Čtivo: Díla a kontexty české populární literatury 1918–1939

Pavel Kořínek

Stefan Segi

Michal Jareš a kol.

Díla a kontexty české populární literatury

Praha 2024

Pavel Kořínek — Stefan Segi — Michal Jareš a kol.

Čtivo

Pavel Kořínek — Stefan Segi — Michal Jareš a kol.

Autoři textů:

Ivan Adamovič

Martin Foret

Markéta Ř. Holanová

Pavel Janáček

Michal Jareš

Roman Kanda

Pavel Kořínek

Lucie Kořínková

Jakub Machek

Stefan Segi

Andrea Vítová

Kořínek, Pavel, 1981—

Čtivo : díla a kontexty české populární literatury 1918—1939 / Pavel Kořínek, Stefan Segi, Michal Jareš a kol. ; autoři textů: Ivan Adamovič, Martin Foret, Markéta Ř. Holanová, Pavel Janáček, Michal Jareš, Roman Kanda, Pavel Kořínek, Lucie Kořínková, Jakub Machek, Stefan Segi, Andrea Vítová. — Vydání první. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis, 2024

Anglické resumé

Chronologický přehled. — Obsahuje bibliografii a rejstřík

ISBN 978-80-7658-134-0 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. ; brožováno). —

ISBN 978-80-7470-527-4 (Filip Tomáš — Akropolis ; brožováno)

* 821.162.3 * 82-91

*

— 1918–1939 — česká literatura — 20. století — populární literatura — Česko — 20. století — literární žánry — literární náměty — čtenářství — Česko — 20. století — literatura a společnost — Česko — 20. století — interpretace a přijetí literárního díla

Recenzovali: prof. PhDr. Petr A. Bílek, CSc. doc. Mgr. Jiří Koten, Ph.D.

Publikace vznikla v rámci grantového projektu GA20-09848S Obrysy české populární literatury 1918—1939: díla a kontexty, řešeného v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

Kniha byla vydána s podporou Akademie věd České republiky.

Při práci na textu byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie — https://clb.ucl.cas.cz/ (kód ORJ: 90243).

© Text Ivan Adamovič — Martin Foret — Markéta Ř. Holanová — Pavel Janáček — Michal Jareš — Roman Kanda — Pavel Kořínek — Lucie Kořínková — Jakub Machek — Stefan Segi — Andrea Vítová, 2024

© Graphic & Cover Design — Michal Smejkal a Ondřej Lím, Studio Symbiont, 2024  © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2024  © Filip Tomáš — Akropolis, 2024

ISBN 978-80-7658-134-0 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-527-4 (Akropolis)

Ta láska! Ty úklady!Ty mordy!

Několik poznámek úvodem

Titulní hrdinka prózy Otakara Hanuše Láska slečny Věry (s podtitulem

Filmový román děvčete) je ve skutečnosti dcerka továrníka Gubiše, nejlépe se ovšem cítí v odlehlé kocourkovské hájovně u svého milovaného dědouška. Nyní ale dorazila do Prahy, na studia chemie. Průmyslová škola ji má připravit na budoucí kariéru majitelky poděděné tatínkovy továrny, vír velkoměsta, „kde není ani lesů, ani hájů, a na boso se také chodit nesmí“,1 však před nezkrotnou protagonistku postaví mnohé další výzvy. Učit se hrát tenis na Letné, navštěvovat Národní divadlo (nejprve na bidýlku, později v luxusní lóži) a dávat si s nápadníky dostaveníčka na Žofíně, co je tohle za život pro nezkrotnou holku „co na srdci, to na jazyku“? A kdo že si nakonec získá její náklonnost? Septimán, a tedy maturant Jenda Válek, zrzek Rokos, třídní švihák Rabas zvaný Mufík, postarší profesor Ryš, nebo snad dokonce básník a politik René Lorek? Jaké ten dokáže psát verše, vždyť „zda ještě někdy choré srdce bude / plát pro jiné rty, vášnivé a rudé“.2

Hanušovu drobnou, lehkým perem psanou humoristickou romanci, vydanou na konci roku 1919 v Zemědělském knihkupectví A. Neuberta, přijala dobová kritika s pochopením. Oceňována byla zejména pro svižný spád a smysl pro vtip a karikaturu, recenzent Zvonu dokonce Lásku slečny Věry pochvalně připodobnil k populárnímu bestselleru, protože Hanuš podle něj vyprávěl „po vzoru Rodenově, jenž se svým ‚Irčiným románkem‘ stal nejoblíbenějším autorem sotva škole odrostlých slečinek […], dobrodružství ‚dobře‘ vychované dívčiny, která imponuje slečinkám svými alotrii ve školních lavicích, svými nepodařenými dostaveníčky a podařeným flamendrovstvím a posléze vzácným nálezem ideálu, který si ji šťastně vezme“.3 Skutečně zářné chvíle Lásky slečny Věry měly ale teprve nastat.

Snad pro onu konstatovanou podobnost s Irčiným románkem Josefa Rodena sáhli po Hanušově útlé knize filmaři ze společnosti Weteb-film, kteří již v roce 1921 sklízeli úspěch s adaptací Rodenovy předlohy: stejný režisér Václav Binovec tak i tentokráte obsadil do titulní ženské role „svou“ Suzanne Marwille a filmová komedie Láska slečny Věry vyrazila 23. září 1922 z pražské Lucerny do dalších českých kin. Zemědělské knihkupectví A. Neuberta v návaznosti na to přispěchalo na přelomu let 1922–1923 s novým vydáním knižní předlohy, kde barvotiskovou slečinku s květinami a paraplíčkem z prvního vydání na obálce nahradila fotografická momentka z filmu, a šestnáct dalších takových čekalo na čtenáře uvnitř knihy coby ilustrační doprovod. V této podobě se onen „filmový román děvčete“ dočkal na přelomu let 1926 a 1927 ještě i vydání třetího, s nímž celkový náklad románu dosáhl úctyhodných 15 000 výtisků.

Propagační filmová fotoska, s níž grafici pracují na obálce naší knihy a která předchází i přítomnému úvodu, pochází právě z tohoto filmu. Vidíme na ní nezkrotnou Věru, jak s notně extravagantní úpravou vlasů sedí na střeše jakési stavby vprostřed přírody, snad se jedná o nějakou chatu, třeba to může

1 Otakar Hanuš: Láska slečny Věry. Praha: A. Neubert, 1920, s. 6.

2 Tamtéž, s. 120.

3 Btk [= Václav Brtník]: „Literatura. Knihy povídek“, Zvon 20, 1919–1920, č. 28, 1. 4. 1920, s. 391–392, zde s. 392. 10

být ona dědečkova hájovna, a zaujatě se oddává četbě časopisu. Při detailnějším zkoumání vyjde najevo, že se jedná o jeden ze sešitů s Buffalo Billem z produkce mladoboleslavského nakladatelství Josefa L. Švíkala. Český titul z fotografie rozeznat nelze, anglický název zachovaný v obálkové ilustraci se ale rozluštit povede, a tudíž takto „přes obrázek“ víme, že Věra zde odpočívá četbou anonymního překladu původně 219. sešitu s titulem „Buffalo Bill’s Sioux Foes: The Noosing of Big Elm“, čili můžeme dovodit, že v české verzi se jedná o sešit číslo 88 s názvem „Big Elk, náčelník Siouxů“.4 Hrdinka romantického dívčího románku je tu ponořena do „brakového“ dobrodružného sešitového čtiva, dvaatřicet stran na sešit, „povídka v každém svazku jest ukončena“. V zastaveném záběru propagační fotografie se tu tak v prostoru jediného filmového pole potkávají dva z erbov ních typů meziválečné populární literatury: sentimentální dívčí četba a „buffalobillky“ (shodou okolností jde také o dva typy četby, jež dobově patřily k těm nejvíce kritizovaným – vyvolávaly stejnou měrou radost čtenářů i zděšení zejména pedagogických autorit). Současně ale jako by se zde už pomalu začínaly hlásit o slovo i některá témata a mnohé otázky, jimž se chceme v naší knize věnovat.

Pasáž s četbou Buffalo Billa v  Hanušově románové předloze schází, k dobrodružnému populárnímu čtivu se ovšem hned na prvních stránkách knihy odkazuje v jiné souvislosti. Do Prahy přišedší Věra tu totiž přemítá, může-li ve svém novém městském životě používat jazyk, jaký si osvojila četbou „Posledního dobrodružství kormidelníka Jima“, knihy, jíž vděčí za sousloví „to aby v tom bylo tisíc rezavých harpun!“5 a díky které ví, že „místo ‚Dobrého jitra přeji pane kapitáne!‘ musí říci: ‚Good by, prohnilá palubo, kam se plavíš tak časně?‘“.6 S větší než zdravou ochotou k zobecňující nadinterpretaci by tak šlo Lásku slečny Věry číst i jako zprávu o rozumově podmíněném přesunu od jednoho populárněliterárního modu vyjadřování k druhému, přeneseně jako zprávu o přechodu od dobrodružného čtiva k populární dívčí romanci. Nejspíš však není zapotřebí stavět ony dvě žánrové variety populárního čtiva do opozice: jak snad ukážou následující stránky, v letech 1918–1939 dokázaly směle koexistovat vedle sebe a zažívat vlastní vrcholy a pády.

Zhlédnout Binovcovu Lásku slečny Věry a přesně zjistit, jakou roli že ona scéna se čtením sešitu Buffalo Billa ve filmu sehrává, už bohužel nemůžeme, snímek se do dnešních dnů nedochoval; zmiňované fotosky jsou tím jediným, co zbylo. Čas strávený s  Hanušovou knižní Láskou slečny Věry se ale všem potenciálním čtenářům a čtenářkám se zájmem o dějiny domácí populární literatury rozhodně vyplatí: ať už tím, že si takto budou moci rozšířit své povědomí o vývoji české dívčí romance s její konzervativní modernitou a budou moci zase jednou sledovat dobově příznačné zapojení moderních sportovních témat do děje knihy, nebo tím, že se poučí o proměnách motivu dospívající hrdinky ztracené ve víru metropole a probouzejících se citů (naznačit by následně šlo třeba pomyslnou vývojovou linii

4 Dodejme jen, že prvním vydavatelem buffalobillek v českém jazyce byl Alwin Eichler z Drážďan, který takto licenčními sériemi pokrýval v letech 1904–1911 celou kontinentální Evropu.

5 Otakar Hanuš: Láska slečny Věry. Praha: A. Neubert, 1920, s. 7.

6 Tamtéž, s. 8.

Původní americké vydání sešitu Buffalo Billʼs Sioux Foes. The Noosing of Big Elm z roku 1905 a jedna z českojazyčných licenčních adaptací této série buffalobillek.

vedoucí od Rodenovy Irči přes Hanušovu Věru až k Neubauerově Sextánce).

Anebo inkriminovaný román samozřejmě můžeme na posezení zhltnout jen a jednoduše proto, že nás populární literatura ve svých nejrůznějších podobách a tvářnostech inspiruje, zajímá a baví. A ne, není to málo.

Zlatý věk populární literatury

Dvaadvacetileté období let 1918–1939, které jsme si předsevzali prozkoumat a pojednat v přítomné knize, představuje z hlediska vývoje české populární literatury období jejího překotného rozvoje a modernizace, epochu, kterou lze snad označit až za svého druhu „zlatý věk“. V návaznosti na předcházející desetiletí byla populární literatura za první a druhé republiky i díky rozšířenější knihkupecké síti vzniklé během nově založeného státu mnohem snáze dostupná a žánrově, tematicky a často i formátově pestřejší než kdy dřív. Jejímu vydávání se věnovalo (byť často jen krátkodobě) mnohem více podnikatelských subjektů, které úspěšně využívaly relativní dostupnost levných tiskových technologií i benevolentní legislativní rámec, jenž jejich podnikání po většinu času výrazněji neomezoval (ponecháme-li stranou bdělou práci osvětových sborů a školní praxi zabavovat možné čtení pod lavicí). Jakkoli se meziválečná populární literatura musela vypořádávat s nástupem nových médií a volnočasových aktivit, které jí více či méně konkurovaly, zůstávala pro velkou část domácího obyvatelstva zábavním médiem první volby, tím, co bylo „nejvíce po ruce“, nejdostupnějším kanálem oddechového populárního obsahu. Jak navíc ukazuje i příklad Lásky slečny Věry , kontakty mezi populárním čtivem a filmem mohly být a často skutečně byly oboustranně prospěšné: populární literatura disponovala takřka nepřeberným repertoárem oblíbených příběhů k adaptování a úspěch filmové verze následně podpořil uvadající prodeje třeba i postarší předlohy.

Dvacátá a třicátá léta 20. století lze při zpětném pohledu chápat jako čas, kdy moderní populární kultura naplno rozvinula a naplnila svůj potenciál, a to nejen v prostředí mladého Československa, ale přinejmenším v kontextu celé „západní“ kultury. Právě v této době se pevně ustavily nejvýraznější žánrové kategorie – detektivka, populární romance, fantastika a částečně i western –, které od té doby představují centrum sdíleného povědomí o tom, „co to je populární literatura“, právě tehdy se petrifikovala základní příběhová schémata a dějové formule. České prostředí bylo bohaté na překladovou produkci, k níž náležela díla klasiků typu Verna, Maye, Doyla či Čarské, ale zvládalo v překladech také držet krok s aktuálním děním a přinášet domácím čtenářům nejnovější globální bestsellery (např. v podobě kosmopolitních románů Maurice Dekobry). Převody z cizích jazyků na poli populárního čtiva doplňovaly původní práce pracovitých a odhodlaných amatérů i profesionálů, kteří v některých případech zvládali s řemeslnou jistotou a samozřejmostí (pravda občas posilovanou anglicky znějícím pseudonymem) obhospodařovat i vícero žánrů a předpokládaných čtenářských skupin (takto např.  Alfons Bohumil Štastný, Sláva V. Jelínek nebo Vladimír Watzke, tj. Vláďa Zíka). Nové publikační platformy rozšířily stávající

kanály populárního čtiva (od knih přes sešitové edice a seriálově tištěnou prózu až po almanachy, kalendáře a mimo trh se vyskytující reklamní produkci merkantilního charakteru): objevily se tak např. bohatě ilustrované zábavně společenské týdeníky (Hvězda, List paní a dívek, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ale např. i Ahoj na neděli), razantně se rozrostlo množství specializovaných žánrových knižnic (Červená knihovna, „Dvacetikorunovka“) a později sešitových románových edic (Krásný román, Romány do kapsy / Rodokaps, Rozruch).

Konstatujeme-li, že populární čtivo zažívalo v letech 1918–1939 „šťastné roky“ (jimž se později mohly vyrovnat či přiblížit snad už jen bezprostředně následující první léta protektorátní a posléze nástup divokých devadesátých let 20. století), neznamená to samozřejmě, že by se toto nemuselo vypořádávat s řadou dílčích překážek, manifestujících se zejména v podobě odporu části intelektuálních, zejména pedagogických autorit. Některé žánrové polohy byly kritikou napadány soustavně, opakovaně se konstatovala jejich pokleslost a morální zkaženost a volalo se po jejich zákazu či důsledné reglementaci (k jejichž plnému zavedení nicméně ve sledovaném období nikdy nedošlo). Jen několik týdnů před premiérou filmové Lásky slečny Věry přineslo České slovo varovnou zprávu s titulkem „Sebevražda podivína“. V příběhu o padesátiletém klatovském oběšenci se líčení jedné osobní tragédie prolnulo s morálním pohoršením nad populárním čtivem. Klatovský provazník František Šmíd totiž podle této černé kroniky:

Byl poměrně bohat, ale žil dosti nuzně. Stále bědoval na těžké poměry a přivydělával si půjčováním za poplatek různých krváků a buffalobilek.

Jeho „knihovna“ různých těchto škvárů snad nemá sobě rovné, obsahuje sta a sta různých „indiánek“, Hynkových krváků a Steinbrennerových kalendářů.

Veškerá snaha pokrokových lidí zameziti půjčování tohoto literárního braku byla marna. Jako příčina sebevraždy uvádí se, že Šmíd byl udán pro lichví a smrtí vyhnul se trestu.7

Jak málo toho víme

S vědomím výše řečeného může překvapit, jak málo probádanou oblast meziválečná populární literatura představuje: nejenže se nám nedostává syntetičtějšího uchopení jejích dějin a hlavních vývojových tendencí a proudů, ale až na několik málo výjimek, o kterých bude řeč níže, takřka úplně scházejí též přehledové, či dokonce i jen případové dílčí studie k jejím výrazným podtypům, tématům, edicím, osobnostem či dílům. Nemálo to jistě souvisí s přehlíživým, či přímo ideologicky fundovaným odporem vůči moderní populární kultuře, který v české (nejen) odborné diskusi dlouho převažoval. Nemalý díl viny za tento stav lze jistě připsat také historickým

7 [b. a.]: „Sebevražda podivína“, Večerní České slovo 4, 1922, č. 223, 2. 10., s. 2–3, zde s. 2.

souvislostem, kdy po deklarovaném zlatém věku následovalo po Únoru

1948 údobí důsledného potírání a takřka dokonané likvidace veškeré veřejně dostupné meziválečné populární literatury (realizované např. i jejím řízeným vyřazováním z knihoven, kdy řada knih byla označena všeříkající nálepkou „brak“8).

Pokud už se oficiální literární věda období státního socialismu populárním čtivem vůbec zaobírala, mluvila nejčastěji o triviální, masové či pokleslé literatuře.9 Josef Hrabák zapojoval již do podtitulů svých knih jednoznačně hodnotící pojmy „paraliteratura“10, resp. „patologie“ a „brak“.11 V nejlepším případě bylo takové čtivo považováno za cosi marginálního a kuriózního, něco stojícího „na okraji“12 hodnotného literárního dění. Převažovalo nicméně přesvědčení, že se jedná o předmět studia z akademického hlediska nepatřičný a nevhodný, popřípadě bylo jeho zkoumání omezeně strpěno v souvislosti s implicitně nežádoucím, připouští se však, že nevyhnutelným kontaktem, jejž toto „nízké“ udržuje „s vysokým“. „Všímat si zábavné literatury je důležité i proto, že dnes nejednou proniká určitá trivialita příznačná pro paraliteraturu do umělecky náročných forem literatury,“ vysvětloval Josef Hrabák v úvodu výše zmiňované knihy13 důvody, proč se něčím tak nepatřičným vůbec zaobírá. Díky péči „teoretizujících praktiků“, rekrutujících se mimo oborovou obec literární vědy z řad aktivních žánrových spisovatelů, se ale v osmdesátých letech dostalo soustředěnější pozornosti několika vybraným žánrům, které dobově disponovaly vyšším kulturním kapitálem (a tedy větší mírou celospolečenské akceptace) a byly elitní kulturou alespoň tolerovány a v omezené míře přijímány: Pavel Grym takto např. psal o detektivce,14 Ondřej Neff o fantastice.15

Od poloviny devadesátých let se v pozměněných společenských i oborových podmínkách začaly pozvolna objevovat i odborné knižní a časopisecké studie, které již nebyly tolik zatíženy předjednanými a nerozporovanými konstatováními „nízkosti“ a „pokleslosti“ předmětu zkoumání. Autoři a autorky těchto v mnohém průkopnických prací z české populární literatury 20. století se zaměřili např. na problematiku vybraných významných žánrů (slovníkové a encyklopedické práce věnované fantastice od Ivana

8 K tomu viz Petr Šámal: Soustružníci lidských duší. Praha: Academia, 2009.

9 Jako o svého druhu výjimce můžeme uvažovat o monografii Jana Cigánka Umění detektivky (Praha: SNDK, 1962), jež patřila mezi první pokusy o uchopení detektivního žánru jakožto problému literární vědy, nadto v rozsahu knižní monografie; ani ona však nepřekračovala dobově příznačný hodnotící, leckdy odsudečný přístup.

10 Takto detektivními a dobrodružnými prózami se zaobírající Napínavá četba pod lupou. Ze studií o paraliteratuře. Praha: Československý spisovatel, 1986.

11 Srov. Josef Hrabák: Od laciného optimismu k hororu. K historii a patologii dvou odvětví literárního braku. Praha: Melantrich, 1989.

12 Srov. Oldřich Sirovátka: Literatura na okraji. Praha: Československý spisovatel, 1990.

13 Josef Hrabák: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986, s. 7.

14 Srov. Pavel Grym: Sherlock Holmes a ti druzí. Praha: Vyšehrad, 1988.

15 Srov. Ondřej Neff: Něco je jinak. Komentáře k české literární fantastice. Praha: Albatros, 1981. Vývoji a proměnám fantastiky se již o rok dříve věnovala i literární teoretička a překladatelka Miroslava Genčiová v monografii Vědeckofantastická literatura (Praha: Albatros, 1980). Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začaly výrazněji formovat československé kluby příznivců science fiction. Československý fandom, zastřešující fanouškovské kluby z celé federace s jejich neoficiálními publikačními platformami, se poté stal mimo jiné i prostorem pro rozvíjení dílčích historiografických, bibliografických či např. genologických zkoumání předmětného žánru.

Adamoviče, Ondřeje Neffa a  Jaroslava Olši, jr., z první poloviny devadesátých let16 nebo monografie Dagmar Mocné věnovaná dějinám, poetice a vybraným autorkám a autorům populární romance),17 publikačních formátů (Pavel Janáček s  Michalem Jarešem bibliograficky zpracovali a rozsáhlou úvodní studií pojednali sešitové románové edice)18 či literárního provozu a regulace populární literatury (monografie Pavla Janáčka Literární brak).19 Podnětné impulzy přinesla po roce 2000 i řada kolokvií (a z nich publikovaných sborníků) pořádaných Ústavem slovenskej literatúry SAV v Bratislavě.

Normalizačním podobám populární literatury a kultury i možnostem jejich interpretace se v novém tisíciletí intenzivně věnoval Petr A. Bílek.20 Ke studiu této problematiky kontinuálně přispívá také Ústav pro českou literaturu AV ČR, na jehož půdě vznikla i přítomná kniha.

V posledních letech se situace začíná obracet k lepšímu. Snad i pod vlivem nově zdomácnělých a v českém akademickém prostoru stále více zabydlených disciplín typu kulturálních či mediálních studií začíná literární věda (ale i další humanitní obory) projevovat větší zájem o zkoumání populárního čtiva. Centrum pro studium populární kultury (CSPK), založené několika badateli v roce 2009, soustřeďuje svoji pozornost na široce pojímaný populární provoz (např. v kolektivní monografii Populární kultura v českém prostoru),21 přičemž v posledních letech se zaměřuje především na témata subkultur a subkulturní produkce (fanziny). Materiálově přitom nejčastěji čerpá z posledního půlstoletí, zejména z období pozdního státního socialismu a postsocialismu. Studia populární kultury jsou podnětně rozvíjena na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v rámci dedikovaného týmu kromě specializovaných výstupů věnovaných populárním projevům ve starověku a středověku (kolektivní monografie Starodávné bejlí)22 vznikl před několika lety např. i sborník stavějící do svého centra otázky kulturního transferu.23 Ve vyšší či nižší míře pak studia populární kultury probíhají i na dalších akademických pracovištích v ČR a SR, často soustředěna kolem v nedávné minulosti ustavených studijních oborů mediálních či kulturálních studií (České Budějovice, Olomouc, Nitra).

