Alena M. Černá: Čeština Daniela Adama z Veleslavína

Page 1

Č e š t i n a D a n i e l a Ad a m a z Veleslavína

Alena M. Černá

Významný představitel předbělohorské české kultury a pražský rodák Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599) spojil svou pracovní dráhu nejprve s univerzitou, kde přednášel historii, posléze ho osud zavál do jedné z největších pražských tiskáren. Jako tiskárenský pomocník, později správce tiskárny a konečně její majitel i v tomto prostředí rozvíjel své snahy o vzdělání a osvětu národa, o jeho obecné dobré. Pomůckou mu při tom byly i české knížky, které připravoval k tisku a kterým věnoval mimořádnou pozornost i po stránce jazykové. Čeština těchto knih je nepochybně do velké míry odrazem češtiny samotného Veleslavína. Jaká byla? Na to hledá odpověď tato knížka. Zejména na základě předmluv Daniela Adama z Veleslavína k vydávaným dílům jsme analyzovali jeho jazyk ve všech jazykových plánech, od pravopisu přes hláskosloví, tvarosloví, slovní zásobu, slovotvorbu, skladbu až ke stylu, a komparací s dobovými jazykovými příručkami i s Biblí kralickou jsme se pokusili nastínit charakter Veleslavínovy češtiny, její významné rysy i místo ve vývoji českého jazyka. Rozbory jsou doprovozeny četnými citacemi z Veleslavínových textů, které umožňují ověřovat naše závěry a také doplnit ty informace, které explicitně nebyly vysloveny. Lingvistické jádro knížky jsme rozšířili o biografickou kapitolu, neboť běžně tradované informace o životě pražského mistra jsou nejen sporé a kusé, ale často i mylné či zastaralé. Naším cílem bylo přidat alespoň drobný kamínek do stále málo zřetelné mozaiky vyprávějící o životě, práci i názorech Daniela Adama z Veleslavína, „arcitiskaře pražského“, historika, překladatele, slovníkáře a politika, jehož životním úkolem i cílem bylo pracovat předně pro zvelebení cti a slávy Božího jména, potom pro obecný úžitek a rozšíření národu a jazyka našeho…

A l e n a M. Č e r n á

Čeština D a n i e l a Ad a m a z Veleslavína

Doporučená cena 359 Kč ISBN 978-80-7470-409-3

potah.indd 3

19.05.2022 20:40:58





Alena M. Černá

Čeština Daniela Adama z Veleslavína

Praha 2022


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Černá, Alena M., 1964– Čeština Daniela Adama z Veleslavína / Alena M. Černá. – Vydání první. – Praha : Filip Tomáš – Akropolis, 2022 Anglické resumé Obsahuje bibliografii a rejstříky ISBN 978-80-7470-409-3 (vázáno) * 811.162.3 * [08+092/099](=162.3) * 091.5 * 81‘42 * (048.8) – Adam z Veleslavína, Daniel, 1546–1599 – čeština – 16. století – české tisky – 16. století – autografy – 16. století – jazyková analýza – glosované tisky – monografie 811.162.3 – Čeština [11]

Kniha je výsledkem grantového projektu Grantové agentury České republiky č. 19-05654S Čeština Daniela Adama z Veleslavína. Kniha vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092. Práce používá také data Vokabuláře webového, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101). Lektorovala: doc. PhDr. Marie Janečková, CSc. © Alena M. Černá (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2022 © Cover Illustration Miroslav Koupil (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2022 © Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2022 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2022 © Filip Tomáš – Akropolis, 2022 ISBN 978-80-7470-409-3


Obsah

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1 / Život Daniela Adama z Veleslavína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2 / Materiálová báze a charakteristika Veleslavínových předmluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Vymezení a obsah materiálové báze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Materiálová báze základní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1.1 Rukopisné zápisky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1.2 Tisky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1.2.1 Předmluvy Daniela Adama z Veleslavína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1.2.2 Další tištěné texty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Materiálová báze doplňková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2.1 Ukázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2.2 Slovníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Využitelnost materiálové báze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Předmluvy jako základní výzkumná báze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Dedikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 Vlastní předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Starší výzkum a edice předmluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

49 51 51 51 53 53 59 61 61 62 63 64 65 68 71

3 / Transkripční a transliterační zásady. Formální úprava a řazení citací . . . . . . . . . . . . . 3.1 Zásady transliterace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Transliterace rukopisného písma (Veleslavínova autografu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Transliterace tištěného písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Zásady transkripce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Hranice slov, interpunkce a další znaky strukturující text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Psaní velkých písmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Přepis přejatých výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Psaní i/y, í/ý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.5 Gemináty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.6 Grafém <g> . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.7 Kvantita vokálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.7.1 Náslovný grafém <v> . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Formální úprava a řazení citací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

73 75 75 76 77 77 78 78 78 78 79 79 80 80 81


4 / Čeština Daniela Adama z Veleslavína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 4.1 Pravopis a typografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 4.1.1 Pravopis rukopisu (autograf v Kalendáři historickém z roku 1590) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 4.1.1.1 Ortografická realizace jednotlivých hlásek a dvojhlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 4.1.1.1.1 Komentář k řádkům 16, 17, 19 a 20 – zvl. spřežky u majuskulí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 4.1.1.2 (Nadbytečná) geminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 4.1.1.3 Velká písmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 4.1.1.4 Diakritická znaménka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 4.1.1.5 Číslice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 4.1.1.6 Hranice slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.1.1.7 Interpunkce a interpunkční znaménka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.1.1.8 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.1.2 Pravopis a typografie tisků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.1.2.1 Typografická realizace jednotlivých hlásek a dvojhlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 4.1.2.1.1 Komentář k řádku 1 a 2 – tisk <i>, <ij>, <j> a <y>, <ý> pro původní krátké a dlouhé měkké i a tvrdé y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.1.2.1.1.1 Tisk po retnicích b, p, m, v, f . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.1.2.1.1.2 Tisk po l . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.1.2.1.1.3 Tisk po tvrdých souhláskách h, ch, k, g, r, d, t, n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 4.1.2.1.1.4 Tisk po hláskách sykavkové povahy a ř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 4.1.2.1.1.5 Tisk po hlásce j . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 4.1.2.1.2 Komentář k řádku 2 – tisk <ij> a <j> k označení hlásky í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 4.1.2.1.3 Komentář k řádku 3, 4 a 6 – tisk <ú>, <u>, <v>, <au> a <ů> . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.1.2.1.3.1 Tisk neiniciálního <ú>, <au> a <ů> . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.1.2.1.3.2 Tisk <v/V> a <au/Au> v iniciální pozici, po předponě nebo ve spřežce . . . . . . . . 101 4.1.2.1.4 Komentář k řádku 8 – tisk <uo> . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 4.1.2.1.5 Komentář k řádku 9 – tisk hlásky j . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 4.1.2.1.6 Komentář k řádku 11 – tisk palatál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 4.1.2.1.7 Komentář k řádku 12–14 – dvojí grafy pro hlásky l, b a h . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4.1.2.1.8 Komentář k řádku 17 – označení hlásky c . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4.1.2.1.9 Komentář k řádkům 18–21 – tisk velkých písmen označujících majuskule Š, Č, Ž a Ř 103 4.1.2.1.10 Komentář k řádku 22 – tisk aspirovaného <th> . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.1.2.2 (Nadbytečná) geminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.1.2.3 Velká písmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 4.1.2.3.1 Počátky větných celků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 4.1.2.3.2 Vlastní jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 4.1.2.3.3 Úctyhodné reálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 4.1.2.3.4 Jedinečné reálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 4.1.2.3.5 Klíčové pojmy textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 4.1.2.3.6 Časové údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 4.1.2.4 Ligatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 4.1.2.5 Diakritická znaménka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 4.1.2.6 Číslice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109


4.1.2.7 Hranice slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4.1.2.8 Interpunkce a interpunkční znaménka a znaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4.1.2.9 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 4.2 Hláskosloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 4.2.1 Hláskosloví rukopisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 4.2.1.1 Změny dlouhých vokálů a diftongů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 4.2.1.1.1 Změna uo > ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 4.2.1.1.2 Změna ú > ou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 4.2.1.1.3 Změna í/ý > ej . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 4.2.1.1.4 Změna é > í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 4.2.1.2 Změna tautosylabického aj > ej . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 4.2.1.3 Vokalická kvantita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 4.2.1.4 Asimilace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.2.1.5 Další hláskoslovné jevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.2.2 Hláskosloví tisků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.2.2.1 Změny dlouhých vokálů a diftongů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 4.2.2.1.1 Změna (ó) > uo > ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 4.2.2.1.2 Změna ú > ou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 4.2.2.1.2.1 V neiniciální pozici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 4.2.2.1.2.2 V iniciální pozici a po předponě nebo ve spřežce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 4.2.2.1.3 Změna í/ý > ej . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 4.2.2.1.4 Změna é > í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 4.2.2.2 Změna tautosylabického aj > ej . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 4.2.2.3 Vokalická kvantita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 4.2.2.3.1 Dozvuky staročeské vokalické kvantity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 4.2.2.3.1.1 Substantiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 4.2.2.3.1.1.1 Víceslabičná substantiva verbalia – typ kázaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 4.2.2.3.1.1.2 Kolísání kvantity v paradigmatech ženských a-kmenů a ja-kmenů . . . . . . . . . . . . . 130 4.2.2.3.1.1.3 Koncovka -í u Npl. životných maskulin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 4.2.2.3.1.2 Verba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 4.2.2.3.1.2.1 Krácení u víceslabičných sloves utvořených od dvouslabičných s kořennou délkou . 131 4.2.2.3.1.2.2 Dloužení v n-ovém příčestí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 4.2.2.3.1.3 Adverbia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 4.2.2.3.1.4 Prepozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 4.2.2.3.2 Specifické rysy vokalické kvantity 16. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 4.2.2.3.2.1 Isg. zájmen to(to) a co . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 4.2.2.3.2.2 Osobní zájmena pro 3. osobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 4.2.2.3.2.3 Vztažné zájmeno jenž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 4.2.2.3.2.4 Zájmena přivlastňovací náš, váš, jeho, její, (je)jich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 4.2.2.3.2.5 Názvy osob zakončené na -ín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 4.2.2.3.2.6 Kořenná kvantita lexému pan/pán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 4.2.2.3.2.7 Dloužení v paradigmatu adverbia mnoho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 4.2.2.3.2.8 Dloužení před hláskou j . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139


4.2.2.3.2.9 Dlouhá finála u číslovek dvá, obá, tří, čtyří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 4.2.2.3.2.10 Kolísání kořenné kvantity u dalších výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 4.2.2.3.2.10.1 U apelativ (zvláště domácího původu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 4.2.2.3.2.10.2 U přejatých (a) propriálních výrazů a mladších přejímek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 4.2.2.4 Změny v proudu řeči a další změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 4.2.2.4.1 Protetické v . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 4.2.2.4.2 Asimilačně-artikulační změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 4.2.2.4.3 Zjednodušování a změny souhláskových skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 4.2.2.4.4 Zánik samohlásek na konci slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 4.2.2.4.5 Vkladné hlásky, zvláště vkladné e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 4.2.2.4.6 Další hláskové změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 4.3 Tvarosloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 4.3.1 Podstatná a přídavná jména, zájmena, číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 4.3.1.1 Podstatná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 4.3.1.1.1 Neflektivnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 4.3.1.1.2 Rod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 4.3.1.1.3 Životnost a neživotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 4.3.1.1.4 Číslo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 4.3.1.1.4.1 Duál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 4.3.1.1.4.2 Plurál ve vztahu k jedinci (vykání) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 4.3.1.1.4.3 Generický singulár . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 4.3.1.1.5 Pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 4.3.1.1.5.1 Maskulina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 4.3.1.1.5.1.1 o-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 4.3.1.1.5.1.2 jo-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 4.3.1.1.5.1.3 ьjo-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 4.3.1.1.5.1.4 a-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 4.3.1.1.5.1.5 ja-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 4.3.1.1.5.1.6 ьja-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 4.3.1.1.5.1.7 u-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 4.3.1.1.5.1.8 i-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 4.3.1.1.5.1.9 Souhláskové kmeny (n-kmeny, t-kmeny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 4.3.1.1.5.1.10 Smíšené a specifické deklinační typy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 4.3.1.1.5.2 Feminina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 4.3.1.1.5.2.1 a-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 4.3.1.1.5.2.2 ja-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 4.3.1.1.5.2.3 ьja-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 4.3.1.1.5.2.4 i-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4.3.1.1.5.2.5 Souhláskové kmeny (r-kmeny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4.3.1.1.5.2.6 Typ píseň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4.3.1.1.5.3 Neutra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 4.3.1.1.5.3.1 o-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171


4.3.1.1.5.3.2 jo-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 4.3.1.1.5.3.3 ьjo-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 4.3.1.1.5.3.4 nt-kmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 4.3.1.1.5.3.5 Souhláskové kmeny (n-kmeny, s-kmeny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 4.3.1.2 Přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 4.3.1.2.1 Složené skloňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 4.3.1.2.2 Jmenné skloňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 4.3.1.2.3 Přivlastňovací adjektiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 4.3.1.2.4 Stupňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 4.3.1.3 Zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 4.3.1.3.1 Zájmena osobní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 4.3.1.3.2 Zájmena přivlastňovací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 4.3.1.3.3 Zájmena ukazovací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 4.3.1.3.4 Zájmena tázací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 4.3.1.3.5 Zájmena vztažná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 4.3.1.3.6 Zájmena neurčitá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 4.3.1.3.7 Zájmena záporná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 4.3.1.4 Číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 4.3.1.4.1 Číslovky základní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 4.3.1.4.2 Číslovky řadové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 4.3.1.4.3 Číslovky druhové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 4.3.1.4.4 Číslovky násobné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 4.3.1.4.5 Číslovky neurčité . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 4.3.2 Slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 4.3.2.1 Infinitiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 4.3.2.2 Supinum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 4.3.2.3 Přechodník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 4.3.2.3.1 Přechodník přítomný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 4.3.2.3.2 Přechodník minulý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 4.3.2.4 Imperativ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 4.3.2.5 Složené slovesné tvary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 4.3.2.5.1 Složené préteritum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 4.3.2.5.2 Složené (opisné) pasivum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 4.3.2.6 Poznámky k slovesným infinitivním třídám a některým tvarům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 4.3.2.6.1 Přechody mezi slovesnými třídami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 4.3.2.6.2 Hláskové vyrovnávání paradigmatu a další hláskové jevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 4.3.2.6.3 Produktivita VI. infinitivní třídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 4.3.3 Příslovce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 4.4 Slovní zásoba a slovotvorba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 4.4.1 K struktuře (vrstvám) slovní zásoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 4.4.1.1 Přejaté a citátové výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 4.4.1.1.1 Přejaté výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192


4.4.1.1.1.1 Výrazy spojené s výrobou, formou a uspořádáním knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 4.4.1.1.1.2 Výrazy spojené s žánrem předmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 4.4.1.1.1.3 Výrazy spojené se stavem a rozvojem kultury, zvl. jazyka a písemnictví . . . . . . . . . 195 4.4.1.1.1.4 Výrazy spojené s řemeslem a obchodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 4.4.1.1.1.5 Výrazy spojené se světskou a církevní správou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 4.4.1.1.1.6 Výrazy spojené s intelektuální činností, s lidským chováním a s morálkou . . . . . . 199 4.4.1.1.1.7 Výrazy spojené s vojenským tažením a s putováním, zvl. do dalekých krajin . . . . . 201 4.4.1.1.2 Citátové výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 4.4.1.2 Expresiva (a deminutiva) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 4.4.1.3 Historismy a archaismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 4.4.1.3.1 Historismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 4.4.1.3.2 Archaismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 4.4.1.4 Ustálená slovní spojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 4.4.1.4.1 Termíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 4.4.1.4.2 Další ustálená slovní spojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 4.4.1.5 Frazeologismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 4.4.1.5.1 Frazeologismy v Dictionariu linguae Latinae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 4.4.1.5.1.1 Přísloví s českým frazeologickým ekvivalentem jinde nezachyceným . . . . . . . . . . . 221 4.4.1.5.1.2 Přísloví s českým frazeologickým ekvivalentem zachyceným i v jiných zdrojích . 222 4.4.1.5.2 Frazeologismy v předmluvách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 4.4.2 K vztahům ve slovní zásobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 4.4.2.1 Synonyma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 4.4.3 K proměnám slovní zásoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 4.4.3.1 Změny lexikálního významu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 4.4.3.1.1 Významové posuny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 4.4.3.1.2 Přenesená pojmenování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 4.4.3.2 Změny lexikální formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 4.4.3.3 Lexikální rozdíly mezi prvním a druhým vydáním Hospodáře a Kroniky světa . . . . . . . 244 4.4.3.4 Slovotvorba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 4.4.3.4.1 Derivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 4.4.3.4.1.1 Prefixace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 4.4.3.4.1.1.1 pře- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 4.4.3.4.1.1.2 ná- a pří- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 4.4.3.4.1.1.3 Dvojitá prefixace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 4.4.3.4.1.2 Sufixace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 4.4.3.4.1.2.1 -yně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 4.4.3.4.1.2.2 Adjektiva tvořená příponou -vý, -lavý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 4.4.3.4.1.2.3 Relační (látková) adjektiva tvořená příponou -(ě)ný/-(e)ný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 4.4.3.4.1.2.4 Adjektiva tvořená příponou -ní/-ný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 4.4.3.4.1.3 Tvoření imperfektivních sloves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 4.4.3.4.1.3.1 Iterativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 4.4.3.4.1.3.2 Sekundární imperfektiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 4.4.3.4.2 Kompozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260


