatele – co jsou ony textové charakteristiky Dallasu, které zajišťují tento zážitek, a v jakém ideologickém kontextu seriál získává své společenské a kulturní významy. Má-li tato kniha jedno zastřešující téma, pak je jím vztah mezi požitky a ideologií. Je nicméně jasné, že tato práce nemůže poskytnout vyčerpávající osvětlení tohoto vztahu. Existuje mnoho způsobů, jak si užít Dallas, vyvěrajících z různých chápání toho, o čem Dallas vlastně je, ale jen několik z nich bude předmětem dalšího pojednání – v neposlední řadě mne v tomto ohledu limituje, že jejich doklady lze nalézt jen v relativně malém množství dopisů. Každá odborná práce krom toho vždy nese stopy osobnosti svého autora. Z toho důvodu zde nepochybně nalezne svou ozvěnu i můj vlastní ambivalentní vztah k Dallasu. Tato ambivalence je na jednu stranu spojena s mou identitou vědkyně a feministky, na druhou stranu pak se skutečností, že jsem vždy mimořádně ráda sledovala soap opery, jako je Dallas. Svého času jsem skutečně náležela ke kategorii oddaných dallasovských fanoušků. To, že jsem sama sobě přiznala existenci těchto požitků, také iniciovalo vznik této studie – chtěla jsem v prvé řadě těmto požitkům porozumět, aniž bych musela rozsoudit, zda je z politického, sociálního či estetického hlediska Dallas dobrý, nebo špatný. Dle 19

divákem dallasu.indd 19

21.01.19 20:52

Divákem Dallasu

mého soudu je naopak důležité zdůraznit, jak obtížné je takový soud vyřknout – a následně se pokoušet formulovat progresivní kulturní politiku – v situaci, kdy je v sázce potěšení. „Jakýkoliv výzkum je vždy svého druhu autobiografií,“ řekl jednou antropolog Georges Dévereux. Je na ostatních, aby posoudili, zda jsou mnou předkládané analýzy a vývody srozumitelné a přesvědčivé i v obecnějším slova smyslu.

divákem dallasu.indd 20

21.01.19 20:52

3 Dallas a ideologie masové kultury

Dallas a nuda V předcházejících kapitolách jsme viděli, jak pisatelé dopisů, kteří mají Dallas rádi, čelí obtížím, když mají uvést, proč tomu tak je. Mnozí z nich nakonec musejí přiznat, že to nevědí. Tato nejistota není překvapivá, neboť zkušenost rozkoše není racionálně motivovaná. Právě naopak, rozkoš se vždy objevuje jako spontánní pocit pramenící z životní pohody. Když sledujete Dallas, cítíte se dobře a to je na tom to radostné: nezdá se, že by pro to bylo nutné hledat nějaké vysvětlení. Lidé jen zřídka pátrají po důvodech, proč je jim něco příjemné. Požitky patří v životě k těm věcem, jež jsou považovány za samozřejmé a o nichž lidé zpravidla nepřemýšlejí. Abychom mohli říct něco o determinantách a způsobu výstavby požitku z Dallasu, je proto třeba učinit teoretickou odbočku. Je pravdou, že dopisy neobsahují žádná jasná vysvětlení, ale popisují, jak pisatelé pořad sledují, které aspekty Dallasu jsou pro ně nejdůležitější a nejcennější a jaké významy jim připisují. Abych zjistila, co to znamená, když autoři dopisů píší, že mají Dallas rádi, přečetla jsem dopisy jakoby „symptomaticky“ 94

divákem dallasu.indd 94

21.01.19 20:53

Dallas a ideologie masové kultury

a dospěla jsem k závěru, že alespoň pro tyto fanoušky je tím, co je přitahuje, dojem emocionálního realismu. Přesněji řečeno, tento realismus souvisí s identifikací tragicky strukturovaného pocitu, jenž je zakoušen jako „reálný“ a jenž dává těmto divákům smysl. Na analýze Dallasu coby melodramatické soap opery jsem vysvětlila, jak je tento tragicky strukturovaný pocit v narativní struktuře seriálu organizován (konkretizován, učiněn zjevným): jde o ideologickou problematiku osobního života, o zdůraznění nevyhnutelně protikladné a konfliktní povahy mezilidských vztahů atd., což je utvrzováno i tím, že narativ bez konce pokračuje stále dál. Ale co ti respondenti, kteří Dallas rádi nemají? Jaký je jejich postoj k této výstavbě tragicky strukturovaného pocitu? Následující úryvky z dopisů předvedou, že nedostatek vývoje příběhu, který u fanoušků Dallasu tolik přispívá k jejich požitku, je pro tyto respondenty zdrojem rozmrzelosti: Hloupou věcí na tomto seriálu je myslím to, že každý díl je o tom samém. [...] Seriál se nikdy nemění, každý díl je stejný. (dopis 32) Není v tom absolutně žádná obměna. (dopis 33) Točí se to pořád kolem toho stejného. Někdo z nich má zas v plánu nějakou lumpárnu a někdo další na něco čeká a pak se na poslední chvíli stane něco jiného. Fakt zábava. (dopis 34) U Dallasu si stačí přečíst těch pár řádek v televizním programu a pak si můžete domyslet ten zbytek. Hádky – slzy – a nakonec to všechno dobře dopadne a lze pokračovat dalším dílem. (dopis 36) Pokaždé, když se na to zase dívám, jsem zvědavá, co se tam stalo. Ale pak Dallas skončí a já mám ještě víc otázek než na začátku. Podle mě je to na hlavu. [...] A je to až příliš zdlouhavé. (dopis 37) 95

