Chálid Chalífa: Smrt je dřina

Chálid Chalífa (1964) je současný syrský spisovatel, největší kronikář probíhající občanské války. Narodil se jako páté dítě ze třinácti sourozenců ve vesnici poblíž syrského Aleppa. Získal bakalářský titul v oboru právo a společně se skupinou básníků a spisovatelů se aktivně podílel na založení časopisu Alif, který však byl po pár měsících zakázán oficiální syrskou cenzurou. V současnosti žije v Damašku.

ISBN 978-80-7470-358-4

obalka.indd 1,3

smrt je dřina chálid chalífa

Product footprint

CO 2

Neutral

DOPORUČENÁ CENA 229 KČ

chálid chalífa smrt je dřina

Abdallatíf pokojně umírá v damašské nemocnici. Jeho nejmladší syn Bulbul slíbí, že mu splní poslední přání a pohřbí jej v rodné vesnici na severu země. Ačkoliv nebyl Abdallatíf zrovna dokonalý otec, Bulbul přesvědčí svého staršího bratra Husajna a sestru Fátimu, aby jej — a otcovo tělo — na cestě do al-Anábíji doprovodili. Z Damašku tam koneckonců budou za dvě hodiny.

Má to jen jeden háček: Jejich země je rozervaná válkou. Krajina jejich dětství se změnila v labyrint plný válčících ozbrojenců, kteří se neřídí žádnými pravidly a kteří zabíjejí na potkání. A to, co se zkraje jevilo jako neškodný slib, se velice rychle změní v epický, životu nebezpečný úkol. Sýrie už není místem pro hrdiny a rozhodnutí, která bude rodina muset udělat na cestě plné kontrolních stanovišť, nekonečných zastávek, výslechů, zatýkání a vybuchujících bomb, budou mít pro všechny nedozírné následky.

NC-CFM-015258 www.nepcon.net

Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková

30.04.2021 21:51:46

Chálid Chalífa

smrt je dřina.indd 1

29.04.2021 12:40:48

smrt je dřina.indd 2

29.04.2021 12:40:48

smrt je dřina chálid chalífa

Akropolis

smrt je dřina.indd 3

29.04.2021 12:40:48

Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Khaled Khalifa / Al Mawt ‘Aamal Chaq Copyright © Khaled Khalifa, 2015. Al Mawt ‘Aamal Chaq was first published in Arabic by Naufal Hachette Antoine, Beirut, Lebanon.

Published by arrangement with RAYA the agency for Arabic literature © Translation & Epilogue Jitka Jeníková, 2021 © Cover Design Gesui Mirzo, 2021 © Graphic Design Stará škola, 2021 © Filip Tomáš — Akropolis, 2021 ISBN 978-80-7470-358-4 ISBN 978-80-7470-359-1 (MOBI) ISBN 978-80-7470-360-7 (ePUB)

smrt je dřina.indd 4

29.04.2021 12:40:49

První kapitola

Kdybys byl pytel kmínu

Dvě hodiny před smrtí se Abdallatíf as-Sálim s veškerou zbývající silou zadíval na svého syna Bulbula, jako kdyby měl pocit, že dávno daný slib najednou přestal platit, a zopakoval, že chce být uložen na hřbitově ve své rodné vesnici, v al-Anábíje. Prohlásil, že jeho kosti po letech konečně spočinou poblíž popela jeho sestry Lajly.

Chystal se dodat: v blízkosti její vůně, jenže netušil, co mrtvým po čtyřiceti letech z jejich někdejší vůně zbude.

Považoval těch pár slov za svá poslední a nedodal nic, co by mohlo jejich význam jakkoliv zpochybnit. Rozhodl se, že bude zbývající čas mlčet, netečný k lidem kolem sebe zavřel oči a s úsměvem se ponořil do samoty. Znovu před sebou spatřil Nífínin úsměv, cítil její vůni, viděl její nahé tělo omotané černou abbájou, připomínala mu letícího motýla. Vybavoval si, jak se mu leskly oči, tlouklo mu srdce a třásla se mu kolena. Odnesl ji do postele a začal hladově líbat. Než si však stihl připomenout každý okamžik oné noci věčných tajemství, jak jí začali přezdívat, zemřel.

Bulbul se ve vzácném okamžiku odvahy, pod vlivem otcových posledních slov a jeho zastřeného smutného pohledu, zachoval rozhodně a statečně. Slíbil otci, že mu poslední přání splní. Na první pohled to vypadalo jednoduše a prostě, ale ve skutečnosti to bude hodně náročné.

