Milan Lukeš
Alena Zemančíková
Příběh dvaceti pěti let Činohry Národního divadla je vyprávěním o pronikání nových témat a stylů do tvůrčího prostředí divadla, které je zavázáno vlasteneckou tradicí a povinností být přístupné všem. Žádné jiné divadlo v zemi takový závazek nenese, ale žádné jiné také k jeho splnění nemá takové podmínky jako Národní divadlo v Praze.
Zpětné zakreslení cesty
Roku 1989 skončilo u nás obrozenecké pojetí divadla, což je obecný šok, který si divadlo musí prožít.
Činohra ND v letech 1990—2015
Pražské Národní divadlo zůstává institucí nejen uměleckou, ale nadále více či méně politickou. Pojem „národní“ v čase mění a upřesňuje svůj obsah podobně jako sám pojem národ, a ten se z obecného povědomí vymazat nedá, stejně jako není možné odstranit přídavné jméno „národní“ ze jména divadla, které dnes sídlí ve čtyřech budovách a hovoří mnoha jazyky. Přes veškerou otevřenost světu je Činohra Národního divadla pevně spjata s českým jazykem jako řečí původního dramatu či textové předlohy inscenace vůbec, ale také jako s jazykem překladu, jehož vysokou kulturu aktivně udržuje.
Doporučená cena 399 Kč
ISBN 978-80-7470-292-1
Alena Zemančíková
Zpětné zakreslení cesty
Alena Zemančíková
ND-sazba9.indd 1
30.09.2020 21:09:28
Zpětné zakreslení cesty
ND-sazba9.indd 2
30.09.2020 21:09:29
Č inohra Národního divadla v letech 1990—2015
Alena Zemančíková Praha 2020
ND-sazba9.indd 3
30.09.2020 21:09:30
KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Zemančíková, Alena, 1955— Zpětné zakreslení cesty : Činohra Národního divadla v letech 1990—2015 / Alena Zemančíková. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2020 Vydáno ve spolupráci s Národním divadlem. — Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík ISBN 978-80-7470-292-1 (Akropolis ; brožováno) * 792.05-027.542 * 792.027.2 * 792.2/.8 * 792:316.72/.75 * (437.311) * (048.8) — Národní divadlo v Praze. Činohra — 1990—2015 — národní divadla — Česko — 20.—21. století — divadelní režie — Česko — 20.—21. století — divadelní inscenace — Česko — 20.—21. století — divadlo a společnost — Česko — 20.—21. století — Praha (Česko) — monografie 792 — Divadlo. Divadelní představení [3]
Vychází za laskavého přispění Ministerstva kultury ČR a za přispění Mecenášského klubu Národního divadla. © Alena Zemančíková, 2020 © Graphic & Cover Design Jan Dobeš – studio Designiq, 2020 © Národní divadlo, 2020 © Fotografie z archivu Národního divadla – všechna práva vyhrazena! © Filip Tomáš – Akropolis, 2020 ISBN 978-80-7470-292-1 ISBN 978-80-7470-293-8 (PDF)
ND-sazba9.indd 4
30.09.2020 21:09:30
ND-sazba9.indd 5
30.09.2020 21:09:30
Část první
Vpád barbarů
ND-sazba9.indd 6
30.09.2020 21:09:31
ND-sazba9.indd 7
30.09.2020 21:09:33
„Na Národním divadle jsem na začátku roku 1989 režíroval Ostrovského Deník ničemy, který měl velký úspěch. Byla to moje třetí režie v Národním divadle a v létě mi tehdejší šéf činohry Milan Lukeš nabídl angažmá. Já ho odmítl, protože se konečně rýsovala šance udělat nějakou etapu v Divadle Na zábradlí. Do divadla se po letech vrátil Jan Grossman a vypadalo to velmi nadějně. Ale pak přišla revoluce. Když se stal Milan Lukeš ministrem, požádal mě, abych se po něm ujal vedení Činohry Národního divadla já. Vzal jsem si tři dny na rozmyšlenou a odmítl jsem to. (…) Měli jsme se sejít u Lukeše v pracovně šéfa ještě před tím, než ho budou jmenovat ministrem. Jel jsem mu říct své rozhodnutí autem z Vinohrad, kde jsem tehdy bydlel. U kina Květen mi vběhl do cesty třinácti- čtrnáctiletý kluk. Byla to jeho chyba, jenže já ho napálil, on vylítl do vzduchu, udělal pár kotrmelců, dopadl na silnici a držel se za ruku. Odvezl jsem ho do nemocnice do Motola, kde mu dali do sádry naštíplý prst, a pak jsem ho ještě dovezl k jeho rodičům. Dorazil jsem k Lukešovi místo v deset hodin ráno v půl druhý odpoledne, uválený, špinavý… Čekal na mě s Radovanem Lukavským, kterému by místo šéfa svěřil, kdybych ho já nevzal. Řekl jsem mu svoje rozhodnutí nepřijmout to místo, ale on už musel být za čtvrt hodiny v České národní radě, kde jmenovali novou vládu. A pozval mě na pátou hodinu na první ministerskou kávu, abychom měli klid a čas všechno probrat. Hledal jsem smysl té dopolední nehody. Člověk má vzít odpovědnost za to, co nějak rozpoutal. A jestliže pan profesor Lukeš svoji odpovědnost stát se ministrem přijal, pak i já mám přijmout odpovědnost, když přišel její čas. A tak jsem v pět odpoledne řekl ano a v osm ráno už jsem byl šéfem divadla. Neuměl jsem si vůbec představit, kolik mě čeká práce a jak mě to zahltí.“1
8
ND-sazba9.indd 8
1 Zdeněk A. Tichý a kol.: Ivan Rajmont. Režisér a jeho divadlo. Praha: Pražská scéna, 2005, s. 255–256.
30.09.2020 21:09:33
Nedovedl jsem si představit, jak mě to zahltí
9
ND-sazba9.indd 9
30.09.2020 21:09:34
Mýtus o demokracii
10
ND-sazba9.indd 10
Ivan Rajmont využívá mýtotvorného detailu srážky s dítětem na kole v rozhovoru se svým „monografistou“ Zdeňkem A. Tichým, kde líčí, jak se stal 7. prosince 1989 šéfem Činohry Národního divadla. Vyprávění o počátku nové, svobodné éry v Národním divadle je příznačné pro dobu, v níž se líčené děje odehrály. Na konci roku 1989 nikdo nebyl připraven šéfovat velkým národním institucím, na místa šéfů se také nevypisovala výběrová řízení, ale byli na ně dosazováni lidé, kteří svou předchozí činností zakládali přesvědčení, že v takové funkci obstojí a ve svobodných poměrech zúročí zkušenosti svého předchozího progresivního působení. Takovým člověkem Ivan Rajmont bezpochyby byl. Nedisponoval sice nijak velkou zkušeností v práci s početným souborem (Činoherní studio v Ústí nad Labem a Divadlo Na zábradlí jsou ve srovnání s ND miniaturní), ale na jevišti Národního se už jako hostující režisér osvědčil a mohl se opřít o několik spolehlivých herců a inscenačních spolupracovníků. Národní divadlo nepatřilo k těm, které by byly v „přední linii“ listopadových událostí. Ředitel Jiří Pauer váhal s otevřením divadla k veřejným debatám až do 25. listopadu, kdy dovolil konání debaty s občany na Nové scéně, a 26. listopadu, kdy se otevřela konečně i historická budova. Akce Občanského fóra v jiných pražských divadlech už týden naplno probíhaly. Milanem Lukešem z pozice ministra kultury v nové vládě designovaný ředitel Ivo Žídek (dosud sólista Opery ND) pověřil 18. prosince 1989 Koordinační stávkový výbor Národního divadla zastupováním všech zaměstnanců ND, měl také jednat za všechny pracovníky ND o otázkách personálních, pracovněprávních, mzdových i kompetenčních. Z pověření ředitele
30.09.2020 21:09:34
Ředitel Jiří Pauer s otevřením divadla váhal
Manifestační průvod 23. 11. 1989
ND-sazba9.indd 11
11
30.09.2020 21:09:35
12
ND-sazba9.indd 12
30.09.2020 21:09:36
„Mají-li v Národním divadle ještě energii něco ubrat, něco přidat a nad celkem se znovu zamyslet, může se z Babičky stát po krátkém čase inscenace stejně úspěšná, jako byla kdysi Pitínského Maryša na téže scéně,“ píše ve své recenzi pro A2 Marta Ljubková. A Vlasta Chramostová dosvědčuje, že energie se našla: „Koncem března 2008, asi na devatenáctou reprízu Babičky, přijel Píťa s dalším škrtem. Ale já už se z Babičky raduju. Už si hraju, všemu navzdory a kolem ať už se děje, co se děje. Za svým si stojím. (…) Co vědí kritici? Vidí premiéru. Na 46. představení diváci tleskali vestoje. To byl potlesk za práci na reprízách. Čistili jsme, cizelovali, upřesnili všecko, co se při zkoušení nestačilo.“ Dne 17. listopadu 2011, v den svých 85. narozenin, se Vlasta Chramostová s Národním divadlem rozloučila.