Převažující díl tohoto současného zkoumání je nicméně veden teoretizujícím gestem, komplexnější práce pokoušející se o celistvější (nikoli jen

16 Srov. Ivan Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R 3, 1995; Ondřej Neff – Jaroslav Olša, jr. (eds.): Encyklopedie literatury science fiction. Praha – Jinočany: AFSF – H&H, 1995.

17 Srov. Dagmar Mocná: Červená knihovna. Studie kulturně a literárně historická. Pohled do dějin pokleslého žánru. Praha – Litomyšl: Paseka, 1996.

18 Pavel Janáček – Michal Jareš: Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století. Praha: Karolinum, 2003.

19 Srov. Pavel Janáček: Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951. Brno: Host, 2004.

20 Srov. Petr A. Bílek (ed.): James Bond a major Zeman. Ideologizující vzorce vyprávění. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2007; Petr A. Bílek (ed.): Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace Příbram: Pistorius & Olšanská, 2010.

21 Srov. Ondřej Daniel – Tomáš Kavka – Jakub Machek (eds.): Populární kultura v českém prostoru Praha: Karolinum, 2013.

22 Srov. Sylva Fischerová – Jiří Starý: Starodávné bejlí. Obrysy populární a brakové literatury ve starověku a středověku. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2017.

23 Srov. Petr A. Bílek – Josef Šebek (eds.): Česká populární kultura. Transfery, transponování a další tranzitní procesy. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2017. 16

namátkově příkladové) popsání historického stavu, proměn a vývoje populárněliterární produkce (či nějaké její žánrové, formátové nebo tematické součásti) vznikají nadále spíše zřídka.24 Přehledové exkurzy věnované dobové populární literatuře se stávají součástí nových syntetických uchopení moderních literárních dějin,25 i v těchto případech jde ale spíš jen o první přehlednější, nutně reduktivní a selektivní obhlížení terénu. Stejně tak, či snad ještě výrazněji, scházejí novější studie interpretační, jež by se zakládaly na pozorném přečtení různých textů populární literatury coby svébytných literárních – a někdy snad i uměleckých – děl. Povídky, novely, romány i další formy české populární literatury 20. století zůstávají i nadále, přes všechnu vykonanou práci, toliko dokladovým materiálem jinak zacílených studií.

Soustavnější mapování historie domácí populární literatury 20. století je tak mnohdy vyhrazeno amatérským badatelům občanské vědy, kteří se bez institucionálního, ale leckdy též metodologického zajištění pokoušejí zaplňovat nejrůznější bílá místa na mapách české populárněliterární produkce. Jejich často jen vlastním nákladem vydávané a alternativními distribučními kanály rozšiřované výstupy podněcuje fanouškovský či sběratelský zápal – za všechny uveďme alespoň monumentální devítisvazkový projekt Jiřího Pošvy a jeho spolupracovníků Lexikon dobrodružné literatury z let 2009–2017 či žánrově orientovanou bibliografickou příručku Přemysla Houžvičky Od Kolára k  Faucharovi . Bibliografie české science fiction a fantaskní literatury z let 1853–1949 (2006). Tyto práce mohou skvěle posloužit coby praktické soupisové pomůcky pro přesnější orientaci v nepřehledném a na první pohled až neprostupném pralese primárních textů,26 jemnější interpretační práce s konkrétními díly ale většinově zůstává mimo výseč zájmu jejich autorů; příležitostně se jí však věnují badatelé-editoři sestavující různě orientované antologie ze žánrového čtiva posledních sto padesáti let.27

24 Jakub Machek, člen Centra pro studium populární kultury, se takto nedávno zaměřil na konstituování české populární kultury v tištěných médiích kolem přelomu 19. a 20. století v knize Počátky populární kultury v českých zemích. Tištěná média a velkoměstská kultura kolem roku 1900 (Příbram: Pistorius & Olšanská, 2017). Pavel Mandys s Michalem Jarešem nabídli první soustavnější pokus o monografické zmapování domácí historie detektivního žánru v knize Dějiny české detektivky (Praha: Paseka, 2019).

25 Pavel Janáček, Michal Jareš a další takto přispěli do akademických čtyřsvazkových Dějin české literatury 1945–1989 (Pavel Janoušek a kol., Praha: Academia, 2007–2008) i Dějin české literatury v Protektorátu Čechy a Morava (Pavel Janoušek a kol., Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR –Academia, 2022), Petr A. Bílek do několika svazků ambiciózního projektu Dějiny nové moderny, zatím naposledy do knihy Chór a disonance. Česká literatura 1947–1963 (Vladimír Papoušek a kol., Praha: Filip Tomáš – Akropolis, 2022).

26 Jen stěží docenitelná je v tomto i práce žánrově orientovaných internetových stránek databázového typu, jako jsou legie.info (pro fantastiku) a pitaval.cz (pro literaturu detektivní, thrillerovou a špionážní).

27 Ivan Adamovič takto uspořádal třísvazkovou Kroniku české science fiction (se svazky Vládcové vesmíru. Od Svatopluka Čecha po Jana Weise. Praha: Triton, 2010; Puls nekonečna. Od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. Praha: Plus, 2011; Na konci apokalypsy. Od Ondřeje Neffa do současnosti Praha: Plus, 2014), Pavel Janáček nabídl dvojici výborů ze sešitových románových edic (Eskadra obětovaných a jiné příběhy ze starých románů do kapsy. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018; Slzavé údolí a jiné příběhy ze starých večerů pod lampou. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018), Michal Jareš připravil výbor z nejstarších detektivních povídek (Lupiči nedobytných pokladen Praha: Knižní klub, 2015) a Lucie Kořínková se zaměřila na ranou populární povídku dobrodružně exotickou (V cizích zemích, dalekých krajích. Praha: Knižní klub, 2014).

Přesvědčení, že domácímu zkoumání populární literatury 20. století přes výše zmíněné výjimky stále nejcitelněji scházejí práce založené na pozorné interpretaci konkrétních literárních textů, stálo na počátku grantového projektu, jehož hlavní výstup nyní držíte v rukou. Hned zkraje jsme si proto vytyčili závazek přistupovat ke zkoumanému období „zdola“, pokoušet se při pozorném čtení konkrétních detektivek, romancí či westernů zahlédnout obecnější a šířeji platné tendence. Daří se nám to tu hůře, tu lépe, nikdy se snad ale tato perspektiva zcela nevytrácí. Nechtěli jsme si předem stanovit repertoár metodologických přístupů a disciplinárních agend, v jejichž službách bychom následně četli – a v těch horších případech i ohýbali – „nálezový materiál“, předsevzali jsme si pokusit se vždy v perspektivě dílostředné vycházet od konkrétního populárněliterárního textu.

Mnoho nás proto tentokráte nezajímají teoretické diskuse o samotném pojmu „populární literatura“ ani axiologické disputace s takovými rozvažováními obvykle spojované. Hledáním náležité terminologie bylo již v této věci popsáno mnoho papíru, ovšem aniž bychom takto orientovaným studiím chtěli ubírat na váze a významu, pro naše povahou rukodělně řemeslné interpretační ohledávání vybraných textů populárního okruhu nejsou ani zvlášť důležité, ani dvakrát inspirativní. Ve vlastní pracovní definici populární literatury se tak poučeni klasickými i současnými teoretickými texty přikláníme k pojetí australského badatele Kena Geldera, který populární literaturu v návaznosti na Bourdieuovy myšlenky o kulturní distinkci chápe jako protiklad literatury bez přívlastku, tedy jako literární oblast, která je určována sadou specifických kulturně společenských praktik týkajících se jak literárního provozu (například na úrovni kritické recepce, nakladatelské praxe či knižního trhu), tak samotných textů, které se vyznačují závislostí na žánrových pravidlech a zároveň otevřeností k aktuálním kulturním a společenským podnětům.28 „Populární“ je tu tedy svým způsobem kladeno do komplementárního stavu s „uměleckým“ či „vysokým“, jakkoli se sami v naší knize podobným adjektivům pokoušíme spíše vyhýbat. Vnímáme výhrady, že takové vymezení může působit nedostatečně a odvozeně, že do svého středu přiznaně neklade žádnou esenciální charakteristiku, ale relační vymezení se „proti“. Dle našeho názoru nicméně dokáže Gelderova mlžná a míhavá, současně ale též otevřená a inkluzivní definice dost možná právě těmito svými „nedostatky“ nejlépe vystihnout mnohorozměrný a měňavý charakter toho, co bývá v různých badatelských perspektivách a metodologických přístupech nazýváno populární literaturou.29 Proto jsme také ve snaze vyhnout se přednastaveným hodnotovým soudům vetkli naší knize do názvu slovo „čtivo“, pojem dobově užívaný, literárněvědnou terminologií nicméně výrazněji nezatížený.

28 Srov. Ken Gelder: Popular Fiction. The Logics and Practices of a Literary Field. London – New York: Routledge, 2004, zejména s. 11–39.

29 Ale také – s navyšující se mírou implicitní dehonestace – literaturou komerční, masovou, triviální, konzumní, pokleslou, brakovou. 18

Naším záměrem tedy od počátku nebylo sepsat komplexní „dějiny populární literatury“, a každého, kdo by v naší knize podobnou syntézu doufal nalézt, následující stovky stran pravděpodobně zklamou. Pokud jde o stále aktuální úkol (nevěříme příliš na rétoriku oborových „dluhů“) přehledně pojednat dějiny české populární literatury, můžeme jen doufat, že přítomné interpretační studie a z nich „abstrahované“ rámcové kontextové kapitoly poskytnou budoucím badatelům inspirativní impulzy. To, že jsme se hned na počátku vzdali ambicí sepsat „dějiny“, ale neznamená, že by výsledná kniha neměla obstát sama o sobě. Inspirací pro hledání výsledného tvaru nám byly zejména anglofonní příručky typu „handbook“ (rukověť) či „companion“ (průvodce): v kombinaci různých typů kapitol se pokoušíme –jakkoli nutně fragmentárně a selektivně – zachytit pestrost a mnohotvarost dobového populárněliterárního dění. Pokoušíme se nabídnout knihu, která se otevře různým způsobům čtení podle toho, s jakými záměry k ní budou její čtenáři přistupovat a co v ní budou hledat.

V situaci, kdy neexistuje byť jen dílčí shoda na kánonu populární literatury let 1918–1939, jsme se rozhodli zahájit svou knihu doširoka rozkročeným kalendáriem. Každý z „celých roků“ sledovaného období je zastoupen deseti záznamy, v nichž se pokoušíme podchytit jak významné události, které populárněliterární provoz formovaly (legislativní rámec, ustavování klíčových publikačních platforem – časopisů či edic), tak významná aktuálně publikovaná díla. Větší pozornost je zde věnována i bohaté překladové produkci, kterou v dalších kapitolách – zaostřených k původním textům českých autorek a autorů – zmiňujeme spíše příležitostně, současně ale tato zásadním způsobem formovala dobové představy o tom, co to je populární čtivo. Následuje osm kapitol kontextových („Kontexty“), které –mnohdy v řazení drobnějších exkurzů – zachycují vybrané obecnější charakteristiky a souvislosti meziválečné populární literatury: věnují se tak například otázkám žánru, charakterizují zásadní printové publikační platformy, sledují otázky reprezentace, ideologie a genderu, stejně jako ohledávají rozměry internacionální a intermediální.

Třetí, klíčovou část naší knihy pak tvoří dvacet dílostředných interpretačních kapitol („Díla“). Při volbě analyzovaných textů jsme se pokoušeli zohlednit vícero perspektiv. Naším záměrem bylo nabídnout čtení co do určujících charakteristik co možná nejrozmanitějších literárních děl: kladli jsme si za cíl podchytit různé žánry, publikační platformy i doby vzniku. Současně jsme se pokusili vybrat díla pokud možno „typická“ a alespoň v omezené míře reprezentativní: nepokoušeli jsme se proto dohledávat interpretačně nejzajímavější případy solitérních populárněliterárních výkonů, nechtěli jsme se věnovat ani pracím už dobově zcela marginálním a okrajovým.

Tuto pluralitu analyzovaných děl do značné míry zrcadlí také různost interpretačních východisek, která si jednotliví autoři pro své kapitoly zvolili. Romance je tak jednou pojednána z hlediska konstrukce moderní feminity, jindy se sleduje spíše intertextovost a intermedialita a nechybí ani interpretace možného queer čtení. Obdobně dobrodružné či detektivní čtivo může být nahlíženo z hlediska genologie anebo třeba perspektivou

První vydání románu Otakara Hanuše Láska slečny Věry ještě na obálce zdobila tradiční a spíše konzervativně pojatá charakterová ilustrace, vydání druhé už vsadilo na filmovou fotosku.

postkoloniálních studií, popřípadě u něj může být sledováno rozrušování literárních a společenských norem. Celek těchto interpretací, jakkoliv roztříštěný, dle našeho přesvědčení vypovídá o relativně komplexním a kondenzovaném obsahu zdánlivě prostých děl založených na repetitivních žánrových formulích.

Přes veškeré snahy o co největší otevřenost a pestrost zůstalo ohromné množství textů a kontextů stranou naší pozornosti: primárně se zaměřujeme na produkci českojazyčnou, fikční a prozaickou, ačkoli po jedné kapitole věnujeme i dramatu, reklamnímu kalendáři či poezii (jak bychom ji mohli opomenout, vždyť i titulní Věra z  Hanušova v úvodu zmiňovaného románu skončí nakonec v náručí mladého angažovaného básníka). Až na drobné zmínky nesledujeme např. bohatý a snad ještě méně badatelsky prozkoumaný prostor populární non-fiction např. v podobě různých cestopisů či memoárů, jen v jednotlivostech zmiňujeme produkci slovenskojazyčnou. Jsme si vědomi toho, že takto pojednanou knihu by šlo rozšiřovat donekonečna, současně ale věříme, že předložená podoba skýtá přece jen dokončený, ucelený tvar.

V humoristickém románu Bidýlko Emila Vachka (na pokračování ve Večerníku Práva lidu od 13. 8. 1925 do 3. 12. 1925, knižně 1927) přijde v jednu chvíli na přetřes i populární čtivo. Počestná dívka Žofka, která poprvé překročí přes práh obydlí Černé Babičky, je konfrontována s nabídkou nejrůznějších služeb. Když nedojde ani na masáž, ani na řešení těch potíží, které se Žofi při jejím ctnostném životě jistě netýkají, rozpovídá se rázovitá čarodějnická postavička o provozované půjčovně knih a sešitů:

Ale vy – pokračovala, když Žofi zůstala němou i k tomuto svádění – vy si přicházíte pro čtivo. Máte pravdu: tydle romány, které čtly už všecky ženské ze široka daleka, nenajdete v žádné knihovně ani u knihkupce. Tam vám nacpou knihy, nad nimiž usnete, ale s mými knihami se ani nechce jít spát. Máte těch knih tady tisíc a některé mají jedenáct dílů. Některé mé zákaznice čtou mou knihovnu už po třetí a jen na to si stěžují, že ji nedoplňuji. Ale nemohu, drahá slečno: Takové knihy, které bych mohla přidat do této knihovny, už se nepíšou. Ta láska! Ty úklady! Ty mordy! A svazek půjčuji za padesát haléřů.30

S tím sentimentem by se asi dalo souhlasit. Takové knihy, jaké čteme, interpretujeme a popisujeme na následujících stránkách, už se dnes většinově nepíšou. Tím spíše bychom se o ně ale měli zajímat. Protože, i když by to někdy tradičně pojímané literárněhistorické příručky chtěly naznačovat, nesedělo populární čtivo někde v koutě, neschovávalo se oslněno nesnesitelnou jasností elektrických výbojů meziválečných avantgard. A také nestačí od stolu konstatovat, jaké že ty texty nejspíš byly, ale je zapotřebí se do nich ponořit. Začíst se do čtiva.

30 Emil Vachek: Bidýlko. Praha: Sfinx – B. Janda, 1927, s. 317.

3

ŘÍJNA  Národní výbor v Praze vyhlásil v součinnosti s Československou národní radou, sídlící v Paříži, vznik samostatné Československé republiky.

∙ LISTOPADU  Karel Hašler zahájil své působení v Kabaretu Lucerna, v průběhu listopadu se svou směsí staropražských písní a scének absolvoval i dvě představení denně. Hašler tento kabaret vedl až do jeho zániku v dubnu 1923.

V plzeňském nakladatelství V. Steinhauser, jehož jediným majitelem se po převratu stal jeho dosavadní spolumajitel Pavel Lüftschitz, začala vycházet překladová Knihovna moderních detektivních románů, jedna z prvních čistě žánrových edic. Ukončena byla v roce 1923 po dvaceti svazcích.

Pacovské knihkupectví a nakladatelství Přemysla Plačka zahájilo svou zábavní edici Ve vlaku svazkem humoresek Jana Václava z Finberka s názvem Vzácný smích. Edice, která byla v reklamních návěštích charakterizována jako „populární lehká četba“, zahrnula do roku 1920, kdy přestala vycházet, též sci-fi povídky (Zdeněk Matěj Kuděj), časové sentimentální povídky (Jaroslav František Urban) a další žánrové obrázky.

1

∙ LEDNA  České slovo otisklo inzerát na první číslo zbrusu nového projektu Karla Hašlera, satirického časopisu Štika. Hašler v listu figuroval též jako redaktor a autor básní či anekdot. Část časopisu zabírala inzerce, kde Hašler pragmaticky upozorňoval jak na produkci vlastního Nakladatelství Hašlerových písniček, které nedlouho předtím založil, tak na své písně vydané podnikem Mojmíra Urbánka nebo na program kabaretu Lucerna, kde působil jako ředitel.

DUBEN  Překladem knihy Ztracený svět Arthura Conana Doyla (orig. The Lost World, 1912), ve které je vše „vylíčeno tak napínavě, že zájem čtenářův je upoután do poslední řádky“, přispělo nakladatelství Emila Šolce z Karlína k obnovenému vydávání Doylových knih po první světové válce.

22 ∙ ČERVENCE  Národní shromáždění Československé republiky přijalo zákon č. 430/1919 Sb., o veřejných knihovnách obecních, jenž ukládal zřizování veřejných knihoven s „četbou vzdělávací, naučnou i zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu“. O agendu knihovny se měl postarat pověřený knihovník a dozor nad řádným působením knihoven připadl ministerstvu školství a národní osvěty.

9 ∙ ŘÍJNA  Konala se první ustavující schůze Ochranného sdružení spisovatelů, skladatelů a nakladatelů hudebních děl, které se účastnili například Karel Hašler, operetní skladatel Rudolf Piskáček nebo herec, spisovatel a nakladatel Josef Šváb-Malostranský. Jedním z prvních ředitelů sdružení byl syn Antonína Dvořáka, Otokar

LISTOPAD  V překladu Josefa F. Khuna vyšel ve dvou dílech poprvé v češtině román Brama Stokera Drakula (orig. 1897). „Je to práce, nahánějící strach čtenáři důvěřivému,“ komentoval vydání Karel Čvančara v Rozkvětu

8 ∙ PROSINCE  Uskutečnila se ustavující schůze Společnosti přátel literatury pro mládež, jejímž cílem bylo mj. potírat nevhodnou četbu, za kterou byly považovány zejména detektivní a dobrodružné sešitové edice. s. 283

22 ∙ PROSINCE  Emil Vachek v Nové době pochválil právě vydaný románek Otakara Hanuše Láska slečny Věry, který je podle něj „lehounkým, hravým obrázkem ze života žabky, šestnáctileté slečinky“. Prorocký podtitul Filmový román děvčete se naplnil o tři roky později, kdy měl premiéru stejnojmenný film Václava Binovce se Susanne Marwille v hlavní roli. Následné druhé a třetí vydání knihy už coby ilustrace doprovodily filmové fotosky.

Mezi čtenáře se znovu dostal detektiv Léon Clifton. Novou reedici sešitků s tímto hrdinou přineslo nakladatelství Anny Tylové, původně z pražského Žižkova. Tylová zprvu vydávala až dva tyto dobrodružné sešity týdně, později se periodicita rozvolnila na dvoutýdenní interval. Obsah vycházel z původní řady Rudolfa Storcha, Tylová ovšem přistoupila ke značně nesystematickému přečíslování jednotlivých svazečků. Poslední sešity pod hlavičkou nakladatelství Tylové vyšly pravděpodobně v průběhu roku 1923.

Pražské nakladatelství Zmatlík a Palička začalo pro zájemce o okultismus vydávat edici „krásného, okultního a spirituelního písemnictví“ Knihovna šťastných lidí (skončila až roku 1938). K edici, již formoval zejména Karel Weinfurter, přidalo nakladatelství časem ještě Románovou okultní knihovnu šťastných lidí (1920–1922), Knihovnu života a zdraví (1924–1925) či Knihovnu života a štěstí (1925), zahrnující mj. horoskopy nebo návody na odvykání kouření pomocí okultismu. Knihy doplňovala Weinfurterem a dalšími redigovaná Okultní a spiritualistická revue (1921–1924).

Pod pseudonymy Hall Hurst a  Billy Morgan začala v brněnském nakladatelství Maxe Trilla vycházet sešitová edice detektivních případů nazvaná Hayesova dobrodružství. I když jde podle všeho o licenci rakouského originálu (jako překladatelé jsou podepsáni mj. M. Minuskull, Abby Fajmonová, Jiří Pojišek a Tony Pojišková), jednalo se o navázání na předválečný model rozšiřování sešitové produkce mimo knihkupeckou síť, prostřednictvím trafik a papírnictví.

∙ DUBNA  V Dětském koutku Lidových novin vyšel první díl prózy Eduarda Basse Klapzubova jedenáctka. V průběhu dvacátých a třicátých let se tato novela dočkala minimálně devíti knižních vydání, v roce 1926 byla přeložena do chorvatštiny a roku 1935 do němčiny. V roce 1938 pak vznikla filmová adaptace (r. Ladislav Brom), pracující s některými motivy této prózy.

1.–3 ∙ ČERVENCE  V Praze se konal sjezd zástupců Svazu osvětového. Ten vznikl již v roce 1905 z podnětu Národní rady české a sdružoval celé spektrum spolků, společností a jednot, jejichž činnost se týkala kultury, výchovy a osvěty. Svaz jim měl jejich aktivity koordinovat a pomáhat s organizací i metodickým vedením. Významný byl programový i organizační podíl Svazu při formování lidového knihkupectví po dosažení státní samostatnosti. Předmětem diskuse v rámci červencového sjezdu byla mimo jiné možnost zavedení zvláštní daně na „literaturu sledující pouze výdělečné cíle“.

ZÁŘÍ  Nakladatel Vojtěch Šeba začal v několika prostupujících se knižnicích (Posmrtné vydání spisů Dr. Karla Maye, Knihovna dobrodružných románů a novel, Cestopisné romány K.  Maye) překotně reeditovat prózy Karla Maye (Syn lovce medvědů, Vinnetou, Závěť Vinnetouova, Olejový princ, Pirát, Baron Trenk), k nimž odkoupil autorská práva spolu se sazbou a štočky od nakladatelství Jos. R. Vilímek.

