Ilija Trojanow: Jak (ne)cestovat?: Návod k použití by Akropolis

Kniha je součástí řady Gebrauchsanweisungen (Návod k použití) mnichovského nakladatelství Piper, jejímž cílem je publikovat nekonvenční a zábavné turistické průvodce. Autorem každého z nich je významná osobnost z oblasti literatury, kultury nebo žurnalistiky. První svazek vyšel už v roce 1978 a celá edice se od té doby rozrostla na bezmála 120 titulů. Zatímco se většina svazků této řady zaměřuje na jednu konkrétní zemi, město či oblast, je tato kniha jedinečná tím, že jejím tématem je celý jeden fenomén.

Doporučená cena 269 Kč ISBN 978-80-7470-352-2

JAK (NE)CESTOVAT: NÁVOD K POUŽITÍ

Pěšky, nebo letadlem? Na vlastní pěst, nebo se zájezdem? Co vlastně hledáme, když navštěvujeme cizí země? Co nového chceme objevit, kolik jsme toho na sobě ochotni změnit, čeho jsme připraveni se vzdát? Německý spisovatel Ilija Trojanow žil na čtyřech kontinentech a procestoval přes sto zemí světa. Na základě svých zážitků a zkušeností píše o smyslu a přínosu cestování, přičemž ve svém textu propojuje fundované pojednání o historii cestování s vtipnými historkami z vlastních cest. Ve dvanácti kapitolách se zamýšlí nad tím, co je esencí cestování, jak cesty do cizích zemí můžou (ale nemusí) proměnit náš pohled na svět, a jak se masový turismus nesprávně chápe jako cestování. Proč jsou knižní turističtí průvodci škodliví? Proč je někdy lepší cestovat o samotě? Proč by se člověk neměl na cestu připravovat předem? Vydejte se spolu s autorem na vzrušující, zábavnou a poučnou cestu!

ILIJA TROJANOW

: NÁVOD K POUŽITÍ

ILIJA TROJANOW

JAK (NE)CESTOVAT NÁVOD K POUŽITÍ

: NÁVOD K POUŽITÍ

jak necestovat - sazba 125x205.indd 1

11.11.2021 12:11:16

jak necestovat - sazba 125x205.indd 2

11.11.2021 12:11:16

JAK (NE)CESTOVAT? : NÁVOD K POUŽITÍ

jak necestovat - sazba 125x205.indd 3

11.11.2021 12:11:16

jak necestovat - sazba 125x205.indd 4

11.11.2021 12:11:16

ILIJA TROJANOW

JAK (NE)CESTOVAT

NÁVOD K POUŽITÍ

jak necestovat - sazba 125x205.indd 5

11.11.2021 12:11:16

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Trojanow, Ilija, 1965– [Gebrauchsanweisung fürs Reisen. Česky] Jak (ne)cestovat: návod k použití / Ilija Trojanow; z německého originálu Gebrauchsanweisung fürs Reisen přeložila Tereza Tomášová. – Vydání první. – Praha: Akropolis, 2021 ISBN 978−80-7470-352-2 (brožováno) * 910.4 * 910.4(091) * (100) * (0.062) * (0:82−992) – cestování – dějiny cestování – cesty a pobyt – země světa – populárně-naučné publikace – cestopisy 91 – Geografie jako věda. Výzkum. Cestování [7] Ilija Trojanow: Gebrauchsanweisung fürs Reisen © 2018 Piper Verlag GmbH, München/Berlin © Translation Tereza Tomášová, 2021 © Graphic & Cover Design Filip Blažek – Designiq, 2021 © Filip Tomáš – Akropolis, 2021 ISBN 978-80-7470-352-2 ISBN 978-80-7470-353-9 (MOBI) ISBN 978-80-7470-354-6 (ePUB)

jak necestovat - sazba 125x205.indd 6

11.11.2021 12:11:16

MŮJ NEJHEZČÍ PRÁZDNINOVÝ ZÁŽITEK ANEB KDYŽ ČLOVĚK PODNIKNE CESTU

Pravý cestovatel nemá předem určenou cestu, ani netouží dojít do cíle. Lao-c’

Nevím, jak to máte vy, ale když se sejdu s přáteli, vyprávíme si nejraději příběhy ze společných cest. A nezáleží na tom, zda jsme jen sami mezi sebou nebo ve větší společnosti. Existují zážitky, jež musí být zas a znovu potvrzovány. Jako třeba když jsme se poslední den náročné a ne vždy zábavné cesty ploužili Rabatem a napadlo nás, že si zajdeme do kina, a tak jsme na jedné křižovatce oslovili sympatického domorodce, který nás ochotně dovedl ke kinu, kde ovšem nedávali nic zajímavého, a tak jsme po jeho boku v živém rozhovoru dál procházeli městem, až nás s sebou vzal do pekárny, musel totiž zkontrolovat, zda je vše v pořádku, protože se toho večera vdávala jeho sestra a bylo třeba, aby bratrsky dohlédl na připravované dobroty. Jak nám nabídl drobné občerstvení a jak jsme se poté dál toulali městem, potěšení jeho spontánním pozváním na sestřinu svatbu, což bylo po měsíci stráveném v Maroku první osobní pozvání, kterého se nám dostalo. Jak jsme se ho obratem ptali, co můžeme přinést jako svatební dar, kterýžto záměr ovšem odmítl, když jsme ale trvali na svém, neochotně ustoupil a navrhl, že můžeme převzít koupi láhve šampaňského, kterou ještě musí obstarat, a jak jsme nadšeně

