Michael Gurian: Matky, synové a milenky — ukázka

OBSAH Česká předmluva............................................................................9 Předmluva k vydání z roku 2010................................................14 Poděkování....................................................................................17 Úvod...............................................................................................19 PRVNÍ ČÁST: JAK SYNŮV VZTAH S MATKOU OVLIVŇUJE CELÝ JEHO DALŠÍ ŽIVOT 29

1. kapitola: Hledání muže v zrcadle.....................................31 2. kapitola: Tanec v zrcadle matky........................................59 3. kapitola: Tanec v zrcadle partnerky................................ 96 DRUHÁ ČÁST: UZDRAVENÍ VZTAHU MEZI MATKOU A SYNEM, ŘÍZENÁ INICIACE 119

4. kapitola: Cesta hrdiny..................................................... 120 5. kapitola: Stojíme na matce Zemi a říkáme, kdo jsme... 138 6. kapitola: Moudří průvodci, kteří kráčí se mnou..........152 7. kapitola: Když ukradneme oko Graiím.........................175 8. kapitola: Přijetí darů od panen...................................... 192 9. kapitola: Konfrontace s Medúzou...................................214 10. kapitola: S etkání s Andromedou: návrat Milované vnitřní ženy.......................250 11. kapitola: Opětovné shledání s Bohyní-Matkou......... 266 Doslov: Tanec s Měsícem..........................................................276 Zvláštní poděkování..................................................................281 Otázky pro ženy........................................................................ 283

ÚVOD

Vrátil se k matce… Všichni ostatní se mohli proměnit ve stíny, téměř přestat existovat, ale ona ne. Jako by ústředním bodem a oporou, od nichž nemohl uniknout, byla jeho matka.

D. H. LAWRENCE: Synové a milenci

Muži se vracel stejný sen. Po krátké procházce lesem vstupuje do mohutných dveří rozlehlého venkovského zámku. Svůj dům, přátele a rodinu zanechal ve vesnici na okraji lesa.

Vnímá prázdnotu zámku – nejsou v něm děti, služebnictvo ani domácí mazlíčci. Když ale stoupá po schodišti nahoru, cítí přítomnost něčeho ohromného a pradávného. Naplňuje ho to strachem.

Zbožňuje to. Není to partnerka, ale uvědomuje si, že to k přežití potřebuje. Není to Bůh, a přesto je to něco víc než člověk. Není to přítel, a přece ho to velmi dobře zná. Musí si s tím promluvit.

Vystoupá nahoru. Vidí před sebou řadu obrovských dubových dveří a ví, že to něco na něho čeká za některými z nich. Za kterými?

Tuto otázku si kladl již dříve. Toužebně si přeje, aby se objevil nějaký muž, jeho otec nebo někdo starší, a aby mu řekl, co má dělat. Nikdy tu ale žádného muže nepotkal.

Přistoupí k prvním dveřím, otevře je – nic tam není. Otevře druhé dveře. Nic. Pak další. Postupně otevře prvních šestero dveří, aniž něco spatří. Pociťuje stále větší úlevu a stále větší neklid.

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 19

Vstupuje do sedmých dveří. A tam ji najde. Matku. Sedí před obrovským nástěnným zrcadlem. Polovinou tváře se usmívá, druhá polovina zrcadlí vztek. Jak to jen dělá? Ale tohle ona umí. „Zavři dveře,“ vyzve ho. „A postav se před zrcadlo.“ Poslechne. Nedokáže jí vzdorovat. „Tancuj, broučku,“ řekne.

A on tančí. Tančí, jak to dělával, když byl malý. Kroutí se, poskakuje, dělá přesně to, co ji vždy těšilo. Tleská mu a on se směje. Tanec v něm vyvolává pocit nadšení. Zachytí matčin pohled a také otočí hlavu k zrcadlu, dívá se na sebe, jak tancuje.

Znenadání ho zachvátí pocit úzkosti. V zrcadle nevidí tančit muže, vidí tam sebe, když byl malým chlapcem. Zaplaví ho vlna vzpomínek na všechny ty okamžiky, kdy sem musel přijít a tancovat.

Vzpomínky na to, jak moc zbožňoval to bouřlivé poskakování a jak intenzivně nesnášel pohled do zrcadla.

Na okamžik je ochromen. Pak si sundá botu a hodí ji do zrcadla.

Zrcadlo se nerozbije. Přiběhne k němu a udeří do něj pěstmi. Nerozbije se. A on necítí žádnou bolest. Otočí se a bezmocně pohlédne na matku. Ona na něj mlčky upírá pohled, nevyzpytatelná.

S pocitem studu prchá pryč. Seběhne po schodišti a vyběhne ven. Utíká lesíkem, má strach, stydí se, snaží se uklidnit. Dorazí ke svému domu. Manželka a děti vidí, jak k nim běží. Uvědomují si, jak je rozrušený; už to znají. Vědí, že ho mají nechat na pokoji. Nikdy jim neřekne, kde byl nebo proč ho tyto krátké procházky lesíkem tolik vyvádějí z míry. Už vědí, že po návratu bývá několik dnů rozladěný.

Poslední věc, kterou si muž pamatuje, než se ze snu probudí, je zmatek, strach a hněv ve výrazu manželky, která ho vždy pozoruje.

Něco od něj čeká, a on neví, jak jí to dát – něco, po čem touží i on: něco osvobozujícího.