Radúz a Mahulena bez Sukovy hudby Na konci roku 2008 uvede Činohra ND podruhé po roce 1989 Zeye rovu hru Radúz a Mahulena. Tentokrát se nemluví o „rodinném představení“, o vítězství dobra nad zlem, o pohádkovosti, o sepětí s hudbou Josefa Suka. Režisér J. A. Pitínský s dramaturgyní Lenkou Kolihovou-Havlíkovou osloví skladatele Víta Zouhara s požadavkem na nové hudební řešení. Výtvarnou složku svěřili scénografovi Janu Hubínkovi a kostýmní výtvarnici Kateřině Štefkové. Režisér s dramaturgyní upravili pro inscenaci text Zeyerovy hry neobvyklým způsobem: původní básnické, ale prózou psané drama převedli do blankversu – a v tomto znění byl text také otištěn v programu. Zavedli tak (možná s trochou zlomyslnosti) diváky a většinu kritiky na scestí, recenze psaly o „košatém lumírovském jambu“ a obecně o Zeyerově veršované hře. Důvody, proč byl prozaický text Zeyerovy dramatické básně převeden do veršů, hledá Jaroslav Vostrý ve své studii v teoretické revui DISK. „S povahou a možnostmi Zeyerova textu má české divadlo potíže, (…) charakter zvukové roviny jako by tu udávala především Sukova hudba. Vlastní Zeyerův činoherní text se tak proměňuje v melodram, pro jehož výpověď je málem určující to, co vlastně Zeyer nenapsal. Úsilí osvobodit text z tohoto sevření je vždycky záslužné. (…) To, na čem [inscenační úprava, pozn. aut.] stojí, není samozřejmě nic jiného než ona nepsaná – ale tím tvrději (…) v Česku vyžadovaná norma: vyžadovaná ovšem ani ne tak divadelními diváky jako samotnými divadelníky. Jde o ten proslulý požadavek přirozenosti. (…) Ano, Zeyer napsal tuto básnickou hru
ND-sazba9.indd 221
221
30.09.2020 21:10:34
nikoli veršem, ale v próze, která má ovšem mimořádné prozodické kvality. (…) Zeyerova dramatická pohádka patří do lumírovského básnictví (…) a přesto se mu vymyká: překračuje jeho hranice směrem do hloubky k máchovským kořenům české poezie – včetně metafyzického tázání a eufonie.“316 Režisér s dramaturgyní nejrůznějšími prostředky vymezují aktuální inscenaci vůči vypjatě secesně estetizujícímu výtvarnému pojetí filmu Petra Weigla z roku 1970.317 U Zeyerova autorského záměru akcentují ne tak jeho pohádkovost jako spíše mytologičnost, Lenka Kolihová-Havlíková v článku pro časopis Národní divadlo osvětluje básníkův tvůrčí přístup, inspirovaný jak Národopisnou výstavou českoslovanskou, kde slovenský pavilon sklidil v uměleckých kruzích mimořádný ohlas, tak slovenskými pohádkami sebranými Dobšinským a Němcovou, ale také indickými mýty (Šákuntala) a šířeji mytologiemi všech možných kultur. „Všechny báje světa spolu obsahem souvisejí a liší se jen formou,“ cituje ze Zeyerovy korespondence. Úprava Zeyerova textu pro inscenaci J. A. Pitínského nevede směrem k modernizaci slovníku, zachovává Zeyerova slova, důvěřuje působení jejich neobvyklosti. Mění však rytmus originálního textu, řeč převedená do blankversu hercům i divákům, zvyklým (především) na shakespearovské inscenace, snáze plyne (a nejspíš se i pamatuje), umožňuje někdy závratné tempo dialogů. Důležitý, ne-li nejdůležitější důvod zveršování textu je spojen s hudebním řešením, jehož součástí je rozhodnutí, že se některé texty budou zpívat. Hudební přínos skladatele Víta Zouhara učinil z inscenace Radúze a Mahuleny mimořádný inscenační počin. Šlo o první (z celkem deseti předchozích) uvedení Radúze a Mahuleny v Národním divadle bez Sukovy hudby.318
222
ND-sazba9.indd 222
316 Jaroslav Vostrý: Scénologie slova a Zeyerova hra o Radúzovi a Mahuleně. DISK 33/2010, s. 8–20. 317 Oficiální text distributora: Romantická pohádka o Radúzovi a Mahuleně našla svého mistra v dramatickém zpracování Julia Zeyera a hudbě Josefa Suka. Básník a prozaik Julius Zeyer se tu výrazně přiklonil k domácí mytické a pohádkové látce. Na počátku Zeyerovy hry o Radúzovi a Mahuleně stojí dvojí inspirace, prvním pramenem je okouzlení nespoutanou slovenskou přírodou s jejími dramatickými bájemi, druhou inspirací pak byla jeho dramatická ctižádost. Toužil vytvořit v české řeči takové dílo, které by získalo světový ohlas. Filmové pojetí režiséra a scenáristy Petra Weigla pak dotvořilo Radúze a Mahulenu v ojediněle působící celek. 318 Vít Zouhar (*1966), český vysokoškolský pedagog, muzikolog a hudební skladatel. Je autorem řady oper a mnoha skladeb nejrůznějšího druhu, žánru
30.09.2020 21:10:34
„Bylo činem značné tvůrčí odvahy porušit zaběhnutou kontinuitu a přijít s novým řešením. Vít Zouhar nejen že dodal novou hudbu, ale především přišel s novou ‚hudební dramaturgií‘, nevytváří jen náladovou kulisu, ale zhudebňuje Zeyerův košatý lumírovský jamb [převážně operní kritik si ale neověřil, že skladatel zhudebňoval upravený prozaický text, pozn. aut.] (…) Jde o řešení velmi šťastné, elegantně minimalizující násilí, jež páchá archaicky znějící verš na hercích i divákovi. (…) Zouharova hudba, živě provozovaná v očividné pohodě hrajícím souborem Collegium 1704 Václava Lukse, vychází ze zcela odlišných principů, reflektujících jisté neobarokní postupy, prvky lidové hudby a minimalismus. Přesto a možná právě proto má čáku na to, aby verš ‚podržela‘ a jeho nebeské délky učinila snesitelnými, zvláště pracuje-li s repetitivními technikami, které dokáží zručně nastavovat čas. (…) Ale v průběhu představení se autonomie hudebního plánu začíná mírně vytrácet, hudba ustupuje a přenechává stále více prostoru příběhu Radúze a Mahuleny, ztělesňovaným Vojtěchem Dykem a Pavlou Beretovou. Oba hrají (…) s pomocí pestrého výrazového rejstříku – bližší jsou jim pochopitelně přirozené, civilní polohy než deklamování veršů, jejichž košatost až brání herecké interakci. (…) Plynulost a přirozenost hereckého projevu obou absolventů a způsobu provedení. Za hudební složku inscenace Radúz a Mahulena v ND Praha získal Cenu Alfreda Radoka za rok 2009.
ND-sazba9.indd 223
Jejich cit je autenticky prožitý, ve štěstí i v neštěstí
223
30.09.2020 21:10:34
DAMU je však obdivuhodná, jejich cit je autenticky prožitý, ať ve štěstí či v neštěstí. Je až neuvěřitelné, co dokáží předat divákovi ze Zeyerova archaického mysticismu.“319 Inscenace je vpravdě opulentním souborem nejrůznějších scénických a hereckých postupů a přístupů. Uplatní se klasická recitace (z listu i zpaměti), písně, zpěv sboru umístěného v postranních lóžích na balkóně, klasický dialog i divoká slovní i pohybová herecká akce. Umělý tvar je akcentován titulkováním: „Vážně se nebere ani celá inscenace: na začátku dva muži v oblecích hru představí názvem a podtitulem a citátem samotného Zeyera, na konci se čtou závěrečné titulky v dabovaném filmu: hráli, režie, vyrobili…“320 Představitelé titulních postav, čerství absolventi DAMU Pavla Beretová a Vojtěch Dyk, dokáží strhnout publikum k naprosté identifikaci svým mládím, temperamentem, fyzickou krásou, a hlavně – i přes všechny dílčí výhrady – zvládnutím a přirozeným sdělováním náročného textu. I v tomto případě – podobně, jak o tom vypovídá Vlasta Chramostová v souvislosti s Babičkou – se oba protagonisté dokonale sžijí s textem a náročností komplikované inscenace až během repríz. Směs přístupů a postupů, kterými režisér strukturuje inscenaci, je v některých případech (a pochopitelně u mladšího publika) kvitována až radostně, podtext „hlavně nebrat naše národní klasiky vážně“ je zřejmý. „Režisér Pitínský se s textem, který po více než 110 letech od vzniku šustí papírem a je plný ó a vykřičníků, nepáral. Značně se škrtalo, text dostal spád a jde přímo k věci. Do Zeyerova díla dále vnesl to, co by v něm básník nejspíš nerad viděl: humor a ironii. (…) Pitínskému se podařilo Zeyerův text rozložit a zase složit – emoce i děj se nás opět týkají, opět je bereme za své. Nejvíc je to vidět u dvojice milenců. Beretová a Dyk neprožívají praslovanské city mezi tatranskými štíty, ale lásku, strach i obětování dneška.“321 Se začínajícím kritikem (pozdějším spolupracovníkem Českého rozhlasu a Světa a divadlo) Josefem Rubešem souzní zkušenější Jana Machalická: „Režie inovuje text v několika rovinách. Dodává mu živost a místy až téměř barbarskou divokost, která prosakuje do většiny situací. V kontrastu k této sálající síle se pak neustále rozvíjí sotva postřehnutelná ironie a nadsázka, obé pak spolehlivě
224
ND-sazba9.indd 224
319 Ivan Žáček: Klasika s transfúzí mladé krve. Divadelní noviny 15/2009. 320 Josef Rubeš: V Národním divadle mají Radúze.cz. Metro, 22. 6. 2009. 321 Tamtéž.
