Intermediální poetika příběhu

poetika-obalka.indd 1

Intermediální poetika příběhu

Příběh je vzhledem ke své univerzální povaze téma jak nadčasové, tak aktuální (ba konjunkturální). Intermedialita je dnes módní metoda.

Poetika naopak poněkud vyšla z módy. Ale právě na tomto metodologickém spojení starého s novým staví autorský tým této publikace své sondy do vztahů mezi uměními a médii. Intermediální přístup tak dovoluje pozorovat třeba „vzorovou samoobsluhu říznutou antikou“ – totiž zkoumat příběh proslulého normalizačního seriálu Žena za pultem z hlediska klasických pravidel výstavby dramatu. Nebo objasnit, do jaké míry se na seriálových adaptacích klasických (např. Dickensových) děl podílel vývoj televizních technologií či požadavky veřejnoprávní televize. Principy teorie vyprávění pak v dialogu s poznatky dějin umění umožňují ukázat narativní potenciál obrazu Julia Payera Záliv smrti, reflektujícího tragický příběh polární výpravy z . století. Nástroje k pojmenování příznačných rysů romantické slovenské balady, jejíž příběh se stal podkladem volné divadelní adaptace, poskytuje právě poetika jako nauka o pravidelnostech uměleckých forem, zatímco s použitím intermediálního pojmosloví lze popsat transformační postupy, které ke svébytnému divadelnímu výrazu vedly. Sledování proměn příběhu Beatrice Cenci, protagonistky dramatické události z časů renesance, a jejího „portrétu“ v nejrůznějších médiích, žánrech, ale i kulturách a časech (v evropské a americké literatuře a výtvarném umění dvou století až po Lynchův film Mulholland Drive) vyžaduje mezioborový přístup kombinující vědění a metody dějin umění, literární historie i filmové vědy. Kniha však není určena pouze zástupcům těchto oborů – její autoři a autorky se snažili psát tak, aby oslovili nejen ty, kdo hranice oborů překračují, ale šíře i ty, kdo se prostě zajímají o výtvarné umění, literaturu, film – a v televizi se jen nedívají na obrázky, ale přemýšlejí, jak asi bude vystavěn další díl seriálu…

IN T E RM E DI Á L N Í P O E T IK A P Ř ÍB Ě H U Stanislava Fedrová – Alice Jedličková (eds.)

5.12.11 17:34

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

Akropolis

Praha

Intermediální poetika příběhu Stanislava Fedrová – Alice Jedličková (eds.)

KATALOGIZACE V KNIZE – NĂ RODNĂ? KNIHOVNA ÄŒR IntermediĂĄlnĂ­ poetika příbÄ›hu / Stanislava FedrovĂĄ, Alice JedliÄ?kovĂĄ (eds.). – . vyd. – Praha : Ăšstav pro Ä?eskou literaturu AV ÄŒR : Akropolis, . –

s. ÄŒĂĄst. anglickĂ˝ a slovenskĂ˝ text, anglickĂŠ resumĂŠ ISBN - -

- - (Ăšstav pro Ä?eskou literaturu AV ÄŒR). – ISBN - -

- - (Filip Tomåť – Akropolis : broŞ.) . * .

- . * : / * : * . : .

. /.

– poetika – poetics – naratologie – narratology – literatura a umění – literature and art – film a literatura – film and literature – intermedialita – intermediality – kolektivní monografie – collective monographs . – Literatura (teorie) [ ] – Literature (Philosophy and theory) [ ]

Lektorovaly: Mgr. Miroslava ReĹžnĂĄ, Ph.D. (Ăšstav literĂĄrnej a umeleckej komunikĂĄcie FF UKF, Nitra) Dr. phil. Astrid Winter (DAAD Praha – Ăšstav translatologie FF UK, Praha) Publikace vznikla v rĂĄmci vĂ˝zkumnĂŠho zĂĄmÄ›ru AV Z a grantovĂŠho projektu GA ÄŒR / /H .

All texts and images – all rights reserved! Š Editors Stanislava Fedrovå – Alice JedliÄ?kovĂĄ, Š Graphic & Cover Design Filip BlaĹžek – Designiq, Š Ăšstav pro Ä?eskou literaturu AV ÄŒR, v. v. i., Š Filip Tomåť – Akropolis, ISBN - -

- - (Ăšstav pro Ä?eskou literaturu AV ÄŒR, v. v. i.)

ISBN - -

- - (Filip Tomåť – Akropolis)

Intermedia poetics of story: Introduction

Intermedia poetics of story: Introduction Alice JedliÄ?kovĂĄ

In , the international conference Interart Studies: New Perspectives was held at the Institute of Comparative Literature at the University of Lund – the international centre of what was then called interart studies. The aim of the event was to link separate but interrelated developments in criticism, aesthetic thinking and artistic practice in order to present an innovative conception of the interartistic potentials of arts and media. The vast range of scholarly interests and methods (which may have appeared rather confusing in the beginning, as stated by Stephen Greenblatt) resulted in a relatively compact selection of essays involving both the traditional word-image relationship and the poetics of the picturesque, performance and multimediality etc., published in as Interart Poetics. Essays on the Interrelation of the Arts and Media which – once a pioneering experiment – has acquired the position of a classic work since that time.

In the international Word – Image – Sound conference was held at the Institute of Czech Studies at Palacký University in Olomouc, intended to support inquiry into relations between arts and media. This truly pioneering event within the Czech context – which may have seemed rather confusing in the beginning – resulted not only in conference proceedings, but also in a relatively compact volume of contributions submitted both by the conference participants and other scholars, with the aim of presenting the general principles of a semiotic approach in intermedia research, as well as some of its dynamic streams supported by the knowledge and methods of transme-

Alice Jedličková

dia narratology, visual studies or art history (Vybrané kapitoly z intermediality, ).

In the Institute of Czech Literature, ASCR, Prague arranged two events involving intermediality, assigning one section of the th Congress of World Czech Literary Studies to papers on the issue (collected in the Česká literatura v intermediální perspektivě volume, ), and inviting students to participate in “an intermedia and interdisciplinary debate” as part of the annual students’ conference. Hardly anyone would have considered the program confusing, since the papers submitted complied with a limited set of issues concerning story and storytelling. As in the cases mentioned above, the conference proceedings (see www.ucl.cas.cz/slk) made it possible to detect several research tendencies with a clearly profiled theoretical background as well as their ability to provide knowledge which may be of interest not only for intermedia studies, but also for traditional literary criticism or art history, as well as for cultural studies and possible worlds theory.

Thus, the idea of a separate volume on “the intermedia poetics of story” came into being. Some of the conference participants (undergraduates and doctoral students from Czech and Slovak universities) were encouraged to present their point of view on what may be referred to (in terms of intermedia theory as suggested e.g. by Werner Wolf) as “the transmedia existence and functioning of story”. During the preparation of the volume the editors were only too happy to find out that an academic enterprise akin to theirs was being undertaken by renowned scholars and edited by narratologists Marina Grishakova and Marie-Laure Ryan as Intermediality and Storytelling ( ); this volume includes inter alia an illuminating discussion of the umbrella terms intermediality and multimodality.

In retaining the notion of “poetics” not only in the title but also in our catalogue of keywords we wish to indicate our adherence to the traditional inquiry into the principles and regularities of artistic forms which make it possible to formulate hypotheses on their aesthetic effects, as well on the processes involved in their reception. Thus we wish to continue the path marked by the pioneering work of the Scandinavian researchers, but we find it inevitable to extend the concept of the subject of research: we are interested in “the poetics of arts conceived of as media” and in “the poetics of media products of an artistic nature”. As a result, there is no “arts and media” opposition or addition: traditional arts (such as literature, visual arts,

Intermedia poetics of story: Introduction

theatre and film) are re-located both in their functioning within culture and in scholarly discourse, and observed as media sui generis, along with the so-called new media. This attitude also requires an extension of the scope of research: the “intersemiotic” approach (as suggested by Claus Clüver as early as at the end of the s and coined by Werner Wolf and Irina Rajewsky some ten years later) has to be supplemented with such issues as the influence of technical media and communication channels on the production and reception of media products. Following the suggestions made by Lars Elleström, the concept of media here involves basic media (characterized by material, sensorial, spatiotemporal, and semiotic modalities), qualified media, i.e. basic media characterized by historical, cultural, social, aesthetic and communicative facets, and technical media, which include any objects, or bodies, that “realize”, “mediate” or “display” basic and qualified media.

The benefit of such a classification may be easily manifested in the essay by Aneta Zatloukalová, which focuses on the phenomena of classical serial adaptation and involves a wide range of intermedia aspects: the intersemiotic transposition of a literary text into the genre of TV series, the influence of film conventions on serial poetics, the possibilities of serial representation as limited or extended by the development of technical media, the aesthetic and formative intentions of the genre as pursued by public TV (i.e. television as a media institution), as well as aspects of reception (timing of the program and its role in viewers’ individual schedules etc.). The distinction between media as a means of representation and a means of mere mediation appears extremely helpful as well: this is easily verified by the empirical survey performed by Eva Kvasničková, who was able to find out that the tendency to reflect on the storyworld of TV series as well as the competence of TV viewers to detect the narrative strategies employed was higher in those who watched the internet stream than in those who watched TV. Several contributions to the volume may be considered highly illuminating case studies of individual types of intermedia relations: transmediality as a narratological issue is presented in the essay by Aleš Merenus, who inquires into the narrativity of drama; Šimon Dominik, while analyzing an emblematic TV series from the Czech normalization period, explains the employment of a classic five-phase dramatic scheme in the complex serial structure. The possible worlds theory and film narratology help Radomír Kokeš not only to classify typical structures of TV series, but also to identify the cognitive operations which the

Alice Jedličková

viewer has to employ in order to understand the principles behind the organization of the fictional worlds. Jitka Bažantová focuses on the narrative potential of visual arts demonstrating the issue by means of the fascinating story of Franklin’s arctic expedition and its artistic representation. Daniela Lešová – while profiting from intermediality as a method rather than a set of phenomena – shows that story functions not only as a transmedia structure (which may be observed both in literature and in photography such as in works by Gregory Crewdson), but also as a cognitive frame which the beholder employs as a means of interpretation. The intermedia transposition (adaptation) is illustrated by two contributions which display the interpretive scope of the intermedia approach: while Sidónia Semanová, after providing the reader with a thorough literary analysis of a ballad by Slovak romantic poet Janko Kráľ, gives an account of her own adaptation of the ballad for theatric performance, Ján Kralovič uses the intermedia approach not only to reveal the strategies of adaptation, but he also succeeds in detecting implicit semantic aspects of the famous pretext (Carroll’s Alice) and in demonstrating the development and typical features of authorial poetics in Jan Švankmajer’s creative film adaptation.

Media may be conceived of as institutions as well (already demonstrated by the case of public TV educational classical adaptations) and social structures exercising power, the influences of which interact in various discourses, as illuminated by Vendula Zajíčková, who seems to focus on a literary issue, i.e. the genre of passio, only to surprise the reader by displaying the lively communication of medieval discourses of justice, religion and what was going to become literary writing in future, providing an interesting record of the construction of femininity in that period.

To those who are interested in visual arts and their mutual references, Petra Polláková offers a fascinating story of the story and portrait of Beatrice Cenci. Various quotations, allusions and transformations of the story may not only be evidenced in a plethora of European art works, but they are also typical of th century American fiction, and may even be observed in current film production such as in David Lynch’s Mulholland Drive: these cases show how timeless icons melt into regional ideological schemes (such as the opposition of dark femme fatale and innocent blonde in American culture).

The contributions by Vendula Zajíčková and Petra Polláková also provide observations which are valuable for cultural studies, particularly for

Intermedia poetics of story: Introduction

the discussion of identity construction. They are accompanied by Barbora Půtová’s essay, which inquires into the graphic cycle by Félicien Rops from two intermedia aspects: firstly, the author reads the works as illustrations of J.-A. Barbey d’Aurevilly stories, i.e. as a combination of media, secondly, as transpositions of original stories into the symbolic language of the visual art of the fin de siècle; thirdly, she demonstrates that the artistic dialogue of verbal and visual representation displays several aspects of the woman-man relationship and the role of woman in the society of that time.

The intermedia poetics of story as suggested by the current volume documents the compatibility of “old-fashioned” concepts, such as those of drama theory or classical narratology, with current cultural studies and intermedia approaches, as well as the capability of intermedia studies to establish a link with, and thus retain the continuity of the semiotic tradition typical both of Czech and Slovak humanities research. This lucky coincidence seems to entitle both the authors and editors of the volume to hope that intermediality will not merely remain an ephemeral stream of research that experienced its heyday at the threshold of the third millenium…

Vzorovå samoobsluha říznutå antikou

Krize: Michala navťtěvuje Karla a nutí ho, aby se s Annou rozeťel: kdyby nebylo jeho, matka by uŞ podle jejího nåzoru dåvno přijala Jiřího zpět.

Peripetie: není v seriålu zachycena, obrat vztahu probíhå v období mezi odchodem Jiřího od Anny a Štědrým dnem.

Rozuzlení: děti Karla pozvou na Štědrý den domů a přijímají ho tak do rodiny.

Struktura vzorovĂŠho dĂ­lu – . epizoda, „VĂĄnoce Anny HolubovĂŠâ€œ ZĂĄvÄ›reÄ?nĂ˝ dĂ­l uzavĂ­rĂĄ nejen Annin osobnĂ­ příbÄ›h, ale i dalĹĄĂ­ dosud otevĹ™enĂŠ motivy. PĹ™edvĂĄnoÄ?nĂ­m shonem se zavrĹĄuje kolobÄ›h Ĺživota samoobsluhy, kterĂ˝ v prvnĂ­ epizodÄ› zaÄ?Ă­nal nĂĄvalem prĂĄzdnĂ˝ch lahvĂ­ po silvestru.