Tím mužem jsem byl já. Jako většina mužů, které znám nebo jsem znal, s nimiž se setkávám pracovně nebo při výzkumu – vlastně jako většina mužů v současné společnosti, i já jsem vyrostl v rodině a ve

20 ⁄ Michael Gurian

společenském systému, který mi mužství předal tak nějak automaticky. Moje fyziologické hodiny odbily dvanáctou a já jsem se stal mužem, protože mi narostly mužské pohlavní orgány a ochlupení. Moje sociální hodiny odbily dvanáctou a já se stal mužem, protože jsem se naučil řídit auto, odstěhoval jsem se z domu, začal jsem chodit na vysokou školu, našel jsem si zodpovědné zaměstnání, oženil se a založil rodinu. Navzdory fyzické a sociální vyspělosti se ale moje psychologické hodiny zasekly někde kolem šesté. Byl jsem dospělý jen napůl.

A onen sen o matce se mi zdával často.

Moje psychologické hodiny se tak jako v případě většiny mužů zastavily někde v období dospívání. Nebyl jsem kvůli tomu méněcenným. Přesto jsem měl, jako tolik jiných mužů, pocit méněcennosti vůči ostatním mužům, s nimiž jsem soutěžil, i vůči ženám, které jsem miloval. Připadal jsem si jako podvodník a pečlivě jsem to před ostatními skrýval. Dokázal jsem navázat pouze několik úzkých důvěrných vztahů. Občas jsem se pokusil kompenzovat zaseklé hodiny tím, že jsem se choval pompézně a hypermaskulinně. A zažíval jsem rovněž období (někdy i celé měsíce) plnohodnotné zralosti, kdy jsem byl milujícím a moudrým člověkem. Tak jako většina mužů. Určité události – například svatba, narození dětí, náročná práce, osobní úspěch, dobře fungující vztah, úspěchy dětí – nám dávají pocit (občas i dlouhodobý), že se ručičky opět rozběhly, hodiny odbily dvanáctou a my jsme dorazili do cíle, dospěli jsme, dokázali jsme to.

Pak zpravidla následuje pád z výšek, do nichž nás vynesla příslušná událost, vztah či úspěch, a znovu si připadáme jako podvodníci, neschopni definovat, co dělá muže mužem, jak se máme jako muži projevovat a co od života opravdu potřebujeme. Mnozí z nás tuto krizi zažívají až ve středním věku, kdy nás trápí pocit, že jsme toho v životě dokázali jen málo, a kdy nemáme pevné duchovní základy, na nichž bychom mohli stavět. A jiní z nás se vydávají na cestu k dospělosti do svého nitra dříve.

Někteří muži mají to štěstí, že jejich potřeby byly v prvních dvaceti letech uspokojeny, takže mohou tuto cestu do svého nitra pod-

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 21

niknout spíše pro účely osobního růstu než jako přechod k dospělosti. A jiní se na tuto cestu nikdy nevydají, nikdy nepřipustí, že se jim hodiny zasekly, že se cítí osaměle, jako podvodníci, a že kdyby měli tu možnost, ihned by se vrátili do matčina zrcadla, protože jedině v jejím světě se cítili celiství.

Naše generace mužů dospívajících koncem dvacátého století byla vychována v domácnostech těmi, kteří, ač nás milovali, postrádali některé zásadní znalosti o výchově, a přitom jim společnost, v níž nás vychovávali, nenabízela potřebnou podporu. Když se mi opakovaně zdával sen o matčině zrcadle a když jsem se pak kolem dvacátého pátého roku vydal na cestu ke zralé dospělosti, začal jsem zjišťovat, do jakého stupně pokřivení naše rodiny dospěly. Tento objev jsem učinil nejprve na základě zkoumání vlastní rodiny, o níž jsem si zpočátku myslel, že byla specifická, když potřebám dospívajícího chlapce nevěnovala zvláštní pozornost. Záhy jsem ale zjistil, že zmatek rodiny v oblasti výchovy synů není v naší společnosti nijak ojedinělý.

Moje rodina byla relativně tradiční. Otec byl zřídkakdy doma a výchovu tak musela z větší části zastávat matka. Vybudovali jsme si psychologické spojení, kdy já jsem jí v nepřítomnosti otce poskytoval emocionální podporu, a ona mi zase věnovala péči, kterou dítě vyžaduje. Nevěděla, jak mě má pustit, a já nevěděl, jak pustit ji. Když jsme se v období mého dospívání snažili jeden od druhého oddělit, aby moje psychologické hodiny mohly tikat směrem k individuaci a dospělosti, dostala matka strach, že mě ztratí, a já měl výčitky, že ji opouštím. Od otce a dalších mužů jsem se nic konkrétního o duchovním a citovém životě mužů nenaučil. Většina toho, co jsem si osvojil ohledně chování k ženám, byla zavádějící a vycházela spíše ze vztahu s matkou. Když jsem odešel studovat na vysokou školu, byl jsem ještě chlapcem v těle muže. A když jsem si to pár let po dvacátých narozeninách konečně připustil, vykročil jsem na nádhernou cestu.

Nevyřešené otázky ve vztahu muže a jeho matky jsou obrovským zdrojem problémů v jeho životě. Z psychologických a výzkum-

22 ⁄ Michael Gurian

ných studií i z různých průzkumů uskutečněných v posledních deseti letech (učinili je například psycholog Sam Osherson, Dan Kiley a Ken Druck, psychoterapeutka Anne Grizzle a badatelky Carole Klein a Shere Hite) je zřejmé, že většina mužů v současné společnosti má nevyřešené problémy s matkou. Patří k nim například týrání, zanedbávání, opuštění či omezování zdravé individuace syna. Další potíže plynou z nepřítomnosti otce či absence jakéhokoli citu z jeho strany, což se ve vztahu matky a syna projeví zásadním způsobem.

Tyto problémy, bez ohledu na jejich původ, narušují kvalitu péče, kterou matka synovi poskytuje. Pokud si to syn neuvědomí a nezačne své problémy řešit, bude se v dospělosti potýkat s nízkým sebevědomím, úzkostí ve vztazích a napjatou situací v rodině. „V naší společnosti,“ píše Carole Klein, „panuje značný zmatek.

