Denisa Fulmeková: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga by Akropolis

Konvália

Valéria o Dilongovi: „Vydal se tehdy za prezidentem Tisem a bez obalu mu řekl: ‚Moje milá čeká dítě.‘ Říkal to nejen jako prosebník nejvyššímu státnímu představiteli, ale také jako kněz knězi. ‚Nemůžete dopustit takovou hanbu, aby ji deportovali.‘ Tiso, k němuž Dilong neměl nejhlubší vztah, mu nakonec vyhověl.“

Denisa Fulmeková

Denisa Fulmeková (1967) vystudovala žurnalistiku na Filozoﬁcké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po absolutoriu v roce 1989 pracovala nedlouho v Ústavu literární kritiky a divadelní dokumentace, pak vystřídala několik redaktorských pozic a od roku 2004 je ve svobodném povolání. Debutovala pod pseudonymem Mina Murrayová knihou povídek Tak čo teda? (2001). Dále vydala sbírku básní Som takmer preč (2004) a spolu s Petrem Macsovszkým Klebetromán (2004) o životě bratislavské bohémy. V roce 2007 jí vyšla próza Dve čiarky nádeje a o rok později její volné pokračování Jedy. Následovaly romány Topánky z papiera (2009), Čakáreň (2010), Materská (2012), povídková kniha Posledná polnoc v Pivonke (2013) a novela Štrikovaní frajeri (2015). V knihách Konvália (2016), Doktor Mráz (2018, česky 2020) nebo Agáta (2020, polsky 2022) se inspirovala osudy skutečných osob za holokaustu či inkvizičních procesů s čarodějnicemi. Kromě dětské prózy Ňuňo (2019) vydala ještě i příručky Tarot, 78 krokov k tvorivejšiemu životu (2008), Magická sila bylín (2014) a Magická sila sviatkov (2014). Publikovala rovněž v literárních antologiích na Slovensku (Sex po slovensky, 2004; Dohviezdny večer, 2021) i v zahraničí (Evropský fejeton, Brno 2004, Life in European Cities, Soul 2009 – výběr povídek evropských autorů).

Dagmar o otci: „‚A jaký je poslední obraz, na který si vzpomínáš?‘ ptám se jí. ‚Jak má na sobě turistické oblečení – svetr, kalhoty pumpky, pevná bagančata, ruksak – a říká mámě, že se za pár dnů vrátí, možná už na Cyrila a Metoděje. Máváme mu z předzahrádky, až dokud nám nezmizí z dohledu, a máma usedavě pláče.‘ Bylo už po válce a psal se začátek června 1945.“

Denisa Fulmeková

lialáska Konvá Zakázaná

Láska, které nepřeje okolí anebo doba. Tisíc a jeden takovýchto příběhů bylo odvyprávěno či sepsáno, nejednou se skutečnými vzory. Například ve slovenských Malackách před druhou světovou válkou, kde se do sebe zamilovali židovská dívka Valéria Reiszová a františkánský mnich, kněz a jeden z nejtalentovanějších slovenských básníků té doby Rudolf Dilong. Vztah, který přinesl řadu básní, ať už jejích nebo jeho, a také dceru Dagmar. Jak dopadlo fatální střetnutí s protižidovskými zákony tehdejšího slovenského státu, jehož byl Dilong kulturní i politickou celebritou? Jaké byly osudy této trojice po skončení války? To vše ve své knize Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga zprostředkovává s využitím dobových dokumentů, osobních vzpomínek i veršů obou milenců jejich vnučka, slovenská spisovatelka Denisa Fulmeková. S neskrývaným citovým zaujetím, ale bez sentimentu, s vypravěčskou bravurou i lehkostí a nápaditostí. Schéma tisíckrát a jednou uplatněné dalo vzniknout jedinečnému čtenářskému zážitku.

Rudolfa Dilonga

www.akropolis.info isbn 978 -80 -7470 -445 -1

9 78 8 0 74 70 4 4 5 1 doporučená cena 299 kč

AKR_KONVALIE_cover_TISK.indd 1

08.08.2022 1:30:08

Konvália

Denisa Fulmeková

lialáska Konvá Zakázaná

Rudolfa Dilonga

www.akropolis.info isbn 978 -80 -7470 -445 -1

9 78 8 0 74 70 4 4 5 1 doporučená cena 299 kč

AKR_KONVALIE_cover_TISK.indd 1

08.08.2022 1:30:08

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 1

Denisa Fulmeková

09.08.2022 10:34:56

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 2

09.08.2022 10:34:56

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 3

Denisa Fulmeková

KonvZakálázaia ná láska Rudolfa Dilonga

Ze slovenštiny přeložil Lubomír Machala

09.08.2022 10:34:56

Táto kniha vyšla s ﬁnančnou podporou Komisie SLOLIA, Literárne informačné centrum, Bratislava.