4.4.3.4.2.1 místo- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 4.4.3.4.2.2 spolu- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 4.4.3.4.2.3 zlo-, dobro- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 4.4.3.4.2.4 boho-/boha- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 4.4.3.4.2.5 -hodný, -vzáctný, -mocný, -věrný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 4.4.3.4.2.6 -krádce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 4.4.3.4.2.7 jedenkaždý, jednostejný, obadva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 4.4.3.4.3 Konverze (substantivizace adjektiv) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 4.5 Skladba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 4.5.1 Slovosled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 4.5.1.1 Koncová pozice verba finita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 4.5.1.2 Pozice přívlastku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268 4.5.1.2.1 Pozice přívlastku shodného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268 4.5.1.2.1.1 Antepozice a postpozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268 4.5.1.2.1.2 Cirkumpozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 4.5.1.2.1.3 Interpozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 4.5.1.2.2 Pozice přívlastku neshodného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 4.5.1.2.2.1 Antepozice a postpozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 4.5.2 Charakteristické jevy a zvláštnosti výstavby věty a souvětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 4.5.2.1 Věta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 4.5.2.1.1 Napodobování latinských vazeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 4.5.2.1.1.1 Přechodníkové vazby (stejnopodmětné a kongruentní) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 4.5.2.1.1.2 Infinitivní vazby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 4.5.2.1.1.2.1 Infinitiv s nominativem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 4.5.2.1.1.2.2 Infinitiv s akuzativem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 4.5.2.1.2 Několikanásobné větné členy (koordinační skupiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 4.5.2.1.2.1 Členy několikanásobného větného členu z hlediska slovnědruhového . . . . . . . . . 272 4.5.2.1.2.2 Synonymní vztah mezi členy několikanásobného větného členu . . . . . . . . . . . . . . . 273 4.5.2.1.2.3 Citátový výraz mezi členy několikanásobného větného členu . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 4.5.2.1.2.4 Několikanásobný větný člen jako prostředek pro paralelní výstavbu věty . . . . . . . 274 4.5.2.1.3 Apozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 4.5.2.1.4 Parenteze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 4.5.2.1.5 Elipsa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 4.5.2.1.6 Větný zápor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 4.5.2.1.6.1 Členský zápor na místě větného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 4.5.2.1.6.2 Zápor ve složených slovesných tvarech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 4.5.2.1.6.3 Užití záporných zájmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 4.5.2.1.6.4 Zesílení pomocí příslovce nikoli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 4.5.2.1.7 Zapojení citátových výrazů do větné stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 4.5.2.1.8 Tázací věta ve funkci řečnické otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 4.5.2.1.9 Významové změny některých předložek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 4.5.2.2 Souvětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280


4.5.2.2.1 Složitá souvětí, perioda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 4.5.2.2.1.1 Kontrastní výskyt složitých souvětí a jednoduchých vět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 4.5.2.2.2 Osamostatňování vět pomocí relativ (vznik nepravých vět vztažných) . . . . . . . . . . . 283 4.5.2.2.3 Specifický větosled vedlejších vět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 4.5.2.2.3.1 Interpozice vedlejších vět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 4.5.2.2.3.2 Antepozice obsahové věty před větou hlavní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285 4.5.3 Spojování vět a spojovací výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285 4.5.3.1 Specializace spojovacích prostředků k vyjadřování specifických souvětných vztahů . 285 4.5.3.2 Dvojité spojovací výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 4.6 Styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 4.6.1 Veleslavínovy předmluvy ve vztahu k stylotvorným faktorům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 4.6.2 Začlenění stylu Veleslavínových předmluv do klasifikace stylů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 4.6.3 Horizontální členění Veleslavínových předmluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 4.6.4 Stylotvorné prostředky, jejich výběr a organizace textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 4.6.4.1 Citáty (mezitextové korelace) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 4.6.4.1.1 Biblické citáty, parafráze a odkazy na bibli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 4.6.4.1.1.1 Před vydáním Bible kralické . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 4.6.4.1.1.2 Po vydání Bible kralické . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 4.6.4.1.1.3 Biblické citáty v obou vydáních Hospodáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 4.6.4.1.1.4 Parafráze bible . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299 4.6.4.1.2 Nebiblické citáty, parafráze a textové odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 4.6.4.1.2.1 Odkazy na další zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 4.6.4.2 Jazykové stylotvorné prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 4.6.4.2.1 Přejaté a citátové výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 4.6.4.2.2 Synonyma a opisy významu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 4.6.4.2.3 Přenesená pojmenování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 4.6.4.2.4 Přirovnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 4.6.4.2.4.1 Podobenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 4.6.4.2.5 Ironie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 4.6.4.2.6 Frazeologismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 4.6.4.2.7 Expresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 4.6.4.2.8 Subjektivizace textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 4.6.4.2.9 Segmentace textu, textové konektory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 4.6.4.2.10 Řečnické otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 4.6.4.2.11 Paralelismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 4.6.4.2.12 Variabilita lexikální formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 4.7 Obecná charakteristika češtiny Daniela Adama z Veleslavína (shrnutí) . . . . . . . . . . . . . . . 313 Jaká tedy je čeština Daniela Adama z Veleslavína? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335


5 / Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 5.1 Archivní dokumenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 5.2 Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 5.3 I nternetové databáze a digitální a digitalizované slovníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 6 / Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 361 6.1 Zkratky starých tisků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 6.2 O becné zkratky a zkratky často citovaných zdrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 366 6.2.1 Zkratky názvů institucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 366 6.2.2 Zkratky lingvistických termínů a dalších výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 366 6.2.3 Zkratky slovníků, soupisů a databází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 367 7 / Rejstříky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 7.1 Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373 7.2 Rejstřík místních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 374 7.3 Rejstřík termínů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375 8 / Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 9 / Obrazová příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391



Úvodem … v povolání tomto předně cti a slávy Boží, potom obecného dobrého všech věrných Čechův a vzdělání i rozhojnění jazyka českého vyhledávám …1 Daniel Adam z Veleslavína Osobnost pražského rodáka, pedagoga, historika, překladatele a spisovatele a také nakladatele, tiskaře a organizátora kulturního života druhé poloviny 16. století Daniela Adama z Veleslavína z české historie nikdy nezmizela. Jeho recepce v kontextu dějin však prošla poměrně výrazným a zajímavým vývojem. Za svého života byl vnímán jako vlivný, činorodý a podnětný muž – to je dokumentováno zejména jeho nakladatelskou činností, na níž se podílejí proslulé osobnosti českých zemí té doby. Důkazem je i Veleslavínovo2 působení mimo tiskařský obor, kdy pracoval pro obecné dobré (země a také pražské metropole) ve službách městské správy a práva. Vyvrcholením obecné úcty k uznávanému Veleslavínovi jsou žalozpěvy, které reagují na jeho náhlé a předčasné úmrtí. O století později s touto poctou souzní již okřídlená slova obdivu z pera Bohuslava Balbína – o tom, že všechno učené a vzdělané, co v Čechách spatřilo světlo světa za vlády Rudolfa II., mělo Veleslavína buď jako svého autora, nebo překladatele, nebo podporovatele, nebo konečně jako tiskaře.3 Pak nastává zvrat. V letech, kdy je kulturní rozvoj českých zemí stále ochromen důsledky bělohorské bitvy a kdy je rozbita původní jednotnost české intelektuální vrstvy, se Veleslavínovy knihy dostávají na Koniášův seznam4 a jeho sláva pozvolna ztrácí na svém lesku; v následujících obdobích zůstává jako vzpomínka na minulé dobré. Zůstává jako memento – takhle dobře kdysi bylo. Paradoxně se i zde naplňují Veleslavínova slova o tom, že současníci si vždy – právem či neprávem – stěžují na soudobé poměry a vždy vychvalují dobu minulou. Tak to napsal v prvním díle, na jehož vydání se podílel, v Kalendáři historickém: spravedlivě na časy své jako nešťastné naříkáme a předešlá léta vychvalujeme, však nic méně historiae to nám ukazují, že i předkové naši před některým tisícem let své veliké bídy snášeti musili a tuž písničku s námi nejednou opakovali: […] Ó, jak šťastný jest předešlý 1 2 3 4

KronDvě1585, *I3r (srov. soupis zkratek starých tisků 6.1 a úpravu citací 3.3). V dalších řádcích většinou užíváme jméno Veleslavín, bez ohledu na to, zda již byl Daniel Adam nadán přídomkem z Veleslavína, či nikoliv. BALBÍN 1777, s. 14 (A7v); překlad citujeme podle KOUPIL 2018, s. 269. Např. Kalendář historický, Štít víry pravé, Tabule sedmi zlých a sedmi dobrých věcí, Historia církevní, Politia historica, Itinerarium Sacrae Scripturae a jiná díla (KONIÁŠ 1729, s. 30–31, 34, 172, 187, 189 ad.).


16

čeština daniela adama z veleslavína

věk!5 Veleslavínovo jméno sice stále ve společnosti rezonovalo, avšak pomalu se stávalo pojmem, jen pojmem, zástupným symbolem toho, co kdysi bylo, a bylo to dobré.6 Až groteskním důkazem jsou příkrá slova Josefa Dobrovského, který se rozčílil nad nesprávnou identifikací Veleslavínova jména, jíž se dopustil vídeňský bohemista Maximilian Schimek. Ten totiž vyložil zkratku vyjadřující Veleslavínovu akademickou hodnost (tj. magister) jako jméno Martin a pražského mistra tak přejmenoval…7 J. Dobrovský v roce 1787 Schimkovu práci rázně odsoudil jako plagiát a své námitky vyjádřil bez skrupulí: Podtrhl jsem určité stránky v jednom exempláři, jenž se chová zde ve veřejné knihovně,8 k věčné hanbě plagiátora. […] Kdo může udělat z M. Veleslavína Martina Veleslavína místo magistra Veleslavína, ten příliš prozrazuje, že je zcela nevědomý v českých literárních dějinách.9 Nedlouho nato, v roce 1806, vydává Josef Jungmann své stati Dvojí rozmlouvání o jazyku českém;10 v prvním rozmlouvání je vedle Čecha a Němce účastna i postava nazvaná „z Veleslavína“. Ta se Čecha ptá na zkušenosti Čechů s česky psanou literaturou: A což z Veleslavína, ha! Pověz, čítají-li toho? A Čech hanebnou češtinou odpovídá: Můj pan! To je šesky fesnic! O ten lit, mám ja, so šiv, nis neslyšel.11 Takto J. Jungmann – jistě s nadsázkou, ale ve výsledku smutně, až trapně – konstatuje, že pro Čechy začátku 19. století je Veleslavín jen ta česká (neboli španělská) vesnice… V této době se Veleslavín pro intelektuály stává symbolem v boji za obrodu češtiny, za vzorovou češtinu zlatého, veleslavínského věku,12 vzniká i pověstný ideální portrét od Jana Jiřího Balzera13 (srov. obr. 1), aby si národ mohl ztotožnit velké jméno s ušlechtilou tváří. Jan Nejedlý definuje (s aluzí na okřídlená slova Balbínova) veleslavínskou češtinu jako vrchol dokonalosti: Jazyk český nyní jeho [Veleslavínovým] přičiněním nad míru vynikl, se brousil, velebil a takové dokonalosti nabyl, že žádného vyššího stupně dosáhnouti jemu nezbývalo, a od toho času žádné proměny a žádného vzdělání v stroji svém potřebí nemá. Všecky knihy, kteréž buď od něho sepsané, přeložené aneb přehlédnuté a tlačené vycházely, hojností, velikostí, stkvostností, jádrností a výborností jazyka našeho milého jiné tak daleko přesahaly, 5 6 7 8

9 10 11 12 13

KalHist1-1578, *5v. K rozboru pojmů veleslavínská čeština a veleslavínská doba KOUPIL 2018. SCHIMEK 1785, s. 11. Národní knihovna ČR, sign. 45 B 15, dostupné on-line v databázi Manuscriptorium (http://www.manuscriptorium.com/); v exempláři je jméno Martin rukou J. Dobrovského podtečkováno a na okraji označeno písmenem M. DOBROVSKÝ – JEDLIČKA 1953, s. 157. JUNGMANN 1806, díl 1, s. 43–49; díl 3, s. 321–354. JUNGMANN 1806, díl 1, s. 46. J. Jungmann píše, že Veleslavín je nejslavnější mezi spisovateli zlatého věku ( JUNGMANN 1849, s. 124). Na základě Balzerova díla zhotovil novou rytinu Balzerův vnuk Josef Rybička (srov. obr. 2); ta je otištěna v prvním svazku Veleslavínových spisů (ADAM Z VELESLAVÍNA 1853).


17

úvodem

jako zlato jiné kovy přesahá.14 Jméno Veleslavín je později spolu s jednasedmdesáti dalšími jmény českých velikánů vytesáno zlatým písmem do fasády budovy Národního muzea a jeho busta stane v Panteonu téže instituce (srov. obr. 5 a 6). V průběhu let se osazenstvo Panteonu měnilo, Veleslavín tam však setrval dodnes. V dalším století se neopomínají výročí spojená s Veleslavínovým životem různým způsobem připomínat, téměř vždy je vydána oslavná publikace. Jedna z takových vychází ke 400. výročí narození Daniela Adama z Veleslavína a obsahuje několik ukázek z jeho díla editovaných F. Jílkem.15 Na obálce knížky je vyobrazen Veleslavín stylizovaný do podoby starozákonního Mojžíše, který v rukou třímá dvě hořící desky: na jedné je napsáno A slovo, na druhé tělem učiněno jest, tedy slova z Janova evangelia.16 Nad hlavou ozdobenou vavřínovým věncem se vznáší Pegas, symbol umění, tvůrčí fantazie a rozletu – a také postava z Veleslavínova erbu. Daniel Adam z Veleslavína je tak představen jako nositel přikázání, směrnic, které ovlivňují a utvářejí lidský život. Co ještě víc. Ačkoliv se tedy na Daniela Adama z Veleslavína nezapomíná, a zvláště od doby obrody národa se jeho uctívání stává stále výraznější a výmluvnější, pomalu se přesouvá z aktivní recepce jeho života, smýšlení a díla k pasivnímu vnímání symbolickému.17 Nutno podotknout, že tato adorace zůstává až na výjimky na poli abstraktním. Kromě pomníčku z počátku 20. století, který byl vystavěn v pražské čtvrti Veleslavín (srov. obr. 14), známe jen velmi málo „fyzických“ připomenutí Daniela Adama. O bustě v Panteonu jsme se zmínili; jinou bustu, zhotovenou v duchu Balzerovy rytiny, nacházíme nad vchodem do památkově chráněného domu č. p. 386 v Milíčově ulici na pražském Žižkově.18 Další skulptura zdobí od roku 1904 nároží kdysi významné tiskárny Josefa Jelena v Mělníku, v ulici U Tanku 8319 (srov. obr. 15). A nedávno přibyla nová materiální stopa – Veleslavínovo jméno nese zvon č. 34 zhotovený zvonařským mistrem Petrem Rudolfem Manouškem, jeden z padesáti zvonů koncertní zvonohry zhotovené pro Sbor kněze Ambrože v Hradci Králové (srov. obr. 16).20 Pojmenování zvonu je trefné nejen s odkazem na Veleslavínovu buditelskou úlohu, nýbrž i vzhledem k Veleslavínově předpokládané lásce k hudbě a k jeho hudebnímu nadání (srov. kap. 1). 14 15 16 17 18 19 20

In: JUNGMANN 1845, s. 236. JÍLEK 1947. Jan 1,14; obálku komentoval též O. Koupil (KOUPIL 2018, s. 265). O. Koupil slovy J. Vlčka shrnuje, že v 19. století postupně ustává chápání Veleslavína jako jazykové autority a nastává jeho přerod v předmět historického bádání (KOUPIL 2018, s. 267). Za upozornění děkujeme Petru Čornejovi. PURŠ 2010, s. 169. Srov. informace na internetové stránce https://zvonohrahradeckralove.cz/zvony/. Desetikilový zvon má spodní průměr 203 mm a ladění ais3. V současnosti (jaro 2021) se plánuje instalace zvonohry do věže.


18

čeština daniela adama z veleslavína

V dnešních školních učebnicích základních a středních škol všeobecného zaměření se s Veleslavínem spojuje období konce 16. století, hovoří se o zlatém věku či přímo o věku Veleslavínově, avšak autor sám je uváděn, pokud vůbec, „jen“ jako tiskař či historik.21 Podrobnější analýzy jeho působení najdeme mimo učebnice, v odborné a vědecké literatuře.22 Pocházejí však zejména z per historiků, uměnovědců či knihovědců, méně již z pera literárních vědců a lingvistů; mnohé z těchto publikací jsou již zastaralé a neodpovídají současnému stavu poznatků i badatelských možností.23 Minimální pozornost je věnována rozborům jazyka tohoto období, který se stal základem pro moderní spisovnou češtinu.24 O něco lépe je na tom ediční praxe, kdy zejména v 18. století vyšly v novodobých re­ edicích, s úkolem povzbudit národ připomínkou vyspělé kulturní epochy, některé spisy, a to především zásluhou F. F. Procházky. Moderního edičního zpracování se v posledních letech dočkaly oba velké Veleslavínovy nomenklátory.25 Veleslavínovo jméno vstupuje i do krásné literatury – vzpomeňme např. J. Kollára,26 J. K. Tyla,27 B. Němcovou28 nebo Z. Wintera.29 Vesměs je Veleslavínova čeština dávána za vzor, avšak vyskytuje se již i poukazování na její nedokonalost a zejména zastaralost: Veleslavín je živá studnice blahozvučné češtiny; on je líbezná harfa českých hlaholů. A však i do přikryté studně napadá někdy směť, i nejlepší harfa může falešně zazvučet. A kdož by chtěl se odívati šatem na několika místech pokáleným, a nesetříti z něho nečistotu jen proto, že se ním tak a nejinak lidé odívali před třemi sty lety?30 Na okraj poznamenáváme, že v dobové literatuře 17. až 19. století se Veleslavínovo jméno vyskytuje i ve formě dnes již vůbec neužívané – Veleslavína, jak svědčí např. J. J. Ryba v Kancionálku: trpce horlí 21

22 23 24 25 26 27 28 29 30

Namátkou jsme prošli několik učebnic českého jazyka a literatury určených pro základní a střední školy. Za všechny jmenujme učebnice POLÁŠKOVÁ et al. 2005, s. 42–43 nebo KOSTEČKA 2003, s. 87–88. Za průzkum obsahu školních aktovek potomků či dalších osob školou povinných děkujeme kolegům z oddělení vývoje jazyka, jmenovitě Blance Nedvědové, Martině Jamborové a Janu Duškovi; srov. též KOUPIL 2018, s. 264. O „nevšímavosti“ vědců vůči Danielu Adamu z Veleslavína srov. KOPECKÝ 1961, s. 89–90. Za všechny uveďme J. Jungmanna ( JUNGMANN 1849, s. 123–124) či J. Bidla (BIDLO 1894). J. Porák hovoří o dvojím kulturním úzu humanistického období, veleslavínském a kralickém (PORÁK 1983, s. 9). ADAM Z VELESLAVÍNA – ČERNÁ 2015; ADAM Z VELESLAVÍNA – VAJDLOVÁ 2018. KOLLÁR 1852, znělka 452 (Háj tu určen ráje nebeského mluv- a dějoslavům vlastenským […], Lindeho též zřím […], Veleslavína pak s Komenským). TYL 1859, s. 187 (Když měl [student] rozbírat Caesara, četl plesnivého vousáče Veleslavínu, a když se měl cvičit ve čtyrčlánkových periodách latinských, vypisoval si průpovídky ze škvar Komenského). NĚMCOVÁ 1912, s. 39 (hm, hm, tak to je Veleslavín? při tom kroutil [sedlák] hlavou a bystře se na obraz díval). WINTER 1911. TYL 1844, s. 36.