30.09.2020 21:10:35
ruší deklamativnost a patos staré pohádky. (…) Pitínský (…) evokuje tušené, řetězí asociace. Jeho režie (…), to jsou také nové výklady postav, objevy neznámých poloh a akcentů v situacích. (…) Krásné jsou scény milenců, plné divočení, jiskření, zmatků, vzdoru, polodětského okouzlení, oba doslova narážejí hlavou do zdi. A než se Radúz setká s matkou, propadají rytmům samby, kdy na pozadí běží projekce z Wendersova filmu Buena Vista Social Club. Není to nic násilného, scéna má úžasnou poezii a živočišnost.“322 Porozumění pro inscenaci a uznání pro její protagonisty dává najevo i Marie Reslová v Hospodářských novinách: „Radúz a Mahulena neprožívají sentimentální cit, rvou se o štěstí milovat. Oba přitom bez skrupulí a společenských ohledů vyslovují, co cítí jejich srdce. Radúz spontánně vmete Runě do tváře pravdivý popis její kruté povahy. Mahulena doslova vykřičí na mírně hysterickou Nyolu svou bezmoc z Radúzovy ztráty paměti.“323 Teatroložka Hana Bobková, která přispívá do revue Svět a divadlo z Nizozemska, snad jako jediná nahlíží ve své recenzi na inscenaci z jiného úhlu, než je hledisko schopnosti textu obstát před současným publikem. „Nejsilnějším sjednocujícím elementem [Zeyerovy hry, pozn. aut.] je bezpochyby jazyk. Je to však jazyk víc lyrický než dramatický. Do děje jsou navíc vloženy lyrické, písňové texty, které dramatický spád retardují. V dnešní době postdramatických děl a postmoderních inscenací je to ovšem víc přednost než nedostatek. Příběh se například nemusí vyprávět lineárně a mnohovýznamovost jevištního dění může v divákovi probouzet různé asociace. (…) Statickou a spíše lyricko-epickou než dramatickou textovou předlohu se režie snaží oživovat hudbou, fyzickou akcí, vizuálními efekty. Před veškerým scénickým čarováním bych dala přednost koncertnímu provedení, even tuálně s projekcí, nebo pohádce vyprávěné mladými herci. To by ovšem předpokládalo, že herec postavu i její historický kontext chápe, hraje si s nimi (s kontextem i postavou), tedy s nimi cítí, má od nich ale láskyplný odstup. Inscenace v Národním by mohla být nazvána postmoderní, a to díky množství odkazů a citátů. Je to ale jen jakási skládačka různých forem a stylů, kulturních stereotypů a pohádkových, lidových, romantických konvencí, k nimž
322 Jana Machalická: Rehabilitace staré pohádky. Lidové noviny, 30. 6. 2009. 323 Marie Reslová: Premiéra v ND: Radúz a Mahulena bez sentimentálního nánosu. Režisér Pitínský a čerství herci z DAMU nechají znít Zeyerův barevný jazyk oproštěný od časovosti. Milencům z Tater hraje v Národním divadle kubánský jazz. Hospodářské noviny, 22. 6. 2009.
ND-sazba9.indd 225
225
30.09.2020 21:10:35
není zaujat hlubší, kritický postoj, či větší odstup. Ingrediencí je prostě mnoho a jejich souvislost a smysl se ztratily.“324 Z celkového přehledu kritik a recenzí vyplývá, že čeští divadelní odborníci mají Julia Zeyera a dobu fin de siècle za sentimentální a romantickou slohovou epochu. Jako by si evropskou modernu, jíž byl Zeyer vědomým spolutvůrcem, spojili bez pochopitelného důvodu se starším biedermeierem. V textu Radúze a Mahuleny, ať ho čteme v prozaickém originále nebo v úpravě pro aktuální inscenaci, sentiment nenajdeme. Bouří v něm milostný cit i vášeň žárlivosti, k jejichž vyjádření slouží složitý, vysoce estetizovaný jazyk, ale silně v něm zaznívá i spojení s přírodou, s živly, a vyčíst z něj můžeme i střet různých kultur a metafyzické otázky. Neustálé volání po modernizaci textu, zmínky o „šustění papírem“ dosvědčují nedostatečnou zkušenost českých divadelníků i kritiky s texty hranými v originálním znění a jsou odvrácenou stranou české vysoké (a jednomyslně chválené) kultury překladu. Inscenátoři v německy nebo anglicky mluvící jazykové oblasti jsou konfrontováni mnohem častěji se starým jazykem dramat svých klasiků, kdy „šustění papírem“ je samozřejmostí, protože je výrazem divadelní kultury jiné doby, než je ta současná. U komentářů k jazyku českých klasiků cítíme apriorní nedůvěru k umělecké síle vlastních autorů (přičemž v případě kosmopolitně založeného Zeyera, který českou provinčností až fyzicky trpěl, to svědčí přímo o neznalosti). Vztah k českému jazyku, jeho vývoji a výrazovým schopnostem se jeví téměř jako lhostejný. Jaroslav Vostrý, dramaturg, teatrolog a profesor DAMU, tento přístup špatně snáší a ve své studii s ním polemizuje: bohužel je polemika vedena na stránkách odborného časopisu DISK, a tudíž k veřejnosti v podstatě nedolehne.325 „Možná to byl – vedle respektování současné normy přirozenosti v rámci dobového českého scénického umění – právě ohled na zmíněnou ‚pragmatičnost‘ současné české mentality a odpovídající reálný a realistický přístup potenciálního obecenstva, co vedlo tvůrce inscenace ND k rozhodnutí motivovat (čili učinit přijatelným) užití ‚nepřirozeného‘ Zeyerova jazyka v dnešních scénických podmínkách někdy pomocí demonstrovaného recitování u pultů
226
ND-sazba9.indd 226
324 Hana Bobková: Pohádka z Tater a okolí. Svět a divadlo 4/2009, s. 112–116. 325 Časopis pro studium scénické tvorby DISK vycházel v letech 2002–2012. Celkem 42 čísel časopisu připravil Ústav dramatické a scénické tvorby DAMU (dnes Ústav teorie scénické tvorby DAMU). Čtvrtletník spojený s činností jmenovaného ústavu přispíval ke studiu dramatického a scénického umění na základě jeho reflexe v širším kontextu.
30.09.2020 21:10:35
s položeným čteným textem a jindy tím, že se tento text zazpívá. (…) Hra o Radúzovi a Mahuleně – věnujeme-li jí ovšem opravdu citlivou pozornost – mimo pochybnost ukazuje, jak je krátkozraké – i když bohužel všeobecně rozšířené – domnění (a je to domnění všeobecně rozšířené zejména mezi divadelníky) o prioritě dnešního pohledu (v divadle souvisejícího s dnešním konvenčním způsobem scénování, o dnešním způsobu myšlení, který jako by tu byl povinností, protože údajně spojuje divadlo s dnešním divákem – nemluvě). Jako by měl – tak někdy počínání soudobých inscenátorů působí – dnešní pohled, resp. pohled ovlivněný soudobými předsudky, apriorně vyšší hodnotu či alespoň právo na existenci než pohled či pohledy na svět i na divadlo zakotvené v samotné předloze.“326
Inscenační tým Radúze a Mahuleny vykonal pro zprostředkování estetiky a způsobu myšlení českého básníka družiny lumírovců, co bylo v silách souboru Činohry Národního divadla. Vytvořili úspěšnou inscenaci (premiéra 18. 6. 2009, derniéra 5. 2. 2015), která měla také poprvé své vlastní internetové stránky. O pár let později se Zeyerův Radúz a Mahulena dostal do pozornosti přátel fantasy (svědčí o tom komentáře v diskusi k filmu Petra Weigla). Tento literární a filmový žánr se obrací ve svých vyprávěních do světa fiktivní minulosti, tematizuje magii, nadpřirozené bytosti a jejich schopnosti. Otázka zastaralosti se v kruzích tohoto publika vůbec neklade – a tak je jím nazírán a rehabilitován (pokud to vůbec bylo kdy potřeba) i Zeyerův Radúz a Mahulena.
Poslední velká česká tragédie Drama Konec masopustu napsal Josef Topol roku 1962 pro Národní divadlo, i když českou (a světovou) premiéru mělo v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Dramatik pod dramaturgickým vedením Karla Krause a uměleckými nároky režiséra Otomara Krejči dokončil hru, v níž spojil prvky tradice vesnického života s naléhavými tlaky kolektivizace, která nově staví otázky společenského vyloučení, a zkomponoval je do střetu všude skloňovaného a oslavovaného pokroku s řádem věčnosti. Děj sevřel do klasické jednoty místa, času a děje, hru vybavil specifickým chórem a dramatický konflikt rozehrál mezi postavami dvou generací. 326 Jaroslav Vostrý: Scénologie slova a Zeyerova hra o Radúzovi a Mahuleně. DISK 33/2010, s. 8–20.
