Dílo Jaroslava Seiferta, sv. 14, Publicistika 1939–1986

djs_14.indd 1

04.08.15 14:09

djs_14.indd 2

04.08.15 14:09

14

djs_14.indd 3

04.08.15 14:09

djs_14.indd 4

04.08.15 14:09

dílo jaroslava seiferta svazek 14 PU BLI CI STI KA ( 1 9 3 9 – 1 9 8 6 ) DU BI A SPO LEČN Á PROH L Á Š E N Í

djs_14.indd 5

04.08.15 14:09

djs_14.indd 6

04.08.15 14:09

dílo jaroslava seiferta svazek 14

PUBLICISTIKA (1939–1986) DUBIA SPOLEČNÁ PROHLÁŠENÍ

djs_14.indd 7

04.08.15 14:09

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Seifert, Jaroslav Publicistika (1939–1986); Dubia; Společná prohlášení / [Jaroslav Seifert ; edičně připravili Jiří Brabec a Michal Topor]. – V tomto souboru 1. vyd. – Praha : Akropolis, 2014. – 632 s. – (Dílo Jaroslava Seiferta ; sv. 14) ISBN 80-7304-006-9 (soubor). – ISBN 978-80-7470-086-6 (váz.)

821.162.3 * 070.4 * (437.3) – Seifert, Jaroslav, 1901–1986 – česká literatura – 20. stol.

– publicistika – Česko – 1939–1986 – články – fejetony – úvahy – texty – sebrané spisy 821.162.3 – Česká literatura [25]

Svazek vychází za velkorysé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, města Kralupy nad Vltavou a Nadace Český literární fond. © Jaroslav Seifert – dědicové, 2014 © Cover Illustration František Muzika – dědicové, 2014 © Frontispiece Photo – Oldřich Pícha, ČTK (foto), 1969 © Editors Jiří Brabec & Michal Topor, 2014 © Graphic Design Luboš Drtina, 2014 © Filip Tomáš – AKROPOLIS, 2014 ISBN 80-7304-006-9 (soubor) ISBN 978-80-7470-086-6

djs_14.indd 8

04.08.15 14:09

P U B L I C I S T I K A (19 3 9 –19 8 6)

djs_14.indd 9

04.08.15 14:09

djs_14.indd 10

04.08.15 14:09

10 / 11

1939

R O M Á N

N A Š I C H

D N Ů

K vydání Karla Nového knihy Třetí větev

Svým novým románem přesvědčil nás Karel Nový dokonale, že nejen lyrik, ale i duchapřítomný prozaik nepotřebuje onoho pověrečného „odstupu od látky“, aby ji mohl pevně uchopiti a dáti jí básnický tvar. Jemu však slouží ke cti ještě jiná okolnost. Karel Nový nejenže se rozhodoval pro látku nejčerstvější, svůj román psal přímo uchvacován proudem událostí, spěchaje jako sochař, jemuž model rychle umírá před očima. Příběh konstruovaný a započatý v dobách pokojných, nicméně neustále zaměřovaný k nejbližší přítomnosti, byl nikoliv nesen, ale přímo poháněn a bičován převratnými událostmi. Válka ve Španělsku1) na pohled tak vzdálená ve svých počátcích přibližovala se prudce jako hlas zvonů, když se obrátí vítr. Čím později, tím různěji jsme poznávali, že tam kdesi za Pyrenejemi nabíjeny jsou pušky i pro náš osud. A z této atmosféry, z roku, když nebezpečí hrozilo, ale nebylo ani slyšeno, ani viděno, vychází bezstarostný a smavý hrdina tohoto románu, Jiří, nejmladší, „třetí větev“ z rodu Lošků. A již od těchto chvil není možno nepozorovati, jak nejen autor, ale politické i válečné události přímo vášnivě hnětou na této postavě i ostatním ději.

Snad v původní koncepci zamýšlel již autor poslati svého lehkomyslného Jiřího z náručí filigránské Pařížanky pod necitelnou ruku jeho děda a před oči tvrdé a krásné proletářské madony Jolany na jižním Slovensku. Snad ­autor již tehdy se rozhodl, aby těžký úraz při zběsilé vyjížďce na koni dokonal přerod lehkomyslného srdce Loškova. Ano, to vše mohlo již býti v původní koncepci autorově. Avšak všechno ostatní, prudké zatmění Evropy a květen ve zbrani,2) dodalo dílu Nového více než dramatickou kulisu: stalo se nedílnou součástí osudu jeho hrdiny. Ale je tu ještě krutý loňský podzim,3) měsíc, který nikdy nezapomeneme

djs_14.indd 11

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

ve svých historiích, a vše ostatní, co následovalo potom. To vše vzrušovalo i ubíjelo autora, když přemítal o svých nových kapitolách. Sami dobře víte, jak jiné bylo loňské jaro, než jsme očekávali, a jak jinak žili jsme loňský podzim, než mohl předpokládati básník tvořící a žijící se svým hrdinou.

A patří k největším přednostem této knihy Karla Nového, že právě uprostřed těchto vichřic, ničím nechráněn, stvořil nám typ mladého českého člověka, v nejednom ohledu příznačný pro celou generaci. Kolik z nás chtělo s rukama v kapsách bráti z života jen to, co bylo na dosah smyslů. Ale my všichni musili jsme ať tak či onak projíti cestou Jiřího Loška: od těch bezstarostných chvil až do katastrofy, kdy bylo souzeno zvednouti ze země jen ranec uprchlíků. A jestliže události na jižním Slovensku tak neočekávaně vyzvedly venkovskou idylu k hrůznému patosu,4) tím přesvědčivěji a snad i upřímněji zazněla slova víry, kterými autor uzavírá proud svých dějů: věřit a stavět i na doutnajícím spáleništi.

Ještě bychom chtěli dodat, že Karel Nový již dávno, dříve než se to stalo výlučným požadavkem literárního směru, dovedl sytým slovem vyzpívati slávu země i vůni rodné a životodárné hlíny. I v tomto románě kapitoly zasvěcené půdě i práci na ní znovu objevují nám Nového jako pozoruhodného básníka země. Klaďme ovšem spíše důraz na slovo první, neboť je to zvláště umění, které tu rozhodne.

Družstevní práce5) vydává toto rozměrné dílo jako svoji 500. publikaci. Myslím, že v dokonalém souladu věci. Zajisté autor zaslouží si tohoto jubilujícího čísla. Ale i Družstevní práce je věru hodna poctivého českého díla, o kterém chceme tvrditi, že patří k nejvyspělejším a nejmužnějším knihám Karla Nového.

Panorama, 17, č. 2, 1. 2. 1939, s. 24–25. Podepsáno Jaroslav Seifert.

n

1) V červenci 1936

vypuklo povstání vedené generálem Frankem proti legální španělské vládě. Na Frankově straně se vojensky angažovalo nacistické Německo a fašistická Itálie, na straně vlády demokratická veřejnost, mezinárodní brigády a Sovětský svaz. Španělská občanská válka měla v Československu nemalou odezvu. Velká část českých intelektuálů podporovala legální vládu. • 2) Československá vláda se 20. 5. 1938 rozhodla k částečné mobilizaci,

djs_14.indd 12

04.08.15 14:09

12 / 13

která měla mezi obyvatelstvem manifestační ohlas. • 3) Zástupci Německa, Velké Británie, Francie a Itálie rozhodli v Mnichově 29. 9. 1938, že Československo musí odstoupit pohraniční území Německu. • 4) Na základě usnesení arbitrážní komise konané 2. 1. 1939 ve Vídni muselo Československo postoupit Maďarskému království části Podkarpatské Rusi a také velmi úrodné partie jižního Slovenska, řada místních obyvatel byla nucena opustit své domovy. • 5) Družstevní nakladatelství, založené v roce 1922; koncem třicátých let mělo okolo 30 000 členů. Vydávalo původní i překladovou tvorbu. V čele redakční rady, jejímž členem byl i Jaroslav Seifert, stál od roku 1937 Vladislav Vančura. Pro členy vydávala DP měsíčník Panorama; 19. a 20. ročník (1941, 1942) redigoval Jaroslav Seifert.

N O V É

V E R Š E

F R Á N I

V E L K O B O R S K É H O

Z osudných týdnů loňského podzimu vyvážil mladý královéhradecký básník Fráňa Velkoborský cyklus básní Ruka na jilci. Žel, nebylo jim dopřáno, aby ve své souvislosti dostaly se do rukou čtenářů. Avšak i tak – probírajíce se knížkou nedobrovolně stručnou – zastihujeme básníka při jeho projevu nejvlastnějším, drobné melodické písni, přitlumené sordinou nostalgie. Jestliže jsme se před nedávnem obdivovali patetické a monumentální křeči veršů Halasových, vášnivě vykřikovaných nad událostmi doby, jestliže jsme byli přímo strženi a unášeni vzrušenou hudbou veršů Holanových,1) píseň Velkoborského, drobná, něžná a ve své hravosti upřímně vroucí, zní nám jako z šedých dálek.

Získává si svou upřímností, opravdovostí, neboť všechny verše tyto intonovány byly opravdu s rukou na jilci a víra i zklamání v nich vyzpívané byly skutečně žity a prožity až do konce. Tato zkušenost dodává jim patrně i oné trpké příchuti, a prožitek, který dovedl mnohdy tak živě podnítit, jindy jako by mimoděk bránil prudšímu básnickému rozletu. Básník spokojil se jen trpkou glosou, postrádající namnoze pružnosti lyrického úhozu. Knížka Fráni Velkoborského však i takto, ba i po nedobrovolné úpravě druží se k statečným a šťastným lyrickým projevům posledních měsíců, které nad jiné dokumenty zachovají nám svědectví velkých i tragických chvil našeho národa.

djs_14.indd 13

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

Panorama, 17, č. 3, 6. 3. 1939, s. 38. Podepsáno Jaroslav Seifert. Seifertův text je uveden slovy: „Hradecká skupina členů DP vydala u příležitosti letošní valné hromady knížku básní svého člena F. Velkoborského Ruka na jilci. Obálku i titulní list kreslil Alois Moravec. Převzali jsme několik zbylých výtisků do komise a účtujeme je členům za pořizovací cenu 5 K.“ V sousedství Seifertova textu je z knihy Ruka na jilci otištěna Velkoborského báseň Loučení.

n

1) V prosinci 1938 vyšla sbírka Františka Halase Torzo naděje. Bez-

prostřední reakcí na mnichovské události je sbírka Vladimíra Holana Září 1938 (1938), z jiného jeho textu (Odpověď Francii) vyšlo časopisecky několik ukázek, jako celek byl zakázán.

D R U H Á

L I D O V Á

S U I T A

Jak nevzpomínati při uvedení této Druhé lidové suity v D 39 na krásný večer červnového dne loňského roku, kdy E. F. Burian překvapil ve Valdštejnské zahradě vybrané obecenstvo z celé Evropy svou první suitou lidovou, jež v pořadí barokních večerů divadelních učarovala naráz ryzostí lidové poezie, umocněné režisérem­‑básníkem v silný a průbojný projev jevištní.1) Jako tam i v této druhé suitě, která je pokračováním tohoto cyklu lidového básnictví, dokazuje opět E. F. Burian, jak blízko má lidová poezie, při vší své nenáročnosti i prostotě, k modernímu výrazu jevištnímu, představujíc na scéně čistou poezii divadelní, tak usilovně a často tak marně hledanou autory moderními. Ovšem i tu velikou část autorství nutno přiznati režisérovi, který nejen výběrem, ale ovšem hlavně inscenací křísí její zapomenutou krásu. Staré divadlo lidové ožívá na Burianově scéně ve vší své líbeznosti; ve verších jen zdánlivě primitivních a neumělých, v scénách jen zdánlivě chudých a nedramatických, utajen je mnohotvarý pohyb i vzrušující napětí, které by uniklo čtenáři, avšak skýtá zato nekonečné možnosti režisérově básnické vynalézavosti i jeho důvtipu. A je to opět starý Burian: v chudé lýkové portiéře, na holém praktikáblu a dvou židlích rozžehne nám více života a nasugeruje více skutečností než jiná větší divadla celým skladištěm svých rekvizit. A je to právě primitivnost lidového

djs_14.indd 14

04.08.15 14:09

14 / 15

projevu básnického, jež podtržena ve své starobylosti i ve své příchylnosti ke karikatuře působí na moderní scéně tak rafinovaně moderním půvabem.

Jako první suita i tato druhá je sestavena ze tří her.

První z nich, Vojáci svatého Řehoře, je travestií lidové říkánky, druhá, Komedie o Františce a Honzíčkovi, českou komedií dell’arte, předvádějící svízelné cestování krásné Františky, dcery anglického krále, k císaři tureckému a nazpět ke dvoru otcovskému v Anglii. Konečně třetí, Jak se v Čechách strašívalo, je krátkou básnickou revuí, ve které objevují se groteskní zjevy neskutečného světa, které lid z hlubin své básnivosti si vymýšlel. Jestliže půvab druhé je v grotesknosti romantického příběhu a i neodolatelně kouzelných osobách, ve třetí hře rozpoutal Burian příznačný svět lidových pohádek a masopustních zvyků ve vší jeho baladičnosti i komice. Maska Půlnočníka, vtělená lidová moudrost s typicky bodrou ironií, prochází tu po celou scénu a kolem ní víří bakchanále strašidelných zjevů, přecházejících od hrůzy ke komice a naopak. Máme za to, že se nemýlíme, označíme­‑li tento závěr suity, právě tak jako komedii předchozí, za nejpozoruhodnější ukázky režijního umění Burianova i hereckého umění jeho kolektivu. Je těžko vytrhávati jednotlivá jména herecká ze souboru. Avšak Františka S. Havránkové, tato božsky prostá princezna, a Půlnočník E. Bolka spolu s královským párem anglickým B. Machníka a I. Kubáskové vrývají se svými výkony do paměti trvale.

Národní práce, 1, č. 130, 13. 5. 1939, s. 4. Podepsáno ­‑s.

n

1) Druhá suita sestávala ze tří

částí: Vojáci svatého Řehoře, Komedie o Františce a Honzíčkovi a Jak se kdysi v Čechách strašívalo. Premiéra se konala 1. 5. 1939. První suitu (premiéra 23. 6. 1938) tvořily části Hra o svaté Dorotě, Salička a Žebravý bakus.

djs_14.indd 15

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

N Á R O D

J E H O

5

djs_14.indd 16

A

K U L T U R A

Změny, kterými prošel český národ v uplynulých měsících, přinutily nás, abychom se připjali prudce a vášnivě ke všemu českému. K české kultuře ovšem zejména. A mimo jiné pokusili se zaplatiti staré dluhy své kulturní minulosti.

Platíme je, nikoliv však stoprocentně a nikoliv všechny dluhy.

Vposlouchali jsme se zbožně v hudbu Smetanových oper, vyhledali jsme si lačně krásu statečnosti svých velkých mistrů verše a jsme přímo oslněni půvabnou a svěží linií kresby Alšovy. Znovu si ověřujeme, jak mistrovství umělcovo splývá téměř vždy s duchem této země, jak právě díla nejčeštější vyznačují se formální dokonalostí. Je v tom mnohé vzácné poučení pro budoucnost.

A je to nikoliv jen Praha, a nikoliv jen vrstvy, které již dříve žily vyspělým kulturním životem, ale je to i venkov, venkovská města, nejširší vrstvy českého lidu, které žádostivě přistupují dnes ke zdrojům české kultury, hledajíce v nich posilu k svému životu národnímu a životu vůbec.

Vyprodaná divadla, naplněné sály výstavní a rozebraná vydání knih i vydání nová jsou ovšem jen důsledkem tohoto kulturního oživení v našem národě. A právě proto se domníváme, že je dnes vhodná doba upozorniti českou kulturní veřejnost na několik účtů dosud nezaplacených.

Vděčné a téměř každodenně kvitováno je v tisku vydání líbezného Alšova Špalíčku. Jeho první vydání1) bylo v několika dnech – ba dokonce hodinách – úplně rozebráno a chystá se vydání nové. Bude však po tomto překvapivém úspěchu přikročeno i k vydání celého díla Alšova, které již snad neslibuje úspěch tak bouřlivý?

Kolikrát v těchto dnech ozvalo se jméno Nerudovo?

A přece pečlivé vydání jeho Sebraných spisů je žalostným torzem. Budou dokončeny? Ani dílo Jaroslava Vrchlického není dosud uzavřeno. Existují snad dokonce celé sbírky ruko­pisů, které nebyly dosud tištěny. Nebyl by právě dnešní čas nejvhodnější vyrovnati se aspoň tímto způsobem s dílem našeho největšího básníka?

04.08.15 14:09

16 / 17

10

A co Arbes? Jeho vzácné deníky a jeho poznámky?

A ostatně celé dílo roztroušené a polozapomenuté? A co konečně s korespondencí Karla Havlíčka Borovského, jejíž důležitost pro nás v dnešních časech je více než zjevná?

Jmenovali jsme jen několik jmen, na která jsme vzpomněli jen namátkou. A kolik jiných jmen a kolik jiných podniků bychom si vyvzpomínali, kdybychom přemýšleli soustavně o všech nedostatcích našeho kulturního života.

A nakonec ještě jedno bychom chtěli připomenouti důrazně. Radujeme se z tohoto návratu české kultury mezi český lid. Není možno ani dosti vynachváliti ty, kteří se přičinili, aby tento návrat byl rychlý a úspěšný. Přece však nutno si uvědomiti, že pro tento zájem, tuto úctu a toto nadšení nesmí býti zapomínáno na kulturu novou, vznikající právě v těchto odpovědných dnech. Neboť jestliže dílo Smetanovo, Mánesovo, Alšovo i ostatních je jedinečným dokumentem vyspělé kultury našeho národa a českého ducha v dobách minulých a nevyčerpatelnou posilou pro národ, nové umění, díla dnešních umělců jsou vždy drahým majetkem pro budoucnost našeho národa.

Neměli bychom práva k existenci, kdybychom nedovedli před celým světem dokázati, že jsme schopni pokračovati ve velikém díle svých otců, že jsme schopni tvořiti novou, silnou a statečnou kulturu a v její duchovní prostoře statečně a silně žíti.

Národní práce, 1, č. 192, 16. 7. 1939, s. 1. Podepsáno Jar. Seifert. n 1) Mikoláš Aleš: Špalí‑ ček národních písní a říkadel (Praha, Melantrich 1939).

B Á S N I C T V Í

J O S E F A

M Á N E S A

Na otázku češství a poslání českého národa ve světě odpovídali jsme sobě i ostatním vášnivým poukazem na řadu velkých jmen své kulturní historie. Josef Mánes byl ovšem mezi nimi.1)

djs_14.indd 17

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

5

djs_14.indd 18

1939

Vzpomínali jsme nejen jeho velké tvůrčí vůle, když jako umělec i český vlastenec vymaňoval se v ušlechtilém zápasu z vlivů romantické školy německé, aby pak v rodném prostředí vytvořil svůj vlastní umělecký tvar, ale myslili jsme na úspěch tohoto jeho uměleckého přerodu a růstu, na požehnaný plod jeho práce, když se mu podařilo dokonale formě výtvarné vdechnouti českého ducha a jeho nejspanilejší ryzost.

Zajisté nepochybujeme o Mánesovu géniu, jestliže se domníváme, že tento zápas a tento přerod nebyl právě snadný. Připomeňme si jen životní úděl tohoto člověka v české zemi: zklamání za zklamáním, bolest za bolestí, nepochopení za nepochopením jde celým Mánesovým životem, aby naplnil se typický osud českého umělce. A nastane­‑li pak u těch děl, kde tento český génius rozžehl všechna nejnádhernější světla svého umění, poznáváme bohatou složitost i složitou bohatost tohoto umělce. V takové chvíli si říkáme, že slovo malíř nepraví nám všechno. Právě tak jako slovo umělec je příliš omšelé a příliš všeobecné.

Josef Mánes je pro nás básníkem této země v nejkrásnějším smyslu tohoto slova.

Tak jako poutník, který po letech vrací se k svému domovu, již polozapomenutému, a stane očarován, ještě dříve než podle obrysů pozná jej podle zpěvu ptáků, šumění vod a vůně květin, tak stojíme dnes před obrazy tohoto básnického génia a poznáváme svou vlast, svůj domov ještě dříve, než jsme si sami zodpověděli otázku, kdo jsme, jací jsme a jaká je tvář této naší země.

Chceme tvrditi, že kdyby byl Mánes zůstal jen a jen malířem řešícím svoje výtvarné problémy, nebyl by toho dokázal.

Byli umělci, kteří oslnili samotnou Paříž. A jejichž jména budou jistě zaznamenána v historii světového umění.

A přesto třeba jejich celé dílo neznamená pro nás nic víc než jistou uměleckou etapu a nemluví k nám zdaleka tak vroucně a nepodmaňuje si nás tak cele a beze zbytku jako jediný obraz Mánesův, před kterým stojíme uchváceni a mlčky a jehož krása vynucuje slzy z našich očí.

Souvislost věcí i dějů v životě Mánesově, souvislost jeho umění i osudů životních není tak nezjevná, abychom ji bez nesnází nepostřehli, přibližujíce se k jeho životu a dílu. ­Zato

04.08.15 14:09

18 / 19

10

15

djs_14.indd 19

však tato souvislost ve své překvapivosti je tak paradoxní a ve svém paradoxu tak překvapivá, že snadno odhadujeme v této velké osobnosti básníka v celé jeho tragické kráse.

Od líbezné rokokové idyly pod červeným paraplíčkem2) až k třaslavému plaménku lucerničky, kterou Mánes rozžehoval v soumraku svého ducha,3) není tak hluboké propasti, jak by se nám zdálo.

Od šťastně růžových a něžně baculatých andělíčků, tvořených z rozmarů a pohody na panském sídle,4) až na zaprášené schody římského kostela, kde ho nalézá sestra Amalie5) zhrouceného mezi špinavými a žebrajícími dětmi, je zcela přímá cesta, po které možná belhalo se lidské tělo, ale tančil básnický duch.

Bylo již napsáno, že v Mánesově díle kryje se dokonale člověk s umělcem a umělec s lidskými osudy. Chtěli bychom však nalézti slova, která by opsala výstižně tyto na první pohled nesourodé prvky tvořící souvislou linii života a díla.

Nabízí se vzpomínka na velké prokleté básníky, kteří z prachu a bídy svého života tvořili krásu světelných paprsků. A pokračujeme, abychom vystopovali všechny ty paradoxy v životě i díle Mánesově, které jsou nám důkazem básnického génia. Řekli jsme, že se vrátil poučen německými mistry. Vrátil se, a vytvořil nám nejčeštější umění.

Tvořil nám největší díla českých obrazáren a vlasteneckých salonů a česká vlastenecká společnost obracela se často k němu zády.

Tento aristokrat českého života, duch jemný a spanilý, byl mnohdy z nejbědnějších proletářů této země.

Umělec, jehož jemná ruka vyznačovala se přímo vir­tuózně dovedností, umělec, jemuž nebylo nesnadné nic z věcí tohoto světa, nedokončuje přemnoho ze svých děl.

Umělec, který miloval a uctíval krásu žen, a kterému přece život poskytl všeho jen málo, milenec dívčího půvabu, prožívá téměř celý svůj život v blízkosti své přísné staro­ panenské sestry.

Přítel dětí, který nakreslil sta a sta dětských hlaviček a těl, nepohladil nikdy vlasy vlastního dítěte.

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

20

djs_14.indd 20

1939

A posléze muž, který nám dal tolik děl nejsmavější pohody – jen vzpomeňme na jeho obrazy nočních dostaveníček, skrytých polibků, ukolébavek, tento malíř žen, jejichž krása září nám z obrazů jako zázrak pozemského života –, odumírá v zašlém neuklízeném ateliéru a v zuřivosti trhá a spaluje své dílo.

Jaké to osudy jedinečného ducha na této lidské pouti českou zemí. On, milenec slunečního světla a jasného, šťastného života, svítí si nakonec v pravé poledne groteskní lucernou na cestu, aby nalezl bezpečněji cestu ke své smrti.

Skloněni nad kresbami jeho Soumraku,6) jeho Vltavy a Labe, sledujeme básnického ducha na cestách jeho překvapivých fantazií, kdy vody přeměňují se v rytmus ženských těl, spějících v maném pohnutí k šťastnému splynutí. A opět tolik lidského smutku je v jeho Švadlence,7) tolik mateřského citu v jeho Ukolébavce,8) kolik vášně v jeho Milostné písni.9) Jakou krásu dovede rozpoutati v cudném ženském gestu. Kolik tónů potřeboval by skladatel a kolik slov musil by vymysliti si spisovatel tam, kde Mánes ve své tvůrčí chvíli škrtl několikráte tužkou. Zjevuje se nám terč jeho Orloje, zavěšený na nejpohnutějším místě českých dějin.10) Přes miniaturnost svých rozměrů namalován je přímo geniálními doteky štětce a je jedním z nejvelkolepějších děl výtvarných, která má tento národ. Říkáme, že je malován, ale všichni víme, že těchto dvanáct terčů komponováno je básníkem, který jako by suverénně ovládal všechna umění, i slovo i hudbu, jejichž syntézou vybásněn je tu život našeho lidu v osudovém sledu dvanácti měsíců. Objevuje nám v něm krásu této země, zpívá jím chválu, která je srozumitelná mudrci i děcku.

Východní legenda vypravuje o malíři, který namaloval krajinu, pak vešel do ní a zmizel za stromy kolem cesty. Stojíme před dílem Mánesovým a je nám, jako bychom vcházeli do krajin české země, jako bychom se potkávali s lidmi, s kterými jsme žili a kteří žijí s námi. A když vidíme hrdiny své historie, spásná víra znovu klíčí v našem srdci.

V průvodu postav, které vešly do areopagu českého národa, vcházel Mánes mezi prvními. A výkřik Nerudův při jeho smrti: „Bohudík dotrpěl –“ dnes, kdy jeho lidská bo-

04.08.15 14:09

2 0 / 21

lest je proměněna v prach, pozměňuje si český národ ve vděčné zvolání: Bohudík, byl!

Národní listy, 79, č. 220, 15. 8. 1939, s. 3. Podepsáno Jaroslav Seifert. n 1) V roce 1939 vyšel obsáhlý výbor Josef Mánes živý pramen národní tradice s úvodní studií Jaromíra Pečírky (vydal S. V. U. Mánes a Melantrich). • 2) Olej V létě z roku 1856. • 3) Odkaz ke kresbě Mikuláše Alše. • 4) Cyklus akvarelů z roku 1856. • 5) Srov. Libuše Bráfová, roz. Riegrová: Amalie Mánesová a její sourozenci (separát z Osvěty, 46, 1916). • 6) Lavírovaná kresba z roku 1852. • 7) Olej na plátně, nedatováno. • 8) Z cyklu lavírovaných perokreseb Musica.

• 9) Tamtéž. • 10) Obrazy dvanácti měsíců a planet (z let 1865–1866) na Staroměstské radnici.