5

smrt je dřina.indd 5

29.04.2021 12:40:49

se ozvalo, že volaný není dostupný, se ho zmocnila strašlivá úzkost. Zbývalo mu ale ještě dost času a Husajn mu určitě zavolá zpátky. Bulbul se posadil do bufetu ve čtvrti Sárúdža a objednal si fazole s rýží. Uvažoval, co bude dělat.

Nastěhuje otce do svého malého bytu? Pokud tedy otec snese, že by měl žít ve čtvrti loajální vůči režimu.

Bulbul vynaložil nesmírné úsilí, aby si ve své čtvrti získal důvěru obyvatel. Informace v jeho občance z něj činily krajně podezřelou osobu. V posledních čtyřech letech se občanské průkazy změnily v opravdovou katastrofu. Tisíce lidí zmizely beze stopy jen proto, že je místo narození neoddělitelně spojovalo s oblastmi ovládanými opozicí, a stejně tak právě v těchto místech zmizela spousta stoupenců režimu. Unášelo se, požadovalo se výkupné a rostl počet náhodně zatčených. Odvety ve stejném duchu vedly k další eskalaci situace. Pohyb obyvatel byl přísně střežený a každá chyba se mohla krutě vymstít.

Bulbul přestal vycházet z domu. Ráno vždycky počkal na autobus vyhrazený pro úředníky a stejným způsobem se vracíval domů. Stejně jako mnozí, jejichž občanky a místa narození je poutaly s městy, která se ocitla v plamenech. Vzdal se těch pár zvyků, které měl. Přestal chodit v pátek do kavárny a potulovat se kolem Báb Túmá.

Když jeho obavy znovu zesílily, omezil i vztahy s kolegy v práci, kteří stejně pořád řešili jen to, jaká je teď drahota.

V době, kdy si mezi sebou začali vyměňovat zašifrované zprávy o tom, že režim ztrácí pozice, se jim už Bulbul odcizil natolik, že s nimi už neprohodil ani slovíčko. Tvářil se, jako by je neslyšel, a vracíval se k otázkám nakládání zeleniny a reptal ohledně rostoucích cen lilku.

Před třemi měsíci mu někdo za úsvitu zabouchal na dveře. Dovnitř vešli tři ozbrojení mladíci z jeho čtvrti 42

smrt je dřina.indd 42

29.04.2021 12:40:49

v doprovodu muchtára, který s ním jednal chladně a přezíravě. Nedovolili mu, aby se na cokoliv zeptal, a celý byt převrátili vzhůru nohama. Dokonce ani obří portrét prezidenta, který visel uprostřed obývacího pokoje, mu nijak nepomohl. Strašlivě ho to ponížilo, ale držel jazyk za zuby. Už před časem ho napadlo, že by tu mohl mít něco zapomenutého, co by ho mohlo dostat do nepříjemné situace. Odklidil z bytu všechno byť jen trochu podezřelé, a dokonce zrušil televizní kanály, které stoupenci režimu označovali za „účelové“, jako byla al-Džazíra a al-Arabíja.

Vymazal samozřejmě všechny opoziční kanály a do „oblíbených“ si dal programy podporující režim, počínaje al-Manárem a al-Majídínem, pak následoval kanál Hizballáhu, íránský al-Álam a Syrské zpravodajství. Zbytek tvořil National Geographic a kanály věnované vaření a podobným věcem. Mockrát prošel byt a ujistil se, že v něm není absolutně nic podezřelého. Přál si, aby si mohl změnit identifikační číslo a místo narození. Ozbrojení mladíci byt prohledali opravdu důkladně a odešli, aniž by se obtěžovali s omluvou. Nechali Bulbula zavaleného hromadami rozházených starých věcí. Nadávali na obyvatele města, ve kterém strávil většinu života, a on nehnul ani brvou, věděl, že se ho snaží vyprovokovat k nějaké reakci, aby ho mohli zabít. Jeho krev by byla samozřejmě prolita naprosto zbytečně. Těžko by se z něj stal mučedník jen proto, že se bránil zlým a sprostým poznámkám. Když bylo po všem, pogratuloval si k tisící úspěšně složené zkoušce. Jeho chudí sousedé, kteří kdykoliv ho míjeli na ulici, hlasitě proklínali jeho rodné městečko, ho postupně začali přijímat. Vybral si tu chudou čtvrť po rozvodu s Hijám, která si vymínila, že jí nechá veškeré vybavení domácnosti výměnou za to, že vychová jejich jediného 43

smrt je dřina.indd 43

29.04.2021 12:40:49

syna Abdallatífa, jenž nesl jméno Bulbulova otce jako důkaz pevných rodinných vazeb.