Matky jsou nabádány, aby zůstávaly citově napojeny na své syny, a poskytovaly jim tak dostatečnou psychologickou podporu k plnění úkolů, jež na jejich bedra klade naše společnost. Na druhé straně se však objevují hlasy, které matky důrazně varují, aby ze svých synů nevychovávaly „maminčiny mazánky“, což je dnes vnímáno jako snad nejtěžší zločin. Matka pak často pociťuje bolest, neboť chce zůstat svému synovi nablízku, ale současně má strach, že včas neustoupí do pozadí. Ani synové tomuto konfliktu neuniknou. Jakmile si chlapec uvědomí, že je jiný než matka či sestra, že je mužem a nikoli ženou, začne svádět boj a pohybovat se mezi dvěma póly: mezi vymezováním hranic a citovou závislostí.“ Není pro nás snadné připustit si problémy s matkou, jež mají kořeny v dětství, natož je ještě definovat. Tyto problémy nicméně ovlivňují obraz, který si syn o sobě utvoří, a ovlivňují také jeho další vztahy v dospělosti. Je jednodušší říci, že nás zranil otec. O svých matkách zpravidla říkáme: „Byla skvělá, s ní jsem neměl žádné problémy. A pokud jsem nějaké měl, nebylo jich moc. Dobře se o mě starala.“ Současná společnost však synům s odpoutáním se od matky nepomáhá a ženy znevažuje a nahrazuje jejich realistické obrazy nerea-

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 23

listickými stereotypy. V rodinách jsou synové mnohdy vtahováni do vyhrocených genderových válek, kterým nerozumí; velmi často tu chybí otcové a moudří starší, a tak matkám nezbývá než zastávat roli obou rodičů (což je nemožné zejména tehdy, když jsou zaměstnány). Často schází i širší rodina, která by poskytla matce oporu a pomohla jejímu synovi projít důležitými vývojovými stadii. My synové tak vyrůstáme zranění, zmatení a plní rozporů. Proto musíme nalézt způsob, jak se uzdravit a jak poznat, kdo jsme. Musíme se pustit do vědomého hledání vlastního zrcadla. Pro naše vztahy s manželkami, partnerkami, dětmi, přáteli a kolegy je důležité, abychom prozkoumali temný a často zjednodušený svět vztahů mezi matkami a syny, a abychom napravili své mylné názory a uzdravili skrytou agresi i bolestivá zranění, jež jsme utrpěli jak ve světě svých matek, tak v širším okolí, v němž jsme vyrůstali, a které do našeho pojetí matek, žen a Ženy vnesly ještě větší zmatek.

Hledání vlastního zrcadla a uzdravení našich zranění představují dlouhý proces a dlouhou cestu. Tato kniha vás vybízí, abyste se na tuto cestu vydali. Ženám poskytuje návod na to, jak lépe porozumět mužům i svým mateřským vztahům k synům. Muže vyzývá, aby tento proces absolvovali a aby díky němu objevili a navázali zdravé dospělé vztahy, vymezili si přiměřené hranice a otevřeli se svým partnerkám.

Tato kniha vychází z určitých předpokladů, například toho, že většina matek se nás snažila vychovat dobře; my i ony jsme nicméně žili (a doposud žijeme) ve společenském systému, který vedl k výskytu velmi specifických problémů ve vztazích matek a synů. Dále, že mnozí z nás možná nevyrůstali s vlastními matkami, takže „matka“ pro nás může znamenat něco jiného než vlastní matka. A také že ačkoli řada matek je ochotná prozkoumávat zde nastíněné otázky, mnohé se tomu budou bránit, a to zejména matky již „dospělých“ synů. Větší část procesu objevování budeme muset vykonat sami za pomoci přátel a podpůrných skupin.

V matčině zrcadle tančí jak ženy, tak muži. Obě pohlaví se musí

24 ⁄ Michael Gurian

z těchto zrcadel vymanit a nalézt si zrcadla vlastní. Proto to, co píši v této knize o dospělých mužích a jejich vztazích k matkám a o tom, co čtenáři prožijí, platí jak pro dcery, tak i pro syny. Je zde také mnoho informací, jež mohou matkám pomoci zvládat komplexní povahu vztahů s jejich dospívajícími syny. Přesto se budu obracet na muže, neboť poslední část této knihy představuje iniciační rituál pro přechod mužů do dospělosti. Účelem této knihy není kritizovat matky, ale vyzvat čtenáře, aby se upřímně zamysleli nad chováním svých matek i nad vlastním chováním souvisejícím s chováním své matky. Kniha se zaměřuje na hluboké společenské nedostatky v přístupu ke vztahům matky a syna, a také na potřebu usmíření, nalezení klidu i pravého já a na oproštění se od škodlivých vzorců a zbytečného obviňování.

První část knihy popisuje jednotlivá stadia vývoje v životě chlapce ve vztahu k jeho matce a v rámci jeho rodinného systému. Druhá část promění proces dospívání chlapce v zážitek, jehož prostřednictvím prozkoumáme a zkonkrétníme pocity matek, chlapců, mužů a žen. Druhá část je navíc vodítkem pro muže, kteří se rozhodnou tuto cestu podniknout sami. Na jejím konci budou stát před svým vlastním zrcadlem, proměnění.

Cesta, kterou s touto knihou společně urazíme, vychází z poznatku, že sebevědomí získáme pouze tehdy, když se vypořádáme se vztahem s matkou; z větší části to můžeme učinit ve svém nitru, a jedině tak se posuneme do dalšího životního stadia. Potřeba konfrontovat svá zranění, úzkosti a osobní problémy se nám stane inspirací. Konkrétní techniky a rituály nám poslouží jako nástroje.