jak necestovat - sazba 125x205.indd 7

11.11.2021 12:11:16

souhlasili, ovšem pod podmínkou, že každý z nás přinese jednu láhev, a jak nám vyprávěl o těžkostech při shánění alkoholu, aby poněkud konspirativně dodal, že za tímto účelem musí vyhledat jistého Francouze, který žije poblíž, a že pokud chceme, může ho jeden z nás doprovodit, načež mi mí dva kamarádi vtiskli do ruky veškerou svou hotovost, a já následoval onoho sympatického muže až ke vchodu do domu, kde mě požádal, abych na něj počkal venku. Předal jsem mu tedy všechny peníze a on vešel dovnitř. Na tomto místě vždy uděláme uměleckou pauzu, usrkneme víno nebo na sebe spiklenecky mrkneme, než pokračuji ve vyprávění, jak jsem čekal před vchodem, nejdříve čtvrthodinu, potom půlhodinu, až mě přemohly obavy a vešel jsem dovnitř, začal se vyptávat, přičemž ani jeden obyvatel domu nevěděl nic o žádném Francouzovi, a jak jsem poté čelil nedůvěřivým a zčásti i agresivním reakcím, když jsem se celý zoufalý ptal na prodavače šampaňského. Jak jsem se vydal hledat kamarády (na cestě sem jsem nedával pozor, a teď mi dělalo problém najít náměstí, kde na mě čekali) a jak jsem je nakonec zmatečně a spíše náhodou našel, abych jim sdělil, že jsme naletěli přeborníkovi v podvodech. Zážitky z cest nejsou vždy příjemné. Naopak: věci ošklivé, nepříjemné či neúspěšné jsou při cestování zároveň tím fascinujícím, vzrušujícím a nezapomenutelným. Zážitky z cest se destilují do intenzivních vzpomínek. Člověk, který opouští domov v očekávání předem naplánovaného, a tudíž bezpečného putování, ten, kdo prožije přesně to, co očekával, ten sice cestoval, nebyl ovšem doopravdy na cestách. Člověk, který si daleko od domova, ať už hladce oholen či s plnovousem, objedná řízek, kdo nejraději projíždí cizí město klimatizovaným autobusem a opouští jej pouze na vybraných vrcholných turistických atrakcích, ten ať raději zůstane doma a dívá se na Cestománii. Největší překážkou cestování je v dnešní době pravděpodobně náš vlastní strach. V západní Evropě zažíváme historicky nebývale dlouhé období míru, a přesto se bohužel zdá, jako by to vedlo ke zvýšenému

jak necestovat - sazba 125x205.indd 8

11.11.2021 12:11:16

pocitu nebezpečí a vystupňované hysterii. Proto nepřekvapuje, že státy s dobrým bezpečnostním profilem – Švýcarsko, Kanada, Austrálie, Japonsko a skandinávské země – nyní zaznamenávají zvýšený zájem turistů. Mnozí lidé propadli omylu, že život disponuje zábradlím, záchranným lanem či záložním padákem. Toto přesvědčení však nesvědčí ani cestování. Mohli bychom si vzít příklad ze slepého Angličana Jamese Holmana, který v první polovině osmnáctého století na vlastní pěst podnikl pětiletou cestu kolem světa. Holman považoval nejistotu za elixír svého života. Nenechal se zastrašit namáhavostí cestování, dlouhým čekáním ani častým nebezpečím. Jako by se řídil tvrzením hluchoněmé americké spisovatelky Hellen Kellerové, která o zhruba sto let později napsala: „Jistota se většinou zakládá na pověrách. Nevyskytuje se v přírodě a není přisouzena žádné lidské bytosti. Vyhýbaní se nebezpečí není v konečném důsledku bezpečnější, než kdyby se mu člověk bez okolků vydal všanc. Život je buďto riskantní dobrodružství, nebo je naprosto bez ceny.“ Abychom byli zdánlivě chráněni před statisticky zanedbatelným rizikem teroristického útoku, jsme ochotní omezit svá občanská práva. Cítíme se ohroženi, přestože počet kriminálních činů klesá. Protože žijeme ve společenské bublině, neumíme dobře vyhodnotit rizika a necháme se lehce znejistit. Ovšem až na jednu všem dobře známou oblast, a sice automobilovou dopravu. Na tomto poli jsme ochotni podstupovat překvapivá rizika. Je nespočet lidí, kteří svou jízdou po dálnicích ohrožují životy své i ostatních, a přesto by se spousta z nich zdráhala usednout do motorizované indické rikšy. Tohoto paradoxu využívá turistický průmysl, přičemž nám nabízí pohodlné, pojízdné ghetto, brnění proti nástrahám dálek: luxusní parník, hotel, jenž odpovídá mezinárodním standardům, soukromou pláž, na níž nedovádí žádní otravní domorodci. Turistický průmysl musí produkt, který prodává, teprve vymyslet. Na jedné straně to dělá vynalézavě