Bulbul vlastně ve všem napodoboval chování svého otce, jako by dál chtěl žít v jeho stínu. Ideály obtěžkaný, respektovaný muž žil ve vlastní minulosti jako ve fragmentu vysněného času. Uhnízdil se v ní Abdallatífův slovník i zvyky a byl vždy pyšný na to, že patří do časů skutečné elegance a největších hodnot, jak nazýval šedesátá léta. Dodával, že to byla hezká doba. Bulbul přebíral otcův slovník, obzvlášť když popisoval věci a mluvil o hodnotách. Živě si vybavoval hysterický záchvat, který jeho otec dostal poté, co mu Husajn s ledovým klidem sdělil, že šedesátá léta jsou jenom obrázek, že všechno, co o nich lidé vykládají, je prachsprostá lež, se kterou se musí skoncovat. Dodal, že v té době navíc muslimský svět stíhala porážka za porážkou. Otec měl šílený vztek, v ten den si poprvé dovolil některý člen rodiny něco namítnout proti jeho vybrané mluvě a pošpinit jeho vzpomínky. Čím byl otec starší, tím úzkostlivěji se držel drobností z oněch časů: způsobu, jakým si leštil boty, elegantních kravat, výstižného vyjadřování a pozorného naslouchání, elegantních gest a zábavných historek, které si vyprávěl s kamarády. Pracoval na tom, aby působil okouzlujícím dojmem, a hostil příjemná a podnětná setkání. Své povinnosti považoval za posvátné a v městečku „S“ se žádný pohřeb neobešel bez jeho účasti. Pamatoval si všechna významná data svých přátel a dělil se o skromný proviant, který dostával z al-Anábíji. Studenti ho považovali za zvláštního, váženého muže, který se v jejich městečku usadil před nějakými čtyřiceti lety a stal se jedním z nich. Zprvu na něj pokřikovali „Anábíjec“ podle vesnice, ze které přišel, ale jak šel čas, na tu přezdívku 44

smrt je dřina.indd 44

29.04.2021 12:40:49

postupně všichni zapomněli a pro všechny zůstal ustá­ dhem Abdallatífem.

Bulbulovi se nepodařilo Husajnovi dovolat. Zamrazilo ho, když si uvědomil, že nemá jinou možnost než jet otce vyzvednout sám. Množství kontrolních stanovišť a jejich vytíženost mu znemožnily odhadnout, jak dlouho bude cesta trvat, ale nakonec dorazil včas. Když pak spatřil otce, jak se opírá o zeď opuštěné benzinky, cítil jen prázdnotu. Otec byl jen napůl při vědomí, hodně zhubl, tvář měl bledou a zjevně už řadu dní nejedl. Odpudivě mu páchlo z úst, ale pod oholenou bradou měl uvázanou širokou kravatu a oblečení měl bez poskvrnky.

Otec se usmál, když uviděl, jak k němu Bulbul míří.

Bulbul ho vzal za ruku. Zdánlivě odnikud se vynořila skupinka ozbrojených mladíků a Bulbul pár z nich poznával. Zvedli ruce na pozdrav, rozloučili se se spolubojovníkem a odešli. Otec se v taxíku odmítl natáhnout na zadní sedadlo a Bulbul ho požádal, aby se nevybavoval s řidičem. Mohl to být informátor a on svého otce znal příliš dobře, věděl, že by otevřeně blahořečil obyvatele svého města a nadával by na vládnoucí režim. Bulbul mlčel a v duchu se modlil, aby to všechno proběhlo bez problémů. Zeptal se otce, jaké léky potřebuje, a ten jen zavrtěl hlavou a dál upíral nenávistný pohled na vojáka strážícího checkpoint.

Bulbul ho pak uložil do postele a vydal se hledat doktora. Napadlo ho, že kdyby se lékaři žijící v jeho čtvrti dozvěděli, že otec prožil poslední roky v obležené vesnici, mohli by ho považovat za teroristu a uvědomit úřady.

