KDYŽ NENÍ ÚNIKU umění milovat sebe a tento svět
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Čhödrön, Pema, 1936[Wisdom of no escape. Česky] Když není úniku : umění milovat sebe a tento svět / Pema Čhödrön ; překlad Vojtěch Ettler. -- První vydání. -- Praha : Alferia, 2020. -- 161 stran Přeloženo z angličtiny -- Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou Alferia. -- Obsahuje bibliografii ISBN 978-80-271-2512-8 (brožováno) * 24-583 * 165.24 * 243.4-584.5 * 24-584.7 * 24-582/-587 * 17.02 * 243.4 * (042.5) – buddhistická meditace – meditační techniky – duchovní cesta -- buddhistické pojetí – duchovní cvičení -- buddhistické pojetí – sebepoznání -- buddhistické pojetí – životní harmonie -- buddhistické pojetí – tibetský buddhismus – promluvy 22/24 - Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]
ISBN 978-80-271-1655-3 (ePub) ISBN 978-80-271-1654-6 (pdf) ISBN 978-80-271-2512-8 (print)
Mému učiteli, ctihodnému vidjádharovi Čhögjamu Trungpovi rinpočhemu, a mým dětem Arlyn a Edwardovi
OBSAH PŘEDMLUVA 9
1. Milující laskavost 13 2. Spokojenost 18 3. Nalézání své pravé podstaty 22 4. Přesnost, jemnost a pouštění 29 5. Když není úniku 40 6. Radost 44 7. Získávání nadhledu 48 8. Není jedna pravda 56 9. Počasí a čtyři vznešené pravdy 62 10. Ani v křeči, ani ochable 69 11. Odříkání 80 12. Dávání a přijímání 87 13. Přijetí útočiště 99
14. Ani sansára, ani nirvána 110 15. Dharma jako nauka a dharma jako zkušenost 121
16. Spoléhání na jednu loď 130 17. Nepohodlí 134 18. Čtyři připomenutí 142 SEZNAM PRAMENŮ 158 DALŠÍ INFORMACE 159
umění milovat sebe a tento svět 9
PŘEDMLUVA PROMLUVY v této knize zazněly v rámci jednoměsíční praxe meditace v ústraní (dathun) na jaře roku 1989. Během onoho měsíce účastníci z řad mnichů i laické veřejnosti praktikovali meditační techniky Čhögjama Trungpy, které se popisují na následujících stranách. Formální meditaci vsedě doplňovala pro nastolení rovnováhy meditace v chůzi, meditace při jídle (orjoki) a také péče o prostředí kláštera a pomoc při přípravě pokrmů. Promluvy zaznívaly každý den časně zrána, a to za účelem inspirovat účastníky k setrvání ve stavu naprosté bdělosti vůči všemu, co přichází, a povzbudit je k tomu, aby prožitky každodenního života považovali za hlavního učitele a rádce. Na vyznění těchto promluv se podstatnou měrou podílela malebnost Gampo Abbey, buddhistického kláštera pro muže i ženy ze Západu založeného Čhögjamem Trungpou v roce 1983. Klášter se nachází na ostrově Cape Breton v kanadské provincii Nové Skotsko, vede k němu jediná dlouhá prašná cesta a z vysokých útesů shlíží na záliv svatého Vavřince. Na jedinečné atmosféře místa se tak podílí divoká příroda, rozmarnost počasí, zvěř i krajinný ráz. Když člověk sedí v meditačním sále, širost oblohy a nespoutanost moře mu prostupuje srdcem i myslí. Ticho podbarvené a zdůrazněné šuměním vln, šepotáním větru, cvrlikáním ptáků a hlasy zvířat prostupuje smysly.
1.
