Orientace v přírodě
znovuobjevené umění, jak se nechat vést přírodou Tristan Gooley
Orientace v přírodě znovuobjevené umění, jak se nechat vést přírodou Tristan Gooley
Obsah
Předmluva: Dvě cesty 7 Úvod: Umění orientace v přírodě 11 Kapitola 1 Duny a doliny: Země 35 Kapitola 2 Dokonalá iluze: Slunce 71 Kapitola 3 Nebeská klenba 100 Kapitola 4 Vrtkavý Měsíc 133 Kapitola 5 Moře 147 Kapitola 6 Živly 183 Kapitola 7 Tvorové a jejich zvyky 200 Kapitola 8 Kde jsem? 213 Jednota: Epilog 228 Zdroje a poznámky 232 Bibliografie 253 Poděkování 261 Rejstřík 262
O r i e n ta c e v p ř í rod ě
Jih
Sever
Kaluž [44] Na severní polokouli vysychají déle kaluže na jižním svahu u stezek vedoucích ze západu na východ
sklon a porost jižního svahu vrhat stín na jižní část samotné stezky. Bude se tam držet vlhkost a kaluže vydrží déle. Časem běžně dochází ke kombinovanému efektu. Chodci či vozidla používají polní cesty a měkčí, jižnější strana cesty se snadněji naruší. Když pak zaprší, na jižní straně se tak zadrží víc vody než na severní a celý koloběh začíná znovu. V létě se může voda z kaluží vypařit, ale jejich efekt se dá přesto vysledovat z tvaru suchého bahna a často i z rozdílného stínu na každé straně cesty. V důsledku toho mohou cesty vedoucí z východu na západ vypadat velice odlišně od těch vedoucích ze severu na jih. Když se setkají, často je mezi nimi vidět markantní rozdíl. Téměř vždy se přehlíží detail, kterým je zabarvení kaluží. Občas si můžete všimnout výrazného rozdílu mezi dvěma konci kaluže. Na jednom konci může být průsvitná bahnitá voda a na druhém zakalená světle zelená voda. Tento jev může způsobovat rostlinná masa neboli řasy poblíž hladiny, které převažující větry odvanou k jedné straně kaluže. Ve Velké Británii převažují
KAPITOLA 2
Dokonalá iluze: Slunce Přináší světu světlo a zahání temnotu, zastiňuje i ozařuje ostatní hvězdy, ovlivňuje v souladu s přírodou změny ročních období a neustálé obnovování roku, rozptyluje chmury nebes, a dokonce utišuje bouřlivá mračna lidské mysli. Plinius Starší, Naturalis historia
S
everské ságy, ta záplava úžasných příběhů o životě v severním Atlantiku a o mořeplavectví, vyprávějí příběh Bjarniho Herjólfssona. V roce 986 našeho letopočtu se vydal na
sezonní plavbu z Norska na Island, aby se setkal se svými rodiči. Když však dorazil na místo, zjistil, že jeho otec mezitím vyrazil do Grónska. To muselo být nepříjemné, protože každá plavba přes severní Atlantik mohla být pro Vikinga tou poslední. Bjarni se rozhodl plavit se za svým otcem do Grónska. Zastihla ho bouře, která ho odklonila od jeho směru. Bojoval s ní celé dny, než se vyjasnilo natolik, že zahlédl slunce a dokázal se díky němu zorientovat. Obzor opět dával smysl a Bjarni se dostal v pořádku zpátky na pevninu. Během plavby ho to odválo jihozápadně od jeho cíle a on si na západě všiml vzdálených zemí, které vypadaly docela slibně. Byl snad prvním Evropanem, který spatřil Ameriku?
[71]
Ne be sk á k l e n b a
Za jasné noci lze na severní polokouli použít jednoduchou metodu, jak Polárku najít: pomocí skupiny sedmi hvězd, kterým se říká Velký vůz. Ta metoda je následující: Najděte Velký vůz. Toto velké souhvězdí se sedmi hvězdami je snadno rozpoznatelné na severní polovině nebe díky svému charakteristickému tvaru a jasnosti všech svých hvězd. Jeho tvar se nikdy nemění, i když se může zdát, že leží na boku nebo vzhůru nohama. Potom najděte dvě hvězdy, takzvané ukazatele. Jsou to dvě hvězdy na zadní oji Velkého vozu. Pak změřte vzdálenost mezi těmito dvěma hvězdami a hledejte Polárku v prodloužení jejich osy. Bude to osamocená hvězda ležící v pětinásobné vzdálenosti nad touto osou. Bod na horizontu přímo pod Polárkou značí sever. Polárka je známá většině kultur na severní polokouli. V severní Indii jí říkali Grahadhara a v Turecku Yilduz. Arabové ji znali pod označením al-Qiblah díky její schopnosti určit, kterým
Velký vůz
Vzdálenost od Polárky je pětinásobkem vzdálenosti mezi hvězdami na zadní oji
Polárka
Sever
Použití Velkého vozu k nalezení Polárky (Severky)
[111]
O r i e n ta c e v p ř í rod ě
směrem je Mekka. Číňané pro ni měli v průběhu staletí minimálně čtyři různá jména. Přes tuto zářnou přítomnost v kultuře je to jen 48. nejjasnější hvězda na obloze. Vyniká proto, že je nejjasnější hvězdou ve své části nebe. Když uvidíte dvě podobně jasné hvězdy vedle sebe, nemůže se jednat o Polárku, protože ta nemá ve svém okolí žádnou podobně jasnou hvězdu. Polárka leží necelý stupeň od nebeského pólu, takže bude vždy jasně ukazovat sever. Když povedete kolmici od Polárky [112]