divákem dallasu.indd 95

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

Imaginace tragicky strukturovaného pocitu, jak je v Dallasu prezentována, se těmto konkrétním respondentům jeví jako zcela nesmyslná. Od dobrého televizního seriálu pravděpodobně očekávají něco úplně jiného: zdá se, že jejich definice toho, co přináší požitek, se neshoduje s tím, co jim Dallas může nabídnout. Jedna pisatelka to vyjádřila poměrně explicitně: „Abych řekla pravdu, osobně bych daleko radši sledovala Roalda Dahla,1 protože když si myslím ‚teď se stane to a to‘, člověk ví, že se plete, nikdy se to totiž nedá předvídat“ (dopis 36). „Zdlouhavá“ narativní struktura seriálu Dallas, jeho „donekonečna protahovatelný prostředek“ a související nedostatek dějového vývoje, tak pro tyto respondenty není zdrojem požitků, ale nudy. Dokonce i mezi dopisy těch pisatelů, kteří seriál rádi nemají, tak nalezneme odkazy k aspektům jeho textové struktury. V jejich odpovědích ovšem tyto odkazy upomínají na zážitek po drážděnosti, nikoliv potěšení. Když tito diváci sledují Dallas, tak se dobře necítí. Rovněž nuda a podrážděnost jsou pocity, které vyvstávají zcela spontánně; ani pro tyto prožitky všeobecně nehledáme příčinná vysvětlení. Možné důvody těchto negativních pocitů budou lidé hledat pouze tehdy, pokud se jich zeptáte. Právě jako u respondentů, kteří mají Dallas rádi, by tak nebylo nijak překvapivé, kdyby pro jeho kritiky bylo obtížné poskytnout konzistentní a racionální vysvětlení svých pocitů podráždění. Pozoruhodné ovšem je, že na těch, kdo Dallas nesnášejí, není znát ani stopa oné nejistoty, kterou nalézáme u milovníků seriá lu. Právě naopak, zdá se, že svou nelibost berou jako natolik samozřejmou, že s jistotou věří v její racionalitu. Tuto sebejistotu lze jasně rozeznat v tónu následujících úryvků: Dle mého názoru je v tom málo stylu a příběh je ubohý, je to prostě jenom věc komerčního úspěchu [...] (dopis 34; zvýraznila autorka)

1 Respondentka zde naráží na britský televizní seriál Tales of the Unexpected, uváděný v letech 1979–1988, jehož jednotlivé epizody – vždy s překvapivě se vyvíjející zápletkou – byly většinově založeny na povídkách prozaika Roalda Dahla [pozn. překl.].

divákem dallasu.indd 96

21.01.19 20:53

Dallas a ideologie masové kultury

Je mi to opravdu čím dál víc protivné. Cílem prostě je nahrabat si peníze, spousty peněz. (dopis 35; zvýraznila autorka) Ten seriál je jednoduše úplně o ničem, zkrátka to nemá žádný obsah a vždycky to dobře dopadne. (dopis 33; zvýraznila autorka) [...] a ty ženy tam vypadají vždycky dobře a to je pochopitelně děsné. (dopis 38; zvýraznila autorka) Slova jako „prostě“, „jednoduše“, „zkrátka“ a „pochopitelně“ v těchto tvrzeních naznačují, že tito pisatelé nejenže nemají problém formulovat svůj názor, ale jsou i přesvědčení, že mají pravdu. Mají pocit, že mají pevnou půdu pod nohama. Proč se tedy tito konkrétní respondenti zdají být tak sebejistí ve svých názorech?

Ti, kdo Dallas nesnášejí Dopisy těch, kdo Dallas nemají rádi, necharakterizuje jen sebejistý a sebevědomý tón, ale také vysoká míra zlosti, rozmrzelosti a pobouření. Zdá se, že tito lidé nejenže nemají Dallas rádi: hrozně je rozčiluje. Snad aby ještě zdůraznili logičnost své nenávisti, používají mnozí z nich při posuzování seriálu rovněž velmi silná slova: „bezcenný brak“, „absolutní pitomost“, „hrozně bídný seriál“, „snůška kravin“, „nemožná blbost“, „strašlivý“, „děsný“, „protivný“, „ubohý“, „hloupý“, „falešný“ atd. Tito respondenti se ovšem neuchylují jen k emotivním vyjádřením vzteku a frustrace. Často se alespoň nějak pokoušejí poskytnout jakési racionální vysvětlení své nelibosti. Někteří například ospravedlňují svou averzi tím, že zápletku Dallasu kriticky označí za „stereotypní“, a to zvláště, pokud jde o zobrazení žen.

divákem dallasu.indd 97

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

Ideální život – velký dům, bazén, velká auta, spousty peněz atd. atd., to je to, na co se soustřeďuje největší pozornost. (dopis 35) Připadá mi také naprosto strašlivé, že jsou tu ty perfektní, krásné ženy, které jsou zároveň skutečně servilní. Vezměte si Sue Ellen. Dělá, že je velmi statečná a odhodlaná začít bojovat, ale neodváží se „přikročit k rozvodu“. Mám tím na mysli to, že navzdory svým dobrým předsevzetím nechává ostatní, aby s ní mávali, protože (jak velí J. R.) pro svět okolo musejí být perfektní rodina. A pak Bobbyho žena. Nedávno jsem viděla díl, ve kterém se Bobby angažoval v nějaké (sebeoslavné) politické kampani nebo čem. V kanceláři Ewingů byla na návštěvě skupina mužů (pochopitelně takových, co se vyznají ve všem): Bobby se zeptal, jestli by Pamela nechtěla třeba postavit na kávu. Skoro to vypadalo, že se chystá odmítnout, ale jako poslušná holčička udělala, co se jí řeklo. To, že zaváhala, vás pochopitelně mělo také přivést k zamyšlení, ale jen si představte ten šok v obličejích oněch mužů, kdyby byla odmítla. Fujtajbl. Ale kdoví, možná si Pamela začne mimomanželský románek (musím přiznat, že je opravdu krásná); to by bylo něco, na čem by si člověk smlsnul. Jsou to jen dva příklady podřadné role žen v Dallasu. A to jsem ještě nic nenapsala o té malé buclaté blondýně a o oné matce, která v duchu odmítá spoustu věcí, ale nikdy s tím nic neudělá. Je láska slepá? Nebo snad kritika vlastního manžela není dovolena? (dopis 31) A teď o Dallasu. Když seriál začal, intenzivně jsem ho nesnášela, protože podle mého názoru jsou postavy, které se tam objevují, naprosto nereálné, alespoň ženy určitě – v celém Dallasu není jediná ošklivá žena a ty ženy tam vypadají vždycky dobře a to je pochopitelně děsné. A pak muži. Do jednoho jsou to úspěšní byznysmeni a jsou nechutně bohatí. Ženské jsou k nim podlézavé, a to v jednom kuse. (dopis 38) 98