Našimi pomůckami budou archetypální metafory a vodítkem antické mýty a příběhy.

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 25

JAK S KNIHOU PRACOVAT Tuto knihu jsem použil při práci se stovkami lidí. Každý z nich s ní pracoval podle svých potřeb. Ačkoli se kniha Matky, synové a milenky zaměřuje na vztah mezi matkou a synem, pojednává i o řadě jiných vztahů. Moudrost a vnitřní kompas, které v sobě objevíte, budou platit i pro tyto vztahy.

V části zabývající se tím, jak vztah matky a syna přímo formuje vzorec důvěrnosti, kterou bude syn později projevovat ve vztahu s partnerkou, bude zřejmé, že většina informací se dá vztáhnout na homosexuální i heterosexuální syny. V knize nicméně popisuji vztahy mezi muži a ženami. Toto řešení bylo pro mne schůdnější.

Vzhledem k tomu že, zde nebyl dostatečný prostor zmapovat dopady, které má vztah mezi matkou a synem na homosexuální vztahy, prosím o shovívavost. Jste-li gay nebo lesba, můžete si přečíst knihu Roberta Hopckeho Jung, jungiáni a homosexualita, která výstižně pojednává o homosexuálních vztazích a která vychází z archetypální psychologie.

Jestliže neznáte význam slova archetyp anebo jste se nikdy nezamýšleli nad psychologií a duchovnem z pohledu mytologie, přečtěte si nyní odstavec s názvem „Hledání vize a cesta hrdiny“ ve čtvrté kapitole. Jsou v něm obsaženy informace o archetypech.

V předchozí knize Princ a král: uzdravení zranění ve vztahu otce a syna jsem se podrobně zabýval vztahy mezi otci a syny; provedl jsem čtenáře jednotlivými archetypy a popsal způsob, jak zpracovat témata spojená s otcem a uzdravit si zranění, která způsobil. V této knize se archetypální zkoumání zaměřuje na vztah s matkou. Avšak vzhledem k tomu, že jsou tyto dva typy vztahů navzájem velmi propletené, neboť prvních dvacet let tkáme pavučinu vztahů s matkou i otcem, nemůžeme řešit jeden, aniž bychom se zároveň nezabývali i tím druhým. Psychologické devizy, které v dospělosti nosíme po kapsách a s nimiž se snažíme koupit si štěstí, jsou mince, které mají na jedné straně tvář otce a na druhé tvář matky.

26 ⁄ Michael Gurian

S touto knihou můžete pracovat individuálně, doporučoval bych ale zároveň se čtením absolvovat osobní rituály i cestu za poznáním ve společnosti dalších mužů, anebo s terapeutem či dobrým přítelem.

Programy vyžadují zhruba rok práce, a to jak individuální a skupinové, tak i poradenské či terapeutické. Muži mohou pracovat ve skupinkách a procházet jednotlivými částmi postupně, jako tomu bylo v případě skupin v programu Princ – Král. Skupiny mohou sestavovat terapeuti. Mám zkušenost, že v podobné sestavě funguje tento program velmi dobře. Hrdina potřebuje rádce, kteří ho povedou, a také bratry, kteří ho budou obdivovat; proto je absolvování jednotlivých kroků ve skupinách výhodou. Všichni také potřebujeme, aby byly naše hlasy vyslyšeny a naše vize obdivovány. I kdybyste měl o zkušenostech z této cesty mluvit pouze s dobrými přáteli či rodinnými příslušníky, učiňte tak a sdílejte své zážitky.

Nebuďte překvapen, když vám cesta bude trvat déle, než jste si původně myslel. Nejdříve musíte nalézt svůj vlastní jazyk, svůj vlastní příběh a svoji vlastní cestu k uzdravení. Cesta do hloubky vyžaduje čas, i když se nás rychlý životní styl snaží přesvědčit o opaku.

Věřím, že po přečtení této knihy a absolvování cesty poznání pochopíte, jak vypadá vnitřní svět muže i pocity, jež v něm vládnou.

Pokud platí poselství obsažená ve snech, v mytologii a archetypech, pak ve vnitřním světě nevládne chaos, ale ukrývá se v něm vysoce strukturovaný vesmír.

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 27

PRVNÍ ČÁST: JAK SYNŮV VZTAH S MATKOU OVLIVŇUJE CELÝ JEHO DALŠÍ ŽIVOT

Muži zřídka mluví o svých nevyřešených pocitech k matkám. Ačkoli tyto emoce hrají klíčovou roli ve vztazích s ostatními ženami, často zůstávají před naším vědomím ukryté. Pocity mužů vůči matkám patří k nejlépe střeženým tajemstvím, a to i pro muže samotné. Avšak obrovská část toho, co muži očekávají od žen i sami od sebe jako od mužů, má kořeny v jejich zážitcích z dětství spojených s matkou.

KEN DRUCK: Tajemství, která si muži střeží

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 29

VYJÁDŘENÍ ÚČASTNÍKŮ MUŽSKÝCH KRUHŮ Jsem šťastně ženatý již 21 let. Ženám rozumím. Kromě případů, kdy je na návštěvě matka. Nechápu, co se se mnou děje. Nejde o nic vážného, přesto se chovám divně, slabošsky. Manželka mi říká, že se ze mě stane dítě. A v našem vztahu to opravdu působí problémy.

Hamid Každá žena, s níž jsem se kdy sblížil, opravdu sblížil, ze mě udělala maminčina mazánka. Vždycky se to nakonec stalo. A pak měly tu drzost mi říct, že to já mám „nevyřešené problémy“ s matkou. A přitom za to mohly ony.

Bill V ženách se nevyznám. Matce jsem rozuměl, ale jim ne.

