V této zručně napsané literární fikci se důmyslně mísí absurdní horor s jízlivě vtipnou satirou o životě ve válkou rozervaném městě, v němž se krveprolití stalo něčím normálním. The Irish Times Překvapivý způsob, jak připomenout starou pravdu: oko za oko a celý svět bude nakonec slepý. Neskutečně obratná hororová metafora autorovi v roce 2014 po právu vynesla cenu IPAF. Kirkus Review Saadáwího zvláštní, násilná a prohnaně zábavná kniha bohatě čerpá z kánonu science fiction a splácí svůj dluh i s úroky: výsledkem je mimořádný zážitek, který naneštěstí pravděpodobně nikdy neztratí nic ze své naléhavé relevance. The Guardian Saadáwího stvoření, obživlé a nadané nenávistnou inteligencí, se živí vlastní ničivou energií. A živí se jí i čtenář. To, co postihlo Irák, je duchovní katastrofa, a Saadáwího odvážný a důmyslný román nám tuto myšlenku servíruje ve všech možných významech. The New York Times
Po americké invazi a svržení Saddáma Husajna se Irák ponořil do hlubin chaosu. Bagdád je v ohni a na ulicích plných sutin sbírá místní opilec a pábitel Hádí kusy těl roztrhaných výbuchy a skládá je dohromady, aby vytvořil jedno kompletní tělo. Každý má přeci právo na to být náležitě pohřben. Jenže poskládaná mrtvola po jedné bouřlivé noci zmizí a přes město se přežene vlna záhadných vražd. Začnou se šířit zprávy o děsuplném nesmrtelném zločinci. Hádí si brzy uvědomí, že za vším stojí jeho výtvor: monstrum, které potřebuje lidské maso! Nejprve těch, kdo stojí za jeho vlastní smrtí, a pak všech ostatních, kteří se na někom provinili. Ale dá se uprostřed válečné vřavy vůbec najít někdo úplně nevinný? Ahmad Saadáwí (*1973) je irácký prozaik, básník, scenárista a dokumentarista. Žije a pracuje v Bagdádu. Jeho inteligentní, satirická variace na klasický román Mary Shellyové, v níž se mísí nadpřirozeno s obrazy tvrdé reality, se dočkala mezinárodního ohlasu, mimo jiné získala cenu IPAF a probojovala se do užšího výběru na Man Bookerovu cenu. Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková.
Fr an ke n ste in z B ag dá du
Ahmad Saadáwí
Doporučená cena vč. DPH 349 Kč ISBN 978-80-7470-460-4
Akropolis
Hádí vešel do dřevěné kůlny, kterou si vyrobil z kusů nábytku, železných tyčí a skříněk, jež vyrovnal do poloviny výšky jediné stojící zdi. Přidřepnul si k nábytku. Zbývající prostor kompletně vyplňovala obrovská mrtvola nahého muže, jemuž z různých částí potlučeného těla vytékala světlá tekutina. Krve tu bylo jen malinko — na pažích a nohou měl zaschlé flíčky, na lopatkách a krku odřeniny a modřiny. Barva mrtvoly se nedala určit, protože v žádném případě neměla jen jednu. Hádí se protáhl dál úzkým prostorem kolem mrtvoly a posadil se k její hlavě. Místo, kde měl být nos, bylo dočista zdeformované, jako kdyby jej uhryzlo nějaké divoké zvíře. Mrtvola byla beznosá. Hádí rozbalil poskládaný látkový pytlík a vytáhl z něj věc, kterou už několik dní usilovně hledal. Zároveň se mu na ni ale nechtělo sahat. Vyndal čerstvý nos stále ještě obalený temně rudou zaschlou krví. Třesoucí se rukou jej položil do temné díry v mrtvé tváři. Pasoval perfektně, jako kdyby to byl její nos a teď se k ní vrátil. Hádí stáhl ruku a otřel si prsty o oblečení. Zadíval se na kompletní tvář s jistou nespokojeností, jeho úkol byl teď však u konce. Ach… Vlastně ještě ne tak docela. Zbývalo nos přišít, aby držel na místě a neupadl.
V této zručně napsané literární fikci se důmyslně mísí absurdní horor s jízlivě vtipnou satirou o životě ve válkou rozervaném městě, v němž se krveprolití stalo něčím normálním. The Irish Times Překvapivý způsob, jak připomenout starou pravdu: oko za oko a celý svět bude nakonec slepý. Neskutečně obratná hororová metafora autorovi v roce 2014 po právu vynesla cenu IPAF. Kirkus Review Saadáwího zvláštní, násilná a prohnaně zábavná kniha bohatě čerpá z kánonu science fiction a splácí svůj dluh i s úroky: výsledkem je mimořádný zážitek, který naneštěstí pravděpodobně nikdy neztratí nic ze své naléhavé relevance. The Guardian Saadáwího stvoření, obživlé a nadané nenávistnou inteligencí, se živí vlastní ničivou energií. A živí se jí i čtenář. To, co postihlo Irák, je duchovní katastrofa, a Saadáwího odvážný a důmyslný román nám tuto myšlenku servíruje ve všech možných významech. The New York Times
Po americké invazi a svržení Saddáma Husajna se Irák ponořil do hlubin chaosu. Bagdád je v ohni a na ulicích plných sutin sbírá místní opilec a pábitel Hádí kusy těl roztrhaných výbuchy a skládá je dohromady, aby vytvořil jedno kompletní tělo. Každý má přeci právo na to být náležitě pohřben. Jenže poskládaná mrtvola po jedné bouřlivé noci zmizí a přes město se přežene vlna záhadných vražd. Začnou se šířit zprávy o děsuplném nesmrtelném zločinci. Hádí si brzy uvědomí, že za vším stojí jeho výtvor: monstrum, které potřebuje lidské maso! Nejprve těch, kdo stojí za jeho vlastní smrtí, a pak všech ostatních, kteří se na někom provinili. Ale dá se uprostřed válečné vřavy vůbec najít někdo úplně nevinný? Ahmad Saadáwí (*1973) je irácký prozaik, básník, scenárista a dokumentarista. Žije a pracuje v Bagdádu. Jeho inteligentní, satirická variace na klasický román Mary Shellyové, v níž se mísí nadpřirozeno s obrazy tvrdé reality, se dočkala mezinárodního ohlasu, mimo jiné získala cenu IPAF a probojovala se do užšího výběru na Man Bookerovu cenu. Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková.
Fr an ke n ste in z B ag dá du
Ahmad Saadáwí
Doporučená cena vč. DPH 349 Kč ISBN 978-80-7470-460-4
Akropolis
Hádí vešel do dřevěné kůlny, kterou si vyrobil z kusů nábytku, železných tyčí a skříněk, jež vyrovnal do poloviny výšky jediné stojící zdi. Přidřepnul si k nábytku. Zbývající prostor kompletně vyplňovala obrovská mrtvola nahého muže, jemuž z různých částí potlučeného těla vytékala světlá tekutina. Krve tu bylo jen malinko — na pažích a nohou měl zaschlé flíčky, na lopatkách a krku odřeniny a modřiny. Barva mrtvoly se nedala určit, protože v žádném případě neměla jen jednu. Hádí se protáhl dál úzkým prostorem kolem mrtvoly a posadil se k její hlavě. Místo, kde měl být nos, bylo dočista zdeformované, jako kdyby jej uhryzlo nějaké divoké zvíře. Mrtvola byla beznosá. Hádí rozbalil poskládaný látkový pytlík a vytáhl z něj věc, kterou už několik dní usilovně hledal. Zároveň se mu na ni ale nechtělo sahat. Vyndal čerstvý nos stále ještě obalený temně rudou zaschlou krví. Třesoucí se rukou jej položil do temné díry v mrtvé tváři. Pasoval perfektně, jako kdyby to byl její nos a teď se k ní vrátil. Hádí stáhl ruku a otřel si prsty o oblečení. Zadíval se na kompletní tvář s jistou nespokojeností, jeho úkol byl teď však u konce. Ach… Vlastně ještě ne tak docela. Zbývalo nos přišít, aby držel na místě a neupadl.