19

úvodem

náš ctný a věčné památky hodný vlastenec Veleslavína proti těm, jenž se […] zemské zprávě, jak jen podskočně mohou, na odpor staví,31 nebo J. Nejedlý: Veleslavína jakožto muž velmi moudrý, učený a v letopisech nad míru zběhlý byl arciknihtlačitelem nazván.32 V 1. polovině 19. století se Veleslavín postupně stával vzorem nikoliv jazykovým, ale ortografickým, neboť návratem k Veleslavínově epoše pak argumentovali stoupenci staršího pravopisu ve sporech o analogickou reformu pravopisu.33 I přes (nebo právě pro) poměrně skromné vědecké zpracování života a díla Daniela Adama z Veleslavína narážíme v odborné literatuře dosti často na omyly a nepřesnosti – uveďme například zmatky kolem data jeho narození (srov. kap. 1). Rovněž pouhé vyhledávání jména Daniela Adama z Veleslavína v abecedních rejstřících odborných knih se nemusí podařit napoprvé; ačkoliv náležité je zařazení podle rodového jména Adam, nezřídka jmennou položku nacházíme pod písmeny V, D či dokonce Z. Chaos se nevyhýbá ani nevědecké sféře: jako příklad uveďme fakt, že Veleslavínovo vícečlenné jméno zmátlo pražské úředníky natolik, že v metropoli najdeme hned dvě ulice věnované této osobnosti, což není obvyklé (paradoxně se existencí dvou ulic poněkud „vyrovnává“ fakt, že pamětní desku nenese žádný z pražských objektů, který by bylo možné s životem a prací pražského mistra spojit). Jedna ulice, nazvaná Adamova, je jen několik let stará a vine se novou zástavbou poblíž jediného pražského Veleslavínova památníku v Praze 6. Druhá – Veleslavínova – je přímo v srdci Prahy a v centru Veleslavínova životního regionu – na Starém Městě. V okruhu pouhých několika set metrů se Veleslavín narodil, vystudoval, pracoval, zemřel a byl pochován (srov. mapu na předsádce knihy). A symptomaticky ve vzdálenosti několika desítek metrů od Veleslavínovy ulice, v Ústavu pro jazyk český ve Valentinské ulici, vznikala – snad pod vlivem genia loci – i tato knížka;34 její cíle a strukturu přiblížíme v následujících řádcích. Monografie je jedním z výstupů projektu Čeština Daniela Adama z Veleslavína, který v letech 2019 až 2021 finančně podpořila Grantová agentura České republiky (reg. č. 19-05654S). Naším cílem je poskytnout v této knížce čtenářům informace o jazyce Daniela Adama z Veleslavína, a to na základě jasně definované materiálové báze (srov. 2.1). Věnujeme se zejména popisu Veleslavínova jazyka, avšak (vzhledem ke sporým a často sporným informacím o jeho životě a díle na straně jedné a vzhledem k rezonování jeho jména v pozdější české kultuře na straně druhé) připojujeme i kapitolu biografickou 31 32 33 34

RYBA 1808, s. 85. In: JUNGMANN 1845, s. 236. KOUPIL 2021, s. 147. Práce na monografii připadla zejména na léta 2020 a 2021, kdy se svět potýkal s pandemií onemocnění covid-19; v rámci protipandemických opatření bylo často nutné naši staroměstskou pracovnu opustit a uchýlit se k práci do svého domova.


20

čeština daniela adama z veleslavína

(kap. 1). Pracujeme s texty, jejichž autorství s velkou pravděpodobností přisuzujeme Veleslavínovi. Výjimečně se jedná o rukopisný záznam, a to autograf Daniela Adama z Veleslavína. Ten užíváme téměř výhradně při analýzách pravopisu a hláskosloví. Zbytek materiálové báze tvoří tištěné texty, na jejichž vznik měl Daniel Adam, dle našeho přesvědčení, rozhodující vliv. Jedná se především o předmluvy k vydávaným dílům, které signoval sám či s další osobou. Dále se jedná o reedice starších děl, jejichž češtinu Veleslavín výrazně pozměňoval a opravoval. Kromě popisu materiálové základny se nám jeví jako nezbytné zveřejnit též další informace, které čtenář musí mít k dispozici, zejména zásady transkripce a transliterace z rukopisů i starých tisků (kap. 3), soupis užívaných pramenů a literatury (kap. 5), seznam obecných zkratek a zkratek pramenných textů (kap. 6) a rejstříky (kap. 7). Jádrem knihy jsou kapitoly o jednotlivých jazykových rovinách – o pravopisu a typografii (4.1), o hláskosloví (4.2), o tvarosloví (4.3), o slovní zásobě a o slovotvorbě (4.4), o skladbě (4.5) a o stylu (4.6). Tyto analyticky pojaté kapitoly doplňuje kapitola shrnující naše poznatky o jednotlivých jazykových plánech (4.7). Metodologickou poznámku zahájíme konstatováním, že naším záměrem nebylo komplexně popsat a vyhodnotit v úplnosti všechny jazykové roviny, jazykové kategorie či jazykové jevy, neboť to by překročilo zejména naše časové možnosti. Zajímají nás hlavně jevy, které jsou v pohybu a které charakterizují jazykový stav druhé poloviny 16. století; přednost při popisech dáváme apelativní slovní zásobě, neboť propria vykazují vývojovou specifičnost a jejich popis patří především do rukou onomasticky orientovaným badatelům. Sledované jevy se snažíme začlenit do vývoje češtiny a uplatňujeme při tom postup konfrontační či diferenční, přičemž jako referenční neužíváme jedno určité období. Na některých místech srovnáváme stav ve Veleslavínových textech se stavem předchozím, tj. ve staré češtině, jindy dáváme přednost srovnání s obdobím následujícím.35 Takový postup se nám zdá být výhodnější a přinášející více informací, než kdybychom se snažili zachovat jednotný úhel pohledu. Vliv na toto rozhodnutí měl i fakt, že většinou neexistují vhodné referenční zdroje, zejména pro češtinu doby střední, jako je například slovník či komplexní gramatika. Při popisu jednotlivých jazykových rovin tedy aplikujeme rozdílný postup, neboť jen tak jsme schopni podat relevantní informace o charakteru daných jevů. Při analýze nižších jazykových rovin se snažíme využívat zejména novodobé gramatiky staré češtiny, ale i dobové jazykové příručky, které však při výzkumu vyšších 35

Poukazujeme-li v monografii na starou češtinu, máme na mysli češtinu období od jejích historických počátků zhruba do konce 15. století; střední čeština se pak vztahuje k období od konce 15. století do doby národního obrození a navazuje na ni čeština nová, srov. KOSEK 2016, s. 1312–1314. Pod označením čeština soudobá rozumíme češtinu doby, kdy Daniel Adam z Veleslavína žil a pracoval, přibližně tedy 2. polovinu 16. století. Jako češtinu současnou chápeme pro potřeby této knihy český jazyk zhruba posledních sta let.


21

úvodem

jazykových rovin mnohdy neposkytují ucelenější informace. Zejména v kapitole věnované slovní zásobě jsme rozsáhle čerpali ze slovníků starší i současné češtiny, neboť výskyt popisovaných výrazů v těchto zdrojích a jejich stylistická a další charakteristika nám zprostředkovaly obraz „života“ výrazu v češtině a jeho proměn. Nedocenitelnou pomoc nám poskytly internetové zdroje, zejména internetový portál Vokabulář webový, který obsahuje kromě slovníků historické češtiny také korpusy staré a střední češtiny a digitalizované verze dobových gramatik. Výborným zdrojem pro představu o doložení dobového lexika je také Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny. Dle potřeby užíváme i práce, které jsou zaměřeny nekomplexně, pouze na jazyk jednoho autora či specifický jazykový jev, nebo jsou věnovány jednotlivým jazykovým plánům a rysům. Významnou pomůckou jsou práce věnované pravopisu a hláskosloví Bible kralické; srovnáním Veleslavínovy a kralické češtiny tak můžeme přispět k diskusím o dvojím úzu (pražském/veleslavínském a kralickém), který měl vliv na konstituování spisovného jazyka. Odkazy na citovanou literaturu a prameny jsou v knížce vždy uváděny v poznámkách pod čarou, a to v zkrácené formě. Zatímco některé kapitoly jsou pojaty komplexněji (hláskosloví, tvarosloví), u dalších (slovní zásoba a slovotvorba, skladba, styl) jsme byli nuceni – vzhledem k širokému tématu na jedné straně a naopak k limitovanému prostoru publikace a časovému omezení grantového projektu na druhé straně – zvolit výběrový přístup a soustředit se jen na výklad určitých jevů, případně zohlednit jen určité přístupy k jazykovému materiálu a upozornit na otázky, které by měly být předmětem samostatného výzkumu. Faktem je, že ačkoliv je materiálová báze, kterou jsme shromáždili, poměrně obsáhlá a nosná, zdaleka neposkytuje materiál pro výzkum všech jazykových jevů. Zástupným příkladem budiž subsystém názvů mláďat, které v souvislých Veleslavínových textech téměř nenalézáme; tato absence vytváří mezeru v charakteristice jak kapitoly o slovní zásobě a slovotvorbě, tak kapitoly morfologické. Během práce na monografii se ukázalo, že velmi přínosným zdrojem pro popis Veleslavínova jazyka jsou díla, která vyšla v předchozím období a která Veleslavín upravil či znovu přeložil a opětovně vydal. Cenné poznatky přineslo například srovnání dvou vydání knih Hospodář a Kronika světa; porovnávali jsme jen části textu, avšak pro další výzkum by bylo vhodné analyzovat celé texty. Poukazujeme na tomto místě na výzkum kolegů Dmitrije Timofejeva a Ondřeje Koupila, kteří se v rámci našeho grantového projektu mimo jiné věnují Veleslavínovým reedicím kronik Martina Kuthena a Eneáše Silvia ve srovnání se staršími vydáními.36 Protože jsme si vědomi nekomplexnosti a určité nejednotnosti zvoleného postupu, věnujeme mimořádnou pozornost citacím z Veleslavínových textů. Citace (tištěné až na 36

KOUPIL 2022; TIMOFEJEV 2022.


22

čeština daniela adama z veleslavína

výjimky v transkripci do novočeského pravopisu a kurzivou, srov. kap. 3) identifikujeme zkratkou pramenného textu (srov. 6.1) a příslušnou stránkou. Citace nemají pouze doprovázet a verifikovat předkládaná tvrzení, ale zároveň, a možná zejména, poskytnout materiál pro další výzkum Veleslavínova jazyka a soudobé češtiny či pro jiné výzkumy zaměřené na vývoj českého jazyka a naznačit i to, co nebylo explicitně řečeno. Dokladovou část této publikace proto považujeme za mimořádně důležitou; jsme v tom vedeni i vlastní zkušeností s jazykovědnou prací. Jako asi žádný jazykově orientovaný paleobohemista se při ní neobejdeme ku příkladu bez více než sto let staré historické mluvnice Jana Gebauera. Ačkoliv můžeme Gebauerův metodologický přístup považovat za překonaný, nepřekonaná je šíře a strukturace jazykového materiálu, který v mluvnici prezentuje. To je hlavní důvod, proč tato mluvnice z přelomu 19. a 20. století stále dobře slouží i v současném jazykovědném výzkumu. Aniž bychom se chtěli srovnávat s géniem J. Gebauera, rádi bychom na příkladu jeho velkého díla odůvodnili své rozhodnutí citovat z analyzovaných textů v maximální (únosné) míře. Závěrem bychom rádi poděkovali těm, kteří se o vydání publikace zasloužili. Finanční podporu poskytla Grantová agentura České republiky. Velké poděkování za rady i podporu patří kolegům z oddělení vývoje jazyka, jmenovitě Ondřeji Koupilovi, Dmitriji Timofejevovi, Olze Navrátilové a Borisi Lehečkovi, a také Davidu Livingstonovi za překlad resumé. Za laskavé posouzení rukopisu a cenné připomínky děkujeme Marii Janečkové. Miroslavu Koupilovi jsme vděčni za vytvoření fiktivní podobizny Daniela Adama z Veleslavína, která je součástí obálky knihy. Naše velké díky patří rovněž nakladatelství Akro­ polis, jmenovitě Filipu Tomášovi, a grafickému studiu Stará škola, jmenovitě Jaroslavu Vlčkovi.


1/ Život Daniela Adama z Veleslavína



Původně nebylo naším záměrem věnovat v této knize zvláštní prostor životopisným údajům o Danielu Adamovi z Veleslavína. Avšak několik skutečností nás přimělo změnit názor. Za prvé je to bezpochyby nesmírně zajímavá osobnost Veleslavínova, o níž toho víme stále natolik málo, že jsme vnitřně nuceni pokusit se najít další informace. Za druhé – i to málo, které nám předkládá odborná literatura, je často rozporuplné a nejednotné, s mnohými otázkami, které nás vybízejí k ověření a vyhledání nepochybných údajů. Na rozdíl od svých předchůdců máme jistě snazší přístup k materiálům, lepší možnost jejich vyhledávání a porovnávání, neboť badatelům jsou k dispozici mimo jiné i prostřednictvím internetu. Jedná se jednak o archivní a knihovní pomůcky (katalogy, kartotéky), jednak o digitalizovanou odbornou literaturu a především o digitalizované kopie archivních materiálů, rukopisů a starých tisků. Na druhou stranu je nutné počítat s tím, že ne všechny zdroje, které měli v ruce naši předchůdci, můžeme mít k dispozici i my; čas postoupil a některé z nich se nedočkaly našich dnů. Smutným příkladem je ztráta některých dobových městských knih při požáru Staroměstské radnice na samém konci druhé světové války. Podobně jako předešlí badatelé tedy procházíme texty, v nichž by bylo možné najít zmínky o osobnosti a životě Daniela Adama z Veleslavína a o jeho rodině, snažíme se poskládat střípky a doplnit mozaiku, na jejímž základě by bylo možné lépe pochopit Veleslavínovy úmysly a úsilí, i to, jak se mu je podařilo svým životem a dílem naplnit. Stranou necháme jeho vydavatelskou činnost, neboť vydávání knih, jejich soupisům, ideovému zaměření knižní produkce i jednotlivým titulům byla věnována pozornost badatelů různých oborů.37 Jsme si vědomi toho, že cestu archivy a knihovnami za Veleslavínem zodpovědně a s velkým úsilím a trpělivostí podstoupil nejeden badatel – a s výsledkem spíše nepatrným. Necháme-li stranou biografické údaje v syntetických přehledech různě zaměřených a různě starých encyklopedií či dějin české kultury, pak máme k dispozici jen několik málo životopisných textů, jejichž autoři měli snahu podat komplexnější pohled na životní dráhu pražského mistra. Jedním z nich je úvod k Veleslavínovým spisům,38 který napsal v polovině 19. století filozof a pedagog František Čupr. Ve stati datované rokem 1853 si však Čupr posteskl: Spisovatel tohoto článku opravdu všemožně se vynasnažoval domakati se některých podrobnějších zpráv o životu a působení Adama Daniele z Veleslavína, jak v archivech, tak v bibliothekách; nelze mu však bylo dosíci něčeho jiného mimo už známé prameny.39 Ani o století později autor knižně publikované studie o Veleslavínovi, M. Kopecký, ve svém stěží čtyřstránkovém biografickém přehledu40 nepostoupil dále. I my 37 38 39 40

Nejnověji a nejpřehledněji o vydavatelské produkci pojednala M. Bohatcová (BOHATCOVÁ 2005), srov. též KOUPIL – TIMOFEJEV, v tisku. ADAM Z VELESLAVÍNA 1853. Úmysl byl připravit tři svazky spisů, avšak podařilo se vydat jen dva. ČUPR 1853, s. XIII. KOPECKÝ 1962, s. 16–19.