divákem dallasu.indd 98

21.01.19 20:53

Dallas a ideologie masové kultury

Můj osobní názor na Dallas je, že je to hrozně bídný seriál. Vážně obdivuju, jak to pokaždé všechno vyřeší, když jsou v podobném seriálu schopni přijít s těmi nejšílenějšími dramaty. Pokaž dé s novou náloží, kterou členové rodiny podstupují a přitom nonstop bulí (pochopitelně jen ženy, muži podle všeho plakat nesmějí). (dopis 36) Kritické odsudky takovéhoto typu mířící na obsah Dallasu mohou být kombinovány s nesouhlasem s předpokládanou ne upřímností záměrů tvůrců seriálu. Tito respondenti soudí, že Dallas představuje svého druhu podvod, protože je komerčním produktem: Píšeš [...], jestli bychom ti nenapsali, co si myslíme o Dallasu. Chci ti tedy napsat, že Dallas je podle mého soudu absolutní pitomost. Celý seriál je jenom o penězích. Je to úplně jako Peyton Place. To byla další snůška kravin. (dopis 33) Dle mého názoru je v tom málo stylu a příběh je ubohý, je to prostě jenom věc komerčního úspěchu, a stejné je to u spousty seriálů, nejen u Dallasu. (dopis 34) Je mi to opravdu čím dál víc protivné. Cílem prostě je nahrabat si peníze, spousty peněz. A snaží se to dělat prostřednictvím všeho toho – sexu, pohledných lidí, bohatství. A vždycky najdete lidi, co na to skočí. Mají pak vysokou sledovanost. (dopis 35) Nejkomplexnější a absolutní odsudek Dallasu je ovšem vyjádřen v následujícím úryvku: Můj názor na Dallas? Ráda ho tedy poskytnu: BEZCENNÝ BRAK. Podle mě je to typický americký pořad, hloupý a komerční, utvrzující stereotypy o společenských rolích a falešný. 99

divákem dallasu.indd 99

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

Tím, kolem čeho se točí hodně amerických pořadů, jsou peníze a laciná senzace. Peníze, zdá se, nikdy nejsou problém. Všichni žijí v luxusu, mají fantastická auta a spousty pití. Zápletky samy o sobě většinou nejsou příliš důležité. Ani na okamžik nemusíte přemýšlet: přemýšlejí za vás. (dopis 31) Všechny tyto odsudky mají stejnou funkci. Kategorie jako „stereotypní“ a „komerční“ nejsou užity k pouhé deskripci, ale jsou obtěžkány morálním významem a emocionální zátěží: slouží jako vysvětlení toho, proč pisatelé nemají Dallas rádi. Tato vysvětlení znějí mimořádně přesvědčivě. Je ovšem možné se tázat, zda jsou skutečně tak na místě a tak dobře rozvážená, jak se na první pohled jeví. Není mým cílem zpochybňovat zde upřímnost feministických a antikapitalistických obav, které tito respondenti mají. Lze ovšem zpochybnit, zda přímé spojení zážitku nelibosti, který je jistě v první řadě emoční odpovědí na sledování Dallasu, s racionálním zhodnocením seriálu coby kulturního produktu je skutečně tak logické. Dokonce i když někdo seriál sleduje rád, může si být vědom jeho „komerčního“ nebo „stereotypního“ charakteru. To, že si někdo Dallas užívá, tedy nebrání politické nebo morální kritice jeho produkčního zázemí nebo jeho ideologického obsahu. Skutečnost, že ti, kdo seriál nesnášejí, tyto věci spojují, signalizuje, že kategorie jako „komerční“ a „stereotypní“ přitahují jistou pozornost, protože jejich užití poskytuje pisatelům pocit jistoty. Tyto kategorie jim umožňují legitimizovat vlastní nelibost, učinit z ní něco věrohodného a naprosto pochopitelného. Zdá se, že zakládají přesvědčení těchto pisatelů, že mají pravdu, a umožňují jim bez zábran projevit vztek. Tyto kategorie tak tvoří ústřední složku ideologického diskurzu, v němž je sociální hodnota forem populární kultury předurčena svým zvláštním způsobem. Jde o ideologii masové kultury. Abychom porozuměli sebejistotě těch, kdo Dallas nesnášejí, je na tomto místě třeba podrobit tuto ideologii bližšímu zkoumání.

100

divákem dallasu.indd 100

21.01.19 20:53

Dallas a ideologie masové kultury

Ideologie masové kultury Lidé Dallas ve velké míře nejen sledují, ale také o něm ve velké míře diskutují: o seriálu se toho hodně říká a píše. Tyto veřejné diskurzy na téma Dallas poskytují rámec, v němž je možné odpovědět na otázky, jakými jsou například: Co si mám o televizním seriálu tohoto typu myslet? Jaké argumenty mohu použít, chci-li, aby můj názor zněl věrohodně? Jak mám reagovat na ty, kteří mají odlišný názor? Ne všechny stávající diskurzy jsou ovšem stejnou měrou způsobilé formulovat na takovéto otázky uspokojivé odpovědi. Některé diskurzy jsou prestižnější než jiné, znějí logičtěji či přesvědčivěji a při ustavování společenského dojmu z televizních pořadů typu Dallas jsou úspěšnější. V mnoha evropských zemích panuje v současnosti vůči americkým televizním seriálům oficiální averze: jsou považovány za ohrožení domácí národní kultury a za něco, co jaksi obecně podrývá principiální kulturní hodnoty.2 Profesionální intelektuálové (televizní kritici, sociální vědci, politici) investují na tomto ideologickém pozadí mnoho energie do vytváření konzistentní a propracované „teorie“ o amerických televizních seriálech – teorie, která poskytne „vědeckou“ zástěrku pro averzi. Reprezentativní, převládající formulace této teorie pochází ze sociologie masové komunikace: Nejdůležitější vlastností televizního seriálu je, že je jeho obsah odvislý od ekonomické rentability. To, že cílí na velmi široký trh, s sebou nese, že obsah musí být redukován na motivy vhodné k univerzální spotřebě. Platí to zvláště pro americké seriály, které ve Spojených státech slouží jako „obchodní balíček“. [...] Komerční charakter televizních seriálů brání prezentaci stanovisek ke konkrétním sociálním a politickým otázkám, neboť by to u různých sociálních skupin mohlo vyvolat kontroverze. [...] Pořad získává ráz „univerzální přitažlivosti“; sestává ze známých, široce přijímaných prvků. Nutné přísady úspěšného seriálu 2 Obecnější pohled na negativní přijetí vzestupu americké populární kultury po 2. světové válce u evropských intelektuálů poskytuje Hebdige 1981: 39–56.

