Vladimír Holan – Martin Dvořák (ed.): Umlkám do čekání. Korespondence Vladimíra Holana by Akropolis

Akropolis

umlkám do čekání.indd 1

12.09.19 21:00

umlkám do čekání.indd 2

12.09.19 21:00

korespondence vladimíra holana

Umlkám do čekání

ed. Martin Dvořák

umlkám do čekání.indd 3

12.09.19 21:00

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Holan, Vladimír, 1905—1980 Umlkám do čekání : korespondence Vladimíra Holana / ed. Martin Dvořák. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2019. Anglické a německé resumé Obsahuje bibliografii a rejstřík ISBN 978-80-7470-236-5 (vázáno) * 821.162.3-1-051 * 929 * (0:82-6) * (048.8) — Holan, Vladimír, 1905—1980 — čeští básníci — 20. století — čeští básníci — přátelé a spolupracovníci — korespondence — studie 821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11] 929 — Biografie [8]

Tato publikace vznikla v rámci grantového projektu GA JU Korespondence Vladimíra Holana, registrovaného pod číslem 116/2017/H, řešeného na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Originály archiválií jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Lektorovali: PhDr. Zdeňka Nováková a doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. © Vladimír Holan — dědicové/heirs (c/o Aura-Pont), 2019 © Jakub Deml — dědicové/heirs (c/o DILIA), 2019 © Jaroslav Durych — dědicové/heirs (c/o DILIA), 2019 © Ladislav Fikar — dědicové/heirs, 2019 © Egon Hostovský — dědicové/heirs (c/o Aura-Pont), 2019 © František Hrubín — dědicové/heirs (c/o DILIA), 2019 © Jan Mukařovský — dědicové/heirs, 2019 © Josef Vašica — dědicové/heirs, 2019 © Vlastimil Vokolek — dědicové/heirs, 2019 © Edition & Notes Martin Dvořák, 2019 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2019 © Cover Photo Milan Jankovič — dědicové/heirs, 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7470-236-5 ISBN 978-80-7470-237-2 (PDF)

umlkám do čekání.indd 4

12.09.19 21:00

Obsah

Úvod / 7 Poděkování / 11

I. Dosavadní stav bádání / 15 Umlkám do čekání… Ke korespondenci Vladimíra Holana / 23 30. léta / 25 40. léta / 33 Léta strádání (1948—1963) — „Mluvil jsem patnáct let / do zdi“ / 37 „Je skutečnost tvrdá, nelítostná“ (1963—1980) / 50 Závěrečné slovo editora / 57

II. Korespondence s Eduardem Bassem / 61 Korespondence s Jakubem Demlem / 69 Korespondence s Jaroslavem Durychem / 87 Korespondence s Ladislavem Fikarem / 93 Korespondence s Josefem Horou / 119 Korespondence s Egonem Hostovským / 135 Korespondence s Františkem Hrubínem / 141 Korespondence s Janem Mukařovským / 195 Korespondence s Josefem Vašicou / 201 Korespondence s Vlastimilem Vokolkem / 239

umlkám do čekání.indd 5

12.09.19 21:00

III. Obrazová příloha / 293 IV. Ediční poznámka / 321 Bibliografie / 329 Summary / 337 Zusammenfassung / 338 Jmenný rejstřík / 339

umlkám do čekání.indd 6

12.09.19 21:00

Úvod

Není náhodou, že i při jen zběžné návštěvě jakéhokoliv knihkupectví si vedle beletrií, odborných publikací, sbírek poezie, dětských knih či obrazových monografií povšimneme také několika edic korespondencí, jichž každoročně přibývá. A téměř vždy jsou to konvoluty dopisů významných kulturních osobností, filozofů či politiků. Zdá se, že jde o proces velice aktuální a v poli čtenářského zájmu i hojně žádaný, nemluvě o práci literárněvědné, pro niž jsou dopisy spisovatelů cennými prameny k poznání jejich života i díla stejně jako k poznání diskurzu literárního provozu jako takového. Z korespondencí vydaných v poslední době jmenujme například tyto edice: korespondence Jakuba Demla, Karla Havlíčka Borovského, Jiřího Voskovce s Janem Werichem, Tomáše Garrigua Masaryka s Josefem Svatoplukem Macharem či osobní korespondence Ivana Martina Jirouse s jeho druhou manželkou Julianou. Mnohdy také bývá zvykem zařadit určitou část korespondence spisovatele do edice jeho sebraných spisů, jak bylo učiněno u spisů Františka Halase, Františka Langera nebo Karla Čapka a jiných. V případě korespondence Vladimíra Holana, jednoho z nejzásadnějších a nejoriginálnějších českých básníků 20. století, však o nějakém soustavnějším zaobírání se jeho dopisy, až na pár výjimek, mluvit nemůžeme. Vladimír Justl, literární historik, Holanův blízký přítel a editor jeho sebraných spisů, v rozhovoru pro Lidové noviny z 31. ledna 2000 prohlásil, že na vydání Holanovy korespondence je ještě čas, že epistolografie touží po odstupu. Jenže to bylo v době, kdy od básníkovy smrti uplynulo „pouhých“ dvacet let. Dnes už tok času došel do bodu, kdy je tato cifra téměř dvojnásobná, a přesto na jakékoliv vydání výboru z Holanovy korespondence stále nedošlo. Troufám si tvrdit, že jde o dluh, který snad edice v této knize může alespoň částečně splatit. Co se Holanových dopisů týče, jsme aktuálně v situaci, kdy už k jistým aktům zveřejnění části jeho korespondence došlo, nicméně v soubornějším

umlkám do čekání.indd 7

12.09.19 21:00

umlk ám do ček ání

a ucelenějším vydání, s jedinou výjimkou, nikoliv. Prvotní důvod tohoto stavu je dán nesmírnou rozsáhlostí básníkovy korespondence — v jeho pozůstalosti uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví se dochovalo několik tisíc přijatých korespondenčních jednotek z období od 20. do konce 70. let minulého století, tedy prakticky z celého období básníkovy dospělosti. Zde je nutné ještě jednou zdůraznit, že je řeč pouze o korespondenci přijaté. Holanův pozůstalostní fond odeslané korespondence je přirozeně velmi chudý, a jím psané dopisy je tak nutné hledat v jiných fondech a archivech. Nesnáz s Holanovou korespondencí je i ta, že je její drtivá většina rozmělněná mezi několika stovkami osob, přičemž většinou zůstalo jen u zdravic či poděkování za unikátní zážitek při četbě jeho poezie. Mnohá korespondenční vlákna tak sotva přesáhla jednociferný počet dopisů v nich obsažených. Holan tedy navázal korespondenční styky s nepřeberným množstvím lidí, nicméně pouze se zlomkem z nich udržoval písemnou komunikaci dlouhodobě a pravidelně, a sice s těmi, kteří pro něj byli důležití — s přáteli, básnickými souputníky, s lidmi, s nimiž si rozuměl a kteří pro něj v jeho nelehkém životě představovali oporu a do jeho potemnělé duše vnášeli alespoň nějaké záblesky světla. Předkládaná edice tak přirozeně vznikala především na bázi těch dopisních komunikací, jež byly z kvantitativního hlediska četnější, nicméně zásadním pravidlem byl hlavně výběr těch korespondenčních vláken, na jejichž druhém konci od Holana byla osobnost, která byla důležitá pro literární, potažmo kulturní prostor 20. století, především tedy spisovatelé a nakladatelští pracovníci. Pro Holana však samozřejmě jednotliví pisatelé znamenali i něco víc, alespoň jejich většina. Šlo o přátele, důvěrníky a utěšitele na cestě životem i duchovním neklidem. Vybírat, čí korespondenci s Holanem do této edice zařadit, bylo značně obtížné. Vycházel jsem z premisy, že má-li být edice smysluplná, musí zahrnovat Holanovu korespondenci výlučně s osobnostmi českého kulturního a především literárního života 20. století. Hlavní zřetel jsem bral na to, aby dominantami jednotlivých písemných komunikací byly pokud možno okolnosti Holanova díla a jeho vydávání. Překvapující tak pro mě bylo, že v tomto ohledu byl Holan v dopisech při zmínkách o svých textech spíše skoupý (vyjma korespondencí s Eduardem Bassem nebo Vlastimilem Vokolkem). Při své práci jsem pročetl zhruba pětadvacet korespondenčních vláken z několika set, které básník za svého života navázal a které jsou uchovány (nejen) v pozůstalostních fondech LA PNP. Z těch mě pak oslovovaly ty dopisy, v nichž vyhřezávaly složky Holanova života, jež

umlkám do čekání.indd 8

12.09.19 21:00

úvod 9

byly výrazně spjaty s jeho osudem a odrážely se i v jeho díle. Do popředí se tak dostala básníkova dcera Kateřina, která se na čas stala hlavní postavou Holanovy korespondence s Vokolkem a jejíž přítomnost byla silně znatelná též v dopisech s Josefem Vašicou a částečně i s jinými. Nejen z těchto dochovaných listů pak rašilo také tázání se po podstatě básníkova vztahu k Bohu a náboženství, který se ukazoval jako jednoznačně nepopsatelný a v čase se vypjatě měnící. Fascinovaly mě rovněž nápadné rozdíly v jednotlivých přátelstvích, která básník udržoval, a jejich proměnlivá povaha. Jednou je Holan žoviálně kamarádský (například k Hrubínovi), podruhé prochází urputnými stavy výčitek, pochyb a sklíčenosti. Tu je básník v přístupu k příteli pokorný, jindy dovede ve vztahu k práci zvolit profesionální přístup v zájmu tiskoviny, kterou rediguje, či s ohledem na vydávání jeho vlastních textů. Brzy jsem došel k přesvědčení, že selekce jednotlivých korespondenčních vláken musí odrážet komplexitu zmíněných rovin Holanova života, a to včetně období relativně klidných i období náhlých zvratů. Výběr jednotlivých vláken pak má v neposlední řadě také tu funkci, že reflektuje (pro někoho) překvapivě pestrou škálu různorodých osobností kulturního života, s nimiž Holan udržoval kontakty a které jsou generačně od sebe vzdálené i několik desítek let. Tato edice není žádným „best of“ vybraných materiálů, které mi v archivu prošly pod rukama, jde o zachycení procesu myšlení a úvah, jež mi při práci s archiváliemi vyvstávaly v horizontu mého bádání a jež jsem se pokusil přiblížit ve vstupní studii tohoto svazku, která ve výsledné podobě kvůli zvolenému materiálu nejvíce reflektuje období let 30. až 50. (60. a 70. létům se pak věnuje spíše okrajově). Tato edice zcela jistě pootevírá dveře do mnohých zákoutí Holanova života i díla, ovšem více než odpovědi nabízí nerozřešené otázky, jež si ohledně Holana můžeme klást. Je to logické, neboť Holanovu korespondenci nelze vnímat jako jeho deník. To nejdůležitější, co se v Holanově životě i vnitřním světě dělo, je otisknuto v jeho poezii. Mnohé jeho dopisy však jeho básnickému dílu přizvukují. Mám za to, že nástin Holanovy korespondence, který zde přinášíme, po ukazuje především na dvě věci: 1. Bytostný umělec, jímž Holan bezesporu byl, měl, nepřekvapivě, i všední starosti a myšlenky (byť mnohdy extrémní). 2. Komplikovaný osud Holanův, člověka neustále pochybujícího o podstatě života a smrti, byl výslednicí těsného spojení jeho života uměleckého a osobního. Závěr Holanova dopisu Vlastimilu Vokolkovi ze 4. října 1931 zní: „Vzpomínám rád našeho setkání a umlkám do čekání s pozdravem přítele.“ Tato věta, respektive onen obrat „umlkám do čekání“ se mi zdá býti příznačným emblémem toho,

umlkám do čekání.indd 9

12.09.19 21:00

umlk ám do ček ání

co Holanova korespondence reprezentuje. Nejde o žádnou frázi, nýbrž o niterné vyjádření krátkého a fyzicky vzdáleného, avšak srdečného a přátelského podání ruky blízkému člověku, následovaného „holanovsky“ přiléhavým a sebeizolujícím se čekáním, do něhož se básník ponořil a z něhož čerpal inspiraci a sílu, v němž se však také odehrávala většina jeho vnitřních svárů.