Slyšel o doktorovi, kterého na začátku revoluce uvěznili a který provozoval v jedné ze bočních uliček ambulanci, z níž odmítal odejít, přestože se dostával do ostrých 45

smrt je dřina.indd 45

29.04.2021 12:40:49

sporů s místními obyvateli. Bulbul za ním vyrazil a pověděl mu polovinu pravdy. Lékař, nadšený milý mladý muž, prohlédl posledního pacienta a doprovodil Bulbula domů. Cestou mu Bulbul pověděl, že původně jsou z „S“, čímž dal jasně najevo, co jsou vlastně zač, a že uprchli do této čtvrti. Pouhá zmínka o otcově městě probudila v mladém lékaři zájem.

Doktor o otce pečoval nesmírně pečlivě. Abdallatíf vždycky říkával, že děti revoluce jsou všude a že díky tomu nakonec zvítězí. Lékaře překvapil prezidentův obraz pověšený uprostřed obýváku, ale první den to nijak nekomentoval. Další den mu Bulbul vysvětlil, jaké panují ve čtvrti poměry a že on sám je skrytý revolucionář. Doktor se jeho postoji nijak zvlášť nedivil, byť ho považoval za němý souhlas s režimem. Bulbulův strach ale chápal.

Usoudil, že je to dobrák, a navíc od něj dostával nakládané okurky a papričky. Lékař se s Abdallatífem spřátelil a nosil mu zadarmo vzorky léků. Denně za ním chodil, mluvili spolu tlumenými hlasy a oči jim hořely, když se otec pustil do vyprávění o dnech strávených v obleženém městečku. Smáli se a silnými slovy vyjadřovali nezlomnou víru ve vítězství.

Když se Bulbul vrátil třetí den z práce, nevisel prezidentův portrét na svém místě na zdi. Otec mu nedal možnost se na to zeptat a Bulbul se neodvažoval něco namítat. Přestěhoval obraz do ložnice, ale tam ho připravoval o spánek. Vyvolával v něm podivné pocity. Sice to byl jenom obraz, jenže jeho každonoční společnost v Bulbulovi znovu probouzela děsivé myšlenky. Zabalil ho a zastrčil v obýváku do kouta za plechovou kredenc.

Neodvažoval se ho vyhodit nebo roztrhat. Dokud bude žít v téhle čtvrti, bude ho potřebovat. Bulbul se tak dlouho 46

smrt je dřina.indd 46

29.04.2021 12:40:50

vyhýbal tématu obrazu a otci to bylo tak jedno, že na něj nakonec dočista zapomněli.

Bulbul trval na tom, aby zavírali okna. Bál se, aby jejich smích nedolehl k nějakému náhodnému chodci, který by mohl zaslechnout, o čem se baví nebo jak hlasitě zpívají revoluční písně. Otec s doktorem si denně vyměňovali zprávy z fronty a komentovali politické dění.

Shodovali se na tom, že je to povstání proti celému světu, nejen proti režimu. Abdallatíf pořád miloval velká slova a vracel se k nim, když dlouze popisoval okamžiky vražedného obležení, jež přinutilo ty, kdo v „S“ zůstali, vařit listí ze stromů a jíst trávu. Chleba si dělali z ječmene a prosa a dělili se o to málo, co jim zbývalo. Řeči o vítězství Bulbula ani v nejmenším netrápily.

Zajímalo ho jen to, jak vyřešit nepříjemnosti související s otcovou nemocí. Nabídl se, že otci pomůže s koupáním, to ale Abdallatíf odmítl. Představa, že je z něj nemohoucí muž, se mu ani trochu nelíbila. Rozbor krve ukázal, že nemoc postupuje a naděje na uzdravení zeslábla. Celé měsíce nebral potřebné léky a mnoho dní neměl co do úst. Vyprávěl Bulbulovi o tom, co během obležení zažil, jako kdyby chtěl, aby si ty události někdo pamatoval.

Bulbul si připadal úplně cizí, on sám si totiž nepřál nic jiného než na všechny události posledních čtyř let zapomenout. Jeho otec si zasloužil odvážného syna revoluce, někoho, jako byl jeho nový přítel doktor Nizár, který odmítal opustit zemi, přestože ho zatkli a tři měsíce mučili. Bulbul nedokázal poslouchat, jak o tom otci do detailů vypráví. Abdallatíf doktorovi na oplátku svěřil celou řadu podrobností z vyprávění mučených vězňů; znal jich spoustu. Propuštění vězni režim nenáviděli víc než kdy dřív. Mluvili o tom, co museli vytrpět, jako kdyby 47