26

čeština daniela adama z veleslavína

jsme se ­pokusili „domakat podrobnějších zpráv“, avšak výsledky nejsou zdaleka úměrné vynaloženému úsilí. Spokojíme se tedy především s uspořádáním a vyjasněním již prezentovaných údajů, a pokud se nám podaří přinést informace či interpretace nové, budeme to vnímat jako potěšující bonus. Kromě životopisných dat se pokusíme formulovat několik, více či méně hypotetických, soudů o Veleslavínově osobnosti a o jeho vlastnostech, které lze vypozorovat mimo jiné z textů, jež sepsal on sám či jeho současníci. Již o datu Veleslavínova narození se odborná literatura vyjadřuje nejednotně.41 Zejména ve starší literatuře se nejčastěji uváděl 1. srpen 1545.42 Jiné prameny posouvají rok narození na rok 1546. Výjimečné je datum 14. července 1546, jež uvádí Alois Vojtěch Šembera43 a podle něho i Antonín Rybička v Riegrově Slovníku naučném.44 Adolf Wenig se omezuje pouze na červenec 1545.45 Novější prameny se vesměs ustalují na datu 31. srpen 1546.46 O tom, že posledně uvedené datum je správné, svědčí dva důkazy. Za prvé je to údaj o mistrově úmrtí z pera jeho současníků Bartoloměje Havlíka z Varvažova a Jiřího Carolida z Karlsperka, který nepřímo nalezneme hned na prvním listě sbírky žalozpěvů oplakávajících Veleslavínovu smrt 18. října 1599 Lugubria in obitum M. Danielis Adami a Veleslavina, mortali ex hac peregrinatione in aeternam patriam pie evocato, posteaquam vixisset anos LIII, men. I, dies XVIII.47 Odečteme-li tedy 53 let, jeden měsíc a 18 dní od data úmrtí, vychází jako den narození poslední srpen 1546. Druhý důkaz je ještě zřejmější a průkaznější, neboť jej zanechal přímo Daniel Adam z Veleslavína. Jeho vlastní dílo, Kalendář historický ve vydání z roku 1590, obsahuje k 31. srpnu oproti prvnímu vydání v roce 1578 toto doplnění: Léta 1546. v úterý před sv. Jiljím48 narodil se v Praze M. Daniel Adam z Veleslavína.49 V zápise je uvedeno jen jméno a titul, bez dalších informací o profesi, funkcích či bydlišti, jak tomu je v Kalendáři u jiných, obdobných záznamů obvyklé. 41 42

43 44 45 46

47 48 49

Poukázal na to již F. Wenig (WENIG 1881, s. 535–536). Např. JIREČEK 1876, s. 312; OSN 1907, s. 509; NOVÁK – NOVÁK 1922, s. 67; MÜLLER 1946, s. 5; VLČEK 1951, s. 394; VOREL 2005, s. 325 (uveden pouze rok 1545 bez denního určení). Toto datum uvádí také J. M. Hovorka (HOVORKA 1899, s. 12; navíc s poznámkou, že rok 1546 uváděný v literatuře je chybný). ŠEMBERA 1869, s. 445. RIEGER 1872, s. 958. WENIG 2013, s. 213. Např. HRABÁK – MUKAŘOVSKÝ 1959, s. 343; VOIT 2008, s. 37 (obě práce bez denního data); KOPECKÝ 1962, s. 16; TRUHLÁŘ et al. 1966, s. 38; OPELÍK et al. 1985, s. 28 (heslo z pera Jaroslava Kolára); BOHATCOVÁ 2005, s. 449. Lugubria1599, A1v. Svatého Jiljí, opata (1. září), bylo v roce 1546 ve středu, tedy úterý před tímto svátkem připadlo na 31. srpna (FRIEDRICH 1997, s. 198). KalHist2-1590, Pp2r; na tento záznam poněkud posměšně reagoval pozdější čtenář Kalendáře, který do exempláře ID 1289687 zámecké knihovny v Mnichově Hradišti dopsal: ne mistr, ale dítě se narodilo.


27

život daniela adama z veleslavína

Probírala se též otázka, kde se Veleslavín narodil, zda to byla Praha, vesnice Veleslavín, kde měl jeho otec statek, či jiné místo.50 Je však jisté, že budoucí mistr přišel na svět v Praze, na Starém Městě, k čemuž odkazují i adjektiva Pražský, Pragensis, která užívá u svého jména před získáním přídomku z Veleslavína. Rovněž on sám v předmluvě k spisu Politia historica píše: v městech Pražských jsem zrozen, vychován a vyučen, obydlí své a živnůstku […] mám a míti za další čas do vuole Pána Boha všemohoucího míním.51 Svůj pražský původ vzpomíná i v předmluvě k druhému vydání Kalendáře historického: jsem přirozený měštěnín aneb rodič Velikého Města Prahy.52 Také z výše uvedeného citátu z Kalendáře historického obsahujícího údaj o datu narození vyplývá, že Veleslavínovo rodné místo byla Praha. Na rozdíl od Daniela Adama otec Štěpán ani matka Regina nebyli pražští rodáci. Odborná literatura uvádí, že Štěpán Adam pocházel ze vsi Veleslavín, kde měl statek. V 16. století tato ves, vlastněná především břevnovským klášterem, ležela za hranicemi metropole; od roku 1922 je Veleslavín součástí Prahy (dnes v městské části Praha 6) a Daniela Adama z Veleslavína tam připomíná pomník z roku 1902.53 Ojediněle, v příspěvku Bedřicha Pešky, však nalézáme odlišný údaj – Štěpán je zde uveden jako syn mlynáře Vavřince Adama, který měl propachtován mlýn v Modřanech u Prahy (dnes jsou Modřany katastrálním územím městské části Praha 12).54 V Modřanech je skutečně doložen mlynář Štěpán, který v roce 1539 přichází z Podvyšehradí a dostavuje modřanský mlýn.55 V roce 1540 postupuje snad již jeho syn Vavřinec půlku mlýna svému bratru Štěpánovi a v roce 1542 dosvědčuje: dal jsem dobrovolně […] Štěpánovi, mlynáři od Matky Buoží konec mostu, bratru svému, a Kateřině, manželce jeho, i jich dědicuom, moc i plné právo mé […] při témž mlejnu.56 Protože Štěpán, otec Daniela Adama, neměl za manželku Kateřinu, nýbrž Reginu ze Lkouše, jedná se o jiného mlynáře. Ten na pražské Malé Straně u kostela Panny Marie pod řetězem konce mosta vlastnil mlýn, který je dnes zvaný Velkopřevorský, avšak kdysi se mu říkalo Štěpánský či Štěpánovský.57

50 51 52 53

54 55 56 57

PEŠKA 1873, s. 5–6. PolHist1584, Rr6rv. KalHist2-1590, *2r. Vznik pomníku byl iniciován v roce 1899, kdy se připomínalo 300 let od úmrtí Daniela Adama z Veleslavína. Autorem pomníku v ulici U Sadu je Antonín Procházka; PAMÁTNÍK 1899; HRUBEŠOVÁ – HRUBEŠ 2009, s. 159–160 (s chybným popiskem fotografie). PEŠKA 1873, s. 5. K modřanskému mlýnu KLEMPERA 2001, s. 127–129. ARCHIV ČESKÝ 1912, s. 66, na základě rukopisu AHMP, č. 42, fol. 53v. KLEMPERA 2001, s. 25–26. J. Teige uvádí ještě dalšího mlynáře s podobným jménem (Adam), který působil v polovině 16. století na Starém Městě; odkazuje přitom na městskou knihu č. 2117 (1543–1561; Kniha trhová bílá), která však shořela na Staroměstské radnici 8. května 1945 (TEIGE 1899, s. 436, pozn. 1).


28

čeština daniela adama z veleslavína

Skutečný Danielův otec Štěpán Adam přesídlil z Veleslavína58 do Prahy a pronajal si od Starého Města obecní staroměstské mlýny59 – stalo se tak asi na samém začátku 40. let 16. století,60 jak svědčí v zmíněném Kalendáři jeho syn: v němžto [tj. Starém Městě pražském] otec můj milý dobré paměti Štěpán Adam mlynář před lety bez mála padesáti se osadiv a řemeslem svým slouže panům Pražanům všech tří měst Pražských, mnohá dobrodiní od nich přijímal a v živnosti své vždycky dobrotivě a milostivě fedrován byl.61 Dařilo se mu zřejmě dobře, takže se neváhal oženit a založit rodinu. Jeho vyvolená a budoucí Veleslavínova matka se jmenovala Regina a byla potomkem rodu Loreckých ze Lkouše (nebo z Elkouše).62 Rod snad pocházel z polské Olkuše, usídlil se na Kutnohorsku a mimo jiné vlastnil tvrz s pivovarem Lorec, dnes část Kutné Hory.63 Na okraj podotýkáme, že k Polsku měl Veleslavín zjevně kladný vztah – v předmluvách se na několika místech vyskytnou zmínky, v nichž Poláky chválí a někdy je dává do kontrastu s méně chvályhodnými Čechy, například v díle Politia historica, kde vyzdvihuje Poláky za to, že na rozdíl od Čechů překládají důležitá díla z klasických jazyků do své mateřštiny: Poláci mnohé řecké a latinské spisy v svém jazyku mají a čtou.64 V objemném Herbáři jsou vytištěny rejstříky v mnohých jazycích a nalézáme zde i polštinu. Veleslavín nejprve v rejstříku nazvaném Rejistrum bylin v jazyku latinském, českém a polském omlouvá fakt, že v samotném Herbáři jsou na patřičných místech uváděna jména rostlin v různých

58 59

60 61 62 63

64

Údaje o původu Veleslavínova otce ze vsi Veleslavín uvádějí nejstarší prameny, které máme k dispozici – BALBÍN 1777, s. 13 (A7r); PELCL 1777, s. 26. KLEMPERA 2001, s. 15–21; k staroměstským mlýnům, které měl Veleslavínův otec v pronájmu, patřil i mlynářský dům, o němž se zmiňuje Daniel Adam z Veleslavína v zprávě o požáru mlýnů 5. dubna 1576: Léta 1576. ve čtvrtek před Smrtnou nedělí po čtvrté hodině na noc mlejny staroměstské obecní nad mostem i s věží rourní […] z gruntu vyhořely, vedlé nich lázeň královská, dům mlynářův naproti a díl solnice KalHist2-1590, Q6v (ve vydání KalHist1-1578 je sice informace o požáru též obsažena, avšak chybí údaj o tom, že shořel i mlynářův dům). V roce 1542 se Štěpán oženil s Reginou, jejíž matka v Praze vlastnila dům. KalHist2-1590, *2r. OSN 1900, s. 342; HALADA 1999, s. 337–338. Rod přišel do Čech společně s Vladislavem Jagellonským a jeho významným členem byl Jiří ze Lkouše, kutnohorský mincmistr, srov. KOŘÍNEK et al. 2000, s. 189–191 a rejstříkové heslo na s. 565; VESELSKÝ 1999, s. 99–100. Smutným osudem proslul také Ludvík ze Lkouše, který byl s dvěma malými syny zavražděn v r. 1571 svými poddanými v jihočeských Šamonicích, srov. např. DEBNAR 2001, s. 69–127. Částečně smyšlenou historii rodu, včetně šamonické vraždy, zachytil Bartoloměj Paprocký z Hlohol (PAPROCKÝ – POLIŠENSKÝ 1941, s. 184–189). O vraždě Loreckých podává informaci i Veleslavín v obou vydáních Kalendáře historického, srov. KalHist1-1578, Gg1v–Gg2r a ­KalHist2-1590, Oo3r. Literární odezvu šamonického zločinu najdeme v moderní době v baladě Lorecký ze Lkouše Jaroslava Vrchlického (VRCHLICKÝ 1955, s. 263–265). PolHist1584, Rr6r.


29

život daniela adama z veleslavína

jazycích, avšak ne polsky, a to z důvodu časových. Tento nedostatek (či nevstřícnost k Polákům) chtěl alespoň částečně nahradit tak, že polštinu doplnil vedle výchozí latiny a následné češtiny na závěr položek rejstříku, z něhož by Čechové jakž takž porozuměti mohli, kterak bratří jejich Poláci v řeči své některé byliny jmenují a v čem se od nich dělí, a z toho i mnohá jména přirozeného jazyku svého poopraviti, ano i nejedny bylinky vlastněji z jazyku polského nežli z jiných, od svého rozdílnějších, okřtiti.65 Z citátu vyplývá, že polština nebyla pro Veleslavína neznámým jazykem. V předmluvách k tiskům se dochovaly Veleslavínovy vzpomínky na jeho, v té době již zemřelé, rodiče. Maminku zmiňuje v předmluvě k čtyřjazyčnému slovníku Nomenclator quadrilinguis z roku 1598: Moje nejdražší matka Regina blahé paměti se narodila na Horách Kutných […] z urozených rodičů, z otce Jakuba Statuaria (Sochaře) a matky, rovněž urozené, Elišky Lorecké a z Elkuše.66 Z Kutné Hory se Eliška (Alžběta) Lorecká se svým manželem sochařem Jakubem67 přestěhovala do Prahy asi v roce 1536. Babičku Elišku si Veleslavín pamatoval, ale děda Jakuba již nepoznal; v předmluvě k výše uvedenému nomenklátoru o něm píše: […] jehož jsem živého neviděl, protože už před mým narozením byl nesmyslně proboden kopím svého opilého nájemníka, když bránil jeho manželku před mužovou nespravedlností; zemřel zde v Praze, kam se již dříve uchýlil se svým uměním.68 Veleslavínovi prarodiče měli čtyři syny a jednu dceru;69 žili v Praze již v roce 1526, ale roku 1527 Jakub, jak bylo již zmíněno, zemřel. Ovdovělá Eliška se na čtyři léta vrátila do rodné Kutné Hory, avšak prameny dosvědčují, že v roce 1537 kupuje v Praze na Starém Městě dům č. 65 („na rynečku“) poblíž dnes zaniklého kostela sv. Valentina (ten stál na rohu dnešní Valentinské a Kaprovy ulice);70 dům však prodává již v roce 1544, za více než dvojnásobnou cenu.71 Než ale dům prodá, stačí v něm uspořádat svatební hostinu pro novomanžele Štěpána a Reginu Adamovy. Veselí následovalo svatební obřad budoucích Danielových rodičů, který se konal, jak se píše v zápise z roku 1576 dosvědčujícím legitimní původ Daniela Adama z Veleslavína, v roce 1542 právě u Sv. Valentina.72 B. Peška soudí, že v tomto domě, 65 66

67 68

69 70 71 72

Herbář1596, Yyyy1v. Mater mea charissima Regina, piae memoriae, in Montibus Cuttnis […] nata fuit ex honestis parentibus, Iacobo statuario patre, matre etiam nobili Elisa Loreczka ac Elkusse (latinský i český text citujeme podle edice slovníku ADAM Z VELESLAVÍNA – ČERNÁ 2015, s. 79 a 329–330). KOŘÍNEK et al. 2000, s. 214, 218; LEMINGER 2015, s. 71–73. […] quem vivum non vidi, quod is ante me natum hasta inquilini sui ebrii, dum uxorem eius contra injuriam viri tueretur, temere trajectus, hic Pragae, quo se cum arte sua jam pridem transtulerat, interiit (ADAM Z VELESLAVÍNA – ČERNÁ 2015, s. 79 a 330). LEMINGER 2015, s. 71. ČECHURA 2012, s. 217–218. TEIGE 1915, s. 304. AHMP, č. 1058, fol. 226r (nové číslování tužkou 239r); vydal TEIGE 1899, s. 436–437.


30

čeština daniela adama z veleslavína

který se nacházel poblíž dnešní Veleslavínovy ulice, se narodil Daniel Adam,73 ale to není pravděpodobné, neboť v roce 1546 již babička Eliška dům nevlastnila. Veleslavínovým rodičům se jistě nadále nevedlo špatně – dle archivních záznamů Štěpán Adam v roce 1562 prodává dům u fortny proti Strnadovým.74 Jednalo se o dům poblíž nedávno znovuobjevené Valentinské brány na rohu dnešní Kaprovy a Křižovnické ulice (dnes je tam dům Na Kocandě), kde se možná Daniel Adam narodil a snad zde trávil své dětství a mládí. „Na stará kolena“, v r. 1580, kupuje Štěpán manželce a dědicům svým za 370 kop grošů českých dům na Senném trhu (dnes Senovážné náměstí, na místech č. 866–870).75 Kvitance na splátky se Štěpánovi vystavují do roku 1583, poté jsou vystaveny na manželku Reginu – Štěpán byl tedy už mrtev; poslední splátku Regina zaplatila v roce 1591.76 V roce vydání čtyřjazyčného nomenklátoru již Daniel Adam na matku vzpomíná se slovy „blahé paměti“.77 Dům v roce 1596 prodal Janu Khernerovi za 400 kop grošů míšeňských.78 O tom, zda měl Veleslavín sourozence, nemáme informace. Pokud ano, jistě k nim nepatřil o čtyři roky mladší Jan Kaňha z Veleslavína (1550 – 29. prosince 1599),79 o němž F. Čupr mínil, že by mohl být strýcem nebo bratrem Daniela Adama.80 Tento mladší Veleslavínův současník do přízně nepatřil, byl ale s Danielem Adamem svázán přátelstvím, potvrzeným i tzv. erbovním strýcovstvím, kdy Kaňha převzal Danielův přídomek z Veleslavína.81 České země Veleslavín pravděpodobně neopustil a před nástupem na pražskou univerzitu studoval v Praze. Svědčí o tom i jeho vlastní výše citovaná slova v předmluvě ke knize Politia historica: v městech Pražských jsem zrozen, vychován a vyučen.82 Další zmínky pocházejí až z doby jeho univerzitních studií a týkají se jeho absolutorií.83 14. června 1568 získal Daniel Adamus Pragensis titul bakaláře obhajobou teze Utrum omnes affectus sint vitiosi et e natura evellendi necne?84 před komisí složenou z Tomáše Husického z Vodňan, 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84

PEŠKA 1873, s. 6. TEIGE 1899, s. 436, pozn. 1; na základě záznamu ve shořelé městské knize č. 2118 (1561–1577; Kniha trhová bílá). AHMP, č. 2196, fol. 484rv (nové číslování tužkou 425rv); cena byla 370 kop grošů českých (nikoliv 270, jak uvádí TEIGE 1899, s. 436, pozn. 1); v hotovosti Štěpán složil 125 kop, zbytek se splácel. AHMP, č. 2196, fol. 484v (nové číslování tužkou 425v); vydal TEIGE 1899, s. 436, pozn. 1. ADAM Z VELESLAVÍNA – ČERNÁ 2015, s. 79 a 329. PRÁVNÍK 1866, s. 291; TRUHLÁŘ et al. 1969, s. 34. TRUHLÁŘ et al. 1969, s. 14–15. ČUPR 1853, s. XXVIII–XXX. PEŠEK 2007, s. 161–170, o erbovním strýcovství s. 164. PolHist1584, Rr6rv. STORCHOVÁ 2020, s. 76. Tj. Jsou všechny afekty škodlivé a mají se z přirozenosti vypudit, nebo ne?


