HUDBU
Průvodce veršovými prostředky
mezitextového navazování
v díle V. Dyka, F. Gellnera,
F. Šrámka a K. Tomana
Kolár
HUDBU VAŠICH RYTMŮ
Průvodce veršovými prostředky mezitextového
RobertKATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Kolár, Robert, 1977–
Hudbu vašich rytmů jsem cítil... : průvodce veršovými prostředky mezitextového navazování
v díle V. Dyka, F. Gellnera, F. Šrámka a K. Tomana / Robert Kolár. — Vydání první. — Praha :
ÚČL AV ČR ; Akropolis, 2023
Anglické resumé
Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík
ISBN 978-80-7658-071-8 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. ; brožováno). —
ISBN 978-80-7470-481-9 (Filip Tomáš — Akropolis ; brožováno)
* 821.162.3-1 * 801.6 * 82.05/.07 * 82.09 * 82.07 * (048.8)
— Dyk, Viktor, 1877–1931
— Gellner, František, 1881–1914
— Šrámek, Fráňa, 1877–1952
— Toman, Karel, 1877–1946 — česká poezie — 19.–20. století
— verš
— intertextualita
— literárněvědné rozbory
— interpretace a přijetí literárního díla
— monografie
Recenzovali:
Mgr. Klára Čermochová, Ph.D. Mgr. Jan Křeček
Publikace vznikla v rámci grantového projektu GA ČR 20-15650S Sémantika a intonace českého verše počátku 20. století.
Publikace vznikla v rámci výzkumného záměru Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i., (RVO: 68378068).
Při práci na textu knihy byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (kód ORJ: 90243).
© Robert Kolár, 2023
© Frontispice & Illustration Jiří Slíva, 2023
© Graphic & Cover Design Stará škola, 2023
© Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2023
© Filip Tomáš — Akropolis, 2023
ISBN 978-80-7658-071-8 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-481-9 (Filip Tomáš — Akropolis, 2023)
ISBN 978-80-7470-482-6 (MOBI — Filip Tomáš — Akropolis, 2023)
ISBN 978-80-7658-072-5 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-483-3 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis, 2023)
ISBN 978-80-7658-073-2 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
Obsah
Úvod / 12
Anonym / 22
Fráňa Šrámek: My to vždycky vyhrávali / 23
Otokar Březina / 25
Viktor Dyk: Při zprávě o smrti básníkově / 28
Viktor Dyk: Kraj básníkův / 30
František Gellner: Přátelství duší / 32
Otokar Březina: Přátelství duší / 33
Svatopluk Čech / 38
František Gellner: Kázání Spartakova II / 37
Viktor Dyk: In memoriam S. Č. / 39
Fráňa Šrámek: K 100. výročí narození Svatopluka Čecha / 41
Richard Dehmel / 44
Karel Toman: Richardu Dehmelovi / 45
Karel Toman: Kdysi večer / 46
Viktor Dyk / 50
Karel Toman: Cassius. Zlomek / 51
Viktor Dyk: Stesk / 52
Vítězslav Hálek / 54
Viktor Dyk: Proč v srdci dnes mi teskno tak... / 55
Vítězslav Hálek: Mně zdálo se, žes umřela... / 55
Karel Havlíček / 58
Viktor Dyk: Na víru obrácený / 59
Heinrich Heine / 62
Viktor Dyk: K situaci – – / 63
František Gellner: Švadlenka / 65
Karel Hlaváček / 68
Karel Toman: Galantní slavnost. Za Karlem Hlaváčkem / 69
Karel Toman: U rakve / 71
Viktor Dyk: Smuteční / 72
Viktor Dyk: Po sedmi letech / 75
Fráňa Šrámek: Pohádka o nás / 78
Alois Jirásek / 80
Viktor Dyk: K 70. narozeninám Aloise Jiráska / 81
Jiří Karásek ze Lvovic / 84
František Gellner: Puberta / 85
Jiří Karásek ze Lvovic: Puberta / 85
František Gellner: Řečkovice / 87
František Gellner: Lokálka / 87
Karel Toman: Poslední svého rodu / 88
Karel Hynek Mácha / 90
Viktor Dyk: Milá sedmi loupežníků XXI / 91
Viktor Dyk: Milá sedmi loupežníků. Prolog / 93
Josef Svatopluk Machar / 96
František Gellner: J. S. Machar (1864–1914) / 97
Karel Toman: Fejeton z venku / 99
Viktor Dyk: V / 101
Jan Neruda / 104
František Gellner: XV / 105
František Gellner: XVII / 106
Fráňa Šrámek: Štědrovečerní hvězdná / 108
Karel Toman: Improvizace / 109
Francesco Petrarka / Dante Alighieri / 112
Josef Mach: Jak Petrarka, jenž prvně Lauru svoji... / 113
Karel Toman: Drama / 114
Arnošt Procházka / 118
Viktor Dyk: V ten smutný zimní den... Památce Arnošta Procházky / 119
František Gellner: Na sofa zeleném / 121
Josef Václav Sládek / 124
Fráňa Šrámek: Vzpomínání na Josefa V. Sládka a na Zbiroh / 125
Josef Václav Sládek: Letní odpoledne / 127
Václav Šolc / 128
Fráňa Šrámek: Básníkův hrob.
(Při vzpomínkovém padesátiletí smrti Václava Šolce v Sobotce) / 129
Paul Verlaine / 132
Karel Toman: Nálada / 133
Karel Toman: V září / 134
Jaroslav Vrchlický / 136
Viktor Dyk: In memoriam Jaroslava Vrchlického / 137
Viktor Dyk: Jarní idyla / 139
František Gellner: Vrchlický zase vydal knihu špatnou / 140
František Gellner: VIII / 142
Prameny a literatura / 144
Ediční poznámka / 156
Jmenný rejstřík / 160
Abstract / 162
Existuje dětská otázka, kterou se literární vědci ostýchají si položit: na základě čeho si básník vybírá metrum básně, kterou začíná psát?