Edice vznikla jako výstup jednoročního grantového projektu „Korespondence Vladimíra Holana“ při Grantové agentuře Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v průběhu roku 2017. Historie tohoto projektu však započala už v roce 2014, kdy jsem začal s Holanovou korespondencí pracovat pro účely své diplomové práce, jež byla dokončena a obhájena v srpnu 2015. Některé koresponden ční materiály, jež tvořily meritum mé kvalifikační práce, se objevují i v této edici, pro účely knižního vydání však byly zrevidovány, opatřeny edičním aparátem a rozšířeny o některé poznámky a vysvětlivky. V Literárním archivu Památníku národního písemnictví byly dokonce objeveny některé písemnosti, které jsem při psaní své diplomové práce neměl k dispozici (například Holanův dopis Egonu Hostovskému či jeho reakce na blahopřání Jana Mukařovského k básníkovu ocenění státní cenou v roce 1948).

umlkám do čekání.indd 10

12.09.19 21:00

Poděkování

Mé hlavní a prvořadé poděkování na tomto místě patří panu profesoru Vladimíru Papouškovi z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích — za inspiraci ke studiu literatury, za profesionální dohled nad mým studiem a odbornou činností, za vstřícnost i za to, že mému projektu Holanovy korespondence věřil už v dobách, kdy jsem nastupoval do magisterského studia. Literární historičce, doktorce Veronice Veberové děkuji za překlady latinských pasáží a za velmi cenné postřehy k obsahům některých dopisů. Magistře Kláře Žemličkové děkuji za překlady pasáží ve francouzském jazyce. Za pomoc se španělskými úryvky děkuji Tamaře Kašparové. Za nedocenitelnou přátelskou, ale i odbornou podporu během celého roku, kdy jsem vydání této edice připravoval, děkuji magistru Ondřeji Selnerovi. Ke zdárnému zakončení mého grantového projektu by nedošlo bez pomoci magistry Daniely Grubhofferové a inženýrky Ivy Hondlíkové. Velký dík patří též pracovníkům Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Zcela zásadní dík patří magistře Kateřině Selner, jejíž redaktorská péče textu vdechla více života. Za veškerou přátelskou posilu a trpělivost chci poděkovat Tomáši Pokornému, Kamilu Foitovi a Vladimíře Koudelové. Ani bez nich by to nešlo. Za vše, co pro mě udělaly a dělají, děkuji své matce a babičce. Pracím na přípravě edice jsem se věnoval v Českých Budějovicích, Praze, Milevsku, v obcích Stařeč (u Třebíče) a Velké Karlovice (na Vsetínsku) a dále v rychlících na vlakových tratích 240 a 225. Když jsem s prací na edici začínal, ztratil jsem dědečka, když jsem s ní končil, ztratil jsem sestru. Tuto knihu si dovoluji věnovat jejich památce. Martin Dvořák editor

umlkám do čekání.indd 11

12.09.19 21:00

umlkám do čekání.indd 12

12.09.19 21:00

umlkám do čekání.indd 13

12.09.19 21:00

umlkám do čekání.indd 14

12.09.19 21:00

Dosavadní stav bádání

Básnické dílo Vladimíra Holana vždy vzbuzovalo a dodnes vzbuzuje zájem širšího čtenářstva i literárních historiků a teoretiků. Tento efekt nastává zejména díky zcela autonomní poetice i slovníku Holanových veršů, díky hloubce jeho meditativních úvah nad životem a smrtí, lidskými vztahy, skrytými a těžko srozumitelnými principy, jež (snad) utváří svět, v němž žijeme. Dráždivé jsou též Holanovy osudy a osobní peripetie, které ho na jeho tři čtvrtě století dlouhé životní pouti zasáhly. Přestože si jeho dílo našlo své mnohé vykladače i „opatrovníky“ a vzniklo už několik monografií věnujících se Holanově poezii a prózám, básníkova korespondence prozatím zůstávala mimo širší zájem literárních badatelů. Bylo by ovšem nedorozuměním vykládat si to tak, že se ani jeden z Holanových dopisů dosud v žádné publikaci či jiné odborné práci neobjevil. Naopak. Nicméně je nutné míti na zřeteli, že tištěné výskyty Holanových dopisů jsou až na pár výjimek spíše fragmentovité a mnohdy jim chybí zasvěcenější výklad. Každý odborník i člen širší obce zájemců o Holanovo dílo se chtě nechtě musí setkat s „odkazem“ Vladimíra Justla (1928—2010). Tento významný literární historik a divadelní vědec se o Holanovo dílo zajímal od 50. let, s básníkem se poprvé setkal v únoru 1952 a postupem let se stali srdečnými přáteli. Rokem 1954, kdy Justl nastoupil jako redaktor ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění1 (později Odeon2), započíná také jeho činnost editorská, mezi jejímiž výsledky se od 60. let ponejvíce skví právě knihy a výbory poezie z pera Vladimíra Holana — úctyhodnou péčí Vladimíra Justla vyšly také mezi lety 1965 a 1988 básníkovy jedenáctisvazkové sebrané spisy. Holan sám se sice 1 2

Zde Justl působil až do roku 1990. Mezi lety 1961 a 1965 došlo ke změně názvu na Státní nakladatelství krásné literatury a umění, posléze roku 1966 se nakladatelství přejmenovalo na Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění.

umlkám do čekání.indd 15

12.09.19 21:00

umlk ám do ček ání

vydání posledních čtyř svazků nedožil, nicméně blízky vztah mezi ním a Justlem a editorův přístup k Holanově pozůstalosti3 v podstatě vykulminovaly v jedenáctém svazku básníkových sebraných spisů nazvaném Bagately.4 Pro účely tohoto svazku Justl vypracoval velice obsáhlý a podrobný Životopis Vladimíra Holana a dále celkem sedm příloh k tomuto životopisu, z nichž jedna obsahuje i kratší zprávu o dopisech adresovaných Holanovi. Životopis Vladimíra Holana patří k nejzásadnějším textům, které o autorovi kdy vznikly. Justl jej sestavoval především z básníkovy pozůstalosti, z jeho vzpomínek, částečně také z pozůstalosti jeho manželky Věry, z archivních a dalších materiálů (neopominul ani vzpomínky vlastní). Kde to považoval za vhodné, citoval i Holanovy vlastní výroky dotýkající se skutečností v Životopise popisovaných. V úvodní předmluvě k Životopisu Justl uvádí: „Mojí snahou bylo kromě shromáždění údajů z básníkova života podat alespoň skicu některých osobností, které tak či onak vstoupily do Holanova osudu, a nahlédnout do proměnlivé vnější atmosféry a přitom vzácné vnitřní jednoty básníkova času“ (Justl 1988a: 315). Zmíněná věta o proměnlivé vnější atmosféře a vnitřní jednotě básníkova času zcela jistě platí pro Holanovo básnické dílo, avšak stejně tak, právě ve spojení se „skicami osobností“ vstupujících do Holanova života, platí i pro Holanovu korespondenci, čehož si Justl musel být nepochybně vědom, neboť jednou z klíčových složek Životopisu jsou také citace z Holanovy korespondence. Justlovým textem se prolínají dvě symbiotické roviny, skrze něž k Holanovu Životopisu přistupoval. První rovina je čistě faktografická: události, jména, data. Druhá rovina osvětluje integritu faktů a oné „vnitřní jednoty básníkova času“ skrze výroky, dedikace knih a právě i skrze korespondenci. Jsou to Holanovy (a Holanovi adresované) dopisy, které Justlovi možnost vhledu do této celistvosti poskytly. Díky dopisům dokázal Justl identifikovat mnohé faktické informace o básníkově životě (například mimopražské pobyty či průvodní okolnosti vydávání některých básnických sbírek atd.), zároveň se (zdárně) pokusil načrtnout 3

Holanova manželka Věra zemřela 6. ledna 1988, počátkem března 1988 byla Justlovi zpřístupněna i její pozůstalost. 4 Názvem Bagately byly pojmenovány dva svazky Holanových spisů: desátý, jenž obsahuje Holanovu básnickou prvotinu Blouznivý vějíř z roku 1926 (básník se rozhodl tuto sbírku do jádra spisů nezařadit), první dvě vydání sbírky Triumf smrti (první 1930, přepracované 1936), verše, prózy, eseje do sbírek nezařazené nebo vydané časopisecky, příspěvky do anket, rozhovory a výroky; dále svazek jedenáctý obsahující dodatky, soupisy Holanova díla, přílohy, obsáhlý Životopis Vladimíra Holana a útržky vzpomínek Vladimíra Justla na přátelství a spolupráci s Holanem.

umlkám do čekání.indd 16

12.09.19 21:00

dosavadní stav bádání 17

hustou linii vztahů mezi Holanem a jeho přáteli, souputníky a kolegy. Tyto „skici osobností“ opírající se o vzájemnou korespondenci pochopitelně nešlo zpracovat do přílišných detailů. Justl se v jím psaných částech textu většinou omezil na přiblížení počátku vztahů jednotlivých pisatelů a na základní charakteristiku jejich mnohdy dlouholetých vazeb. Ostatně na žádné hlubší a komplexnější posouzení Holanovy korespondence jako celku Justl tehdy neměl dostatek materiálů, což bylo dáno tím, že dopisů psaných Holanem měl při přípravě závěrečného svazku jeho sebraných spisů k dispozici jen omezený počet. Justl tak ve své životopisné studii z faktografického hlediska využil básníkovu korespondenci natolik účelně, nakolik to vzhledem k neúplnému, nicméně i tak hojnému množství materiálů na sklonku 80. let šlo. Avšak už při zběžném přehlédnutí Justlova textu a zejména citací dopisů v něm obsažených je zcela zřejmé, že má básníkova korespondence i jinou hodnotu než pouze dokumentární. *** Součástí příloh jedenáctého svazku Holanových sebraných spisů je i příloha pátá nazvaná „Korespondence adresovaná Vladimíru Holanovi“. V době, kdy Justl vlastní obsah této přílohy připravoval, pracoval pouze s pozůstalostí Holanovou. Počet přijatých korespondenčních jednotek tehdy spočítal na 4986 (z toho 2985 jednotek tvořily dopisy), celkem od 905 pisatelů. Meritem přílohy je pak výběrový soupis těchto pisatelů a počty korespondenčních jednotek jimi odeslaných. Pouze v závěru přílohy Justl doplnil skutečnost, že v pozůstalosti Věry Holanové napočítal dalších 445 jednotek adresovaných básníkovi. Celkový soupis básníkovy přijaté korespondence pak Justl na jaře roku 1989 stanovil na více než 5600.5 V roce 2009 zpracoval Tomáš Pavlíček soupis osobního fondu Holanovy pozůstalosti uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Díky tomuto pečlivému registru víme, že oddíl Holanovy přijaté korespondence čítá 5257 jednotek od 982 pisatelů (nepočítaje v to korespondenci korporační, v níž je uloženo 784 přijatých dopisů od 215 institucí). Dopisy psané Holanem jsou rozprostřeny v archivech a pozůstalostních fondech jejich adresátů, mnoho dopisů je také v osobním držení dědiců pozůstalých

Tato informace byla obsažena v textu sepsaném Justlem pro účely dokumentace k poradě zpracovatelů Holanovy pozůstalosti se zástupci Ministerstva kultury ČSSR a Památníku národního písemnictví, která se konala 20. dubna 1989 (Pavlíček 2009).

umlkám do čekání.indd 17

12.09.19 21:00

umlk ám do ček ání

(například básníkovy dopisy Josefu Palivcovi). Nemalé množství jistě závažných dopisů je žel nezvěstných či ztracených (pro příklad uveďme Holanovy dopisy Josefu Florianovi6). V dříve zmíněné příloze Justl uvedl, že přehled o Holanem psaných dopisech byl tehdy značně neúplný. Sám je později sbíral, a to přes třicet let, do své smrti v roce 2010. I nyní, několik let po Justlově smrti, se zdá, že proces shromažďování Holanem psané korespondence není u konce. *** Dosud vznikl pouze jediný ucelený a knižně vydaný soubor Holanovy korespondence: svazek Směju se a sténám, který vyšel roku 2012 v nakladatelství Pulchra ediční péčí Miloše Doležala a Petra Střešňáka. Obsahuje kompletní korespondenci básníků Vladimíra Holana a Stanislava Zedníčka (1914—2002) z let 1940 až 1977.7 Ojedinělost tohoto souboru je dána několika skutečnostmi: 1. Doposud šlo o jedinou zpracovanou edici korespondence, jejímž hlavním aktérem či jedním z hlavních aktérů je Vladimír Holan.8 2. Vzhledem k tomu, že jednotlivé soubory Holanovy korespondence z hlediska počtu korespondenčních jednotek zřídka přesáhnou řádově pár desítek dopisů, je korespondence obou básníků co do kvantity mimořádně bohatá. 3. Stejně tak jako edice přibližuje v podstatě jen velmi málo známou korespondenci Holanovu, soubor čtenáři přibližuje i osobnost „pozapomenutého“ básníka a Holanova zcela oddaného přítele Stanislava Zedníčka, jehož básnické dílo zůstává z velké části v rukopisech. Jako pisatel korespondence figuruje Holan ještě ve svazku nazvaném Korespondence (2012), který mapuje dopisní styky Bohuslava Reynka (1892—1971). Přes dvacet let připravovaná edice, péčí Jiřího Šerých a Jaroslava Meda, obsahuje Reynkovu korespondenci s více než třiceti pisateli z řad umělců, přátel, literárních kolegů a rodinných příslušníků. Je mezi nimi i Vladimír Holan. Holanova rozsáhlá korespondence pak už předmětem žádného soustavnějšího zájmu nebyla, a to až do roku 2014, kdy jsem začal pracovat na 6 7