ND-sazba9.indd 227
227
30.09.2020 21:10:35
344
ND-sazba9.indd 344
30.09.2020 21:11:04
Použitá literatura Zdeněk A. Tichý a kol.: Ivan Rajmont. Režisér a jeho divadlo. Ed. Jan Dvořák. Praha: Pražská scéna, 2005. Marie Reslová, Ondřej Černý, Jan Dvořák, Zdeněk Hořínek, Hubert Krejčí, Eva Petláková a Egon Tobiáš: J. A. Pitínský. Praha: Pražská scéna, 2001. Vlasta Chramostová: Byl to můj život. Na přeskáčku. Praha: Academia, 2018. Josef Topol: Sezóny srdce. Collage in adagio. Rozhovor Karla Hvížďaly. Praha: Torst, 2018. Michaela Malčíková: Otakar Roubínek (1934–1992). Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Martin Franc a Lenka Krátká (eds.). Dějiny AMU ve výpovědích. Rozhovor s Janem Vedralem vedený Petrou Hanuškovou. Praha: NAMU, 2017.
345
ND-sazba9.indd 345
30.09.2020 21:11:04
Seznam vyobrazení s. 6–7 Strýček Váňa (Miroslav Macháček, Miroslav Donutil a Eva Salzmannová).
Foto Oldřich Pernica. Ivan Rajmont. Foto Hana Smejkalová. s. 10 Denní vývěska z 19. 11. 1989, Prodaná nevěsta ve 14.00 hodin. s. 10 Denní vývěska z 19. 11. 1989, Julietta v 19.00 hodin. s. 11 Jiří Pauer. Foto Ester Havlová. s. 11 Manifestační průvod 23. 11. 1989. Foto Oldřich Pernica (fotografie je rovněž na titulní straně). s. 12 Improvizovaný večer v ND, pohled na diváky. Foto Oldřich Pernica (fotografie je rovněž na titulní straně). s. 13 Ivo Žídek, ředitel ND od 8. 12. 1989 do 1. 4. 1991. Foto archiv ND. s. 13 René Přibil, stávkový výbor – improvizovaný večer. Foto Oldřich Pernica. s. 14 Slavnostní Libuše 1. 1. 1990 (Václav Zítek, Milan Lukeš, Ivo Žídek a Václav Havel). Foto Oldřich Pernica. s. 15 Miroslav Macháček, stávkový výbor – improvizovaný večer. Foto Oldřich Pernica. s. 16 Rudolf Hrušínský, poslanec Federálního shromáždění. Foto Oldřich Pernica. s. 17 Lev v zimě (Jana Hlaváčová a Luděk Munzar). Foto Oldřich Pernica. s. 20 Ze života hmyzu (Jana Boušková, Milan Stehlík, Luděk Munzar a Barbora Hrzánová). Foto Karel Meister. s. 21 Ze života hmyzu (Josef Kemr). Foto Oldřich Pernica. s. 22 Vlasta Chramostová, čestný člen ND, 30. 5. 1990 (Václav Havel, Ivo Žídek a Vlasta Chramostová). Foto archiv ND. s. 25 Ivan Rajmont, šéf Činohry ND 1989–1997. Foto Hana Smejkalová. s. 26 Miroslav Krobot, režisér. Foto Hana Smejkalová. s. 27 Jan Kačer, režisér. Foto Hana Smejkalová. s. 30 Milan Uhde, Ivan Rajmont, Vlastimil Harapes a Jindřich Černý. s. 32 Otakar Roubínek, šéfdramaturg Činohry ND od 1. 3. 1990 do 3. 10. 1992. Foto Eva Kurandová. s. 33 Zuzana Maléřová, Otakar Roubínek, Blanka Bohdanová, Jiří Kodet, Jan Kačer a Ivan Rajmont – tisková konference k otevření Stavovského divadla. Foto Hana Smejkalová. s. 34 Václav Havel a Vlasta Chramostová – po premiéře inscenace hry Sbohem, Sokrate. Foto Oldřich Pernica. s. 40 Zahradní slavnost (Ivan Řezáč, Josef Somr a Blanka Bohdanová). Foto Oldřich Pernica. s. 43 Strýček Váňa (Miroslav Donutil a Miroslav Macháček). Foto Oldřich Pernica. s. 9
346
ND-sazba9.indd 346
30.09.2020 21:11:04
s. 46 Pekař Jan Marhoul (Jan Vlasák, František Němec a Jiří Adamíra). Foto
Oldřich Pernica. s. 55 Král Lear (Josef Vinklář). Foto Oldřich Pernica. s. 60 Král Lear (Josef Vinklář a Jana Březinová). Foto Oldřich Pernica. s. 68 Zkouška Sbohem, Sokrate (Josef Topol, Vlastimil Harapes, Otakar Schindler).
Foto Oldřich Pernica. Sbohem, Sokrate (Jiří Kodet a Jiří Adamíra). Foto Oldřich Pernica. s. 77 Bilý muž a Rudá tvář (Jiří Kodet, Ladislav Mrkvička a Barbora Hrzánová). Foto Oldřich Pernica. s. 80 Falkenštejn (Boris Rösner a Jana Preissová). Foto Oldřich Pernica. s. 83 Jindřich Kolowrat-Krakovský a Jindřich Černý, ředitel ND – podpis smlouvy o předání Kolowratského paláce rodině a o nájmu á 1 Kč ročně. Foto Hana Smejkalová. s. 85 Návštěvní doba (Jana Boušková a Radovan Lukavský). Foto Hana Smejkalová. s. 88 Každý má svou pravdu aneb Je to tak, chcete-li (Klára Jerneková, Jan Vlasák, Vlasta Chramostová a Jitka Smutná). Foto Hana Smejkalová. s. 93 Saténový střevíček (František Němec a Boris Rösner). Foto Oldřich Pernica. s. 97 Smrt obchodního cestujícího (Alois Švehlík, Věra Galatíková, Radek Holub a Ivan Řezáč). Foto Oldřich Pernica. s. 101 Rok na vsi (Radovan Lukavský a Boris Rösner). Foto Oldřich Pernica. s. 106 Radúz a Mahulena (Martin Preiss a Barbora Kodetová). Foto Oldřich Pernica. s. 112 Jiří Srstka, od 1. 1. 1992 správní ředitel ND, od 1. 1. 1994 do 31. 7. 1994 pověřen řízením ND a od 1. 6. 1994 do 30. 6. 2002 ředitel ND. Foto Oldřich Pernica. s. 115 Ženitba (Blanka Bohdanová, Taťjana Medvecká, Ljuba Skořepová, Oldřich Vlček, Václav Postránecký a František Němec). Foto Oldřich Pernica. s. 116 Oblak a valčík, celková scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 119 Sluha dvou pánů (Miroslav Donutil a Jan Novotný). Foto Oldřich Pernica. s. 124 Zkouška Nobel (Karel Steigerwald a Ivan Rajmont). Foto Hana Smejkalová. s. 130 Běsi (Blanka Bohdanová a Josef Somr). Foto Hana Smejkalová. s. 133 Otomar Krejča, režisér Fausta. Foto archiv ND. s. 137 Zkouška Faust (Otomar Krejča a Jan Hartl). Foto Oldřich Pernica. s. 138 Faust (Jan Hartl a Zuzana Stivínová). Foto Hana Smejkalová. s. 140–141 Maryša – Petr Motloch (Francek) a Josef Somr (Lízal). Foto Oldřich Pernica. s. 142 Josef Kovalčuk, šéf činohry od 1. 8. 1997 do 31. 7. 2002. Foto Hana Smejkalová. s. 146 Bloudění (Miroslav Etzler). Foto Hana Smejkalová. s. 147 Bloudění (Boris Rösner). Foto Hana Smejkalová. s. 149 Bloudění (ředitel ND Jiří Srstka a režisér Jan Antonín Pitínský). Foto Hana Smejkalová. s. 152 Paličova dcera (Alois Švehlík a Iva Janžurová). Foto Hana Smejkalová. s. 152 Éra Kubánkova (Václav Postránecký a Jana Boušková). Foto Hana Smejkalová. s. 71
ND-sazba9.indd 347
347
30.09.2020 21:11:04
s. 158 Večer tříkrálový, závěrečná scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 160 Hamlet (Vladimír Javorský). Foto Hana Smejkalová (fotografie je rovněž
na titulní straně). s. 164 Mistr a Markétka (Jan Novotný, Miroslav Donutil, Eva Salzmannová a Jana
Preissová). Foto Hana Smejkalová. s. 166 Ivo Krobot, režisér činohry v letech 1998–2002. Foto Hana Smejkalová. s. 168 Maryša (Zuzana Stivínová a Jiří Štěpnička). Foto Hana Smejkalová. s. 172 Noc potom (Kateřina Burianová a Blanka Bohdanová). Foto Hana Smejkalová. s. 173 Smlouva (Jitka Smutná a Jan Novotný). Foto Hana Smejkalová. s. 176 Portrét umělce… (František Němec a Johanna Tesařová). Foto Hana Smejka-
348
ND-sazba9.indd 348
lová. s. 177 Před penzí (Kateřina Burianová, Jiří Štěpnička a Eva Salzmannová). Foto Hana Smejkalová. s. 180 Oresteia (Martina Válková). Foto Hana Smejkalová. s. 185 Lucerna (Alois Švehlík a Iva Janžurová). Foto Hana Smejkalová. s. 190–191 Cyrano z Bergeracu – David Prachař (Cyrano) a Saša Rašilov (Kristián). Foto Martin Špelda. s. 192 Michal Dočekal, šéf Činohry ND od 1. 8. 2002 do 31. 8. 2017. Foto Filip Habart. s. 197 Šťastné dny (Iva Janžurová). Foto Hana Smejkalová. s. 198 Cyrano z Bergeracu (Jana Janěková a David Prachař). Foto Hana Smejkalová. s. 203 Bouda: Hamlet stroj (Richard Krajčo). Foto Hana Smejkalová. s. 204 Bouda: Faust můj hrudník, má přilba (David Prachař). Foto Hana Smejkalová. s. 206 Bouda: Hypermarket, celková scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 207 Bouda: Hrdinové (David Matásek). Foto Hana Smejkalová. s. 209 Bouda: Bondy (Filip Rajmont a Kateřina Burianová). Foto Hana Smejkalová. s. 212 Daniel Dvořák, ředitel ND od 30. 6. 2002 do 31. 7. 2007. Foto Hana Smejkalová. s. 214 Naši furianti (David Prachař a Ondřej Pavelka). Foto Hana Smejkalová. s. 215 Naši furianti (na snímku stojící Miroslav Donutil a Jiří Štěpnička). Foto Hana Smejkalová. s. 218 Babička (Magdalena Borová a Vlasta Chramostová). Foto Hana Smejkalová. s. 223 Radúz a Mahulena (Pavla Beretová a Vojtěch Dyk). Foto Hana Smejkalová. s. 231 Konec masopustu (Filip Kaňkovský a Igor Bareš). Foto Hana Smejkalová. s. 233 Strakonický dudák (Igor Orozovič). Foto Hana Smejkalová. s. 239 Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové (Jan Dolanský, Iva Janžurová a Vladimír Javorský). Foto Hana Smejkalová. s. 244 Pokoušení (Ladislav Mrkvička a David Matásek). Foto Hana Smejkalová. s. 249 Věc Makropulos (Miroslav Donutil a Soňa Červená). Foto Lucie Jansch. s. 251 1914 (Enikő Eszenyi, Pavla Beretová, Ján Koleník, Eva Salzmannová, Milan Stehlík). Foto Lucie Jansch. s. 254 1914 (Ján Koleník, Radúz Mácha, Filip Rajmont, Jan Bidlas, Eva Salzmannová, Milan Stehlík). Foto Lucie Jansch.