L O R E T Á N S K É

V A R I A C E

Již dlouho neviděli jsme na pražských ulicích pobožná procesí, spěchající k nádraží, či dokonce nastupující pře­ dlouhou cestu pěšky do Staré Boleslavě k národnímu paládiu. A přece tyto pouti patřívaly kdysi k událostem, jejichž přípravy i doznívání ještě dlouho vzrušovaly pobožné ženy pražských předměstí i chudších čtvrtí města vnitřního. Světová válka jako by přetrhala tyto tradice; když již na venkově nikoli, tedy jistě v hlavním městě. A bylo v těch poutích tolik kouzla, tolik radosti, uspokojení a touhy. A to vše jen napomáhalo úniku z denní všednosti, diktované chudobou pražských ulic. Neboť zatímco mužové žili svým starostem každodenním, ženy se oddávaly snění, myslily na květiny, vzpomínaly na krásná slova a kadidlový dým.

Již dlouho přede dnem pouti chystán byl nový důstojný úbor mariánské sošce nesené v čele procesí. A čím chudší byla čtvrť, tím snad byl krásnější šat uctívané sošky: tím více zářil zlatem a skleněnými drahokamy. A tím ovšem byla větší pýcha a větší radost. Po celé večery vyšívaly maminky královský šat, dlouhé, splývající šaty z bílého hedvábí, lesklý plášť z modrého brokátu, zdobený růžemi červenými, bílými a zlatými. A těch krásných stuh kolem nosítek!

djs_14.indd 21

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

Nésti nosítka a v prstech nadnášeti stuhy, vlající z trůnu posvátné sošky, královny andělů a královny panen – to bylo štěstí, které již stálo za závist. Neboť v tom všem byla krása, neboť toto vše znamenalo vytržení z šedé městské bídy, od zamaštěných dřezů, špinavých škopků a páchnoucích necek i věčně křičících a ušmudlaných dětí, které na ten den byly ponechány pražské dlažbě a pražským oblakům.

Ještě po mnoha letech zaznívala mi slova těch mariánských písní a zní mi dosud. Ještě dnes vidím bílé a červené korouhve, plandající nad šátky chudých žen, které šly vzrušeně, s písní na rtech uprostřed zevlujících a nechápajících chodníků.

Růžové květy jabloní – ta barva, ta mě okouzlila, jsou krásné, ale nevoní růžové květy jabloní a ještě krásnější je bílá.

5

Po silnici jde procesí a míří k Staré Boleslavi, korouhve bílé nese si, po silnici jde procesí a cestou Boží muka zdraví.

Ach, Čechy krásné, Čechy mé – v hospodě skryté vyhrávají, v hospodě, kterou nezříme, ach, Čechy krásné, Čechy mé a ještě krásnější jsou v máji.1) Panna v bílé plachetce a v modrém splývavém plášti měla se zastaviti u lůžka a říci sladkým hlasem: „Mé dítě, od nynějška se to hojí.“ Neboť tak to bylo zobrazeno na svatém obrázku s bílými kraječkami, který nemocná pečlivě schovávala po mnoho let ve svých modlitbách.

Leč nikdo nezaklepal a nikdo nevešel. A bylo rozsouzeno, aby zbožná poutnice šla sama ke své Hvězdě jitřní a Bráně nebeské.

djs_14.indd 22

04.08.15 14:09

22 /23

*

10

djs_14.indd 23

Tyto vznešené apostrofy litanie čteme s hlavou obrácenou vzhůru, když procházíme ambity pražské Lorety, kolem domu narození Marie Panny, který je prý postaven podle chrámu v italské Loretě, kam jej přenesli andělé… Tak hovoří legenda.

Panno svatá, věže ze slonové kosti, jsme tu sami jen s vlaštovkami, přeletujícími tak prudce, že se bojím, aby si neroztříštily černou hlavičku o mřížky opuštěné zpovědnice. Jsme tu sami jen s touto zpovědnicí, již po léta prázdnou. Její dřevo zvolna puchří a barva oprýskává. Teď odcházejí poslední dva cizinci a za nimi klapou opánky šedivého kapucína. Co nám brání, abychom se neopřeli o ztrouchnivělou zpovědnici, abychom se nepřiblížili k zaprášené mřížce a zpovídajíce se snili. Neboť co je sen než zpověď z našich hříchů nejtajnějších, nebo vzpomínka na ně, která se ihned mění v hříšné toužení.

Chudinky družičky. Neužily toho letos. Chvěly se chladem v bílých, průsvitných šatečkách. Byly však krásnější májové pobožnosti uprostřed květů, když jsme – a tu začíná hřích – když jsme zpívávali litanii loretánskou a místo do očí nehybné tváře svaté Panny dívali se na modrá očka jedné z družiček stojících pod jejím oltářem.

Poslouchej, dutá zpovědnice, a je­‑li někde ta, na kterou myslíme, ať se usmívá. Aby nám byla odpuštěna láska svato­krádežná, když jsme v náručí ještě neobratném, polibky ještě neumělými rozcuchali bílý závoj a pomačkali věneček z voskových poupátek. Ale tu již nám odpovídá vítr a dává rozhřešení: odvane slova, úsměvy, polibky i barvu očí a vše to, čemu se říká – má vina, má vina, má největší vina – mé dětství.

Večer jest ovšem Loreta zavřena velikým klíčem a milenci postávají na stupních schodiště, které jest obklíčeno sochami andělů. Hromosvody a špičky věží ukazují na hvězdy. Když je noc tmavá a nesvítí měsíc, dvojice splynou se stíny andělů, kteří mají křídla rozpjata jakoby k letu.

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

* Na starých schodech k Loretě blouznivou větu po větě do vlasů šeptáš komusi, kdo rozumět ti nemusí.

Když ohlédneš se, kde jsi stál a co jsi dříve neviděl, anděla spatříš opodál, jenž stojí tu – však bez křídel.

Kdo už vás líbal na čelo a kolik mužů probdělo bezpočet dní a nocí svých u očí hnědých, studených.

Dnes je tak těžko na světě a co jsem tedy vlastně chtěl na starých schodech k Loretě, kde čas i křídla zurážel?

15

Kamenná křídla komusi, kdo už víc létat nemusí, kdo z tíhy svého podstavce nemusí myslit o lásce, kdo viděl kolem Lorety, jež trčí tu tak omšelá, už kráčet víc než staletí, jež rodila se, umřela.

Však v téhle chvíli pojednou zašumělo cos nade mnou a já jsem ve tmě uviděl vzlétnout tu sochu bez křídel; zatímco létla, já tu stál a držel ruku komusi, kdo na to vůbec nečekal a rozumět mi nemusí.2)

djs_14.indd 24

04.08.15 14:09

24 / 25

20

djs_14.indd 25

Zhasínají však prudší světla, než je láska. A když se vracíte za bílého dne do čtverce ambitů, když stojíte nad zpovědnicí, v které hučí ticho jako v prázdné lastuře, co je snazšího než s lítostí zašeptati: má vina, má vina, má největší vina, mé lásky.

Napravo od vchodu, nedaleko jedné ze zpovědnic, je v Loretě rohová kaple zasvěcená svaté Starostě. Tu svatou Pražané znají. A nevědí­‑li o ní, vypráví jim o této světici obrázek pověšený na skle kaple. Na vysokém kříži oltáře přibita je socha mladé dívky oblečené v bílý svatební šat.

Do záhybů dlouhých sukní padá jí šedý prach. A celá kaple jest jakoby prachem omšelá. Nechť však hovoří legenda, již také zaprášená.

Svatá Starosta žila ve druhém století po Kristu. Byla dcerou krále lusitánského (ach, jak je daleko od nás do Portugal), jmenovala se Vilgefortis a slynula velikou sličností. Ale poznavši již záhy víru křesťanskou, odvrátila srdce své od marnosti světa, věnovala je Kristu a slíbila z lásky k němu až do smrti pannou zůstati. Když chtěl pohanský otec dáti ji za manželku králi sicilskému, prosila Vilgefortis Pána, aby spanilost obličeje jí odňal. Bůh vyslyšel její modlitbu a učinil, že jí narostly přes noc vousy.

Otec spatřiv, jaká proměna se s jeho dcerou stala, a dověděv se od ní příčiny, tak rozpálen byl hněvem, že dal Vilge­fortis živou na kříž přibíti, aby prý se stala Kristu úplně podobnou.

Jelikož přemnohým, utíkajícím se k ní ve svých starostech a nesnázích, dostalo se často i dostává na její přímluvu útěchy a zázračné pomoci, nazýváme ji u nás svatou Starostou.

K legendě je připojena legenda pozdější.

Na jejích obrazech vídáme obyčejně klečícího houslaře, an na housle hrá, čehož původ z následující události pochází: Přišel kdysi k obrazu svaté Starosty chudý huslař a nemaje jiného, co by jí obětoval, počal klečmo před jejím obrazem nábožnou písničku hráti. Socha svaté Starosty, mající obuty nohy v plátěných střevících, od zbožných věřících jí věnovaných, hodila hudoucímu na znamení díků jeden. Huslař vzal jej s radostí a šel jej prodat. Byl však při

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

prodeji polapen a jako zloděj ke šibenici odsouzen. Ubožák nemaje svědka své nevinnosti kromě Boha a svaté Starosty, když byl veden již na popraviště, prosil o milost, aby směl ještě jednou obraz svaté Starosty navštíviti. Bylo mu to dovoleno. Přiveden byv do chrámu, poklekl před jejím obrazem a s pláčem počal opět hráti na housle nábožnou píseň u přítomnosti soudců a zástupu lidstva. Jakmile dohrál, hodila mu svatá Starosta druhý střevíc, čímž nevinnost jeho byla dokázána. I propuštěn byl na svobodu.

Záviděl jsem tomu hudebníku a zazpíval jsem kdysi svaté Starostě jinou píseň.

Světice dosud na svém kříži přibitá jako před lety, vždy vyčítavě na mne shlíží, radši bych prchl z Lorety, však nejde mi to bez obtíží, a stojím tam jak zakletý.

25

Legenda známá o té svaté, prodá vám ji tam kapucín.

Vy dívky, jež se nevdáváte, nemohouce se dočkat křtin a v truhle připravený máte bělostný závoj nevěstin a tolikrát již oklamány – jen přečtěte si z obrázku: je lépe knír mít načechraný a plnovous až k opasku, je lépe v dlaních míti rány než spoléhat se na lásku.

Leč to jsem vlastně nechtěl říci, když jsem tam včera opět stál.

Proč jen tu pannu mučednici ten ženich krutě křižoval?

Já bych tu pannu růžolící byl i s tím vousem miloval.

djs_14.indd 26

04.08.15 14:09

26 / 27

To dokáži hned na příkladě: Ó, milená, která tu dlíš, já zmírám slastí, něžně hladě tvé chmýří v tváři nanejvýš.

Ta rozkoš, kdyby na tvé bradě se ve vous změnil tento plyš, či lépe samet hebké kůže, a přes ňadra ti vous ten spad’, tak bujný jako pnoucí růže, jež visí přes plot u zahrad.

Kdo do očí mi říci může, že bych tě přestal milovat?3) * 30

Leč svatá Starosta nehodila mi střevíček, zlatem a draho­ kamy bohatě protkaný.

A když opouštíte tento starodávný kout Hradčan, nedá vám, abyste nemyslili na básníka, který tu nedaleko byl domovem. Jana Nerudu samozřejmě. Jako chlapce, který na blízkých schodech skotačil, jako starého, vážného pána, který, na očích binokl a v ruce hůl,4) chodil tu stezkami svého dětství a rozmarně si pohvizdoval.

Ach ano, teď právě vešel a trochu shrben prochází se ambity, klepe holí o dlažbu a potichu k sobě hovoří. Díváme se mu do tváře, když nás míjí a rychle zachází. Žel, je to jen neskutečný přelud. My však dobře zahlédli tvář, nikoliv usměvavou. * Byli bychom však zapomněli na zvonky, které se právě rozehrávají. Hrají dnes tutéž píseň, kterou hrávaly kdysi tomuto muži v jeho mládí i v jeho starobě. Sbohem, svatá Starosto. Je studený krásný den a my si říkáme s básníkem:

djs_14.indd 27

04.08.15 14:09

PUBLICISTIKA

1939

Což, Loretánské zvonky vám v srdce nemůž’ tíseň, že vždy jste pohotově svou zapět sladkou píseň?

35

Již v srdéčku mém mladém se někdy bolest chvěla, když stará vaše srdce zas s chutí novou pěla.

Dřív více písní znaly ty Loretánské zvonky, teď jenom jednu zvoní a brzo bude po ní.

Už jednotvarným zvukem se mdle teď pouspává.

Tak se to srdci stává, když k smrti doklepává.

Co dítě jsem je slýchal ty Loretánské zvuky a srdéčko mé chtělo v svět širý nést své tluky.

Co muž je nyní slyším – a k prsoum jsem si sáhnul, rád bych to velké srdce zas ve srdéčko stáhnul.5)

Národní práce, 1, č. 269, 1. 10. 1939, s. 13–14. Nepodepsáno.

n

1) Část Seifertovy básně

Májová krajina zařazené nejprve do knihy Jaro, sbohem (1937) a poté i do sbírky Přilba hlíny (1945; viz DJS, sv. 5, 2012, s. 110–111). • 2) Báseň U pražské Lorety autor zařadil do sbírky Jaro, sbohem (1937; viz DJS, sv. 5, 2012, s. 98–99). • 3) Část básně Vous svaté Sta‑ rosty aneb Vzpomínka na Aventinum ze sbírky Zpíváno do rotačky (1936; viz DJS, sv. 4, 2013, s. 43–44). • 4) „Binokl na očích, v ruce hůl“ – úvodní verš druhé básně oddílu Jarní v Nerudově sbírce Prosté motivy (1883). • 5) Báseň Loretánské zvonky z Nerudovy sbírky Knihy veršů (1868); desátý verš má znění: „ty loretánské zvony,“.

djs_14.indd 28

04.08.15 14:09

SPOLEČNÁ

M I L Ý

PROHLÁŠENÍ

H E I N R I C H U

B Ö L L E …

Milý Heinrichu Bölle, 30. srpna začne v Praze kuriózní a v novodobých dějinách naší země zcela ojedinělý proces: čtrnáct mladých lidí stane před soudem nikoli za své politické názory, aktivity nebo ambice, ale – možno­‑li to tak říci – prostě za svůj vztah ke světu. Tito lidé, kteří vytvářejí svou hudební a slovesnou tvorbou jakýsi zvláštní český typ undergroundové kultury, se dopustili totiž toho „zločinu“, že se pokoušeli svými skladbami vyzpívat svůj odpor k etablovaným hodnotám světa, v němž žijí, k jeho pokrytecké morálce, k životní uniformitě, k byrokratické tuposti a ke konzumnímu způsobu života. Odmítli přijmout různá lákadla, jimiž si je chtěl současný establishment koupit, a odvážili se ve světě všeobecného přizpůsobování a přetvářky být sami sebou a své životní pocity realizovat svou tvorbou. To všechno ovšem v žalobě není: v ní se mluví pouze o údajném „výtržnictví“, které mělo spočívat v tom, že v některých jejich textech se vyskytovala takzvaná neslušná slova, což prý mělo kohosi pohoršovat.1) Nesmyslnost tohoto formálního obvinění dokládá mimo jiné fakt, že jde o hudební skupiny, které nevystupovaly veřejně – ta možnost jim byla už dávno odepřena –, ale jen na soukromých (a přitom legálně povolených!) oslavách, kam zvaly pouze své příznivce a přátele. Za toto směšné obvinění jim ovšem hrozí vysoké tresty nepodmíněného vězení. Tuto hrozbu ještě zesiluje okolnost, že někteří z přátel obžalovaných – tři mladí dělníci – byli nedávno v Plzni odsouzeni v první instanci k tvrdým nepodmíněným trestům jen za to, že pomohli pražským obžalovaným jedno vystoupení uspořádat. Varuje i sama forma a průběh plzeňského procesu, při němž byla například zcela bezdůvodně vyloučena veřejnost.

Je paradoxní, že rok po helsinské konferenci a po několika letech všestranného upevňování své moci cítí se být současný československý režim ohrožen lidmi privátně zpívajícími písničky, kterým dokonce ani sám nepřisuzuje nepřátelský politický obsah. Co může následovat, projde­‑li

djs_14.indd 566

04.08.15 14:09

5 6 6 / 5 67

5

djs_14.indd 567

tato věc bez zájmu a bez pozornosti? Koho všeho a za co všechno bude možné potom stíhat?

Už mnohokrát jste projevil starost o osud československé kultury, už mnohokrát se Váš hlas pozvedl na obranu všech, kdož jsou v Československu perzekvováni za své názory, postoje a za svou tvorbu. Proto se obracíme i v této věci právě na Vás a žádáme Vás se vší naléhavostí, abyste věnoval svou pozornost i tomuto případu; abyste využil váhy své umělecké a lidské autority k apelu na československé úřady, aby odvolaly chystané soudní představení; a abyste eventuálně podnítil i zájem dalších kulturních osobností, jimž není lhostejný osud svobody ducha na evropském kontinentu, o tento případ. Obracíme se na Vás ovšem také proto, že náš vlastní hlas zůstává bez odezvy: nikdo nereagoval ani na soukromé apely prezidentu republiky, ani na prohlášení, která někteří z nás v této věci zaslali nejprve československým sdělovacím prostředkům a posléze zveřejnili i v zahraničí.

Vy dobře víte, že svoboda je nedělitelná, a ať se kdekoli stane předmětem stíhání, je tím ohrožena všude. Proto má hluboké oprávnění i taková solidarita, která přesahuje nejen hranice tvůrčích disciplín, ale i hranice států a společenských systémů.

Ivan Jirous, Svatopluk Karásek, Karel Soukup, Vratislav Brabenec a další mladí lidé, kteří budou nyní v Praze souzeni, nejsou osobnostmi všeobecně známými, a daleko snadněji mohou být proto pronásledováni. Tím důležitější se nám zdá být, když se evropská kulturní veřejnost zastane právě jich. My sami to cítíme zvlášť intenzivně, protože se nemůžeme zbavit pocitu, že tito lidé jsou tak tvrdě pronásledováni vlastně tak trochu za nás – totiž právě proto, že se mohou méně než my opřít o solidaritu svých zahraničních kolegů. I když my sami působíme v jiných oblastech kultury, odmítáme přijmout status jakýchsi prominentních „chráněných zvířat“ a smířit se mlčky s tím, že jiní, méně „chránění“, mohou být bez povšimnutí kulturního světa souzeni jako kriminální zločinci.

Prosíme Vás, abyste se zastal mladých lidí postavených před soud v podstatě za to, že se snažili důsledně si ucho-

04.08.15 14:09

SPOLEČNÁ

PROHLÁŠENÍ

vat svou osobní a tvůrčí integritu – a v nich vlastně celé naší mladé generace, která má být chystaným procesem vystavena novému tlaku.

S přátelským pozdravem Jaroslav Seifert, básník, národní umělec2) Prof. Dr. Václav Černý, Dr.h.c., literární historik Prof. Dr. Jan Patočka, DrSc., Dr.h.c., filozof Prof. Dr. Karel Kosík, DrSc., filozof Václav Havel, spisovatel Ivan Klíma, spisovatel Pavel Kohout, spisovatel V Praze 16. 8. 1976

Listy, 6, č. 6, prosinec 1976, s. 39; Ča (Frankfurter Allgemeine Zeitung, 28. 8. 1976); Čb (Hnědá kniha, ed. Václav Vendelín Komeda – Jaroslav Kořán, Praha 1976); Ta (Hnědá kniha, ed. Jaroslav Suk, Praha 1980); Tb (Kniha Charty. Hlasy domova, ed. Vilém Prečan, Köln, Index 1976–1977); Tc (The Merry Ghetto, katalog, 1978); Td (A Besieged Culture. Czechoslovakia Ten Years after Helsinky, Stockholm – Vienna 1985, s. 20); Te (Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem, ed. Martin Machovec – Pavel Navrátil – František Stárek Čuňas, Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2012, s. 146–147). n 1) Srov. Seifertův dopis Otakaru Motejlovi z 28. 10. 1976: „Vážený pane doktore, / požádal jste mě, abych si přečetl ukázky písní, které píše pan Svatopluk Karásek. Udělal jsem to a tu je několik vět, které mě při četbě napadly. / Jde většinou o ohlasy černošských písní, tzv. spirituálů. Jako autoři těchto spirituálů také pan Karásek používá lidové řeči. Aby vystupňoval lidový charakter a přesvědčivost svých písní, aby zdůraznil jejich hlas, dostala se mu tam zcela logicky i tzv. sprostá slova. Jsou použita naprosto funkčně a vynutila si je naléhavost ostatního textu. Považuji tyto písně za seriózní pokus básníka, který usiluje o nový tvar. Ukázky svědčí o talentu nábožensky zaujatého autora, vnitřně hluboce přesvědčeného o svém kněžském poslání. / Ty, které snad šokují některá slova lidového tónu, upozorňuji na publikaci vydanou Státním nakladatelstvím Odeon.

Jde o knihu Rozmarné písničky Jana Jeníka z Bratřic [1959], kde se neslušnými slovy přímo hýří, jsou používána v daleko bohatším výběru a jsou mnohem šťavnatější. Kniha je uvedena seriózní literární studií. Jen namátkou upozorňuji na čísla 8, 21, 22, 25, 26, 30, 31, 50, 89, 99 atd. / Nakonec ještě upozorňuji na báseň Kázání na svatbě v Káni Galilejské. Je myšlenkově i formálně velmi zajímavá. / Jaroslav Seifert.“ • 2) Dne 6. 9. 1976 otiskl

djs_14.indd 568

04.08.15 14:09

5 6 8 / 5 69

deník Frankfurter Allgemeine Zeitung Böllův dopis Seifertovi (tiskneme též dle znění v Listech, 6, č. 6, prosinec 1976, s. 40): „Vážený Jaroslave Seiferte, když mi oznámili Váš dopis, četl jsem právě podruhé knihu Reinera Kunzeho Die wunderbaren Jahre [1976] a naskakovala mi při tom stále víc husí kůže; a co jsem se potom dozvěděl od Vás a Vašich přátel, zdálo se mně být ilustrací ke Kunzeho knize, která pojednává o ,divuplných letech dorůstajících, ale nikoli odrostlých‘. Váš dopis líčí beznadějný stav, absurdnější, než by se dalo vymyslet, a přece jsem z něho pociťoval něco jako útěchu: není mi známo, že by se v nějaké jiné socialistické zemi obrátila skupina básníků, filozofů, profesorů na veřejnost mimo svou zemi (když se nemůže obrátit na veřejnost ve své zemi, neboť nemá k dispozici sdělovací prostředky), a to ve věci neznámých mladých lidí, jejichž těžký přečin spočívá ve zpěvu a provozování hudby.

Největší dojem na mne však dělá to, že odmítáte být, jak říkáte, ‚chráněnou zvířenou‘, že odmítáte onu svatozář prominence, kterou se všude na světě zamlžují problémy. Je to mezi­národní problém, stejně jako pokusy mladé lidi zastrašit, ohnout, zbavit je možnosti mluvit, vynutit z nich účast na (obvykle) reakční představě o společnosti bez konfliktů, s předepsanými myšlenkami, předepsanou hudbou a četbou a předepsanými způsoby chování.

Nemohu posoudit, zda odročení procesu způsobil názor, že ‚bychom se sotva mohli více zesměšnit než tímto procesem‘. Pro postižené to není nikterak směšná záležitost, i když řízení by bylo odloženo, protože zůstávají i nadále ohroženi.

Jestliže Vám a Vašim přátelům, kteří dopis spolupodepsali, děkuji se zvláštní srdečností, pak je to proto, že kromě sdělení o nadcházejícím procesu uvádí Vaše definice ‚chráněné zvířeny‘, jíž Vy a Vaši přátelé odmítáte být, zcela novou dimenzi na kulturní scénu. Že také my zde máme všechny důvody k tomu, abychom rozebrali svoji ochrannou svatozář s patřičnou nedůvěrou, patří k samozřejmostem, stejně jako výraz společenství, který Vy tak zdůrazňujete.

Děkuji Vám za dopis, který moji přátelé zde pociťují jako adresovaný rovněž jim, a když srdečně zdravím Vás a všechny spolupodepsané, tlumočím tím současně Vám všem pozdravy četných zdejších přátel.

Velmi srdečně a s pozdravy též mladým hudebníkům, Váš Heinrich Böll.“

djs_14.indd 569

04.08.15 14:09

SPOLEČNÁ

PROHLÁŠENÍ

P R O H L Á Š E N Í

5

djs_14.indd 570

C H A R T Y

7 7

Dne 13. 10. 1976 byly ve Sbírce zákonů ČSSR (č. 120) zveřejněny Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976. Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, jež tyto pakty zaručují, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí a jejichž uzákonění může významně pomoci humánnímu rozvoji naší společnosti. Vítáme proto, že Československá socialistická republika k těmto paktům přistoupila.

Jejich zveřejnění nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi zatím – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu, zaručované článkem 19 prvního paktu: Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objektem nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se, stávají se prakticky obětí apartheidu.

Statisícům dalších občanů je odpírána „svoboda od strachu“ (preambule prvního aktu), protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpečí, že projeví­‑li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti.

V rozporu s článkem 13 druhého paktu, zajišťujícím všem právo na vzdělání, je nesčetným mladým lidem bráněno ve studiu jen pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodičů. Bezpočet občanů musí žít ve strachu, že kdyby se projevili v souladu se svým přesvědčením, mohli by být buď sami, nebo jejich děti zbaveni práva na vzdělání.

Uplatnění práva „vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem“ i „prostřednictvím umění“

04.08.15 14:09

570 / 571

djs_14.indd 571

04.08.15 14:09

SPOLEČNÁ

10

djs_14.indd 572

PROHLÁŠENÍ

(bod 2 čl. 19 prvního paktu) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou kriminálního obvinění (jak o tom svědčí mimo jiné právě probíhající procesy s mladými hudebníky).

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením všech sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana proti „útokům na čest a pověst“, jednoznačně zaručovaná článkem 17 prvního paktu, v praxi neexistuje); lživá obvinění nelze vyvrátit a marný je každý pokus dosáhnout nápravy nebo opravy soudní cestou; v oblasti duchovní a kulturní tvorby je vyloučena otevřená diskuse. Mnoho vědeckých a kulturních pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že před lety legálně zveřejňovali či otevřeně vyslovovali názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svoboda náboženského vyznání, důrazně zajišťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí; oklešťováním činnosti duchovních, nad nimiž trvale visí hrozba odepření nebo ztráty státního souhlasu s výkonem jejich funkce; existenčním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem i skutkem projevují; potlačováním výuky náboženství apod.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám aparátu vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných jednotlivců. Ústava ČSSR a ostatní zákony a právní normy neupravují ani obsah a formu, ani tvorbu a aplikaci takových rozhodnutí: jsou převážně zákulisní, často jen ústní, občanům vesměs neznámá a jimi nekontrolovatelná; jejich původci nezodpovídají nikomu než sami sobě a své vlastní hierarchii, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy,

04.08.15 14:09

572 / 573

justice, odborových, zájmových i všech ostatních společenských organizací, jiných politických stran, podniků, závodů, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení, přičemž jejich příkazy mají přednost i před zákonem. Dostanou­‑li se organizace nebo občané při výkladu svých práv a povinností do rozporu s direktivou, nemohou se obrátit k nestranné instituci, protože žádná neexistuje. Tím vším jsou vážně omezena práva vyplývající z článků 22 a 21 prvního paktu (právo sdružovat se a zákaz jakéhokoli omezení jeho výkonu) i článku 25 (rovnost práva podílet se na vedení veřejných věcí) a článku 26 (vyloučení diskriminace před zákonem). Tento stav také brání dělníkům a ostatním pracujícím zakládat bez jakéhokoliv omezení odborové a jiné organizace k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů a svobodně využívat práva na stávku (bod 1 čl. 8 druhého paktu).