Zde ocitujme Vladimíra Justla: „[…] Holanovy [dopisy] se ze Staré Říše ztratily — prý byly někomu půjčeny. Leckomu jsem kvůli tomu psal — bezvýsledně“ (Justl 2000: 16). Výbor z korespondence obou básníků připravený Zedníčkem vyšel roku 1980 pod názvem Listy přítele — Vladimír Holan Stanislavu Zedníčkovi v samizdatové edici Rukopisy VBF. Menší výbor Zedníčkovy a Holanovy korespondence připravil Jiří Zizler pro účely vydání v časopise Souvislosti v roce 2000 (ročník 44, číslo 2). Vzhledem k odbornému zaměření Miloše Doležala je vysoce pravděpodobné, že popud ke vzniku edice vzešel primárně ze zájmu o Stanislava Zedníčka.

umlkám do čekání.indd 18

12.09.19 21:00

dosavadní stav bádání 19

své diplomové práci, z níž edice v této knize částečně vychází. Pod názvem Korespondence Vladimíra Holana byla tato práce dokončena a obhájena v roce 2015. Její náplní bylo 11 korespondenčních vláken mezi Vladimírem Holanem a osobnostmi českého kulturněhistorického prostředí v kontextu 20. století (jmenovitě šlo o tyto osobnosti: Eduard Bass, Kamil Bednář, Karel Cvejn, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Ladislav Fikar, Ludmila Gregorová, Karel Konrád, Jan Mukařovský, Jaroslav Pilz a Egon Hostovský). Některá z těchto vláken se objevují rovněž v této edici, avšak pro účely knižního vydání a kvůli napravení několika nepřesností, jichž jsem se během psaní diplomové práce dopustil, byly dopisy revidovány, jejich poznámkový aparát byl doplněn a rozšířen, přibyl detailní aparát ediční, u některých listovních komunikací byly doplněny dopisy, které jsem dříve neměl k dispozici.9 Součástí diplomové práce byla také kratší studie „Nad dopisy Vladimíra Holana“, v níž jsem analyzoval edičně zpracovaný korespondenční materiál. Kromě ucelenějších knižních vydání a uvedené diplomové práce zmiňme ještě sporadické otisky dopisů v časopisech, sbornících a jiných publikacích: •

•

V roce 1967 vyšla v Československém spisovateli montáž z tvorby, deníků a korespondence Jiřího Ortena nazvaná Čemu se báseň říká. V té byl otištěn i Holanův dopis Jiřímu Ortenovi z 15. listopadu 1939. Holan do tohoto listu vložil kontemplativní úvahy nad „prací“ básníka a básníkem právě Ortena nazývá. Dopis obsahuje i následující čtyřverší: „Ty s démony a opět sám, / ty váben od těch k těm, / když nevíš snad už kudy kam, / dej se tím bludištěm!“ (Orten 1967: 29; též in: Holan 2006: 209). Roku 1990 ve 2. čísle revue Proměny vyšla výběrová edice Holanových dopisů pardubickému tiskaři Vlastimilu Vokolkovi z let 1931 až 1965. S úvodem nazvaným „Z otevřeného deníku“ ji edičně připravil Jan Vladislav. Tři z těchto dopisů se taktéž objevily roku 1993 v revue Proglas, konkrétně ve 4. čísle, a to v článku „Vzpomínka na Vlastimila Vokolka. K nedožitým devadesátinám“ z pera Jaroslava Staňka. Dochovaná korespondence mezi Holanem a Vokolkem je tak až v této knize poprvé uvedená ve své kompletní podobě i s Vokolkovými odpověďmi.

Konkrétně jde o Holanův dopis Egonu Hostovskému z 15. srpna 1972 a nedatovaný dopis Janu Mukařovskému sloužící jako poděkování za blahopřání k udělení státní ceny za umění v oboru slovesném, kterou básník obdržel 28. října 1948.

umlkám do čekání.indd 19

12.09.19 21:00

•

umlk ám do ček ání

V jedné z kapitol svého esejistického souboru Čtrnáctero zastavení (první oficiální vydání v roce 1992, sedm „zastavení“ v této knize však vzniklo už roku 1977) se korespondenci Vladimíra Holana s Jakubem Demlem věnoval Bedřich Fučík. Poněkud beletrizačně stylizovaným přístupem Fučík vztah obou literátů pojímá především z perspektivy Jakuba Demla. Zmíněná esej v podstatě není odborným textem, spíše nad Demlovými a Holanovými dopisy rozehrává sled úvah a rozjímání. Ve 29. čísle Revolver Revue z roku 1995 v článku Michaela Špirita nazvaném „Milý Chalupecký“ najdeme 6 dopisů, které Holan adresoval historikovi umění Jindřichu Chalupeckému (1910—1990). Korespondence Vladimíra Holana a Jakuba Demla tvoří jednu z dominant článku Vladimíra Binara nazvaného „Trialog (Nezval — Deml — Holan)“, ten vyšel roku 1996 v 32. čísle Revolver Revue. Vzájemnou korespondencí Vladimíra Holana a Viléma Závady se zejména od roku 2003 zabývala Iva Málková. Výsledek její práce byl přednesen na III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky v Praze, její příspěvek „Vztahy mezi Vladimírem Holanem a Vilémem Závadou (Ve světle korespondence a zádušní řeči)“ pak byl otištěn ve sborníku z tohoto kongresu. Málková v něm charakterizovala vztah obou básníků, zhodnotila jejich vzájemnou osobní i pracovní korespondenci a uvedla ji do souvislostí s fakty kolem Závadovy řeči nad Holanovou rakví. Český divadelník a kulturní publicista Mirek Kovářík (* 1934) zveřejnil dva dopisy ze své soukromé korespondence s Vladimírem Holanem v článku „Století hamletovských nocí s Vladimírem Holanem“, jenž byl otištěn roku 2005 v 38. čísle Týdeníku Rozhlas. Tentýž text Kovářík zařadil do svého souboru esejů Život… a poezie…? vydaného roku 2017 nakladatelstvím Galén. Péčí nakladatelství Akropolis vyšla v roce 2007 v ediční řadě Osobnost kniha rozhovorů s Vladimírem Justlem (zpovídal jej Jiří Holý), která dostala název Ozvuky času… V rozhovorech došlo také na některé dopisy, jež byly Justlovi adresovány například od třebíčského spisovatele a výtvarníka Ladislava Nováka (1925—1999), italského slavisty Angela Maria Ripellina (1923—1978) a jeho manželky Ely — a pochopitelně od Vladimíra Holana. Justl zde odcitoval čtyři z básníkem mu psaných dopisů, ponejvíce „provozního“ charakteru, ovšem jeden z nich psaný ve verších. Pár Holanových dopisů Justl zařadil i do své studie „Credo, quia absurdum…“, která se věnuje básníkovu vztahu k Bohu a která vyšla v roce 1990 v 1. čísle Almanachu autorů.

umlkám do čekání.indd 20

12.09.19 21:00

dosavadní stav bádání 21

•

Jak již bylo zmíněno, Holanovy dopisy Josefu Florianovi jsou nezvěstné, nicméně Florianovy dopisy Vladimíru Holanovi se dochovaly a jsou uloženy v Holanově fondu v LA PNP. Pro účely své diplomové práce při Univerzitě Palackého v Olomouci je edičně zpracovala Veronika Jurčeková pod odborným vedením Petra Komendy. Práce dostala název Josef Florian — osobnost v korespondenci (2010) a kromě Florianových dopisů Holanovi jsou v ní zahrnuty i jeho listy Františku Halasovi a Janu Zahradníčkovi. V roce 2014 vydal v nakladatelství Torst výběrový soubor ze své korespondence10 slavista, literární historik a překladatel Dušan Karpatský (1935—2017). Soubor nazval Listář a zařadil do něj dopisy, které si psal s různými osobnostmi za své dlouhé odborné činnosti. V Listáři je zahrnuto i pět Holanových dopisů, které básník Karpatskému zaslal v období od listopadu 1963 do února 1970. Karpatský patřil k redakčnímu okruhu časopisu Plamen, do nějž se mu podařilo roku 1964 prosadit vydání Holanovy Noci s Hamletem. Holanovy dopisy se týkají převážně právě otištění Noci s Hamletem a dále i Karpatského překladu této poémy do charvátštiny. Ve 29. čísle časopisu Slovo a smysl ze srpna roku 2018 byla otištěna vzájemná korespondence mezi Vladimírem Holanem a A. M. Ripellinem z let 1948 až 1977. Edičně ji zpracovala římská bohemistka Annalisa Cosentino. Za zmínku nepochybně stojí i televizní dokument Jana Soukupa z roku 2005 nazvaný O dvacáté páté hodině. Tento snímek vznikl 100 let po Holanově narození a s Českou televizí na něm spolupracoval Památník národního písemnictví — tvůrci dokumentárního snímku do něj tak částečně zapracovali úřední či zdravotní listiny, doklady a také dopisy. Kromě scénicky čtených veršů, svědectví a dopisů vystupují v tomto unikátním audiovizuálním počinu také Vladimír Justl, literární historik Jiří Brabec, básník Zbyněk Hejda, skladatel Marek Kopelent a výtvarnice Adriena Šimotová. Dokument O dvacáté páté hodině je třeba vnímat jako závažný kontrapunkt k jakékoliv odborné i popularizační práci o tomto básníkovi.

10 Dle Karpatského předmluvy se nápad na vznik Listáře zrodil z neochoty sepisovat vlastní memoáry.

umlkám do čekání.indd 21

12.09.19 21:00

umlkám do čekání.indd 22

12.09.19 21:00

Umlkám do čekání… Ke korespondenci Vladimíra Holana

Umlkám do čekání…

Ke korespondenci Vladimíra Holana

„Až jednou bude vydán výbor z jeho dopisů včetně nejpodstatnější přijaté korespondence, ukáže se v ještě výraznější podobě prostota a lidská velikost tohoto složitého básníka.“ (Justl 1988b: 522)

Nejstarší dopis v této edici korespondence Vladimíra Holana pochází ze 14. dubna 1927 a nenapsal jej Holan, ale Josef Hora, a nepsal jej Holanovi, nýbrž jistému Františku Tobiáškovi, městskému úředníkovi z Prahy.1 14. června 1926, jen pár měsíců před svými jednadvacátými narozeninami, Holan odmaturoval na Státním reálném gymnáziu v Praze II v Truhlářské ulici. Tehdy své básně časopisecky publikoval už dva roky a v prosinci onoho roku mu nákladem Svobodné školy umění distributora Jana Fromka vyšla jeho první básnická sbírka Blouznivý vějíř. Ještě na podzim se stal posluchačem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v dalším semestru už zapsán nebyl a na vojenskou službu nenastoupil — mladý absolvent a začínající básník tak hledal zaměstnání. Nadějnou vyhlídkou mu bylo místo v Městské knihovně v Praze, doporučení Holanova přítele, básníka a bývalého ředitele této knihovny Antonína Sovy (1864—1928) ale k ničemu nevedlo.2 S žádostí o pomoc (nejspíš již během studií) kontaktoval 1 2

V Holanově fondu v LA PNP je tento dopis zařazen do přijaté korespondence od Josefa Hory. V rozhovoru, jenž byl součástí výboru Holanovy poezie Noční hlídka srdce (1963), autor zmínil tuto vzpomínku: „Co jsem dělal po gymnáziu? Bylo to v roce 1926. Hledal jsem zoufale místo. Obrátil jsem se na Antonína Sovu, kterého jsem znal už jako student. Sova, kdysi ředitel Městské knihovny pražské, byl již v penzi. Poslal mne za jedním pánem na magistrát. Ještě dnes vidím červený běhoun v kanceláři, kde se mne onen pán zeptal: ‚Máte maturitu?‘ ‚Ano,‘ řekl jsem. ‚Tak si kupte montérky — v Praze VII je Bondyovka, která vyrábí auta, co čistí ulice, tam by vás jistě přijali, mohl byste zatím plést košťata.‘ Odešel jsem bez pozdravu. Pro Sovu to byla velká osobní urážka. Řekl mi tehdy: ‚Jsem už stár a básník dnes znamená hovno.‘“ (Holan 1988: 401).