© Denisa Fulmeková, 2022 © Translation & Epilogue Lubomír Machala, 2022 © Cover Design Barbora Gavláková a Vojtech Ruman — Slovart, 2022 © Graphic Design Lukáš Fairaisl, 2022 © Filip Tomáš — Akropolis, 2022 ISBN 978-80-7470-445-1 ISBN 978-80-7470-446-8 (MOBI) ISBN 978-80-7470-447-5 (ePUB)

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 4

09.08.2022 10:34:56

Děkuji historikům PhDr. Ivanu Kamencovi, CSc., a Mgr. Martinu Macejkovi za poskytnuté konzultace a rady a prof. PhDr. Tiboru Žilkovi, DrSc., za inspirativní literární podněty. Stejně tak jsem vděčná svojí blízké i vzdálené rodině za rozhovory, zpřístupnění rodinných archivů a podporu.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 5

09.08.2022 10:34:57

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 6

09.08.2022 10:34:57

Leden 2016. Ležím v posteli s chřipkou, a přestože je moje tělo slabé a pobolívá mě, překvapivě ve mně roste odhodlání přece jen ten příběh vyrozprávět. Přemýšlím o tom už celá léta, ale materiál jsem začala shromažďovat jen před pár měsíci, vlastně od pohřbu posledního protagonisty, jímž se tento příběh deﬁnitivně uzavřel. Fakt, že mám se svými hrdiny společné geny, mě zavazuje, ba až svazuje. Nutí mě totiž buď k horlivému distancování se od skutečnosti, že jsem součástí tohoto příběhu, anebo k urputnému domýšlení, co přesně řekli a cítili lidé, o kterých hodlám psát. Ale ani při veškeré snaze moje vyprávění určitě nebude a ani nemůže být úplně objektivní. 2

Jednou ráno jsem se probudila v domě u prarodičů. Mohla jsem mít sedm, osm možná i deset roků, na tom teď nezáleží. Pravděpodobně byly prázdniny a pootevřeným oknem proudil dovnitř ranní letní vzduch. Ještě jsem ležela v posteli, když za mnou přišla babička: „Představ si, dnes se mi zdálo, že jsi už měla šestnáct let. Dívala jsem se na tebe, jak jsi elegantně oblečená, na vysokých podpatcích… Byla jsi úplná slečna!“ S potěšením jsem si představila samu sebe ve střevících na podpatcích. Mockrát jsem si tajně zkoušela různé máminy lodičky do divadla, které ležely ve škatulích dole ve skříni. Nebo i babiččiny, ale ta už boty na jehlových podpatcích nenosila. V babiččině snu se tedy zhmotnily moje dětské sny. Vždyť které dítě by už nechtělo být velké?

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 7

09.08.2022 10:34:57

Ztratit matku bolelo přeukrutně, ale stále tady byli její otec a bratři. A, samozřejmě, její milý, kterého si Valičin otec velmi oblíbil. „Když je i taková strašná doba, já ti nemůžu bránit v lásce,“ říkával Herman dceři. „Je to osud, že jste se potkali.“ 26

V roce 1939 vzniká Slovenský stát. Ne náhodou se s ním bude pojit přívlastek klerofašistický. I Dilong je představitelem kléru. Ba co víc, ve stejném roce mu vychází sbírka s politicky angažovaným názvem Gardisti, na stráž! Opěvuje v ní nejen vznik státu, ale taky Hlinkovu gardu a burcuje gardisty: „Gardisti, k poctě zbraň!“ (z básně „Gardisti na frontě“). Taktéž zde možno nalézt oslavné rýmy na den vzniku Slovenského státu: „Když jaro blížilo se krokem laskavým, / sedly k nám první vlaštovice, / seslány Bohem, který hranic nezná, / a my jsme srdcem jásavým / do nebe psali pohlednice / a na nich datum 14. března.“ A jeho milá je Židovka… I když oﬁciálně pouze do února, protože v matriční knize je zapsané, že vystoupila z izraelitského náboženství a vstoupila do římskokatolické církve, a to 8. února 1939. Stvrzeno vlastnoručním podpisem — Valéria Reiszová. Katechumenkou, tedy dospělou osobou připravující se na přijetí křtu, se však stala už v srpnu předešlého roku. K tomuto kroku se určitě odhodlala pod náporem strachu ze zesilujícího antisemitismu. Stejně tak není vyloučené, že pod vlivem Dilonga se v ní vskutku probudila

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 24

09.08.2022 10:35:01

křesťanská víra. Koneckonců, v díle Růže Dagmar básník vzpomíná (s. 60): „Ty si jistě pamatuješ, jak jsem se tě jednou zeptal, proč ses dala pokřtít. Odpověděla jsi mi tehdy: Protože miluji Ježíše.“ Ale ať ji už ke křtu vedly jakékoliv pohnutky, cejch židovství v období Slovenského státu vymazat nešlo. 27

V Malackách se nic neutajilo, jak by se tedy dal utajit vztah mezi Valinou Reiszovou a františkánem Dilongem? Církevní vrchnost rozhodla, že Rudolf Dilong bude přeložen z Malacek do Hlohovce. Záznam tehdejšího kronikáře hlohoveckého františkánského kláštera ze dne 14. dubna 1939 uvádí ve svém článku Marián Kamenčík: „Tento den byl do kláštera přeložen pan Rudolf Dilong, náš františkánský a popřední slovenský básník a přidělena mu byla funkce katechety, zpovědníka a kazatele. Je to velmi složitá osobnost a smutný člověk.“ Avšak církev nezabránila smutnému člověku ve vztahu s Valérií ani jeho přesunem do jiného města. Setkání pokračovala, a aby to bylo jednodušší, zamilovaný františkán si koupil za peníze, které byly součástí literární ceny — byla to Národní cena gen. Milana R. Štefánika, kterou dostal za sbírku Já, svatý František, anebo cena v literární soutěži Matice? — motorku, i když podle pravidel svého řádu je měl věnovat klášteru. Na motorce potom podnikal za svou milou výpravy z Hlohovce do Malacek anebo si ji posadil za sebe a toulali se Záhořím.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 25

