Dějiny československého komiksu 20. století (díl II)

Dějiny československého komiksu 20. století sv. 2 / 1964—2000

430

/—

2

431

Dějiny československého komiksu 20. století

Tomáš Prokůpek Pavel Kořínek Martin Foret Michal Jareš

1964 2000

2 Hlavní redaktor Pavel Kořínek

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dějiny československého komiksu 20. století / Tomáš Prokůpek ... [et al.] hlavní redaktor Pavel Kořínek. — Vyd. 1. — Praha : Akropolis, 2014. — 3 sv.

Spoluautoři: Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš Obsahuje: sv. 1. 1900—1964. 428 s. — sv. 2. 1964—2000. 572 s. — sv. 3. Rejstříky. 88 s.

ISBN 978-80-7470-061-3 (váz.)

I. Prokůpek, Tomáš, 1975 — II. Kořínek, Pavel, 1981 — III. Foret, Martin, 1980 — IV. Jareš, Michal, 1973 — * 82-312.5:741/744 * (437.3) * (437.6) 1900—2000 komiksy — Česko — 20. stol. komiksy — Slovensko — 20. stol. komiksy — dějiny kolektivní monografie 82-1/-8 — Literatura různých forem a žánrů (o ní) [11]

Lektorovali: prof. PhDr. Petr A. Bílek, CSc., Univerzita Karlova, Praha Assoc. Prof. José Alaniz, University of Washington, Seattle Rukopis publikace vznikl v rámci grantového projektu GA ČR P406/10/2306, Komiks: dějiny — teorie, řešeného v letech 2010—2012 v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 (Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.).

Dokončovací práce na publikaci byly realizovány v rámci aktivit Centra pro studia komiksu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Publikace byla vydána za velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR a hlavního města Prahy.

© Tomáš Prokůpek, 2014 © Pavel Kořínek, 2014 © Martin Foret, 2014 © Michal Jareš, 2014 © Graphic and Cover Design Symbiont, 2014 © Filip Tomáš — Akropolis, 2014 © Cover Illustration from Václav Šorel and František Kobík (Vzpoura mozků), 2014 ISBN 978-80-7470-061-3

434

/—

/ NĚJAKÝ CITÁT ?

435

Obsah druhého dílu

436

/—

Oddíl 5 1964 1971 5.a Věhlas stříbrného věku

449

Komiksový kontext 1964–1971 453

5.1.1 Indiáni, piráti a dobrodruzi Tvorba Gustava Kruma 1964–1970

5.1.2 „Bondovky“, vesmírná odysea i klukovská dobrodružství

458

Tvorba Miloše Nováka 1968–1971 462

5.1.3 Slovensky smích, česky dobrodružství Tvorba Jozefa Scheka 1965–1971 467

5.1.4 Saudkův opožděný debut Tvorba Káji Saudka 1966–1971

5.1.5 Ozvěna Mladého hlasatele mezi Pražským jarem a normalizací

473

Rychlé šípy – od souborných sešitů k časopisu 1967–1971 478

5.1.6 Vzhůru za velkým dobrodružstvím

Obrázkové seriály v tradičních mládežnických časopisech 1964–1971 5.1.7 Právě jsme odhlasovali jméno pro náš klub!

486

První etapa seriálu Strážci 1967–1970 5.1.8 Kolečkáři, kůň a kapitán Korkorán

490

Obrázkové seriály v nových a obnovených časopisech pro děti a mládež 1964–1971 1964—1971

5.1.9 Návrat do rodin a na ranče

495

Ostatní seriály pro dospělé z časopisů 1964–1971 5.1.10 Podivné fantazie

502

Seriály pro dospělé z novin a novinových časopisů 1964–1971 5.1.11 Škaredý Bill a krásná Mary

507

Slovenská tvorba pro dospělé 1964–1971 5.1.12 Zvířátka i kluci pirátští

512

Tvorba Věry Faltové 1964–1971 5.1.13 Z pohádky do pohádky, z Afriky do Antarktidy

516

Tvorba Františka Rolečka 1964–1971 5.1.14 I zželelo se matce milých koťátek

519

Mateřídouška let 1964–1971 a zrod časopisu Sluníčko 5.1.15 Počátky Čtyřlístku

524

Prvních dvanáct sešitů 1969–1970 5.1.16 Dítě s psíkem na sto způsobů

529

Ostatní dětské seriály z časopisů pro dospělé a novin 1964–1971 5.1.17 Cukrová planeta a Oranžová hvězda

535

Dětské a mládežnické obrázkové seriály na Slovensku 1964–1971 5.1.18 Návraty k nezávadné klasice

539

Sešitové a knižní reedice Josefa Lady a Ondřeje Sekory 1968–1971 5.b S finskou „cestovkou“ do USA, spřátelenou Evropou na vlastní pěst

543

Překladové obrázkové seriály 1964–1971 5.c Hledání místa aneb Apologie „debilní lásky k obrázkům“

550

Dobová reflexe obrázkových seriálů 1964–1971

/ NĚJAKÝ CITÁT ?

437

Oddíl 6 1971 1985 6.a Ozvěny kovového řevu

561

Komiksový kontext 1971–1985 565

6.1.1 Hledání únikového východu Tvorba Káji Saudka 1971–1979

6.1.2 Z klubu a laboratoře zpět na Slovensko

571

Tvorba Jozefa Scheka 1971–1979 6.1.3 Od sci-fi a klukovských dobrodružství k naučným historickým seriálům Tvorba Miloše Nováka 1971–1979 6.1.4 Ozvěna Rychlých šípů a junáckých družin v mezích normalizace První etapa klubáckého seriálu Modrá pětka 1971–1979 583

6.1.5 Zrzek a Hadži se vracejí Strážci 1972–1973

586

6.1.6 Kolonizovat Žlutou planetu a zachránit Zemi

Velké sci-fi eposy Františka Kobíka a Theodora Pištěka 1973–1979 6.1.7 „Se sovětskými náměty na normalizační časy“ (ale i jinak) Seriály v mládežnických časopisech 1971–1979 603

6.1.8 Když máš v chalupě rodinu 1971—1979

Seriály pro dospělé z časopisů a novin 1971–1979 6.1.9 Kombajn a Conspa

611

Zrod undergroundu 1971–1979 614

6.1.10 Western i pohádka komunálně Slovenská tvorba pro dospělé 1971–1979

6.1.11 Žlutý psík náhradou mořských dobrodruhů

618

Tvorba Věry Faltové 1971–1979 6.1.12 Po stopách Tintina

623

Tvorba Františka Rolečka 1971–1979 6.1.13 Pobavit a vzdělat

626

Seriály pro děti z časopisů Sluníčko a Mateřídouška 1971–1979 631

6.1.14 Zabydlet se v Třeskoprskách Seriál Čtyřlístek 1971–1979 6.1.15 Děti, psi a strašidla

635

Vedlejší seriály v Knihovničce Čtyřlístek 1971–1979 6.1.16 Vymýšlet stripy, jako když bičem mrská

640

Ostatní dětské seriály z časopisů pro dospělé a z novin 1971–1979 6.1.17 Fantomas kontra Jánošík

646

Dětské a mládežnické obrázkové seriály na Slovensku 1971–1979 6.2.1 Světlo na konci jeskyně Tvorba Káji Saudka 1979–1985

438

653

592

579

575

6.2.2 Z Islandu za Vikingy na Mars

658

Tvorba Jozefa Scheka 1979–1985 6.2.3 Jistoty a návraty

662

Seriály v mládežnických časopisech 1979–1985 667

6.2.4 Voda, sníh – a láska

Třináctka ze Staré čtvrti 1981–1984 6.2.5 V pionýrských kronikách

672

Kronika Strážců 1981–1984 6.2.6 Roky s tuzexem, paneláky a spartakiádou

676

Seriály pro dospělé z časopisů a novin 1979–1985

1979—1985

6.2.7 Bill, Lišiak, syn a ujo Ivan

680

Slovenská tvorba pro dospělé 1979–1985 682

6.2.8 Ježek doputoval, Barbánek řádí dál Tvorba Věry Faltové 1979–1985 685

6.2.9 Zpátky do pohádky

Tvorba Františka Rolečka 1979–1985 6.2.10 Ku podpoře čtení

687

Komiks v dětských časopisech 1979–1985 692

6.2.11 Džunglí trav i na mamuta na kmíně Seriál Čtyřlístek 1979–1985 6.2.12 Veselá zvířena televizní i komiksová

695

Vedlejší seriály v Knihovničce Čtyřlístek 1979–1985 700

6.2.13 Cvoček, Mňour a Voříšek

Ostatní dětské seriály z časopisů pro dospělé a novin 1979–1985 707

6.2.14 Kamko a Kamka se loučí

Dětské a mládežnické obrázkové seriály na Slovensku 1979–1985 6.b Hrdinové sbratřených republik

713

Překladové obrázkové seriály 1971–1985 6.c Hledání dějin a (pozvolné) odhazování předsudků

721

Dobová reflexe obrázkových seriálů 1971–1985

Oddíl 7 1985 1999 7.a Emancipace. Exploze

733

Komiksový kontext 1985–1999 7.1.1 Ven ze světa krápníků

739

1985—1989

Tvorba Káji Saudka 1985–1989 7.1.2 Loučení slovenské hvězdy

743

Tvorba Jozefa Scheka 1985–1988 7.1.3 I na venkově kvete dobrodružství

746

Klubácký seriál Mimozemšťané 1984–1989

439

7.1.4 Ticho před bouří

750

Seriály v mládežnických časopisech 1985–1989 7.1.5 Občas se pousmát, jinak nic

757

Seriály pro dospělé z časopisů a novin 1985–1989 761

7.1.6 Samizdat a soutěž

Rozvoj komiksového undergroundu 1985–1989 7.1.7 Bez Jožinka na větvi a různorodá vesmírná dobrodružství Slovenská tvorba pro dospělé 1985–1989 769

7.1.8 Nadešel čas šotků 1985—1989

Tvorba Věry Faltové 1985–1989 772

7.1.9 Komiksové sešity na různý způsob

Edice a další samostatné komiksové publikace pro děti 1985–1989 777

7.1.10 „Jsme přece zvířátka!“

Obrázkový seriál pro děti 1985–1989 780

7.1.11 Od výboru k eposu

Seriál Čtyřlístek a jeho knižní expanze 1986–1989 7.1.12 Pohádky z celého světa… a jeden tchoř nádavkem

783

Vedlejší seriály v Knihovničce Čtyřlístek 1986–1989 787

7.1.13 Proudy a protiproudy

Ostatní dětské seriály z časopisů pro dospělé a z novin 1985–1989 7.1.14 Nová groteska

792

Dětské a mládežnické obrázkové seriály na Slovensku 1985–1989 7.2.1 Zjevila se vlasatice

799

První moderní komiksový časopis Kometa 1989–1992 7.2.2 Za chvostem Komety aneb Od Arény k Areně

806

Aréna, Stopa, Robinson a ty další 1989–1993 7.2.3 Bublinky a ty další

813

Slovenské komiksové časopisy 1990–1992 7.2.4 Velký adaptátor aneb Komiks naplno

820

1989—1993

Tvorba Františka Mráze 1989–1993 7.2.5 Od politiky k popu (tam a zpět)

824

Tvorba Jozefa Gertliho-Danglára 1990–1993 7.2.6 Smetánka, spodina i mládež newyorská

828

Tvorba Bohumila Fencla 1989–1993 7.2.7 Poněkud nešťastný happy end

832

Tvorba Káji Saudka 1989–1993 7.2.8 Od sešitových edic k výpravné knize

838

(Marné) pokusy o komiksové ediční řady 1989–1993 7.2.9 Velké zemětřesení

844

Mládežnické časopisy za časů překotné transformace 1989–1993

440

/—

766

7.2.10 Skauti, zálesáci, dobrodruzi a detektivové

851

Obrázkové seriály v nových a obnovených časopisech pro děti a mládež 1990–1993 857

7.2.11 Do všech směrů, všemi žánry Ostatní seriály pro dospělé 1989–1993

868

7.2.12 Punk’s not dead! a sci-fi s Foglarem také prospívají…

Komiksový underground 1989–1993 871

7.2.13 Politika, sci-fi a lechtivý humor

Další slovenská tvorba pro dospělé 1989–1993 877

1989—1993

7.2.14 Dobří (např. Barbánci) se vracejí Tvorba Věry Faltové 1989–1993 7.2.15 Tradice a inovace

880

Komiks v dětských časopisech 1989–1993 886

7.2.16 Správná chvíle k rozletu

Seriál Čtyřlístek na počátku 90. let 890

7.2.17 O myškách a lidech

Vedlejší seriály ve Čtyřlístku 1989–1993 894

7.2.18 Klasikům čest, mládí vpřed

Ostatní dětské seriály z časopisů pro dospělé a novin 1989–1993 7.2.19 K pionýrské organizaci zády, k popkultuře čelem

898

Ostatní dětské obrázkové seriály na Slovensku 1989–1993 906

7.2.20 Kanonizace reprintem

Druhá a další vydání českých komiksů 1989–1992 7.3.1 (Nejen) Servác hledá domov

911

Tvorba Františka Mráze 1993–1999 915

7.3.2 Saudkovo odcházení Tvorba Káji Saudka 1993–1999

7.3.3 Blízká setkání zeleného druhu

918

Politické komiksy Štěpána Mareše 1995–1999

1993—1999

7.3.4 Batlička tu i onde

922

Návraty i nové lásky v mládežnických časopisech 1993–1999 7.3.5 Seriálová skládanka pro starší a pokročilé

930

Ostatní komiks pro dospělé 1993–1999 7.3.6 Podzemí dle anarchistů a akademických výtvarníků

939

Komiksový underground 1993–1999 944

7.3.7 Krátký zásah agentů a konec legrace Další slovenská tvorba pro dospělé 1993–1999 7.3.8 Karajdovo velmi pozdní odpoledne

948

Tvorba Věry Faltové 1993–1999 7.3.9 Navázat na to dobré

953

Komiks v dětských časopisech 1993–1999

/ NĚJAKÝ CITÁT ?