Allen

Jsem počtvrté ženatý. Po rozpadu druhého a třetího manželství jsem chodil na terapii. V obou případech mi terapeut vysvětlil, že mám problémy s matkou. Pokaždé se pokouším buďto si ji vzít, nebo se s ní rozvést. Nikdy nevím, co zrovna dělám.

Kevin Dospěl jsem k názoru – vím, že je to hloupé –, že kromě matky muž nikdy nenajde osobu, které by mohl důvěřovat. Neustále to zkoušíme, ale nakonec nám nezbývá nic jiného, než se postarat sami o sebe, doufat, že to nějak dopadne, a nosit květiny na matčin hrob.

Anthony

30 ⁄ Michael Gurian

1. kapitola: HLEDÁNÍ MUŽE V ZRCADLE

V raném věku se setkáváme se ženami, které nás naplňují, utěšují a starají se o nás, ale nedostaneme příležitost naučit se, jak se sami naplnit a cítit se celiství, a současně skutečně oddělení od žen.

SAM OSHERSON: Hledání otců

KOHO VIDÍTE, když se podíváte do zrcadla? Vidíte muže, na něhož jste hrdý, jehož dobře znáte, jemuž důvěřujete?

Když si holíte obličej, vidíte dospělého muže. Když stojíte před zrcadlem nahý, vidíte tělo dospělého muže.

Vidíte ale opravdu muže?

Máte zmatek v tom, jak navazovat důvěrné vztahy, a trápívají vás výčitky, že se ve vztazích nechováte správně, že nevychováváte své děti správně a že nemilujete druhé správně?

Hledáte často únik v návykových látkách, práci, lásce, televizi nebo životním stylu lidí, které ani dobře neznáte, a vlastně jim ani nedůvěřujete?

Máte pocit vlastní neschopnosti, aniž byste tušil proč? Ochotně obětujete své já ve prospěch jakési myšlenky, která určuje, jak byste se měl chovat, a kterou se vám snaží vnutit někdo jiný, zejména vaše manželka, partnerka či rodič?

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 31

nů i vlastních vizí. Drogy a alkohol – nástroje, k nimž se uchýlil, aby dosáhl iniciace, zažil vize a dostal se na druhou stranu – ho nakonec zničily. Mnozí muži prožívají absenci iniciace méně dramatickým způsobem; proplouvají životem v režimu přežití bez jakékoli sebedůvěry.

ODPOUTÁNÍ OD MATKY: STĚŽEJNÍ INICIACE Ve zdravém rodinném prostředí se má dítě naučit individuaci, což znamená, že se má naučit důvěřovat si. Aby se to stalo, musí se nejprve mezi dítětem a jeho rodiči vytvořit pouto, v rámci kterého dítě rodičům důvěřuje. Poté se od nich musí odpoutat, aby pocítilo svoji vlastní sílu. Děti se neustále snaží separovat se od rodičů a znovu se k nim vracejí, a to se opakuje. Rodič (a rádce) se musí k této separaci a návratu postavit s laskavostí i přísností. Pouta jsou tedy tvořena jak úzkým vztahem, tak separací.

A právě separace od matky je nejčastěji předmětem antropologických studií separačních iniciací v životě dospívajícího jedince. Separace od matky nespočívá v tom, že syn s matkou přestane bydlet, i když součástí tohoto procesu může být i to, když se například syn odstěhuje k otci. Mnozí mladí muži odcházejí z domu kvůli studiu, vojně či z jiných důvodů, psychologická separace nicméně neproběhne. Separace od matky v první řadě znamená, že syn už není na matce závislý v následujících psychologických oblastech života: •• vývoj pravého já, které si přinese do vlastního dospělého života •• vývoj vlastního názoru na mužství •• v ývoj osobních rituálů, které mu usnadní fungování v každodenním životě •• v ývoj osobních rituálů, díky nimž bude cítit sounáležitost ke světu •• vývoj osobní vize o smyslu jeho života

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 37

•• •• •• •• ••

vývoj vlastního emočního jazyka vývoj vlastního názoru na ženství vývoj zdravé komunikace a modelů řešení konfliktů vybudování pocitu bezpečí ve světě nastavení osobních hranic

Bohužel většina z nás slovy Johna Leea nikdy nezažila separaci od matky ani důvěrný vztah s otcem, a nedostávala ani rady od iniciovaných moudrých starších. Naše pravé já i většina našich vývojových potřeb jsou dosud závislé na Matce/Ženě a my zažíváme ohromnou nejistotu ohledně toho, čím nebo kým jako muži jsme. Tato nejistota pak silně ovlivňuje naše manželství a vztahy s partnerkami.

Separace od matky, kterou tradiční kultury umožňovaly prostřednictvím rituálů a obřadů, není v naší společnosti podporována a je většinou přehlížena. Otcové si vůbec neuvědomují, že by se jí měli účastnit. Když vstoupíme do období dospívání, malinko pozmění své chování k nám, ale nijak dramaticky; navíc se tak neděje v rámci rituálů, které by je i nás propojily s mužským duchovnem.

Zůstáváme připoutáni k matkám a vyžadujeme péči od nich, nikoli od sebe. Nejsme rituálně připoutáni ke svým otcům, přestože toužíme po tom, aby nás vychovávali. Otcové nás nevedou k opravdové mužské sebedůvěře, proto se obracíme na mužské rádce, aby nás naučili zdravé mužské duchovnosti. Vytváříme pouta s lektory a učiteli a separujeme se od nich, mnohému se od nich naučíme, ale naše problémy s iniciací jen rostou: zůstáváme připoutáni k matkám, neustále toužíme po otcích a přecházíme od jednoho rádce k druhému, aniž bychom se z absence těchto ztracených rituálů uzdravili.