30.09.2020 21:11:04
s. 259 Ondřej Černý, ředitel ND od 2. 4. 2007 do 7. 9. 2012. Foto Petr Neubert. s. 262 Jan Burian, ředitel ND od 2. 8. 2013. Foto Jakub Fulín. s. 267 Enron (Václav Postránecký). Foto Hana Smejkalová. s. 268 Ohrožené druhy (Jiří Štěpnička). Foto Hana Smejkalová. s. 270 Jan Nebeský, režisér. Foto Hana Smejkalová. s. 272 Úklady a láska, celková scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 274 Don Juan (Miroslav Donutil a Milan Stehlík). Foto Hana Smejkalová. s. 278 Král Lear, celková scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 283 Tartuffe Impromptu (Karel Dobrý). Foto Hana Smejkalová. s. 286 Prvotřídní ženy, celková scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 289 Arkádie (Magdalena Borová a Petra Špalková). Foto Hana Smejkalová. s. 292 Rock’n’roll (Alois Švehlík a David Prachař). Foto Hana Smejkalová. s. 295 Michal Dočekal, režisér. Foto Hana Smejkalová. s. 296 Lakomec (Boris Rösner). Foto Hana Smejkalová. s. 299 Richard III. (Richard Krajčo a Jana Preissová). Foto Hana Smejkalová. s. 305 Srpen v zemi indiánů (Kateřina Burianová). Foto Hana Smejkalová. s. 308 Mikve (Iva Janžurová). Foto Hana Smejkalová. s. 313 Čekání na Godota, celková scéna. Foto Hana Smejkalová. s. 318 Co se stalo, když Nora opustila manžela (Kateřina Winterová). Foto Hana
Smejkalová. s. 322 Stísněná 22 (Saša Rašilov a Sabina Králová). Foto Hana Smejkalová. s. 325 Romeo a Julie (Kateřina Winterová a Pavel Liška). Foto Hana Smejkalová. s. 326 Dokonalé štěstí aneb 1789 (Eva Salzmannová). Foto Hana Smejkalová. s. 327 Zahradní slavnost (Jaromíra Mílová, Vladimír Javorský a Jan Bidlas). Foto
Hana Smejkalová. s. 328 Pán z Prasečkova (Pavla Beretová, Václav Postránecký a Jana Pidrmanová).
Foto Hana Smejkalová. s. 330 Barevný život (Blanka Bohdanová). Foto Hana Smejkalová. s. 332 Po sametu (Saša Rašilov a Taťjana Medvecká). Foto Hana Smejkalová. s. 336 Daniel Špinar, umělecký ředitel činohry od 31. 12. 2014. Foto Hana Smejkalová. s. 337 Othello (Karel Dobrý). Foto Hana Smejkalová. s. 338 Racek (Taťjana Medvecká). Foto Hana Smejkalová. s. 342 Sluha dvou pánů, derniéra. Foto Hana Smejkalová. Fotografie na obálce se shodují s fotografiemi na str. 11 (Manifestační průvod),
12, 68, 158, 160, 197; navíc je připojen snímek z inscenace Maryša (Petr Motloch a Zuzana Stivínová). Foto Hana Smejkalová (tatáž fotografie na patitulu).
349
ND-sazba9.indd 349
30.09.2020 21:11:04
Rejstřík Adámek, Jiří 208, 331,
335 Adamíra, Jiří 41 Aguirre, Eliška 319 Aischylos 178–180 AJ Weissbard 248 Anežka Přemyslovna 80, 82 Axman, Miloš 311
350
ND-sazba9.indd 350
Bábek, Jiří 154 Bach, Alexander 64 Balák, Luboš 174 Balvín, Jiří 262–264, 302 Bareš, Igor 229, 268, 297 Barrault, Jean-Louis 92 Beckett, Samuel 193, 195, 312–315 Beil, Hermann 52 Bělohradská, Lucie 174 Benedikt XVI. 237 Beneš, Edvard 151 Beneš, Vladislav 228, 229 Beretová, Pavla 223, 224, 229, 235 Bernhard, Thomas 175–178, 184 Besser, Jiří 261 Bidlas, Jan 229, 231 Bobková, Hana 225 Boháč, Ladislav 134 Bohdanová, Blanka 71, 74, 330 Bond, Edward 312, 317
Bondy, Egon 207–209 Borkovec, Petr 179 Borová, Magdalena 218, 235, 289 Boušková, Jana 330 Brabec, Vladimír 18 Braunová, Dana 19 Brecht, Bertolt 19, 328 Brzková, Terezie 216 Březina, Aleš 246, 247, 252, 253 Březinová, Jana 59, 61 Budař, Jan 324 Budil, Vendelín 22 Büchner, Georg 25 Bulgakov, Michail 163 Burešová, Hana 122, 127, 260, 324, 329 Burian, Emil František 185 Burian, Jan 84, 211, 262–265, 302 Burianová, Kateřina 304–306 Bydžovská, Zuzana 41, 50, 73, 102, 148 Byron, George Gordon 289
Coblence, Alain 61 Coltès, Bernard-Marie 76, 84–85 Cvrček, Miroslav 267 Čapek, Josef 26, 35, 39
Calderón de la Barca,
Čapek, Karel 26, 35, 66, 213, 245–247, 249–252 Čáp, František 216 Čarnogurský, Ján 131 Čechlovská, Magdalena 309 Čechov, Anton Pavlovič 25, 41, 42, 49, 67, 69, 73, 74, 95, 306, 338, 341 Čermáková, Viktorie 208, 209 Černý, František 72, 74, 340 Černý, Jindřich 31, 54, 87, 104, 108–111, 129, 153 Černý, Martin 329 Černý, Ondřej 32, 132, 259–261, 264, 324 Červená, Soňa 245–247, 250, 252–254, 288 Čičvák, Martin 260, 324, 328, 336
Pedro 121, 122 Cejpek, Václav 260 Ciccia, Maria Illum 195 Císař, Jan 251, 266, 280, 284, 340 Císař, Roman 36 Claudel, Paul 91, 92, 94
Deák, Juraj 188 Destinnová, Ema 22 Diderot, Denis 25 Dienstbier, Jiří 74 Dietl, Jaroslav 19 Dobšinský, Pavol 222
30.09.2020 21:11:04
Dobrý, Karel 232, 234, 282, 283 Dočekal, Michal 127, 162, 188–189, 192–196, 199–202, 205, 206, 211–213, 236, 242, 246, 256–258, 260, 262–264, 266, 270, 271, 279–281, 285, 288, 294–296, 298–308, 312, 315–317, 319, 321, 323, 324, 326, 330, 331, 335–339 Dolanský, Jan 239, 303, 330 Donutil, Miroslav 23, 41, 42, 50, 73, 95, 119, 120, 132, 160, 187, 263, 274–276, 302, 323 Dorst, Tankred 26 Dostalová, Leopolda 134 Dostál, Pavel 108, 154, 193, 211, 257 Dostojevskij, Fjodor Michajlovič 129, 165 Drábek, Vladimír 112 Draghici, Marina 52, 56–58, 59 Durych, Jaroslav 145, 146, 148, 149, 153, 167 Dušek, Václav 123, 129 Dvořák, Daniel 205, 211, 212, 257–259, 264 Dyk, Vojtěch 223, 224 Einstein, Albert 89 Eliot, Thomas Stearns 278, 304 Erml, Richard 42, 125, 127, 161, 170, 183, 199, 285, 294, 304, 314
ND-sazba9.indd 351
Eszényiová, Enikö 157, 162, 163, 181, 182, 336 Eurípides 27
Grebeníček, Miroslav 111 Greifová, Irena 79 Grossman, Jan 8, 25, 26, 36, 280, 315
Fára, Libor 74
Fárová, Anna 74 Fejlková, Kateųina 36 Feydeau, Georges 128 Filbinger, Hans 176 Filip, Vojtěch 236 Fischer, Jan 259 Fischer, Petr 255 Fischerová, Daniela 87, 172, 173 Fischerová, Viola 243 Fišer, Zbyněk viz Bondy, Egon Forman, Miloš 245 Františák, Martin 321, 323 František Josef I. 238 Franz, Vladimír 107, 108, 146, 148, 168, 171, 217, 228 Frisch, Max 102 Fröhlich, František 50, 53, 57, 61, 95 Fuchs, Aleš 78 Galronová, Hadar 307,