umlkám do čekání.indd 23

12.09.19 21:00

umlk ám do ček ání

i svého bývalého gymnaziálního kantora, českého filologa a historika Vladimíra Groha (1895—1941), taktéž neúspěšně. Holan se tedy obrátil na svého dalšího přítele, básníka Josefa Horu (1891—1945). Ten jej vybavil dvěma doporučujícími dopisy. Jeden byl pro zmíněného úředníka Tobiáška a týkal se právě možného zaměstnání v Městské knihovně, druhý byl určen úřadovně Všeobecného penzijního ústavu, kam Holan posléze 3. srpna 1927 nastoupil. Vzhledem k tomu, že Horův dopis Františku Tobiáškovi zůstal i s obálkou v Holanově pozůstalosti, můžeme s vysokou mírou jistoty říci, že jej pro předchozí odmítnutí básník vůbec nevyužil. Naopak nejmladší napsaný dopis této edice (pomineme-li několik smutečních oznámení) pochází z 15. srpna 1972. Holan tehdy odepsal dávnému příteli z mládí a spisovatelskému souputníkovi Egonu Hostovskému na jeho červencový pokus o navázání korespondenčního styku. Jen o necelé tři roky mladší Hostovský vzpomíná na dávná léta a ze svého exilového bydliště v Millburn v New Jersey se na vzdálenost šesti a půl tisíce kilometrů rozhoduje Holanovi v dopise tykat, „protože dálky času a prostoru [je] možná sblížily víc, než [kdyby Hostovský] žil za humny“ (Hostovský Holanovi, 13. července 1972). Holanova odpověď je příznačná a oproti Hostovského (vyjma formálních dopisních náležitostí) pětiodstavcovému dopisu až krutě lapidární: „Milý Egone — dík za dopis. Ale jsem po těžké operaci: pankreas, a nevím, co dál… Je skutečnost tvrdá, nelítostná…“ (Holan Hostovskému, 15. srpna 1972). Jen krátce po politicky a kulturně uvolněné situaci let 60., kdy se básníkovo dílo dočkalo své zasloužené „renesance“, se Holan dostává do dalšího údobí již třetí nedobrovolné umělecké izolace, která zásadně zesílila už jeho „samovazbu“ dobrovolnou. „Je skutečnost tvrdá, nelítostná…“ napsal Holan necelé čtyři roky před svou první mozkovou příhodou, pět let před smrtí své milované dcery a druhou mozkovou příhodou — a osm let před svou smrtí. Tyto dva dopisy chronologicky rámují Holanovu korespondenci v této knize. Oba reprezentují dva poněkud odlišné druhy pocitů zoufalosti, nejistoty a bezútěšnosti, tolik známé především z básníkových veršů a jeho všeobecně povědomé životní dráhy. Zbylé dopisy v této edici budou výše řečené potvrzovat, některé to však budou relativizovat a jiné dokonce i částečně popírat. Složitost a nejednoznačnost Holanova uměleckého odkazu jsou, zdá se, opravdu neodlučitelné od „jednoty jeho času“.

umlkám do čekání.indd 24

12.09.19 21:00

umlk ám do ček ání… ke korespondenci vladimír a holana 25

30. léta Kolury a Vanutí Na přelomu 20. a 30. let minulého století byl Vladimír Holan již v podstatě etablovaným básníkem. Od roku 1924, kdy začal uveřejňovat své básně, každý rok až do roku 1929 časopisecky publikoval nejméně tři příspěvky (a též prvotinu Blouznivý vějíř z roku 1926). Výjimečný je rok 1930, kdy v básníkově bibliografii najdeme pouze jeho druhou básnickou sbírku Triumf smrti, jejíž jednotlivé básně Holan datoval roky 1927 a 1928. V rozhovoru3 z přelomu léta a podzimu roku 1955, jenž byl otištěn v časopise Nový život, se k tomuto období Holan vyjadřuje: „Ukvapeně jsem vydal knížku Blouznivý vějíř. Je to takový hřích mládí. Pak vyšel bibliofilsky ve sto výtiscích u Kuncíře Triumf smrti. Potom jsem se zavřel, byla to pro mne jakási básnická klauzura“ (Holan 1988: 384). Přesné důvody básníkovy uzavřenosti konkrétně v tomto období neznáme, můžeme se o nich pouze dohadovat (viz níže), ovšem rokem 1931 začíná Holanova velmi bohatá tvůrčí etapa, během níž básník vyvine svou zcela autonomní poetiku i metodu básnické řeči. V tomto čase také konečně můžeme mluvit o četnější aktivitě korespondenční. Hned zkraje 30. let navazuje Holan významné korespondenční styky, z nichž některé bude udržovat téměř po celý svůj život či alespoň do doby, kdy, cynicky řečeno, umírá člověk na druhém konci tohoto komunikačního kanálu. Už na jaře roku 1931 nabízí Holan k otištění soubor svých próz Kolury, a to pardubickému tiskaři a vydavateli Vlastimilu Vokolkovi (1903—1985). Vokolek nebyl prvním, komu Holan Kolury nabídl. Na podzim roku 1930 nejprve „nepochodil“ u Konstantina Biebla (1898—1951), který tehdy pracoval u nakladatelství Sfinx, a jen těsně pár dní před kontaktováním Vokolka byl Holan odmítnut i Janem Václavem Pojerem (1900—1984), brněnským nakladatelem, jenž založil edici Atlantis. Nicméně byl to právě on, kdo Holana na Vokolka odkázal. Poměrně čilá korespondence mezi Prahou a Pardubicemi z roku 1931 dokládá, že Vokolek byl Holanovými obtížně srozumitelnými a těžko přístupnými texty Kolur nadšen: „Mám o Vaši práci zájem, nikoliv jen zvědavost […]“ (Vokolek Holanovi, 17. dubna 1931). Během podzimního sázení knihy se Vokolek ke Kolurám stále vrací: „Pročítám znovu některé prózy a myslím pak na Vás rád a s upřímností!“ (Vokolek Holanovi, 30. října 1931). Součástí tehdejší korespondence obou pánů je také Holanovo významné lpění na co nejpřesnějším naplnění jeho tvůrčích záměrů, a to do všech detailů. 3

Interview vedl Karel Zdeněk Slabý (* 1930), český spisovatel, publicista a překladatel.

umlkám do čekání.indd 25

12.09.19 21:00

umlkám do čekání.indd 68

12.09.19 21:01

Korespondence Vladimíra Holana s Jakubem Demlem

umlkám do čekání.indd 69

12.09.19 21:01

umlkám do čekání.indd 70

12.09.19 21:01

korespondence vladimír a holana s jakubem demlem 71

1/ Dopis z 30. dubna 1930

Jakub DEML ⟶ Vladimíru HOLANOVI

Milý pane Vladimíre Holane, stačí z Vašeho Triumfu Smrti přečíst první stránku, aby se poznalo, že jste básník a umělec. Máte opravdu dar umění, dar Ducha Svatého, jak tomu rozumí římskokatolická církev. Z celého srdce přeji Vám tohoto neštěstí a kdykoli Vám bude zle, vzpomeňte si, že Vás mám rád, a co více jest, že Vás ctím. Jak bych Vás neměl rád a jak bych Vás nectil, když tolik vidíte a máte odvahu o tom ještě zpívat? Já odejdu, snad už nikdy s Vámi ani mluvit nebudu, proto toužím Vám říci: na své perutě vezměte národ a nestyďte se nikdy za toto mé slovo: národ Vás očekává, národ se na Vás těší, národ Vám připravuje trůn Královský, národ Vás potřebuje, právě Vás, národ nemůže být bez básníka — Otokar Březina umřel a není možno, aby umřel. Budete nešťasten a přeji Vám toho neštěstí, je to veliký dar. Je-li Bůh žárlivý (zelator animarum), Duch Svatý je především a obzvláště žárlivý, proto jsem řekl, že budete nešťasten a že Vám tohoto neštěstí přeji. Triumf Smrti — to bylo, ale dnes už jest a ode „dneška“ bude: Triumf nad Smrtí! Non deseris alta, ne deseras alta! Vám vděčný Jakub Deml v Tasově 30. IV. 1930 z Vašeho Triumfu Smrti — Triumf smrti byl druhou Holanovou básnickou sbírkou, obsahovala verše, které básník napsal v letech 1927—1928, za svůj život ji dvakrát přepracoval, naposledy roku 1965, poprvé byla vydána roku 1930 || Otokar Březina umřel — básník Otokar Březina (1868—1928) zemřel 25. března 1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou || zelator animarum — z latiny, „žárlivý na duše“ či také přeneseně označení Krista jako „toho, který miluje každou duši lidskou“ || Non deseris alta, ne deseras alta! — z latiny, „Ne opouštíš výšiny, abys neopustil hlubiny. Variace na heslo francouzského diplomata 17. stol. kardinála Richelieua Non deserit alta […]. Toto heslo vepsal do svých knih nakladatel Ladislav Kuncíř.“ (Holan 1988b: 545) Dva listy, 277 × 215 mm, tvrdší papíry krémové barvy, přeložené na čtvrtiny, na prvním listu rukopis z obou stran, na druhém pouze z jedné strany, psáno plnicím perem, černý inkoust. Obálka dochována, razítko „Tasov“, datum nečitelné, adresa: „Pan Vladimír Holan / Praha VII / Libeňská 1316/21“. Signatura: LA 29/92/0769.

2/ Dopis ze 4. května 1930

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, Vaše drahé poslání, list s knihou, zastihlo mne v pátek 2. 5. 30, k páté hodině odpolední, když jsem četl „Zkoušku Richarda Feverela“, tedy vzpomínaje Vás, provázen pocitem potřeby díkůvzdání za objevení díla tak mocného světlem.

umlkám do čekání.indd 71

12.09.19 21:01

umlk ám do ček ání

Když jsem uviděl razítko „Tasov“, dostal jsem alkoholické třesení rukou — můj starý hřích — neboť jsem poznal, že to bude pohár vína nejlepšího, i kdyby bylo hořké (odmítavé). Nuže, vypil jsem je, jako vždy „až na dno“, dojat, otřesen. A je mi k pláči. Neb musil Jste uznamenati, jistě mnohokrát zrazen, že píšete člověku neznámému, pobudovi nakaženému, vyhoštěnci na pustinách Molokaie a přece s láskou Jste tak učinil. Je mi k pláči, toť štěstí, toť zahanbení! A hle, nemohu více a rád bych nechal místečko, kam by padla všechna tíseň, jako se podává a tiskne ruka, pojednou za 25 let se vynořivší. Tam Jste Vy, Jakub Deml, říkám si a je mi jasno. Tady jsem já a je mi tma. Změřil jsem to hvězdami. A když jsem rozbalil knížku, první, co mi zatanulo v paměti, bylo: to je ta o žezle. A nemohu více v prázdnotě slov, věře, důstojný pane, že Vás potkám i jinak. A tak hluboce zatajil se mi dech, že by neurazil žádnou výšku. Přál bych si, smáti se s Vámi na moři. Děkovati, býti vděčný? Mé srdce, byť malomocné, Vám už dávno! Vladimír Holan V Praze 4. 5. 1930. když jsem četl „Zkoušku Richarda Feverela“ — kniha anglického spisovatele George Mereditha (1828—1909) Zkouška Richarda Feverela: historie otce a syna (1859), česky vydaná roku 1902 v Praze nakladatelstvím J. Otto || Molokaie — Molokai je jeden z Havajských ostrovů Jeden list, 335 × 218 mm, tvrdší papír kovově šedé barvy, přeložený na čtvrtiny, rukopis z obou stran, psáno tenkým perem, černý inkoust.

3/ Dopis z 20. června 1930

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, velmi jsem Vás čekal celý večer nedělní, a pak v noci, když jsem zaslechl Váš příchod, byl jsem už tak rozrušen představou vozu (v tom okamžiku), který mne unáší k jatkám, že jsem zhasl raději, abych neseběhl k Vám a nevybuchl v prosbu za ochranu, slouže jistě sentimentalitě, vlastní Vašemu krásnému, co se končí v ubožci, v člověku nestatečném snad. Ale své duše neznáme. Ráno

umlkám do čekání.indd 72

12.09.19 21:01

korespondence vladimír a holana s jakubem demlem 73

jsem obcházel několikrát Vaše dveře — ale stalo se, že jsem se s Vámi nerozloučil. Zdává se nám, že máme Důlky, abychom měli oči zavřené. Tolik k lítosti, která je uvnitř, tolik k slunci a krajině, jichž jsem cestou nezřel. Po celé tyto dny, čtvrté poschodí a hlava ovázaná způsobily, že teprve dnes Vám děkuji co nejvroucněji za onen čas bez času, za chochol přilby, zdvižený z hnoje, za bezpečnost, toto jméno přátelství a za vše, čím jsem se zadlužil, což je, protože dluhuji Vám, věc svatá a jako by život na ni nestačil. Vzal jsem odměnu, prve než jsem co vykonal. To se slyšelo na vrcholech. Byla v Holanech věrnost, jejich stav, a právem píšu to sem navždy. Kterouž přijměte, důstojný pane! Milostivé paní Kytlicové poručení. Váš oddaný Vladimír Holan Pragae Die 20. 6. 30. Byla v Holanech věrnost — tímto výrokem pojmenoval literární vědec Bedřich Fučík (1900—1984) 12. kapitolu ze své knihy Čtrnáctero zastavení, kapitolu věnující se Vladimíru Holanovi, jejíž náplní je básníkův vztah s Jakubem Demlem || Milostivé paní Kytlicové — Pavla Kytlicová (1874—1932), s Demlem se seznámila v Brně roku 1918, byla vedoucí Demlova nakladatelství a starala se o jeho finanční záležitosti, stejně tak byla jeho hospodyní, Deml ji ve svých dílech často zmiňuje, například Smrt Pavly Kytlicové (1932), Jak jsme se loučili s Pavlou Kytlicovou (1933) i jiná díla, je pohřbena v Tasově, ve společném hrobě s Demlem Jeden list, 353 × 218 mm, tvrdý dopisní papír zažloutlé barvy, přeložený na čtvrtiny, rukopis z obou stran, psáno tenkým perem, černý inkoust. Na druhé straně dvě šmouhy neurčitého původu.