Kompozice: dvÄ› paralelnĂ­ zĂĄpletky HlavnĂ­ epizodnĂ­ zĂĄpletka: „Anna bojuje o poctivĂ˝ přístup k zĂĄkaznĂ­kĹŻm i o svĂŠ mĂ­sto v samoobsluze“; pÄ›t fĂĄzĂ­ s dvojĂ­ kolizĂ­: Expozice: Anna pĹ™es nesouhlas zĂĄstupce vedoucĂ­ho VilĂ­mka dostane na starost Ä?tveĹ™ici uÄ?ĹˆĹŻ. . kolize – konflikt: Anna chce po uÄ?ni Mirkovi, aby zĂĄkaznĂ­kĹŻm nelhal a pĹ™iznĂĄval, Ĺže vlaĹĄskĂ˝ salĂĄt je den starĂ˝; VilĂ­mek mu vzĂĄpÄ›tĂ­ rozkĂĄĹže, aby vĹĄechno zboŞí vĹždy oznaÄ?oval za Ä?erstvĂŠ. . kolize – gradujĂ­cĂ­ konflikt: Anna Mirka ŞådĂĄ, aby VilĂ­mkĹŻv rozkaz ignoroval, a pĹ™ed vedoucĂ­m se kvĹŻli tomu s VilĂ­mkem ostĹ™e pohĂĄdĂĄ.

Krize – vyhrocenĂ­ konfliktu: VilĂ­mek Annu obviĹˆuje, Ĺže podrĂ˝vĂĄ jeho autoritu, a chce po nĂ­, aby z prodejny odeĹĄla; Şådost opakuje i vedoucĂ­mu, kterĂ˝ se k nĂ­ nijak nevyjĂĄdří.

Peripetie: Annina kolegynÄ› Olinka dotlaÄ?Ă­ vedoucĂ­ho k veĹ™ejnĂŠmu slibu, Ĺže nedobrovolnÄ› z prodejny nikdo odchĂĄzet nebude.

Rozuzlení: vedoucí Anně sděluje, Şe raději oŞelí Vilímka, a Şådå ji, aby mu dělala zåstupkyni, coŞ Anna po kråtkÊm våhåní přijme.

Annina osobnĂ­ zĂĄpletka: „Jiří opÄ›t odchĂĄzĂ­ z Annina Ĺživota“; pÄ›t fĂĄzĂ­: Expozice: Jiří poĹĄle malĂŠho syna z hokejovĂŠho konkurzu domĹŻ samotnĂŠho, ale chlapec se ztratĂ­ a pĹ™ivĂĄdÄ›jĂ­ ho přísluĹĄnĂ­ci VeĹ™ejnĂŠ bezpeÄ?nosti; Jiří se vymlouvĂĄ, Ĺže to udÄ›lal, aby tajnÄ› zhlĂŠdl generĂĄlku inscenace, v nĂ­Ĺž hraje dcera Michala, ovĹĄem zjiĹĄĹĽuje se, Ĺže zkouĹĄka odpadla.

Šimon Dominik

Kolize: Jiří se Michale omlouvá, nechtěl jí svou nepřítomností zkazit radost, ale musel naléhavě do práce; dcera však odhalí, že jí lže a že byl na jakési tajné schůzce.

Krize: Anna Jiřího žádá, aby odešel, jemu se však nechce a vyhrožuje jí, že opět využije děti a bude to ona, kdo se bude muset odstěhovat.

Peripetie: když se proti Jiřímu postaví i Michala, pochopí, že prohrál, a odchází.

Rozuzlení: děti na Štědrý den napraví, co pokazily, a pozvou domů Karla.

Seriálová samoobsluha coby vzorový podnik socialistického obchodu Vedle základní a dominantní roviny postav a jejich vztahů, které přirozeně tvoří hlavní dějovou linii vyprávění, je v příběhu Ženy za pultem nutné věnovat pozornost ještě jedné vrstvě, a to samotnému prostředí seriálu, samoobsluze, a v ní především prodávanému zboží, jež si v seriálu odžilo svůj vlastní příběh – příběh ideálního scénování. V duchu kulturní politiky KSČ „se považovalo za zcela samozřejmé, ba žádoucí, aby média konstruovala sociální skutečnost normativně – aby ji tedy nevytvářela z údajů o tom, jaký život je, ale z politických představ o tom, jaký by být měl“ (Reifová : ). Smíchovská velkoprodejna podniku Pramen je v seriálu zachycena přesně v duchu tohoto konstatování jako vzorová samoobsluha, v níž všechno funguje naprosto ideálním způsobem. Především zboží je naprostý dostatek, a když náhodou výjimečně něco není na skladě, personál se situaci snaží co nejrychleji a nejúčinněji vyřešit.

V reálném životě to bylo s dostupností komodit ovšem poněkud odlišné. „Socialismus nezajistil lidem dostatek žádaného zboží, nemluvě již o jeho kvalitě. […] Sortiment zboží, které čas od času bylo jen ‚pod pultem‘, je nepřehledný, zahrnuje vedle aut, ledniček, praček, televizorů, ovoce a zeleniny i hygienické potřeby a dokonce i knihy populárních autorů nebo dobré detektivní romány“ (Měchýř : – ). Přestože v nedostatkové socialistické ekonomice byly fronty na potraviny běžnou záležitostí a třeba jižní ovoce se častokrát nedalo sehnat jinak než díky známosti s prodavači, u Anny Holubové pouze jednou dojdou citrony, jinak zákazníci s prázdnou neodcházejí nikdy a fronty se tvoří maximálně u pokladen. Kaviár i mandarinky, Martell i hovězí játra v jakémkoliv množství, to všechno bylo v seriálu bez potíží k dostání.

Vzorová samoobsluha říznutá antikou

Iluze o dokonalém zásobování samoobsluhy se nejmarkantněji projevuje hned v úvodu každého dílu. Žena za pultem má samostatnou, zhruba sedmdesátivteřinovou titulkovou sekvenci, v níž se titulky prolínají do montáže záběrů: nejprve exteriérových, charakterizujících roční dobu (dva záběry), poté na prázdnou samoobsluhu a zboží vyrovnané na policích (patnáct záběrů) a nakonec na provoz obchodu (deset až třináct záběrů). Tato forma je téměř pro všechny díly stejná, v jednotlivých epizodách se pouze vždy mění obsah záběrů, nikoliv jejich typ (např. záběr na pult se šunkou je v dalším dílu na stejné pozici nahrazen záběrem na regál s trvanlivým mlékem apod.).

Ve způsobu aranžování zboží do záběrů se projevuje především snaha o estetické, oku lahodící působení vybraných artefaktů, jež jsou často aranžovány do reklamně působících obrazců, např. sardinky v plechovce jsou vystavěny do pyramidy. Tvůrci využívají i oblíbené diagonální uspořádání jednotlivých druhů zboží, které v detailních záběrech téměř vyvolává pocit, že z televizní obrazovky přepadává do divákova obývacího pokoje. Režie samozřejmě pracuje i s barvami, ve větších záběrech se jich snaží mít co nejvíc a co nejpestřeji rozložené, což v okamžitém vjemu podporuje pocit mnohosti nabídky. Teprve při bližším zkoumání si lze všimnout, že třeba různobarevné sirupy na polici jsou ve skutečnosti jedné a téže monopolní značky a že žádné jiné v obchodě pořídit nelze. Z hlediska barevnosti jsou velmi vděčnými objekty cukrovinky, které byly i v časech reálného socialismu druhově poměrně různorodé. Celkový záběr na regál plný sladkostí pak přece jen skýtá veselejší pohled než na dlouhé police s jedním standardizovaným typem housky.

Způsob obrazového podání zboží se liší především podle toho, zda se jedná o potraviny s větším či menším množstvím druhů. V případě vyšší různorodosti (ovoce, již zmíněné cukrovinky) aranžuje režie zboží do větších, celkových záběrů, v nichž správně vynikne množství jednotlivých položek.

Zboží s nízkou či nulovou rozmanitostí značek je snímáno v detailech či polodetailech, které tím, že neukazují přesahy do okolí polic, cudně skryjí fakt, že např. trvanlivé mléko neexistuje v jiné než zobrazené podobě. Tuto taktiku navíc tvůrci většinou doplňují buď využitím pohledných balení a jejich estetizujícím záběrovým pojetím (řada plechovek s čajem), nebo takovým rámováním obrazu, v němž kamera zachytí „švy“ mezi vyskládanými druhy zboží – např. hranice, na níž se v policích střetávají špagety, kolínka a rýže, navíc ze stran doplněná přesahy jiných neidentifikovatelných obalů,

Šimon Dominik

tak dá na první pohled zapomenout, že každou ze zmiňovaných potravin lze pořídit jen v jednom provedení.

Další možností pak je neskládat stejné zboží na jedno místo, jak by bylo obvyklé, ale promíchat ho s jinými druhy. Např. umístění dvou značek čaje mezi skupinky plechovek značky třetí, v přední části obrazu navíc decentně rozmazané, vizuálně zvýší nabídku na značky čtyři. Účinný trik použila kamera v případě tavených sýrů – postavila vedle sebe otevřenou i zavřenou krabičku jedné značky, ale lehce odlišného barevného podání, čehož si však lze všimnout pouze při zastavení obrazu; délka záběru v celé běžící sekvenci je tak krátká, že obraz neomylně vyvolává dojem dvou druhů.

Na vytvoření iluze dokonale zásobené prodejny si tvůrci skutečně dali záležet. Přestože je samoobsluha neustále plná zákazníků, kteří neúnavně kladou do košíků další a další zboží, police se zdají být bezedné. Zboží v nich ani nezačne docházet, natož aby někdy bylo zcela rozebráno. „Zdá se, že divákům tak fantaskní vyobrazení příliš nevadilo. Jednak byli zvyklí, že jim státní média servírovala namísto reality obrazy vysněné socialistické budoucnosti, jednak Československo nebylo Rumunskem a mnoho komodit v ostatních zemích východního bloku prakticky nedostupných se v něm obvykle přece jen dalo sehnat“ (Bren : ; přel. Š. D.).

Ideologický dozor samozřejmě nevystačil pouze s idealizací dostupnosti zboží. Vzorově se chovají i zaměstnanci, kteří se všichni maximálně snaží posloužit zákazníkovi. Jejich charakteristickým znakem je pohyb, a to vždy pohyb promyšleně konkrétní, s jasným cílem udělat něco pro blaho zákazníka.

Kamera je tak neustále zachycuje při usilovné práci, všichni stále někam běhají, něco přenášejí, nakládají, vykládají, krájí nebo aranžují. Nejvděčnějšími objekty jsou v tomto ohledu skladníci, kteří mají v popisu práce stěhovat rozměrné a těžké krabice, přepravky či basy. Důležité místo v kompozici pohybů pak zaujímají záběry celků a velkých celků, které sestávají ze dvou či tří navzájem propojených plánů, dohromady tvořících obraz činorodého ruchu. V každém z nich se některá z postav určitým způsobem stará o chod prodejny, například v popředí záběru prodavačky přebírají krabice vánočních kolekcí, ve středu skladníci tyto kolekce připravují k rozdávání a v pozadí vše přichází zkontrolovat zástupce vedoucího. Komplementárními scénami k těmto pohybovým jsou situace zasazené do konců pracovní doby, především v náročném období před svátky, které postavy zachycují zcela vyčerpané po náročné službě zákazníkům.

Vzorovå samoobsluha říznutå antikou

A ve dveřích primĂĄĹ™ Sova Z hlediska vĂ˝stavby příbÄ›hu je Ĺ˝ena za pultem pĹ™echodovĂ˝m seriĂĄlem. OpouĹĄtĂ­ ĹĄablonu relativnÄ› uzavĹ™enĂ˝ch epizod s vlastnĂ­mi zĂĄpletkami, na niĹž Jaroslav Dietl doposud spolĂŠhal, a pĹ™ichĂĄzĂ­ s konceptem dlouhodobĂ˝ch liniĂ­ nezĂĄvislĂ˝ch na jednotlivĂ˝ch dĂ­lech. Byla to vĹĄak aĹž Nemocnice na kraji mÄ›sta ( , ), kterĂĄ tento vĂ˝voj dokonala a zavrĹĄila. V nĂ­ Dietl zcela opustil model uzavĹ™enĂ˝ch epizod a pĹ™iĹĄel se systĂŠmem dlouhodobĂ˝ch dÄ›jovĂ˝ch liniĂ­, jejichĹž uzlovĂŠ body postupnÄ› zasazuje do struktury seriĂĄlu. VÄ›tĹĄinou pĹ™itom dodrĹžuje osvÄ›dÄ?enĂ˝ pÄ›tifĂĄzovĂ˝ postup, aplikuje ho ovĹĄem vĹždy na celou zĂĄpletku, a nikoliv na jejĂ­ realizaci v konkrĂŠtnĂ­m pokraÄ?ovĂĄnĂ­. Osudy protagonistĹŻ Nemocnice na kraji mÄ›sta, primĂĄĹ™e Sovy a jeho kolegĹŻ, se tak uĹž mohly rozvinout na ĹĄirĹĄĂ­ ploĹĄe, chrĂĄnÄ›nĂŠ hlavnĂ­m dramatickĂ˝m obloukem seriĂĄlu jako celku, zatĂ­mco prodavaÄ?ka Anna HolubovĂĄ se jeĹĄtÄ› musela pohybovat v uŞťích mantinelech, danĂ˝ch izolovanĂ˝mi zĂĄpletkami jednotlivĂ˝ch dĂ­lĹŻ. Ĺ˝ena za pultem v podstatÄ› zachycuje Jaroslava Dietla v procesu zkoumĂĄnĂ­ moĹžnostĂ­, jako scenĂĄristu, kterĂ˝ zkouĹĄĂ­ modifikovat svĂŠ dosavadnĂ­ zpĹŻsoby vĂ˝stavby příbÄ›hu. A struktura seriĂĄlu proces tĂŠto zmÄ›ny, autorovy omyly i kroky sprĂĄvnĂ˝m smÄ›rem, velmi pĹ™esnÄ› odråŞí. DĂĄvĂĄ de facto nahlĂŠdnout do jeho uvaĹžovĂĄnĂ­ a nĂĄzornÄ› doklĂĄdĂĄ jeho tvĹŻrÄ?Ă­ vĂ˝voj. A proto zaujĂ­mĂĄ Ĺ˝ena za pultem, pĹ™es veĹĄkerĂŠ diskutabilnĂ­ aspekty, v DietlovÄ› filmografii klĂ­Ä?ovĂŠ mĂ­sto.

P RAMENY Dietl, Jaroslav

Ĺ˝ena za pultem, .– . dĂ­l, scĂŠnĂĄĹ™e seriĂĄlu, fondy SpisovĂŠho archivu ÄŒT – /

a /

Dietlovå, Magdalena Rozhovor autora s Magdalenou Dietlovou . . Žena za pultem (televizní seriål)

Ĺ˝ena za pultem, .– . dĂ­l (reĹžie Jaroslav Dietl), Š ÄŒST

LIT ER ATU R A Allen, Robert C. (ed.)