Zamilujeme se a založíme vlastní rodiny, a přitom svému mužství nedůvěřujeme, ačkoli právě tomu se máme v období dospívání naučit, zejména v aktu odpoutání se od matky. Robert Bly hovoří o tom, jak každý chlapec musí zpod matčina polštáře ukrást klíč od klece divokého muže. Separace od matek představuje první dveře,

38 ⁄ Michael Gurian

2. kapitola: TANEC V ZRCADLE MATKY

Rozvoj Já je plný nebezpečí. Jak má dítě objevit sebe sama obklopeno pečující matkou, aniž by se v ní ztratilo?

JAY GREENBERG a STEPHEN MITCHELL: Object Relations in Psychoanalytic Theory

NEDÁVNO JSEM uváděl rozhlasový pořad na téma matky a synové. Do studia zavolala vdaná žena, matka dvou synů, podnikatelka, s konkrétními dotazy ohledně toho, jak přistupovat k výchově synů, jimž bylo deset a šest let. V rozhovoru však brzy vyšlo najevo, že ji trápí něco jiného. „Ve skutečnosti to souvisí s mým manželem a jeho matkou,” pokračovala. „Víte, mám svého manžela ráda. Hodně. A on má rád mě.

Ale něco nám brání milovat jeden druhého naplno. Neumím to přesně popsat. Jen vím, že nechci, aby ke mně byl můj syn, až mu bude čtyřicet, tak silně připoutaný.“ „Jak je váš muž připoutaný k vaší tchyni?“ zeptal jsem se. „Nevím,“ odpověděla upřímně. „Nevím, proč jsem použila slovo připoutaný. Většina lidí by řekla, že k ní není připoutaný vůbec.

Mluví s ní jednou za pár měsíců. Bydlíme od ní tři tisíce mil daleko, s manželovými rodiči se vídáme jednou ročně. Jak už jsem řekla, špatně se to popisuje. Ale třeba když s ní mluví nebo když nás jeho

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 59

matka přijede navštívit, manžel se radikálně změní. Stane se znovu dítětem. A když s matkou není, zdá se, že neví, jak o ní mluvit, jak se k ní postavit. Když o ní hovoří, je někdy velmi velkorysý a láskyplný, a jindy je zase krutý, shazuje ji a stěžuje si na ni, jako by ji trestal.

Normálně je velmi vyrovnaný, ale co se týče matky, i malá vzpomínka ho rozhodí.“ „Kolik je manželovi let?“ zeptal jsem se. „Čtyřicet.“ „Pokud jde o emocionální stránku vašeho života doma, kdo má na starosti většinu emocionální práce?“ zajímalo mě. „Já.“ „I co se týče manžela?“ „Ano, nějak se neumí dostat ke svým pocitům, i když se to výrazně zlepšuje. I tak ho ale občas vnímám jako třetího syna, staršího syna.“ „Na jaký emoční věk byste odhadla jeho chování k vám?“ „Chová se ke mně trochu jako puberťák, jeho emoce vůči mně se střídají nahoru dolů.“ „A co ve vztahu k ostatním lidem, přátelům, kolegům, vašim synům? Pozorujete stejnou dynamiku? Má takové emoční výkyvy i s nimi?“ Na chvíli se odmlčela. „Ne, s většinou ostatních lidí je v pohodě.

Je skvělý otec – a dobrý manžel, nechápejte mě špatně. Je úspěšný v práci. Vyrovnaný a uznávaný. Jen ty emoční výkyvy ve vztahu ke mně jsou dost zvláštní. Někdy mě zbožňuje, a jindy jako by mě za něco trestal a z nějakého důvodu se ode mě distancoval. Ani jeden z nás to nechápe. Byli jsme i v poradně a probírali to s manželským poradcem, ale na příčinu jsme nepřišli. Dnes jste tady hovořil o matkách a synech, a tak mě zajímá, zda to s tím může souviset.“ Je zde hluboká a silná souvislost. Jak často je hlavní příčinou rozvodu to, že muž promítá tvář své matky na svou manželku, a ta rychle

60 ⁄ Michael Gurian

3. kapitola: TANEC V ZRCADLE PARTNERKY

Naše matky nás vysílají do světa jako nekompletní lidské bytosti, jako sadu dílů, které si má žena sama sestavit dle svého přání. Manželka tak neprávem dostává z podstaty neproveditelný úkol vychovat z chlapce muže, zatímco muž, kterému schází model (a který se od matky neoddělil úplně), si myslí, že se stane mužem jednoduše tak, že uteče od mámy. Tato svízelná situace mění manželství v krutý žert, který je předáván z generace nageneraci.

FRANK PITTMAN

KDYSI SE MI SVĚŘIL asi čtyřicetiletý kamarád: „Když mi bylo sedmnáct, jednoho dne se doma u snídaně přihodilo něco zvláštního. Bratr tehdy studoval na vysoké škole, už s námi nebydlel. Sestra byla na návštěvě u svých přátel. Matka, otec a já jsme seděli u stolu a snídali. Obvykle si otec četl noviny a máma si se mnou povídala, anebo jsme si četli noviny všichni tři.

Ale vzpomínám si, že to ráno, zatímco jsem zvedal lžičku k ústům, máma vzhlédla od talíře a zeptala se: ,Hochu, už jsi měl pohlavní styk?‘ Otec na ni tupě zíral. Máma se na mě dívala a čekala na odpo-

96 ⁄ Michael Gurian

DRUHÁ ČÁST: UZDRAVENÍ VZTAHU MEZI MATKOU A SYNEM Řízená iniciace

Celý život jsem něco hledal, a ať jsem se obrátil kamkoli, vždycky se mi někdo pokoušel vysvětlovat, co vlastně hledám. A já jsem jejich odpovědi přijímal, i když si často navzájem protiřečily, a někdy dokonce protiřečily samy sobě. Byl jsem naivní. Hledal jsem sám sebe a kladl jsem kdekomu kromě sebe otázky, které jsem si mohl zodpovědět jenom já, já sám.