k horizontu, bude do jednoho stupně od skutečného severu. Tuto kolmici k horizontu můžete velice přesně znázornit tak, že zavěsíte závaží na provázek. Spustíte ho z palce dolů, zatímco nehtem palce se dotýkáte Polárky. Tato metoda vám pomůže najít skutečný sever přesněji než s dobrým kompasem či zařízením s GPS. Velký vůz je cirkumpolární, takže nikdy nezachází
Hvězda je cirkumpolární
Hvězda zachází, takže není cirkumpolární
Polárka
Sever
Při pohledu na sever ze severní polokoule rotují hvězdy proti směru hodinových ručiček okolo Polárky (Severky)
Ne be sk á k l e n b a
Použití Velkého vozu je nejsnadnější způsob, jak Polárku najít. Na nebeské sféře je vidět, proč tato metoda funguje tak dobře. Velký vůz je tak blízko u severního nebeského pólu, že se otáčí kolem Polárky a pro obyvatele severní zeměpisné šířky nikdy nezapadá. Takové hvězdy označujeme jako cirkumpolární. Velký vůz je takzvaný asterismus. Přestože jeho tvar je na obloze jasně rozpoznatelný, nepatří mezi 88 oficiálních souhvězdí. Ve skutečnosti je součástí souhvězdí Ursa major neboli Velké medvědice. Toto souhvězdí si Odysseus držel po své levici, když se plavil východně od ostrova Kalypsó. S pomocí Velkého vozu můžete najít Polárku, protože vám pomáhá uspořádat si oblohu do povědomého tvaru. Funguje jako ukazatel, který vám potvrzuje, že se díváte na severní část nebeské sféry, a ukazuje vám cestu směrem k severnímu nebeskému pólu. Metoda Velkého vozu je nepřímočará, existuje mnoho způsobů, jak najít sever. Stačí mít určité povědomí o severní polovině nebeské sféry, která pak funguje jako mapa. Jakmile poznáte jeden prvek, ukáže vám cestu k dalšímu rozpoznatelnému prvku. Tímto způsobem dokážete na severní polokouli najít Polárku z kteréhokoli bodu na noční obloze. Souhvězdí Kasiopeji se dá také snadno najít. Leží na opačné straně nebeského pólu než Velký vůz, takže je druhou nejlepší volbou, pokud je Velký vůz skrytý nebo stojí hodně nízko na nebi. Kasiopeja vypadá na nebi jako mírně roztažené písmeno W. Stejně jako ostatní cirkumpolární hvězdy se otáčí kolem pólu a může ležet na boku nebo vzhůru nohama ve tvaru písmene M. Když najdete Kasiopeju, představte si plochý tác, který leží na vrcholku písmene W. Představte si přímku, která vede v pravém úhlu k tomuto tácu z levého konce písmene W, a zdvojnásobte šířku tácu. Tato přímka vás pak dovede k Severce.
[113]
O r i e n ta c e v p ř í rod ě
Mraky Mraky nejsou nikdy statické. Ve skutečnosti je určuje jejich fluidní tvar a vzhled. Mohou hodně vypovídat o charakteru vzduchu a jeho pohybu, jako lupeny unášené neviditelným proudem. Slunce ohřívá vodu, která se vypařuje. Teplý vlhký vzduch stoupá a rozpíná se, čímž se ochlazuje. Studený vzduch zadržuje méně vodní páry než ten teplý, takže časem začne být nasycený, voda zkondenzuje a vytvoří oblak. V závislosti na teplotě vzdu[196]
chu, která souvisí s nadmořskou výškou, tato viditelná vlhkost vytvoří buď kapky vody, nebo krystalky ledu. Přesnou podobu mraku určuje spojení téměř všech faktorů, které ovlivňují atmosféru: působení slunce, měsíce, vody, země, vzduchu, lidí a zvířat. Žádný člověk ani počítač na světě nedokáže předpovědět přesný tvar mraků, které se na obloze objeví za hodinu. Pro většinu lidí s výjimkou umělců, básníků a spisovatelů, jako je Gavin Pretor-Pinney, zakladatel Cloud Appreciation Society, se zkoumání mraků obvykle omezuje na sledování obecných typů. Ty totiž odrážejí současné a v menší míře i budoucí počasí. Mraky mohou pozorovateli vytvořit mapu stability neviditelného vzduchu. Modrá obloha s vodorovnou řadou bílých obláčků, která se táhne do dáli, naznačuje stabilní vzduch a hezké počasí. Vysoký, vertikální mrak musí být vytvořený nestabilním, rychle stoupajícím vzduchem a ohlašuje nestabilní, možná i bouřkové podmínky. Při orientaci v přírodě vám pomohou spíš tvary než pochopení meteorologických výrazů. Když je navíc propojíte s pochopením směru větru, můžete to efektivně využít ke krátkodobým předpovědím. Konstantní vítr a nulový vertikální pohyb mraků slibuje stálejší podmínky než vítr, který právě výrazně změnil směr, a mračna stahující se na obzoru.