FANTASTICKÉ CH
Michael Stavarič � Michèle Ganserová
FANTASTICKÉ
CH OBO TNICE
VÝPRAVA DO NEZNÁMÉHO SVĚTA
Z němčiny přeložila Michaela Škultéty
Vydání knihy podpořily Ministerstvo kultury ČR a rakouské Bundesministerium Kunst, Kultur, öffentlicher Dienst und Sport.
Michael Stavarič — Michèle Ganserová
Faszination Krake: Wesen einer unbekannten Welt
Copyright © Leykam Buchverlagsgesellschaft m.b.H. & Co. KG, Graz — Wien — Berlin 2021
© Translation Michaela Škultéty, 2024
© Design Adaptation Stará škola, 2024
© Filip Tomáš — Akropolis, 2024
ISBN 978-80-7470-495-6
VĚNOVÁNO PAMÁTCE MÉ DRAHÉ PŘÍTELKYNĚ
MONIKY KÜLPEROVÉ, NEJLEPŠÍ A NEJSEČTĚLEJŠÍ
KNIHKUPKYNĚ NA SVĚTĚ
Když čte knížky chobotnice, tak se baví převelice. Hlasitě se chechtá, chapadly mě lechtá. 01
NAŠE CESTA ZAČÍNÁ
Nekonečná dálka. Nekonečná spousta informací. Nekonečná spousta možností, jak o nich vyprávět.
Já naštěstí vyprávím příběhy moc rád. Příběhy patří k nejlepším věcem v životě, protože o nás lidech (a o světě kolem nás) vypovědí úplně všechno. Nemusejí být vždycky pravdivé, ale pro tuhle knížku to rozhodně neplatí: všechno, co se v ní dočtete, je pravda a nic než pravda. Možná vás bude
zajímat, odkud jsem se toho o chobotnicích tolik dozvěděl.
A já vám to prozradím: z knížek, z časopisů, z internetu, z televize. Všechno, co chcete v životě doopravdy vědět, na vás tam venku čeká. Jenom to musíte začít hledat. Tuhle knížku
už jste naštěstí našli (anebo si ona našla vás?) — a já bych řekl, že je to velice dobrý začátek.
Hvězdy v dálce
Díváme se na noční oblohu a vidíme — v ideálním případě — nekonečnou spoustu hvězd v nekonečné spoustě galaxií (slovo galaxie vám vysvětlím za chvíli). Proč v ideálním případě? No, nejspíš jste si sami všimli, že na nebi už nebývá vidět moc hvězd, rozhodně ne ve městech. A dokonce i na venkově je výhled na hvězdnou oblohu čím dál vzácnější.
Může za to takzvané „světelné znečištění“. My lidé v ytváříme
na naší planetě zbytečně moc umělého světla, a kvůli tomu
vidíme stále méně hvězd. Jenom z míst, kde je úplná tma, totiž můžeme obdivovat to, co bychom měli správně vidět odevšad: obrovský, zářivý a majestátní vesmír přímo nad našimi hlavami.
Lidé naštěstí pochopili, že světelné znečištění je veliký problém. Nejrůznější úřady a instituce v Evropě se teď snaží zajistit, aby noci byly zase černější. Tma prospívá nejenom nočním živočichům, i nám lidem se pak o hodně lépe spí. A navíc díky tomu zase uvidíme Mléčnou dráhu (60 % Evropanů ji dnes vůbec nemá šanci spatřit), naši překrásnou galaxii, jejíž součástí je i Země. Jejda, slíbil jsem, že vám vysvětlím, co znamená slovo galaxie. Je to seskupení hvězd a planet, které ve vesmíru patří k sobě. Naše Mléčná dráha je opravdu nádherná, schválně se o tom na noční obloze přesvědčte. Že nevíte, kde přesně ji máte hledat? Vlastně se nám neustále vznáší nad hlavou a zahlédnout ji můžete za temných, bezmračných nocí. A jestli chcete mít úplnou jistotu, stačí navštívit planetárium.