4/ Dopis z 16. října 1930

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, když je mi nejhůře, myslím na Vás, že mne máte rád, řídě se tím, co Jste mi kdysi napsal, a řídě se tím, co mi o tom píše mé srdce. Nikdy se to zcela nepochopí; člověk by musil dříve umřít. Člověk vlastně ani neví, kdy je mu nejhůře, ale já vím, že Vás nevzpomínám jediné, když je mi nejhůře. Byl jsem dojat Vašimi Šlépějemi, důstojný pane, a děkuji Vám za ně prostoduše. Kupř., nemáš oka a někde v oceánu byla právě vylovena perla. Tak jsem si myslil, čta báseň o verglaři, a hlavně tu o verglaři, jako účastník, neboť měl jsem jen jeho oko tenkrát. A jsem znovu ohromen Vaším uměním potápěče.

umlkám do čekání.indd 73

12.09.19 21:01

umlk ám do ček ání

Přijměte, důstojný pane, mé nadšení, mé čekání a ruku toho. Byl Jste prý v Praze. Přijměte s láskou nabídku, která by Vás v našem bytě přijala s láskou, kdybyste snad někdy sem zbloudil. V díku a s poručením mil. paní Pavle Kytlicové jsem Váš oddaný Vladimír Holan. Pragae die 16. X. 30 Červen nezapomenutelný a nesu ještě Tasovské slunce na svých prsou, slunce přímo a slunce žuly. Stalo se mi několikrát, že jdu ulicí hnusnou, zřícenou jaksi pohybem tramvaje — a pojednou zaslechnu šumot kornoutu s cukrovím. Kde jsou děti? Stalo se mi, že jsem upadl, nevím jak, v parku a nějaký muž mne zvedal a mne napadlo: Deml, aniž vím proč, neboť jsem ani nezahlédl černý šat, ani jsem nezaslechl hlas. A bylo mi dobře ten okamžik, jako když Jste mi u p. Demla v krámě dal ony dvě fotografie na památku, když Jste mne předešel tím na památku a já si je mohl pouze koupit. Byl jsem dojat Vašimi Šlépějemi — Holan má na mysli Šlépěje XV, vydané v září 1930, Deml se v nich zmiňuje o Holanově návštěvě v Tasově („V těchto dnech šel jsem s panem Vladimírem Holanem tasovskou ulicí.“), kde strávil několik dní během první poloviny června 1930 || čta báseň o verglaři — zmiňovaný úsek Šlépějí XV není básní, ale prózou, verglařem je myšlen neznámý vandrující flašinetář, jenž Demla v Tasově zaujal při procházce s Holanem || u p. Demla v krámě — Demlova rodina měla v Tasově kupectví již za Demlova otce, ten však zemřel roku 1918, je tedy vysoce pravděpodobné, že Holan má na mysli některého z Demlových bratrů, jenž mohl kupectví po jejich otci převzít Jeden list, 346 × 225 mm, pevnější papír nažloutlé barvy, přeložený na čtvrtiny, mimoděk šikmo přehnutý podél celého rozloženého listu, rukopis z obou stran, psáno tenkým perem, černý inkoust.

5/ Dopis ze 7. dubna 1931

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, teprve v těchto dnech („Kvartál“) bylo mi možno splatiti dluh, za který jsem se styděl a nestyděl. Vím, že jste mi odpustil, a já Vám i milostivé paní Kytlicové děkuju. A jsem v uctivém pozdravení oddaný Vladimír Holan. Pragae 7. IV. 31 Jeden list, 205 × 114 mm, pomačkaný měkký papír světlé barvy, nerovnoměrně přeložený na šestiny, rukopis z jedné strany, psáno tenkým perem, černý inkoust. Na druhé straně přípis, Demlovou rukou, psáno tužkou:: „Sousedé / děti / nemocní / chudí / výměnkáři / kostel o jitřní / pasáček vidí kostel / matka / otec jde do Stanovišť / „ve Vídni do Kostelů / písně marianské doma / koledy.“

umlkám do čekání.indd 74

12.09.19 21:01

korespondence vladimír a holana s jakubem demlem 75

6/ Dopis z 5. října 1932

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, vezměte laskavě upřímné poděkování za výtisk „Listů“ a za věnování, které tak potěšilo hart-labour mé samoty, mého dávného vstoupení do žalu. Doslechl jsem se, že Jste byl vážně churav. Smím-li se ptát: daří se Vám již lépe? Procházíváte Svou zahradou, pln vracející se, přišlé síly? Tichý úder předtuchy nechť mi vydává plný zvuk naděje, že jste opět zdráv, zdráv! Mou oddanost, důstojný pane, úctu v pozdravení a nový dík Vladimíra Holana Asyl Noci 5/X. 32. poděkování za výtisk „Listů“ — jedná se o knihu Listy Otokara Březiny Jakubu Demlovi, kterou Deml vydal v Tasově v září 1932; v lednu 1933, taktéž v Tasově, vydává Deml své dopisy Březinovi pod názvem Listy Jakuba Demla Otokaru Březinovi; zajímavé je, že zatímco první kniha byla vydána v nákladu 1000 kusů, Demlovy listy Březinovi měly náklad už jen 550 kusů || hart-labour — z angličtiny, správně má výraz znít hard labour, volně přeloženo znamená „těžký žalář“ Jeden list, 315 × 200 mm, měkký mramorovaný dopisní papír hnědé barvy, přeložený na čtvrtiny, rukopis z jedné strany, psáno plnicím perem, černý inkoust.

7/ Dopis z 22. prosince 1932

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, Jste mi vzácným přítelem a vyslovuji tím celou radost, jež mnou dnes hluboce vystoupila až k očím, které se rychle zavřely jako před neočekávaným světlem. Tak láskyplné cítění a srozumění uvádí bytost v plachou bezbrannost, která nemůže už pozorovat ani pohybu svých rukou, ani zaleknutého couvnutí. A jen dva ruměnce, nebo dvě bledosti jsou rovnováhou zamlčeného slova a vysloveného ticha. Díky, díky! A mír do Vánoc a krásný nový rok Šlépějí je přání oddanosti Vašeho Vladimíra Holana. V Praze 22. XII. 32. a krásný nový rok Šlépějí — Deml vydal v roce 1933 ze svých Šlépějí pouze jeden svazek — Šlépěje XIX (pravděpodobně v říjnu či listopadu) Jeden list, 315 × 200 mm, měkký mramorovaný dopisní papír hnědošedé barvy, přeložený na čtvrtiny, rukopis z jedné strany, psáno plnicím perem, černý inkoust.

umlkám do čekání.indd 75

12.09.19 21:01

8/ Dopis z 8. května 1934

umlk ám do ček ání

Jakub DEML ⟶ Vladimíru HOLANOVI

Milý pane Vladimíre Holane, dojímá mne ta korunka, kterou vždy přidáváte k „našemu“ rozpočtu. Vidím z toho, že zasluhujete mého slova a poděkování. Řeknu Vám tedy toto slovo: Děkuji Vám za vaši novou knihu veršů, jste vlastně jediný český básník, který mne zajímá, z těch dnešních, proto Vám nedávají nikde cenu tak jako mně. Mám 90.000 dluhů, Kryl a Scotti mi píšou, že mne budou žalovat. To vše je daleko ode mne. Ale řeknu Vám ještě jiné slovo: trpím víc v srdci svém, než je slušno! Váš Jakub Deml V Tasově 8. V. 1934 Mám 90.000 dluhů — s finančními nesnázemi se Deml potýkal podstatnou část svého života || Kryl a Scot ti — Karel Kryl (1878—1943), Ferdinand Scotti (1882—?); tiskařská firma Kryl & Scotti byla založena roku 1909 v Novém Jičíně, k zákazníkům firmy patřil nejen Jakub Deml, ale i Josef Florian (1873—1941) či Josef Čapek (1887—1945) Jeden list, 181 × 137 mm, tvrdší papír krémové barvy, přeložený na poloviny, rukopis z jedné strany, psáno plnicím perem, černý inkoust. Obálka dochována, razítko „Velké Meziříčí — Studenec“, datum: 20. dubna 1935, adresa: „Básník Vladimír Holan / Praha — Strašnice / Hlavova villa 884“. Signatura: LA 29/92/0770.

9/ Dopis datovaný rokem 1934

Vladimír HOLAN ⟶ Jakubu DEMLOVI

Důstojný pane, protože v dnešních dobách, ať nevím, jak silné a dobré přání zůstává jen jím samým, nebo „kontemplací“, nepřeji nic, ale vzpomínám Vás do Vánoc a nového roku velmi a oddaně Váš Vladimír Holan. 1934 Kartička, 153 × 98 mm, hrubý tvrdý papír šedohnědé barvy, rukopis z jedné strany, psáno tenkým perem, černý inkoust.

10/ Dopis ze 17. září 1935

Jakub DEML ⟶ Vladimíru HOLANOVI

V Tasově 17. IX. 1935 Drahý Vladimíre, velmi mne potěšil pozdrav Vaší choti a vracím jej vděčně a radostně. Na Váš dotaz musím odpovědět, že od pánaboha Krčmáře a od jeho svaté Stolice nepřišlo mi ani slova. Odevzdávám toto také zbytečné ministerstvo Vašemu silnému rameni.

umlkám do čekání.indd 76

12.09.19 21:01

obr azová příloha

305

Jakub Deml Vladimíru Holanovi (17. září 1935)

umlkám do čekání.indd 305

12.09.19 21:01

umlkám do čekání.indd 320

12.09.19 21:01

umlkám do čekání.indd 319

12.09.19 21:01

umlkám do čekání.indd 320

12.09.19 21:01

Ediční poznámka

Edice v této knize sestává z korespondenčních vláken, jak nazýváme chronologické konvoluty korespondence mezi dvěma pisateli, mezi Vladimírem Holanem a — Eduardem Bassem, Jakubem Demlem, Jaroslavem Durychem, Ladislavem Fikarem, Josefem Horou, Egonem Hostovským, Františkem Hrubínem, Janem Mukařovským, Josefem Vašicou a Vlastimilem Vokolkem. Všechny dopisy v této knize pocházejí z pozůstalostních fondů sbírek uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Většina z nich je zde zveřejněna vůbec poprvé, nepočítaje sporadické a kusé citace v Životopise Vladimíra Holana z pera Vladimíra Justla (1988). Výjimku tvoří Holanovy dopisy, jež si vyměnil s Eduardem Bassem, Jakubem Demlem, Jaroslavem Durychem a Ladislavem Fikarem, neboť ty byly obsaženy v diplomové práci Martina Dvořáka Korespondence Vladimíra Holana z roku 2015. Totéž se týká dopisu Egona Hostovského z 13. července 1972, dále dopisu Vladimíra Holana Janu Mukařovskému z 23. července 1936 a též dopisu Jana Mukařovského Vladimíru Holanovi z 2. listopadu 1948.1 Každé korespondenční vlákno je chronologické. Jednotlivé dopisy číslujeme, v každém vlákně počínajíce číslem 1. Některé z korespondenčních jednotek nejsou datované. Bylo-li možné takovou jednotku na základě kontextu či jiného vodítka (například razítka na obálce či pohlednici) časově přesně zařadit, pak byla chronologicky vřazena na místo, kam patří, a běžně také číslována. U (jiných) nedatovaných dopisů, které šlo zařadit pouze přibližně (avšak stále poměrně přesně a bez nebezpečí zkreslení časového sledu komunikace), je číslo dopisu uvedeno v kulatých závorkách. Nedatované dopisy a jiné jednotky, 1

Ve zmíněné diplomové práci jsou obsaženy také Holanovy korespondence s Kamilem Bednářem, Karlem Cvejnem, Ludmilou Gregorovu, Karlem Konrádem a Jaroslavem Pilzem.