To Be Continued‌ (London / New York: Routledge) Bednařík, Petr „NormalizaÄ?nĂ­ seriĂĄly Jaroslava Dietla“, in Petr Kopal (ed.): Film a dÄ›jiny . Adolf Hitler a ti druzí – filmovĂŠ obrazy zla (Praha: Casablanca / Ăšstav pro studium totalitnĂ­ch reĹžimĹŻ), s. – BechtoldovĂĄ, Alena

„Ženy za pultem. ReportĂĄĹžâ€œ, ÄŒeskoslovenskĂĄ televize , Ä?. , s.Â

Autorský tým

Jitka BaĹžantovĂĄ Narodila se v roce v TeplicĂ­ch. DÄ›tstvĂ­ proĹžila v DuchcovÄ›, kde takĂŠ navĹĄtÄ›vovala vĂ˝tvarnĂ˝ obor na zĂĄkladnĂ­ umÄ›leckĂŠ ĹĄkole. Na StĹ™ednĂ­ umÄ›leckoprĹŻmyslovĂŠ ĹĄkole sklĂĄĹ™skĂŠ v KamenickĂŠm Ĺ enovÄ› absolvovala obor vĂ˝tvarnĂŠ zpracovĂĄnĂ­ skla se zaměřenĂ­m na rytĂ­ skla. Ve studiu pokraÄ?ovala na Institutu vĂ˝tvarnĂŠ kultury Univerzity J. E. PurkynÄ› v ÚstĂ­ nad Labem v oboru uĹžitĂŠ umÄ›ní – design skla. Po nÄ›kolika letech se na univerzitu vrĂĄtila a na FakultÄ› umÄ›nĂ­ a designu se vÄ›novala kurĂĄtorskĂ˝m studiĂ­m.

Od roku pracuje v Regionålním muzeu v Teplicích, kde må na starost produkci výstav, doprovodných programů a komunikaci s veřejností.

PrĂĄvÄ› pro zĂĄjemce z nejĹĄirĹĄĂ­ veĹ™ejnosti zde koncipovala a spolupořådala nÄ›kolik projektĹŻ (napĹ™. TeplickĂĄ muzejnĂ­ noc, Noc kostelĹŻ, vĂ˝stava obrazĹŻ Julia Payera). PodĂ­lela se takĂŠ na zaloĹženĂ­ a ideovĂŠ koncepci Galerie Rampa, studentskĂŠ galerie pĹ™i FakultÄ› umÄ›nĂ­ a designu v ÚstĂ­ nad Labem, a zde na kurĂĄtorskĂŠm programu na tĂŠma „Krajina“. Publikuje v Ä?asopisech AteliĂŠr a VÄ›stnĂ­k AMG. Je Ä?lenkou teplickĂŠ divadelnĂ­ spoleÄ?nosti Panoptikum Maxe Fische. Pro divadlo vytvåří scĂŠnografickĂĄ Ĺ™eĹĄenĂ­ a vystupuje v titulnĂ­ch rolĂ­ch pĹ™edstavenĂ­ TaneÄ?nice a provazolezkynÄ› Bianka Braselli a CikĂĄnka ErĹžika. ZmĂ­nÄ›nĂĄ divadelnĂ­ spoleÄ?nost iniciovala v roce oĹživenĂ­ obrazu Julia Payera ZĂĄliv smrti, lidovÄ› zvanĂŠho „MedvÄ›d“. Performance mĂĄ stĂĄle svĂŠ dozvuky: na Facebooku byla zaloĹžena skupina „Julius Payer ze Ĺ anova frajer“, aktuĂĄlnÄ› Ä?Ă­tajĂ­cĂ­ Ä?lenĹŻ. JiĹž druhĂ˝m rokem pořådĂĄ toto sdruĹženĂ­ akce u příleĹžitosti

PayerovĂ˝ch narozenin dne . zåří. Payerova popularita nadĂĄle stoupĂĄ: dĹŻkazem toho je jeho vĂ­tÄ›zstvĂ­ v anketÄ› tĂ˝denĂ­ku SedmiÄ?ka „NejvÄ›tĹĄĂ­ rodĂĄk severjitka.bazantova@volny.cz nĂ­ch ÄŒech“. Ĺ imon Dominik Narodil se v roce v Praze, vyrostl tamtĂŠĹž. Vystudoval Ä?inohernĂ­ reĹžii na DAMU (absolventskĂŠ pĹ™edstavenĂ­ Na flĂĄmu Toma Stopparda) a mediĂĄlnĂ­ studia na FSV UK (absolvoval diplomovou pracĂ­ NarativnĂ­ struktura seriĂĄlĹŻ Jaroslava Dietla, ). PĹŻsobĂ­ v ZĂĄpadoÄ?eskĂŠm divadle v Chebu jako reĹžisĂŠr a dramaturg, je zaklĂĄdajĂ­cĂ­m Ä?lenem a reĹžisĂŠrem Divadla NaHranÄ› (inscenace PravĂ˝ inspektor Hound, MesiĂĄĹĄ, Lup). DĂĄle reŞíroval hru Doma u HitlerĹŻ (ZĂĄpadoÄ?eskĂŠ divadlo Cheb, ) a pĹ™ipravuje inscenace ve ZlĂ­nÄ›, JihlavÄ› a v Chebu. ZabĂ˝vĂĄ se takĂŠ pĹ™ekladem divadelnĂ­ch her (mj. Tom Stoppard: Na flĂĄmu, inscenovĂĄno v Divadle Disk, ZĂĄpadoÄ?eskĂŠm divadle v Chebu a VinohradskĂŠm divadle). Preferuje anglosaskou divadelnĂ­ tvorbu a jeho zĂĄliba v dramatice Toma Stopparda by se moĹžnĂĄ dala oznaÄ?it za lehce obsesivní – sira Toma by reŞíroval kdykoli a kdekoli. TajnĂ˝m divadelnĂ­m snem, po nÄ›mĹž touŞí jiĹž dobrĂ˝ch dvacet let, je vĹĄak dramatizace ÄŒtyĹ™ tankistĹŻ a psa, pokud moĹžno s pravĂ˝m tankem v inscenaci. ZatĂ­m se mu ovĹĄem nepodaĹ™ilo najĂ­t jeviĹĄtÄ›, kterĂŠ by uneslo tun‌ Jeho badatelskĂ˝ zĂĄjem patří dÄ›jinĂĄm Ä?eskĂŠho televiznĂ­ho seriĂĄlu a kulturnÄ›historickĂ˝m aspektĹŻm reprezentace skuteÄ?nosti reĂĄlnĂŠho socialismu. Na jeho tvĹŻrÄ?Ă­ a vÄ›deckĂ˝ vĂ˝voj mÄ›l totiĹž v dÄ›tstvĂ­ zĂĄsadnĂ­ vliv traumatickĂ˝ zĂĄĹžitek, spoÄ?Ă­vajĂ­cĂ­ v opakovanĂŠm stĹ™etnutĂ­ s nechutnĂ˝m pytlĂ­kovĂ˝m mlĂŠkem, kterĂŠ „se tak rĂĄdo trhalo v taĹĄce“, jak autor dodnes vzpomĂ­nĂĄ. Tato zkuĹĄenost stojĂ­ i v pozadĂ­ přítomnĂŠ studie vÄ›novanĂŠ dramatickĂŠ vĂ˝stavbÄ› embledominik@divadlocheb.cz matickĂŠho normalizaÄ?nĂ­ho seriĂĄlu Ĺ˝ena za pultem.

Stanislava FedrovĂĄ K literatuĹ™e se dostala jako lehce introvertnĂ­ dĂ­tÄ›, nadĹĄenĂŠ objevem veĹ™ejnĂŠ venkovskĂŠ knihovny, kterou poslĂŠze zhltlo po metrech v poĹ™adĂ­ A–Z. NechybÄ›lo mnoho a vydala se studovat botaniku, ale nad vĂĄĹĄnĂ­ pro hromadÄ›nĂ­ vĂ˝liskĹŻ v herbĂĄĹ™i nakonec vyhrĂĄla vĂĄĹĄeĹˆ pro příbÄ›hy. Vystudovala Ä?eĹĄtinu a dÄ›jepis na PedF UK (absolvovala pracĂ­ O prostorĂĄch, prostorech a prostoroÄ?asech. Kategorie prostoru v dĂ­le Ivana BlatnĂŠho). VÂ ĂšÄŒL AV ÄŒR zaÄ?ala pracovat na projektu ÄŒeskĂĄ elektronickĂĄ knihovna – Poezie . stoletĂ­, dĂ­ky nÄ›muĹž koneÄ?nÄ›

Autorský tým

přečetla Kollárovu Slávy dceru ve všech vydáních i s výkladem, jakož i celé dílo Vrchlického, nemluvě o autorech mnohem menšího významu. Vedlejší činnost novinářské editorky ji zbavila posledního ostychu při redigování textů.

Dlouhodobý zájem o vizuální kulturu se rozhodla kultivovat soustavnějším studiem dějin umění na FF UK, které uzavírá prací o alegorické reprezentaci císaře Josefa I. (ne toho druhého!) v grafice. Už v prosemináři ji zaujal pojem ekfráze a skutečnost, že toto bytostně literární téma zůstávalo v naší literární vědě dlouho cizím slovem. Tento deficit se snaží napravit ve svých studiích („Ekfrastické postupy v lyrice a epice: případ Vrchlický“, ; „Role pozorovatele v ekfrastických textech“, ; „Obraz v příběhu – ekfráze ve vyprávění“, s A. Jedličkovou, ; ad.) a konečně i v disertační práci. V oddělení teorie ÚČL se s Alicí Jedličkovou (někteří si je už i pletou, ale je to ta menší, s ještě kratším sestřihem) zabývá především intermediální poetikou, vztahem deskripce a narativu a vizualitou v literatuře – a také pořádáním studentských konferencí. Sedavé dny si nejradši kompenzuje na kole nebo v dobrých botách na dlouhých túrách vyššími i nižšími horami. A čeká, kdy už konečně bude chození po výstavách uznáno za náročnou sportovní discifedrova@ucl.cas.cz plínu hodnou olympiády.

Alice Jedličková Šťastné roky dětství strávila v mateřské škole Psychiatrické léčebny Bohnice.

Léta školní a středoškolská nachází odzrcadlena v prózách své vrstevnice Ireny Douskové: také ona jedla cestou ze školy sníh a musela se vyrovnat s tím, že Oněgin byl Rusák. Na FF UK v Praze vystudovala učitelství čeština – němčina a optimální se jí jevila dráha odbornice na německou syntax. Jarka Janáčková ji však s přesvědčovacími strategiemi hodnými Boženy Němcové dostrkala do konkurzu tehdejšího ÚČSL ČSAV. Nějaký čas pak planě bloudila po strahovských chodbách, než kolegy v oddělení teorie napadlo, že by mohla nejen úhledně překážet, ale také pracovat. Za setrvání v oboru vděčí rovným dílem Jiřímu Weilovi a Jiřímu Holému, kterému se už nechtělo psát interpretaci Života s hvězdou. Žánr interpretace a metodologii historické poetiky macurovského ražení si s chutí osvojila a zapojila se od té doby do všech interpretačních projektů ÚČL, počínaje Českou literaturou

–

( ) až po aktuálně rozpracované pokračování „Souřadnic“. Za téma své disertace Ke komu mluví vypravěč? ( ) vděčí celému týmu teorie, v němž se zase nechtělo nikomu psát o subjektu čtenáře v meziválečné próze. Za-

měřenĂ­ na historickou poetiku prĂłzy a jejĂ­ komunikaÄ?nĂ­ aspekty je vlastnĂ­ i jejĂ­m naratologickĂ˝m studiĂ­m. Z propojenĂ­ tÄ›chto dvou oblastĂ­ se zĂĄjmem o vĂ˝tvarnĂŠ umÄ›nĂ­ vyvstĂĄvajĂ­ hlavnĂ­ tĂŠmata jejĂ­ho souÄ?asnĂŠho intermediĂĄlnĂ­ho bĂĄdĂĄnĂ­, totiĹž vztah Ä?asu a prostoru v literĂĄrnĂ­m a vĂ˝tvarnĂŠm zobrazenĂ­ (monografie ZkuĹĄenost prostoru, ). AktuĂĄlnÄ› zkoumĂĄ takĂŠ problematiku popisu. V letech – vyuÄ?ovala teorii literatury na praĹžskĂŠ PedF UK, v roce dostala příleĹžitost zavĂŠst na PedF v ÚstĂ­ nad Labem seminĂĄĹ™ intermediĂĄlnĂ­ch studiĂ­, pokraÄ?uje v nÄ›m i na brnÄ›nskĂŠ FF MU. ŠkolskĂŠ i domĂĄcĂ­ vĂ˝chovnĂŠ frustrace si podle tvrzenĂ­ svĂŠho syna vynahrazuje pořådĂĄnĂ­m studentskĂ˝ch konferencĂ­. JezdĂ­ na kole „Terrago“, o kterĂŠm kolega BubenĂ­Ä?ek tvrdĂ­, Ĺže za nic nestojĂ­, neboĹĽ nenĂ­ celoodpruĹženĂŠ. Nejde tedy o placenou jedlickova@ucl.cas.cz reklamu, nĂ˝brĹž zĂĄsadnĂ­ biografickou informaci.

RadomĂ­r D. KokeĹĄ Narodil se v roce v BrnÄ›. V souÄ?asnosti zde pĹŻsobĂ­ jako doktorand a vyuÄ?ujĂ­cĂ­ na Ăšstavu filmu a audiovizuĂĄlnĂ­ kultury na FF MU. V disertaci rozpracovĂĄvĂĄ svou teorii seriĂĄlovĂŠ fikce, kterou se v uŞťí podobÄ› zabĂ˝val jiĹž v prĂĄci bakalĂĄĹ™skĂŠ („Crime Fiction Investigation“: NĂĄvrh fikÄ?nĂ­ sĂŠmantiky kriminĂĄlnĂ­ho seriĂĄlu, ) a v ucelenÄ›jĹĄĂ­ podobÄ› ji pĹ™edloĹžil v diplomovĂŠ prĂĄci Teorie seriĂĄlovĂŠ fikce: Model analĂ˝zy vyprĂĄvÄ›nĂ­ a fikÄ?nĂ­ch svÄ›tĹŻ televiznĂ­ho vyprĂĄvÄ›nĂ­ ( ).