441

7.3.10 Čtyřlístkovské univerzum

959

Seriál Čtyřlístek 1993–1999

1993—1999

7.3.11 Rexík nastupuje

963

Vedlejší seriály ve Čtyřlístku 1993–1999 7.3.12 Robinzoni, sloni, Balíci a Nováci

967

Ostatní dětské seriály z časopisů pro dospělé a novin 1993–1999 7.3.13 Božena Plocháňová vládne

971

Dětský a mládežnický komiks na Slovensku 1993–1999 7.3.14 Průhledy zpět

978

Komiksové reprinty 1993–1999 7.b Kde začít?

981

Překladové obrázkové seriály 1985–1999 7.c Vítězná bublinová bitva a první vzepětí akademie Dobová reflexe obrázkových seriálů 1985–1999 Rok 2000: pokračování příště…

Namísto závěru

442

/—

993

987

/ NĚJAKÝ CITÁT ?

443

Oddíl 5 1964 1971

Tání

1964 1971

Kincl – Krum Vinnetou

Schek Jožinko, dieťa svojich rodičov

Různí – Plocháňová Bill a Mary

Komentovaný seriál, čerpající z dobové popularity mayovek, z časopisu Zápisník otevřel komiksům cestu do periodik pro dospělé (5.1.1→).

Na stránkách humoristického týdeníku Roháč se zrodil zřejmě nejslavnější slovenský komiksový strip vycházející až do roku 1988 (5.1.3→).

Bill a Mary zažívali svá dobrodružství ve světě, který kombinoval rysy Divokého západu s prostředím socialistického Československa (5.1.11→).

V příhodách raketové posádky Strážci nalezlo ABC klubácký seriál, který doufal navázat na slavný odkaz Rychlých šípů (5.1.7→).

1964

1965

1966

1967

Foglar – Jelínek K pramenům neznámé řeky

Franta Malý Vinnetou

Toman – Kristofori Zajatci Torů

Lhotová a Slabý – Faltová Kocour Vavřinec

Jelínkem kreslený novinový seriál představil Jaroslava Foglara v méně známé podobě vypravěče exotických dobrodružství (5.1.16→).

Hravé příhody malého indiánského kluka soupeřícího s Kidem Lomihnátem patří k nejúspěšnějším autorovým cyklům (5.1.6→).

Osmidílným komiksovým seriálem vykročilo ABC na cestu k rozsáhlým vědeckofantastickým eposům (5.1.6→).

Toman – Kovaříková Strážci

Kocour Vavřinec a jeho přátelé rozšířili české seriály o veselých zvířátkách o model různodruhových kolektivů (5.1.12→).

Adla – Kalousek Obrázková kronika Kincl – Krum Tarzanův návrat

Čtyřlístek 1

Foglar – Čermák Rychlé šípy

V adaptaci Burroughsovy klasiky o muži vychovaném džunglí využil Krum výrazně komiksovějšího výrazu (5.1.1→).

Časopis Čtyřlístek vychází nepřetržitě už od roku 1969, a drží tak nejen co do dlouhověkosti prvenství mezi československými komiksovými periodiky (5.1.15→).

Po dvou desetiletích se seriál o Rychlých šípech dočkal nových epizod: jejich kresby se ujal v konkurzu zvítězivší Marko Čermák (5.1.5→).

Obrázkovou kronikou z českých dějin odstartovalo v Mateřídoušce mnohaleté otiskování didaktických komentovaných seriálů (5.1.14→).

1968

1969

1970

1971

Saudek Honza Hrom V časopise Pop Music Expres dostal Saudek pro autorské etudy Honzy Hroma k dispozici velkorysý formát A3 (5.1.4→).

Škaloud – Novák Vzpoura androidů Napínavé Novákovy seriály tvořily na přelomu 60. a 70. let pravidelnou součást víkendové rubriky sobotního Svobodného slova (5.1.2→).

Kloboučník a Hrnčíř – Born Cour a Courek Kočičí otec a syn vytrvali na stránkách Sluníčka až do roku 1985 a dočkali se téměř dvou set epizod (5.1.14→).

Roleček Tučňák Ping Oblíbený model humoristických příběhů o rodičích a dětech našel využití v jednom z mnoha autorských stripových cyklů Františka Rolečka (5.1.13→).

KomiksovĂ˝ kontext

5.a

Věhlas stříbrného věku

Komiksový kontext 1964–1971

Jestliže o 50. letech bylo možné prohlásit, že se tehdy komiks v celosvětovém kontextu potýkal s nejspíše největší krizí svých dosavadních dějin (←4.a), o konci 60. let a počátku sedmé dekády lze s úspěchem tvrdit takřka opačné: jen málokdy jindy v historii obrazoslovní narativní formy by se dalo nalézt období, které by bylo tak přesycené významnými událostmi, jež měly propříště změnit či alespoň výrazně ovlivnit směr dalšího vývoje komiksu. Úspěch superhrdinů nového střihu, jak je v USA počátkem 60. let uvedlo v život vydavatelství Marvel, prospěl celému komiksovému segmentu – tradiční vydavatel Batmana a Supermana, společnost DC Comics, reagoval na úspěch dravé konkurence omlazením sešitových řad a oblíbené hrdiny stále častěji propůjčoval i do nejrůznějších jiných populárních médií, ve kterých získávali fanouškovskou základnu tak širokou, že by si o tom mohly domovské sešitové řady hrdinů nechat jen zdát. Zvláště oblíbeným se v tomto kontextu ukázal hraný televizní seriál Batman z let 1966–1968 s Adamem Westem v titulní roli; odlehčeně bizarní příběhy, které se v tomto až parodicky vyznívajícím seriálu odehrávaly, ve své době pravidelně, dvakrát do týdne, přitahovaly k televizním obrazovkám miliony diváků. Rodící se estetika camp, tedy estetika sebezesměšňování, záměrného kýče a přiznané lacinosti, nalezla v televizním Batmanovi svou hvězdu.

V polovině 60. let ale komiks – jakkoli jen oklikou a notně zprostředkovaně – poprvé začal pronikat i do galerií. Vrcholná díla Lichtensteinova raného období, plátna jako Drowning Girl či Whaam! (obě 1963), využívající nazvětšovaných, překreslených a rastr vědomě přiznávajících komiksových panelů ze zlaté éry amerického mainstreamu, sklízela první úspěchy v galeriích celého světa a pomáhala pro časy příští konstituovat zjednodušující, ale přesto podnes velmi živou vazbu mezi komiksem a pop-artem. Komiks zase po čase vykročil ze své subkulturní ulity – stal se běžným čtivem, někdy možná až trochu trendy záležitostí progresivních a rebelujících mladých, kteří se stále více a více vymezovali vůči kultuře svých rodičů. Konec zlatých šedesátých je v amerických dějinách neoddělitelně spjat s epochou hnutí hippies a uvnitř komunity kolem Haight-Ashbury se s koncem šesté dekády začal výrazně rozvíjet i kontrakulturní komiks, komiks záměrně nelíbivý, provokativní, sex a drogy explicitně tematizující a glorifikující; komiks s -x na konci, undergroundový comix.

Veden osobnostmi typu Roberta Crumba (jeho autorská sešitová řada Zap je považována za prakticky manifestační dílo této komiksové linie), Spaina Rodrigueze či Kima Deitche, zahájil jejich undergroundový výstup určité komiksové schisma, jež se pro dalších více než třicet let mělo stát určujícím faktem americké komiksové scény – na

5.A / VĚHLAS STŘÍBRNÉHO VĚKU

449

straně jedné neustále vycházel, byl prodáván a čten sešitový komiks mainstreamový, obvykle žánrový, na straně druhé, v onom vedlejším proudu komiksového vývoje, se paralelně odvíjela kultura undergroundová, nesvazovaná žánrovými mantinely ani rigidní měšťanskou morálkou. Hnutí hippies začalo s počátkem 70. let skomírat a spolu s ním do stále větší izolace přecházel i undergroundový komiks, nadále navíc stíhaný a potlačovaný establishmentem, který v něm viděl škodlivý pornografický škvár.

Undergroundové vzepětí konce 60. let však mělo v následující dekádě dát vzniknout autorskému komiksu alternativnímu.

Evropský komiks 60. let nehlásal tak explicitně radikální hesla, nevyzýval k volné lásce a svobodné konzumaci drog, skutečná revoluce měla v Evropě nadejít až počátkem následujícího desetiletí. Francouzská komiksová scéna se přesto již v první polovině 60. let potýkala s novou vlnou cenzurních opatření. Knižní, do souborného alba soustředěná publikace komiksového seriálu o Barbarelle (1964) Jean-Clauda Foresta si svým zobrazováním nahoty vysloužila celoplošný zákaz prodeje, z nového vydání s dokresleným (stále ovšem velmi sporým) oděním se však ihned stal bestseller, který odstartoval vlnu napodobitelů a pokračovatelů. Barbarella sama si záhy vysloužila i celovečerní film (1968, r. Roger Vadim), jejž s úspěchem a ohlasem uváděla i československá kina, zejména se ale francouzský komiks více než kdy předtím zaplnil vnadnými kráskami: Bartierovou a Peellaertovou Jodelle (1966), Thomasovou a Peellaertovou Pravdou (1967), Van Hammeovou a Cuvelierovou Epoxy (1968) a mnohými dalšími. Komiksové femmes fatales předjímaly přesun čtenářských zájmů od dětského a humoristicky nekomplikovaného čtení a svým sebevědomým vystoupením již pootevíraly dveře autorskému dospělému komiksu, který hned s nástupem nové dekády toužil zahájit své vítězné tažení francouzskými bande dessinée.

V Itálii se v polovině 60. let zrodil časopis Linus, který se jako první systematicky zabýval také komiksovou teorií a inspiroval vznik vícera podobně laděných titulů.

V Linusu také od počátku publikoval Guido Crepax, jehož série o fotografce Valentině představovala italskou odpověď na novou francouzskou vlnu svůdných a neohrožených hrdinek. V roce 1967 pak začal vycházet italský časopis Sgt. Kirk, jehož klíčovým přispěvatelem byl scenárista a kreslíř Hugo Pratt. Právě zde uvedl na scénu svého nejslavnějšího reka jménem Corto Maltese, námořníka a dobrodruha, jenž se následně stal hrdinou řady komiksových alb postavených na propracovaných příbězích a odlehčené kresbě.

V roce 1971 se jedna pro český kontext zvláště důležitá publikačně-komiksová událost odehrála i v Británii. Malé londýnské nakladatelství Tom Stacey tehdy představilo knihu Petra Sadeckého Octobriana and the Russian Underground, která měla přinášet exkluzivní a unikátní informace o existenci podzemního ukrajinského komiksového hnutí. Ve zjitřené atmosféře studené války zapůsobil svazek jako senzace, vždyť sliboval západním čtenářům nahlédnout za neprodyšnou železnou oponu. Co na tom, že ve skutečnosti mystifikující autor publikace zneužil dobré víry dvojice českých výtvarníků, Zdeňka Buriana a Bohumila Konečného, aby z nich vylákal kresby pro seriál o Amazoně, z nichž poté Sadecký onu Octobrianu, „pravou dceru Říjnové revoluce“, vlastnoručně dotvořil?

V těch částech Evropy, jež ležely vně hranic nejprogresivnějšího komiksového dění, rezonoval angloamerický či frankofonní revoluční kvas s různou intenzitou a různou mírou zpoždění. Zatímco v západním Německu zůstával komiks stále spíše okrajovou formou a první snahy o jeho osobitější využití přinesl teprve začátek 70. let, v Jugoslávii na konci 60. let překypoval místní trh nepřeberným množstvím komiksových časopisů jako Stripoteka, Panorama, Spunk či Strip zabavnik, které domácí čtenáře zásobovaly překlady amerických a západoevropských sérií a zajišťovaly jim intenzivní a bezprostřední kontakt s aktuálními trendy. V Polsku bylo postupné ožívání místní scény na přelomu 60. a 70. let spojeno se sešitovými komiksovými řadami vycházejícími z populárních televizních seriálů jako Kapitan Kloss (6.b→)

450

ODDÍL 5 / 1964—1971

nebo Czterej pancerni i pies, případně spojenými s nově vytvořenou postavou kriminalisty Kapitana Żbika. Kolem nich se soustředil okruh kreslířů v čele s Grzegorzem Rosińským, kteří později výrazně proměnili tvář polského komiksu.

V československém prostředí přineslo uvolnění druhé půle 60. let větší dostupnost zahraničního komiksu, a to nejen díky francouzskému časopisu Pif Gadget, který si bylo možno předplatit nebo koupit ve větších městech, či jugoslávské Stripotece, již si mnozí čeští turisté vozili jako cenný úlovek z cesty k moři. Jak dokládá vzpomínka Ondřeje Neffa, pronikaly informace o progresivním dění v západním komiksu také do českých intelektuálních kruhů: „Vidím tu knihu, jako by to bylo včera. Ležela na psacím stole, útlá, vázaná, velkého formátu. Adolf Hoffmeister ji právě přivezl z Paříže.

Otevřu ji, a co nevidím – je to comics! Připadá mi jaksi divný. Vystupuje v něm nepříliš vnadná, zato ale sexy dívka jménem Barbarella, a její tvůrce Jean-Claude Forest ji už v první epizodě zachytil v situaci značně pikantní“ (Neff 1989: 67).