jak necestovat - sazba 125x205.indd 9

11.11.2021 12:11:16

(viz množství specializovaných zájezdů šitých na míru, které se v posledních desetiletích objevily na trhu), na druhé straně kvůli tomu cestování ztrácí své kouzlo. Neboť přesně naporcovaný program v katalogu představuje menu složené z garantovaných výkonů; koření cestování tkví naproti tomu v tom, co nečekáme, co nás překvapí. Ze zpětného pohledu je pro mnoho cestujících vrcholem jejich cesty soubor podružných událostí, jež je však vnitřně zasáhly. Nikoli milionkrát reprodukovaný obraz skutečnosti, nýbrž naprosto jedinečný osobní zážitek: v malinké uličce, do které jsme zabloudili, se nacházela svérázná kavárnička, v níž hrálo několik starých mužů domino, a protože jsme se zastavili, pozvali nás dovnitř a my jsme okusili nejlepší thé á la menthe (marocký mátový čaj, pozn. překl.) v životě, s opečenými piniovými semínky samozřejmě. Dívali jsme se na muže, jak hrají, a domlouvali se s nimi rukama nohama. Toto je pouze náhodný příklad, každý z nás by jej mohl nahradit nějakým svým, nezapomenutelným. V této knize bych se chtěl pokusit prozkoumat existenciální kouzlo cestování, bez přehánění či esoterického přikrášlování, čistě z pragmatického hlediska. Na celém světě na mě vždy dělaly největší dojem duchovní tradice, které prýští z jasně uchopitelného jednání: chůze, mlčení, sdílení. To vše založeno na poznání, že hlubší prožívání je jednoduchým předpokladem potýkání se se světem. Dříve, než možnosti cestování rozdělíme do dvanácti etap, bych rád zdůraznil, že nejsem žádný antituristický snob. V dnešní době jsme všichni turisté. A každého správného turistu rozčilují ostatní turisté. Každý z nás už jistě někdy pronesl větu (nebo ji minimálně slyšel): tam je to na mě moc turistické! Většinou doprovázenou hlubokým povzdechem implikujícím, že my sami jsme dokázali vychutnat a ocenit čistotu neposkvrněného výhledu, ale mezitím se onoho místa bohužel zmocnilo množství jiných lačných pohledů. Podobné stížnosti jdou daleko do minulosti: již v roce 1817 píše anglický básník Lord Byron, že Řím

jak necestovat - sazba 125x205.indd 10

11.11.2021 12:11:16

je „zamořený Angličany, spoustou zírajících hlupáků.“ Ta slova dávají smysl pouze, pokud se oddáme iluzi, že nepatříme mezi turisty. Tento paradox využila před lety reklama na letišti v Dháce v následujícím pozvání: „Navštivte Bangladéš dřív, než jej objeví turisté!“ Je veskrze potěšující, když je nějaká oblast turisticky neprozkoumaná. Protože pouze takové místo může dostát rozmanitým představám, které často chováme – západ slunce doprovázející romantickou atmosféru, jíž k dokonalosti chybí už jen jediná maličkost, a sice sklenka vychlazeného vína nebo studené pivo, a tedy: infrastruktura, elektrický proud, dopravní spojení. Západ slunce v divočině je oproti tomu o poznání strašidelnější zážitek, protože krátce po něm zůstane člověk napospas neznámé tmě a zvukům, jež městské ucho nedokáže pořádně zařadit. Místo, jehož se zmocnil turismus, může díky své vybavenosti plnit přání a uspokojovat touhy. Pláž, která se nachází pár desítek kilometrů severně od velmi turistického keňského města Malindi, je jako z pohádky: bílý písek, vysoké duny, široko daleko ani noha. Čistá, překrásná idyla. Člověk skočí do vody, válí se v teplém písku. Ale po hodině ho napadne, že tady nejsou žádné sprchy, žádný stín, že se nenabízí nic k jídlu, ani k pití. A najednou zatouží vychutnat si k pohledu na moře cappuccino. Bylo by upřímnější podvolit se vlastnímu turistickému osudu a akceptovat nestydatost, že se polovina lidstva tlačí do Britského muzea. Což má jeden velmi dobrý důvod – světově nejpozoruhodnější sbírku globálních kulturních statků, nakřečkovaných a nakradených v průběhu staletí. V Muzeu vějířů (Fan Museum) v Greenwichi, jež leží jen o kousek dál od oné pověstné vyšlapané cestičky, budete sice sami a můžete si namlouvat, jaký šarmantní objev jste neučinili, ale ruku na srdce: vzdali byste se kvůli nějakému podivnému umělci z osmnáctého století pokladů v Britském muzeu? Když čas tlačí a cíl cesty to vyžaduje, je třeba vyslyšet vnitřního turistu – pevně spjatého s vnitřním vzdělancem – a přijmout fakt, že i mnoho jiných má