NÄ›kterĂŠ z jejĂ­ch aspektĹŻ pĹ™edstavuje i v přítomnĂŠ studii. Pole jeho badatelskĂŠho zĂĄjmu je ale ĹĄirĹĄĂ­: teorie fikÄ?nĂ­ch svÄ›tĹŻ, dÄ›jiny teoriĂ­ audiovizuĂĄlnĂ­ho vyprĂĄvÄ›nĂ­, teorie a dÄ›jiny filmovĂŠho stylu, narativnĂ­ strategie (souÄ?asnĂŠho) hollywoodskĂŠho filmu, ruskĂ˝ formalismus a film, vliv praĹžskĂŠho strukturalismu na zĂĄpadnĂ­ myĹĄlenĂ­ o filmu ad. PodĂ­lĂ­ se na projektech FilmovĂŠ Brno a DÄ›jiny kinematografie v Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ch: kultura – umÄ›ní – prĹŻmysl – technika.

Působí takÊ jako editor a redaktor, zvlåťtě filmologickÊ literatury (aktuålně připravuje k vydåní knihu Davida Bordwella a Kristin ThompsonovÊ Umění filmu), a dlouhodobě publikuje v populårním i odbornÊm tisku, např.

AktuĂĄlnÄ›, AteliĂŠr, Blokbaster, Cinema, Cinepur, Film a doba, Flash Art, Iluminace, Kino-Ikon, Pandora. Spravuje oborovĂ˝ blog Douglasovy poznĂĄmky k filmĹŻm, seriĂĄlĹŻm a vyprĂĄvÄ›nĂ­ (douglaskokes.blogspot.com). PříleĹžitostnÄ› dramaturgicky, autorsky nebo lektorsky spolupracuje s filmovĂ˝mi festivaly (napĹ™. AniFest, Cinema mundi, KRRR!, Visions of Light). Z vÄ›deckĂŠho hlediska na nÄ›j mÄ›la jednoznaÄ?nÄ› nejvÄ›tĹĄĂ­ vliv trojice myslitelĹŻ David Bordwell, LubomĂ­r DoleĹžel a Umberto Eco, jejichĹž impozantnĂ­ prĂĄci i pĹ™es kritickĂŠ vĂ˝tky stĂĄle obdivuje. Mimo

Autorský tým

jiné se od nich naučil, že věda se musí dělat poctivě, nekompromisně a s maximálním respektem ke zkoumanému materiálu. douglas.kokes@gmail.com Ján Kralovič Narodil sa v roku na najväčšom stredoeurópskom sídlisku v Bratislave. Vysokoškolské štúdium ukončil na Trnavskej univerzite v odbore dejiny umenia a kultúry. Petržalské prostredie však zasiahlo aj do jeho akademickej kariéry.

Každodenné existenciálne skúsenosti, bizarné „vyvreniny“ skládok a háld, brutalistické panelové steny, primordiálne či až archaické „kaligrafické“ znaky ho priamo vyzvali k diplomovej téme. V nej sa venoval štrukturálnej abstrakcii a informelu v zohľadnení mytologickej a archetypálnej symboliky (Archetyp a jeho obrazové analógie). V súčasnosti pôsobí ako doktorand na Filozofickej fakulte Trnavskej univerzity, kde sa vo svojej dizertačnej práci venuje problematike umenia akcie v mestskom priestore (Stopa na dlažbe). Zameriava sa predovšetkým na teoretické zhodnotenie umenia druhej polovice . storočia.

V publikačnej činnosti sa venoval fenomenologickej filozofii videnia M. Merleau-Pontyho, interdisciplinárnym presahom medzi filmom a literatúrou, ako aj špecifickým problémom akčného umenia a urbánneho priestoru.

Jeho životný príbeh paralelne sa prekrývajúci s príbehom študijným sa odvíja pomaly, krok za krokom. Je chodec spájajúci motív hľadania a smerovania. Je chodec, ktorého možno stretnúť. A to nielen v študovniach či knižniciach. Jeho výskyt je pravdepodobný aj v sálach klubových kín či divadiel, v zašitých kaviarňach, galériách, na koncertoch či vernisážach. Vzhľadom na profiláciu a tematické zameranie je jeho prirodzeným miestom výskytu mesto, ale objavujú sa správy aj o prítomnosti v prírodnom prostredí. Verí (podobne ako H. D. Thoreau), že existuje jemný magnetizmus, ktorý, ak sa krallovic@gmail.com mu poddáme, nás povedie správnym smerom.

Eva Kvasničková Pochází ze Dvora Králové nad Labem, bakalářské studium absolvovala na FSV UK v Praze v oboru žurnalistika se zaměřením na rozhlasovou a televizní žurnalistiku. Médiím zachovala věrnost a na téže škole prohlubovala své znalosti v navazujícím magisterském oboru mediální studia. Osobnostmi nabitý ročník však na rok opustila, aby se mohla v rámci stipendijního pobytu v Austrálii věnovat především komunikačním a kulturálním studiím.

Okouzlena profesorkou Patricií Wiseovou a knihovnou Griffith University

strávila nespočetně hodin rešeršemi v těchto disciplínách. Poznatky po návratu do vlasti zužitkovala ve své diplomové a posléze i rigorózní práci zaměřené právě na seriál Ulice a mechanismy řízené a neřízené seriality, jimž se věnuje i v přítomné studii. Obě práce obhájila v roce . Pobyt na australském pobřeží zúročila v knize Moje (malá) Austrálie, kterou vydala vlastním nákladem a ochotně půjčuje klokanůmilovným čtenářům.

Po ukončení studia zakotvila v Českém rozhlase, kde působí už od roku

. V současnosti provází svým hlasem posluchače dopoledního vysílání Českého rozhlasu – Praha. Zároveň je výkonnou silou pro vše ostatní – od dramaturgování přes produkci, od zasílání výher přes vyřizování posluchačských stížností. Ty jsou naštěstí v menšině, a tak jí zbývá čas i na přípravu uchazečů o studium žurnalistiky. Pedagogické sklony podědila po obou rodičích.

Zatímco v dětství sledovala televizní pořady, nyní už sleduje téměř výhradně jen jejich diváky. Má tak příležitost uplatnit své letité zkušenosti „televizního maniaka“. Je hrdá na to, že aktuálně nemá „rozkoukaný“ ani jeden televizní seriál, a stala se z ní tedy jednoznačně „seriálová teoretička“. eva.kvasnickova@centrum.cz

Daniela Lešová Keď sa vracia na miesto narodenia, ľudia jej pripomínajú, akú malú si ju pamätajú. Od času sebauvedomenia sú Košice miestom jej výskytu. Študovala na Prešovskej univerzite v Prešove učiteľstvo v kombinácii slovenský jazyk a literatúra / estetická výchova, štúdium ukončila obhájením práce Anestetika vo fotografii a v literatúre. V súčasnosti pôsobí na Univerzite Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, kde pracuje na teoretickom a múzickom raste študentov aj seba. Anestetika zostala predmetom jej záujmu, nachádza ju okolo seba aj v súčasnej slovenskej próze (zatiaľ prevažne ženských autoriek), zvolila si ju ako tému svojho doktorandského štúdia. Spolupracuje so Slovenskou televíziou a rozhlasom pri tvorbe popularizačno-vedeckých medailónov autorov píšucich beletriu, niekoľko rokov pôsobí ako lektorka na Prešovskej detskej univerzite. Je idealistka, preto verí, že umenie nás môže zmeniť, spraviť citlivejšími, ak ho necháme vstúpiť. Užíva si rolu čitateľa a interpreta, ktorý rád vidí to, čo ostatným ostáva skryté. Jej metódou pri práci s textom je dialóg, obsesiou písanie si poznámok do kníh všetkým, čo je po ruke. Nemá rada gýč daniela.lesova@gmail.com v akejkoľvek podobe.

Autorský tým

AleĹĄ Merenus Narodil se v roce v KrnovÄ›. Vystudoval uÄ?itelstvĂ­ druhĂŠho stupnÄ› v oboru Ä?eskĂ˝ jazyk a literatura a zĂĄklady spoleÄ?enskĂ˝ch vÄ›d na PedF OU (absolvoval pracĂ­ Adaptace literĂĄrnĂ­ho dĂ­la ve vĂ˝uce literatury na . stupni ĹĄkol, ) a divadelnĂ­ dramaturgii na JAMU (absolventskĂŠ pĹ™edstavenĂ­ BĹŻh masakru Yasminy Rezy, ). V poslednĂ­ch dvou letech participoval na nÄ›kolika studentskĂ˝ch inscenacĂ­ch (Neustoupit tomu, MotĂ˝l na antĂŠnÄ›, Matec mĹŻj jedinĂ˝) a jako dramaturg se podĂ­lel na inscenaci KonÄ› pĹ™ece střílĂ­te, kterĂĄ vznikla v brnÄ›nskĂŠm divadle Buranteatr. Je takĂŠ autorem jednoaktovek ZavaĹ™enina, EnergetickĂĄ bomba, Asi deset minut. V souÄ?asnĂŠ dobÄ› pracuje v oddÄ›lenĂ­ pro vĂ˝zkum . stoletĂ­ a literatury souÄ?asnĂŠ Ăšstavu Ä?eskĂŠ literatury AV ÄŒR a zĂĄroveĹˆ dokonÄ?uje doktorskĂŠ studium na FF MU Brno (tĂŠma disertaÄ?nĂ­ prĂĄce: Dramatizace literĂĄrnĂ­ch dÄ›l). Jeho badatelskĂ˝ zĂĄjem se zaměřuje na oblast literatury po roce , teorii vyprĂĄvÄ›nĂ­ a takĂŠ na teorii dramatu a problematiku dramatizacĂ­ literĂĄrnĂ­ch dÄ›l (studie „Dramatizace a Pavel Kohout“, ; „NÄ›kolik literĂĄrnÄ›teoretickĂ˝ch poznĂĄmek k novele a dramatu DĹŻm U TonoucĂ­ hvÄ›zdy“, ). KritickĂŠ příspÄ›vky publikuje v Ä?asopisech Host, merenus@ucl.cas.cz Tvar, LiterĂĄrnĂ­ noviny, Pandora, Protimluv ad.

Petra PollĂĄkovĂĄ Narodila sa roku v KoĹĄiciach, kde i vyrastala. Po maturite sa kvĂ´li ĹĄtĂşdiu presĹĽahovala do Prahy, kde Ĺžije dodnes. Na FF UK vyĹĄtudovala najprv sinolĂłgiu ( ), keÄ? ĂşspeĹĄne obhĂĄjila zĂĄvereÄ?nĂş prĂĄcu venovanĂş slĂĄvnemu Ä?Ă­nskemu maliarovi . storoÄ?ia Lin Feng-mienovi a vplyvu zĂĄpadnej maÄžby na jeho dielo. Ĺ tĂşdium dejĂ­n umenia ukonÄ?ila v roku diplomovou prĂĄcou o ikonografii nepravĂŠho portrĂŠtu Beatrice Cenci; prĂĄca bola uznanĂĄ ako rigorĂłzna. V sĂşÄ?asnej dobe zaÄ?Ă­na doktorandskĂŠ ĹĄtĂşdium dejĂ­n umenia, v rĂĄmci ktorĂŠho sa hodlĂĄ venovaĹĽ ikonografii zobrazovania osamelej melancholickej Ĺženy v kontexte zĂĄpadnej a Ä?Ă­nskej vĂ˝tvarnej a literĂĄrnej tradĂ­cie; tejto tĂŠme, ako aj medzikultĂşrnemu dialĂłgu Ä?Ă­nskeho a zĂĄpadnĂŠho umenia patrĂ­ jej dlhodobĂ˝ bĂĄdateÄžskĂ˝ zĂĄujem.

PĂ´sobĂ­ ako kurĂĄtorka Ä?Ă­nskeho umenia v NĂĄrodnej galĂŠrii v Prahe. KurĂĄtorsky sa podieÄžala na prĂ­prave novej stĂĄlej expozĂ­cie ĂĄzijskĂŠho umenia, ktorĂĄ bola spolu s expozĂ­ciou starovekĂŠho Stredomoria pod nĂĄzvom UmÄ›nĂ­ starĂŠho svÄ›ta otvorenĂĄ . februĂĄra v palĂĄci KinskĂ˝ch. V rĂĄmci expozĂ­cie taktieĹž pravidelne pripravuje programy pre verejnosĹĽ venovanĂŠ rĂ´znym tĂŠ-

mam Ä?Ă­nskeho umenia. DĂşfa, Ĺže tak aspoĹˆ trochu prispeje k hlbĹĄiemu zĂĄujmu naĹĄej spoloÄ?nosti o åzijskĂŠ umenie.

Jej hlbokĂ˝ obdiv patrĂ­ nielen Ä?Ă­nskej, ale taktieĹž japonskej a kĂłrejskej kultĂşre. V poslednom obdobĂ­ ju silne zaujala sĂşÄ?asnĂĄ kĂłrejskĂĄ filmovĂĄ tvorba, ale za jeden z vĂ´bec najlepĹĄĂ­ch filmov povaĹžuje snĂ­mok Ĺ˝iĹĽ (Ikiru, ) od pollakova@ngprague.cz legendĂĄrneho japonskĂŠho reĹžisĂŠra Kurosawu.

Barbora PĹŻtovĂĄ Narodila se v roce v Praze – ve mÄ›stÄ›, jehoĹž genius loci je zdrojem nezamÄ›nitelnĂŠ atmosfĂŠry, jakou jiĹž nikde na svÄ›tÄ› nepocĂ­tĂ­. Na formovĂĄnĂ­ jejĂ­ vÄ›deckĂŠ osobnosti se podĂ­lely myĹĄlenĂ­ a tvoĹ™ivost historikĹŻ umÄ›nĂ­ Petra Wittlicha a Jana Royta a takĂŠ antropologĹŻ VĂĄclava Soukupa nebo Jaroslava Maliny. Na FF UK v Praze absolvovala studium kulturologie diplomovou pracĂ­ KulturnĂ­ dimenze symbolĹŻ jako replikĂĄtorĹŻ informacĂ­ ( ). V souÄ?asnosti pĹŻsobĂ­ na tĂŠĹže fakultÄ› jako pĹ™ednĂĄĹĄejĂ­cĂ­ a doktorandka v oborech kulturologie a dÄ›jiny umÄ›nĂ­.