Víte, co je zajímavé? Viděl jsem v televizi rozhovor s mořskou bioložkou (doktorkou Edith Widderovou), která se pravidelně v malé ponorce potápí do mořských hlubin (samozřejmě kvůli výzkumu), a ta říkala, že si v hlubinách oceánu připadá jako ve vesmíru. Hlavně když se dívá z okénka a po-
zoruje tu ohromnou spoustu světélkujících živočichů a nejdrobnějších tvorů. Jsou jich miliardy — a všichni září jako hvězdy na obloze. O světélkujících mořských zvířatech vám toho později povím víc — i o tom, k čemu na světě jsou. Ale přemýšlejte chvíli o tomhle: i v hlubinách oceánu člověku připadá, že se dívá na hvězdy. Není to báječné? Jako by naše oceány tvořily celý vesmír. Mně se tedy tahle myšlenka moc zamlouvá…
Když se dívám na hvězdy, nemůžu nemyslet na to, že k nám jejich světlo putuje celou věčnost, než si ho vůbec všimneme. Představte si, že takové světlo je auto a míří z bodu A do bodu B. Bod A je zářící hvězda. Bod B jsme my. Světlo se tedy řítí kupředu, a přesto trvá nekonečně mnoho let, než dorazí k nám na Zemi. Může se dokonce stát, že jeho hvězda v té chvíli už dávno neexistuje. Její světlo ale dál putuje rozlehlým vesmírem, třeba k nám. Není vzrušující přemýšlet o takových věcech? Vesmír je neuvěřitelně veliký a plný záhad a tajemství — fascinuje mě už od dětství.
Chcete se o tom dozvědět ještě víc? Já rozhodně ano! Třeba tohle je docela zajímavé: pokud je světlo jako auto, můžeme samozřejmě změřit jeho rychlost — je to přibližně 300 000 kilometrů za sekundu (a protože se mezi vámi jistě najdou děti, které to chtějí vědět úplně přesně, 299 792 458 metrů za sekundu; váš učitel fyziky vám to jednou určitě napíše na tabuli).
A čistě pro srovnání: auto vašich rodičů zvládne možná 150 kilometrů za hodinu! Světlo se tedy pohybuje opravdu kolosální rychlostí, ale v nekonečném vesmíru je to pořád jenom šnečí tempo.
Možná si teď někteří z vás říkají — to je sice všechno moc hezké, ale my jsme chtěli knížku o chobotnicích… kde jsou tedy ty chobotnice? Buďte prosím ještě chvíli trpěliví, nacházíme se teď opravdu přímo uprostřed chobotničích dějin, i když to tak nevypadá. A dějiny vesmíru nejsou jenom dějinami chobotnic, ale koneckonců i těmi našimi.
Takže kde jsme to byli? No ano, světlo! Bez světla se na naší planetě neobejde vůbec nic. Mám na mysli světlo hvězd, nikoli jen tak ledajakou žárovku u vás doma. Naše Slunce totiž není nic jiného než hvězda. A bez Slunce, jak už určitě víte, by život na Zemi nebyl možný. Bez Slunce by neexistovaly rostliny. A bez rostlin by nebyl kyslík (pro ty, kteří to zase
chtějí vědět přesně: říká se tomu fotosyntéza). Bez kyslíku by neexistovali lidé ani zvířata. Totéž pochopitelně platí i pro oceán.
Už úplně slyším, jak se ptáte, jestli je sluneční světlo také jako auto. Samozřejmě, že ano, světlo se vesmírem pohybuje stále stejnou rychlostí (viz výše). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem je přibližně 150 milionů kilometrů, takže světlu trvá 8 minut a 19 sekund, než k nám dorazí. Pokud by tedy Slunce zničehonic zmizelo (třeba by ho odčaroval zlý čaroděj), měli bychom před sebou ještě přes 8 minut docela normálního dne.
Jéje, o Slunci bych vám toho mohl vyprávět spoustu, ale chobotnice už začínají být netrpělivé, takže jenom krátce: jednoho dne Slunce tak naroste, že se ho ze Země budeme moci dotknout rukama; vědci téhle fázi říkají červený obr.
