Joanna Macyová a Chris Johnstone: Aktivní naděje

AKTIVNÍ NADĚJE jak čelit zmatku naší doby a nezbláznit se?

JOANNA MACYOVÁ & CHRIS JOHNSTONE Překlad Hana Bernardová

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Macy, Joanna, 1929[Active hope. Česky] Aktivní naděje : jak čelit zmatku naší doby a nezbláznit se? / Joanna Macyová & Chris Johnstone ; překlad Hana Bernardová. -- První vydání. -- Praha : Alferia, 2020. -- 256 stran Přeloženo z angličtiny -- Vydala Grada Publishing, a.s. pod značkou Alferia ISBN 978-80-271-1042-1 (brožováno) * 316.423 * 504 * 316.648.4 * 159.942.5 * 2-423.79 * 159.9 * 2-1 * 159.923.5 * (0.062) – globální problémy – environmentální problémy – změna postoje – řešení problémů – naděje -- psychologické aspekty – naděje -- náboženské aspekty – sebeřízení – populárně-naučné publikace 316.4 - Sociální procesy [18]

Text © Joanna Macy and Chris Johnstone, 2012 Translation © Hana Bernardová, 2020 Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2020

ISBN 978-80-271-4029-9 (ePub) ISBN 978-80-271-4028-2 (pdf) ISBN 978-80-271-1042-1 (print)

Tato kniha je věnována vzkvétání života na této vzácné a nádherné planetě.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

Úvod

„Nebezpečnou“, „děsivou“, „vymykající se kontrole“ – obcházíme místnost a slyšíme, jak lidé vyslovují nahlas slovo nebo frázi, která se jim vybaví při dokončení této věty: „Když přemýšlím nad stavem našeho světa, myslím, že situace se stává…“ Tento proces jsme během posledních několika desítek let dělali s desítkami tisíc lidí v nejrůznějších prostředích. Odpovědi, které slýcháme, odpovídají i výsledkům průzkumů, jež ukazují vysoký stupeň znepokojení ohledně budoucnosti našeho světa.1 Tato tolik rozšířená úzkost je opodstatněná. S oteplováním zemského povrchu se rozšiřují pouště a extrémní projevy počasí jsou stále častější.

Lidská populace narůstá a spotřeba se zvyšuje, zatímco základní zdroje jako například sladká voda, rybí populace, orná půda a zásoby ropy ubývají. Zatímco ekonomické zvraty zanechaly mnoho lidí v zoufalství, jestli situaci zvládnou, biliony dolarů jsou vydávány na válčení.2 Vzhledem k těmto nepříznivým okolnostem není divu, že zažíváme hlubokou ztrátu důvěry v budoucnost. Již nemůžeme považovat za samozřejmé, že zdroje, na nichž závisíme – jídlo, palivo a pitná voda –, budou dostupné. Stejně

11

12 AKTIVNÍ NADĚJE tak nemůžeme považovat za samozřejmé, že naše civilizace přežije nebo že podmínky na naší planetě zůstanou příznivé pro komplexní formy života.

Začínáme tím, že tuto nejistotu pojmenováváme jako ústřední psychologickou realitu naší doby. Jelikož však obvykle považujeme za příliš depresivní o ní mluvit, zůstává nevyslovenou přítomností na pozadí naší mysli. Někdy jsme si jí vědomi. Jen o ní nemluvíme. Tato zablokovaná komunikace představuje ještě hrozivější riziko, neboť tím největším nebezpečím naší doby je otupění naší schopnosti reagovat. Často slýcháme komentáře jako třeba: „Tam nechoď, je to příliš depresivní“ nebo „Nerozebírej negativní věci“. Problém tohoto přístupu spočívá v tom, že zastavuje naše rozhovory a myšlení. Jak můžeme vůbec začít řešit ten zmatek, ve kterém se nacházíme, když je pro nás příliš depresivní o něm už jen přemýšlet?

Když však tomu zmatku čelíme, když si připustíme děsivé zprávy o mnoha tragédiích odehrávajících se ve světě, může to být zahlcující.

Možná si říkáme, jestli s tím vůbec můžeme něco dělat.

Toto je místo, kde začínáme – uznáním, že naše doba nás konfrontuje se skutečnostmi, jimž je bolestivé čelit, které je těžké přijmout a se kterými je matoucí žít. Naším postojem je chápat to jako výchozí bod úžasné cesty, která posiluje a prohlubuje naši živost. Smyslem této cesty je najít, nabídnout a přijmout dar aktivní naděje.

CO JE TO AKTIVNÍ NADĚJE? Ať už čelíme jakékoli situaci, můžeme si zvolit, jak na ni budeme reagovat.

Když stojíme před ohromujícími výzvami, můžeme mít pocit, že naše činy nemají příliš velkou váhu. Nicméně způsob, jakým reagujeme, a míra naší víry v to, nakolik důležité jsou naše skutky, jsou určovány tím, jak smýšlíme o naději a zda ji cítíme. Zde je příklad.

Jane hluboce záleželo na světě a byla zděšená tím, co se děje. Lidské bytosti považovala za ztracený případ, za natolik uvízlé v ničivých způsobech jednání, že úplnou zkázu našeho světa viděla jako nevyhnutelnou.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

„Jaký smysl má cokoli dělat, když to nijak nezmění to, k čemu směřujeme?“ ptala se.

Slovo naděje má dva různé významy. První představuje nadějnost, kdy to vypadá, že námi preferovaný výsledek se celkem pravděpodobně stane.

Pokud potřebujeme tento druh naděje předtím, než se zavážeme k nějakému činu, naše schopnost jednat je v oblastech, kde svoje šance nehodnotíme jako příliš vysoké, zablokovaná. Toto se stalo Jane – cítila takovou beznaděj, že neviděla smysl o něco se vůbec jen pokoušet.

Druhý význam se týká našich tužeb. Když jsme se Jane zeptali, jaké dění v našem světě by si přála, bez zaváhání popsala budoucnost, ve kterou doufala, svět, po jakém toužila tolik, až to bolelo. Na začátku naší cesty je tento druh naděje – vědomí toho, v co doufáme a co bychom chtěli nebo co bychom rádi, aby se uskutečnilo. Naše zacházení s touto nadějí je to, co přináší skutečnou změnu. Pasivní naděje je čekání na vnější síly, které mají přivodit něco, co si přejeme. Aktivní naděje znamená stát se aktivními účastníky v uskutečňování toho, v co doufáme.

Aktivní naděje je praxe. Podobně jako tchaj-ťi nebo zahradničení je to něco, co spíše děláme, než máme. Je to proces, který můžeme začít uskutečňovat v jakékoli situaci, a zahrnuje tři základní kroky. Nejprve musíme jasně uvidět realitu. V druhém kroku identifikujeme, v jaký vývoj událostí doufáme a jaké hodnoty jsou pro nás důležité. A zatřetí podnikáme kroky, abychom sebe či naši situaci posunuli tímto směrem.

Jelikož od nás aktivní naděje nevyžaduje optimismus, můžeme ji uplatnit i v oblastech, kde se cítíme zoufalí. Určující hnací silou je záměr – volíme, čeho chceme dosáhnout, co chceme provést nebo vyjádřit. Spíše než abychom zvažovali svoje šance a jednali pouze, když cítíme naději, zaměřujeme se na svůj záměr a necháváme se jím vést.

DAR JE DÁVANÝ I PŘIJÍMANÝ Většina knih zaměřujících se na globální témata se soustředí buď na popis problémů, kterým čelíme, nebo na potřebná řešení. I když se dotýkáme obojího, naše pozornost je zaměřena na to, jak posílit a podpořit

13

14 AKTIVNÍ NADĚJE svůj záměr jednat tak, abychom mohli co nejlépe sehrát svou roli v léčení našeho světa, ať už je ta role jakákoli.

Jelikož každý z nás pohlíží na jiný kout planety a nese si s sebou své jedinečné portfolio zájmů, schopností a zkušeností, dotýkají se nás odlišné obavy a jsme vyzýváni jednat rozdílnými způsoby. Příspěvek každého z nás k léčení našeho světa je naším darem aktivní naděje. Cílem této knihy je posílit naši schopnost dávat to nejlepší, čeho jsme schopni: naši nejlepší odpověď na mnohotvárnou krizi udržitelnosti.

Když si uvědomíme naléhavost situace a zhostíme se svého úkolu, v našem nitru se spustí něco silného. Aktivujeme svůj pocit smyslu a objevujeme v sobě síly, o kterých jsme ani nevěděli. Být schopen něco ovlivnit je silně oživující. Díky tomu cítíme, že náš život má větší hodnotu. Takže když praktikujeme aktivní naději, nejenom že dáváme, ale také v mnoha ohledech dostáváme. Přístup, který popisujeme v této knize, není ani tak o tom být svědomití nebo něčeho hodni, jako spíš o vstoupení do stavu živosti, díky němuž se naše životy stávají hluboce uspokojivými.

TŘI PŘÍBĚHY NAŠÍ DOBY Každému velkému dobrodružství vždy stojí v cestě překážky. První překážkou je jednoduše uvědomit si, že jako civilizace i jako druh čelíme kritickému okamžiku. Když se podíváme na mainstreamovou společnost a na její priority nebo cíle, je těžké vidět známky tohoto povědomí. V první kapitole se snažíme porozumět onomu obrovskému rozdílu mezi mírou naléhavosti situace a mírou odezvy tím, že popisujeme, jak je naše vnímání utvářeno příběhem, s nímž se ztotožňujeme. Popisujeme tři příběhy či verze reality, z nichž každá působí jako optika, skrze kterou nahlížíme a chápeme to, co se děje.

První příběh, tzv. běžná praxe (Business as Usual), je definován předpokladem, že na způsobu, jakým žijeme, není třeba nic moc měnit. Ekonomický růst je v tomto příběhu považován za nezbytný pro prosperitu a hlavním záměrem je postupovat úspěšně dopředu. Druhý příběh, tzv. velký rozpad, upozorňuje na katastrofy, ke kterým nás běžná praxe

Joanna Macyová & Chris Johnstone

vede, stejně jako na ty, které už zapříčinila. Jedná se o uvažování podložené fakty o kolapsu ekologických a sociálních systémů, narušení klimatu, vyčerpání zdrojů a masovém vymírání druhů.

Třetí příběh zastávají a představují ti, kteří vědí, že první příběh nás vede ke katastrofě, a kteří odmítají přenechat druhému příběhu poslední slovo. Třetí příběh s sebou nese vynoření nových a kreativních lidských schopností jednat, přičemž máme na mysli epochální změnu od průmyslové společnosti vázané na ekonomický růst ke společnosti, která podporuje život a věnuje se uzdravování a obnově našeho světa. Tento příběh nazýváme velký obrat. Jeho hlavním záměrem je najít a nabídnout náš dar aktivní naděje.

Nemá žádný smysl dohadovat se, který z těchto příběhů je „správný“.

Odehrávají se všechny tři. Otázkou je, kterému z nich chceme věnovat svou energii. První kapitola je o tom podívat se, kde se nacházíme, a zvolit si příběh, který chceme skrze svůj život projevovat. Zbytek knihy je zaměřen na způsoby, jak posílit naši schopnost přispět k velkému obratu tím nejlepším možným způsobem.

SPIRÁLA PRÁCE OBNOVUJÍCÍ SPOJENÍ Cesta, jež začíná v kapitole druhé a pokračuje zbytkem knihy, je založena na posilujícím procesu, který jsme po desítky let nabízeli na seminářích.

Tento proces, původně vytvořený Joannou na sklonku sedmdesátých let, se rozvinul a rozšířil s podstatným přispěním rostoucího počtu kolegů. Byl použit na každém kontinentu kromě Antarktidy, byl veden v mnoha různých jazycích a zapojily se do něj stovky tisíc lidí různého vyznání, původu a odlišných věkových skupin. Protože nám tento přístup pomáhá obnovit náš pocit propojení se sítí života a mezi sebou navzájem, je známý jako práce obnovující spojení.3 Díky tomu, že nám pomáhá rozvinout naše vnitřní zdroje i naše vnější společenství, posiluje naši schopnost čelit znepokojivým informacím a reagovat na ně s nečekanou odolností. Při svých zkušenostech s touto prací jsme byli opakovaně svědky zmobilizované energie a odhodlání, které se objevily, když lidé přijali svou roli ve velkém obratu.

15

16 AKTIVNÍ NADĚJE Tuto knihu jsme napsali, abyste mohli prožít transformativní sílu práce obnovující spojení a čerpat z ní pro rozšíření své schopnosti tvořivě reagovat na krize dnešní doby. Následující kapitoly vás provedou čtyřmi fázemi spirály, skrze niž práce prochází: vycházet z vděčnosti, uctít naši bolest týkající se světa, vidět novýma očima, jít dál. Procházení těmito fázemi má posilující účinek, který se prohlubuje každým opakováním.