jak necestovat - sazba 125x205.indd 11

11.11.2021 12:11:16

zkrátka stejný záměr. Nikdy nestanete sami tváří v tvář Dürerově Nosorožci, leda byste se do muzea vloupali v noci. Určité množství turismu je nevyhnutelné a není na něm nic špatného, jen by se neměl zaměňovat za cestování. Cestování je mnohem víc než pouhá změna místa. Podle údajů Spolkového ústavu pro výzkum stavebnictví, dopravy a bydlení najezdí 18,4 milionů německých občanů týdně mezi domovem a zaměstnáním dvacet, třicet, padesát a dokonce sto kilometrů. Samozřejmě, že necestují. Mnoho lidí navštěvuje pravidelně své chatičky či prázdninové byty, ale kdo by toto pendlování sem a tam označil za cestování? Mnozí si jednou za rok někam zajedou nebo zaletí, vždy na stejné místo – dovolená jako „pohyb-jednou-za-rok.“ A přesto svítí slovo „cesta“ na každé nabídce. Průmysl, jenž se zabývá pohybem, si totiž „cestování“ vepsal na reklamní prapory: cestovní kanceláře, cestovní agentury – ve většině však jen provozují dopravu sem a tam. K cestování patří jistá námaha, překonávání překážek, nepohodlí – nakupovací víkend v New Yorku či wellness víkend u Bodamského jezera uspokojí tělesné nebo duševní potřeby, ale to je tak všechno. Navzdory všem pochybnostem věřím v možná požehnání, která cestování přináší: ve sklizené plody poznání, v prožitá setkání. Edgar Allan Poe si do deníku jednou zaznamenal složky životního štěstí, které jsou z jeho pohledu nejdůležitější: láska, tvůrčí síla, absence ctižádosti a – na prvním místě – cestování. Touha po dálkách, dychtivost poznat, co se nachází za dalším rohem, přání nahlédnout za práh vlastního domu, je člověku vlastní. Na tom se nic nezměnilo, přestože se zdá, že na internetu je tisíckrát vyobrazen skoro každý kout Země a že nikde nečekají objevy hodné zaznamenání. Mně osobně se to „podařilo“ pouze jednou, a sice v tanzanském pohoří Uluguru, kde kolem nás prosvištěla opice, kterou jsme nedokázali přiřadit k žádnému nám dosud známému druhu; domnívali jsme se, že jsme se zmýlili, dokud

jak necestovat - sazba 125x205.indd 12

11.11.2021 12:11:16

jsme si o pět let později v odborném časopise Science nepřečetli, že vědci identifikovali v jižní Tanzánii neznámý druh opice – paviánce kipunji (Lophocebus kipunji). Krátce jsem se slunil v auře své vlastní objevitelské slávy, všem ostatním samozřejmě neviditelné. Navzdory všem virtuálním realitám, kterými se v dnešní době čím dál víc obklopujeme, chceme i nadále na vlastní oči vidět, na vlastní kůži zakusit a vlastním nosem cítit, abychom poté mohli pyšně prohlásit: byl jsem tam! A po návratu domů sníme o dalších cestách: „Ještě jsem nebyl všude, ale mám to na seznamu.“ Jsem přesvědčen o tom, že i v jednadvacátém století je možné cestovat, přestože se svět scvrkl a bílá místa byla přemalována. Jen se musíme snažit – cestování je kulturní technika, kterou je možné se naučit a zdokonalovat ji. Tato kniha vypráví ve dvanácti kapitolách a osobním závěru o kvintesenci mých cest a výletů, mých těžkostí a omylů. Cestování nejsou vlastní nezdary, a proto je při něm možné skoro vše. Slovy Kurta Tucholského: „Okliky rozšiřují znalost okolí.“

jak necestovat - sazba 125x205.indd 13

11.11.2021 12:11:16

INTERMEZZO: (NEJOBLÍBENĚJŠÍ) MÍSTO

Když přiznám, že je pro mě Bombaj tím nejvíce vzrušujícím místem na zeměkouli, dívají se na mě lidé podezíravě, jako bych jim snad chtěl věšet bulíky na nos. Vždy mě přepadne nutkavý pocit zazpívat společně s konferenciérem z muzikálu Kabaret: If you could see her through my eyes. Proč zrovna Bombaj? Možná kvůli makabróznímu představení zániku a vyčerpání, které se zde den co den freneticky odehrává. Možná proto, že Bombaj vyzývá svou vlastní lidskost, stejně jako všechny smysly, s takovou silou, díky níž se život na ostatních místech zdá nudný a strnulý. Ve stínu mrakodrapů se na minimálním prostoru ve zmatečné a fascinující změti kultur a náboženství protlouká životem na dvacet milionů lidí (přesný počet nikdo neví), polovina z nich v chudinských čtvrtích; zároveň zde však žije víc milionářů než v celém Německu. Každý v Bombaji po něčem lační, přesto však najdeme i ostrůvky vytržení a odříkání: a sice guruy, kteří svým žákům více než sedm let vysvětlují svaté písmo Bhagavadgíta, každý týden jeden verš. Město poměrně záhy odhalí svou rozmanitost: ženy v sárí a teniskách stejně jako muži v příliš upnutých šortkách, kteří na dostihové dráze v Mahálakšmí jezdí kolo za kolem. Bezdomovci se protahují, vytřepávají z kostí tvrdost dlažebních kostek a myjí se na okrajích cest v umělohmotných kyblících. V parku, v němž