09.08.2022 10:35:01

V nákladu tisíc kusů vychází v únoru 1940 sbírka Muškát. Autorem nebo autorkou je osoba s tajemným pseudonymem Ria Valé. V knize je též portrét neznámé dámy — klobouček a vysoký kožešinový límec jí zakrývají část tváře, ale pohled tmavých očí odkazuje na totožnost se známým básníkem. Je to Dilong, není to Dilong? Ale básně Rii Valé nepřipomínají jeho zralý styl. Kdo si to tedy trouﬂ, spekuluje se v literárních kruzích, ale ti nejzasvěcenější vědí. Soudobý společenský týdeník Nový svět ve velikonočně laděném čísle z 23. března 1940 informuje: „Senzací slovenského knižního trhu je sbírka básní záhadné autorky Rii Valé, která se představuje veřejnosti nezvyklým způsobem. Nechce, aby ji svět poznal, chce být skromnou, neznámou, stejně jako neznámým je i její jméno Ria Valé. Předkládá své verše, v kterých dýchá její duše a bije její nenáročné srdce. Skrývá se před světem — její oči jsou hlubokou studní a hádankou.“ A — jaký paradox! — o sbírce referovaly i luďácké noviny Slovák či Gardista. Když se Vali s Dilongem radila, zda může knížku vydat pod svým jménem, vyslovil obavy, aby na sebe příliš neupozorňovala. Muškát vyšel v edici Lípa vydavatelství U nás, kterou kromě Laca Gálika redigoval i Svetloslav Veigl, Dilongův mladší přítel a souputník z okruhu katolické moderny. Jiný básník, Ctibor Štítnický, Dilongovi na margo Muškátu a jeho domnělého gynonymu Ria Valé napsal: „Povídá se, že Ria Valé a Rudo Dilong jsou jedna osoba.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 26

09.08.2022 10:35:02

Prostudoval jsem sbírku Muškát a nemohu uvěřit, že by Rudo Dilong udělal takový krok zpět. Vždyť sbírka Muškát je v pravém slova smyslu debut. Proto vás prosím, objasněte mi tuto věc, jistě víte, kdo Ria Valé je, vždyť jste prý s ní byl i na Ďumbieru. Jste tam zapsaní v pamětní knize.“ V listu z 9. září 1940 Dilong Štítnickému odepsal: „O poetce Rii Valé co chcete vědět? Je to 23leté milé děvče, pochází z rodu Boha všemohoucího a v těchto dnech velmi, velmi trpí. Bůh uvidí, že budeme vykoupeni.“ 29

Vydání Muškátu očividně zařídil Dilong. A do celé věci byl pravděpodobně zasvěcený též Veigl. On bude člověkem, který se jí nikdy, ani když se mnozí Dilongovi přátelé od ní odvrátí, a jeden ji dokonce obere o část knih s Dilongovým ex libris, nebude stranit. Po celá desetiletí přichází jednou za čas na kus řeči, věnuje jí svou novou knížku… Zároveň však nelze nezmínit smutný fakt, že od roku 1962 byl vedený ve svazcích Státní bezpečnosti (pod občanským jménem Ferdinand Veigl) jako důvěrník s krycím jménem Král. Jestliže předtím na něj byl veden signální svazek, což znamenalo sledování podezřelé osoby, pravděpodobně Státní bezpečnost našla něco, čím dokázali kněze a básníka Veigla zlomit. Nebo ho zaevidovali bez jeho vědomí, u kategorie důvěrník totiž přichází do úvahy i tato varianta. V každém případě, kdybych si měla vybrat, jestli chodíval Veigl k Valérii proto, aby sbíral informace, které předá Státní bezpečnosti, anebo ji

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 27

09.08.2022 10:35:02

měl jednoduše lidsky rád a byla mu též připomínkou jeho mládí a přátelství s Dilongem, přiklonila bych se k druhé možnosti. V tom člověku bylo totiž něco laskavého a milého, co mi nepasuje k proﬁlu lstivého donašeče. Veigl se narodil přesně na Štědrý večer a já jsem se v roce 1990 jednu sobotu těsně před Vánocemi, tedy před jeho kulatými sedmdesátými pátými narozeninami, vypravila za ním na jeho faru v Kráľové u Sence, abych s ním udělala rozhovor. Páter Veigl byl ke mně velmi přívětivý, a když nám jeho hospodyně naservírovala i pohoštění, pocítila jsem přímo zahanbení, když mě vyzval, abychom se před jídlem pomodlili. Jen jsem něco neslyšně mrmlala, protože ačkoliv jsem se na rozhovor připravovala, s tímto jsem jaksi nepočítala. Na své otázky si už nevzpomínám, ale jedno vím určitě, dnes bych se ho ptala na jiné věci a nevynechala bych ani téma Ria Valé. A tak se náš rozhovor nesl v duchu jeho jubilea a nadcházejících svátků, což jsem však vůbec nepovažovala za nedostatečné. Mezitím nastal večer a na autobus do Bratislavy jsem nastupovala za tmy, ale on mě vyprovodil až na zastávku. V tašce jsem si navíc odnášela jeho novou knížku Jemu jedinému, výbor z vydané poezie i z nepublikovaných veršů, do níž mi vepsal věnování: „Redaktorce Denisce Fulmekové v lásce našeho Rudka Dilonga srdečně Svetloslav Veigl. Kráľová u Sence 15. 12. 1990.“ Jsem přesvědčená, že to bylo upřímné.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 28