Jít dát

Vidět novýma očima

Vycházet z vděčnosti

Uctít svou bolest týkající se světa Obrázek 1. Spirála práce obnovující spojení

Jestliže procházíte touto cestou sami, můžete získat mnoho, přínosy práce obnovující spojení se však projeví rychleji, je-li vás více. Vybízíme vás, abyste vyhledali další jednotlivce, s nimiž můžete číst tuto knihu nebo sdílet poznámky během cesty. Otevřené vyjádření našich obav je klíčovou částí toho, jak čelit zmatku dnešní doby. Z důvodů, které v této knize prozkoumáme, nám však v tomto typu sdílení často brání strach. Budeme se zabývat tím, co způsobuje, že je tak těžké mluvit o naší planetární krizi, a poskytneme vám nástroje, které vás podpoří v posilujících rozhovorech, které si naše doba žádá.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

Povzbuzujeme vás, abyste se obeznámili s popisovanými nástroji tak, že je vyzkoušíte. Sem tam naleznete v knize okénka nazvaná „Vyzkoušej si“, která vás vyzývají zkusit postupy, jež nám přijdou hodnotné, ať už pro osobní, nebo skupinové použití.

CO PŘINÁŠÍME Ústředním motivem této knihy je spolupracující model síly založený na docenění toho, že společnou prací můžeme dosáhnout mnohem více než jako izolovaní jednotlivci. Příběh našeho spoluautorství je toho pěkným příkladem. Semínko této myšlenky vyklíčilo z jednoho našeho rozhovoru o tom, co jsme se naučili ze zkušeností s metodou práce obnovující spojení. Oba nás překvapilo a nadchlo, jak často se během těch následujících mnoha hodin povídání vynořily vhledy, které předtím neměl ani jeden z nás. Zatímco základní struktura, pojmy a praxe práce obnovující spojení jsou dobře prověřené, byli jsme schopni je ještě obohatit, zdokonalit a doplnit způsoby, které shrnují spoustu materiálů nepublikovaných nikde jinde.

Jedno staré přísloví říká, že dvě oči jsou lepší než jedno, protože ze dvou různých perspektiv vychází hloubka prostorového vidění. Jako spoluautoři vycházíme z odlišných prostředí, žijeme na jiných kontinentech a čerpáme z různých zdrojů, což přispělo k bohaté synergii, kterou zažíváme a která se projevuje v našem psaní.

Joanna je vzdělaná v buddhismu, v obecné teorii systémů a v hlubinné ekologii. Přednášela na několika univerzitách ve Spojených státech a procestovala svět, nabízejíc kurzy pro oživení a posílení našich schopností reagovat na planetární krizi. Ve svých více než osmdesáti letech* žije v Berkeley v Kalifornii. Více než padesát let byla aktivistkou, je uznávaným hlasem v hnutích za mír, spravedlnost a ekologii a je autorkou nebo spoluautorkou více než desítky knih, z nichž většina byla přeložena do dalších jazyků. * Kniha byla v originále vydána v roce 2012 (pozn. překl.).

17

18 AKTIVNÍ NADĚJE Chris je lékař se specializací na psychologii změn chování, resilienci a zotavování ze závislosti. Žije ve Velké Británii a pracuje jako kouč, školí zdravotnické pracovníky v behaviorální medicíně a je průkopníkem propagování role tréninku resilience v podpoře pozitivního duševního zdraví. Od raného mládí byl aktivistou a dnes, ve svých téměř padesáti letech, již více než dvacet let vyučuje a píše o psychologii udržitelnosti.

Potkali jsme se v roce 1989 během týdenního výcviku, který Joanna vedla ve Skotsku. Výcvik se jmenoval „Síla naší hlubinné ekologie“ a pro Chrise byl událostí, která mu změnila život. Od té doby jsme spolu pracovali mnohokrát. Tato kniha popisuje práci, na níž se společně podílíme a které si vážíme. Nabízíme ji nikoli jako plán řešení našich problémů, ale jako sadu postupů a vhledů pro načerpání síly a jako mytickou cestu, která nás může proměnit. Americká spisovatelka Rebecca Solnitová píše: Krizová situace je odloučením od toho, co je nám známé, náhlým vynořením se do nového prostředí, které po nás často žádá, abychom se i my sami zhostili svého úkolu.4

Když čelíme chaosu, ve kterém se nacházíme, uvědomujeme si, že není možné pokračovat v současné běžné praxi. Chopit se svého úkolu nám pomáhá při prožívání naší zakořeněnosti v něčem mnohem větším, než jsme my sami. Básník Rabíndranáth Thákur tuto myšlenku vyjádřil slovy: Tentýž tok života, který dnem i nocí proudí mými žilami, proudí i skrze svět.5

To je ten proud, který sledujeme. Nasměrovává nás ke způsobu života, který náš svět obohacuje, spíše než vyčerpává. Přivádí nás k našemu daru aktivní naděje. Když dáváním tohoto daru čelíme zmatku dnešní doby, naše životy se také stávají bohatšími.

ČÁST 1

VELKÝ OBRAT

20 AKTIVNÍ NADĚJE

KAPITOLA PRVNÍ

TŘI PŘÍBĚHY NAŠÍ DOBY

Jestliže příběhy, které jsou ve společnosti sdíleny, nejsou v souladu s podmínkami, které v ní panují, mohou tuto společnost začít omezovat, či dokonce ohrožovat její přežití. Taková je naše současná situace.

David Korten, Velký obrat1

Dne 7. května 2001 se v Bílém domě sešli novináři na tiskové konferenci.

Ari Fleischer, tiskový mluvčí prezidenta George Bushe, neměl toho dne nic k oznámení, ale vyzval shromážděný dav k otázkám. Hlavním tématem se během chvíle stalo zvyšování výdajů za energie spolu s jednou z počátečních otázek, která vyvolala silnou reakci.

NOVINÁŘ: „Domnívá se pan prezident, že vzhledem k množství energie, kterou Američané spotřebují na jednoho obyvatele, a vzhledem k tomu, jak moc to přesahuje množství spotřebované jakýmkoli jiným občanem v kterékoli jiné zemi na světě, je třeba upravit náš životní styl pro řešení tohoto energetického problému?“

Joanna Macyová & Chris Johnstone

PAN FLEISCHER: „Rozhodně ne. Pan prezident věří, že se jedná o americký styl života a že cílem politických lídrů by měla být ochrana amerického stylu života.“ 2

Zatímco prezidenti přicházejí a odcházejí, ono „rozhodné ne“ pana Fleischera zůstává v naší společnosti mocnou silou. Je to hlas, který nepochybuje o způsobu, jakým žijeme. Toto přesvědčení vyrůstá z určitého příběhu o tom, jak se věci v našem světě mají. Tím příběhem nemáme na mysli beletristické dílo, ale spíše způsob, jakým chápeme události, které se nám odehrávají před očima.

V této kapitole si popíšeme tři příběhy odehrávající se v naší době, jak již bylo zmíněno v úvodu. První předpokládá, že naše společnost je na správné cestě a že můžeme pokračovat ve všem jako doposud. Druhý odhaluje ničivé následky tohoto způsobu našeho běžného fungování a šířící se rozpadání našich biologických, ekologických a sociálních systémů. Třetí příběh je o narůstající odezvě na nebezpečí a o mnohotvárném přechodu k civilizaci podporující život. Poznání, že si můžeme zvolit příběh, na základě něhož žijeme, může být osvobozující. Nalezení dobrého příběhu, do kterého se zapojujeme, přispívá k našemu pocitu smyslu a živosti. Budeme zkoumat, jak tyto příběhy ovlivňují naši schopnost reagovat na globální krizi.

PRVNÍ PŘÍBĚH: BĚŽNÁ PRAXE (BUSINESS AS USUAL) Jaká část jídla, které jste snědli během posledních čtyřiadvaceti hodin, je vyrobena z ingrediencí vyprodukovaných stovky nebo i tisíce kilometrů daleko? Odpověď většiny z nás žijících v průmyslových zemích zní velká část. Například průměrná mrkev, hlávka salátu nebo bedýnka jahod prodávaných v supermarketech v Iowě cestovala pravděpodobně více než tři tisíce kilometrů.3 A není to jen naše jídlo: mnoho věcí, které používáme, cestovalo obrovskou vzdálenost, než k nám dorazilo. Náklady na přepravu jsou hlavním faktorem způsobujícím, že naše doba je nejnákladnějším

21

Joanna Macyová & Chris Johnstone

Když žijete uprostřed tohoto příběhu, je snadné si o něm myslet, že takto se prostě věci mají. Mladým lidem je možná sdělováno, že neexistuje jiná možnost kromě toho, že si najdou své místo v tomto řádu věcí. Být úspěšný je prezentováno jako hlavní cíl podporovaný vedlejšími metami jako najít si partnera, postarat se o svou rodinu, vypadat dobře a nakupovat. V tomto náhledu na život jsou problémy světa spatřovány jako vzdálené a nesouvisející s dramaty našich osobních životů.

Tento příběh moderního žití je ukazován globálními médii. Ujímá se tak po celém světě a probouzí vzrůstající touhu po spotřebě. Před rokem 1970 byly v Číně za nezbytně nutný nákup považovány pouze čtyři předměty – jízdní kolo, šicí stroj, náramkové hodinky a rádio. Během osmdesátých let rostoucí spotřebitelská třída rozšířila tento seznam o ledničku, barevnou televizi, pračku a kazetový magnetofon. O deset let později začalo být pro stále více lidí v Číně běžné vlastnit auto, počítač, mobilní telefon a klimatizaci.6 A tento seznam se neustále prodlužuje, jak vysvětluje Joe Hatfield, ředitel společnosti Walmart Asia*: Začínali jsme s jedním metrem produktů péče o pleť, nyní jich máme šest metrů. Dnes nemáme deodoranty, ale jednoho dne v Číně budeme mít deodoranty. Před pěti lety se tu parfémům moc dobře nedařilo. Ale když se podíváte dnes, je to nově vznikající trh… je tu mnohem méně jízdních kol, takže ubývá s nimi spojeného pohybu a lidé přibírají na váze, takže o čem to vypovídá? Zlepšuje se prodej zařízení na cvičení, sportovního oblečení, vybavení na běhání a jednou budeme mít Slimfast a všechny druhy těchto produktů.7

Někteří to považují za pokrok.

* Walmart je americká značka prodejen provozující řetězec velkých diskontních obchodních domů. Mimo Spojených států firma provozuje obchody v 15 zemích (pozn. překl.).

23

24 AKTIVNÍ NADĚJE

Tabulka 1.1 Některé hlavní předpoklady běžné praxe —— —— —— —— ——

Ekonomický růst je zásadní pro prosperitu.

Příroda je komoditou, která má být používána ve prospěch lidstva.

Podporování spotřeby je dobré pro ekonomiku.

Hlavním cílem je postupovat dopředu.

Problémy dalších lidí, národů a druhů nejsou naše starost.

Proč by lidé v dalších částech světa neměli rozvinout životní styl, který na Západě považujeme za normální? A proč bychom neměli pokračovat v běžné praxi ekonomického růstu, kdy lidé kupují stále více věcí a používají obrovské množství energie (viz tab. 1.1)? Abychom odpověděli na tyto otázky, potřebujeme se podívat na stinnou stránku moderního života a také na to, kam nás vede. To nás přivádí k našemu dalšímu příběhu.

DRUHÝ PŘÍBĚH: VELKÝ ROZPAD Průzkumy veřejného mínění pro CBS8 a Fox News9 v roce 2010 odhalily, že většina lidí věří, že podmínky pro život další generace budou horší, než jsou dnes.* Dva roky předtím přinesl mezinárodní průzkum s více než 61 600 osobami v šedesáti zemích podobné výsledky.10 S tolika lidmi ztrácejícími víru v to, že vše bude v pořádku, se vynořuje velmi odlišný způsob chápání událostí. Jelikož je v něm zahrnuto vnímání, že náš svět se nachází ve vážném úpadku, přebíráme termín používaný sociálním filosofem Davidem Kortenem a tento příběh nazýváme velký rozpad.11 Při naší práci s lidmi, kteří se zabývají svými obavami o fungování světa, nás překvapuje, kolik témat vyvolává znepokojení. Seznam v tabulce 1.2 uvádí pět častých oblastí spojených s obavami a pravděpodobně vy sami byste přišli na nějaké další, které byste do tohoto seznamu přidali.

Konfrontovat se s těmito problémy může být nepříjemné, či dokonce zdrcující, ale abychom se dostali tam, kam chceme, musíme začít z místa,

* CBS a Fox News jsou americké komerční televizní sítě (pozn. překl.).

Joanna Macyová & Chris Johnstone

kde se nacházíme. Příběh velkého rozpadu nabízí znepokojivý obraz tohoto místa.

Tabulka 1.2 Velký rozpad na počátku dvacátého prvního století —— —— —— —— ——

Hospodářský pokles Vyčerpání zdrojů Klimatická změna Sociální rozdělení společnosti a válka Hromadné vymírání druhů

Hospodářský pokles Ekonomická krize, která vypukla v roce 2008, znamenala nejen kolaps finančních institucí, ale také nárůst cen, nezaměstnanost, zástavu domů kvůli neschopnosti dlužníků splácet úvěry a nepokoje kvůli nedostatku potravin v mnoha částech světa. Jen o několik let dříve, na začátku roku 2005, byla globální ekonomika pokládána za vzkvétající. S rychle rostoucími cenami domů ve Spojených státech byly nemovitosti považovány za „bezpečnou“ investici. Hypoteční trh vydělával peníze a byly volně poskytovány půjčky, dokonce i těm se špatným úvěrovým hodnocením.

Tento boom však narostl do obrovské bubliny, která nakonec praskla.

Ekonom to možná vnímá jako součást cyklu vzestupu a útlumu. Další výraz, který bychom použili pro popis toho, co se stalo, je přestřelení a kolaps.

Zde je vysvětlení proč.