Jako na všechny dětské otázky je i na tuto velmi těžké odpovědět.
(Michail Leonovič Gasparov: Metrum a význam)
Jak říci štěstí své? Distichem nebo stancí?
Mám alexandrin vzít či blankvers? trochej pouhý?
Daktyl, řeč rozkoše? Jamb k vyjádření touhy?
(Otakar Theer: Je smutné dopoledne )
Úvod
Materiálem této knížky je básnická tvorba Viktora Dyka, Františka Gellnera, Fráni Šrámka a Karla Tomana. Česká literární historie z této čtveřice vytvořila skupinu, jejíž pojmenování ale není jednotné, srov. např. Tomanova generace (Miroslav Červenka), postsymbolisté (Miroslav Červenka, Felix Vodička) nebo buřiči (autorem tohoto často používaného pojmu je František Buriánek).
Označit tuto skupinu jen jedním z jejích autorů znamená vyzdvižení tohoto autora a může vyvolávat dojem, že právě on je z celé skupiny nejvýraznější nebo že jeho poetika je pro celou skupinu nějak určující.
Přípona „post“ v označení postsymbolisté sice primárně vyjadřuje časovou následnost, ale zároveň přisuzuje takto označeným básníkům roli pokračovatelů symbolistů. To je ovšem v oblasti verše, o který půjde v této knížce především, velmi zavádějící, protože mezi veršem postsymbolistů (Dyk, Gellner, Šrámek, Toman) a veršem symbolistů (Otokar Březina, Antonín Sova) je více rozdílů než shod.1
Pojem „buřiči“ může mít dnes jistou normalizační pachuť a možná příliš se jím vyzdvihuje světonázor autorů, zároveň má ale oporu u samotných básníků, kteří jím jsou označováni: Dyk napsal Buřiče, raný náčrt Šrámkova Stříbrného větru, který vyšel časopisecky, se jmenoval Buřiči... Po určitém váhání a tápání jej proto vzhledem k jeho zažitosti budu v případě potřeby užívat i já.
Mým cílem nebylo zjišťovat, jestli byli tito autoři sloučeni do jedné skupiny oprávněně (ostatně v literárněhistorickém popisu to nikdy nebyla nedělitelná čtveřice2), případně jaké jsou mezi nimi rozdíly.
1 Verš symbolistů: zejména volný verš, spíše dlouhý, nerýmovaný, nestrofický. Verš postsymbolistů: zejména metrický verš, poměrně pravidelný, spíše krátký, rýmovaný, strofický.
2 Např. u Miloše Sedmidubského chybí Dyk (SEDMIDUBSKÝ 1988). Ten absentuje i v Buriánkově monografii Bezruč, Toman, Gellner, Šrámek, kde je vyřízen jednou větou: „Věkem i nejedním rysem anarchistického protiměšťáckého buřičství stojí blízko této básnické skupiny Viktor Dyk, třebaže se jí později stále víc vzdaluje svým idealismem a individualismem.“ (BURIÁNEK 1955: 9) V Buriánkově Generaci buřičů Dyk sice nechybí, ale kapitola o něm začíná těmito slovy: „Právě tato
Tvorbu čtyř uvedených autorů jsem zpracoval v úplnosti, tj. nesoustředil jsem se na určité období v jejich tvorbě (např. na tvorbu ze začátku 20. století). Při rozvaze o tom, co z jejich díla bude zařazeno do této knížky, dostala specifičnost nebo příležitost komentovat daný text přednost před snahou o dokumentaci všech výskytů daného jevu.
Materiál je prezentován v krátkých kapitolách, z nichž každá obsahuje alespoň jednu báseň (nebo úryvek) a krátký komentář k ní. Každá kapitola je věnována jednomu autorovi, k němuž vybrané básně odkazují, a kapitoly jsou seřazeny abecedně podle jmen těchto autorů (což také umožňuje pohodlné výběrové čtení jen těch kapitol, o něž má čtenář zájem).
Předmětem této knížky je intertextovost básnických textů. V návaznosti na Jiřího Homoláče (1996) rozlišuji prototext a metatext.3 Prototext je text, ke kterému se odkazuje, metatext je text, ve kterém (ze kterého) se odkazuje. Prototext je primárně dílo, sbírka, báseň, sekundárně to pak mohou být i pevná forma, žánr, období, kultura, literární tradice. Metatext je v této knížce báseň, případně oddíl básnické skladby.
Dále rozlišuji signály a prostředky. Signály (např. vlastní jméno, iniciály, datum) v metatextu upozorňují na mezitextové navazování na prototext, které pak může být realizováno na rovině prostředků, tj. konkrétních shod mezi metatextem a prototextem.
V této knížce se soustředím na verš jako prostředek mezitextového navazování. Mluvím-li o verši coby prostředku mezitextového navazování, pak tím mám na mysli celou řadu jevů, např. metrum,
pozemskost, smyslnost, tento hédonismus, které byly vlastní v té či oné míře všem z generační skupiny, které jsem dosud uvedl [tj. Neumann, Toman, Šrámek, Gellner], byly zastíněny u Viktora Dyka idealistickým postojem, velkým mravním smyslem pro odpovědnost, kultem heroismu. Neznamená to, že by odlišnost byla zásadní a stavěla Dyka mimo proud.“ (BURIÁNEK 1968: 138–139) Jaroslav Med, autor dykovské monografie, na několika místech mluví o tom, že Dyk není ani dekadent, ani gellnerovskošrámkovský buřič nebo bohém (MED 1988).
