egon bondy 677 / afghánistán
Když se konečně dostal až ke konci peronu, kde měla být bouda, uslyšel chrápání a ucítil zápach mizerné domácí kořalky. Měl štěstí a byl snad už z toho napůl venku. Ve tmě, v níž se obával škrtnout sirku, šel už vzpřímeně dál po kolejích. Šel dlouho, až uviděl svítit druhou stanici. Neobyčejně pomalu se odvažoval vpřed, ale tato stanice byla prázdná, jen jedna žárovka opět svítila. Avšak strach se zmocňoval C. tolik, že se zde zastavil, schoulil se ve tmě za jedním sloupem a odpočíval. Fantastické děsy se mu honily hlavou. Teprv po třech čtvrtích hodiny se pustil dál. Avšak proniknout do města nebylo snadné a C. se stále více bál. Bylo hřbitovní ticho, jen jeho kroky a kapání vody bylo slyšet. Vstříc mu však vanul stále méně chladný – nebylo možno říci teplý – vzduch a s ním stále hustší smrad z lidských výkalů. Podle jeho hodinek byl už večer, když se před ním začal tunel jasnit a on uslyšel šum lidských hlasů. Ale k příští stanici bylo ještě daleko, když pořád ještě ve skoro úplné tmě poznal, že kráčí jediným obrovským záchodem. Nohy se mu v něm bořily a klouzaly. Puch byl k nevydržení, podél stěn v tunelu i klidně vprostřed kolejiště posedávaly na bobku nezřetelné postavy – a sraly a sraly. C. si myslel, že to ovzduší nesnese, a při každém nadechnutí doufal, že zavane čerstvější vzduch. Ale nezavanul.
egon bondy 677 afghánistán
ISBN 978-80-7470-374-4
Doporučená cena 249 Kč
AKROPOLIS