Když něco přesáhne bod své udržitelnosti, nazýváme to přestřelením.

Abychom obnovili rovnováhu, je nutné si toho všimnout a toto přetížení napravit. Pokud to neuděláme a systém vyžaduje stále více, může tento systém postupovat vpřed pouze tak dlouho, dokud nedosáhne bodu zhroucení a kolapsu. Trh s bydlením ani ekonomika nemohly pokračovat ve svém růstu donekonečna.

Po letech neudržitelného růstu bublina na americkém trhu s bydlením nakonec praskla a v letech 2006 a 2007 se ceny nemovitostí propadly. Vzhledem ke značnému počtu finančních institucí, které investovaly do hypotečního průmyslu, zasáhla krize celou ekonomiku. Finanční obři

25

Joanna Macyová & Chris Johnstone

Hromadné vymírání druhů Narůstající znečištění, poškozování přírodních lokalit a poruchy způsobené klimatickou změnou velmi poznamenaly divokou přírodu. Třetina všech obojživelníků, minimálně pětina všech savců a osmina všech ptačích druhů je v současné době ohrožena vyhynutím. Zpráva OSN „Globální biodiverzitní výhled“ došla k tomuto závěru: Ve skutečnosti jsme nyní zodpovědní za šesté velké vymírání druhů v historii Země a největší vymírání od té doby, co před 65 miliony lety zmizeli dinosauři.34

Některé druhy mají zásadní roli ve zdravém fungování přírodních systémů, naše přežití je na nich závislé. Například mikroskopický plankton v oceánech je potravou, na níž jsou závislé ryby. Tento plankton také produkuje velkou část kyslíku, který dýcháme. Když je oxid uhličitý ze spalování fosilních paliv absorbován oceány, způsobuje to okyselování mořské vody, což škodí planktonu. Kombinace acidity oceánů a oteplování vody již přivodila dramatický úbytek globální populace planktonu.35 Pokud bude tento úbytek pokračovat, nemůžeme si být jisti, kdy to přinese katastrofické následky – jako například kolaps života ryb nebo výrazné snížení pro nás dostupného kyslíku.

DVOJÍ REALITA Příběhy běžné praxe a velkého rozpadu nabízejí silně rozporuplné zprávy o stavu našeho světa. Jsou to dvě rozdílné reality existující současně v tomtéž čase a prostoru. Pravděpodobně znáte lidi žijící v odlišném příběhu, než je ten váš. Možná že se i vy sami pohybujete mezi příběhy. Je možné strávit část dne ve svém běžném módu, plánovat si budoucnost a předpokládat, že bude více méně podobná dnešku. Potom něco aktivuje vědomí průšvihu, ve kterém se nacházíme, a my si ve svém srdci i mysli přiznáváme katastrofu, která nás očekává.

31

32 AKTIVNÍ NADĚJE Stále více lidí už tuto katastrofu zažilo: zatopené domovy po extrémních srážkách, farmy opuštěné kvůli dlouhodobým suchům, kontaminované zdroje vody, která přestala být vhodná k pití, ztracená pracovní místa a úspory. Mainstreamová realita běžné praxe je stále častěji přerušována špatnými zprávami velkého rozpadu.

Když si poprvé uvědomíme děsivost naší situace, může to být docela šok. Většina těchto témat je vytlačena mimo hlavní média, přičemž jejich zprostředkování je omezeno na příležitostné dokumentární filmy nebo okrajové publikace. Pozornost moderního tisku, obzvlášť v západním světě, je zaměřena především na rozšiřování klepů o celebritách. Žijeme, jak říká bývalý americký viceprezident Al Gore, v kultuře odvádění pozornosti.36 Když se tato témata přece jen objeví v konverzaci, často se setkají s trapným odmlčením. Plynulé diskusi obvykle brání dva odlišné pohledy. První z nich problém odmítá s tím, že je zveličený. To je hlas prvního příběhu, který říká, že to ve skutečnosti není tak špatné. Druhý pohled se naplno ztotožňuje s velkým rozpadem. Tento pohled chápe pokračující úpadek za natolik nevyhnutelný, až už nepovažuje za důležité o něm hovořit. Je to rezignované smíření se s tím, že věci zašly příliš daleko, že s tím nemůžeme nic dělat, že jsme překročili bod, z něhož není návratu.

Výraz věci zašly příliš daleko je jiný způsob, jak říct, že jsme to přehnali. Je příliš pozdě na to, abychom zabránili již vzniklé škodě nebo předešli aspektům kolapsu, které již probíhají. Nadměrný rybolov už přivodil zničující kolaps mnoha světových rybářských oblastí. Klimatická změna vedla k nárůstu extrémního počasí po celém světě. Mnoho zemí produkujících ropu (včetně Spojených států, Velké Británie a Ruska) již dospěly za vrchol své produkce a jejich výroba ropy v současné době klesá.37 Tyto věci se už staly. Ale můžeme se z nich poučit a učinit rozhodnutí, kam se vydáme z tohoto místa. Ve své podrobné studii globálního překročení mezí produkce a spotřeby environmentální vědci Donnella Meadowsová, Jørgen Randers a Dennis Meadows píšou:

Joanna Macyová & Chris Johnstone

Překročení mezí může vést ke dvěma různým výsledkům. Jedním je nějaký druh kolapsu. Druhým je záměrný obrat, náprava, opatrné zmírňování… Věříme, že náprava je možná a že by mohla vést k žádoucí, udržitelné, přijatelné budoucnosti pro všechny lidi na světě.

Domníváme se také, že jestli opravdová náprava nebude provedena brzy, nějaká katastrofa je jistá. A nastane ještě během života mnohých lidí, kteří žijí dnes.38

Příběh běžné praxe nás vystavuje hrozbě střetu s pohromou. A velký rozpad se sám o sobě může jevit jako hororový příběh, který je zdrcující a nad naše síly, čímž nás ochromuje. Naštěstí existuje třetí příběh – ten, který vychází stále více najevo. A vy už jste pravděpodobně jeho součástí.

TŘETÍ PŘÍBĚH: VELKÝ OBRAT Během zemědělské revoluce před deseti tisíci lety vedla domestikace rostlin a zvířat k radikální změně způsobu, jakým lidé žili. K podobně dramatickému přechodu došlo během průmyslové revoluce, která začala teprve před několika stovkami let. Nešlo jen o změny malých detailů v životě jednotlivců. Společnost se proměnila v celém svém základu, včetně vztahu lidí k sobě navzájem i k Zemi.

A právě teď se odehrává změna srovnatelného rozsahu a významu. Byla nazvána ekologickou revolucí, revolucí udržitelnosti, dokonce nezbytnou revolucí. To je náš třetí příběh: my mu říkáme velký obrat a chápeme ho jako nejpodstatnější dobrodružství naší doby. Zahrnuje v sobě přechod od zhoubné ekonomiky průmyslového růstu ke společnosti podporující život, odhodlané obnovit náš svět. Tato přeměna již probíhá.

V raných stádiích velkých změn se může zdát, že počáteční aktivita je pouze okrajová. Když však přijde čas, myšlenky a způsoby jednání se stanou nakažlivými: čím více lidí přejde k inspirujícím pohledům, tím více se tyto perspektivy ujímají. V určitém okamžiku se rovnováha naruší a je dosaženo kritického množství. Hlediska a postupy, které byly dříve okrajové, se stávají novým hlavním proudem.

33

34 AKTIVNÍ NADĚJE To, co má úspěch v příběhu velkého obratu, je přijatý závazek jednat v zájmu života na Zemi, stejně tak jako vize, odvaha a solidarita tak činit.

Sociální a technické inovace se propojují a mobilizují lidskou energii, pozornost, kreativitu a odhodlanost v tom, co americký ekolog a spisovatel Paul Hawken popisuje jako „největší sociální hnutí v historii“. Ve své knize Blessed Unrest (Požehnaný neklid) píše: Brzy jsem si uvědomil, že můj počáteční odhad 100 000 organizací byl podhodnocen minimálně o jeden řád, a nyní věřím, že existuje přes milion (a možná dokonce přes dva miliony) organizací pracujících na ekologické udržitelnosti a sociální spravedlnosti.39

Nebuďte překvapeni, jestli jste o této velkolepé změně nečetli v hlavních novinách nebo jste ji nezaznamenali ani v dalších mainstreamových médiích. Jejich pozornost je obvykle vycvičená na náhlé, jednotlivé události, na které mohou zaměřit své kamery. Kulturní změny se odehrávají na jiné úrovni. Jsou spatřeny jen tehdy, když dostatečně poodstoupíme, abychom uviděli širší souvislosti proměňující se v čase. Snímek v novinách viděný přes lupu se může jevit pouze jako nepatrné tečky. Když se naše životy a rozhodnutí jeví jako ony tečky, může být těžké rozpoznat náš příspěvek k většímu kontextu změny. Možná se potřebujeme naučit vidět širší obraz a poznat, jak se příběh velkého obratu odehrává v naší době. Jakmile je jednou uviděn, je snadnější jej rozpoznat. A když ho pojmenujeme, tento příběh se pro nás stává skutečnější a známější.

Abychom vám pomohli uvědomit si, jakým způsobem už možná jste součástí tohoto příběhu, vytyčíme tři dimenze velkého obratu. Vzájemně se posilují a jsou potřebné stejnou měrou. Pro usnadnění jsme je označili jako první, druhá a třetí dimenze, tím však nenaznačujeme žádné pořadí posloupnosti nebo důležitosti. Můžeme začít v kterékoli z nich, přičemž tento začátek přirozeně vede k oběma zbývajícím. Je na každém z nás následovat svůj vlastní pocit správnosti, který nám říká, kde máme jednat.

40 AKTIVNÍ NADĚJE co děláme. Když se posouváme směrem, který se dotýká našeho srdce, přispíváme k hybné síle hlubšího smyslu, který způsobuje, že se cítíme živější. Dobrý příběh a uspokojující život mají společný důležitý prvek: přesvědčivý plán směřující ke smysluplným cílům, kde jde o mnohem více než o naše osobní zisky a ztráty. Takovým příběhem je i velký obrat.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

KAPITOLA DRUHÁ

DŮVĚRA VE SPIRÁLU

Aktivní naděje není zbožné přání.

Aktivní naděje není čekání na to, až nás zachrání Osamělý jezdec nebo nějaký spasitel.

Aktivní naděje znamená probouzet se do krásy života, v jejímž jménu můžeme jednat.

Patříme do tohoto světa.

Síť života si nás v této době žádá.

Urazili jsme dlouhou cestu a jsme tu, abychom sehráli svou roli.

S aktivní nadějí si uvědomujeme, že jsou pro nás přichystána dobrodružství, síly k objevení a kamarádi, se kterými se máme vzájemně podržet.

Aktivní naděje je připravenost se zapojit.

Aktivní naděje je připravenost objevovat síly v nás i v ostatních, připravenost objevovat důvody k naději a příležitosti k lásce.

Připravenost objevovat velikost a sílu našich srdcí, rychlost naší mysli, pevnost našeho záměru, naši vlastní autoritu, naši lásku k životu,

41

42 AKTIVNÍ NADĚJE živost naší zvídavosti, netušený hluboký pramen trpělivosti a vytrvalosti, dychtivost našich smyslů a naši schopnost vést.

Nic z toho nemůže být objeveno v křesle nebo bez riskování.

Velký obrat je příběh aktivní naděje. Abychom sehráli svou úlohu tím nejlepším způsobem, musíme čelit hlasům, které říkají, že na tento úkol nestačíme, že nejsme dost dobří, dost silní nebo dost moudří, abychom něco změnili. Pokud se bojíme pohlédnout na ten zmatek, v němž se nacházíme, protože je příliš děsivý nebo protože nebudeme schopni zvládnout úzkost, kterou v nás vyvolává, potřebujeme najít cestu, jak tímto strachem projít. Tato kapitola popisuje tři vlákna – linky, kterých se můžeme držet a které nám pomáhají stát vzpřímeně a nezaleknout se, když čelíme nesmírnosti toho, co se děje s naším světem. Tato vlákna mohou být vetkána do jakékoli situace jako způsob podpory a posílení naší schopnosti reagovat. Proto se k nim budeme na následujících stránkách často vracet.

Prvním vláknem je narativní struktura dobrodružných příběhů.

NÁSLEDOVÁNÍ VLÁKNA DOBRODRUŽSTVÍ Pohlížejte na velký obrat jako na příběh dobrodružství. Dobrodružné příběhy jsou často uvedeny představením zlověstné hrozby, která se jeví jako daleko přesahující to, s čím jsou hlavní hrdinové schopni se vyrovnat.

Jestli někdy cítíte, že všechno hraje proti vám, a pochybujete o tom, jestli na výzvu stačíte, pak se připojujete k prastaré tradici protagonistů tohoto žánru. Hrdinové se téměř vždy vydávají na cestu ve zdánlivě výrazné nevýhodě.

Tyto příběhy jsou utvářeny tím, že se hlavní postavy nenechají odradit. Místo toho je jejich příběh podněcuje k hledání spojenců, nástrojů a moudrosti potřebných k tomu, aby se jejich šance na úspěch zvýšily.