Akropolis
frankenstein.indd 1
01.11.2022 14:11:41
frankenstein.indd 2
01.11.2022 14:11:41
Ahmad Saadáwí
Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková
frankenstein.indd 3
01.11.2022 14:11:41
Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.
فرانكشتاين في بغداد
Copyright © 2013 by Ahmed Saadawi © Translation & Epilogue Jitka Jeníková, 2022 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2022 © Filip Tomáš — Akropolis, 2022 ISBN 978-80-7470-460-4 ISBN 978-80-7470-461-1 (MOBI) ISBN 978-80-7470-462-8 (ePUB)
frankenstein.indd 4
01.11.2022 14:11:41
„A přece tě neprosím, abys mě ušetřil. Vyslechni mě a potom, jestliže můžeš a budeš chtít, znič dílo svých rukou.“ Frankenstein — Mary Shelleyová „Král přikázal, aby světce drtili v lisu, dokud mu nepukalo maso a tělo se mu nerozpadlo na kusy a nezemřel. Pak jej pohodili za městem, ale pán Ježíš dal jeho údy dohromady, přivedl je k životu a on se znovu vrátil do města.“ vyprávění o velkém mučedníkovi, svatém Jiřím „Vy, co teď posloucháte tyto nahrávky — pokud nemáte dost odvahy, abyste mi v mém vznešeném úkolu pomohli, nestůjte mi alespoň v cestě.“ Jaktomumámřikat
frankenstein.indd 5
01.11.2022 14:11:41
Seznam postav A b d a l l á h — bratr Mahmúda as-Sawádího, který žije v al-Imáře A b ú A n m á r — majitel rozpadajícího se hotelu Arabství ve čtvrti al-Batáwín A b ú J o h n y — asistent v redakci časopisu Pravda A b ú S a l í m — starý soused Eliševy a Hádího, manžel Umm Salím A b ú Z a j d ú n — starý holič v bývalý baasista, který se postaral o to, aby Daniel v 80. letech narukoval do armády A d n á n a l - A n w á r — redaktor časopisu Pravda A l í B á h i r a s - S a í d í — spisovatel, majitel a šéfredaktor časopisu Pravda D a n i e l — Eliševin syn, který zmizel během irácko-íránské války D a n i e l m l . — Eliševin vnuk, syn její dcery Hildy, která žije v Melbourne E l i š e v a — známá také jako Umm Daniel neboli Danielova matka, stará vdova a asyrská křesťanka, která žije sama v al-Batáwínu E g y p ť a n A z í z — majitel místní kavárny, přítel vetešníka Hádího š m e l i n á ř F a r a d ž — majitel realitní kanceláře, který vlastní řadu nemovitostí v al-Batáwínu a dělá si zálusk na další F a r í d Š a w w á f — redaktor časopisu Pravda H á d í — vetešník, stvořitel Jaktomumámřikat H a m m u — recepční z hotelu Dobroděj H a s í b M u h a m m a d D ž a a f a r — hotelový hlídač, jehož duše rozpohybuje tělo Jaktomumámřikat H á z i m A b ú d — fotoreportér a Mahmúdův příležitostný spolubydlící
frankenstein.indd 6
01.11.2022 14:11:41
H i l d a — jedna z Eliševiných dcer žijících v Melbourne, matka mladého Daniela o t e c J ó š i j á š — kněz v Eliševině farnosti K u d l a n k a — zločinecký politik působící v al-Imáře L u q m á n — Alžířan žijící v hotelu Arabství M a j s á — redaktorka časopisu Pravda M a h m ú d a s - S a w á d í — mladý, ambiciózní redaktor časopisu Pravda M a t i l d a — jedna z Eliševiných dcer žijících v Melbourne N á d i r Š a m ú n í — jáhen v Eliševině kostele N á h i m A b d a k í — Hádího zesnulý kamarád a kolega vetešník N a w á l a l - W a z í r — okouzlující filmová režisérka ve středních letech N i n u s M a l k o — hlava asyrské rodiny, která nějakou dobu žila v Eliševině domě plu kov n í k Su r ú r Mu h amm ad Mad ž í d — vedoucí záhadného Úřadu pro sledování a vyšetřování S u l t á n — osobní řidič Alího Báhira as-Saídího U m m R a g h a d — bordelmamá v místním vykřičeném domě U m m S a l í m — stará sousedky Eliševy a Hádího, manželka Abú Salíma Ve r o n i k a M u n í b — Arménka ve středních letech, která uklízí v hotelu Arabství Z a j d M u r š i d — redaktor časopisu Pravda Z a j n a — prostitutka, která se trochu podobá Nawál al-Wazír
frankenstein.indd 7
01.11.2022 14:11:41
frankenstein.indd 8
01.11.2022 14:11:41
Závěrečná zpráva Část první V rámci činnosti Úřadu pro sledování a vyšetřování, který je částečně napojen na civilní správu mezinárodních koaličních sil v Iráku, dospěla speciální vyšetřovací komise, jež byla sestavena pod mým vedením a tvořili ji představitelé iráckých bezpečnostních a zpravodajských služeb a pozorovatelé americké vojenské zpravodajské služby, k následujícím závěrům: a) Dne 25. září 2005 byly pod přímým politickým tlakem z irácké strany za účelem prošetření částečně zmrazeny aktivity Úřadu pro sledování a vyšetřování. Naše komise předvolala vedoucího úřadu, plukovníka Surúra Muhammada Madžída a jeho asistenta. Jmenovaní obeznámili komisi s náplní práce, jíž se věnovali od zformování prozatímní koaliční správy na jaře roku 2003 do okamžiku zahájení vyšetřování. Ukázalo se, že úřad operoval nad rámec svých pravomocí, které se omezují na byrokratické záležitosti archivace informací a shromažďování a uskladňování složek a dokumentů. Pod přímým vedením plukovníka Surúra zaměstnával úřad skupinu astrologů a věštců, jimž byly vypláceny vysoké mzdy nikoli z americké ale z irácké pokladny. Podle slov plukovníka Surúra spočívala jejich práce v předpovídání situací představujících bezpečnostní riziko, k nimž docházelo v Bagdádu a přilehlých oblastech. Komisi není zřejmé, zda a do jaké míry přispěly tyto
9
frankenstein.indd 9
01.11.2022 14:11:41
předpovědi k odvrácení bezpečnostních rizik nebo zda byly nějakým způsobem přínosné. b) Komise dospěla ke zjištění, že řada složek uchovávaných v úřadu byla některým ze zaměstnanců vynesena ven, pročež byli tito zaměstnanci zadrženi a předáni k výslechu. c) Během prohlídky počítačů používaných v úřadu jsme dospěli ke zjištění, že byly dokumenty zkopírovány a zaslány elektronickou poštou osobě označované jako „autor“. Další šetření nás dovedlo k dané osobě, jež byla zadržena v místě pobytu v hotelu Maják nacházejícím se na Ulici Abú Nuwáse. Během prohlídky u něj nebyly nalezeny žádné dokumenty ani nosiče, které by měly spojitost s Úřadem pro sledování a vyšetřování. d) Následně byl u „autora“ nalezen text, jejž napsal s využitím informací obsažených v dokumentech náležejících Úřadu pro sledování a vyšetřování. Text je přibližně tři sta stran dlouhý a je rozdělen do sedmnácti kapitol. Odborníci z naší komise text přezkoumali a dospěli k závěru, že žádným způsobem neporušuje zákon, nicméně z důvodů opatrnosti doporučují, aby byl text zabaven a „autor“ podepsal před propuštěním dohodu, která zajistí, že nebude uvedené informace žádným možným způsobem šířit a že tento text znovu nenapíše.