smrt je dřina.indd 47

29.04.2021 12:40:50

chtěli říct, že to nejmenší, co teď můžou udělat, je se pomstít. Otec sáhodlouze vysvětloval, jak se řada z nich ve vězení změnila z umírněných revolucionářů v obhájce nejextrémnějších forem násilí proti režimu a jeho vojákům. Dodával, že vězení tě dokáže zabít, člověk, který pak vyjde na svobodu, už nutně nemusíš být ty, i když bude mít tvoje oči a tvůj účes. Jen hrstka lidí si dokázala uchovat sebekontrolu, rozum a způsob uvažování. S každým dalším otcovým vyprávěním Bulbul cítil sílící tlak a přál si, aby ohluchl. Jenže když se snažil vyprávění vyhnout, připadal si jako naprostý ubožák. Posledních pár týdnů začal mít strach, že otec opravdu zemře. V den, kdy ho přijali do nemocnice, uvažoval Bulbul poprvé o tom, do jak nepříjemné situace člověka dostane mrtvé tělo. Vůbec ho nenapadlo, že otec myslí své poslední přání, jehož splnění mu musel Bulbul opakovaně slíbit, naprosto vážně.

Mikrobus vyjel z třetího checkpointu za městem Dajr Atíja. Před nimi se táhla opuštěná silnice, která v nich vyvolávala černé myšlenky. Smrákalo se a oni měli za sebou teprve čtvrtinu cesty, do al-Anábíji to bylo pořád ještě hodně daleko. Bulbul litoval, že ani jednou nezvedl telefon, když mu volali z toho samého čísla, ze kterého mu oznámili, kdy a kde si má vyzvednout otce prchajícího z „S“. Věděl, že by otcovi bratři ve zbrani nedopustili, aby byl pohřbený tak daleko od nich. Dostali by ho odkudkoliv. Bulbul začínal věřit, že děti revoluce dokážou proniknout kamkoliv a používají tajné šifry, kterými se mohou bleskově dorozumět. Otcovi soudruzi by mu dokázali zajistit pohřeb. Bulbul věděl, že by pro ně nebyl problém vyzvednout jeho tělo v nemocnici a pohřbít ho na novém hřbitově, jejž v „S“ sám vybudoval. Pak by si mohl mrtvý svobodně vydechnout.

48

smrt je dřina.indd 48

29.04.2021 12:40:50

Jaký význam mělo otcovo tělo? Znělo to jako krutá otázka, ale tato noc ji ospravedlňovala. Všichni tři o ní přemýšleli, ale žádný nedospěl k jasné odpovědi. V mi­ krobusu zavládlo ticho. Husajn se snažil mlčením potlačit vztek a Fátima se snažila nedýchat v naději, že bratři zapomenou, že tam vůbec je. Rachot dopadajících raket a tankových střel sílil. Husajn netečně konstatoval, že bombardují Homs, a znovu se odmlčel. Všichni toužili po zázraku, který by je spasil před osamělostí, jež se změnila ve strach pohřbený kdesi hluboko v jejich nitrech.

Příležitost prohodit pár slov přicházela vždy v nevhodný okamžik, ve chvílích, kdy ze sebe žádný z nich nedokázal dostat ani slovo.

Fátima otevřela okýnko. Dovnitř vnikl chladný vzduch. Navrhla, že by mohli odkrýt tělo, nikdo jí na to nic neřekl a ona se neodvažovala natáhnout ruku a deky odhrnout. Alespoň vytřela vodu, která na podlahu mikrobusu tekla z rozpouštějících se ledových kvádrů, kterými mrtvolu obložili. Bála se, myslela na strašidelný mrtvolný puch. Roztřásly se jí ruce. Husajn zničehonic prohlásil, že nemají na výběr a budou muset zastavit na noc v „Z“. Neznali žádnou vedlejší cestu a dálnice mezi Homsem a Aleppem byla už přes dva roky zavřená.

Husajn zamířil k „Z“. Sešlápl plyn a vůz se řítil houstnoucím šerem. Cesta byla samá díra, mikrobus se nakláněl tak, až se zdálo, že se převrátí. Bulbul a Fátima se vší silou drželi a mrtvola se třásla, protože ta se ničeho chytit nemohla. Na Husajnovi bylo vidět, jak moc se zlobí. Pokoušel se dovolat přátelům, aby sehnal místo na přespání.