Další občanská práva, včetně výslovného zákazu „svévolného zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence“ (čl. 17 prvního paktu), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například odposlechem telefonů a bytů, kontrolou pošty, osobním sledováním, domovními prohlídkami, budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných často nepřípustnými hrozbami nebo naopak sliby). Často přitom zasahuje do rozhodování zaměstnavatelů, inspiruje diskriminační akce úřadů a organizací, ovlivňuje justiční orgány a řídí i propagandistické kampaně sdělovacích prostředků. Tato činnost není regulována zákony, je tajná a občan se proti ní nemůže nijak bránit.

V případech politicky motivovaného trestního stíhání porušují vyšetřovací a justiční orgány práva obviněných a jejich obhajoby, zaručovaná článkem 14 prvního paktu i čs. zákony. Ve věznicích se s takto odsouzenými lidmi zachází způsobem, který porušuje lidskou důstojnost vězněných, ohrožuje jejich zdraví a snaží se je morálně zlomit.

Obecně je porušován i bod 2 článku 12 prvního paktu, zaručující občanům právo svobodně opustit svou zemi; pod záminkou „ochrany národní bezpečnosti“ (bod 3) je toto

djs_14.indd 573

04.08.15 14:09

SPOLEČNÁ

15

20

djs_14.indd 574

PROHLÁŠENÍ

právo vázáno na různé nepřípustné podmínky. Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí nemohou navštívit ČSSR například jen proto, že se pracovně i přátelsky stýkali s osobami u nás diskriminovanými.

Někteří občané – ať soukromě, na pracovišti nebo veřejně (což je prakticky možné jen v zahraničních sdělovacích prostředcích) – na soustavné porušování lidských práv a demokratických svobod upozorňují a dožadují se v konkrétních případech nápravy; jejich hlasy však zůstávají většinou bez odezvy, anebo se stávají předmětem vyšetřování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.

Pocit této spoluodpovědnosti, víra ve smysl občanské angažovanosti a vůle k ní, i společná potřeba hledat její nový a účinnější výraz přivedly nás k myšlence vytvořit CHARTU 77, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě. Těch práv, která člověku přiznávají oba uzákoněné mezinárodní pakty, Závěrečný akt helsinské konference, četné další mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu i duchovnímu útisku, a která souhrnně vyjadřuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN. CHARTA 77 vyrůstá ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 77 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, účastní se její práce a podpo­ ruje ji.

CHARTA 77 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé podobné

04.08.15 14:09

574 / 575

občanské iniciativy v různých zemích na Západ i na Východ. Nechce tedy vytyčovat vlastní program politických i společenských reforem či změn, ale vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, působit jako prostředník v případných konfliktních situacích, které může bezpráví vyvolat, apod.

Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 77, že vzniká na prahu roku, který byl prohlášen rokem práv politických vězňů a v němž má bělehradská konference zkoumat plnění závazků z Helsinek. Jako signatáři tohoto prohlášení pověřujeme prof. Dr. Jana Patočku, DrSc., Dr. h. c., Václava Havla a prof. Dr. Jiřího Hájka, DrSc., úlohou mluvčích CHARTY 77. Tito mluvčí ji plnomocně zastupují jak před státními a jinými organizacemi, tak i před naší a světovou veřejností a svými podpisy zaručují autenticitu jejích dokumentů. V nás i v našich občanech, kteří se připojí, budou mít své spolupracovníky, kteří se s nimi zúčastní potřebných jednání, ujmou se dílčích úkolů a budou s nimi sdílet veškerou odpovědnost.

Věříme, že CHARTA 77 přispěje k tomu, aby v Česko­ slovensku všichni občané pracovali a žili jako svobodní lidé.

Charta 77. 1977–1989. Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace. Ed. Vilém Prečan. Praha, Čs. středisko nezávislé literatury – Scheinfeld­‑Schwarzenberg – Bratislava, ARCHA 1990, s. 9–13. Prohlášení bylo poprvé zveřejněno 6. 1. 1977 (faksimile na http://libpro. cts.cuni.cz/charta/) s těmito podpisy: Milan Balabán, evang. duchovní; PhDr. Karel Bartošek, CSc., historik; Jaroslav Bašta, dělník; ing. Rudolf Battěk, sociolog; Jiří Bednář, elektrikář; Otta Bednářová, novinářka; ing. Antonín Bělohoubek, technik; dr. Jan Beránek, historik; Jitka Bidlasová, úřednice; prof. dr. František Bláha, lékař; Jaroslav Borský, býv. státní zaměstnanec; dr. Jiří Brabec, CSc., literární historik; Vratislav Brabenec, hudebník; Eugen Brikcius, sv. povolání; dr. Toman Brod, CSc., historik; Aleš Březina, sanitář; ing. Stanislav Budín, novinář; doc. dr. Josef Císařovský, výtvarný kritik; ing. Karel Čejka, technik; Miroslava Černá­‑Filipová, novinářka; Otto Černý, dělník; prof. dr. Václav Černý, dr. h. c., literární historik; Egon Čierny, orientalista; Jiří Daníček, dělník; Juraj Daubner, filozof; Ivan

djs_14.indd 575

04.08.15 14:09

SPOLEČNÁ

PROHLÁŠENÍ

Dejmal, dělník, zahradník; Jiří Dienstbier, novinář; Zuzana Dienstbierová, psycholožka; Luboš Dobrovský, novinář; ing. Petr Dobrovský, technik; Bohumil Doležal, literární kritik, sociolog; dr. Jiří Doležal, CSc., historik; doc. dr. Irena Dubská, CSc., filozofka; dr. Ivan Dubský, CSc., filozof; Michael Dymáček, matematik; dr. Vratislav Effenberger, estetik; Anna Fárová, historička umění; Zdeněk Fořt, novinář; ing. Karel Fridrich, ekonom; Jiří Frodl, novinář; doc. Miloš Hájek, CSc., historik; Jiří Hanák, novinář; Olaf Hanel, výtvarník; ing. Jiří Hanzelka, spisovatel a cestovatel; Václav Havel, spisovatel; Zbyněk Hejda, spisovatel; dr. Ladislav Hejdánek, filozof; doc. ing. Jiří Hermach, CSc., filozof; Josef Hiršal, spisovatel; dr. Josef Hodic, historik; dr. Miloslava Holubová, historička umění; Robert Horák, bývalý politický pracovník; ing. Milan Hošek, býv. st. zaměstnanec; Jiřina Hrábková, novinářka; ing. Dr. Oldřich Hromádko, býv. pluk. SNB; Marie Hromádková, býv. pol. prac.; doc. dr. Milan Hübl, CSc., historik; dr. Václav Hyndrák, historik; zasl. um. Vlasta Chramostová, herečka; dr. Karel Jaroš, CSc., býv. pol. prac.; dr. Oldřich Jaroš, historik; doc. dr. Věra Jarošová, CSc., historička; ing. Otakar Jílek, ekonom; ing. Jaroslav Jíra, technik; Karel Jiráček, býv. st. zaměstnanec; doc. dr. František Jiránek, pedagog; Věra Jirousová, historička umění; Jaroslav Jírů, CSc., historik; dr. Miroslav Jodl, CSc., sociolog; dr. Josef John, politik, právník; ing. Jarmila Johnová, ekonomka; ing. Jiří Judl, technik; Pavel Juráček, filmový režisér; Petr Kabeš, spisovatel; dr. Oldřich Kaderka, právník a politik; prof. dr. Miroslav Kadlec, ekonom; prof. dr. Vladimír Kadlec, DrSc., ekonom a pol.; dr. Erika Kadlecová, CSc., socioložka; doc. ing. Miloslav Král, CSc., vědecký pracovník; František Kriegel, lékař a politik; Andrej Krob, dělník; doc. dr. Jan Křen, DrSc., historik; Marta Kubišová, zpěvačka; Karel Kyncl, novinář; dr. Michal Lakatoš, CSc., právník; Pavel Landovský, herec; Jiří Lederer, novinář; ing. Jan Leštínský, technik; dr. Ladislav Lis, býv. polit. prac.; Oldřich Liška, býv. státní zaměstnanec; Jaromír Litera, býv. polit. prac.; Jan Lopatka, literární kritik; dr. Emil Ludvík, hudební skladatel; Klement Lukeš; dr. Sergej Machonin, divadelní kritik a překladatel; prof. dr. Milan Machovec, DrSc., filozof; Anna Marvanová, novinářka; Ivan Medek, hudební kritik; doc. dr. Hana Mejdrová, CSc., historička; dr. Evžen Menert, CSc., filozof; doc. dr. Jaroslav Mezník, historik; doc. dr. Ján Mlynárik, historik; doc. dr. Zdeněk Mlynář, CSc., právník, politik; Kamila Moučková, bývalá televizní hlasatelka; Jiří Müller; dr. Pavel Muraško, filolog; Jan Nedvěd, novinář; Dana Němcová, psycholožka; Jiří Němec, psycholog; dr. Vladimír Nepraš, novinář; Jana Neumanová, CSc., historička; Václav Novák, být. st. zam.; dr. Jaroslav Opat, CSc., historik; dr. Milan Otáhal, CSc., historik; dr. Ludvík Pacovský, novinář; RNDr. Martin Palouš, programátor; doc. PhDr. Radim Palouš, pedagog; prof. dr. Jan Patočka, filozof; Jan Patočka ml., dělník; dr. František Pavlíček, spisovatel; Karel Pecka, spisovatel; Tomáš Pěkný, novinář; Jan Petránek, novinář; dr. Karel Pichlík, historik; dr. Petr Pithart, právník; ing. Zdeněk Pokorný, technik; Vladimír Príkazský, novinář; Drahuše Proboštová, novinářka; Jana Převratská, pedagožka; dr. Zdeněk Přikryl, politik; Miloš Rejchrt, evang. duchovní; Aleš Richter, dělník; dr. Milan Richter, právník; Zuzana Richterová, v domácnosti; Jiří Ruml, novinář; dr. Pavel

djs_14.indd 576

04.08.15 14:09

576 / 57 7

Rychetský, právník; prof. dr. Vladimír Říha, ekonom; Vilém Sacher, generálplukovník v zál.; Vojtěch Sedláček, programátor; Helena Seidlová, knihovnice; Jaroslav Seifert, básník; dr. Gertruda Sekaninová­‑Čakrtová, právnička, diplomatka; Jan Schneider, dělník; Karol Sidon, spisovatel; Eliška Skřenková; Josefa Slánská; Václav Slavík, politolog; Jan Sokol, technik, programátor; ing. Josef Stehlík, býv. polit. prac.; Dana Stehlíková, úřednice; Vladimír Stern, býv. st. zam.; Jana Sternová; dr. Eva Stuchlíková, psycholožka; dr. Čestmír Suchý, novinář; Jaroslav Suk, dělník; Věra Suková, novinářka – důchodkyně; Jan Šabata, topič; doc. dr. Jaroslav Šabata, CSc., psycholog; Václav Šabata, výtvarník; Anna Šabatová, úřednice; Jan Šafránek, výtvarník; doc. dr. František Šamalík, DrSc., právník a politolog; ing. Václav Šebek, architekt; ing. Jana Šebková, technička; prof. ing. Věněk Šilhán, CSc., ekonom; dr. Libuše Šilhánová, socioložka; dr. Jiří Vančura, historik; František Vaněček, novinář; Dagmar Vaněčková, novinářka; dr. Zdeněk Vašíček, historik; dr. Jaroslav Vitáček, býv. polit. prac.; Jan Vladislav, spisovatel; Tomáš Vlasák, dělník; František Vodsloň, politik; Josef Vohryzek, překladatel; Zdeněk Vokatý, dělník; Přemysl Vondra, novinář; dr. Václav Vrabec, novinář a historik; Jaromír Wíšo, výtvarník; Jiří Záruba, architekt; dr. Jiřina Zelenková, lékařka; Petr Zeman, biolog; Rudolf Zeman, novinář; Zdeněk Zikmundovský, býv. st. zam.; doc. ing. Rudolf Zukal, CSc., ekonom; doc. ThDr. Josef Zvěřina, katolický duchovní.

djs_14.indd 577

04.08.15 14:09

djs_14.indd 578

04.08.15 14:09

J M EN N Ý R EJST Ř Í K

djs_14.indd 579

04.08.15 14:09

djs_14.indd 580

04.08.15 14:09

5 8 0 / 5 81

Rejstřík obsahuje jména osob ze všech částí publikace vyjma závěrečného poděkování v ediční poznámce. Zachycuje i dehonestující plurály (např. Ždanovové). Nezahrnuje jména fiktivních osob, jména nakladatelů v bibliografických údajích a jméno Jaroslava Seiferta.

Adam Paul (1862–1920), francouzský prozaik, cestovatel, novinář, 262 Adamíra Jiří (1926–1993), herec, 541 Adamová Jaroslava (1925–2012), herečka, 555 Achmadulina (Achmadulinová) Bella Achatovna (1937–2010), ruská básnířka, 371 Achmatova (Achmatovová) Anna Andrejevna (1889–1966), ruská básnířka, překladatelka, 322 Alda Jan (vl. jm. Alexandr Hořejší; 1901–1970), básník, autor knih pro děti, 197, 537 Aleš Mikoláš (1852–1913), malíř, ilustrátor, jevištní výtvarník, 16–17, 21, 65, 75, 96–97, 99, 106, 124, 205, 210, 276–277, 366, 374, 376 Alšová Maryna (též Marina A.; 1857–1941), manželka M. Alše, 99 Andrejev Leonid Nikolajevič (1871–1919), ruský prozaik, dramatik, 262 Andrzejewski Jerzy (1909–1983), polský prozaik, publicista, 221 Apollinaire Guillaume (vl. jm. Wilhelm Apollinaire de Kostrowitzky; 1880–1918), francouzský básník, prozaik, dramatik, kritik, 36, 54, 289, 312, 314, 322, 332, 341, 343, 345, 476 Arbes Jakub (1840–1914), prozaik, publicista, kulturní historik, 17 Arcos René (1880–1959), francouzský básník, spisovatel, novinář, 295 Asejev Nikolaj Nikolajevič (1889–1963), ruský básník, 322 Augusta Jan (1500–1572), biskup jednoty bratrské, 302, 304 Auředníčková Anna (1873–1957), překladatelka, 538 Axman Emil (1887–1949), hudební skladatel a historik, 535 Babler Otto František (1901–1984), překladatel, literární historik, 58, 377, 454–455

djs_14.indd 581

Babrajová Šárka (1925–2013), divadelní herečka, 541 Bach Johann Sebastian (1685–1750), německý hudební skladatel, 460 Bachtík Josef (1901–1971), hudební vědec a publicista, 531 Balabán Josef (1894–1941), důstojník, příslušník odbojové organizace Obrana národa, 168 Balabán Milan (nar. 1929), evangelický teolog, 575 Balvín Josef (1923–2009), divadelní dramaturg, historik a kritik, 541 Balzac Honoré de (1799–1850), francouzský prozaik, 262–263, 427 Bár Zdeněk (1904–1980), básník, literární historik, 407 Barbírek František (1927–2001), komunistický politik, poslanec, ministr, 559 Bareš Oldřich, knižní grafik, 195 Barrett Browning(ová) Elizabeth (1806–1861), anglická básnířka, 435 Bartók Béla (1881–1945), maďarský skladatel, 347 Bartoš František (1837–1906), pedagog, jazykovědec, etnograf, 47–48 Bartoš František (1905–1973), hudební skladatel a publicista, 490 Bartoš Jan (1893–1946), dramatik, divadelní historik, 507 Bartoš Josef (1887–1952), hudební kritik a historik, publicista, 528, 531 Bartošek Karel (1930–2004), historik, 575 Bartuška Josef (1898–1963), redaktor, básník, 116 Bass Eduard (1888–1946), novinář, spisovatel, 188–189 Bašta Jaroslav (nar. 1948), politik, poslanec, ministr, 575 Battěk Rudolf (1924–2013), filozof, sociolog, politik, 575 Baudelaire Charles (1821–1867), francouzský básník, prozaik, kritik, esejista, 217, 320

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Bauer Michal (nar. 1966), literární vědec, 281 Bauch Jan (1898–1995), malíř, sochař, grafik, 141 Bečka Josef (1894–1955), knihovník, literární vědec, 528, 531 Bečka Josef Václav (1903–1992), jazykovědec, bohemista, překladatel, 531 Bedel Maurice (1883–1954), francouzský lékař, prozaik, esejista, 41–42 Bednář Jaroslav (1889–1976), básník, prozaik, povoláním lékárník, 538 Bednář Jiří (nar. 1948), úředník, fotograf, 575 Bednář Kamil (1912–1972), básník, prozaik, redaktor, překladatel, 474–475, 528, 531, 535, 543 Bednářová Otta (nar. 1927), televizní a rozhlasová redaktorka, reportérka a scenáristka, 575 Bědnyj Děmjan (vl. jm. Jefim Alexejevič Pridvorov; 1883–1945), ruský básník, spisovatel, publicista, 343 Bedrna Jan (1933–2012), lékař, 528, 531 Beethoven Ludwig van (1770–1827), německý hudební skladatel, 93 Běhounek František (1898–1973), fyzik, spisovatel, 555 Běhounek Václav (1902–1980), novinář, literární historik a kritik, 528, 536 Bechyně Stanislav (1887–1973), konstruktér, 556 Bek Josef (1918–1995), herec, 543 Bělehrádek Jan (1896–1980), lékař, přírodovědec, biolog, v l. 1945–1946 rektor Univerzity Karlovy, 179–181, 528, 531, 535–536 Bělohoubek Antonín (nar. 1938), lesní inženýr, politik, úředník, 575 Bělohradská Hana (1929–2005), beletristka, filmová scenáristka, překladatelka, 540, 555 Benda Břetislav (1897–1983), sochař, 543, 556 Benda Václav (1946–1999), matematik, filozof, disident a politik, 479 Beneš Edvard (1884–1948), politik, diplomat, ministr zahraničních věcí, druhý čs. prezident, 130, 132–134, 357, 430, 534–535

djs_14.indd 582

Beneš Karel Josef (1896–1969), spisovatel, 241, 528, 535–536 Beneš Vincenc (1883–1979), malíř, ilustrátor, 535 Beneš Vojta (1878–1951), politik, poslanec, prozaik, bratr prezidenta E. Beneše, 197, 528, 531, 535 Beneš Buchlovan Bedřich (1885–1953), spisovatel, publicista, překladatel, 33 Beneš Třebízský Václav (1849–1884), katolický kněz, spisovatel, 79 Beníšková Otýlie (1882–1967), herečka, 272 Beránek Jan (1924–2012), historik, 575 Berger Jaroslav, učitel J. Seiferta, 83 Bernard Vilém (1912–1992), sociálnědemokratický politik, 528 Bernášková Alena (1920–2007), novinářka, prozaička, překladatelka, 538, 541 Bezruč Petr (vl. jm. Antonín Vašek; 1867–1958), básník, autor Slezských písní, 63, 136, 144, 146, 150, 186, 325, 348, 354, 433 Bidlasová Jitka (nar. 1950), úřednice, 575 Bidlo František (1895–1945), karikaturista, ilustrátor, 315 Bidlo Josef (1907–1968), kreslíř, ilustrátor, 528 Biebl Konstantin (1898–1951), básník, prozaik, 250, 326, 464 Biľak Vasil (1917–2014), komunistický politik, 559 Bílek Jakub (1516–1581), evangelický duchovní, 304 Bílek Josef, tazatel, 366 Bláha František (1896–1979), lékař, politik, poslanec, 575 Bláha Zdeněk (vl. jm. Z. Klocperk; 1925–1978), dramaturg, dramatik, překladatel, 541 Blachut Beno (1913–1985), operní pěvec, 550 Blanka z Valois (1316–1348), královna, manželka Karla IV., 302 Blatný Ivan (1919–1990), básník, 41–42, 222, 231, 315 Blatný Lev (1894–1930), prozaik, dramatik, 41–42 Blattný Ctibor (1897–1978), botanik, 555 Blažek Jiří (nar. 1931), dramaturg, scenárista, 541

04.08.15 14:09

582/583

Blok Alexandr Alexandrovič (1880–1921), ruský básník, esejista, 68, 239 Boccaccio Giovanni (1313–1375), italský humanista, básník, novelista, 427 Bočan Hynek (nar. 1938), filmový režisér, 543 Bogatyrev Petr Grigorjevič (1893–1971), ruský bohemista, etnograf, folklorista, 377 Bohdalová Jiřina (nar. 1931), herečka, 296, 299, 386, 543 Bohdanová Blanka (nar. 1930), herečka, 541 Bolek Emil (1897–1961), herec, 15 Böll Heinrich (1917–1985), německý spisovatel, 566, 569 Bondy Karel (1906–1945), právník, protinacistický bojovník, 170 Borovec Zdeněk (1932–2001), hudební textař, 370 Borový František (1874–1936), nakladatel, 103, 347 Borský Jaroslav (nar. 1926), zaměstnanec ministerstva vnitra, dělník, 575 Bořkovec Pavel (1894–1972), hudební skladatel, 535 Boštík Václav (1913–2005), malíř, grafik, ilustrátor, 555 Bouček Antonín (1880–1947), redaktor, novinář, 247 Bouček Bohuslav (1886–1953), profesor farmakologie, 535 Bouda Cyril (1901–1984), malíř, ilustrátor, 556 Brabec Jiří (nar. 1929), literární vědec, historik a kritik, 319, 349, 401, 410, 415, 541, 562, 575 Brabec Josef (?–1940), redaktor, 87 Brabenec Vratislav (nar. 1943), básník, hudebník, 567, 575 Bráfová Libuše (roz. Riegrová; 1860–1930), pracovnice ženského hnutí, redaktorka, 21 Brambora Josef (1904–1980), literární historik, bibliograf, 531 Branald Adolf (1910–2008), prozaik, dramatik, scenárista, nakladatelský redaktor, 537, 540 Branislav František (1900–1968), básník, redaktor, překladatel, 250, 538 Braque Georges (1882–1963), francouzský malíř, sochař a grafik, 312

djs_14.indd 583

Braunerová Zdenka (1858–1934), malířka, grafička, 262 Brejchová Jana (nar. 1940), herečka, 541 Breton André (1896–1966), francouzský surrealistický básník, prozaik, esejista, 324 Brikcius Eugen (nar. 1942), básník, esejista, výtvarník, 575 Brod Jan (1912–1985), lékař, 550 Brod Toman (nar. 1929), historik, 575 Brodský Vlastimil (1920–2002), herec, 541 Broj Richard viz Fragner Richard Brokešová Ervína (1900–1987), houslistka, hudební pedagožka, 531, 535 Brontë(ová) Anne (1820–1849), anglická spisovatelka, 435 Brontë(ová) Emily (1818–1848), anglická spisovatelka, 435 Brontë(ová) Charlotte (1816–1855), anglická spisovatelka, 435 Brousek Antonín (1941–2013), básník, literární kritik, redaktor, 314, 377, 415, 541 Brousek Otakar (1924–2014), herec, recitátor, dabér, 318–319, 403 Brůha Jaroslav (1889–1969), sochař, 556 Brukner Josef (1932–2015), básník, autor knih pro děti, 296, 298 Brunner Vratislav Hugo (1886–1928), malíř, grafik, ilustrátor, 262 Brušák Jiří, 319 Brynych Zbyněk (1927–1995), filmový režisér a scenárista, 541 Březina Aleš (nar. 1948), evangelický kazatel, 575 Březina Otokar (vl. jm. Václav Jebavý; 1868–1929), básník, esejista, 95, 229, 339, 350, 450 Březovský Bohuslav (1912–1976), prozaik, dramatik, 562 Bublíková Věra (1927–2007), herečka, 541 Buck(ová) Pearl S. (1892–1973), americká spisovatelka, 76 Budíková Marie (1904–1984), operní pěvkyně, 528 Budín Stanislav (1903–1979), publicista, redaktor, sociolog, literární historik, 575 Buk František Vratislav (1855–1927), řezbář, 457 Burda Jaroslav, redaktor, 349

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Bureš Jiří, právník, 405–407 Burghauser Jarmil (1921–1997), hudební skladatel, 555 Burian Emil František (1904–1959), režisér, skladatel, básník, prozaik, zakladatel avantgardní divadelní scény D34, 14–15, 380, 536 Buriánek František (1917–1995), literární historik a kritik, 274 Bušek Vratislav (1897–1978), církevní právník, 535 Bušková Venuše, tazatelka, 366 Buzková Marie, ošetřovatelka prasnic, 550 Bydžovský Bohumil (1880–1969), matematik, 535, 550 Byková Alena, novinářka, 195 Carlyle Thomas (1795–1881), skotský spisovatel a historik, 458 Castagnou André (1889–1942), francouzský básník, 86 Cendrars Blaise (1887–1961), francouzský básník, prozaik, 113 Cerman Josef (?–1949), redaktor, 36 Císař Jan (nar. 1932), teatrolog, divadelní ředitel a režisér, 541 Císařovský Josef (nar. 1926), výtvarník, historik umění, estetik, 575 Claudel Paul (1868–1955), francouzský básník, dramatik, esejista, 262 Cocteau Jean (1889–1963), francouzský básník, dramatik, prozaik, filmový režisér, malíř, 54, 56, 182, 184 Coleridge Samuel Taylor (1772–1834), anglický básník, filozof, literární kritik, 428–429 Cornelius Peter von (1783–1867), německý malíř, 517 Cvejn Karel (1911–1986), literární historik, básník, publicista, 138–139, 148, 171, 230 Cvekl Jiří (1919–1995), filozof, pedagog, 550 sv. Cyril (sv. Konstantin; 827–869), byzantský učenec, misionář, 192 Čáda František (1895–1975), právní historik, archivář, 535 Čančík Josef (1890–1971), lékař, profesor hygieny, 528, 531 Čapek Jan Blahoslav (1903–1982), literární historik, kritik, publicista, básník, prozaik, překladatel, 531

djs_14.indd 584

Čapek Josef (1887–1945), malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, prozaik, dramatik, výtvarný kritik, 218–220, 298, 323, 348, 350, 375, 537 Čapek Karel (1890–1938), prozaik, dramatik, překladatel, kritik, publicista, 36, 54, 78, 218–220, 298–299, 332, 335, 347–348, 350, 370, 375, 446, 537 Čarek Jan (1898–1966), básník, esejista, 62, 116 Čáslavská Věra (nar. 1942), gymnastka, 550 Čech Svatopluk (1846–1908), básník, prozaik, 63, 79, 97, 164, 194–195, 226, 278, 400 Čechov Anton Pavlovič (1860–1904), ruský prozaik, dramatik, lékař, 97 Čechrák Zdeněk, dělník, 550 Čejka Karel (nar. 1921), technik, 575 Čelakovský František Ladislav (1799–1852), básník, folklorista, kritik, překladatel, 62, 104–105 Čep Jan (1902–1974), prozaik, překladatel, 359 Černá-Filipová Miroslava (nar. 1943), novinářka, 575 Černík Artuš (1900–1953), redaktor, novinář, filmový publicista, překladatel, básník, 294–296, 304–305, 322 Černík Oldřich (1921–1994), komunistický politik, čs. premiér v letech 1968–1970, 559 Černý Otto (nar. 1949), dělník, 575 Černý Václav (1905–1987), romanista, kritik, 148, 165, 363, 415, 535–537, 543, 555, 568, 575 Černý Václav, tazatel, 370 Červenka Miroslav (1932–2005), literární teoretik, básník, překladatel, 377, 401, 541 Čierny Egon (nar. 1944), koreanista, vydavatel, redaktor, 575 Číla Antonín Mikuláš (1883–1983), generál, ruský legionář, 556 Činčera Radúz (1923–1999), filmový režisér, scenárista, dramaturg, 555 Čivrný Lumír (1915–2001), básník, překladatel, 537, 562 Dalibor z Kozojed (?–1498), šlechtic, 194 Daněk Oldřich (1927–2000), herec, filmový režisér a scenárista, 415, 562