PROSINEC  Lotus, „časopis theosofický věnovaný šíření duchovního názoru světového“, upozornil na román Marťané od Emilie Procházkové, vydaný jako třetí svazek Románové okultní knihovny šťastných lidí pražského nakladatelství Zmatlík a Palička. Román nabídl představu o fungování mimozemské civilizace.

6 ∙ PROSINCE  Lidové noviny počaly uveřejňovat soubor povídek Klub podivných živností od G.  K.  Chestertona, autora dávaného za jeden ze vzorů kvalitní detektivní četby.

24 ∙ PROSINCE  V  Rudém právu vyšla první část recenze Revolučního sborníku Devětsil, jejímž autorem byl Josef Hora. Hora poukázal na vstřícnější vztah nastupující generace poválečných avantgardistů k populární tvorbě coby jednomu ze zdrojů inspirace nového umění.

Vzniklo nakladatelství Františka „Ferryho“ Kováříka, specializované na vydávání hudebnin. V průběhu třicátých let se tento podnik vyprofiloval v nejvýznamnější vydavatelství domácí lidové písně a operety, vyšlo zde na 750 titulů.

Pražský nakladatel Jaroslav Tožička začal vydávat edici Dobrodružné novely, která zahrnula mj. překlady Maurice Leblanca nebo Arthura Conana Doyla. Knižnici převzal v roce 1924 nakladatel Bohumil Špinka, existovala až do roku 1925.

Karlínský nakladatel Bedřich Procházka začal vydávat sešitovou edici Vteřiny hrůzy s podtitulem „Sbírka grotesek, fantasií a dobrodružství“. Edice obsáhla pouhé tři svazky a kromě klasických strašidelných povídek (Edgar Allan Poe, E. T. A. Hoffmann aj.) zde vyšly i původní práce Karla Weinfurtera (Stonožka) nebo jihlavského rodáka Karla Hanse Strobla (Hlava).

Nákladem časopisu Loutkář vyšla loutková satirická hra Václava Sojky M. O. M. (zkráceno z „Moudrého Oživování Mrtvých“), reagující na Čapkovo R. U. R. Profesor Moudrý získá od čerta tinkturu, která oživuje zemřelé. Její pomocí oživí popraveného loupežníka z 15. století, ten zdecimuje většinu postav (tovaryše, ševce, řezníka) a na závěr je přejet automobilem. Čert nakonec oživí všechny zabité, odnese loupežníka do pekla a profesor skončí v blázinci.

ÚNOR  V nakladatelství Polenský a Čoudek vznikla krátkodechá edice Knihy dobrodružných a tajuplných příběhů. Pražský okultní román Bernarda Kurky Kruh přátel spiritismu doplnil první díl po sešitech vydávaného dobrodružného fantastického románu o geniálním zločinci Gill Fox od Rudolfa Fauknera. Edici postupně vydavatelsky převzal sám Kurka a po něm Faukner (ten ji pod názvem Knihovna nových názorů přestěhoval do Uhlířských Janovic).

12 ∙ ZÁŘÍ  Mimořádný československý vyslanec ve Švýcarsku Robert Flieder stvrdil v Ženevě svým podpisem přistoupení Československa k Mezinárodní úmluvě o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřování. Země, které k úmluvě přistoupily, se zavazovaly k aktivnímu boji proti výrobcům, držitelům a obchodníkům s pornografickými materiály. Úmluva byla ratifikována až 11. dubna 1927.

ZÁŘÍ  Vyšel překlad románu jihlavského rodáka Karla Hanse Strobla Vzpoura v záhrobí (orig. Umsturz im Jenseits, 1920), uvedený reklamou nakladatele B. Kočího: „Věřícím i nevěřícím, spiritistům i materialistům, přátelům sensace i lidem zaujatým pro vážný, realismem podložený děj určen je fantastický, umělecky podaný a vrcholně dramaticky zpracovaný román.“

6 ∙ ŘÍJNA  V Brně vyšlo první číslo zábavného týdeníku Proud. Těžištěm časopisu se stala publicistika, leckdy až bulvárního ražení, přesto beletrie tvořila významnou část listu. Během dvacátých let se v časopise objevovalo šest až sedm, v následujícím desetiletí až deset románů na pokračování ročně.

11 ∙ LISTOPADU  Josef Lada začal v nedělní příloze Českého slova otiskovat svoji parakomiksovou adaptaci (resp., jak uvádí doprovodná noticka, „Stručný výňatek z knihy Jaroslava Haška“) Osudy dobrého vojáka Švejka ve světové válce

25 ∙ PROSINCE  Plzeňská Nová doba začala na pokračování otiskovat překlad románu Poslední z Duanů (orig. The Lone Star Ranger, 1915), čímž se do českého prostředí uvedl jeden z nejslavnějších autorů westernů – Zane Grey. Román vycházel do 2. května 1924 a o měsíc později na něj v témže periodiku navázal další román tohoto amerického spisovatele, Ve stínu neviditelné ruky (orig. The Riders of the Purple Sage, 1912).

Hudebnímu samoukovi Jarkovi Mottlovi vyšly tiskem jeho první trampské písně, například Kamarádi, kamarádi, chvěje se nám hlas (Mottlovi někdy bývá přisuzován též text nesignované trampské písně Záře červánků, vydané již roku 1919).

Objevily se první svazky sešitových povídek ze série Sparta club, vydávané nejprve pražským nakladatelem Bohumilem Špinkou. Edice próz eklektické směsi žánrů se dočkala dvou řad, v nichž se čtenářům postupně představila trojice nepřemožitelných sportovců: Percy Stuart, Jack Darton a Frank Clayton. Poslední sešity této řady vyšly v průběhu roku 1928. s. 123

Pražský nakladatel Stanley Hlaváč začal vydávat sešitovou řadu překladových detektivních povídek, jejímž protagonistou byl vyšetřovatel a vynálezce Craig Kennedy. Příběhy psané Arthurem B. Reevem začal již před první světovou válkou překládat Karel Weinfurter. Edice nazvaná Americké detektivní povídky neměla dlouhého trvání a skončila po deseti svazcích.

V nakladatelství Miroslava Látha začal v překladech Jiřího Gutha, Josefa V. Sterzingera a Jana Střelby vycházet cyklus románů francouzského spisovatele Paula d’Ivoi nazvaný

Dobrodružné cesty.

LEDEN  Nakladatelství A. Hynek začalo po sešitech vydávat titul Čarodějův učeň (překlad Oskar Reindl, orig. Der Zauberlehrling oder Die Teufelsjäger, 1909) coby první svazek Spisů Hannse Heinze Ewerse, jednoho z nejprodávanějších žánrových spisovatelů své doby. Projekt Spisů skončil roku 1926 po pěti svazcích.

22 ∙ ÚNORA  V pražských kinech Lucerna a Na Slovanech se konala premiéra filmové adaptace románu Bohumila Zahradníka-Brodského Čarovné oči. Román byl prvně vydán v roce 1917 a během dvacátých let vyšel ještě dvakrát. Filmovou adaptaci režíroval Václav Kubásek. O deset let později, v srpnu 1934, se konala obnovená premiéra ozvučené verze snímku.

BŘEZEN  Jiří Mahen, od roku 1921 první knihovník Veřejné knihovny města Brna, vydal u brněnského nakladatele Stanislava Kočího drobný svazek úvah o roli a fungování knihoven u nás a ve světě. Knížka o čtení praktickém, ve které se vyjádřil mimo jiné ve prospěch „pestré četby“, jejíž legitimní součástí jsou i detektivky, se ještě téhož roku dočkala tří dalších vydání. s. 337

15 ∙ BŘEZNA  Vyšlo první číslo časopisu BAF neboli všesportovní revue, zaměřené především na box, atletiku a fotbal. Vznik titulu souzněl se stále intenzivnější přítomností sportu v moderní kultuře, již ostatně dokládala tematizace sportu v beletrii (viz Klapzubovu jedenáctku, sérii Sparta club a celý rozvíjející se žánr sportovního románu). Časopis přinesl čtenářům směs sportovního zpravodajství a komentářů, jeho významnou složku ovšem tvořila i zábavná beletrie. Zanikl po šesti číslech druhého ročníku, v květnu 1925. s. 122

KVĚTEN  V Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství (A. Svěcený) začaly s týdenní periodicitou v sešitech vycházet první dva díly románu Saxe Rohmera Dr. Fu-Manchu v překladu Zdeňka Matěje Kuděje (orig. The Mystery of Dr. Fu-Manchu, 1913). Původní ilustrace pro české vydání připravoval malíř a ilustrátor Stanislav Hudeček. s. 241

24 ∙ KVĚTNA  Týden upozornil na první sešit detektivního románu Záhadný mandarin Slávy V. Jelínka, který v edici Intimní zábavná četba vydával v Praze Josef Šrámek. O dva měsíce později, na konci června, byla v dvojčísle 8–9 třetího ročníku Románových novin otištěna první část Jelínkova dalšího díla, románu Sir Lee Farguhar. Další dva díly vyšly v následujícím roce, z důvodu častých cenzurních zásahů jako ucelené knižní svazky. s. 386

ZÁŘÍ  V legionářském nakladatelství Čin vyšel překlad detektivního románu Tajemství červeného domu (orig. The Red House Mystery, 1921), ve kterém se s nadsázkou řeší záhada zamčeného pokoje. Autorem byl Alan Alexander Milne, spisovatel později proslavený příběhy s Medvídkem Pú.

1 ∙ ŘÍJNA  V Brně vyšlo první číslo obrázkového zábavního týdeníku Lucerna, který se profiloval především regionálním humorem ztělesněným figurkami ze Slovácka a Hané. Kreslený humor vyvažoval otiskovanou beletrii (v próze i verších), stabilně se v listu objevovaly dva romány na pokračování, z toho jeden ve vystřihovací příloze. Romány z časopisu záhy po otištění vycházely knižně ve vydavatelství Lucerna.

∙ LISTOPADU  Nakladatelství Rodina začalo vydávat List paní a dívek, jehož pevnou a vyhledávanou součástí byla beletristická složka, zejména pak romány na pokračování. Časopis se velice dobře etabloval, z hlavičkového vydání Pražanka se postupně vyvinulo obsahově samostatné periodikum. Z českých próz zde byly otiskovány romány zavedených autorek, zejména A. J. Bělské (vl. jm. Anuše Mittenhubrové), Marie Kyzlinkové, Marie Tippmannové či Jaromíry Hüttlové; z cizích autorů byla překládána zejména díla Hedwigy Courths-Mahlerové, jejíž román U cizích lidí první ročník Listu paní a dívek otevřel.

25 ∙ PROSINCE  Konala se premiéra snímku Děvče z hor dle scénáře čtenářsky velmi úspěšného prozaika Bohumila Zahradníka-Brodského. Obvyklé pořadí, kdy film adaptoval jeho romány, zde bylo výjimečně obráceno: v tomto případě nejprve vznikl scénář filmu a současně s jeho uvedením vydaly Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské knižní podobu příběhu, již doprovázelo osm ilustrací vytvořených podle fotosek.

„Již

jsem na

peronu a hledám české čtivo, noviny, knihu“

Tiskové koncerny a publikační platformy populární literatury

časopisy a nakladatelskými domy panovaly rozepře jakékoli, když se objevil

Ať už mezi

silný inzerent s ochotou dobře zaplatit, podobaly se sobě navzájem jako vejce vejci.

Znechucení Pavla Eisnera nad nabídkou nádražního knihkupectví v Horním

Dvořišti bylo značné. Byl to právě tento překladatel, publicista a básník, kdo „na peronu“ hledal „české čtivo, noviny, knihu“, ovšem ve výloze trafiky jej vítal pouze humoristický list Komár, který rozhodně neodpovídal jeho představám o reprezentativní ukázce československého písemnictví, z níž by si na cestu vlakem mohl vybrat něco uspokojivého. Jeho rozhořčení bylo takové, že ho přimělo kritice stavu knižního trhu věnovat na základě této zkušenosti celý článek.1 Období velké hospodářské krize, tedy přelomu dvacátých a třicátých let, kdy Eisnerův text vznikl, představovalo pro československý knižní trh turbulentní období. Již vznik samostatné československé republiky znamenal pro zdejší knižní trh značnou změnu. V poválečných letech sílila především českojazyčná produkce, pro rok 1925 bylo evidováno vydání 8 700 neperiodických publikací ročně, tj. prakticky dvojnásobný počet oproti roku 1919, kdy statistika zachytila 4 600 titulů.2 Beletrie dlouhodobě tvořila až čtvrtinu z tohoto objemu, nemalou část pak představovalo populární čtivo. Jak se pokusíme popsat v následujících dílčích exkurzech, populární literatura nacházela v meziválečném období prostor v rozličných printových publikačních platformách. V následujících sondách se soustředíme na ty nejvýraznější z nich – na knihy, sešitové edice a románové sešity, noviny, časopisy a další periodický tisk, ale také kalendáře. Letmo se dotkneme též oblasti vydávání hudebnin a tiskovin spjatých s (především ochotnickým) divadlem. Úvodní výklad přitom věnujeme nikoli platformě, ale spíše instituci trhu s tiskovinami, a to tiskovému koncernu, jehož role v produkci periodik v meziválečném období značně posílila.

Tiskové koncerny

Novým jevem a současně osou meziválečného průmyslu periodicky vydávaných tištěných médií3 byly tiskové koncerny ovládané politickými stranami. Disponovaly celými pyramidami titulů od politických po čistě zábavné či dětské. Úplná pyramida zahrnovala vedle ústředního deníku, formulujícího politickou linii vydavatele, i další denní listy, a to zejména večerníky. Ty za první republiky plnily roli lehčího, bulvárního tisku. Vycházely v nákladech stovek tisíc výtisků, zatímco ústřední deníky (vesměs distribuované ráno) dosahovaly obvykle pouze desítek tisíc výtisků. Pro tříbení politického programu, hledání odpovědí na otázky dne, analýzu politických, ekonomických, společenských a kulturních problémů a formování stranické inteligence jednotlivá hnutí či strany vydávaly ideově politické týdeníky.4 Dále produkovaly širokou paletu zábavně-vzdělávacích časopisů:

1 Pavel Eisner: „Komár československé kulturní representace čili ke krisi české knihy“, Rozpravy Aventina 6, 1930–1931, č. 13–14, 18. 12. 1930, s. 145–146, zde s. 146.

2 Eduard Burget – Michal Jareš: „Moderní nakladatel – to jest program“, in: Petr Šámal – Tomáš Pavlíček – Vladimír Barborík – Pavel Janáček a kol.: Literární kronika první republiky. Události, díla, souvislosti. Praha: Academia – Památník národního písemnictví – Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018, s. 310–314, zde s. 310.

3 Jakub Končelík – Pavel Večeřa – Petr Orság: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010, s. 36.

4 Termín ideově politické týdeníky (čtrnáctideníky) zavádějí ve svém historickém přehledu Končelík, Večeřa a Orság. Srov. Jakub Končelík – Pavel Večeřa – Petr Orság: Dějiny českých médií 20. století Praha: Portál, 2010, s. 54.

obrázkové týdeníky a čtrnáctideníky bez genderové specifikace, obrázkové, módní nebo lifestyleové týdeníky a čtrnáctideníky určené pro ženy, satirické a humoristické časopisy, časopisy pro děti a mládež a od poloviny třicátých let i ryze beletristická kvaziperiodika, která označujeme jako románové magazíny nebo sešitové románové edice. Velké koncerny vybudovaly v průběhu první republiky celou tuto pyramidu, navíc zájmově, kulturně a regionálně diferencovanou, menší tiskové domy její redukované varianty.

Na příkladu koncernu Melantrich můžeme ilustrovat, jak taková pyramida vypadala, a to i s náklady, kterých jednotlivé tituly dosahovaly na sklonku první republiky, v roce 1938. V Praze vydávané ranní vydání ústředního deníku České slovo dosahovalo nákladu cca 160 000 výtisků, nedělní vydání s přílohami 250 000. Kromě toho zavedl Melantrich ještě další, odlehčenější raník A-Zet s nákladem 130 000 v běžný den. Nejrozšířenějším titulem koncernu bylo Večerní České slovo s nákladem 600 000 výtisků, vydávány ovšem byly i další pražské anebo regionální večerníky. Samostatnou redakci a obsah mělo ostravské České slovo, které ve všední dny dosahovalo 126 000 výtisků, a poté v Brně vydávaný hlavičkový list Moravské slovo (ranní vydání dosahovalo téměř 70 000 výtisků; vycházel i poledník, večerník a nedělník). Sektor obrázkových týdeníků měl Melantrich obsazen genderově nespecifikovaným Pražským illustrovaným zpravodajem (308 000 výtisků, vycházela též hlavičková verze pro Moravu), pro ženy nižších a středních tříd vydávanou Hvězdou československých paní a dívek (525 000 výtisků), ženám činným v intelektuálních profesích adresovanou Evou (17 000 výtisků), na mladé dospělé zaměřeným Ahojem na neděli (75 000 výtisků) a starším dětem či dospívajícím určeným Mladým hlasatelem (49 000 výtisků). Moderní oděvní a bytovou kulturu zprostředkovával (opět s myšlenkou na ženy) měsíčník Vkus (9 500 výtisků) a pro dobrodružné a kriminální románové beletristické žánry vycházel týdeník Romány vzrušené chvíle – Rozruch (43 000 výtisků).5

Podobně významným rysem prvorepublikového systému periodického tisku jako institucionální osa stranických koncernů byla regionalizace. Periodických tiskovin, které by byly v identické podobě distribuovány po celém území státu, anebo i jen po celé jeho české části, bylo poměrně málo a šlo zejména o kulturní, literární, odborné, humoristické, ideově politické časopisy s týdenní, měsíční nebo ještě pomalejší periodicitou. Jiné na první pohled „celostátní“ deníky, společenské časopisy, obrázkové týdeníky nebo časopisy pro ženy vycházely v regionálních mutacích, které se v některých případech od mateřského titulu odštěpily. Regionalizaci podléhala rovněž produkce stranických tiskových koncernů a jejich filiálek. Geografický dosah ústředních deníků jednotlivých stran byl omezený. V regionálních centrech republiky, z nichž jako jediné přesahovaly již na počátku dvacátých let sto tisíc obyvatel Brno, Ostrava a Plzeň (Praha měla

5 Zde uvedené údaje o nákladech k roku 1938 byly zjištěny archivním výzkumem a jsou převzaty z příručky Petr Bednařík – Jan Jirák – Barbara Köpplová: Dějiny českých médií. Od počátků do současnosti, 2., upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, 2019, s. 170.

tehdy téměř sedm set tisíc obyvatel),6 vycházely samostatné deníky nebo týdeníky jednotlivých stran (hlavním orgánem sociální demokracie pro Plzeňsko nebylo kupříkladu Právo lidu, ale deník Nová doba), místní mutace celostátních titulů nebo periodika, která sice nesla stejný název jako ústřední deník, ale z hlediska obsahu šlo o samostatný titul (největšího rozšíření dosáhlo v této kategorii ostravské České slovo). V regionech současně vycházela celá škála pouze v místě distribuovaného – dobovým slovem krajinského – tisku, sahající od vlastivědných a kulturních časopisů až po místní týdeníky či deníky.

Nejsilnějším ze stranických tiskových koncernů se díky mediálním, technologickým i podnikatelským inovacím v průběhu první republiky stalo vydavatelství národně socialistické strany Melantrich, jehož ústředním politickým deníkem bylo České slovo. Mezi koncerny navázanými na politické strany následovala coby druhá nejsilnější firma Novina (předtím Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské), kterou ovládala agrární strana a kde jako ústřední politický list vycházel deník Venkov. Tisk sociální demokracie v ideovém centru s ústředním deníkem Právo lidu vydávala Lidová tiskárna Antonín Němec a spol. Strana lidová, reprezentující české obyvatelstvo katolického vyznání, produkovala svůj tisk prostřednictvím Českoslovanské akciové tiskárny (ČAT) a jejích satelitních podniků; jejím ústředním politickým deníkem byly Lidové listy. Svoje tiskové podniky měly i ostatní politické strany: živnostenská strana ovládala vydavatelství Čechie, národní demokraté Pražskou akciovou tiskárnu atd. Dílčí organizační výjimku představoval komunistický tisk, vydávaný nikoli obchodní společností ovládanou lidmi z vedení strany, ale fyzickými osobami z řad funkcionářů strany či stranických novinářů.

Vedle stranických vydavatelství existovaly také tzv. nezávislé tiskové domy, jejichž výjimečnost spočívala v tom, že nebyly ovládány jednou politickou stranou (což jim samozřejmě nebránilo razit určitou politickou agendu). Své vydavatelství Pokrok s ústředním politickým deníkem Národní osvobození takto mělo legionářské hnutí, prohradní politickou linií se podobně vyznačovaly Lidové noviny, vydávané rodinou Stránských. Největšího nákladu mezi seriózními deníky dosahovala žurnalisticky obratná Národní politika, vydávaná koncernem Politika (ve všední den 135 000 výtisků, v neděli 338 000 výtisků).7 Moravský tisk (s deníky Moravské noviny a Moravská orlice) byl zčásti konsolidován v  Pištělákově vydavatelství Globus, Jiří Stříbrný založil pro své bulvární listy pravicového zaměření vydavatelství Tempo, na česká a německá periodika a knihy pro ženy se specializovala vydavatelská skupina Artura Vaňouse Rodina.8

Jen některé ze stranických tiskových koncernů a nezávislých tiskových domů první republiky rozvinuly významnější nakladatelskou činnost.

6 Zdeněk Kárník: České země v éře První republiky (1918–1938) Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). Praha: Libri, 2003, s. 281.

7 Časopisecký katalog. Praha: PIRAS a.s., b. d. [zřejmě 1933], s. 21.

8 Petr Bednařík – Jan Jirák – Barbara Köpplová: Dějiny českých médií. Od počátků do současnosti, 2., upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, 2019, s. 168–180.

Pražský illustrovaný zpravodaj vycházel i v hlavičkové „moravské“ mutaci, kromě samotného záhlaví zůstával obsah vesměs stejný. Obálka, která zde inzeruje prezentaci Melantrichu na Pražských vzorkových veletrzích, dále odkazuje k různým periodickým platformám koncernu.

Na prvním místě šlo opět o Melantrich, ale také třeba o Novinu, ČAT nebo

Rodinu. Do oblasti vydávání periodického tisku naopak zasahovaly tradiční nakladatelské domy. V populárním segmentu literárního pole sehrálo v tomto směru největší roli nakladatelství Jos. R. Vilímek s časopisy jako Malý čtenář, Dobrodružný svět nebo Zora.

Neperiodická literatura

Po první světové válce, zejména v roce 1919, dominuje na knižním trhu vzpomínková a příležitostná literatura a zároveň prudce narůstá objem česky vydaných publikací ( Karel Nosovský uvádí pro rok 1919 kolem 4 600 titulů, v roce 1921 4 919 publikací a v roce 1923 již 5 369 titulů).9 Zároveň stoupá počet nakladatelů a knihkupců (v roce 1919 jich bylo 530, v roce 1922 již 826). Dlouhodobé a trvalé problémy se týkaly zejména získávání knihtiskařských a knihkupeckých koncesí, které zaručoval Spolek knihkupců a nakladatelů Československé republiky (s tímto názvem působil oficiálně od roku 1924, po roce 1939 byla instituce přejmenována na Svaz českých knihkupců a nakladatelů). Koncesemi se chtěl literární provoz bránit zejména proti nárůstu nekoncesovaných živnostníků (a tím de facto proti dobově chápanému „braku“, který měl v tehdejších představách svou prodejností a dostupností ohrožovat uměleckou literaturu).