09.08.2022 10:35:02

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 143

Obrazová příloha

09.08.2022 10:35:29

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 158

158

09.08.2022 10:35:33

← Blíže nedatovaný portrét ← Bližšie nedatovaný františkánského mnichaportrét a básníka františkánskeho Rudolfa Dilonga.mnícha a básnika Rudolfa Dilonga. Foto: rodinný archiv. ↗ Valéria, pravděpodobně ↑↑ pravdepodobne pred obytnou časťou rodného domu před částí rodného domu v Malackách. Foto: rodinný archív. archiv.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 159

159

09.08.2022 10:35:33

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 192

09.08.2022 10:35:41

Použitá a citovaná literatura BARTLOVÁ, Alena: Využitie tradícií a jubilejných osláv v propagačnej politike HSĽS v prvej polovici 30. rokov 20. storočia. Dostupné na: <http://www.saske.sk/cas/ archiv/3-2004/08Bartlova.html >. BINET, Laurent: HHhH. Český překlad Michala Marková, Argo, Praha 2010. BOR, Ján E.: Matičiari v Argentíne. Vyšlo v edici Duch a svet nákladem Dezidera Brucháča, Buenos Aires 1990. BOR, Ján E.: Rozhovor s Rudolfom Dilongom. In: Slovák, roč. 26, 1944, č. 164, 23. července 1944, s. 8. BOR, Ján E.: Slováci v Argentíne. Vydané v edici Duch a svet nákladem inženýra Stanislava Hlucháňa, Buenos Aires 1986. DILONG, Rudolf: Cesty vyhnanca. Dostupné na: <http:// zlatyfond.sme.sk/ dielo/290/Dilong_Cesty-vyhnanca/1>. DILONG, Rudolf: Diaľky bez domova. Nákl. Mecenáše — milovníka slovenské poezie Edena Radiče, Buenos Aires 1950. DILONG, Rudolf: Gardisti, na stráž! Nákl. Fr. Urbánka a spol., Trnava 1939. DILONG, Rudolf: Listy dcére Dagmar. In: Slovenské pohľady, roč. IV. + 117, 2001, č. 78, s. 172—179. DILONG, Rudolf: Listy žene. In: Slovenské pohľady, roč. IV. + 109, 1993, č. 11, s. 89—96. DILONG, Rudolf: Mladosť z očistca. Petrus, Bratislava 2001. DILONG, Rudolf: Ruža Dagmar. Slovenský spisovateľ, Bratislava 2000. DILONG, Rudolf: Stretával som ľudí a svet. Poľana, Zürich 1976. DILONG, Rudolf: Vojna. Ministerstvo národnej obrany nákladom nakladateľstva Čas, Bratislava 1942. FULMEKOVÁ, Denisa: Nepriznaná poetka Valéria Reiszová. Dostupné na: <http://malackepohlady.sk/?p=19751>. FULMEKOVÁ, Denisa: Tajomný mních R. D. In: Literárny týždenník, roč. 3, 1990, č. 3, s. 6—7. JANČÁRIK, Stanislav E.: Slovenská Argentína. Matica slovenská — Vydavateľstvo Matice slovenskej, Martin 1996.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 193

193

09.08.2022 10:35:41

KAMENČÍK, Marián: Tri literárne priateľstvá Rudolfa Dilonga. In: Kultúra, roč. 9, 2006, č. 4, s. 9—10. KOT, Jozef: Dilong a Novomeský. In: Literárny týždenník, roč. 12, 1999, č. 41, s. 10. KRIVDOVÁ, Valéria: Hlboko utajená spomienka. In: Literárny týždenník, roč. 4, 1991, č. 36, s. 6—7. LIBA, Peter: Prieniky do literatúry a kultúry. Kulturologická spoločnosť — Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre — Združenie SlovDidac, Nitra 2009. MACEJKA, Martin: Malacky v dejinách. Záhorácke kruhy, Malacky 2015. OKÁĽ, Ján: Leto na Traune. Dobrá kniha, Cambridge, Ontario, Kanada 1986. PAVLOVIČOVÁ, Kristína: Dezinterpretácie o živote a diele Rudolfa Dilonga. In: LET, roč. 4, 2008, č. 37, s. 264—275. PAVLOVIČOVÁ, Kristína: Mystiﬁkácie Rudolfa Dilonga. In: Vlna, roč. 11, 2009, č. 41, s. 34. PLEIJELOVÁ, Agneta: Zima v Štokholme. Q 111, Bratislava 1999. RYDLO, Jozef M. (Zost.): Rudolf Dilong (1905—1986). Libri Historiae, Bratislava 2009. ŠPRINC, Mikuláš: K slobodným pobrežiam. Matica slovenská — Vydavateľstvo MS, Martin 2004. ŠTÍTNICKÝ, Ctibor: O liste, ktorý sa nestratil. In: Literárny týždenník, roč. 12, 1999, č. 45, s. 5. VALÉ, Ria: Môj sen o láske. Nakladateľstvo Komenský, Bratislava 1941. VÁŠÁRYOVÁ, Emília: Pr(a)vá dáma. Rozhovory s Jánom Štrasserom. Forza Music, Bratislava 2014. VEIGL, Svetloslav: Mienim odpečatiť tajomstvo. In: Slovenské pohľady, roč. IV + 118, 2002, č. 12, s. 150—151. VIRSÍK, Karol: Odchádzam s Hippokratom. Nebojsa, Bratislava 2005. WINKLER, Tomáš: O zabudnutých básnikoch. In: Slovenské pohľady, roč. 82, 1966, č. 8, s. 83—91.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 194