04.08.15 14:09

584/585

Daníček Jiří (nar. 1948), básník, prozaik, dramatik, 575 Dante Alighieri (1265–1321), italský básník, 57, 284, 322, 455 Dašek Václav (1887–1970), profesor statiky a dynamiky, 556 Daubner Juraj (nar. 1944), knihovník, filolog, 575 De Amicis Edmondo (1846–1908), italský spisovatel, novinář, básník, 217 Dejmal Ivan (1946–2008), politik, ekolog, 576 Delacroix Eugène (1798–1863), francouzský malíř, 376 Deml Jakub (1878–1961), básník, prozaik, esejista, překladatel, 405 Denková Pavla, tazatelka, 366 Dérer Ivan (1884–1973), slovenský sociálnědemokratický politik, právník, politický publicista, 358 Deschamps Eustache (asi 1346 – asi 1407), francouzský básník, 86 Dienstbier Jiří (1937–2011), novinář, publicista, politik, 576 Dienstbierová Zuzana (nar. 1947), psycholožka, 576 Dientzenhofer Kilián Ignác (1689–1751), architekt, stavitel, 464 Disman Miloslav (1904–1981), učitel, rozhlasový režisér, prozaik a dramatik pro děti, 197 Diviš Ivan (1924–1999), básník, esejista, redaktor, 419, 421, 555 Dobiáš Václav (1909–1978), hudební skladatel, 536 Dobrovský Luboš (nar. 1932), publicista, literární kritik, překladatel, politik, 576 Dobrovský Petr (nar. 1935), technik, 576 Dolanská Věra, tazatelka, 375 Dolanský Julius (pův. jm. J. Heidenreich; 1903–1975), slavista, literární historik, 528, 531 Doležal Bohumil (nar. 1940), redaktor, literární kritik, politolog, 576 Doležal Jiří (1925–1991), historik, 576 Doležal Miroslav (1919–2009), herec, 543 Domanínská Libuše (nar. 1924), operní pěvkyně, 556 Dominois Fuscien (1888–1938), francouzský profesor češtiny, 332

djs_14.indd 585

Dostal Karel (1884–1966), herec a režisér Národního divadla v Praze, 80, 110, 535 Dostalová Leopolda (1879–1972), herečka Národního divadla v Praze, sestra K. Dostala, 535, 538 Dostojevskij Fjodor Michajlovič (1821–1881), ruský prozaik, publicista, kritik, 346 Doucha František (1810–1884), katolický kněz, bibliograf, kulturní publicista, básník, 428–429 Drahomíra ze Stodor (asi 890 – asi 935), česká kněžna, 60 Drahoňovský Vladimír (1912–1977), malíř, architekt, 543 Drápalová Eva, tazatelka, 365 Drda Adam (nar. 1971), novinář, publicista, 453 Drda Jan (1915–1970), prozaik, publicista, dramatik, 62, 84, 241, 536, 562 Drozda Miroslav (1924–1990), rusista, literární historik, publicista, 541 Dubček Alexander (1921–1992), slovenský politik, v průběhu pražského jara první tajemník ÚV KSČ, 369, 381, 384, 548, 559 Dubská Irena (1924–2010), filozofka, socioložka, publicistka, 576 Dubský Ivan (nar. 1926), filozof, 576 Duhamel Georges (1884–1966), francouzský prozaik, dramatik, básník, esejista, 37–39, 295 Ducháč Miloslav (1924–2008), hudební skladatel a režisér, 543 Duchaň J., tazatel, 376 Dupont Ewald André (1891–1956), německý filmový režisér, 93 Durdík Josef (1837–1902), filozof, estetik, 65–66, 74 Dürer Albrecht (1471–1528), německý malíř, grafik, 261 Durych Jaroslav (1886–1962), prozaik, básník, překladatel, kritik, katolický publicista, 116 Dusík Jan Ladislav (1760–1812), hudební skladatel, 503 Duša Ferdiš (1888–1958), malíř, grafik, ilustrátor Bezručových Slezských písní, 135–137 Dvořák Antonín (1841–1904), hudební skladatel, 504–506, 518

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Dvořák Antonín (1920–1997), divadelní režisér a výtvarník, 134–135 Dvořák Josef (1901–1958), novinář, redaktor, básník, prozaik, editor, 105 Dvořák Karel (1893–1950), sochař, 317, 535 Dvořáková Helena (1895–1970), prozaička, 531 Dyk Viktor (1877–1931), básník, prozaik, dramatik, publicista, politik, 44, 75, 82, 111, 126, 218, 262–263, 278, 404 Dymáček Michael (nar. 1943), matematik, 576 Ečer Bohuslav (1893–1954), generál, profesor mezinárodního trestního práva, publicista, 528, 531 Eeden Frederick van (1860–1932), nizozemský prozaik, básník, dramatik, kritik, 262 Effenberger Vratislav (1923–1986), básník, dramatik, teoretik umění, výtvarný kritik, surrealista, 349, 576 Eiffel Gustave (1832–1923), francouzský inženýr, architekt, 54 Einhorn Erich (1928–2006), fotograf, 464 Einhornová Milada (1925–2007), fotografka, 464 Eisner Pavel (1889–1958), jazykovědec, překladatel, básník, 72, 148, 535, 537 Eisnerová Dagmar (1922–2000), anglistka, 421, 434 Eliot Thomas Stearns (1888–1965), britsko-americký básník, dramatik, esejista, literární kritik, 326 Engels Friedrich (1820–1895), německý politický filozof, 180, 297 Erban Evžen (1912–1994), politik, odborový pracovník, 528, 531 Erben Karel Jaromír (1811–1870), básník, folklorista, historik, jazykovědec, 47–48, 75, 94, 146, 185, 210, 216, 256 Erenburg Ilja Grigorjevič (1891–1967), ruský prozaik, básník, esejista, publicista, kritik, 231–232, 322, 343, 438 Fabianová Vlasta (1912–1991), herečka, 318–319, 321, 541 Falada Václav, novinář, redaktor, 356, 390 Faltus František (1901–1989), profesor pro obor ocelových konstrukcí, 556 Fára Libor (1925–1988), malíř, grafik, scénograf, 555

djs_14.indd 586

Fargue Léon-Paul (1876–1947), francouzský básník, 333 Fárová Anna (1928–2010), historička umění, 576 Ferdinand I. Habsburský (1503–1564), římskoněmecký císař, 191–192 Feuillade Louis (1873–1925), francouzský režisér, 93 Fiala Václav (1896–1963), novinář, prozaik, překladatel, 224 Fiala Zdeněk, technik, 550 Fierlinger Zdeněk (1891–1976), sociálnědemokratický a komunistický politik, diplomat, 164, 180, 281 Fikar Ladislav (1920–1975), básník, divadelní kritik, redaktor, 222, 231, 358, 360, 536–537, 541, 562 Filip Dominik (1879–1946), středoškolský profesor, spisovatel, 532 Filla Emil (1882–1953), malíř, grafik, sochař, výtvarný teoretik a historik, 227, 535 Fischer Ivo (1924–1990), rozhlasový redaktor, básník, dramaturg, textař, publicista, 370, 543 Fischer Josef Ludvík (1894–1973), sociolog, filozof, překladatel, 532 Fischer Otokar (1883–1938), germanista, literární a divadelní historik a kritik, teatrolog, literární teoretik, překladatel, esejista, 323, 425 Fischl Viktor (1912–2006), básník, prozaik, diplomat, 429 Flaišman Jiří (nar. 1975), textolog, literární historik, 296 Fleischmann Ivo (1921–1997), básník, prozaik, překladatel, diplomat, 479 Florian Miroslav (1931–1996), básník, 287, 313–314, 348, 415 Foerster Josef Bohuslav (1859–1951), hudební skladatel, 535 Formandl Jan, tazatel, 372 Fořt Zdeněk (1926–1995), novinář, 576 Foustka Radim Neumann (1907–1960), profesor teorie státu a práva, 528, 532 Fragner Richard (pseud. R. Broj; 1893–1954), spisovatel, 528, 532 France Anatole (vl. jm. François-Anatole Thibault; 1844–1924), francouzský básník, prozaik, kritik, esejista, 262–263

04.08.15 14:09

5 8 6 / 5 87

Franco Francisco (1892–1975), španělský generál a diktátor, 12 Frank Karl Hermann (1898–1946), sudetoněmecký nacistický politik, 511 Franková Hermína (nar. 1928), prozaička, dramatička, 541 Frejka Jiří (1904–1952), režisér Osvobozeného divadla a divadla Dada, od r. 1930 Národního divadla, teatrolog, prozaik, 56 Frič Martin (1902–1968), filmový režisér, 66, 541 Fridrich Karel (1926–1996), ekonom, 576 Fried Jiří (1923–1999), básník, prozaik, scenárista, kritik, 415, 540, 562 Friedl Milan (1931–2009), umělecký recitátor, redaktor, moderátor, 543 Frinta Emanuel (1896–1970), malíř, ilustrátor, 66 Frodl Jiří (1925–1983), novinář, 576 Fromek Jan (1901–1966), nakladatel (Odeon), 347 Frýd Norbert (1913–1976), spisovatel, 540, 562 Frynta Emanuel (1923–1975), básník, překladatel, 231 Fučík Bedřich (1900–1984), literární kritik, nakladatelský ředitel (Melantrich), editor, 359, 406 Fučík Jaromír (1899–1989), překladatel, publicista, 309 Fučík Julius (1903–1943), komunistický politik, redaktor, literární a divadelní kritik, 176, 323, 326 Fügner Jindřich (1822–1865), spoluzakladatel Sokola, 556 Fuks Ladislav (1923–1994), spisovatel, 540 Gaja Vojtěch (1912–1992), básník, prozaik, překladatel, 360 Gellner František (1881–1914), básník, prozaik, publicista, 247, 441 Genelli Bonaventura (1798–1868), německý malíř, grafik, 517 Gide André (1869–1951), francouzský prozaik, dramatik, esejista, 77 Glázrová Marie (1911–2000), herečka, 543, 556 Gočár Josef (1880–1945), architekt, 151 Goebbels Joseph (1897–1945), německý nacistický politik, 488, 490

djs_14.indd 587

Goethe Johann Wolfgang von (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik, kritik, 293, 368 Gogh Vincent van (1853–1890), holandský malíř, 267, 500 Gogol Nikolaj Vasiljevič (1809–1852), ruský prozaik, dramatik, 430 Goldberger Kurt (1919–2004), filmový režisér, 555 Goldstücker Eduard (1913–2000), literární historik a kritik, germanista, 358, 363, 401, 407, 415, 540, 562 Goll Jaroslav (1846–1929), historik, překladatel, 217 Gollová Nataša (vl. jm. N. Hodáčová; 1912–1988), filmová herečka, 555 Gorkij Maxim (1868–1936), ruský prozaik, dramatik, kritik, publicista, 244 Görlich Ladislav (1892–1967), lékař, publicista, 528, 532 Gott Karel (nar. 1939), zpěvák, 555 Gottwald Klement (1896–1953), komunistický politik, v l. 1948–1953 čs. prezident, 326 Götz František (1894–1974), divadelní a literární kritik, dramatik, prozaik, dramaturg, šéf činohry Národního divadla v Praze, 41, 345 Gregor Martin (vl. jm. M. Guttmann; 1906–1982), slovenský herec, režisér, 541 Grmela Jan (1895–1957), prozaik, dramatik, překladatel, 521, 523 Grňa Josef (1897–1967), právník, politik, 528, 532 Grögerová Bohumila (1921–2014), básnířka, překladatelka, publicistka, 342 Grossman Jan (1925–1993), redaktor, dramaturg, režisér, literární kritik, esejista, 415, 562 Gruša Jiří (1938–2011), redaktor, básník, prozaik, dramatik, překladatel, 616 Hába Alois (1893–1973), hudební skladatel a vědec, 555 Hácha Emil (1872–1945), právník, státník, prezident Protektorátu Čechy a Morava, 487–488, 493, 508–509, 617 Hájek Igor (1931–1995), literární publicista, překladatel, 541 Hájek Jiří (1913–1993), právník, politik, diplomat, během pražského jara

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

ministr zahraničních věcí ČSSR, později mluvčí Charty 77, 528, 532, 575 Hájek Miloš (nar. 1921), historik, 541, 576 Haken Eduard (1910–1996), operní pěvec, 543, 555–556 Halas František (1880–1960), dělník, prozaik, otec básníka F. Halase, 296 Halas František (1901–1949), básník, esejista, překladatel, 13–14, 33, 41, 45, 50, 62, 197, 212, 250, 295–297, 305, 315, 322, 326, 331–332, 337–338, 353, 368, 375, 421, 424, 432, 536 Hálek Vítězslav (1835–1874), básník, prozaik, dramatik, literární a divadelní kritik, novinář, 63–66, 73–76, 79, 81, 83, 104, 106, 214, 312 Haller Miroslav (1901–1968), básník, prozaik, překladatel, 528, 532 Hampl František (1901–1977), básník, prozaik (mj. autor knihy Dobrodružství Jaroslava Seiferta), redaktor, 139, 528, 532 Hamšík Dušan (1930–1985), novinář, scenárista, 541 Hanák Jiří (nar. 1938), novinář, redaktor, editor, překladatel, 576 Hanel Olaf (nar. 1943), malíř, sochař, výtvarný pedagog a teoretik, 576 Hanuš Jan (1915–2004), hudební skladatel, 555 Hanuš Milan, dělník, 550 Hanzelka Jiří (1920–2003), cestovatel, 415, 550, 556, 576 Hanzlík Josef (1938–2012), básník, autor děl pro děti, 314, 348 Hartlová Dagmar (nar. 1951), překladatelka, 479 Hašek Jaroslav (1883–1923), prozaik, novinář, publicista, 385, 388 Havel Rudolf (1911–1993), literární historik, bibliograf, textolog, překladatel, 437, 618 Havel Václav (1936–2011), spisovatel, dramatik, publicista, čs. a český prezident, 358, 540, 562, 568, 575–576 Havlíček Josef (1899–1961), architekt, malíř, 332 Havlíček Borovský Karel (1821–1856), básník, novinář, prozaik, politik, 17, 79, 88, 90, 371, 474

djs_14.indd 588

Havlíčková Julie (roz. Sýkorová; 1826–1855), manželka K. Havlíčka Borovského, 88, 90 Havránek Bohuslav (1893–1978), lingvista, slavista, 349 Havránek Miroslav, přednosta ministerstva školství, 528, 532 Havránková Sylvie (1904–?), herečka, 15 Heidenreich Julius viz Dolanský Julius Heine Heinrich (1797–1856), německý prozaik, básník, esejista, 293–294 Hejda Zbyněk (1930–2013), básník, překladatel, 576 Hejdánek Ladislav (nar. 1927), filozof, 576 Helceletová Helena (?–1967), překladatelka, 377 Helge Ladislav (nar. 1927), filmový režisér, 541 Hercik Jaroslav, přednosta zemského výzkumného ústavu, 529, 532 Herder Johann Gottfried von (1744–1803), německý filozof, 293 Herites František (1851–1929), prozaik, fejetonista, 76 Hermach Jiří (1912–2011), filozof, 576 Herrmann Ignát (1854–1935), prozaik, publicista, divadelní kritik, 33, 176 Heřman Zdeněk (1934–1996), redaktor, literární kritik, 429 Heydrich Reinhard (1904–1942), německý nacistický politik, říšský protektor v Čechách a na Moravě, 150, 486, 616–617 Heyduk Josef (pseud. Karel Jangl; 1904–1994), prozaik, překladatel, dramatik, 309, 314 Hilar Karel Hugo (vl. jm. K. H. Bakule; 1885–1935), režisér, dramatik, básník, kritik, překladatel, publicista, 263, 513–514 Hilbert Jaroslav (1871–1936), dramatik, prozaik, divadelní kritik, publicista, 419 Hilbert Kamil (1869–1933), architekt, 191 Hilčr Jindřich (1921–2003), básník, autor děl pro děti, 341, 376, 440 Hilčrová Alena, tazatelka, 367 Hilčrová Jindra, tazatelka, 375 Himmler Heinrich (1900–1945), německý nacistický politik, 150 Hiršal Josef (1920–2003), básník, prozaik, překladatel, 342, 360, 555, 576

04.08.15 14:09

588/589

Hitler Adolf (1889–1945), německý nacistický politik, v l. 1933–1945 německý kancléř, 150, 344, 501 Hladký Jaroslav (1893–1981), učitel, sociálnědemokratický politik, 529, 532 Hlaváček Karel (1874–1898), básník, výtvarník, výtvarný kritik, 338 Hlaváčová Jana (nar. 1938), herečka, 541 Hlavatý Václav (1894–1969), profesor matematiky, národněsocialistický politik, 535 Hlávka Miloš (1907–1945), básník, dramatik, překladatel, libretista, 56 Hlavsa Oldřich (1909–1995), knižní grafik, 446 Hliněnský František (1904–1975), novinář, redaktor, 529, 532 Hodačová Helena (1916–1998), novinářka, prozaička, 467–468 Hodic Josef (nar. 1924), historik, 576 Hoffmeister Adolf (1902–1973), malíř, karikaturista, prozaik, básník, dramatik, 448, 540 Hofman Eduard (1914–1987), filmový a televizní režisér, scenárista, knižní grafik a ilustrátor, 541 Hofman Vlastislav (1884–1964), malíř, architekt, scénograf, teoretik architektury, 532 Höger Karel (1909–1977), herec, 543, 555 Hochmann Josef (1913–1999), knižní grafik a ilustrátor, 621 Holan Karel (1893–1953), malíř, grafik, ilustrátor, 141 Holan Vladimír (1905–1980), básník, překladatel, 13–14, 165, 197, 200–201, 315, 318–319, 322, 333, 337–339, 355, 358, 618 Holec Zdeněk, dělník, 550 Holišová Blažena (1930–2011), herečka, 541 Holub Emil (1847–1902), lékař, cestovatel, 427 Holub Miroslav (1923–1998), básník, prozaik, esejista, 401, 540, 543, 550, 562 Holubová Miloslava (1913–2001), historička umění, 576 Holý Miloslav (1897–1974), malíř, grafik, 155–157 Holý Václav (1900–1941), právník, sociálnědemokratický politik, 170

djs_14.indd 589

Homér (žil asi v 8. stol. př. n. l.), starořecký básník, autor eposů Ilias a Odyssea, 81, 90, 92, 167–168 Honcová Niké V., tanečnice, 532 Honegger Arthur (1892–1955), švýcarský hudební skladatel, 347 Honzík Karel (1900–1966), architekt, 332 Hora Jiří, bratr básníka J. Hory, 474 Hora Josef (1891–1945), básník, prozaik, literární kritik, překladatel, publicista, 36, 61–62, 112, 116, 144, 146, 178–179, 201, 218, 220, 230, 232, 238–239, 249–250, 274, 279, 297, 311, 315–316, 323, 326, 331, 333, 335–338, 341–342, 368, 372, 425, 430, 432, 442, 473 Horák Antonín, dělník, 252 Horák Robert (1921–2006), pracovník aparátu KSČ, technik, 576 Horejc Jaroslav (1886–1983), sochař, medailér, rytec skla, 556 Horký Karel (1879–1965), novinář, redaktor, prozaik, básník, 172, 174, 360, 538 Horníček Miroslav (1918–2003), herec, konferenciér, beletrista, 543 Horová Libuše, manželka básníka J. Hory, 430 Hořejší Jindřich (1886–1941), básník, překladatel, dramatik, 107–108, 111–112, 207, 250, 370 Hostáň Jan (1898–1982), pedagog, básník, prozaik, dramatik, 197 Hostovský Egon (1908–1973), prozaik, 148 Hošek Milan (nar. 1924), zaměstnanec ministerstva vnitra, 576 Hrabal Bohumil (1914–1997), spisovatel, 363, 562 Hrábková Jiřina viz Rumlová Jiřina Hradský Ladislav (1911–1987), překladatel, 415 Hromádko Oldřich (1923–1996), zaměstnanec ministerstva vnitra, 576 Hromádková Marie (nar. 1930), pracovnice aparátu KSČ, dělnice, 576 Hron Petr (nar. 1949), fotograf, 460 Hrubín František (1910–1971), básník, dramatik, prozaik, 148, 165, 235, 299, 314, 330, 336, 341–342, 440–443, 472, 538, 562 Hrušínský Rudolf (1920–1994), herec, režisér, 541, 543, 550, 555

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Hrůza Dušan, dělník, 550 Hübl Milan (1927–1989), historik, 576 Hugo Victor (1802–1885), francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista, politik, 125 Huidobro Vicente (1893–1948), chilský básník, 113 Hurník Ilja (1922–2013), hudební skladatel, beletrista, 555 Husa Václav (1906–1965), historik, 36 Husák Gustáv (1913–1991), právník, komunistický politik, v l. 1975–1989 čs. prezident, 358 Hybeš Josef (1850–1921), sociálnědemokratický politik a novinář, zakladatel brněnského deníku Rovnost, 295, 304 Hyndrák Václav (nar. 1922), historik, 576 Hýsek Miloslav (1885–1957), literární historik a kritik, 62, 488 Chaloupecký Václav (1882–1951), historik, 535 Chaloupek Jan, tazatel, 372 Chaloupka Josef (1898–1930), básník, dramatik, 41 Chaloupková Marie, tazatelka, 374 Chalupecký Jindřich (1910–1990), literární a výtvarný kritik, 474–475 Chaplin Charlie (1889–1977), britský herec, režisér, 93 Charles d’Orléans (Karel Orleánský; 1394–1465), francouzský básník, 442–443 Charvát Jaroslav (1904–1988), historik, archivář, 36 Charvát Vincenc (1889–1947), sociálnědemokratický politik, novinář, 204–205 Chénier André (1762–1794), francouzský básník, novinář, 199–200 Chlebnikov Velemir (vl. jm. Viktor Vladimirovič Ch.; 1885–1922), ruský básník, 322, 345 Chleborád František Ladislav (1839–1911), národohospodář, průkopník družstevnictví, 506 Chocena Jan, rolník, 550 Chramostová Vlasta (nar. 1926), herečka, 541, 576 Chudík Ladislav (1924–2015), slovenský herec, 541

djs_14.indd 590

Chvatík Květoslav (1930–2012), estetik, literární teoretik, 541 Chyský Jaroslav (1926–2002), technik, docent ČVUT, 555 Chytilová Věra (1929–2014), filmová režisérka a scenáristka, 541 Iłłakowiczówna Kazimiera (1892–1983), polská básnířka, spisovatelka, překladatelka, 86 Ivanov Vsevolod Vjačeslavovič (1895–1963), ruský prozaik, dramatik, 204 Jagasich Paul Anthony (nar. 1934), překladatel, 481 Jakobson Roman Osipovič (1896–1982), ruský lingvista, literární teoretik, 322, 343–344, 349, 372, 377, 476 Jakoubek Jaroslav (1927–1993), klavírista, textař, hudební skladatel, 340 Jan Lucemburský (1296–1346), český král, 190 Janáček František (1930–1995), historik, 541 Janáček Leoš (1854–1928), hudební skladatel, 48, 125, 354, 460, 506, 518 Janeček František (1878–1941), inženýr, ředitel strojírenských továren, 265 Jangl Karel (pseud.) viz Heyduk Josef Jankovec Wolfgang (též Volfgang J.; 1896–1944), básník, publicista, redaktor, národohospodář, účastník protinacistického odboje, 170 Janouch František (nar. 1931), jaderný fyzik, zakladatel Nadace Charty 77, 479, 618 Janoušek Pavel (nar. 1956), literární vědec a kritik, 275, 281, 479 Janoušek Vladimír (1922–1986), sochař, malíř, 555 Janoušková Věra (1922–2010), malířka, sochařka, grafička, 555 Janská Erna (1899–1953), redaktorka, vydavatelka, 532 Janský Karel (1890–1959), máchovský badatel, bibliofil, překladatel, 532 Janžurová Iva (nar. 1941), herečka, 541 Jareš Jaroslav (1886–1967), malíř, ilustrátor, scénograf, publicista, 532 Jariš Milan (vl. jm. M. Ležák; 1913–1986), prozaik, dramatik, novinář, redaktor, 281, 538, 562

04.08.15 14:09

59 0 / 591

Jaroš Karel (nar. 1927), pracovník aparátu KSČ, technik, 576 Jaroš Miroslav (1897–1970), profesor ortopedie a dětské chirurgie, 556 Jaroš Oldřich (1930–1994), historik, 576 Jaroš Václav (1898–1970), učitel, kulturní pracovník, 226, 473 Jarošová Věra (1930–1993), historička, 576 Jasiczek Henryk (1919–1976), básník, publicista, redaktor, překladatel, 415, 540, 562 Jedenáctík Vladimír (1905–1980), operní pěvec, 543 Jedlička Benjamin (1897–1967), prozaik, literární historik a kritik, překladatel, redaktor, 88 Jedlička Josef (1927–1990), prozaik, publicista, dramatik, literární vědec, historik, filozof, etnograf, 555 Jedlička Rudolf (1869–1926), chirurg, zakladatel Jedličkova ústavu, 47 Jelínek Antonín (1930–2008), literární historik a kritik, publicista, 326 Jelínek Hanuš (1878–1944), básník, překladatel, literární a divadelní kritik, literární historik, 71–72, 127–128, 438 Jelínek Ivan (1909–2002), básník, novinář, překladatel, 76, 429 Jelínek Jiří (1922–1984), hudebník, malíř, 543 Jeníček Jiří (1895–1963), filmový teoretik a režisér, fotograf, 237, 316 Jeník z Bratřic Jan (1756–1845), sběratel lidových písní, 568 Jeremiáš Otakar (1892–1962), hudební skladatel a teoretik, 529, 532, 535 Jeřábek Richard, tazatel, 375 Jesenin Sergej Alexandrovič (1895–1925), ruský básník, 66, 68–69, 239, 322 Ježek Jaroslav (1906–1942), skladatel, dirigent orchestru Osvobozeného divadla, klavírista, 56 Jílek Otakar (1930–2002), ekonom, 576 Jilemnický Peter (1901–1949), slovenský spisovatel, novinář, učitel, 439 Jíra Jaroslav (nar. 1944), technik, 576 Jiráček Karel (nar. 1915), zaměstnanec ministerstva vnitra, 576 Jiránek František (1914–1977), psycholog, 576

djs_14.indd 591

Jirásek Alois (1851–1930), prozaik, dramatik, 43, 79, 102, 106, 189, 195, 226, 346 Jirásková Jiřina (1931–2013), herečka, 541 Jirásková Marie (nar. 1938), literární historička, editorka, bibliografka, 84, 268, 277, 410, 417, 434, 443, 481, 618 Jirásková Marta (1898–1981), sochařka, 555 Jirát Vojtěch (1902–1945), literární historik a kritik, germanista, překladatel, 66 Jireš Jaromil (1935–2001), filmový režisér, 541, 550 Jirotka Zdeněk (1911–2003), prozaik, publicista, redaktor, 415 Jirous Ivan Martin (1944–2011), básník, publicista, historik umění, výtvarný teoretik a kritik, 567 Jirousová Věra (1944–2011), básnířka, prozaička, historička umění, 576 Jirout Alois (1899–1969), knižní výtvarník, 309, 415, 444–446 Jirout Vladimír, syn A. a L. Jiroutových, 445 Jiroutová Ludmila (1901–1972), knižní výtvarnice, 309, 443–445 Jírovec Otto (1907–1972), parazitolog, 555 Jírů Jaroslav (1935–2013), novinář, publicista, 576 Jiří z Poděbrad (1420–1471), český král, 151, 193 Jiřičková Jana, tazatelka, 365 Jiříkovský Josef (1892–1950), sochař, medailér, 473 Jodl Miroslav (1924–2007), sociolog, politolog, 363, 576 John Jaromír (vl. jm. Bohumil Markalous; 1882–1952), prozaik, estetik, výtvarný kritik, publicista, 148, 227, 235, 529, 532, 535 John Josef (1909–1989), právník, 576 John Oldřich (1907–1961), sociálnědemokratický a komunistický politik, 529, 532 Johnová Jarmila (nar. 1949), ekonomka, 576 Josef II. (1741–1790), český král, římskoněmecký císař, 129 Judl Jiří (1923–1981), technik, 576 Jungmann Milan (1922–2012), literární kritik, redaktor, překladatel, 415, 540, 562