A pak se Slunce najednou zmenší, bude velké jen jako Země a bude se mu říkat bílý trpaslík. Když jsem byl malý, bavilo mě vymýšlení všelijakých příběhů o červených obrech a bílých trpaslících. Nebylo by to něco i pro vás? V tom případě máte nejvyšší čas!
PRO CHYTRÉ HLAVIČKY
NEJPODIVUHODNĚJŠÍ OBJEKTY VE VESMÍRU
1. 2. 3.
ESKYMÁK
Věřili byste, že ve vesmíru existuje mlhovina tvořená světélkujícím plynem, která vypadá jako lidská tvář lemovaná kožešinou? Její — dost nudný! — vědecký název je NGC 2392. Ve vesmíru je taková spousta všelijakých objektů, že se tu zkrátka hodně čísluje. Trochu to připomíná naše rodná čísla. Zeptejte se svých rodičů na ta jejich. Schválně, jestli znají zpaměti i ta vaše. I číslice za lomítkem.
MALINOVÝ RUM SAURONOVO VŠEVIDOUCÍ OKO
Ve středu Mléčné dráhy se nachází obrovské alkoholové mračno, jehož název je už trochu zajímavější: Sagittarius B2. Měří 150 světelných let a je milionkrát těžší než naše Slunce. Opravdu kuriózní je, že celý ten oblak voní po malinách a po rumu. No, spíš po rumu, říkají vědci. A to je dobře, protože trocha rumu je zapotřebí i na dobrou mramorovou bábovku.
Někteří z vás možná viděli slavný film
Pán prstenů, ale mně se stejnojmenné knihy líbily o hodně víc. Zlý čaroděj Sauron je téměř stále neviditelný, na obloze je z něj rozeznat jenom velikánské ohnivé oko. A tohle oko ve vesmíru doopravdy existuje. Nazývá se mlhovina Helix. Mrtvou hvězdu ve středu mlhoviny obklopuje oblak prachu a vzniklý útvar vypadá úplně jako Sauronovo oko. Tomuto úkazu se říká i Boží oko. Je od nás 650 světelných let daleko, takže to tam vlastně máme, co by kamenem dohodil.
DIAMANTY, NEBO LÁVOVÁ JEZERA? 4.
Záhadná planeta 55 Cancri E je asi dvakrát větší než Země. Obíhá (stejně jako Země) kolem svého slunce, ale není jasné, jestli se tohle slunce podobá tomu našemu. Pokud ano, je povrch planety zahřátý asi na 1790 stupňů Celsia — a předpokládá se, že se buď skládá z diamantů, nebo že ho pokrývají obrovitánská lávová jezera. A i když se to (zatím) nedá říct s jistotou: představte si planetu, kde jsou všude diamanty — jako u nás na Zemi kameny. To by byla podívaná, viďte?
MLHOVINA ČERVENÝ OBDÉLNÍK 6.
SOMBRERO 5.
GALAXIE
Tahle spirální galaxie patří k nejjasnějším útvarům na noční obloze (takže se na ni můžete zeptat v planetáriu). Za své jméno vděčí prstenci prachu, který ji obklopuje a vypadá úplně jako okraj sombrera. Však víte, to je ten mexický klobouk. Mimochodem, „sombra“ znamená španělsky „stín“. Což u klobouku dává smysl. Může mi někdo říct slovo, které se rýmuje na sombrero? Mě napadá torero! A kdo že to vlastně je?
Hranaté objekty jsou ve vesmíru opravdu vzácné, všechno je spíš kulaté a zakřivené. Mlhovina Červený obdélník představuje výjimku. Astronomové se domnívají, že planeta ve středu mlhoviny (jmenuje se HD 44179) způsobuje, že všechno kolem ní vypadá hranatě, úplně jako velké X.
7.