RALPH ELLISON: Neviditelný

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 119

4. kapitola: CESTA HRDINY

Lidé mají zálibu ve vyprávění příběhů, spřádají mýty a pohádky, a ty jediné nám dávají odpovědi na věčné otázky, jako například: Odkud pocházím? Jaký smysl má můj život? Kdo jsou to vlastně hrdinové? Co mám dělat? Jsem tu sám? Co je tabu? Jaká zranění jsem utrpěl? Jak se můžu uzdravit?

SAM KEEN

VE ZBÝVAJÍCÍCH KAPITOLÁCH vás budu provázet na cestě vaší vnitřní krajinou, vašimi vzpomínkami, vašimi současnými vztahy i vaším potenciálem. Tato odysea bude spojena s hledáním informací, pochopení, inspirace a uzdravení. Čeká vás řada úkolů, a některé budou obtížné, společně však představují intenzivní iniciační cestu do další fáze mužství.

Hlavním cílem osobní odysey je samotná cesta, znovuobjevení vaší podstaty, toho, co je ve vás „autentické“ – a život v souladu s těmito zjištěními. Hinduisté věří, že ono autentické já, ona duše, je jako zářivý drahokam. A tento drahokam má na naší osobní cestě čtyři fazety symbolizující úkoly muže: vyřešení problémů s matkou, dokončení zdravé separace od ní, dosažení rovnováhy mužské a ženské polarity, a vyřešení problémů v důvěrných vztazích se že-

120 ⁄ Michael Gurian

Když budete o těchto věcech matce psát, zjistíte, že pero automaticky vykreslí hranice okolo zranitelných míst, která v sobě obnažíte. Jako muži, kteří napsali dopisy, z nichž jsem citoval výše, se před matkou odhalíte, ale současně jí řeknete: „Chci, aby ses k tomuto zranitelnému místu přiblížila, ale to stačí. Zpracovat si ho musím sám.“ Dovolte, aby se to stalo, až to samo přijde, a pak to oslavte.

Když napíšete vše, co je třeba, přejděte k další kapitole. Objevíte v ní mužské i ženské rádce, kteří vám na vaší cestě nabídnou moudrost a vedení.

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 151

3. ÚKOL: PRÁCE S PŘEDSTAVAMI Většina projekcí našich představ o Pannách se tyká fyzické krásy.

V tomto cvičení se zaměříme na řadu aspektů našich představ, ale se zřetelem na tento konkrétní atribut. Společnost nás vede k tomu, abychom v našich milostných představách ustrnuli ve snění o pannách. Láska k Panně a představy o pannách často spočívají v uctívání vnější krásy.

Kdesi hluboko ve svém nitru vzhlížíme k Panně, zejména k té krásné a mladé; máme totiž pocit, že je dokonalejší než my, a odvozujeme od její lásky svoji hodnotu: „Když mě miluje tak nádherná dívka (tj. projekce naší představy), znamená to, že jsem v pořádku.“ Když se v období středního věku vracíme k velmi mladým ženám, rozvádíme se s manželkou, z níž se stává Medúza nebo babizna, a ženíme se s novou pannou, prožíváme šok a úzkost typické pro střední věk: úzkost z toho, že stárneme, a úzkost ze smrti. Bylo nám vštěpeno, že Panna představuje ideální ženskou energii, a tak se k ní vracíme a hledáme u ní lásku, z níž čerpáme sebeobraz a svou hodnotu.

Hledáme ujištění, že jsme v pořádku, že se nám daří, že nezemřeme a že stále ještě dokážeme být skvělým milencem.

Když si rozeberete své představy, uvidíte, do jaké míry zakládáte svůj sebeobraz na tom, jak vás vnímají Panny a jak jste vnímán, když jste s nimi.

Najděte si v notesu prázdnou stránku a odpovězte na následující otázky: •• P otřebuji mít ve své blízkosti mladé, krásné ženy, abych se cítil celistvý? Cítím potřebu, aby druzí obdivovali fyzickou krásu a mládí mé partnerky?

•• Nejsem schopen spatřovat krásu Panny ve své stárnoucí partnerce, v jejím stárnoucím těle?

204 ⁄ Michael Gurian

•• U přednostňuji sexuální či jiné představy o dospívajících dívkách a velmi mladých ženách před skutečnými vztahy s vrstevnicemi?

•• Dívám se často namísto na partnerku na krásné dívky a mladé ženy kolem, a to až do té míry, že partnerce svoji lásku odepírám, a to zejména v okamžicích, kdy ona mou pozornost a pozitivní zrcadlení opravdu potřebuje?

•• Jsem závislý na sexu? Vyžaduji sex neustále, často střídám partnerky, často masturbuji a potřebuji pornografické stimulanty?

•• Představuji si jiné ženy, hlavně mladé, když jsem doma se svou partnerkou či manželkou?

•• Jsem závislý na lásce? Musím být neustále ve vztahu, obvykle s mladší partnerkou?

•• Chovám se ve svých představách k ženám násilně? Toužím toto násilí vykonat na partnerce a vnést ho do našeho milostného života? Vnesl jsem ho do našeho milostného života?

•• Bojím se samoty? Utíkám před tímto strachem prostřednictvím představ či vztahů s mladšími ženami?

•• Jsem schopen mít orgasmus a vychutnat si sex, aniž bych si během sexu pomáhal svými představami?