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Jungwirthová Anna (1901–1954), autorka publikací o ženském hnutí, politička, poslankyně, středoškolská pedagožka, 529, 532 Juráček Pavel (1935–1989), filmový režisér, scenárista a dramaturg, 541, 576 Jurkovič Vilo (1915–1998), lékař, 550 Justl Vladimír (1928–2010), literární a divadelní historik a kritik, umělecký vedoucí poetické kavárny Viola, nakladatelský redaktor (Odeon), editor, 319, 321 Jůza Jan (1905–1991), technik, 556 Kabeš Petr (1941–2005), redaktor, básník, 576 Kačírková Irena (1925–1985), herečka, 543 Kadár Ján (1918–1979), filmový režisér a scenárista, 541 Kaderka Oldřich (nar. 1924), právník, pracovník aparátu KSČ, 576 Kadlec Miroslav (nar. 1920), ekonom, 576 Kadlec Svatopluk (1898–1971), básník, překladatel, dramatik, člen Literární skupiny, 217, 250 Kadlec Vladimír (1912–1998), ekonom, 576 Kadlecová Erika (nar. 1924), socioložka, 576 Kadlecová Věra (1913–2002), oftalmoložka, 550 Kácha Michael (1874–1940), dělnický novinář, redaktor, vydavatel, 50 Kainar Josef (1917–1971), básník, dramatik, překladatel, 339, 401 Kalandra Záviš (1902–1950), novinář, historik, estetik, divadelní a filmový kritik, 360, 407 Kalašová Klementina (1850–1889), operní pěvkyně, 270 Kalčík Rudolf (1923–1980), básník, prozaik, redaktor, překladatel, 415 Kalista Zdeněk (1900–1982), historik, básník, prozaik a esejista, literární kritik, překladatel, 61–62, 197, 359–360, 406 Kalivoda Robert, sociálnědemokratický publicista, 529, 532 Kalivoda Robert (1923–1989), filozof, historik, pedagog, 358, 540 Káňa Vašek (vl. jm. Stanislav Řáda; 1905–1985), novinář, prozaik, dramatik, 538

djs_14.indd 592

Kapek Antonín (1922–1990), komunistický politik, 559 Kapras Jan (1880–1947), historik, právník, politik, v l. 1939–1942 ministr školství a národní osvěty, 61 Karafiát Jan (1849–1929), evangelický kněz, autor Broučků, 216–217, 427 Karásek Svatopluk (nar. 1942), písničkář, básník, evangelický farář, poslanec, 567–568 Karásek ze Lvovic Jiří (vl. jm. Josef Karásek; 1871–1951), básník, prozaik, dramatik, kritik, 262–263 Karel IV. (1316–1378), český a německý král, římský císař, 36, 151, 190, 193, 286, 387, 399, 463–464, 487 Karel Václav (1902–1969), malíř, ilustrátor, 105, 107, 138 Karel Orleánský viz Charles d’Orléans Karen Bedřich (1887–1964), herec, 535 Karfík Vladimír (nar. 1931), literární kritik a historik, redaktor, 401, 541 Káš Josef (1897–1960), prozaik, textař, libretista, zpěvák, lékař, 529, 532 Kašpar Adolf (1877–1934), malíř, grafik, ilustrátor, 39 Kautman František (nar. 1927), básník, prozaik, publicista, literární vědec, historik a kritik, editor, 479 Kaván L., přednosta ministerstva školství a osvěty, 529, 532 Kaverin Veniamin Alexandrovič (vl. jm. Viktor K.; 1902–1989), ruský spisovatel, 231–232 Kazda Jaromír (1894–1973), stavitel, 556 Kellner Vilém (nar. 1915), architekt, 532 Kemr Josef (1922–1995), herec, 541 Keprta Josef, pedagog, 529, 532 Kettner Radim (1891–1967), geolog, 535 Khás Ladislav (1905–1976), novinář, redaktor, 277, 529, 532 Kittel Rudolf (1853–1929), německý evangelický teolog, 294 Klapálek Karel (1893–1984), armádní generál, 556 Klemsa Vilém, tazatel, 372 Klicman Miloš František (1890–1957), knižní grafik a ilustrátor, 262 Klička Benjamin (vl. jm. B. Fragner; 1897–1943), prozaik, básník, překladatel, 123

04.08.15 14:09

59 2 / 59 3

Klika Břetislav Maria (1884–1958), nakladatel, pracovník Památníku národního písemnictví, 438 Klíma Ivan (nar. 1931), prozaik, publicista, 415, 541, 562, 568 Kliment Alexandr (pův. jm. A. Klimentiev; nar. 1929), básník, prozaik, publicista, dramatik, 363, 415, 541, 555, 562 Klínková Hana (nar. 1963), archivářka, 410, 443 Klos Elmar (1910–1993), filmový režisér, 541 Knap Josef (1900–1973), prozaik, literární kritik, divadelní historik, 84, 123, 360, 406, 415 Knop Alois (1917–2001), jazykovědec, 550 Kobliha František (1877–1962), malíř, grafik, výtvarný teoretik, 532 Kocourek Vítězslav (1920–1995), prozaik, literární kritik, novinář, redaktor, 541 Kodíček Josef (1892–1954), básník, dramatik, divadelní, literární a výtvarný kritik, publicista, 335, 342 Kohout Eduard (1889–1976), divadelní herec, 321, 535, 543, 555 Kohout Pavel (nar. 1928), básník, prozaik, publicista, dramatik, scenárista, redaktor, překladatel, 540, 562, 568 Kojecký Zdeněk, publicista, sociálnědemokratický politik, 529, 532 Kolář Jiří (1914–2002), básník, prozaik, výtvarník, 231, 325–326, 338–339, 348, 360, 407, 415 Kolder Drahomír (1925–1972), slovenský komunistický politik, 559 Kollár Ján (1793–1852), evangelický kněz, básník, lingvista, historik, 230, 559 Kolman Cassius Jaroslav (vl. jm. J. Kolman; 1883–1951), básník, prozaik, dramatik, novinář, 127, 227 Komeda Václav Vendelín (1945–1995), historik, 568 Komenda-Soentgerath (Komendová-Soentgerathová) Olly (1923–2003), německá spisovatelka, 481–482 Komenský Jan Amos (1592–1670), pedagog, náboženský myslitel, biskup jednoty bratrské, 34, 279 Konečný Robert (1906–1981), filozof, psycholog, básník, prozaik, 529, 532 Koníček Štěpán (1928–2006), dirigent, skladatel, autor filmové hudby, 541

djs_14.indd 593

Konrád Edmond (1889–1957), dramatik, prozaik, divadelní kritik, 537 sv. Konstantin viz sv. Cyril Kopecký Jan (1919–1992), prozaik, publicista, dramatik, teatrolog, literární a divadelní kritik, 536, 541 Kopecký Václav (1897–1961), komunistický novinář a politik, 617–618 Kopta Josef (1894–1962), prozaik, básník, dramatik, publicista, 62, 438, 535–536, 538 Kopta Pavel (1930–1988), dramatik, textař, scenárista, 340 Kopta Petr (1927–1983), prozaik, překladatel, básník, dramatik, 407 Koptová Jiřina, manželka J. Kopty, 438 Kořán Jaroslav (nar. 1940), fotograf, filmový scenárista a dramaturg, dramatik, překladatel, 568 Kos Jan, regionální kulturní organizátor, 451 Kosák Michal (nar. 1977), redaktor, editor, literární historik a textolog, 296 Kosík Karel (1926–2003), filozof, publicista, politolog, 540, 550, 562, 568 Kosová Eva (nar. 1943), knihkupkyně, knihovnice, regionální kulturní organizátorka, 450–451 Kosterka Hugo (1867–1956), redaktor, vydavatel, překladatel, 262–263 Koubíček J., přednosta ministerstva školství a osvěty, 529, 532 Koudelka Jaroslav (1891–1967), novinář, redaktor, 532 Koutek Jaromír (1902–1983), geolog, 550 Kovárna František (1905–1952), básník, prozaik, publicista, výtvarný kritik, historik umění, 535–536 Kovařík Jan, tazatel, 374 Kovářík Vladimír (1913–1982), literární historik, 376 Kozák Jan Blahoslav (1888–1974), filozof, náboženský myslitel, publicista, 535–536 Kožík František (1909–1997), prozaik, dramatik, básník, 415, 538, 543, 556 Kráľ Fraňo (1903–1955), slovenský básník, prozaik, 439 Král Jiří (1899–1995), profesor vnitřního lékařství, 550, 557

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Král Josef (1882–1978), filozof, sociolog, 535, 543 Král Miroslav (nar. 1930), ergonom, kybernetik, 550, 576 Králík Oldřich (1907–1975), literární historik, kritik, editor, 76 Krásnohorská Eliška (vl. jm. Alžběta Pechová; 1847–1926), básnířka, libretistka, prozaička, překladatelka, publicistka, organizátorka ženského hnutí, 108, 112, 217, 370, 464 Kratochvíl Bohuslav (1901–1972), pedagog, politik, poslanec, diplomat, 527, 529, 532, 536–537 Kratochvíl Miloš Václav (1904–1988), prozaik, dramatik, filmový scenárista a dramaturg, historik, archivář, 538 Kraus František (1904–1949), právník, úředník, 532 Krautgartner Karel (1922–1982), hudební skladatel, dirigent, 543, 550 Krecar Jarmil (vl. jm. Jaromír K.; 1884–1959), básník, prozaik, dramatik, výtvarný, divadelní a literární kritik, překladatel, redaktor, editor, knihovník, 321 Krečmar Eduard (nar. 1942), textař písní, 370 Krejča Otomar (1921–2009), divadelní režisér, 550 Krejčí Jiří (1899–1977), malíř, ilustrátor, výtvarný kritik, 529, 532, 621 Krejčí Karel (1904–1979), literární historik, slavista, 415, 458, 529, 532, 535, 538, 541, 557 Krejčík Jiří (1918–2013), filmový režisér, scenárista, 541, 555 Kriebel Zdeněk (1911–1989), básník, prozaik, autor knih pro děti, 415, 538 Kriegel František (1908–1979), lékař, politik, člen ÚV KSČ, jediný člen čs. delegace, který odmítl podepsat tzv.

Moskevský protokol po okupaci ČSSR v srpnu 1968, 559, 576 Krob Andrej (nar. 1938), divadelní scenárista a režisér, 576 Krofta Václav Karel (1896–1974), prozaik, fejetonista, básník, 532 Kroupa Adolf (1910–1981), básník, překladatel, publicista, 415, 541

djs_14.indd 594

Krumbachová Ester (1923–1996), filmová režisérka a scenáristka, 541 Kruta Vladislav (1908–1979), profesor fyziologie, 550 Křelina František (1903–1976), básník, prozaik, dramatik, 360, 406 Křen Jan (nar. 1930), historik, 540, 576 Křepelka Jindřich (1890–1964), profesor anorganické chemie, 535 Křesťan Jiří (nar. 1957), historik, archivář, 304 Křička Petr (1884–1949), básník, překladatel, prozaik, 183, 535 Kříž Ivan (nar. 1922), prozaik, novinář, dramatik, 405, 415, 541, 562 Křížek Karel (1884–?), regionální kulturní organizátor, 302 Křovák Miroslav Igor (1923–1992), dramaturg, novinář, divadelní kritik, 543 Kuba Ludvík (1863–1956), malíř, hudebník, folklorista, 156, 538 Kubáček Rudolf, divadelní ředitel, 541 Kubásková Ilona (vl. jm. Marie K.; 1905–1972), herečka, 15 Kubelík Rafael (1914–1996), dirigent, hudební skladatel, 164 Kubíček Ivan (1933–2003), redaktor, prozaik, 415, 541 Kubíčková Věra (1918–2009), literární vědkyně, historička umění, překladatelka, íránistka, islamistka, 294 Kubín Josef Štefan (1864–1965), prozaik, pohádkář, folklorista, 183 Kubišová Marta (nar. 1942), zpěvačka, 576 Kuděj Zdeněk Matěj (1881–1955), novinář, prozaik, překladatel, 532 Kuchařová Jana, tazatelka, 375 Kuncíř Ladislav (1890–1974), nakladatel, redaktor, editor, 406 Kundera Ludvík (1920–2010), básník, prozaik, dramatik, publicista, redaktor, literární kritik, 415, 474, 541 Kundera Milan (nar. 1929), prozaik, básník, esejista, 358, 415, 540, 562 Kunze Reiner (nar. 1933), německý překladatel, básník, prozaik, scenárista, 569 Kupka František (1871–1957), malíř, grafik, ilustrátor, 416

04.08.15 14:09

59 4 / 595

Kupka Jiří Svetozar (nar. 1921), prozaik, dramaturg, scenárista, 541 Kural Václav (1928–2011), historik, 541 Kutálek Jan (1917–1987), výtvarník, keramik, 543 Kutný Pavel (1900–1980), prozaik, dramatik, novinář, redaktor, překladatel, 116 Kvapil Jaroslav (1868–1950), básník, dramatik, režisér, autor operních libret, překladatel, 115, 164, 535 Květ Jindřich (1890–1948), hudební publicista, redaktor a historik, 529, 532 Kvíz Rudolf (nar. 1939), novinář, 404 Kyncl Karel (1927–1997), publicista, spisovatel, rozhlasový redaktor, 576 Kypr Pavel (1909–1976), básník, prozaik, dramatik, 474 Kyselka, cukrář, 214 Lada Josef (1887–1957), malíř, ilustrátor, spisovatel, 96–97, 102, 107, 276–277, 374, 535 Lakatoš Michal (nar. 1925), právník, sociolog, 576 Lammer Vladimír (nar. 1930), fotograf, 376 Landovský Pavel (1936–2014), herec, 576 Langer František (1888–1965), dramatik, prozaik, básník, publicista, povoláním vojenský lékař (generál), 323, 326, 538 Langrand(ová) Andrée (1881–?), ředitelka pařížské umělecké školy, 444 Lauda Jan (1898–1959), sochař, 535 Lauermann Leo (též Lev L.; 1891–1977), architekt, překladatel, 464 Laufberger Vilém (1890–1986), profesor lékařské fyziologie, 550 Laurin Arne (vl. jm. Arnošt Lustig; 1889–1945), novinář, publicista, 207 Laušman Bohumil (1903–1963), sociálnědemokratický politik, 180 Lazecký František (1905–1984), básník, esejista, prozaik, překladatel, 62 Le Corbusier (vl. jm. Charles Édouard Jeanneret; 1887–1965), francouzský architekt, 343, 349 Lébl Vladimír (1928–1987), hudební vědec, 555 Lederer Jiří (1922–1983), rozhlasový a televizní kritik, novinář a publicista, esejista, 290, 541, 576

djs_14.indd 595

Lenárt Jozef (1923–2004), slovenský komunistický politik, 559 Lenin Vladimir Iljič (1870–1924), ruský politik, vůdce bolševiků, 185, 244 Leppin Paul (1878–1945), pražský německý básník, novelista, dramatik, 86 Lermontov Michail Jurjevič (1814–1841), ruský básník, dramatik, prozaik, 221, 319 Leštínský Jan (nar. 1928), voják, technik, 576 Lev Vojtěch (1882–1974), dělnický novinář a redaktor, beletrista, 533 Levetzow Ulrike von (1804–1899), přítelkyně J. W. Goetha, 368 Lexa František (1876–1960), egyptolog, 272 Liďák Miroslav (1934–1983), karikaturista, ilustrátor, 541 Liehm Antonín Jaroslav (nar. 1924), novinář, redaktor, publicista, překladatel, 541 Liesler Josef (1912–2005), malíř, grafik, ilustrátor, 201 Linhart Jan F. (1914–1970), básník, herec, režisér, 532 Lipský Lubomír (nar. 1923), herec, 543 Lis Ladislav (1926–2000), politik, 576 Liszt Ferenc (1811–1886), maďarský klavírista, hudební skladatel, 517 Liška Oldřich (nar. 1920), zaměstnanec ministerstva vnitra, strážný, 576 Liška Zdeněk (1922–1983), hudební skladatel, 555 Lišková Věra (1910–1944), literární historička, editorka, 76 Litera Jaromír (1923–1999), politik, dělník, 576 Lohniský Václav (1920–1980), herec, filmový a divadelní režisér, 541 Lom Stanislav (vl. jm. S. Mojžíš; 1883–1967), dramatik a divadelní kritik, ředitel Národního divadla v Praze, 535 London Jack (1876–1916), americký spisovatel, 262 Longo Luigi (1900–1980), italský komunistický politik, 378 Lopatka Jan (1940–1993), literární kritik, redaktor, 576

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Lorenc Zdeněk (1919–1999), básník, prozaik, publicista, výtvarný kritik, překladatel, 407 Losová Františka, kralupská dívka ze Seifertova mládí, 214 sv. Ludmila (též Lidmila; asi 860–921), česká kněžna, 60, 194 Ludvík, lyžařský instruktor, 315 Ludvík Emil (1917–2007), hudební skladatel, 555, 576 Lukáč Emil Boleslav (1900–1979), slovenský básník, překladatel, redaktor, 439 Lukeš Klement (1926–2000), komentátor, rozhlasový fejetonista, 576 Lukeš Milan (1933–2007), teatrolog, literární historik, politik, 541 Lukl Pavel (1905–1995), kardiolog, 550 Lurago Carlo (1615–1684), italský architekt, stavitel, 464 Lustig Arnošt (1926–2011), spisovatel, publicista, redaktor, 562 Lužická Věnceslava (vl. jm. Anna Srbová; 1832–1920), prozaička, publicistka, 81 Lysenko Trofim Denisovič (1898–1976), sovětský biolog, 410 Macák Jirka, překladatel, 326 Macek Josef (1887–1972), národohospodář, sociálnědemokratický politik, 529, 532 Máčal Ladislav, básník, 354 Maeterlinck Maurice (1862–1949), belgický spisovatel, básník, 262–263 Mahen Jiří (vl. jm. Antonín Vančura; 1882–1939), básník, dramatik, prozaik, esejista, teatrolog, knihovník, 41–42, 50–51, 104–105, 210, 212, 295, 305, 354 Mácha Karel Hynek (1810–1836), básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu, 29, 44–45, 57, 81, 94–95, 104, 109, 125, 146, 185, 210, 226, 282, 286, 291, 293, 317, 338, 396, 431, 436, 442 Machálek Vít (nar. 1969), pedagog, publicista, 509 Machar Josef Svatopluk (1864–1942), básník, prozaik, publicista, 63–66, 74–75, 98, 209, 217, 278, 288 Machník Bohumil (1897–1954), herec, 15 Machonin Sergej (1918–1995), divadelní a literární kritik a teoretik, redaktor, publicista, překladatel, 541, 576

djs_14.indd 596

Machovec Martin (nar. 1956), editor, redaktor, literární kritik, překladatel, 568 Machovec Milan (1925–2003), filozof, 557, 576 Maiwald Karel (1902–1979), národohospodář, 529, 532, 535 Majakovskij Vladimir Vladimirovič (1893–1930), ruský básník, dramatik, prozaik, 66–69, 207, 239, 320–322, 372 Majer Václav (1904–1972), sociálnědemokratický politik, poslanec, v l. 1945–1948 ministr výživy, 178, 180 Majerová Marie (vl. jm. M. Bartošová; 1882–1967), prozaička, novinářka, publicistka, 92, 116, 326, 438 Makarenko Anton Semjonovič (1888–1939), ruský pedagog, spisovatel, 231–232 Malaparte Curzio (vl. jm. Kurt Erich Suckert; 1898–1957), italský spisovatel, novinář, 309 Malásek Jiří (1927–1983), klavírista, hudební skladatel a dramaturg, 543 Malířová Helena (1877–1940), prozaička, básnířka, dramatička, publicistka, 40–41, 326, 346 Mallarmé Stéphane (1842–1898), francouzský básník, 337, 342 Malraux André (1901–1976), francouzský spisovatel, politik, 456 Malý Rudolf Ina (1889–1965), nábožensky orientovaný filozof a publicista, diplomat, 62 Mánes Josef (1820–1871), malíř, 17–21, 106, 517–518 Mánesová Amalie (1817–1883), výtvarnice, malířka, 19 Manet Édouard (1832–1883), francouzský malíř, 312 Marat Zdeněk (nar. 1931), skladatel, dirigent, 543 Marčák Bohumil (1924–2010), literární vědec a historik, novinář, archivář, fotograf, 294, 296, 304 Marčanová Marie (1892–1979), překladatelka, 239 Marek Jiří (vl. jm. Josef Jiří Puchwein; 1914–1994), básník, prozaik, publicista, scenárista, 241

04.08.15 14:09

59 6 / 597

Marek Josef Richard (1883–1951), středoškolský profesor, grafik, výtvarný kritik, redaktor, překladatel, 262 Marek Karel (1906–1987), novinář, redaktor, básník, překladatel, 163, 621 Mareš Michal (1893–1971), prozaik, básník, novinář, 535 Maria Jaroslav (1870–1942), prozaik, dramatik, esejista, 262, 264 Marie Terezie (1717–1780), česká a uherská královna, římskoněmecká císařovna, 88, 191 Marinetti Filippo Tommaso (1876–1944), italský básník, prozaik, dramatik, teoretik futurismu, 249–250, 322, 326 Markalousová Milada (1938–1975), prozaička, 388 Maršíček Vlastimil (1923–2000), redaktor, prozaik, překladatel, 359, 367, 405–407, 541, 562 Martínek Vojtěch (1887–1960), prozaik, básník, dramatik, literární kritik, 535 Marvanová Anna (1928–1992), novinářka, 576 Marx Karl (1818–1883), německý filozof, ekonom, politik, publicista, 135, 180, 297 Marysová Zuzana, pracovnice v zemědělství, 551 Maryška Jan (1890–1976), učitel, redaktor, 529, 532 Mařánek Jiří (1891–1959), prozaik, libretista, 36, 538 Masaryk Jan (1886–1948), diplomat, politik, ministr zahraničí, 232, 234 Masaryk Tomáš Garrigue (1850–1937), filozof, sociolog, politik, státník, první čs. prezident, 66, 132, 134, 191, 207, 357, 369, 536 Mašek Jiří (1905–1959), básník, satirik, 532, 538 Mašín Josef (1896–1942), důstojník, člen protinacistické odbojové organizace Tři králové, 168–169 Mathesius Bohumil (1888–1952), literární vědec, básník, publicista, překladatel, 69, 238–239, 342 Mathesius Vilém (1882–1945), jazykovědec, literární historik, anglista, 349 Matoušek Otakar (1899–1994), přírodovědec, 529, 532

djs_14.indd 597

Matuška Waldemar (1932–2009), zpěvák, herec, 543 Matyáš II. Habsburský (1557–1619), český král, římskoněmecký císař, 192 Matyáš z Arrasu (kolem 1290–1352), francouzský architekt, stavitel, kameník, 190, 487 Maupassant Guy de (1850–1893), francouzský spisovatel, dramatik, novinář, 97 Maurois André (vl. jm. Émile Herzog; 1885–1967), francouzský romanopisec, esejista, historik, kritik, publicista, 458 Maxa Prokop (1883–1961), profesor obchodní akademie, diplomat, překladatel, 532 Mecer Jaroslav (1911–?), prozaik, dramatik, novinář, 529, 532 Medek Ivan (1925–2010), novinář, hudební publicista, teoretik a kritik, 555, 576 Medek Mikuláš (1926–1974), malíř, grafik, 555 Medek Rudolf (1890–1940), prozaik, dramatik, básník, publicista, legionář, generál, ředitel Památníku osvobození, 61 Medková Eva (1895–1953), básnířka, beletristka, dcera malíře A. Slavíčka, 62 Medřická Dana (1920–1983), herečka, 541 Mejdrová Hana (1918–2011), historička, 576 Melniková-Papoušková Naděžda Filaretovna (1891–1978), literární kritička, historička ruské literatury, výtvarná kritička, etnografka, publicistka, 535 Menert Evžen (nar. 1931), filozof, publicista, 576 Menzel Jiří (nar. 1938), filmový režisér a herec, 543, 551 sv. Metoděj (asi 815–885), byzantský misionář, 192 Mezník Jaroslav (1928–2008), historik, 576 Míčko Miroslav (1912–1970), kunsthistorik, výtvarný kritik, 261 Michelangelo Buonarroti (1475–1564), italský sochař, malíř, architekt, básník, 163, 470 Mikulášek Oldřich (1910–1985), básník, redaktor, 222, 348