194

09.08.2022 10:35:42

Další zdroje KAMENEC, Ivan — RAJEC, František: Survivors od the Shoah. Videozáznam rozhovoru, který vznikl jako součást projektu USC Shoah Foundation, The Institute for Visual History and Education, kterou založil Steven Spielberg. 1. červenec 1997, Bratislava. KRIVDOVÁ, Valéria: Zvíťazil ľud navždy. Básně 1944—1954. Rukopis, osobní archiv. RUTTKAYOVÁ, Ivica: Pars pro toto. Rozhlasová relace, její součástí je i rozhovor s Valérií Krivdovou. Premiéra byla odvysílána 23. února 1994 na Rádiu Devín. Slovenský národní archiv, arch. fond Ministerstva vnitra. Slovenský národní archiv, fascikl Malacky. Slovenský národní archiv, kartotéční lístky Židů. Soukromá korespondence Rudolfa Dilonga Valérii Krivdové a dceři Dagmar. Osobní archiv. Ústav paměti národa, Sekce zpřístupňovaní dokumentů.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 195

195

09.08.2022 10:35:42

Redakční a překladatelská poznámka

Při citování archivních dokumentů, osobní korespondence a básní jsme se snažili zachovat jejich originální individuální i dobový ráz. V úředních dokumentech jsme ponechali věcné, gramatické i pravopisné nedostatky, jelikož mimoděk svědčí o jazykové kultuře soudobého mocenského aparátu. V citované korespondenci a v básních jsme provedli jen minimum úprav a oprav zjevných chyb. Tento původní editorský koncept byl respektován rovněž při překládání, třebaže zejména Dilongův slovosled bylo nutno v zájmu srozumitelnosti textu místy upravit. Dilongovy dopisy obsahují též řadu elips, zkratovitých i jinak problematických formulací, které byly ve slovenské knižní verzi zachovány; po konzultaci s autorkou je pietně zrcadlí i český překlad. Zvláštní problém pak představoval převod poměrně rozsáhlých veršových pasáží. Ve snaze zprostředkovat je co nejvěrněji a nejpůsobivěji byl požádán o spolupráci renomovaný český básník a překladatel Radek Malý, kterému patří velké poděkování, že tuto prosbu neoslyšel a ochotně poskytl cennou pomoc a rady. Jeden textologický detail ovšem zůstal nevyřešen. Slovenská Konvália obsahuje na s. 65 verše: „môj smútok ťažký Tvoj vzhľad svárny / už nemohol viac milovať“. Překladatel je přesvědčen, že slovo svárny je přepsáno chybně, textová logika směřuje spíš k podobě švárny, tedy česky švarný. Třebaže správnost této úvahy nebylo možno ověřit

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 196

196

09.08.2022 10:35:42

v rukopise Dilongovy básně, mají české verše následující podobu: „můj smutek těžký Tvůj vzhled švarný / už nemohl víc milovat“. Osobní jména zůstala v souladu se současným translatologickým územ v původní podobě, při skloňování jsou užívány české koncovky. Platí to i o titulním pojmenování — protagonistčině přezdívce, kterou je zastaralé slovenské označení konvalinky.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 197

197

09.08.2022 10:35:43

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 198

09.08.2022 10:35:43

Láska zakázaná, zrazovaná, zamlčovaná, ale přetrvávající 1 Doslov

Rudolf Dilong (1. 8. 1905 — 7. 4. 1986), jehož „zakázaná láska“ je tematizována v knize Konvália Denisy Fulmekové (11. 5. 1967), se do slovenské literatury zapsal jako jeden z nejplodnějších a nejvýznamnějších básníků dvacátého století. Debutoval počátkem třicátých let sbírkou Budoucí lidé a záhy se tento františkánský mnich, kněz a učitel stal hlavním reprezentantem Katolické moderny; v jeho verších však občas rezonovaly též prvky a postupy surrealistické poezie. Dilongovy politické postoje, které se promítly i do jeho slovesné tvorby, z něj učinily také čelného představitele oﬁciální kultury válečné Slovenské republiky s klerikálně-fašistickým zřízením. Po skončení druhé světové války se rozhodl odejít do exilu, ve kterém zůstal až do své smrti (nejdéle pobýval v Argentině a ve Spojených státech amerických). Za hranicemi vlasti pokračoval v kněžském působení, ale pracoval také jako redaktor (v časopisech Slovenské zvesti a Listy sv. Františka) a stále psal básně, dramata i prózy — za celý život vydal přes sto knižních titulů.