335 Gebauer, Kurt 74 von Goethe, Johann Wolfgang 134, 135, 142, 165, 204 Gogol, Nikolaj Vasiljevič 25, 115, 241 Goldflam, Arnošt 173, 330 Goldoni, Carlo 102, 119 Gorkij, Maxim 26
Haffenecker, Anton 64 Hácha, Emil 117, 321 Haisová, Marie 241 Hájek, Jiří 42 Haler, Karel 216 Halík, Tomáš 155 Hanáková, Alena 261, 264 Hančil, Jan 187, 211 Hanzlík, Jaromír 219 Hartl, Jan 134, 136, 187, 291 Hašek, Jaroslav 253, 254, 255 Hašler, Karel 216 Havel, Václav 13, 28, 39, 40, 74, 123, 131, 143, 213, 242–245, 274, 287, 290, 315, 326, 333, 338 Havlová, Olga 274 Havrda, Matyáš 179 Henke, Josef 175 Herman, Daniel 264 Herman, Josef 192, 211 Herz, Juraj 16 Hilar, Karel Hugo 66 Hilbert, Jaroslav 79 Hilský, Martin 50, 157, 158, 159, 298, 300, 301 Hlava, Pavel 311 Hlaváčová, Jana 16, 17, 19, 20, 21, 41, 188 von Hofmannstahl, Hugo 134 Höger, Karel 96, 98
351
30.09.2020 21:11:04
Holánová, Kateřina 324, 330 Holub, Radek 159 Honzírek, Jiří 316 Horká, Eva 50 Horoščák, Marek 171, 211 von Horváth, Ödön 41, 51 Horváth, Emil 297, 298, 336 Horváth, Karol 236 Hořínek, Zdeněk 57, 89, 92, 95, 98, 126, 128, 135, 147–149, 159, 160, 163, 174, 195, 294, 295, 300, 315, 340 Housková, Anna 121 Hrabal, Bohumil 153, 166, 219 Hrdinová, Radmila 36, 199, 229, 230, 241, 319, 333 Hrubín, František 69, 151, 153 Hrušínský, Rudolf 15, 16, 50, 85 Hrůza, Luboš 98 Hrzánová, Barbora 77, 78 Huba, Martin 154 Hubínek, Jan 221 Hubka, Karel 27 Hulec, Vladimír 241, 279, 285 Husák, Gustáv 18, 27, 80 Hvížďala, Karel 68
352
ND-sazba9.indd 352
Chagall, Marc 250 P. de Marivaux, Pierre Carlet de Chamblain 115
Chandler, Raymond 62 Chocholoušek, Martin 317 Chramostová, Vlasta 21, 80, 81, 88, 89, 114, 134, 159, 178, 216, 217, 219, 221, 224, 330 Chuchma, Josef 69, 74, 202 Churchillová, Caryl 285, 286, 287, 335 Chytilová, Věra 15 Ibsen, Henrik 95, 316,
317, 338, 341 Ionesco, Eugène 76 Janáček, Leoš 245
Jandák, Vítězslav 257, 258 Janoušek, Pavel 178 Janžurová, Iva 17, 71, 72, 74, 195, 229, 239 Javorský, Vladimír 158–161, 166, 187, 239, 250, 255 Jecelín, Zdeněk 174 Jelínek, Miki 79 Jelineková, Elfriede 312, 316, 318–320, 335 Jirásek, Alois 35, 65, 121, 153, 178, 323 Jiroudek, František 311 Jirous, Ivan Martin 208 Josek, Jiří 158, 159, 298 Joyce, James 127, 193, 287 Jungmannová, Lenka 147, 148, 182 Just, Vladimír 42, 73, 74, 77, 78, 139, 162, 199, 254
Kabát, Jindřich 110
Kačer, Jan 27, 32, 41, 44, 45, 47–49, 67, 68, 70–75, 85, 96–98, 102, 105, 116, 117, 128, 276, 306, 330 Kadlec, Svatopluk 275 Kadleček, Rudolf 279 Kafka, Franz 311 Kafka, Tomáš 204 Kaiser, Oldřich 114, 132, 157 Kalfus, Pavel 105 Kaloč, Zdeněk 57 Kaneová, Sarah 202, 204, 205 Kaňkovský, Filip 229 Kemr, Josef 20, 21, 39, 59, 61, 119, 125 Kerbr, Jan 58, 289 Kisil, Aleš 133 Klaus, Václav 155, 236, 257, 261, 273, 285, 333 von Kleist, Heinrich 76 Klestilová, Iva 206, 211, 307, 321 Klicpera, Václav Kliment 182 Klimáček, Viliam 205, 206 Klíma, Miloslav 36, 105, 187 Klusák, Jan 134 Koblasa, Jan 74, 175 Kodet, Jiří 50, 77, 119, 159, 160 Kofroň, Petr 199, 271, 328 Kohout, Pavel 88, 128 Kolafa, Jiří 107 Kolář, Jan 98, 189, 243 Kolářová, Kateřina 199
30.09.2020 21:11:04
Koleník, Ján 336 Kolihová-Havlíková, Lenka 211, 213, 215, 216, 221, 222, 238, 307, 312 Kolowrat, Alexander 83 Kolowrat-Krakowský, Ernest 84 Kolowrat-Krakovský, Jeroným 131 Kolowrat-Krakowský, Jindřich 83, 84 Komenský, Jan Amos 235 Koniáš, Antonín 121 Königsmark, Alex 25 Königsmark, Václav 36, 111 Kopáčová, Ludmila 58, 61 Kopecký, Čestmír 188 Kopecký, Jakub 206 Kostka, Petr 21 Kovalčuk, Josef 36, 113, 129, 130, 134, 142–145, 149, 153–157, 160, 162, 165, 167, 168, 170–172, 174, 178, 181–184, 186–189, 193, 194, 213, 339 Kracik, Petr 151, 184 Krajčo, Richard 203, 204, 263, 298–303 Král, Jaroslav 36, 38 Král, Karel 138, 189, 203, 204, 208, 250, 255, 279 Králová, Sabina 218 Kraus, Karel 133, 134, 139, 227, 254, 255 Krejča, Otomar 19, 28, 67, 73, 127, 133, 134,
ND-sazba9.indd 353
136–139, 142, 151, 165, 175, 176, 220, 227, 228, 230, 238, 239, 240 Krejčík, Jiří 131 Krejzková, Zuzana 302 Krížiková, Eva 131 Krobot, Ivo 157, 159, 166, 170, 183, 187 Krobot, Miroslav 17, 26, 39, 41, 51, 76, 78, 85, 86, 99, 100, 102, 103, 114, 115, 128, 158, 182, 260, 324, 325, 341 Krofta, Josef 36 Kronerová, Zuzana 186 Kroupa, Daniel 112 Kroupa, Matěj 232 Kroupová, Sonja 111, 125 Kříž, Karel 17 Kuběna, Jiří 243 Kudláčková, Johana 36, 129, 187 Kukučka, Martin 206 Kundera, Ludvík 328 Kurandová, Jarmila 216 Kyle, Barry 41, 51–59, 62, 164, 181 Lagronová, Lenka 321
Lamper, Ivan 331, 333 Landovský, Pavel 52, 62, 159, 160, 337 Lavrík, Silvester 236 Lébl, Petr 230 Letts, Tracy 304, 306 Libenský, Stanislav 310 Liehm, Antonín J. 45 Linhartová, Věra 243 Lipus, Radovan 260, 288, 324 Liška, Pavel 324
Ljubková, Marta 211, 217, 221, 253, 254 Lošťák, Radoslav 36, 38, 87 Ludmila, svatá 237 Lukavský, Radovan 8, 84, 199, 330 Lukeš, Milan 8, 10, 17, 21, 26, 32, 36, 39, 40, 51–53, 61, 111, 132, 180, 181, 192, 238, 242, 279, 281, 299, 301, 340 Luks, Václav 223 Mácha, Radúz 229
Macháček, Miroslav 13, 15, 19, 23, 24, 27, 35, 41–44, 52, 62, 213 Machalická, Jana 156, 184, 205, 224, 240, 241, 256, 273, 279, 308, 315, 319 Machonin, Sergej 42, 45, 47, 54, 55, 121, 189, 340 Maléřová, Zuzana 74, 330 Mareček, Lubomír 143 Marek, David 294, 298, 300, 302, 315 Marlowe, Christopher 193 Marowitz, Charles 213, 242–244, 336 Masaryk, Tomáš Gar rigue 151, 321 Máša, Antonín 27, 114, 128 Mašínová, Jelena 114 Matásek, David 50, 114, 193, 204, 239, 296, 303, 312, 316
353
30.09.2020 21:11:05
354
ND-sazba9.indd 354