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Milbauer Zdeněk (1911–1982), profesor ČVUT, 557 Mill John Stuart (1806–1873), britský ekonom, filozof, 280 Milotová K., divadelní kritička, 532 Minařík Jan Bedřich (1862–1937), malíř, básník, 140 Mistr Theodorik viz Theodorik Mistr třeboňského oltáře (činný 1380–1390), malíř, 260 Mistr vyšebrodského oltáře (činný 1340–1360), malíř, 260 Mlynárik Ján (1933–2012), slovenský historik, politik, 576 Mlynář Zdeněk (1930–1997), právník, politik, politolog, 576 Modráček František (1871–1960), sociálnědemokratický politik, poslanec, senátor, sociolog, 529, 532 Moisse Charles (nar. 1910), belgický básník, literární kritik, překladatel, 377 Moravec Alois (1899–1987), malíř, grafik, ilustrátor, 14, 107, 543 Moravec Emanuel (pseud. Stanislav Yester; 1893–1945), plukovník generálního štábu, publicista, politik, v l. 1942–1945 ministr školství a lidové osvěty, 488–489, 491–492, 494, 497–498, 520–521, 617 Morávek Václav (1904–1942), důstojník, člen protifašistického odboje, 168 Moskalyk Antonín (1930–2006), režisér, 541 Moss-Kohoutová Joy, překladatelka, 464 Mostecký Vladimír, technik, 551 Motejl Otakar (1932–2010), právník, politik, 568 Moučková Kamila (nar. 1928), televizní a rozhlasová moderátorka, 576 Mozart Wolfgang Amadeus (1756–1791), rakouský hudební skladatel, 93, 329, 455, 460, 504–505 Mrkvička Otakar (1898–1957), malíř, knižní typograf, scénograf, výtvarný kritik, 56 Mrštík Alois (1861–1925), prozaik, dramatik, 468–469 Mrštík Vilém (1863–1912), prozaik, dramatik, literární kritik, překladatel, 468–469

djs_14.indd 598

Mrštíková Božena (1876–1958), autorka vzpomínek, dramatička, překladatelka, manželka V. Mrštíka, 468–469 Mucha Jiří (1915–1991), prozaik, novinář, zahraniční dopisovatel, překladatel, 407 Mukařovský Jan (1891–1975), estetik, literární teoretik, 344, 349, 372, 377, 540 Müller Jiří (nar. 1943), strojní inženýr, politik, 576 Müller Vladimír (1904–1977), prozaik, překladatel, dramatik, divadelní kritik, 535 Müller Vladimír, fotograf, 532 Munzar Luděk (nar. 1933), herec, 543 Muraško Pavel (nar. 1939), politik, 576 Muzika František (1900–1974), malíř, typograf, scénograf, 323, 447–449, 621 Mydlář Jan (asi 1572–1664), pražský kat, 386 Myslbek Josef Václav (1848–1922), sochař, 287 Myslivec Alois (1898–1994), profesor mechaniky zemin a zakládání staveb, 557 Nałkowska Zofia (1884–1954), polská prozaička, dramatička, 221 Nasková Růžena (1884–1960), herečka, 537 Nauman Pavel (1907–1976), prozaik, autor literatury pro děti, publicista, 415, 540 Navrátil Hubert, knihkupec, 39 Navrátil Pavel, archivář, 568 Nebeský Josef (1889–1966), agrární politik, předseda Národního souručenství, 61 Nečásek František (1913–1968), redaktor, politický pracovník, v l. 1959–1968 ředitel nakladatelství Odeon (dříve SNKLHU), 331 Nečasová Marie (1888–1942), středoškolská profesorka, manželka ministra Jaromíra Nečase, 170 Nečasová Věra (1924–1943), dcera M. a J. Nečasových, 170 Nedvěd Jan (nar. 1939), novinář, básník, programátor, 576 Neff Vladimír (1909–1983), prozaik, dramatik, překladatel, 160, 163, 385, 529, 532, 540 Nejedlý Zdeněk (1878–1962), muzikolog, historik, politik, od r. 1945 komunistický ministr, od r. 1952 prezident ČSAV, 324, 326

04.08.15 14:09

59 8 / 59 9

Němcová Božena (1820–1862), prozaička, 39, 43, 94, 124, 146, 185, 210, 427, 435–437, 439 Němcová Dana (nar. 1934), psycholožka, 576 Němec František (1902–1963), básník, prozaik, soudničkář, 88, 385 Němec Jaroslav, dělník, 551 Němec Jiří (1932–2001), psycholog, filozof, publicista, 576 Němeček Jiří (1923–1996), filmový a divadelní herec, 543 Němečková Jaroslava, tazatelka, 366 Nepraš Vladimír (1929–2010), publicista, novinář, redaktor, 576 Nero Claudius Caesar (37–68), římský císař, 183 Neruda Jan (1834–1891), novinář, básník, prozaik, kritik, dramatik, 16, 20, 27–33, 43–45, 63–65, 73–75, 79, 83, 95–96, 98, 104, 106, 109–111, 144, 151, 164, 176–177, 181, 185, 188, 218, 220, 226, 229, 266, 278, 282, 287–288, 290, 293–294, 297, 311, 317, 326, 329, 334, 376, 386, 395, 400, 403, 408, 433, 442 Neumann Stanislav Kostka (1875–1947), básník, kritik, prozaik, publicista, 50, 78, 83, 88, 207–208, 210, 218, 230, 232, 246–250, 255, 261, 263, 273–275, 287, 298–301, 312–314, 323, 326, 332, 340–341, 350, 441 Neumannová Kamila (1874–1956), nakladatelka, překladatelka, 262–263 Neumanová Jana (1932–2002), historička, překladatelka, 576 Neurath Konstantin von (1873–1956), německý nacistický politik, diplomat, ministr zahraničních věcí, v l. 1939–1941 říšský protektor v Čechách a na Moravě, 150 Neveršil Josef, dělník, 551 Nezval Vítězslav (1900–1958), básník, prozaik, překladatel, dramatik, iniciátor české surrealistické skupiny, 171, 173, 212, 250, 270, 279, 287, 289, 294, 296, 316, 320–324, 326, 330–331, 335, 338, 341–343, 345, 348, 368, 370, 423–424, 432, 442, 538 Niederle Bohuslav (1907–2000), chirurg, 557 Nobile Pietro (1776–1854), švýcarský architekt, 129

djs_14.indd 599

Noha Jan (1908–1966), básník, redaktor, editor, 537 Nohejl Miloslav (1896–1974), prozaik, 139 Nohejlová-Prátová Emanuela (1900–1995), historička, numismatička, 557 Nor A. C. (vl. jm. Josef Kaván; 1903–1986), prozaik, publicista, 360 Nosek Václav (1921–2000), operní dirigent, 541 Novák Arne (1880–1939), literární historik a kritik, 33, 105, 425 Novák Bohumil (1908–1992), redaktor, básník, prozaik, literární kritik, 473, 538 Novák František, profesor, 535 Novák Jan (1921–1984), hudební skladatel, 555 Novák Václav (1923–1999), zaměstnanec ministerstva vnitra, úředník, 576 Novák Vítězslav (1870–1949), hudební skladatel, 164, 504, 535 Novák Vladimír Josef (1882–1951), profesor fyzikálního zeměpisu, 529, 532 Novák Vojta (1886–1966), divadelní režisér a herec, 123, 529, 532 Nováková Milena (1888–1970), novinářka, prozaička, dramatička, 529, 532 Nováková Zdena, tazatelka, 375 Novomeský Ladislav (též Laco N.; 1904–1976), slovenský básník, esejista, publicista, 345, 367, 438 Novotný Antonín (1904–1975), komunistický novinář, publicista, v l. 1957–1968 čs. prezident, 538, 560 Novotný Kamil (1892–1959), historik umění, 529, 532, 535 Novotný Miloslav (1894–1966), literární historik a kritik, editor, knihovník, bibliofil, překladatel, 32–33, 44, 104–105, 437 Nový Antonín (nar. 1944), fotograf, publicista, 621 Nový Karel (vl. jm. K. Novák; 1890–1980), prozaik, publicista, 11–12, 36, 90, 241, 255, 538 Obdržálková Božena (1903–1989), prozaička, 458 Očadlík Mirko (1904–1964), hudební historik, překladatel, 125 Odložilík Otakar (1899–1973), historik, 535

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

O’Grady Tom, překladatel, 481 Ohnet Georges (1848–1918), francouzský romanopisec, fejetonista, dramatik, 427 Oktábec Josef (1922–1989), básník, publicista, sportovní redaktor, 533 Olbracht Ivan (vl. jm. Kamil Zeman; 1882–1952), prozaik, publicista, 323, 326, 346, 357–358, 536 Ondráček Bohuslav (1932–1998), hudební skladatel, dramaturg a producent, 543 Opat Jaroslav (1924–2015), historik, politolog, 576 Opavský Jaroslav (1920–1985), divadelní kritik, redaktor, editor, 540 Opelík Jiří (nar. 1930), literární kritik, editor, bibliograf, 541 Ornest Ota (1913–2002), herec, režisér, dramaturg, překladatel, 541 Osvald Václav (1901–1981), literární historik, publicista, novinář, 529, 533 Otáhal Milan (nar. 1928), historik, 576 Otava Zdeněk (1902–1980), operní pěvec, 535, 543 Otčenášek Jan (1924–1979), beletrista, dramatik, publicista, 540, 562 Otruba Mojmír (1923–2003), literární historik, publicista, editor, 437 Ovidius Naso Publius (43 př. n. l. až asi 18 n. l.), starořímský básník, 81 Pacák Václav, sociálnědemokratický politik, 529, 533 Pacáková-Jandová Anna viz Patzaková-Jandová Anna Pacovský Ludvík (nar. 1930), novinář, publicista, 541, 576 Pachman Luděk (1924–2003), publicista, novinář, šachista, 618 Pachta Jan (1906–1977), historik, 36 Pala František (1887–1964), hudební vědec a kritik, 535 Palacký František (1798–1876), historik, politik, organizátor veřejného života, 396, 463 Palach Jan (1948–1969), student, v r. 1969 se upálil na protest proti okupaci Československa, 401 Páleníček Ludvík (1904–1991), kulturní a regionální historik, 304 Palivec Josef (1886–1975), básník, esejista, překladatel, 337, 349, 407, 419, 421, 535, 537–538

djs_14.indd 600

Palouš Martin (nar. 1950), publicista, překladatel, filozof, politik, diplomat, 576 Palouš Radim (nar. 1924), filozof, vysokoškolský pedagog, redaktor, editor, 576 Pandula Dušan (1923–2005), houslista, dirigent, 376 Páral Vladimír (nar. 1932), beletrista, 540 Pargeter(ová) Edith (1913–1995), anglická spisovatelka, překladatelka, 377 Parléř Petr (asi 1332–1399), německo-český architekt, stavitel, kameník, sochař, 486–488 Pasternak Boris Leonidovič (1890–1960), ruský básník, prozaik, 345 Pátková Božena (1907–1973), advokátka, národněsocialistická politička, 551 Patočka Jan (1907–1977), filozof, překladatel, 148, 452, 568, 575–576 Patočka Jan (nar. 1945), publicista, novinář, 576 Patzaková-Jandová (Pacáková-Jandová) Anna (1895–1990), hudební kritička, publicistka, překladatelka, 529, 533 Paukert Ivo (1931–2013), televizní scenárista a režisér, 543 Paulík Jaroslav Jan (1895–1945), prozaik, esejista, 98 Pauly Jan Křtitel (1869–1944), katolický kněz, 61 Pavlíček František (1923–2004), prozaik, dramatik, scenárista, překladatel, dramaturg, 540, 576 Pavlíčková Michaela, novinářka, 426 Pavlík Václav (1901–1966), malíř, ilustrátor, jevištní výtvarník, 120–122, 266–268 Pecka Karel (1928–1997), beletrista, 407, 576 Pečírka Jaromír (1891–1966), historik a kritik výtvarného umění, 21 Pech Karel (vl. jm. Antonín P.; 1917–2006), herec, rozhlasový a televizní režisér a publicista, dramaturg, 543 Pek Albert (1893–1972), hudební skladatel, dirigent, folklorista, 533 Pekárek Vladimír, předseda ONV v Roudnici nad Labem, 473 Pěkný Tomáš (1943–2013), prozaik, dramatik, kulturní historik, editor, 576

04.08.15 14:09

6 0 0 / 6 01

Pelc Miroslav (1921–1995), architekt, 543 Peroutka Ferdinand (1895–1978), novinář, publicista, prozaik, dramatik, 335, 342, 535–536 Pešat Zdeněk (1927–2010), literární historik a kritik, 541 Pešek Ladislav (1906–1986), herec, 541, 557 Pešek Rudolf (1905–1989), technik, 555, 557 Pěšina z Čechorodu Václav Michal (1782–1859), svatovítský metropolitní kanovník, 503 Peška Zdeněk (1900–1970), právník, politik, 529, 533 Pešl Antonín (1891–1942), legionář, novinář, publicista, redaktor, 170 Peterka Miroslav (nar. 1924), fotograf, 329 Petiška Eduard (1924–1987), básník, beletrista, spisovatel pro mládež, překladatel, 222, 231 Petr Václav (1897–1978), nakladatel, 347 Petránek Jan (nar. 1931), novinář, publicista, komentátor, 576 Petrtýl Miroslav (nar. 1929), knihovník, editor, bibliograf, 428 Petýrek Emil (1901–1976), ředitel Hornického ústavu ČSAV, 551 Philippe Charles-Louis (1874–1909), francouzský spisovatel, 220 Picasso Pablo (1881–1973), španělský malíř, sochař, grafik, keramik, 312 Pičman Ladislav, sociálnědemokratický politik, 533 Pícha Oldřich, fotograf, 621 Pichlík Karel (1928–2001), historik, 358, 576 Pilař Jan (1917–1996), básník, překladatel, šéfredaktor Literárních novin, ředitel nakladatelství Čs. spisovatel, 241, 360, 540, 562, 618 Piller Jan (1922–1995), komunistický politik, poslanec, 559 Piskač Bedřich (1898–1929), malíř, 448 Pistorius Theodor (1894–1969), národohospodář, 529, 533 Píša Antonín Matěj (1902–1966), literární a divadelní kritik, básník, publicista, 138–139, 250, 277, 315, 335, 345, 351–353, 373, 425, 432, 473, 529, 533, 538, 617

djs_14.indd 601

Pithart Petr (nar. 1941), politik, právník, 576 Pittermann Jiří (nar. 1933), filmový kritik a publicista, 541 Pixa Jan (1920–2004), konferenciér, moderátor, dramatik, scenárista, dramaturg, 543 Platon (427–347 př. n. l.), starořecký filozof, 34 Pleskot Jaromír (1922–2009), herec, režisér, 541 Pleva Josef Věromír (1899–1985), prozaik, básník, autor knih pro mládež, publicista, 540 Plicka Karel (1894–1987), filmový režisér, hudebník, scenárista, fotograf, národopisec, 38, 47–48, 105–107, 239–240, 557 Plichta Dalibor (1920–2014), publicista, dramatik, redaktor, překladatel, politolog, zeť J. Seiferta, 482, 616 Plocek Alexander (1914–1982), houslista, pedagog, 555 Pluhař Bohumil (1885–1969), pedagog, 529, 533 Pluhař Zdeněk (1913–1991), prozaik, 415, 541 Podvalová Marie (1909–1992), pěvkyně, 557 Pohludková Jana, tazatelka, 373 Poch Josef (1899–1964), knihovník, kronikář, literární historik, osvětový pracovník, 529, 533 Pojar Břetislav (1923–2012), režisér animovaných filmů, 541 Pojar Josef (1892–1960), kovodělník, kulturní pracovník, 243, 245 Pokorný Karel (1891–1962), sochař, 535 Pokorný Zdeněk (1927–2002), technik, 576 Poláček Václav (1898–1969), nakladatel, 533 Polák Karel (1903–1956), literární kritik a historik, 32–33, 75, 529, 533, 535 Polan Bohumil (vl. jm. B. Čuřín; 1887–1971), básník, esejista, divadelní a literární kritik, 138–139, 197, 432 Polášek Viktor (1911–1989), malíř, grafik, ilustrátor, 200 Polo Eddie (vl. jm. Edward W. Wyman; 1875–1961), americký filmový herec, režisér, 92–93

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Popelová-Otáhalová Jiřina (1904–1985), filozofka, 529, 533 Porten(ová) Henny (1890–1960), německá filmová herečka, 92–93 Poš Jaroslav (1894–1970), malíř, 557 Poupa Otakar (1916–1999), profesor patologické fyziologie, 551 Pražák Albert (1880–1956), literární historik, 76, 165, 197, 537 Prečan Vilém (nar. 1933), historik, 568, 575 Preisler Jan (1872–1918), malíř, grafik, ilustrátor, 137, 173 Príkazský Vladimír (nar. 1935), rozhlasový novinář, politik, 576 Proboštová Drahuše, novinářka, 576 Procházka Antonín (1882–1945), malíř, grafik, 105, 115 Procházka Arnošt (1869–1925), básník, esejista, literární, divadelní a výtvarný kritik a estetik, 262–264 Procházka Jan (1929–1971), prozaik, scenárista, 363, 415, 540, 557, 562, 621 Procházka Jaroslav (1913–2003), chirurg, 551 Procházka Stanislav, tazatel, 370, 374 Procházková Linka (1884–1960), malířka, ilustrátorka, 114 Prokůpek Václav (1902–1974), prozaik, publicista, redaktor, 360, 406 Průšek Jaroslav (1906–1980), sinolog, publicista, překladatel, literární historik, jazykovědec, 540 Przyboś Julian (1901–1970), polský básník, esejista, kritik, 218, 220 Przybyszewski Stanisław (1868–1927), polský spisovatel, dramatik, esejista, 262 Přemysl Otakar II. (asi 1233–1278), český král, 151, 190, 194 Přenosilová Yvonne (nar. 1947), zpěvačka, 551 Převratská Jana (nar. 1945), pedagožka, sociální pracovnice, 576 Příhoda Václav (1889–1979), pedagog, psycholog, 529, 533 Přikryl Bohumil (1893–1965), redaktor, veřejný a politický činitel, publicista, překladatel, 538 Přikryl Zdeněk (nar. 1932), politolog, 576 Ptáčník Karel (1921–2002), prozaik, dramatik, redaktor, 359, 367, 415, 541, 562

djs_14.indd 602

Puchner Ondřej (nar. 1913), profesor techniky, 557 Pujman Petr (1929–1989), prozaik, literární historik a kritik, překladatel, 540 Pujmanová Marie (roz. Hennerová; 1893–1958), prozaička, básnířka, literární a divadelní kritička, 165, 235 Puškin Alexandr Sergejevič (1799–1837), ruský básník, prozaik, dramatik, 68, 221, 430 Putík Jaroslav (1923–2013), novinář, publicista, beletrista, překladatel, 272, 401, 541 Rabas Václav (1885–1954), malíř, grafik, 164 Racek Ilja (nar. 1930), herec, 543 Rada Pravoslav (1923–2011), sochař, keramik, 541 Rada Vlastimil (1895–1962), malíř, ilustrátor, beletrista, 107 Radok Alfréd (1914–1976), herec, režisér, 541, 543, 551, 555 Radok Emil (1918–1994), divadelní a filmový kritik, scenárista, filmový režisér, 551 Rais Karel Václav (1859–1926), básník, prozaik, publicista, 106 Rais Martin, sociálnědemokratický úředník, 529, 533 Rakovec Oldřich (1913–1983), fotograf, 431, 434, 437 Rambousek Jiří (nar. 1927), literární vědec, bohemista, překladatel, 421, 538 Randa Josef (?–1940), herec, novinář, redaktor, 52 Raška Jiří (1941–2012), skokan na lyžích, 551 Raušer Jaroslav (1904–1975), herec, 555 Ráž Vladimír (1923–2000), herec, 555 Reach Zikmund (1859–1935), knihkupec, nakladatel, antikvář, 457 Reiman Michal (nar. 1930), publicista, historik, politolog, vysokoškolský pedagog, 541 Reiman Pavel (1902–1976), novinář, publicista, historik, komunistický politik, 281 Reimoser Jan (1904–1979), tanečník, taneční estetik a teoretik, 541 Rejchrt Miloš (nar. 1946), evangelický duchovní, 576

04.08.15 14:09

602 /603

Rejman Rudolf (1889–1970), knihkupec, nakladatel, vydavatel, 529, 533 Renč Václav (1911–1973), básník, dramatik, překladatel, 84, 406–407 Resler Kamill (1893–1961), advokát, bibliofil, publicista, editor, 50, 538 Reverdy Pierre (1889–1960), francouzský spisovatel, básník, 295 Režný Jaroslav, tazatel, 371–372 Rieger František Ladislav (1818–1903), politik, národohospodář, básník, publicista, 506 Riegrová Libuše viz Bráfová Libuše Rigo Emil (nar. 1926), slovenský komunistický politik, 559 Richter Aleš (nar. 1947), programátor, 576 Richter Antonín Felix (1896–1979), profesor lékařské chemie, 529, 533 Richter Milan (1924–1996), právník, 576 Richterová Zuzana (nar. 1948), technička, 576 Rilke Rainer Maria (1875–1926), německý básník, prozaik, dramatik, 86 Rjuriková Jelena, překladatelka, 464 Rodovský z Hustiřan Bavor (asi 1526–1592), alchymista, 194 Rostand Edmond (1868–1918), francouzský dramatik, básník, 442–443 Rosůlková Marie (1901–1993), herečka, 555 Rudolf II. Habsburský (1552–1612), český král, římskoněmecký císař, 191–192 Ruml Jan (nar. 1953), novinář, politik, 479 Ruml Jiří (1925–2004), novinář, publicista, 479, 576 Rumlová Jiřina (roz. Hrábková; 1925–2003), novinářka, 576 Russell Bertrand (1872–1970), britský matematik, logik, filozof, spisovatel, 334 Rutte Miroslav (1889–1954), divadelní a literární kritik, básník, prozaik, dramatik, filmový scenárista, 345 Růžková Věra, tazatelka, 366 Ryba Vladimír (1900–1963), novinář, redaktor, překladatel, 617 Rychetský Pavel (nar. 1943), právník, politik, 577 Rypka Jan (1886–1968), jazykovědec, překladatel, orientalista, 538 Řehák Daniel (nar. 1974), literární kritik, editor, bibliograf, 72

djs_14.indd 603

Řezáč Václav (vl. jm. V. Voňavka; 1901–1956), novinář, prozaik, 157–160, 241, 536 Říha Vladimír (1907–1993), ekonom, 577 Říhová Božena, tazatelka, 375 Sadková Eva (1931–2000), televizní a filmová režisérka a scenáristka, 541 Sacher Vilém (1907–1987), voják, spisovatel, 577 Sand(ová) George (vl. jm. Aurore Dupin/ová/; 1804–1876), francouzská prozaička, dramatička, 435 Sapfó (asi 630–568 př. n. l.), starořecká básnířka, 181, 184 Sauer Franta (1882–1947), prozaik, dramatik, 385 Sedláček František, publicista, 110 Sedláček Květoslav František (1911–1971), redaktor, romanopisec, 255 Sedláček Vojtěch (1892–1973), malíř, grafik, ilustrátor, 107 Sedláček Vojtěch (nar. 1947), programátor, podnikatel, 577 Sedláčková Anna (1887–1967), herečka, 134–135 Segert Stanislav (1921–2005), evangelický teolog, lingvista, hebraista, 275, 294, 346 Seidlová Helena (nar. 1944), knihovnice, 577 Seifertová Jana (nar. 1931), dcera J. Seiferta, 616 Seifertová Marie (1899–1988), manželka J. Seiferta, 353 Sekanina František (1875–1958), literární kritik a historik, básník, překladatel, editor, 98, 487–488 Sekaninová-Čakrtová Gertruda (1908–1986), právnička, politička, 577 Sekera Josef (1897–1972), básník, prozaik, redaktor, 241, 538 Sekla Bohumil (1901–1987), profesor genetiky, 551 Selucký Radoslav (1930–1991), prozaik, publicista, ekonom, 541 Semrádová Růžena, překladatelka, 464 Servít Zdeněk (1913–1986), profesor fyziologie, 540, 551 Shaw George Bernard (1856–1950), anglický dramatik, prozaik, esejista irského původu, 262–263

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Schauer Hubert Gordon (1862–1892), prozaik, redaktor, překladatel, 262, 264 Scheinpflug Karel (1869–1948), prozaik, dramatik, novinář, 350, 535 Scheinpflugová Olga (1902–1968), herečka, prozaička, manželka K. Čapka, 535, 538, 541 Schiezlová-Haningerová Olga, 529, 533 Schirach Baldur von (1907–1974), německý nacistický politik, 499–500 Schmid Jan (nar. 1936), režisér, výtvarník, dramatik, herec, spisovatel, 543 Schneider Jan (1934–2014), textař, básník, prozaik, dramatik, překladatel, 543 Schneider Jan (nar. 1955), publicista, 577 Schorm Evald (1931–1988), filmový a divadelní režisér, scenárista, 358, 541 Schránil Josef (1893–1940), prehistorik, archeolog, 42–43 Schubert Franz (1797–1828), rakouský hudební skladatel, 93 Schulz Bohuslav, překladatel, 76 Schulz Karel (1899–1945), prozaik, esejista, publicista, 469–470 Schulz Milan (1930–2014), spisovatel, novinář, redaktor, dramaturg, 540 Schumann Robert (1810–1856), německý hudební skladatel, klavírista, 93 Schwarz Vincy (1902–1942), redaktor, novinář, 86 Schwind Moritz von (1804–1871), rakouský malíř, grafik, ilustrátor, 517 Sidon Karol (nar. 1942), spisovatel, dramatik, scenárista, vrchní zemský a pražský rabín, 401, 577 Simon Ladislav (1929–2011), hudební skladatel, dramaturg, dirigent, klavírista, 543 Sirotek Emil (1900–1971), filmový pracovník, 529, 533 Sivko Václav (1923–1974), kreslíř, grafik, ilustrátor, 429 Skácel Jan (1922–1989), básník, 313, 348, 412, 415, 540, 562 Skála Ivan (vl. jm. Karel Hell; 1922–1997), básník, překladatel, redaktor, 562 Skládal Josef (1898–1981), profesor patologické fyziologie, 530, 533 Skřenková Eliška (nar. 1919), rusistka, editorka, překladatelka, 577

djs_14.indd 604

Skyba Zikmund (1909–1957), novinář, básník, prozaik, překladatel, 530, 533 Sládek Josef Václav (1845–1912), básník, překladatel, redaktor Lumíra, 75–76, 105–107, 138, 173, 185, 229, 353 Sláma Jiří (nar. 1929), docent ekonomiky průmyslu, 551 Slánská Josefa (1913–1995), překladatelka, manželka R. Slánského, 577 Slánský Rudolf (1901–1952), komunistický politik, 281 Slavický Klement (1910–1999), hudební skladatel, 555 Slavíček Antonín (1870–1910), malíř, 61–62, 140 Slavík Václav (nar. 1920), publicista, politik, 577 Slepička Karel, tazatel, 376 Smejkal Bohuslav (nar. 1924), knihovník, bibliofil, kulturní pracovník, 455 Smetana Bedřich (1824–1884), hudební skladatel, 16–17, 124–125, 226, 474, 504–506, 517–519 Smetana Robert (1904–1988), hudební vědec, vlastivědný publicista, sběratel lidových písní, 48 Smetanová Jindřiška (1923–2012), prozaička, publicistka, rozhlasová, filmová a televizní scenáristka, 415, 540, 562 Smrkovský Josef (1911–1974), komunistický politik, 559 Snížek Jiří, technik, 551 Sokol Jan (1904–1987), architekt, památkář, 285 Sokol Jan (nar. 1936), filozof, programátor, 577 Sokol Karel Stanislav (1867–1922), redaktor, nakladatel, novinář, politik, publicista, 262–263 Sokolovský Evžen (1925–1998), divadelní a televizní režisér, 541 Soukup Karel (nar. 1951), písničkář, básník, 567 Sova Antonín (1864–1928), básník, prozaik, 44, 63, 102–103, 105, 126, 209, 287–288, 337–338, 350, 417 Sovák Pravoslav (nar. 1926), malíř, grafik, 541 Spal Jaromír (1916–1981), herec, 555 Sprenger Paul (1809–1854), rakouský architekt, 129