Dokladem kontaktu se světem a aktuálním vývojem v oblasti komiksu byla i tvorba Miloše Macourka a především Káji Saudka. Už film Kdo chce zabít Jessii?

(1966, r. Václav Vorlíček), na němž se Macourek se Saudkem podíleli, odkazoval k novému typu hrdinek, který definovala Barbarella, a stejnou inspiraci netajil ani jejich společný komiksový projekt o lékařce Muriel (5.1.4→), ačkoli z něj v době jeho vzniku vyšlo jen torzo. Se špičkou komiksové produkce navíc snesl srovnání Saudkův výtvarný projev, jeho inovativní uchopení komiksového jazyka i postmoderní sebeironická hravost. S velkou pravděpodobností se nikdy předtím ani potom český komiks natolik nepřiblížil nejprogresivnějšímu světovému dění jako právě skrze Saudkovo dílo z přelomu 60. a 70. let.

V roce 1969 také proběhla ve výstavní síni Mladé fronty přehlídka Comics, první domácí akce svého druhu, která se pokoušela fenomén obrázkového seriálu uchopit a poukázat na možný umělecký potenciál alespoň menší části komiksových děl.

Didaktický a opatrný tón výstavy se dokonce u některých progresivních kritiků setkal s odporem, Ivan Jirous (5.c→) expozici komentoval slovy: „V Mladé frontě uspořádali výstavu comicsů, žánru, který zřejmě považují za natolik proskribovaný, že by se v instalaci neobešel bez nápadných vývěsek s pečlivě vytištěnými duchaplnostmi, které mají comicsy vysvětlit, omluvit a jaksi přivést na pravou míru“ (Jirous 1969: 7). Vlastní samostatné výstavy se pak v Domě umění města Brna dočkal v roce 1971 také Kája Saudek. Přehlídka sice nesla lapidární název Kresby, originály komiksových stran jí však jednoznačně dominovaly. [pk – tp] Literatura Gabilliet, Jean-Paul, 2009 Of Comics and Men. A Cultural History of American Comic Books. University Press of Mississippi, Jackson —— Jirous, Ivan, 1969 „Comics“. Výtvarná práce 18, č. 14–15, s. 7 —— Miller, Ann, 2008 Reading Bande Dessinée. Critical Approaches to French-language Comic Strip. Intellect Books, London —— Neff, Ondřej, 1989 „Svět Káji Saudka“. In: Kája Saudek, 3× Kája Saudek, Práce, Praha, s. 67 —— Sabin, Roger, 2001 Comics, Comix & Graphic Novels. A History of Comic Art. Phaidon, London —— Zavadil, Vladimír, 2009 „Stručná historie italského komiksu 1881–1990“ [přednáška proslovená na Komiksfestu 2009, Praha, 7. 11. 2009]

5.A / VĚHLAS STŘÍBRNÉHO VĚKU

451

5.1

1964—1971

5.1.1

Indiáni, piráti a dobrodruzi

Tvorba Gustava Kruma 1964–1970

Významnou kapitolu vývoje domácího obrázkového seriálu, která se odehrála na stránkách periodik určených dospělým čtenářům (5.1.9→), podmínily dvě provázané skutečnosti mimokomiksové. Svou roli sehrál opatrný pokus o rehabilitaci románů Karla Maye (zatím těch výslovně „pro mládež“) podnikaný Státním nakladatelstvím dětské knihy (SNDK) od konce 50. let, zejména však uvedení koprodukčního filmu Poklad na Stříbrném jezeře (1962, r. Harald Reinl), jehož československá premiéra se konala 22. května 1964 a jehož úspěch snahy SNDK výrazně akceleroval. Následující filmy Vinnetou (1963, r. Harald Reinl) a Vinnetou – rudý gentleman (1964, r. Harald Reinl), jakkoliv měly s Mayovými díly pramálo společného, vyvolaly vlnu „vinnetouovské“ mánie – o filmových mayovkách a hlavních hereckých představitelích referovaly i společenské a mládežnické časopisy, z Vinnetoua se stalo celospolečenské téma (←5.a).

Za této situace se redakce magazínu Hlavní politické správy Československé lidové armády Zápisník, určeného primárně vojákům, rozhodla objednat seriálovou adaptaci Mayova románu Vinnetou. Přirozeným kandidátem pro realizaci byl Zdeněk Burian (ilustroval výše uvedená vydání SNDK a především značné množství mayovek v předválečném období, takže byl svého druhu domácím ikonografem Mayova díla), ten však namísto sebe doporučil Gustava Kruma, který nabídku přijal.

Ještě měsíc před vinnetouovskou premiérou v Zápisníku se však Krum v kontextu obrázkových seriálů představil na stránkách dětského časopisu Ohníček, kde v komentovaném příběhu Nervy jako špagáty (č. 2–4/1964, 3×) ilustracemi doprovodil text Jiřího Binka o osudech pilota Ivana Kunicyna a jeho boji o život po havárii letadla nad oceánem. Považovat tento seriál o celkem sedmi stranách a třiačtyřiceti panelech za komiks by bylo problematické, použitá formální podoba je však s ohledem na další Krumovu seriálovou tvorbu signifikantní. Jednotlivé stránky (s výjimkou té první, jíž dominuje detailní pohled na pilota v kokpitu) obsahují šest až sedm panelů, každý z nich je doplněn třemi až čtyřmi řádky textu. Ten přitom neobsahuje žádné promluvy vypravěče, ale jen přímou řeč postav a vnitřní monolog hlavního hrdiny – užití jazykové složky je tedy „komiksové“, není však umístěna v bublinách, respektive obrazech.

Panely nejsou srovnány v řádcích, některé z nich jsou ozvláštněny zakulaceným či přímo kruhovým rámováním (aniž je možno vysledovat nějakou záměrnou pravidelnost v jeho užívání).

Samotný seriál Vinnetou (č. 23/1964–26/1966, 56×) byl příběhu z Ohníčku po formální stránce v lecčems podobný, přicházel ovšem i s několika podstatnými změnami. Jednotlivé stránky (seriál byl otiskován po dvoustranách) obsahují vždy pět,

5.1.1 / INDIÁNI, PIRÁTI A DOBRODRUZI

453

454

ODDÍL 5 / 1964—1971

Gustav Krum (s. Jaromír Kincl) Vinnetou, 1965

1 Jakkoliv byl seriĂĄl ukonÄ?en, ĂşdajnÄ› na nĂĄtlak samotnĂŠho prezidenta AntonĂ­na NovotnĂŠho (viz Prokop 2009: 114), pro Kruma tĂ­m vytvĂĄĹ™enĂ­ svĂŠbytnĂŠ mayovskĂŠ ikonografie (tedy vlastnÄ› vizuĂĄlnĂ­ podoby alternativnĂ­, paralelnĂ­ k tĂŠ BurianovÄ›, kterĂŠ si dle vzpomĂ­nek tolik vĂĄĹžil – ibidem: 70) neskonÄ?ilo – prĂĄvÄ› na zĂĄkladÄ› seriĂĄlu byl v roce 1969 osloven nakladatelstvĂ­m Olympia a bÄ›hem nĂĄsledujĂ­cĂ­ho Ä?tvrtstoletĂ­ vytvoĹ™il ilustraÄ?nĂ­ doprovod ke Ä?tyĹ™iadvaceti MayovĂ˝m romĂĄnĹŻm.

2 V roce 1990 vyĹĄel tento seriĂĄl jako samostatnĂĄ příloha Ä?asopisu ABC, ĹĄlo vĹĄak o verzi s novĂ˝m slovnĂ­m doprovodem Rudolfa Baudise a barevnou obĂĄlkou od Jiřího PetrĂĄÄ?ka, kterĂ˝ rovněŞ doplnil pĹŻvodnĂ­ kresby. V roce 2014 pak kompletnĂ­ soubor ilustracĂ­ obou autorĹŻ vyĹĄel kniĹžnÄ› s textovĂ˝m doprovodem FrantiĹĄka Prokopa.

3 S podtitulem „ObrĂĄzkovĂĄ rekonstrukce dobrodruĹžnĂŠho romĂĄnu R. L. Stevensona“ vydalo v roce 1970 seriĂĄl nakladatelstvĂ­ Olympia v nĂĄkladu 25 000 vĂ˝tiskĹŻ jako stostrĂĄnkovou broĹžovanou publikaci formĂĄtu A4. JednotlivĂ˝m kresbĂĄm se v souboru dostalo vĂ˝raznÄ› vÄ›tĹĄĂ­ho prostoru, a tak vynikla jejich detailnost, nÄ›kterĂŠ kresby Krum pro novĂŠ vydĂĄnĂ­ i pĹ™epracoval. SoubornÄ› znovu vyĹĄlo v roce 2005.

maximĂĄlnÄ› ĹĄest panelĹŻ, jejich ĹĄĂ­Ĺ™ka v řådku je promÄ›nlivĂĄ, ale výťka stejnĂĄ. VÄ›tĹĄina řådkĹŻ je dvojpanelovĂ˝ch (střídĂĄ se uŞťí a ťirĹĄĂ­ panel), obvykle je na kaĹždĂŠ stranÄ› i jeden „ťirokoĂşhlĂ˝â€œ panel pĹ™es celĂ˝ řådek. I kdyĹž výťka jednotlivĂ˝ch panelovĂ˝ch řådkĹŻ nenĂ­ jednotnĂĄ, dĂ­ky tomu, Ĺže nejsou roztříťtÄ›nĂŠ, evokujĂ­ jistou â€žďŹ lmovost“ a nemÄ›nnĂŠ „plĂĄtno“, na nÄ›mĹž se střídajĂ­ rĹŻznÄ› dlouhĂŠ „zĂĄbÄ›ry“. I v tomto seriĂĄlu tvoří vÄ›tĹĄinu textĹŻ pod panely dialogy (vyznaÄ?enĂŠ „literĂĄrně“ uvozovkami), na Ĺ™adÄ› mĂ­st je to vĹĄak i promluva vypravÄ›Ä?e (ta v nÄ›kterĂ˝ch epizodĂĄch dokonce pĹ™evlĂĄdĂĄ). Jakkoliv je kresebnĂĄ strĂĄnka bravurnĂ­ a Krum, kterĂ˝ pĹ™i vizuĂĄlnĂ­m ztvĂĄrnÄ›nĂ­ postav odolal nabĂ­zejĂ­cĂ­ se nĂĄpodobÄ› populĂĄrnĂ­ch ďŹ lmĹŻ, je suverĂŠnnĂ­ i ve ztvĂĄrnÄ›nĂ­ rĹŻznĂ˝ch gest a soubojĹŻ, konstantnĂ­ horizontĂĄlnĂ­ rĂĄmovĂĄnĂ­ vyvolĂĄvĂĄ pocit odstupu od dÄ›je.

FormĂĄlnÄ› tak Krum de facto navĂĄzal na rovněŞ „indiĂĄnskĂ˝â€œ seriĂĄl Lovec jelenĹŻ, kterĂ˝ pro zadnĂ­ strĂĄnku MalĂŠho Ä?tenĂĄĹ™e (â†?3.1.9) podle romĂĄnu Jamese Fenimora Coopera na pĹ™elomu let 1940–1941 kreslil MiloĹĄ NovĂĄk (5.1.2→) – aÄ?koliv ten byl vytvĂĄĹ™en jeĹĄtÄ› „fotograďŹ Ä?tÄ›jĹĄĂ­â€œ (a tedy â€žďŹ lmovÄ›jĹĄĂ­â€œ) technikou kvaĹĄe a text pod obrĂĄzky v nÄ›m obsahoval pouze jedinou repliku přímĂŠ Ĺ™eÄ?i (jinak se jednalo Ä?istÄ› o pĂĄsmo vypravÄ›Ä?e), vĂ˝slednĂ˝ dojem z novĂŠ Krumovy prĂĄce je kvĹŻli pravidelnĂ˝m panelovĂ˝m řådkĹŻm obdobnĂ˝.