Můžeme na sebe nahlížet tak, jako bychom se nacházeli na podobné cestě. Část dobrodružství velkého obratu zahrnuje hledání společníků, zdrojů podpory, nástrojů a vhledů, které nám pomáhají.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

Uvidět, co je v sázce, a pocítit volání sehrát svou roli je to, co nás přivádí na tuto cestu. Potom prostě následujeme vlákno dobrodružství a po cestě rozvíjíme schopnosti a objevujeme skryté síly, které se odhalují jen tehdy, když je třeba. Když je situace těžká nebo bezútěšná, můžeme si připomínat, že takto se tyto příběhy často odvíjejí. Možná jsou chvíle, kdy všechno vypadá ztraceně. I to může být součástí příběhu. Rozhodnutí, která činíme v takových okamžicích, mohou mít rozhodující vliv.

VLÁKNO AKTIVNÍ NADĚJE Jakákoli situace, v níž se nacházíme, může být vyřešena spoustou různých způsobů – některé jsou lepší, jiné horší. Aktivní naděje zahrnuje stanovení výsledků, ve které doufáme, a sehrání aktivní role v jejich uskutečnění.

Nečekáme, až si budeme jisti úspěchem. Svá rozhodnutí neomezujeme jen na výsledky, které se jeví jako pravděpodobné. Místo toho se zaměřujeme na to, po čem skutečně hluboce toužíme, a potom postupujeme tak, že děláme rozhodné kroky oním směrem. Toto je druhé vlákno, které sledujeme.

Na světovou krizi je možné reagovat mnoha různými způsoby a škála možných reakcí sahá od těch nejlepších až po ty nejhorší. Svého úkolu se můžeme zhostit s moudrostí, odvahou a péčí, nebo před tou výzvou můžeme couvnout, vytěsnit ji či odvrátit pohled. S aktivní nadějí se vědomě rozhodujeme jednat tím nejlepším způsobem tak, že možná i sami sebe překvapíme tím, co vytvoříme. Je možné sami sebe trénovat, abychom se stali odvážnějšími, inspirovanějšími a napojenějšími? To nás přivádí k dalšímu vláknu.

VLÁKNO SPIRÁLY PRÁCE OBNOVUJÍCÍ SPOJENÍ Spirála práce obnovující spojení je něco, k čemu se můžeme stále znovu vracet jako ke zdroji síly a nových vhledů. Připomíná nám, že jsme větší, silnější, hlubší a tvořivější, než nám bylo vnuceno výchovou. Je mapou posilujícího procesu, který prochází cestou čtyř postupných kroků či fází

43

44 AKTIVNÍ NADĚJE popsaných jako vycházet z vděčnosti, uctít naši bolest týkající se světa, vidět novýma očima a jít dál.

Když vycházíme z vděčnosti, jsme více přítomni zázraku žití v tomto úžasném živoucím světě, těm mnoha darům, které dostáváme, kráse, kterou oceňujeme. Avšak právě pohled na to, co milujeme a čeho si ceníme, s sebou přináší uvědomění si obrovského poškozování, které se děje, plenění a rozpadání. Od vděčnosti přirozeně přecházíme k uctění bolesti týkající se světa.

Vděčnost napomáhá vytvářet kontext důvěry a psychologického optimismu, který nás podporuje, když čelíme těžkým skutečnostem v druhé fázi. Věnování času a pozornosti uctění naší bolesti týkající se světa zajišťuje, že je tu prostor pro náš smutek, zármutek, rozhořčení a jakékoli další pocity vycházející na povrch v reakci na to, co se děje našemu světu.

Připustíme-li intenzitu našeho trápení, i když jen sami sobě, přivede nás to do kulturně zakázaného území. Od dětství nám bylo říkáno, abychom se vzchopili, zvedli hlavu nebo mlčeli. Tím, že uznáme svou bolest týkající se světa, překonáváme tabu, které umlčuje naše utrpení. Jestliže aktivující siréna vnitřního poplašného zařízení již není ztlumená nebo vypnutá, něco v nás se zapne. Jedná se o naši reakci nutnou pro přežití.

Výraz uctění v sobě zahrnuje uctivé přivítání, kdy rozpoznáváme, že něco má hodnotu. Naše bolest týkající se světa nás nejenom upozorňuje na nebezpečí, ale také odhaluje naši skutečnou péči. A tato péče pochází z naší vzájemné propojenosti s veškerým životem. Nesmíme se jí obávat.

Ve třetí fázi postupujeme dále ke změně vnímání, které rozpoznává naši bolest týkající se světa jako zdravé vyjádření naší sounáležitosti s životem. Vidění novýma očima odhaluje širší síť zdrojů, které jsou nám dostupné prostřednictvím naší zakořeněnosti uvnitř hlubšího „ekologického já“. Tato třetí fáze je založena na vhledech holistické vědy a prastaré duchovní moudrosti stejně jako na naší tvořivé představivosti. Otevírá nás novému pohledu na to, co je možné, a novému pochopení naší síly dosáhnout změny.

Abychom pocítili přínos těchto posilujících perspektiv, potřebujeme je uplatnit při řešení výzev, kterým čelíme. Poslední fáze, jít dál, zahrnuje

Joanna Macyová & Chris Johnstone

45

ao

č im

a

vyjasnění si naší vize, co můžeme dělat pro uzdravování světa, a stanovení praktických kroků, které naši vizi posunou vpřed (viz obr. 2).

vi dě

tn ov

ým

jít dál

uc t ít n a ši bol e st

o st vděčn

Obrázek 2. Spirála práce obnovující spojení

Joanna Macyová & Chris Johnstone

proudu života na Zemi, který proudí již více než tři a půl miliardy let a který přežil pět hromadných vymírání druhů. Když se ponoříte do tohoto hlubšího silnějšího proudu a prožijete se jako jeho součást, objeví se jiná množina možností. S rozšiřováním vašeho vnímání přibývají pro vás dostupné zdroje, neboť týmiž cestami propojenosti, kterými proudí bolest spojená se světem, proudí také síla, odvaha, obnovené odhodlání a pomoc spojenců.

Se změnou vnímání, kterou s sebou vidění novýma očima, můžete pustit pocit, že musíte všechno vyřešit. Místo toho se soustředíte na nalezení a sehrání své role, nabízení svého daru aktivní naděje, na to, jak vy můžete nejlépe přispět k uzdravování našeho světa. A jak se přesouváte k tomu jít dál, uvažujete, co to může být a jaký bude váš další krok. Potom ten krok uděláte.

To, co jsme zde popsali, je krátká forma spirály, jejíž jeden cyklus může zabrat jen několik minut. Podobně jako fraktál, který má stejný charakteristický tvar, v jakémkoli měřítku se na něj díváme, může být forma spirály použita pro širokou škálu časových rámců, s otočkami trvajícími minuty, hodiny, dny nebo týdny. Čtyřmi fázemi procházíme způsobem, který podporuje náš záměr jednat v zájmu života na Zemi. Čím důvěrněji znáte tuto posilující cestu, tím více můžete procesu se strukturou spirály důvěřovat. Každá z těchto fází v sobě obsahuje skryté hloubky, bohatý význam a poklady k prozkoumání. Právě jimi se budeme zabývat v následujících kapitolách.

47

Joanna Macyová & Chris Johnstone

KAPITOLA ČTVRTÁ

UCTĚNÍ NAŠÍ BOLESTI TÝKAJÍCÍ SE SVĚTA

Parsifal, oblíbený rytíř na dvoře krále Artuše, byl na výpravě a několik dnů projížděl podivnou zničenou oblastí, pustinou, kde nic nerostlo. Zatímco hledal přístřeší a něco k snědku, dorazil k jezeru, na kterém uviděl loďku s dvěma postavami chytajícími ryby, jedna z postav byla oděná do královských šatů. „Kde najdu nocleh?“ zavolal Parsifal.

Ten královsky oblečený chlapík, což byl král Rybář, mu nabídl přespání na svém nedalekém hradě a popsal mu cestu, jak se tam dostat. Netrvalo dlouho a Parsifal se ocitl na nádherném hradě krále Rybáře. Byl přivítán dvořany a odveden do sálu, kde se právě konala slavnostní hostina.

Tam, na jakémsi visutém lůžku, ležel král, který měl zřejmě velké bolesti ze zranění v třísle.

Král byl obětí kletby, která bránila tomu, aby se jeho rána zahojila.

Toto prokletí odebralo vládci a jeho zemi schopnost regenerace. Přesto se v průběhu večera nikdo z dvořanů o té hrůze, které čelili, nezmínil.

Nicméně jim bylo známo, že kletba může být prolomena, pokud se objeví nějaký rytíř a položí králi soucitnou otázku. Avšak Parsifal byl vychován tak, že věřil, že je nezdvořilé, dokonce že není v pořádku pokládat autoritám otázky. A tak i když ke králi přistoupil, aby jej pozdravil, a i když cítil hnisavý zápach jeho rány, dělal, jako by vše bylo v pořádku.

61

62 AKTIVNÍ NADĚJE Dalšího rána se Parsifal probudil a zjistil, že král, jeho dvořané a celý hrad zmizeli. Vydal se znovu na cestu, až nakonec našel z pustiny cestu ven a podařilo se mu vrátit na dvůr krále Artuše. Na oslavu návratu tohoto velmi obdivovaného rytíře byla uspořádána hostina. Oslava byla přerušena dramatickým příchodem šeredné, ale moudré čarodějky zvané Cundrie. Ta Parsifalovi veřejně vynadala, že se mu nedostávalo soucitu zeptat se na utrpení krále Rybáře a jeho lidu. „Říkáš si rytíř,“ křičela Cundrie. „Podívej se na sebe! Neměl jsi ani dost odvahy zeptat se, co se děje.“ Pronásledován obviněním Cundrie a svými vlastními pocity selhání Parsifal upadl do deprese. Až si konečně uvědomil, že se na dvůr krále Rybáře musí vrátit. Stálo to mnoho let a mnohá dobrodružství, než opět nalezl onen tajemný hrad. Když se mu to podařilo, našel krále ve stavu ještě většího utrpení.

Tentokrát Parsifal zamířil přímo ke králi a poklekl před ním. „Můj pane, co tě trápí?“ zeptal se. To, že Parsifalovi na králi záleželo natolik, že mu položil tuto otázku, mělo okamžitý a silný účinek. Do králových tváří se vrátila barva a povstal ze svého lože se znovu nabytým zdravím. V tu chvíli začala pustá země opět kvést. Kletba byla zlomena.

Parsifalův příběh, který je součástí legendy o Svatém grálu, byl zapsán před více než osmi sty lety.1 A přesto situaci, kterou popisuje, tedy stav obrovského nepřiznaného utrpení a situaci lidí, kteří se chovají, jako by se nic nedělo, lze snadno rozpoznat i dnes. Otázka „Co tě trápí?“ nebo její moderní obdoba „Co ti dělá starosti?“ nás vyzývá, abychom vyjádřili své obavy a trápení. Existují všelijaké důvody, proč tato otázka není pokládána a proč se, stejně jako Parsifal, někdy ocitáme lapeni v předstírání, že všechno je v pořádku, i když víme, že není. Když se toto stane ve vztahu ke stavu našeho světa, a děje se tak často, je zablokována naše schopnost reagovat, která je nutná k přežití. Tato kapitola zkoumá, co stojí v cestě tomu, abychom si přiznali znepokojivé skutečnosti, a jak může uctění naší bolesti spojené se světem prolomit onu kletbu, která udržuje v chodu příběh běžné praxe.

ČÁST 2

VIDĚT NOVÝMA OČIMA

86 AKTIVNÍ NADĚJE

KAPITOLA PÁTÁ

ŠIRŠÍ VNÍMÁNÍ SEBE SAMA

Ve fiktivní budoucnosti vzdáleného světa si domorodci kmene Na’vi rozvinuli tak bohatě uspokojující život v propojenosti, že je nelze podplatit.

Zachování krásy a vitality jejich světa je pro ně důležitější než cokoli, co jim může nabídnout materialistická společnost. Tento příběh, známý každému, kdo viděl film Avatar, se odehrává na měsíci oplývajícím hojností, nazývaném Pandora. Události, které tento film líčí, lze pozorovat také na naší planetě. Krásné lesy jsou káceny, aby uvolnily cestu povrchovým dolům, zatímco korporacemi podporovaní žoldnéři likvidují odpor místního obyvatelstva.

Na začátku velkého dobrodružství se zdá, že hlavní hrdinové nejsou pro výzvu, které čelí, dobře vybaveni. Ať už je to David, který se postavil Goliášovi, nebo Frodo nesoucí prsten, hrdina nebo hrdinka příběhu se v roli, kterou se chystá sehrát, jeví beznadějně v nevýhodě. I my se tak můžeme cítit. Možná se ptáme: „Kdo jsem, abych na sebe bral problémy světa?“ Nicméně náš pohled na to, čeho jsme schopni, je spojen s naším vnímáním toho, kdo a čím jsme. Objevením skrytých hlubin své identity otevíráme celý soubor nových možností. Jake Sully v Avatarovi touto cestou prochází, začíná jako loajální zaměstnanec korporace a postupně se z něj stává ochránce světa, ke kterému se připojil. Tato kapitola zkoumá,

Joanna Macyová & Chris Johnstone

jak můžeme prožít srovnatelnou proměnu, při které se objevuje širší vnímání sebe sama, což silně zvyšuje naši schopnost přispívat světu.