ZabĂ˝vĂĄ se zvlĂĄĹĄtÄ› pravÄ›kĂ˝m umÄ›nĂ­m a promÄ›nami paradigmat umÄ›nĂ­ ve vĂ˝voji evropskĂŠ kultury. Pozornost vÄ›nuje takĂŠ historickĂŠ a postmodernĂ­ antropologii. Ve svĂ˝ch pĹ™ednĂĄĹĄkĂĄch usiluje o integraci poznatkĹŻ dÄ›jin kultury, kulturnĂ­ antropologie, Ä?eskĂŠho a svÄ›tovĂŠho umÄ›nĂ­, literatury i hudby. Spolupracovala na AntropologickĂŠm slovnĂ­ku ( ) a MalĂŠm etnologickĂŠm slovnĂ­ku ( ). VĂ˝sledkem jejĂ­ vÄ›deckĂŠ spoluprĂĄce s VĂĄclavem Soukupem a francouzskĂ˝m prehistorikem Jeanem Clottesem je například publikace Evoluce Ä?lovÄ›ka a pravÄ›kĂŠ umÄ›nĂ­ ( ). AktuĂĄlnÄ› se podĂ­lĂ­ na projektech Encyklopedie antropologie a ČlovÄ›k–auto / Auto–Ä?lovÄ›k a pĂ­ĹĄe monografii vÄ›novanou Ĺživotu a dĂ­lu FĂŠliciena Ropse, pĹ™edstavitele umÄ›leckĂŠ dekadence a symbolismu druhĂŠ poloviny . stoletĂ­ (studie „Les dĂŠmons sexuels dans l’oeuvre de FĂŠlicien Rops“ nebo „PandoĹ™ina skĹ™Ă­Ĺˆka v tvorbÄ› FĂŠliciena Ropse“, obojĂ­ ).

AÄ?koliv sebe samu vnĂ­mĂĄ jako kulturoloĹžku, teoretiÄ?ku kultury a historiÄ?ku umÄ›nĂ­, bĂ˝vĂĄ oznaÄ?ovĂĄna za antropoloĹžku, a to v rozporu se svĂ˝m nÄ›kdejĹĄĂ­m prohlĂĄĹĄenĂ­m, Ĺže tuto specializaci si nikdy nezvolí‌ Na ĹživotÄ› i vÄ›dÄ› ji bavĂ­ vÄ›ci na hranÄ›, pĹ™ekraÄ?ovĂĄnĂ­ hranic ŞånrĹŻ i „konformnĂ­ch zĂłn“. bonthyl@email.cz

Autorský tým

SidĂłnia SemanovĂĄ NarodenĂĄ v roku v Humennom, kde taktieĹž vyrĂĄstla. BakalĂĄrske ĹĄtĂşdium na KatolĂ­ckej univerzite absolvovala prĂĄcou DramatickĂŠ postupy v balade Janka KrĂĄÄža. V sĂşÄ?asnosti ĹĄtuduje prvĂ˝ roÄ?nĂ­k magisterskĂŠho ĹĄtĂşdia uÄ?iteÄžstva v kombinĂĄcii slovenskĂ˝ jazyk a literatĂşra – filozofia na KatolĂ­ckej univerzite v RuĹžomberku a pracuje na svojej diplomovej prĂĄci Balada v tvorbe MaĹĄe HaÄžamovej so svojou konzultantkou Editou PrĂ­hodovou.

V centre jej zĂĄujmu stojĂ­ divadlo: mĂĄ za sebou skĂşsenosti z Divadla poĂŠzie Pradeno, v ktorom deväż rokov pĂ´sobila ako hereÄ?ka pod rĂŠĹžiou svojej mamy OtĂ­lie Semanovej, od svojich siedmych rokov sa venuje umeleckĂŠmu prednesu (ĂşspeĹĄne sa zĂşÄ?astnila súżaŞí Hviezdoslavov KubĂ­n, Beniakove Chynorany, Timravina StudniÄ?ka Ä?i Vansovej LomniÄ?ka). Popri ĹĄtĂşdiu sa uĹž ĹĄtvrtĂ˝ rok venuje rĂŠĹžii a dramaturgii Divadla poĂŠzie ANIMA, ktorĂŠ pĂ´sobĂ­ pri Katedre slovenskĂŠho jazyka a literatĂşry na FF KU v RuĹžomberku. Divadlo sa zameriava prevaĹžne na adaptĂĄcie poĂŠzie, zĂşÄ?astnilo sa súżaŞí ĹĄtudentskĂ˝ch divadiel AkademickĂ˝ PreĹĄov a Hviezdoslavov KubĂ­n , a to prĂĄve s adaptĂĄciou balady PovesĹĽ Janka KrĂĄÄža s nĂĄzvom Na vode. Popri divadelnej rĂŠĹžii klasickĂ˝ch textov sa autorka zaoberĂĄ aj divadelnĂ˝mi spracovaniami bĂĄsnickĂ˝ch celkov, ako je naprĂ­klad SpoonriverskĂĄ antolĂłgia Edgara Lee Mastersa (pod nĂĄzvom Kopec) Ä?i montĂĄĹž bĂĄsnĂ­ Lawrenca Ferlinghettiho pod nĂĄzvom Lunapark mysle. PĂ­ĹĄe aj humornĂŠ divadelnĂŠ scĂŠnky (naprĂ­klad satirickĂŠ podanie hry RĂłmeo a JĂşlia).

V budĂşcnosti by chcela pokraÄ?ovaĹĽ v ťtĂşdiu teatrolĂłgie a taktieĹž v reĹžijnej Ä?innosti a rozĹĄĂ­riĹĽ repertoĂĄr divadla o diela slovenskĂ˝ch, ale aj svetovĂ˝ch autorov. Jej tajnĂ˝m snom je vytvoriĹĽ dramaticko-hudobnĂş adaptĂĄciu bĂĄsnĂ­ akdis@centrum.sk Miroslava VĂĄlka.

Vendula ZajĂ­Ä?kovĂĄ Narodila se v roce ve ZnojmÄ›. Vystudovala na FF OU uÄ?itelstvĂ­ Ä?eskĂŠho jazyka a literatury s literĂĄrnÄ›vÄ›dnĂ˝m zaměřenĂ­m (absolvovala diplomovou pracĂ­ Obraz Ĺženy v legendĂĄch staroÄ?eskĂŠho PassionĂĄlu, ). Na tĂŠĹže fakultÄ› pod inspirativnĂ­m, moudrĂ˝m a trpÄ›livĂ˝m vedenĂ­m Jana Malury absolvovala postgraduĂĄlnĂ­ studium zakonÄ?enĂŠ v roce disertaÄ?nĂ­ pracĂ­ ŽånrovĂĄ struktura staroÄ?eskĂŠho PassionĂĄlu. VÄ›nuje se starĹĄĂ­ Ä?eskĂŠ literatuĹ™e, zejmĂŠna hagiografii a stĹ™edovÄ›kĂ˝m ŞånrĹŻm. PodĂ­lela se na projektech Projevy humoru ve staroÄ?eskĂŠm PassionĂĄlu ( ), Ĺ˝ivot svatĂŠho Petra predikĂĄtorovĂŠho: sonda do

funkčního vymezení jednoho textu ve staročeském Passionálu ( ) nebo Žánrové aspekty starší literatury ( ). V současné době působí jako učitelka českého jazyka na středním odborném učilišti v Praze-Hostivaři, kde se pokouší naučit truhláře, cukráře, kadeřníky a obchodníky staré češtině a literární genologii. Nepochopení svých žáků kompenzuje badatelskou činností v Oddělení pro výzkum starší literatury v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Na její vědecké zaměření měli kromě barokisty Jana Malury, medievistek Pavlíny Richterové a Lenky Jirouškové a latiníků Andrey Krúpové, Jany Mikulové a Richarda Psíka vliv také bratři dominikáni. Inkviziční praktiky, touha po mučednictví a potřeba kázat vhod i nevhod jsou živným podhoubím právě pro výzkum exemplárních životů svatých mučedníků a mučednic.

Jejím badatelským snem je odhalit, kdo z dominikánů se skrývá za anonymzajickova@ucl.cas.cz ním autorem staročeského Passionálu.

Aneta Zatloukalová Narodila se v roce v Sokolově. V současnosti žije v Brně, kde studuje na FF MU český jazyk a literaturu. Věnuje se především adaptacím literárních děl. K intermediální problematice ji přivedla novela Viktora Dyka Krysař, již si jako srdeční záležitost zvolila společně s jejími adaptacemi divadelními a filmovými za téma bakalářské práce. Magisterské studium ukončila diplomovou prací Literatura v českém filmu devadesátých let, v rámci doktorského studia bude dále zkoumat adaptace literárních děl v raném zvukovém filmu.

Má ráda hru s jazykem a se slovy, především v podání Lou Fanánka Hagena, nejraději si tedy chodí od práce odpočinout na koncerty hudební skupiny Tři sestry. Zdrojem relaxace je pro ni také čtení a televizní seriály nejrůznějších typů. I proto se ve svém příspěvku rozhodla prozkoumat vztah mezi literaturou a jejími televizními seriálovými adaptacemi. aneta.zatloukalova@email.cz

Summary

Daniela Lešová Modelling space in a story focusing on the anaesthetic The aim of this study is to apply an intermedia perspective in the analysis of texts by Slovak prose-writer Monika Kompaníková and photographs by American photographer Gregory Crewdson. Here I am focusing on the category of space (as the “setting” for stories), insomuch as it expresses phenomena referred to by Wolfgang Welsch as anaesthetics. The intention is to demonstrate the parallels between literature and photography, as displayed both at the level of story and discourse (as distinguished by Seymour Chatman), e.g. taking into account the media-specific expressive means typical of both arts. Analysis confirms the significance of space (or setting) and makes it possible to show its role as a reflection of anaesthetics.

Jitka Bažantová Julius Payer and Záliv smrti (Starvation Cove) The monumental picture by Julius Payer entitled Záliv smrti (Starvation Cove) is thematically based on an actual historical event, namely the tragic end of Sir John Franklin’s polar expedition in the mid- th century. The story behind the picture is analysed from the standpoint of the subject, the historical contexts and the literary legacy of its author, who was a polar explorer, soldier, writer and painter. Special attention is paid to the transmedia nature of story – and to the issue of the media prerequisites for a visual work to depict a story. The basis for the narrative potential of Payer’s picture is

found by the author in the gradation of the story levels in chronological order, which construct the event as a basic condition for the narrativity. The second part of the contribution focuses on an analysis of a stage presentation performed by Teplice amateur dramatics groups based on motifs from Payer’s picture. Here performance is understood to be a form of action art harking back to the tradition of period panoramas and tableaux vivants.

Petra PollĂĄkovĂĄ An innocent with black veining – the story of Beatrice Cenci’s “portraitâ€?

This study examines part of the rich iconographic tradition behind the Baroque picture of a woman with her head in a turban from the collections of the Galeria Nazionale d’Arte Antica at the Pallazzo Barberini in Rome, which was wrongly interpreted at the end of the th century to be a portrait of the Italian aristocrat Beatrice Cenci, executed in for her part in the murder of her father Francesco Cenci. The suspicion that the girl had been sexually abused by her father gave her the aura of a martyr and also gave rise to various romanticized legends. Hence the picture discovered at the end of the th century was considered to be her portrait and was first associated with the name of Guido Reni.

In the th century the romantic story and picture stirred the imagination of many European and American artists, inspiring them in their own work. This study follows the motif of Beatrice Cenci as a transmedia phenomenon within the context of a new type of heroine that came into being in the latter half of the th century – the pursued woman or damsel in distress, involving both the works of visual artists (Gabriel von Max, Julia Margaret Cameron and Harriet Hosmer) and authors (Percy Bysshe Shelley, Stendhal, Alexander Dumas the Elder, Juliusz Słowacki, Julius Zeyer, Nathaniel Hawthorne, Herman Melville and Sarah Morgan Bryan Piatt). Fascination with images is a living part of popular culture to this day, as is shown by the American film Mulholland Drive ( ) by David Lynch – in which the study primary analyses the disruption of the stereotypcal view of a classic pair in American literature: the innocent, passive blond and the dangerous, threatening brunette.

Summary

Barbora Půtovå The decadent merging of literature and art in the work of FÊlicien Rops The subject of this study is the literary, historical and artistic analysis of graphic work by Belgian illustrator, graphic artist and painter FÊlicien Rops ( – ). The aim of this study is to analyse a series of novellas and a graphic cycle Les Diaboliques ( ), which they inspired Rops to create, not only in terms of the relationship between the original novellas and the illustration (combination of media), but also as a media transposition of stories of an asymmetrical relationship between a man and a woman into artistic language. In his graphic work Rops presents woman as a cold, independent femme fatale, whose charms seduce, weaken and destroy the man’s mastership and supremacy. At the same time he focuses attention on the ambivalent roles adopted by woman in a man’s world. Hence the study includes a cultural-historical interpretation of changes in the status of women at the time and the transformation from an object of male imagination to an autonomous and independent being.

Vendula ZajĂ­Ä?kovĂĄ Torturing (to death) as a story. The passio form and its narrative transformations in ZlatĂĄ legenda and the Old Czech PassionĂĄl This study shows the evolution of the passio genre in late medieval Latin and Czech hagiography. To define the genre and recognize the influences of other genres, it is essential to begin with the origin of the genre and follow it over its different stages. To demonstrate the influence of secular literature and the social impacts, we have chosen a thematic group of texts about holy virgin-martyrs. We compare their presumed origin (if we have indeed found it) with its variant in Voragine’s Legenda aurea (cca ), and this Latin version with its vernacular translation in the old Czech Passional (cca ), with thirteen old Czech and eleven Latin articles (two of the Czech ones were not included in Legenda aurea). Comparative analysis has shown a trend towards stronger narrativity and the entertainment function. Three primary genres influenced passio: Apostelroman, Zauberroman and above all the romance, which gave rise to the hagiographic romance. In spite of the transformation of passio and of the fact that none of our front burners has its origin in the time of the first acta and passiones, the original topoi (idols, or death; imitatio Christi; amor mortis; sponsa Christi; ancilla Dei; puella senex etc.) and motifs

are present in late medieval texts. Moreover, the influence of the feminization of sanctity and the transformation of the social status of women is distinguishable.

AleĹĄ Merenus The new borders of narrative, or does drama tell a story?

