Petr Bezruč: Slezské písně (II. vydání)

K H

Petr Bezr uč / Slezské písně

II. vydání v KHE

Kritickáhybridní hybridní edice edice Kritická Ústav pro pro českou českouliteraturu literaturuAV AVČR, ČRv. v. / i.Akropolis / Památník / Akropolis / Památníknárodního národníhopísemnictví písemnictví

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Bezruč, Petr, 1867—1958 Slezské písně / Petr Bezruč. — II. vydání v KHE. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. : Památník národního písemnictví : Akropolis, 2022. — (Kritická hybridní edice ; 3. svazek) Chronologický přehled. — Obsahuje bibliografické odkazy ISBN 978-80-7658-043-5 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. ; brožováno). — ISBN 978-80-87376-90-4 (Památník národního písemnictví ; brožováno). — ISBN 978-80-7470-421-5 (Akropolis ; brožováno) * 821.162.3-1 * 801.73 * (0:82-1) * (0.027) * (0.072) — Bezruč, Petr, 1867—1958. Slezské písně — česká poezie — 19.—20. století — textologie — česká poezie — kritická vydání — komentovaná vydání PNP LOGO TISK 2.pdf

4/20/10

10:13:43 AM

821.162.3-1 — Česká poezie [25]

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

PA M Á T N Í K NÁRODNÍHO PÍSEMNICTVÍ

Digitální vědecká edice volně dostupná na: www.ucl.cas.cz/khe První vydání knihy vyšlo za laskavého přispění Ministerstva kultury ČR. Publikace vznikla v rámci výzkumného záměru Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i., (RVO: 68378068).

Edice Slezských písní Petra Bezruče vznikla ve spolupráci se Slezským zemským muzeem (Památníkem Petra Bezruče).

Při práci na textu knihy byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (kód ORJ: 90136).

Recenzovali: Mgr. Zdeněk Smolka, Ph.D., a doc. PhDr. Michael Špirit, Ph.D. © Petr Bezruč — heirs / Slezské zemské muzeum c/o DILIA, 2022 © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2022 © Filip Tomáš — Akropolis, 2022 © Památník národního písemnictví, 2022 © Edition and commentary — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2022 © Graphic and Cover Design — Markéta Jelenová, 2022 ISBN 978-80-7658-043-5 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-421-5 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-87376-90-4 (Památník národního písemnictví) ISBN 978-80-7658-044-2 (Mobi — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-422-2 (Mobi — Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-87376-91-1 (Mobi — Památník národního písemnictví) ISBN 978-80-7658-045-9 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-423-9 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-87376-92-8 (ePUB — Památník národního písemnictví)

Úvodem ke druhému vydání třetího svazku Kritické h ybridní edice Třetí svazek Kritické hybridní edice — Slezské písně Petra Bezruče —, který právě vychází ve druhém vydání, je proti předchozím dvěma v mnohém odlišný. Cílem prv‑ ních dvou edic — Díla Františka Gellnera (sv. 1) a Díla Karla Hlaváčka (sv. 2) — bylo v prvé řadě shromáždit a v knižním i digitálním vydání prezentovat odborně zpraco‑ vaný soubor díla každého z autorů. V obou případech tak KHE přináší básnickou, prozaickou, publicistickou a překladatelskou tvorbu (u Františka Gellnera i jeho tvorbu dramatickou), soubor korespondence odeslané i přijaté a také sebrané dílo výtvarné.

Chronologické uspořádání knižních vydání, jejich další vnitřní dělení a proměnlivost řazení ve vydání digitálním mimo jiné poukazují jak k členitosti díla, tak k jeho vnitřním souvislostem. Obě edice dále zveřejňují výběr ze sekundární literatury, jenž umožňuje sledovat recepci autorova díla z různých perspektiv (např. analyzovat dobové přijetí, studovat syntetizující odborné texty, zaměřit se na biografii či texty vzpomínkového charakteru). Společným rysem díla obou autorů je i to, že byla jako soubor kriticky editována naposledy před více než tři čtvrtě stoletím, a obě nové edice se tak vyrov‑ návají s vydavatelskou tradicí, která měla svůj vrchol v období po první světové válce.

Přítomná edice Slezských písní se naopak soustřeďuje výhradně k jednomu autor‑ skému celku (čítajícímu několik desítek básní) z rozsáhlého díla Petra Bezruče. Stranou tak zůstávají stovky dalších básní, prózy a články i rozsáhlá korespondence. Pozornost je věnována především genetické rovině Bezručovy jediné básnické sbírky, respektive textové historii jednotlivých čísel Slezských písní, u nichž se ve většině případů dochovaly desítky variant. Tento posun v zacílení edice vede k odlišné práci se sekundárními zdroji: namísto široce pojaté antologie ohlasů byla značně rozsáhlá literatura k Slezským písním vybrána podle relevance pro poznání textové historie sbírky a využita v aparátových částech edice. Oproti prvním dvěma svazkům KHE revidujícím ediční praxi dvacátých a třicátých let 20. století se editoři nového vydání Bezručových Slezských písní vyrovná‑ vají s textologickými koncepty, které převážně vznikaly právě v souvislosti s vydáváním Slezských písní v druhé polovině dvacátého století (s těžištěm v letech šedesátých). Nová edice Bezručovy sbírky vzniká totiž půl století od posledních pokusů o kritické vydání textu Slezských písní, z nichž naše edice nutně vychází, přehodnocuje je a reviduje.

Na rozdíl od předchozích svazků KHE mění se u třetího titulu úkol digitální edice, čímž doznává proměny i její vztah ke knižnímu vydání Slezských písní. Knižní edice jako obvykle musí z množství verzí sbírky vybrat a podat jediný text, naopak edice digitální, která jako u předchozích svazků prezentuje v edičním zpracování všechny nalezené relevantní materiály v jejich obrazové (v případě rukopisů) i textové podobě (náčrty, rukopisy, korektury, časopisecké a knižní otisky), nabízí v úplnosti uspořádaný, nyní ovšem hodnotově neodstupňovaný soubor všech verzí, a vyvažuje tak základní pro‑ blematičnost volby výchozího textu. Edice Slezských písní přitom proti předchozím svazkům těží v mnohem větší míře z možností počítačového zpracování textu, které pomohlo editorům při kritickém zhodnocení množství variant textu, konstrukci apará‑ tu a umožnilo i další vývoj prezentační aplikace vědecké digitální edice.

7

ÚVODEM KE TŘETÍMU SVAZKU KRITICKÉ HYBRIDNÍ EDICE

Vydáním Slezských písní v KHE započala další etapa rozvoje této řady. V letech 2016—2018 byl pod vedením Michala Charypara řešen projekt nového kritického vydání Máje K. H. Máchy. Jeho vydání (2019) provázela modernizace editačního roz‑ hraní digitální aplikace, v němž jsou nově textová data zpracována v mezinárodním kódovacím standardu TEI P5. Následující fází je pak přechod digitální edice z původ‑ ního DVD na internet. Nejnovějšími tituly KHE budou Kytice K. J. Erbena a Básnické dílo Karla Tomana. V současné době byly pod vedením Jakuba Říhy započaty práce na edici Prometheových jater Jiřího Koláře.

Přes všechny změny zůstávají ovšem hlavní parametry KHE stejné, respektive tento vývoj umožňuje lépe se soustředit k cílům, které si edice pro všechny své svazky kla‑ de — tedy přispět novou digitální edicí k hlubšímu poznání historie zveřejněných textů a vydáním knižním k aktualizaci díla předních českých autorů v širší čtenářské obci.

Trojice prvních svazků KHE — F. Gellner, K. Hlaváček a P. Bezruč —, autorů, jejichž dílo vznikalo na přelomu 19. a 20. století, je nejen pokusem o jejich nové ediční pojetí, ale hlavně výzvou k novým interpretacím literatury daného období.