jak necestovat - sazba 125x205.indd 14

11.11.2021 12:11:16

Mahátma Ghándí vyhlásil hnutí za nezávislost Indie, se scházejí členové místního Klubu smíchu a žvaní, chichotají se, hihňají se, řehtají se půl hodiny z plna hrdla, jejich údy přitom poletují všemi směry, čas naprostého uvolnění, předtím, než se zařadí do svého všednodenního zaměstnání. Jak je možné proniknout do takového molochu? Odpověď zní: pěšky, přestože to vyžaduje jistou výdrž, pozornost a obezřetnost. Od muslimské čtvrti Mohammed Ali Road k Chor Bazaar, „Tržnici zlodějů“. Časy překupnictví jsou ty tam, a kdo doufal, že si v přeplněných krámcích se starožitnostmi dopřeje nějakou výhodnou koupi, ten se přepočítal. Dnešní obchodníci totiž zákazníkům dělají čáru přes rozpočet. A to doslova. Nejmladší generace antikvářů je sice součástí staré rodinné tradice, je ale zároveň skvěle informována o celosvětových cenách emailových cedulek či dětských autíček na hraní. Hodná pozornosti je rovněž ulička, v níž autodíly vyrovnané na sebe dosahují až skoro ke střechám třípatrových budov. Člověk však musí mít trpělivost, protože na tržnici Chor Bazaar, stejně jako v celé Bombaji, stojí křehké vedle zašlého, líbezné vedle ošklivého. Bombaj (administrativně správně, avšak historicky chybně nazývaná Mumbai) může být vysilující, ale navzdory všem sociálním protikladům a nespravedlnostem patří město k nejbezpečnějším na světě. Dokonce i v noci je možné si bez starostí vyjít na procházku. Ostatně existují pouze dvě věci, které byste v Bombaji nikdy neměli dělat: plavat v oceánu a sledovat bollywoodský film ze sedadla v přízemí. Proč? To už musíte zažít na vlastní kůži.

jak necestovat - sazba 125x205.indd 15

11.11.2021 12:11:16

STRUČNÁ HISTORIE CESTOVÁNÍ

Cestování má fatální důsledky pro předsudky, bigotnost a omezenost. Mark Twain Kdo ho vynalezl? Který člověk asi jako první vyrazil na cestu z čisté radosti, prostě jen proto, že se mu chtělo? Protože chtěl poznat, jak to vypadá na druhé straně hor, na opačném břehu jezera či za hranicemi jeho pokrevního společenství? Lovci a sběrači se vydávali na cestu, aby si obstarali maso a bobule a aby svou kořist triumfálně přinesli domů, poutníci putovali ke svatým místům, aby splnili svatou povinnost, kupci vyráželi na cestu, aby dovezli své zboží tam, kde mělo větší hodnotu. Vojáci bývali od nejstarších dob nuceni projít půlku světa – nejobyčejnější vojáci v armádě Alexandra Velikého byli patrně nejsvětaznalejšími lidmi své doby, pokud ovšem přežili všechny vojenské šarvátky a bitvy. Jednoho dne však nějakého obyvatele Babylónu, Damašku, Atén či Říma napadlo, že by se mohl jen tak porozhlédnout po světě, aniž by ho k tomu něco nutilo. Nevíme, kdo to byl. Objevná cesta bez určitého cíle před očima, bez ambicí něco dobýt či uloupit. Proč vlastně tedy? Co nám připadá samozřejmé, může z jiného úhlu pohledu vypadat jako tajemství. Vydat se bez příčiny napospas nebezpečí, vyčerpat všechny síly, to musí někoho nejdřív napadnout a pak se tomu

jak necestovat - sazba 125x205.indd 16

11.11.2021 12:11:16

nápadu musí ještě plně oddat. Před lety jsem se svým zimbabwským kolegou, který se jmenuje Chenjerai Hove, cestoval po jeho zemi. V nádherném pohoří Matopos mě magicky přitahovala jedna hora, a protože jsme měli čas, pozval jsem Chenjeraie na malý výstup. Pobaveně zavrtěl hlavou. Vyrazil jsem tedy sám. Když jsem se po několika hodinách vrátil, našel jsem ho v místní hospodě obklopeného hloučkem mužů lačnících po pivu. „Proč stoupáš nahoru, když musíš zase dolů?“ zeptal se Chenjerai. Všichni se smáli. Všichni byli za jedno, že je naprosto nesmyslné vylézt na vrchol, když k tomu člověk nemá žádný důvod. Kdyby třeba chtěl vykonat obřad na posvátném místě v horách, tak samozřejmě, ale takhle? Chenjerai si mě dobíral ještě po mnoha týdnech – jak je bílý muž bláhový, když si myslí, že musí prolézt i ten nejzapadlejší kout. I po téměř sto letech kolonialismu mu tato podoba cestovatelského nadšení připadala nepochopitelná. Nutkání cestovat zažehlo dobový kulturní převrat, který proběhl někdy během antiky. Ještě dnes můžeme jít, běžet, skákat, jet po Via Appia, na některých místech se dokonce zachovaly původní dlažební kostky. Staří Římané potřebovali široce rozvětvenou síť silnic, aby mohli přes svou obrovskou říši, rozprostírající se přes tři kontinenty, rozvážet zboží a zbraně. Netrvalo dlouho a kupce, vojáky a výběrčí daní začali doprovázet vzdělanci a majetní učenci. Jedni podnikali studijní cesty, pozorovali přírodu a neznámé lidi, druzí se zase potřebovali zotavit. Brzy začal kvést turismus, povolání turistického průvodce či prodejce suvenýrů začala vynášet. Po zániku Římské říše nevyšlo z módy pouze lázeňství, ale rovněž cestování pro cestování. Prozkoumat svět se vydávala jen hrstka lidí. Avšak ti, kdo se odhodlali, to dělali pořádně. Jako například arabský geograf a spisovatel Abu Hamid al Gharnati, který ve dvanáctém století cestoval z Al-Andalus, tehdejší kolébky vzdělanosti, přes Egypt a Sýrii až do Persie, a po delší přestávce v dnešním Maďarsku se vrátil zpět