31

život daniela adama z veleslavína

Petra Codicilla z Tulechova, Václava Zelotýna z Krásné Hory a Johanna Dava Scutia;85 děkanem byl v tom roce Prokop Lupáč z Hlaváčova.86 Za rok, 20. července 1569, zasedla za rektorátu Matěje Dvorského z Hájku další zkušební komise, kterou kromě Petra Codicilla a Václava Zelotýna tvořil Prokop Lupáč a Jiří Polenta ze Sudetu;87 Veleslavín obdržel titul mistrovský po obhajobě teze o prospěšnosti filozofických studií a řečnictví pro společnost (An philosophiae studia cum eloquentia coniuncta reipublicae non modo utilia, sed etiam necessaria sint?).88 Po dokončení studia zůstal Veleslavín ve svém rodném městě. Je více než pravděpodobné, že 26. února 1570 postával čtyřiadvacetiletý mistr pražské univerzity Daniel Adam v Praze na Rynku, dnešním Staroměstském náměstí. Spolu se svým školním kolegou Adamem Chocholoušem přihlížel velkolepému „divadlu“, zahájení oslav zásnub dcery římského císaře a českého krále Maxmiliána II. Habsburského Anny. Pražanům byly tehdy předvedeny nejen rytířské souboje a fantaskní performance, ale i živý slon. Příprava této slávy ležela na bedrech italského malíře a dekoratéra Giuseppa Arcimbolda a výsledek byl jistě ohromující: slavnosti učinily dojem i na oba mladé muže: Veleslavín o nich informuje ve svých pozdějších historických pracích a Adam Chocholouš je opěvuje ve svých verších.89 V roce 1572 se Veleslavín stal profesorem historie a nástupcem Prokopa Lupáče z Hlaváčova, který z univerzity odešel; na univerzitě zastával i další, organizačně zaměřené úřady.90 Veleslavínovo pedagogické působení na univerzitě se uzavřelo v roce 1576 – tento rok byl pro třicetiletého historika rokem velkých změn. Odchází z univerzity, protože se chystá oženit a jako ženatý muž nesmí profesuru na univerzitě zastávat; vztahy s univerzitou však udržuje (i prostřednictvím svých přátel) i nadále.91 Pro tuto změnu své životní dráhy sice v předmluvě k Dictionariu linguae Latinae užil obrat přejít od koní k oslům,92 avšak nové působení považoval za logické pokračování svých záměrů: napomáhat k vzdělání české mládeže a národa. V srpnu téhož roku mu bylo uděleno městské právo,93 k čemuž

85

86 87 88 89 90 91 92 93

ŠMAHEL – SILAGI 2018, s. 395, kde je mylně uveden rok Scutiova úmrtí 1567; ve skutečnosti byl v červnu roku 1568 Davus Scutius členem zmíněné komise a zemřel 18. srpna téhož roku (ŠMAHEL – SILAGI 2018, s. 140). Srov. LIBER DECANORUM 1832, s. 398; TRUHLÁŘ et al. 1966, s. 38. LIBER DECANORUM 1832, s. 400–401; TRUHLÁŘ et al. 1966, s. 38; ŠMAHEL – SILAGI 2018, s. 141–142. Tj. Jsou studia filozofie spojená s rétorikou pro stát nejen užitečná, ale i nezbytná? ČERNÁ 2020b. TRUHLÁŘ et al. 1966, s. 38. ČORNEJOVÁ et al. 1995, s. 236. Srov. předmluvu k adaptaci díla Basilia Fabera Dictionarium linguae Latinae (Dict1579), in: BOHATCOVÁ 2005, s. 216 a 219; ČERNÁ 2019, s. 37–40. AHMP, č. 535, fol. 103rv (nové číslování tužkou 125rv); vydal TEIGE 1899, s. 436–437.



tvarosloví

167

4.3.1.1.5.2 Feminina 4.3.1.1.5.2.1

a-kmeny595

A-kmenová feminina vykazují v naší bázi stejné deklinační paradigma, jaké je v současné češtině (o kolísání vokalické kvantity srov. 4.2.2.3.1.1.2). Řadí se do ní i některá substantiva, která v pozdějším období přešla k měkkému (ja-kmenovému) skloňování. Jedná se zejména o přejatá substantiva zakončená na -la,596 např. kapla nebo řehola (Kapla betlémská KronDvě1585, Q2r), v Gsg. zakončení -y (kaplanem kaply KronDvě1585, *H4v; řeholy sv. Jana Jerozolimitánského KronDvě1585, *I2v), v Lsg. -e (v kaple sv. Sixta KronSvět1584, Lll3r; KalHist2-1590, 416/Ll4v bis r), v Npl. -y (žebravé řeholy a řády KronDvě1585, Q2v). V textech se vyskytuje přejatý výraz historia (vytištěný novogotickým písmem jako domácí slovo), srov. historia svatá Hospodář1587, *5v; celá historia MolSol1593, *4v. V dalších pádech se však prokazuje, že lexém přechází k skloňování měkkému (v přeložení […] té historie HistCírk1594, A6r; mnohé historie a spisy PolHist1584, Rr6v; utěšenými historiemi Itiner1592, *4v).

4.3.1.1.5.2.2 ja-kmeny597 Rovněž ženské ja-kmeny nevykazují na konci 16. století žádný výrazný pohyb v paradigmatu a jeho stav je obdobný stavu v dnešním jazyce. Na rozdíl od současné češtiny k tomuto typu dle Veleslavína patří některá přejatá feminina na -le (-la), která dnes ohýbáme podle vzoru žena, tedy podle tvrdého skloňování, např. bule (Kápě kardinalova a bule KronDvě1585, Cc3r; připomenouti zlaté bule t., *C1v; té zlaté buli t., *C1v) nebo název řeky Visle, dnes Visla (Slavi od řeky Visle KronDvě1585, *F3v; Slavi aneb Vindi, kteříž při řece Visli v Prusích bydleli t., *F4v). O řazení posledně uvedeného propria k měkkému i tvrdému skloňování svědčí doklady z prvního a ještě lépe z posledního Veleslavínova slovníku: Visla řeka, teče skrze Polsko a u Gdánska do moře upadá Dict1579, Aaaaaa1r; Visla, Visle – Vistula, Visula, Isula in Polonia NomQ1598, V5v. – K tomuto deklinačnímu typu patří také feminina původně zakončená v Nsg. na -yni, později -yně, např. mistryně a pravidlo života KalHist1-1578, *5v; Němkyně KronDvě1585, *G4r; mezkyně NomQ1598, F7r; o ctnostech dobré a pobožné hospodyni náležitých Abeceda1585, A2v; za správci a gubernatorkyni KronSvět1584, Kkk2r; hospodáři a hospodyně […] mají KoldínPráva1579, Rr4v; za mocnou hospodyni t., Tt1v; s blízkou krevní přítelkyní NomQ1598, I2v ad. 595 596 597

LAMPRECHT et al. 1986, s. 155–156; KOSEK 2014a, s. 55. GEBAUER 1960, s. 188–189. LAMPRECHT et al. 1986, s. 156–159; KOSEK 2014a, s. 57–62.


168

čeština daniela adama z veleslavína

Veleslavínův jazykový materiál dokumentuje několik ja-kmenových substantiv, u nichž došlo v Nsg. (a také v Asg.) v historické době k odpadnutí koncové samohlásky -e/-ě.598 Ještě s původním zakončením Veleslavín dokládá lexém věže (věže rourní shořela KalHist2-1590, Mm3r), mříže (Mříže, mřížka NomQ1598, R1v), kratochvile (t., H6r), šíje (t., 5v), saně (veliká a hrozná saně KronSvět1584, Lll4v) aj. Naopak bez koncové samohlásky jsme zachytili např. výraz stráž (NomQ1598, M8v), postel (t., R3r), poušť (t., B5v), nesnáz KalHist2-1590, Uu5r aj.). Materiálová báze často dokládá výraz obec, přičemž původní lexikální forma obce se nevyskytuje vůbec: Obec, co jest? KoldínPráva1579, Tt6r; dluhův na obec neuvozujte t., Ss1v; spravovati může obec aneb město PolHist1584, *A2r; obcem větší platnost přináší t., *A2v; v obcech t., *A3r; obec vratislavská KronDvě1585, *C3v; Konšelé pražští od obce jímáni t., Oo3r; Obecný lid, obec NomQ1598, I6v ad. V ja-kmenovém paradigmatu věnujeme pozornost koncovkám Gpl., který původně vykazoval nulové zakončení, avšak postupně přebíral koncovku -í z jiných paradigmat. Veleslavín ve svých textech tento novotvar dokládá jako výhradní zakončení, např. Nesmrtedlnost duší lidských KronDvě1585, A1v; neduhům duší naších MolSol1593, *6v; do cedulí řezaných Hospodář1587, H8r; práva dvanácti desk aneb tabulí Pravidlo1587, *2r; poodložil jsem na stranu jiných prací Itiner1592, *5v; z cizích zemí KalHist1-1578, *3r aj. Nudožerský eviduje nulové zakončení jen u substantiv na -le a -ce (s výjimkou Gpl. ovec/ovcí a obcí) a u dalších předpokládá zakončení na -í.599 V Dpl. a Lpl. se vedle původních koncovek -ím a -ích (záhubu královstvím i zemím KronDvě1585, *A3v; Po cestách, silnicích t., *A4v; v cizích zemích t., *B1r; po ulicích t., *C3v; po Hromnicích KalHist2-1590, G2v; na vinicích, chmelnicích t., Bb5r) po hláskách sykavkové povahy vyskytují koncovky (původně i-kmenové) -em a -ech (rač pracem a jednáním PolHist1584, *A5v; v počestných pracech t., Z3v; po mnohých ulicech KronDvě1585, S1v; po všech řekách a silnicech KalHist2-1590, Ll3r; na gruntech, dědinách, rolích, lukách, pastvách, vinicech Hospodář1587, *4r; v mezech mírnosti KronTur1594, I/*5r). Benedikt z Nudožer uvádí jako jediné zakončení Dpl. -em, v Lpl. však -ech pouze připouští jako možnost vedle v paradigmatu uvedené koncovky -ích.600

598 599 600

GEBAUER 1960, s. 203–204; J. Blahoslav doporučuje v nepřímých pádech zakončení bez koncového vokálu, srov. vylil na zem (BLAHOSLAV et al. 1991, s. 273). BENEDIKT Z NUDOŽER – SMITH 1999, s. 18. BENEDIKT Z NUDOŽER – SMITH 1999, s. 17–18.


169

tvarosloví

4.3.1.1.5.2.3 ьja-kmeny601 V Nsg. a dalších pádech lexému paní se vyskytuje vedle původní koncovky -í (paní udatná KronSvět1584, Iii2r) také -i zkrácené (urozená paní, pani mně laskavě a dobrotivě příznivá MolSol1593, *7r; Urozené paní, pani Magdaleně Zilvarové t., *2r). Podle tohoto deklinačního typu se skloňuje také kolektivum bratří 602 (Bratří zabitého KoldínPráva1579, Pp4r; jiných panův bratří Trčkův KalHist2-1590, Q5r; panům bratřím vlastním Štít1591, *A2r; jiné bratří své mladší KronSvět1584, *A4r) a kněží (Kněží táborští KronDvě1585, Cc3r; Duchovních lidí a kněží povinnost KoldínPráva1579, Qq6v; Kněžím nenáleží se v věci světské plesti t., Ss1r; kanovníky a kněží z města vyhnal KronDvě1585, *D1r; Zle s kněžími nakládali t., U1v; o kněžích KalHist2-1590, A5r). Dále se k původním ьja-kmenům řadí přejatá apelativa (např. původně latinské výrazy na -ia, -io),603 kterých nalézáme u Veleslavína mnoho, např. intimací (Intimací, patent NomQ1598, K5r; skrz obzvláštní intimací ­KalHist2-1590, Kk2r), spekulací (v té naší společní spekulací Vypsání1592, A2r), procesí (Obecné modlitby, litanie, procesí po kostelích NomQ1598, A5r; kacířům s procesí těla Božího nositi nedopouštěli KronDvě1585, S1r), apelací (K apelací přeslyšení kdo by státi zanedbal KoldínPráva1579, Pp1v; při apelacích KalHist2-1590, F4r; praesident nad apelacími t., Ddd3v), cirkumstancí (za příčinou […] jiných cirkumstancí PolHist1584, *A3r; v cirkumstancích t., *A3v), suplikací (suplikací, žádost v spis uvedená NomT1586, A1r; přijímal suplikací KronSvět1584, Kkk3v), kvitancí (Kvitancí, propuštění z dluhu NomQ1598, K7r), dedikací (s novou dedikací KronDvě1585, *D4r), legací (v legacích KronDvě1585, Qq3r). Vzhledem k profesi a zálibám Veleslavínovým nepřekvapí častý výskyt lexému historí (též historia, srov. 4.3.1.1.5.2.1.), který se později vyskytuje v lexikální formě historie. V některých pádech je komplikované rozhodnout, zda je v textu vytištěn např. Gpl. historí, nebo historií či Lpl. historích, nebo historiích. Vodítkem pro interpretaci je nám způsob tisku dlouhého í v konkrétním tisku.604 V 70. a 80. letech převládal ve Veleslavínově (resp. Melantrichově) dílně tisk ligatury <ij>, tehdy tedy přepisujeme lexém s -í (tuto knížku, kterouž jsem pro sprostný obecný lid z mnohých historí sebral KalHist1-1578, *4r; z mnohých hodnověrných historí PolHist1584, *A4v; v historích českých se obírati ráčíte KronDvě1585, *H4r aj.). V devadesátých letech, kdy tiskne pro hlásku í většinově grafém <j>, přepisujeme ligaturu <ij> jako ii či ií (Nacházím v historiích Itiner1592, *3v; sv. Lukáš v historii své t., *5v; kroniku aneb historii církevní HistCírk1594, A6r; historií a kronik světa zhola nepovědomý KronTur1594, II/*3r). – K tomuto deklinačnímu typu se řadí též 601 602 603 604

LAMPRECHT et al. 1986, s. 159–161; KOSEK 2014a, s. 63–65. GEBAUER 1960, s. 241–244. GEBAUER 1960, s. 249–250; též BIDLO 1894, s. 450–451. Srov. též VYKYPĚLOVÁ 2013b, s. 232–233.


čeština daniela adama z veleslavína

170

lexém buchalterie (Matyáš Junek z Roklína […], pisař v buchalterii KalHist2-1590, Qq2v) a dále značné množství proprií (Kunrad v Apulí umřel KronDvě1585, L2r; do Hišpanie KalHist2-1590, Ll2v; ve Vlaších, Frenkreichu, Hišpanii t., Vv4r aj.).

4.3.1.1.5.2.4 i-kmeny605 V Nsg. a Asg. je doloženo tvrdé zakončení606 (pamět naší tvrdí KalHist1-1578, *6v; na helmě perut PolHist1584, Z3r; čeled Hospodář1587, *5r; pout Itiner1592, *4r; KronTur1594, I/*3r; odpověd Vypsání1592, A3r; zápověd KronTur1594, I/*4v; zed KronDvě1585, *I1v; v obět MolSol1593, *5r aj.). V ostatních pádech jsou doložena náležitá zakončení podle i-kmenů, např. Gpl. -í (husí nejídají SalVerše1587, Q3r; do LXX domů, dvorů a chalupí shořelo KalHist2-1590, X3v), Dpl. -em (k slávě a rozkošem PolHist1584, Z1r; proti přípovědem KronTur1594, II/*5v; proti všelijakým neduhům a nemocem Apatéka1595, A6r), Lpl. -ech (v myslech PolHist1584, *A4v; o smrtech a pohřbích KronDvě1585, *D2v), Ipl. -mi (nemocmi SalVerše1587, O3r; Tabule1588, A3v).

4.3.1.1.5.2.5

Souhláskové kmeny (r-kmeny)607

Feminina původních souhláskových kmenů, která jsme zachytili v materiálové bázi, nevykazují žádné odchylky od očekávaného stavu. Výjimkou je tvar Nsg. původního r-kmenového výrazu máti, který je doložen jen s koncovkou -ě podle ja-kmenů (paní mátě AugMan1583, A5r; Macecha, nová mátě NomQ1598, H8r). V ostatních pádech se vyskytují náležité tvary s rozšířeným kmenem: Dílové […] na máteř připadají K ­ oldínPráva1579, Qq4r; pro památku paní mateře AugMan1583, A6v; k mateři KronDvě1585, *A3v; příbuzenství po mateři NomQ1598, H7v.

4.3.1.1.5.2.6 Typ píseň V pasáži o ohýbání feminin nepracujeme s ahistorickým deklinačním typem („vzorem“) píseň,608 neboť z diachronního hlediska se dle našeho názoru nejedná o samostatný deklinační typ, nýbrž o proces interference mezi jednotlivými deklinačními typy, v tomto případě mezi i-kmenovou a ja-kmenovou deklinací.

605 606 607 608

LAMPRECHT et al. 1986, s. 161–163; KOSEK 2014a, s. 67–71. Též BIDLO 1894, s. 452. LAMPRECHT et al. 1986, s. 171; KOSEK 2014a, s. 80–81. KOSEK 2014a, s. 72–73.