8

P ř e d m l u v a k e č t e n á ř s k é m u v y d á n í S l e z s k ý c h p í s n í Pe t r a B e z r u č e Počínaje druhou polovinou šedesátých let minulého století, kdy byla připravena po‑ slední kritická vydání Slezských písní Petra Bezruče (1867—1958, vlastním jménem Vladimír Vašek), se oproti původní ohromné čtenářské a odborné pozornosti, jež byla jeho básním věnována už od prvních časopiseckých otisků v Beletristické příloze Času (1899), oslaboval zájem o tuto jedinou autorovu básnickou sbírku. V období od první‑ ho sebrání Bezručových básní v knižním souboru, který vyšel ještě s titulem Slezské ­číslo (1903), přes bibliofilské vydání nesoucí již název Slezské písně (1909, resp. 1910), až do posledního vydání Slezských písní za autorova života vyšla tato sbírka, nepočítáme­‑li mnohé výbory a bibliofilské otisky vybraných básní, ve více než třech desítkách vydání a takřka ve třech stech tisících výtiscích; dodnes pak vyšly Slezské písně ve čtyřiceti pěti vydáních v úhrnném nákladu čítajícím bezmála čtyři sta tisíc kusů. Zatímco v minulosti v každé z dekád vyšly Slezské písně opakovaně, v poslední době se v edičních plánech nakladatelství objevují sporadicky. Kvantitativní pokles vydání, nákladů i položek ohla‑ sové literatury je doprovázen tlakem na zcivilnění, jindy až profanaci obrazu tvůrce Slezských písní a ohlazení patosu mohutných básnických skladeb, tedy těch složek Bez‑ ručovy poezie, které měly pro její charakteristiky a působení určující význam. Tato ten‑ dence, kterou můžeme sledovat zejména počínaje rokem 1989, je jednoznačně proje‑ vem potřeby emancipovat se od uměleckých děl, jež se stala symboly zideologizované literatury, a kultu jejich autorů, který byl vybudován v padesátých letech 20. století.

Slezské písně se tak stávají dílem, jež dnes žije bez násilně vzletného podání například v písničkářských zpracováních, současně textem často parodovaným, zůstávají ovšem dílem přes to vše stále živým. Jsou dílem, které v tomto přehodnocování a též díky pauze dělící nás od masy trivializujících interpretací (ať už vycházejících z ideologických pozic a nepřekračujících jejich horizont, nebo těch, které se právě s tímto profánním výkladem chtěly vyrovnat) osvědčuje svou schopnost vnitřní proměnlivosti.

Tak jak ubývají a mění se vztahy k původním osobním podnětům a realitě básníka, tak se naopak v čase na dílo vrství další a další významy, a ani ty nezůstávají strnulé, o čemž svědčí množství značně rozdílných, souběžně existujících interpretací sbírky.

Bezručovo dílo bylo nedlouho po svém objevení v souladu s básníkovou protiumě‑ leckou stylizací chápáno jednou jako „bludný chmurný balvan“ (takto poeticky po‑ jmenoval Bezručovu poezii z perspektivy vývoje české moderní poezie Arne Novák), barbarské dílo bez vztahu k soudobým básnickým směrům, jindy v důsledku autorova sebeoznačení coby barda či rapsóda se poukazovalo k přetváření motivů lidové poe‑ zie, nebo hruběji: dílo Petra Bezruče bylo přímo svazováno s lidovou písní. Kvůli svému invektivnímu nastavení a pro tematiku nacionální a sociální se zase stavělo do souvis‑ losti s poezií politickou, navazující na Jitřní písně či Písně otroka Svatopluka Čecha. Jako další složka vedle noty nacionální a sociální je již v době prvních otisků v Bezručově poezii rozpoznávána vrstva intimní, v pozdějších interpretacích spojovaná se spory o milenky Petra Bezruče (srov. např. polemiky mezi Oldřichem Králíkem, Jiřím Opelí‑ kem a Arturem Závodským).

9

PŘEDMLUVA KE ČTENÁŘSKÉMU VYDÁNÍ SLEZSKÝCH PÍSNÍ PETRA BEZRUČE

Již autorem zvolená tribuna realistického Času i verše obracející se proti „básníkům z vltavských břehů, co milují ženy, jak kázala Paříž“, tedy, jak připomněl F. X. Šalda, proti poezii oficiální, symbolistické a dekadentní, jej v očích dobových čtenářů řadí k realistům. Realismem se přitom v případě Bezruče myslela nejen zmíněná opozice, ale označují se jím také charakteristiky jeho tvorby jako síla, odbojnost, hněv a určitost, pádnost a jasnost vyjádření, jež jej staví proti poezii jak parnasistně vyumělkované, tak umdlené a významově zastřené. V této interpretaci se ovšem nejen Bezručův výraz násilně podává jako jednoduchý a snadno sdělný, ale potlačují se také motivy bezna‑ děje, zoufalství, které mají vztah i k Bezručovu náhlému zmlknutí: „Básník se odmlčel, umlknul snad navěky, Bůh polituj,“ psal Jan Herben v doslovu k časopiseckému Slezské­ mu číslu. S realismem se identifikuje ještě jeden významný prvek básní Slezských písní, jímž je dokumentárnost (tj. věrné zachycení skutečných životních osudů ve Slezsku a pravdivý obraz aktivit mluvčího), respektive iluze dokumentárnosti, klamná vidina autentičnosti, která se kolem Bezručovy tvorby vytvářela.

Nesouhlas s pojetím Bezruče jakožto básníka jakési ohlasové poezie (tento výklad Bezruče odmítl již Miloslav Hýsek, když ho označil především za racionálního básníka, básníka „mozku“) vede k odkrývání souvislostí mezi poezií Slezských písní a moder‑ ním uměním, s jeho tvárnými prostředky (rým, verš, autostylizace), a to nikoli pou‑ ze s realistickou větví spojovanou s dílem Josefa Svatopluka Machara, ale i s proudy odeznívajícího symbolismu a dekadence (nebo přímo s dílem Otokara Březiny, ale třeba i Antonína Sovy) či nastupující generace Františka Gellnera, Fráni Šrámka a Karla Tomana. Bezručovy verše dokonce bývají vnímány jako most mezi autory devadesá‑ tých let a touto nastupující generací, jako klíčový integrační prvek ve vývoji moderní poezie. S těmito nejmladšími autory pak pojí Bezruče písňovost, jež se promítla právě do struktury jeho verše, včetně užití výrazného rýmu. Vedle odlišení tvorby, u níž převládají rysy symbolistní poetiky, a vrstvy s převažujícími znaky tzv. realistickými, jak se o to pokoušel vynikající bezručovský badatel a významný editor Bezručova díla Oldřich Králík, prosazuje se později pohled na dílo Petra Bezruče jakožto syntézu od‑ lišně založených postupů. Bezručovy básně z tzv. jádra, tedy básně vzniklé s největší pravděpodobností v jednom tvůrčím vzmachu na sklonku století v letech 1899—1900, pak — jak napsal jiný významný interpret a vydavatel Bezruče Miroslav Červenka — oscilují mezi „předmětným a obrazným významem, mezi bezprostřední konfesí a auto­ stylizací, mezi dokumentem a mýtem“.