ObrazovĂĄ verze slavnĂŠho příbÄ›hu vydrĹžela na poslednĂ­ dvoustranÄ› ZĂĄpisnĂ­ku aĹž do konce roku 1966, tedy celĂŠ dva nĂĄsledujĂ­cĂ­ roÄ?nĂ­ky. AÄ?koliv se seriĂĄl z obsahu i jinak nesourodĂŠho Ä?asopisu vĂ˝raznÄ› vymykal a nebyl přísnÄ› vzato materiĂĄlem urÄ?enĂ˝m cĂ­lovĂŠmu (dospÄ›lĂŠmu) Ä?tenĂĄĹ™i, zaznamenal znaÄ?nĂ˝ ĂşspÄ›ch a vĂ˝raznÄ› zvýťil i odbyt titulu (MatulĂ­k – ProkĹŻpek 2012: 44). AdaptovanĂŠ vyprĂĄvÄ›nĂ­, kterĂŠ pro seriĂĄl pĹ™ipravoval JaromĂ­r Kincl, bylo dovedeno aĹž do konce prvnĂ­ho dĂ­lu romĂĄnovĂŠ trilogie, pak vĹĄak bylo ukonÄ?eno navzdory tomu, Ĺže mohlo pokraÄ?ovat v podstatÄ› do „nekoneÄ?na“.1 NeĹž mohli tvĹŻrci po ukonÄ?enĂ­ Vinnetoua pĹ™ijĂ­t s podobnÄ› rozsĂĄhlĂ˝m seriĂĄlem, pĹ™ipravili pro nejbliŞťí Ä?Ă­sla ZĂĄpisnĂ­ku cyklus TrojskĂĄ vĂĄlka (Ä?. 1–7/1967, 7Ă—), kterĂ˝ je vĹĄak z formĂĄlnĂ­ho hlediska krokem zpÄ›t. Výťe popsanĂĄ â€žďŹ lmovost“ obrazovĂŠ sloĹžky a dialogiÄ?nost slovnĂ­ch doplĹˆkĹŻ vymizely, jednotlivĂŠ strĂĄnky zde tvoří nÄ›kolik rozsĂĄhlĂ˝ch odstavcĹŻ textu a dvÄ› aĹž tĹ™i rĹŻznÄ› rozmĂ­stÄ›nĂŠ Ä?ernobĂ­lĂŠ kresby. JednĂĄ se vlastnÄ› o jakousi obrazotextovou kolĂĄĹž, kterýŞto dojem umocĹˆuje i zaĹ™azovĂĄnĂ­ separĂĄtnĂ­ch rĂĄmeÄ?kĹŻ vysvÄ›tlujĂ­cĂ­ch nÄ›kterĂŠ reĂĄlie z hlavnĂ­ho textu.2 Po tomto meziÄ?ase navĂĄzala v ZĂĄpisnĂ­ku dalĹĄĂ­ rozsĂĄhlĂĄ adaptace klasickĂŠho dobrodruĹžnĂŠho romĂĄnu, tentokrĂĄt Poklad na ostrovÄ› (Ä?. 8/1967–9/1968, 28Ă—) Roberta Louise Stevensona, jehoĹž textovou adaptaci pĹ™ipravil znovu JaromĂ­r Kincl. FormĂĄlnÄ› byl seriĂĄl koncipovĂĄn v zĂĄsadÄ› stejnÄ› jako pĹ™edchozí – prĹŻmÄ›rnÄ› tĹ™i odstavce textu doplĹˆovaly na kaĹždĂŠ stranÄ› tĹ™i Krumovy Ä?ernobĂ­lĂŠ kresby. Ty byly „ilustrĂĄtorsky“ dĹŻkladnĂŠ, obsahovaly spoustu detailĹŻ zachycujĂ­cĂ­ch dobovĂŠ odÄ›vy, architekturu i podobu lodĂ­. Jen jedna z kreseb je obvykle rĂĄmovĂĄna, ostatnĂ­ se nepravidelnÄ› zapojujĂ­ do strĂĄnky a obklopujĂ­ textovĂŠ odstavce. Kresby uĹž na sebe nenavazujĂ­, jako tomu bylo na Ĺ™adÄ› mĂ­st ve Vinnetouovi, nezachycujĂ­ bezprostĹ™ednÄ› nĂĄslednĂŠ scĂŠny, ale ztvĂĄrĹˆujĂ­ oddÄ›lenĂŠ vĂ˝jevy.3 SpoleÄ?enskĂŠ uvolnÄ›nĂ­ roku 1968 jako kdyby se pĹ™eneslo i do formy KrumovĂ˝ch seriĂĄlĹŻ, respektive do nejnovÄ›jĹĄĂ­ adaptace TarzanĹŻv nĂĄvrat (s. JaromĂ­r Kincl podle druhĂŠho a tĹ™etĂ­ho dĂ­lu romĂĄnovĂŠ sĂŠrie Edgara Rice Burroughse, Ä?. 18/1968–23/1969, 31Ă—). ĂšvodnĂ­ upoutĂĄvkovĂĄ dvoustrana jeĹĄtÄ› Şådnou zmÄ›nu nesignalizovala (textovĂŠ uvedenĂ­ do Tarzanova osudu doplĹˆovala hlaviÄ?ka a sedm kreseb v pravidelnĂ˝ch rĂĄmeÄ?cĂ­ch), hned dalĹĄĂ­, tedy prvnĂ­ plnohodnotnĂŠ seriĂĄlovĂŠ pokraÄ?ovĂĄnĂ­ je vĹĄak pro autora premiĂŠrovÄ› formĂĄlnÄ› realizovĂĄno jako komiks. Krum znatelnÄ› zjednoduĹĄil kresbu, soustĹ™edil se na ďŹ gury a pozadĂ­ spĂ­ĹĄe jen naznaÄ?oval, mezi jednotlivĂ˝mi panely střídal perspektivu i detail s celkem. Text se nachĂĄzel jiĹž pouze v panelech ve formÄ› dialogĹŻ v bublinĂĄch anebo Ä?asoprostorovĂ˝ch ĂşdajĹŻ v obdĂŠlnĂ­cĂ­ch oddÄ›lenĂ˝ch od obrazovĂŠ Ä?ĂĄsti panelu.

Z dneĹĄnĂ­ho pohledu byly bubliny moĹžnĂĄ ponÄ›kud neĂşstrojnĂŠ (najdeme zde i ne zcela zdaĹ™ilĂŠ pokusy o introspektivnĂ­ variantu) a od tĹ™etĂ­ho pokraÄ?ovĂĄnĂ­ se pak ve formĂĄlnĂ­m

5.1.1 / INDIĂ NI, PIRĂ TI AÂ DOBRODRUZI

455

456

ODDÍL 5 / 1964—1971

Gustav Krum (s. Jaromír Kincl) Poklad na ostrově, 1968

Gustav Krum (s. Jaromír Kincl) Tarzanův nåvrat, 1968

regresu objevil i vĹĄevÄ›doucĂ­ vypravÄ›Ä? v textovĂŠm pĂĄsku na spodnĂ­ Ä?ĂĄsti panelĹŻ, celkovÄ› se ale v porovnĂĄnĂ­ se starĹĄĂ­mi komentovanĂ˝mi seriĂĄly jednalo o vĂ˝raznÄ› dynamiÄ?tÄ›jĹĄĂ­ vĂ˝tvarnĂ˝ projev, bliŞťí dobovĂ˝m trendĹŻm v komiksovĂŠ Ĺ™eÄ?i.4 Kresby jsou vzduĹĄnÄ›jĹĄĂ­, pracujĂ­ vĂ˝raznÄ› s prĂĄzdnĂ˝m prostorem i kontrastem a zachycujĂ­ mnohem vĂ­ce akce neĹž v pĹ™edchĂĄzejĂ­cĂ­ch seriĂĄlech. U nÄ›kterĂ˝ch pokraÄ?ovĂĄnĂ­ jsou doplnÄ›ny ĹžlutĂ˝m Ä?i bĂŠĹžovĂ˝m podtiskem, kterĂ˝ vĹĄak aĹž na vĂ˝jimky mechanicky vyplĹˆuje celĂ˝ prostor panelĹŻ. Ty jsou pravidelnÄ› seĹ™azeny do tří řådkĹŻ, v jejich rĂĄmci se vĹĄak ĹĄĂ­Ĺ™ka jednotlivĂ˝ch panelĹŻ dynamicky promÄ›Ĺˆuje (ve druhĂŠm pokraÄ?ovĂĄnĂ­ dokonce akÄ?nĂ­ scĂŠna souboje Tarzana s opem nenĂ­ ohraniÄ?ena rĂĄmem, byĹĽ vyplĹˆuje pravidelnĂ˝ prostor).

AÄ?koliv i pĹ™edlohovĂŠ Tarzanovy příbÄ›hy nabĂ­zely lĂĄtku v podstatÄ› neomezenou, ani ony po konci prvnĂ­ Ĺ™ady dĂĄle nepokraÄ?ovaly a po krĂĄtkĂŠ pauze pĹ™iĹĄla v novĂŠm roÄ?nĂ­ku dvojice Kincl – Krum s dalĹĄĂ­m seriĂĄlem: adaptacĂ­ romĂĄnu Rafaela Sabatiniho KapitĂĄn Blood (Ä?. 1–20/1970, 20Ă—).5 Kresba se vracĂ­ do „ilustrĂĄtorsky“ detailnÄ›jĹĄĂ­ podoby, Krum zde pracuje i s dominantnĂ­mi panely zabĂ­rajĂ­cĂ­mi dvÄ› tĹ™etiny strany, pĹ™ibylo vĹĄak vypravÄ›Ä?skĂ˝ch textĹŻ. Bubliny jsou stejnÄ› jako v TarzanovÄ› nĂĄvratu povÄ›tĹĄinou mechanicky pĹ™imknuty k hornĂ­mu okraji panelĹŻ a jejich obsah je tiĹĄtÄ›n bezpatkovĂ˝m strojovĂ˝m pĂ­smem. Po skonÄ?enĂ­ tohoto příbÄ›hu uĹž normalizujĂ­cĂ­ se ZĂĄpisnĂ­k ŞådnĂŠ dalĹĄĂ­ obrĂĄzkovĂŠ seriĂĄly – aĹĽ uĹž komentovanĂŠ cykly, nebo dokonce komiksy – neotiskoval.

ParalelnÄ› s poslednĂ­m seriĂĄlem v ZĂĄpisnĂ­ku Krum publikoval jeĹĄtÄ› jeden cyklus – VÄ›znice parmskĂĄ (Ä?. 1–52/1970, 52Ă—) podle Stendhala, tentokrĂĄt v úpravÄ› Stanislava Rudolfa, byla otiskovĂĄna tĂ˝denĂ­kem KvÄ›ty. FormĂĄlnÄ› pĹ™edstavuje nĂĄvrat k podobÄ› seriĂĄlu Vinnetou, zmÄ›nou je jen vĂ˝raznÄ› vÄ›tĹĄĂ­ formĂĄt a pouze Ä?ernobĂ­lĂĄ kresba. JednotlivĂŠ strĂĄnky jsou rozdÄ›leny do pravidelnĂŠ mříŞky Ä?tyĹ™ pruhĹŻ po tĹ™ech panelech, na kaĹždĂŠ stranÄ› je minimĂĄlnÄ› jeden dvojitĂ˝ podlouhlĂ˝ panel. Kresba je opÄ›t velmi detailnĂ­, „ilustrĂĄtorskĂĄâ€œ, a zachycuje historickou podobu odÄ›vĹŻ, architektury i rĹŻznĂ˝ch pĹ™edmÄ›tĹŻ. DoplĹˆujĂ­cĂ­ texty jsou pomÄ›rnÄ› rozsĂĄhlĂŠ, Ä?Ă­tajĂ­ Ä?tyĹ™i aĹž ĹĄest řådkĹŻ pod kaĹždĂ˝m panelem. DĂ­ky pĹ™evaze celkĹŻ a polocelkĹŻ v jednotlivĂ˝ch panelech a kvĹŻli pravidelnĂ˝m panelovĂ˝m pruhĹŻm pĹŻsobĂ­ seriĂĄl opÄ›t â€žďŹ lmovĂ˝m“ dojmem. Pro nĂĄsledujĂ­cĂ­ roÄ?nĂ­k KvÄ›tĹŻ byla plĂĄnovĂĄna dalĹĄĂ­ adaptace klasickĂŠho historicko-dobrodruĹžnĂŠho romĂĄnu, HrabÄ› Monte Christo Alexandra Dumase st. (Prokop 2009: 118), ale i tento tĂ˝denĂ­k s nadchĂĄzejĂ­cĂ­ normalizacĂ­ od obrĂĄzkovĂ˝ch seriĂĄlĹŻ upustil.6 [mf] Literatura MatulĂ­k, Rostislav – ProkĹŻpek, TomĂĄĹĄ, 2012 „V peĹ™ejĂ­ch dobrodruĹžnĂŠho komiksu“. In: Pavel Kořínek – TomĂĄĹĄ ProkĹŻpek (eds.), SignĂĄly z neznĂĄma. ÄŒeskĂ˝ komiks 1922–2012, Arbor vitae, Ĺ˜evnice, s. 36–67 —— Prokop, VladimĂ­r, 2009 Gustav Krum. TouĹžimskĂ˝ a Moravec, Praha

4 Ve zvětťenÊm formåtu A4 a nově kolorovaný vyťel seriål jako Magazín Komety v roce 1991 (7.2.20→).

5 Ve zkråcenÊ a upravenÊ verzi vyťel seriål jako příloha ABC v roce 1989.

6 PoslednĂ­m KrumovĂ˝m nĂĄvratem ke kreslenĂŠmu seriĂĄlu pak byl KrĂĄl Madagaskaru, kterĂ˝ vychĂĄzel od zåří roku 1975 do prosince roku 1976 v mlĂĄdeĹžnickĂŠm Ä?asopise PionĂ˝rskĂĄ stezka (6.1.7→).

Seriåly Krål Madagaskaru, Věznice parmskå, Kapitån Blood, Tarzanův nåvrat a Vinnetou nåsledně vyťly souborně v roce 2002 v tzv. VelkÊ knize komiksů Gustav Krum.

5.1.1 / INDIĂ NI, PIRĂ TI AÂ DOBRODRUZI

457

„Bondovky“, vesmírná odysea i klukovská dobrodružství

5.1.2

Tvorba Miloše Nováka 1968–1971

V podstatě ve stejné době, kdy s obrázkovými seriály začínal Gustav Krum (←5.1.1), se k nim po více než čtvrtstoletí vrátil i další člen „Burianovy družiny“, tedy oné neformální skupiny realistických ilustrátorů dobrodružné literatury: Miloš Novák.

Novák na přelomu 30. a 40. let vytvořil řadu jednostránkových humoristických, karikaturní linkou ztvárněných komentovaných seriálů pro Malého čtenáře a tři dobrodružné komentované seriály na pokračování pro Humoristické listy (←3.1.8).

Především však kvašem zpracoval adaptaci Cooperova Lovce jelenů (←3.1.9), formálně tolik blízkou Krumovu Vinnetouovi. Po válce se však k tvorbě obrázkových seriálů nevrátil a ani následující dekády mu příležitost tohoto typu nenabídly. Až uvolnění poměrů v novinách a časopisech koncem 60. let, jehož součástí bylo i ohledávání možností otiskování obrázkových seriálů, umožnilo Novákovi návrat mezi tvůrce komiksů.