3 Na Homoláče navázal již Josef Štochl (1999).
rozměr, rytmus, strofickou výstavbu, rýmové schéma, rýmové páry, eufonii, hláskovou instrumentaci. Navazování může být více či méně obecné, někdy se jedná o návaznost v rovině metra (jamb jako prostředek navázání na Máchu), jindy o návaznost v rovině rozměru (čtyřstopý jamb jako prostředek navázání na Machara). Navazování ale může být i poněkud volnější, např. nepravidelný jamb metatextu navazuje na trochejský prototext nikoli volbou metra, ale jeho nepravidelností. Nebo nápadné opakování hlásek v a l v metatextu navazuje na prototext, ve kterém se nápadně opakují hlásky p a k, navazování spočívá tedy v onom opakování, nikoli v konkrétních hláskách.
Ve vztahu mezi metatextem a prototextem můžeme rozlišit tři případy. Metatext může:
1) obsahovat signál i prostředek (např. Gellnerova báseň „J. S. Machar. (1864–1914)“ je složena pro Machara typickým čtyřstopým jambem),
2) obsahovat signál, ale neobsahovat prostředek (např. Šrámkova báseň „Básníkův hrob. (Při vzpomínkovém padesátiletí smrti Václava Šolce v Sobotce)“ je složena volným veršem, Šolcovi naprosto cizím) nebo
3) neobsahovat signál, ale obsahovat prostředek (např. druhý oddíl Gellnerovy básně „Kázání Spartakova“ je složen osmistopými trocheji ukazujícími k Svatopluku Čechovi). Tento případ je ošemetný v tom, že absence signálu může být spíše jeho nezřetelností a že za vývody ručí pouze subjekt interpreta.4 Někdy také dochází k tomu, že signál je v metatextu přítomen jen potenciálně, respektive že signál je přítomen vně metatextu. Např. František Gellner má mnoho básní, jejichž verš napodobuje verš Heinricha Heina
4 V tomto případě je daný prostředek (osmistopý trochej) natolik specifický, natolik spjatý s konkrétním prototextem (autorem), že jeho užití v metatextu může být vnímáno co signál vztahu k prototextu.
(přičemž již toto tvrzení je samo interpretačním konstruktem).
V těchto básních ale není příslušnost k Heinovi signalizována. Existuje ale nějaké (do určité míry) obecné povědomí o Gellnerově navazování na Heina, které má oporu např. v tom, že Gellner z Heina překládal. Nebo: vztah Tomanovy básně „Kdysi večer“ k Jaroslavu Vrchlickému lze rekonstruovat z Tomanovy publicistiky, z článku, který Toman napsal o oslavách Vrchlického padesátin.
Tři výše uvedené případy nejsou v knížce zastoupeny rovnoměrně, rozhodně jsem se nesoustředil na případy prvního typu, kdy je verš metatextu shodný s veršem prototextu. Pozoruhodné jsou podle mě i (nebo spíše?) případy druhého a třetího typu, tj. hledání odpovědi na otázku, co bylo motivací výběru příslušného verše, respektive ke komu zvolený verš odkazuje.
Excerpovaný materiál obsahuje celou řadu metatextů, v nichž je mezitextová návaznost signalizována, ale možnost identifikovat prototext, a tím pádem i případné prostředky mezitextového navazování, přesahovala moje čtenářské a interpretační kompetence (např. je-li metatext dedikován osobě označené jen iniciálami, nemuselo se mi podařit tuto osobu identifikovat). I v případě úspěšné dešifrace signálu (to platí samozřejmě i pro případy, kdy signál není nutné dešifrovat vůbec, protože je dostatečně explicitní) ale není vždy snadné identifikovat konkrétní prototext. Dejme tomu, že báseň je dedikována „J. V.“. Poměrně snadno určíme, že se jedná o Jaroslava Vrchlického, ovšem ten je autorem tak značného množství textů, že identifikovat příslušný prototext nemusí být vůbec snadné — a možná autor metatextu ani žádný konkrétní prototext na mysli neměl. Pak nezbývá než pracovat s tím, že prototextem je sám Jaroslav Vrchlický.
V takových případech můžeme mluvit o něčem, co bychom mohli nazvat emblematické prostředky. V případě Vrchlického by emblematický prostředek na rovině veršového rozměru byl pětistopý jamb (emblematické prostředky ale neexistují samy o sobě, prostředek se
stává pro daného autora emblematickým právě i předchozími případy mezitextových navazování). Pětistopý jamb je shodou okolností zároveň nejfrekventovanějším rozměrem ve Vrchlického díle, což zmiňuji zejména proto, že vztah „emblematický = nejfrekventovanější“ není samozřejmý. Emblematickým prostředkem poezie Karla Hynka Máchy může být např. (z toho vyplývá, že emblematický prostředek nemusí být nutně jen jeden) alexandrin, ačkoliv jím Mácha složil jen velmi málo (zato ale velmi známých a často citovaných) veršů.
Vzhledem k tomu, že mě primárně zajímal verš jako prostředek mezitextového navazování, zůstaly stranou všechny texty, které signalizovaly návaznost na prototext, jenž je mimo oblast poezie. Sem patří třeba dedikace mimo literaturu (osobám blízkým, rodinným příslušníkům), dedikace neslovesným umělcům či prozaikům. K tomu dvě poznámky: pokud metatext signalizuje návaznost mimo slovesnost, např. k obrazu, nemůže obsahovat na rovině verše prostředky, které by k tomuto obrazu odkazovaly (nejedná se ani o vztah intertextový). Teoreticky si ale dokážeme představit metatext, který by odkazoval ke klasicistní akademické malbě konce 18. století a manifestoval by to rytmickými parametry verše dané doby.5 Obdobně pokud veršovaný metatext signalizuje návaznost na nějakého prozaika nebo neveršovaný prototext, nepůjde o návaznost na rovině verše. Ale i zde si dokážeme představit případ, kdy verš metatextu obsahuje rysy příznačné pro období, z něhož pochází prozaický prototext, k němuž se odkazuje, nebo že autor prozaického prototextu je také básník a verš metatextu pak může odkazovat do oblasti veršované tvorby tohoto autora, např. metatext odkazuje k Máchově próze, ale je složen veršem, který souvisí s Máchou-básníkem.