Tato specifická podoba regulace vstupu do odvětví byla po celou první republiku tématem diskusí nejen ve spolkových podnicích, ale probírala se i v Národním shromáždění, v Poslanecké sněmovně či na ministerstvech vnitra a obchodu. V prvních letech po válce navíc nemalý problém knižního trhu představoval též nedostatek prodejních prostorů (zejména v pohraničních oblastech, kde dominovaly německé firmy a nakladatelské spolky a kde se menšinové české podniky neměly příliš šanci uchytit), takže se běžně stávalo, že majitelé koncesí pronajímali své koncese provozovatelům s již existujícím obchodním místem. Zcela mimo tyto prodejní kanály fungovala nadále kolportáž (tj. pouliční či podomní prodej a individuální roznáška tiskovin), která pokračovala od 19. století zejména mimo města; té dlouhodobě využívaly vydavatelské podniky typu A. Hynek k distribuci kolportážních románů.

Nejzásadnějším problémem na počátku dvacátých let nicméně byly zvyšující se ceny knih. V lednu 1921 zahájil deník Čas podnětnou anketu nazvanou „Nynější poměry knižního trhu“. Anketa to byla široce rozkročená a sledovala řadu témat (například zdražování tiskovin, autorské honoráře, rozvoj veřejných čítáren či možný vznik státních nakladatelských subjektů, které by znamenaly ohrožení soukromého sektoru), dotýkala se přitom nejen umělecké literatury, ale též populárního čtiva. V průběhu celého roku 1921 vedli v rámci této ankety na stránkách Času diskusi jak čtenáři, tak

Jeden z jihlavských bestsellerů roku 1923, erotická próza pravděpodobně pseudonymního R. Demarteaua Zpověď devíti, vyšla v žižkovském nakladatelství Borský a Šulc coby první svazek edice Knihy lásky a vášně.

i profesionálové z řad knihkupců a nakladatelů.10 Jedna z anketních otázek se ptala také na to, kdo „kupuje a nekupuje dnes knihy“. Jaromír Borecký ve své odpovědi uvažoval o tom, že „příjmy inteligence středních vrstev jsou nyní vázány nezbytnými potřebami životními“, a proto knižní trh „vchází do stadia stagnace“.11 Viktor Kamil Jeřábek zase upozornil, že po válce lid sice toužil po české knize, ale „kupoval bez rozmyslu, zlákán pestrou obálkou, vyhazoval druhdy lehce nabyté peníze za úžasný brak“.12 I když anketa poukázala spíše na zvýšené ceny papíru a tiskárenských a knihařských prací, plasticky upozornila i na dlouhodobé pnutí mezi vysokou a populární literaturou – tuto tenzi ostatně předznamenal již úvodní text ankety, kde se mimo jiné tvrdilo: „Knihy lehce zábavné, modní zboží nabývá v nových edicích nebezpečné převahy nad díly vážnými a trvale cennými.“13

Teprve kolem roku 1923 se problémy týkající se cen knih i daně z obratu poněkud normalizovaly. Prodej knih se přitom dlouhodobě příliš neměnil, zároveň čtenářský zájem provázel zejména osvědčená jména, a to často autorů a autorek populární produkce. Výše citovaný Nosovský uvádí jedno regionální pozorování z Jihlavy z knihkupectví V. Doubka, kde „dívka žádá Londona, kluk Arsena Lupina, Leblanca, Lerouxa, Hellera, stará panna Zolu, Casanovu, Maupassanta, Zpověď devíti,14 pantáta Švejka, páni Doylea, Buchana, Haggarda, Sfinxe, Cámaru, Flammariona“.15 K tomu autor článku připojuje nezbytnou kriticky rozhořčenou doušku: „Kultura, osvěta, národ? To jsou staré špatné vtipy! Dnes se platí detektivka, dobrodružství, zvrhlé vtipy, psané slohem filmů z detektivních bijásků.“16 Zejména venkovská knihkupectví se nicméně podobným kritickým vzdechům navzdory přizpůsobovala vkusu místního čtenářstva a soustředila se hlavně na prodej populární literatury v rozpětí sahajícím od knih Karla Maye až po populární romance, zahrnujíc v to také díla zakazovaná nebo alespoň nejrůznějším typem osvětových svazů silně nedoporučovaná.

Nakladatelé se většinou nespecializovali jen na vydávání populárního čtiva, ale kombinovali ve své produkci tituly čistě komerční s těmi s uměleckými ambicemi. Takovým způsobem dokázaly například klasické nakladatelské domy typu Jos. R. Vilímka nebo Fr. Borového vyvažovat svůj ediční profil, aniž by byla jejich produkce napadána Svazem či jinými autoritami z řad obhájců mravnosti nebo vystavována jakýmkoliv administrativním průtahům.

10 [b. a.]: „Nynější poměry knižního trhu. (Podnět k diskusi.)“, Čas 31, 1921, č. 19, 23. 1., s. 4; „Nynější poměry knižního trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 67, 20. 3., s. 4; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa. [III.]“, Čas 31, 1921, č. 73, 27. 3., s. 9; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 78, 3. 4., s. 4; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 83, 10. 4., s. 7–8; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 95, 24. 4., s. 7; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 113, 15. 5., s. 10; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 166, 17. 7., s. 7; „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 172, 24. 7., s. 7.

11 Jaromír Borecký: „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 73, 27. 3., s. 9.

12 Viktor Kamil Jeřábek: „Poměry na knižním trhu. Naše anketa“, Čas 31, 1921, č. 83, 10. 4., s. 7.

13 [b. a.]: „Nynější poměry knižního trhu. (Podnět k diskusi.)“, Čas 31, 1921, č. 19, 23. 1., s. 4.

14 Tj. erotický román pravděpodobně pseudonymního R. Demarteaua (1923) z edice Knihy lásky a vášně.

15 Karel Nosovský: Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého. Praha: K. Nosovský, 1927, s. 626.

16 Tamtéž.

Období první a druhé republiky nicméně nabízelo uplatnění i nakladatelům soustředěným téměř výhradně na populární literaturu. Jedním takovým příkladem je nakladatelský dům Zmatlík a Palička, který sice disponoval nakladatelskou a knihkupeckou koncesí již od roku 1909, avšak svůj publikační program plně rozvinul až po první světové válce. Jan Zmatlík působil mj. ve spiritistickém hnutí a již v roce 1919 inicioval vydávání sbírky okultního písemnictví nazvané Knihovna šťastných lidí (1919–1938, 73 sv.). Tuto edici formoval v roli jejího redaktora Karel Weinfurter a vyšly v ní jak texty východních nauk, tak díla o spiritismu, magii nebo mystice, a to včetně děl románových. Od počátku třicátých let se ediční program tohoto nakladatelství více soustředil na žánrovou literaturu (Devatenáctikorunová série, 1929–1931, nečísl., a Patnáctikorunová série, 1931–1938, nečísl.) a na knihy pro děti a mládež (zejména série s čertem Marbulínkem autorů Otakara Haeringa, Vládi Zíky [= Vladimíra Watzkeho] a J. Jerzy [= Jana Zmatlíka] s ilustracemi Františka Smatka). V produkci nakladatelství byly i romány pro ženy, vydávané v knižnicích Fialová knihovna (1931–1935, nečísl.), Vlasta (1932–1938, 23 sv.) a v „knihovně dobrodružné lásky“ Kleopatra (1933–1936, 4 sv.). Od poloviny třicátých let vycházelo v nakladatelství několik sérií sešitků různého rozsahu (Knihovna šťastných dítek, 1933–1938, 192 sv.; Knihovna šťastných dívek, později přejmenováno na Levné svazky pro dívky, 1936–1942, 218 sv.; Chlapecká knihovna, posléze přejmenovaná na Dobrodružné romány, 1937–1938, 19 sv.).

Lidovou četbou zásobovali čtenáře i mimopražští nakladatelé. Tento typ zastupuje například František Šupka z Hradce Králové (vydavatelskou činnost zahájil již roku 1912, koncesi ovšem obdržel až v roce 1926) – jeho nakladatelský podnik cílil na katolické čtenáře a čtenářky a patřil k hlavním vydavatelům románů Vlasty Javořické. Jiným příkladem je nakladatelství Karel Vačlena z Mladé Boleslavi, stejnojmenný zakladatel firmy vydával knihy od konce sedmdesátých let 19. století, v roce 1921 pak firmu v Jablonci nad Nisou obnovil jeho synovec.

Rozšířených možností podnikat v oblasti vydávání knih využila v mladé republice zprvu celá řada nově ustavených nakladatelství, jen málokdy ovšem tyto firmy přežily prvotní nadšení – pražské podniky typu Knihovny filmových románů nebo nakladatelství Saturn (majitel Jaroslav Moravec) skončily po prvních svazcích, byť se jednalo o ambiciózní a komerční projekty (v Saturnu vyšly mj. povídky Hannse Heinze Ewerse nebo román Henryho Rider Haggarda). Podobně neslavně skončily i zajímavě rozběhnuté nakladatelské podniky Miloslava Nebeského (jehož produkci dominovaly spíše sešitkové řady) nebo Miroslava Látha (ten se snažil přinést souvislejší překladovou řadu knih Paula d’Ivoi coby následníka Julese Verna).

Ediční činnost některých nově založených subjektů však často dokládá i odvahu a vytrvalost mladých podnikatelů. Nakladatel Bohumil Janda založil hned v roce 1918 firmu Vydavatelství Sfinx (tehdy ještě bez koncese), v jejímž programu zkombinoval nejen populárně-naučné spisy, ale též okultní a sportovní příručky. Po roce 1924, kdy Janda získal nakladatelskou koncesi (udělení koncese provázela změna názvu firmy na

Edice Knihovna šťastných dívek nakladatelství Zmatlík a Palička variovala na obálkách několik málo hlavních motivů a nebylo výjimečné, že se stejný obálkový motiv objevil na vícero svazcích.

vydání 1933

Bibl. údaj Jaromíra Hüttlová: Jožka hledá samostatnost. Dívčí román, edice Pod vlajkou mládí, sv. 7. Praha: Gustav Voleský, 1933

Klíčová slova populární romance gender emancipace

modernita

Citace Dospělejší dívky snad budou zajímat tři obšírné svazky dívčích povídek Dry Jaromíry Hüttlové „Jožka hledá samostatnost“, „Lída a Pavel“ a lyžařské dobrodružství „Hanka z hor“. V těchto knihách směstnány všecky koníčky módní výchovy, přemíra sportovnictví, trampství, kouření dívek, dětská přemoudřelost, detektivství a nevázaná dobrodružnost. Snad jsou proto knihy Hüttlové v oblibě.

[b. a.]: „[Blíží se nadílka štědrovečerní…]“, Zvon 34, 1933–1934, č. 11, 29. 11. 1933, s. 153–154, zde s. 154

Původní vazba knihy Jožka hledá samostatnost čerpá přitažlivost z emblematické představy moderní dívky

Samostatnost toliko dočasná

Mezi „správnou žábou“ a ženou v domácnosti

s „rošťáckým“ úsměvem za volantem rychlého vozu.

Nejen zpětně se spisovatelka Jaromíra Hüttlová (1883–1964) jeví jako „nekorunovaná královna dívčích románků“.1 Již nedlouho po jejím debutu v této žánrové oblasti, románu Dáša, pražská studentka z roku 1928, psala dobová kritika o mimořádné lehkosti jejího psaní a o nevšední obeznámenosti s životem středoškolské mládeže. Jakkoliv oba tyto aspekty autorčina stylu nebyly v očích kritiků hodnoceny vždy kladně, její čtenářská obliba byla nezpochybnitelná a nejpozději v polovině třicátých let představovala spisovatelka zosobnění moderní varianty žánru do té míry, že se stávala předmětem parodií a ve výzkumech popularity mezi studentstvem pohodlně porážela nejznámější autory vysoké literatury.

V následujícím textu se zaměříme na možné příčiny popularity jejích próz, tedy zejména na způsob, jakým Hüttlová aktualizovala formuli dívčí četby tak, aby lépe rezonovala s životní situací a vyhlídkami dospívajících čtenářek v daném historickém okamžiku. Pokusíme se také stanovit její místo v kontextu dobové ženské a dívčí četby, která v této době nabízela větší počet jemně odstíněných variant. Budeme se přitom opírat zejména o román Jožka hledá samostatnost z roku 1933, který lze chápat jako pars pro toto autorčina úspěšného pojetí moderní dívčí četby.

Formule dívčího románu

Již ve své době se literárním kritikům zdály být dívčí romány Jaromíry Hüttlové šablonovité a jejich struktura pevná a neměnná, a ani pozdějším badatelům nečinilo potíž sestavit základní strukturu jejích próz. Dalibor Státník, který se zabýval tělesností v autorčiných dívčích románech, charakterizoval základní dějovou strukturu takto:

Na začátku poznáváme emancipovanou sportovní dívku […] většinou gymnazistku, přísahající na přátelství a vysmívající se lásce, která časem potká mladého právníka, lékaře nebo inženýra, do něhož se zamiluje a s nímž se přes různé peripetie nakonec zasnoubí a […] slaví svatbu.2

Román o nespoutané Jožce tento dějový půdorys zcela naplňuje: hlavní hrdinku sledujeme v závěrečných fázích jejího gymnaziálního studia a v průběhu prvního ročníku na právech. Jožka zprvu pociťuje averzi vůči milostným vztahům a odmítá nápadníka ze sousedství, ale během prázdnin se seznámí s mladým právníkem, postupně se do něj zamiluje a po překonání různých peripetií a nedorozumění román končí svatbou.

1 Dagmar Mocná: Červená knihovna. Studie kulturně a literárně historická. Pohled do dějin pokleslého žánru. Praha – Litomyšl: Paseka, 1996, s. 182.

2 Dalibor Státník: „Sport jako předpoklad ženské emancipace podle Dr. Jaromíry Hüttlové“, in: Dagmar Blümlová – Petr Kubát a kol.: Čas zdravého ducha v zdravém těle. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích – Společnost pro kulturní dějiny, 2009, s. 407–423, zde s. 409. 516

Tato základní struktura však neposkytuje odpovědi na naše otázky po specifičnosti próz Jaromíry Hüttlové. Jedná se totiž o rozvržení, které od počátku třicátých let do velké míry charakterizuje dívčí četbu jako takovou. Například ve velké anketě časopisu Úhor z roku 1931 týkající se dívčí literatury nalezneme téměř totožný záznam fabule, jako ve své studii nabízí Dalibor Státník o necelé století později:

Dívka — buď sirotek nebo jedináček — nezvedená a nespoutaná, svádí celou třídu nebo všechny družky v pensionátě k nerozvážným činům. Jest obyčejně nepřítelkyní mužů, neboť výslovně se nechce vdáti, ale pak se v 17 nebo v 18 letech zamiluje a dívčí román končí šťastným manželstvím.3

Anketu kritického měsíčníku zaměřeného na literaturu pro děti a mládež lze chápat jako důkaz stoupající popularity žánru specializované dívčí četby i jako doklad jeho strukturní ustálenosti, výsadní postavení Jaromíry Hüttlové však také příliš nevysvětluje. Její zdánlivě konvenční a repetitivní texty je třeba zkoumat pečlivěji.

Jisté východisko pro nás přitom může představovat koncept žánrové formule, který John G. Cawelti navrhl jako nástroj pro analýzu (sub)žánrů populární literatury. V jeho pojetí nalézáme signifikantní rozdíl mezi žánrovou formulí populární literatury a obecněji definovanými žánry odvozenými od antické literární tradice, přičemž formule představuje prostředek, kterým se do obecnějších struktur uměleckých děl dostávají specifická kulturní témata, mýty a stereotypy.4 Právě tato jemnější, detailnější perspektiva nám umožní lépe charakterizovat prózy Jaromíry Hüttlové a neustrnout přitom u toho, že „čtrnáctiletá děvčátka […] vděčně a nadšeně přečtou třebas padesátou variaci na totéž téma“, jak napsala dobová kritika při hodnocení jejího románu Věrka – hvězda stadionu a soudobé dívčí četby obecně.5

Při hledání konkrétního místa románu Jožka hledá samostatnost v poli dobové literární produkce nám dobře poslouží srovnání s jinými formulemi, které nalezneme v jejím těsném sousedství. V první řadě můžeme využít podobně koncipované romány stejné autorky, určené ovšem o něco starším čtenářkám, které s dívčími romány sdílejí základní dějový půdorys (studium – práce – svatba), ale v mnoha ohledech se od nich také výrazně odlišují. Jiný druh srovnání nám pak nabízejí další varianty dívčí četby, které vzestupu Hüttlové předcházely anebo se realizovaly souběžně. Zaměříme se také na způsob, jakým autorka ve svých prózách zpracovává otázku realizace a aktualizace různých variant moderního ženského údělu, který představoval klíčovou součást její narativní formule, protože umožňoval čtenářkám snadno nalézt vztah k literárním hrdinkám a jejich problémům.

3 Ludmila Zbraslavská: „Dívčí romány“, Úhor 18, 1930, č. 5, s. 95.

4 John G. Cawelti: Adventure, Mystery, and Romance. Formula Stories as Art and Popular Culture Chicago – London: University of Chicago Press, 1977.

5 Maru [= Marta Russová]: „Dívčí četba“, Národní listy 74, 1934, 16. 12., s. 11.

Jožka

Román Jožka hledá samostatnost vyšel – podobně jako četné další autorčiny dívčí romány – v úspěšné edici Pod vlajkou mládí nakladatele Gustava Voleského. Nevyvolal výraznější kritickou odezvu ani nebyl na rozdíl od jiných populárních dívčích romancí zfilmován.6 Podobně jako další autorčiny romány z této doby však stvrdil její popularitu mezi čtenářkami a čtenáři. Hüttlová byla pro Voleského ediční řadu zásadní a kmenovou autorkou, své nové práce obdobného ražení publikovala v této edici až do začátku čtyřicátých let.

Hlavní hrdinkou románu je dcera strojního inženýra a matky v domácnosti, oktavánka Jožka, původem z maloměsta, aktuálně studující gymnázium v Praze. Jožka představuje ideální typ dívky stejně krásné, jako chytré a pracovité. Hüttlová přitom zdůraznila ty rysy ústřední postavy, které ji představují jako moderní a životním stylem lehce provokativní dívku. Vedle charakteristických rysů, které jsou společné snad všem autorčiným hrdinkám – kladného vztahu ke sportu, pracovitosti, sociálního cítění a touhy po lékařském či právním vzdělání –, se Jožka vyznačuje náklonností k cigaretám a zálibou v rychlé jízdě automobilem, který si půjčuje od svého nápadníka – sympatického továrníkova syna Mirka.

Mirek i Jožčini rodiče by si přáli sňatek, ale Jožka v Mirkovi vidí pouze kamaráda. Rozhodne se proto společně se svou nejlepší kamarádkou, poněkud sentimentální Pražačkou Alenou, využít prázdniny místo bezstarostné rekreace k nalezení dočasného zaměstnání, které jí zaručí onu titulní „samostatnost“. Alena si najde místo na letním táboře YWCA7 a Jožka se stane opatrovnicí dcery zámožného bankéře Fabera.

V bankéřově přepychové vile se Jožka seznámí s tajemným a přitažlivým právníkem Bohoušem Konrádem, který ji varuje před novým zaměstnavatelem. Během prázdnin se Jožka s doktorem Konrádem postupně sblíží, avšak jejich vztah se ocitá v troskách poté, co se ukáže, že Jožčin zaměstnavatel bankéř Faber kvůli hráčské vášni zpronevěřil vysokou finanční částku. Vyšetřování vedl právě Konrád a Jožka se cítí zneužita, navíc její schovanka v důsledku zásahu ruky zákona přišla o oba rodiče, kteří si odpykávají trest ve vězení. Alena se mezitím sblížila s Mirkem, který se racionálně vzdal nadějí na Jožku a spokojil se s konvenčnější, leč momentálně dostupnější Alenou. Když už to vypadá, že Jožka, zklamána nešťastnou láskou, zůstane sama, zosnuje doktor Konrád komplikovaný tajný plán. Vyústěním této operace je odhalení, že je do něj Jožka stále zamilovaná. Ještě do Vánoc

6 Prototypickými příklady takového okamžitého úspěchu mohou být román Světlo jeho očí Maryny Radoměrské (1935) či Sextánka Viléma Neubauera (1927) – obě knihy byly velmi záhy zfilmovány, dočkaly se dramatizace pro divadlo a druhý uvedený text doplnila i související sbírka básní s. 452 7 Československá pobočka YWCA (Young Womenʼs Christian Association) i příbuzná organizace YMCA (Young Menʼs Christian Association) byly založeny v roce 1921 na základě iniciativy dcery prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka Alice Masarykové. Tradiční bylo propojení této organizace s významnými ženami veřejného života. První předsedkyní národní pobočky se stala vnučka spisovatelky Boženy Němcové Marie Záhořová, později pro místní pobočku YWCA pracovala např. choť druhého československého prezidenta Hana Benešová či politička Milada Horáková. 518

Oproti obálkovému motivu s usměvavou motoristkou poněkud sentimentální ilustrace děje z románu Jožka hledá samostatnost.

se pak stihne Jožčina opulentní veselka, financovaná zámožnou tetičkou

Adélou, u níž Jožka bydlela v průběhu svých pražských studií.

Meze samostatnosti

Poměrně konvenční děj romance lehce okořeněný detektivní zápletkou a sociální senzitivitou, která reflektovala dopady vleklé hospodářské krize, představuje základní rámec pro komplexní reflexi možných a žádoucích způsobů socializace dívek ze středních tříd v rámci dobových společenských konvencí. Již název románu obsahující slovo „samostatnost“ odkazuje k soudobým debatám o rychle se proměňující úloze žen, ve kterých slova jako „moderní“, „civilizovaná“ či právě „samostatná“ představovala do značné míry emblémy probíhajících emancipačních procesů. Hüttlová ovšem signifikantně do názvu nevpravila pouze samostatnost, ale též její hledání. Ačkoliv tedy románová Jožka samostatnost hledá, nemůžeme si být jisti, zda ji skutečně najde, a pokud ji najde, jestli bude s touto samostatností spokojena, případně zda se nepokusí v důsledku tento stav samostatnosti záhy opustit.