Matásek, Petr 201, 203 Matějka, Ivan 199 Mečiar, Vladimír 131 Medvecká, Taťjana 59, 115, 188, 235, 239, 241, 309, 332 Meleškinová-Smilková, Oksana 163, 164, 165 Menzel, Jiří 17, 44 Merta, Vladimír 47 Mikeš, Vladimír 296 Mikulčík, Milan 163 Mikulka, Vladimír 163, 279, 291 Miller, Arthur 96–98, 304 Mílová, Jaromíra 276 Minetti, Bernhard 175, 176 Mitterer, Felix 83, 84, 330 Mixa, Josef 47 Mlejnek, Josef 91, 94, 121, 333 Mnouchkinová, Ariane 324, 325 Molière 273, 275, 276, 281, 282, 294, 295, 329 de Molina, Tirso 41, 51 Monroe, Marilyn 96 Moravec, Emanuel 237 Morávek, Vladimír 178, 188, 194, 260, 302, 324, 325 Mórová, Diana 323, 336 Moskalyk, Antonín 216 Moša, Stanislav 17, 39 Motloch, Petr 218, 229 Mozart, Wolfgang Amadeus 28, 29, 64 Mrkvička, Ladislav 50, 77, 163
Mrożek, Sławomir 39 Mrštík, Alois 99, 167 Mrštík, Vilém 99, 153, 167 Mrzena, Jan 258 Müller, Heiner 202, 205 Mundruczó, Kornél 311 Munzar, Luděk 19–21, 39, 183 de Musset, Alfred 114 Nádherná, Sidonie 253 Nebeský, Jan 192, 211, 270–277, 279–284, 302, 330, 335, 337 Nečas, Petr 261, 262 Neff, Ondřej 219 Nejedlý, Zdeněk 133 Nekvasil, Jiří 212, 258 Němcová, Božena 216, 219, 222, 335 Němec, František 62, 81, 175 Nestroy, Johann Nepomuk 66, 76 Nikl, Petr 195 Nostic-Rieneck, František Antonín 64 Novotný, Jan 296 O’Neill, Eugene 304 Orozovič, Igor 232 Ostrovskij, Alexandr Nikolajevič 8, 25 Ota II. 237 Otáhal, Milan 151 Paroubek, Jiří 274
Paroubková, Zuzana 274 Pařízek, Dušan D. 260, 324, 326
Paterová, Jana 42, 57, 78, 81, 285 Patková, Kamila 164 Patočka, Jan 35 Patočková, Jana 92, 136, 175, 340 Pauer, Jiří 10, 11 Paukert, Jiří viz Kuběna, Jiří Pavelka, Ondřej 158, 159, 188, 214, 291 Pavelka, Zdenko 56 Pavlíček, František 88, 143, 216, 219 Pecka, Karel 117 Pehe, Jiří 155 Pelouch, Václav 261 Pelzer, Petr 120 Peňás, Jiří 199, 301, 315 Peroutka, Ferdinand 116, 117 Petrželka, Zdeněk 166 Petříček, Miroslav 139 Peymann, Claus 175 Pirandello, Luigi 87–90 Piroutková, Radka 62 Pistorius, Luboš 87, 88, 89, 90, 114 Pithart, Petr 28 Pitínský, Jan Antonín 145, 146, 149, 166–168, 171, 182, 184, 194, 211, 213, 214, 216, 217, 219– 222, 224, 225, 228–230, 232–235, 239, 260, 271, 302, 311, 324, 341 Pleskot, Jaromír 19, 96, 330 Pokorný, Jiří 238, 239, 241, 242, 285, 321 Polák, Roman 91, 92, 115
30.09.2020 21:11:05
Poloczek, Bronislav 131 Popp, Ota 69 Porubjak, Martin 32, 36, 114, 131, 132, 162, 336 Pospíšil, Karel 120, 125 Postlerová, Simona 61 Postránecký, Václav 89, 115, 153, 154, 183, 184, 186, 188, 255, 329 Poullain, Chantal 178, 186 Prager, Karel 310, 311 Prachař, David 193, 199, 200, 204, 214, 273, 277, 291, 294, 301, 312, 316, 328, 330 Pražan, Bronislav 285 Prebbleová, Lucy 266 Preiss, Martin 163 Preissová, Jana 80, 81, 218, 219 Preková, Jana 146, 217, 228, 270, 275, 276 Procházková, Marika 163 Průdek, Josef 153 Přibil, René 13 Přidal, Antonín 102, 117, 172 Příhoda, Petr 151 Ptáčková, Věra 102, 118, 139, 171, 174, 216, 297, 340 Putna, Martin C. 148 Pyško, Alexej 297
37, 41–43, 48, 49, 52, 53, 65, 85, 87, 95, 100, 102, 109–113, 118, 119, 123–125, 127–132, 134, 143, 144, 149, 156, 157, 166, 178, 180, 182, 185, 187–189, 211, 293, 330, 338, 339, 341 Rašilov, Saša 193, 199, 200, 218, 294, 296 Rejžek, Jan 47 Reslová, Marie 32, 132, 164, 170, 181, 182, 184, 225, 314, 335 Reynaud, Jacques 248 Riedelbauch, Václav 259 de Rojas, Fernando 26 Rolečková, Eva 47, 59, 73 Rösner, Boris 17, 40, 59, 62, 80, 81, 92, 100, 135, 137, 139, 148, 157, 187, 188, 199, 294, 297, 298, 336 Rostand, Edmond 199 Roubínek, Otakar 32, 36–38, 63, 66, 68, 76, 87, 128 Rozkopfová, Marta 100 Rubeš, Josef 224 Rusnok, Jiří 262–265 Rut, Přemysl 173, 174 Rykr, Zdeněk 321 Řezáč, Ivan 17, 40, 59,
95 Racine, Jean 114
Radok, David 260, 324, 331 Rajmont, Ivan 10, 17, 19, 21, 22, 25, 26, 35,
ND-sazba9.indd 355
Salzmannová, Eva 41,
73, 157, 159, 277, 321 Sankot, Martin 261, 262 Savary, Jerome 194
Shakespeare, William 41, 49–54, 56, 57, 61, 65, 67, 73, 74, 87, 102, 105, 119, 123, 157, 158, 161, 162, 179, 181, 182, 276, 278, 281, 282, 298, 299, 324, 328, 338 Shaw, George Bernard 37, 85 Schartová, Markéta 104, 105, 108 Schiller, Friedrich 271, 273, 281 Schnitzler, Arthur 338 Schorm, Evald 27, 128 Schwab, Werner 202, 204, 205 Sidon, Karol 88 Sikora, Roman 312, 314–316 Simota, Jan 311 Skácel, Jan 159 Skořepová, Luba 330 Sloupová, Jitka 117, 120, 125, 159, 341 Smetana, Bedřich 65 Smetanová, Zorka 311 Smoček, Ladislav 338 Smoláková, Vlasta 42, 43 Smutná, Jitka 47, 48 Sobotka, Bohuslav 264 Sofoklés 128 Somr, Josef 62, 116, 154 Součková, Milada 321 Sozanský, Jiří 315 Spiró, György 39 Srba, Bořivoj 328 Srstka, Jiří 87, 110, 111, 154, 193, 211, 257 Stehlík, Milan 229, 275, 276
355
30.09.2020 21:11:05
356
ND-sazba9.indd 356
Stehlíková, Eva 100 Steigerwald, Karel 25, 121, 123–125, 143, 211, 321, 323, 335 Stibor, Oldřich 227 Stivínová, Zuzana 135, 138, 139, 149, 188 Stoppard, Tom 285, 287, 288, 290, 291, 293 Stránská, Alena 58, 72 Straussler, Tomáš. viz Stoppard, Tom Strindberg, August 116 Strnad, Jiří 42 Strnisko, Vladimír 17, 39 Stroupežnický, Ladislav 213 Stuchlíková, Jitka 59 Südermannová, Zita 286 Suchařípa, Leoš 25 Suk, Josef 105, 107, 108, 221, 222, 335 Svoboda, Josef 134, 135, 139, 175, 310 Svoboda, Luboš 206 Svoboda, Milan 282, 283 Svoboda, Tomáš 202, 203 Synge, John Millington 128
Šimon, Jan 201 Škroup, František 65 Šmeralová, Eva 70 Šmídová, Jana 155 Špalek, Jakub 193 Špalková, Petra 188, 277, 303, 309 Špinar, Daniel 208, 210, 211, 257, 335, 336 Šprincl, Jan 289, 291, 302 Šrámek, Fráňa 215 Šrámková-Mikešová, Věra 47 Štědroň, Miloš Orson 319 Štefková, Kateřina 221, 232, 238 Štěpánek, Jan 146, 148, 228, 238, 271, 276 Štěpánek, Jan Nepomuk 64 Štěpánek, Martin 257–259, 264 Štěpánek, Petr 21, 217 Štěpnička, Jiří 18, 148, 168, 177, 187, 199, 268 Šulaj, Ondrej 114, 131 Štursa, Jaroslav 311 Šustrová, Petruška 266 Švanda, Pavel 145, 243 Švehlík, Alois 17, 41, 98 Švejda, Martin J. 285
Šafránková, Libuše 92,
Tabori, George 73,
105, 216 Šamberger, Zdeněk 64 Šamberk, František Ferdinand 153 Ševčík, Ota 153, 177, 184 Ševčíková, Hana 296 Šimková, Dagmar 335