The aim of this text is to defend drama as a fully-fledged narrative literary genre to be viewed as the subject of narratological research. The study centres around polemics with Genette’s concept of narrative as presented in the study “Frontières du rĂŠcitâ€? ( ). In the first part of the exposition a brief presentation is made of Plato’s and Aristotle’s conception of mimesis and diegesis, on which Genette bases himself for his own definition of narrative. The second part focuses on criticism of Genette’s identification of diegesis with mimesis, which comes about as a result of an inadequate distinction that is drawn between the object of imitation and its representation in the written language. The following section attempts to describe and criticize Genette’s subsequent attempt to define narrative, namely within the relationship between narration and description, and between situationally anchored and situationally unanchored discourse. The last section of the contribution describes trends in present-day narratology, which conceives narrative from a much broader perspective than that of Genette and considers drama to be one of several autonomous narrative genres.

Sidónia Semanovå Categories of expression as supports for the drama adaptation of Janko KråĞs ballad Povesż The author’s analysis and interpretation of the poetic text by Slovak poet Janko KråĞ Povesż (

) shows that the poem is not a tale in the sense laid down by the genre, but an archetypal balladic story which the narrator presents in a way that helps listeners to find their bearings among the values involved. This ballad is of a strongly religious nature, even though this religion is syncretic, combining both Christian and pagan elements. Out of the poem’s expressive qualities it was the folkloric character and the category of strong subjectivity, as well as the dramatic nature of the text which struck the author of this study as most productive for her drama adaptation.

Retention of both primary aesthetic categories helped to convey the char-

Summary

acter of the ballad in the adapted form. At the same time they gave the author freedom in her creative quest for appropriate expressive devices made available by drama, so that her adaptation did not need to slavishly follow the poetical text. The study actually analyses the replacement of media-specific literary devices by media-specific theatrical devices as the most suitable transposition strategy in relation to this text. Šimon Dominik Model self-service laced with the antique. Staging the story and the story of the staging. The narrative structure of the serial Žena za pultem This contribution focuses on an analysis of the narrative structure of the series by Jaroslav Dietl Žena za pultem (Woman behind the Counter,

). It primarily focuses on the narrative structure, which keeps quite strictly to the classic model derived from antique drama of Gustav Freytag’s five stages.

Dietl applies this technique both to the individual episodes which form a closed narrative unit, and to the story line of the central character, which is gradually developed over the serie as a whole. The text records this comprehensive usage of the five-stage model at the individual levels of specific plots, substantiating it with examples. It also deals with the way in which the image of an ideal socialist supermarket is constructed, particularly with the role played within the story by the props (i.e. the goods) and the way they are filmed.

Aneta Zatloukalová Specific features of serial adaptation (from their beginnings to the present) This study focuses on television serial adaptations and the procedures and techniques used by the television medium to retell originally verbal stories in audiovisual serial form, i.e. including the way this medium affects the resultant form of the serial adaptation and its subsequent development. It also focuses on the distinction between television serial adaptation and other television serial works and film adaptations, with the stress on the genre definition of “classic” novel adaptations within the framework of other serials, and their characteristics shared with costume and period dramas and national heritage cinematography. The study also focuses on the development of the classic novel adaptation genre and its changing face with regard

to style, content and formal issues. An analysis is performed on specific serial adaptations – from their beginnings, for example, the serial adaptations of e.g. the Forsyte Saga ( ), SĹˆatky z rozumu ( ) and Jane Eyre ( , s, ) are studied, while from more recent times serial adaptations of works primarily by Charles Dickens (Oliver Twist, ; Little Dorrit, ; and Bleak House, ) and novels by Elizabeth Gaskell (Cranford, ) are examined.

Radomír D. Kokeť Serial fiction theory: possible narratological analysis techniques for the television serial This study puts forward an originally conceived, integrated theory for (television) serial fiction, in which in my view the term serial has two meanings: serial and series. While the novel and the film present a completed unit, a serial is basically a work presented to the viewer in parts. It ought to be theoretically graspable and analysable even when it has not yet been de facto concluded and its fictional world is still growing or is going to grow again after a certain time. In my view the fictional world (macroworld) of a serial is superordinate to the episodic structure, i.e. the worlds of the individual episodes. As such it determines or modifies the system of regulative principles under which the stories unfold within and across individual episodes.

The basis for theorizing over serial fiction then involves a cyclical process for generating a fictional world. This is accompanied by the hypothetical entity of a cognitively active viewer watching the serial, in certain circumstances determined by the text. The study then focuses on devices which I have created or recreated to explain the nature of this process: fictization, fictipedia and the fictional world. By these means I describe a) possible text strategies mediating the impulse stream (fictization), b) the hypothetical viewer’s strategies for processing them and arranging them into mutual relations (fictipedia) and c) the (re)construction of a fictional world and the stories that take place there, the tension between the action taking place and the the fictional world being of great importance for serial fiction theory. I take this into account in my proposition on narrative dynamics based on the ongoing confrontation of microworlds and subworlds which gives rise to narrative flows. The proposed theory aims primarily to be flexible, to illus-

Summary

trate the nature of serial fiction in all its aesthetic richness and to adapt to its potentials – not the opposite.

Eva KvasniÄ?kovĂĄ “Ulice starts in a moment‌â€? or different approaches adopted in controlled and uncontrolled seriality The first part of this study provides basic information on seriality. It endeavours to describe the principles on which seriality is constructed and focuses primarily on two dominant types of seriality – the series and the serial, not only in terms of their construction, but also in their relations to the public.

The second part of the study presents the relatively new concepts of controlled and uncontrolled seriality. The former is based on the existence of an exterior seriality distributor, while the latter operates on the opposite principle – there is no distributor and the viewers themselves decide when and how they are to watch. Within the framework of these two conceptions I then examined whether or not and in what respect the usage of seriality is going to vary. For this I made use of qualitative research and a methodology based on respondent interview analysis. Respondents comprised two groups of viewers – television and internet viewers of the popular Czech soap opera Ulice (The Street; from ). Television viewers have to adapt to the producers with regard to time and frequency, they usually watch without interruption and either they concentrate very hard, or they have Ulice on as background noise. Internet viewers are much more independent, they do not depend on the timeslot, but they watch the serial at a time of their choice. They are more active and carefully select the individual parts, they interrupt the story, watch it repeatedly or skip parts. Their ability to control the overall process is also manifested in their greater interest in the structure of the serial and the way it was created.

JĂĄn KraloviÄ? In a landscape covered in eyelids. An attempt to interpret the film by Jan Ĺ vankmajer NÄ›co z Alenky in relation to its literary model by Lewis Carroll This study focuses on the relationship between the film by Jan Ĺ vankmajer NÄ›co z Alenky (Alice, ) and its literary model by Lewis Carroll ( ), both at the general level, with the relationship between the text and the (film) image, and in its reflection of the issue of temporality and narrativity.

Explored subjects such as the miraculous, the principle of play, childhood and the dream sphere, which are characteristic of both authors, are examined by this study in their broader context. The relationship between these subjects and their literary and film portrayal is analysed both on the basis of the relevant literature and from the author’s own experiential standpoint on both works. From the author’s specialist art history viewpoint, his interest focuses primarily on an analysis of Švankmajer’s film (in the natural reflection of his creative side). The literary model is still the present platform for the mechanism of interpretation and an impulse for the invention and evocation of subjective overlapping.

Seznam vyobrazenĂ­ / List of Illustrations

s. – Performance Pocta Juliu Payerovi pĹ™ed budovou teplickĂŠho zĂĄmku . . , (Š foto ZdenÄ›k Traxler, DenĂ­k SmÄ›r) s.Â

Giovanni Maria Viani podle Guida Reniho: RolnĂ­ci pĹ™edklĂĄdajĂ­ dary sv. Benediktovi (podle zniÄ?enĂŠ nĂĄstÄ›nnĂŠ malby z roku ), ; olej na plĂĄtnÄ›, Ă—  cm; San Michele in Bosco, BoloĹˆa s. Anonym: Guido Reni jako „La Turbanita“, rytina z Malvasiho dĂ­la Felsina Pittrice (edice , II, s.Â

) s. FĂŠlicien Rops: Les Épaves, ; lept a suchĂĄ jehla, Ă— ‚  cm; Š MusĂŠe FĂŠlicien Rops, Province de Namur, G s. FĂŠlicien Rops: La Tentation de Saint Antoine, ; heliogravura, ‚ Ă— ‚  cm; Š MusĂŠe FĂŠlicien Rops, Province de Namur, / s.Â

FĂŠlicien Rops: Le Rideau cramoisi, ; heliogravura, ‚ Ă— ‚  cm; Š MusĂŠe FĂŠlicien Rops, Province de Namur, PER Z / s. FĂŠlicien Rops: Le Bonheur dans le crime, ; heliogravura, ‚ Ă— ‚  cm; Š MusĂŠe FĂŠlicien Rops, Province de Namur, PER Z / s. FĂŠlicien Rops: Le Dessous de cartes d’une partie de whist, ; heliogravura, vernis mou a akvatinta, ‚ Ă— ‚  cm; Š MusĂŠe FĂŠlicien Rops, Province de Namur, PER ZÂ

s. FÊlicien Rops: La Vengeance d’une femme, ; suchå jehla a akvatinta, ‚ ×  cm; Š MusÊe FÊlicien Rops, Province de Namur, PER Z /

Jmenný rejstřík

Rejstřík zahrnuje vĹĄechny Ä?ĂĄsti publikace, podchyceny jsou i adjektivnĂ­ tvary jmen (napĹ™. rubensovskĂ˝). Do rejstříku nejsou zaĹ™azeny fiktivnĂ­ osoby vyjma nÄ›kolika spornĂ˝ch svÄ›tic v textu V. ZajĂ­Ä?kovĂŠ.

Abbott, H. Porter

Abrams(ovĂĄ), Lynn

,

Abrams, J. J. , AbrhĂĄm, Josef

AdamovĂĄ, Zuzana sv. AgĂĄta

, ,

, , , ,

Ahlund, Mikael , Albert-ClÊment, Émile , Alcott(ovå), Louisa May

Alexander Severus

Allen, Robert C. , , , ,

sv. Almachius

sv. AmbroĹž

, , ,

Amyes, Julian , sv. AnastĂĄzie ,

sv. AneĹžka Ĺ˜Ă­mskĂĄ ,

,

, ,

Ang(ovĂĄ), Ien , , , , Anger(ovĂĄ), Dorothy , ,

sv. AntonĂ­n sv. Apolonie

Aragon, Louis Arcimboldo, Giuseppe

Ardener, Edwin ,

Ardener(ovĂĄ), Shirley

AristotelĂŠs ,

,

,

–

, , ,

, , ,

Armstrong, Gillian

Artan de Saint-Martin, Louis Askani, Hans-Christoph

Assel, Heinrich

Assmann, Peter

Asterius z Amaseie

sv. Augustin

AujezdskĂ˝, Pavel

, , Aumont, Jacques , Austen(ovå), Jane , , , , Babut du Marès, Jean-Pierre ,

Bachelard, Gaston , , Bachtin, Michail MichajloviÄ?

Bajgar, Radek Barberini, Francesco

Barbey d’Aurevilly, Jules AmÊdÊe , ,

– , , ,

,

,

Barbieri, Giovanni Francesco viz Guercino sv. Barbora , , ,

Barnett, Louise K. Barthes, Roland , , ,

, , ,

Bass, Eduard

Baudelaire, Charles , ,

,

,

,

Baudrillard, Jean

,

,

Baum, Samuel

Baumeister, Theofried ,

BaĹžantovĂĄ, Jitka

, , , , , , ,

Beaufils, Christophe ,

Jmenný rejstřík

Beauvoir(ovĂĄ), Simone de , , ,

Becket, Tomåť viz sv. Tomåť z Canterbury Bednařík, Petr , Beham, Hans Sebald

Bechtel, William BechtoldovĂĄ, Alena , Belsey(ovĂĄ), Catherine

sv. Benedikt z Nursie , ,

BeneĹĄovĂĄ, Marie , Benjamin, Walter ,

Bennett, Tony

Bennett(ovå), Paula Benveniste, Émile

Berger, Arthur Asa Bernini, Gian Lorenzo Berschin, Walter

–

, , ,

Berthier, Philippe

Beyle, Henri Marie viz Stendhal BiÄžak, Vasil

Birket(ovĂĄ), Jennifer ,

BlatnĂ˝, Ivan

Blei, Franz ,

BoÄ?an, Hynek , , Boehn, Max von , Bonnier(ovĂĄ), Bernadette , , , , ,

,

Bordwell, David – , , , , , , , Borecký, Vladimír , Borges, Jorge Luis

Bosch, Hieronymus

Bowdler, Thomas

Boyd, Dermot , Brabec, Jiří Bracquemond, FÊlix Branald, Adolf Branigan, Edward , , Brant, Sebastian ,

BrĂŠa, Charles-Paul JĂŠrĂ´me de Breckman, Andy BrechtovĂĄ, Eva

Bren(ovĂĄ), Paulina , ,

Breton, AndrĂŠ , , Bretscher-Gisinger(ovĂĄ), Charlotte

Briant, Michael E. , BrodskĂĄ, Tereza BrontĂŤ(ovĂĄ), Charlotte , , BruknerovĂĄ, Iva Brummel, Beau (George Bryan)

Brunsdon(ovĂĄ), Charlotte BubenĂ­Ä?ek, Petr , , Buckingham, David ,

BudĹˆĂĄk, Jan

Burch, NoĂŤl , Burton, Graeme , ,

Calabrese, Omar , Cameron(ovĂĄ), Julia Margaret , , , ,

, , Canova, Antonio

Cansino st., Eduardo Cantor, Norman F. ,

Cardinal, Roger , , Cardwell(ovĂĄ), Sarah

, , , , Carpiaux(ovĂĄ), VĂŠronique , ,

Carracci, Lodovico , Carroll, Lewis , , – ,

Carter, Chris

Cartmell(ovĂĄ), Deborah Caughie, John , Caxton, William

Cazelles(ovĂĄ), Brigitte ,

sv. Cecilie , , , – , , Cenci, Beatrice , , – , ,

, ,

– Cenci, Francesco , , , ,

Clottes, Jean Clßver, Claus – , , Coblence(ovå), Françoise ,

Cohen(ovĂĄ), Margaret

Cochran, Robert

Colonna, Ascanio Colonna, Vittoria

Cooper(ovĂĄ), Kate ,

Corazzo(vĂĄ), Nina

Corbin(ovĂĄ), Juliet M. Corday, Ted Corday(ovĂĄ), Betty Corday(ovĂĄ), Charlotte , , , Coster, Charles ThĂŠodore Henri de viz De Coster, Charles ThĂŠodore Henri Couch, Edward Courbet, Gustave Court, Ben Crauzat, Ernest de ,