Několikrát zvýšil hlas a nakonec zastavil u krajnice a nadával na mizerný signál. Bulbul mu úplně klidně řekl, ať si s tím neláme hlavu, že přespí u Lamji doma. Fátimě 49

smrt je dřina.indd 49

29.04.2021 12:40:50

smrt je dřina.indd 172

29.04.2021 12:40:52

Pro ty, kdo ztratili úplně všechno

Zabíjení změnilo podobu města — tento kámen je hlava dítěte —— a tento kouř vydechli lidé.

Každičká věc zpívá o svém vyhnanství / moře krve — a co o takových ránech očekáváš kromě jejich tepen, které odpluly do mlhy, do mořských hlubin zabíjení?

(Adonis — Poušť, 1985)

Válka je pořád stejná. Ať už o ní podává svědectví básník nebo romanopisec a odehrává se v Libanonu osmdesátých let nebo ve dnech teprve nedávno minulých. Válka je nakonec vždycky jen krutá. Příběh, v němž zoufalství a bezvýchodnost každodenního života obyčejných lidí v zemi zmítané válkou zachytil jeden z nejvýraznějších současných syrských spisovatelů, se však začal psát v jiném, velmi skutečném okamžiku a na jiném, skutečném místě — 17. prosince 2010, o tři a půl tisíce kilometrů dál.

V ten den zkonfiskovala tuniská policistka šestadvacetiletému prodavači Muhammadovi Buazízímu zboží, protože nevlastnil licenci k prodeji. Na konci některých 173

smrt je dřina.indd 173

29.04.2021 12:40:52

Smrt je dřina

Román Smrt je dřina (2015) je autentickou výpovědí o stále aktuálním stavu Sýrie a o tom, jaké to je být obyčejným člověkem v zemi rozervané vleklou občanskou válkou. Nepatřit k žádné straně, k žádné prominentní rodině, neusínat s puškou, ani se nebít za žádnou ideo­ logii — prostě se jen snažit přežít.

Románová zápletka na první pohled působí komicky a připomene třeba grotesku sarajevského režiséra Emira Kusturici Černá kočka, bílý kocour (1998) nebo Faulknerovo Když jsem umírala (1930), kde je rodina také zatížena břemenem mrtvého těla, v tomto případě matky, která si za života vymínila, že ji pohřbí ve čtyřicet mil vzdáleném městečku, aby mohla strávit věčnost ve společnosti svých příbuzných. Čtenář však záhy zjistí, že stejně jako u Faulknera, ani tady mu do smíchu dvakrát nebude.

Sám autor tvrdí, že základní inspirací pro děj knihy byla situace v zemi, kde od roku 2012 začaly rodiny příbuzné pohřbívat, kde se dalo — na zahradě, na ulici, kdekoliv, protože místa na hřbitovech prostě nebyla, nebo byla příliš drahá. K tomu se navíc přidal silný osobní zážitek z roku 2013, kdy ho postihla mrtvice. „Ležel jsem tři dny v nemocnici a uvažoval o tom, jak se ke mně rodina dostane, když teď umřu. Jak vyzvednou moje tělo? Bylo to komické, tragické, dojemné a vtipné.

Blízkost smrti vás promění v absurdní bytost.“ Základní osa příběhu je velice prostá: trojice odcizených sourozenců veze tělo otce z Damašku do vesnice na severu země, aby splnila jeho poslední přání a pohřbila jej do hrobu dávno zesnulé sestry. Vzhledem k tomu, že zemi v té době (děj se odehrává v roce 2014) sužuje vleklá občanská válka, nebude to nijak jednoduchý úkol. „Z těl 182

smrt je dřina.indd 182

29.04.2021 12:40:52

milovaných se stal projekt,“ konstatoval v jednom z rozhovorů autor.

Chalífa píše s reportážní strohostí o situaci v zemi, o okamžicích těsně před prvními protesty i o všem, co následovalo, o euforii a bolesti, o strachu a zoufalství, o nepochopitelných tragédiích a o rozumu se vzpírající brutalitě. Jeho román postrádá sentiment, citově nevydírá, je to právě ono chladné konstatování reality, které má potenciál čtenáře zasáhnout mnohem trvaleji a hlouběji.