76–78 Tesařová, Johanna 17, 176, 217, 219 Teyerle, Zdeněk 18 Thatcherová, Margaret 55, 285 Tigrid, Pavel 144
Tichý, Zdeněk A. 10, 70 Tiliu, Nina 283 Tomášová, Marie 134 Tompa, Gábor 281, 283, 336 Topolánek, Mirek 257, 258, 273 Topolánková, Pavla 273 Topol, Filip 67, 199, 232 Topol, Jáchym 67, 232 Topol, Josef 19, 27, 32, 37, 67–70, 72, 73, 75, 112, 134, 213, 227–230, 232, 243, 287, 324 Tošovský, Jan 211 Trenský, Pavel 35, 40, 42, 48, 50, 59, 62, 63, 74, 76, 85, 86, 89, 92, 94, 98, 101, 102, 117, 125, 157, 165, 188, 189, 289, 304, 306, 337, 340, 341 von Trier, Lars 325 Trpišovský, Lukáš 206 Třeštík, Dušan 237 Třeštíková, Helena 258 Tříska, Jan 134, 279 Tučková, Dana 56 Tuháčková, Helena 62 Tvrzník, Jiří 58, 62 Tyc, Petr 202, 204 Tyl, Josef Kajetán 35, 64, 65, 151, 153, 232–236, 238–240, 242 Uhde, Milan 28, 30, 31,
211, 326 Ullrichová, Daria 73, 211, 228, 232, 275, 307, 319 Urban, Martin 211, 246, 281
30.09.2020 21:11:05
Urbanová, Alena 48, 69, 71, 95, 157, 189, 340 Václav, svatý 236, 237 Vajdička, Ľubomír 114 Vala, Jiří 84 Válková, Martina. viz Preissová, Martina Vančura, Vladislav 41, 44, 45, 48, 49, 153, 167–171 Varyš, Vojtěch 249, 266 Vašáryová, Emília 336 Vašinka, Radim 208 Vášová, Marie 238 Vávra, David 170, 288 Vedral, Jan 27, 321 de Vega, Lope 128 Velemanová, Věra 173 Veškrnová, Dagmar. viz Havlová, Dagmar Vinklář, Josef 52, 59, 62, 81 Vízner, František 311 Vláčil, František 27, 44 Vlasák, Jan 47, 48 Vojan, Eduard 300 Voňková-Andrtová, Dagmar 100 Voskovec, Jiří 67 Vostrý, Jaroslav 221, 226, 340 Vrchlický, Jaroslav 153, 199, 200 Vyskočil, Ivan 37
Wiens, Wolfgang 253 Williams, Tennessee 304, 306 Wilson, Paul 290 Wilson, Robert 194, 213, 245–256, 288, 320, 335–337 Winterová, Kateřina 188, 204, 218, 273, 277, 324 Zavarský, Ján 92, 232
Zelenka, Petr 261, 268, 269 Zeman, Miloš 155, 236, 262, 274, 333 Zeyer, Julius 104, 105, 107, 108, 221–227 Zieleniec, Josef 112 Zielinski, Thomas 202 Zindelová, Michaela 117 Zouhar, Vít 221–223, 329 Zuska, Petr 212 Žáček, Ivan 318, 325
Žáčková, Lucie 218, 235, 306 Žantovská, Irena 116 Železný, Vladimír 274 Žídek, Ivo 10, 13, 28, 31, 41, 65, 111
Wagnerová, Alena 243
Wasserman, Václav 216 Weigl, Petr 222, 227 Wenders, Wim 225 Werbowski, Tecia 330
ND-sazba9.indd 357
357
30.09.2020 21:11:05
O bsah Část první: Vpád barbarů Mýtus o demokracii — 10 Režijní tým — 25 Konečně statut? — 28 Dramaturgové a otázka Co hrát? — 35 Přelomová sezona — 39 Konečně ve Stavovském divadle — 64 Hovory se Sokratem — 67 Příliš mnoho slov ve Stavovském divadle? — 76 Falkenštejn — 79 Případ Kolowrat — 83 Relativismus v čase absolutních soudů — 87 Sakralitou proti ideologii — 91 Komediální Ibsen a melodramatický Miller — 95 Zázrak na vsi — 99 Inscenační nezdar jako obraz krize — 104 Kdo s koho? — 110 Netrpělivé vyžadování úspěchu — 114 Dva mistři a herec ze sklepa — 119 Barokní katechismus — 121 Předělaný Nobel — 123 Hořké pocity — 127 Faust Otomara Krejči v lesku i ve stínu — 133
ND-sazba9.indd 358
30.09.2020 21:11:05
Část druhá: Dramaturg z Moravy Bloudění — 145 Česká témata — 151 Společenské pozadí — 154 Posedlost Shakespearem — 157 Dvě cizinky a čtyři inscenace — 162 V Národním debutující zkušení režiséři — 166 Maryša a Markéta — 168 Původní české hry — 172 A přece velké drama? — 175 Báchorka a monument — 178 Pět let neporozumění — 181 Spravedlivé hodnocení? — 187
Část třetí: Šéf nové generace Šťastné dny — 195 Cyrano! — 199 Bouda — 201 Dočekalův tvůrčí tým — 211 Česká klasika a národní téma — 213 Divadelní pohlednice z pohnuté doby — 253 Politická čtverylka — 257 Obrazy krize — 266 Caryl Churchillová a Tom Stoppard — 285 Portrét šéfa jako umělce — 294 Současné hry klasického střihu — 304 20. století na Nové scéně — 310 Všechno možné v Kolowratu i ve Stavovském — 321 Spravedlivě rozděleno — 324 Pocta mistrům — 330 Po sametu — 331 Dvanáct let šéfování — 335 Epilog o kritice — 340
Použitá literatura — 345 Seznam vyobrazení — 346 Rejstřík — 350
ND-sazba9.indd 359
30.09.2020 21:11:05
Alena Zemančíková
Zpětné zakreslení cesty Činohra Národního divadla v letech 1990—2015
Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) ve spolupráci s Národním divadlem (www.narodni-divadlo.cz) v roce 2020 jako svou 418. publikaci Redakce a rejstřík Dominik Melichar Grafická úprava, obálka a sazba písmy Docent a Lyon Jan Dobeš — studio Designiq (www.designiq.cz) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 360 stran, TS 2. ISBN 978-80-7470-292-1 ISBN 978-80-7470-293-8 (PDF) Doporučená cena včetně DPH 399 Kč www.eshop.akropolis.info
ND-sazba9.indd 360
30.09.2020 21:11:05
Milan Lukeš
Alena Zemančíková
Příběh dvaceti pěti let Činohry Národního divadla je vyprávěním o pronikání nových témat a stylů do tvůrčího prostředí divadla, které je zavázáno vlasteneckou tradicí a povinností být přístupné všem. Žádné jiné divadlo v zemi takový závazek nenese, ale žádné jiné také k jeho splnění nemá takové podmínky jako Národní divadlo v Praze.
Zpětné zakreslení cesty
Roku 1989 skončilo u nás obrozenecké pojetí divadla, což je obecný šok, který si divadlo musí prožít.
Činohra ND v letech 1990—2015
Pražské Národní divadlo zůstává institucí nejen uměleckou, ale nadále více či méně politickou. Pojem „národní“ v čase mění a upřesňuje svůj obsah podobně jako sám pojem národ, a ten se z obecného povědomí vymazat nedá, stejně jako není možné odstranit přídavné jméno „národní“ ze jména divadla, které dnes sídlí ve čtyřech budovách a hovoří mnoha jazyky. Přes veškerou otevřenost světu je Činohra Národního divadla pevně spjata s českým jazykem jako řečí původního dramatu či textové předlohy inscenace vůbec, ale také jako s jazykem překladu, jehož vysokou kulturu aktivně udržuje.
Doporučená cena 399 Kč
ISBN 978-80-7470-292-1
Alena Zemančíková
Zpětné zakreslení cesty