Jistá ambivalence týkající se míry a formy emancipovanosti dívek v románech Jaromíry Hüttlové se stala středobodem dobové publicistické i pozdější odborné reflexe. Například v nepodepsané recenzi románů Dáša pražská studentka (1929) a  Táňa z naší oktávy (1930) se obdobně píše o dospívající hrdince, která si uvědoměle buduje svou „budoucnost samostatné ženy“.8 S jistým ironickým zadostiučiněním však recenzent dodává, že tato ženská samostatnost v románu záhy naráží na své limity, protože platí jen tehdy, „nepříjde-li ten správný, jenž ji vrátí tam, kam spěly hrdinky všech starých dívčích románů – do teplého domova, v němž jest přece jen ženě, i moderní, nejlépe“.9

Tento dobový kritik autorčiných románů byl tedy bezpečně schopen identifikovat inovativní aspekty v podobě tíhnutí k samostatnosti, které tyto práce odlišují od „starých dívčích románů“, jakkoliv samotný závěr mohl zůstávat veskrze tradiční. Obdobně ostatně soudí i interpreti pozdější. Podle Dalibora Státníka je Hüttlová pouze zdánlivě autorkou ženské emancipace a její romány navzdory proklamacím hlavních hrdinek končí u „žen-hospodyněk“.10 K podobným závěrům došel při analýze románů Hüttlové i Pavel Janáček, moderní dívčí hrdinka si v nich podle něj:

[…] sice nezávislé postavení za nemalých obětí vybuduje, jen co ho však dosáhne, objeví se na jejím obzoru hodnotný muž a ona otočí kormidlem svého života směrem k manželství a mateřství. […] Kariéra

8 [b. a.]: „Nové dívčí romány“, Hvězda československých paní a dívek 5, 1930, č. 51, s. 19.

9 Tamtéž.

10 Dalibor Státník: „Sport jako předpoklad ženské emancipace podle Dr. Jaromíry Hüttlové“, in: Dagmar Blümlová – Petr Kubát a kol.: Čas zdravého ducha v zdravém těle. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích – Společnost pro kulturní dějiny, 2009, s. 407–423, zde s. 410. 520

není tedy v románech Hüttlové z Čtení pro ženy pojímána jako celoživotní program, jedna z paralelních linií života ženy, ale jako relativně krátká přechodová etapa mezi dětstvím a dospělostí, jakási charakterová zkouška. […] Odměnou za energický výpad do veřejného prostoru vstupuje do života protagonistky manžel, dítě a s nimi nastává i ústup ze sféry veřejného působení zpět do prostoru domácnosti. […] Její romány jsou ambivalentní v tom, jak současně přitakají oběma genderovým modelům, které se za těmito segmenty rýsují. Propagují nezávislost „civilizovaných žen“, a současně tyto ženy prezentují jako neúplné, dokud zůstávají nezávislé.11

K těmto analýzám je nicméně zapotřebí doplnit, že obdobné myšlenky ohledně svého druhu „omezené emancipace“ formulovala explicitně již sama spisovatelka. Učinila tak v eseji „Tragedie přespočetných žen“, který vyšel roku 1930 v  Hvězdě československých paní a dívek a který lze chápat jako její programové prohlášení o žádoucí roli žen v soudobé společnosti. První polovina textu je věnována přehledu výdobytků ženského hnutí, jež umožnilo ženám studovat, zastávat povolání dosud vyhrazená mužům a dosáhnout přitom ekonomické samostatnosti bez nutnosti odvozovat trpně společenský status od postavení manžela. V závěru svého eseje se však Hüttlová zaměřuje na nežádoucí důsledky tohoto emancipačního procesu. Spatřuje je především v marginalizaci mateřství, které na rozdíl od individuální emancipace žen vyžaduje alespoň v prostředí střední třídy fungující atomární rodinu. Moderní samostatná žena je z této perspektivy zbavena své klíčové reprodukční funkce:

Povolání jest jistě blahodárným lékem proti osamělosti, zbavilo ženy oné hrozné prázdnoty, kterou trpěly dřívější staré panny, a dnešní žena právem se dovolává své soběstačnosti, právem se zbavila ponižujícího čekání na ženicha. Ale – žena zůstane ženou, a neutone-li v bezmezném sobectví, bude svou osamělostí vždy trpěti, neboť i ta nejmodernější nedovede přemoci v sobě vrozenou a tak přirozenou touhu po mateřství a manželství. […] Je snad zámožná, vydělá si dosti, že si může dopřáti všech požitků, krásných toalet, cest do ciziny, přepychu, jenž jest nedostupný ženě vdané, matce dětí, pro něž musí pracovati. Nezáviďme jim však, těmto samostatným ženám. Věřte, že skoro každá z nich by s vámi měnila, ustarané maminky, že by se vzdala ochotně přepychu, kdyby mohla sevříti do náručí vaše rozkošné děcko a uslyšeti nejsladší slovo pro ženu: maminko, mámo!12

Dívčí (i ženské) romány Jaromíry Hüttlové lze chápat jako pokus doložit v románové formě funkčnost těchto odstavců, které velice emotivní formou ilustrují napětí mezi žádoucími dopady emancipace a biologickými a materiálními požadavky, jež dobovou ženu limitují. Lze je číst jako

11 Pavel Janáček: „Neúplný život nezávislých žen. Jaromíra Hüttlová, ‚civilizovaná žena‘ a románový magazín Čtení pro ženy“, in: Roman Kanda (ed.): … já ze sebe estéta dělat nebudu. Michalu Jarešovi k narozeninám. Praha: [b. n.], 2023, s. 265–279, zde s. 276.

12 Jaromíra Hüttlová: „Tragedie přespočetných žen“, Hvězda československých paní a dívek 5, 1930, č. 22, s. 8.

Obálka 22. čísla časopisu Hvězda československých paní a dívek z roku 1930, ve kterém vyšel esej „Tragedie přespočetných žen“. Příznačně s tematikou rekreačního sportu.

Pracovní verze některých kapitol a výkladových exkurzů byly dříve publikovány časopisecky nebo prosloveny jako příspěvky na konferencích:

∙ projekt dílocentrického mapování meziválečné populární literatury, jenž dal podobu přítomné knize Čtivo, představili Pavel Kořínek, Markéta Ř. Holanová a Michal Jareš v časopiseckém tematickém bloku „Třikrát z meziválečné populární literatury“ (Česká literatura 71, 2023, č. 4, s. 459–497)

∙ kapitola o Matce Gity Šponarové (s. 622–639) je zásadně přepracovanou a rozšířenou verzí staršího článku Pavla Janáčka „Dvě Matky z roku 1938. Neznámá epizodka české literární kultury dvacátého století“ (Host 23, 2007, č. 5, příl. Host do školy, č. 3, s. 8–10)

∙ vstupní poznámky k oddílu o sportovní próze (s. 122–128) proslovil Michal Jareš na semináři Bestsellery první republiky a populární literatura (Praha, 26. 11. 2020, příspěvek s názvem „Footballistou proti své vůli a další sportovní mače“)

∙ o rozpracovaném výzkumu textů Vlasty Javořické a Jana Vrby (s. 400–416) informoval Pavel Janáček na semináři Bestsellery první republiky a populární literatura (Praha, 26. 11. 2020, příspěvek s názvem „V božím mlýně“)

∙ kapitolu věnovanou Doudlebského Bratrům z Marsu (s. 584–597) představil Jakub Machek na semináři Bestsellery první republiky a populární literatura (Praha, 26. 11. 2020, příspěvek s názvem „Bratři z Marsu, Asie hrozí, Konec světa a další.

Divadelní utopické hry jako součást dobové nakladatelské produkce určené pro spolkové a jiné amatérské inscenování“)

∙ první rozpracování kapitoly o „bohatýrské trilogii“ (s. 500–513) prezentoval Stefan

Segi na semináři Bestsellery první republiky a populární literatura (Praha, 26. 11. 2020, příspěvek s názvem „Zdroje parodického materiálu v Bohatýrské trilogii“)

∙ poznámky k vývoji české japonerie (s. 113–118) a dílu Jindřicha Snížka (s. 436–450)

nabídl Pavel Kořínek na semináři Bestsellery první republiky a populární literatura (Praha, 26. 11. 2020, příspěvek s názvem „Odskočit si z Posázaví do hříšného města milování /Jošiwara Jindřicha Snížka/“)

∙ pracovní verzi kapitoly o Květech z pouště (s. 452–471) přednesl Pavel Janáček na 6. kongresu světové literárněvědné bohemistiky (Praha, 27. 6.–1. 7. 2022, příspěvek s názvem „Produktivní Sextánka. Příběh Viléma Neubauera mezi texty, žánry a médii“)

∙ východiska kapitoly o Tajemství obrazárny (s. 472–483) představila Markéta Ř. Holanová na 6. kongresu světové literárněvědné bohemistiky (Praha, 27. 6.–1. 7. 2022, příspěvek s názvem „Emil Vachek a hledání české detektivky. Poznámky k problematice kulturní adaptace a nacionalizace žánru“)

∙ pracovní verzi výkladu věnovaného „žlutému nebezpečí“ (s. 240–248) představili Pavel Kořínek a Michal Jareš na konferenci Caricatures and Satire in a Global Perspective: 1850–1950 (Bonn, 14.–16. 12. 2022, příspěvek s názvem „Between Yellow Peril and Tantalizing Exoticism. Far East Asian Otherness in Czech Cartoons and Comics, 1870–1940“)

Do kapitoly „Detektiv, dobrodruh, kovboj, Marťan, gymnazistka“ přispěl Stefan Segi exkurzy o detektivce a populární romanci, Michal Jareš výkladem k westernu a dobrodružné próze, Pavel Kořínek přehledem fantastiky a Markéta Ř. Holanová pasážemi k detektivce a romanci.

Většinovým autorem kapitoly „Pět ve stínu“ je Michal Jareš, Pavel Kořínek do ní přispěl oddílem o japonerii.

Kapitola „Již jsem na peronu a hledám české čtivo, noviny, knihu“ sestává z oddílů psaných Michalem Jarešem (Neperiodická literatura, Sešity), Pavlem Janáčkem (Tiskové koncerny, Periodická literatura), Markétou Ř. Holanovou (Hudební a scénické tisky) a Pavlem Kořínkem (Kalendáře).

Větší část kapitoly „Hodně silných barev“ pochází od Stefana Segiho, Pavel Kořínek s Michalem Jarešem společně přispěli oddíly o Žlutém nebezpečí (s pododdíly o budoucích válkách a etnocentrických stereotypech).

Přítomná kniha by nevznikla bez ochotné a nezištné výpomoci oborových institucí i mnoha jednotlivců. Pokoušet se je všechny vyjmenovat by představovalo úkol nadlidský a ve své nedosažitelnosti pošetile nevděčný, přesto by se editoři knihy rádi pokusili jmenovitě vyjádřit své upřímné díky alespoň několika z nich (v pořadí snad demokratickém, protože abecedním).

Za ochotně nabídnutou pomocnou ruku, díky které jsme neutonuli ve všech těch vyhlížených i nečekaných potížích a problémech, se kterými se člověk při ponoru do „bažiny“ meziválečného populárního čtiva může také potkat, děkujeme Kateřině Bínové, Marcu Cornwallovi, Lucii Česálkové, Přemyslu Houžvičkovi z Antikvariátu U Léona Cliftona, Michalu Kosákovi, Tomáši Prokůpkovi, Pavlu Ryškovi, Romanu Šantorovi ze Skautské nadace Jaroslava Foglara, Petru Šámalovi, Pavlu Šidákovi a Aleši Zachovi.

Poděkovat bychom chtěli i všem autorům a autorkám případových kapitol, oběma lektorům za jejich vstřícné a pozorné čtení, jakož i všem, kdo se podíleli na výrobě knihy jako takové – s hlubokou vděčností za ochotu k termínům horším než šibeničním a obdivem nad jejich pečlivostí a umem tedy děkujeme našim grafikům ze studia Symbiont, Michalu Smejkalovi a Ondřeji Límovi, jakož i nejlepšímu a nejpečlivějšímu sazeči, co známe, Jaroslavu Vlčkovi ze Staré školy. Nakladateli Filipu Tomášovi pak náleží nehynoucí vděk za to, že přes všechny předchozí zkušenosti s námi neváhá znovu a znovu vstupovat do stejné řeky nesplněných deadlinů a překročených stránkových rozsahů. Příště se polepšíme, slibujeme s vděčností již pokolikáté.

A

Ackerová, Kathy 398

Adámek, Rudolf 363, 564

Adamovič, Ivan 15–17, 93, 377, 383, 388

Adams, Herbert 532

Adil, M. (pseud., vl. jm. Ludmila Pecháčková) 542

Adler, Josef 86

Adorno, Theodor W. 118, 317, 321, 631, 633

Aimard, Gustave 87

Aischylos 403

Akana, J. (pseud., vl. jm. Josef Holý) 244–245

Albert, Julius 41, 56, 90, 150, 438

Alexandr Veliký 119

Alighieri, Dante 338

Allain, Marcel 177, 203, 323

All Devils (pseud.) 130

Altenberg, Peter 488

Altsheler, Joseph Alexander 82

Andrlík, František Josef 238–239

Arbes, Jakub 229, 275, 377, 475 Aristofanés 321

Ascari, Maurizio 73

Askwithová, Betty 248

Aspernová-Buchmeierová, Elisabeth von (viz též pseud. Pitt Strong) 49

Assollant, Alfred 86

Augusta, Jan Maria 493

Averčenko, Arkadij Timofejevič 229

B

Baar, Jindřich Šimon 107, 196–197

Babula, Vladimír 17

Baby, J. K. (pseud., vl. jm. Josef Kratochvil) 369

Bačáková, Riana (Růžena) 60

Bačkovský, Jindřich 31, 309

Baker, Richard (pravděpodobně pseud.) 89

Bakerová, Josephine 230

Balík, Karel 404–405

Ballard, James Graham 398

Balzac, Honoré de 393

Bambas, Gustav 195

Barbey d’Aurevilly, Jules 393

Barborík, Vladimír 140

Barbusse, Henri 119

Barclayová, Vera C. 332

Barda, Jan (pseud., vl. jm. Ferdinand Krejčí) 50, 93, 587

Barszczewski, Stefan 242

Barthes, Roland 632

Bartlová, Milena 318, 322

Bartók, Béla 318

Bartoš, Jan 208

Bartoš, Josef 491

Bass, Eduard 32, 74, 79, 125, 163, 293, 475, 502, 504

Bašta, Antonín 330

Bataille, Georges 397–398

Baťa, Jan Antonín 130

Batěk, Alexandr Sommer (viz též pseud. Heliar) 97

Báthoryová, Alžběta 201

Baudelaire, Charles 133

Baxter, George Owen (pseud.) 167

Beach, Rex 167, 204, 601

Beaufort, Edvard 617

Bednařík, Petr 141–142

Bednář, Milan 629

Begović, Mila 594

Běhounek, František 358

Běhounek, Kamil 61

Becher, Peter 238

Belasco, David 113, 560

Bělohlávek, Jan 616, 618

Bělská, A. J. (pseud., vl. jm. Anuše

Mittenhubrová) 37, 44

Beneš Buchlovan, Bedřich 38

Beneš, Edvard 226, 542

Benešová, Božena 292

Benešová, Hana 518

Beneš Třebízský, Václav 201, 407

Beníško, Karel 273

Benjamin, Walter 318

Bensonová, Theodora 248

Beran, Jaroslav 594

Bergson, Henri 563–564

Beznoska, Jaroslav 31

Biebl, Konstantin 323

Biggers, Earl Derr 56, 614

Bílek, Petr A. 16–17, 474, 631–632

Binns, Ottwell 86

Binovec, Václav 10–11, 26, 30, 52, 187

Birnbaum, Josef 593

Bláha, Josef 100

Blahynka, Milan 323, 325

Blatný, Lev 197

Blažková, Marie 64

Blümlová, Dagmar 268–269, 279, 516, 520

Blystone, John W. 128

Bobin / Bobbin, Georg (pseud., vl. jm. Vladimír Watzke) 309, 311–312

Bocková, Ida 205

Boček, Viktor 52, 97, 536

Bodenreuth, Friedrich (pseud., vl. jm. Friedrich Jaksch) 238

Bodlák, Karel 274

Boex, Joseph Henri Honoré (viz též pseud. J. H. Rosny st.) 377

Boex, Séraphin Justin François (viz též pseud. J.-H. Rosny ml.) 377

Boháč, Ladislav 624

Böhnel, Miroslav Bedřich (viz též pseud. Will Mac Khiboney) 128

Bojek (pseud., vl. jm. Vladimír Bureš) 133

Bolívar, Simón 360

Bondy, Egon 533

Bor, Zdeněk 275

Borecký, Bořivoj 403

Borecký, Jaromír 146, 183

Borecký, Karel 50, 133, 219

Borská, Helena 365

Borský, Zdeněk 365

Bosáková, Zdenka 494

Boston, Frank A. (spol. pseud., vl. jm. Antonín

Šrámek a Karel Schulz) 82, 86, 191

Boukal, Ivan 634

Bourdeilles Brantôme, Pierre de 136

Bourdieu, Pierre 18

Bouška, Bohumil 82

Bouška, Sigismund 564

Bower, B. M. (pseud., vl. jm. Bertha Muzzy Sinclairová) 86, 601

Brabec, Jan 487, 491, 493–494, 498

Brand, Max 86, 90, 151, 601, 611

Braťka (pseud., vl. jm. Jaroslav Novák)

364–365, 371

Brdečka, Jří 511

Breň, Tomáš 488

Brom, Ladislav 32

Brtník, Václav 10, 54, 183, 201

Brummel, Kurt 191

Březina, Otokar 474

Buben, Jindřich 100

Bucková, Pearl S. 625, 627

Buchan, John 146, 189

Bukač, Otomar J. 137

Bulánek-Dlouhán, František 161–163, 289–291

Burda, Josef 459

Bureš, Vladimír (viz též pseud. Bojek) 133

Burget, Eduard 140

Burian, Vlasta 54, 58, 128

Burian, Zdeněk 130, 154, 355, 372

Burka, Antonín 40

Burroughs, Edgar Rice 28, 43, 62, 100, 150–151, 189, 203

Burroughs, William Seward 398

Butenschönová, Helene (viz též pseud. Fr. Lehne) 46

Butor, Michel 377, 379–380

Butterová, Stella 398

Butts, Dennis 348, 357

C

Caha, Arnošt 100

Calma, Marie 120

Cámara, Felix Achilles de la (pseud., vl. jm. Felix Emil Josef Karel Cammra) 28, 96, 146, 232, 234–236, 536

Cammra, Felix Emil Josef Karel (viz též pseud. Felix Achilles de la Cámara; C. del Campo; F. Viceník) 96, 232

Campo, C. del (pseud., vl. jm. Felix Emil Josef Karel Cammra) 236

Carlisleová, Helen Grace 625, 627

Carrey, Rex (pseud., vl. jm. Jaroslav Pokorný) 92, 603, 607

Casanova, Giacomo 136, 146

Catherová, Willa 87

Cawelti, John G. 102, 402, 517

Cendrars, Blaise 79

Cenek, Edvard 100

Cervantes Saavedra, Miguel de 321, 504, 507

Cibuzar, Jan 100

Cigánek, Jan 15, 533

Cikán, Miroslav 78

Cinger, František 512

Civín, Josef (přezd. Buchley) 604

Civis Bohemicus (pseud., vl. jm. S. K. Neumann) 322

Clarke, I. F. 243

Clarks, Lewis (pseud., vl. jm. Bohuslav Čepelák) 78

Cleland, John 136

Collinová, Hedvig 178

Collins, Edgar (pseud., vl. jm. Zdeněk Vojtěch Peukert) 52, 54, 59, 78, 154, 188, 195, 242, 530–539

Coolidge, Dane (pseud.) 86, 167

Cooper, Dennis 398

Cooper, James Fenimore 87, 89, 330, 601

Cornwall, Mark 542, 553–554, 556

Coufal, Vladislav Eduard 128, 620

Courths-Mahlerová, Hedwiga 37, 42, 103, 197, 264

Crawfordová, Joan 89

Crofts, Freeman Wills 532

Crombie, Frederick 403

Curwood, James Oliver 43, 88, 90, 92, 204, 242, 327, 330, 600

Čachtický, Svätopluk 201

Čapek, Josef 28, 44, 47, 52, 121, 128, 166, 293, 297, 316, 318, 320–323, 476, 512

Čapek, Karel 28, 33, 46–47, 51, 74–75, 93, 102, 119–120, 163, 166, 189, 197, 212–213, 218, 252–253, 259, 265, 278, 292–293, 316, 318–321, 323, 328, 333, 335, 377, 380, 385, 475–476, 482, 502, 504, 512, 586–587, 624, 630–631

Čapek, Otakar 447

Čapek-Chod, Karel Matěj 43

Čarská, Lidija Aleksejevna 13, 103, 197, 289, 332, 529

Čečetka, František Josef 167, 194

Čech, Svatopluk 17, 93, 100, 356, 506

Čelakovský, František Ladislav 402

Čepec, Richard 323

Čepelák, Bohuslav (viz též pseud. Lewis Clarks; Tim O’Brien; Gary O’Grant; W. B. Powell) 78, 154, 608

Čermák, Václav 30

Černá, Filipína 420

Černý, Augustin 420

Černý, František 173, 624

Černý, Jindřich 92

Černý, Věnceslav 376

Červený, Jiří 49

Čeřovský, Oldřich 76, 124

Čížková, Božena (viz též pseud. Fringilla) 332, 422

Čutta, Václav 95, 269, 271

Čvančara, Karel 26, 58, 197

DDaniel, Ondřej 16

Danrit, Capitaine (pseud., vl. jm. Émile Augustin

Cyprien Driant) 243

Darton, Frederick (pseud.) 124

Darwin, Charles 227–228

David, Josef J. 560

David, Robert 133

Davis, Paul 463

Dawis, Allan (pseud., vl. jm. Josef Suchánek) 618–620

Dawis, John (pseud., vl. jm. pravděpodobně

Bernard Kurka) 82–83

Dědinová, Tereza 93, 381

Defoe, Daniel 346

Dekobra, Maurice 13, 43, 79, 81, 167, 179, 182–183, 185, 196

De la Roche, Mazo 204

Demarteau, R. (pravděpodobně pseud.) 145–146

Demasi, Jaroslav 81

Deml, Jakub 292, 318, 393

Desty, Suzette 136

Diesing, Helena 572

Dittrich, František 503

Dobiáš, Dalibor 316

Dobrovolný, Adolf 127

Dobrý, František 224

Dobšinský, Pavol 202

Doležal, Augustin 223

Domečka, Ludvík 495

Don Q (pseud., vl. jm. Ladislav Tůma) 364

Dostal, Karel 624

Dostal, Otakar (viz též pseud. Ota Kárek) 120, 211, 231

Dostalová, Leopolda 624

Dostojevskij, Fjodor Michailovič 445

Doubek, V. 146

Doudlebský, J. L. (pseud., vl. jm. Josef Liška) 61, 584–588, 592–595, 597

Doyle, Arthur Conan 13, 26, 32, 75, 100, 146, 201, 323, 376, 534, 538, 618

Dralyuk, Boris 218

Driant, Émile Augustin Cyprien (viz též pseud. Capitaine Danrit) 243

Dřevíkovský, Havel 305

Dub, Radim (pseud.) 120

Dufour, Pierre 132

Duhamel, Georges 445

Dumas, Alexandre 81, 167, 194–197, 203

Dunning, Hal 611

Durtain, Luc 79

Durych, Jaroslav 326

Duse, Samuel August 189

Du Sec, José (pseud., vl. jm. Josef Dušek) 128

Dušan, Pavel (pseud., vl. jm. Jan Šonka) 96, 195, 239–240

Dušek, Josef (viz též pseud. José Du Sec) 128

Dvorský, Rudolf Antonín 61, 172

Dvořák, Antonín 26

Dvořák, Karel 402

Dvořák, Otokar 26

Dvořák, Xaver 227, 229

Dvořáková, Helena 472

Dvořáková, Pavla (pseud., vl. jm. Jaroslav Pokorný) 528

Dyk, Viktor 292, 493, 593

Džambo, Jozo 238

EEco, Umberto 212, 317, 632

Edison, Thomas Alva 379

Eichler, Alwin 11, 150, 157

Einstein, Albert 188

Eisner, Pavel 140

Eitelmann, Matthias 398

Eliáš, Rudolf 50

Eliášová, Barbora Markéta 114–115, 561

Ellis, Bret Easton 398

Elstner, Josef 477

Elvestad, Sven 189, 201 Engels, Erich 54

Entner, Josef 82

Erben, Karel Jaromír 487, 506

Erskine, John Stewart (pseud., vl. jm. František Frolík) 92, 603

Evans, Arthur B. 384

Ewers, Hanns Heinz 36, 147, 156, 183, 186, 190–191

FFabian, Josef 171

Fairbanks, Douglas 186

Fajmonová, Abby 27

Fantová, Marie 254–255, 259

Farník, Jaromír 512

Fastrová, Olga 122, 618

Fauchar, R. V. (pseud.) 17

Faukner, Rudolf 34, 383 Felix, Emil 407

Felix, Ch. a R. (pseud.) 128

Fencl, Ivo 534

Ferbasová, Věra 60

Ferberová, Edna 87

Ferry, Gabriel 87

Feuchtwanger, Lion 624

Feuchtwanger, Martin 58, 62, 160, 205, 624

Fiala, Ferda (Ferdinand) 305, 308

Fiala, Karel 194

Fiedler, Rudolf (viz též pseud. Rolf Fremont) 96

Fiker, Eduard 62, 64, 74–75, 78, 154, 195–196, 242, 268, 329, 532, 534–535, 582, 602