V některých částech doslovu jsou použity přepracované a doplněné pasáže z dosud nepublikované stati o aktuálních podobách slovenského biograﬁckého románu.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 199

199

09.08.2022 10:35:43

Ještě před válkou se zamiloval do židovské dívky a začínající básnířky Valérie Reiszové (27. 11. 1917 — 12. 11. 2000), která během válečných let vydala pod pseudonymem Ria Valé básnické sbírky Muškát a Môj sen o láske (s největší pravděpodobností pod Dilongovým patronátem). Hlavně se však této dobově nepřijatelné milenecké dvojici narodila v roce 1942 dcera Dagmar, která, jak výše předznamenáno, vyrůstala v péči matky a otčíma Jozefa Krivdy bez jakýchkoliv kontaktů s vlastním otcem, a to až do osmnácti let, kdy s ní (a posléze i s matkou) Dilong navázal korespondenční styk. Ten roku 1969 vyústil v krátké letní setkání matky i dcery s otcem (ve společnosti vnučky a zetě), ve Vídni a také Bratislavě. Z plánovaného návratu básníka domů nakonec sešlo a postupem času ochabovalo také vzájemné dopisování. Tolik stručný souhrn životopisných údajů o lidech, kteří se díky výše zmíněné vnučce čili Denise Fulmekové stali postavami biograﬁcké prózy Konvália vydané roku 2016. V této době procházely životopisné prózy, respektive biograﬁcké romány na Slovensku jednou ze svých poměrně častých konjunktur, a to díky autorkám i autorům jako Jana Juráňová, Ľuboš Jurík, Silvester Lavrík, Anton Baláž, Jana Bodnárová, Mariana Čengel Solčanská a dalším. Denisu Fulmekovou do této množiny přiřadily kromě už jmenované Konválie také knihy Doktor Mráz (2018) či Agáta (2020).

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 200

200

09.08.2022 10:35:43

Jednou z hlavních příčin intenzívního a dlouhodobého zájmu čtenářů o biograﬁcké romány je nepochybně nutkavé pokušení nahlížet do privátních a intimních sfér jiných, zejména pak známých a slavných osobností. Je to v zásadě stejný princip, na němž jsou založeny fungování a prosperita bulváru. Pro bulvár by milostný příběh kněze (vázaného celibátem) a prominentního básníka, navíc politického exponenta vládnoucího režimu, s dívkou, která patří mezi obyvatele tímto režimem označené za nepřátelské a předurčené k likvidaci — přičemž rozhodně nešlo o vztah platonický, jak průkazně stvrzeno jejich dítětem — bezpochyby představoval předmět nejvyšší atraktivity a zájmu. Podezřívat Denisu Fulmekovou ze senzacechtivosti by bylo liché už kvůli jejím blízkým příbuzenským vztahům s protagonisty příběhu. Ale právě tyto privátní vazby komplikovaly autorce zvažování, jak ožehavé téma z rodinné (ale i národní) historie zpracovat, jak k němu přistupovat: „Fakt, že mám so svojimi hrdinami spoločné gény, ma zaväzuje, ba až zväzuje. Núti ma totiž buď k horlivému dištancovaniu sa od skutočnosti, že som súčasťou tohto príbehu, alebo k urputnému domýšľaniu, čo presne povedali a cítili ľudia, o ktorých idem písať. No ani pri všetkej snahe moje rozprávanie určite nebude a ani nemôže byť celkom objektívne.“2

Fulmeková, Denisa: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga (Bratislava: Slovart 2016): s. 7.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 201

201

09.08.2022 10:35:43

Fulmeková dokonce také před čtenářem přemýšlí, jak by daný příběh mohl vypadat v románovém provedení: „Bola by som im dala iné mená. Jemu azda Dušan, keďže sa tak zvykol podpisovať v súkromných listoch, a jej možno Ria alebo Mária. […] Prípadne som ich mohla neodlúčiť a ponechať napospas každodennému partnerskému životu a možno aj dajakej tej kríze. Možno by boli mali ďalšie deti. A možno nie, možno by si on musel najprv odsedieť roky v žalári a potom sa kajať a vzdať sa nielen kňazstva, ale aj literárnej tvorby. Lenže prečo by som si vymýšľala, keď tento príbeh stojí v pozadí môjho vlastného života?“3 Způsob, jakým nakonec autorka zvolenou látku zprostředkovala, ocenil v diskusním streamu Literární kvocient Peter Zajac s poukazem na vypravěčskou střízlivost, věcný až protokolární styl, lakonický jazyk. Pozitivně hodnotil také členění prózy do nerozsáhlých odstavců, připomínajících paragrafy.4 Nesouhlasili s ním ale další účastníci diskuse, konkrétně Vladimír Barborík a Marta Součková, kteří tvrdili, že některé formulace a výrazová klišé odkazují text do tzv. intencionální či ženské literatury. K podobnému závěru dospěla Simona Sivčová ve své stati „Na pomedzí ženského románu