Na obrazu básníkovy tvorby se podílejí také některé zdánlivě vnější faktory, pseu‑ donymnost autora i dohady o času a podmínkách vzniku básní Slezských písní. Ano‑ nymita Bezručova vystoupení, která vycházela z osobních existenčních obav a zřejmě i z jeho tvůrčího naturelu (mimo básní Slezských písní kryl autor celou škálou pseudo‑ nymů také jiné své texty, srov. např. Alter ego, B. Čermák, Kuba Stopěruntík, Ratibor Suk), souvisí bezprostředně se zvolenou stylizací, jíž autor do značné míry reagoval na jeden z rysů soudobého moderního umění, které nejčastěji klade až absolutizující důraz na individualitu tvůrce. V neposlední řadě ovšem autorovo maskování vytvářelo předpoklad k interpretacím odmítajícím Vaškovo autorství. Tato linie počíná již prvním

10

PŘEDMLUVA KE ČTENÁŘSKÉMU VYDÁNÍ SLEZSKÝCH PÍSNÍ PETRA BEZRUČE

vystoupením autora a trvá až podnes. Ať už se ovšem spekulovalo o tom, že Slezské písně napsal Vaškův zemřelý příbuzný, popřípadě tuberkulózní student či — jak se v posledních desetiletích často diskutuje — Ondřej B. Petr, vždy šlo o přiřčení jed‑ né z tvůrčích vrstev Slezských písní autoru­‑prázdné množině, člověku, s nímž nebyly spojeny žádné jiné doložitelné a inkriminovaným básním blízké texty, vždy šlo o pusté a nepodložené hypotézy.

Interpretace Bezručových Slezských písní se nakonec liší také podle toho, do jakého časového úseku je kladen jejich vznik — do období Vaškova pobytu v Místku v letech 1891—1893, anebo jejich zrod vidí v období konce století, tedy nedlouho před jejich odesláním Janu Herbenovi (1899), redaktoru týdeníku Čas.

K problematice stanovení doby vzniku básní přistupuje ještě otázka vlastního cha‑ rakteru jejich geneze: tj. zda texty vznikaly postupným a zdlouhavým básnickým opra‑ cováváním, anebo vytryskly naráz, jak jejich vznik líčil i sám autor například v listu Janu Herbenovi z 28. dubna 1899: „Pane doktore, nemyslete si, že bych, třeba napíšu báseň za 5 minut, psal lehce. Já nevím, to vždy jako by chamsin šel mojí duší (sit venia!), my‑ šlenky se hrnou jako bystřiny z hor, já nestačím chytat slova a myšlenky a pak jsem půl hodiny vždy jako spálený.“ Verze počítající se vznikem básní v období pobytu v Místku a výklad o pozvolném růstu básní Slezských písní se nám dnes jeví jako nepodložené, respektive předkládají samá „možná“ a žádná fakta, mnohem lépe dokumentovaný je vznik tzv. jádra Slezských písní v krátké časové etapě na konci devadesátých let. Tuto hypotézu potvrzuje též literárněhistorické hodnocení s ohledem na vztahy k tvorbě básníků na přelomu století.

Toto je pouze zjednodušený nárys proměn v přijetí Slezských písní. Ještě ovšem jeden život mají Slezské písně, život textu, který autor postupně upravoval, cizelo‑ val, a dokonce po umělecké stránce ničil, na němž se hluboce podepsaly i zásahy a omyly redaktorů, chyby sazečů, ale i obavy autora a jeho redaktorů z cenzury a další vlivy. Sbírka tak zčásti vzniká jako výsledek náhodných procesů, jako útvar, který autor vystavěl jen v omezené míře a jenž je spíše podoben sedimentu rozlič‑ ných redakčních interpretací, ať již byl jejich původcem Jan Herben, který kompo‑ noval Slezské číslo, či Vojtěch Preissig, jehož přičiněním se do sbírky dostávají nové Bezručovy básně, nebo Antonín Macek či ještě později brněnský vydavatel F. V. Po‑ korný, kteří se podíleli na dalším vydavatelském osudu sbírky. Toto postupné vrst‑ vení, rozšiřování sbírky z původních 32 básní v knižním Slezském čísle z roku 1903 po 89 básní Slezských písní od roku 1951, a pohyb v kompozici (typické i pro jiné‑ ho autora „jediné knihy“, amerického básníka Walta Whitmana, jehož poezie byla již v roce 1910 s Bezručovou srovnávána) ovšem nebrání tomu, aby kniha mohla, jak později napsal například Bedřich Fučík, působit jako umělecky komponovaný celek.

Pozoruhodné je, že pozdější autorem provedené změny Slezských písní byly již od počátku kritikou a čtenáři sledovány, o což se přičiňoval i sám autor, který tiskové chy‑ by komentoval v „zaslánech“ časopisům a hlavně neúnavně opravoval text i v množství exemplářů, jež mu byly dodávány k podpisu. Bezruč tak de facto od počátku vystupuje jako básník a současně jako filologicky poučený komentátor vlastního psaní, který do‑

11

PŘEDMLUVA KE ČTENÁŘSKÉMU VYDÁNÍ SLEZSKÝCH PÍSNÍ PETRA BEZRUČE

plňuje již v prvních rukopisech vysvětlivky k dialektismům a později i vysvětlivky věcné.

Jeho filologické školení se po celou dobu projevuje až brusičským obrozeneckým zaní‑ cením. K tomu se pojí již v roce 1903 neautorizované otisky rukopisů, jež mezi čtenáři vyvolávaly otázky po jejich pravosti. Spolu s pátráním po skutečném autorovi, který byl již v roce 1899 v úzkém okruhu prozrazen a jehož pseudonymita byla odhalována postupně do roku 1910, kdy bylo jeho pravé jméno už široce známo, se objevují spory datační. A tak se autor stává již zpočátku básníkem, u nějž je filologická textová kritika jednou ze základních linií života jeho díla. To se s postupem času nemění, naopak, v roce básníkova jubilea, roku 1937, se nad jeho dílem široce debatuje, zda má autor právo upravovat své dílo, přičemž diskuse vyznívá, jako by Slezské písně jejich autoru již ani nepatřily. A po jeho smrti se plnou silou rozhoří spor o to, jak vlastně Slezské písně vydávat.

Text Slezských písní, který mají nyní čtenáři před sebou, je jen dalším z článků ve slo‑ žité historii sbírky. Je to znění nikoli ideální, neboť ke zcela definitivnímu, uspokojivému a objektivnímu vydání této sbírky nelze podle nás dospět. Může však zcela jistě tvořit pevné východisko, odkud lze pro další poznávání Slezských písní vyjít, nechceme­‑li dílo chápat jako jev statický, ale sledovat energii a směr jeho proměn.

12

SLEZSKÉ PÍSNĚ

Co v srdcích prostých lidí lká při Olze, Odře, Ostravici: /: všichni byli lepší než já! :/ jsem zkusil chybným veršem říci.

slezské písně

Červený květ Za temným oknem, v květníku sivém, hrubý a špičatý mračil se kaktus.

Jednoho jitra červený z lodyhy vyrazil kalich, červený květ.

Byl u nás básník, co jiné měl oči, co měl rád vonné a nádherné růže.

Distichem zvučným pochválil růži a odsoudil pyšně ten rudý květ.

Jsou duše drsné, co samy šly žitím, hroty a ostny se zalily vrchem.

Co měly v srdci?

Kvetly­‑li jednou a kvetly­‑li v noci, hleď, rudým květem…

18

slezské písně

Hanácká ves Domky na patro jak řady bílých ptáků sotva vánek lehkým dechem omží.

Ticho jde jak krev Hanáků voda Romží.

Na svých gruntech tkví sedláci klidní.

Dobrý císař žije kdes ve Vídni, Němci pod horami, v městech židé. Černé lány řepy jak pruh smoly; rusovlasé děvče kope v poli, ví, že jednou muž si pro ně přijde.

Hoch hanácký práce hledí a dbá, sotva v díle po děvčeti zapráh, ví, že jednou přijde žena za práh, tři dni a tři noci bude svatba.

Hrubý sedlák, osmahlý a rudý, trochu pyšný proti městským lidem, nikdy ze své neuhne ti půdy.

Jak, jak jest jinak pod Beskydem!

19

slezské písně

Kyjov Ej, ztepilí šuhaji v čižmách vy, ej, děvčata v suknici rudé, vždy veselo bývalo v Kyjově, vždy veselo v Kyjově bude.