A byl to návrat intenzivní a výrazný, započatý ve víkendové příloze Slovo na sobotu1 deníku Svobodné slovo, která poskytla prostor jeho především detektivním a vědeckofantastickým komiksovým příběhům.

Novák se tu však nejprve představil epizodickým komiksem Pan Voves (6. 7.–28. 9. 1968, 10×) podle scénářů Michala Vaněrky a J. Černého. Kreslil ho jednoduchou, lehce geometrizující karikaturní linkou, která však dostatečně vystihovala jak mimiku, tak postoje postav. Námětově se seriál řadil k tradici příhod nejrůznějších „pánů“, kteří se v domácím komiksu vyskytovali hojně především ve 30. a 40. letech (←3.1.7/←4.1.4), a soustředil se na komunální satiru (pan Voves při popíjení kveruluje nad ekonomikou topného průmyslu, ač šťastně ženatý, silácky v hospodě zakládá Nezávislý klub rozvedených, nakupuje, co nechce, ale co zrovna je, „hospodárně“ řídí rodinné stravování, bratří se s turisty ze Slovenska apod.).

V následující „historii několika morálně defektních lidí“ Mahagonový hausbot (12. 10. 1968–18. 1. 1969, 13×) Novák uplatnil novou stylizaci – využil zde ostrou, čistou realistickou perokresbu, kterou ilustroval i dobrodružnou prózu, nyní ji však dynamicky přizpůsobil komiksovému vyprávění. Seriál měl nejprve podobu dvouřádkového obdélníku o šesti panelech, od třetího pokračování pak získal formu třířádkového bezmála čtverce o devíti panelech, vždy v horní části strany.

Již od počátku cyklu Novák pracoval s několika prvky, které se pro jeho tvorbu ve Svobodném slově později staly typickými – například „inverzní“ provedení popisků, od pátého pokračování pak i hlavička seriálu zapuštěná mezi panelové řádky. Ačkoli Novák v tomto komiksu v zásadě využíval jen celky a polocelky, díky práci s panely i zachycením pohybu působí výsledek velmi dynamicky. Příběh představuje první

458

ODDÍL 5 / 1964—1971

1 Na přelomu 60. a 70. let v této příloze (v roce 1968 ještě nesoucí titul Čtení na sobotu) vycházely až tři komiksy – vedle Novákových cyklů pro „dospělé“ vždy ještě jeden seriál určený dětem v rubrice Slovíčko (5.1.16→) a humoristický strip v rubrice Kvítko (5.1.9→).

MiloĹĄ NovĂĄk Pepa Voves s MilĂĄdkou nakupujĂ­ (Pan Voves), 1968

2 NenĂ­ bez zajĂ­mavosti, Ĺže SvobodnĂŠ slovo ve stejnĂŠ dobÄ› jako vystĹ™ihovacĂ­ romĂĄn na pokraÄ?ovĂĄnĂ­ otiskovalo i příbÄ›hy skuteÄ?nĂŠho Jamese Bonda z pera Iana Fleminga – v roce 1968 to byl Doktor No, v roce nĂĄsledujĂ­cĂ­m Goldfinger.

případ francouzskÊho inspektora Dorgese, jehoŞ vyťetřovåní zavådí mezi distributory marihuany, kteří se kvůli zvýťení výnosů ze svých obchodů neťtítí ani vraŞdy.

DĹŻvtipnĂ˝ inspektor se vrĂĄtil v nĂĄsledujĂ­cĂ­m příbÄ›hu Hotel Victoria (25. 1.–28. 6. 1969, 23Ă—). FormĂĄlnÄ› cyklus sestĂĄvĂĄ z jednotlivĂ˝ch pokraÄ?ovĂĄnĂ­ konstruovanĂ˝ch do dvouřådkovĂ˝ch obdĂŠlnĂ­kĹŻ o sedmi panelech ve spodnĂ­ Ä?ĂĄsti strany, kterouĹžto podobu dĂĄle nĂĄsledovaly i vĹĄechny dalĹĄĂ­ autorovy seriĂĄly ve SlovÄ› na sobotu. I ve druhĂŠm DorgesovÄ› případu sehrajĂ­ velkou roli drogy. VyĹĄetĹ™ovĂĄnĂ­ Ăşnosu manekĂ˝ny a odkrĂ˝vĂĄnĂ­ sĂ­tÄ› obchodnĂ­kĹŻ s bĂ­lĂ˝m masem zavede hrdinu z luxusnĂ­ho přímoĹ™skĂŠho hotelu aĹž do Jemenu, kde pĹ™ibĂ˝vĂĄ jak lumpĹŻ, tak nahĂ˝ch dĂ­vek. V akÄ?nĂ­m příbÄ›hu z exotickĂŠho prostĹ™edĂ­ Dorges střílĂ­ tekutĂ˝m kyslĂ­kem i sluneÄ?nĂ­m laserem, bojuje s opicĂ­, jezdĂ­ na velbloudech i pĹĄtrosech, na chvĂ­li osedlĂĄ i velrybu a Şraloka, řídĂ­ letadlo, honĂ­ padouchy na stĹ™echĂĄch vlaku a z motorky rozbitĂŠ bÄ›hem honiÄ?ky v horĂĄch sestavĂ­ na mĂ­stÄ› koloběŞku. Jak je zĹ™ejmĂŠ, oproti prvnĂ­mu případu pĹ™ibylo nadsĂĄzky a z mÄ›stskĂŠho inspektora se stĂĄvĂĄ spĂ­ĹĄe domĂĄcĂ­ (byĹĽ nĂĄrodnostĂ­ francouzskĂĄ) obdoba nezniÄ?itelnĂŠho Jamese Bonda.2 StejnÄ› jako ve ďŹ lmovĂŠ sĂŠrii s agentem 007 i v případech inspektora Dorgese pĹ™ibĂ˝vĂĄ Ä?asem nejen nadsĂĄzky, ale i vÄ›deckofantastickĂ˝ch motivů – v poslednĂ­, tĹ™etĂ­ dorgesovskĂŠ sĂŠrii tak pĹ™ijdou na scĂŠnu padouch s lebkou bez tvĂĄĹ™e, umÄ›lĂŠ příťery, zuĹ™ivĂ˝ zakrslĂ­k i leopardĂ­ Ĺžena jako z Ostrova doktora Moreaua od Herberta George Wellse (ovĹĄem s elektronkami v mozku). A ani v tomto poslednĂ­m dobrodruĹžstvĂ­ inspektora Dorgese, Přízrak chce tmu (10. 1.–21. 3. 1970, 11Ă—), nechybĂ­ explicitnÄ› vyobrazenĂĄ nahota. Co vĹĄak ve SvobodnĂŠm slovÄ› chybĂ­, je uvedenĂ­ autorĹŻ; NovĂĄkova kresebnĂĄ virtuozita je identiďŹ kovatelnĂĄ snadno, zĂĄhadou ale zĹŻstĂĄvĂĄ, kdo byl tvĹŻrcem ztĹ™eĹĄtÄ›nÄ› nĂĄpaditĂ˝ch scĂŠnåřů.

JiĹž do obdobĂ­ mezi druhĂ˝m a tĹ™etĂ­m případem inspektora Dorgese zaĹ™adilo SvobodnĂŠ slovo prvnĂ­ ryze vÄ›deckofantastickĂ˝ NovĂĄkĹŻv komiks. ÄŒtenĂĄĹ™i se v nÄ›m potkali s kapitĂĄnem Claudiem, kterĂŠho Ä?ekala Vzpoura androidĹŻ (s. Emil Ĺ kaloud, 5. 7.–13. 12. 1969, 24Ă—). VesmĂ­rnĂ˝ pilot se v tomto komiksu spolu s androidĂ­ posĂĄdkou

5.1.2 / „BONDOVKY“, VESMĂ?RNĂ ODYSEA I KLUKOVSKĂ DOBRODRUĹ˝STVĂ?

459

MiloĹĄ NovĂĄk MahagonovĂ˝ hausbot, 1968

vydĂĄvĂĄ na jeden z mÄ›sĂ­cĹŻ Saturnu, aby zachrĂĄnil svĂŠho unesenĂŠho otce. PostupnÄ› vĹĄak pĹ™ichĂĄzĂ­ o jednoho robotickĂŠho podřízenĂŠho za druhĂ˝m, aĹž se ti zbĂ˝vajĂ­cĂ­ kvĹŻli poruĹĄe rozhodnou, Ĺže jsou lepĹĄĂ­ neĹž on a lidĂŠ vĹŻbec – a usmyslĂ­ si zniÄ?it Zemi.

DalĹĄĂ­ NovĂĄkovy sci-ďŹ cykly pak denĂ­k zaĹ™adil po zavrĹĄenĂ­ poslednĂ­ho z DorgesovĂ˝ch případĹŻ. I scĂŠnĂĄĹ™ příbÄ›hu Po 7 tisĂ­ciletĂ­ch (28. 3.–23. 5. 1970, 9Ă—) napsal Ĺ kaloud a i tentokrĂĄt se v nÄ›m hojnÄ› pracovalo se sci-ďŹ prvky: expedice lovcĹŻ orchidejĂ­ zahlĂŠdne nad dĹžunglĂ­ UFO, naÄ?eĹž se na urÄ?enĂŠ mĂ­sto vypravĂ­ armĂĄda, kterĂĄ v pradĂĄvnĂŠ stavbÄ› objevĂ­ podivnou mumii mladĂŠ Ĺženy. Titul nĂĄsledujĂ­cĂ­ho příbÄ›hu Host z vesmĂ­ru (30. 5.–25. 7. 1970, 9Ă—) sliboval dalĹĄĂ­ vÄ›deckofantastickĂŠ vyprĂĄvÄ›nĂ­, tentokrĂĄt se vĹĄak Ĺ kaloudĹŻv scĂŠnĂĄĹ™ drĹžel o nÄ›co vĂ­ce pĹ™i zemi a poprvĂŠ do dÄ›je zapojil dÄ›tskĂŠ hrdiny.

TĹ™i kluci se stanou svÄ›dky pĹ™istĂĄnĂ­ lĂŠtajĂ­cĂ­ho talĂ­Ĺ™e, kterĂŠ zpĹŻsobĂ­ nadmÄ›rnĂ˝ vzrĹŻst moĹ™skĂ˝ch ĹživoÄ?ichĹŻ. V seriĂĄlu Silonova zkĂĄza (1. 8.–12. 9. 1970, 7Ă—) pak Ĺ kaloud – podobnÄ› jako ve VzpouĹ™e androidů – upozorĹˆuje na rizika příliĹĄnĂŠho spolĂŠhĂĄnĂ­ se na techniku, obĹžaloba pĹ™ebujelĂŠho automobilismu roku 2500 a povýťenĂŠho zachĂĄzenĂ­ s roboty vĹĄak pĹŻsobĂ­ vĂ˝raznÄ› naivnÄ›ji neĹž Claudiova odysea a pravdÄ›podobnÄ› nechtÄ›nÄ› vyznĂ­vĂĄ skoro aĹž parodicky. StĹ™et lidstva s „JinĂ˝m“ je nakonec tĂŠmatem i poslednĂ­ho NovĂĄkem adaptovanĂŠho Ĺ kaloudova scĂŠnĂĄĹ™e, příbÄ›hu Boj o Larryho kĂłtu (19. 9.–9. 1. 1970, 15Ă—). ProtivnĂ­kem zde tentokrĂĄt nejsou vzbouĹ™ivĹĄĂ­ se stroje, ale pĹ™edstavitelĂŠ podmoĹ™skĂŠ civilizace podivnĂ˝ch „ŞabĂ­ch“ lidĂ­. Jakkoliv Ĺ kaloudovy příbÄ›hy

460

ODD�L 5 / 1964—1971

Miloť Novåk (s. Jiří Stegbauer) Zåhada mosaznÊ spony, 1971

3 Seriåly Vzpoura androidů, Po 7 tisíciletích a Boj o Larryho kótu vyťly v roce 1990 v kolorovanÊ verzi a větťím formåtu v souboru Vzpoura androidů.

4 DruhĂŠho vydĂĄnĂ­ se seriĂĄl doÄ?kal v Ä?asopise Skaut-JunĂĄk (Ä?. 1–8/1997–98), kde vĹĄak vyĹĄel ve verzi kolorovanĂŠ a upravenĂŠ Petrem BarÄ?em (dvÄ› pĹŻvodnĂ­ pokraÄ?ovĂĄnĂ­ byla slouÄ?ena do jednĂŠ strany, odstranÄ›ny byly hlaviÄ?ky a na jejich mĂ­stech byly panely dokresleny).

5 Znovu seriĂĄl vyĹĄel ve VelkĂŠ knize komiksĹŻ z Ä?asopisĹŻ VÄ›trnĂ­k a PionĂ˝r (2002). V roce 1989 pak stejnĂ˝ scĂŠnĂĄĹ™ zpracoval Marko ÄŒermĂĄk pro Ä?asopis Kometa (7.2.1→).

6 Po roce 1990 nÄ›kolikrĂĄt reprintovanĂ˝ seriĂĄl vyĹĄel zatĂ­m naposledy coby souÄ?ĂĄst VelkĂŠ knihy komiksĹŻ z Ä?asopisĹŻ VÄ›trnĂ­k a PionĂ˝r (2002).