5 K tomu např.: Gellnerovy básně věnované Mikoláši Alšovi („K Alšově šedesátce“ a „Mrtvý mistr“) vyzdvihují malířovu českost a lidovost a jsou složeny trochejem, tj. veršem, který je pokládán za český a lidový.
Domnívám se, že není vždy jednoznačně možné tvrdit, že se při shodě prostředků prototextu a metatextu jedná o případ mezitextového navazování.6 Vezměme si metatext, který signalizuje příslušnost k Vrchlickému. Je složen pětistopým jambem, emblematickým rozměrem Vrchlického. Pětistopý jamb je ale zároveň v české poezii druhé poloviny 19. století rozměrem velmi rozšířeným. A pokud autor používá ve svém díle tento rozměr často, a to i ve sbírce, do které je metatext zařazen, lze jen obtížně rozhodnout, zda je přináležitost k Vrchlickému záměrná.
Vzhledem k omezenému počtu veršových rozměrů takovýmto situacím můžeme čelit poměrně často. Vždy je samozřejmě nutné přihlížet k dalším parametrům metatextu i prototextu, signály ani prostředky nemusí být izolované, jeden metatext může obsahovat řadu signálů i prostředků, které se navzájem spolupodílejí na výsledné interpretaci; jindy se naopak setkáváme s celou řadou konkurujících si signálů a prostředků, např. jeden metatext může signalizovat návaznost k několika prototextům, které užívají rozdílné prostředky. Samotný fakt, že v metatextu dochází k signalizaci návaznosti, tento metatext nějak poznamenává, tj. výběr prostředků např. u jubilejní básně nemusí být motivován prostředky prototextu, ale již samotným faktem, že se jedná o slavnostní příležitost, která na ose prestižnosti básnických prostředků volí takové, jež jsou příležitosti adekvátní (např. mající v dané kultuře rys vysokého stylu: dlouhý verš, alexandrin, óda, sonet aj.).
Pokud pracujeme s pojetím, že metatext signalizuje prototext, což má případně dopad i na prostředky metatextu, pak je pochopitelné, že jeden a týž prostředek může vystupovat v různých
6 Shodu prostředků bez pravděpodobného navazování spatřuji např. v Dykově básni „Ticho na horách“ (Devátá vlna, 1930), která svým začátkem („Sám a sám jsem kráčel před západem / cestou…“), rozměrem i motivy souzní se známou Lermontovovou básní „Vychožu odin ja na dorogu…“ („Vydávám se sám na cestu…“). Tato Lermontovova báseň zakládá tradici ruských lyrických básní s motivy noci, krajiny, lásky, smrti a cesty složených pětistopými trocheji (srov. GASPAROV 2012).
funkcích. Např. čtyřverší složené kombinací čtyřstopého a třístopého trocheje může jednou být vyloženo jako prostředek odkazující ke Karlu Havlíčku Borovskému, podruhé k dětským veršům Josefa Václava Sládka, potřetí k městskému folklóru vojenských písní, počtvrté k vagantské strofě apod. V tomto pojetí tudíž také nedochází k apriornímu vylučování velmi frekventovaných forem, neboť i tak frekventovaný rozměr jako čtyřstopý jamb se může vzhledem k dalším signálům v metatextu stát prostředkem mezitextového navazování.7
Tato knížka je jedním z výstupů tříletého grantového projektu (2020 až 2022) zaměřeného na výzkum verše Viktora Dyka, Františka Gellnera, Fráni Šrámka a Karla Tomana. Na rozdíl od odborných výstupů8 projektu jsem při jejím psaní myslel na širší okruh čtenářů, do nějž by mohli patřit i učitelé a studenti.
Z knihy Michaila Leonoviče Gasparova o ruském verši počátku 20. století (GASPAROV 2001) jsem si vypůjčil nápad pojmout následující text jako sled komentářů k jednotlivým básním. Další inspirací mi byly knihy Miroslava Červenky o sémantice českého verše devadesátých let 19. století (ČERVENKA 1991b) a Miloše Sedmidubského o raných verších Tomana, Šrámka a Gellnera (SEDMIDUBSKÝ 1988).
7 V ruské teorii existuje koncept tzv. rytmického (metrického, strofického, rýmového atd.) citátu (srov. alespoň TVERYANOVICH 2018, kde je i přehled literatury). Aby tento citát mohl signalizovat sepětí s nějakým prototextem, musí být velmi specifické povahy, často se jedná o formu, která není příliš frekventovaná. K tomu srov. již kritiku koncepce M. L. Gasparova od M. Červenky (2008: 19–20).
8 Srov. KOLÁR 2020a, KOLÁR 2021a, KOLÁR 2021b, KOLÁR 2021c, PLECHÁČ — KOLÁR 2022, ŠEĻA — PLECHÁČ — LASSCHE 2022, TVERYANOVICH — KOLÁR 2023, VOLÍN — BOŘIL 2021, VOLÍN — BOŘIL 2022. Mimo projekt vznikla ještě přípravná studie o strofických kombinacích zejména u Karla Tomana (KOLÁR — PLECHÁČ 2018) a několik doprovodných, didakticky zaměřených rozborů, např. Pohádek krve Karla Tomana (KOLÁR 2018) nebo Milé sedmi loupežníků Viktora Dyka (KOLÁR 2020b). Všechny tyto texty jsou veřejně přístupné online a v této knížce k nim už neodkazuji.