Creeber, Glen , ,

Crewdson, Gregory , , , – , , ,

, , Crowley, Aleister Crozier, Francis , Curtis, Simon , Cynewulf

sv. CypriĂĄn

, –

CysaĹ™ovĂĄ, Jarmila ÄŒadkovĂĄ, KateĹ™ina

ÄŒepanovĂĄ, NadeĹžda

ÄŒernĂ˝, VĂĄclav ÄŒervinkovĂĄ, Eva

ÄŒinÄ?urovĂĄ, XĂŠnia

D’Acci(ovå), Julie Dalem, Amand

,

DarnadyovĂĄ, NatĂĄlie

Darzens, Rodolphe

Davies, Russel T. DeĂĄk, Juraj Decius

,

,

De Coster, Charles ThĂŠodore Henri Deknatel, Frederick B. ,

Desmond, John , Des Voeux, Charles Frederick , Dickens, Charles , , , , , ,

– , ,

Dietl, Jaroslav ,

, ,

, , , , ,

,

DietlovĂĄ, Magdalena , , Dijkstra, Bram , , ,

DiokleciĂĄn

, , , , ,

,

DobĹĄinskĂ˝, Pavol

DoleĹžel, LubomĂ­r

,

, , , , , , , , , – , , Doll(ovå), Heike ,

Domenichino Dominik, Pavel

Dominik, Ĺ imon , , ,

, , ,

Dorchy, Henry ,

sv. Dorota ,

DouskovĂĄ, Irena Draguet, Michel

,

Dryje, Frantiťek – , – , , Dubois, Jacques ,

Dudek, Jaroslav

Dugas, Ludovic

Dumas st., Alexander , , ,

DĂźrer, Albrecht

Dvořåkovå, Věra

Dyer, Richard

Dyk, Viktor Eagleton, Terry ,

Eastman, Brian Ebert-Schifferer(ovĂĄ), Sybille Eco, Umberto

, , , , , , ,

, , , sv. Edmund KampiĂĄn

Eduard II. MuÄ?ednĂ­k

Effenberger, Vratislav , Eiland, Howard

Elam, Keir ,

EllestrÜm, Lars –

, , , , , , sv. EmerenciĂĄna

,

Emiliani(ovĂĄ), Andrea sv. Ennodius ,

Erben, Petr Ernst, Max

sv. Eufemie

Exton, Clive Facos(ovĂĄ), Michelle ,

Faktor, Viktor Farinaccio, Prosper , FastrovĂĄ, Jarmila

Jmenný rejstřík

Faxon(ovĂĄ), Alicia FedrovĂĄ, Stanislava , ,

,

, , ,

sv. Felicita

Felman(ovĂĄ), Shoshana ,

Ferlinghetti, Lawrence Fiala, Jiří Fiallo, Delia Fialovå, Jarmila

Fiedler, Leslie Aaron , Fila, Kamil Filip, AleĹĄ , Filip, FrantiĹĄek

, , , Fischer, Peter S. Fischer, Robert , Fischer-Lichte(ovĂĄ), Erika

Fiske, John , , ,

Flaubert, Gustave

Florian, Josef

Fludernik(ovĂĄ), Monika ,

Flusser, VilĂŠm , FojtĂ­k, Jan

Fornari, Bruno ,

Fořt, Bohumil

Foucault, Michel , ,

Frank, TomĂĄĹĄ Franklin, John , , , ,

Freud, Sigmund ,

, , , Freytag, Gustav , – , ,

Friedman, Norman

Friedmann, Ota Friedrich, Caspar David

Fromm, Erich , FrĂ˝bort, ZdenÄ›k FryÄ?er, Jaroslav

Fryd(ovĂĄ), Vivien Green , , Frye, Northrop

FurjelovĂĄ, AntĂłnia ,

Galsworthy, John , , GarcĂ­a Landa, JosĂŠ Ă ngel ,

Gardner, Carl Garrard(ovĂĄ), Mary D. , Gaskell(ovĂĄ), Elizabeth ,

Gatiss, Mark Gaunt(ovĂĄ), Simone , ,

Gautier, ThĂŠophile Gavarni, Paul Gebauer, Jan

Genette, GĂŠrard

,

– , – ,

Gentileschi, Orazio Gentileschi(ovĂĄ), Artemisia Geraghty(ovĂĄ), Christine , ,

GĂŠricault, ThĂŠodore

Gibbons(ovĂĄ), Alison

Giddens, Anthony ,

Giedroyc, Coky , Giles, David , Gitter(ovĂĄ), Elisabeth G.

,

Glaser, Barney Glaser, Bedřich Goldstein(ovå), Judith L. ,

Gombrich, Ernst Hans

,

Goodman, Nelson

, ,

Gowlett(ovĂĄ), Mary , Grace(ovĂĄ), Victoria

,

Graesser, Arthur C. (Art) , , , Graf, Urs

Graham, George Greenacre(ovĂĄ), Phyllis , , Greenblatt, Stephen , Greif, Hans-JĂźrgen

,

Grishakova, Marina

, , , Groux, Charles de Gruber, Joachim ,

Guercino Gwenllian-Jones(ovĂĄ), Sara Hagedorn, Roger ,

Hagen, Lou Fanånek HaĞamovå, Maťa Halas, Frantiťek X. Halasovå, Dagmar Hamburger(ovå), Käte ,

Hammond, Michael HaniÄ?inec, Petr

Hansen-LĂśwe, Aage A. ,

Hanson, Ellis ,

HanzlĂ­k, KryĹĄtof Hardy, Thomas

Hartl, Patrik Hartley, John sv. HĂĄta viz sv. AgĂĄta Hauer, Daniel Adam Hauer, Jean-Jacques Hawarden(ovĂĄ), Clementina Hawkes, Peter

, Hawthorne, Nathaniel , – , , , ,

Hayworth(ovĂĄ), Rita ,

Hedling, Erik , Helbig, JĂśrg ,

, , Hendl, Jan ,

Herman, David ,

Hermant, Abel

Hickethier, Knut , , Hilberath(ovĂĄ), Ursula , Hillner(ovĂĄ), Julia ,

Hirsch, Paul M. , Hitchcock, Alfred , Hitler, Adolf HlavĂĄÄ?ovĂĄ, Jana

HledĂ­kovĂĄ, Ida Hobson(ovĂĄ), Dorothy , ,

HodĹža, Michal Miloslav

Hoffmann(ovĂĄ), Edith , , , ,

Hofstätter, Hans H. ,

Holmes(ovĂĄ), Mary ,

Holtzman(ovĂĄ), Ellen ,

Holý, Jiří HomÊr

Hosmer(ovĂĄ), Harriet , , ,

, , HoĹĄek, Jaroslav HrdliÄ?ka, Josef , Huizinga, Johan , , Hurban, Jozef Miloslav

Hutcheon(ovĂĄ), Linda

, Huysmans, Joris-Karl ,

,

,

Chadwick, Justin ,

Chatman, Seymour , ,

– ,

, , ,

Chion, Michel , ChrĂŠtien de Troyes

Chrobåk, Ondřej , , sv. Chrysogon ,

Ip(ovĂĄ), Caroline Irigaray(ovĂĄ), Luce ,

,

Iustinus, Marcus Iunianus

,

Jack(ovĂĄ), Belinda Elisabeth , , , , Jacobs, David Jacobus de Voragine

,

,

– ,

–

,

, –

,

Jahn, Manfred – , ,

Jakobson, Roman

Jan Moravec

JanĂĄÄ?kovĂĄ, Jaroslava Janitschek, Hubert JanouĹĄek, Jiří , JanouĹĄek, Pavel

, ,

JedliÄ?kovĂĄ, Alice ,

,

, , , , , , ,

, ,

, Jensen, Wilhelm ,

JeŞíť Kristus , ,

,

, ,

,

– , ,

,

JirĂĄk, Jan , ,

JirĂĄsek, Alois , Jirda, Miloslav JirouĹĄkovĂĄ, Lenka JobertovĂĄ, Daniela Jordan(ovĂĄ), Marion

Jordånovå, Věra , Josef I. Juhn, Vojtěch Benedikt

sv. JuliĂĄna , ,

Jurkowski, Henryk , Justin viz Iustinus, Marcus Iunianus sv. Justýna

,

, –

KabĂĄt, Marcel ,

Kaige, Chen KĂĄllay, DuĹĄan Kallista, JaromĂ­r

Jmenný rejstřík

Kant, Immanuel KantĹŻrkovĂĄ, Eva Kapek, AntonĂ­n

Kasson(ovå), Joy S. sv. Kateřina Alexandrijskå , , ,

– ,

Keown(ovå), Kate , , Kepka, Ondřej Kesner ml., Ladislav Kiczko, Ladislav

Kindleberger(ovĂĄ), Elisabeth R. Kintsch, Walter , , Kitzler, Petr

,

Klaus, VĂĄclav

–

Klein, DuĹĄan Kleis, MariĂĄn sv. Klement I. VelikĂ˝

,

Klement VIII. sv. Kliment viz sv. Klement I. VelikĂ˝ Klinger, Max ,

Kohout, Pavel Kohoutovå, Kristýna Kochol, Viktor , , ,

KokeĹĄ, RadomĂ­r D. , , , , , , , , ,

KollĂĄr, JĂĄn KompanĂ­kovĂĄ, Monika , , , , ,

– ,

, , ,

KonÄ?elĂ­k, Jakub KĂśnigsmark, VĂĄclav ,

Konstantin I. VelikĂ˝

,

Konstantina

Kopal, Petr KĂśpplovĂĄ, Barbara KosĂĄrek, Adolf

Kosek, Otakar Kostohryz, Josef

Kostomitsopoulos, Denis Kotåsek, Miroslav Koubovå, Věra

KråĞ, Janko , , – , , , , –

KraloviÄ?, JĂĄn , , , , , ,

KratochvĂ­lovĂĄ, Iva Kraus, Cyril ,

KrausovĂĄ, Lenka , , , Kress, Gunther

Kreutzner(ovĂĄ), Gabriele ,

Kripke, Erik Kripke, Saul A. , Kristeva (KristevovĂĄ), Julia

,

sv. Kristýna

,

Krueger(ovĂĄ), Roberta L.

KrĂşpovĂĄ, Andrea KuÄ?era, Jakub KudrnĂĄÄ?, Jiří Kulan, Anton

Kulka, TomĂĄĹĄ

Kurosawa, Akira Kurtzman, Alex KuzmiÄ?ovĂĄ, AneĹžka Kvaerndrup, Sigurd

KvasniÄ?kovĂĄ, Eva ,

, , , , , , ,

, , KylouĹĄek, Petr ,

Lagerroth(ovĂĄ), Ulla-Britta , LajkepovĂĄ, Eva

sv. Lambert

Langton, Simon

, LĂĄnskĂ˝, Petr Laoureux, Denis ,

Larson, Glen A.

Laube, Roman Lauritzen(ovĂĄ), Monica , Lawrence, Diarmuid , Leblanc(ovĂĄ), VĂŠronique , , ,

,

Leeuwen, Theo van

Legrand(ovĂĄ), Francine-Claire , ,

Lemerre, Alphonse LenderovĂĄ, Milena ,

,

Leonardo da Vinci LeĹĄovĂĄ, Daniela , , , , ,

LĂŠvĂŞlec, Jean-Jacques ,

Levinson, Richard ,

LĂŠvi-Strauss, Claude

Lewis, Robyn , Lewis(ovĂĄ), Lisa A.

Leyden, Lucas van

Liddell, Henry Liddell(ovĂĄ), Alice Liddell(ovĂĄ), Edith Liddell(ovĂĄ), Lorina Liebes(ovĂĄ), Tamar ,

Lin Feng-mien Lindlof, Thomas R. ,

Link, William , Lipovetsky, Gilles ,

LiĹĄka, TomĂĄĹĄ , Livingstone(ovĂĄ), Sonia ,

Louttit, Chris , – , Lovell, Terry

Lubbock, Percy

sv. Lucie ,

, ,

LudvĂ­k XVI. LukeĹĄ, Milan ,

, , Lukeťovå, Anna Lund, Hans , Lynch, David , , , – ,

Macek, JaromĂ­r MaciuchovĂĄ, Hana Mackie(ovĂĄ), Laura

Macura, VladimĂ­r Maderno, Stefano , , Maeterlinck, Maurice

Maggioni, Giovanni Paolo

,

MachĂĄÄ?ovĂĄ, Jana ,

MajerÄ?Ă­kovĂĄ, Renata MaĹ‚ecki, Antoni Malina, Jaroslav

, MallarmĂŠ, StĂŠphane

Malura, Jan , Malvasia, Carlo Cesare – ,

MalĂ˝, Svatopluk Marat, Jean-Paul , Marcus Aurelius

Marinus, Ferdinand

sv. MarkĂŠta AntiochijskĂĄ , , , ,

Marold, Luděk Martínek, Lubomír

Mascha, Ottokar ,

,

Masters, Edgar Lee Mathews, James W. , Max, Gabriel von , ,

Maxentius ,

Maximianus

Maximin Daja

Mazdon(ovĂĄ), Lucy McLaughlin, Kevin

McLuhan, Marshall

McQuail, Denis , , ,

Měchýř, Jan , Meier, Thomas

Melville, Herman , , , , ,

Merenus, AleĹĄ , , ,

, ,

, ,

Merleau-Ponty, Maurice

MertlĂ­k, Rudolf

Meunier, Constantin Michalec, Zdeněk Michaud, StÊphane ,

Michelangelo Buonarotti Miko, FrantiĹĄek ,

sv. MikulĂĄĹĄ

MikulovĂĄ, Jana Millis, Keith K. , , Modleski(ovĂĄ), Tania , Moffat, Steve Monaco, James , , , Montfort(ovĂĄ), Catherine R. Moog-GrĂźnewald(ovĂĄ), Maria ,

Moore(ovĂĄ), Jane

Moran, Albert Morawski, Stefan ,

MrĂĄz, Milan

Muchembled, Robert

,

MĂźller, Alois

MĂźller, JĂźrgen E.