10
frankenstein.indd 10
01.11.2022 14:11:41
Část druhá Doporučení: a) Komise doporučuje, aby byli plukovník Surúr Madžíd a jeho asistenti přiřazeni zpět do Úřadu pro sledování a vyšetřování a tento úřad se vrátil ke své původní činnosti spočívající primárně v archivaci a dokumentaci. Dále aby byli propuštěni všichni zaměstnaní astrologové a věštci. Je nezbytné nadále monitorovat přestupky, jichž se úřad v posledních letech dopustil, a vést dokumentaci jeho činnosti. b) Komise odhalila nesrovnalosti v osobních dokumentech, kterými se identifikoval „autor“. Doporučuje proto, aby byl opětovně zadržen a předveden k výslechu, kde bude zjištěna jeho pravá totožnost, případné informace spjaté s Úřadem pro sledování a vyšetřování a osobami, které s ním zevnitř úřadu spolupracovaly. Následně pak může být posouzeno, do jaké míry představuje tato záležitost hrozbu pro národní bezpečnost. Podpis Předseda komise
11
frankenstein.indd 11
01.11.2022 14:11:41
frankenstein.indd 12
01.11.2022 14:11:41
4 Byl vzhůru a díval se na výřez modré oblohy vysoko nad sebou, sledoval ptáky a vrabce poletující sem a tam. Z dálky se k němu nesly hlasy z rádia a troubení aut. Přivřel oči, a když je otevřel, zahlédl obrys americké helikoptéry, která nad ním se strašlivým lomozem prolétala. Chtěl vstát, ale přišlo mu, že na to nemá dost sil. Měl pocit, jako kdyby měl hlavu plnou olova, nedokázal s ní pohnout ani otočit krkem doprava nebo doleva. Nehybně ležel a poslouchal tlumený halas nadcházejícího rána. Najednou mu poskočila každá kost v těle — ozvala se mohutná rána a země se otřásla. Ve čtvrti as-Sadríja, pár kilometrů od al-Batáwínu, v centru starého města vybuchlo auto. Hádí se o té explozi dozvěděl až později během dne. Otočil se, v pravém stehně ucítil bolestivé bodnutí. Krátce se nadechl, natáhl ruce a zůstal ležet na posteli. Vnímal začínající pulzování bolesti v každém místečku na těle: bolest se šířila z ran, které mu nadělali vyslýchající, bolela ho hlava a břicho. Chtěl znovu usnout, ale měl strašlivý hlad. Posadil se na posteli a najednou na něj dolehlo stáří takovou silou, jakou nikdy nepoznal. Cosi šramotilo u dřevěných vstupních dveří. Uviděl, jak na dvorek vešel Egypťan Azíz se dvěma mladíky ze sousedství. Egypťan Azíz za sebou s námahou a klením zavřel dveře. Pak se otočil a s širokým úsměvem na tváři podal Hádímu mísu čerstvého tvarohu, načež mladíci přidali chleba a termosku s čajem. „Díky Bohu, že jsi v pořádku,“ pronesl Azíz, pohladil přítele po rameni a nepřestával se usmívat. Mladíci dělali to samé. Ani ne za hodinu se objevil chlapec, který pracoval s Hádím. Měl se s ním sejít, aby se postaral o zbytek věcí ze starého hotelu. Stav, v němž našel „pana Hádího“, ho šokoval. Spadla mu brada, když ho viděl omotaného bílými obvazy. Egypťana Azíze nepřekvapilo,
225
frankenstein.indd 225
01.11.2022 14:11:48
jak jeho přítel vypadal, protože se ten den ráno od několika hostů v kavárně doslechl, co se přihodilo. Ujistili ho, že je v pořádku. Azíz svěřil kavárnu svému mladému asistentovi a vyrazil za kamarádem, aby zjistil, kdo ho přepadl. Hádí se však zmohl jen na nejasné odpovědi a všichni byli čím dál zmatenější a rozrušenější — o jakém dopravním inspektorátu a jakém zločinci jim to vykládá? A co to má všechno společného s nakládačkou a s řeznými ranami, jež utržil? Po snídani se Hádí s pomocí svého egyptského přítele zvedl, aby se rozhlédl po svém „domě“. Šokovaně zjistil, že mu zmizely úspory i cennosti. Nejdřív z toho podezíral lidi, kteří se u něj zastavili ještě v noci, ale pak si vybavil, že napůl v bezvědomí slyšel skřípání a vrzání a byl si čím dál jistější, že za krádeží stojí vyslýchající. Pak si všiml rozbité sošky Panny Marie a všeobecný zmatek ještě zesílil. Egypťan Azíz se po ní smutně natáhl. „Spasitelova matka… Proč by tohle někdo dělal?“ zeptal se odsuzujícím tónem, přejížděl rukou po rozbité sošce a sádra mu ulpívala na prstech. Drolila se mu do dlaně a padala do zvětšující se díry v krku. Vypadalo to, že by do sošky stačilo cvrnknout a poroučela by se ze čtvercové desky, k níž byla přidělaná. Azíz zamával rukou, jako kdyby se nechtěl dopustit nezamýšlené destrukce, a podíval se na přítele, který se zanořil do hromady krámů a nepřítomně se v nich přehraboval. Hádí měl pocit, že se pozvrací, když pomyslel na částku, kterou vydělal prodejem nábytku z hotelu Arabství a která teď byla fuč. Přál si, aby mohl křičet nebo si pořádně pobřečet, ale ovládl se. Azíz mu navrhl, aby se vrátil do postele a pustil to z hlavy, nebo že ho vezme na kliniku, aby mu ošetřili rány, ale to Hádí odmítl. Po hodině se mu povedlo trochu se oklepat a přes malou katastrofu se přenést. Přikázal mladíkovi, aby doběhl koupit lak, hřebíky, smirkový papír, tmel na dřevo a další propriety, které člověk potřebuje k restaurování a opravě starého nábytku. Řekl
226
frankenstein.indd 226
01.11.2022 14:11:48
mu, aby se nikde nezdržoval, a mohli opravit od červotočů prožrané šatníky, nachystat je k odvozu na trh a co nejdřív prodat. Když všichni odešli, zadíval se Hádí na sošku Panenky Marie. Její ztráta ho zabolela. Čas od času uvažoval o tom, jestli by ji — aniž by ji přitom poškodil — nemohl vytáhnout ze zdi a prodat do některého kostela nebo nějakému sběrateli sakrálních předmětů. Strčil ruku do otvoru ve zdi a posbíral rozbité kusy sošky, odmetl další a odsunul sádrový podstavec. Zvedl ho, ale když se ho pokusil postavit na zem, spodní část se odlomila. Zůstaly mu rozpažené ruce, záhyby roucha a nohy na dva kusy. Zadíval se na prázdný hranatý otvor ve zdi a všiml si, že pod vrstvou prachu něco je. Odmetl prach a to, co skrýval, bylo čím dál zřetelnější: měl před sebou desku z tmavého dřeva o rozměrech sedmdesát na třicet centimetrů. Když ji očistil ještě víc, objevil se na ní vyřezaný strom. Byl to hodně zvláštní strom, vypadal spíš jako velký svícen. Nad ním a pod ním stál nápis v cizí řeči. Hádí nebyl hloupý a okamžitě mu došlo, že se jedná o židovskou ikonu. V minulosti viděl podobné nákresy na zdech batáwínských domů a okamžitě ho napadlo, že by mohl prodat i tohle. Mohl by desku vytáhnout a střelit ji. Slyšel o lidech, kteří vykupovali židovské starožitnosti, a pak je pašovali z Iráku. Sotva ho ta možnost napadla, ucítil bodnutí strachu, protože se mu okamžitě vybavili zpropadení vyslýchající, kteří mu včera v noci ublížili. Co by řekli, kdyby se tu teď objevili, kdyby u něj jako předchozí večer provedli nečekanou razii? Další takové setkání by nezvládl. Mohl by umřít, kdyby ho znovu zbili. Nebyl tak tvrdý, všechny ty historky o jeho poklescích byly jen hromady lží, které si vymyslel, aby navnadil návštěvníky kavárny Egypťana Azíze — s výjimkou té o tom, jak ho výbuch u hotelu as-Sadír zvedl do vzduchu a odmrštil ho stranou a ani tu nepopisoval tak, jak se skutečně odehrála. Netušil, jak je možné, že z toho tehdy vyvázl bez zranění. Protože teď si přišel křehký a starý a jediná rána do žaludku by ho mohla s provodit