Velkou oporou mi byla existence České elektronické knihovny (www.ceska-poezie.cz), jež zahrnuje díla V. Dyka, F. Gellnera a K. Tomana, a Kritická hybridní edice, která obsahuje dílo F. Gellnera (2012a, 2012b) a K. Tomana (v přípravě). Dále výstupy Versologického týmu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, zejména Korpus českého verše a Databáze českých meter (viz www.versologie.cz).
Děkuji řešitelskému týmu grantového projektu za spolupráci a všechny výstupy, které při práci na projektu vznikly, jmenovitě Petru Plecháčovi (tomu i za přečtení rukopisu této knížky), Janu Volínovi, Tomáši Bořilovi, Artjomu Šeļovi a Ksenii Tveryanovich. Za pomoc při přípravě knížky děkuji jejímu odbornému redaktorovi Jakubu
Říhovi, oběma lektorům (Kláře Čermochové a Janu Křečkovi), dále kolegyním a kolegům z edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, tj. Lucii Kořínkové, Jiřímu Flaišmanovi, Evě Vrabcové, Michalu Kosákovi. Za konzultace k Jiráskově bibliografii děkuji správci webových stránek o životě a díle Aloise Jiráska Aleši Kadeřábkovi, za konzultace k pobytu Richarda Dehmela ve Vídni Carolin Vogel z Dehmelhaus Stiftung v Hamburku. Děkuji také za péči, kterou přípravě knihy věnovali její grafik (Jaroslav Vlček) a nakladatel (Filip Tomáš). V neposlední řadě děkuji Grantové agentuře ČR a svému pracovišti, Ústavu pro českou literaturu AV ČR (knihovně, úseku technicko-hospodářské správy a kanceláři), bez nichž by tato knížka nemohla vzniknout.
Karel Hynek Mácha
Viktor Dyk: Milá sedmi loupežníků XXI
Milá sedmi loupežníků zpívá:
Noc voní. Světlušky zříš plát.
Noc krásná je, jak v létě bývá.
U ohně sedím. Hlavo divá:
Chce se mi smát, chce se mi smát!
Nůž blýská v ohni. Bodni jen.
Tvé oči divě hledí na mne.
Proč váháš? Všechno bylo klamné.
Vše jako sen — a pouhý sen!
Co ráda mám, to těžko říc.
Nad hříšnou smiluj se, ó Bože.
Hru oblak, bouři, odlesk nože, vzpomínku, sen svůj. A snad nic.
Já neměla tě nikdy ráda.
Noc voní. Slyšíš z dálky hlas?
Chci jíti — proč tak křičíš zas?
A proč jsi zabil kamaráda?
Vše jako sen. — Mně chce se zdát sen o očích, jež jinde planou.
Co chceš s tím nožem, se svou hanou?
Chce se mi smát, chce se mi smát!
Jeden ze závěrečných oddílů Dykovy lyrickoepické skladby Milá sedmi loupežníků (1906), složený obkročně rýmovanými čtyřveršími čtyřstopých jambů, je pozoruhodný tím, že všech jeho deset mužských veršů (jedná se o první a poslední verš strofy, pouze ve čtvrté
strofě o verš druhý a třetí) končí jednoslabičným plnovýznamovým slovem. Taková míra zakončení mužských veršů je naprosto extrémní — četnost jednoslabičných zakončení v náhodně vybraném souboru rytmicky nestylizovaných klauzí z prózy je zhruba
16 % (PLECHÁČ — KOLÁR 2017: 75).41 V poezii je toto očekávání běžně překračováno a Dyk v tom není výjimkou. Např. v jeho lyrice je jednoslabičně zakončeno 41 % pětistopých jambů, což je stejně jako třeba v lyrice Jaroslava Vrchlického. Ovšem ve čtyřstopých mužských jambech Milé sedmi loupežníků (statistika mohla být založena pouze na 88 mužských verších, víc jich ve skladbě není) je podíl jednoslabičných zakončení 75 %, a tato deformace má své zdůvodnění.
S podobně extrémními hodnotami jednoslabičných zakončení v mužských jambech se v české literatuře setkáme u Karla Hynka Máchy, který v tom převyšuje téměř všechny autory 19. století a jehož hodnoty mají k těm z Milé sedmi loupežníků blízko.42 Dykova skladba se k Máchovi (a romantismu) ale nehlásí jen vysokým podílem jednoslabičných zakončení v mužských verších. Pojednává o individualitě stojící proti spořádané společnosti, lidech, kteří se vzbouřili, a jsou proto nuceni žít na okraji; o vášni, lásce, mstě a zradě, touze po svobodě a dobrodružství, ale nemožnosti je získat nebo prožít, z čehož pramení deziluze, zklamání. Dění se čtenáři představuje zlomkovitě v promluvách jednotlivých postav, některé věci, např. motivaci postav, bližší časové a příčinné souvislosti, můžeme jen odhadovat, některé nedávají smysl (např. proč na konci četníci chytí a pověsí všech sedm loupežníků, když jeden z nich byl již dříve zabit?). S Dykovou skladbou se do české literatury vrátila postava loupežníka — ve zjevné návaznosti na
41 Čeština, na rozdíl třeba od angličtiny, nemá ve svém slovníku příliš jednoslabičných slov; častější zakončení mužských veršů je tříslabičné.
42 Na stejný prostředek (potenciálního) navázání na Máchu v máchovských básních
F. Hrubína upozornil Jiří Homoláč (1996: 85), v Magorových labutích písních Ivana Martina Jirouse pak Josef Štochl (1999: 127).