jak necestovat - sazba 125x205.indd 17

11.11.2021 12:11:16

do Sýrie. Nebo o zhruba dvě stě let později marocký vzdělanec Ibn Batutta, který prochodil Španělsko, Indii, střední Afriku a jižní Rusko a během pětadvaceti let zdolal 120 000 kilometrů. Oba obsáhle zachytili své zážitky a dobrodružství – v našich končinách však zůstali ve stínu zřejmě nejznámějšího cestovatele své doby, Marka Pola. Všem třem je ovšem společné, že pravdivost jejich záznamů a zobrazení je neustále zpochybňována. Si no è vero, e molto ben trovato.*

Ve středověku představovalo cestování většinou nebezpečnou záležitost, všude číhali lapkové a lupiči, vojáci plenili zemi. Kupci se většinou odvážili na cestu pouze v karavaně. Přesto byli mnozí lidé nuceni cestovat osamoceně: od hradu k hradu táhli němečtí minnesängři a francouzští trubadúři, kejklíři, mastičkáři a komedianti zase od vesnice k vesnici a přinášeli lidem, kteří bydleli na venkově a živili se poctivou prací, nejen kulturu, umělecké kousky a pochybné léčebné prostředky, ale také novinky z celého světa – kramářské písně jako obraz světa. Cestování, jak je chápeme dnes, přišlo do módy teprve v šestnáctém století, kdy evropské, především anglické šlechtické rody vysílaly své potomky na poznávací cesty, aby se řádně kulturně vzdělali. Počátky tedy byly podmíněny konkrétním účelem, znalost světa zdokonalovala vlastní moudrost a jemnocit. Pánové (dámy si musely ještě dlouho počkat, než mohly podniknout vlastní velkou cestu) měli na starém kontinentu navštěvovat starověké památky, studovat cizí zvyky a prohlubovat své jazykové znalosti. Mladí šlechtici ovšem nezůstali vždy u čistě kultivovaných dobrodružství. Upřednostňovaným cílem těchto spanilých jízd skrz evropský kontinent byla Itálie (pro Němce se vytouženým místem měla stát teprve v období romantismu – „vznešená prostota, tichá velikost!“ – jásal Winckelmann, podobně * I když to není pravda, je to hezky vymyšlené. (pozn. překl.)

jak necestovat - sazba 125x205.indd 18

11.11.2021 12:11:17

jako později během let německého „hospodářského zázraku“). Tato Grand Tour – jak se taková šlechtická vzdělávací cesta nazývala – mohla trvat roky: z Anglie člověk nejprve vyrazil do Francie, z Paříže se pokračovalo do Lyonu a dále do Provence až k Azurovému pobřeží. Potom bylo potřeba překonat Alpy, jejichž zdolání představovalo vysilující dobrodružství. Takto referoval jistý Angličan v sedmnáctém století: „Dalšího rána jsme opět putovali přes podivné skalnaté hory, nahánějící strach a hrůzu, a pustinu (…), již obývají pouze medvědi, vlci a kamzíci. Náš pohled vpřed nesahal dál než rána z pistole…“ Navzdory výstřednosti některých dobových cestovatelů byla jejich cesta veskrze konvenční, sestavená z pamětihodností, které dobový člověk nesměl vynechat. Žádného Angličana, rozčiloval se v osmnáctém století básník Guiseppe Baretti, v Itálii nezajímalo nic jiného než slavné atrakce. Kontakt těchto anglických aristokratů s Italy byl nicméně sporadický, je tedy nutné brát jejich nadšené cestovní zápisky s rezervou, protože své „objevy“ většinou vykládali ryze subjektivně, podle vlastního gusta. V lepším případě jim byl k ruce domácí sluha nebo komorná, doprovod cestujícího gentleman’s gentleman (později známý jako majordomus). A povolání průvodce, jako když Cicero ve starém Římě prováděl zvědavce po městě, se dosud neobrodilo. Ve svých představách o cizině byli tito šlechtici domýšliví, jejich představa byla nahodilá a jako měřítko jim sloužil pouze vlastní hodnotový žebříček. Na tomto přístupu se toho do dnešních dní bohužel změnilo pramálo. Když jsem se před zhruba deseti lety účastnil plavby zaoceánským parníkem ze Singapuru do Dubaje, byl jsem nucen čelit poznání, že i současné měšťanstvo podléhá stejné aristokratické nabubřelosti. Na domácím poli však také docházelo k vývoji. Počátkem osmnáctého století bylo jako místo pro odpočinek a zotavení objeveno mořské pobřeží.