3 4

Tamtéž, s. 63. Srov. „LQ — literárny kvocient #9 Konvália / Nedeľné šachy s Tisom“; 2017, dostupné z <https://www.youtube. com/watch?v=9hX1lsXfmrw>, přístup 14. 10. 2021.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 202

202

09.08.2022 10:35:44

a literatúry faktu. Denisa Fulmeková: Konvália“.5 Ovšem ani Zajacovo kladné hodnocení Konválie nezůstalo ojedinělé, jak dokazují ohlasy na ni publikované Jánem Gallikem, Jaroslavem Vlnkou nebo Tiborem Žilkou.6 V tomto názorovém protikladu se příkladně promítá skutečnost, že percepce i hodnocení výběru jazykových a stylistických prostředků zejména v uměleckých textech je vysloveně subjektivní.7 Čtenářům tudíž lze jen doporučit, aby si vytvořili vlastní názor na základě osobního seznámení s konkrétním textem. V daném případě a pro tuto chvíli alespoň skrze krátkou ukázku

Sivčová, Stanislava: „Na pomedzí ženského románu a literatúry faktu. Denisa Fulmeková: Konvália“; Knihynadosah.sk, 2020, dostupné z <https:// knihynadosah.sk/stanislava-sivcova-na-pomedzi-zenskeho-romanu-a-literatury-faktu-denisa-fulmekova-konvalia/>, přístup 20. 10. 2021. Srov. Gallik, Ján: „Nesmrteľný príbeh lásky židovského dievčaťa a františkánskeho mnícha (KONFRONTÁCIE na knihu Denisa Fulmeková: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga)“, Romboid LII, 2017, č. 1—2, s. 39—43; Vlnka, Jaroslav: „Na kríži rozumu a srdca (KONFRONTÁCIE na knihu Denisa Fulmeková: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga)“, Romboid LII, 2017, č. 1—2, s. 39—43; Žilka, Tibor: „Román D. Fulmekovej Konvália v širších súvislostiach“, Romboid LI, 2016, č. 10, s. 86—91. Pro úplnost: odpovědným redaktorem knihy, tedy tím, kdo také ovlivňoval její jazykovou podobu, byl renomovaný literární kritik a historik Jaroslav Šrank.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 203

203

09.08.2022 10:35:44

toho, jak autorka pojímá a jazykově ztvárňuje jedno z opravdu často vytěžovaných až vybrakovaných topoi, a sice přivítání narozeného dítěte sudičkami:

Tak som ju priviedla na svet! Pravda, dlho mi to netrvalo, ale vzhľadom na to, že som musela vychádzať len z úlomkov starých vyše sto rokov, je to vlastne úspech. Premýšľam, keď už som tak rozšafne v súvislosti s jej otcom Hermanom spomenula sudičky, ktoré mu predurčili osud krčmára, čo tak mohli hovoriť pri jej kolíske. Pričarovávali jej krásu, múdrosť, talent, a keď vošla tá jedna nepozvaná, zlovoľne jej prisúdila veľkú, ale nešťastnú lásku? A ako by mohla posledná sudička, ktorá sa dosiaľ nedostala k slovu, sudbu zmierniť? Inou láskou, menej búrlivou, ale aspoň pokojnejšou? Nie, inak. Do jej nenápadného ženského osudu sa s mohutnou silou vpletú dejiny malej krajiny v strede Európy. A zároveň by som nemala zabúdať na to, že v podstate ju možno považovať aj za dieťa šťasteny, pretože toho šťastia bude mať určite viac než vyše sedemdesia isíc slovenských Židov.8

V názvu prózy Denisy Fulmekové jsou uvedeny obě hlavní postavy a tematický plán obsahuje rekonstrukce

Fulmeková, Denisa: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga (Bratislava: Slovart 2016): s. 11—12.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 204

204

09.08.2022 10:35:44

obou životních příběhů s tím, že ten známější, tedy Dilongův, představuje spíše pozadí pro portrét Valérie. Ale i tak se domníváme, že Dilongova osobnost je v textu prezentována velmi výstižně, s novými rysy i prokreslením řady detailů. K těm z nejdůležitějších patří úvaha, de facto upozornění, že neexistuje doklad nějaké Dilongovy kritické sebereﬂexe jeho zapojení do služeb9 státu svázaného s politikou třetí říše, včetně protižidovského tažení. Na druhé straně je víc než pozoruhodný Dilongův postoj ke skutečnosti, že jeho zeť prozaik Jozef Kot se stal počátkem sedmdesátých let nikoliv nevýznamným článkem normalizačního ministerstva kultury, jak patrno z následujícího citátu: „Post riaditeľa odboru umenia budú jeho zaťovi mnohí vtedy i dlho potom zazlievať, paradoxne však nie Dilong, čo je zrejmé i z toho istého listu: ‚Potešila si ma i tým, že Jožko je rád a je tým dobrým Jožkom i na svojom novom mieste. Veľmi ho mám rád. Ale nech pritom nezabúda, že má dar tvorenia, a nech túto hrivnu nezanedbáva v sebe‘“.10 Konvália ovšem nepřináší pozoruhodné detaily a výstižné charakteristiky týkající se pouze protagonisty, respektive protagonistů, ale také institucí a společnosti v té které době. Viz například církevní idealizaci Rudolfa Dilonga,