Román Smrt je dřina je možné zároveň zařadit k žánru absurdní literatury a okamžiky, kdy Bulbul přelaďuje televizní kanály, aby lépe zapadl mezi obyvatele damašské čtvrti, do obýváku si věší obří portrét prezidenta, sleduje bizarní režimní vysílání nebo komentuje internetové diskuse, působí vysloveně komicky. Stejně jako kafkovské situace na kontrolních stanovištích, kdy je Abdallatífovo tělo zatčeno, protože podle oficiální dokumentace je to stále živý a hledaný muž. Že se z něj mezitím stala mrtvola, na tom jaksi vůbec nic nemění.

Stejně absurdně působí výslechy o znalostech islámu, kdy rodilé Syřany zkoušejí cizinci, kteří neumějí ani pořádně arabsky. Přetrvávající pocit zoufalé bezmoci Chalífa umně rozbíjí komickými momenty, a přestože předkládá čtenáři příběh tragický, absurdní momenty se starají o to, že není jenom bezútěšný.

V odcizenosti ústřední rodiny snadno najdeme obecnější obraz rozkladu rodinných vazeb a zklamání, které život v dnešní syrské realitě přináší. Abdallatíf, představitel generace padesátých let, vedl život podle tradičních hodnot, dělal, co se sluší a patří, aby se na sklonku svých dní nechal znovu strhnout revolučním i milostným žárem.

183

smrt je dřina.indd 183

29.04.2021 12:40:52

Jeho rozkládající se tělo se ale rozpadá stejně jako ideály Syřanů, kteří v padesátých letech snili sen o Velké Palestině a spravedlivé vládě Háfize al-Asada. „Sama Sýrie je mrtvola, během padesátileté diktatury se rozpadala den za dnem,“ řekl v jednom rozhovoru Chalífa.

Také Bulbul je obtěžkaný symbolikou. Už jen samotná přezdívka, kterou mu vymyslela milovaná Lamjá, je symbolická — bulbul znamená v arabštině slavík a je to právě slavík, který v súfismu představuje toho, jenž se snaží přiblížit k nedostižné milované, k růži, k Bohu.

Bulbul touží po úplně jiném životě, touží být jiným člověkem, nikdy však nesebere odvahu, aby se pokusil své růži přiblížit. Není bez zajímavosti, že sám autor nemá v úředních dokumentech uvedeno jméno Chálid Chalífa, pro syrské úřady je Chálid Abdarrazzáq. Své texty nicméně podepisuje jako Chalífa, protože pak je podle svých slov pro syrskou byrokracii podstatně těžší si jméno spojit s jeho osobou.

Bulbul je představitelem intelektuální vrstvy společnosti, která si tváří v tvář skutečnému světu nevyhnutelně projde trpkým rozčarováním. Nejprve na fakultě při studiu filozofie, kdy zjišťuje, že poslední, o co by profesoři stáli, je nějaké myšlení. Pak znovu v dospělosti. Bulbul upadá do vyděšené apatie. Práce, manželství, ani otcovství nedokážou v Bulbulovi vzbudit sebemenší zájem. Rozhodne se proplout životem ve společnosti starých filmů a zavařovacích sklenic, a pokud možno bez karambolů počkat na smrt.

Jeho sestra Fátima jako by reprezentovala konzumní, přízemní část společnosti. Nevýrazné, bezvýznamné děvče přesvědčené o vlastní kráse a důležitosti touží hlavně po dobrém postavení, chce trávit čas s důležitými lidmi, 184

smrt je dřina.indd 184

29.04.2021 12:40:53

ideálně se vdát za reprezentativního manžela, který by ji obklopil hezkými věcmi. Nic víc. Ideály jsou jí cizí, moc nemluví a nakonec se stává její hlas zcela irelevantním a mizí úplně. V tichu nachází štěstí, už se nemusí o nic snažit, už může jen mlčet.

Nejstarší bratr Husajn patří k těm, kteří odvrhli staré pořádky, tradice a hodnoty. Kdo se vysmál světu rodičů a kdo odmítl dřít do úmoru za pár drobných. Stejně tak nehodlá zavírat oči před zkorumpovanou morálkou současnosti a je odhodlaný z ní sám pro sebe vytěžit co nejvíc. Ani on ale neuspěje, ani jeho cesta není ta správná a nevede dál, než k zoufalství a zkrachovalé existenci.

Bezvýchodnost života hrdinů je místy až dusivá. Bylo by ale naivní předpokládat, že v zemi, ve které je momentálně téměř padesát tři procent populace bez práce, je život něco jiného, než jen zápas o přežití. A Chálid Chalífa nám umožňuje onu bezvýchodnou realitu každodenního života ve válečné zóně na okamžik prožít. Přibližuje svět, který je opředený tolika mýty a představami, že se z něj nevyhnutelně stala karikatura, která má se skutečností jen málo společného.