TRANSFORMACE SOBECTVÍ Lidé si často zoufají nad problémem lidského sobectví. Pokud jsme geneticky naprogramováni upřednostňovat svůj komfort a pohodlí před zájmy druhých a světa, jak se někteří domnívají, pak jsou naše vyhlídky docela ponuré. Ale co kdybychom mohli proměnit projev sobectví tím, že rozšíříme a prohloubíme naše „já“ díky vědomí, pro koho jednáme? Právě k tomuto vyzval norský filosof Arne Naess: Značné moralizování v rámci ekologického hnutí bohužel udělalo na veřejnost mylný dojem, že musí něco obětovat – projevovat větší zodpovědnost, větší znepokojení a lepší morální úroveň. Ale toto všechno by se dělo přirozeně a snadno, pokud by se naše „já“ rozšířilo a prohloubilo natolik, že by ochrana přírody byla pociťována a vnímána jako ochrana našeho vlastního “já“.1

Mnozí z nás si asi vybaví zvláštní okamžiky, kdy jsme se cítili mimořádně spojeni se světem kolem sebe. Možná jsme byli okouzleni zábleskem nesmírné krásy nebo jsme byli svědky události natolik pozoruhodné, že nám to vzalo dech. „Nepochybně se mi dostalo milosti,“ napsal americký spisovatel Sam Keen, když popisoval čas, který strávil v lese pozorováním dvou rysů sedících na kmeni a zpívajících do noci.2 Tyto vzácné chvíle, které by někteří popsali jako spirituální prožitky, nás vyživují. Vytrhávají nás ze zaujetí našimi osobními problémy a přivádějí nás k většímu, tajemnějšímu a magickému prožitku života.

Tím, že k sobě zveme tyto prožitky vzájemné propojenosti, můžeme posílit svůj pocit sounáležitosti se světem. Tento způsob bytí rozšiřuje a prohlubuje naše vnímání toho, kdo jsme.

87

Joanna Macyová & Chris Johnstone

V raném věku je sociální „já“ vyvinuto natolik, že velký koláč nechceme sníst sami. Podělíme se o něj s naší rodinou a přáteli. S těmito lidmi se ztotožňujeme natolik, že svou radost vidíme v jejich radosti a své zklamání v tom jejich.5

Když se ztotožňujeme s něčím větším, než jsme my sami, ať už je to naše rodina, okruh přátel, tým, nebo komunita, stává se to součástí toho, kdo jsme. Jsme mnohem více než jen odděleným „já“, naše propojené „já“ je založeno na poznání, že jsme součástí mnoha větších kruhů.

V průběhu dne se pohybujeme mezi těmito různými projevy identity. Můžeme obývat svoje rodinné „já“, když pečujeme o příbuzné, svoje týmové „já“, když plníme nějaký úkol v práci, svoje sociální „já“, když si vychutnáváme procházku s přítelem. Pokud máme vlasteneckou chvíli, je to výraz naší národní identity. Pokud cítíme pocit sounáležitosti při pohledu na fotografii Země z vesmíru, odráží to planetární dimenzi našeho propojeného „já“. Náš pocit zakořeněnosti vychází z prožitku těchto rozšiřujících se kruhů naší identity (viz obr. 4).

INDIVIDUÁLNÍ „JÁ“

Rodina/skupina

Společenství

Lidská společnost

Síť života

Obrázek 4. Jsme součástí rozšiřujících se kruhů.

91

104 AKTIVNÍ NADĚJE

KAPITOLA ŠESTÁ

JINÝ DRUH MOCI

Z naší širší identity, kdy se vnímáme jako součást živé Země, vychází silná potřeba jednat. Zatímco bolest spojená se světem nás upozorňuje na naléhavost naší situace, stále ještě však můžeme planetární krizi vnímat tak, že je nad naše síly ji ovlivnit. V nedávném rozsáhlém průzkumu britský Ústav duševního zdraví zjistil, že pocit bezmoci je zdaleka nejčastější reakcí na globální problémy.1 Joe, student blogování na internetu, vyjádřil svou zkušenost takto: Připadá mi, že klimatická změna je něco, co můžou skutečně řešit jen průmysloví a političtí lídři. Když budeme upřímní, pak myšlenka, že jednotlivci jako já můžou opravdu přispět k nějakému řešení, se zdá být k smíchu. Mýlím se, když takto uvažuju? Vzdávám se?2

Chápáním moci jako něčeho, co je v rukou pouze těch na vrcholu hierarchie, Joe vyjadřuje rozšířený názor, který podkopává naši schopnost jednat. Když se díváme novýma očima, objevujeme jiný způsob vnímání a prožívání moci. Než přejdeme ke zkoumání tohoto zjištění, potřebujeme nejprve popsat starý pohled na to, co je to moc, a problémy, které s sebou přináší.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

105

STARÝ POHLED NA TO, CO JE MOC Ve starém příběhu je moc založena na pozici nadvlády nebo výhody nad ostatními, což je postavení, které zajišťuje privilegovaný přístup ke zdrojům a vlivu. Tento druh moci je snahou prosadit si své a přinutit ostatní, aby dělali, co chcete vy. Rozhodujícím faktorem je zde schopnost zvítězit v konfliktu. Čím více jste schopni ostatní porazit, tím výše stoupáte. O tomto typu moci mluvíme jako o moci nad někým. Podívejme se, kam vede.

Pocity bezmoci jsou rozšířené Moc nad někým je založena na modelu výhra–prohra, v soupeření o to dostat se na vrchol, většina z nás nakonec prohraje. Pozice, kdy jsme „u moci“, je tak malým prostorem, že se tam vejde jen velmi málo lidí, což zanechává mnoho dalších s pocitem, který bloger Joe vyjádřil tak, že „myšlenka, že jednotlivci jako já můžou opravdu přispět k nějakému řešení, se zdá být k smíchu“.

I když jsme možná schopni prosadit si své v některých oblastech našeho osobního života, existuje mez toho, co vnímáme, že je v našich silách. Protože globální problémy se obvykle zdají být daleko za touto hranicí, můžeme přemýšlení nad nimi vnímat jako ztrátu času. Myšlenkou, kterou jsme často slýchali, je například, že „nemá smysl si dělat starosti s věcmi, které nemůžete změnit, a svět změnit nemůžete“.

Moc je chápána jako komodita Díky čemu má někdo výhodu oproti ostatním? Je to díky vlastnictví něčeho, co ostatní nemají – ať už jsou to peníze, zbraně, materiální zdroje, kontakty, nebo informace. Když informace poskytuje výhodu, stává se z ní obchodovatelný majetek. Výsledkem je, že cenné vědomosti jsou utajovány a informovanost veřejnosti je omezována.

Dokonce i hlasy ve volbách jsou považovány za prodejné, přičemž volební kampaně závisejí na velkých darech pocházejících od zájmových skupin, které očekávají něco na oplátku. Moc ovlivňovat směřování naší

112 AKTIVNÍ NADĚJE NENÍ TŘEBA ZNÁT VÝSLEDEK Koncept postupného vznikání je osvobozující, protože nás zbavuje potřeby vidět výsledky svých činů. Mnohé z našich planetárních problémů, jako je třeba klimatická změna, masový hladomor a ztráta přírodních lokalit, jsou o tolik větší než my, že je snadné uvěřit, že plýtváme časem, když se je snažíme vyřešit. Pokud jsme závislí na tom, abychom viděli pozitivní výsledky svých jednotlivých kroků, budeme se vyhýbat výzvám, které se zdají být za hranicí toho, co můžeme viditelně ovlivnit. Nicméně naše činy působí prostřednictvím tak rozmanitého množství synergií, že nejsme schopni vystopovat řetězec jejich příčinných souvislostí. Všechno, co děláme, má vliv, který se šíří mnohem dál, než můžeme dohlédnout.

Když čelíme problému, jedna samotná mozková buňka nepřijde s řešením, ale může se na něm podílet. Proces myšlení se odehrává na vyšší úrovni, než je úroveň jednotlivých mozkových buněk – děje se jejich prostřednictvím. Podobně neexistuje žádný způsob, jak bychom osobně mohli napravit zmatek, ve kterém se náš svět nachází, proces uzdravování a regenerace na planetární úrovni se však může dít naším prostřednictvím a skrze to, co děláme. Aby se to mohlo dít, musíme hrát svou roli. To je princip, z něhož pramení sdílená moc.

POMOCNÁ RUKA MILOSTI Všichni jednotlivci určitého týmu mohou být sami o sobě velmi talentovaní, ale pokud nezmění svůj příběh z osobního úspěchu na úspěch týmu, jejich výsledná efektivita bude značně omezená. Když se lidé vnímají jako součást skupiny se společným cílem, proudí jimi týmový duch a základní řídící princip jejich jednání se mění. Základní otázka se posouvá od „Co můžu získat?“ k otázce „Co můžu dát?“.

Podobný týmový duch můžeme rozvinout i s životem samým. Když jsme vedeni svou ochotou najít a hrát svou roli, můžeme cítit, jako bychom jednali nikoli pouze my sami, ale jako součást většího týmu života, který působí s námi a skrze nás. Jelikož tento tým zahrnuje mnoho

Joanna Macyová & Chris Johnstone

113

dalších hráčů, mohou se v rozhodujících chvílích objevit nečekaní spojenci, neviditelní pomocníci mohou odstranit překážky, o kterých jsme ani nevěděli. Když jsme vedeni otázkami jako „Co mohu nabídnout?“ a „Co mohu dát?“, někdy můžeme hrát roli, ve které vystoupíme do popředí, a jindy roli spojence, který poskytuje podporu. V každém případě onu podporu na pozadí svých činů považujeme za určitou formu milosti. Tato báseň, vzniklá na základě rozhovoru s Joannou a zveršovaná zakladatelem amerického Institutu kointeligence Tomem Atleem, dobře vyjadřuje milost, která vychází ze sounáležitosti s životem: Když jednáš ve prospěch něčeho většího, než jsi ty sám, začneš cítit, že to něco jedná skrze tebe silou, která je větší než ta tvá.

To je milost.

Dnes, kdy riskujeme v zájmu něčeho, co přesahuje naše oddělené individuální životy, cítíme se obdarováni milostí dalších bytostí a Země samotné.

Ti, se kterými a v jejichž zájmu jednáme, nám dávají sílu a výmluvnost a trvalou moc, o níž jsme ani nevěděli, že ji máme.

Potřebujeme jen toto poznání trénovat a nezapomínat, že se podporujeme navzájem v síti života.

Naše skutečná moc přichází jako dar, jako milost, protože ve skutečnosti je tu díky druhým.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

119

KAPITOLA SEDMÁ

BOHATŠÍ PROŽITEK KOMUNITY

Existuje jedna stará dánská pohádka o tom, jak se setkali dva králové. „Vidíš tamhletu věž?“ řekl první král tomu druhému, zatímco ukazoval k vysoké, dobře opevněné části svého hradu. „V mém království můžu komukoli ze svých poddaných přikázat, aby vylezl nahoru a pak skočil vstříc smrti. Má moc je taková, že mě všichni uposlechnou.“ Druhý král, který byl na návštěvě, se rozhlédl kolem sebe a pak ukázal na malé skromné obydlí. „V mém království,“ řekl „můžu zaklepat na dveře, jako jsou tyto, a v každém městě nebo vesnici budu vítán. Má moc je taková, že můžu kdekoli přenocovat a klidně spát bez obav o své bezpečí.“ První král měl moc nad někým, druhý král měl sdílenou moc. Když jdeme cestou partnerství, utváří se jiná kvalita vztahu a spolu s ní bohatší prožitek komunity. V této kapitole se podíváme na přátelství a společenství jako na formy bohatství, které obohacují náš život, posilují naše bezpečí a poskytují nám pevnější základy pro naše činy.

EPIDEMIE OSAMĚLOSTI Pojem komunita je často používán k popisu těch, kdo žijí na určitém místě nebo mají něco společného, jako třeba profesi, činnost nebo etnický

120 AKTIVNÍ NADĚJE původ. V moderním městském prostředí však mohou lidé žít ve stejném domě, a přesto mezi sebou nemají žádné opravdové spojení. S odkazem na obecně rozšířený nedostatek soudržnosti v západní společnosti popisuje psychiatr M. Scott Peck svou zkušenost s dospíváním v jednom bytovém domě v New Yorku: Tato budova byla kompaktním domovem pro dvaadvacet rodin.

Znal jsem příjmení rodiny na druhé straně vstupní haly. Nikdy jsem nezjistil jména jejich dětí. Za těch sedmnáct let jsem do jejich bytu vkročil jedenkrát. Znal jsem příjmení ještě dvou dalších rodin v domě. Těch zbývajících osmnáct jsem nebyl schopen ani oslovit.1

Nebezpečím přílišného pohodlí a příliš velké soběstačnosti je ztráta pocitu, že potřebujeme jeden druhého. Pokud má každá rodina svou vlastní pračku, elektronickou zábavu a dostatečný přísun jídla, jaký důvod máme pro to, abychom zaklepali na dveře svých sousedů? Když lidé něco potřebují, přiměje je to požádat o pomoc a navázat kontakt. Proto se svépomocné skupiny jako Anonymní alkoholici staly tak příhodným vyjádřením významu společenství a přátelství. Díky bolestné zkušenosti jejich členové poznali, jak pravdivé je rčení „Já nemůžu, my můžeme“. Krize se stává přelomovou tehdy, když nás vyprovokuje přiblížit se k druhým.

V čem hledáme naplnění svých potřeb bezpečí a uspokojivého života?