Tak jako to táhne z vonných rév, tak jako ty kypíš, má sloko, tak hoří ta ohnivá slovenská krev, tak ret pálí a srší oko.

Kdo chce nás bít, kdo chce nás urazit?

My nevíme o pánu žádném, jak vesele dovedem žít a pít, tak vesele na poli padnem.

20

slezské písně

Ptení Domky máš žluté a chudobné, vidím a vidím, že v Ptení poskromnu horáci dýchají, že zde již Hanáků není.

Hleď, mezi domky je kopeček, travnatý, nenáhlý, nízký…

Zámeček? Čtyry má věžičky ve středu tiché té vísky.

Na vršku slívy a kaštany, lípy a po kraji borek…

Zámeček knížecí? Ne, to jest pijáka­‑sedláka dvorek.

Trhliny ve zdích a pavouci, do zkázy všecko to chvátá, dřevěný plot kolem dokola, dřevěné kolny a vrata.

Kdyby tak jiskra sem zalétla, pomoci zámečku není — chudobný žaluješ bídu svou, vidím, žes zámeček z Ptení.

Před časem řinčely meče zde, poháry do kuropění, odtud jsi do boje vylétal, rytíři Jeníku z Ptení.

Teď je vše pusto a rozbito, smutně tu stojí a vzdychá ve středu hliněných chaloupek zapadlá panská ta pýcha.

Dočkám a dočkám se jedenkrát, aby smích táhl po líci nad pádem toho, co vraždil nás nahoře nad Ostravicí?

21

slezské písně

Z O s t r a v y d o Tě š í n a Z Ostravy jdu do Těšína, robotnice se mnou z dolů, šachta vzala muže, syna, k Blendovicům jdeme spolu.

A dědiny plny židů, cizí dráhy, cizí doly, jen motyka vlastní lidu, cizí chrámy, cizí školy.

Markýz Gero…! Vyhneme mu.

Muž — nůž v srdce vrazil bys mu; zlatou botku líbá jemu slezský vzor byzantinismu.

Zelené byls výspy host­‑li, zřels lid horší v bídy stanu; ale z toho lidu rostly svaté matky fenianů.

68

slezské písně

Kdo na moje místo?

Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.

Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít, kdo na moje místo, kdo zdvihne můj štít?

V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál, noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál, nech zářilo slunce, nech večer se šeřil, já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil: ty bohaté židy, ty grófy ze šlachty, já, škaredý kovkop, jak vyskočil z šachty.

Nech diadém jednomu na skráni svítil, každý z nich upjatý pohled můj cítil, mou zaťatou pěst, můj vzdor, hněv kovkopa z Beskyd a z hor. — Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.

Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít, kdo místo mne na stráž, kdo zdvihne můj štít?

71

Autorské poznámky a vysvětli vky Původní autorův vysvětlivkový aparát upravujeme následovně: oddělujeme autorovy po­ známky, které se vztahují k jednotlivým místům v textu, od vysvětlivek slovníkového charak­ teru, jež se týkají sbírky jako celku. Poznámky k jedinečným místům v textu řadíme podle uspořádání knihy (odkazujeme na číslo strany), slovníkové vysvětlivky pořádáme abecedně (nikoli podle prvního výskytu v knize).

Poznámky s. 21 — Ptení ptáti — mor. žebrati. Je z Ptení — je z chudobného rodu. Chybná etymologie, jen u in­ te­ligence žijící. Lid sám toho rčení neužívá s. 44 — Dva hrobníci dva hrobníci — Hohenegger a Walcher-Uysdall — arcivévodští úředníci s. 45 — Dědina nad Ostravicí dědina nad Ostravicí — Lipina nad Frydkem s. 51 — Bernard Žár Žár — lid na Těšínsku vyslovuje dlouhé á jako o s. 56 — Dvě dědiny dvě dědiny — Lipina nad Frydkem a Pětvald s. 59 — Ligotka Kameralna tiché město — Židlochovice pod stokem Svitavy a Svratky s. 69 — Michalkovice habet, iam habet — když gladiátor padl do písku, křičeli diváci: habet, iam habet — dostal, už dostal! s. 71 — Kdo na moje místo? vítkovské pece — přídavné jméno od osad Vítkovice, Blendovice, Pardubice, Ostravice atd. zní vítkovský, blendovský, pardubský (Božena Němcová v listech), ostravský atd.

Tak mluvili naši předkové, tak dosud mluví prostý národ, mluvící řečí čistou a krásnou.

Inteligence a žurnalistika česká, která citu pro jazyk nemá, říká vítkovický, blendovický, pardubický, ostravický atd. — juž proto, že Němci praví: Witkowitzer, Blendowitzer ap. s. 82 — Střebovský mlýn ber, ber — na Slezsku se praví, že mlýn mluví k mlynáři: ber, ber!

139

Ž i v o t Pe t r a B e z r u č e a h i s t o r i e S l e z s k ý c h p í s n í Následující chronologický přehled sleduje základní milníky života autora Slezských písní a zachycuje nejpodstatnější vydání sbírky. Rozsáhlejší přehled spolu s obrazovým materiá­ lem nalezne čtenář v časové ose v digitální edici.

15. září 1867 Narození Vladimíra Vaška do rodiny Antonína Vaška (1829—1880) a jeho ženy Ma‑ rie Vaškové, roz. Brožkové (1840—1894) v Opavě. Otec, školením a profesí filolog, působil jako gymnaziální učitel, založil Opavský besedník (1861—1865), vystoupil s od‑ mítnutím pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského.

1873 Otec je pro svůj vlastenecký postoj přeložen z Opavy na gymnázium do Brna, celá rodina se stěhuje s ním.

1880 Antonín Vašek umírá na tuberkulózu a Marie Vašková zůstává sama se šesti dětmi.

1881 Vladimír Vašek začíná navštěvovat brněnské gymnázium.

1885—1888 Po maturitě (1885) studuje v Praze klasickou filologii, navštěvuje mj. přednášky Jana Kvíčaly, Josefa Krále, Roberta Nováka, Josefa Durdíka, Jaroslava Golla, Arnošta Krause, Jana Gebauera či T. G. Masaryka. Studia v šestém semestru opouští.

1888 Stěhuje se zpět do Brna, kde získává místo písaře Zemského výboru.

1889 V časopise Švanda dudák, redigovaném Ignátem Herrmannem, zveřejňuje pod pseu‑ donymem Ratibor Suk svou prozaickou črtu Studie z Café Lustig. V tomtéž roce začíná jeho úřednická práce na poště. květen 1891 Skládá úřednickou zkoušku a jako poštovský asistent je v říjnu přidělen na poštu v Místku, kde stráví další dva roky. Během pobytu poznává rodné Slezsko, tamní život a práci v dolech.

1893 Vladimír Vašek si podává žádost o přeložení do Brna.

143

Ko m e n t á ř I. K přítomné edici Prezentovaná edice Slezských písní Petra Bezruče (dále SP) představuje aktuální kritické vydání sbírky v podobě vědecké digitální a čtenářské knižní edice. Je výsledkem nového ověření faktů textové historie a dalšího edičního zpracování příslušného materiálu.