„strašného lesů pána“ Viléma z Máchova Máje. Podobnost s Máchovým Májem je zcela zřejmá i tematizací milostného puzení, vášní a msty na pozadí přírodního dění; Dykův text vede se slavnou Máchovou básní dialog (máchovský je i poslední verš druhé strofy „Vše jako sen — a pouhý sen!“).43 Čtenář je na tuto vazbu upozorňován signály již v „Prologu“,44 složeném nestrofickým nepravidelně rýmovaným čtyřstopým trochejem,45 v němž za letního večera přichází po sedmi letech poutník do jemu známé horské krajiny, rozjímá nad mrtvolami sedmi pověšených loupežníků a identifikuje se s nimi:
Viktor Dyk: Milá sedmi loupežníků. Prolog
Neznám přesného už data, ale kdysi se to stalo
za letního večera.
Bylo někdy po klekání, sám jsem kráčel pustou strání, dívaje se do dálek.
Krajina to byla známá, pohorské to panoráma, vrch a dol a vrch a dol.
43 Upozorněme v této souvislosti na Dykovu politickou báseň „Flagelanti“ (sbírka Prohrané kampaně, 1914, báseň otištěna časopisecky roku 1911), jejíž první část je složena čtyřstopými a třístopými jamby, druhá jamby čtyřstopými (tj. nejčastějšími rozměry Máchova Máje) a která končí verši: „Je večer vlahý, máje čas, / hrdliččin zve ku lásce hlas, / něha se v srdce vkrádá. / Sadismus není žádný špás. / A dobří lidé zas a zas / svá nastrkují záda.“ (DYK 1914: 98)
44 V „Prologu“ jsou také explicitní odkazy k dalším dvěma dílům s loupežnickou tematikou, jež lze zařadit k preromantismu nebo romantismu: dramatu Pramáti (1817) rakouského spisovatele Franze Grillparzera a tragédii Loupežníci německého spisovatele Friedricha Schillera.
45 Mimochodem i dedikační báseň Máchova Máje, která jambickému Máji předchází, je složena čtyřstopým rýmovaným trochejem (ale strofickým).
Nevím přesného už data, oživla však stará nota
za letního večera.
Vášnivá a teskná nota, stará nota romantiků, v letní noci houslí pláč.
Sedm vidím loupežníků.
Dosud visí na čakanu, jak jsem zřel je před lety.
Sedm let už přešlo zatím, k syžetu se přece vrátím.
Dávné bouře bol a síla vzpomínkou se probudila. Chladný vítr vanul z hor, cítil soucit jsem a vzdor.
A já tiše citoval si staré osudové drama:
Jsem ten, jehož lesy znáte, jemuž vrazi řeknou brate, loupežník jsem Jaromír.
Sedm vidím loupežníků, jak jsem zřel je před lety.
Milá nosí pro ně kvítí, musilo prý všechno býti; sova ještě houká v lese, rozvalen je starý mlýn.
A co cítím teď, to zve se radost ze zla úhrnem. [...]
Ediční poznámka
Básně, jež jsou předmětem výkladu, citujeme podle vydání z následujícího soupisu. Jedná se o novodobé vědecké edice (Česká knižnice, Kritická hybridní edice) a — pokud taková edice není k dispozici — o odpovídající knižní vydání.
Březina, Otokar: Básnické spisy; edd. Jiří Flaišman, Michal Kosák
(Praha: NFČK — ÚČL AV ČR; Brno: Host), 2021
Dyk, Viktor: Marnosti (Praha: Moderní revue), 1900
Dyk, Viktor: Satiry a sarkasmy. (1897–1905) (Praha: Samostatnost), 1905
Dyk, Viktor: Pohádky z naší vesnice. 1904–1910 (Praha: Dr. A. Hajn), 1910
Dyk, Viktor: Prohrané kampaně (Praha: Fr. Borový), 1914
Dyk, Viktor: Marnosti. 1895–1901. Spisy Viktora Dyka III. (Praha: F. Topič), 1921
Dyk, Viktor: Pohádky z naší vesnice. 1904–1910. Spisy Viktora Dyka IV. (Praha: F. Topič), 1921
Dyk, Viktor: Lehké a těžké kroky, 2. vyd. (Praha: Kvasnička a Hampl)
Dyk, Viktor: Devátá vlna. Básně (Praha: Štěpán Jež), 1930
Dyk, Viktor: Pět básnických knih [Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro, Noci chiméry, Okno, Domy]; ed. Zina Trochová (Praha: NLN), 2003
Gellner, František: Dílo. Svazek I (1894–1908) — Svazek II (1909–1914); edd. Jiří Flaišman et al. (Praha: ÚČL AV ČR — Akropolis), 2012
Hálek, Vítězslav: Básně a prózy; ed. Michal Charypar (Praha: NFČK — ÚČL AV ČR/Brno: Host), 2020
Karásek ze Lvovic, Jiří: Sexus necans. Kniha pohanská (Praha: Moderní revue), 1897
Mach, Josef: Robinson Krusoe (Praha: Časopis pokrokového studentstva), 1909
Sládek, Josef Václav: Skřivánčí písně pro naše české dítky (Praha: J. Otto), 1889
Šrámek, Fráňa: Ještě zní (Praha: Fr. Borový), 1933
Šrámek, Fráňa: Rány, růže (Praha: Fr. Borový), 1945
Šrámek, Fráňa: Poslední básně; edd. Miloslava Hrdličková-Šrámková, František
Buriánek (Praha: ČSS), 1953
Šrámek, Fráňa: Rozbolestněný ženami…; ed. Jaroslav Kabeš (Praha: MF), 1964
Šrámek, Fráňa: Kus krásného snu. (Výbor z díla — svazek 1); edd. Zina Trochová, Mojmír Otruba (Praha: ČSS), 1977
Šrámek, Fráňa: Modrý a rudý. Stříbrný vítr. Léto. Splav; ed. Mojmír Otruba (Praha: NLN), 2000
Toman, Karel: Dílo II. Pohádky krve a jiné básně; edd. Drahomír Šajtar, Jindřich Hauft (Praha: ČSS), 1957
Toman, Karel: Básně; edd. Miroslav Červenka, Zina Trochová (Praha: ČS), 1997
Citované básnické, publicistické i odborné texty pravopisně sjednocujeme.