04.08.15 14:09

604/605

Srbová Olga (1914–1987), prozaička, publicistka, novinářka, redaktorka, divadelní a rozhlasová kritička a teoretička, 530, 533 Stárek František Čuňas (nar. 1952), bývalý disident, publicista, pracovník ÚSTR, 568 Starý Oldřich (1914–1983), profesor neurologie, 358, 551, 557 Stašek Antal (vl. jm. Antonín Zeman; 1843–1931), prozaik, básník, otec I. Olbrachta, 29–30, 40–41, 109 Stehlík Josef (nar. 1932), pracovník aparátu KSČ, dělník, 577 Stehlík Ladislav (1908–1987), básník, prozaik, 138, 537 Stehlíková Dana (nar. 1942), úřednice, 577 Steimar Jiří (1887–1968), divadelní herec, 543 Stejskal Bohuš (1896–1955), divadelní režisér, dramatik, překladatel, 41 Stejskal Václav (1922–1986), redaktor, literární historik, teoretik a kritik, 429 Stendhal (vl. jm. Henri Marie Beyle; 1783–1842), francouzský spisovatel, 262, 346 Stern Vladimír (1920–1993), zaměstnanec ministerstva vnitra, 577 Sternová Jana (1921–1997), tanečnice, úřednice, 479, 577 Stiebitz Ferdinand (1894–1961), klasický filolog, překladatel, 184 Stloukal Karel (1887–1957), historik, 507, 535 Stoláková E., tazatelka, 368 Stone Irving (vl. jm. I. Tennenbaum; 1903–1989), americký dramatik, biograf, editor, 76 Strejček Ferdinand (1878–1963), literární historik, prozaik, dramatik, 217 Studenka Karel, hudební kritik, 533 Stuchlík J., profesor Masarykovy univerzity, 533 Stuchlíková Eva (nar. 1927), psycholožka, 577 Sturz (Šturz) Karel (?–1931), knihkupec, 117 Suarès André (vl. jm. Isaac Felix Scantrel; 1866–1948), francouzský básník, prozaik, dramatik, novinář, 262–263 Sudek Josef (1896–1976), fotograf, 120, 458, 460

djs_14.indd 605

Sudermann Hermann (1857–1928), německý dramatik, prozaik, 427 Suchý Čestmír (1921–2005), právník, novinář, redaktor, 577 Suchý Jiří (nar. 1931), textař, zpěvák, divadelník, básník, skladatel, 340, 347, 370, 543, 551, 555 Suk Ivan (vl. jm. Josef Suchánek; 1901–1958), novinář, básník, prozaik, 88, 385 Suk Jaroslav (nar. 1948), jazykovědec, překladatel, vydavatel a editor samizdatových publikací, 568, 577 Suk Josef (1874–1935), skladatel, houslista, 226, 504, 518 Sukdolák Pavel (nar. 1925), malíř, grafik, ilustrátor, 555 Suková Věra (nar. 1923), novinářka, 577 Sula Pavel (1882–1975), básník, prozaik, autor a kritik literatury pro mládež, 197 Sušil František (1804–1868), sběratel a vydavatel národních písní, literární teoretik, básník, katolický kněz, 47–48 Světlá Karolina (vl. jm. Johanna Rottová; 1830–1899), prozaička, publicistka, 217 Svitáček Vladimír (1921–2002), filmový a televizní režisér, scenárista, 543 Sviták Ivan (1925–1994), filozof, kritik, spisovatel, politik, 543, 555 Svoboda Emanuel (1883–1967), publicista, historik umění, úředník, právník, 99 Svoboda František Xaver (1860–1943), dramatik, prozaik, básník, 471–472 Svoboda Gustav (1890–1943), legionář, ředitel exportní společnosti, účastník protinacistického odboje, 170 Svoboda Ludvík (1895–1979), armádní generál, v l. 1968–1975 čs. prezident, 358, 363, 378, 387, 404 Svobodová Růžena (1868–1920), prozaička, dramatička, 471 Svolinský Karel (1896–1986), malíř, grafik, ilustrátor, 33, 107, 231, 239–240, 285, 443, 555 Svrček Jaroslav Bohumil (1887–1978), výtvarný a divadelní kritik, 305 Sýkora Jiří (1933–1997), herec, dramatik, prozaik, publicista, 319 Sýkora Václav Jan (1918–1974), profesor Akademie múzických umění, hudební historik, 543

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Sýkorová Julie viz Havlíčková Julie Šabata Jan (nar. 1952), editor, vydavatel, 577 Šabata Jaroslav (1927–2012), politik, filozof, psycholog, politolog, 541, 577 Šabata Václav (nar. 1948), výtvarník, 577 Šabatová Anna (nar. 1951), bohemistka, lidskoprávní aktivistka, ombudsmanka, 577 Šafránek Jan (nar. 1948), malíř, kreslíř, 577 Šajner Donát (1914–1990), redaktor, básník, beletrista, 217 Šajtar Drahomír (1922–2009), literární historik a kritik, editor, 474 Šalda František Xaver (1867–1937), literární a divadelní kritik a historik, esejista, básník, prozaik, dramatik, 65–66, 74, 77, 90, 172, 174, 208, 211–212, 229, 243, 245, 278, 283, 285, 289–290, 321, 333–336, 342, 345, 350, 352, 432, 458, 462, 464, 472, 478, 561 Šamalík František (1923–2008), právník, politolog, 577 Šaman František Erik (1889–1942), úředník, romanopisec, dramatik, 116 Šašek Jiří (vl. jm. J. Sup; 1930–1996), divadelní dramaturg a režisér, dramatik, 543 Ščipačev Stěpan Petrovič (1898–1979), ruský básník, 371 Šebek Václav (nar. 1942), architekt, 577 Šebková Jana (nar. 1942), projektantka, 577 Šejbalová Jiřina (1905–1981), herečka, 541 Šerých Jaroslav (1928–2014), malíř, grafik, ilustrátor, 482, 555 Ševčík Vojmír (1915–1992), chirurg, 551 Šiktanc Karel (nar. 1928), redaktor, básník, prozaik, 288, 290, 401, 540 Šilha Karel, dělník, 551 Šilhán Věněk (1927–2009), politik, ekonom, 577 Šilhánová Libuše (nar. 1929), socioložka, 577 Šíma Josef (1891–1971), malíř, grafik, ilustrátor, 301, 322 Šimon Bohumil (1920–2003), ekonom, komunistický politik, 559 Šimotová Adriena (1926–2014), malířka, grafička, sochařka, 555 Šimůnek Jaroslav, redaktor, editor, 440 Šittlerová Eliška, příbuzná E. Háchy, 509

djs_14.indd 606

Škeřík Rudolf (1896–1968), stomatolog, vydavatel edice Symposion, 263–264, 347 Šklovskij Viktor Borisovič (1893–1984), ruský literární vědec, prozaik, 66, 69, 334, 342 Škutina Vladimír (1931–1995), publicista, spisovatel, 377–378 Škvorecký Josef (1924–2012), prozaik, překladatel, nakladatel, 348, 555, 562 Šlitr Jiří (1924–1969), herec, hudební skladatel, zpěvák, právník, 287, 347, 543, 551, 555 Šmahel Otakar (1913–1978), profesor vnitřního lékařství, 540 Šmídmajer Josef (nar. 1913), odborový pracovník, 135 Šnobr Jan (1901–1989), knihovník, básník, redaktor, publicista, 36, 86, 116, 407, 530, 533 Šolle Zdeněk (1924–2008), historik, 358 Šotola Jiří (1924–1989), novinář, básník, prozaik, dramatik, překladatel, 288–290, 361, 401, 415, 541, 562 Šourek Karel (1909–1950), malíř, historik umění, 530, 533 Špaček Josef (1927–2004), komunistický politik, 559 Špačková-Ehrlichová Lída (1905–1985), překladatelka, 247, 312 Špála Jan (1920–1970), malíř, 543 Špála Václav (1885–1946), malíř, grafik, ilustrátor, 39, 298, 323 Španiel Otakar (1881–1955), sochař, 535 Špidra Bohumil (1895–1964), hudební skladatel, dirigent, 530, 533 Šrámek Fráňa (1877–1952), básník, dramatik, prozaik, 50, 207–208, 210, 212, 293–294, 441, 535 Šroub Václav, dělník, 551 Štědroň Bohumír (1905–1982), muzikolog, pianista, publicista, 543 Štědrý Karel (nar. 1937), zpěvák, konferenciér, 543 Štech Václav Vilém (1885–1974), historik a kritik výtvarného umění, 535 Štěpánek František, tazatel, 369 Štěpánek Zdeněk (1896–1968), herec, režisér, dramatik, scenárista, 321, 557 Štěpánková Jana (nar. 1934), herečka, 543 Štěpničková Jiřina (1912–1985), herečka, 543

04.08.15 14:09

6 0 6 / 6 07

Štern Jan (1924–2012), publicista, básník, 474–475 Štipl Karel (1889–1972), sochař, architekt, 557 Štoll Ladislav (1902–1981), literární kritik a historik, ideolog, komunistický funkcionář, novinář, redaktor, 536 Štorch-Marien Otakar (1897–1974), nakladatel, prozaik, básník, kritik, 129 Štuka Antonín (1907–1943), básník, 198–200 Štulc Vladimír, malíř, výtvarný teoretik, 454 Štúr Ľudovít (vl. jm. Ludevít Velislav Š.; 1815–1856), slovenský politik, jazykovědec, novinář, 438 Štursa Jan (1880–1925), sochař, 262 Šturz Karel viz Sturz Karel Štyrský Jindřich (1899–1942), surrealistický malíř, grafik, prozaik, básník, 448 Šubert František Adolf (1849–1915), divadelní ředitel, dramatik, redaktor, 509 Šusta Josef (1874–1945), historik, 502–503 Švabinský Max (1873–1962), malíř, grafik, 29, 109, 235, 354 Švankmajer Jan (nar. 1934), filmový režisér, animátor a výtvarník, 551 Švengsbír Jiří Antonín (1921–1983), grafik, rytec známek, ilustrátor, 377 Švestka Oldřich (1922–1983), komunistický politik, 559 Taláb B., tazatel, 373 Talich Václav (1883–1961), dirigent, 303–304, 488 Taub Valtr (1907–1982), novinář, herec, 541 Taufer Jiří (1911–1986), redaktor, diplomat, básník, překladatel, 275, 281 Technik Alfred (1913–1986), prozaik, publicista, 116 Teige Karel (1900–1951), teoretik umění a výtvarný kritik, grafik, esejista, vedoucí osobnost Devětsilu, 56, 108, 235, 279, 295, 298, 312, 314, 322–324, 326, 331–334, 341, 343–344, 349, 356, 360, 370–371, 424, 432, 448 Tesař Václav (1895–1969), profesor experimentální pružnosti, 557 Tesař Vladimír (1924–2008), malíř, ilustrátor, knižní grafik, 555

djs_14.indd 607

Theer Otakar (1880–1917), básník, překladatel, 154 Theodorik (činný 1359–1368), dvorní malíř Karla IV., 260 Thiele Vladimír (1921–1997), redaktor, prozaik, dramatik, 116, 139 Tichý František (1896–1961), malíř, grafik, ilustrátor, 315–316, 353, 374 Tichý Vítězslav (1904–1962), literární historik, překladatel, 533 Tikalová Drahomíra (1915–1997), operní pěvkyně, 557 Tille Václav (pseud. Václav Říha; 1867–1937), literární historik a kritik, divadelní a filmový kritik, folklorista, 43, 435, 437 Tilschová Anna Maria (1873–1957), prozaička, redaktorka, 235, 438, 533, 535, 538 Tolstoj Lev Nikolajevič (1828–1910), ruský prozaik, dramatik, publicista, myslitel, pedagog, 244 Toman Karel (vl. jm. Antonín Bernášek; 1877–1946), básník, překladatel, 45, 50, 112, 126, 138, 165–167, 178, 184–187, 197, 201, 205–212, 288, 311, 350, 530, 533 Toman Milan, dělník, 251–252 Tomanová Emilie (1933–1994), malířka, ilustrátorka, 543 Tomáš Jiří (nar. 1944), redaktor, nakladatel, 407 Tomášek Karel (1935–1992), prozaik, básník, publicista, autor reportáží, 314 Tomášek Václav Jan (1774–1850), hudební skladatel, 503 Tomášová Marie (nar. 1929), herečka, 551 Tomčík Jaroslav (1909–1993), plukovník, účastník odboje, 430 Tomeček Jaromír (1906–1997), prozaik, autor literatury pro mládež, redaktor, překladatel, 541 Tomsa Bohuš (1888–1977), profesor právní filozofie, 535 Tondl Ladislav (nar. 1924), logik, filozof, teoretik vědy, 551 Topol Josef (1935–2015), básník, dramatik, překladatel, 551 Toyen (vl. jm. Marie Čermínová; 1902–1980), malířka, grafička, 105, 301

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Träger Josef (1904–1971), divadelní kritik a historik, editor, 541 Trapl Jiří (1880–1965), profesor gynekologie, 530, 533 Trefil Václav (1906–1999), malíř, 533 Trefulka Jan (1929–2012), básník, prozaik, publicista, scenárista, redaktor, editor, literární kritik, 541 Trnka Jiří (1912–1969), malíř, ilustrátor, 277, 473, 551 Trojan Josef (1905–1965), novinář, redaktor, prozaik, dramatik, 617 Trojan Václav (1907–1983), hudební skladatel, 555 Tröster František (1904–1968), malíř, scénograf, 195 Tříska Jan (nar. 1936), herec, 543, 551 Tůma Ladislav, sociálnědemokratický činovník, 530, 533 Tvrz Jaroslav, tazatel, 369 Tvrzníková Jaroslava (nar. 1940), herečka, 541 Tyl Josef Kajetán (1808–1856), dramatik, prozaik, redaktor, herec, 350, 513 Týml Jan (1905–1945), básník, beletrista, reportér, redaktor, 195–197 Tyrš Miroslav (1832–1884), historik umění, spoluzakladatel Sokola, 556 Tzara Tristan (vl. jm. Samuel Rosenstock; 1896–1963), rumunsko-francouzský básník, esejista, 295, 476 Uhde Milan (nar. 1936), básník, prozaik, dramatik, literární kritik, scenárista, politik, 415, 540, 562 Uher Štefan (1930–1993), slovenský filmový režisér, 541 Úlehla Vladimír (1888–1947), botanik, etnograf, folklorista, 47–48 Urban A. Jaroslav (1899–1962), novinář, prozaik, dramatik, překladatel, 533 Urban Bohumil Stanislav (1903–1997), malíř, estetik, 268 Urban Josef, předseda MNV Dobříň, 474 Urban Milo (1904–1982), slovenský prozaik, publicista, 439 Urbánek Zdeněk (1917–2008), prozaik, redaktor, překladatel, 474 Urbánková Jarmila (1911–2000), básnířka, spisovatelka, překladatelka, 84 Urbanová Alena (1923–2008), divadelní kritička, 541 Vacek Jiří, tazatel, 374

djs_14.indd 608

Vacek Václav (1877–1960), komunistický politik, pražský primátor, 226 Vacík Miloš (1922–1999), básník, redaktor, publicista, literární kritik, 362, 367, 540 Vacková Růžena, tazatelka, 374 sv. Václav (asi 907–935), český kníže, 30, 110, 193–194, 486–487 Václav III. (1289–1306), český a polský král, 190 Václavek Bedřich (1897–1943), literární teoretik, kritik a historik, folklorista, publicista, 47–48, 306 Vaculík Ludvík (1926–2015), prozaik, fejetonista, publicista, 415, 540, 551, 562, 618 Vachek Emil (1889–1964), prozaik, dramatik, novinář, 533, 535, 537 Valenta Edvard (1901–1978), novinář, redaktor, básník, beletrista, 360, 543 Valéry Paul (1871–1945), francouzský básník, esejista, kritik, 337, 342, 423 Vančura Jiří (1929–2015), historik, novinář, publicista, 577 Vančura Vladislav (1891–1942), prozaik, dramatik, filmový scenárista, 13, 33, 36, 237, 239–241, 250, 279, 308, 326, 331, 367, 438, 617 Vaněček František (1923–1999), novinář, publicista, 577 Vaněčková Dagmar (nar. 1933), novinářka, 577 Vaněk Jan (1895–1968), novinář, sociálnědemokratický politik, 530, 533 Vaněk Jan (1905–1984), profesor pedagogiky, 530, 533 Vaníčková Marie, překladatelka, 464 Vanýsek Jan (1910–1995), oční lékař, 551 Váša Pavel (1874–1954), redaktor, filolog, literární historik, 407 Vašíček Zdeněk (1933–2011), historik, filozof, archivář, 577 Vášová Marie (1911–1984), herečka, 555 Vašta Jaromír (1931–1996), televizní režisér, 543 Vávra Otakar (1911–2011), filmový režisér, scenárista a pedagog, 541 Vavřík Zdeněk (1906–1964), redaktor, překladatel, 49 Včelička Géza (vl. jm. Antonín Eduard V.; 1901–1966), reportér, prozaik, básník, tramp, malíř, 307, 309

04.08.15 14:09

608/609

Vejdovský Václav (1896–1977), oční lékař, 551 Vejražka Vítězslav (1915–1973), herec, 541 Vejrychová-Solarová Božena (1892–1978), malířka, ilustrátorka, 195 Velemínský Jiří, internista, 551 Velkoborský Fráňa (1900–1958), básník, beletrista, 13–14 Venclík Jiří, tazatel, 369 Verlaine Paul (1844–1896), francouzský básník, prozaik, 54, 202–203, 312, 314, 337, 342, 476, 509 Verne Jules (1828–1905), francouzský spisovatel vědecko-fantastických próz, 428, 451 Veselý Ludvík (1920–1998), novinář, publicista, kulturní pracovník, redaktor, 541 Vildrac Charles (1882–1971), francouzský spisovatel, 295 Vilímek Josef Richard (1860–1938), nakladatel, redaktor, 97 sv. Vít (? – asi 304), světec, 488 Vitáček Jaroslav (nar. 1924), pracovník aparátu KSČ, úředník, 577 Vláčil František (1924–1999), filmový režisér, 541 Vladislav II. Jagellonský (1456–1516), český a uherský král, 190–191, 193 Vladislav Jan (1923–2009), básník, překladatel, 577 Vlach Karel (1911–1986), dirigent, 543 Vlasák Tomáš (nar. 1924), katolický kněz, 577 Vlček Václav (1839–1908), prozaik, dramatik, publicista, redaktor, vydavatel, 453 Vobruba Josef (1932–1982), dirigent, 543 Vočadlo Otakar (1895–1974), literární vědec, překladatel, anglista, 543 Vodák Jindřich (1867–1940), literární a divadelní kritik, teatrolog, překladatel, 345, 425 Vodička Felix (1909–1974), literární historik, 377 Vodsloň František (1906–2002), komunistický politik, poslanec, 577 Vohryzek Josef (1926–1998), literární kritik, spisovatel, překladatel, 577 Vojíř Karel, dělník, 551 Vojta Jaroslav (1888–1970), herec, 551

djs_14.indd 609

sv. Vojtěch (asi 955–997), pražský biskup, misionář, mučedník, 151 Vokáč Karel (1903–1944), básník, 116, 137–138, 170–171, 173–174 Vokatý Zdeněk (nar. 1951), undergroundový hudebník a aktivista, 577 Voldán Jiří (vl. jm. Jaroslav Hudec; 1901–1985), herec, novinář, prozaik, kabaretiér, hudební skladatel, textař písní, překladatel, 533 Volf František (1897–1983), malíř, 239–240 Voltaire (vl. jm. François Marie Arouet; 1694–1778), francouzský filozof, básník, encyklopedista, 280 Vondra Přemysl (nar. 1924), novinář, 577 Vondráček Josef, propagační referent, 226 Voráčková Věra, kralupská dívka ze Seifertova mládí, 214 Vörös Viktor, dělník, 551 Voska Emanuel Viktor (1875–1960), průmyslník, zpravodajec, 530, 533 Voska Václav (1918–1982), herec, 321, 543, 555 Vostřel Darek (1929–1992), divadelní režisér, dramatik, herec, 543 Vozka Jaroslav (1904–1954), novinář, publicista, redaktor, 167–170, 205, 530, 533 Vrabec Václav (nar. 1931), historik, novinář, redaktor, 577 Vrána Stanislav (1888–1966), pedagog, 530, 533 Vratislav I. (888–921), český kníže, 194 Vrátný Jaroslav (1884–?), úředník, těsnopisec, 530, 533 Vrba František (1920–1985), publicista, literární, divadelní a filmový kritik, překladatel, 415, 562 Vrchlická Eva (1882–1969), divadelní herečka, básnířka, prozaička, 76 Vrchlický Jaroslav (vl. jm. Emil Frída; 1853–1912), básník, dramatik, prozaik, překladatel, literární a divadelní kritik, 16, 32, 43–44, 63, 76, 79, 97, 102, 164, 176–177, 181, 200, 209–210, 217, 269–270, 282–285, 287, 289–290, 320, 337–338, 371, 394, 419, 451, 506 Vycpálek Ladislav (1882–1969), hudební skladatel, muzikolog, knihovník, 555

04.08.15 14:09

jmenný

r e j st ř í k

Vyhlídal Oldřich (1921–1989), básník, redaktor, překladatel, 316–317 Vyskočil Ivan (nar. 1929), herec, dramatik, prozaik, 541 Wagner Antonín (1904–1978), architekt, sochař, restaurátor, 283, 285 Wagner Josef (1901–1957), sochař, restaurátor, 283, 285, 424 Wagner Richard (1813–1883), německý hudební skladatel, dirigent, 517 Wachsman Alois (1898–1942), architekt, malíř, scénograf, 448 Weidenhofferová Fany (1821–1878), autorka dopisů K. Havlíčkovi Borovskému, 88, 90 Weil Jiří (1900–1954), prozaik, překladatel, literární kritik, 148 Wenig Adolf (1912–1980), malíř, scénograf, 555 Wenig Jan (1905–1979), redaktor, literární a divadelní kritik, prozaik, překladatel, 533 Wenig Josef (1885–1939), scénograf, kostýmní výtvarník, ilustrátor, 115 Werich Jan (1905–1980), herec, dramatik, scenárista, 538, 540, 551 Wernisch Ivan (nar. 1942), básník, spisovatel, novinář, překladatel, 314, 348 Werstadt Jaroslav (1888–1970), knihovník, archivář, historik, 358 Whitman Walt (1819–1892), americký básník, esejista, 221, 477 Wichterle Otto (1913–1998), chemik, vynálezce, 551, 555 Wiktor Jan (1890–1967), polský prozaik, 221 Wilde Oscar (1854–1900), irský dramatik, prozaik, básník, 262 Winklerová Hedvika, tazatelka, 371 Winter Zikmund (1846–1912), historik, prozaik, 106 Wíšo Jaromír (1909–1992), malíř, 577 Wohlmut Bonifác (1510–1579), německý kameník, stavitel, architekt, 129 Wolker Jiří (1900–1924), básník, prozaik, dramatik, 41, 108, 112–114, 171, 173, 250, 255–256, 289, 333, 342, 370, 373, 432, 454 Wünsch Otakar (1893–1947), novinář, národněsocialistický politik, prozaik, básník, 536

djs_14.indd 610

Zábrana Jan (1931–1984), básník, překladatel, esejista, 69, 562 Záhorský Bohuš (1906–1980), herec, 541 Zahradníček Jan (1905–1960), básník, překladatel, 84, 333, 338, 360, 405–407 Zachar Karol L. (vl. jm. Karol Legény; 1918–2003), slovenský herec, režisér, scénický výtvarník, 541 Zápotocký Antonín (1884–1957), komunistický funkcionář, v l. 1953–1957 čs. prezident, 537 Záruba Jiří (nar. 1930), architekt, 577 Zátopek Emil (1922–2000), atlet, 551 Zátopková Dana (nar. 1922), atletka, 551 Závada Jaroslav (1907–1964), básník, prozaik, překladatel, 537 Závada Vilém (1905–1982), básník, prozaik, překladatel, 294, 314, 537, 540 Zedník Antonín, tazatel, 371 Zedník Oldřich, dělník, 251 Zegadłowicz Emil (1888–1941), polský básník, dramatik, prozaik, překladatel, 86 Zelenková Jiřina (1929–1988), lékařka, 577 Zeljenka Ilja (1932–2007), slovenský hudební skladatel, 555 Zeman Petr (nar. 1947), biolog, úředník, 577 Zeman Rostislav, tazatel, 375 Zeman Rudolf (nar. 1939), novinář, redaktor, 577 Zeman V., spoluvězeň A. Štuky, 199 Zeyer Julius (1841–1901), básník, prozaik, dramatik, 76, 229 Zieris Karel František (1906–1978), novinář, 530, 533 Zikmundovský Zdeněk (nar. 1928), zaměstnanec ministerstva vnitra, 577 Zítek Josef (1832–1909), architekt, 512–513 Zogata Jindřich, agronom, 551 Zouplna Otto, publicista, 164–165 Zrzavý Jan (1890–1977), malíř, grafik, scénograf, ilustrátor, 298–299, 315, 323, 328, 374, 424, 535, 555 Zukal Rudolf (1927–2004), ekonom, 577 Zvěřina Josef (1913–1990), teolog, filozof, 577 Zvoníček Jan (1913–1991), profesor ČVUT, 555 Žáček Ludvík (1910–1990), divadelní ředitel, 541

04.08.15 14:09

610 / 611

Žantovský Jiří (1909–2000), knihovník, spisovatel, 212 Ždanov Andrej Alexandrovič (1896–1948), sovětský komunistický politik, ideolog, 410

djs_14.indd 611

Ždímal Jaroslav (1874–1954), učitel, hudebník, 214 Ženíšek František (1849–1916), malíř, ilustrátor, 80 Živkovič(ová) Zagorka, publicistka, 479

04.08.15 14:09

djs_14.indd 612

04.08.15 14:09

613 / 613

Z K R AT K Y V RŮ Z NO Č T E N Í A E M E N DAC ÍC H

R – rukopis S – strojopis Č – první otisk v periodické publikaci, antologii či sborníku, popřípadě ve výboru z autorova díla T – bibliofilský či příležitostný tisk Ča, Čb… – další otisky ¶ – odstavec 1, 2, 3… – arabské číslice označující pořadí odstavců DJS – Dílo Jaroslava Seiferta (vydávané od roku 2001 v nakladatelství Akropolis) LA PNP – Literární archiv Památníku národního písemnictví

djs_14.indd 613

04.08.15 14:09

djs_14.indd 614

04.08.15 14:09

614 / 615

EDIČNÍ POZNÁMKA

Soubor publicistiky Jaroslava Seiferta, který tvoří v DJS svazky 12 (texty z let 1921–1932 /2004/) a 13 (texty z let 1933–1938 /2011/), završujeme edicí, jež shrnuje v nám známé úplnosti tvorbu z let 1939–1986. Jde o práce autora, který svou účast na osudech českých zemí učinil součástí svého tvůrčího básnického i lidského kréda. Představují autentické, i když jen na výsost osobní svědectví o prudkých proměnách moderních dějin. Dobu nacistické okupace, během níž byla bezprostředně ohrožena národní existence, vystřídaly roky postupně mizející euforie z osvobození, po kterých následovalo čtyřicet let komunistického systému. Naděje konce let šedesátých byly záhy zničeny sovětskou okupací.