Filip, Dominik 275, 290, 292, 330

Filipová, Marta 318, 322

Filla, Emil 505

z Finberka, Jan Václav 24

Firt (Fürth), Julius 151

Fischer, Jan 582

Fischerová, Sylva 16

Fischerová-Kvěchová, Marie 170, 300

Fiske, John 631–632

Fišmistrová, Věra 636

Fitzmaurice, George 618

Flammarion, Camille 146

Fleischer, Alexander 242

Fleischerová-Janovská, Anna 257, 330, 333

Fleming, Hugh (pseud., vl. jm. František H. Šubert) 52, 78, 538

Flieder, Robert 34

Flos, František 29, 86, 195, 212, 274–275, 290, 328, 332, 344, 346–348, 350–354, 356–361

Flos, Jindřich Vojtěch 81

Flynn, Emmett J. 241

Foglar, Jaroslav 56, 59, 275, 279, 330, 364–365, 369, 371, 553, 582

Forejt, Max 48

Forel, Auguste 397

Foret, Martin 275, 371, 572, 577–578

Foustka, Jiří 97

Francl, Fráňa 596

Frayling, Christopher 241

Freeman, Matthew 463

Freeman, R. Austin 532

Fremont, Rolf (pseud., vl. jm. Rudolf Fiedler) 96, 101

Frenzel, František 395

Frey, Jaroslav 288–289, 293, 354

Frič, Alberto Vojtěch 358

Frič, Martin 44, 66, 78, 460

Friml, Rudolf 89, 171

Fringilla (pseud., vl. jm Božena Čížková) 332, 422

Frištenský, Gustav 123

Frolík, František (viz též pseud. John Stewart Erskine; Wallace Tower) 92, 532, 603

Fromek, Jan 46, 136

Fronk, Václav 238

Fronková, Marie 634

Frusová, Anna 198

Frýbort, Zdeněk 212

Fryčer, Jaro 201

Fučík, Bedřich 125, 160

Fuhrer, Karl Christian 337

Fujerová, Olga 60, 107

Fullerton, Ronald A. 317

Fürth, Julius 151

Futabatei Šimei 568

Futurista, Ferenc 89

G

Gabet, Joseph 379

Gail, Otto Willi 86

Gajda, Radola 120, 227, 230–231

Gallup, George 573

Galopin, Arnould 42, 86

Ganahl, Simon 488

Gardner, Jared 573

Gárdonyi, Géza 202

Gebauer, Jan 506

Gelder, Ken 18

Genčiová, Miroslava 15

Genet, Jean 398

Geringer, August 87

Gernsback, Hugo 385

Gerstäcker, Friedrich 87, 203, 602

Giacosa, Giuseppe 113

Ginz, Petr 383

Gjellerup, Karl Adolph 189

Glomb, Stefan 398

Glynová, Elinor 167

Goethe, Johann Wolfgang 393

Gollman / Golman, B. (pseud.) 124

Gollová, Nataša 66

Golombek, Bedřich 166

Goodchild, George 52, 92

Gordon, Ian 573

Gordon, Raoul (pseud., vl. jm. Jindřich

Snížek) 442–443

Gorelov, Michail Michajlovič 205

Goth, Jan 437–438, 564

Götz, František 119, 325, 477

Gourley, Catherine 549

Graham, Gary (pseud., vl. jm. Zdeněk Vojtěch Peukert) 533

Grandyová, Christine 253

Gredsted, Torry 241

Greenberg, Clement 317, 326

Gregor, Achille 52

Gregory, Jackson 90, 151, 601, 611

Grey, Zane 34, 90, 92, 327, 330, 601

Grmela, Jan 78

Grossmannová-Brodská, Ludmila 171, 404, 408

Grubhofferová, Marie 101

Grym, Pavel 15

Guth, Jiří 35

HHába, Alois 505

Habberton, John 421–422

Haering, Otakar 147, 309

Haggard, Henry Rider 81, 146–147, 189

Hais Týnecký, Josef 377, 381, 445, 594

Háj, Felix (pseud., vl. jm. Marie Wagnerová) 304, 404, 418, 420, 424, 426, 428–429, 432–433

Halas, František 133

Hallová, Radclyffe 553

Haman, Aleš 467

Hammett, Dashiell 54, 532, 579, 581

Hankins, Arthur Preston 92, 602

Hánová, Markéta 563

Hanson, Carter F. 243

Hanuš, Otakar 10–11, 13, 20–21, 26

Hardt-Pokorný, T. 436, 446–447

Harmattan, Harry W. (pseud., vl. jm. Václav Havránek) 532

Harris, Frank 136

Harte, Francis Bret 89, 601

Hašek, Jaroslav 30, 34, 42, 119, 216, 321, 323

Hašler, Karel 24, 26, 30, 54, 78, 171–172

Hauser, Jakub 231, 237–238

Hauser, Michael 631

Haussmann, Jiří 93

Havel, Ladislav 40

Havelka, Antonín 328–329

Havlasa, Jan 56, 60, 97, 114–115, 558–564, 567–569

Havlíček, Metoděj (viz též pseud. Fred Stolský) 96

Havlíček Borovský, Karel 449

Havlík, Vladimír 123

Havlová, Olga 388

Havránek, J. 38

Havránek, Václav (viz též pseud. Harry W. Harmattan) 532

Hazard (pseud., vl. jm. V. M. Tonar) 127

Hearn, Lafcadio 156, 560, 562

Hearst, William Randolph 572

Hebdige, Dick 318

Heczková, Libuše 255

Hedin, Sven 155

Heiler, Lars 398

Heliar (pseud., vl. jm. Alexandr Sommer Batěk) 97

Heller, Frank 146, 189

Heller, František 52

Hemingway, Ernest 119

Hémon, Louis 125

Hendryx, James B. 329

Henel, Hans Otto 136

Herrmann, Ignát 196–197

Herza, Filip 354

Heřman, Zdeněk 347, 352

Heřman-Zefi, Josef 593

Hikl, Karel 458

Hill, George W. 128

Hilská, Vlasta 568

Hilsner, Leopold 226

Hitchcock, Alfred 78

Hitler, Adolf 630

Hladík, Emanuel 154

Hladík, Miloš 265

Hlaváč, Stanley 34, 76–77

Hloucha, Joe (Josef) 28, 97, 114–115, 117–118, 376–377, 506, 561, 563–564

Hloucha, Karel 30, 82, 97, 100, 151, 195, 275, 332, 374–381, 383–385

Hlouchová, Kateřina 491

Hlouška, Jaroslav 285

Hloušková, Bohumila 257, 330, 504

Hodinová-Spurná, Anežka 222

Hoffmann, E. T. A. 32

Hoffmann, Jan 57

Hoffmeister, Adolf 40

Hofmeister, Rudolf Richard 495

Hoggart, Richard 318

Hojda, Zdeněk 629

Hokr, Josef 54, 86, 127, 157, 173, 369

Hokusai, Kacušika 60, 559, 561, 563–569

Holan, Emil 126–127

Holanová, Markéta Ř. 73–74, 76, 316, 323, 364, 474

Holas, Miloš 125

Holfeld, Zdeněk 58, 157

Holman, Jan Alfred 118

Holub, Emil 348, 356, 358, 360

Holub, Václav 443

Holý, Josef (viz též pseud. J. Akana) 244–245

Homér 504, 507

Homolka, František 309

Hoogan, Sidney (pseud., vl. jm. Zdeněk Vojtěch Peukert) 533

Hora, Josef 32, 52, 321, 454, 458

Horáček, Miroslav Josef (viz též pseud. Little-Mountain) 125

Horák, Jan 327

Horák, Vadim 376

Horáková, Milada 518

Horečka, František 97

Horejc, Jaroslav 382

Horlacher, Stefan 398

Horler, Sydney 125

Horlivá, Eva 44

Hornát, Jaroslav 393

Hornov, Vladimír 404

Horný, Ivan 279, 553

Horský, Rudolf 40, 570, 577, 581–582

Horthy, Miklós 62

Houžvička, Přemysl 17

Houžvička, Václav 442–443, 445

Hrabák, Josef 15

Hrabal, Bohumil 459

Hrabalová, Marie 459

Hradec, Karel 472

Hrubá, Terezie 636

Hrubý, Tomáš 39, 95–96, 243, 586

Hrudička, František 332

Hruška, Emil 388

Hruška, Emmerich Alois 136

Hubbard, Lucien 89

Huc, Évariste Régis 379

Hudcová, Ivana 421

Hudeček, Stanislav 36, 376

Huebner, Karla 549–550

Hugo, Victor 203, 506

Hullová, Edith Maud 106

Humberger, Jar. 196

Huml, Josef (viz též pseud. Will Mac Khiboney) 608

Huml, Michael 218–219, 221

Huml-Čerchovský, František Stanislav 447

Hurikán, Bob (pseud., vl. jm. Josef Peterka) 60, 89, 603–604, 606–607, 609

Hurst, Hall (pseud.) 27

Hurt, Jaroslav 28

Hus, Jan 238

Hüttlová, Jaromíra 37, 42, 54, 56, 64, 66, 106–107, 109, 127, 204, 208, 216, 219, 256, 262–263, 268, 289, 291, 332–333, 504, 514, 516–518, 520–521, 523–529

Huxley, Julian 563

Hynek, Alois 87

Hynek, Rudolf Maria (viz též pseud. R. W. Hynek) 327

Hynek, R. W. (pseud., vl. jm. Rudolf Maria Hynek) 327

Hýsek, Jan 136, 393

Hýsek, Miloslav 122, 481

CH

Cháb, Václav 160–161

Chábera, J. 445

Chambe, René 128–129

Chaplin, Charlie 322, 449

Charous, Čeněk 126–127

Chesterton, Gilbert Keith 32, 213, 338, 475–477, 482

Chochola, Václav (viz též pseud. V. O. Lučan) 96, 243

Christie, Agatha 46, 73, 259, 327

Chrobák, Dobroslav 202

IIllica, Luigi 113

Innemann, Svatopluk 40, 54, 172, 460, 463, 474

Ivanov, Miroslav 474, 482

Ivoi, Paul d’ 35, 86, 147, 189

JJabůrková, Jožka (viz též pseud. Ida Ostravská) 40, 49–50, 219, 222

Jaccard, Jacques 89

Jack, Jerry (pseud., vl. jm. Jaroslav Žák) 48, 502

Jahoda, Josef 197–198, 495

Jaksch, Friedrich (viz též pseud. Friedrich Bodenreuth) 238

Jakubíčková, Ludmila (viz též pseud. Ludmila Zbraslavská) 256–257, 259

Janáček, Leoš 318, 325

Janáček, Pavel 16–17, 74, 78, 92, 101–102, 140, 188, 204, 219, 221, 262–263, 265, 316–317, 333, 335, 395, 402, 454, 460, 488, 520–521, 524–527, 602, 609, 624–625

Janáčková, Jaroslava 560

Janáčová, Eva 231–232, 237–238

Janák, Josef 453–454, 459, 462

Janda, Bohumil 147, 150, 473

Janda, Ladislav 45

Janečková, Lola 60

Janoušek, Pavel 17, 195, 630

Janová, Anita 44, 460

Janů, Ladislav 92, 131, 151, 154

Jareš, Michal 16–17, 73, 75–76, 78, 92, 130, 140, 188, 191–192, 195, 201, 204, 219, 221, 242–243, 262–263, 265, 474, 521, 525–526, 534, 572, 577–578, 587, 602, 614

Javorin, Alfred 570, 577–579, 581–582

Javořická, Vlasta (pseud., vl. jm. Marie Zezulková, roz. Barešová) 40, 50, 107, 113, 147, 198, 231, 264–265, 267–268, 272, 328, 400–410, 412–416

Jedlička, Benjamin 481

Jedlička, Jaromír 416

Jedličková, Alice 407

Jehlička, Ladislav 420

Jelínek, Sláva V. 13, 36, 51, 96, 101, 123, 150, 192, 195, 242, 327, 386–388, 392–395, 397–398, 536, 574, 608

Jenč, Václav 41, 45, 92, 150, 157, 602

Jenewein, Felix 170

Jenkins, Henry 463

Jenšík, Miloslav 532

Jeremiáš, Otakar 118

Jerza, J. (pseud., vl. jm. Jan Zmatlík) 147, 309

Jeřábek, Čestmír 472, 475–478

Jeřábek, Viktor Kamil 146

Jesenská, Milena 40, 255, 259, 338

Jesenská, Růžena 40, 301

Jež, Štěpán 30

Ježek, Jaroslav 61, 505

Jílovská, Oliva 618

Jindřich, Karel 379

Jirák, Jan 141–142

Jirásek, Alois 75, 107, 183, 196, 202, 256, 289, 416, 506

Jirásek, Zdeněk 365, 372

Jirásková, Anna 289

Jiříček, Eduard 420, 431

Johansen, Trygve Hjorth 330

John, Jaromír 40, 166, 293

Johns, William Earl 64, 130, 151

Jókai, Mór 202

Juda, Karel 203, 479

Juhn, Kurt 205, 620

Junková, Eliška 552

Jurić Zagorka, Marija 150, 203

Jurovskij, Jakov 231

K

Kabátová, Zita 60

Kadlec, Svata 133

Kadlec, Václav 459

Kadžiwara, Hisako 564

Kalina, Petr (pseud., vl. jm. Jaroslav Pokorný) 127

Kalista, Karel 459

Kalveram, Maria 543

Kalvodová, Marie 46

Kaminský, Bohdan 123

Kanda, Roman 262–263, 521, 525–526

Káňa, Vašek 189

Kaplan, Jan 64

Kaplický, Václav 220, 222

Karas, Matěj 87

Karásek ze Lvovic, Jiří 97, 543, 545, 556

Kárek, Ota (pseud., vl. jm. Otakar Dostal) 120, 211, 231

Karenský, I. V. 246–247

Kárník, Zdeněk 142

Karvan, Jan 328

Kästner, Erich 332

Kašpar, Václav 217

Kavalír, Jarda (pseud., vl. jm. Jaroslav František Němeček) 58, 81, 192–193, 618

Kavka, Tomáš 16

Kazbalová, Kateřina 547

Keatonová, Diane 634

Keilson-Lauritzová, Marita 543

Kejdana, Josef 377

Kellerman, Michael (pseud., vl. jm. Zdeněk Vojtěch Peukert) 533

Kettner, Petr 420

Khiboney, Will Mac (spol. pseud., vl. jm. Viktor Böhnel, Josef Huml, Leopold Sekera) 92, 603, 608

Khodl, Fr. 171

Khun, Josef F. 26

Kijevský, A. B. (pravděpodobně pseud.) 163

Kipling, Rudyard 241

Kirchberger, Eduard 62

Kisch, Egon Erwin 538

Kladivoun, Markus Aurelius 235

Klánová, Hana 127

Klapač, René 582

Klecanda, Jan 167, 198, 415

Klepetář, Jan (viz též pseud. Jaromír Novák) 193

Klostermann, Karel 30, 196, 439

Kmínek, Oldřich 44, 60

Kmoch, František 505

Knap, Josef 189, 504

Knepflová, Luisa 205

Knight, Kevin 403

Knox, Ronald 241

Kober, Jan 543, 553

Kobes, Jan 56, 369

Kocourek, Franta (František) 46, 160

Kocourek, Míla (Miloš) 46

Kočí, Bedřich 34, 40, 155, 301

Kočí, Stanislav 36

Kohoutová, Marie 397

Kolár, Jan S. 380

Kolár, Josef Jiří 17

Kolčak, Alexandr Vasiljevič 120

Kollár, Ján 506

Komenský, Jan Amos 238, 402

Končelík, Jakub 140

Konrád, Karel 323

Köpplová, Barbara 141–142

Kopta, Josef 115, 117, 119, 268–269

Kortanová, Milča 89

Kořenský, Josef 114, 348, 495

Kořínek, Pavel 114, 204, 275, 371, 572, 577–578

Kořínek, Sláva (přezd. Kid) 604

Kořínková, Lucie 17, 204, 560

Kosina, Miloš 92, 129, 131, 602

Kosmák, Václav 415

Kostlivá, Markéta 358

Košek, Jan 507

Košvanec, Vlasta 125

Kotek, Josef 171–172

Kotík, Jan 28–30, 376–377, 381–383, 617

Koubková, Zdena / Koubek, Zdeněk 127, 547

Koucká, Ivana 628

Koutník, Bohuslav 132

Kováčik, Andrej 52

Kovář, Josef 369

Kovář, Pavel 547

Kovařík, Ferry (František) 32

Kraft, Robert 58

Krajník, Stanislav 629

Krajtl, Ondřej 275

Král, Martin 227, 229, 231

Kramář, Karel 405

Kramer, Alexandr 17

Kramoliš, Čeněk 198

Krása, Antonín 424, 429

Krásnohorská, Eliška 106, 304

Krásová, Dáša 535

Kratochvil, Josef (viz též pseud. J. K. Baby) 369

Kraus, František Xaver 136–137

Krechler, ? 446

Krechler, Eduard 42

Krejčí, Ferdinand (viz též pseud. Jan Barda) 50

Krejčí, František Václav 86, 111, 115, 122, 445, 481 Krey, Franta 222

Kronshage, Eike 78

Krško, Jan 508

Kruliš, Ferdinand 620

Křenovský, Miloš 54

Křížková, Lucie 265

Kubásek, Václav 36, 50, 196

Kubát, Hugo 505, 510, 594

Kubát, Petr 516, 520

Kubec, Václav 54, 130–131, 201, 205, 243

Kubínová, Eva 106

Kučera, Martin 269

Kuděj, Zdeněk Matěj 24, 28, 36, 62, 86, 189, 241

Kudela, Josef 120

Kudělka, Viktor 624, 630

Kukla, Karel Ladislav 377, 381

Kukučín, Martin 202

Kulík, Karel 170

Kulík, V. 458

Kurka, Bernard (viz též pseud. John Dawis) 34, 82

Kurka, Ladislav 416

Kůrka, Václav 189

Kurz, Vladimír 594

Kutzerová, M. Daphne 357–358, 360

Kyne, Peter B. 600

Kytka, F. 87

Kyzlink, Antonín 64

Kyzlinková, Marie 37, 42, 48, 204–205, 263

LLabuťa, Toňa 594, 619–620

Lada, Josef 30, 34, 170, 293, 297, 300, 572

Lagerlöfová, Selma 484

Lahulek-Faltys, Zdeněk 133

Lácha, Václav 132, 136

Lamač, Karel 30, 40, 78, 620

Land, Robert 60

Lange, Antoni 383

Langer, František 74, 119, 474–476, 482, 504, 507, 510, 593

Langstein, Jiří 242

Larson / Laron / Larsan, Fred (pseud.) 124

Lassalle, Ferdinand 235

Láth, Miroslav 35, 147

Latham, Rob 385

Lattre, Adolfina de 57

Laufer, Josef 127

Lautréamont, Comte de 333

Lawrence, David Herbert 136

Leavisová, Q. D. 317, 326–327

Leblanc, Maurice 32, 146, 189, 197, 201, 615–618, 620–621

Leger, Karel 330

Lehne, Fr. (pseud., vl. jm. Helene Butenschönová) 46

Lehovec, Jaroslav Jan (viz též pseud. H. G. Rubell) 56

Lenderová, Milena 442

Lenin, Vladimir Iljič 223–224

Leroux, Gaston 81, 146, 189, 377, 381, 508, 534

Lešehrad, Emanuel 96, 377, 381

Létraz, Jean de 136

Leune, Jean 129

Lewis, J. (pseud.) 193

Ležák Borin, Vladimír 222

Lightová, Alison 253, 259

Linda, Josef 506

Lindbergh, Charles 563

Lishaugen, Roar 543

Liška, Josef (viz též pseud. J. L. Doudlebský) 584, 586, 588, 592, 595

Little-Mountain (pseud., vl. jm. Miroslav Josef Horáček) 125

London, Jack 71, 89, 146, 196, 338, 601

Long, John Luther 113, 560

Longen, Emil Artur 30, 52

Lortzing, Albert 439

Loti, Pierre 79, 113, 560

Loučová, Petra 389

Louys, Pierre 136 666

Löw, Ladislav 160

Lučan, V. O. (pseud., vl. jm. Václav Chochola) 96, 243–245

Lüftschitz, Pavel 24, 191

Luxemburgová, Rosa 223

Lužická, Věnceslava 103, 421

M

Macák, Jirka 43

Macek, Emanuel 624

MacOrlan (Mac Orlan), Pierre 79, 186, 188–189

Maël, Pierre 86

Mahen, Jiří 36, 197, 337–339

Mach, Josef 365

Mach, Robert 229–230

Macháček, Otomar 296

Machar, Josef Svatopluk 43

Machatý, Gustav 42

Machek, Jakub 16–17, 239, 397, 587, 592, 631–632

Maixner, Miloš 602

Majerová, Marie 218, 223, 293

Major, Patrick 337

Mako, Michal 543, 553

Malá, Antonie 421

Malířová, Helena 218, 223–224, 226, 236

Mandlová, Adina 66

Mandys, Pavel 17, 76, 195, 474, 534

Marconi, Guglielmo 379

Marczyński, Antoni 574

Marek, Václav 344

Mareš, Jan 508

Marešová, Eva (pseud., vl. jm. Vladimír Watzke) 127, 309, 311–312

Margueritte, Victor 333, 335

Maria, Jaroslav 125

Mariánková, Růžena 595

Marie Terezie 194

Marková-Nekolová, Marie 594

Marlittová, Eugenie 103

Marryat, Frederick 361

Marshall, Edison 88

Martinů, Bohuslav 325

Martyn, Wyndham 189

Marwille, Susanne 10, 26

Mařík, Rudolf 595

Masák, Emanuel 426

Masaryk, Tomáš Garrigue 50, 226, 259, 268, 518, 542

Masaryková, Alice 518

Masařík, Josef 120

Masefield, John 82

Mason, Alfred Edward Woodley 44

Mataja, Victor 491

Mates, Rudolf 170, 300, 355

Matesová, Marie 129

Matoušek, Karel 491

Matuška, Alexander 202

Matysová, Jana 205

Matzal, Jan (viz též pseud. Jan Merfort; J. M. Troska) 60, 101

Maupassant, Guy de 146, 195, 333

May, Karl 13, 32, 71, 81, 86–87, 90, 92, 146, 151, 191, 203, 231, 275, 290, 292, 321, 329–330, 346–348, 353–354, 360–361, 538, 602