9 10

Majícího podobu i vojenského nasazení na ruské frontě. Fulmeková, Denisa: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga (Bratislava: Slovart 2016): s. 111.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 205

205

09.08.2022 10:35:44

jak ji Fulmeková zmiňuje na s. 73.11 Anebo jak vyplývá ze slov Dilongova řádového bratra a básnického kolegy Svetoslava Veigla na s. 30.12 (Ani on není představen schematicky — poměrně obsáhlá pasáž je věnována jeho spolupráci s StB. Také v tomto případě je Fulmekové text empatický, neschematický, prostý bombastičnosti a senzacechtivosti.) Za mimořádně cenné považujeme též momentky a sondy do všedního života občanů válečného slovenského státu, včetně arizačních praktik či osobních výjimek z protižidovských postihů. Má-li být tematický plán Konválie nastíněn alespoň v relativní úplnosti, pak musíme připomenout, že nemalá pozornost je v ní věnována také Jozefu Krivdovi, který si po válce vzal Valérii za manželku a který se až obdivuhodně vyrovnával s tím, že Dilong se jí, jak už uvedeno, po čase z exilu ozval a následně pokračovali

„Pre mňa Dilongov obraz nemusí byť posvätný, naopak, slabosti a chyby ho predsa vždy poľudšťovali. A keď si kdesi prečítam, že práve tie sa v jeho životopise až príliš často zdôrazňujú, musím sa smiať — aj cirkevníci by ho chceli mať, práve tak ako jeho dcéra, nepoškvrneného a zázračne oslobodeného od každého tieňa.“ „Veigl akoby chcel skrátka poprieť existenciu ženy v živote svojho ‚spolubrata‘. A pokračoval v tom aj v dokumentárnom ﬁlme Petra Cabadaja Básnik stratenej slovenskej slobody z roku 1998. Keď sa v ňom vyjadruje k Dilongovmu vzťahu k ženám, vystačí si s jedinou vetou, že ‚išlo iba o také prskavky‘.“

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 206

206

09.08.2022 10:35:45

dlouhá léta v korespondenci, která zcela jistě nebyla cituprostá, a dokonce se, byť krátce, dávní milenci i setkali. Jazyková struktura díla Fulmekové je mimořádně bohatá, ať už autorské pásmo hodnotíme v souladu s Petrem Zajacem, anebo dáme za pravdu jeho oponentům. Zásadní pozici v ní má korespondence (většinou jsou přepisovány Dilongovy listy), ale také básně (včetně těch dosud nepublikovaných), citovány jsou nejrůznější dokumenty, ale i publicistické texty. Rozsáhlá je fotograﬁcká příloha s popisky. V samotném závěru knihy se nachází poměrně obsáhlý soupis použité a citované literatury i dalších zdrojů. Výsledkem pak dle našeho názoru rozhodně není jen jakási love story v hávu literatury faktu, ale velmi plastická, informačně, myšlenkově i emocionálně dotovaná výpověď o individuálních i společných osudech obyvatel jedné středoevropské krajiny ve dvacátém a zčásti i jedenadvacátém století. Právě proto jsme se rozhodli ji nabídnout našim čtenářům i v českém jazyce a doufáme, že jejich zájem a reakce potvrdí správnost našeho rozhodnutí.

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 207

Lubomír Machala

207

09.08.2022 10:35:45

Denisa Fulmeková

álialáska KonvZaká zaná Rudolfa Dilonga Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2022 jako svou 464. publikaci Ze slovenského originálu Konvália přeložil a doslovem opatřil Lubomír Machala Redakce Milena Machalová Jazyková redakce Olga Zitová Obálka Barbora Gavláková a Vojtech Ruman, Slovart Graﬁcká úprava s využitím návrhu Vojtecha Rumana a sazba písmem Latino Lukáš Fairaisl ePUB a MOBI Stará škola (staraskola.net) Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Vydání první, 208 stran. ISBN 978-80-7470-445-1 ISBN 978-80-7470-446-8 (MOBI) ISBN 978-80-7470-447-5 (ePUB) Elektronická i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info. Doporučená cena včetně DPH 299 Kč

AKR_KONVALIA_blok_TISK.indd 208

09.08.2022 10:35:45

Konvália

Denisa Fulmeková

lialáska Konvá Zakázaná

Rudolfa Dilonga

www.akropolis.info isbn 978 -80 -7470 -445 -1

9 78 8 0 74 70 4 4 5 1 doporučená cena 299 kč

AKR_KONVALIE_cover_TISK.indd 1

08.08.2022 1:30:08

Konvália

Denisa Fulmeková

lialáska Konvá Zakázaná

Rudolfa Dilonga

www.akropolis.info isbn 978 -80 -7470 -445 -1

9 78 8 0 74 70 4 4 5 1 doporučená cena 299 kč

AKR_KONVALIE_cover_TISK.indd 1

08.08.2022 1:30:08