jak necestovat - sazba 125x205.indd 19

11.11.2021 12:11:17

Německo následovalo v roce 1793, kdy byly ve městě Heiligendamm zprovozněny první pevninské mořské lázně. Do té doby se lidé moře báli a na pobřeží se člověk vydával pouze v případě, že tam musel něco vyřídit, podobně jako se dnes vydáváme na autobusové nádraží či na letiště. Znenadání však bylo cestování k moři v kurzu. Nejen pro ty s modrou krví, ale také pro majetné měšťany. Romantici a lékaři moře vychvalovali, doporučovali sluneční lázně, do módy se na krátkou dobu dostalo pití mořské vody, která smíchaná s mlékem platila skoro za všelék. Pro Jane Austenovou nebyla návštěva mořských lázní nic jiného než léčebná kúra. „Dovolená u moře“ se stala do té míry oblíbenou, že britská šlechta byla pod náporem „chudiny“ nucena změnit kurz a zamířit na Azurové pobřeží, kde zůstala ušetřena pohledu na kupecké ženušky a pobledlé úředníčky. K rozvoji masového turismu zbýval poslední průmyslový krůček: vynález železnice a parníků. Člověk už nemusel být zámožný, takové cestování si mohla dovolit i střední třída. V roce 1841 nabídl jistý Thomas Cook Klubu abstinentů z Leicestru výlet vlakem do jedenáct mil vzdáleného Loughborough. Za cenu jednoho šilinku nabízel nejen cestu tam a zpátky, ale rovněž tea and buns. Cook začal cestovat už dávno předtím, pěšky a skoro bez peněz. Než začal organizovat hromadné výlety po anglických krajích, šířil jako potulný baptistický kazatel slovo Boží, rozdával zbožné traktáty a na jihu Midlands zakládal nedělní školy. Přestože nebyl první, je na základě legendy – a faktu, že stále existuje podnik nesoucí jeho jméno – považován za zakladatele hromadného cestování. „He brought travel to millions,“ stojí na jeho náhrobním kameni – „Zpřístupnil cestování milionům.“ „Ke zvláštnostem dnešní doby patří masové cestování,“ podotkl před několika staletími Theodor Fontane, sám spíše osamělý poutník a flanér. „Dříve cestovali vyvolení jedinci, dnes cestuje každý. Ženy písařů navštěvují klimatické lázně na úpatí pohoří Kyffhäuser, obtloustlí hokynáři se v křesle nechávají vynášet

jak necestovat - sazba 125x205.indd 20

11.11.2021 12:11:17

až na vrchol hory, členové maloměstského střeleckého spolku se na zámečku Reinhardsbrunn obdivují vévodovi Ernstovi, který ve dvaceti pěti letech skolil 50 157 kusů divé zvěře. Poznamenejte si toto impozantní číslo do notýsků a těšte se na den, kdy si ve volné chvíli budete moci vypočítat, kolik kusů to dělalo na den. Celý svět cestuje.“ „Celý svět cestuje“ – tak od těch dob reptají všichni samostatní cestovatelé. Jedinec se cítí, jako by ho skupina oloupila. Neboť kdo na svá bedra vezme namáhavou cestu, může se opájet iluzí, že učinil jakýsi objev. Nikoli však v přítomnosti autobusů přeplněných turisty. Již v roce 1826 si anglická spisovatelka Anna Jamesonová při svém odjezdu z Paříže stěžuje: „Není již všechno, co by se ještě dalo o Paříži říci (…), věrně zachyceno ve zprávách mnohem slavnějších cestovatelů?“ A již zmiňovaný James Holman s opovržením píše o „navoněných darmošlapech, kteří v honbě za zážitky poletují z jednoho evropského města do druhého.“ Do nové sítě cestovních tras byly v překotném tempu zařazeny doposud odlehlé cíle. V roce 1890 vyplul k norským fjordům říšský poštovní parník Kaiser Wilhelm II. S tak velkým úspěchem, že krátce nato začala společnost Norddeutscher Lloyd nabízet pravidelné plavby po Středozemním moři. Co bylo dřív dobrodružstvím, se za jednu sezonu proměnilo ve výlety. Jako poslední krok ještě zbývalo ovládnout nebe. Tento způsob cestování, zpočátku vyhrazený horním desetitisícům, byl nejprve opředený aurou nebezpečí, později pozlátkem výjimečnosti. Netrvalo ovšem dlouho a letadlo se stalo masově používaným dopravním prostředkem. Zbytek světa byl najednou na dosah. Tečkou za péčí o turisty se stal vynález cestovních balíčků. Vše je zařízeno, člověk se nemusí o nic starat. Požehnání, nebo prokletí? Není zcela jasné, kdo je vynálezcem konceptu all inclusive, žhavým kandidátem je však Belgičan Gérard Blitz. Bývalý člen protifašistického odboje, hráč vodního póla a pozdější jogín