O Arabech a muslimech jsme si toho především v posledních letech přečetli snad až příliš. A rozhodně nejen od těch, kteří vědí, o čem vlastně píšou. Názorová pluralita, obtížné orientování se v záplavě (dez)informací spolu s pocitem strachu a ohrožení, které v mnohých Arabové, zhusta automaticky považovaní zároveň za muslimy, vyvolávají, vedou k pokřiveným představám o světě, v němž miliony obyčejných lidí vedou úplně obyčejné životy. A který je v podstatě stejný, jako ten náš. „Smrt je dřina jsem napsal, protože mi připadalo, že už mi nezbývá moc času, že se můj život blíží ke konci…

185

smrt je dřina.indd 185

29.04.2021 12:40:53

Proto jsem měl pocit, že musím napsat něco odlišného od svých ostatních románů i od dalších děl popisujících válku. Netušil jsem, jestli dokážu tak unikátní příběh stvořit,“ vysvětloval svou motivaci autor. Smrt je dřina unikátním příběhem bezesporu je. Je to svědectví o situaci tak skutečné, že bychom neměli únavě dovolit, na ni zapomenout. Svědectví, které jsme dosud postrádali.

Jitka Jeníková, únor 2021

186

smrt je dřina.indd 186

29.04.2021 12:40:53

Obsah

5 První kapitola

Kdybys byl pytel kmínu 59 Druhá kapitola

Kytice růží unášená řekou 145 Třetí kapitola

Bulbul letící těsným prostorem 173 Pro ty, kdo ztratili úplně všechno (Jitka Jeníková)

smrt je dřina.indd 187

29.04.2021 12:40:53

Chálid Chalífa Smrt je dřina Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2021 jako svou 432. publikaci Z arabského originálu Al Mawt ‘Aamal Chaq přeložila a doslov napsala Jitka Jeníková Redakce Tomáš Jeník Jazyková redakce Tereza Tomášová Obálka Gesui Mirzo Grafická úprava, sazba písmem Nassim a Montserrat a e-kniha Stará škola (staraskola.net) Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 188 stran, TS 13.

ISBN 978-80-7470-358-4 ISBN 978-80-7470-359-1 (MOBI) ISBN 978-80-7470-360-7 (ePUB) Elektronická podoba knihy www.palmknihy.cz a www.kosmas.cz.

Doporučená cena včetně DPH 229 Kč www.eshop.akropolis.info

smrt je dřina.indd 188

29.04.2021 12:40:53

Chálid Chalífa (1964) je současný syrský spisovatel, největší kronikář probíhající občanské války. Narodil se jako páté dítě ze třinácti sourozenců ve vesnici poblíž syrského Aleppa. Získal bakalářský titul v oboru právo a společně se skupinou básníků a spisovatelů se aktivně podílel na založení časopisu Alif, který však byl po pár měsících zakázán oficiální syrskou cenzurou. V současnosti žije v Damašku.

ISBN 978-80-7470-358-4

obalka.indd 1,3

smrt je dřina chálid chalífa

Product footprint

CO 2

Neutral

DOPORUČENÁ CENA 229 KČ

chálid chalífa smrt je dřina

Abdallatíf pokojně umírá v damašské nemocnici. Jeho nejmladší syn Bulbul slíbí, že mu splní poslední přání a pohřbí jej v rodné vesnici na severu země. Ačkoliv nebyl Abdallatíf zrovna dokonalý otec, Bulbul přesvědčí svého staršího bratra Husajna a sestru Fátimu, aby jej — a otcovo tělo — na cestě do al-Anábíji doprovodili. Z Damašku tam koneckonců budou za dvě hodiny.

Má to jen jeden háček: Jejich země je rozervaná válkou. Krajina jejich dětství se změnila v labyrint plný válčících ozbrojenců, kteří se neřídí žádnými pravidly a kteří zabíjejí na potkání. A to, co se zkraje jevilo jako neškodný slib, se velice rychle změní v epický, životu nebezpečný úkol. Sýrie už není místem pro hrdiny a rozhodnutí, která bude rodina muset udělat na cestě plné kontrolních stanovišť, nekonečných zastávek, výslechů, zatýkání a vybuchujících bomb, budou mít pro všechny nedozírné následky.

NC-CFM-015258 www.nepcon.net

Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková

30.04.2021 21:51:46