V příběhu běžné praxe je hlavním cílem osobní vzestup na základě ekonomického úspěchu. Domníváme se, že svoje potřeby naplňujeme tím, že získáváme více lepších věcí. Tento příběh vede lidi k tomu, že investují čas, zdroje a pozornost do své vlastní malé bubliny místo toho, aby je investovali do svých vztahů a společenství. Například ve Spojených státech se během posledních desetiletí téměř ztrojnásobil podíl lidí, kteří nemají nikoho, komu by důvěřovali.2 Přestože jsou moderní Američané v průměru materiálně bohatší, než byli před třiceti lety (i když narostl počet miliardářů stejně tak jako lidí žijících pod hranicí chudoby), navštěvují své přátele nebo jsou jimi navštěvováni méně častěji.3 Za zamčenými dveřmi se nachází epidemie osamělosti, která se šíří po celém industrializovaném světě.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

121

Sítě vzájemné podpory přinášejí mnoho výhod, které zahrnují snížení kriminality, vyšší míru důvěry, nižší počet sebevražd, menší riziko infarktu, méně mozkových mrtvic a menší výskyt deprese.4 Síť podporujících vztahů v rámci sousedské čtvrti, označovaná jako „sociální kapitál“, je formou bohatství, které zlepšuje kvalitu našich životů. S trendem přibývajícího individualismu a konzumního způsobu života tento cenný poklad bohužel ubývá. Rozpad komunit sám sebe umocňuje: čím více lidí se stáhne do svých vlastních soukromých světů, tím více sousedství upadá a tím více lidí upouští od zapojení se do komunity (viz obr. 5).

Opouštíme společenství.

Zaměřujeme se na sebe.

Komunity upadají.

Sousedství se zdá být ohrožující, takže se stahujeme do svých vlastních malých bublin.

Obrázek 5. Začarovaný kruh úpadku komunit

JINÝ SVĚT JE MOŽNÝ Jednou za čas se stane něco, co izolovanost a vzájemnou lhostejnost, které jsou v moderní společnosti tak rozšířené, odstraní. Americká spisovatelka Rebecca Solnitová popisuje takový příklad ve své knize A Paradise Built in Hell (Ráj vybudovaný v pekle):

136 AKTIVNÍ NADĚJE

KAPITOLA OSMÁ

ŠIRŠÍ VNÍMÁNÍ ČASU

V největším podvodu svého druhu v historii americký investiční makléř Bernard Madoff okradl své oběti o více než dvacet miliard amerických dolarů. Po dlouhá léta udržoval zdání rentability tím, že odčerpával kapitál z investic, aby svým zákazníkům vyplácel výnosy. Z dlouhodobého hlediska se takové Ponziho schéma* musí zhroutit, základ investičních zdrojů se vyčerpá a dříve či později dojdou peníze na vyplácení lidí. Ale než k tomu dojde a podvod je odhalen, vypadá to jako dobrá volba. Zatímco Madoffovo jednání bylo nelegální, praxe vydělávání rychlých peněz drancováním nějakého zdroje, na kterém jsou lidé závislí, nelegální není.

Díky mainstreamové ekonomice je takové krátkodobé kšeftaření lukrativní, ačkoli nevyhnutelně vede k budoucím katastrofám. Problémem je to, že jsou započítávány pouze krátkodobé náklady. Smutný příběh rybolovu v našich oceánech je toho dobrým příkladem.

Rybářské komunity na pobřeží Nového Foundlandu po stovky let prospívaly, a to díky hojnému výskytu tresky. Od šedesátých let dvacátého * Výraz Ponziho schéma vznikl podle Charlese Ponziho. Je to označení pro podvodné investiční operace, kde investoři svěřují provozovateli fondu peníze za účelem jejich zúročení, avšak provozovatel tyto peníze dále neinvestuje, a namísto toho pouze vyplácí prostředky fondu jen některým investorům (pozn. překl.).

Joanna Macyová & Chris Johnstone

137

století vedlo používání větších lodí vybavených sonary, chladicími systémy a mnohem většími sítěmi k masivnímu nárůstu úlovku. Cenou za tuto praxi, se kterou se v té době vůbec nepočítalo, byla téměř úplná likvidace populace severozápadní atlantské tresky (viz obr. 6.1, který ukazuje roční úlovky tresky nedaleko východního pobřeží Nového Foundlandu za období 150 let).1 Tentýž systém průmyslového rybolovu vedl k rozsáhlému kolapsu rybích populací po celém světě. Kdysi běžné druhy jako tuňák obecný a rejnok hladký jsou dnes ohroženy vyhynutím. Vědci předpovídají, že pokud bude současný trend pokračovat, pak je možné, že do poloviny tohoto století skončí komerční mořský rybolov.2 Množství vyložených ryb v tunách Zdroj: Millenium Ecosystem Assessment 900 000 800 000 700 000 600 000 500 000 400 000

1992 300 000 200 000 100 000 0 1850 1850 18670 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000

Obrázek 6.1 Růst v rybářském průmyslu, po kterém následovalo přestřelení a kolaps.

Alan Greenspan, bývalý předseda amerického Federálního rezervního systému, popisuje krátkozraké myšlení, které ignoruje budoucí náklady

Joanna Macyová & Chris Johnstone

151

savci lidé v posledních pěti vteřinách

12 11

dinosauři

95 procent druhů vymírá

hmyz rostliny na souši

ryby

10

9 červi

8

život vytváří kyslík

10 9 8

7

11 12

1

počátek Země

12

1

2

3 4

začíná život

7 6 5

6

2 3 4

5

mnohobuněčné organismy

Obrázek 6.2 4,5 miliardy let historie naší planety znázorněných jako 1 den.

Každá hodina představuje 187,5 milionu let.

Každá minuta představuje 3,125 milionu let.

152 AKTIVNÍ NADĚJE NAŠE CESTA JAKOŽTO CESTA ŽIVOČIŠNÉHO DRUHU Abychom získali jasnější představu kritického bodu v historii lidstva, jehož jsme dosáhli, můžeme vzít oněch pět posledních vteřin planetárního dne a znázornit je jako dvacetičtyřhodinový časový úsek (viz obr. 6.3).

Posouváme se od planetárního času k času lidskému a celá naše historie je znázorněna v jednom jediném dnu.13 Naši předkové podobní opicím, kteří používali kamenné nástroje a oheň, tu byli před jedním milionem let a druh Homo sapiens je považován za čtvrt milionu let starý. Pokud vezmeme posledních 240 tisíc let jako náš den a každých deset tisíc let znázorníme jednou hodinou, neopustili jsme Afriku až do šesti hodin večer. Po většinu naší historie (95 procent) jsme žili v malých skupinách jako lovci a sběrači (stejně jako někteří původní obyvatelé dodnes) a k zemědělství jsme se uchýlili až za deset minut jedenáct večer. O pár minut později vzniklo v historii první zaznamenané město Jericho.

Dvacet minut po jedenácté večer jsme objevili kolo a začali jsme vyvíjet první formy písma. O půl dvanácté započaly práce na Stonehenge a začaly se rozvíjet první městské státy v Egyptě, Číně, Peru, Íránu, v údolí Indu a v Egejské oblasti. Ve tři čtvrtě na dvanáct žili Buddha a Konfucius, přičemž o několik minut později přišel Ježíš a o dalších pár minut později Mohamed.

Pět minut před půlnocí se již používaly větrné mlýny a o dvě minuty později Kryštof Kolumbus doplul do Severní Ameriky. V tomto nabitém dni představujícím historii lidstva začal průmyslový věk až dvě minuty před půlnocí. V poslední minutě vzrostla světová populace z jedné miliardy na sedm miliard. Během posledních dvaceti vteřin (tedy od roku 1950) jsme spotřebovali více zdrojů a paliv než za celou předchozí lidskou historii.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

poslední minuta: populace se šestkrát znásobila posledních dvacet vteřin: spotřebováno více zdrojů a energie než za celou předchozí lidskou historii

průmyslová revoluce

vynález kola

zemědělská revoluce

10 9 8

11

12 život v malých skupinách lovců a sběračů

11 12

10 9 8

1

počátek života lidí

12

1

7 6 5

2

3 4

5

7

2 3 4

migrace z Afriky

Obrázek 6.3 Zde je 240 000 let historie lidstva znázorněno jako 1 den.

Každá hodina představuje 10 000 let, každá minuta 166 let.

153

ČÁST 3

JÍT DÁL

158 AKTIVNÍ NADĚJE

KAPITOLA DEVÁTÁ

ZACHYTIT INSPIRUJÍCÍ VIZI

Dne 28. srpna 1963 pronesl Martin Luther King ml. jeden z nejznámějších proslovů v historii. O půl století později jsou slova „mám sen“ stále spojována s vizí, kterou onoho dne sdílel.1 King popsal budoucnost, ve které se černé a bílé děti budou držet za ruce jako bratři a sestry a ve které jeho vlastní děti nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle „kvality svého charakteru“. Rozpoznal cíl, kterého by bylo možno dosáhnout, realitu, která by mohla být vytvořena. Myšlenka, že by se nějaký Afroameričan mohl jednoho dne stát prezidentem Spojených států, by v šedesátých letech byla odmítnuta jako „pouhé snění“. Ale podívejte se, jaké dopady takové snění může mít.

Naše sny a vize ohledně budoucnosti jsou pro plavbu životem nezbytné, protože udávají směr našemu pohybu. Jak jednou poznamenal římský filosof Seneca: „Pokud člověk neví, do kterého přístavu se plaví, žádný vítr není příznivý.“ Směřování k cíli, ze kterého jsme nadšeni a který nás inspiruje, navíc dodává energii na naší cestě, dává vítr našim plachtám a posiluje naše odhodlání překonávat překážky. Schopnost „zachytit“ inspirující vizi je proto klíčem k tomu, abychom zůstali motivováni. Když jsme poháněni vizí, kterou sdílíme s druhými, stáváme se součástí komunity, kterou spojuje společný cíl.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

159

Inspirace je často považována za prchavý prožitek, který nás občas překvapí, když máme to štěstí, nebo za vzácnou schopnost, kterou lze nalézt jen u pár jedinců považovaných za „vizionáře“. V této kapitole se podíváme, jak můžeme podporovat vizi a inspiraci s pomocí dovedností, jimž je možné se naučit. Vhledy a cvičení, které zde probereme, mohou každému z nás pomoci mít více inspirace a být většími vizionáři. Posilují naši schopnost jít dál v dobrodružství velkého obratu.

JAK DOCHÁZÍ K POTLAČOVÁNÍ NAŠÍ PŘEDSTAVIVOSTI Od raného věku jsme vychováváni k pohledu na svět, který zdůrazňuje význam faktů oproti představám. Označení snílek je používáno jako pohrdavá urážka, pokud jsou něčí myšlenky považovány za nerealistické.

Oddávání se snění při vyučování je dokonce postižitelným přestupkem.

Abychom rozvinuli naši schopnost mít vize, začněme tím, že prozkoumáme, jak se stalo, že tato schopnost je tolik podceňována. Jak poznamenává futuristická kvakerka Elise Bouldingová: „Několik generací dětí bylo odnaučováno dennímu snění. Naše gramotnost je omezena na čísla a slova. Neexistuje žádná obrazová gramotnost.“ 2 Díky desítkám let výzkumu fungování mozku začínáme chápat, že naše dvě mozkové hemisféry fungují odlišným způsobem.3 Zatímco levá strana přemýšlí v rámci slov a racionální logiky, pravá strana funguje spíše na základě obrazů a vzorů, čímž nám pomáhá integrovat komplexní informace a vnímat širší podstatu věcí. Jelikož se náš vzdělávací systém zaměřuje téměř výhradně na slova a čísla, je to, jako by nás učili používat pouze polovinu našeho mozku. Prvním jednoduchým krokem pro rozvinutí našich vizionářských schopností je to, že je uznáme jako cennou formu inteligence, kterou se lze naučit.

Abychom zdůraznili klíčový význam vizí, zkuste pomyslet na to, kolik aspektů naší současné reality začalo jako něčí sen. Byla doba, kdy velká část Ameriky byla britskou kolonií, kdy ženy neměly právo volit a obchod s otroky byl pro ekonomiku považován za nezbytný. Aby se něco změnilo,

Joanna Macyová & Chris Johnstone

193

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

BUDOVAT SI KOLEM SEBE PODPORU

Rozhodujícím faktorem v jakémkoli procesu změny je míra podpory, které se mu dostává. Tím, že vyhledáváme povzbuzení, pomoc a dobrou radu, vytváříme příznivější prostředí jak pro své projekty, tak i pro sebe sama.

Obzvlášť důležité je to tehdy, když čelíme náročným nebo nepřátelským podmínkám. V této kapitole se podíváme na to, jak můžeme pěstovat podporu na následujících úrovních: —— individuální kontext našich zvyků a praktik, —— kontext osobních setkání s lidmi kolem nás, —— kulturní kontext společnosti, jíž jsme součástí, —— ekospirituální kontext naší propojenosti s veškerým životem.

