Když nemá slušný člověk deštník, má mít na to aspoň teorii. (jeden z mnoha Gellnerových rukopisných fragmentů se záznamem bonmotu)
Anarchismus nevyvinul se téměř u nikoho z teoretických náhledů. (Takový anarchismus by měl také velmi krátké trvání.) Anarchismus vyplývá z temperamentu. Rebelantská krev. [...] Negoval jsem Boha, a tím také monarchy z Milosti Boží. Negoval jsem výsady plutokracie, a tím také buržoazní republiku. Negoval jsem právo lidu a majoritu, a tím také sociální demokracii. Myslil jsem, že jsem anarchista, ale byl jsem jen skeptik a kritik.
Milý Šrámku, beletrii máme tu v sobotní příloze, která se jmenuje Večery, a pak v nedělním čísle jsme zavedli do prvního sloupečku ve fejetonu krátkou básničku. [...] Verše se tu platí dvakrát tak jak v Praze, taky prózu Ti budeme lépe honorovat. [...] Já co napíšu, otisknu v Lidových novinách a o ostatní se nestarám. Tak se měj krásně a pošli něco! (z dopisu Františka Gellnera Fráňovi Šrámkovi z 8. 2. 1913)
Ale myslím, že to není Gellner, nemyslím ani, že je Gellner živ, ač jsem zrovna tyto dny slyšel, že prý žije někde v Karlíně, že se o něho stará nějaká ženská atd. Nepovažoval bych však ani za tak velký zázrak, kdyby se Gellner najednou objevil, jako spíše to, že by dovedl ještě nyní napsat takové formálně dokonalé a živé básně, jako je 52 balad. (z dopisu Josefa Macha Jiřímu Mahenovi z 28. 11. 1936 k tématu, zda by Gellner mohl být autorem 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida)
úředník byl u banky a rád jedl škubánky (Gellnerův rukopisný fragment)
František Gellner
(jeden z mnoha Gellnerových rukopisných fragmentů)
Lucie Kořínková
Lucie Kořínková (* 1981, rozená Peisertová) vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk a literatura — dějepis; v roce 2015 pak úspěšně završila svá postgraduální studia na Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK obhajobou disertační práce František Gellner. Text — obraz — kontext; předkládaná kniha stejného názvu z této práce z velké části vychází. Autorka se věnuje české literární historii 19. a počátku 20. století, publikuje v oboru a zabývá se ediční praxí. Od roku 2004 je zaměstnaná v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., působí v Edičním a textologickém oddělení a podílí se zde na vzniku Kritické hybridní edice, edičním projektu zprostředkovávajícím díla autorů novočeské literatury v knižním čtenářském vydání a zároveň vědecky ověřené kritické edici. Jako první svazek knižnice bylo vydáno dvousvazkové Dílo Františka Gellnera (Akropolis — Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2012); předkládaná práce je zhodnocením a interpretací pramenné heuristiky pro tuto edici.
Lucie Kořínková
František Gellner ISBN 978-80-7470-123-8
frantisek_gellner_prebal.indd 1
Text — obraz — kontext
František Gellner patří v české literatuře bezesporu k autorům známým. Ačkoliv za svého nedlouhého života vydal jen dvě básnické sbírky (a třetí připravil k publikaci, vyšla ovšem až posmrtně), provokující gesto jeho lyriky nepřestává čtenáře fascinovat a alespoň několik veršů uvízlo v paměti z dob školních snad každému — patrně spolu s informacemi o bohémských studentských letech, pobytech v Paříži či záhadném zmizení v bojích haličské fronty na samém počátku první světové války. Autorská osobnost Františka Gellnera (1881—1914) ale nabízí v mnoha ohledech pestřejší spektrum. Kniha představuje Gellnerovo dílo v neobvyklých či neznámých perspektivách a souvislostech. Snahou je přitom udržet na zřeteli Gellnera jako tvůrce činného ve dvou oblastech zároveň — literární a výtvarné, a tyto složky jeho díla pak prezentovat pokud možno v jejich různosti, ale také v silném vzájemném propojení. Konkrétní Gellnerovy texty i kresby, včetně těch publicistických, vytvářených jako efemérky pro denní tisk, jsou potom ve výkladu průběžně osvětlovány s ohledem na dobové kontexty, do nichž tyto práce vstupovaly, a to zejména ty, které se v průběhu času částečně či zcela ztratily z horizontů recepce. Postupně jsou tak ohledávány souvislosti ideologické, společenské a kulturní, z nichž některé jistě lze očekávat (i ty se ale výklad dále pokouší prohloubit či posunout), jiné jsou však akcentovány nově. Kniha v mnohém navazuje na nedávno vydaný soubor Dílo Františka Gellnera. Ve výkladu jsou využity prameny donedávna neznámé a zatím nezkoumané, vedle nich se však práce pochopitelně opírá i o materiály, jež jsou dlouho známy, nezřídka se je ovšem snaží nahlédnout poněkud jinak, než bylo dosud v gellnerovské literatuře obvyklé. Cílem není radikálně reinterpretovat to, co z Gellnerova díla zůstává zdaleka čtenářsky nejživější, totiž jeho lyriku, jako spíše skrze průhledy od prací ležících většinou mimo toto vymezení nabídnout nové, vrstevnatější, komplexnější a vnitřně propojenější čtení celku autorského díla, respektive doby, pro niž a v níž bylo tvořeno.
22.08.17 12:52