227
frankenstein.indd 227
01.11.2022 14:11:48
ze světa. Takový osud si nezaslouží, jediný zločin, jehož se kdy dopustil, bylo lhaní. Naprosto neškodné lhaní, s výjimkou velké lži o Jaktomumámřikat. Ano, byla to lež. Bude lepší, když se na to bude odteď tak dívat, protože každý, kdo uvěřil, že se to skutečně stalo, se dostal do pořádného průšvihu. Je to hrozný, děsivý výmysl; výplod jeho vyšinuté fantazie, který vznikl v temném momentě jeho života. A teď je potřeba, aby na něj zapomněl. Vybavil si rozhodnutí, jež učinil včera v noci, sebral odvahu a potvrdil své odhodlání změnit úplně všechno. Dolehl k němu hluk od vstupních dveří. Jeho mladý pomocník se určitě vracel z trhu. Přitáhl koberec, který stál stočený v koutě, k díře ve zdi a opřel ho o ni, takže deska z tmavého dřeva s ikonou dočista zmizela.
5 Jáhnovi Nádiru Šamúnímu dala cesta k Eliševinu domu pořádně zabrat. Američané zatarasili cestu před náměstím at-Tajarán a zavřeli odbočku do ulice as-Saadún kvůli explozi jednoho auta před čerpací stanicí al-Kílání kousek od magistrály a druhého na tržišti as-Sadríja, které zabilo desítky prodavačů a nakupujících. Pak Američané odhalili další auto naložené výbušninou, právě když se chystalo sjet z kruhového objezdu před Památníkem svobody a mělo namířeno do zelené zóny za mostem. Nikdo netušil, co Američané s autem a jeho sebevražedným řidičem provedou. Všude panoval obrovský zmatek, lidé pobíhali z nepochopitelných důvodů sem a tam, snad ve snaze uniknout před výbuchem, k němuž mohlo dojít úplně kdekoliv, nebo proto, že je zvědavost poháněla zjistit, co se děje. Lidé se jen stěží ovládali, nechápali zcela jednoznačná slova a zároveň snadno věřili lžím a smyšlenkám. Přesně o tom Nádir Šamúní přemýšlel, když sledoval, jak do al-Batáwínu vjíždějí nové jednotky irácké národní gardy pro-
228
frankenstein.indd 228
01.11.2022 14:11:48
následující několik podezřelých. Nádir zaparkoval vedle arménského kostela. Chtěl vystoupit, ale jeden z policistů mu sdělil, že tady stát nemůže a musí odjet. Nádir chtěl zavolat otci Jóšijášovi, aby mu pověděl, že tu pochůzku bude muset odložit a že se vrátí do Garádž al-Amána, kde stál kostel a kousek od něj i jeho dům, ale hlas rozumu mu připomněl, že takhle to teď bude vypadat každý den. Když se teď vrátí, může se stát, že zítra to bude ještě horší. Tak či onak musí svůj úkol splnit, zvlášť když ví, že se v příštích dnech těch otravných výjevů zbaví. Rozhodl se totiž odjet s rodinou z Bagdádu. Otci Jóšijášovi o tom řekl už před drahnou dobou, ale pořád to oddaloval. Pokaždé ho sevřela úzkost, když pomyslel na to, jak zásadní je to rozhodnutí. Opustí svůj dům a sousedy a vůbec celý život a odjede do Ankáwy, protože si to přejí jeho dcery a příbuzní, kteří tam přesídlili už před několika lety. Rozhodnutí o odjezdu viselo ve vzduchu, ale nic se nedělo do chvíle, kdy Nádir jednoho rána našel klíčovou dírku vstupních dveří ucpanou jakousi hmotou podobnou lepidlu na kov nebo sklo. Zaskočilo ho to a hned nepochopil, o co jde. Neúspěšně se pokusil zámek spravit a lepidlo z něj odstranit. Nakonec ho musel po pár dnech vyměnit. Neuběhl však ani týden a zjistil, že i nový zámek je zalepený tou samou hmotou. Celá rodina se to rozhodla ignorovat. Někdo se jim za něco mstil. Možná nějaké dítě nebo puberťák. Nádir se rozhodl, že zámek spravovat znovu nebude a na noc začali zavírat dveře zevnitř na petlici. Před dvěma dny zjistil, že jsou tou protivnou lepkavou gumou ucpané i dveře z kuchyně na zahradu. To ho naštvalo a znepokojilo. Rychle svolal rodinnou radu, aby se dozvěděl, co si o té ohavnosti myslí. Zkraje z toho podezříval dcery a manželku. Co by z toho ale měly? Tu možnost záhy zavrhl. Vystřídaly ji obavy a neklid. Někdo musel v době, kdy spali, přelézt zeď, přikrást se k domu a zalepit jim klíčové dírky. To znělo nebezpečně. Pochopil, že se ty otravné incidenty budou opakovat. Někomu padl jejich dům do oka a hodlá je z něj vyštvat. V posled-
229
frankenstein.indd 229
01.11.2022 14:11:48
ních třech letech se stávali terčem takové šikany poměrně často. A nebyl nikdo, kdo by se za ně postavil. V hlavním městě přetrvávaly nepokoje a neexistovala žádné instituce, na kterou by se dalo spolehnout. Jeho dcery trápily úzkosti a bezpečnostní situace v Bagdádu se pořád zhoršovala. Jednu rodinu z jejich kon gregace potkalo nedávno neštěstí, když byl jejich otec unesen a za jeho propuštění museli zaplatit opravdu spoustu peněz. Nádir Šamúní spoustu peněz neměl, bál se o dcery a rodinu a měl pocit, že jeho hlava ten rostoucí tlak už nevydrží. Zavolal bratrovi a příbuzným v Ankáwě a pověděl jim o svém rozhodnutí. „Je to jen dočasné. Odjedeme, dokud se situace v Bagdádu neuklidní,“ vysvětloval jim a sám před sebou si tím odůvodňoval a obhajoval odjezd. Nedokázal si v tu chvíli připustit možnost, že už se nikdy nevrátí. Ta však postupem času a s dalším zhoršením situace vypadala čím dál pravděpodobněji. Než vstoupil do domu Umm Daniel, zaparkoval svou malou volhu u ústí uličky. Neměl v úmyslu povědět jí o svém rozhodnutí ani o tom, jak ho blížící se odjezd znepokojuje. Kromě toho, že plnil úkol, který mu svěřil otec Jóšijáš, měl jáhen Nádir senilní stařenku opravdu rád. V duchu si říkal, že ji už nikdy neuvidí, a to byl dostatečný důvod, aby to poslední setkání proběhlo obzvlášť vřele. Jak ji, tak jejího manžela a děti znal dlouhé roky a nikdy by ho nenapadlo, že by konec mohl být tak smutný. Všiml si, jak unaveně stařenka vypadá, a zaregistroval, že jí přibyly nové vrásky v tváři a kolem očí schovaných za tlustými skly dioptrických brýlí; nebo mu to tak možná jen přišlo, protože už u ní dlouho neseděl tak blízko. Už dobré dva měsíce se neukázala v kostele. Dcery Hilda a Matylda jí dál volaly a otec Jóšijáš je dál uklidňoval, že se jejich matce vede dobře, ony však trvaly na tom, že ji chtějí slyšet. Věděly, že se na ně matka zlobí, a chtěly se s ní udobřit. Jáhen Nádir o tom Umm Daniel pověděl a řekl jí i to, že
230
frankenstein.indd 230
01.11.2022 14:11:48