umlkám do čekání.indd 321

12.09.19 21:01

322

umlk ám do ček ání

jejichž dataci nebylo možno určit ani přibližně, jsou zařazeny až na samotný konec vlákna a jejich očíslování je provedeno v hranatých závorkách. Nečíslujeme pouze smuteční oznámení, a to z toho důvodu, že fakticky nejde o korespondenční jednotku, nýbrž o prosté formální sdělení, navíc nám k žádnému z těchto oznámení není znám jakýkoliv doprovodný dopis či text, nelze proto bezpečně vyloučit, že smuteční oznámení mohla být odeslána nějakou třetí osobou (což je naopak prokazatelné u smutečních oznámení Holana či druhého dominantního pisatele v konkrétním korespondenčním vlákně). Protože je však možné téměř přesně odhadnout, kdy byla taková oznámení odeslána, nezařazujeme je na samotný konec korespondenčního vlákna, nýbrž před dopisní jednotky, které nelze datovat vůbec. Do textu dopisů jsme v zásadě zasahovali co nejméně, aby byla zachována jejich autentická podoba. Ediční zásady, jimiž jsme se řídili, jsou následující:

Grafická úprava Respektujeme všechny odstavce včetně podpisů a formálně je vyznačujeme. Datace dopisů zarovnáváme vpravo, pokud jsou v jejich záhlaví, nebo vlevo, pokud jsou v jejich zápatí. Podobu dat zásadně neupravujeme, tj. užívání arabských a římských číslic nesjednocujeme, tečky (včetně těch na konci), lomítka či jiné zvláštnosti v zápisu datací také ponecháváme podle původního zápisu autora dopisu. Ustálené úvodní pozdravné formule a zdvořilostní fráze (zejména ve Vokolkových dopisech) zarovnáváme vlevo. Otevírá-li nějaký dopis citace některé osobnosti či citace z literárního díla, tento úsek zarovnáváme vpravo. Důsledně rušíme tečky za podpisy v případech, kdy podpis není součástí úplné věty. Se stejnou důsledností tečky doplňujeme za podpisy, které úplnou větu tvoří. Jinak ovšem všechny podpisy zachováváme i v jejich individualizované podobě, která má často nespornou sdělnou či stylovou hodnotu a význam, tedy v podobě, v níž byly zaznamenány v originálních dokumentech, a to mimo jiné též proto, že jsou některé podpisy u konkrétních korespondenčních vláken formálně mimořádně odlišné od běžného úzu (navíc téměř dopis od dopisu nejednotné), a lze tedy předpokládat, že jejich příznakovost a anomalita tvoří nepopiratelnou sdělnou kvalitu. V přepisech zachováváme všechna původní zvýraznění částí textu — jde především o podtržení čárami, dvojitými čárami, vlnovkami, v některých případech

umlkám do čekání.indd 322

12.09.19 21:01

ediční poznámk a 323

i o škrty s významovou platností (jako například v případě Fikarových poznámek ke knihám, o něž jej Holan žádá jako o dárky k Vánocům). Nijak však neupozorňujeme na škrty, které považujeme pouze za písařské omyly. Kurzívou jsou vysázeny ty části textu, které byly na dopisním papíře vytištěny během výroby papíru a tvoří součást sdělení, nebo části, které jsou připsány jinou rukou, než je ruka (dominantního) pisatele korespondenční jednotky v konkrétním korespondenčním vlákně (například cizí přípisy, pozdravy apod.). Všechny textové úseky vysázené kurzívou jsou navíc vždy zmíněny v popisech jednotlivých dopisních jednotek. Zvláštní znaky a symboly ponecháváme tak, jak byly napsány v originálech. U Holanových dopisů jde zejména o hvězdičky, které používal ve smyslu „poznámek pod čarou“, tyto „poznámky“ pak obvykle uváděl v závěru svých dopisů. U Vokolkových dopisů se mnohdy objevuje symbol kříže — ten též ponecháváme a vždy ho zarovnáváme vlevo. V Hrubínově dopise, jenž je ve vlákně jeho korespondence s Holanem označen číslem 48, jsme ponechali dnes nepřípustné dvojité použití kulatých závorek (ve smyslu užití závorky vnořené). Původní texty dopisů byly v některých případech jen velmi těžko čitelné. Rukopisné části, které nebylo možné přečíst a rozklíčovat (například konkrétní slova nebo některé hlásky, výjimečně i podpisy jiných než dominantních pisatelů), v textu nahrazujeme značkou [?]. Nečitelné či vynechané části textu, které bylo možné z kontextu sdělení bezpečně rekonstruovat, vkládáme do hranatých závorek v jejich správném znění.

Jazyk Do stylisticky příznakových jevů — archaismy, dialektismy i tvary obecné řeči — jsme nikterak nezasahovali a všechny jsme ponechali ve znění, v jakém je pisatelé dopisů uváděli. Důsledně bylo dbáno rovněž na zachování původních zápisů (nejen) Holanových novotvarů a odchylných podob a tvarů slov („nicvteřina“ a další). Kde se nejednalo o zjevnou chybu, tam jsme ponechali také původní zápisy hláskových kvalit a samohláskových kvantit. K zachování autenticity původních vyjádření jsme přistoupili i u syntaktických vazeb, zásadně jsme opravovali pouze zjevné omyly v gramatické shodě.

umlkám do čekání.indd 323

12.09.19 21:01

324

umlk ám do ček ání

Pravopis Při pravopisné úpravě textů jsme se řídili Pravidly českého pravopisu (1993). V zásadě jsme opravovali zjevná pravopisná nedopatření formálního rázu, u nichž jsme vyloučili případnou významovou hodnotu. Podle dnešní kodifikace jsme tak opravili s/z v předponách, pravopis zájmen mě/mně a psaní i/y [í/ý], jejichž případné zachování v původních tvarech by vedlo dokonce k chybnému čtení textů. Avšak ponechali jsme původní zápis předložek se/ze a psaní spřežek. Nijak jsme nezasahovali do mnohdy individualizovaného psaní čísel a číslovek, nesjednocovali jsme a ponechali jsme je v původní podobě, což se týká i zápisů zlomků a římských číslic. Nezasahovali jsme do složených číselných výrazů ani jsme nerušili tečky oddělující tisíce či tečky za číslicemi, které nejsou řadovými číslovkami. Ponechali jsme původní autorské vyznačování (či nevyznačování) řadových číslovek, protože mnohdy nebylo možno jednoznačně určit autorův záměr, natož ho formálně vyjádřit. Řadové číslovky, které se v dopisech objevují ve formě „4tého“ či „9 tého“, taktéž ponecháváme. Nezasahujeme ani do číslovek týkajících se finančních údajů. Podle dnešního úzu sjednocujeme zápisy zkratek (např. „t. j. > tj.“ a další) a zkratek titulů. Výjimku tvoří pouze zkratky a zkratky titulů uvedené v tištěných textech (např. smuteční oznámení), jež byly ponechány ve své původní, tj. tištěné podobě. Vlastní jména a názvy byly ponechány v takové podobě, v jaké jsou v dopisech uvedeny. Případné nesrovnalosti ve jménech a názvech jsou vysvětleny v poznámkovém aparátu. Do pravopisu velkých písmen taktéž nebylo zasahováno, veškeré odklony od současného úzu při psaní velkých písmen byly ponechány z důvodu jejich významotvorného a stylotvorného příznaku (jde především o slova přesahující svůj běžný význam v nějaký význam symbolický). Ke sjednocení zápisu velkých písmen jsme se přiklonili pouze v případech svátků a významných období (například „Nový rok“ jsme upravili na „nový rok“, pokud jím zjevně nebyl zamýšlen svátek připadající na 1. ledna, „advent“ vždy píšeme s malým počátečním písmenem). Systematicky jsme však upravili velká počáteční písmena na písmena malá v dopisech psaných Vlastimilem Vokolkem v odstavcích bezprostředně navazujících na počáteční oslovení. Nejvíce edičních zásahů do textů proběhlo u interpunkce. Čárky jsme přidávali či rušili pouze v takových případech, v nichž by jejich původní ponechání či

umlkám do čekání.indd 324

12.09.19 21:01

ediční poznámk a 325

nedoplnění způsobilo významový posun sdělení nebo by bylo dnes pokládáno za pravopisnou chybu. Chybějící čárky tak byly doplněny u oslovení a vsuvek, na hranicích vedlejších vět, před spojku „nebo“ v jiném než slučovacím významu, u přístavků a celků, jež lze chápat volně. Čárka byla naopak zrušena v případech těsně spojených větných členů, krátkých eliptických spojení, těsných infinitivních konstrukcí a před „čili“, „než“ a „jako“, pokud za nimi nenásledovalo sloveso v určitém slovesném tvaru. V některých krajních případech, které nastávaly u Holanových dopisů, jsme čárky, jejichž výskyt nešlo s určitostí považovat za zjevnou chybu, byť bychom v takových případech dnes čárku nenapsali, ponechávali, neboť nelze vyloučit, a u Holana zvláště, že se jednalo o autorský záměr. Jak je známo, především ze vzpomínek Vladimíra Justla, básník každé interpunkční znaménko používal s rozmyslem a s konkrétním záměrem, byť by takové užití interpunkce znamenalo překročení tehdejší pravopisné normy. Výskyty několikanásobných teček byly vždy sjednoceny na trojtečku, pokud nevyznačovaly počet liter vytečkovaného slova. Do výskytu pomlček nebylo zasahováno v žádném z textů, neboť v nich nepochybně tvoří rytmickou kvalitu (v případě Holanových dopisů i kvalitu stylotvornou a poetizující). Výskyt několikanásobných pomlček rovněž nebyl nijak sjednocován, zjevně krátké čáry byly zapsány jako spojovníky. Nebylo zasahováno ani do výskytu uvozovek, zachovali jsme taktéž všechny použité druhy uvozovek (dvojité, jednoduché, boční). Do textů, které byly na původních archiváliích vytištěny, jsme pravopisně zásadně nezasahovali — např. smuteční oznámení a předtištěné části dopisů, které netvořily sdělení osoby píšící konkrétní dopis (tyto části jsou vždy uvedené v popisu korespondenční jednotky). Smuteční oznámení jsme z důvodu autenticity ponechali v diplomatické podobě.

Poznámky a vysvětlivky Dopisy v této edici jsou opatřeny poznámkami či vysvětlivkami, které objasňují, případně doplňují informace obsažené v textu dopisů. Poznámkový a vysvětlivkový aparát jsme z důvodů přehlednosti a snadného hledání umístili vždy pod příslušnou korespondenční jednotku (od souhrnného aparátu zařazeného až na konec knihy jsme ustoupili z toho důvodu, že bychom neradi čtenáře zdržovali listováním v knize na její konec a zase zpět pokaždé, když narazí na méně známou

umlkám do čekání.indd 325

12.09.19 21:01

326

umlk ám do ček ání

skutečnost či osobnost, vzhledem k délce dopisů uveřejněných v této edici považujeme takto rozprostřený poznámkový aparát jako čtenářsky nejpříznivější). Vysvětlivky organizujeme takto: Nejprve se zabýváme osobností pisatele, přičemž vždy uvádíme data narození, případně také data úmrtí (není-li daná osoba dosud naživu), dále její stručnou charakteristiku. Je-li to pro porozumění materiálu nutné, uvádíme u konkrétních osob též charakteristiku jejich vztahu k Holanovi. Osoby, jež nejsou pisateli, ale v dopisech se vyskytují, a jejichž identitu se nám nepodařilo zjistit, v poznámkách neuvádíme. Pouze tam, kde by zlomek námi nalezené informace mohl mít význam pro budoucí bádání, ji uvádíme (např. u Jana Fučíka a Jana Staubera). Napříč celou edicí se vyskytují osoby, které jsou zmiňovány opakovaně, a to i v rozdílných korespondenčních vláknech — vysvětlivka věnující se takové osobě se pak v edici vyskytuje pouze jednou, a to u prvního výskytu této osoby. Poznámky a vysvětlivky dále zahrnují dílčí věcné, kulturní a historické vysvětlivky a informace nutné pro plné pochopení kontextu dopisů (o literárních či jiných uměleckých dílech, o nichž je v dopisech řeč, dotýkají se mnohdy také nakladatelství, periodik a životních skutečností důležitých pro pochopení sdělení dopisů).