Současně se pokouší — takřka po padesáti letech — revidovat dosud aplikované edič‑ ní principy při vydávání SP. Přítomné vydání v Kritické hybridní edici (dále KHE) tak navazuje především na po‑ slední edici Viktora Ficka, Oldřicha Králíka a Ladislava Pallase Slezské písně. Historický vývoj (Ostrava, Profil 1967 — dále též HV) a současně na edice Miroslava Červenky a Břetislava Štorka,1 zejména však na jejich poslední společnou edici Slezských písní (Praha, Odeon 1967). Obě tyto ve své době konkurenční iniciativy směřovaly prvotně k návrhu tzv. kanonického textu SP,2 respektive chtěly nabídnout čtenářské vydání sbírky určené široké veřejnosti se stabilizovaným a pro příští vydávání závazným, kritic‑ ky ověřeným textem. Po opavské konferenci z roku 19633 byli přípravou kanonického znění pověřeni M. Červenka s B. Štorkem. O. Králík, V. Ficek a jejich spolupracovníci se následně po několika starších přípravných edicích4 a návrzích5 na koncipování ka‑ nonického textu SP věnovali přípravě odlišně rozvržené edice SP. V roce 1967 tak vznikly edice protilehlé deklarovaným zaměřením, edice V. Ficka, O. Králíka a L. Pallase jakožto vydání vědecké a publikace M. Červenky a B. Štorka coby vydání čtenářské, přinášející kanonický text SP. Výchozí situace přítomného vydání je v mnoha ohledech odlišná. Je určována nejen tím, že KHE zahrnuje vědeckou a čtenářskou, digitální a knižní edici, ale je též pod‑ míněna posuny v pojetí úkolu dnešního editora či proměnou vydavatelského i širšího kulturního kontextu. Vědecká edice (v našem případě v digitálním prostředí), která tvoří základ pro edici knižní, si neklade za cíl nabídnout jediný text, jenž by sám byl s to reprezentovat SP, ale snaží se za pomoci digitálního média pokračovat v Králíkově my‑ šlence, že „Slezské písně nejsou totožné s jedním vydáním, [...] nejsou statický jev, ný‑ brž vývojová dynamika od zrodu jednotlivých básní k poslednímu vydání za ­básníkova 1 P. Bezruč: Slezské písně, ed. B. Štorek (Praha, SNKLHU 1960) a P. Bezruč: Básně, edd. B. Što‑ rek a M. Červenka (Praha, Československý spisovatel 1964).

2 Srov. k tomu např. Z. Smolka: Básník mezi legendami, mýtem a realitou. Kapitoly z literatury o Petru Bezručovi (Ostrava, Ústav pro regionální studia OU a Tilia 2002), M. Kosák a J. Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s. 79—106, či M. Kosák: S použitím kalendáře. K bezručovské textologii Oldřicha Králíka (Praha, FF UK 2013).

3 Srov. Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, red. J. Urbanec (Opava, Pa‑ mátník Petra Bezruče 1964).

4 Srov. hlavně Rukopisy Petra Bezruče z let 1899 a 1900, ed. O. Králík (Olomouc, Palackého univerzi‑ ta 1950), P. Bezruč: Písně 1899—1900, ed. O. Králík (Praha, Československý spisovatel 1953) a P. Bez‑ ruč: Slezské písně podle rukopisů, edd. O. Králík a V. Ficek (Opava, Památník Petra Bezruče 1963).

5 Srov. především Gruňský návrh z r. 1960, knižně in M. Kosák a J. Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s. 237—258 a komentář na s. 342—349.

147

komentář

života“.6 V digitální vědecké edici jsou v chronologickém uspořádání a v diplomatickém znění publikovány básně SP z rukopisů, časopiseckých otisků a znění z knižních vydání sbírky (viz dále), aniž by se — na rozdíl od HV, v němž se editoři přiklonili, pokud bylo možno, k rukopisnému znění — mezi variantami volil text základní. Této perspekti‑ vě odpovídá způsob edičního zpracování (vedle diplomatického znění jsou k dispozici faksimile rukopisů a také jejich transkripce) a podoba kritického aparátu edice. Digi‑ tální edice tak především naplňuje požadavek na dokumentárnost (který byl hlavním cílem HV).

Knižní čtenářské vydání — a volba jeho výchozího textu — je v KHE ve své bytost‑ né problematičnosti vyvažováno digitální edicí zveřejňující veškerý variantní materiál, z něhož se pro knižní vydání vybírá text základní. Souběžně je oslabována tendence kanonizovat jedno ze znění, a tak se čtenářské knižní vydání nepokouší kompenzovat nedostatky zvoleného výchozího textu eklektickým slučováním různých variant (viz Ediční zpracování níže). To vše umožňuje nově definovat podobu a funkce čtenář‑ ského vydání SP (viz níže Volba výchozího textu). Svébytnost čtenářského vydání je pak určována nastavením kritérií volby výchozího textu, způsobem kritického edičního zpracování základního textu a konečně i podobou komentáře.

II. Historie textu Materiálem kritické edice jsou veškeré dostupné prameny textu. Význam jednotlivých znění básní Bezručovy sbírky není přitom pro všechny prameny identický, je určován několika faktory. Na míru závažnosti nemá sama o sobě přímý vliv skutečnost, zda autor text autorizoval. Například autorem nepovolené otisky podle neautorizova‑ ných opisů mají v některých případech větší závažnost nežli vlastní autorovy korek‑ tury a ruko­pisy.7 Je tedy třeba vždy zvažovat relevanci nikoli podle míry či způsobu autorizace, ale podle funkce, již měla ta která verze v historii textu. Z hlediska naší edice závisí relevance rukopisů a otisků předcházejících zveřejnění ve sbírce (tj. otisky v periodikách, antologiích a příležitostných tiscích) jednak na intenci autora text v dané podobě zveřejnit tiskem, jednak na jejich uplatnění v historii vydávání SP jako sbírky.

6 Oldřich Králík: Slezské písně a jejich vývoj, in P. Bezruč: Slezské písně. Historický vývoj, edd. V. Fi­cek, O. Králík, L. Pallas (Ostrava, Profil 1967), s. 8.

7 Konkrétně např. vydání Literárního kroužku v Chicagu s titulem Písně Petra Bezruče z r. 1910 (C1), které v případě básně Kovkop přejímá text z brožury Vojtěcha Martínka Básnické dílo P. Bezruče (Praha, Karel Ločák 1909), s. 18—19, u něhož znění vychází z neautorizovaného časopisec‑ kého otisku v Besedách Ostravského deníku (Ostravský deník 4, 1904, č. 35, Besedy Ostravského deníku 2, 13. 2. 1904, s. 6) či přímo z opisu Adolfa Kubise (Památník Petra Bezruče v Opavě, Bezručovský archiv), který si nepřesně přepsal text Bezručovy básně u Jana Herbena buď z básníkova rukopisu, nebo spíše, jak předpokládal O. Králík, z Herbenova opisu básně, je z hlediska přímého po‑ dílu na vývojové linii SP relevantnější nežli například korektury a celé verše vepsané do exemplá‑ ře Slezského čísla, jejž básník zaslal na památku Janu Herbenovi (LA PNP, fond J. Herben). Tyto vpisky totiž již dále nevstupovaly do vydavatelské linie Bezručovy sbírky (Herben se po vydání knižního Slezského čísla již vydávání Bezručovy sbírky neúčastní), a tvoří tedy vedlejší a slepou vě‑ tev vývoje textu SP.

148

komentář

K takto vymezeným kritériím pro základní korpus přidáváme v digitální edici hledisko literárněhistorické. Ve výběru jsou tedy zaznamenávány prameny, které mají z hle‑ diska šíření básníkova díla zvláštní význam. Zařazujeme tedy například přetisk básní Maryčka Magdonova a Bernard Žár v letáku Petr Bezruč zpívá svým milým krajanům o Těšínsku (Praha, akademický spolek Odra 1899), byť se jedná o otisk z Času, který neměl na další tradování textu SP v rámci sbírky vliv, pomíjíme však četné patisky vydá‑ vané u Karla Ločáka doprovozené výkladem G. R. Opočenského. Knižní vydání sbírky za života autora (bez ohledu na proměnlivost titulu — viz dále) uvádíme kompletně, tj. zahrnujeme všechna vydání z let 1903—1958 a pohlížíme na ně jako na relevantní z hlediska sociálního fungování sbírky.