HVĚZDA SMRTI A PAC MAN
Nikdy jsem nebyl zrovna fanoušek Hvězdných válek, ale každému, co jeho jest. No dobře, několik skvělých scén a úžasných objektů by se tam našlo. Třeba „Hvězda smrti“. Pokud se na vesmír díváte očima Hvězdných válek, objevíte i její skutečnou obdobu: Saturnův měsíc Mimas. Není ovšem zajímavý jen zvenku. Na termosnímku z vesmírné sondy Cassini vypadá úplně jako Pac Man. Znáte ještě vůbec Pac Mana? Vaši rodiče určitě ano!
8.
ŠKOLKA PRO PIRÁTY
Chtěl se někdo z vás stát pirátem? Myslím ty sympatické piráty, kteří se plaví, kam se jim zachce, žijí svobodně a zažívají nejrůznější dobrodružství. V tom případě vás určitě zaujme mlhovina „Lebka a zkřížené hnáty“ připomínající známý obrázek na pirátské vlajce. Nese označení NGC 2467 a rodí se v ní spousta nových hvězd. A vlastně v ní chodí i do školky.
Kdo je vlastně tenhle Michael?
Jasně že vám prozradím taky něco o sobě, koneckonců chci, abyste věděli, kdo tuhle knížku píše — a s kým si tu vlastně povídáte. Když jsem byl malý, přál jsem si:
Být astronautem, protože jsem si myslel, že na zadní straně Slunce je vypínač, kterým se Slunce vypíná a zase zapíná, a já to chtěl dělat, kdykoli se mi zachce.
Pořád ještě být astronautem, abych mohl na povrchu
Měsíce založit rybník; na problém s vakuem (žádný kyslík) jsem vůbec nepomyslel.
Přesněji řečeno: být kosmonautem (tak si říkají ruští astronauti), protože jsem v rádiu poprvé slyšel ruskou (tehdy ještě sovětskou) hymnu a usoudil jsem, že Rusové daleko lépe zpívají.
Zničehonic: být pilotem, protože to s tím astronautem/kosmonautem mi přece jenom začalo připadat trochu nerealistické.
Potom: být mořským biologem, protože mě fascinovali obyvatelé oceánu (hlavně chobotnice!) — vesmírný stav beztíže přece můžete zažít i při potápění.
6. 7.
Být kryptozoologem (to jsou lidé pátrající po neznámých zvířatech, která ještě nikdy nikdo neviděl), vydávat se do mořských hlubin (nejlépe v malé ponorce), objevovat nové druhy zvířat a dávat jim jména. Třeba „vampýrovka hlubinná“– tu už bohužel někdo objevil a pojmenoval dřív než já. No není to k vzteku?
Na chviličku dokonce: být zubařem, protože jsem se chtěl v budoucnu jakýmkoli návštěvám zubaře vyhnout — a postarat se o sebe sám. Zní vám to povědomě? A pšššt, jednou dokonce: být nejlepším tenistou na světě, protože jsem začal trávit všechen volný čas na tenisovém kurtu a někteří lidé si mysleli, že by ze mě mohlo něco být.
8.
Být spisovatelem, když jsem totiž dostal svůj první psací stroj, zjistil jsem, že se moje příběhy všem líbí. Dokonce jsem tenkrát napsal něco o vodstvu v regionu Weinviertel, kde jsme bydleli, o všech rybnících a řekách a potocích, které jsem znal. Oceán byl příliš daleko — a připadal mi stejně nedosažitelný jako vesmír!
Víte co? Mám nápad. Všichni si vezměte papír a tužku a napište, čím byste chtěli být, až vyrostete. Anebo ne! Nejlepší bude, když to napíšete rovnou sem do knížky — necháme
vám na to pár volných řádků. Já na vás počkám — a zatím si rozmyslím, jak budeme pokračovat.
Hotovo? Prosím, přečtěte mi to nahlas, chci to taky slyšet!
No teda! To je vážně paráda — držím vám palce, aby se vám
některá z těch přání splnila. A ať už vám budou lidé později říkat cokoli, nezapomeňte, že můžete být, čímkoli se vám zachce! Ale musíte to opravdu, ale opravdu chtít celým srdcem! 1. 2. 3. 4. 5.