Popisy Všechny korespondenční jednotky v této edici jsou opatřeny popisy originálních archiválií. Každý popis uvádí typ korespondenční jednotky (dopis, pohlednice, dopisnice, novoročenka atd.), její rozměr, informaci, na jakém papíře je vyvedena, druh pevnosti papíru (v případě, že jde o dopisní papír, je toto specifikum rovněž uvedeno — není-li uvedeno, že jde o papír dopisní, pak jde o běžný papír kancelářský, což v popisech nezmiňujeme), barvu papíru, případně stav papíru a jeho poškození či informace o odtržení z většího archu, dále popis uvádí, jak je papír přeložen, z jakých stran papíru je na něm vyveden rukopis, druh psací potřeby a inkoust, jakým je text napsán. U pohlednic, dopisnic apod. vypouštíme detaily o provedení papíru, pochopitelně však u nich přidáváme popis o tom, co je vyvedeno na jejich druhé (pro nás rubové) straně (fotografie, kresby apod.). Pokud se k nějakému dopisu dochovala obálka, tuto skutečnost v popisu korespondenční jednotky uvádíme spolu s informacemi o razítku pošty na obálce a datu tohoto razítka. Totéž platí pro razítka na pohlednicích a dopisnicích.

umlkám do čekání.indd 326

12.09.19 21:01

ediční poznámk a 327

U obálek, pohlednic a dopisnic též uvádíme přepis adresy zapsané odesílatelem (případně zpáteční adresu odesílatele, byla-li vzadu na obálce uvedena). Tyto adresy důsledně přepisujeme celé, a to do uvozovek. Lomítka v adresách značí konce řádků adresy. Nemalý počet adres byl jejich pisateli zakončen tečkou. V takových případech tečku zachováváme, avšak následně ji už nedoplňujeme za horní uvozovky ukončující citovanou adresu. Pakliže adresa v jejím závěru nebyla pisatelem zakončena tečkou, pak za uvozovky závěrečnou tečku doplňujeme. Pokud není v popisu korespondenční jednotky uveden údaj o dochování obálky, pak se k této jednotce obálka nedochovala. V pozůstalostech jednotlivých pisatelů lze výjimečně nalézt také obálky, které nelze jednoznačně přiřadit ke korespondenční jednotce v konkrétním korespondenčním vlákně. Pokud je u některé obálky uvedena formulace, že patří k neznámému dopisu, pak to znamená, že editor podle vodítek na obálkách i dopisech bezpečně ví, že obálka patří k dopisu, jenž není součástí pozůstalosti, a tedy ani předložené edice. Pokud je u některé obálky uvedena formulace, že obálka patří k těžko určitelnému dopisu, pak to znamená, že nelze vyloučit, že obálka patří k některému z dopisů této edice, avšak neexistuje žádné vodítko, z něhož by bylo možné konkrétní dopis odvodit. Většina archiválií je opatřena číselnou signaturou archivu. Tato signatura je vždy uvedena v samotném závěru popisu korespondenční jednotky. Korespondenční jednotky, v jejichž popisu není signatura uvedena, nejsou žádnou číselnou signaturou opatřeny, nýbrž jsou pouze oraženy jednotným razítkem Literárního archivu.

Jmenný rejstřík Ve jmenném rejstříku jsou zachyceny osoby, jež se vyskytují v dopisech, poznámkách a vysvětlivkách k dopisům a popisech dopisů a dále v úvodu a průvodní studii edice. Uvádíme vždy příjmení, vlastní jméno a příslušnou stránkovou číslici. Tam, kde je to nezbytné, uvádíme navíc informace nutné pro jednoznačnou identifikaci, zejména při shodě jmen (při shodě jmen dvou či více osob uvádíme ke každé z nich přídomky „mladší“ a „starší“, ovšem pouze v případě, že měly obě tyto osoby stejnou profesi, například u Borových; pokud není identifikace osob na základě rozlišení „starší“ a „mladší“ dostačující, uvádíme příbuzenské vztahy mezi nimi, například u Zahradníčků či Halasů).

umlkám do čekání.indd 327

12.09.19 21:01

328

umlk ám do ček ání

Závěrečná glosa Cílem veškerých edičních úprav i „neúprav“ byla již několikrát zmiňovaná autenticita. Na začátku naší práce a posléze také v jejím průběhu jsme se několikrát utvrdili v tom, že nadbytečné zásahy v zájmu absolutní jednotnosti textu by příliš sterilizovaly rozmanitost psaní jednotlivých pisatelů v této edici. Například závěrečné podpisy Holanovy, Hrubínovy či Vokolkovy jsou jeden od druhého natolik „strakaté“, že po jejich sjednocení na běžné formy „Vladimír Holan / František Hrubín / Vlastimil Vokolek“ by se z edice vytratil (pravda, nepolapitelný a dosti vágní) duch toho okamžiku, kdy byly dopisy psány. Úpravy, k nimž jsme přistupovali, jsme tedy volili tak, abychom docílili usnadnění čtení textů, rozhodně jsme však neusilovali o jejich vylepšení. Jinými slovy, k dopisům v této edici jsme přistupovali s respektem, jenž snad odrážel i respekt k jejich jednotlivým pisatelům.

umlkám do čekání.indd 328

12.09.19 21:01

Summary

This book presents the collection of selected correspondence of Vladimír Holan (1905—1980), one of the most important czech poets of the 20th century, whose correspondence was until now published only occasionaly and unsystematically. This edition consists of the letters, which Holan wrote, and of the letters which were written to Holan, the correspondence threads in this edition are mutual and all of them depict Holan’s relationships with important personalities of the czech literary history, those personalities are namly: Eduard Bass, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Ladislav Fikar, Josef Hora, Egon Hostovský, František Hrubín, Jan Mukařovský, Josef Vašica and Vlastimil Vokolek. The original letters are archived in The Museum of Czech Literature Literary Archive in Prague. The correspondence threads in this edition are complete. The volume contains a literary-historical commentary which places the statements in the letters in contexts of the history of czech literature, the commentary is systematically analytical and it focuses on Holan’s life and literary work. The commentary covers Holan’s life chronologically and it covers the period from 1920s to 1970s. The commentary mostly reflects Holan’s literary work, editorial work, his personal life and his attitude to the religion. The analysis is based mostly on Holan’s statements in the letters. The volume contains also editorial apparatus, explanatory notes and comments, description of the original letters and the editiorial note. In the end of the book you can find the list of archive sources, the bibliography and the name index. The text of the volume is accompanied by photographs and facsimiles.

umlkám do čekání.indd 337

12.09.19 21:01

Zusammenfassung

Dieses Buch gibt ausgewählte Korrespondenz von Vladimír Holan (1905—1980) wieder. Er ist einer der bedeutendsten tschechischen Dichter des 20. Jahrhunderts, dessen Korrespondenz bisher nur sporadisch und unsystematisch veröffentlicht wurde. Die Edition umfasst gegenseitige, vielfältig umfangreiche Briefe-Sammlung. Die Briefe schrieb sich Holan zu seiner Lebenszeit mit Persönlichkeiten des tschechischen Kulturraumes, zumeist mit Literaten. Es geht um Eduard Bass, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Ladislav Fikar, Josef Hora, Egon Hostovský, František Hrubín, Jan Mukařovský, Josef Vašica und Vlastimil Vokolek. Die Originale der einzelnen Korrespondenzelemente befinden sich im Literaturarchiv des Denkmals des Nationalschrifttums in Prag. Jede der Korrespondenzen Holan’s mit erwähnten Persönlichkeiten ist in der Edition in ihrer Vollständigkeit veröffentlicht. Die Ausgabe wird von einer Einführungsstudie begleitet, in der der Editor eine Analyse von Aussagen synthetisch präsentiert, die in einzelnen Briefen enthalten sind. Er führt sie zugleich in einen breiteren historischen Kontext an, und zwar vorwiegend im Hinblick auf das literarische Werk und das Leben des Dichters. Diese Studie beschäftigt sich mit Briefen in der chronologischen Reihenfolge und betrifft vor allem Holan’s Briefe und seine Arbeitstätigkeiten vom Ende 20er Jahre bis in die 70er Jahre des vorigen Jahrhunderts. Die Studie widmet sich vorwiegend Holan’s Poesie und seiner redaktionellen Tätigkeit, seinem Familienleben und seiner Einstellung zur Religion. Das alles wird in der Studie auf Basis der Aussagen in den Briefen interpretiert. Die Ausgabe wird mit einem Anmerkungsapparat und mit einer Beschreibung der Korrespondenzelemente versehen, sowie mit einer Editionsanmerkung ergänzt. Am Ende des Buches befinden sich Quellenverzeichnis und begleitende Bibliografien sowie ein Namenverzeichnis. Ein Bestandteil des Buches ist auch eine Bildbeilage.

umlkám do čekání.indd 338

12.09.19 21:01

Jmenný rejstřík

Borový, František mladší 96, 121, 122

Aleš, Mikoláš 111, 112 Asejev, Nikolaj Nikolajevič

Borový, František starší 26, 36, 40, 42, 48, 96, 122, 127, 161

111 Augustin sv. 163

Brabec, Jiří 21, 51 Branislav, František 153

Bridel, Bedřich 32, 203—205

Bareš, Gustav 38

Brontëová, Charlotte 112

Bass, Eduard 8, 19, 26, 27, 36,

Březina, Otokar (Jebavý, Václav) 71, 75, 177

39, 61, 63—66, 242 Baudelaire, Charles 169, 170,

Burian, Emil František 33, 35, 127, 190

244 Bednář, Kamil 19, 44

Buš, Hynek 83

D d‘Agnolo, Andrea 249 de Camões, Luís 253 de Góngora y Argote, Luis 102, 103 de La Fontaine, Jean 36, 102, 103 de Richelieu, Armand Jean du Plessis 71 de Ronsard, Pierre 102, 103, 266, 267 de Waldt, Ondřej František 32, 205 Deml, Jakub 7, 19, 20, 27—30,

Belloc, Hilaire 272, 274 Benois, Alexandr Nikolaj 145

Beran, Josef Jaroslav 83

Carossa, Hans 64, 65

Bergson, Henri 146

Claudel, Paul 225, 226

Diviš, Ivan 286, 288

Bernanos, Georges 242

Cvejn, Karel 19

Dobrovský, Josef 41

41—43, 51, 69, 71—85, 206,

Dokulil, Jan 206, 207

Bezruč, Petr (Vašek, Vladimír) 77 Bianki, Vitalij Valentinovič 111, 112

207, 272, 278, 279

Doležal, Josef 213, 223

Čapek, Josef 31, 35, 37, 76, 138, 169

Doležal, Miloš 18 Doležalová, Blažena 213

Biebl, Konstantin 25, 31

Čapek, Karel 7, 37, 77

Doležalová, Hana 48, 213

Bílek, František 78

Čapek, Milíč 146

Drmola, Evžen 179

Binar, Vladimír 20

Čapková, Jarmila 35, 169

Drmolová-Janů, Evženie 185

Bitnar, Vilém 32, 203

Čechák, Karel 99, 100, 103,

Dumas, Alexandre starší 192

Bloy, Leon 283, 284 Bloy, Véronique (Tichá, Véronique) 284 Bojar, Pavel 40

umlkám do čekání.indd 339

107—109, 115 Čep, Jan 34

Durych, Jaroslav 19, 28, 29, 32, 87, 89—91, 184, 203

Černý, Václav 31, 153, 164, 218

Durych, Václav 184

Čivrný, Lumír 39, 40

Dvořáček, Karel 225

12.09.19 21:01

340

umlk ám do ček ání

Harmenszoon van Rijn,

Erben, Karel Jaromír 145

Rembrandt 145

Holý, Jiří 20 Hora, Josef 23, 24, 31, 34, 35,

Havlíček Borovský, Karel 7

54, 119, 121—132, 137, 138,

Hejda, Zbyněk 21

172, 173, 182, 183

Fait, Emanuel 145

Hello, Ernest 244, 251, 252

Horová, Zdena 35, 129, 183

Fikar, Ladislav 19, 32, 39, 41,

Herben, Jan 37

Hostovský, Egon 10, 19, 24,

42, 48—51, 93, 95—117, 229 Fikar, Marek 97, 114 Fikarová, Sabina 100, 103, 108, 109, 114, 117 Flaccus, Quintus Horatius 83 Florian, Josef 18, 21, 28—30, 76, 89, 132, 138, 244, 276, 284