Mayerhofer, Vojtěch 379

Mayne-Reid, Thomas 87

Mazáč, Leopold 52, 200–201

McDonald, Dwight 317

McLovin, Johnny (pseud.) 124

McNeile, Herman Cyril (viz též pseud. Sapper) 44

Med, Jaroslav 421

Meddová, Jodie 553

Medek, Rudolf 30, 38, 118–119, 167, 268, 272

Medeotti-Boháč, Josef 44, 46, 460

Mejsnar, Karel 476

Melíšek, Karel 460

Mercier, Armand 179

Merežkovskij, Dmitrij Sergejevič 445

Merfort, Jan (pseud., vl. jm. Jan Matzal) 60

Merhaut, Luboš 173, 593

Merlínová, Lída (pseud., vl. jm. Ludmila

Pecháčková) 57, 106, 115, 127, 279, 304, 540, 542–550, 552–554, 556–557

Merten, Vojta 50, 173, 293, 304

Messmer, Otto 304

Meyrink, Gustav 96

Mihule, Jaroslav 325

Michaëlisová, Karin 51, 178, 183

Michaľko,Ján 193

Michalovič, Peter 90

Mikota, Václav 151

Mikszáth, Kálmán 202

Milič, Ivo (pseud., vl. jm. Cyril Pecháček) 545

Miller, Henry 136

Miller, Warren H. 330

Milne, Alan Alexander 36

Milota, Jan 293

Milotová, Olga 376

Minařík, Stanislav 383

Minuskull, M. 27

Mírovský, Václav 305, 308

Mitford, A. B. 560, 562

Mitchellová, Lia 385

Mittenhubrová, Anuše (viz též pseud. A. J. Bělská) 37, 44, 402, 415

Mladý, B. 442

Mocná, Dagmar 16, 102, 204, 221, 262, 265, 407, 421–422, 460, 463, 516, 527, 547, 560

Mookerjee, Robin 398

Morand, Paul 79

Moravec, Jaroslav 147, 151, 191

Morávek, Jan 28, 30, 272

Morgan, Billy (pseud.) 27

Moser, Gustav von 101

Motta, Luigi 86

Mottl, Jarka 34, 172, 460

Mrkvička, František 332

Mrštík, Vilém 44

Mühlstein, Ludvík 127, 205

Mucha, Jiří 279, 553

Müldner, Josef 96, 243

Müller, Bohumil 201 Müller, František 473

Murnau, Friedrich Wilhelm 323–324

Musil, Alois 328

Mussolini, Benito 226

Myslbek, Josef Václav 170

Najman, M. (přezd. Disk Gampard) 604

Naňka, Jan 52, 76, 532–533

Náprstek, Vojta 356, 358

Navarra, Bruno 379

Navrátil, Antonín 119

Nebeský, Miloslav 31, 147

Neff, Ondřej 15–17, 93, 97, 383, 385, 388

Nejedlý, V. 492

Nejedlý, Zdeněk 321

Nelson, Henry (pseud., vl. jm. František H. Šubert) 78, 535

Němcová, Božena 50, 202, 256, 289, 346, 408, 504, 518

Němec, Antonín 142

Němec, František 222–223

Němeček, Jaroslav František (viz též pseud. Jarda Kavalír) 58, 81, 192, 618

Neruda, Jan 506

Nešpor, Zdeněk R. 406, 415

Nešvera, Rudolf 40

Neubauer, Vilém (viz též pseud. Jan Sámo) 13, 38, 40, 42, 44, 48, 60, 97, 106–107, 109, 155, 219, 258, 260–261, 268, 289, 308, 452, 454–460, 464, 466–467, 469–471, 505, 510, 518, 528

Neuberg, Josef 46

Neubert, A. 10

Neubert, Václav 40, 329

Neugebauer, Gustav 205

Neumann, Karel Tomy 369

Neumann, Stanislav (vydavatel) 132, 136

Neumann, Stanislav Kostka (viz též pseud. Civis Bohemicus; Hynek Záruba) 38, 132, 189, 219, 318, 321–322, 325, 335, 510

Neumannová, Nina 369

Newbawer, William (pseud.) 510

Nezkusil, Vladimír 424–425

Nezval, Vítězslav 242, 323–325, 328

Nežárecký, Jan Josef 101

Nigrin, Karel 129

Ninger, Karel 54

Nižnánsky, Jožo (Jozef) 52, 201–203 Noll, Karel 30, 40, 42

Nor, A. C. 472

Norrisová, Kathleen 186

Nosovský, Karel 144, 146

Novák, Archibald Václav 115, 117, 563

Novák, Arne 445

Novák, Augustin 296

Novák, Jaromír (pseud., vl. jm. Jan Klepetář) 193

Novák, Jaroslav (viz též pseud. Braťka) 30, 229, 275, 362, 364–369, 371–372

Novák, Kamil 459

Novák, Pavel Kryštof 407–408

Novák, Vítězslav 505

Nováková, Ema 257, 333

Nováková, Teréza 167

Novo, C. (pseud., vl. jm. Karel Nový) 123

Novotný, Josef Cheth 48

Novotný, Josef Otto 186, 476

Nový, Karel (viz též pseud. C. Novo) 123

Nývltová, Dana 218

Obrátil, Karel Jaroslav 132, 136, 335

O’Brien, Tim (pseud., vl. jm. Bohuslav Čepelák) 608

Obručev, Vladimir Afanasjevič 376, 383

Offenbach, Jacques 439

Ogden, George Washington 92

O’Grant, Gary (pseud., vl. jm. Bohuslav Čepelák) 78

Oland, Warner 614

Olbracht, Ivan 38, 189, 218–219, 264, 553

Olša, Jaroslav, jr. 16

Ondra, Anny (pseud., vl. jm. Anny Ondráková) 78

Ondráková, Anny (viz též pseud. Anny Ondra) 78

Ondráková, Žofie 62

Ondrová, Lída 60

Onuferová, Edita 389

Opelík, Jiří 166, 173, 204, 512, 592–593

Ophüls, Max 186, 447

Orczyová, Emma 203

Órigenés 403

Orság, Petr 140

Orwell, George 317–318

Ostravská, Ida (pseud., vl. jm. Jožka Jabůrková) 49–50, 222

Otto, Elizabeth 549–550 Otto, Jan 273

Otto-Kar (pseud., vl. jm. Otokar Šetka) 62, 64, 612, 614–616, 621

Ouředník, Patrik 628

Ovesná, Marie 66, 160 Ovesný, Josef Evžen 154

PPacvoň, Michal 397

Pachmanová, Martina 278–279, 494

Pachmayer, Edward 92, 603

Palahniuk, Chuck 398

Palán, Václav 49

Palička, Quido 56

Pánek, Tomáš Antonín 130

Panýrek, Duchoslav 73, 474

Papajík, David 628

Papoušek, Vladimír 17

Parker, James (pseud., vl. jm. Zdeněk Vojtěch Peukert) 532–533

Parma, Jiří Ota 122

Paša, Míla 309

Patočka, Harry 345, 349, 355

Patočková, Jova 136

Paulík, Jaroslav Jan 510, 601, 603

Pavel, Josef 369

Pavlicek, A. R. 602

Pavlíček, Tomáš 140, 333, 335

Pavlovský, František Václav 100

Pavlů, Dušan 491

Payer, Julius von 348

Peabody, Andrew P. 402

Pech, Milan 232

Pecháček, Cyril Pseud. Ivo Milič) 545

Pecháček, Jaroslav 313

Pecháčková, Ludmila (viz též pseud. M. Adil, Lída

Merlínová) 540, 542, 545–546, 548–550, 552–554, 556

Pechtl, Emil 49

Pejčoch, Ivo 226

Pelán, Jiří 459

Pelc, Antonín 52

Penkalová, Lenka 255

Peroutka, Ferdinand 46

Peroutková, Karolína 421

Peterka, Josef (viz též pseud. Bob Hurikán; Bob Peters) 60, 62, 89, 92, 188, 598, 603–604, 606–609, 611

Peters, Bob (pseud., vl. jm. Josef Peterka) 62, 92, 188, 598, 603, 606–610

Petljura, Symon 232

Petráček, Jiří 372

Petr, G. Z. (pseud., vl. jm. Julie Prokopová) 221

Petr, Václav 86

Petrželka, Vilém 325

Peukert, Zdeněk Vojtěch (viz též pseud. Edgar Collins; Gary Graham; Sidney Hoogan; Michael Kellerman; James Parker; Robin Watson) 54, 78, 81–82, 154, 188, 195, 296, 530, 532–533, 535–536, 538

Peyton, Lawrence 89

Phillips Oppenheim, E. 189

Picasso, Pablo 505

Picka, Jaroslav 136

Picka, Karel 86

Pickensová, Pearl 601

Pickfordová, Mary 186

Pilnáček, Josef Václav Bohuslav 170, 487, 489, 491

Pintera, František 100, 130

Piorecká, Kateřina 218

Piskáček, Rudolf 26

Píša, Petr 316, 333, 335, 395

Pištěk, Theodor 173

Pištělák, Bohumil 142

Pittard, Christopher 73

Pittnerová, Vlasta 107, 201, 267

Plaček, Přemysl 24

Plachta, Jindřich 54

Plánička, František 621

Pleva, Josef Věromír 223

Plútarchos 402

Podlipská, Sofie 103, 421

Poe, Edgar Allan 32, 323, 377, 383–385, 392–393, 475

Pohunek, Jan 508

Poch, Josef 288–289, 303

Pojišek, Jiří 27

Pojišková, Tony 27

Pokorná, Terezie 389

Pokorný, Jaroslav (viz též pseud. Rex Carrey; Pavla Dvořáková; Petr Kalina; Charles P. Whitte) 92, 127, 528, 594, 602–603, 607

Pokorný, Jiří 629

Pokorný, Martin 388

Poláček, Karel 52, 163, 293, 502, 504

Popp, Wolfgang 543

Pospíšil, Jaroslav 87

Pospíšil, Otokar 297, 332–333, 368

Postránecký, František (viz též pseud. R. Post) 578

Post, R. (pravděpodobně pseud., vl. jm. František

Postránecký) 570, 578–583

Pošva, Jiří 17

Powell, W. B. (pseud., vl. jm. Bohuslav Čepelák) 78

Prach, Vojtěch 197

Prchal, Josef 554

Procházka, Arnošt 384

Procházka, Bedřich 32

Procházka, František (viz též pseud. Franta Župan) 422–423

Procházková, Emilie 32, 100

Prokopová, Julie (viz též pseud. G. Z. Petr) 221

Prokůpek, Tomáš 275, 371, 572, 577–578

Promberger, R. 198

Promyk (pseud., vl. jm. Hanuš

Sedláček) 301–302

Przybyszewski, Stanisław 190

Prževalskij, Nikolaj Michajlovič 379

Přibáň, Michal 389

Přibyl, Vladimír 629

Ptáček, Jaroslav 629

Ptáček, Luboš 90

Puccini, Giacomo 113, 560, 601

Pulitzer, Joseph 572

Putna, Martin C. 217, 255, 278, 405, 542–543, 553

RRabelais, François 321

Rabier, Benjamin 299–300

Rada, Eduard 96, 123

Rada, Vlastimil 48, 78, 500, 502, 504–508, 510–512

Radkovičová, Jitka 421

Radoměrská, Maryna 38, 52, 56, 58–60, 106–107, 109, 518

Raffel, Vladimír 93

Raine, William MacLeod 92, 600, 602

Rainer, J. 56

Rais, Karel Václav 196

Ramosová, Germaine 136

Randák, Jan 508

Ravik, Slavomír 532

Raymond, Alex 579–581, 583

Reedová, Eleanor 523, 529

Reeve, Arthur B. 34

Regisová, Pamela 103, 106

Reid, Mayne Thomas 361

Reindl, Oskar 36

Rélink, Karel 228, 232, 234–237

Remarque, Erich Maria 119, 129

Renard, Maurice 189, 381, 384–385

Reuttówna, Marja 165

Reyl, Josef 232

Rhoden, Emma von 106

Rieder, John 395

Rigger, Joe (pseud.) 82

Richardson, Samuel 102

Robertson, Frank C. 92

Robinson, Carson 601

Rocco, Vanessa 549–550

Roden, Josef 10, 30, 187, 304

Roezl, Benedikt 348, 350, 356, 358, 360

Roggeveen, Leonhard 208–209

Rohmer, Sax 36, 201, 241, 507

Roosevelt, Theodore 601

Rosendorf, Evžen K. 61, 173, 459, 592–593

Rosny, J.-H., ml. (pseud., vl. jm. Séraphin Justin François Boex) 179, 377

Rosny, J.-H., st. (pseud., vl. jm. Joseph Henri

Honoré Boex) 156, 183, 377

Ross, Corey 337

Rossini, Gioacchino 505

Rossmann, Zdeněk 268

Rosůlek, Jan Václav 86, 120–122, 129

Rošický, Evžen 64, 128

Rothmayerová-Horneková, Božena 268

Roubal, Viktor 132

Rous, František 420–421

Rousseau, Henri 318

Rovenský, Josef 44, 196, 447

Rozsévač, Josef (viz též pseud. Jan Rys) 235

Rubell, H. G. (pseud., vl. jm. Jaroslav Jan Lehovec) 56, 92, 603

Rucková, Berta 264

Rudlová, F. 44

Rusek, Adam 573

Russová, Marta 517

Rutha, Heinz (Heinrich) 554

Rutte, Miroslav 476

Rypl, Václav 100

Rys, Jan (pseud., vl. jm. Josef Rozsévač) 235

Ryška, Pavel 296, 489

Řezáč, Václav 223

Sade, markýz de 136, 393, 395, 397–398

Sainer, Jan 154

Saint-Exupéry, Antoine de 129

Saint-Maurice, Rémy 123

Salač, Alois (Antonín) Ludvík 459, 461

Salgari, Emilio 167

Sámo, Jan (pseud., vl. jm. Vilém Neubauer) 44, 452, 454, 458, 464, 466–467, 469–471

Santar, Jindřich 325

Santarová, Alena 325

Sapper (pseud., vl. jm. Herman Cyril McNeile) 44

Saudek, Kája 611

Sauer, Arnošt 30

Sauer, Franta 30

Sayersová, Dorothy Leigh 73–74

Scott, Walter 81

Sealsfield, Charles 338

Sedláček, Hanuš (viz též pseud. Promyk)

301–302

Sedláčková, Gill ( pseud., vl. jm. Julie Sedláčková) 279, 556

Sedláčková, Julie (viz též pseud. Gill

Sedláčková) 556

Seed, David 243

Sehnoutka, Karel 603

Seidl, Jan 543, 545, 549, 553

Seifert, Jaroslav 38, 323

Sekanina, František 201, 384

Sekera, Leopold (viz též pseud. Will Mac Khiboney) 603

Sekora, Ondřej 54, 297, 572, 582

Sembdner, František A. 440–441

Seton, Ernest Thompson 156

Sextus Empiricus 402

Sezima, Karel 505

Shakespeare, William 260

Shaw, George Bernard 123

Shelley, Percy Bysshe 394

Shugart, Helene A. 388

Shyer, Charles 634

Scheider, Otto 191

Scheiner, Artuš 300, 308–309

Scheinpflug, Karel 593

Scheinpflugová, Olga 44

Scherl, Adolf 173, 624

Schörpner, František 292

Schulz, Karel (viz též pseud. Frank A. Boston) 73, 82, 191, 474

Schwanebeck, Wieland 78

Schwanneke, Ellen 60

Schweiger-Lerchenfeldová, Amand von 379

Schweigstill, Bohumil 293, 304

Sieglová, Naděžda 223

Sikorski, Mikuláš 193

Silverblatt, Michael 398

Simenon, Georges 52, 532

Sinclairová, Bertha Muzzy (viz též pseud. B. M. Bower) 601

Siola, Alois (pseud., vl. jm. Josef Antonín Voráček) 195

Sirovátka, Oldřich 15

Sísová, M. 179

Skupa, Josef 50, 173

Sládek, Miloš 629

Slavíček, Jiří 118

Slavínský, Vladimír 52, 58

Slonková, Markéta 332–333

Smatek, František 135, 147, 309, 313, 438, 459, 462, 551

Smetana, Bedřich 439, 545

Smyčka, Václav 316

Snížek, Jindřich (viz též pseud. Raoul Gordon) 42, 50, 115, 186, 189, 192, 436, 438–440, 442–443, 445–447, 449–450

Snow, Charles Horace 600

Sojka, Václav 33

Sokol Tůma, František 150, 196

Soldan, Fedor 397

Soldan, František 129

Sommer, Václav 546

Sontagová, Susan 388

Soukup, František Karel 330

Souvestre, Pierre 177, 203, 323

Spalová, Kamila 257

Speerger, Jan W. 460

Springer, Josef 172

Springman, Luke 337

Srnec z Varvažova, Jakub 402

Srokowski, Mieczysław 183, 458

Stalin, Josif Vissarionovič 233

Staněk, Jan 47, 82, 120, 156

Stankovičová, Olga 388–389

Starý, Bedřich 128

Starý, Jiří 16

Stašek, Antal 122

Státník, Dalibor 516–517, 520

Stefanová, M. 179

Stehlíková, Eva 403

Steinbrener, Jan 171

Steinhauser, Vendelín 617

Sterzinger, Josef V. 35

Steuben, Fritz 92, 602

Stevenson, Robert Louis 81

Stewartová, Victoria 73

Stibralová, Jarka 542

Stiebitz, Ferdinand 403

Stoker, Bram 26

Stolský, Fred (pseud., vl. jm. Metoděj Havlíček) 61

Storch, Rudolf 26, 157, 159, 329

Stožický, Jaroslav 28

Stravinskij, Igor Fjodorovič 318

Strinati, Dominic 327

Strobl, Karl Hans 32, 34, 393

Stroff, Karel 614

Strong, Pitt (pseud., vl. jm. Elisabeth von Aspern-Buchmeier) 49

Struzik, Franciszek 573

Střelba, Jan 35

Stříbrný, Jiří 142, 150, 328, 573, 577

Střítek, F. 230

Stubby, K. (pseud.) 124

Stubly, O. (pseud.) 124

Stýblo, Maxmilián Bedřich 227

Sue, Eugène 203

Suchánek, Josef (viz též pseud. Allan Dawis) 618–620

Suk, Josef 505

Suk, Václav František 283–285, 290, 292, 296–297, 300, 302, 330, 368

Sula, Pavel 257

Sullivan, Pat 304

Sura, Otakar 390

Sůva, Fr. 124

Suzuki, Harunobu 561, 563–564, 568–569

Svěcený, Antonín 241

Svejkovský, František 402

Svoboda, František Xaver 447

Svoboda, Hynek 171

Svoboda, Milan 365

Svoboda, Otakar 283, 285

Svobodová, Nina 217

Svobodová, Růžena 439

Svojsík, Alois 114

Svojsík, Antonín Benjamin 365, 510

Sykes, Claud W. (viz též pseud. Vigilant) 130

Synek, Adolf 48, 502

Synek, Emil 125

Synek, Karel 127, 502

Sytin, Ivan Dmitrijevič 376

Szwydkyová, Lissette Lopez 463

Šámal, Petr 15, 140, 219, 221, 265, 316, 333, 335, 395

Šauer, Jaroslav 119

Ščerbinský, Jiří 190

Šeba, Vojtěch 32, 86, 151, 175, 191, 305, 308–309

Šebek, Josef 16

Šetka, Otakar (viz též pseud. Otto-Kar) 62, 64, 127, 246, 612–618, 621

Šída, Bohuslav 338, 340

Šidák, Pavel 72, 282, 407, 470

Šimáček, Eduard 42

Šimek, Eduard 595

Šimůnek, Karel 336

Šír, Iva (pseud.) 97

Škvorecký, Josef 615

Šlapetová, Marie 421, 424, 429

Šlégrová, Mary 60

Šlejhar, Josef Karel 415

Šmejkal, Jaromír Václav 114, 183, 195

Šmíd, František 14

Šnobr, Jan 48, 195

Šolc, Emil 26

Šolc, Karel 96

Šonka, Jan (viz též pseud. Pavel Dušan) 96, 195, 239–240

Šormová, Eva 173, 624

Šotek, Ladislav 51, 76, 150, 203, 536

Špála, Václav 476

Špelina, Karel 60, 64

Šperger, J. Woloďa 124

Špinka, Bohumil 32, 34, 123–124

Šponarová, Gita 64, 622, 624–627, 629–637, 639

Špringl, Jan 508

Šrámek, Antonín (viz též pseud. Frank A. Boston) 82, 191

Šrámek, Fráňa 323

Šrámek, Jan 217

Šrámek, Josef 36, 395

Štáfl, Otakar 564

Štáflová, Vlasta 278, 369, 542

Šťastný, Alfons Bohumil 13, 31, 97, 99–100

Štech, Václav Vilém 318

Šteidler, František 122

Štěpán, Franta (František) 377

Štěpánek, Bohumil 460

Štěpánek, Franta 618

Štika-Paroulek, V. F. 53

Štorch, Eduard 330, 332, 351

Štorch-Marien, Otakar 28, 46, 335–336

Štyrský, Jindřich 46, 133, 136, 177, 335

Šubert, František H. (viz též pseud. Hugh Fleming; Henry Nelson) 52, 78, 535, 538