Honem, přineste si pastelky! Tenhle obrázek totiž rozhodně potřebuje trochu barev.
Michèle Ganserová se narodila v roce 1995 v Cáchách a vystudovala komunikační design v Cáchách a Mohuči. Fascinuje ji hlavně vesmír, hvězdy a různé planety. Každý název planety dokáže okamžitě vyslovit i pozpátku. Nrutas. Nutpen. Rukrem. Stačí? Ve svých ilustracích neobvyklým způsobem spojuje vzrušující témata a vytváří zcela nové světy. Ve volném čase je vášnivou čtenářkou — nejraději má sci-fi romány. A to taky dovede říct obráceně: ynámor-noitcif-ecneics. Copyright ©
Copyright © www.detailsinn.at
Michael Stavarič se narodil v roce 1972 v Brně, vystudoval bohemistiku (kdopak ví, co to je?), žurnalistiku a komunikační studia ve Vídni. Fascinuje ho především představa cesty napříč celým vesmírem. Taky by chtěl umět dýchat pod vodou. Jinak píše spoustu knížek — pro děti i dospělé. Dostává spoustu ocenění, ale určitě jen proto, že se to rýmuje s jeho oblíbeným slovem „snění“. Ve volném čase jezdí na in-line bruslích. Mluvit pozpátku moc neumí: steaks-eininli. Uf: setaks-enilni (povedlo se).
Michael Stavarič � Michèle Ganserová
FANTASTICKÉ CH OBO TNICE
VÝPRAVA DO NEZNÁMÉHO SVĚTA
Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info)
v roce 2024 jako svou 484. publikaci
Z německého originálu Faszination Krake: Wesen einer unbekannten Welt přeložila Michaela Škultéty
Redakce Tereza Tomášová
Jazyková korektura Klára Bláhová
Adaptace grafické úpravy a sazba Stará škola
Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín
Vydání první, 144 stran, TS 14.
ISBN 978-80-7470-495-6
www.eshop.akropolis.info.
Doporučená cena 499 Kč
OCEÁN OČIMA CHOBOTNICE
Co mají společného oceán a vesmír? Jak vůbec vznikly chobotnice? A jak lidé? Co přesně jsou hlavonožci, a proč se jim říká tak legračními jmény? Chobotnice jsou nejstarší inteligentní tvorové na naší planetě, skuteční „mimozemšťané“, jejichž schopnosti nás nepřestávají udivovat. Michael Stavarič a Michèle Ganserová vytvořili naučnou knihu pro děti plnou překvapivých zvratů, která nabízí mnohem víc než pouhé předávání vědomostí. Knihu, která je stejně neobvyklá jako chobotnice samy, která vybízí k zamyšlení i k vlastní tvorbě, která je plná vtipných detailů a barvitých popisů. Že se přitom čtenář dozví to nejdůležitější osvětle, Zemi, evoluci, genetice a tak dále, je téměř vedlejší efekt. Tak vzhůru za dobrodružstvím do říše chobotnic!
Michael Stavarič (* 1972 v Brně), spisovatel na volné noze, překladatel a lektor žijící ve Vídni. Je autorem oceňovaných knih pro děti a mládež, románů, divadelních her a básní. Je držitelem mnoha ocenění. Za knihu Fantastické chobotnice obdržel mj. Rakouskou státní cenu za literaturu pro děti a mládež a Cenu města Vídně za dětskou knihu. V češtině mu vyšly např. knihy Děvčátko s kosou (Portál, 2015), Včelikář (MF, 2009) nebo Mrtvorozená Eliška Frankensteinová (Labyrint, 2010).
Michèle Ganserová (* 1995), ilustrátorka a grafička. Vystudovala bakalářské studium komunikačního designu na FH Aachen a následně pokračovala v magisterském studiu na Univerzitě aplikovaných věd v Mohuči, kde se specializovala na ilustraci a redakční design.
Přeložila Michaela Škultéty.
D oporučená cena 499 Kč
ISBN 978-80-7470-495-6