Rukopisy Mezi rukopisné prameny (dále též R) edice řadíme a) původní autorovy manuskripty (čistopisy i nečetné náčrty), jejichž otisk (bez ohledu na autorovo svolení) vstoupil do hlavní linie vydavatelské historie SP, nebo byly autorem odeslány coby podklad vydání (byť nebyly pro tisk využity); b) korektury textu sdělené redaktorům korespondenčně před otiskem i po něm, obsažené v přípravných tiscích (dále též R-XY), a následné opravy v exemplářích (dále též XY-R), které sloužily jako podklad pro další vydání sbír‑ ky; c) neautorizované opisy, které vstoupily do vydavatelské historie SP (dále též O-R).

Naopak básníkovy rukopisy vepsané v průběhu času do exemplářů sbírky, do dopisů či i následně publikované (srov. např. Maryčka Magdonova, zvl. otisk magazínu Praga 1931, či Maryčka Magdónova. Reprodukce Bezručova rukopisu a [barev.] reprodukce obrazu Viléma Wünsche. Opava, Slezské muzeum 1963), korektury prováděné básníkem v exemplá‑ řích, jež nesloužily jako podklad dalších vydání, a opisy v dané době nevydaných rukopisů (např. opisy Cyrila Duška uložené v Archivu Národního muzea), které se opět nestaly součástí hlavní vydavatelské linie SP a tvoří tedy takříkajíc vedlejší vývojovou větev, chá‑ peme jako druhotné a pro účel edice je neregistrujeme a dále kriticky nezpracováváme.

Rukopisné prameny se nacházejí v LA PNP (především ve fondech Petra Bez­ ruče, Jana Herbena, Richarda Morawtze), v Památníku Petra Bezruče (Bezručovský archiv), ojediněle v Archivu Národního muzea (fond Bohuslav Dušek — sbírka) či ve Württembergische Landesbibliothek. Veškeré digitální kopie dohledaných rukopisů, transkripce, diplomatické znění geneticky poslední vrstvy a lokace rukopisných pra‑ menů nalezne čtenář v digitální edici.

Rukopisy jednotlivých básní byly mnohokrát již dříve reprodukovány, ve větším úhr‑ nu byly však jako (upravené) faksimile dosud tištěny pouze jednou, a to v knize Ruko­ pisy Petra Bezruče z let 1899—1900, ed. O. Králík (Olomouc, Palackého univerzita 1950).8 Z rukopisného znění pak vychází edice HV i starší již zmiňovaná edice Slezské 8 Tato edice, zahrnující ve většině jen rukopisy básní z tzv. jádra, má ovšem některé nedostatky vyplývající ze zvolené reprodukční techniky — úpravu formátu rukopisů, černobílou reprodukci, jež nedovoluje identifikovat různé psací náčiní, a v neposlední řadě například vypadnutí 9. verše v básni Z Ostravy do Těšína (s. 80). Edice obsahuje faksimile básní Den Palackého, Škaredý zjev,

149

komentář

písně podle rukopisů, edd. O. Králík a V. Ficek (Opava, Památník Petra Bezruče 1963), o rukopisné znění se opírá rovněž edice Jen jedenkrát. Zásilky Času 1899—1914, ed. M. Červenka (pod jménem V. Macury, Praha, Odeon 1980). Charakteristika vět‑ šiny rukopisů a informace o jejich lokaci je zaznamenána v soupisu V. Ficka Popis ru‑ kopisů Slezských písní (Zprávy Slezského ústavu ČSAV v Opavě, č. 125 A, září 1963, s. 1—12). Další fázi průzkumu rukopisné báze zachycuje aparátová část edice HV. Ve srovnání s těmito základními zdroji se při přípravě nové edice podařilo shromáždit a digitálně reprodukovat některé dosud nepublikované Bezručovy manuskripty, na‑ opak dnes postrádáme soubor osmi rukopisů, jež Fickův soupis nezmiňuje a které jsou v HV uvedeny bohužel bez lokace, zaslaných V. Preissigovi (Pluh, Dvě dědiny, Ligotka Kameralna, Mladá žena, Pole na horách, Sviadnov I, Vrbice, Žermanice). Tyto rukopisy měly sloužit jako předloha pro vydání SP v roce 1909 (B1).

Autorova korespondence s vydavateli sbírky J. Herbenem, V. Preissigem,9 A. Mac‑ kem, F. V. Pokorným a dalšími vydavateli básní SP, která mimo jiné obsahuje básně, va‑ rianty, opravy a další informace k historii textu sbírky, shromážděná ve výše zmíněných archivech či v soukromých sbírkách, byla publikována například v knize Petr Bezruč 1937.

Historie jubilejního vydání Slezských písní (Břeclav, A. Kučík 1938), Petr Bezruč píše nakla­ datelství, ed. V. Justl (Praha, SNKLHU 1959), Slezské písně v korespondenci 1898—1918, ed. J. Dvořák (Praha, Odeon 1967), Jak nám psal Petr Bezruč, ed. B. Balajka (Praha, SPN 1967), Z korespondence o Slezských písních: Bezruč — Duša — Klír — Konůpek, ed. A. Sivek (Frýdlant nad Ostravicí, Městský národní výbor 1967), Petr Bezruč nakla‑ dateli Fr. V. Pokornému (Vlastivědná ročenka Okresního archivu Blansko, sv. 12, 1975, s. 68—100), Literární materiál k P. Bezručovi a J. Wanklovi, ed. J. Skutil (Blansko, Okresní archiv 1975), Listy Petra Bezruče Janu Herbenovi, ed. B. Štorek (Časopis Moravské­ ho muzea. Vědy společenské 63, 1978, s. 119—177). Informace k historii textu jed‑ notlivých básní opírající se o korespondenci nalezne čtenář v aparátu digitální edice. Časopisecké otisky Otisky Bezručových básní ze SP v periodickém tisku (dále též Č) byly nejdůsledně‑ ji zachyceny v soupisu V. Ficka a A. Kučíka: Bibliografie Petra Bezruče I. Dílo (Praha, Jen jedenkrát, Leonidas, Michalkovice, Dědina nad Ostravicí, Opava, Vrbice, Kdo na moje místo?, Slezské lesy, Blendovice, Národní maškaráda, Bernard Žár, Sviadnov, Maryčka Magdónova, Rek‑ tor Halfar, Setkání, 70.000, Par nobile, Návrat, Motýl, Hučín, Hrabyň, Červený květ, Já, Kovkop (v opisu A. Kubise), Ostrava, Pětvald I a II, Markýz Géro, Z Ostravy do Těšína, Dva hrobníci, Zem pod horama, Ondráš, Dvě dědiny, Ligotka Kameralna, Pole na horách, Uhni mi z cesty, Jedna me‑ lodie, Čtenáři veršů, Úspěch, Tošonovice, Dombrová, Koniklec, Hanácká ves, Plumlov, Ptení, Ky‑ jov, Paskovské rybníky, Chycený drozd a Didus ineptus. Edice faksimilií všech rukopisů SP chys‑ taná V. Fickem, která měla některé závady Králíkovy edice odstranit, nebyla nakonec realizována.

9 Preissigova korespondence s Bezručem, která byla dříve uložena v Archivu Univerzity Pa‑ lackého v Olomouci (srov. k tomu Pavel Marek: K problematice vydávání Slezských písní v roce 1909, in Časopis Slezského zemského muzea. Série B 43, 1994, s. 174—179), je dnes součástí Bezručov‑ ského fondu v PPB (Opava).