Mumford(ovĂĄ), Laura Stempel , , Munch, Edvard ,

,

Jmenný rejstřík

MĂźnzovĂĄ, Alma Muratori, Lodovico Antonio , , , Musil, Roman , Nabokov, Vladimir VladimiroviÄ? , ,

Nådvorníkovå, Alena , , , , Nåvratovå, Jana Ndalianis(ovå), Angela , Neff, Vladimír – , , , Němcovå, BoŞena Newcomb, Horace M. , Newman, Sydney Nezval, Vítězslav Nietzsche, Friedrich

,

NovĂĄkovĂĄ, ZdeĹˆka NovotnĂ˝, FrantiĹĄek

,

NĂźnning, Ansgar , , ,

,

Nßnning(ovå), Vera , O’Donnell, Hugh , , , Olaf II. Norský

Olsson, Jan Oltean, Tudor – , Orålek, Milan

Orci, Roberto O’Rowe, Mark ,

OrozoviÄ?, Petr Paech, Joachim , PachmanovĂĄ, Martina

,

Palek, Bohumil

Parisse, Jacques ,

Pasco, Allan H. ,

Pastor, Ludwig von , PatoÄ?ka, Jan

Patterson, Richard

PaulovĂĄ, Lucie sv. Pavel

Pavel, Thomas , sv. Pavel z Latru

Pavis(ovå), Patrice , Payer, Julius , – , , , ,

, ,

, Pearson(ovå), Roberta E. Pechar, Jiří

,

Peirce, Charles Sanders

,

PĂŠladan, JosĂŠphin , ,

,

PelikĂĄn, ÄŒestmĂ­r

Pepper, Stephen D. , sv. Perpetua

PetříÄ?ek, Miroslav , , , Pfister, Manfred ,

Philipp, Michael ,

Piatt(ovĂĄ), Sarah Morgan Bryan , , ,

Pick, LuboĹĄ Pier, John ,

Pierrot, Jean , ,

Pijoan, JosĂŠ PilĂĄt PontskĂ˝

,

Pilsworth(ovĂĄ), Clare ,

Pinkava, VĂĄclav PiĹĄĂşt, Milan ,

Piznarski, Mark , Plantinga, Carl , PlatĂłn

–

,

–

, ,

,

,

Plesník, Ľubomír , ,

PokornĂ˝, Martin

PolĂĄÄ?ek, Karel

Pollåkovå, Petra – , , , ,

sv. Polykarp ze Smyrny

PondÄ›lĂ­Ä?ek, Ivo , , Porter, Roy

PospĂ­ĹĄilovĂĄ, LibuĹĄe

PoĹĄustovĂĄ, Stanislava Poulet-Malassis, Auguste PrachatickĂĄ, MarkĂŠta Praz, Mario , , PrĂĄzovĂĄ, Irena Prendergast, Christopher

PrĂ­hodovĂĄ, Edita Prioul, Didier

Priskil, Peter

ProkopovĂĄ, Alena Propp, Vladimir JakovleviÄ? , Protiva z DlouhĂŠ Vsi

Prudentius, Aurelius Clemens

PsĂ­k, Richard

PtĂĄÄ?ek, LuboĹĄ

, PtĂĄÄ?kovĂĄ, Brigita

, Půtovå, Barbora – , , , , , ,

, ,

Quintianus

RadojÄ?iÄ?, Boro Raffael , Rajewsky (RajewskĂĄ), Irina O. ,

, , , , , Ramiro, Erastène ,

Rassenfosse, Armand

Ravenhill, Mark ,

Reid, James , ReifovĂĄ, Irena , , , , Reindl, Oskar

Reith, John

Reitler, Michal , Reni, Guido , , – , , , – ,

,

, ,

Reverdy, Pierre Reza, Yasmina Ricci, Corrado , Richardson, Brian ,

RichterovĂĄ, PavlĂ­na Rimbaud, Jean Arthur Rimmon-Kenan(ovĂĄ), Shlomith , , Robbe-Grillet, Alain

Robineau-Weber(ovĂĄ), Anne-GaĂŤlle , ,

Roddenberry, Gene Ronen(ovå), Ruth , , Rops, FÊlicien , , –

, , , , , –

Rossetti, Dante Gabriel Rowland, Williard D. Royt, Jan Rubens, Peter Paul , Ruettenauer, Benno ,

RĹŻĹžiÄ?ka, Milan Ryan(ovĂĄ), Marie-Laure ,

, , , , , ,

,

, , , , sv. Ĺ˜ehoĹ™ I. VelikĂ˝

, ,

sv. Ĺ˜ehoĹ™ z Nazianzu

Sade, Donatien Alphonse François de ,

Salt, Barry , Sartorius, Francis ,

Sauer, Hans ,

,

Sconce, Jeffrey , Scorza Barcellona, Francesco

Seiter(ovĂĄ), Ellen ,

SemanovĂĄ, OtĂ­lia SemanovĂĄ, SidĂłnia , , , , , ,

Serebrjakova, Galina Iosifovna viz Sokolnikova, Galina Iosifovna Serling, Rod Sfondrati, Celestino Shakespeare, William ,

Shapiro, Richard Shapiro(vĂĄ), Esther Shelley, Percy Bysshe , , , ,

Shore, David Schleier, Erich Schmidt, Jan , Schneider, Jan , , , Scholes, Robert E.

Schwatka, Frederick Singer, Murray , , Skopal, Pavel , Skoumal, Aloys SkoumalovĂĄ, Hana SlĂĄdeÄ?ek, Stanislav SlĂĄdek, OndĹ™ej

,

, ,

SĹ‚owacki, Juliusz , ,

Smetana, MiloĹĄ Smith, Greg M. , Sobota, Miroslav Sokolnikova (Serebrjakova), Galina Iosifovna , Sommer, Roy ,

,

SouÄ?kovĂĄ, Marta

, ,

Soukup, Våclav Spear, Richard E. – , Spigel(ovå), Lynn , Stanley, Stephen Samuel ,

Jmenný rejstřík

Stead(ovĂĄ), EvanghĂŠlia ,

StehlĂ­kovĂĄ, Eva Steinlen, ThĂŠophile Alexandre , ,

SteinovĂĄ, Dagmar Stendhal , , , ,

,

Stevens, Harry C. Stevens, Leslie Stewart, John

Stoppard, Tom

Stouck(ovĂĄ), Mary-Ann

, ,

StrĂĄnĂ­kovĂĄ, Jana

Strånský, Jiří Strauss, Anselm Streicher(ovå), Elizabeth P. ,

Sturgis, Alexander SuchĂĄ, Lenka ,

Surnow, Joel

sv. Ĺ ebestiĂĄn

Šerý, Ladislav Šiklovå, Lucie Šipoť, Ivan Šråmek, Jiří

sv. Štěpån

Štúr, Ľudovít ,

Šubrt, Jiří

,

,

, , ,

Švankmajer, Jan , , – , ,

Švankmajerovå, Eva , , – Švorcovå, Jiřina

, ,

, Tassi, Agostino Taylor, Bryan C. ,

Teige, Karel , Teich, Mikulas

TelerovskĂ˝, Roman Temperani, Alessandra Pecchioli ,

Tenniel, John sv. Teodora

Thompson(ovĂĄ), Kristin , , , , , Thoreau, Henry David

Tiedemann, Rolf

Tilsch, Emanuel TilschovĂĄ, TaĹĽĂĄna

Tinan, Jean de

Tintěra, Tomåť Tipping(ovå), Pam , , , Todorov, Tzvetan

, , Tolstoj, Lev NikolajeviÄ? ,

sv. Tomåť z Canterbury

TomaĹĄevskij, Boris ViktoroviÄ? , Topol, Filip Trabasso, Tom , , Tracy(ovĂĄ), Larissa

,

Traill(ovå), Nancy H. , Traxler, Zdeněk

TĹŻmovĂĄ, Miroslava

Uhlířovå, Hana

Urban, Otto M. ,

sv. Urban I. , ,

Urbånek, Zdeněk sv. Våclav

VĂĄcha, Jaroslav Vaina(ovĂĄ), Lucie , VĂĄlek, Miroslav Valenta, Jan , van den Dungen, Pierre ,

Van Dijk, Teun , , Varnedoe, Kirk T. ,

VĂĄvrovĂĄ, KlĂĄra

sv. Vavřinec

VÊdrine(ovå), HÊlène , ,

VeselĂ˝, Josef

,

Viani, Giovanni Maria , ,

Victor Vitensis viz sv. Viktor Victricius

VidmanovĂĄ, AneĹžka

,

sv. Viktor

Vimr, Ondřej Vladislav, Jan

sv. Vojtěch

Vojtěchovský, Miroslav , , Vojtek, Juraj Vojtekovå, Viera Vojvodík, Josef , Volek, Jaromír ,

Volf, Petr Voragine, Jacobus de viz Jacobus de Voragine VostrĂ˝, Jaroslav , , , ,

VrchlickĂĄ, Eva

VrchlickĂ˝, Jaroslav VymazalovĂĄ, Jana

Walzel, Oskar

Watkins, Bruce Watt, Ian P.

Watthee-Delmotte(ovĂĄ), Myriam ,

, ,

Weber, C. E. Weil, Jiří Welsch, Wolfgang , , ,

Whelehan(ovĂĄ), Imelda White(ovĂĄ), Susanna

, , Whitford(ovĂĄ), Margaret ,

Williams, Raymond , Wilson, Donald Wimmer, Erich , ,

Wise(ovĂĄ), Patricia

Wittlich, Petr ,

, Wogan-Browne(ovĂĄ), Jocelyn , ,

Wolf, Dick Wolf, Werner , ,

– , , , , – , , Wolf(ovå), Sylvia , Wright, Joe

, Wyver, John Zajac, Peter

ZajĂ­Ä?kovĂĄ, Vendula , , , ,

, ,

Zampieri, Domenico viz Domenichino ZĂĄruba, FrantiĹĄek , ZatloukalovĂĄ, Aneta , , , , , ,

Zbyszewski, Paul Zelenka, Jan

ZemanovĂĄ, Marie Zeno, Thierry , ,

Zeyer, Julius , ,

Zich, Otakar

, ,

ZlatohlĂĄvek, Martin

,

Zlotoff, Lee David Zuiker, Anthony E. Zwaan, Rolf A. , , Zweig, Stefan

,

Žantovskå, Ester

Obsah

IntermediĂĄlnĂ­ poetika příbÄ›hu: Ăşvodem Alice JedliÄ?kovĂĄ Intermedia poetics of story: Introduction Alice JedliÄ?kovĂĄ Ako priestor rozprĂĄva prĂ­beh o anestetike alebo ÄŒo majĂş spoloÄ?nĂŠ Gregory Crewdson a Monika KompanĂ­kovĂĄ Daniela LeĹĄovĂĄ Julius Payer a ZĂĄliv smrti Jitka BaĹžantovĂĄ NevinnĂĄ s Ä?iernym ĹžilkovanĂ­m. PrĂ­beh „portrĂŠtu Beatrice Cenci“ Petra PollĂĄkovĂĄ DekadentnĂ­ prolnutĂ­ literatury a umÄ›nĂ­ v tvorbÄ› FĂŠliciena Ropse Barbora PĹŻtovĂĄ (U)muÄ?enĂ­ jako příbÄ›h. Nad podobou passio a jeho narativnĂ­mi promÄ›nami ve ZlatĂŠ legendÄ› a staroÄ?eskĂŠm PassionĂĄlu Vendula ZajĂ­Ä?kovĂĄ NovĂŠ hranice vyprĂĄvÄ›nĂ­ aneb VyprĂĄvĂ­ drama příbÄ›hy?

Aleť Merenus VýrazovÊ kategórie ako opory divadelnej adaptåcie balady Janka KråĞa Povesż Sidónia Semanovå

‌

‌

‌

‌

‌

‌

‌ ‌

‌

VzorovĂĄ samoobsluha říznutĂĄÂ antikou. ScĂŠnovĂĄnĂ­ příbÄ›hu a příbÄ›h scĂŠnovĂĄnĂ­. NarativnĂ­ struktura seriĂĄlu Ĺ˝ena za pultem Ĺ imon Dominik Specifika seriĂĄlovĂŠ adaptace (od poÄ?ĂĄtkĹŻ aĹž po souÄ?asnost) Aneta ZatloukalovĂĄ Teorie seriĂĄlovĂŠ fikce. MoĹžnĂŠ cesty naratologickĂŠ analĂ˝zy televiznĂ­ho seriĂĄlu RadomĂ­r D. KokeĹĄ „Za chvĂ­li mi zaÄ?Ă­nĂĄ Uliceâ€Śâ€œ aneb RozdĂ­lnĂŠ přístupy v uĹžitĂ­ řízenĂŠ a neřízenĂŠ seriality Eva KvasniÄ?kovĂĄ V krajine ukrytej pod vieÄ?kami. Pokus o interpretĂĄciu filmu Jana Ĺ vankmajera NÄ›co z Alenky vo vzĹĽahu k literĂĄrnej predlohe Lewisa Carrolla JĂĄn KraloviÄ?

‌

Autorský tým Summary Seznam vyobrazení / List of Illustrations Barevnå příloha Jmenný rejstřík

‌ ‌ ‌ ‌ ‌

‌ ‌

‌

‌

IntermediĂĄlnĂ­ poetika příbÄ›hu Stanislava Fedrovå – Alice JedliÄ?kovĂĄ (eds.)

Vydal Ăšstav pro Ä?eskou literaturu AV ÄŒR, v. v. i.

(Na Florenci , Praha , www.ucl.cas.cz) v nakladatelstvĂ­ Filip Tomåť – Akropolis (SeverozĂĄpadnĂ­ IV / , Praha , www.akropolis.info) v roce jako . publikaci nakladatelstvĂ­ Akropolis EdiÄ?nĂ­ příprava: Stanislava Fedrovå – Alice JedliÄ?kovĂĄ Redakce: Ĺ tÄ›pĂĄnka PaĹĄkovĂĄ JmennĂ˝ rejstřík: Josef Schwarz Korektury slovenskĂ˝ch textĹŻ: Zuzana BariakovĂĄ PĹ™eklad anglickĂ˝ch textĹŻ: Melvyn Clarke GrafickĂĄ Ăşprava, obĂĄlka a sazba pĂ­smem Anselm: Filip BlaĹžek – Designiq Tisk: TiskĂĄrna NakladatelstvĂ­ Karolinum, PacovskĂĄ , Praha

. vydĂĄnĂ­, stran, TS ISBN - -

- - (Ăšstav pro Ä?eskou literaturu AV ÄŒR, v. v. i.)

ISBN - -

- - (Filip Tomåť – Akropolis) DoporuÄ?enĂĄ cena vÄ?etnÄ› DPH KÄ?

Distribuce: www.kosmas.cz