Upravujeme psaní slov a vlastních jmen cizího původu (např. animózita → animozita, bizzarní → bizarní, esthetická → estetická, feuilleton → fejeton, hedonismus → hédonismus, illuse → iluze, intensivně → intenzivně, Lethe → Léthé, morosní → morózní, professor → profesor, rebella→ rebela, silhouetou → siluetou, trouver → truvér), hranici slov (např. buď s Bohem → buď sbohem), kvantitu (o → ó), psaní zkrácených slovesných tvarů (např. nesved’ → nesved, stih’ → stih, ved’ → ved), psaní s/z v genitivních vazbách (např. s nebe → z nebe, s údů → z údů), psaní souhlásek a souhláskových skupin (čtvrt → čtvrť, lehtivým → lechtivým, zapatém → zapjatém), psaní velkých písmen (např. N[árodních]. L[istů]. → N. l., Sokolů → sokolů, menšíme velká písmena na začátku veršů) a interpunkci (např. čárkami oddělujeme věty vedlejší, vokativy).
Jmenný rejstřík
Aleš, Mikoláš 17
Arietto, Ladislav 122
Bednaříková, Hana 121
Beneš, Edvard 103
Bezruč, Petr 102, 117
Bílek, František 27
Bondy, Egon 27
Borecký, Jaromír 117
Bořil, Tomáš 19
Bouška, Sigismund 134
Brabec, Jiří 99
Brutus, Marcus Iunius 52
Březina, Otokar 13, 27–32, 33–34, 35, 77, 101
Buriánek, František 13–14, 30, 60, 120, 143
Byron, George Gordon 114
Cassius Longinus, Gaius 51–52
Cikán, Ondřej 86
Coppée, François 122
Čapek, Jan Blahoslav 138
Čech, Svatopluk 15, 37–43
Červenka, Miroslav 13, 19, 25, 34, 40, 47, 51–52, 55, 60, 64, 66, 98–99, 106, 110, 113, 121, 126, 130, 133, 138
Červinka, Karel 99
Dante, Alighieri 115–116
David, Vilém 23
Dehmel, Richard 20, 45–47
Deml, Jakub 27
Dyk, Viktor 13–14, 18–20, 27–30, 32, 34, 38–41, 43, 45, 52–53, 55–56, 59–60, 63–64, 66, 71, 72–77, 78, 81–82, 83, 88, 91–92, 93–94, 100, 101, 102–103, 108, 113, 117, 119–120, 121, 137, 138, 139–140, 141, 143
Gasparov, Michail Leonovič 18–19
Gellner, František 13–17, 19–20, 32–33, 34–35, 37–40, 56, 60, 64, 65–66, 85–86, 87–88, 97–99, 105–107, 108, 117, 121, 140–142, 143
Gouvard, JeanMichel 122
Grillparzer, Franz 93
Grund, Antonín 55
Halas, František 143
Hálek, Vítězslav 55–56, 97–98, 100
Hauner, Emanuel 52
Havlíček Borovský, Karel 19, 59–60, 108
Heine, Heinrich 15–16, 52, 56, 63–66, 114
Hejn, Václav 23
Heusler, Andreas 64
Hilbert, Jaroslav 138, 141
Hlaváček, Karel 69–72, 74–75, 77–78, 86, 101
Hofmannsthal, Hugo von 70
Holý, Josef 117
Homoláč, Jiří 14, 30, 92
Hora, Josef 30
Hrubín, František 30, 92
Christomanos, Constantin 78
Jeřábek, František Věnceslav 130
Jirásek, Alois 81–83, 88
Jirát, Vojtěch 40–41
Jirous, Ivan Martin 92
Karásek ze Lvovic, Jiří 34, 85–86, 88–89, 121
Karbusický, Vladimír 24
Klášterský, Antonín 70, 114
Kolár, Robert 19, 43, 92, 133
Kollár, Jan 39–41
Kopta, Josef 110
Kořínková, Lucie 37, 60, 107–108
Fedotov, Oleg Ivanovič 65
Fischer, Otokar 130
Krausová, Nora 40
Krejčí, Jan 45
Křivánek, Vladimír 106
Kunc, Jaroslav 82
Kundera, Ludvík 46–47
Kvapil, Jaroslav 100, 138, 141
Lassche, Alie 19
Lermontov, Michail Jurjevič 18
Lešehrad, Emanuel 52
Levý, Jiří 40
Liliencron, Detlev von 46
Macura, Vladimír 60
Mahen, Jiří 32, 38, 45, 74
Mácha, Karel Hynek 15, 17, 30, 90, 92–93
Machar, Josef Svatopluk 15, 30, 45, 97–103, 108
Mach, Josef 40, 113–114, 117
Machovec, Martin 27
Malířová, Helena 107
Martinon, Philippe 122
Masaryk, Tomáš Garrigue 103
Med, Jaroslav 14, 100–101, 103, 138
Mukařovský, Jan 37, 72
Munch, Edvard 85
Musset, Alfred de 40
Nejedlý, Zdeněk 83
Němcová, Božena 120
Neruda, Jan 25, 66, 82–83, 97–98, 102, 106–111
Neumann, Stanislav Kostka 14, 30, 35, 38, 45, 59, 87, 120, 145–148
Nezval, Vítězslav 88
Novák, Arne 27, 106
Ouředník, Patrik 134
Panýrek, Duchoslav 122
Petrarka, Francesco 40, 113–114, 117
Píša, Antonín Matěj 138
Plecháč, Petr 19, 43, 92, 133–134
Pletka, Václav 24
Polák, Karel 63
Polák, Milota Zdirad 37
Procházka, Arnošt 119–121, 141
Ptáčník, B. 137 (viz Šalda, František Xaver)
Pynsent, Robert B. 74
Říha, Jakub 106
SaintMartin, Louis Claude de 52
Sedmidubský, Miloš 13, 19, 65–66
Sgallová, Květa 40, 82, 86, 88, 126
Shakespeare, William 52
Schiller, Friedrich 93
Schnitzler, Arthur 70
Sládek, Josef Václav 19, 125–127
Sova, Antonín 13, 32, 35, 63–64, 122
Stanislav, Josef 23
Svozil, Bohumil 35
Šalda, František Xaver 106, 108, 113, 117, 138, 141 (viz Ptáčník, B.)