Když budete odpovídat na tyto otázky, nezapomínejte, že sexuální představy o mladých, krásných pannách nevylučují fungující intimní vztah s partnerkou. Představy, v nichž figurují panny, nejsou „hříchem“ ani důvodem ke znepokojení. Ve skutečnosti mohou být zdravou a dobrou součástí intimního života. Pokud ale tyto představy nepříznivě zasahují do důvěrného vztahu s vaší partnerkou, pak byste se na ně měl zaměřit podrobněji, buď v mužské skupině, nebo s terapeutem či přítelem, jemuž důvěřujete.

Jestliže na některé z těchto otázek týkajících se představ o pannách intuitivně odpovíte „ano“, pak vám s velkou pravděpodobností pomůže k růstu práce s terapeutem nebo skupinou zaměřená na váš vztah s matkou či na nedostatečnou separaci od ní, na absenci iniciace a na váš hlad po zdravém vztahu s otcem a rádcem.

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 205

10. kapitola: SETKÁNÍ S ANDROMEDOU: NÁVRAT MILOVANÉ VNITŘNÍ ŽENY

Závěrečné dobrodružství, kdy jsou překonány všechny překážky a poraženi všichni obři, je obvykle líčeno jako mystická svatba vítězného hrdiny-duše s bohyní-královnou světa.

JOSEPH CAMPBELL

TATO KNIHA o cestě je nejen o matkách a synech, ale stejně tak i o synech a milenkách. Kromě toho poskytuje i návod, jak může syn získat či opětovaně nabýt vlastní ženský princip, ženskost a ženskou energii, o níž psycholog Herb Goldberg říká, že: „je součástí podstaty každého muže“. Získat a opětovně nabýt posilující ženskou energii nelze jen jediným hrdinským činem; musíme absolvovat celou cestu Bohyně a Hrdiny. Hrdinské mýty existují v každé kultuře. Všem je společné jedno podobenství ztělesňující integraci synovy ženské energie: jeho záchrana Milované vnitřní ženy před Netvorem mužství. V této archetypální myšlence je obsažena nutnost toho, aby muž během závěrečného aktu iniciace rozpoznal stínovou stránku svého mužství, která vězní jeho ženskou energii. Onu stínovou stránku mužství musí konfrontovat a ženskou energii před ní zachránit.

250 ⁄ Michael Gurian

OTÁZKY PRO ŽENY

PRO MATKY SYNŮ Jste matkou syna, který právě čte anebo si přečetl tuto knihu, jež je určena mužům. Jestliže chcete pochopit a využít výhody i výzvy, které kniha nabízí matkám, odpovězte prosím na následující otázky za přítomnosti partnera, terapeuta či jiné osoby. Pokud máte malého syna, některé z těchto otázek se na vás prozatím nebudou vztahovat; můžete se k nim ale vrátit, až bude váš syn starší.

1. Jaké pozitivní vlastnosti jako matka máte? Napište je na papír, seznam si uschovejte a průběžně jej doplňujte.

2. Jaké největší dary jste synovi dala? Vyjmenujte je a průběžně doplňujte. Můžete zapsat část genetické výbavy, která pochází od vás, včetně osobnostních rysů, na něž jste pyšná. Anebo společenské a ekonomické příležitosti, které jste mu předala, duchovní vize nebo emoční nástroje.

3. J e si váš syn vědom darů, které jste mu dala? Pokud ne, jak ho s nimi můžete seznámit? Kdo by vám mohl pomoci, aby syn pochopil, kdo jste a co se mu snažíte předat?

4. J aké své nedostatky v roli matky si uvědomujete? Nejde o běžnou vinu, kterou cítí každá matka, jejíž syn udělá něco špatného, ale o hlubší, sžíravou vinu, kterou v sobě vnímáte jako slabost, slabost

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 283

sek pravdy, prozkoumejte je v rámci vašeho podpůrného systému.

Prozkoumejte, jak vy sama nevědomě směřujete syna k té které kategorii, kdy je pro něj obtížné být mužem, milencem a otcem.

10. V souvislosti s druhou částí této knihy, cestou mužů za uzdravením, si udělejte seznam způsobů, jak byste mohla synovi pomoci absolvovat jednotlivé kroky ještě v období dětství. Seznam můžete sepsat na základě názvů jednotlivých kapitol; ty totiž představují jednotlivá stadia cesty mužů.

PRO ŽENY, KTERÉ JSOU VE VZTAHU S MUŽI Jste ve vztahu s mužem, který právě čte anebo si přečetl tuto knihu, jež je určena mužům. Jestliže chcete pochopit a využít výhody i výzvy, které kniha nabízí matkám, odpovězte prosím na následující otázky za pomoci partnera, terapeuta či jiné osoby. Pokud nejste v současné době v žádném vztahu, můžete tyto otázky aplikovat na svůj předchozí milostný vztah, anebo se k nim vrátit, až navážete nový vztah.

1. Co děláte jako mužova partnerka dobře? Jaké pozitivní vlastnosti jako žena ve vztahu s mužem projevujete? Napište je na papír, seznam si uschovejte a průběžně jej doplňujte. Seznámila jste svého partnera/manžela se svými vlastnostmi, které vnímáte jako pozitivní? Diskutovali jste o nich? Pokud ne, můžete mu seznam vlastností ukázat a promluvit si o nich? Mohl by i on sestavit seznam svých pozitivních vlastností a promluvit si o nich s vámi?

2. Jaké pozitivní vlastnosti má váš partner? Jaké dary vám jako ženě dává? Udělejte si seznam a doplňujte ho. I když jsou mezi vámi konflikty, váš partner má mnoho darů a pravděpodobně se vám je snaží dávat. Pochopení těchto darů vám pomůže vyléčit váš vztah.

3. Do jaké míry váš manžel či partner „tančí v zrcadle své matky“,

MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 285

Grada Publishing, a.s.

U PrĹŻhonu 22, 170 00 Praha 7 Tel.: 234 264 401, Fax: 234 264 400 E-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz, www.alferia.cz