Šupka, František 147, 198, 231, 401, 411, 415

Švábenický, Jan 90

Šváb-Malostranský, Josef 26, 123, 172, 593

Švec, Štefan 301

Švejda, František 173, 593

Švíkal, Josef L. 11, 150

Šabach, Petr 534

Šafář, Bohumil 38

Šalda, Jaroslav 162, 455

Šaloun, Ladislav 564

Talášek, Antonín 93

Taranenková, Ivana 587

Tauš, Karel 545

Teige, Karel 72–73, 123, 278, 318, 322–323, 474

Teichman, Josef 122

Teplý, František 230

Teršl, František 495

Tesla, Nikola 379

Těsnohlídek, Rudolf 93

Teyová, Josephine 74

Theer, Otakar 560

Thein, Antonín 213, 216, 404–405

Tichý, Arnošt Max 30, 96, 239

Tichý, Vítězslav 383

Tilschová, Anna Maria 484

Tippmannová, Marie 37, 48, 50, 106, 204

Tolstoj, Alexej Nikolajevič 119

Toman, Jaroslav 429

Tonar, V. M. (viz též pseud. Hazard) 127

Toucová-Mettlerová, Joža 305, 307–308

Toužimský, Jan 86, 151, 191, 241

Tower, Wallace (pseud., vl. jm. František Frolík) 532

Tožička, Jaroslav 32

Trapista, Kilián 123

Trapl, Miloš 628

Trefný, František 133

Trill, Max 27

Trnka, Tomáš 79, 90, 560, 601

Trockij, Lev Davidovič (vl. jm. Bronštejn) 232, 235

Trojan, Josef 46

Troska, J. M. (pseud., vl. jm. Jan Matzal) 60, 66, 93, 101, 195, 383

Tůma, Karel 327

Tůma, Ladislav (viz též pseud. Don Q; Zevloun, Zorro) 38, 364

Tureček, Dalibor 467, 560

Tylová, Anna 26, 157, 329

U

Ualual, Filištín 594

Uhlíková, Marcela 542

Ulrich, Josef 364, 370

Umiński, Władysław 383

Urban, Jaroslav František 24, 350

Urbanec, Leo (Leopold) 120

Urbánek, František Augustin 172, 316

Urbánek, Mojmír 26, 171–172

Urbanová, Svatava 282–283

Urychová, Charlene 489

Utagawa, Hirošige 559, 561, 563–564

V

Vacek, Karel 61

Vačlena, Karel 120, 147

Vácha, Dalibor 268–269, 272

Váchal, Josef 393

Vachek, Emil 21, 26, 44, 52, 54, 74–75, 78, 80, 97, 101, 150, 239, 472, 474, 476–479, 481–482, 586

Vais, Vitalij 119

Válek, Richard 275

Valenta, Edvard 166

Valenta, Václav 504

Valentin, Rudolph 106

Valoušek, Jan 171

Váňa, Milan 631

Vančura, Vladislav 74, 125, 293, 323, 325–326, 458, 502

Vaněček, František 329

Vaněk, Jan 268

Vaněk, Karel 42, 48

Vaňhara, Jožka (Josef) 129–130

Vaňous, Artur 46, 103, 142, 154, 163, 204, 455

Vansová, Terézia 202

Vaulx, Henry de la 42

Vavris, Hugo (pseud., vl. jm. Hugo Vavrečka) 475, 503, 620

Vávrová, Jana 376

Vavřincová, Fan 66

Včelička, Géza 601

Večeřa, Pavel 140

Vegetti, Mario 403

Vejvoda, Jaromír 57, 61

Velčovský, Václav 238

Velšovský, Jaroslav 133

Venzmerová, Sigrid 205

Vernant, Jean-Pierre 403

Verne, Jules 13, 30–31, 42, 82, 86, 97, 100–101, 147, 154, 195–196, 275, 323, 330, 338, 346–348, 361, 376–377, 381, 383–385

Verner, Pavel 533–534

Veselský, Jaroslav Maria 243, 593, 595

Veselý, Adolf 100, 120

Veselý, Jindřich 489

Veselý-Rožďalovský, Alois 595

Viceník, F. (pravděpodobně pseud., vl. jm. Felix Emil Josef Karel Cammra) 236

Vičarová, Běla 133

Vidman, Ladislav 403

Vigilant (pseud., vl. jm. Claud W. Sykes) 130

Viková-Kunětická, Božena 322

Vilímek, Josef Richard 103, 185, 330, 376, 383

Vítek, Karel 99

Vítová, Hana 60, 460

Vladislav, Jan 377

Vlasák, Rudolf 119–120, 269, 271

Vlček, František 614

Vlodek, Ladislav 40

Voborský, František 40, 52

Vočadlo, Otakar 82

Vočadlová-Kruisová, Ludmila 381

Vodák, Jindřich 44, 452, 454–455, 459

Vodrážka, Jaroslav 473, 480

Vojíř, Rudolf František 127

Volák, Josef 533–534

Voldán, Jiří 383

Voleská, Marta 300, 309

Voleský, Gustav 44, 54, 284, 300, 308–309, 518

Voleský, Karel 42, 52, 62, 76, 151, 154, 532–535, 579

Volfová, Eva 629

Vondráková, Růžena 205

Voráček, Josef Antonín (viz též pseud. Alois Siola) 195

Vörösmartyová, Margita 193

Voříšková, Marie 64, 582

Voskovec, Jiří 323, 511–512

Vozáb, Jan 347

Vrána, Jaroslav 229

Vrána, Václav 594

Vranská, Otýlie 193

Vrátný, Karel 113

Vráz, Enrique Stanko 114, 348, 379

Vrba, Jan 43, 46, 196–197, 217, 272, 415–416, 440

Vrzáčková, Aneta 217

Vykoukal, František Vladimír 166

Vyskočil, Quido Maria 127, 136, 186, 380

WWaggoner, Catherine Eggley 388

Wagner, Vilém 420

Wagnerová, Marie (roz. Černá; viz též pseud. Felix Háj) 304, 404, 418, 420, 422–424, 428–429, 432–433

Walcampová, Mary (Marie) 89

Wallace, Edgar 42, 74–75, 78, 154, 167, 188, 195, 201, 242, 323, 329, 511, 532, 534, 536

Waller, W. F. 560, 601

Walló, Kimi 129

Walpole, Horace 393

Wanka, Rolf 60, 460

Wasserman, Václav 46

Watier, Lenka 542

Watson, Robin (pseud., vl. jm. Zdeněk Vojtěch Peukert) 533

Watzke, Vladimír (viz též pseud. Georg Bobin / Bobbin; Eva Marešová; Vláďa Zíka) 13, 62, 81, 91, 127, 129–130, 147, 296, 309, 311–312, 369

Weedonová, Alexis 463

Weiner, Richard 179

Weinert, Alois (viz též pseud. Louis Wilton) 532

Weinfurter, Karel 27, 32, 34, 96, 147, 376

Weinfurterová, Ludmila 625

Weingart, Eduard 556

Weininger, Ruth Jochanan 545

Weiss, Jan 17, 93

Wells, George Philip 563

Wells, Herbert George 96–97, 156, 195, 338, 377, 381, 384–385, 563

Wenig, Adolf 486–490, 492–493, 498

Wenig, Frank 50, 173, 293, 305

Wenig, Josef 488, 490

Wenigová, Jana 489

Wenzig, Josef 545

Werich, Jan 323, 511–512

Werker, Alfred 600

Werner, Karel 415

Wessel, Horst 186

Westfahl, Gary 385

Weyprecht, Carl 348

Whitte, Charles P. (pseud., vl. jm. Jaroslav Pokorný) 92, 603

Wilde, Oscar 377

Williams, Raymond 488

Williamson, Charles Norris 79

Williamsonová, Alice Muriel 79

Wilton, Louis (pseud., vl. jm. Alois Weinert) 532

Winter, Zikmund 439

Wögerbauer, Michael 316, 333, 335, 395

Wolker, Jiří 223–224

Wowk, Jiří 130

Wrightová, Elsie N. 52

ZZáborský, Richard 620

Záhoř, Zdeněk 336–338

Záhořová, Marie 518

Zahrádka, Pavel 395

Zahradník-Brodský, Bohumil 36–37, 44, 107, 178, 196–199, 201, 205, 289, 322, 327

Zach, Aleš 124, 172–173, 191, 204, 377, 592–593

Zachar, Karel 96

Zamjatin, Jevgenij 205

Zapletal, Miloš 325

Zápotocký, Antonín 223

Záruba, Hynek (pseud., vl. jm. Stanislav Kostka Neumann) 186

Zbraslavská, Ludmila (pseud., vl. jm. Ludmila Jakubíčková) 257, 332, 517, 540

Zdráhal, Robert 38

Zdražílek, Karel 100

Zelenka, Vl. 62

Zelinka, Václav 374, 377, 381, 383–384

Zelinka, Vojtěch 458, 504

Zeman, A. 197

Zeman, Adolf 120, 272

Zeman, Václav 57

Zemek, Oldřich 115, 117, 561

Zevloun (pseud., vl. jm. Ladislav Tůma) 364

Zeyer, Julius 113, 545, 553, 560

Zezulka, František 405

Zezulková, Marie (roz. Barešová; viz též pseud. Vlasta Javořická) 404

Zídka, František 443

Ziegloser, Jan 494

Ziegloserová, Anna 47, 484, 486, 488–496, 498

Ziegner, František 83

Zielinski, Józef 595

Zíka, Vláďa (pseud.; vl. jm. Vladimír Watzke) 13, 62, 81, 91, 129–130, 147, 296, 308–309, 311–313, 369

Zítko, Emanuel 194

Zmatlík, Jan (viz též pseud. J. Jerza) 147, 309

Zoder, Jindra 189

Zola, Émile 146, 393, 445

Zorro (pseud., vl. jm. Ladislav Tůma) 38, 364

Zrubecký, Vladimír 52, 54, 58, 618

Zubr, Leopold 122

Zuna, Otakar 495

Zusi, Peter 318

Zuska, Vlastimil 90

Žák, Jaroslav (viz též pseud. Jack Jerry) 48, 78, 500, 502–508, 510–512, 594

Želenská-Třešňáková, Laura 59

Želenský, Karel 28

Železný, Drahoš 28

Ženatý, Berty 123

Ženíšek, František 170

Žižka, Jan 238, 464

Žlábek, Václav 31

Żuławski, Jerzy 383

Župan, Franta (pseud., vl. jm. František Procházka) 422

Župka, Filip Cyril 133

Summary Summary

The present book, Something to Read. Works and Contexts in Czech Popular Literature 1918–1939, is the primary output of the project Czech Popular Literature 1918–1939 in Outline: Works and Contexts, supported by a grant from the Czech Science Foundation (20-09848S). Inspired by the reader-friendly yet meticulously researched and relevant handbooks and companions available in the English-speaking world, it provides a general, summarized, and topic-oriented introduction to the field, as well as interpretive case studies based on the example of a single work.

Following the concept proposed by Ken Gelder (Popular Fiction: The Logics and Practices of a Literary Field), popular literature is understood here rather broadly in opposition to literature without any distinguishing attributes, that is, as a literary field with a specific literary purpose (criticism, publishing practice, distribution, etc.) and poetics, characterized by a dependence on genre rules and by a marked receptiveness to stimuli in its cultural and social contexts.

Something to Read traces Czech popular literature during the period of its most significant development, 1918–1939, a period that may aptly be described as its ‘golden age’. Due to the more extensive bookselling network established during the newly founded first and second Czechoslovak Republics, popular literature of during this period was far more accessible than in previous decades, offering much greater diversity in terms of both genre and subject matter, and often format. There was also an increase in the number of commercial enterprises involved in book publishing (though often short-term), taking advantage of both the relatively high availability of inexpensive printing technologies and lenient legal framework, which for the most part did not impose restrictions (aside from the vigilant work of educational groups, and the school practice of confiscating books read ‘under the desk’). Even while confronted with the emergence of new media and leisure activities that to some degree competed with it, popular literature during the interwar period largely remained the entertainment medium of choice for the Czech population, and a conduit for leisurely popular content that was most accessible, most ‘at hand’.

The 1920s and 1930s can be understood in retrospect as a period when modern popular culture reached its full development and fulfilled its potential, an observation that is as true for the general global context as for the nascent Czechoslovak Republic. It was at this time that the foremost literary genres – detective fiction, popular romance, fantasy, and even westerns to some extent – were firmly established, genres that have since grown to be central to the definition of ‘popular literature’. It was also during this period that storyline and plot formulas stabilized.

The present book does not offer a comprehensive history of interwar popular literature or propose any new theoretical or conceptual framework for its analysis. Instead, it aims rather more modestly to present the variety and multiformity of events in popular literature during the period adopting an approach that is as synthetic as possible – one, however, that necessarily implies a certain degree of fragmentariness and selectivity. Dealing with various aspects of popular literature and literary circulation, it is therefore open to various different ways of reading, depending on the intentions with which readers approach it and what they hope to find there.

And because thinking about popular literature from 1918–1939 does not have any consensually accepted canon of ‘key works’ and ‘turning points’, the present book opens with a detailed timeline: an attempt to capture the temporal dimension and processuality of events shaping developments in the field of popular literature. We pay attention here to essential texts produced in the Czech context, tracing the emergence and transformation of decisive publishing platforms with a focus on the translation practices characteristic of the period that fundamentally shaped contemporary ideas about the concept of popular reading.

The following section, Contexts, consists of eight chapters that aim to capture some of the more general characteristics and connections of interwar popular literature. The first of these, ‘Detective, Adventurer, Cowboy, Martian, High School Student: Wandering Through the Genre Landscape of First Republic Literature’, is devoted to five traditional, popular, and distinctive popular genres – detective fiction, romance, adventure prose, western, and speculative fiction –, and the ways in which these stabilized and adapted in the course of Czech literary circulation, with an eye to their general and locally dependent characteristics and variants. The second chapter, ‘Five in the Shadow: Thematic and Functional Areas of Interwar Popular Literature’, focuses on a selection of five significant and period-specific themes that cross genres, with individual essays on japonaiserie, legionnaire prose texts, sports, and aviation stories, as well as erotica and pornography. These topics are examined within the cultural and literary context of the period, with an emphasis on their resonance in the Czech literary field. The chapter ‘“I’m on the Platform and Looking for Czech Leisure Reading, Newspapers, and Books”: Popular Literature Press Groups and Publishing Platforms’ examines the materiality of popular literature – press publishing platforms – while also focusing on the operations of major press publishing houses. It also provides an overview of the most important formats in which popular literature was disseminated.

The fourth chapter dealing with contexts, ‘Avoiding the Existing Paths: Genre Literature and the Relationship Between Czech-Read and Czech-Written’, examines the subject of cultural transfer: i.e. the ‘national specificity’ and, conversely, ‘internationality’ of interwar popular literary production. Through several partial excursuses, it aims to answer the question: to what extent may we speak of a popular production specific to the Czech context during the period 1918–1939, tracing elements of ‘exoticization’ as well as raising the question of translation. The chapter on ideology in popular literature, ‘A Range of Strong Colours: At the Intersection of Popular Literature and Ideology’, considers the extreme poles of the ideological spectrum, including the influence of communism, conservatism, fascism, and more generally xenophobia (anti-Germanism, the ‘Yellow Peril’), focusing on specific works and publishing platforms, as well as specific strategies that were intended to enrich genre formulae with a strong persuasive function. The sixth chapter, ‘Maids and Adventurers: Stereotypes, Modernity, and Subversion from the Perspective of Gender’, traces the use of gender stereotypes and their subversion in popular literature during the period in question. Emphasis is placed primarily on reconstructing the image of the modern woman, as well as various related problems, paradoxes, and reactions. One of the motifs connected with this is the crisis of masculinity vis-à-vis the threat posed by the modern woman.

The seventh and penultimate chapter, ‘Pernicious Weeds, Unwholesome Tripe, and Pulcinella [Kašpárek]: Children, Youth, Charms, and Intrigues of Popular Production’ deals with children’s literature, examining the relationship between genre literature and literature for young readers, as well as analyzing the more significant kinds of literature for children and youth and press platforms specific to this type of reader. The section on contexts concludes with the chapter ‘Poisoners of the Wells: Discourses on Popular

Literature’, which describes and analyzes period discussions on popular literature, tracing the connections between political orientation, position in the literary field, and the evaluation of popular literature. The absence of more elaborate theories of popular literature during the interwar period is particularly striking, and the chapter also deals with efforts of this period to protect readers thought to be more sensitive and easily influenced – children and workers, for instance.

The third section of the book, serving a vital role vis-à-vis the text-centric project as a whole, is the Works section. This includes twenty interpretative chapters focusing on the interpretation and contextualization of individual literary texts. The intention here is to offer readings of the most diverse possible popular literary texts, drawing on various genres, publishing platforms, and periods of creation. Works covered in this section, however, were also chosen for being as ‘typical’ as possible, and in this way representative at least to a limited extent.

This plurality of selected works is also largely reflected in the interpretative starting points that individual authors have chosen in their studies. At times, for example, romance is discussed from the perspective of the construction of modern femininity; at others, the author is more concerned with intertextuality and intermediality. Much attention is also given to the possibilities of reading these texts from the queer perspective. By the same token, texts in the adventure and detective genre may be viewed from the perspective of genology, or else postcolonial studies, or even the subversion of literary and social norms. In several interpretative chapters, authors focus on individual texts as instruments of discipline and socialization, whereby literary protagonists serve as positive models of gender, national, or class identity, while negative characters represent undesirable deviations. In some cases, studies aim at specialization with respect to function or format (i.e. daily comic strips). Although most interpretative chapters focus on prose texts, partial excursuses also deal with other formats of popular production (amateur theatre, promotional calendars). However fragmentary, these interpretative studies, taken as a whole, speak to the relatively complexity and content of seemingly simple works based on repetitive genre formulae.

(přeložil Peter Gaffney)

Několik poznámek úvodem (Pavel Kořínek) 6

Kalendárium

(Markéta Ř. Holanová – Michal Jareš –Pavel Janáček – Pavel Kořínek) 23

Kontexty 68

Detektiv, dobrodruh, kovboj, Marťan, gymnazistka 70

Bloumání žánrovou krajinou prvorepublikového čtiva

(Stefan Segi – Michal Jareš – Pavel Kořínek – Markéta Ř. Holanová)

Pět ve stínu 110

Tematické a funkční okruhy meziválečného populárního čtiva

(Michal Jareš – Pavel Kořínek)

„Již jsem na peronu a hledám české čtivo, noviny, knihu“ 138

Tiskové koncerny a publikační platformy populární literatury

(Michal Jareš – Pavel Janáček – Markéta Ř. Holanová – Pavel Kořínek)

Vyhnout se hotovým cestám 176

Vztahy mezi „česky čtenou“ a česky psanou žánrovou literaturou (Michal Jareš)

Hodně silných barev 210

Populární literatura v kontaktu s ideologií (Stefan Segi – Pavel Kořínek – Michal Jareš)

Služky a dobrodruzi 250

Stereotypy, modernita a subverze z perspektivy genderu (Stefan Segi) Dušezhoubné bejlí, nehygienický šmejd a Kašpárek 280

Děti, mládež a půvaby i úklady populární produkce (Pavel Kořínek)

Traviči studní 314

Diskurzy o populární literatuře (Stefan Segi – Markéta Ř. Holanová)

Díla 343

Mezi poučením a dobrodružstvím 344

Indiánky, výchova a kolonialismus (Stefan Segi)

Statečná Skautská srdce 362

Ke stoletému skautskému románu (Martin Foret) „Spíše načrtnu vám řadu obrazů, fantastických, neuvěřitelných, děsivých…“ 374

Neuvěřitelná historie putování vesmírem, její žánrový a nakladatelský kontext (Roman Kanda)

Prokletí rodu Farguharů 386

Z bahna braku do hlubin transgrese (Ivan Adamovič)

V božím mlýně osudu 400

Melodramatická vyprávění o věčných zákonech života (Pavel Janáček)

Osvěta i čikuláda 418

V bezpečí maříkovského světa (Andrea Vítová)

Pytlácké a učitelské „sensačky“ 436

True crime autofikce z Posázaví (Pavel Kořínek)

Sonety o tom, co cítil Ivan, když týral Stáňu 452

Příběh lásky studentky lycea a jejího profesora jako transmediální kulturní text (Pavel Janáček)

Hledání české detektivky 472

Inspektor Klubíčko zasahuje (Markéta Ř. Holanová)

Reklamní čtení pro českou hospodyni 484

Pilnáčkův kalendář na rok 1931 (Lucie Kořínková)

Trampové a gangsteři 500

Humor a čtenáři románové trilogie (Stefan Segi)

Samostatnost toliko dočasná 514

Mezi „správnou žábou“ a ženou v domácnosti (Stefan Segi)

Sahir… To je Sahir! 530

„Čeští Angličané“ v kriminálním a hororovém hávu (Michal Jareš)

Ambivalentní plavkyně 540

Homotextuální čtení dívčího románu (Stefan Segi)

Havlasa × Hokusai 558

Japonerie psané kolem dřevořezů (Pavel Kořínek)

Denně pouze jednu minutu 570

Stripové komiksové seriály o detektivu Borkovi (Pavel Kořínek)

Selský rozum v ochotnické utopii 584

Divadelní libreta pro ochotnické spolky (Jakub Machek)

Kide, nebuď zabijákem! 598

Western jako křižovatka emocí (Michal Jareš)

Lupič-gentleman po česku 612

Hostování Arsèna Lupina v domácí populární produkci (Pavel Kořínek)

Jiná Matka z roku 1938 622

Fantazie o ženské ekonomice jako cestě k překlenutí rozporů mezi produktivní a reproduktivní prací (Pavel Janáček)

Literatura 642

Zdroje vyobrazení 650

Poznámka a poděkování 658

Jmenný rejstřík 660

Summary 674

Díla a kontexty české populární literatury

Pavel Kořínek — Stefan Segi — Michal Jareš a kol.

Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (Na Florenci 1420/3, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz), ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, akropolis.info) v roce 2024 jako 498. publikaci nakladatelství Akropolis

Autoři textů — Ivan Adamovič, Martin Foret, Markéta Ř. Holanová, Pavel Janáček, Michal Jareš, Roman Kanda, Pavel Kořínek, Lucie Kořínková, Jakub Machek, Stefan Segi, Andrea Vítová Redakce a jazyková korektura — Lucie Kořínková Grafická úprava a obálka (s využitím fotografie z filmu Láska slečny Věry ze sbírek Národního filmového archivu) — Michal Smejkal a Ondřej Lím, Studio Symbiont Předtisková příprava a sazba písmem Nib a Matter — Stará škola Na FSC papíře vytiskla Tiskárna Helbich, a.s. Valchařská 36, 614 00 Brno

Vydání první, 680 stran, TS 12.

ISBN 978-80-7658-134-0 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-527-4 (Akropolis)

www.eshop.akropolis.info Doporučená cena včetně DPH 889 Kč

Meziválečná populární literatura nepřestává ani po skoro sto letech inspirovat a provokovat: někdy přitahuje zdánlivou naivitou, jindy zase strhne napínavým dějem. Současně ale naše poznání této rozlehlé a nepřehledné krajiny zůstává jen velmi neúplné. Kniha Čtivo. Díla a kontexty české populární literatury 1918–1939 nabízí prvního ucelenějšího průvodce po jejích vrcholech i pádech, druzích i oblastech. Kromě osmi výkladových kapitol, přehledově se zaměřujících na vybrané charakteristiky (žánry, témata, publikační platformy) a způsoby čtení (gender, ideologie, transfer) populární literatury, přináší přehledné kalendárium a zejména dvacet interpretačních studií konkrétních textů, ze kterých vysvítá pestrost a originalita dobového čtiva. Jako každý správný průvodce, ani naše kniha nechce a nemůže své téma vyčerpat, nabízí ale mnoho tipů, kudy a kam se při poznávání tohoto „zlatého věku“ české populární literatury vypravit.

ISBN 978-80-7470-527-4 Doporučená cena včetně DPH 889 Kč #ukázka