ji Otec prosí, aby příští neděli přišla do kostela na mši. Zamračila se na něj, ale dál mlčela. „Matylda se chystá do Iráku. Říkala, že si pro vás přijede a odveze vás s sebou.“ „To neudělá, na to je moc zbabělá.“ „Ale udělá. Při telefonátu s otcem Jóšijášem plakala.“ „Nikam nepojedu. Neopustím svůj dům.“ „K čemu vám ale váš dům je, Umm Daniel? K čemu vám je, když jste tu sama jako někdo, kdo sedí v opuštěném stanu uprostřed pouště?“ „Mám tu přátele a sousedy. Tenhle dům je můj život.“ „To chápu. Ale to se vám nestýská po dcerách?“ „Jsou v pořádku. Proč chtějí, abych opustila svůj dům?“ „Život je tu čím dál obtížnější… K čemu je dům, když je život těžký… Všechen ten strach a smrt a úzkost… Ulice plné zločinců… Lidé probodávající kolemjdoucí pohledy … A spánek, to jsou samé noční můry, ze kterých se probouzíme s trhnutím… Umm Daniel, celá země začíná připomínat tu židovskou ruinu, co stojí vedle vás.“ „‚A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo.‘“ „Jistě,“ přitakal jáhen Nádir, který netušil, kde stařenka na tu biblickou citaci přišla, a nenapadalo ho, jak by na ni mohl reagovat. Nehodlal se s ní přít o důvodech a obhajovat to, zda zůstat nebo odjet. Jejich rozprava ho neplánovaně zavedla zpátky k jeho vlastním starostem a úvahám, a to měl stařence jen přetlumočit vzkaz otce Jóšijáše. „Musíte v neděli přijít. Kvůli mně, Umm Daniel. Jestli chcete, přijedu pro vás autem a odvezu vás. Souhlasíte?“ „Ano.“ Do neděle zbývaly tři dny. Během těch tří dnů měl Nádir plné ruce práce se školními záznamy dcer, které bylo obzvláště těžké obstarat, protože se blížily letní prázdniny, kdy budou školy zavřené. Dům nabídl přes realitní kancelář k prodeji
231
frankenstein.indd 231
01.11.2022 14:11:48
nebo pronájmu, většinu nábytku prodal, jen pár kousků nechal v místnosti v patře, která sloužila jako skladiště. Měl toho tolik, že v neděli na mši vůbec nešel. V pondělí ráno odjel malou volhou s celou rodinou z města. Klíče nechal u přítele a požádal ho, aby zbylé věci naložil do náklaďáku, který bude za pár dní vyrážet do Irbílu. Jáhen Nádir měl za to, že je to celé jen dočasné. Že ten chaos skončí, situace v zemi se uklidní a oni se brzy vrátí. Třeba za rok nebo nedlouho poté. Ze smrti strach neměl, ale nedokázal snést pomyšlení na to, že by unesli některou z jeho dcer, nebo že by se jim stalo něco zlého. Odjel a na starou Umm Daniel zapomněl, anebo se tak aspoň tvářil. Měl za to, že už ji nikdy neuvidí. Z poslední návštěvy si odnesl dojem, že Umm Daniel vytrvale směřuje vstříc smrti. Další rok už nepřežije. Co se Umm Daniel týče, ani ona nepočítala s tím, že by jáhna s knírkem ještě někdy viděla. A oba se spletli.
232
frankenstein.indd 232
01.11.2022 14:11:48
frankenstein.indd 233
01.11.2022 14:11:48
frankenstein.indd 334
01.11.2022 14:11:59
Doslov
Dát hlas neznámým lidem Člověk je kniha, v níž si život nepřestává číst a smrt ji zhltne naráz v jediném okamžiku. — Adonis, „Oslava hry života a smrti“ (1988) Ten nápad se zrodil v jedné bagdádské márnici. Psal se rok 2006 a irácký novinář Ahmad Saadáwí v tu dobu pracoval už rok pro BBC — pokrýval válku, která poslední tři roky decimovala jeho rodnou zemi. „Viděl jsem mrtvé,“ popisoval Saadáwí v rozhovoru pro Literary Hub. „A ne jen těla — ale části těl. Spoustu částí.“ V tu chvíli vešel do márnice mladík, který se dožadoval pozůstatků svého bratra, jehož připravila o život bomba. Muž, který márnici vedl, vzal mladíka do místnosti plné různých kusů lidských těl a ukázal na jeden z nich povalující se v rohu. Mladík začal bědovat a dožadoval se zbytku bratrových zmrzačených ostatků. Nepohnutý správce márnice na to konto mávl rukou a vyzval ho: „Vezmi si, co chceš, a tělo si slož.“ Uprostřed těchto děsivých kulis se dvě stě let po frankensteinském monstru od Mary Shelley zrodilo monstrum nové — tentokrát v Bagdádu. Převrácená kolébka civilizace Starověká Mezopotámie, „Země mezi dvěma řekami“, místo, kde se z úrodného bahna, jež po sobě nechávaly rozvodněné řeky, zrodily jedny z prvních velkých lidských civilizací. Sumerská říše, Akkadská říše, Babylónie a Asýrie. Úrodný půlměsíc hrál posléze důležitou roli v imperiální
335
frankenstein.indd 335
01.11.2022 14:11:59
politice perských, řeckých a římských dynastií a v sedmém století se stal nedílnou, centrální částí islámského světa. Po nástupu Abbásovské dynastie (750–1256) k moci se stal Bagdád v roce 762 hlavním městem říše, jež v době svého největšího rozmachu zabírala přes jedenáct milionů kilometrů čtverečních (pro představu: USA mají necelých deset) a sahala od dnešního Alžírska na východě po Tádžikistán, Afghánistán a Pákistán na západě, od ruského Derbentu u Kaspického moře přes Arménii až po turecký Tarsus na severu a Jemen a Omán na jihu. Vpád Mongolů znamenal konec Abbásovského chalífátu i konec tehdejšího Bagdádu, který v roce 1257 vyplenily hordy vedené Hülegü chánem. O tři sta let později dobyl Bagdád osmanský sultán Süleyman I. Nádherný a Irák zůstal součástí Osmanské říše až do jejího rozpadu v roce 1918. Tehdy vytvořila trojice osmanských provincií Bagdád, Mosul a Basra pod britskou mandátní správou novodobý stát Irák v hranicích, v nichž jej známe dnes. V roce 1932 sice Irák získal formální nezávislost v podobě vlastní monarchie, ale během následujících pětadvaceti značně turbulentních let nadále zůstával pod vlivem Velké Británie. V roce 1958 byla monarchie svržena a následovalo deset let ještě většího politického chaosu. Nekrvavý převrat, jenž poté přivedl k moci nacionalistickou socialistickou stranu Baas a s ní i nový režim s sebou přinesl, byť jen dočasně, vytouženou stabilitu. Sedmdesátá léta se nesla ve znamení velké prosperity. Potvrzené zásoby irácké ropy, po Saúdské Arábii druhé největší v arabském světě, umožnily financovat velké projekty a vybudovat i jednu z nejsilnějších armád v regionu. Záhy se však k moci dostal Saddám Husajn (1937–2006), který od roku 1979 stanul jakožto nominálně demokratický
336
frankenstein.indd 336
01.11.2022 14:11:59