101

divákem dallasu.indd 101

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

zahrnují romantickou lásku [...] jednoduché šablony dobra a zla a budování napětí, vyvrcholení a katarze. [...] Redukování běžných lidských aspektů existence s sebou nese, že se v obsahu poznává širší publikum, avšak nabízí to stereotypní a schematizovaný obraz reality. [...] V tomto ohledu jsou televizní seriály úspěšné v naplňování primárně ekonomických funkcí, a tím také v reprodukování buržoazní ideologie, aniž by ztrácely přitažlivost pro různorodé skupiny svého publika. (Bardoel – Bierhoff – Manschot – Vasterman 1975: 58–59) Coby popis produkčních metod amerického komerčního televizního průmyslu tento výčet jistě nabízí několik relevantních postřehů, byť lze pochybovat, že mezi ekonomickými podmínkami, za nichž televizní seriály vznikají, a mezi jejich estetickými a narativními strukturami existuje takto přímá spojnice. V okruhu mediálních studií je takovýto hrubý ekonomický determinismus často kritizován. Jádro této teorie je nicméně spíše přijímáno jako správné. Nás zde ovšem nezajímá správnost či adekvátnost této teorie jako takové, zajímá nás, jak se některé z jejích prvků přenášejí do způsobu, jakým jsou americké televizní seriály hodnoceny. Teorie sehrává ideologickou roli, jestliže v hlavách lidí plní emocionální funkci, jíž se tvrzení obsažená v dané teorii podřizují. Terry Eagleton tvrdí, že „opravdu důležité je uznat, že kognitivní struktura ideologického diskurzu je podřízena jeho emoční struktuře – poznání i chybné úsudky, které jsou zde obsaženy, jsou artikulovány na základě požadavků [...] emoční ‚záměrnosti‘, kterou tato struktura ztělesňuje“ (Eagleton 1979: 64). Výše popsaná teorie o amerických televizních seriálech tak po emoční stránce vede k naprostému odmítnutí a zatracení těchto seriálů. Stávají se „něčím špatným“. Právě naznačené představuje obrysy něčeho, co jsem nazvala „ideologií masové kultury“. Na základě této ideologie jsou některé kulturní formy – především kulturní zboží, jež je velmi populární, a praktiky ulité dle amerického kadlubu – zkrátka onačeny za „špatnou masovou kulturu“. „Masová kultura“ je znevažující termín, jenž vyvolává naprosto 102

divákem dallasu.indd 102

21.01.19 20:53

Dallas a ideologie masové kultury

negativní asociace.3 V opozici ke „špatné masové kultuře“ je implicitně či explicitně vytyčeno něco jako „dobrá kultura“. Jedna z respondentek vyjádřila dichotomii „špatné“ a „dobré“ kultury zcela jasně: V Dallasu se nevěnuje vůbec žádná pozornost reálným problémům světa, problémům obyčejných lidí, a přitom je v Americe k sociální rovnosti daleko. [...] Chci tím říct, že si raději přečtu dobrou knížku nebo se podívám na pořad jako Koot en Bie [nizozemský satirický program pro vzdělané publikum; pozn. autorky]. (dopis 31) Dojde-li na hodnocení amerických televizních seriálů, je tato teorie masové kultury natolik dominantní, že předseda nizozemské rady pro vysílání Eric Jurgens může bez zaváhání prohlásit: „Nizozemské televizní společnosti pochopitelně neexistují primárně proto, aby vysílaly Dallas. [...] Nikdo nemůže mít za to, že takovéto americké seriály splňují vysoké standardy, pokud jde o obsah. Nanejvýše jsou zručně udělané“ (Galen – Jacobs 1981: 7; zvýraznila autorka). Ideologie masové kultury zde nabývá statusu Absolutní Pravdy. Soud je vynesen, pochyby nejsou dovoleny. Emocionální přitažlivost ideologie masové kultury se nicméně neomezuje jen na vybrané okruhy profesionálních intelektuá lů. Jak jsme viděli, po kategoriích této ideologie snad až příliš rychle sahají rovněž všichni respondenti, kteří nemají Dallas rádi. Ideologie masové kultury má podle všeho na posuzování fenoménů, jako je Dallas, takový monopol, že poskytuje jakoby předpřipravené koncepty, jež znějí samozřejmě a lze je snadno a bez váhání použít. Dominance ideologie masové kultury se zjevně šíří i do běžného myšlení naší každodennosti: pro posuzování takových kulturních forem, jako je Dallas, se zdá nabízet důvěryhodný interpretační rámec i obyčejným lidem.

K hodnocení teorií masové kultury srov. Swingewood 1977.

103

divákem dallasu.indd 103

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

Působí to tedy, jako by respondenti, kteří Dallas nesnášejí, přijali ideologii masové kultury za vodítko pro své odmítnutí. Hranice mezi individuální zkušeností a ideologií společnosti je z tohoto důvodu často poněkud neostrá: způsob, jakým tito respondenti Dallas sledují, je popisován v souřadnicích ideologicky dominantního statusu Dallasu coby „masové kultury“. Ideologie masové kultury tedy nenabízí jen (negativní) nálepku pro pořad jako takový, ale formuje rovněž to, jak velká část těch, kdo Dallas nesnášejí, objasňuje svou nelibost. Jejich argumentace se, stručně řečeno, omezuje na: „Pochopitelně, že je Dallas špatný, protože je to masová kultura, a z toho důvodu se mi nelíbí.“ Ideologie masové kultury tak hraje útěšnou a uklidňující roli: hledání detailnějších a osobnějších vysvětlení činí zbytečným, neboť pro vysvětlení poskytuje hotovou předlohu, která je přesvědčivá, zní logicky a vyzařuje z ní oprávněnost. To, že někdo nesnáší Dallas, nicméně nemusí nutně znamenat, že zastává ideologii masové kultury. Za skutečností, že někoho tento televizní seriál jako takový nepřitahuje, mohou být i jiné důvody. Dopisy těch, kdo seriál rádi nemají, jsou nicméně natolik strukturované na základě schémat této ideologie, že to poskytuje jen malý vhled do toho, jak jejich pisatelé seriál sledují, jaké významy mu připisují atd. Proč někteří respondenti nemají Dallas rádi, tak navzdory sebejistotě, s níž tito své názory vyjadřují, zůstává větší hádankou než to, proč jej jeho fanoušci rádi mají.