169, 170 Hildegarda z Bingenu 78

Holan, František 29 Holanová, Kateřina 9, 24,

Fučík, Jan 100

34, 36, 37, 41, 42, 47, 51, 52, 111, 112, 141, 143—193, 218

155, 158

Frynta, Emanuel 37, 98, 150,

246, 288

Hrubín, František 9, 29,

Hofmeister, Miroslav 154,

Holan, Jan 43

Fučík, Bedřich 20, 34, 73,

Hrozný, Bedřich 146

Hiršal, Josef 49

Florianová, Marta 244 151, 153, 165

53, 54, 135, 137, 138

Herschel, Frederick William

41—46, 49, 50, 54, 79, 82,

Hrubín, Vít 172, 173 CH Chalupecký, Jindřich 20, 31

97—99, 101—107, 110, 111, 113, 115, 116, 162, 163,

Chanovský, Albrecht 32, 205

169—171, 175, 176, 178, 184, 186, 187, 192, 214—219, 225,

Chlebnikov, Velemir 151

230, 232—234, 255—269,

Giono, Jean 253

271—273, 276, 278—283,

Glabazňová, Marie 226

286, 289

Iamblichos z Chalkidy 145

Goldhammer, Jan 37, 39, 40, 44

Holanová, Marie

Irenej z Lyonu 145

(Zavázalová, Marie) 44, 52, 81, 97, 98, 101, 102, 107, 109,

Groh, Vladimír 24

115, 186, 188, 214—219, 223,

Jan Zlatoústý sv. 145

Grund, Antonín 209

225, 227, 230, 271, 273—275,

Janáček, Leoš 145, 146

282, 289

Jilemnický, Peter 198

Gregorová, Ludmila 19

Holanová, Věra

Jirásek, Alois 111, 112

(Pilařová, Věra) 16, 17,

Jirous, Ivan Martin 7

21, 31, 32, 34, 40, 51, 54, 100,

41—43, 45, 53, 54, 96—99,

Jirousová, Juliana 7

137, 151, 152, 168, 173, 179,

101, 104, 105, 137, 143, 147,

Jouve, Pierre Jean 143

182, 183, 211, 233, 245, 276

158, 161—163, 169—171,

Junová, Marie Rosa

Halas, František (básník) 7,

Halas, František (otec básníka Františka Halase) 100

176, 178, 191, 192, 208—212, 214—216, 219, 225, 230,

(Vodičková, Marie Rosa) 278

Halas, František Xaver 233

232—235, 255—257,

Jurčeková, Veronika 21

Halasová, Leopoldina

259—263, 265—267, 269,

Justl, Vladimír 7, 15—18,

(Pelikánová, Leopoldina)

271—273, 276, 278—281,

20, 21, 23, 28, 29, 31,

100

283, 286, 289

33—35, 38, 39, 42, 43, 45,

umlkám do čekání.indd 340

12.09.19 21:01

jmenný rejstřík 341

48—54, 85, 165, 168, 170,

Linhart, Lubomír 40

173, 177, 186, 233, 234,

Li-Po 165, 166

Nováková, Růžena (Holanová, Růžena) 43, 45, 79, 172, 220

283, 289 M K

Máchal, Jan Hanuš 145

Kadlec, Jaroslav 48, 213, 223,

Machar, Josef Svatopluk 7

Obrtel, Vít 143

Majakovskij, Vladimir

Ochridský, Kliment 206

226

Vladimirovič 39, 40

Kadlec, Vladimír 34 Karpatský, Dušan 21

Makarius Veliký (Makarius

Olbracht, Ivan 211 Orten, Jiří 19, 33

Egyptský) 145

Kateřina sv. 217 Kocourek, Vítězslav 111, 112

Málková, Iva 20, 48

Kolář, Jiří 79

Malý, Jan 228

Palivec, Josef 18, 31, 41, 54,

Komenda, Petr 21

Marlowe, Christopher 167

Konrád, Karel 19, 39, 183

Masaryk, Tomáš Garrigue

137, 138 Pasternak, Boris Leonidovič 37, 131, 150, 151

7, 33

Kopal, Josef 102, 103 Kopelent, Marek 21

Matys, Rudolf 187, 188

Pavlíček, Tomáš 17

Kotík, Pravoslav 153

Mazenauerová, Věra (Stará,

Péguy, Charles 241, 242, 262

Věra) 159

Kovářík, Mirek 20 Králík, Oldřich 48, 123

Med, Jaroslav 18

Kroupa, Adolf 159, 168

Megerle, Johann Ulrich

Perse, Saint-John 36, 143, 144, 151, 153, 161 Pešková, Zora (Pittichová, Zora) 35

(Abrahám od sv. Kláry) 247

Kryl, Karel 76 Kuba, Ludvík 146, 149

Meredith, George 72

Petiška, Eduard 111, 112

Kučera, Martin 40

Minaříková-Hrubínová,

Pilař, Jan 40

Jitka 173, 185

Kulda, Beneš Metod 111, 112 Kuncíř, Ladislav 25, 71, 89

Mistr Třeboňského Mukařovský, Jan 10, 19, 31,

115, 116, 265, 266 Pilz, Jaroslav 19, 40, 47, 95—97, 99, 108, 115

36, 195, 197, 198

Michajlovič 180 Kytlicová, Pavla 73, 74, 84

Pilařová, Ludmila 104, 113,

oltáře 254

Kundera, Ludvík 288 Kustodijev, Boris

Pilař, Josef 35

Myslbek, Josef Václav 286, 287

Pojer, Jan Václav 25 Pokorný, Karel 96 Prišvin, Michail

Labouré, Catherine 289

Laforgue, Jules 185, 186

Neruda, Jan 35, 65, 208

Langer, František 7, 37

Nezval, Vítězslav 20, 37, 39

Laštovka, Tomáš Xaverius

Novák, Bohumil 48

Novák, Ladislav 20

Rabas, Václav 31

Lenau, Nikolas 99, 101, 103

Novák, Václav 271

Rada, Vlastimil 31

Lermontov, Michail Jurjevič

Nováková, Ludmila

Rájek, Otto 29, 30, 89

32, 204, 205

102, 103, 127, 128 Lhoták, Kamil 170

umlkám do čekání.indd 341

Michajlovič 253 Pujmanová, Marie 198

(Holanová, Ludmila)

Rektorys, Artuš 145, 146

43, 45, 271

Renaud, Suzanne 283, 284, 288

12.09.19 21:01

342

umlk ám do ček ání

Stefan, Bedřich 99

Vašicová, Anežka 216

Střešňák, Petr 18

Vašicová, Hedvika 216

Rilke, Rainer Maria 114, 132

Supervielle, Jules 66

Verlain, Paul 150, 151, 264

Ripellino, Angelo Maria 20,

Svolinský, Karel 97

Veth, Jan 145

Reynek, Bohuslav 18, 242, 253, 278, 282—284, 288, 289

Vladislav, Jan 19

21, 79, 137, 138 Ripellino, Ela (Hlochová, Elisa) 20 Roy, Annick (Auzimour, Annick) 283 Ryba, Bohumil 209

Vlach-Vrutický, Josef 77

Šalda, František Xaver 77, 123

Vodička, Timotheus 278

Šebestová, Augusta 146

Vokolek, Vít 255, 256, 263, 264, 273, 275, 276

Šerých, Jiří 18 Šiktanc, Karel 51

Vokolek, Vladimír 256, 264, 273, 285, 286

Šíma, Josef 31 Ř

Šimonová, Sylva 29

Řehoř I. Veliký 145

Šimotová, Adriena 21

Řezáč, Jan 100—102

Škeřík, Rudolf 150

Řezáč, Václav 117

Šotola, Jiří 51

Říha, Bohumil 112

Špálová, Sonja 29 Špirit, Michael 20

Šrámek, Fráňa 37

Scott, David 169, 170

Šteyer, Matěj Václav 32, 205

138, 155, 172, 173, 183, 288

137, 138, 230, 239, 241—290 Vokolek, Vojmír 247, 256, 264, 287 Vokolek, Vojtěch 249, 251, 255, 256, 263, 264, 273, 275, 276

230, 255, 256, 259—261,

Taufer, Jiří 39, 40

263—266, 272, 273,

Seydl, Zdeněk 96

Teichmann, Jaroslav 33

Shakespeare, William 167, 170

Terry, Dame Alice Ellen 169,

275—277 Vokolková, Helena 255, 256, 258, 259, 261—266,

170

Scheinpflugová, Olga (Čapková, Olga) 77

25—27, 41—46, 52, 54, 82,

Vokolková, Anna 46, 82,

Scotti, Ferdinand 76 Seifert, Jaroslav 39, 40, 79, 137,

Vokolek, Vlastimil 8, 9, 19,

271—274, 279, 285

Tertullianus, Quintus Septimus Florens 145

Slabý, Karel Zdeněk 25

Vokolková, Ludmila

Slavíček, Karel 253

Thon, Jan 148

(Jirásková, Ludmila)

Slavík, Alfréd 122

Tichá, Tereza (Sumová,

254—256, 263, 264, 272, 273,

Soubirous, Bernadette (Bernadetta sv.) 266, 267

Tichý, Otto Albert 284

von Hanstein, Otfrid 146

Tobiášek, František 23, 24,

Vořech, Čeněk 78

121

Soukup, Jan 21 Sova, Antonín 23, 29, 121

Träger, Josef 36, 151

Spitteler, Carl 250, 251

Trnka, Jiří 49, 95, 105, 111, 112

37, 39

Vořechová-Vejvodová, Marie 150 Voskovec, Jiří 7, 41, 160 Vyskočil, Albert 235

Staden, Hans 109, 110 Stalin, Josif Vissarionovič

275, 276, 278—281, 290

Tereza) 284

Słowacki, Juliusz 99

V Vašica, Josef 9, 32, 34, 35, 41,

Staněk, Jaroslav 19

42, 44—46, 48, 51, 52, 177,

Weiner, Richard 37

Stauber, Jan 226

201, 203—237, 262, 275, 281

Werfel, Franz 266

umlkám do čekání.indd 342

12.09.19 21:01

jmenný rejstřík 343

Werich, Jan 7, 41, 160 West, Mae (West, Marie Jane) 159, 160 Wirth, Zdeněk 41 Wordsworth, William 102, 103, 246

Zahradníček, Jan (bratranec 34, 208—212

131, 180, 183, 184 Zedníček, Stanislav 18, 42, 79, 90, 111, 162, 172—176, 180,

Zahradníček, Jan (syn

234, 256, 257, 262, 266—268,

básníka Jana Zahradníčka)

270, 279, 281, 290

228 Zahradníčková, Anna 34, 208—212

Zahradníček, Jan (básník) 21,

Závada, Vilém 20, 31, 48, 113,

básníka Jana Zahradníčka)

Zizler, Jiří 18 Zrzavý, Jan 31

Zahradníčková, Klára 228

34, 44, 206—208, 228, 230,

Zahradníčková, Marie 228

273, 275, 276

Zahradníčková, Zdislava 228

Žilka, František 146

umlkám do čekání.indd 343

12.09.19 21:01

Umlkám do čekání Korespondence Vladimíra Holana Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 390. publikaci Ediční příprava a doprovodná studie Martin Dvořák Redakce a jmenný rejstřík Kateřina Selner Grafická úprava, obálka s využitím Holanova fotoportrétu od Milana Jankoviče a sazba písmem Tabac Stará škola (staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 344 stran ISBN 978-80-7470-236-5 ISBN 978-80-7470-237-2 (PDF) Doporučená cena včetně DPH 289 Kč www.eshop.akropolis.info

umlkám do čekání.indd 344

15.09.19 20:47

Edice je opatřena úvodní studií, jež si klade za cíl analyzovat a reflektovat výroky v jednotlivých dopisech na pozadí kalendária Holanova života a také jeho díla. ISBN 978-80-7470-236-5

Vladimíra Holana

korespondence vladimíra holana

Umlkám do čekání Korespondence

ed. Martin Dvořák

Doporučená cena 289 Kč

Umlkám do čekání

Edice tak vnáší světlo například do charakteru Holanovy redaktorské časopisecké činnosti z let třicátých a čtyřicátých, poukazuje na existenční problémy, jimiž básníkova rodina procházela zejména v letech padesátých, a přináší důležité poznatky ohledně Holanova postoje k víře a náboženství. Předkládané dopisy se úzce dotýkají také autorovy básnické a překladatelské činnosti, jeho až pedantského lpění na akurátnosti konečné podoby otiskovaných básní i úpornosti, s jakou si s pomocí přátel obstarával knihy k četbě či obdarování lidí jemu blízkých. Jednou z hlavních postav edice je, vedle samotných pisatelů, Holanova dcera Kateřina, pozdější středobod jeho lásky a radostí, bohužel však též obav a výčitek.

ed. Martin Dvořák

Stranou, v posledních letech značného, zájmu o dopisy význačných kulturních osobností překvapivě dlouho stála korespondence jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století — Vladimíra Holana. Vyjma ojedinělé edice jeho dopisů se „zapomenutým básníkem“ Stanislavem Zedníčkem z roku 2012 se zájemci o Holanovu osobu a literární činnost museli smířit s tím, že soubornější vydání jeho dopisů doposud chybělo. Předkládaná edice Umlkám do čekání se tento dluh pokouší alespoň částečně splatit — je vůbec prvním ucelenějším výborem z bohaté básníkovy korespondence, jenž knižně vychází. Mapuje celistvé, obousměrné Holanovy písemné styky s významnými osobnostmi českého umělecko-kulturního prostředí 20. století — jmenovitě jde o Eduarda Basse, Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Ladislava Fikara, Josefa Horu, Egona Hostovského, Františka Hrubína, Jana Mukařovského, Josefa Vašicu a Vlastimila Vokolka. Při výběru dílčích korespondenčních vláken bylo přihlíženo ke vztahu pisatelů i kulturně-historické hodnotě obsahu jejich psané komunikace.

potah_rozkres.indd 1

15.09.19 20:43