Šeļa, Artjoms 19–20
Škampa, Alois 114
Šolc, Václav 15, 129–130
Šrámek, Fráňa 13–15, 19, 23–25, 35, 38–39, 41–42, 43, 60, 78, 98, 101, 108–109, 110, 117, 125–126, 129–130, 143
Štochl, Josef 14, 92
Štursa, Jan 85, 110–111
Toman, Karel 13–14, 16, 19–20, 27, 34–35, 38–39, 45–47, 51–52, 60, 69–71, 88–89, 98, 99–100, 109–110, 111, 114–115, 116–117, 122, 133–134, 138, 143
Trochová, Zina 47, 110
Turnovský, Josef Ladislav 130
Tveryanovich, Ksenia 19
Verlaine, Paul 70, 133–135
Vodička, Felix 13
Vokroj, Milan 23
Volín, Jan 19
Vrchlický, Jaroslav 16–18, 30, 47, 92, 114–115, 137–143
Zachoval, František Karel 82
textového
v díle V. Dyka, F. Gellnera, F. Šrámka a K. Tomana (“I sensed the music of your rhythms...” A Guide to the Poetic Devices of Intertextuality in the Works of V. Dyk, F. Gellner, F. Šrámek, and K. Toman) is one of the outputs of a three-year grant project (2020–2022) dedicated to researching the verse of four Czech poets: Viktor Dyk (1877–1931), František Gellner (1881–1914), Fráňa Šrámek (1877–1952), and Karel Toman (1877–1946). Czech literary history has classified these four poets as a group, albeit with various names (they are called buřiči — troublemakers, or post-symbolists, among others).
The book explores the intertextuality of poetic texts (focusing solely on the connections between poetic texts and forgoing any other ties, such as with prose texts). We distinguish between prototext and metatext. The prototext is the text that is being referred to, whereas the metatext is the text that is making the reference. The prototexts in this book are primarily works, collections, poems, secondarily fixed form, genre, period, culture, literary tradition. The metatexts in this book are poems. We also distinguish between signals and devices. Signals (such as proper nouns, initials, dates) in the metatext point to intertextual connections to the prototext, which can then be realised through devices, that is, elements shared by the metatext and the prototext. This book focuses on verse as a device of intertextual connection. Speaking of verse as a device of intertextual connection means considering a whole set of phenomena, including metre, rhythm, stanzaic structure, rhyme scheme, rhyme pairs, euphony, phonic orchestration. It follows from this conception that a single device may perform various functions depending on which prototext the given metatext, in which it is used, refers to. The presence of intertextual connections influences the choice of devices in the metatext. For example, the choice of devices in a jubilee poem need not be necessarily motivated by the effort to imitate the poetry of the poet to which the metatext refers,
“Hudbu vašich rytmů jsem cítil…” Průvodce veršovými prostředky mezi-
navazování
but simply by the fact that this is a ceremonious occasion, for which it is suitable to choose devices that are adequately prestigious (e.g., devices that the given culture regards as a feature of high style: long verses, alexandrine, the form of an ode or sonnet).
The material is presented in short chapters, each of which contains at least one poem (excerpt) with a brief commentary. Each chapter deals with a single author, to whom the selected poems refer, and the chapters are ordered alphabetically according to the authors’ names.
The book is intended for a more general audience that includes teachers and students.
Translated by Adam PrentisHudbu vašich rytmů jsem cítil...
Průvodce veršovými prostředky
mezitextového navazování
v díle V. Dyka, F. Gellnera, F. Šrámka a K. Tomana
Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a nakladatelství Filip Tomáš — Akropolis
(5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info)
v roce 2023
Frontispis a ilustrace Jiří Slíva
Redakce Jakub Říha
Jazyková redakce a jmenný rejstřík Tereza Nováková
Grafická úprava, obálka a sazba písmem BaskervilleNeo Stará škola
Tisk Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice
Vydání první, 168 stran, TS 12.
ISBN 978-80-7658-071-8 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-481-9 (Filip Tomáš — Akropolis, 2023)
ISBN 978-80-7470-482-6 (MOBI — Filip Tomáš — Akropolis, 2023)
ISBN 978-80-7658-072-5 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-483-3 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis, 2023)
ISBN 978-80-7658-073-2 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
Elektronická i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info.
Doporučená cena včetně DPH 259 Kč
„Existuje dětská otázka, kterou se literární vědci ostýchají si položit: na základě čeho si básník vybírá metrum básně, kterou začíná psát? Jako na všechny dětské otázky je i na tuto velmi těžké odpovědět.“
— M. L. Gasparov
Publikace Roberta Kolára přístupně rozkrývá vztahy mezi
veršem buřičů a veršem jejich předchůdců, odhaluje tak širší souvislosti a mimo jiné ukazuje, co všechno může vést k výběru metra při psaní básní. Knížka je pojata jako soubor krátkých
komentářů k jednotlivým básním Viktora Dyka , Františka Gellnera , Fráni Šrámka a Karla Tomana .
Doporučená cena 259 Kč
ISBN 978-80-7470-481-9