Postoj ironického diváka Nezdá se ovšem, že by všichni respondenti, kteří přijali ideologii masové kultury za svou, neměli Dallas rádi. Právě naopak, někteří z nich výslovně uvádějí, že ho rádi mají, přestože zároveň uplatňují normy a soudy, které tato ideologie ordinuje. Jak je to možné? Považovat Dallas na jednu stranu za „něco špatného“, ale zakoušet na stranu druhou při jeho sledování požitek si zdánlivě poněkud protiřečí. Pokud ovšem příslušné dopisy čteme pozorně, zjistíme, že je tento zdánlivý protimluv důmyslným způsobem vyřešen. Jak? Uveďme příklad: 104

divákem dallasu.indd 104

21.01.19 20:53

„Divákem Dallasu“ a příběh mediálního lidu

Dnes již legendární studie Ien Angové Divákem Dallasu (Watching Dallas) nasbírala v akademických kruzích pravděpodobně větší publikum než samotný seriál. V roce 1982, kdy vyšla v prvním nizozemském vydání, studovala Ien Angová doktorát na Amsterdamské univerzitě a jejím školitelem byl nestor oboru mediálních a komunikačních studií Denis McQuail. Seriál Dallas obíhal na televizním trhu od roku 1978 a ve Spojených státech se právě na CBS vysílala jeho pátá sezóna, v níž se J. R. znovu chystá oženit se Sue Ellen a Cliff se pokusí o sebevraždu. S malým zpožděním sledovali příběhy rodiny ropných magnátů Ewingů z Texasu diváci ve více než 100 zemích a v 67 jazycích, mezi nimi i Nizozemci, či spíše Nizozemky, které se staly hlavními hrdinkami výzkumu Ien Angové. Fenomén Dallas rozvibroval globální televizní trhy a jeho vliv se dostával i za jejich hranice. Tehdejší francouzský ministr kultury Jack Lang o něm hovořil jako o příkladu americké kulturní expanze a Tuaregové v saharské poušti kvůli čekání na závěr jedné ze sérií posunuli pravidelnou každoroční migraci o deset dnů. Jak čtenáři této knihy vědí, Ien Angová, zaujatá fascinací televizních diváků Dallasem, otiskla v nizozemském ženském časopise Viva inzerát ve znění: „Ráda se dívám na televizní seriál Dallas, ale často to vzbuzuje zvláštní reakce. Napsal by mi prosím někdo, proč se mu Dallas taky líbí, případně proč ho nemá rád? [...].“ Přišlo jí čtyřicet dva dopisů – a jeden z nejvlivnějších výzkumů v dějinách studia médií a komunikace mohl začít. Studie Ien Angové patří k elitním výzkumům mediálních a televizních publik především pro svou tehdejší inovativnost a změnu směru, kterou reprezentovala. Byla hlasem tehdy relativně mladého a nekonformního oboru kulturálních studií a jedním z prvních empirických výzkumů tzv. aktivního publika (po knize Davida Morleyho Publikum pořadu Nationwide /Nationwide Audience/ z roku 1980). Kulturální studia, která se zformovala ve Spojeném království na 167

divákem dallasu.indd 167

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

univerzitě v Birminghamu v polovině šedesátých let, inkluzivně otevřela pojem kultury tak, aby se do něj vešla kultura každodennosti, včetně mediální populární kultury a kulturního vkusu nižších vrstev. Kulturální studia se ustavila s – dodnes trvajícím – odhodláním brát populární kulturu vážně. Vstoupila do polemiky s intelektuální povýšeností mávnutím ruky zavrhující populární kulturu jako brak a kýč. Kultura pro kulturální studia znamenala především významotvorné jednání – proces, v němž je svět, který nás obklopuje, naplňován významy. Vytváření a předělávání významů není ani jednoznačné, ani politicky nevinné. Významy nejsou skrytou esencí reality, jsou skutečnosti připisovány na základě společenské dohody – jen ta fixuje arbitrárnost a polysémii znaků. Polysémie – mnohoznačnost, která je zásadním teoretickým předpokladem kulturálních studií – ale negarantuje ve společnosti spontánní a neregulovaný pluralismus. Kultura je sféra, kde se mohou významy teoreticky množit, štěpit a přetáčet, ale současně jsou prakticky také disciplinovány, limitovány a regulovány hranicemi diskurzů dominantních ideologií. Kulturální studia propojila kulturu s veličinou moci a z různých směrů se zabývala v rámci své (původně) radikálně levicové agendy otázkou, jak se v prostoru kultury upevňuje, či naopak narušuje moc a dominantní ideologie (Bendová – Strnad 2015). Stuart Hall (1980), zosobnění vzniku a zlaté éry kulturálních studií v šedesátých a sedmdesátých letech, rozpoznal v rané spleti studia subkultur, kultury dělnické třídy, televize, ženských časopisů či populární paměti dvě paradigmata: strukturalistický směr orientovaný na označující praktiky, kódy a reprezentace (texty) působící formativní silou „shora“ a kulturalistické zaměření studující vznik a vzlínání významů „zdola“, ve směru divergentních interpretací či porozumění vytvářených publiky. Po spíše strukturalistické dekádě sedmdesátých let, kdy byly položeny základy sémiotické analýzy televizního sdělení jako textu (v dílech Johna Hartleyho, Johna Fiskea či Davida Morleyho), od počátku osmdesátých let posiluje zájem o mediální, zejména televizní publika. Výzkum diváků seriálu Dallas Ien Angové je raným výsledkem i stimulátorem této změny směru. Výzkum publik na půdě kulturálních studií (s vydatnou pomocí Ien Angové) nevratně přepsal teoretické rámce studia médií prosazením konceptu tzv. aktivního publika (Fiske 1987). Kulturální 168