150

komentář

SPN 1953). O tyto údaje, revidované a doplněné další rešerší v archivních fondech, vybraných časopiseckých titulech a bibliografických databázích, se opírá kolekce časo‑ piseckých otisků Bezručových básní ze SP, která je souborně v diplomatických přepi‑ sech zpracována v digitální edici. Tento soubor obsahuje časopisecké otisky básní před jejich zařazením do sbírky, a nezachycuje tedy časopisecké přetisky z období poté, co byla báseň vydána v rámci SP. V případech, kdy bylo znění básně následně po prv‑ ním časopiseckém otisku (hromadně) přetiskováno, uvádíme pouze první nám známý otisk, o němž předpokládáme, že měl za předlohu buď samotný rukopis básně, či její opis, a dále otisk, z něhož byl text pravděpodobně do sbírky převzat. Nezaznamená‑ váme tedy veškeré časopisecké přetisky před zařazením básně do sbírky, ale pouze ty, které jsou relevantní pro znění básně ve sbírce, nebo byly otištěny z dnes neznámého autorova rukopisu.

Chronologická řada časopiseckých otisků začíná publikací básní Den Palackého, Škaredý zjev a Zkazka (zde bez názvu označena pouze jako III) v Beletristické příloze Času (Čas 13, 1899, č. 7, 11. 2., Beletristická příloha k politickému týdenníku 4, 1899, č. 4, 11. 2., s. 25—26), která byla následně cenzurou zabavena. Pokračovaly další otis‑ ky v Beletristické příloze Času (1899), Besedách Času (1901—1906), Ostravském deníku (1903), Dělnické besídce Práva lidu (1903), Besedách Ostravského deníku (1903—1904), Pozoru (1903, 1904 a 1908), Máji (1907), Selských listech (1907), Českém bibliofilu (1910), Moravskoslezské revue (1911), Beskydských besedách (1916), Bezručově kraji (1918), Československém deníku (1919), Tribuně (1919), Lidových novinách (1921, 1924, 1927), Československé republice (1922), Nivě (1922), Národní práci (1927), Duchu Času (1929), Stráži nad Ostravicí (1929), Českém slově (1935), Moravské orlici (1938) a v ně‑ kterých dalších periodikách. Nepodařilo se dohledat exempláře Besed Ostravského deníku s básněmi Dvě dědiny, Krásné Pole a Smrt cézarova.

Do souboru časopiseckých otisků přiřazujeme též vydání básní v rámci příležitostných neperiodických publikací: v letáku Petr Bezruč zpívá svým milým krajanům o Těšínsku (Pra‑ ha, akademický spolek Odra 1899), v brožuře Vojtěcha Martínka Básnické dílo P. Bezruče (Praha, K. Ločák [1909]), v příležitostném tisku Melč v minulosti a přítomnosti (Melč, Ředi‑ telství Masarykovy obecné a měšťanské školy 1936), v antologii Paralipomena, ed. P. To‑ man (Praha, Trianon 1937) a Paralipomena 2, ed. P. Toman (Praha, Trianon 1938) či v knize Z listů Petra Bezruče Janu Herbenovi, ed. M. Herbenová (Praha, Réva 1938).

Autor své básně zveřejňoval pod pseudonymy, značkami či šiframi: Petr Bezruč, Smil z Rolničky, B.***, B.**, ***, Neznámý, Leopold Charvát, B. Šárek.

Bezručovy básně byly opakovaně tištěny ve větších časopiseckých blocích (srov. např. oddíly s tit. Písně Petra Bezruče v Beletristické příloze Času v r. 1899), samostatně a ve větším úhrnu byly reprodukovány až v roce 1903 jako Slezské číslo.

151

komentář

v. 30—31 porobeného národa bard. // Co robí se zajatým večerkem vltavská mládež? m. porobeného národa bard. / Co robí se zajatým večerkem vltavská mládež? (podle R1-B2 a D6-P) s. 107 — Markýz Gero v. 21 Umí jen věnce plést z trnových růží m. Umí jen věnec plést z trnových růží (podle R2 a J-P) s. 109 — Den Palackého v. 29—30 a zněmčená škola a zpolštěný chrám — / A proto já mlčel jsem při slavnosti, m. a zněmčená škola a zpolštěný chrám — // A proto já mlčel jsem při slavnosti, (po‑ dle R2-B2) s. 162 — Haně Kvapilové v. 8 zas před bodákem Maryčka m. zas před bodáčkem Maryčka (podle R a Č1) * Za pomoc při přípravě edice děkujeme Lucii Bartochové, Jiřímu Brabcovi, Marii Do‑ koupilové, Anie Gnot, Małgorzate Gorczyńské, Boženě Kovářové, Haně Kraflové, Te‑ reze Novákové, Jiřímu Opelíkovi, Tomáši Pavlíčkovi, Danielu Řehákovi, Jakubu Říhovi, Zdeňku Smolkovi, Jaromíru Steklíkovi, Josefu Šerkovi, Jiřímu Šílovi a Michaelu Špiritovi.

Michal Kosák a Jiří Flaišman Poznámka k druhému vydání v KHE Při přípravě textu přítomného druhého vydání Bezručových SP v KHE jsme provedli pouze drobné retuše v aparátových částech edice. Největší inovaci představuje pře‑ chod digitální vědecké edice z původního DVD (jež bylo přiloženo k prvnímu knižnímu vydání) na internet, čímž je nově zaručena komunikace čtenářského knižního vydání s digitální aplikací přinášející vědeckou edici (viz www.ucl.cas.cz/khe).

Text sbírky ustavený v KHE převzalo 45. vydání SP, které publikovalo Slezské zem‑ ské muzeum (Památník Petra Bezruče) v Opavě k 15. září 2017 (viz výše), kdy bylo připomínáno 150 let od narození Petra Bezruče.

M. K. a J. F.

176

Soupis zkratek R R-XY XY-R O-R

rukopisné znění přípravný tisk s rukopisnými opravami autorovy opravy v knižním vydání, které bylo předlohou pro další vyd. opis Bezručova rukopisu

Č

časopisecké znění

Aa A B1 B2 B3

Besedy Času 8, 1903, č. 1, 4. 1., s. 1—8; s tit. Slezské číslo Praha, Čas 1903; s tit. Slezské číslo Praha, Spolek českých bibliofilů 1909; spolu s Dodatky Praha, Spolek českých bibliofilů, leden 1911 Praha, Spolek českých bibliofilů, červen 1911

C1 C2

Chicago, Literární kroužek 1910; s tit. Písně Petra Bezruče Chicago, Literární kroužek 1911; s tit. Písně Petra Bezruče

D1 D2 D3 D4 D5 D6 D7 D8 D9 D10 D11 D12 D13

Brno, Nový lid 1919 Brno, Nový lid 1920; velký formát Brno, Nový lid 1920; malý formát Brno, Nový lid, červenec 1928 Brno, Nový lid, prosinec 1928 Brno, Nový lid 1930 Brno, Nový lid 1937 Brno, Nový lid 1938 Brno, Nový lid, březen 1946 Brno, Nový lid, červenec 1946 Brno, Nový lid, srpen 1947 Brno, Nový lid, prosinec 1947 Brno, Nový lid 1949

E1 E2 E3 E4 E5

Praha, ČS 1951 Praha, ČS 1951; bibliofilské vydání Praha, ČS 1952 Praha, ČS 1953 Praha, ČS 1956

F1 F2

Praha, SNKLHU 1954 Praha, SNKLHU 1957

G

Jekatěrinburg, Osvětový odbor O. Č. S. N. R. 1918

177

SOUPIS ZKRATEK

H J K L M N O P

178

Kladno, S. Klír a F. J. Klír 1927 Valašské Meziříčí, Skupina moravských knihomilů 1937 Praha, Klub zaměstnanců Léčebného fondu 1937 Břeclav, Alois Kučík 1937; s tit. Petr Bezruč 1937 Londýn, Kroužek Slezanů 1944 České Budějovice, Družstevní práce, leden 1947 Praha, ČS 1953; s tit. Písně 1899—1900 Praha, SPN 1958

Obsah

Úvodem ke druhému vydání třetího svazku Kritické hybridní edice / 7 Předmluva ke čtenářskému vydání Slezských písní Petra Bezruče / 9