INDIVIDUÁLNÍ KONTEXT: NAŠE ZVYKY A PRAKTIKY Na začátku je dobré začít otázkou: „Podporuje způsob, jakým žiju svůj život, změny, které chci uskutečnit?“ Atleti vybraní na olympiádu před tou událostí pravděpodobně trénují mnoho let. Jejich rozhodnutí ohledně

194 AKTIVNÍ NADĚJE toho, co jedí a pijí a kdy chodí spát, vycházejí z jejich přání podat svůj nejlepší výkon. Na základě moderních metod sportovní psychologie mohou také používat vizualizaci a další praktiky, aby posílili svou motivaci a zvýšili své soustředění. Pokud si uvědomíme, že žijeme v rozhodujícím okamžiku lidských dějin, kdy naše činy a rozhodnutí budou mít důsledky trvající tisíce let, je to, co děláme, méně důležité než olympijská soutěž?

Zásadní je, jak přemýšlíme o hodnotě toho, co děláme. Pokud svou roli nevnímáme jako důležitou, nejspíš neuděláme kroky potřebné k tomu, abychom podali svůj nejlepší výkon. Co nám pomáhá si uvědomit, že náš příspěvek k velkému obratu je dostatečně důležitý, aby stálo za to brát jej vážně? Spolupracující pojetí moci, které jsme zkoumali v kapitole šesté, je určitě důležité, protože pochopení postupného vznikání nám pomáhá uvědomit si skrytou sílu všech našich rozhodnutí a činů. Velký obrat vyžaduje součinnost mnoha lidí a každý z nás v něm má svou roli. Ale považujeme svou roli za dostatečně významnou, aby byla hodna podpory? To je rozhodnutí, které můžeme učinit. Můžeme se rozhodnout, že našemu daru aktivní naděje přisoudíme význam. S tím nám můžou pomoci různá cvičení.

V posledním odpoledni intenzivního dvoutýdenního semináře byla Joanna venku na procházce a potkala mladého mnicha z retreatového centra, které tu akci pořádalo. „No, předpokládám, že během dnešního posledního dne necháte lidi vyslovit sliby,“ řekl. Joanna mu odpověděla, že nic takového nedělá. „Škoda,“ řekl. „V mém vlastním životě považuji sliby za velmi užitečné, protože usměrňují mou energii k tomu, co chci skutečně dělat.“ Zatímco Joanna pokračovala v procházce, pohlédla na svou ruku a pomyslela si, že pokud by měli mít nějaké sliby, nemělo by jich být více než prstů na jedné ruce. Téměř okamžitě k ní přišlo následujících pět slibů:

Joanna Macyová & Chris Johnstone

195

Slibuji sama sobě a každému z vás: – K aždý den se budu věnovat uzdravování našeho světa a blahu všech bytostí.

– Co se jídla, výrobků a energie, které konzumuji, týká, budu žít na Zemi s větší lehkostí a méně násilně.

– Budu čerpat sílu a vedení z živoucí Země, od předků, budoucích generací a od svých bratrů a sester z řad živých bytostí.

– Budu podporovat ostatní v naší práci pro svět a žádat o pomoc, když ji potřebuji.

– Budu dodržovat každodenní praxi, která pročišťuje mou mysl, posiluje mé srdce a podporuje mě v dodržování těchto slibů.

Když jsme se účastníků semináře zeptali, co si o tom myslí, nadšeně odpověděli: „Ó, ano!“ Seminář končil a brzy se měli rozjet do všech stran a učinění těchto slibů jeden druhému a sobě samým prohloubilo jejich pocit propojení se společenstvím. Slova „slibuji sám sobě a každému z vás“ nám připomínají ty, které vnímáme, jako svoje spojence.

Je potřeba si zvolit slova, která nám znějí pravdivě. Pokud se nám to líbí více, můžeme namísto slova „sliby“ použít „závazky“ nebo „prohlášení o záměru“. Poskytují nám opěrný bod, který nám stále znovu připomíná cíle, na nichž nám záleží, a vede k chování, které nás podporuje ve službě těmto cílům.

Skupinové prohlášení záměru dává hmatatelnou podobu společným přáním členů skupiny a poskytuje tak silný sjednocující prvek. Oněch pět slibů je jedním takovým příkladem. Dnes jsou používány mnoha lidmi, a přinášejí tak povzbuzující pocit sounáležitosti s rostoucím globálním společenstvím se stejným záměrem.

Praxe je určitým návykem, pro který jsme se rozhodli. Souhlasili jsme s tím, že se to stane pravidelnou součástí našeho života. Návyky nabývají na síle, protože čím častěji je opakujeme, tím více je máme zažité. Existuje mnoho praktik, které nás mohou podpořit v záměru jednat v zájmu

Joanna Macyová & Chris Johnstone

205

KAPITOLA DVANÁCTÁ

UDRŽET SI ENERGII A NADŠENÍ

Když ve svém srdci zažehneme jiskru aktivismu pro náš svět, onen vnitřní oheň může být mimořádným zdrojem energie. Bohužel s sebou nese také riziko vyhoření. Jak můžeme zůstat zapálení po jakkoli dlouhou dobu, aniž to povede k vyčerpání? V této kapitole se podíváme na to, jak si udržet inspiraci svěží tak, že si zpříjemňujeme to, co děláme, a osobní udržitelnost umísťujeme do samého středu své činnosti.

Vzhledem k tomu, že náš svět je v krizi, se to, že bereme ohled na své potěšení, může jevit trochu požitkářské. Neměli bychom naši starost o osobní uspokojení ignorovat, když je tu k řešení tolik naléhavých problémů? A přesto, když zajistíme, že nám naše činnost přináší uspokojení, má to strategickou hodnotu, a to nejenom jako prevence vyhoření. I když miliony lidí jsou již zapojeny do velkého obratu, je třeba, aby toto hnutí rostlo, a přitažlivost účasti v něm vzrůstá, když je vnímáno jako cesta k hlubšímu prožívání a k uspokojivějšímu způsobu života. Zde je pět strategií, které pomáhají: —— Rozpoznat nadšení jako cenný obnovitelný zdroj.

—— Rozšířit svou definici aktivismu.

—— Následovat vnitřní kompas naší hluboké radosti.

206 AKTIVNÍ NADĚJE —— Nově definovat, co to znamená žít dobrý život.

—— Uvidět úspěch novýma očima a vychutnat si ho.

ROZPOZNAT NADŠENÍ JAKO CENNÝ OBNOVITELNÝ ZDROJ Eroze půdy způsobená neudržitelným zemědělstvím každoročně okrádá náš svět o tolik zemědělské půdy, že by mohla pokrýt celý stát Kentucky.

Když na sebe příliš tlačíme nebo jsme unavení, protože jsme chronicky vystaveni drsným podmínkám, naše nadšení může podobně jako ornice začít podléhat erozi.

Ano, když reagujeme na problémy našeho světa, musíme se překonávat a čelit nesnázím. Problém je, že když v tom zajdeme příliš daleko a překonáváme se příliš dlouho, riskujeme vyhoření. Tento stav fyzického a emocionálního vyčerpání je určitou formou přestřelení a kolapsu, které jsou způsobeny dlouhodobým působením velkého stresu a zároveň nedostatkem času a výživy pro regeneraci. Jenny, která mnoho let pracovala v jedné organizaci zajišťující kampaně, popsala, jaké to je: Dříve jsem svou práci milovala. Užívala jsem si přednášení a interakce s lidmi. Ale dostala jsem se do bodu, kdy jsem byla ze všeho otrávená. Pracovala jsem příliš tvrdě po příliš dlouhou dobu a nezbylo mi nic, co bych mohla dávat.

Když atleti chtějí zlepšit svůj výkon, očekávají, že se posunou za svou komfortní zónu. Pomocí osvědčeného principu intervalového tréninku střídají fáze zvýšené námahy s pauzami pro obnovu sil. Podobný princip platí v józe, kde se doba protažení krátce prodlouží až za to, co je příjemné, a pak se uvolníme. Když nadále vyvíjíme tlak, riskujeme, že si ublížíme.

Abychom rozvinuli formy aktivismu, které budou udržitelné po desítky let, musíme se věnovat naší potřebě regenerace. Pokud máme vytvořit přístup k aktivismu, s nímž budeme chtít vydržet po celý život a který

Joanna Macyová & Chris Johnstone

207

bude přitažlivý i pro druhé, pak se potřebujeme podívat na to, co dobíjí náš entuziasmus.

Udržitelné zemědělství ukazuje, jak cenným zdrojem je zdravá půda.

Nalezení způsobů, jak půdě dodávat živiny a jak ji obnovovat a ozdravovat, je klíčem k dlouhodobé úrodnosti. S naším entuziasmem je to podobné: pokud ho chápeme jako něco cenného, pak nás bude více zajímat, jak můžeme tento drahocenný zdroj vyživovat, obnovovat a ozdravovat.

Obraz loďky plující na vodě nabízí výchozí bod pro zmapování faktorů, které ovlivňují naši schopnost a ochotu pokračovat dál (viz obr. 9). Vodní hladina představuje naše vnitřní zásoby energie a nadšení, zatímco když narazíme na problém, jako je vyhoření, je to jako narazit do skály. Vyčerpávající faktory jsou znázorněny jako dolů směřující šipky, které snižují hladinu vody a zvyšují pravděpodobnost, že narazíme do skály. Vyživující faktory, které nás dobíjejí a posilují, jsou zobrazeny jako šipky vytlačující hladinu vody nahoru. Například když cítíme, že náš projekt dělá pokroky, zvedá nám to náladu, čímž se zvedá i vodní hladina. Pokaždé když ztrácíme odvahu, ať už kvůli nezdarům, sporům, nebo když se cítíme bezmocní, hladina vody klesá. Abychom tedy posílili svou odolnost, musíme věnovat pozornost všem faktorům, které nás podporují.

Spory

Pokrok

Podpora

Nezdary

Radost

Bezmoc

Zdravá strava

Obrázek 9. Mapování faktorů, které ovlivňují naši energii a nadšení.

220 AKTIVNÍ NADĚJE

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

POSÍLENI NEJISTOTOU

Ve své studii faktorů životního prostředí ohrožujících životaschopnost naší civilizace americký vědec a spisovatel Jared Diamond identifikuje asi deset problémů, které jsou „možnými časovanými bombami“.1 Kterýkoli z nich, např. klimatická změna, ropný zlom, nedostatek vody, přelidnění, ničení přírodních stanovišť, ztráta úrodné půdy a zvyšující se hladiny toxinů, by mohl vyvolat kolaps naší společnosti. Působí-li společně, jejich dopad je ještě více zničující. Vzhledem k tomu, že se tato rizika zvětšují a současně přibývá válek a narůstá výroba zbraní hromadného ničení, je stále obtížnější ignorovat velký rozpad. Mnozí z nás cítí takovou nejistotu ohledně budoucnosti, že se sami sebe ptáme, zda to zvládneme.

V příběhu běžné praxe nejsou znepokojení a strach týkající se této situace vůbec vítány. Abychom všechny tyto problémy vyřešili, museli bychom změnit způsob svého života, své účetní systémy, svůj systém spotřeby energie, svoje způsoby dopravy a celou podstatu své ekonomiky založené na průmyslovém růstu. Jsme schopni všechny tyto dramatické změny a s nimi spojené náklady ospravedlnit, pokud nemůžeme bez pochybností dokázat, že jsou tato opatření nezbytná a zcela jistě vyřeší naše problémy? Když jsme připoutáni ke starému způsobu dělání věcí, nejistota

Joanna Macyová & Chris Johnstone

221

je používána na podporu onoho velkého „NE“ jakémukoli návrhu o potřebě změny našeho způsobu života.

Velký obrat začíná odlišným pohledem. Když čelíme zmatku, ve kterém se nacházíme, víme, že budoucnost je nejistá. Je to nevyhnutelný rys naší doby. Ale to, co s touto nejistotou uděláme, je věc volby. V této kapitole prozkoumáme, jak právě to, že nevíme, nás může ještě více probouzet do života. Když se s nejistotou spřátelíme, můžeme být posilněni dary, které nabízí.

JAK VNÍMÁME NEJISTOTU Pokud něco děláme, jen když jsme si celkem jisti úspěchem, nejistota může být paralyzující. Například při snaze řešit klimatickou změnu si nemůžeme být jisti, že jsme už nepřekročili kritický bod, za kterým již cesta nevyhnutelně vede ke katastrofickému scénáři. Pocit, že náš svět možná spěje ke konci, vede mnoho lidí k tomu, že to vzdávají, že se stávají cynickými a vytrácí se jim smysl života. Vždyť jaký smysl má snaha věci zlepšovat, pokud jsme přesvědčeni, že katastrofa je nevyhnutelná?

Pokud nemáme být blokováni tou částí nás samých, která se ptá, zda už není příliš pozdě, potřebujeme jiný způsob, jak se vztahovat k náročným nejistotám dnešní doby.

Když Chris pracoval s problematikou závislosti, každý rok několik klientů, které dobře znal, kvůli užívání alkoholu nebo drog zemřelo, zatímco jiní se během procesu zotavování stali silnějšími. Když poznal nové klienty, nikdy nevěděl, kterou cestou půjdou. Když i oni cítili tutéž nejistotu, bylo to dobré znamení. Pokud si byli jisti, že vše půjde dobře, hrozilo, že situaci podceňují. Na druhou stranu, pokud se považovali za beznadějný případ, jejich přesvědčení, že sestupná spirála je nevyhnutelná, je vedlo k tomu, že se vzdali, což jen potvrdilo jejich předpověď. Díky bohu za nejistotu. Když víme, že o budoucnosti ještě není rozhodnuto, máme prostor sehrát svou úlohu a ovlivnit tak, co se stane.