divákem dallasu.indd 168

21.01.19 20:53

Irena Reifová: „Divákem Dallasu“ a příběh mediálního lidu

studia za svůj hlavní analytický nástroj zvolila publika, která v procesu recepce sdělení jednají aktivně a využívají možností bytostné polysémie textu. Aktivní publikum je opakem diváka typu „televizní povaleč“, o němž se předpokládá, že naivně a důvěřivě zhltne vše, co obrazovka naservíruje. Mediální publika, tak jak je koncipovala kulturální studia, potlačují smysl, který do mediálního sdělení zakódovali mediální profesionálové, a přisvojují si sdělení tím, že jej přeloží do významů korespondujících s jejich identitami nebo třídními, sociálními či subkulturními pozicemi. Kulturální studia tak záměrně oponovala jak zjednodušujícímu předválečnému americkému komunikačnímu výzkumu, předpokládajícímu, že masová média ovládají pasivní příjemce lineárně působícími účinky, tak i filozofům frankfurtské školy, kteří považovali masová média za kulturní průmysl plošně manipulující širokými vrstvami a budující konformismus a souhlas s daným statem quo (Adorno – Horkheimer 2009). Strukturalistická analýza textů chápala sociální dominanci z perspektivy Louisem Althusserem (1971) upraveného Marxova (1952) pojetí ideologie. Poté, co tento proud nahradila „v sedle“ kulturálních studií etnografie publik, k níž patří Ien Angová, udržování nadvlády ve společnosti se začalo interpretovat za pomoci plastičtějšího pojmu „hegemonie“ Antonia Gramsciho (1959) a představy, že převahy ve společnosti se dosahuje spíše vyjednáváním a dosahováním konsenzu. Tato perspektiva připisuje mediálním publikům značnou míru autonomie a předpokládá, že ač je ekonomická a politická moc v kapitalismu distribuována nerovnoměrně, „sémiotickou moc“ generovat význam podle potřeb vlastní identity a k dosažení vlastního požitku má každý (Fiske 1987: 95). Existenci takového aktivně vyjednávajícího publika, které za ujímá různé pozice a vytváří různé typy vztahů k témuž seriálu, vyčetla Ien Angová z dopisů divaček (a dvou diváků) seriálu Dallas. Výše zmíněný pojem „požitek“, jak mohl čtenář zaznamenat, hraje ústřední roli v úvodu knihy, kde se Angová ptá na zdánlivě banální otázku, proč je seriál Dallas tak přitažlivý pro desítky milionů diváků po celém světě. Všichni pisatelé dopisů, ať seriál měli, nebo neměli rádi, nacházeli v jeho sledování nějaký druh požitku; nikdo z pisatelů nebyl vůči Dallasu lhostejný. Téma slasti, potěšení či požitku kulturální studia přejímají z pojednání Rolanda Barthese Rozkoš z tex169

divákem dallasu.indd 169

21.01.19 20:53

Divákem Dallasu

tu (2008), ale se specificky britským kulturálním přízvukem. Stejně jako mnoho jejích kolegů té doby i Ien Angová pracuje s marxistickým terminologickým a myšlenkovým aparátem – a konstatuje, že požitek je užitnou hodnotou televizní zábavy. Populární televizní pořad podle ní nemá jen směnnou hodnotu – navzdory představám Theodora Adorna a Maxe Horkheimera (2009) z frankfurtské školy, podle nichž je základním mechanismem degenerace masové kultury proměna kultury v obchodovatelné zboží, jehož jediným smyslem je přinášet zisk. Angová, inspirujíc se u Marxe, zdůrazňuje, že zboží nemůže mít směnnou hodnotu, aniž by současně nemělo alespoň nějakou užitnou hodnotu, za kterou pokládá v případě televize potenciál přinášet zábavu, odreagování, uvolnění. Konstatuje-li, že televizní seriál má pro producenta směnnou a pro diváka užitnou hodnotu, zdůrazňuje, že je v každém z obou případů něčím trochu jiným, a ilustruje tak proslulý komunikační model (communica tion circuit) Stuarta Halla (2005). Stuart Hall, tlumočící Hegelovy a Marxovy filozofické kategorie totožnosti a rozdílnosti mediálním studiím, jím nastiňuje, že komunikační fáze recepce a produkce „jsou propojené, a přesto samostatné“ momenty (2005: 119). Touto aplikací se hroutí teoretické východisko pro zmíněné teorie účinků médií předpokládající, že sdělení lineárně dorazí k recipientovi v neměnné podobě a zasáhne jej vloženým účinkem. Ien Angová oživuje model Stuarta Halla v televizní kultuře seriálu Dallas. Zatímco pro producenta je Dallas kapitalistickou výdělečnou komoditou konstruovanou podle nejmenšího společného jmenovatele vkusu, vnímání diváka není touto první etapou trajektorie seriálu nijak předurčeno nebo naprogramováno a tentýž Dallas může být obhajován jako legitimní zdroj různých významů a požitků ze sledování povědomých kontur sociální skutečnosti. Odpověď na otázku, z čeho pramení (pramenily ve své době) celoplanetární požitky ze sledování Dallasu, Ien Angová nachází, jak již čtenář ví, ve své koncepci „emocionálního realismu“. Její rozlišení empirického, klasického a emocionálního realismu je nadčasové a užitečně uspořádává terén problematiky reprezentace reality i dnes. Empirický realismus je podle autorky klasifikován na principu korespondence skutečnosti a jejího zobrazení, které je empiricky realistické, pokud co nejpřesněji zachovává fyzikální vlastnosti 170

divákem dallasu.indd 170

21.01.19 20:53

Irena Reifová: „Divákem Dallasu“ a příběh mediálního lidu

reprezentované reality. Takové zobrazení, které by vzniklo, kdybychom například postavili kameru doprostřed ulice a nechali ji pořizovat záznam bez intervence do jeho parametrů, je sice empiricky přesné, ale kupodivu nemusí vždy působit realisticky přesvědčivě, jako by tak asi nepůsobila neostrá změť hlav, kroků a šmouh z naší kamery na ulici. Klasický realismus, který Colin MacCabe (1974) popsal jako „klasický realistický text“ a charakterizoval tak hollywoodskou kinematografii, je opakem empirického realismu: obraz je dokonale konstruovaný, ale gramatika filmové řeči je nasazena tak, aby byla vytvořena iluze realisticky působící skutečnosti. Hollywoodská klasická realistická narace je „bezešvý“ text, který je tvořen v procesech signifikace, ale současně zametá stopy po tom, že se jedná o pouhý obraz, a vyvolává dojem, že sledujeme život sám. Ien Angová byla konfrontována s daty, v nichž někteří respondenti hodnotili Dallas jako zcela nerealistický a jiní zase jako blízký každodennímu životu a realistický. Dvě předchozí koncepce realismu tento uzel nemohou rozetnout. Ien Angová si z této slepé uličky pomáhá dialekticky, zavedením konceptu emocionálního realismu. Zjistila že ti, kteří pokládají Dallas za realistický (tedy dobrý) pořad, neposuzují shodu s objektivní podobou skutečnosti. (Ta se u většiny diváků přece jen liší od koloritu života na ranči ropných magnátů topících se v dolarech a skandálech.) Nesrovnávají seriál a skutečnost, ale vycházejí z emocí, které seriál vyvolává, a rozeznávají v nich subjektivní prožitky, které znají i z vlastního, objektivně velmi odlišného života. Zohlednění emocí při reformulování realistického televizního textu byl avantgardní krok Ien Angové, vzhledem k tomu, že „affective turn“ (Watson 1999) v sociálních vědách, který postavil emoce do popředí zájmu i v oblastech, jako je politika nebo ekonomika, se začal projevovat až kolem roku 2000. Vliv konceptu aktivního publika, které není uhněteno strukturou sdělení do podoby masy a zahrnuje různost významotvorných pozic třídních, hodnotových nebo subkulturních, je na předcházejících stránkách knihy nejsilněji přítomen ve druhé části práce, kde autorka rozlišuje čtyři různé přístupy k dekódování seriálu Dallas: nenávistné odmítnutí, ironické zesměšnění, ironickou zálibu a opravdovou zálibu. Odmítači Dallasu se zastřešují „ideologií masové kultury“ a milovníci Dallasu se odvolávají na „ideologii populismu“. 171