7 Seriål tak i formålně navazuje na dějově předchåzející adaptace Vlådce mořských hlubin a Paprsky Şivota a smrti kreslenÊ pro Větrník Miroslavem Hrdinou (5.1.6→), v nichŞ bylo doprovodnÊho textu jeťtě více.

nijak nepĹ™ekraÄ?ujĂ­ notnÄ› naivnĂ­ dobovou sci-ďŹ , NovĂĄkovo vĂ˝tvarnĂŠ zpracovĂĄnĂ­ tyto cykly nad soudobĂ˝ seriĂĄlovĂ˝ prĹŻmÄ›r vĂ˝raznÄ› pozvedĂĄ.3 Post NovĂĄkova scenĂĄristy od dalĹĄĂ­ho roÄ?nĂ­ku pĹ™evzal Ladislav Langpaul, kterĂ˝ nejprve adaptoval JirĂĄskovo zpracovĂĄnĂ­ cestopisu VĂĄclava Ĺ aĹĄka z BĂ­Ĺ™kova Z Čech aĹž na konec svÄ›ta (16. 1.–22. 5. 1971, 19Ă—) o mĂ­rovĂŠm poselstvu vyslanĂŠm krĂĄlem Jiřím z PodÄ›brad k evropskĂ˝m dvorĹŻm. VĂ˝prava pĹ™es NÄ›mecko a NizozemĂ­ do Anglie, Francie, Ĺ panÄ›lska a Portugalska, v Ä?ele se Lvem z RoĹžmitĂĄlu, kterĂŠho doprovĂĄzĂ­ chlapec VĂĄclav, je didaktickou pĹ™ehlĂ­dkou Ä?eskĂŠ zruÄ?nosti, Ä?estnosti a udatnosti. Z konce svÄ›ta – mysu Finisterre – se pak hrdinovĂŠ vydĂĄvajĂ­ zpÄ›t do vlasti.4 DalĹĄĂ­ Langpaulem adaptovanĂ˝ jirĂĄskovskĂ˝ nĂĄmÄ›t (kapitolu „LuckĂĄ vĂĄlka, Durynk a Neklan“ ze StarĂ˝ch povÄ›stĂ­ Ä?eskĂ˝ch) pĹ™edstavovala Msta Neklanova (29. 5.–9. 10. 1971, 20Ă—). PozdÄ›ji se scenĂĄrista obrĂĄtil i k civilnÄ›jĹĄĂ­mu nĂĄmÄ›tu ze souÄ?asnosti (6.1.3→).

Vedle SvobodnĂŠho slova zaÄ?al NovĂĄk ve stejnĂŠ dobÄ› spolupracovat i s mlĂĄdeĹžnickĂ˝m mÄ›sĂ­Ä?nĂ­kem VÄ›trnĂ­k (vzniknuvĹĄĂ­m krĂĄtkĂ˝m, jen dva roky trvajĂ­cĂ­m pĹ™ejmenovĂĄnĂ­m tradiÄ?nĂ­ho PionĂ˝ra), pro kterĂ˝ nejprve pĹ™ipravil ĹĄestistrĂĄnkovĂ˝ komiks TĹ™i kluci a madona (Ä?. 12/1968–69) podle scĂŠnĂĄĹ™e Svatopluka HrnÄ?Ă­Ĺ™e. Chlapci MĂĄÄ?ek, Pavel a Standa, toho Ä?asu na vĂ˝pravÄ›, se v nÄ›m snaŞí vrĂĄtit obraz malĂ­Ĺ™i, kterĂ˝ si jej u nich ve stanu schoval pĹ™ed deĹĄtÄ›m, coĹž je pĹ™ivede na stopu zlodÄ›je starĂŠ malby z mĂ­stnĂ­ho kostela.5 Vedle vÄ›deckofantastickĂ˝ch a historickĂ˝ch nĂĄmÄ›tĹŻ se tak tĹ™etĂ­m modem NovĂĄkovy tvorby stĂĄvajĂ­ klukovskĂĄ dobrodruĹžství – tomuto Şånru se pak vĂ˝tvarnĂ­k bude v budoucnu jeĹĄtÄ› obsĂĄhle vÄ›novat (6.1.3→).

NĂĄslednÄ› se NovĂĄk i ve VÄ›trnĂ­ku vypravil do hĂĄjemstvĂ­ vÄ›deckofantastickĂŠho Şånru, kdyĹž vtiskl vĂ˝raznou vizuĂĄlnĂ­ podobu tehdy jiĹž klasickĂŠmu romĂĄnu J. M. Trosky KapitĂĄn Nemo (s. Svatopluk HrnÄ?Ă­Ĺ™, Ä?. 1–12/1969–70, 12Ă—).6 NovĂĄk, kterĂ˝ ostatnÄ› Troskovy romĂĄny ilustroval jiĹž ve 40. letech, suverĂŠnnÄ› zvlĂĄdal vykreslit jak polĂĄrnĂ­ krajinu, tak podmoĹ™skĂŠ mÄ›sto, potĂ­Ĺže mu neÄ?inila ani nejrĹŻznÄ›jĹĄĂ­ futuristickĂĄ technika, na pĹŻsobivosti vĹĄak seriĂĄlu ponÄ›kud ubralo zaĹ™azovĂĄnĂ­ obsĂĄhlĂ˝ch textovĂ˝ch pasåŞí – v kaĹždĂŠm třístrĂĄnkovĂŠm pokraÄ?ovĂĄnĂ­ je minimĂĄlnÄ› tĹ™etina, Ä?astÄ›ji polovina jednĂŠ strany vyhrazena prozaickĂŠmu doplnÄ›nĂ­, dovysvÄ›tlenĂ­, případnÄ› Ä?istÄ› textovĂŠmu zachycenĂ­ vĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ch posunĹŻ dÄ›je (tento text Ä?asto obsahuje nejen promluvu vypravÄ›Ä?e, ale i dialogovĂŠ repliky postav).7 V nĂĄsledujĂ­cĂ­m roÄ?nĂ­ku Ä?asopisu, tehdy uĹž znovu s obnovenĂ˝m nĂĄzvem PionĂ˝r, vyĹĄly dva NovĂĄkovy „klukovskĂŠâ€œ seriĂĄly. Ostrov ÄŒernĂŠho Petra (Ä?. 1–8/1970–71, 8Ă—), jehoĹž scĂŠnĂĄĹ™ napsal HrnÄ?Ă­Ĺ™ podle povĂ­dky Edith TalbotovĂŠ, nabĂ­dl dobrodruĹžstvĂ­ Ä?tveĹ™ice dÄ›tĂ­, kterĂŠ uvĂ­znou na ostrovÄ› s pokladem.8 PříbÄ›h ZĂĄhada mosaznĂŠ spony (Ä?. 8–12/1970–71, 5Ă—) napsal Jiří Stegbauer a tentokrĂĄt trojice (pozdÄ›ji Ä?tveĹ™ice) dÄ›tĂ­ v nÄ›m objevĂ­ stopu, kterĂĄ je pĹ™imÄ›je k pĂĄtrĂĄnĂ­ po osudu oddĂ­lu SpartakovĂ˝ch skautĹŻ prĂĄce. MÄ›stskĂŠ dobrodruĹžstvĂ­ s postupnĂ˝m Ĺ™eĹĄenĂ­m ĹĄifrovanĂ˝ch vzkazĹŻ se od ostatnĂ­ch NovĂĄkovĂ˝ch seriĂĄlĹŻ tohoto obdobĂ­ odliĹĄuje i pouĹžitĂ­m barvy – vĹĄechny dřívÄ›jĹĄĂ­ seriĂĄly ze SvobodnĂŠho slova Ä?i VÄ›trnĂ­ku byly Ä?ernobĂ­lĂŠ.

MiloĹĄ NovĂĄk, probudivĹĄĂ­ se po dvaceti letech z „komiksovĂŠho spĂĄnku“, se tak bÄ›hem Ä?tyĹ™ let na pĹ™elomu ĹĄestĂŠ a sedmĂŠ dekĂĄdy zaĹ™adil mezi nejvĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ domĂĄcĂ­ komiksovĂŠ vĂ˝tvarnĂ­ky. Jeho spoluprĂĄce se SvobodnĂ˝m slovem a PionĂ˝rem mÄ›la jeĹĄtÄ› dĂĄle pokraÄ?ovat (6.1.3→). [mf]

8 SeriĂĄl vyĹĄel znovu ve VelkĂŠ knize komiksĹŻ z Ä?asopisĹŻ VÄ›trnĂ­k a PionĂ˝r (2002).

5.1.2 / „BONDOVKY“, VESMĂ?RNĂ ODYSEA I KLUKOVSKĂ DOBRODRUĹ˝STVĂ?

461

Roky s tuzexem, paneláky a spartakiádou

6.2.6

Seriály pro dospělé z časopisů a novin 1979–1985

676

ODDÍL 6 / 1971—1985

Události konce 70. let, jmenovitě především vyhlášení Charty 77 a následná inscenace Anticharty, se výrazně odrazily v opětovné politizaci satiricko-humoristického časopisu Dikobraz. Komunální humor nahrazovaly pokusy o politickou satiru, zaměřenou zejména na závody ve zbrojení, zesměšňování amerických prezidentů, jasně deklarovaný život v míru a evidentní denunciace československého disentu. Do tohoto světa přicházel kresebně i scenáristicky toporný strip Jasan a Drsan Bohumila Ceplechy (←6.1.8), po jeho skončení pak časopis začal tisknout seriál tvůrčí dvojice BaPe Kleopatra, Pepa &… (s. Jiří Bartoš, k. Vladimír Pergler, č. 6/1981–51/1982, 97×).

Za oním „&…“ většinou následovalo popsání situace, do které se tato bezdětná dvojice dostala. Jednotlivé příběhy byly zpravidla výrazně pointovány a stavěly na drobných životních karambolech obou aktérů. Manžel Pepa je povětšinou zobrazován jako smolař, jenž dost často naletí příbuzným nebo známým, kteří se „vyznají“ ve světě reálného socialismu (ať je to „tuzexová“ teta Vilemína nebo kamarád řezník). Manželka Kleopatra více odpovídá maloměstskému typu toužícímu po výdobytcích a výhodách snobské „elity“, ale i ona společně s Pepou kvůli své naivitě neustále naráží. Jednotlivé epizody seriálu zabíraly vždy půl strany časopisu (na výšku), a formálně tak nejčastěji naplňovaly netradiční panelovou mřížku 5 × 2.1 Oba hrdinové jednorázově zahostovali i v letním Magazínu Dikobrazu 1982 s pokračováním Kleopatra, Pepa & Orient.

Spolupráce BaPe s Dikobrazem se ale uvedeným cyklem nevyčerpávala, jednorázové kratší práce tiskli pravidelně ve zmiňovaném Magazínu Dikobrazu. V létě 1980 to byl dvoustránkový komiks Frajer Koko Mihule, na podzim roku 1981 Perníková hacienda, v létě 1985 pak Prudká bílá smrt s podtitulem „Epizoda ze seriálu Hříšní řemeslníci města pražského“ (7.1.5→). BaPe ve většině těchto prací využili z dřívějška ozkoušené a dobře naučené kompoziční postupy – mezi panely vkládali pseudoreklamní návěští, parodovali známé příběhy (Perníková chaloupka) a tematicky vycházeli z tradičního repertoáru společenské satiry, zejména zacílené k protisocialistickým přečinům typu rozkrádání, melouchaření nebo veksláctví.2 Apolitické a od sociální kritiky oproštěné komiksy začaly v Magazínu Dikobrazu vycházet až v roce 1985 (7.1.5→). Po konci Pepových a Kleopatřiných peripetií na sklonku roku 1982 už Dikobraz v dalších letech žádný seriálový komiksový strip nepřinášel.

Pergler s Bartošem ale koketovali s komiksem dlouhodobě, a jejich komiksové práce se tak ani zdaleka neomezovaly pouze na příspěvky do Dikobrazu. Po celá 80. léta připravovali pro ABC mládeži určený cyklus Éda a Béďa (←6.2.3) a černobílý víkendový strip vytvářeli krátce i pro sobotní přílohu Haló sobota Rudého práva. Zpravidla bezeslovná série čtyřpanelových pásků Máca a… (8. 1.–7. 5. 1983, 11×), tištěná

Vladimír Pergler (s. Jiří Bartoš) Kleopatra, Peponius & dvě rakve v jednom domě, 1981

1 Několik prvních pokračování disponovalo pouze čtyřmi panelovými řádky, počet panelů na řádku kolísal v rozmezí 1–3. Poslední epizodě seriálu bylo pak v časopise věnováno více prostoru, když zaplnila téměř celou stranu Dikobrazu.

2 Dobou vzniku byly poznamenány i jednorázové celostránkové komiksy z Magazínu Dikobrazu jiných autorů – například Záložáci Vilda a Luboš na vycházce (1980) od Jaroslava Kerlese.

6.2.6 / ROKY S TUZEXEM, PANELÁKY A SPARTAKIÁDOU

677

Vladimír Pergler (s. Jiří Bartoš) Máca a výkop, 1983

v humoristickém bloku kreslených anekdot na poslední stránce přílohy, zaznamenávala drobné životní karamboly městského muže středního věku vybaveného nezbytnými brýlemi a pruhovanou šálou. Jako náležitě vzorový normalizační český člověk nezažívá Máca žádná velká dramata, jednotlivé epizody se odehrávají na úřadě, v městské hromadné dopravě či, a to hned opakovaně, v pohodlí domácího křesla před televizorem. Časopis Ahoj na sobotu, který po celá 70. léta publikoval na své zadní straně komiksový obsah, prošel víceméně obdobným vývojem jako Dikobraz – i zde byly na přelomu sedmé a osmé dekády tištěny četné komiksové práce, po roce 1982 však následoval výraznější a dlouhodobější útlum.