221

4.4.1.5.1

slovní zásoba a slovotvorba

Frazeologismy v Dictionariu linguae Latinae

Veleslavín ve své latinsky psané předmluvě píše, že doplňování češtiny do slovníku pro něho bylo obtížné, mimo jiné i pro nedostatek děl věnovaných češtině; citujme opět v českém překladu Marie Kyralové: snad by se leckterá slova mohla vyložit správněji, pokud by byly příklady z minulosti, které by objasnily slovní zásobu, zvláštnosti, jemnosti a ostatní krásy českého jazyka.725 S výsledkem své práce tak není zcela spokojen: abych nic nepředstíral, na mnoha místech ani mne samého české překlady latinských výrazů neuspokojují […], ale při nedostatku lepších bylo třeba užít těch, které se momentálně nezdály úplně nejhorší.726 Při průzkumu Veleslavínových frazeologismů, jak je obsahuje Dictionarium,727 jsme sledovali vazbu na Faberův slovník podle lipského vydání z roku 1696.728 Mimo jiné nás zajímalo, zda Veleslavín přistupoval k překladům do češtiny jen tam, kde Faberův slovník uvádí německé ekvivalenty. V některých případech Veleslavín pouze překládá latinský frazém a lze odhadovat, že ten se v češtině obecně neužíval (například Začnouc od Romula za Inde usque a Romulo Dict1579, A1v). V případech, kdy Veleslavín užívá českého frazému, u něhož předpokládáme vyšší frekvenci v českém jazyce, dohledáváme frazém v reprezentativních sbírkách českých přísloví; za stejný frazém považujeme i ten, který se nemusí shodovat s Veleslavínovým zněním zcela a který vykazuje například hláskové či tvarové odchylky. V závorkách uvádíme latinskou verzi z Veleslavínova slovníku uvedenou hlavním slovníkovým heslem, pod nímž je frazeologismus zahnízdován, včetně jména autora latinského citátu, je-li uvedeno. Pokud je k dispozici, citujeme také německý ekvivalent podle slovníku Basilia Fabera.729 Předpokládáme, že uvedené frazeologismy jsou dostatečně srozumitelné i dnešnímu čtenáři, proto nedodáváme výklad významu.

4.4.1.5.1.1  Přísloví s českým frazeologickým ekvivalentem jinde nezachyceným730 Staré přísloví jest: Že hlad a meškání k hněvu popouzí (Adagium: Vetus est adagium: Fames et mora bilem in nasum conciunt.) Dict1579, B2v 725 726 727 728 729 730

BOHATCOVÁ 2005, s. 219. BOHATCOVÁ 2005, s. 220. Srov. též NOVÁK 1885, s. 338–339, s výčtem některých přísloví z Dict1579 a jejich latinských ekvivalentů. FABER 1696. Latinu, případně němčinu, citujeme ze zdrojových slovníků dle uzuálních zvyklostí přepisu humanistické latiny a němčiny a respektujeme podobu užitou ve starých tiscích. Ve výše uvedených příručkách jsme frazeologismus nenalezli, což však neznamená, že v češtině ne­ existoval.


222

čeština daniela adama z veleslavína

Zdaliž nevíš, že páni daleko sáhají? (An: An nescis longas regibus esse manus? Weistu nicht, dass grosse herren weit greiffen?) Dict1579, F2r Starého práva, nových krmí užívej (Antiquus: Legibus utere antiquis, obsoniis autem recentibus. Alte gesetz und frische kost die besten.) Dict1579, G2r Lépe jest psa zdrážditi nežli babu (Anus: Multo deterius irritare anum quam canem731 – Menander.) Dict1579, G2v Dva zajice pojednu štváti732 (Aper: Apros duos uno saltu capere – Plautus. Zween hasen aus einem busch jagen.) Dict1579, G3r Slzy rychle usychají, zvláště v cizím neštěstí (Areo: Cito arescit lacryma praesertim in alienis malis. Die thränen vertrocknen bald.) Dict1579, H3v Značínal jsem všecky sudy (Linio: Relevi dolia omnia – Terentius.) Dict1579, Fff2v Víno jest lstivý zápasník, protože nejprv nohy podráží (Luctor: Vinum dolosum vocat luctatorem733– Plautus.) Dict1579, Ggg2r Proti slunci svíčku rozsvítiti (Lumen: In clarissimum solem mortale lumen inferre – Quintilius.) Dict1579, Ggg3v (srov. parafrázi by kdo za potřebné uznával, aby v bíledni o polednách, když slunce nejjasněji svítí, svíčka v poli rozsvícena byla AugMan1583, A6r) Kam mne mé nohy (aneb oči) ponesou (Pes: Quocunque pedes ferent – Cicero. Wohin mich die füsse tragen.) Dict1579, Cccc4r Vůl rohy trká (Peto: Bos cornu petit – Vergilius. Der ochse stösst.) Dict1579, Dddd1v Blázní nebývají moudří, leč s svou škodou. Blázen sobě neusrozumí, leč kyjem zbit bude (Phrygia: Phryx plagis emendatur – Cicero. Phryges narren werden mit schaden klug.) Dict1579, Dddd4v Když ryba čerstvá není, za nic nestojí. A když host nejmilejší jest, tehdáž má odjíti preč (Piscis: Piscis nequam est, nisi recens – Plautus.) Dict1579, Eeee3r Mezi slepými šilhavý králem býti může (Strabo: Inter caecos strabo rex est vel regnat strabus) Dict1579, Eeeee3v

4.4.1.5.1.2  Přísloví s českým frazeologickým ekvivalentem zachyceným i v jiných zdrojích Když se páni svadí, musejí sedláci vlasuov nastaviti (Achaia: Quicquid delirant reges, plectuntur Achivi – Horatius. Wenn die Herren einander rauffen wollen, müssen die Bauren die Haar darleihen.) Dict1579, A4r; Čer 54; Kom 84, 1796; Kom 731 732 733

Ve vydání FABER 1696, sl. 166 stojí: Multo deterius est irritare canem quam anum. Srov. BITTNEROVÁ – SCHINDLER 1997, s. 68. FABER 1696, sl. 1291 pokračuje: quia pedes captat primum; o redukování textu z předlohových slovníků, konkrétně z NomT1586, srov. KOUPIL 2019, s. 63–64.


223

slovní zásoba a slovotvorba

101, 2211; Flajš 2, 91; 2, 770. – Toto přísloví jsme v Dictionariu našli v mírných obměnách třikrát, ještě v znění Když se páni rvou, poddaní vlasův pujčiti musejí Dict1579, Fff3r a Když se páni rvou, sedláci vlasuov půjčiti musejí Dict1579, Ffff1v. Posledně uvedenému frazému předchází výklad významu: Když se velicí páni svadí, poddaní v tom nejvíce utrpí Cizí chléb rohy má (Alienus: Viden otium et cibus quid faciat alienus – Terentinus.) Dict1579, E1r; Kom 67, 1376; Flajš 1, 389 Velikých ptákuov pod pomeč nelapají (Allegoria: Rete accipitri non tenditur neque miluio – Terentius.) Dict1579, E1v; Kom 51, 985 Kdo vysokých věcí žádá, ten svého neštěstí hledá (Altus: Qui quaerit alta, is malum videtur quaerere – Plautus. Wer nach hohen dingen trachtet, der trachtet nach seinen schaden und unglück.) Dict1579, E2v; Kom 84, 1811 Šturmuje ne k zámku, ale k měšci (Arca: Non in arcem, verum in arcam faciet impetum – Plautus.) Dict1579, H2r; Flajš 1, 903 Když u souseduov hoří, odstav svého (Ardeo: Res tua tunc agitur, paries cum proximus ardet – Horatius. Wenn deines nachbars hauss brennet, so gilt es dir auch mit.) Dict1579, H3r; Srn 4; Kom 6, 72; Flajš 2, 553 Stříbrnými kulkami stříleti, to jest pocty a dary dávati (Argentum: Argenteis hastis pugnare – Ovidius. Mit silbern büchsen schiessen.) Dict1579, H4r; Flajš 2, 539 Chtěje dymu ujíti, upadl jsem do ohně. Chtěje se kyji vyhnúti, trefil jsem na palici. (Fumus: Fumum vitans in ignem incidi. Ich will dem regen entlauffen und falle in das wasser.) Dict1579, Rr1r; Čer 63; Flajš 2, 85 Čím dále, tím hůře (Gravis: Malum in dies ingravescit – Cicero. Das unglück wird täglich grösser.) Dict1579, Tt4v; Srn 189; Kom 94, 2080 (oba Čím dále, vždy hůř, jakž ona baba řekla) Mnoho psuov, zaječí smrt (Hercules: Ne Hercules quidem contra duos. Viel hunde sind des hasen tod.) Dict1579, Xx2v; Čer 67; Kom 50, 952; Flajš 2, 843 Čim hrnec posprvu navře, tím potom dlouho zapáchá (Imbuo: Quo semel est imbuta, recens servabit odorem – Horatius.) Dict1579, Zz4v; Čer 25; Srn 111 (Hrnček čím zanovu navře, tim zapachá, dokud ho stává); Kom 53, 1037; Flajš 1, 349 (již staročeské)734 V témž blátě vězíme (Iugum: Ego et tu idem trahimus iugum.) Dict1579, Bbb2v; Flajš 1, 18 Abecedou usta propláknúti (Limen: A limine disciplinas salutare, Seneca dixit, pro leviter degustare. Schlecht, wenig studieren.) Dict1579, Fff1v;735 Flajš 1, 1; 2, 716 734 735

Srov. ČERNÁ – STLUKA 2005, s. 105. Obrat obsahuje už náměšťská mluvnice (OPTÁT – KOUPIL 2019, s. 37).


224

čeština daniela adama z veleslavína

Jazyk za zuby míti (Lingua: Linguam continere, cohibere. Die zunge im zaum halten.) Dict1579, Fff2r; Srn 86; Kom 35, 656 (oba Dobře jazyk za zuby míti); Flajš 2, 433. Podobně Dict1579, Kkkkk1r (Tempero: Temperare linguae) My o vlku a on za humny (Lupus: Lupus in fabula – Terentinus, Cicero.) Dict1579, Ggg4v; Srn 18 (Vlka míní a vlk za humny); Kom 24, 423; Flajš 2, 787 (již staročeské) Co naseješ, to budeš žíti. Jaká zásluha, taková záplata (Meto: Ut sementem seceris, ita et metes – Cicero. Wie du säest, so wirst du auch erndten.) Dict1579, Mmm1v; Kom 46, 878; Flajš 2, 430; 2, 850 Kuře učí slepici (Minerva: Sus Minervam subaudi docet vel monet – Cicero.) Dict1579, Mmm3v; Flajš 1, 707 Kozly dojiti (Mulgeo: Mulgere hircos – Vergilius.) Dict1579, Ooo4v; Čer 63; Srn 18 (oba Tvrd kozel dojiti); Kom 25, 447 (Tvrd kozel dojit) Do lesa dříví nositi a do řeky vodu (Noctua: Noctuas (non ululas) Athenas subaudi mittere. Cicero. Wasser in einen brunnen tragen.) Dict1579, Rrr4r; Srn 117 (Do lesa dříví nevoz a do moře vody nenos); Kom 12, 207 (Dříví do lesa, vody do moře); Flajš 1, 175. Podobně – Vodu do řeky aneb dříví do lesa nositi. (Rivus: Rivum fluvio inducere – Cicero. Wasser in der brunnen tragen.) Dict1579, Pppp2r; Flajš 1, 175 Bližší košile nežli sukně (Palla: Tunica pallio propior est – Plautus. Das hembde ist mir näher als der rock.) Dict1579, Yyy3v; Čer 34; Srn 53; Kom 62, 1267 (Bližší košile než kabát); Flajš 1, 599 (již staročeské). Podobně Dict1579, Hhhhh1r (Sura genu propius), Dict1579, Qqqqq3v (Tunica pallio propior). V rozšířené verzi Já jsem sobě nejblížší přítel. Blížší košile než sukně (Prope: Proximus egomet sum mihi. Das hemde ist mir näher als der rock.) Dict1579, Kkkk1v736 Klín klínem vyraziti (Paxillus: Paxillum paxillo pellere.) Dict1579, Bbbb1v; Čer 42; Srn 165; Kom 65, 1323; Flajš 1, 512 (již staročeské) Lépe jest časně se opatřiti nežli pozdě bycha honiti (Poenitet: Melior est providentia poenitentia.) Dict1579, Ffff4r; Čer 32; Srn 15, 85; Kom 50, 963; Flajš 1, 59 (již staročeské)737 Starý papoušek nenaučí se mluviti (Psittacus: Psittacus senex ferulam negligit – Plinius. Ein alter papagey lernt nicht sprechen.) Dict1579, Kkkk3v; Flajš 2, 100 736 737

Podle F. Čermáka (ČERMÁK 2013, s. 133) patří v dnešní češtině mezi sty nejfrekventovanějšími příslovími přísloví Bližší košile než kabát na 34. místo. Pozdě bycha honit zastává v Čermákově soupise 18. místo mezi stovkou nejužívanějších přísloví (ČERMÁK 2013, s. 132).


225

slovní zásoba a slovotvorba

Jací páni, takoví poddaní. Jaký farář, taková osádka (Qualis: Plato dixit: Quales in Republica principes sunt, tales reliqui solent esse cives.)738 Dict1579, Mmmm1r; Flajš 1, 209 (již staročeské); 2, 87 Strachem vlasy zhůru vstávaly (Rego: Arrectaeque horrore comae – Vergilius. Die haar stunden mir zu berg.) Dict1579, Oooo1r; Flajš 2, 769 Z lejna muškát udělati (Rivus: Flumina e rivo facere). Veleslavín v Dictionariu doplňuje: proverbiale est, simile illi Ex musca elephantem facere – Ovidius. Aus einem füncklein ein gross feuer machen.) Dict1579, Pppp2r; Čer 80 (Rád by z ona739 muškát udělal); Srn 125; Kom 82, 1768 (Udělá z lejna muškát); Flajš 1, 1055 Mezi nákovadlím a perlíkem vězeti (Sacer: Inter sacrum et saxum stare – Plautus. Zwischen thür und angel stecken.) Dict1579, Qqqq3v; Kom 64, 1303 (Byl sem mezi kladivem a nákovadlím); Flajš 1, 500 Pes psu blechy vybírá (Scabo: Mutuum muli scabunt.) Dict1579, Ssss3r; Srn 47, 108; Kom 28, 523; Flajš 2, 139 Oko za oko, zub za zub etc. (Sub Talio. Hand um hand, aug um aug.) Dict1579, Iiiii1r; Kom 32, 588 (Zub za zub); Flajš 2, 37740 Nevejskej, ještěs nepřeskočil. Nevíš, co večer zlého přinese (Vesper: Nescis, quid vesper serus vehat – Livius. Einen schönen tag soll man auff den abent loben.) Dict1579, Xxxxx3v; Čer 73 (Nevejskej, ještěs nevyhrál); Srn 48, 112, 121 (Nevejskej, daleko ještě do večera); Kom 88, 1925; Flajš 2, 267; 2, 739 Rybník, moře vypáliti. Sníh v peci sušiti (Uro: Exurere mare.) Dict1579, Dddddd1v; Čer 90; Flajš 2, 403; 2, 485 Lišku liškou uhoniti (Vulpes: Vulpinari cum vulpe vel adversus vulpem.) Dict1579, Eeeeee1v; Flajš 2, 804 Z tohoto přehledu vyplývá, že Veleslavín nepřekládá jen německé ekvivalenty latinských obratů, nýbrž klade české frazémy i na mnohá jiná místa. Výjimečně jsou doloženy opakující se frazémy u různých hesel, případně Veleslavín uvádí u jednoho hesla více než jeden odpovídající frazém.

738 739 740

FABER 1696, sl. 1871: Qualescunque summi civitatis viri sunt, talis est civitas. Patrně eufemismus za z hovna nebo chybný opis předlohy. Podle F. Čermáka (ČERMÁK 2013, s. 132) je v současném jazyce přísloví Oko za oko, zub za zub třetí nejfrekventovanější.



4.6 Styl K popisu a hodnocení Veleslavínova stylu využijeme téměř výhradně soubor předmluv k jeho dílům, neboť předmluvy jsou mimo jiné pro svou kompaktnost nejvýhodnějším zdrojem a specifické stylové rysy se na textu specifického žánru nejvýrazněji projeví. Některé další zdroje, například slovníky, marginální přípisky či rejstříky, nejsou pro stylistický výzkum vhodné.

4.6.1

Veleslavínovy předmluvy ve vztahu k stylotvorným faktorům

Málokterá lingvistická oblast nabízí takové množství přístupů k jazykové materii, jako je stylistika. Na jazykový styl je možné nahlížet z různých úhlů, podle toho, který stylotvorný faktor (činitel) budeme považovat za směrodatný či nejvýraznější. Styl můžeme hodnotit z hlediska vertikálního členění (styl vysoký, střední, nízký),837 které je pokračováním antického nahlížení na dílo nejen vzhledem k užití výrazových prostředků, ale také vzhledem k jeho prestiži. V moderní české lingvistice převažuje členění na styly funkční, které jsou definovány na základě komunikačních oblastí. Funkční styly úzce souvisí i se styly určenými na základě žánru. Z hlediska původce můžeme definovat styl individuální (autorský). Zohlednit lze i členění vzhledem ke kvantitativnímu zastoupení stylotvorných činitelů, resp. k průstupu několika stylů různých kategorií ve výsledném textu; výsledkem je styl komplexní, jehož opakem je styl simplexní.

4.6.2

Začlenění stylu Veleslavínových předmluv do klasifikace stylů

Pokud chceme zařadit styl Veleslavínových předmluv do výše nastíněných kategorií, musíme konstatovat, že na výsledném jazykovém ztvárnění se podílejí zejména tyto stylotvorné faktory: jedná se o texty fixované písmem, určené pro veřejnost, které vytvořil individuální tvůrce838 (z výzkumu však nevyřazujeme předmluvy, které Daniel Adam sepsal se spolupracovníkem, například s Janem Kocínem z Kocinétu). Tyto texty z hlediska žánru definujeme jako předmluvy, v nichž můžeme rozlišit část s dedikací a část s vlastní předmluvou k uživateli textu/knihy (srov. 2.3). Z pohledu literárního (resp. úžeji knihopisného) se jedná o paratexty, rámcové součásti textu (resp. knihy). Veleslavínovy předmluvy se váží zejména ke knihám historickým (Kalendář historický KalHist1-1578, 837 838

HAUSENBLAS 1973. ČECHOVÁ et al. 2008, s. 285.