prezident v čele země. A jako nelítostný autokrat ji provláčel nejprve íránsko-iráckou válkou (1980–1988), jež podle encyklopedie Britannica připravila o život jeden až dva miliony lidí, a poté válkou v Perském zálivu (1990–1991). Přestože se devadesátá léta nesla ve znamení vnitřních konfliktů, ekonomických sankcí a všeobecného poklesu životní úrovně, dokázal se Saddám Husajn udržet u moci až do roku 2003, kdy do země v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001 vpadli Američané a jejich spojenci. Invazi do Iráku mnozí z nás sledovali na televizních obrazovkách. Za zády českých zpravodajů, kteří o ní referovali, vybuchovaly bomby a novinové titulky plnily počty obětí a zprávy o eskalujícím násilí. Stejně jako v případě každého válečného konfliktu, který trvá delší dobu, i v případě Iráku zájem světa postupně opadal a ochládal, přestože irácká půda byla kvůli sílícímu sektářskému násilí čím dál žhavější. Jako by Saddám Husajn celé roky seděl na plechovce plné červů, invaze ho svrhla, plechovku otevřela a Západ se nestačil divit. Etnicky a nábožensky heterogenní země není žádným nováčkem na poli konfliktů mezi národy a stoupenci různých vyznání. Ve čtyřicetimilionové zemi žije 24 milionů Arabů; následuje je 8,4 milionu Kurdů; přibližně pět až šest milionů Turkmenů; půl milionu Asyřanů a Arménů, půl milionu jazídů a ve výčtu menšin méně početných bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Státním náboženstvím Iráku je islám, k němuž se hlásí 95 procent obyvatel, následuje křesťanství s 1,25 procenty vyznavačů, stejný počet je i jazídů a dvě a půl procenta pak připadnou na všechna ostatní vyznání. Na místě je nejspíš ještě připomenout, že v letech 1951 až 1952 bylo leteckým mostem přepraveno na sto třicet tisíc iráckých židů do Izraele a irácká židovská komunita se k dnešnímu dni — po smrti
337
frankenstein.indd 337
01.11.2022 14:11:59
Dhafera Eliyahua, o níž zkraje loňského roku informovala stanice France 24, — smrskla na celé čtyři členy. Problém je, že muslimové nejsou endogamní skupina. Z oněch dvaceti čtyř milionů je patnáct milionů šíitů a devět milionů sunnitů. Sunnité na šíity zjednodušeně řečeno nahlížejí jako na sektáře, kteří k proroku Muhammadovi přidružují jeho zetě Alího a vyhlížejí příchod mahdího — mesiáše. Pro šíity jsou naopak sunnité navždy vrazi Alího syna, milovaného Husajna, kterého spolu s jeho rodinou zmasakrovala sunnitská vojska v roce 680 v bitvě u Karbalá. Mezi vyznáními panuje značná řevnivost a rozhodně ničemu nepomohlo, že Saddám Husajn obsadil všechny významné posty v zemi sunnity, armáda byla sunnitská a celkově hráli za jeho krutovlády sunnité první housle. Po invazi jim byl nástroj odebrán a karty se zcela obrátily. Násilí mezi odlišnými konfesijními skupinami se uprostřed vřavy válečného konfliktu rozhořelo naplno. Počet obětí mezi civilisty, které si vyžádala válka, jež rozhodně neskončila stažením amerických vojsk v roce 2011, vychází podle databáze Statista na 120 tisíc, organizace Amnesty International hovořila ve zprávě z roku 2008 o 4,2 milionu vysídlených lidí — 2,2 milionu z nich bylo vysídleno vnitřně, další dva miliony uprchly do zahraniční. Žádné světlé zítřky v zemi, v níž měla konečně panovat skutečná moderní demokracie, Irák nečekaly. Po odchodu posledních amerických jednotek se v únoru 2011 Irákem prohnal vítr arabského jara. Nebyl však dost silný, aby dokázal svrhnout vládu, a v následujících letech násilí ozbrojených skupin přiživovaných syrskou občanskou válkou, opět zesílilo. V zemi zmítané nestabilitou vyrašilo v roce 2014 s děsivou rychlostí zhoubné semínko teroristické skupiny známé jako Islámský stát, která několik let ovládala rozsáhlá území v Iráku a Sýrii a děsila celý svět.
338
frankenstein.indd 338
01.11.2022 14:11:59
O tři roky později krutovláda Islámského státu sice skončila, ale už v roce 2019 přerostly demonstrace proti korupci, nezaměstnanosti (byť v roce 2021 bylo podle The World Bank bez práce jen asi 14 procent obyvatelstva) a mizerným veřejným službám v násilné nepokoje. Od posledních parlamentních voleb v říjnu loňského roku se země nachází v politické krizi, neboť politické strany nejsou schopné sestavit stabilní koaliční vládu ani zvolit nového prezidenta. Poslední zprávy hovoří o násilnostech, jež vypukly poté, co vlivný šíitský duchovní Muqtadá as-Sadr oznámil, že opouští iráckou politickou scénu. Foreign Policy informoval o minimálně patnácti mrtvých a více než stovce zraněných. „V novinách vám titulek může říct: ‚Třináct mrtvých a dvacet zraněných,‘ ale to je všechno. Na noviny snadno zapomenete,“ popisoval situaci Ahmad Saadáwí v roce 2018 v rozhovoru pro Literary Hub. „Ale v literatuře si najdu jednoho z těch mrtvých, půjdu k němu domů, setkám se s jeho ženou a dětmi, nahlédnu do jeho snů, dozvím se o tom, co si myslel a co cítil — dokonce i v okamžiku, kdy umíral.“ Růže a křik Irácký spisovatel, ilustrátor, novinář, básník a dokumentarista Ahmad Saadáwí se narodil v roce 1973 v iráckém hlavním městě. Jeho otec pracoval v největším veřejném parku az-Zawrá, kde rozvážel růže. Saadáwí má šest sourozenců a v roce 2018 v rozhovoru pro The Arab Weekly s nostalgií vzpomínal na své dětství: „Mám nádherné fotografie z dětství z poloviny sedmdesátých let. Mám album plné černobílých fotek, na kterých mám na sobě drahé oblečení a za mnou jsou vidět kvetoucí keře v zahradách azZawrá, nejslavnějším bagdádském parku. Vybavuji si, jak jsem usínal v kinosálech na ulici as-Saadún, kam mě brával strýc. Pak se stal prezidentem Saddám Husajn. Mé vzpomínky
339
frankenstein.indd 339
01.11.2022 14:11:59
na osmdesátá léta jsou plná mrtvých lidí a křičících sousedek, když se některý z mladých mužů vrátil domů v rakvi.“ Saadáwí vystudoval pedagogickou fakultu, kantorem se však nikdy nestal. Od dětství rád kreslil a psal básničky — první sbírka básní s názvem Oslava špatných písní (v orig. Íd al-aghniját as-sajjia) mu vyšla v roce 2001 — a po studiích a službě v armádě (do roku 2003 narukoval třikrát) pracoval v různých časopisech a lokálních zpravodajských agenturách. V letech 2005 až 2007, během invaze koaličních vojsk, pracoval jako zpravodaj pro BBC. „To, co jsem viděl na ulicích, se stalo základem pro mou knihu,“ popisoval Saadáwí. „Viděl jsem nepředstavitelné věci.“ V roce 2008, kdy sektářské násilí v zemi ještě zesílilo, opustil zpravodajské sedadlo v první řadě divadla válečných hrůz a začal se naplno věnovat psaní. Rok a půl strávil v ulicích v al-Batáwínu, navštěvoval tamější kavárny, mluvil s místními, nahlížel do jejich domovů a pořizoval fotodokumentaci. „Měl jsem pocit, že al-Batáwín je nejlepší místo, kde by se měl Jaktomumámřikat zrodit, protože tam žije spousta rozmanitých komunit,“ říká k volbě místa děje Saadáwí. Trvalo dalších pět let, než Frankenstein z Bagdádu (v orig. Fránkištájn fí Baghdád, 2013) nakonec vyšel. Jedna z úvodních kapitol se v roce 2010 objevila v almanachu Bejrút 39 (orig. Bajrút 39), výboru ukázek z děl devětatřiceti nejlepších arabských autorů mladších třiceti devíti let. Rok po vydání se k překvapení mnohých stal Ahmad Saadáwí prvním Iráčanem, který získal prestižní International Prize for Arab Fiction (IPAF) známou jako „arabský Booker“. Tím uznání, jež se knize dostalo, nekončilo. O tři roky později získala Le Grand Prix de L’Imaginaire a v roce 2018 se anglický překlad dostal na shortlist Mezinárodní Bookerovy ceny. Vítěznou knihou se Frankenstein sice nestal (porazily