V roce 1979 vycházela v Ahoji na sobotu čtyřdílná komiksová povídka Alice Hajné (s.) a Marko Čermáka (k.) Tábor ve Žlutých skalách (←6.1.8). Čtveřice jejích protagonistů, kamarádů z turistického oddílu Jirky, Oldřicha, Mirka a Karla, se v roce 1980 stala hrdiny nového seriálu stejné autorské dvojice Stopou, stezkou, peřejí… (č. 2–35/1980, 34×), rozděleného do devíti kapitol. Ty tematizovaly rozličné aktivity a peripetie oddílem zažívané – od krádeže lyží přes kopání společné žumpy až po výlety do Žlutých skal, kde táborníci kempují. Ekologický podtext (boj proti znečišťování prostředí), jímž se série přiblížila jiné Čermákově práci, dlouholetému seriálu Modrá pětka (←6.1.4), byl v komiksu doplňován odlehčenějšími humoristickými momenty a motivy, například partou fotbalových pivních skautů, kteří si vyjdou na výlet.

Následujícího půldruhého roku dominovala zadní straně časopisu zkušená autorská dvojice Miloslav Švandrlík (s.) a Jiří Winter-Neprakta (k.). Ve volné sérii Co ve starých kronikách nebylo (č. 36/1980–51/1981, 67×) autoři opětovně čerpali ze svých oblíbených tematických oblastí národních dějin, bájí a pověstí. Švandrlík vybíral z pramenů povětšinou bizarní nebo nějakým způsobem zajímavé (para)historické momenty, které poté Neprakta výtvarně zpracovával v pravidelné mřížce 3 × 3 panely tak, že pozici prvního a posledního panelu vždy zaujímaly textový úvod a závěr, jež měly jinak převážně humoristicky zacílený cyklus opatřit edukativním ukotvením.3 V roce 1982 se do časopisu po několikaleté přestávce vrátil výtvarník Josef Kábrt (opět pod pseudonymem Kosma), který v 70. letech svými dlouhými sériemi utvářel charakter komiksů v Ahoji (←6.1.8). Kábrt společně se scenáristkou Fan Vavřincovou připravil pro týdeník seriál T. č. Jahodová 1150 (č. 1–51/1982, 51×). Jeho protagonistka, důchodkyně Dáša Kopecká, se musí na delší dobu přestěhovat z vesnice Javoříčko do Prahy – její dcera totiž odjela s manželem pracovně na Kubu a Dáše zůstal v paneláku na uvedené adrese k péči a hlídání vnuk Jakub. Střet venkovské důchodkyně s velkoměstským prostředím představoval vděčné téma pro rozvíjení zábavných peripetií, v podtextu jednotlivých příběhů ale trochu neobvykle poměrně často zaznívá smutný tón tematizující odcizení člověka na sídlišti. Konec pražského dobrodružství paní Kopecké prakticky znamenal i ukončení komiksového obsahu v Ahoji na sobotu. Po roce 1982 byl pravidelný přísun obrázkových seriálů saturován už jen „neškodným“ čtyřpanelovým stripem Stanislava Holého [Snový svět] (č. 1–52/1984, 52×), rozvíjejícím pro autora typické bezeslovné šarády světa spánkových fantazií.4 K sekvenčním pracím se po letech pokusil vrátit i měsíčník Revue Teplice (←6.1.8) – historické komentované seriály Bitva u Chlumce (č. 1–6/1979, 6×), Z historie města Háje (č. 7/1979), Z historie teplického lázeňství (č. 8–12/1979, 5×) a Paška

678

ODDÍL 6 / 1971—1985

3 Dvojice pokračovala v roce 1983 souborem anekdot z autorského archivu, které vždy poskládali do motivického cyklu. Série nazvaná Švandrlík a Neprakta ukazují na fakta využívá nejrůznějších námětů, aby se na stránku vždy vešlo sedm anekdot, doplněných aforismy. Rozptyl motivů se tak táhl od fotbalu přes myslivost až k trávení dovolené nebo Vánoc.

4 Holého Pan Pip a jeho snový svět se připomenuli i dalším samostatně publikovaným albem. Námluvy pana Pipa následovaly formát, rozsah i formu první knihy (←6.1.8), když opět kombinovaly celostránkové ilustrace s němými sekvenčními stripy.

Marko Čermák (s. Alice Hajná) Stopou, stezkou, peřejí…, 1980

Jiří Winter-Neprakta (s. Miloslav Švandrlík) Co ve starých kronikách nebylo, 1981

a pole (č. 4–6/1980, 3×) byly dílem Zdeňka Seidla. Autor se zřejmě zhlížel v tvorbě Gustava Kruma, jeho výtvarné možnosti ovšem byly dosti omezené a celkové amatérské vyznění posilovaly i komentáře vytvářené na psacím stroji.

V českojazyčném denním tisku období 1979–1985 nenalezneme prakticky žádné významnější pokusy o strip či seriál zacílený na dospělého čtenáře – kromě výše zmíněné série Máca a… stojí za zmínku snad jen velmi krátký cyklus Miloše Nesvadby Novákovic nacvičují (1. 6.–29. 6. 1985, 5×), ve kterém se titulní pětičlenná rodina (otec – matka – dcera – syn – dědeček) svérázně připravuje na největší sportovní událost roku: VI. československou spartakiádu. Seriál, otiskovaný na sobotní humoristické stránce Kvítko deníku Svobodné slovo, sestával pravidelně z šesti polí uspořádaných do dvou panelových řádků a ve svém spartakiádním burcování přímo tematicky navazoval na starší obdobné práce [Táta, máma, Věrka a já] (←4.3.5) a Cvičí celá rodina (6.2.13→). [mj – pk]

6.2.6 / ROKY S TUZEXEM, PANELÁKY A SPARTAKIÁDOU

679

Tradice a inovace

7.2.15

Komiks v dětských časopisech 1989–1993

Nepočetné řady periodik určených mladším dětským čtenářům chtěly počátkem 90. let svými projekty rozšířit nejrůznější nakladatelské subjekty. Některé doufaly využít know-how z podobných tiskovin přecházejících let (např. nakladatelství Panorama a jeho plakátový časopis Panda), jiné zamýšlely navázat na dětské televizní pořady (ČAU, ObraŽofka). Podobně jako u mnohem početnějších pokusů ustavení či obnovení periodik mládežnických (←7.2.10) zde však také platí, že většina těchto snah úspěchem nekončila. Tradiční měsíčníky Sluníčko a Mateřídouška mohly alespoň čerpat ze své slavné historie a petrifikované pozice na domácí periodické scéně, ani ony se však počátkem deváté dekády problémů zcela nevyvarovaly.1 Sluníčko na přelomu 80. a 90. let ještě dokončovalo němý komiksový strip Bronislava Liberdy o dvojici skřítků Střapeček a Metlička (č. 3/1983–84 až 12/1989–90, 72×), na zadní obálce pak v jednostránkových epizodách kontinuálně úřadoval Vrabčák Čimčárek (s. Jiří Kahoun, k. Jiří Fixl, 1/1988–89 až 12/1991–92, 46×). Reakci na otevření svobodných publikačních možností tak bylo možno nejsnáze sledovat v ilustrovaných příbězích o Terezce, Robíkovi a vůbec celé rodině Peškových, které byly již v předchozích letech spolu s návody a tipy na hry a jiné aktivity přetiskovány v rubrice pojmenované U Pešků (s. Eva Opravilová, k. Zdena Krejčová, č. 2/1987–88 až 10/1991–92, 64×) – původně častější parakomiksové pojetí totiž stále více ustupovalo a přenechávalo místo plně komiksovému výrazu.

Podíl komiksového obsahu v časopise začal pozvolna narůstat, už v posledním, dvanáctém čísle ročníku 1989–90 se představil volný cyklus klaunských miniatur výtvarníka a sochaře Aloise Mikulky Komici a obláčky (ve Sluníčku 12/1989–90 až dvojčíslo 5–6/1990–91, 4×). Od následujícího ročníku pak přibyly fotokomiksové stripové gagy Václava „Upíra“ Krejčího Upoviny (č. 1–10/1990–91, 8×) a čas od času přišly ke slovu i němé sekvenční anekdoty Stanislava Holého (Pan Pip, dvojčísla 5–6 a 8–9/1990–91, 2×). Poslední, prázdninové číslo ročníku 1990–91 bylo takřka celé věnováno ilustrovaným pohádkám a pohádkovým komiksům; tištěny zde byly dvou- až čtyřstránkové, povětšinou bezeslovné adaptace především klasických příběhů v podání různých výtvarníků dětské ilustrace.2 O rok později na tento „letní speciál“ navázalo obdobně koncipované číslo, které přineslo hned osm krátkých obrázkových seriálů.3 V ročníku 1992–93 dostihla i Sluníčko vlna okouzlení překladovými sériemi. Kromě dvoustránkových příběhů klaunů Nudličky a Kuličky (s. Jan Krůta, k. Renáta Frančíková, č. 1/1992–93 až 10/1993–94, 21×), zažívajících po odchodu z cirkusu dobrodružství v televizi i zemi obrů, začal časopis přetiskovat všemi barvami hrající komiksové příběhy

880

ODDÍL 7 / 1985—1999

1 Zároveň je třeba připomenout, že na počátku 90. let skončily i některé projekty s delší tradicí: posledním, 37. číslem tak byl v roce 1990 završen občasník Klokánek a v něm otiskované [Nové Klokánkovy příhody] (←7.1.10) a o rok později přestaly vycházet i Ilustrované sešity, kterým do půl druhé stovky svazků scházel jediný (←7.2.8).

2 V jediném čísle se tak potkaly krátké obrázkové seriály Šípková Růženka Jarmily Marešové, Červená karkulka v podání Lenky Vybíralové, O poslušných kůzlátkách dle Miloslava Jágra, Hrnečku vař!

Stanislava Holého a Perníková chaloupka autora Jana Antonína Pacáka podepisujícího se Jeňýk.

3 Konkrétně šlo o následující práce: O Sněhurce Jarmily Marešové, O Budulínkovi Jolanty Lyskové, O třech přadlenách Jindřicha Kovaříka, O Koblížkovi Vladimíra Nagaje, Zvířátka a Petrovští Jana Antonína Pacáka, O řepě Miloslava Jágra, O kohoutkovi a slepičce Jiřího Fixla a Kocour v botách Jakuba Krejčího.

Zdena Krejčová (s. Eva Opravilová) U Pešků, 1990

4 Kromě spolupráce na sešitu Anča a Pepík na stopě (←7.1.9) se Ivana Lomová komiksu dotkla i ve své volné tvorbě – v roce 1995 vytvořila grafické listy Výjevy ze života visatců I a Výjevy ze života visatců II, ve kterých formou kresleného příběhu sarkasticky komentovala hloupost lidské rasy.

Ukázka z těchto prací se také objevila v publikaci Pohádkový svět komiksu (2000).

5 Časopis od roku 1995 přešel na číslování dle kalendářních, nikoli školních roků.

ze série Malí poníci a jejich přátelé (orig. My Little Pony). Hračkami i televizním seriálem podpořená licence v časopise vydržela po dva roky.

Zásadní změnu znamenalo pro dětské a mládežnické časopisy i začlenění inzerce; ta přitom, snad pro lepší dosažnost, občas nabývala formy obrázkového seriálu. Kromě v několika číslech se opakující překladové celostrany Kamarád Max, propagující zmrzlinu skrze vyprávění o přátelství lva a kluka, si v tomto kontextu zaslouží zmínku především původní reklamní strip [O čápovi, který vyráběl hračky, a vráně, co je prodávala] (s. P. Vrána, k. Antonín Šplíchal, č. 1–8/1992–93, 8×), jehož soutěžní pětipanelové epizody, vyzývající k zasílání odstřižených kupónů, propagovaly velkoobchod s hračkami. Poslední číslo ročníku 1992–93 ještě dalo zavzpomínat na seriály přetékající závěrečná čísla předcházejících dvou ročníků, komiksovou formu však tentokrát měla již jen osamocená Vodníkova nevěsta Jarmily Krůtové.

Navyšování počtu komiksových stran potkalo ve sledovaném období i časopis Mateřídouška. Ročník 1989–90 ještě následoval (oproti dřívějšku poměrně redukovaný) stav z předchozích let, ve kterém byly komiksům věnovány vždy pouze dvě poslední strany každého čísla – druhým a posledním rokem seriálu se tu čtenářům představovali Klok a Kloček (s. Jaroslav Boček, č. 1/1988–89 až 12/1989–90, 24×) (←7.1.10). V následujícím, plně již ve svobodných podmínkách připraveném ročníku 1990–91 už byl ale počet komiksových stran zdvojnásoben.

Nejvýraznějším a zároveň nejrozsáhlejším obrázkovým seriálem první poloviny 90. let byly v Mateřídoušce Biblické příběhy, které podle scénářů Jiřího Černého kreslila Ivana Lomová4 (č. 1/1990–91 až 6/1995,5 57×). Série, formálně následující model oblíbených Obrázků z českých dějin a pověstí (←6.1.13), a tedy v každém

7.2.15 / TRADICE A INOVACE

881

Ivana Lomová (s. Jiří Černý) Biblické příběhy, 1992

Pavel Šťastný (s. Tomáš Kočiš – Jaromíra Valečková – Pavel Šťastný) ZZZlozobáci + Čau, 1991

z dvoustránkových pokračování kombinující bubliny v panelech s přípiskami pod obrázky, následovala biblickou chronologii a pro dětského čtenáře adaptovala starozákonní i novozákonní příběhy. Co do scénářů i výtvarného zpracování zdařilému komiksu neprospěly opakované změny formátu časopisu.