Když se zamilujeme nebo začneme kariéru v nějakém oboru, můžeme si být jisti, že to dobře dopadne? Když kontrakce začnou ohlašovat porod

244 AKTIVNÍ NADĚJE

Zdroje

Vytvořili jsme webové stránky activehope.info, kde nabízíme další materiály, příručku pro studijně-akční skupiny a informace o zdrojích doplňujících tuto knihu. Níže uvádíme některé z našich nejoblíbenějších zdrojů: deset webových stránek, deset knih a čtyři internetové příručky pro studijně-akční skupiny.

DESET WEBOVÝCH STRÁNEK celdf.org Informace o novém, právně podloženém přístupu k ochraně před korporátním drancováním. Komunitní environmentální fond právní ochrany a jeho „Školy demokracie“ nabízejí nové nápady a právní nástroje pro lokální akce. facilitationforlifeonearth.org Semináře a výcvik pro facilitátory metody práce obnovující spojení a metody vnitřní transformace, které se konají v Anglii. greatturningtimes.org Tato webová stránka, kterou založil a spoluvytvořil Chris, poskytuje zdarma e-mailový zpravodaj a internetové zdroje, jež podporují naši účast ve velkém obratu.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

245

joannamacy.net Shrnutí Joanniny práce a myšlení, včetně aktuálního harmonogramu jejích kurzů. livingeconomiesforum.org Nejnovější komentáře Davida Kortena k velkému obratu se zaměřením na proces vzniku nové ekonomiky. nirs.org Jaderná informační a zdrojová služba nabízí lidem a organizacím, které znepokojuje jaderná energie a radioaktivní znečištění, vynikající zpravodajství, sdílení informací a kontaktů a odkazy týkající se obnovitelných zdrojů energie. workthatreconnects.org Online videa pro praktické zaškolení v metodě práce obnovující spojení představující Joanniny úvahy a ukázky této metody (dostupná také na DVD). transitionculture.org Blog Roba Hopkinse s nejnovějšími zprávami o tom, jak se rozšiřují iniciativy hnutí Transition a jak si toto hnutí buduje svou resilienci v přípravě na postuhlíkovou éru. navdanya.org Vstup do světa Vandany Shivaové, brilantní indické vědkyně a aktivistky známé svou otevřeností, která se věnuje ochraně zemědělských a potravinových systémů na naší planetě. yesmagazine.org Vzrušující přehled dobrodružství velkého obratu.

246 AKTIVNÍ NADĚJE DESET KNIH BERRY, Thomas: Evening Thoughts: Reflecting on Earth as Sacred Community.

Tato vrcholná sbírka esejů Thomase Berryho nabízí nejen všechny argumenty, které potřebujeme pro aktivní naději, ale je také oslavou krásy a síly vize, do níž se můžeme probudit.

DAWSON, Jonathan, JACKSON, Ross, NORBERGOVÁ-HODGEOVÁ, Helena (eds.): Gaian Economics: Living Well within Planetary Limits.

Tato bohatá a poutavá sbírka plná praktických příkladů je jedním ze čtyř dílů série Four Keys to the Design of Sustainable Communities. Tato série je vytvořena mezinárodními týmy a odráží partnerství mezi ekovesnicemi a Organizací spojených národů. Dalšími tituly této série jsou Beyond You and Me: Inspirations and Wisdom for Building Community, The Song of the Earth: A Synthesis of Scientific and Spiritual Worldviews a Designing Ecological Habitats: Creating a Sense of Place.

GERSHON, David: Social Change 2.0: A Blueprint for Reinventing Our World.

Kniha nabízí inspirující případové studie, které ilustrují principy a nástroje k posílení komunit.

HEINBERG, Richard: The End of Growth: Adapting to Our New Economic Reality.

V této knize je odhalena falešná představa, která udržuje při životě běžnou praxi a stále ještě drží v železném sevření politiky a finančníky. Je to nezbytný krok k tomu, abychom si vyjasnili, kde se nacházíme a kam můžeme směřovat.

HOPKINS, Rob: The Transition Handbook: From Oil Dependency to Local Resilience.

Tato kniha představuje koncept Transition a koncept ropného zlomu, a zkoumá „hlavu, srdce a ruce“ změny.

Joanna Macyová & Chris Johnstone

247

LaCONTEOVÁ, Ellen: Life Rules: Why So Much Is Going Wrong Everywhere at Once and How Life Teaches Us to Fix It. LaConteová, žena, která nezůstává pouze u slov, nám pomáhá učit se od toho největšího učitele a zákonodárce, pokud chceme porozumět jak nebezpečí, tak příslibu naší doby.

LaDUKEOVÁ, Winona: All My Relations.

Mluvčí kmene Anišinábek a kandidátka na místopředsedkyni Strany zelených v letech 1996 a 2000 LaDukeová ukazuje, jak zásadní pro naši budoucnost je proniknutí do životních zkušeností a spirituality původních amerických obyvatel. Toto poselství je rozvedeno v její následující knize Recovering the Sacred: The Power of Naming and Reclaiming.

MANDELA, Nelson: A Long Walk to Freedom.

Potřebujeme příběhy, které nám poskytují vzory odhodlání, soucitu, vytrvalosti a odolnosti. Autobiografie Nelsona Mandely je jedním z takových příběhů.

ROBBINS, John: The New Good Life.

Od autora knihy Diet for a New America přichází vítaný protipól konzumního způsobu života, spolu s rádcem, jak žít dobrý život, který nestojí spoustu peněz a nevyčerpává Zemi.

SOLNITOVÁ, Rebecca: A Paradise Built in Hell.

Barvité vylíčení možných reakcí společnosti na katastrofy popisující, jak ze sebe můžeme dostat to nejlepší.

248 AKTIVNÍ NADĚJE INTERNETOVÉ PŘÍRUČKY PRO STUDIJNĚ-AKČNÍ SKUPINY bethechangeearthalliance.org Vyhledejte si stránky Action Circles v sekci programy, které vás provedou tím, jak založit studijně-akční skupiny/kruhy, a dále stránku Action Guide v sekci produkty, v níž najdete úžasný zdroj podpory. localcircles.org Kluby společné bezpečnosti, známé také jako Kruhy resilience, propojují sousedy s cílem posílit komunitu, vzájemnou podporu a porozumění ekonomickým skutečnostem v době probíhající a prohlubující se hospodářské krize. localfutures.org Tyto webové stránky jsou online službou Institutu pro studium ekologie a kultury a nabízejí informace o dané lokalitě a kontakty pro vyhodnocování údajů a lokální akce. nwei.org Severozápadní institut Země nabízí instrukce a studijní materiály ušité na míru osmi setkáním diskusních skupin zabývajících se tématy, jako jsou například hlubinná ekologie, dobrovolná skromnost a korporátní globalizace.

PRÁCE OBNOVUJÍCÍ SPOJENÍ V ČESKÉ REPUBLICE tanecvnas.cz Facilitátorka Práce obnovujíci spojení (WTR) v Čechách a na Slovensku a tanečně-pohybová terapeutka Mgr. Miloslava Hazuchová Strungová pořádá semináře metody Joanny Macyové doplněné o práci s tělem a pohybem.

Také se chystá vydání knihy od Joanny Macyové a Molly Young Brownové Návrat do života: Aktualizovaný průvodce Metodou obnovy spojení. Připravuje nakladatelství Maitrea na rok 2021.

Joanna Macyová a Chris Johnstone Aktivní naděje Jak čelit zmatku naší doby a nezbláznit se?

Přeloženo z anglického originálu Active Hope: How to Face the Mess We´re in without Going Crazy vydaného nakladatelstvím New World Library, 14 Paramon Way, Novato, California, USA, 2012.

Přeložila Hana Bernardová.

Obálka a obrázek pampelišky Marta Červáková Sazba a obrázky Magda Kadlecová Jazyková redakce Ivana Šelešovská Odpovědná redaktorka Lenka Kubelová Počet stran 256 První vydání, Praha 2020 Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou Alferia U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7888. publikaci Vytiskl TNM Print.

ISBN 978-80-271-1042-1

JOANNA MACYOVÁ (*1929) představuje respektovaný hlas hnutí za mír, spravedlnost a životní prostředí. Vychází ze vzdělání v systémové teorii a hlubinné ekologii a letité buddhistické praxe. Coby ekofilosofka reflektuje, jak západní člověk osciluje mezi uzavíráním se v individualistickém a konzumním přístupu k životu a prožíváním autentického vztahu s přírodou a lidským společenstvím. Velkou roli hraje v jejím životě aktivismus. Čeští čtenáři se zatím s její prací zatím mohli seznámit v drobné sbírce poezie a meditací autorů spojených s hlubinnou ekologií Myslet jako hora (Abies Publishers, 1992).

Jednadevadesátiletá Joanna cestuje, přednáší, pořádá semináře a výcviky. Žije v Berkeley v Kalifornii nedaleko svých dětí a vnoučat.

Její webové stránky jsou joannamacy.net.

CHRIS JOHNSTONE je lékař, spisovatel a kouč.

Téměř dvacet let pracoval jako odborník na léčbu závislosti v Národní zdravotní službě Spojeného království. Působil jako docent na lékařské fakultě Bristolské univerzity. Školí zdravotnické pracovníky v behaviorální medicíně a vede kurzy zabývající se psychologickými aspekty planetární krize. Chris je znám jako propagátor tréninku resilience pro podporu duševního zdraví. Je autorem knihy Find Your Power: A Toolkit for Resilience and Positive Change (2010).

V roce 2004 založil bezplatný elektronický zpravodaj nazvaný The Great Turning Times, který dnes čtou tisíce lidí po celém světě. Od samého počátku je aktivní v hnutí Transition a přispěl do kapitoly věnované psychologii změny v manuálu The Transition Handbook od Roba Hopkinse.

Po mnoha letech života v Bristolu nyní Chris žije se svou ženou Kirsty, psy a slepicemi v severním Skotsku, kde se věnují své lesní zahradě.

Jeho webové stránky jsou chrisjohnstone.info.

Čelit zmatku dnešní doby nám pomáhá vědomí, že každý z nás má něco důležitého, co může nabídnout, čím může přispět.

Když ve svém srdci zažehneme jiskru aktivismu pro náš svět, onen vnitřní oheň může být mimořádným zdrojem energie.

Každý z nás má svou vnitřní mapu vyznačující oblasti, které pokládáme za nesmírně důležité až posvátné, cíle, o kterých víme, že stojí za to se jim věnovat, a zdroje obnovy a vedení, kterým důvěřujeme.

Budoucí generace se budou ohlížet za obdobím, v němž právě žijeme. Podoba budoucnosti, z níž se budou dívat, a příběh, který si budou vyprávět o naší době, budou utvářeny rozhodnutími, jež uděláme za našeho života.

Když mluvíme ústy našeho přírodního světa, sehráváme svou klíčovou roli. Pokud to neuděláme my, kdo jiný to udělá? Jestliže nikdo nemluví za lososy, řeky, divočinu a za všechen ostatní život, jak zastavíme neúnavnou hnací sílu krátkodobého kšeftaření, které proměňuje náš svět v pustinu?

V sázce je naše přežití.

Zde je pět strategií, které pomáhají: • Rozpoznat nadšení jako cenný obnovitelný zdroj.

• Rozšířit svou definici aktivismu.

• Následovat vnitřní kompas naší hluboké radosti.

• Nově definovat, co to znamená žít dobrý život.

• Uvidět úspěch novýma očima a vychutnat si ho.

Jak se vyrovnávat se změnou klimatu, mizejícími přírodními zdroji, ekonomickými kolapsy a enviromentálním žalem?

Ekofilosofka Joanna Macyová a psychiatr Chris Johnstone nabízejí cestu, která obnovuje spojení se Zemí i sebou samými.

Kniha Aktivní naděje reflektuje současné globální výzvy v rámci ekofilosofického konceptu, pojmenovává jednotlivé kroky na cestě k sebeposílení i praktická cvičení k objevení vlastního tvořivého vkladu pro svět, v jakém si přejeme žít. Shrnuje zkušenosti z programu, jenž autoři knihy vedou desítky let pod názvem práce obnovující spojení (Work That Reconnects). Provází čtenáře čtyřmi stadii transformačního procesu opírajícího se o mýtickou cestu hrdiny, moderní psychologii, spiritualitu, hlubinnou ekologii a integrální vědu.

Aktivní naděje předpokládá spojitost mezi současnou společenskou, ekonomickou a ekologickou krizí a nárůstem pocitů bezvýchodnosti, deprese a osamělosti. Co se děje se světem, úzce souvisí s kvalitou našeho života a pocitem vnitřního naplnění.

Vděčnost a soucit mohou být lékem pro západní společnost, která většinově vyznává konzum a soutěživost bez ohledu na důsledky.

Aktivní naděje učí čtenáře přijetí života s jeho proměnlivostí, nečekanými změnami, nedokonalostí a nejistotou. Pomáhá nám jasně definovat cíle, nejbližší kroky, na které tady a teď máme zdroje a dosah. Uvědomíme si překážky, s nimiž se můžeme setkat, i v čem a v kom máme podporu. Jaká osobní praxe nás může posílit a pomoci nám udržovat zdraví a energii, kdy je čas na sebereflexi, abychom nevyhořeli. Vybízí nás, abychom pro sebe nově definovali, čím je pro nás osobně úspěch a naplněný život.

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 Tel.: 234 264 401 E-mail: obchod@grada.cz www.alferia.cz, www.activehope.info