divákem dallasu.indd 171

21.01.19 20:53

Jmenný rejstřík

Adorno, Theodor W. 25, 169, 170, 173 Aertsová, Mieke 8 Akkermanová, Tjitske 8 Alasuutari, Pertti 172, 176 Allen, Robert C. 35 Althusser, Louis 122, 169 Angová, Ien 13, 26, 148, 155, 157, 167–187 Armstrongová, Jane 8 Bardoel, Jo 102 Barrettová, Michèle 140, 141 Barthes, Roland 50, 51, 82, 93, 169 Bierhoff, Jan 102 Boadu, Samuel Osei 75 Boddy, William 8 Bordwell, David 47 Bourdieu, Pierre 86, 89, 123–125, 172 Brakman, Willem 69 Brooks, Peter 87, 88 Brooks, Tim 66 Bruns, Axel 176 Brunsdonová, Charlotte 68, 69, 86, 89 Cantorová, Muriel G. 63 Carpentier, Nico 177 Cassataová, Mary B. 75 Corliss, Richard 10 Corner, John 173 Curran, James 173 Dahl, Roald 96 Dahlgren, Peter 177 Delcourt, Xavier 10 Dévereux, Georges 20 Duffy, Patrick 116 Eagleton, Terry 102 Eco, Umberto 35 Edmonsonová, Medeleine 63 Elsaesser, Thomas 73 Feuerová, Jane 81, 128–130, 141 Firth, Simon 25, 32, 65 Fiske, John 168, 169, 172, 173 Foucault, Michel 105 Freud, Sigmund 106

Galen, Jan van 103 Geraghtyová, Christine 62 Gledhillová, Christine 8 Godard, Jean-Luc 86 Gramsci, Antonio 89, 169 Grayová, Linda 24 Hagman, Larry 24, 38 Hall, Stuart 13, 25, 35, 50, 168, 170, 174 Hartley, John 168, 176 Hebdige, Dick 8, 101 Herzogová, Herta 63 Hobsonová, Dorothy 63 Horkheimer, Max 25, 169, 170 Huston, John 74 Jackson, Michael 13 Jacobs, Jan 103 Jenkins, Henry 175 Johnstonová, Sheila 66, 84 Jordanová, Marion 71 Juneau, Pierre 11 Jurgens, Eric 103 Katz, Elihu 29 Laclau, Ernesto 122 Lang, Jack 10, 167 Liebesová, Tamara 29 Lovell, Terry 26, 27, 49, 143 Lull, James 173 MacCabe, Colin 44, 46–48, 171 Manschot, Ben 102 Marsh, Earle 66 Marx, Karl 26, 169, 170 Mattelart, Armand 10 Mattelartová, Michèle 10 McGuigan, Jim 173 McQuail, Denis 148, 167 Meijer, Johan 8 Miheljová, Sabina 176 Miller, David 173 Modleskiová, Tania 66, 82, 84, 127, 128, 131 Monaco, James 47 Morinová, Violette 88

184

divákem dallasu.indd 184

21.01.19 20:53

Jmenný rejstřík

Morley, David 35, 49, 167, 168, 172 Mulveyová, Laura 77, 80–82 Neale, Stephen 60 Newcomb, Horace 12, 72, 85, 86 Partonová, Dolly 115 Pasqualiová, Francesca 177 Pêcheux, Michel 148 Philo, Greg 173 Pickardová, Jessica 8 Piemme, Jean-Marie 36, 37, 42, 46, 48, 58 Pingreeová, Suzanne 63 Prokop, Dieter 25 Radwayová, Janice 172 Rounds, David 63 Scola, Ettore 10 Seiterová, Ellen 65, 83, 126, 129, 130, 141 Simons, Marlise 13, 26

Skill, Thomas D. 75 Sontagová, Susan 10, 75 Sumner, Colin 149 Swansonová, Gillian 68, 78, 79 Swingewood, Alan 103 Tee, Ernie 79 Therborn, Göran 110, 118, 119 Thompsonová, Kristin 47 Thorburn, David 70, 76 Tiltonová, Charlene 149 Todorov, Tzvetan 63 Vasterman, Peter 102 Verbij, Antoine 8 Watson, Sean 171 Wiegel, Hans 108 Willemen, Paul 8 Williams, Raymond 30, 45, 54 Woods, Roger 148

185

divákem dallasu.indd 185

21.01.19 20:53

divaĚ kem dallasu.indd 186

21.01.19 20:53

Obsah

Předmluva k českému vydání Předmluva k anglickému vydání Úvod 1. Dallas mezi realitou a fikcí 2. Dallas a melodramatická imaginace 3. Dallas a ideologie masové kultury 4. Dallas a feminismus Příloha: Metodologické poznámky

5 7 9 21 60 94 126 147

Literatura

158

„Divákem Dallasu“ a příběh mediálního lidu (Doslov Ireny Reifové)