MILUJÍCÍ LASKAVOST
14 KDYŽ NENÍ ÚNIKU VŠECHNY lidské bytosti, které kdy přišly na tento svět, sdílejí mylné přesvědčení, že nejlepší způsob života spočívá ve snaze vyhýbat se utrpení a usilovat o bezstarostné pohodlí. Podobně se chovají i zvířata, ptáci, a dokonce i hmyz. Všichni jsme stejní. Mnohem zajímavějším, laskavějším, dobrodružnějším a radostnějším přístupem k životu je ovšem rozvíjet zvídavost, která nesoudí, jestli předmět našeho zájmu chutná hořce, nebo sladce. Abychom vedli život, který neustrne u malicherností, předsudků a neustálého chtění, ať je všechno podle nás, abychom místo toho žili zaníceněji, plněji a blaženěji, musíme si uvědomit, že dokážeme snášet spoustu bolesti i slasti za účelem objevování, kým jsme a čím je tento svět, jak my i svět fungujeme, jak všechno prostě jen je. Pokud za žádnou cenu nedáme dopustit na pohodlí, jakmile se přiblížíme byť jen na dohled k hranici strádání, obrátíme se na útěk: nikdy nepoznáme, co se za onou hranicí, zdí či strachem nachází. Když lidé začínají s meditací nebo jakoukoli jinou duchovní praxí, často si myslí, že se nějak zlepší, což je svého druhu nenápadné násilí vůči tomu, kým skutečně jsou. Trochu jako by říkali: „Když budu běhat, budu mnohem lepším člověkem“, „Kdybych si tak mohla dovolit hezčí dům, to by ze mě byl lepší člověk“, „Kdybych dokázala meditovat a zklidnit se, hned bych byla někým lepším“. Nebo dojde k tomu, že hledají vinu u ostatních. Pak si stěžují: „Nebýt toho, jak to mezi mnou a mým šéfem drhne, měla bych úplně skvělou práci.“ Nebo: „Kdyby mě pořád nerozptylovala mysl, meditovala bych jedna báseň.“
2.
SPOKOJENOST
umění milovat sebe a tento svět 19
VELMI POMÁHÁ, když si uvědomíme, že být tady, sedět v meditaci, dělat prosté každodenní úkony jako pracovat, procházet se venku, mluvit s ostatními, koupat se, chodit na záchod a jíst ve skutečnosti naprosto stačí k tomu, abychom byli plně bdělí, plně živí, plně lidští. Zároveň velmi pomáhá si uvědomit, že tělo, které máme, to tělo, které právě teď sedí na podlaze tohoto klášterního sálu, to tělo, které možná bolí, protože je teprve druhý den dathunu, a mysl, kterou rovněž máme právě teď k dispozici, také naprosto stačí, abychom byli plně lidští, plně bdělí a plně živí. A co víc, i emoce, které právě prožíváme, všechno negativní i pozitivní, jsou přesně to, co potřebujeme. Je to, jako bychom horečně pátrali všude kolem, jakého bychom se museli dobrat bohatství, abychom žili důstojný, dobrý, naplňující, aktivní a smysluplný život, a nakonec ho našli přímo tady v sobě. Být spokojeni s tím, co už máme, je kouzelný recept na plné, svobodné a smysluplné žití. Jednou z hlavních překážek k dosažení toho, co tradičně nazýváme osvícení, je roztrpčenost, pocit, že jsme byli podvedeni, nevraživost vůči tomu, kdo jsme, kde jsme, co jsme. Proto pořád mluvíme o tom, že se musíme se sebou spřátelit, protože z toho či onoho důvodu onu spokojenost úplně a beze zbytku necítíme. Meditace je proces rozjasňování, prožitek důvěry v dobrotivou podstatu toho, co máme a čím jsme, a uvědomění, že veškerá existující moudrost tkví právě v tom, čeho už se nám dostává. Naše moudrost je neodlučně spjatá s tím, čemu říkáme neuróza. Naše výtečnost, naše šťavnatost, naše říznost je neoddělitelně smíchaná s bláz-
7.