290

čeština daniela adama z veleslavína

KalHist2-1590, Kroniky dvě KronDvě1585, Kronika světa KronSvět1584, Kronika mozkevská KronMoz1590, Kronika turecká KronTur1594 ad.), náboženským (Pravidlo křesťanského života Pravidlo1587, Mollerova Soliloquia MolSol1593, Augustinovo Manuale AugMan1583 ad.), správním (Politia historica PolHist1584, Čelední ďábel ČelĎáb1586, Hospodář Hospodář1587 ad.) a obecně naukovým (Apatéka domácí Apatéka1595, Herbář Herbář1596 ad.), přičemž tyto čtyři skupiny se prolínají a dílo označené s ohledem na hlavní téma primárně jako historické v sobě obsahuje i tematiku náboženskou, správní atp. Obecně lze říci, že právě historické knihy jsou uvedeny nejpropracovanějšími a stylově nejvytříbenějšími předmluvami; mimořádně zdařilé jsou též předmluvy k dílům Itinerarium Sacrae Scripturae a Vypsání města Jeruzaléma (Itiner1592, Vypsání1592). Tyto dvě knihy v sobě snoubí charakter cestopisu a náboženské literatury a jsou po tiskařské stránce precizně, reprezentativně a jistě též velmi nákladně vyvedeny, proto i předmluvy k nim dosahují vysoké stylistické hodnoty. Hned tři předmluvy obsahuje objemný svazek Politia historica,839 jemuž Veleslavín přikládal velký význam a knihy i textu si velmi cenil. Opačný pól zastávají pak předmluvy, které jsou stručné a obsahují zejména informace o vydání knihy, o úpravách textu a jazyka atd. Ty mají za úkol zejména informovat čtenáře o díle, upozornit ho na okolnosti vydání knihy či jejího zpracování. Veleslavín v předmluvách mimo jiné povšechně nastoluje téma knihy, obecný problém, jemuž se kniha věnuje. Snaží se při tom o jasnou a srozumitelnou argumentaci, aniž by však čtenáři nutil svůj pohled na řešení problému. Vybízí čtenáře k spolupráci, navádí ho příklady a paralelami k přemýšlení o tématu a k hledání vlastního názoru. Předmluvy koncipuje tak, aby byly nejen přesvědčivé a srozumitelné, ale také zajímavé, aby čtenář udržel při četbě pozornost a obohatil se nejen po stránce vědomostní, ale též po stránce kultivace mateřského jazyka. V menší, ale patrné míře vnáší do textu svou osobnost – vyjadřuje se o vlastní práci a svém přičinění k tomu, aby kniha mohla vzniknout. Ne­ opomíná uvést ty, kteří mu byli při práci nápomocni, ať již radou, či materiální podporou. Pokud sledujeme komunikační funkce (záměry), které mohou být v předmluvě plněny, jedná se zejména o funkci informační, persvazivní a estetickou. Těmto funkcím pak odpovídá styl smíšeného charakteru, který v sobě obsahuje několik různě ostře definovaných funkčních stylů, například odborný (výkladový), řečnický nebo epistolární. Jednotlivé Veleslavínovy předmluvy nejsou v míře, s níž můžeme výsledný styl spojit s daným funkčním stylem, shodné. Výběr stylu je podmíněn tématem a obsahem knihy, k němuž se předmluva váže, a také tím, komu především je kniha určena, jaký má reprezentativní potenciál. Lze však obecně postulovat, že většina Veleslavínových předmluv, ač se jedná o texty fixované písmem, má z hlediska výběru a uspořádání stylotvorných prostředků nejblíže k stylu řečnickému; proto použijeme aspekty vztahující se k řečnickému stylu 839

Téměř 800 stran formátu 2o.


291

styl

jako hlavní východisko pro popis stylu Veleslavínových předmluv. Nevycházíme však od teorie k realizaci a nesnažíme se vyhledávat jednotlivé rétorikou definované stylotvorné prostředky v materiálové bázi, nýbrž postupujeme opačným směrem a signifikantní stylotvorné prostředky v předmluvách seskupujeme pod označení, které jim lze přiřadit, nehledě přitom na příslušnost takového označení ke konkrétní striktně definované teorii. Řečnický styl840 právě svým komplexním charakterem,841 který je svými stylotvornými prostředky i komunikační funkcí ve spojení s jinými funkčními styly, je vhodným postupem při genezi i stylové interpretaci většiny Veleslavínových předmluv. Z pohledu současné stylistiky ho se stylem odborným pojí například argumentace (odkazy na další texty) nebo snaha o srozumitelnost (užívání synonym, výklady cizích výrazů, opisy významu, přirovnání, členění textu); se stylem uměleckým snaha o ozvláštnění textu (obrazná pojmenování, rčení a přísloví, paralelismus); se stylem běžně dorozumívacím snaha o přesvědčivost a navázání kontaktu se čtenářem (oslovení, rozloučení, osobní pasáže) atp. Výsledný text má být – řečeno slovy M. Krčmové – jasný, srozumitelný, přiměřený situaci, působivý a účinný, působící jak na intelekt posluchače, tak na jeho city.842 Hlavním požadavkem na rétorický výstup, který se vine od antických počátků až do moderní doby, je uměřenost, přiměřenost, rovnováha mezi působivou formou, přesvědčujícím přístupem a schopností správně a srozumitelně podat obsah čtenáři, tj. například ciceronský princip decoru.843 To vše je plněno užitím a organizací stylotvorných prostředků, kterým se budeme věnovat podrobněji. Znalost rétorických postupů Daniel Adam z Veleslavína jistě měl – získal ji nejen studiem, ale především praxí, a to jak během svého působení na univerzitě, tak později při své tiskařské (a organizační a organizátorské, překladatelské, redakční a korektorské) práci, při níž se bezpochyby setkával s literaturou, kterou můžeme označit jako hodnotnou. Měl k dispozici i tištěné teoretické příručky – jmenujme zejména práci De rhetorica libri tres od Philippa Melanchthona844 (poprvé vydanou v roce 1519), nicméně předpokládáme, že spíše než teoretických předpisů se Veleslavín držel svého povědomí, formovaného na základě znalostí dobové i klasické literární produkce a na základě pedagogických a vydavatelských zkušeností. Nelze nepřipomenout, že magisterskou hodnost obdržel Veleslavín po obhajobě teze o prospěšnosti filozofických studií a řečnictví pro společnost (An philosophiae studia cum eloquentia coniuncta reipublicae non modo utilia, sed etiam necessaria sint? – srov. kap. 1). 840 841 842 843 844

KRAUS 2016b, s. 1582–1583. KŘÍSTEK 2016, s. 1773–1775. ČECHOVÁ et al. 2008, s. 287. KRAUS 2011, s. 59, 133–134 ad. Basilejské vydání z roku 1519 následovala mnohá další. O významu Melanchthonových spisů pro humanistickou kulturu Evropy i Čech srov. KRAUS 2011, s. 132–134.


292

čeština daniela adama z veleslavína

S řečnickým stylem, resp. řečnictvím obecně, se úzce stýká vertikální členění stylů na vysoký, střední a nízký, které bylo v humanistickém období stále dosti živé.845 Dále ukážeme, že Veleslavínův způsob výběru jazykových prostředků a výstavba textu obecně jsou velmi nápadité a vzniká tak jazykově kultivovaný a vytříbený text, který můžeme označit jako text vysokého či alespoň středního stylu. Propracovaná forma však vesměs (až na výjimky týkající se slovosledu a větné skladby, srov. 4.5.1, 4.5.2) neztěžuje porozumění tomuto textu. Tak je dosažen vhodný poměr mezi jazykovým ztvárněním textu a jeho jasnou interpretací.

4.6.3

Horizontální členění Veleslavínových předmluv

Z hlediska horizontální výstavby textu se předmluvy846 (zvláště dedikační listy, srov. 2.3) dělí na části okrajové (úvodní, závěrečnou) a střední.847 V tomto smyslu je členění shodné s rysy, které připisujeme epistolárnímu stylu.848 Úvodní část je formalizovaná a je v ní umístěno oslovení čtenáře obecně (v předmluvě v užším slova smyslu) nebo jmény s plnou titulaturou (v případě dedikačních listů). Úvod dále obsahuje pozdrav a přání všeho dobrého (často prostřednictvím boží přízně), společně se slovy o připravenosti autora předmluvy k „službě“, například: Urozenému pánu, panu Ladislavovi mladšímu z Lobkovic, na Zbiroze, hořejší Lindvě a Dobré etc., Jeho Milosti císařské radě a zřízené komory v Království českém presidentu etc., pánu sobě milostivě a dobrotivě příznivému. – Službu svú vzkazuji Vaší Milosti, urozený pane, pane mně milostivě a dobrotivě příznivý. Všemohúcí věčný Pán Buoh rač Vaší Milosti dáti výborně dobré zdraví za mnohá léta a v něm při všech radách, pracech i jednáních, kteréž pro dobré Jeho Milosti císařské i všeho Království českého vésti a vyřizovati ráčíte, svú božskú pomoc, své požehnání a šťastný prospěch AugMan1583, A2rv. Závěrečná část textu opět vždy obsahuje pozdrav, jméno autora a často též místo a datum sepsání předmluvy, například Dán v Praze v pátek před nedělí Smrtnou léta Páně 1593. M. Daniel Adam z Veleslavína MolSol1593, *8r ad. Obvyklým doplňkem datace je odkaz na „poslední věk“ lidského pokolení, který v lidském společenství nastolí velké změny: Dán v Praze 11. dne měsíce ledna léta poslední trpělivosti Boží 1587. Pravidlo1587, *5’r; Dátum v Starém Městě pražském 29. dne měsíce října léta posledního věku 1590. KalHist2-1590, *3r; Datum v Praze léta posledního věku 1596. měsíce října dne 14. Herbář1596, *5v ad. 845 846

847 848

O vlastnostech stylů rozlišených podle vertikální osy srov. HAUSENBLAS 1973, s. 88–91. Následné členění platí zejména pro rozsáhlejší předmluvy, nikoliv pro stručný úvod ke knize, jak jej obsahuje např. Krátké naučení v čas moru (NaučMor1582), kde je předmluvě věnováno jen několik řádků. ČECHOVÁ et al. 2008, s. 290. JELÍNEK 1995; KRAUS 2016a, s. 435.


8/ Resumé



The Czech of Daniel Adam of Veleslavín The personage of the Prague native, teacher, historian, translator, writer and also publisher, printer and organizer of cultural life of the second half of the sixteenth century Daniel Adam of Veleslavín (31 August 1546 – 18 October 1599) has never been completely erased from Czech history. His reception, however, within the context of history did experience a relatively significant development. During his lifetime, he was viewed as an influential, active and inspiring individual – this being documented especially in his publishing activity, which renowned figures in the Czech Lands of the time contributed to. The culmination of the general respect for veneration of Veleslavín were the elegies which reacted to his sudden and premature death. A change consequently took place. During the years when the cultural development of the Czech Lands experienced a crippling due to the consequences of the Battle of the White Mountain, when the original unity of Czech intellectual society was destroyed, Veleslavín’s books ended up on Koniáš’s list of banned books and his fame gradually dimmed. Although Daniel Adam of Veleslavín was not forgotten, and although respect for him became more significant and more expressive in particular at the time of the Czech National Revival, the active reception of his life, thinking and work was slowly transformed into a passive, symbolic perception. The period of the end of the sixteenth century is currently linked with Veleslavín in today’s textbooks at primary and secondary schools, with discussions of a golden age or even of the age of Veleslavín, despite the fact that Veleslavín himself is only referred to, if at all, as ‘only’ a printer or historian. More detailed analyses of his activities can be found in scholarly literature. These are usually written, however, by historians or art historians, less frequently by literary scholars or linguists. Very little attention is paid to analyses of the language of this period, which later became the basis for modern standard Czech. Our monograph on the language of Daniel Adam of Veleslavín attempts to begin to rectify this situation. It is one of the outputs of the project The Czech of Daniel Adam of Veleslavín, which was financed over the years 2019 to 2021 by the Grant Agency of the Czech Republic (reg. no. 19-05654S). The book is dedicated specifically to a description of Veleslavín’s language, although – in light of the limited and sometimes disputable information about his life – we have also included a biographical chapter. The book also contains the principles of transcription and transliteration, a list of employed sources and literature, a list of general abbreviations and the abbreviations of the source texts and indexes (personal, place and terminological). The core of the book consists of chapters on the particular language planes – on writing and on typography, on phonetics, on morphology, on vocabulary and on word formation, on syntax and on style. These analytically


386

resumé

conceived chapters are supplemented by a chapter summarising our findings concerning the particular language planes. The material basis for the research consists of the texts, the authorship of which is with great probability attributed to Veleslavín. One is a manuscript record – the autograph of Daniel Adam of Veleslavín, which is preserved in a print of the second edition of Kalendář historický (Historical Calendar) from the year 1590 (in a copy from the collection of the library of the Benedictine monastery in Rajhrad, shelf-mark R G. I. dd 5). Czech and Latin notes, most of which are written in the hand of Daniel Adam of Veleslavín, are located on the borders of the printed pages or on the bound-in blank pages. – The remainder of the material basis consists of printed texts, where Daniel Adam of Veleslavín played a decisive role in their creation. These primarily consist of prefaces to published works which he himself signed or with another person (we are working with prefaces and afterwords in twenty-five books published over the years 1578–1599), as well as parts of works, which represent an expansion or adaptation to their older versions. All of these texts were transcribed from originals into new Czech spelling; we only use transliteration occasionally, for example, when discussing typography and orthography. The material basis amounts to approximately 450 standard pages, while additional texts (for example, Veleslavín’s dictionaries) are used on an occasional basis, purposefully and when required. The goal of the work was not to comprehensively describe and evaluate all of the planes of language, language categories or language phenomena, as this would go beyond our time possibilities and the limited framework of the publication. We were mainly interested in the features which are in movement and which characterise the state of the language of the second half of the sixteenth century. There has been an attempt at incorporating the analysed phenomena into the development of Czech, using therein a confrontational or differential approach, without, however, using only one referential period. We compare Veleslavín’s texts with the older period, that is Old Czech, at certain points, while at other times we have a preference for comparisons with a more recent period. Analyses of the typographic and orthographic aspects of Veleslavín’s texts do not to a great extent reflect Veleslavín’s individuality. One cannot, however, not to remind that Veleslavín supervised the preparation and production of the texts and that the entire process was under his control. The texts were printed carefully and display a high level of aesthetics and a minimum of mistakes. One can observe the dynamism of the printing process, distinguishing those texts which came about in the 1580s from those from the 1590s (for example, the printing of the ligature <ij> and <j> for a long í, the printing of the letters <y> and <i> after the phoneme š, etc.). Veleslavín’s autograph, in contrast, is supremely personal, but its orthographic record does not display any major divergences from the printed texts.


387

the czech of daniel adam of veleslavín

The phonology is also practically identical in the manuscript and printed records. Slight differences can be found once again between the printed texts of the 1580s and the more recent ones. The phonological changes, which came about during the Middle Ages, which impacted the entire territory of the Czech language and matured in the late fifteenth century (in particular the changes in the long vowels and diphthonizing changes), are generally exhibited by Veleslavín in the final stages. If and when we register (and this only in the printed texts) a non-final level of change, it occurs in specific functions and contexts (for example, the record uo, the non-initial ú or the tautosyllabic aj). Veleslavín only registers to a limited extent those changes which did not take place throughout the Czech territory (for example, in proper nouns or in lexicalized forms). The intentional and conscious revisions in the re-editions (Hospodář /Steward/, Kronika světa /Chronicle of the World/) testifies the fact that Veleslavín approached the generally accepted, systematically stable, changes differently from the changes limited in terms of territory or in another manner. While he introduces progressive variants to the text in the case of generally already established changes, he returns the phonetic state in correspondence with the previous development phase in the case of border or unsystematic changes. In addition, the recorded vowel quantity does not differ from the standard state of the period texts in Veleslavín’s works and is usually not the result of a random choice, printing mistakes or other non-linguistic causes. The phonology in Veleslavín’s texts is akin in form to the six-volume Bible of Kralice and also corresponds with the descriptions contained in period grammar books. The morphological characteristic of Veleslavín’s texts is also in correspondence with the late Old Czech state of affairs. The declension moves from the original stem principle to the gender one and the peripheral declension scheme gradually declines in favour of the central one. The particular paradigms demonstrate a variability of endings, with original endings and adopted endings from other declensions coexisting alongside one another. Dual forms exist in only functional limitations. The original u-stem ending -ové (< ove), which represents the practically most frequent ending of the nominative plural particular with the masculine o-stems, has a marked expansion. The simple past tense has practically retreated from the conjugation system and the supine form occurs only extremely rarely. A transition occurs from non-productive to productive in the particular infinitive verb classes (for example, from the first infinitive class to the second class). The sixth infinitive class with the stem ending -ova experiences an expansion as a number of new imperfect verbs come into existence (the secondary imperfective and the iterative). The novel form of the past transgressive, in which the -v ending also shifts to the verbs although not conditioned by the phonetic context (přitáhv), is a distinct feature of the verb flexion of Czech of the sixteenth century. Veleslavín’s vocabulary is characterised by two marked features. The first is the influence of Latin culture, which is present in the adaption of words in particular from Latin as