Dlouholetý edukativně orientovaný cyklus doplňovaly pak v Mateřídoušce odlehčenější humoristické práce. Dobrodružství nezdárného potomka Pozor na batole (s. Jiří Šebánek – Jaroslav Pacovský, k. Penčo Kunčev, č. 1 až dvojčíslo6 5–6/1990–91, 5×) nabízela v každém pokračování dvě a půl strany němého komiksu doplněného půlstranou textu prózou – záměrně roztřesená Kunčevova kresba dodávala cyklu i jeho ústřednímu nemluvněti na expresivitě a zlomyslnosti. Ve druhé polovině ročníku vystřídala batolecí příhody dobrodružství holčičky a jejího kamaráda, vejci podobného mimozemšťana, Zuzanka a Pitiputo (s. Jaroslav Boček, k. Jolanta Lysková, č. 7–12/1990–91, 6×), od ročníku následujícího pak nastoupily příhody modrého afrického slůněte Dlouhý nos (s. Jiří Havel – k. Šarlota Zahrádková, č. 1/1991–92 až 3/1992–93, 15×). V polovině roku 1992 do Mateřídoušky ze Sluníčka přesídlil výše zmiňovaný klaunský cyklus Aloise Mikulky (v Mateřídoušce nepravidelně v č. 11/1991–92 až 16/1993–94, celkem 20 stran7). Vykročením mimo dobře vyšlapané žánrové cesty humoristického, respektive zabavně-vzdělávacího seriálu – a snad i snahou oslovit o něco málo starší čtenářstvo – pak byla poslední mateřídouškovská komiksová série sledovaného období, vždy po dvoustranách otiskovaná adaptace Defoeova (resp. Plevova) Robinsona Crusoea (s. Jiří Černý, k. Ervín Urban, č. 1/1992–93 až 12/1993–94, 24×), která způsobem vyprávění, ale i kresebnou stylizací zřetelně odkazovala k ábíčkovské a ohníčkovské tradici českého dobrodružného komiksu.

Dětské popkultuře dominovala televize; masový vstup zahraničních animovaných seriálů na československé obrazovky lákal k přijímačům nejen nejmenší. Nepřekvapí proto, že se hned dva nově vzniklé časopisy pokusily o čtenáře ucházet právě explicitním navázáním na televizní programy.

882

ODDÍL 7 / 1985—1999

6 Kromě závěrečného pokračování Pacovského, Šebánkova a Kunčevova seriálu přineslo dvojčíslo i dva jednorázové dvojstránkové komiksy dle scénářů Jiřího Černého: O Bruncvíkovi (k. Eva Mastníková) a [Rek a zloděj] (k. Marcela Halousková).

7 V některých číslech byly tištěny dvoustránkové epizody, jindy byl cyklus zastoupen jednou či dvěma epizodami jednostránkovými.

7.2.15 / TRADICE A INOVACE

883

Časopis ČAU s podtitulem, který poskytoval vysvětlení zkratkového názvu „Čti a usmívej se“, vycházel v letech 1991–1992 a na svých stránkách věnoval komiksu poměrně velký prostor. Přetiskoval přitom jak překladové komiksy,8 tak původní práce domácích autorů. Maskotem časopisu, vydávaného kulturní agenturou AG kult a vznikajícího ve spolupráci s pracovníky dětského vysílání Československé televize, byl žlutý chlupatý pták Čau, jehož čtenáři mohli znát i z nedělního televizního vysílání pro děti, a tento hrdina si vysloužil i nejdéle v časopise vycházející komiksový seriál ZZZlozobáci + Čau (s. Tomáš Kočiš – Jaromíra Valečková – Pavel Šťastný, k. Pavel Šťastný, č. 5/1991–6/1992, 14×9). Kresebně i příběhově nezvykle suverénní a dynamický seriál líčil napínavé zápolení titulního protagonisty s fialovými „zzzlozobáky“, vlastní vůle zbavenými oběťmi zákeřného plánu neznámého návštěvníka ZZZ, který všem přinesl zvláštní brýle, jež navíc k slibovaným vlastnostem „měly ještě jednu podivnou moc – ochlazovaly srdce a měnily ho v led“.10 Ve druhém a nedokončeném ročníku časopisu (1992) se pak přidaly i další původní komiksy – Josef Pospíchal zde vždy ve čtyřstránkových epizodách odvyprávěl zrod11 svého dinosaura Saurika (č. 1–8/1992, 8×), Vladimíra Vopičková cílila na děvčata dvacetistránkovým romantickým příběhem o princeznách, démonech a jednorožcích Radek a Kate (č. 1–6/1992, 6×) a Libor Páv kreslil podle scénáře Jiřího Hrdličky svěží superhrdinskou parodii Tajemství černého brouka: komiks o Bantamovi (č. 1–8/1992, 8×).

Pouť Oldy Šetrného doprovázeného trpaslíkem Felixem a neúspěšným superhrdinou Bantamem za zcizeným broukem měla alespoň trochu štěstí – osm vydaných čísel postačilo akorát na to, aby se završilo první 32 stran čítající dobrodružství.12 Větší smůla potkala další Hrdličkův příběh: dobrodružný historický komiks o Polabských Slovanech z konce 8. století Vladan na dlouhé cestě (k. Vladimír Hanuš) se dočkal jen titulní strany a prvního pokračování (č. 8/1992). Pak už, v půli druhého ročníku, mezi srpnem a zářím roku 1992, ČAU zkrachoval, některé započaté seriály zůstaly navždy v torzovitém stavu, jiné o sobě díky vytrvalosti svých autorů daly vědět jinde a později.

Týdeník ObraŽofka, tiráží popisovaný jako „Časopis pro děti všeho věku s dětskými TV programy“, vycházel v letech 1992–1993 a kromě výběrového rozpisu televizních pořadů obsahoval i různé další materiály a příběhy, mimo jiné rovněž komiksového charakteru (v prvních číslech překladové komiksy Pinocchio, Sindibád a Viking Viky, později se z překladových krátce mihli Šmoulové). Od konce prvního ročníku navíc časopis začal ve větším13 otiskovat i původní práce českých komiksových tvůrců.

Současně byly zahájeny dva rozsáhlejší seriály: dobrodružná Formica (s. Petr Gross, k. Jaroslav Pitra, č. 25–33/1992, 9×) o střetu expedice vědců z Akademie věd s obřími bolivijskými mravenci (následkem to experimentů nezodpovědného badatele Murphyho) a mnohem povedenější humoristický cyklus Jů a Hele – kamarádi ObraŽofky (s. Jiří Chalupa, k. Stanislav Holý, č. 25/1992–5/1993, 14×), v němž si krátkou komiksovou kariéru užili mnohaletí maskoti nedělního televizního Studia Kamarád, Jů, Hele, ale například i hostující Muf. Do roku 1993 vstoupila ObraŽofka posílena o několik nových komiksů – k pokračujícím „jůhelákům“ se přidal nezbedný opičák Šimpi (s. Jana Mandelíčková, k. Renáta Frančíková, č. 1–5/1993, 5×), ze zaniknuvšího ČAU sem přesídlil druhý příběh Hrdličkova (s.) a Pávova (k.) svérázného superhrdiny Bantam kontra opičí pracka (č. 1–5/1993, 5×) a prvními třemi dvojstránkovými příhodami se představila i dvojka Flip & Kastor (s. Jiří Hrdlička, k. Richard Broschardt, v ObraŽofce č. 3–5/1993, 3×).14 Přátelské, ale napětím nabité střety spolubydlících, dvou radikálně nevyrovnaných povah, hyperaktivního kocoura a spíše poklidného psa, přerušil – stejně jako ostatní seriály – krach časopisu, na rozdíl od zbylých cyklů, které se již nikdy nedočkaly pokračování, však Flip s Kastorem zvládli nalézat rozličná novinová i časopisecká útočiště po celý zbytek deváté dekády (7.3.4→/7.3.12→).

Kombinace dětského časopisu, televizního programu a komiksového obsahu ale nepředstavovala jediný pokus o obsazení netušených zákoutí trhu s periodiky. O přízeň

884

ODDÍL 7 / 1985—1999

8 Například původně německou komiksovou adaptaci japonského animovaného seriálu pro děti o pandím mláděti jménem Tao Tao, animovaným seriálem podpořeného Hraběte Káčulu (orig.

Duckula) nebo Morrisova kovboje jménem Lucky Luke.

9 V některých číslech vyšlo více pokračování, celkem má komiks 18 stran.

10 Dobově populární televizní hrdina – v nedělním ranním vysílání Studia Kamarád (resp. od roku 1992 Studio Rosa) – si v roce 1991 vysloužil i samostatnou knižní publikaci ČAU Super – Čau někde jinde, někdy jindy, s někým jiným… Fotografický cyklus (resp. hraniční fotokomiks) Heleny Rytířové v něm popisoval návštěvu opeřeného žlutozoba v našem světě a u našich celebrit.

11 Prvních pět pokračování neslo společný titul Saurik: Jak to vlastně bylo, další epizody již byly vybaveny dílčími názvy Katakomby (č. 6), Nájezd barbarů (č. 7) a Saurik a Satanela (č. 8). Svého prehistorického hrdinu přitom Pospíchal představil již v roce 1991 samostatným sešitem (←7.2.2) a opakovaně se k němu vracel i v dalších letech.

12 Příběh byl v roce 2003 reprintován formou samostatného sešitu.

13 Po celý první ročník v časopise vycházela němá stripová série Ňuf (s.-k. Zuzana, č. 1–33/1992, 33×), sestávající z pětipanelových miniatur líčících nejrůznější peripetie sportovně založeného živočicha (co do druhu obtížně rozlišitelného mezi psem a myší).

14 Jednotlivé příběhy nesly názvy Flip, Kastor & strýčkův dárek (č. 3/1993), Flip, Kastor & skvělá výhra (č. 4/1993) a Flip, Kastor & skateboard (č. 5/1993).

První dva uvedené byly v roce 1994 přetištěny i v magazínu Dobrý druh (7.3.4→).

Jaroslav Němeček (s. Václava Ledvinková) Medvídek Panda – Dálnice…, 1990

dětských čtenářů usilovaly počátkem 90. let i – pravda nepočetné – novátorsky pojímané variace na komiksovou knihovničku či křížovkářský magazín. U obou těchto pokusů přitom stál Jaroslav Němeček, známý především jako tvůrce seriálu Čtyřlístek.

Již v roce 1989 začalo tehdejší domovské nakladatelství třeskoprských kamarádů Panorama vydávat sérii Medvídek Panda a jeho příběhy (s. Jiří Čehovský – Václava Ledvinková, k. Jaroslav Němeček). Netradičního časopisu v překládaném formátu (po rozložení 47 × 66 cm), který z jedné strany přinášel komiksový příběh a z druhé velký plakát, vyšlo v letech 1989–1990 šest čísel. Obsahově příhody chráněného černobílého medvěda a jeho kamaráda Zajdy (případně ještě lesní veverky a dalších zvířátek) v mnohém připomínaly svůj čtyřlístkovský vzor, a to jak již výstavbou jednotlivých příběhů, tak i zvoleným vizuálním stylem. Vydavatelství zřejmě mělo s těmito postavami velké plány,15 po přerodu redakce Čtyřlístku v soukromé nakladatelství (7.2.16→) však již na Pandu prakticky nedošlo; sedmý příběh Pandy ještě doplnil zimní speciál Vánoční příběhy z roku 1990, ale tím se celý krátký seriál uzavřel. Ještě kratšího trvání měl druhý Němečkem kreslený projekt, rovněž vycházející z původních drobných dětských knížek (Pastelka chytá rybu, 1987; Pastelka ochráncem přírody, 1988).

Příhody klauna Pastelky a jeho přátel znovu opakovaly družinový model Čtyřlístku a Pandy, jen měl tentokráte ústřední kolektiv (myš, ježek a kocour) i svého lidského (resp. klaunského) člena. Seznámení s těmito hrdiny bylo ale jen letmé, čtenáři je totiž mohli poznávat jen z jediného šestnáctistránkového sešitu formátu A4, který kromě komiksu, zabírajícího většinou polovinu strany, přinášel především – jak slibovala obálka – „rébusy – hádanky – omalovánky“. Propojení komiksu a nejrůznějších hravých a křížovkářských aktivit začaly ve stejné době rozvíjet i Němečkem realizované křížovkové speciály Čtyřlístku (7.2.16→). [pk] 15 Dvojice Panda a Zajda účinkovala již dříve v dvojích narativních omalovánkách (Nápady Zajdy a Pandy, 1988; Panda a barevný svět, 1989; v roce 1990 k nim přibyly ještě třetí Panda a motokros) a další jejich němé příběhy byly po jednotlivých panelech rozmístěny do edice sběratelských žvýkaček Zajda (srov. Fencl 2012).

Literatura Fencl, Ivo, 2012 „Panda a Zajda“. In: Pavel Chrz (ed.), Knihovnička Čtyřlístek [internetový zdroj], dostupné na http://chrz. wz.cz/?stranka=1313 [cit. 31. 12. 2012]

7.2.15 / TRADICE A INOVACE

885

Tomáš Prokůpek — Pavel Kořínek — Martin Foret — Michal Jareš Dějiny československého komiksu 20. století sv. 2 / 1964—2000 Hlavní redaktor Pavel Kořínek Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svou 278. publikaci Redakce Irena Danielová Rejstříky Josef Schwarz Grafická úprava a obálka (s použitím kresby Františka Kobíka z díla Václava Šorela a Františka Kobíka Vzpoura mozků) Symbiont Sazba písmem Euclid Flex a Warnock Pro Jakub Troják Obrazová postprodukce a předtisková příprava studio d76 Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 572 stran, TS 12 ISBN 978-80-7470-061-3 Doporučená cena souboru včetně DPH 2 800 Kč

998

ODDÍL 7 / 1985—1999

7.C / ROK 2000: POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…

999

1000

ODDÍL 7 / 1985—1999