Seifert mnohokrát zdůrazňoval, jak je jeho tvorba s těmito dějinami bezprostředně spjata. Nikoli však pouze v podobě komentátorských reakcí na vnější události, ale především v textech, v nichž se zračí básnický osud člověka uvnitř těchto dějin. V Seifertově publicistice, v jeho veřejných projevech je tato situovanost často vyjádřena v podobě, která nacházela bohatou rezonanci i v těch okruzích veřejnosti, kam jeho básnické dílo, tak bohatě recipované, nezasáhlo. Zejména jeho projev na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956 nebo jeho aktivity v době „pražského jara“, kdy se stal místopředsedou Svazu československých spisovatelů, se staly důležitou součástí celonárodního hnutí. Díky Jaroslavu Seifertovi se stal Svaz českých spisovatelů, v jehož čele v letech 1969–1970 stál, jednou z mála organizací, která odmítla splnit požadavky tzv. normalizace.

P U B L I C I S T I K A

1 9 3 9 – 1 9 8 6

Do svazku zařazujeme v chronologickém pořadí texty podesané nebo šifrované ­‑s, s., (s), ­‑js, ­‑rt. Dále texty nepodepsané, u nichž je však autor­ ství doložitelné z dalších zdrojů (např. Loretánské variace, Přítelkyně petřínských slavíků). V několika případech jsme zařadili texty dochované pouze ve strojopisech (Mladí autoři se zpovídají, O malíři Václavu Pavlíkovi) či prostřednictvím pozdějších, šířeji zaměřených edic (Věnec vavřínový /zde byl k dispozici také autorův rukopis/, Milý a drahý Sud‑ ku). Jestliže některé texty byly tištěny až po delší době od svého vzniku, zařazujeme je do doby, kdy byly napsány (Drahý příteli, Aloisi Jiroute, Ve vichru války, Růže z pražských trhů). V jednom případě jsme dali přednost rukopisnému znění před tištěnou verzí (Rozhovor s prázdnou židlí).

djs_14.indd 615

04.08.15 14:09

E D I Č NÍ

POZNÁMKA

Od 1. ledna 1939 byl Seifert redaktorem deníku Národní práce, který vznikl po zákazu sociálnědemokratických listů Právo lidu a Ranní noviny. Do roku 1941 mohl, i když s cenzurním omezením, pokračovat v dřívějších snahách aktualizovat hodnoty široce pojaté české tradice (Seifertovi nepřisuzujeme texty, jež v tomto období v Národní práci vycházely podepisovány šiframi Q. a ­‑y­‑ či ­‑y­‑). K tomu mu sloužil také časopis nakladatelství Družstevní práce Panorama, který v letech 1941–1942 redigoval. Radikální změnu – nejen v české kultuře – přivodil nový německý program pro správu Protektorátu, s nímž přišel na podzim 1942 do Prahy Reinhard Heydrich. Proměnila se i podoba českého tisku; kulturní stránky novin – dříve tak bohaté – musely ustoupit politické a ideologické publicistice. Od května 1945 do roku 1949 působil Seifert v redakci odborářského deníku Práce. V průběhu dalších patnácti let mohl uveřejnit jen několik málo komentářů, teprve od poloviny šedesátých let se opět na stránkách tisku objevily Seifertovy texty publicistického rázu, na rozdíl od časů každodenní novinářské práce v této době již převládají rozhovory, doslovy, anketní odpovědi, osobní listy. Největší význam si i nyní podržuje veřejný projev komentující politické události, především jeho společenské angažmá v letech 1968–1970. V roce 1984 byla Jaroslavu Seifertovi udělena Nobelova cena za literaturu; „řeč laureáta“, kterou ve Stockholmu přednesla Jana Seifertová a jež poté byla publikována pod titulem O patetickém a ly‑ rickém stavu ducha, není z pera tehdy již těžce nemocného básníka; Seifert je pod textem sice podepsán, jeho autorem však de facto byl Seifertův zeť Dalibor Plichta (otištěna jako Řeč laureáta Nobelovy ceny za literaturu 1984, Listy, 15, č. 1, únor 1985, s. 55–59, resp. pod titulem Je třeba změnit stav ducha. Pravda nevítězila, nevítězí a nebude vítězit bez patosu v exilovém Právu lidu, 88 /8/, 1985, č. 1, s. 4–5). Dále nezařazujeme Seifertův posudek Grušova románu Dotazník (11. 9. 1978), publikovaný teprve po autorově smrti v samizdatovém sborníku Světlá lhůta (1988), a texty včleněné do knihy Všecky krásy světa (Corrig von Hopp: Kapitola z knihy vzpomínek Všechny krásy světa, Zprávy Spolku českých biblio­filů v Praze, 1980, č. 1, s. 4–7; Dosti Wolkra!. Kapitola z knihy vzpomínek Všechny krásy světa, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, 1980, č. 2, s. 35–38; Čtvero zastavení u básníkova hrobu: Kapitola z knihy vzpomínek Všechny krásy světa, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, 1980, č. 3, s. 70–72; Studánka a básník. Kapi‑ tola z knihy vzpomínek Všechny krásy světa, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, 1980, č. 4, s. 104–105).

djs_14.indd 616

04.08.15 14:09

616 / 617

D U B I A

I

A

I I

Do tohoto oddílu začleňujeme nejprve texty, u nichž si editoři nebyli Seifertovým autorstvím jisti. Připojili jsme texty (podepsané Seifertovým jménem), jejichž konečnou redakci provedl jiný autor (interview Píši, abych se mohl cítit svobodný, Co mi spí v noci pod víčky). Druhou část Dubií tvoří články podepsané Seifertovým jménem nebo šifrou s., které byly publikovány v deníku Národní práce (často jako úvodníky) od roku 1942, počínaje dobou Heydrichova teroru, zesíleného po jeho smrti do drastické podoby. Šéfredaktor Národní práce Vladimír Ryba (v jehož prospěch Seifert v rámci poválečného soudního procesu svědčil, srov. Redaktoři svědčí v procesu s V. Rybou, Právo lidu, 49, č. 150, 3. 7. 1946, s. 3) dostal příkaz, aby redaktoři, kteří se angažovali v dobách republiky jako antifašisté, veřejně vyslovili souhlas s projevy prezidenta Emila Háchy a s politikou tehdejšího ministra osvěty Emanuela Moravce. Byla to doba, kdy byl popraven Seifertův přítel Vladislav Vančura, kdy se mnohým představitelům české kultury zdála politika vnější vstřícnosti k nacistickému režimu z hlediska hrozivé přítomnosti nutná. V tomto čase, kdy bezprostředně hrozilo zatčení a smrt, byly publikovány v Národní práci úvodníky Josefa Trojana, A. M. Píši i Jaroslava Seiferta. Podíl podepsaného básníka na těchto textech, jejichž styl představuje jakousi směsici dobového politického žargonu a seifertovských motivů, byl různý. Ze svědectví účastníků (sdělení A. M. Píši editorovi J. B.) víme, že texty byly korigovány a usměrňovány do žádoucí podoby. Je však zřejmé, že do některých textů chtěl Seifert prosadit svá témata (dělnictvo a umění, význam umělecké tvorby v době národního ohrožení), i když jejich základní zaměření muselo být dodrženo. Některé články (například o prezidentu Emilu Háchovi) svědčí o minimech vnějších zásahů. Celý soubor těchto textů otiskujeme jako dobový dokument. Po květnu 1945 se tyto Seifertovy články nestaly předmětem veřejné debaty. S donucovacími praktikami nacistů měli občané ještě autentické zkušenosti. Teprve později Václav Kopecký v knize ČSR a KSČ. Pamětní výpisy k historii Československé republiky a k boji KSČ za socialistické Československo (1960, s. 452–455) v kapitole, kde píše o tom, jak Seifert v roce 1929 zradil komunistickou stranu a jak se po válce (v roce 1949) dopustil s Vladimírem Holanem „těžké urážky vůči sovětské kultuře“, připomíná také básníkovy články, „které odpovídaly duchu protektorátního temna“. Kopeckého útok byl součástí polemiky se Seifertovým projevem na druhém sjezdu spisovatelů. Je příznačné, že se s podobnou

djs_14.indd 617

04.08.15 14:09

eD E dič I Č NÍ ní

poz POZN nÁ áM mK ka A

argumentací nesetkáváme ani v letech normalizace, kdy byl Seifert znovu na indexu. Teprve po roce 1989 senzacechtivá žurnalistika prezentovala Seifertův text z roku 1942, vytržený z dobových souvislostí, jako „objev“.

S P O L E Č N Á

P R O H L Á Š E N Í

V tomto oddíle jsme shromáždili výzvy a prohlášení, na nichž se Seifert přímo nepodílel, nicméně svým podpisem se s jejich obsahem ztotožnil. Jména signatářů uvádíme dle první prezentace textů (k prohlášením se poté často připojovaly další osoby). V jednom případě (Poselství ob‑ čanů Ústřednímu výboru Komunistické strany československé) podpisovatele neuvádíme; text byl výrazem celonárodního hnutí a tomu také odpovídal počet signatářů.

Ve dvou případech neuvádíme texty, u nichž Seifertův podpis byl zpochybněn. V roce 1969 vznikla „neveřejná petice“ 10 bodů (z inicia­ ce Luďka Pachmana a Ludvíka Vaculíka); Pachman v knize Jak to bylo (Toronto, 68 Publishers 1974, s. 209) píše o době svého zatčení: „Tak třeba se narazilo na to, zdali na listině signatářů byl Jaroslav Seifert. Byl jsem si jist tím, že jeho jméno po mém zatčení mezi signatáři nezůstalo, je to přece starý člověk a přátelé jej jistě nechtěli uvést do nesnází. Zapíral jsem, i když z výpovědi jednoho svědka vyplývalo, že J. Seifert petici podepsal… Hleděl jsem přiznat účast jen těch lidí, u nichž se to prostě zapřít nedalo…“ Druhým je prohlášení Charty 77 a sedmi českých spisovatelů z 25. 9. 1985, které bylo adresováno československé vládě a Evropskému kulturnímu fóru v Budapešti. Seifertův podpis rozzuřil stranické vedení a vyslali Jana Pilaře, aby donutil básníka podpis odvolat. Ještě týž den volal nemocný Seifert editora tohoto svazku (J. B.), který sloužil nedaleko Seifertova bydliště, aby ho neprodleně navštívil. Po skončení směny, ráno před sedmou hodinou, se setkal se zdrceným, těžce oddychujícím básníkem, který jen stále opakoval: cítil jsem, že když neodejde, tak se mi zastaví srdce. Pilař si odnesl podepsaný připravený papír. Týž den Seifert zavolal Marii Jiráskové, poté Rudolfu Havlovi, kteří vydali shodná svědectví (viz kapitolu Obležená kultura /Evropské kul‑ turní forum v Budapešti/ v knize Františka Janoucha Šel básník chudě do světa, Praha, Český spisovatel 1995, s. 183–189, zde na s. 185–187 rovněž text prohlášení.

Za vydatnou pomoc při přípravě svazku děkujeme Marii Jiráskové, Filipu Tomášovi, Ireně Danielové a také Marcele Halabrínové, vedoucí oddělení časopisů Knihovny Národního muzea.

djs_14.indd 618

04.08.15 14:09

618 / 619

* Na rozdíl od svazků věnovaných Seifertovu básnickému dílu si neklademe za cíl zachytit detailně prostřednictvím různočtení všechny změny včetně drobných tiskových chyb a naše jednotlivé zásahy se soustředí na ediční úpravy především v pravopisné rovině, a to dle současných Pravidel českého pravopisu (1993). Píšeme např. muzeum, univerzita, filozofie, prezident, krize, múzy, intenzivně, organizuje, mobilizace, politizování, kritizování, rezonuje, virtuózní, kompozice, senzační, fa‑ vorizovaná, rezignovaný, symbolizováno apod., zachováváme kolísání v příponě typu ­‑ální/­‑elní (originální i originelní). Kvantitu cizích a přejatých slov normalizujeme (píšeme portrét, pasivní, nénie, beduínů, súdánský, grácie, génia apod.). V oddíle Dubia zachováváme dobově příznačné (hyperkorektní) germanismy, jako je psaní Peter Parler, Mün‑ chenu, Wienu, kölnskému. V oddíle Společná prohlášení oddělujeme podpisy jednotně středníky, nerozepisujeme a nesjednocujeme zkratky, především akademické tituly, ponecháváme rozkolísané užívání velkých písmen (dr. × Dr., Univ. × univ. apod.).

V souladu se současnou pravopisnou normou volíme při psaní spřežek jejich staženou podobu (např. koneckonců, zatímco, donedávna, kupodivu, vzápětí, doširoka). Stejně tak normalizujeme psaní velkých písmen a zkratek. Méně obvyklé zkratky rozepisujeme, a to především v souvislém textu referátů, naopak v záhlavích článků či ve výčtech zkratky nerozepisujeme. Iniciálové zkratky píšeme velkými písmeny bez teček.

V oblasti interpunkce zasahujeme v těchto případech: doplňujeme čárku tam, kde je to syntakticky nutné; důsledně rozlišujeme mezi přívlastkem volným a těsným, postupně rozvíjejícím a několikanásobným, rušíme čárky oddělující vsuvky s pokleslou větnou platností (ustálené a jednoslovné: žel, bohužel, prosím, doufám, možná apod). U vložených výrazů nebo vět doplňujeme pomlčku, jestliže chybí na jejich začátku nebo konci, popřípadě jí nahrazujeme čárku užitou místo pomlčky.

Dvojtečku odstraňujeme, jedná­‑li se o formální užití při uvádění citátu. Místa původně zvýrazněná kurzivou či proložením vyznačujeme jednotně kurzivou; kurzivou tiskneme rovněž názvy knih a nedělitelných uměleckých děl (názvy článků, básní, povídek). Citáty ­upravujeme podle stejného klíče jako ostatní části Seifertova textu. V případech od-

djs_14.indd 619

04.08.15 14:09

eD E dič I Č NÍ ní

poz POZN nÁ áM mK ka A

chylek mezi citátem a citovaným textem ponecháváme Seifertovo znění a uvádíme rozdíl v připojených poznámkách, opravujeme pouze ty odchylky, které narušují smysluplnou syntax.

Na s. 230 píšeme v názvu textu Seifertem místo původního Seifrtem.

J. B. – M. T.

djs_14.indd 620

04.08.15 14:09

62 0 / 621

O B R A Z O V Ý

djs_14.indd 621

D O P R O V O D

přebal

František Muzika: In Memoriam II (studie k obrazu;

Kytice, 1, č. 4, únor 1946)

frontispis

fotografie Jaroslava Seiferta na I. všesvazovém sjezdu ROH

(Revolučního odborového hnutí) 22. 1. 1969 (foto Oldřich

Pícha, fotoarchiv ČTK)

str. 118

obálka (Panorama, 20, č. 4, květen 1942)

str. 131

titulní strana, Jaroslav Seifert: Šťastný lid uvítal prezidenta

(Práce, 1, č. 9, 17. 5. 1945, s. 1)

str. 146

obálka (Kytice, 1, č. 1, říjen 1945)

str. 160

obálka, Květen v Lidovém domě (uspořádali Jaroslav Seifert

a Karel Marek, kresbami vypravil Jiří Krejčí, obálku připravil

J. Hochman, Praha, Práce 1946)

str. 233

titulní strana, Jaroslav Seifert: Na cestě poslední (Práce, 4, č. 63,

14. 3. 1948, s. 1)

str. 411

obálka brožury Ústřední výbory tvůrčích svazů, svazu

vědeckých pracovníků a českého svazu umění a kultury.

Materiály ze společného zasedání ústředních výborů,

22. května 1969 (Praha, Svaz českých vědeckých pracovníků.

Ústřední výbor a Český odborový svaz umění a kultury.

Ústřední výbor 1969)

str. 484

titulní strana, Jaroslav Seifert: Tvrdou plání (Národní práce, 5,

č. 329, 30. 11. 1943, s. 1)

str. 526

titulní strana, Kultura musí být svobodná (Svobodné slovo, 2,

č. 235, 13. 10. 1946, s. 1)

str. 565

Jan Procházka a Jaroslav Seifert za předsednickým stolem sjezdu

českých spisovatelů (10. 6. 1969; foto Antonín Nový)

str. 571

Jaroslav Seifert, podpis Prohlášení Charty 77 (Archiv bezpečnostních

složek, fond Vyšetřovací spisy, a. č. V-33766 MV)

04.08.15 14:09

djs_14.indd 622

04.08.15 14:09

O B S A H

Publicistika 1939–1986 1939 Román našich dnů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Nové verše Fráni Velkoborského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Druhá lidová suita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Národ a jeho kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Básnictví Josefa Mánesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Loretánské variace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Kouzlo osobnosti Nerudovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Doslov vydavatelův (Básně Jana Nerudy) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Nejzajímavější kniha 1939 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Dělník a kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Jen poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 1940 Básně, ke kterým se vracím nejraději . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Sto třicet vydání Babičky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Rozloučení s Helenou Malířovou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Co dělá vítr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Velikonoční nénie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Nevděčné mládí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Stud a básnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Přes třináct tisíc písní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Na cestu sbírce Vavříkově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Zemřel Michael Kácha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 I Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Jiří Mahen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Redaktor J. Randa mrtev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Padesátiletá samotářka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Přítelkyně petřínských slavíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Božská komedie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Trpké vzpomínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Dějiny a přítomnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Pohřeb básníka Rudolfa Medka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kořeněno řeřichou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Stará píseň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

djs_14.indd 623

04.08.15 14:09

Za kulisami poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Láska v písních celého světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Několik slov k výboru z Vítězslava Hálka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Nejzajímavější kniha 1940 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Prosím o podpis! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Splátka českému nebi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Mladí autoři se zpovídají . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 1941 Ta krásná země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 In memoriam dr. Josefa Brabce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Jak začínali . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Kolíček z Havlíčkovy kytary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Básník a dělník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Dvoje housle, čelo a klavír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Poezie a básníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Veselá výstava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Několik slov o povídce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Vroucně milovaná Marina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Víly a ďáblové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Až napřesrok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 DP a básníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Jak se k nám vrací lidová píseň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Za J. Hořejším . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Kouzlo Nerudovy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Vzpomínka na Jindřicha Hořejšího . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Jak se mi vrátila princezna Pampeliška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Z práce a o práci českého dělníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 1942 O Krásné jizbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Hrst květů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 1944 Rozloučení s Benjaminem Kličkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Génius a národ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Měsíc básníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Spisovatel Hanuš Jelínek mrtev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 1945 Stopy barbarů na tváři hlavního města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Šťastný lid uvítal prezidenta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Prezidentovy narozeniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

djs_14.indd 624

04.08.15 14:09

Divadlo Revolučních gard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Několik slov o malíři Ferdiši Dušovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Popravený básník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Zahajovací proslov Jaroslava Seiferta k výstavě „Dvě Prahy“ . . . . . . . 139 Vzdejme poctu práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Národní umělec Petr Bezruč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Kytice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Redakční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Buď v Čechách bílý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Na horách Novohradských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 1946 Před obrazy Miloslava Holého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Dopis vložený do jedné knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Jak vypadá smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Budeme mít novou státní hymnu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Básně Svatopluka Čecha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Nemocný básník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Nad knihou Jaroslava Vozky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Karel Vokáč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Zkrvácené piliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Malostranský fejton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Dík české hlíně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Proč jsem sociální demokrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Uprostřed růží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Národní umělec, básník K. Toman mrtev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Sbohem, Tomane! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Eduard Bass . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Milé děti! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Jan Týml . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Nejzajímavější kniha za války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Nezapomeň! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Nejzajímavější kniha v roce 1946 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Česká kniha a Vánoce 1946 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 1947 Za dr. Vincencem Charvátem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 O nemocném srdci básníkově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Nešťastné Kralupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Osm otázek básníkovi J. Seifertovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Vzpomínky Elišky Krásnohorské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

djs_14.indd 625

04.08.15 14:09

Noviny a spisovatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 O umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Věčně bojující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Kdo koho zklamal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Jeť Praha žhavým jádrem plamene… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Nejzajímavější kniha roku 1947 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 1948 Básně národního sebevědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 Beseda s Jaroslavem Seifertem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 Na cestě poslední… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 Kdybych se měl domýšleti… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Praha jasem okřídlená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Milý příteli Mathesie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Básník nejlíbeznější . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Spisovatelé hledají svého hrdinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Básníkova pouť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Doslov (Zeď Kremlu v dálce) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 1949 Dělníci si zpívají do pětiletky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Na poli vojtěšky po pěti letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Wolkrova skutečnost nejskutečnější . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Zimní večery u Staré Hutě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 Pracující člověk obdivuje umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Paní v olšanské vile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Jarní večer v týnecké továrně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 O malíři Václavu Pavlíkovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 1953 Doslov vydavatelův (Jaroslav Vrchlický: Básně I) . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 1954 Jdu s tímto lidem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 1955 Doslov pořadatelův (St. K. Neumann: Básně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 Slovo překladatele (Píseň písní) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 1956 Chvilka s Jaroslavem Seifertem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Vážení přítomní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 1961 Jaroslav Vrchlický: Duha na zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282

djs_14.indd 626

04.08.15 14:09

1962 Verše o Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 1963 Chvilka s Jaroslavem Seifertem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 1964 Píseň písní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 Osobní dopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 Koncert na ostrově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 1965 S. K. Neumann: Srdcová dáma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 Co vše mi zavál sníh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 Mezi kaktusy a růžemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Když v ulicích zavoní jehličí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Anketa tvůrců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 Česká poezie se rozloučila s hudbou svého verše . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 1966 Hvězdy nad Rajskou zahradou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 Co soudíte o nejmladší české poezii? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314 Odlévání zvonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316 Seifertova Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 Slyšet se navzájem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320 Chvíle s Jaroslavem Seifertem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322 Dobrý den, básníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 1967 1 + 1 = 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330 S Jaroslavem Seifertem o všeličem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 Zeptali jsme se před sjezdem a odpověděli nám . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350 A. M. Píša: Básně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 Chvilka s Jaroslavem Seifertem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 S básníkem z nejmilejších . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 1968 Československá republika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 O rehabilitaci spisovatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 Na téma česko­‑slovenské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362 Dopis národního umělce Jaroslava Seiferta prezidentu republiky Ludvíku Svobodovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 Váš rozhovor a vzpomínky národního umělce Jaroslava Seiferta . . . . . 365 Hovoří básník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 377 Zvýšeným hlasem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379

djs_14.indd 627

04.08.15 14:09

Prahou s Jaroslavem Seifertem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384 Dětem o řemesle básnickém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388 S Jaroslavem Seifertem malé ohlédnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 389 Hvězdy přilepené na nebi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391 1969 Vyznání Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 394 Vám chlapci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 400 Jsou ještě jiné zbraně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 Činnost Seifertovy komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405 Dopis národního umělce Jaroslava Seiferta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408 Projev národního umělce Jaroslava Seiferta na ustavujícím sjezdu Svazu českých spisovatelů v Praze dne 10. června 1969 . . . . . . . . . . . 412 Drahý příteli, Aloisi Jiroute! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415 Morový sloup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 417 Josef Palivec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419 Tvořit znamená myslet na lidi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 422 1970 Sakrblé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427 Ve vichru války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 429 Rozhovor s prázdnou židlí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 430 1971 Dopisy lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 435 Právě jsem dopsal sbírku veršů… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437 Seifert a Slovensko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 438 O potřebě poezie v životě... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439 1972 Fráňa Šrámek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 441 František Hrubín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 441 Za paní Ludmilou Jiroutovou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 443 1974 Ať žije pan Hlavsa! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 446 1975 Rozloučení s Františkem Muzikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447 1979 Pozdrav a vzpomínka Jaroslava Seiferta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 450 1980 Věnec vavřínový . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 452 1981 Milý pane Bablere . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454

djs_14.indd 628

04.08.15 14:09

Růže z pražských trhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455 Milý a drahý Sudku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 1983 Zlatá Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461 Dubia I Románek z dívčího světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 467 Vzpomínky na Mrštíky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 468 Spisovatel Karel Schulz mrtev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 469 Spisovatel F. X. Svoboda zemřel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 Říkáme si s básníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 472 Památce Josefa Hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 473 Sněmování na Dobříši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 474 Píši, abych se mohl cítit svobodný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 475 Jaroslav Seifert děkuje za čestný doktorát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 Co mi spí v noci pod víčky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 481 II Srdce radí rozumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 485 Pod klenbou katedrály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486 Kultura posiluje dělníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 488 Mobilizace kulturních hodnot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 491 Kulturní bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 Divadlo pracujícího lidu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 494 Proti provincionalismu v umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 497 Umění a válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 499 Triumf brutality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 501 Poselství české hudby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 503 Rukou dělníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 Tvrdou plání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 508 Splněný sen zakladatelů Národního divadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 509 Druhá scéna Národního divadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 511 K příštím dnům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 513 Umění jde za pracujícím lidem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 514 Smetanovo češství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 Česká kultura ve válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 519 Kniha v dělníkově ruce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 521

djs_14.indd 629

04.08.15 14:09

Společná prohlášení Československému lidu! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 527 Kulturním pracovníkům! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 530 Ustavuje se Kulturní svaz: Kultura musí být svobodná . . . . . . . . . . . . 534 Kulturní veřejnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 536 Dopis čtyřiceti dvou českých spisovatelů prezidentu Antonínu Zápotockému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 537 Otevřený dopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 538 Oslavujeme Svátek práce… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 542 Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům a všem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 544 Manifest Klubu angažovaných nestraníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 552 Prohlášení kulturních a vědeckých pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . 556 Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 557 Smysl našeho konání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 559 Provolání českých umělců, vědců a publicistů a kulturních pracovníků . 563 Milý Heinrichu Bölle… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 566 Prohlášení Charty 77 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 570 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 581 Zkratky v různočtení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 613 Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 615 Obrazový doprovod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 621

djs_14.indd 630

04.08.15 14:09

djs_14.indd 631

04.08.15 14:09

14 D Í L O J A R O S L AVA S E I F E R TA

/řídí Jiří Brabec/ svazek 14 Vydal Filip Tomáš – AKROPOLIS 5. května 1338/43, 140 00 Praha 4 www.akropolis.info v roce 2014 jako svoji 296. publikaci Edičně připravili: Jiří Brabec a Michal Topor Odborná redakce: Marie Jirásková Redakce: Irena Danielová, Filip Tomáš Jmenný rejstřík sestavil: Josef Schwarz Typografie: Luboš Drtina Sazba písmem Melior: Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk: Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Kniha byla vytištěna na voluminézním papíře Creamy, 80 g/m² Přebal byl vytištěn na papíře Rives Classical, barva chamois, 120 g/m² V tomto souboru první vydání, 632 stran, TS 13 Doporučená cena včetně DPH 499 Kč Svazek vychází za velkorysé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, města Kralupy nad Vltavou a Nadace Český literární fond.

ISBN 80-7304-006-9 (soubor) ISBN 978-80-7470-086-6

djs_14.indd 632

04.08.15 14:09