388

resumé

well as citations of foreign expressions. These kinds of lexemes are usually accompanied by the Czech equivalent or an explanation of the meaning, so as to allow the reader of the text to understand clearly. A second feature is the use of lexical means from lexical parasystems, which the reader knows from ordinary language and which help not only in correct interpretation of the text, but which also increase its aesthetic level. These consist, for example, of phraseologisms and metaphors. Part of Veleslavín’s lexicon is outdated or becoming outdated from a contemporary perspective, with this being evidenced in the modern dictionaries which we worked with. The semantic structure of some polysemantic expressions has changed and some meanings have become obsolete. Developments in the lexical form came about in a number of cases, sometimes with changes in the word-forming characteristics, and a new lexeme (in the same lexical meaning) was created using different affixes. It is very much apparent that Veleslavín drew from already existing vocabulary and was not led by neologizing tendencies. Neologisms are not found in his texts (apart from a few exceptions in his dictionaries). In terms of word formation, Veleslavín’s texts exhibit the continuation of the word formation processes known from Old Czech. The formation of the perfectives from prefixed verbs can be viewed as a humanistic novelty (povypuditi) as well as the formation of the iteratives (vozívati) and the secondary imperfectives (obraňovati). The way of word formation composition as well as conversion are frequently used; these approaches are not only in accordance with Old Czech tendencies but also correspond to the state of affairs in humanistic Czech. In terms of syntax, the smooth comprehension of the text is complicated by richly developed sentences with an occasionally extremely complicated sentence structure (including pseudo-relative sentences) and less transparent word order and sentence order. Elements which exhibit the influence of Latin can also be seen (infinitive phrases, circumposition of sentences and constituents, periods). The dynamism of the language is also manifested in the changes in meaning of certain prepositions and linking words. A pronounced feature, which in contrast serves for clear interpretation of the text and enhancement of the aesthetic impact, is the formation of repeating structures, occasionally established in parallel fashion, using multiple constituents or correlative conjuntive structures. What then is Veleslavín’s Czech like? It is cultivated and does not differ from the generally accepted prestigious usage of the day on the lower language levels, as can be attested by authoritative and didactic texts, in particular the Bible of Kralice or grammars. It respects the contemporary language development, but extends it and includes features of internal language tendencies or the foreign language influence (in particular Latin), which came about and became established, although in a limited duration, in the period of the sixteenth century (the emergence of new imperfective verbs, the influence of Latin


389

the czech of daniel adam of veleslavín

syntax). It has become established in the language system, and has not been influenced by novel morphological or lexical forms. It is rich, but still comprehensible, presenting its readers with lexical units which are generally known, central in terms of system, but also with parasystem lexemes – not only those which the reader knows from general, active use (phraseologisms, proverbs, similes), but also those which clearly do not belong to the reader’s active speech expression but which should increase his intellectual level (foreign and cited expressions); these kinds of units are explained in the text by a known (Czech) equivalent or in another manner. It is formally established, in particular in the syntax imitating the cultural model of Latin, although it does not prioritize exclusively form over content and does ensure comprehensibility and the clarity of the text in various ways – by the formal arrangement of the text, by relators and linkers, by the alteration of complicated and simple sentence units, by parallel and repeating structures, etc. The choice of language elements, on all planes of language, from phonology to style and their arrangement correspond to the intentions which Veleslavín defined for his pre­ faces to the published books. The reader has to be entranced by the text, both formally and in terms of content, the message has to be correctly understood. Only in this fashion can the reader be enlightened and convinced so as to behave in the manner – in the view of the author – they should. In accordance with God’s law and with corresponding secular rules. The result is consequently for the common good (bonum commune) and personal good – Veleslavín’s work and personal life goal.

Translated by David Livingstone



9/ Obrazová příloha


Není-li uvedeno jinak, obrázky pocházejí z volně dostupných zdrojů či z osobního archivu autorky publikace.


obrazová příloha

1/ Daniel Adam z Veleslavína. Rytina od Jana Jiřího Balzera otištěná v roce 1777 v třetím díle Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler F. M. Pelcla.



8/ Resumé



The Czech of Daniel Adam of Veleslavín The personage of the Prague native, teacher, historian, translator, writer and also publisher, printer and organizer of cultural life of the second half of the sixteenth century Daniel Adam of Veleslavín (31 August 1546 – 18 October 1599) has never been completely erased from Czech history. His reception, however, within the context of history did experience a relatively significant development. During his lifetime, he was viewed as an influential, active and inspiring individual – this being documented especially in his publishing activity, which renowned figures in the Czech Lands of the time contributed to. The culmination of the general respect for veneration of Veleslavín were the elegies which reacted to his sudden and premature death. A change consequently took place. During the years when the cultural development of the Czech Lands experienced a crippling due to the consequences of the Battle of the White Mountain, when the original unity of Czech intellectual society was destroyed, Veleslavín’s books ended up on Koniáš’s list of banned books and his fame gradually dimmed. Although Daniel Adam of Veleslavín was not forgotten, and although respect for him became more significant and more expressive in particular at the time of the Czech National Revival, the active reception of his life, thinking and work was slowly transformed into a passive, symbolic perception. The period of the end of the sixteenth century is currently linked with Veleslavín in today’s textbooks at primary and secondary schools, with discussions of a golden age or even of the age of Veleslavín, despite the fact that Veleslavín himself is only referred to, if at all, as ‘only’ a printer or historian. More detailed analyses of his activities can be found in scholarly literature. These are usually written, however, by historians or art historians, less frequently by literary scholars or linguists. Very little attention is paid to analyses of the language of this period, which later became the basis for modern standard Czech. Our monograph on the language of Daniel Adam of Veleslavín attempts to begin to rectify this situation. It is one of the outputs of the project The Czech of Daniel Adam of Veleslavín, which was financed over the years 2019 to 2021 by the Grant Agency of the Czech Republic (reg. no. 19-05654S). The book is dedicated specifically to a description of Veleslavín’s language, although – in light of the limited and sometimes disputable information about his life – we have also included a biographical chapter. The book also contains the principles of transcription and transliteration, a list of employed sources and literature, a list of general abbreviations and the abbreviations of the source texts and indexes (personal, place and terminological). The core of the book consists of chapters on the particular language planes – on writing and on typography, on phonetics, on morphology, on vocabulary and on word formation, on syntax and on style. These analytically


386

resumé

conceived chapters are supplemented by a chapter summarising our findings concerning the particular language planes. The material basis for the research consists of the texts, the authorship of which is with great probability attributed to Veleslavín. One is a manuscript record – the autograph of Daniel Adam of Veleslavín, which is preserved in a print of the second edition of Kalendář historický (Historical Calendar) from the year 1590 (in a copy from the collection of the library of the Benedictine monastery in Rajhrad, shelf-mark R G. I. dd 5). Czech and Latin notes, most of which are written in the hand of Daniel Adam of Veleslavín, are located on the borders of the printed pages or on the bound-in blank pages. – The remainder of the material basis consists of printed texts, where Daniel Adam of Veleslavín played a decisive role in their creation. These primarily consist of prefaces to published works which he himself signed or with another person (we are working with prefaces and afterwords in twenty-five books published over the years 1578–1599), as well as parts of works, which represent an expansion or adaptation to their older versions. All of these texts were transcribed from originals into new Czech spelling; we only use transliteration occasionally, for example, when discussing typography and orthography. The material basis amounts to approximately 450 standard pages, while additional texts (for example, Veleslavín’s dictionaries) are used on an occasional basis, purposefully and when required. The goal of the work was not to comprehensively describe and evaluate all of the planes of language, language categories or language phenomena, as this would go beyond our time possibilities and the limited framework of the publication. We were mainly interested in the features which are in movement and which characterise the state of the language of the second half of the sixteenth century. There has been an attempt at incorporating the analysed phenomena into the development of Czech, using therein a confrontational or differential approach, without, however, using only one referential period. We compare Veleslavín’s texts with the older period, that is Old Czech, at certain points, while at other times we have a preference for comparisons with a more recent period. Analyses of the typographic and orthographic aspects of Veleslavín’s texts do not to a great extent reflect Veleslavín’s individuality. One cannot, however, not to remind that Veleslavín supervised the preparation and production of the texts and that the entire process was under his control. The texts were printed carefully and display a high level of aesthetics and a minimum of mistakes. One can observe the dynamism of the printing process, distinguishing those texts which came about in the 1580s from those from the 1590s (for example, the printing of the ligature <ij> and <j> for a long í, the printing of the letters <y> and <i> after the phoneme š, etc.). Veleslavín’s autograph, in contrast, is supremely personal, but its orthographic record does not display any major divergences from the printed texts.


387

the czech of daniel adam of veleslavín

The phonology is also practically identical in the manuscript and printed records. Slight differences can be found once again between the printed texts of the 1580s and the more recent ones. The phonological changes, which came about during the Middle Ages, which impacted the entire territory of the Czech language and matured in the late fifteenth century (in particular the changes in the long vowels and diphthonizing changes), are generally exhibited by Veleslavín in the final stages. If and when we register (and this only in the printed texts) a non-final level of change, it occurs in specific functions and contexts (for example, the record uo, the non-initial ú or the tautosyllabic aj). Veleslavín only registers to a limited extent those changes which did not take place throughout the Czech territory (for example, in proper nouns or in lexicalized forms). The intentional and conscious revisions in the re-editions (Hospodář /Steward/, Kronika světa /Chronicle of the World/) testifies the fact that Veleslavín approached the generally accepted, systematically stable, changes differently from the changes limited in terms of territory or in another manner. While he introduces progressive variants to the text in the case of generally already established changes, he returns the phonetic state in correspondence with the previous development phase in the case of border or unsystematic changes. In addition, the recorded vowel quantity does not differ from the standard state of the period texts in Veleslavín’s works and is usually not the result of a random choice, printing mistakes or other non-linguistic causes. The phonology in Veleslavín’s texts is akin in form to the six-volume Bible of Kralice and also corresponds with the descriptions contained in period grammar books. The morphological characteristic of Veleslavín’s texts is also in correspondence with the late Old Czech state of affairs. The declension moves from the original stem principle to the gender one and the peripheral declension scheme gradually declines in favour of the central one. The particular paradigms demonstrate a variability of endings, with original endings and adopted endings from other declensions coexisting alongside one another. Dual forms exist in only functional limitations. The original u-stem ending -ové (< ove), which represents the practically most frequent ending of the nominative plural particular with the masculine o-stems, has a marked expansion. The simple past tense has practically retreated from the conjugation system and the supine form occurs only extremely rarely. A transition occurs from non-productive to productive in the particular infinitive verb classes (for example, from the first infinitive class to the second class). The sixth infinitive class with the stem ending -ova experiences an expansion as a number of new imperfect verbs come into existence (the secondary imperfective and the iterative). The novel form of the past transgressive, in which the -v ending also shifts to the verbs although not conditioned by the phonetic context (přitáhv), is a distinct feature of the verb flexion of Czech of the sixteenth century. Veleslavín’s vocabulary is characterised by two marked features. The first is the influence of Latin culture, which is present in the adaption of words in particular from Latin as


388

resumé

well as citations of foreign expressions. These kinds of lexemes are usually accompanied by the Czech equivalent or an explanation of the meaning, so as to allow the reader of the text to understand clearly. A second feature is the use of lexical means from lexical parasystems, which the reader knows from ordinary language and which help not only in correct interpretation of the text, but which also increase its aesthetic level. These consist, for example, of phraseologisms and metaphors. Part of Veleslavín’s lexicon is outdated or becoming outdated from a contemporary perspective, with this being evidenced in the modern dictionaries which we worked with. The semantic structure of some polysemantic expressions has changed and some meanings have become obsolete. Developments in the lexical form came about in a number of cases, sometimes with changes in the word-forming characteristics, and a new lexeme (in the same lexical meaning) was created using different affixes. It is very much apparent that Veleslavín drew from already existing vocabulary and was not led by neologizing tendencies. Neologisms are not found in his texts (apart from a few exceptions in his dictionaries). In terms of word formation, Veleslavín’s texts exhibit the continuation of the word formation processes known from Old Czech. The formation of the perfectives from prefixed verbs can be viewed as a humanistic novelty (povypuditi) as well as the formation of the iteratives (vozívati) and the secondary imperfectives (obraňovati). The way of word formation composition as well as conversion are frequently used; these approaches are not only in accordance with Old Czech tendencies but also correspond to the state of affairs in humanistic Czech. In terms of syntax, the smooth comprehension of the text is complicated by richly developed sentences with an occasionally extremely complicated sentence structure (including pseudo-relative sentences) and less transparent word order and sentence order. Elements which exhibit the influence of Latin can also be seen (infinitive phrases, circumposition of sentences and constituents, periods). The dynamism of the language is also manifested in the changes in meaning of certain prepositions and linking words. A pronounced feature, which in contrast serves for clear interpretation of the text and enhancement of the aesthetic impact, is the formation of repeating structures, occasionally established in parallel fashion, using multiple constituents or correlative conjuntive structures. What then is Veleslavín’s Czech like? It is cultivated and does not differ from the generally accepted prestigious usage of the day on the lower language levels, as can be attested by authoritative and didactic texts, in particular the Bible of Kralice or grammars. It respects the contemporary language development, but extends it and includes features of internal language tendencies or the foreign language influence (in particular Latin), which came about and became established, although in a limited duration, in the period of the sixteenth century (the emergence of new imperfective verbs, the influence of Latin


389

the czech of daniel adam of veleslavín

syntax). It has become established in the language system, and has not been influenced by novel morphological or lexical forms. It is rich, but still comprehensible, presenting its readers with lexical units which are generally known, central in terms of system, but also with parasystem lexemes – not only those which the reader knows from general, active use (phraseologisms, proverbs, similes), but also those which clearly do not belong to the reader’s active speech expression but which should increase his intellectual level (foreign and cited expressions); these kinds of units are explained in the text by a known (Czech) equivalent or in another manner. It is formally established, in particular in the syntax imitating the cultural model of Latin, although it does not prioritize exclusively form over content and does ensure comprehensibility and the clarity of the text in various ways – by the formal arrangement of the text, by relators and linkers, by the alteration of complicated and simple sentence units, by parallel and repeating structures, etc. The choice of language elements, on all planes of language, from phonology to style and their arrangement correspond to the intentions which Veleslavín defined for his pre­ faces to the published books. The reader has to be entranced by the text, both formally and in terms of content, the message has to be correctly understood. Only in this fashion can the reader be enlightened and convinced so as to behave in the manner – in the view of the author – they should. In accordance with God’s law and with corresponding secular rules. The result is consequently for the common good (bonum commune) and personal good – Veleslavín’s work and personal life goal.

Translated by David Livingstone



9/ Obrazová příloha


Není-li uvedeno jinak, obrázky pocházejí z volně dostupných zdrojů či z osobního archivu autorky publikace.


obrazová příloha

1/ Daniel Adam z Veleslavína. Rytina od Jana Jiřího Balzera otištěná v roce 1777 v třetím díle Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler F. M. Pelcla.


394

obrazová příloha

2/ Na základě díla J. J. Balzera (obr. 1) zhotovil novou rytinu Balzerův vnuk Josef Rybička; ta je publikovaná v prvním svazku Veleslavínových spisů vydaném v roce 1853. Veleslavínova dedikace je tu reprodukována z knihy Elegantiarum puerilium ex M. Tullii Ciceronis epistolis libri tres z roku 1581 (srov. obr. 7).


399

obrazová příloha

7/ Dedikace Daniela Adama z Veleslavína Petru Codicillovi z Tulechova zapsaná do exempláře Elegantiarum puerilium ex M. Tullii Ciceronis epistolis libri tres z roku 1581, který je uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou 26 E 3. Publikováno se svolením Knihovny Národního muzea.


Alena M. Černá Čeština Daniela Adama z Veleslavína Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2022 jako svou 448. publikaci Redakce Ondřej Koupil Ilustrace na obálce Miroslav Koupil Grafická úprava, obálka, mapka na zadní předsádce a sazba písmem Arno Pro Stará škola (www.staraskola.net) Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Vydání první, 408 stran, TS 12. ISBN 978-80-7470-409-3 Doporučená cena včetně DPH 359 Kč www.eshop.akropolis.info



Č e š t i n a D a n i e l a Ad a m a z Veleslavína

Alena M. Černá

Významný představitel předbělohorské české kultury a pražský rodák ­Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599) spojil svou pracovní dráhu nejprve s univerzitou, kde přednášel historii, posléze ho osud zavál do jedné z největších pražských tiskáren. Jako tiskárenský pomocník, později správce tiskárny a konečně její majitel i v tomto prostředí rozvíjel své snahy o vzdělání a osvětu národa, o jeho obecné dobré. Pomůckou mu při tom byly i české knížky, které připravoval k tisku a kterým věnoval mimořádnou pozornost i po stránce jazykové. Čeština těchto knih je nepochybně do velké míry odrazem češtiny samotného Veleslavína. Jaká byla? Na to hledá odpověď tato knížka. Zejména na základě předmluv Daniela Adama z Veleslavína k vydávaným dílům jsme analyzovali jeho jazyk ve všech jazykových plánech, od pravopisu přes hláskosloví, tvarosloví, slovní zásobu, slovotvorbu, skladbu až ke stylu, a komparací s dobovými jazykovými příručkami i s Biblí kralickou jsme se pokusili nastínit charakter Veleslavínovy češtiny, její významné rysy i místo ve vývoji českého jazyka. Rozbory jsou doprovozeny četnými citacemi z Veleslavínových textů, které umožňují ověřovat naše závěry a také doplnit ty informace, které explicitně nebyly vysloveny. Lingvistické jádro knížky jsme rozšířili o biografickou kapitolu, neboť běžně tradované informace o životě pražského mistra jsou nejen sporé a kusé, ale často i mylné či zastaralé. Naším cílem bylo přidat alespoň drobný kamínek do stále málo zřetelné mozaiky vyprávějící o životě, práci i názorech Daniela Adama z Veleslavína, „arcitiskaře pražského“, historika, překladatele, slovníkáře a politika, jehož životním úkolem i cílem bylo pracovat předně pro zvelebení cti a slávy Božího jména, potom pro obecný úžitek a rozšíření národu a jazyka našeho…

A l e n a M. Č e r n á

Čeština D a n i e l a Ad a m a z Veleslavína

Doporučená cena 359 Kč ISBN 978-80-7470-409-3

potah.indd 3

19.05.2022 20:40:58


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.