jak necestovat - sazba 125x205.indd 21

11.11.2021 12:11:17

na tento nápad připadl pravděpodobně během dovolené na Korsice. Na ostrově, kde se tehdy ještě na každém rohu nenabízely busty Napoleona ve všech možných velikostech. V roce 1950 zřídil Blitz na Mallorce první „Club Méditerranée“ a ubytoval návštěvníky, kteří si zakoupili jeho balíček vše v jednom, ve vojenských stanech. Otravné platby a zoufalé hledání další hospody už neměly nikoho odvádět od vlastního cíle dovolené: odpoutání se od všednodenních starostí. Po zaplacení pevné ceny byl člověk dostatečně opečován a mohl se bezezbytku věnovat odpočinku. Pověstní animátoři se na scéně objevili až později, jakmile se Club proměnil v komerční podnik. V masovou záležitost se turismus proměnil teprve během posledních desetiletí. Představuje „novou nemoc“, která vypukla v polovině padesátých let minulého století a která se šíří pořád dál. Tato nemoc – její odborný název zní travelitis furiosus – je způsobena bacilem zvaným ‚hospodářský rozkvět‘, jak již na počátku tohoto rozvoje poznamenal britský satirik George Mikes. Nemoc však mezitím dosáhla rozměrů epidemie. Například počet Rakušanů, kteří minimálně jednou za rok vyjedou na dovolenou, se mezi lety 1969 a 2016 zvýšil z dvaceti osmi na šedesát procent. Na pováženou je příklon ke krátkodobým cestám, třeba k tolik oblíbeným eurovíkendům, kdy člověk v rámci tří dnů absolvuje návštěvu cizího města, při nichž se sice nevypočitatelnost cestování sotva může rozvinout, jsou však ekologicky značně zatěžující. Všechny historické způsoby cestování dnes existují vedle sebe. Člověk se může nechat nosit v nosítku nebo se přepravovat v rikše, může na kole vyšlapat k horským průsmykům v Ladakhu nebo si vychutnat plavbu lodí po Karibiku, může vyrazit čistě s kreditní kartou a kartáčkem na zuby nebo si zakoupit poznávací zájezd, v němž je každá návštěva muzea naplánovaná na minutu. Dnes je možné všechno: cestovat, stejně jako se cestování obloukem vyhnout.

jak necestovat - sazba 125x205.indd 22

11.11.2021 12:11:17

jak necestovat - sazba 125x205.indd 152

11.11.2021 12:11:22

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji všem, kteří mi na mých nesčetných cestách dělali společnost, především mé ženě, Susann Urban, která mě doprovází od slova k činu a bez jejíž pomoci by kniha v této podobě nikdy nevznikla.

jak necestovat - sazba 125x205.indd 153

153

11.11.2021 12:11:22

jak necestovat - sazba 125x205.indd 154

11.11.2021 12:11:22

POZNÁMKA PŘEKLADATELKY

Báseň Betrolta Brechta uvádíme v překladu Ludvíka Kundery. In: Brecht, Bertolt: Spisy. Básně. Svazek 6, Odeon: Praha 1979, str. 229.

jak necestovat - sazba 125x205.indd 155

155

11.11.2021 12:11:22

OBSAH

7 14 16 23 27 36 46 53 56 66 68 76 85 92 98 105 107 117 119 125 132

Můj nejhezčí prázdninový zážitek aneb Když člověk podnikne cestu Intermezzo: (Nejoblíbenější) místo Stručná historie cestování Intermezzo: (Zapomenutý) cestovatel Cestování ve dvanácti kapitolách 1. Klobouk a hůl 2. Ukazatelé 3. Společně, nebo sami? Intermezzo: Cestovat sám, a přesto ve skupině 4. Proviant Intermezzo: Jedno jídlo (tři večery) 5. Hatmatilka 6. Vrchol 7. Protivítr 8. Utahování opasku 9. Pěšky Intermezzo: (Poslední) fotka 10. Oči dokořán Intermezzo: Autor (na cestách) 11. Poutnictví 12. Před vlastním prahem nebo Mezi vlastními čtyřmi stěnami Intermezzo: Letmý otisk nohy

jak necestovat - sazba 125x205.indd 156

11.11.2021 12:11:23

137 147

O tom, který odešel, aby se naučil cestovat Intermezzo: (Okouzlující) kniha

149 Čtenářské tipy 153 Poděkování

jak necestovat - sazba 125x205.indd 157

11.11.2021 12:11:23

Další z Návodů k použití, v němž Trojanow zpracovává své poznatky a zážitky z Indie, kde přes šest let žil a kterou zevrubně procestoval. Autor nabízí osvěživě svébytný pohled na současný indický všední život, který je široce rozkročený mezi čatní, kroketem a kriketem, chudobou a ajurvédou, pestrobarevnými sárí a tajemným súfismem, nespoutanou bhangrou a klasickou ragou. Jeho břitký a ironický pohled rozporcuje každou posvátnou krávu, obzvláště pak tu, která je tvořena romantizujícím evropským vnímáním.

jak necestovat - sazba 125x205.indd 158

11.11.2021 12:11:23

jak necestovat - sazba 125x205.indd 159

11.11.2021 12:11:23

ILIJA TROJANOW

JAK (NE)CESTOVAT

NÁVOD K POUŽITÍ

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2021 jako svou 430. publikaci Z německého originálu Gebrauchsanweisung fürs Reisen přeložila Tereza Tomášová Redakce Michaela Škultéty Jazyková redakce Ivana Jedličková Grafická úprava, obálka a sazba písmem Garamond Premium Filip Blažek – Studio Designiq (www.designiq.cz) E-PUB a MOBI Stará škola (www.staraskola.net) Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Lípová 1965 737 01 Český Těšín Vydání první, 160 stran, TS 02. ISBN 978-80-7470-352-2 ISBN 978-80-7470-353-9 (MOBI) ISBN 978-80-7470-354-6 (ePUB) Elektronická i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info. Doporučená cena včetně DPH 269 Kč

jak necestovat - sazba 125x205.indd 160

11.11.2021 12:11:23

Doporučená cena 269 Kč ISBN 978-80-7470-352-2

JAK (NE)CESTOVAT: NÁVOD K POUŽITÍ

ILIJA TROJANOW

: NÁVOD K POUŽITÍ

ILIJA TROJANOW

JAK (NE)CESTOVAT NÁVOD K POUŽITÍ