SLEZSKÉ PÍSNĚ Červený květ / 18 Hanácká ves / 19 Kyjov / 20 Ptení / 21 Plumlov I / 22 Plumlov II / 23 Maškarní ples / 24 Papírový Mojšl / 25 Jedna melodie / 29 Jen jedenkrát / 31 Ondráš / 34 Motýl / 37 Návrat / 38 Kantor Halfar / 40 Setkání / 41 70.000 / 42 Koniklec / 43 Dva hrobníci / 44 Dědina nad Ostravicí / 45 Blendovice / 46 Tošonovice / 47 Maryčka Magdonova / 49 Bernard Žár / 51 Pole na horách / 53 Pětvald / 55 Dvě dědiny / 56

Vrbice / 58 Ligotka Kameralna / 59 Žermanice / 61 Chycený drozd / 62 Sviadnov I / 64 Sviadnov II / 65 Rybníky za Paskovem / 66 Ostrava / 67 Z Ostravy do Těšína / 68 Michalkovice / 69 Leonidas / 70 Kdo na moje místo? / 71 Hrabyň / 72 Pluh / 74 Opava / 75 Hučín / 76 Krásné Pole / 77 Praga caput regni / 80 Střebovský mlýn / 82 Osud / 83 Oni a my / 84 Labutinka / 86 Nápis na hrob bojovníkův / 88 Sedm Havranů / 89 Smrt cézarova / 92 Já / 94 Ty a já / 98 Zem pod horami / 99 Čtenáři veršů / 100 Didus ineptus / 101 Žně / 102 Slezské lesy / 103 Kovkop / 104 Škaredý zjev / 106 Markýz Gero / 107

Par nobile / 108 Den Palackého / 109 1864—1904 / 110 Idyla ve mlýně / 112 Dombrová I / 114 Dombrová II / 115 Lazy / 116 Polská Ostrava / 118 Hölderlin nad Neckarem / 119 Valčice / 120 Kalina I / 121 Mohelnice / 122 Starček / 123 Kaštany / 124 Kalina II / 125 Dvě mohyly / 126 Hanys Horehleď / 131 Úspěch / 135 Kalina III / 136 *** (Žil jsem jak stepní kůň svobody…) / 137 Autorské poznámky a vysvětlivky / 139 Poznámky / 139 Vysvětlivky / 141 Život Petra Bezruče a historie Slezských písní / 143 Komentář / 147 II. K přítomné edici / 147 II. Historie textu / 148 Rukopisy / 149 Časopisecké otisky / 150 Knižní vydání / 152 III. Volba výchozího textu / 159 (Jest jiné práce třeba...) / 162

(Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící...) / 162 Haně Kvapilové / 162 Hradec — Podolí / 163 Děrné / 163 Beze mne a se mnou / 164 Nový mlýn / 165 Druhý břeh / 165 *** (Nech po městě, nech venku sám...) / 166 Melč / 166 Pětvald II / 167 Dragon Hanys Blendovský / 168 Pyšný Janek / 169 Domaslovice / 169 Souputnice / 170 IV. Ediční zpracování / 170 Emendace / 173 Poznámka k druhému vydání v KHE / 176 Soupis zkratek / 177

Kritická hybridní edice Řídí Jiří Flaišman a Michal Kosák Petr Bezruč Slezské písně K vydání připravili pracovníci edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Michal Kosák a Jiří Flaišman ve spolupráci s Kristýnou Merthovou Úvod, předmluvu a komentář napsali Michal Kosák a Jiří Flaišman Digitální edici zpracoval Karel Klouda Grafická úprava knižní podoby a digitální edice KHE Markéta Jelenová Sazba písmem Baskerville a GillSans Studio Lacerta (www.sazba.cz) Redakce a jazyková korektura Irena Danielová Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

(Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz) ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) a Památníkem národního písemnictví (Strahovské nádvoří 1, Praha — Hradčany, www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz) v roce 2022 jako třetí svazek KHE Tisk tiskárna Nakladatelství Karolinum, Pacovská 350, 140 21 Praha 4 Vydání v tomto uspořádání druhé, 184 stran ISBN 978-80-7658-043-5 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-421-5 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-87376-90-4 (Památník národního písemnictví) ISBN 978-80-7658-044-2 (Mobi — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-422-2 (Mobi — Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-87376-91-1 (Mobi — Památník národního písemnictví) ISBN 978-80-7658-045-9 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-423-9 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-87376-92-8 (ePUB — Památník národního písemnictví) Doporučená cena 299 Kč vč. DPH

Digitální vědecká edice volně dostupná na: www.ucl.cas.cz/khe

Kritická hybridní edice se zaměřuje na vydávání textů novočeské literatury. Spo‑ juje knižní čtenářské vydání kriticky ověřeného textu a vědeckou digitální edici dostupnou na internetu. Ta obsahuje veškeré dochované tištěné i netištěné, dokončené i neúplné verze textů (rukopisy jsou k dispozici též jako faksimile i jako transkripce), doplněné edičním aparátem, jenž zahrnuje i tzv. synoptický záznam variant. Zpřístupňuje (jako v případě F. Gellnera a K. Hlaváčka) buď kompletní auto­rovo textové dílo, včetně korespondence, reprodukcí výtvarného díla, výběru ze sekundární literatury a dalšího textového i obrazového materiálu, nebo jen jedno vybrané dílo, které má složitou textovou historii (jako v případě právě podruhé vy‑ cházejících Slezských písní P. Bezruče či vydání Máje K. H. Máchy). Interneto‑ vá aplikace umožňuje nahlížet jednotlivé texty z jejich vývojového hlediska, vyhledá‑ vat v nich a třídit celek díla podle žánrů, příslušnosti k celkům (sbírkám) či chrono­ logicky. Vybrané dokumenty jsou přístupné i prostřednictvím časové osy zachycující důležité mezníky autorova díla i života. Svazky KHE připravují členové edičního a texto‑ logického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, ve spolupráci s nakladatelstvím Akropolis a Památníkem národního písemnictví.

Třetí svazek Kritické hybridní edice — Slezské písně Petra Bezruče — přináší v knižním čtenářském vydání nově revidovaný text této jediné Bezručovy sbírky a v di‑ gitální vědecké edici veškeré varianty textu básní. Knižní čtenářské vydání se opírá o znění Slezských písní z prosince roku 1928, tedy o nejširší podobu sbírky z období před tím, než autor podrobil text svých básní plošným úpravám, které vedly k jejich výraznému uměleckému znehodnocení. Básně ze Slezských písní, které nejsou součástí zvoleného základního vydání, nalezne čtenář v komentáři. — Digitální vědecké vydání dostupné na internetu obsahuje obrazovou podobu a přepis všech relevantních zjiště‑ ných rukopisů, jež byly dosud reprodukovány jen výběrově a nedostatečně, dále znění časopiseckých otisků, předcházejících zařazení básně do knižního celku, a znění básní v knižních vydáních Slezských písní od prvního souboru s titulem Slezské číslo (1903) do posledního vydání, na němž se autor ještě podílel (1958). Proměny kompozice sbírky, která v prvním knižním vydání obsahovala méně než tři desítky básní a ve své konečné podobě se rozrostla takřka trojnásobně, zachycuje samostatný přehled. Součástí edice je i shrnutí životních osudů a vydavatelské historie Slezských písní, přinášející množství dokumentárního obrazového materiálu. Edici doplňuje ediční komentář soustřeďující se primárně k historii textu. Přítomný svazek je druhým vydáním edice (2014), která po téměř padesáti letech přinesla nově pořízené čtenářské i vědecké kritické vydání sbírky. — Čtenářské vydání Slezských písní vychází současně jako e-kniha.

Digitální vědecká edice: www.ucl.cas.cz/khe

PETR BEZRUČ / SLEZSKÉ PÍSNĚ

K ritická Hybridní dice

K H ÚČL AV ČR / Akropolis / PNP