167

Poznámka k překladu

183

Jmenný rejstřík

184

divákem dallasu.indd 187

21.01.19 20:53

divaĚ kem dallasu.indd 188

21.01.19 20:53

Edice #POPs přináší překladové i původní práce věnované teorii, historii a interpretaci populární kultury v jejím nejširším pojetí. Zahrnuje jednak klasické oborové texty, jejichž česká vydání dosud citelně scházela, jednak nejnovější specializované studie analyzující nejrůznější podoby a kontexty globální popkultury. Dvě vlastnosti jsou všem zařazeným pracím společné: inovativní přístup a čtivé pojednání. Tituly edice #POPs mohou oslovit jak zainteresované laiky, kteří chtějí porozumět náležitostem popkulturní krajiny kolem nás, tak i specialisty z příbuzných oborů tradičních (např. literární věda, historie, filmová studia) či u nás jen pozvolna se etablujících (mediální a kulturální studia, audiovizuální studia apod.). Edici řídí Petr A. Bílek (FF UK a FF JU), Martin Foret (FF UP) a Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR).

divákem dallasu.indd 189

21.01.19 20:53

John Fiske: Jak rozumět populární kultuře Co je to populární kultura? Jak funguje ve společnosti a jak ji lze použít v boji o mocenské pozice? Je vše, co je nám masově prodáváno, nakonec opravdu populární? A jestliže ne, co o tom rozhoduje? Jak zkoumat džíny, obchodní centra a Madonnu? Fiske na tyto a podobné otázky odpovídá knihou Jak rozumět populární kultuře. Předvádí, jak to, co máme v kulturním prostoru k dispozici, používáme a jak z toho utváříme své vlastní významy a požitky. Slavná kniha, která byla jednou z těch, jež stály u zrodu popkulturních studií, vychází poprvé česky. První svazek edice #POPs přináší též rozsáhlou předmluvu Henryho Jenkinse a úvodní diskuzi Kevina Glynna, Jonathana Graye a Pamely Wilsonové, mladších badatelů, kteří se populární kulturou zabývají. Knihu uzavírá původní doslov překladatele Petra A. Bílka. ISBN 978-80-7470-190-0, #POPs sv. 1 Brož., 324 str., 320 Kč vč. DPH.

Martin Conboy: Tisk a populární kultura Současná dominance televize či internetu jako kdyby přehlušovala rozhlas a klasická tištěná média, jež jako by přesouvala do zaprášených regálů něčeho „co již pominulo“ a „toho, co právě pomíjí“. Chceme-li však skutečně porozumět současnému globalizovanému, digitálnímu a tekutému světu médií, musíme se vypravit k základům, do historie, ze které tento vyrůstá. Monografie Martina Conboye nabízí právě to: ve svých analýzách populárního tisku (ilustrovaných týdeníků či bulvárních periodik), rozkročených do plochy dvou staletí a provedených na především materiálu britském a americkém, sleduje proměny rolí a funkcí populárních periodických tiskovin od počátku 19. století do dnešních dnů. Zaznamenává tak transformace, jimiž tyto prošly, a především stopuje vliv novinového a časopiseckého tisku na etablování a rozvoj moderní populární kultury jako takové. ISBN 978-80-7470-229-7 #POPs sv. 3

divákem dallasu.indd 190

21.01.19 20:53

Henry Jenkins: Pytláci textů. Televizní fanoušci a participativní kultura Když americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins vydal svou knihu Pytláci textů (1992), byl v oblasti mediálních studií zakořeněný obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů. Jenkins svůj zájem soustředil na specifickou skupinu diváků: fanoušky, a ukázal, že výtvory komerční masové kultury se stávají materiálem jejich vlastní, značně nezávislé tvorby. V jednotlivých kapitolách knihy, psané současně z pozice akademika i dlouholetého fanouška, se soustředí na kritické aktivity fanoušků, na utváření jejich kánonů, hodnocení a interpretací. Především se však věnuje jejich výtvorům: povídkám, románům, videím nebo filkové hudbě. Jenkinsova klasická práce tak nabízí jedinečný raný pohled na kulturu participace, jež se stala výrazným atributem dnešních dní. ISBN 978-80-7470-242-6 #POPs sv. 4

Jason Mittell: Komplexní televize. Poetika současného televizního vyprávění V devadesátých letech se v americké televizní produkci začaly objevovat seriály vymezující se proti dekády zavedeným pravidlům přehlednosti a srozumitelnosti. Riskantnější seriálové projekty jako Městečko Twin Peaks či Akta X se nebály své diváky mást, chytře jimi manipulovat a budovat propracovanou mytologii seriálového světa. Svá publika komplexní seriály nejen vybízejí k zaujetí samotným příběhem, ale i způsobem svého vyprávění. Mittell nám v této knize nabízí detailní rozbor formálních charakteristik a speciálních „narativních efektů“ takto vyprávěných seriálů i způsobů, jak jim rozumí a dále s nimi pracují jejich publika. Publikace bude nejen nezbytnou výbavou odborníků i studentů věnujících se televizi, ale osloví i poučené diváky a fanoušky inovativního televizního vyprávění. S doslovem překladatele Jakuba Kordy. ISBN 978-80-7470-244-0 #POPs sv. 5

divákem dallasu.indd 191

21.01.19 20:53

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

V překladu Lucie Kořínkové, s doslovem Ireny Reifové

Edice #POPs, sv. č. 2 Řídí Petr A. Bílek – Martin Foret – Pavel Kořínek Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2018 jako svou 385. publikaci Z anglického originálu Watching Dallas: Soap Opera and the Melodramatic Imagination přeložila Lucie Kořínková Původní metodologickou poznámku z nizozemského originálu Het geval Dallas: Populaire kultuur, ideologie en plezier přeložila Jana Pellarová Doslov Irena Reifová Redakce a jmenný rejstřík Pavel Kořínek Grafická úprava a obálka Klára Kvízová – ReDesign Sazba písmem J Baskerville a F Grotesk Stará škola (staraskola.net) Tisk Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydání první, 192 stran. ISBN 978-80-7470-226-6 ISBN 978-80-7470-227-3 (MOBI) ISBN 978-80-7470-228-0 (ePUB) Doporučená cena včetně DPH 259 Kč

divákem dallasu.indd 192

21.01.19 20:53

Akropolis

ISBN 978-80-7470-226-6

POPs_obalka_rozkres.indd 1

Akropolis Edice #POPs

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

MARTIN CONBOY Tisk a populární kultura

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

#POPs

Připravujeme:

IEN ANGOVÁ Divákem Dallasu Soap opera a melodramatická imaginace

06.01.19 10:34