340
frankenstein.indd 340
01.11.2022 14:11:59
jej Běguni Olgy Tokarczuk), i tak měl být ale Saadáwí na co pyšný, neboť byl teprve pátým arabským autorem nominovaným na toto ocenění a zařadil se vedle takových velikánů panteonu moderní arabské literatury, jako jsou Nagíb Mahfúz — dosud jediný arabský nositel Nobelovy cenu za literaturu —, Amín Maalúf, Hodá Barakát a Ibráhím al-Kúní. Po Frankensteinovi vydal Saadáwí další tři romány (Křídové dveře — v orig. Al-Báb at-tabášír, 2017; Deníky D. — v orig. Mudhdhakarát Dí, 2019 a Třináctý měsíc, v orig. Aš-Šahr ath-thálith ašara, 2022) a jednu povídkovou sbírku (Nahá tvář ve snu, v orig. Al-Wadžhu al-árí dáchil al-hilmi, 2018), žádné z jeho děl však nedokázalo zopakovat Frankensteinův úspěch. „Ta kniha je manifestem proti válce, je to kritika americké okupace, bývalého i stávající režimu,“ říká Saadáwí ke svému nejúspěšnějšímu titulu. Většina problémů začíná slovy Frankensteina z Bagdádu není možné vymezit pár slovy. Je to postmoderní, polyfonní text, který svými makabrózními prvky magického realismu odlehčuje dystopickou realitu života v Iráku po vpádu koaličních vojsk v roce 2003, kdy se jeho děj odehrává. Umně a vpravdě zábavně využívá rámcování typického pro klasickou arabskou literaturu, kdy jeden příběh zastřešuje příběhy další. Sám autor se opakovaně vyznává z lásky k Tisíci a jedné noci a ke Kalíle a Dimně, jež jsou učebnicovými příklady děl využívajících rámcování, a které mu jsou při tvorbě údajně nevysychajícím zdrojem inspirace. Vedle nich jmenuje často jako své oblíbence Ghassána Kanafáního, Michela Foucaulta, Milana Kunderu, Ernesta Hemingwaye, Gabriela Garcíu Márqueze a Itala Calvina.
341
frankenstein.indd 341
01.11.2022 14:11:59
letošního roku tak intenzivně připomíná i ruská agrese vůči Ukrajině: válka je absurdní přehlídka zbytečného utrpení, které postihuje především ty, kdo na to, zda a jak se bude vést, neměli, nemají a nikdy nebudou mít sebemenší vliv. „Největší problém Iráku je kulturní a spočívá v tom, jak chápeme věci — to, samozřejmě, ovlivňuje i politiku a obecně celou řadu aspektů života,“ vysvětloval Ahmad Saadáwí na konferenci Mediterranean Dialogues. „Abychom tento problém mohli vyřešit, musíme pochopit, kdo jsme, jaké je naše místo ve světě, jaký je náš osud a jak můžeme dosáhnout míru, neboť bez míru není život.“ Snad někdy svého míru dosáhnou i Iráčané. Jitka Jeníková, září 2022
346
frankenstein.indd 346
01.11.2022 14:12:00
frankenstein.indd 347
01.11.2022 14:12:00
frankenstein.indd 348
01.11.2022 14:12:03
frankenstein.indd 349
01.11.2022 14:12:03
Obsah Seznam postav — 6 Závěrečná zpráva — 9 První kapitola Bláznivá ženská — 13 Druhá kapitola Lhář — 27 Třetí kapitola Bloudící duše — 45 Čtvrtá kapitola Novinář — 51 Pátá kapitola Mrtvola — 65 Šestá kapitola Podivné události — 81 Sedmá kapitola Arak a Bloody Mary — 101 Osmá kapitola Tajemství — 121 Devátá kapitola Nahrávky — 137 Desátá kapitola Jaktomumámřikat — 153
frankenstein.indd 350
01.11.2022 14:12:03
Jedenáctá kapitola Vyšetřování — 175 Dvanáctá kapitola V Sedmé uličce — 195 Třináctá kapitola Židovská ruina — 215 Čtrnáctá kapitola Sledování a vyšetřování — 235 Patnáctá kapitola Bloudící duše — 247 Šestnáctá kapitola Daniel — 265 Sedmnáctá kapitola Výbuch — 285 Omnáctá kapitola Spisovatel — 305 Devatenáctá kapitola Zločinec — 321 Doslov Dát hlas neznámým lidem — 335
frankenstein.indd 351
01.11.2022 14:12:03
Ahmad Saadáwí
Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2022 jako svou 470. publikaci Z arabského originálu Fránkištájn fí Baghdád přeložila a doslov napsala Jitka Jeníková Redakce Tomáš Jeník Jazyková redakce Tereza Tomášová Grafická úprava a obálka Ondřej Fučík Sazba písmem Literata TT a e-kniha Stará škola (staraskola.net) Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Vydání první, 352 stran, TS 13. ISBN 978-80-7470-460-4 ISBN 978-80-7470-461-1 (MOBI) ISBN 978-80-7470-462-8 (ePUB) Elektronická i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info. Doporučená cena včetně DPH 349 Kč
frankenstein.indd 352
01.11.2022 14:12:03
V této zručně napsané literární fikci se důmyslně mísí absurdní horor s jízlivě vtipnou satirou o životě ve válkou rozervaném městě, v němž se krveprolití stalo něčím normálním. The Irish Times Překvapivý způsob, jak připomenout starou pravdu: oko za oko a celý svět bude nakonec slepý. Neskutečně obratná hororová metafora autorovi v roce 2014 po právu vynesla cenu IPAF. Kirkus Review Saadáwího zvláštní, násilná a prohnaně zábavná kniha bohatě čerpá z kánonu science fiction a splácí svůj dluh i s úroky: výsledkem je mimořádný zážitek, který naneštěstí pravděpodobně nikdy neztratí nic ze své naléhavé relevance. The Guardian Saadáwího stvoření, obživlé a nadané nenávistnou inteligencí, se živí vlastní ničivou energií. A živí se jí i čtenář. To, co postihlo Irák, je duchovní katastrofa, a Saadáwího odvážný a důmyslný román nám tuto myšlenku servíruje ve všech možných významech. The New York Times
Po americké invazi a svržení Saddáma Husajna se Irák ponořil do hlubin chaosu. Bagdád je v ohni a na ulicích plných sutin sbírá místní opilec a pábitel Hádí kusy těl roztrhaných výbuchy a skládá je dohromady, aby vytvořil jedno kompletní tělo. Každý má přeci právo na to být náležitě pohřben. Jenže poskládaná mrtvola po jedné bouřlivé noci zmizí a přes město se přežene vlna záhadných vražd. Začnou se šířit zprávy o děsuplném nesmrtelném zločinci. Hádí si brzy uvědomí, že za vším stojí jeho výtvor: monstrum, které potřebuje lidské maso! Nejprve těch, kdo stojí za jeho vlastní smrtí, a pak všech ostatních, kteří se na někom provinili. Ale dá se uprostřed válečné vřavy vůbec najít někdo úplně nevinný? Ahmad Saadáwí (*1973) je irácký prozaik, básník, scenárista a dokumentarista. Žije a pracuje v Bagdádu. Jeho inteligentní, satirická variace na klasický román Mary Shellyové, v níž se mísí nadpřirozeno s obrazy tvrdé reality, se dočkala mezinárodního ohlasu, mimo jiné získala cenu IPAF a probojovala se do užšího výběru na Man Bookerovu cenu. Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková.
Fr an ke n ste in z B ag dá du
Ahmad Saadáwí
Doporučená cena vč. DPH 349 Kč ISBN 978-80-7470-460-4
Akropolis
Hádí vešel do dřevěné kůlny, kterou si vyrobil z kusů nábytku, železných tyčí a skříněk, jež vyrovnal do poloviny výšky jediné stojící zdi. Přidřepnul si k nábytku. Zbývající prostor kompletně vyplňovala obrovská mrtvola nahého muže, jemuž z různých částí potlučeného těla vytékala světlá tekutina. Krve tu bylo jen malinko — na pažích a nohou měl zaschlé flíčky, na lopatkách a krku odřeniny a modřiny. Barva mrtvoly se nedala určit, protože v žádném případě neměla jen jednu. Hádí se protáhl dál úzkým prostorem kolem mrtvoly a posadil se k její hlavě. Místo, kde měl být nos, bylo dočista zdeformované, jako kdyby jej uhryzlo nějaké divoké zvíře. Mrtvola byla beznosá. Hádí rozbalil poskládaný látkový pytlík a vytáhl z něj věc, kterou už několik dní usilovně hledal. Zároveň se mu na ni ale nechtělo sahat. Vyndal čerstvý nos stále ještě obalený temně rudou zaschlou krví. Třesoucí se rukou jej položil do temné díry v mrtvé tváři. Pasoval perfektně, jako kdyby to byl její nos a teď se k ní vrátil. Hádí stáhl ruku a otřel si prsty o oblečení. Zadíval se na kompletní tvář s jistou nespokojeností, jeho úkol byl teď však u konce. Ach… Vlastně ještě ne tak docela. Zbývalo nos přišít, aby držel na místě a neupadl.
V této zručně napsané literární fikci se důmyslně mísí absurdní horor s jízlivě vtipnou satirou o životě ve válkou rozervaném městě, v němž se krveprolití stalo něčím normálním. The Irish Times Překvapivý způsob, jak připomenout starou pravdu: oko za oko a celý svět bude nakonec slepý. Neskutečně obratná hororová metafora autorovi v roce 2014 po právu vynesla cenu IPAF. Kirkus Review Saadáwího zvláštní, násilná a prohnaně zábavná kniha bohatě čerpá z kánonu science fiction a splácí svůj dluh i s úroky: výsledkem je mimořádný zážitek, který naneštěstí pravděpodobně nikdy neztratí nic ze své naléhavé relevance. The Guardian Saadáwího stvoření, obživlé a nadané nenávistnou inteligencí, se živí vlastní ničivou energií. A živí se jí i čtenář. To, co postihlo Irák, je duchovní katastrofa, a Saadáwího odvážný a důmyslný román nám tuto myšlenku servíruje ve všech možných významech. The New York Times
Po americké invazi a svržení Saddáma Husajna se Irák ponořil do hlubin chaosu. Bagdád je v ohni a na ulicích plných sutin sbírá místní opilec a pábitel Hádí kusy těl roztrhaných výbuchy a skládá je dohromady, aby vytvořil jedno kompletní tělo. Každý má přeci právo na to být náležitě pohřben. Jenže poskládaná mrtvola po jedné bouřlivé noci zmizí a přes město se přežene vlna záhadných vražd. Začnou se šířit zprávy o děsuplném nesmrtelném zločinci. Hádí si brzy uvědomí, že za vším stojí jeho výtvor: monstrum, které potřebuje lidské maso! Nejprve těch, kdo stojí za jeho vlastní smrtí, a pak všech ostatních, kteří se na někom provinili. Ale dá se uprostřed válečné vřavy vůbec najít někdo úplně nevinný? Ahmad Saadáwí (*1973) je irácký prozaik, básník, scenárista a dokumentarista. Žije a pracuje v Bagdádu. Jeho inteligentní, satirická variace na klasický román Mary Shellyové, v níž se mísí nadpřirozeno s obrazy tvrdé reality, se dočkala mezinárodního ohlasu, mimo jiné získala cenu IPAF a probojovala se do užšího výběru na Man Bookerovu cenu. Z arabštiny přeložila Jitka Jeníková.
Fr an ke n ste in z B ag dá du
Ahmad Saadáwí
Doporučená cena vč. DPH 349 Kč ISBN 978-80-7470-460-4
Akropolis
Hádí vešel do dřevěné kůlny, kterou si vyrobil z kusů nábytku, železných tyčí a skříněk, jež vyrovnal do poloviny výšky jediné stojící zdi. Přidřepnul si k nábytku. Zbývající prostor kompletně vyplňovala obrovská mrtvola nahého muže, jemuž z různých částí potlučeného těla vytékala světlá tekutina. Krve tu bylo jen malinko — na pažích a nohou měl zaschlé flíčky, na lopatkách a krku odřeniny a modřiny. Barva mrtvoly se nedala určit, protože v žádném případě neměla jen jednu. Hádí se protáhl dál úzkým prostorem kolem mrtvoly a posadil se k její hlavě. Místo, kde měl být nos, bylo dočista zdeformované, jako kdyby jej uhryzlo nějaké divoké zvíře. Mrtvola byla beznosá. Hádí rozbalil poskládaný látkový pytlík a vytáhl z něj věc, kterou už několik dní usilovně hledal. Zároveň se mu na ni ale nechtělo sahat. Vyndal čerstvý nos stále ještě obalený temně rudou zaschlou krví. Třesoucí se rukou jej položil do temné díry v mrtvé tváři. Pasoval perfektně, jako kdyby to byl její nos a teď se k ní vrátil. Hádí stáhl ruku a otřel si prsty o oblečení. Zadíval se na kompletní tvář s jistou nespokojeností, jeho úkol byl teď však u konce. Ach… Vlastně ještě ne tak docela. Zbývalo nos přišít, aby držel na místě a neupadl.