ZÍSKÁVÁNÍ NADHLEDU
umění milovat sebe a tento svět 49
KDYŽ JSEM DNESKA RÁNO přišla meditovat, měla jsem hlad a byla jsem unavená. Ale zároveň šťastná. Když jsme se vydali na ranní procházku, cítila jsem se ještě šťastnější a uvědomila jsem si, že to souvisí s tím, co se s námi při praxi děje: najednou zjistíme, že se na svůj život díváme s větším nadhledem. Působí to skoro jako požehnání nebo jako vzácný dar. Ve spoustě náboženských tradic včetně tibetského buddhismu představuje kruh mocný symbol posvátnosti všeho, co je. Ve všech těchto tradicích bychom našli rituály, v nichž hraje kruh pokaždé podobnou roli: když ho kolem sebe načrtnete a postavíte se doprostřed, pochopíte, že se nepřetržitě nacházíte ve středu univerza. Kruh, který vás obklopuje, vám připomíná, že jste neustále v posvátném prostoru. V buddhismu mluvíme o všímavosti a pozornosti. Všímavost pěstujeme prostřednictvím orjoki, prostrací a také tím, že přebýváme s dechem a označujeme myšlenky jako „myšlení“. Je v tom velká míra přesnosti, ale i hodně jemnosti. Kromě toho že ke svému světu přistupujeme velmi přesně, neustále setrváváme v prostoru, který můžeme nazvat jemností: dovolujeme si prožívat, jak je náš svět velký, proměnlivý, barevný a plný energie. Tento prostor je právě onen pomyslný kruh. Když se řekne všímavost a pozornost, nemáme na mysli něco přísného, dril, kterému se vystavujeme, abychom se očistili, zlepšili, stáli rovněji a voněli krásněji. Mnohem víc jde o to, že v tom či onom smyslu praktikujeme milující laskavost k mikrofonům, k miskám na orjoki, ke svým
50 KDYŽ NENÍ ÚNIKU rukám, k sobě navzájem i k tomuto sálu a všem dveřím, kterými procházíme. Všímavost je láskou ke všem detailům našeho života a pozornost je přirozeným důsledkem: život se začne otevírat a vy si uvědomíte, že bez ustání stojíte ve středu světa. Někteří z vás možná četli knížku Mluví Černý jelen, ve které starý indián vypráví o tom, jak měl v devíti letech vidění. Onemocněl tak těžce, že ho všichni pokládali za mrtvého. Déle než týden byl v kómatu a během té doby se mu vyjevilo, že posvátný způsob života, který jeho kmen vedl, se vytratí. Také mu byl odhalen způsob, jak zabránit tomu, aby se ztratil úplně. Zatímco ležel v kómatu, ocitl se na vrcholku Harney Peak v dakotském pohoří Black Hills, které severoameričtí indiáni pokládají za střed světa. Po vizi na Harney Peak však Černý jelen prohlásil, že teď už vnímá střed světa všude. V podstatě kdekoli právě jste, tam je střed světa. Vždycky stojíte uprostřed posvátného prostoru, vždycky stojíte uprostřed kruhu. Lidé často říkají: „Meditace je fajn, ale jak přesně se mi promítne do života?“ Může se promítnout třeba tak, že si díky prostému cvičení pozornosti – přistupování ke svým slovům, činům i víření mysli s milující laskavostí – začnete uvědomovat, že nikdy neopouštíte střed posvátného kruhu, kterým je celý váš život. Posvátným kruhem není tato místnost. Ani Gampo Abbey. Kruh si nesete s sebou, ať se vydáte kamkoli, protože jste vždycky ve středu světa. Kdokoli k vám přijde, vstoupí do onoho posvátného prostoru, a to není náhoda. Všechno, co do vašeho prostoru vstoupí, vás má něco naučit.
umění milovat sebe a tento svět 51
Díky vlastním zkušenostem s buddhismem a díky lásce a úctě ke svým učitelům, samotnému učení a jeho praktikám jsem postupně pochopila, že je dobré držet se jedné metody a jít hlouběji a hlouběji. Řídila jsem se tím, ale zároveň jsem si začala všímat, že moudrost každého z nás je posvátná a že lidé docházejí ke stejným pravdám mnoha různými cestami. Meditace vám otevírá život, abyste nezůstali vězet v sebestřednosti a tvrdohlavém chtění, ať se všechno odvíjí podle vašich představ. V takovém případě totiž to, že jste ve středu světa a stojíte uprostřed posvátného kruhu, ztratíte ze zřetele. Tolik se zabýváte svými starostmi, bolestmi, omezeními, touhami a strachy, že jste slepí ke kráse bytí. Jediné, co v té bažině prožíváte, je neštěstí a obrovská zahořklost vůči žití. Je to zvláštní: život je takový zázrak, a přitom pro něj máme po většinu času jenom zášť. Kdysi žila jedna žena, která o sobě měla velké mínění. Rozhodla se, že chce dosáhnout osvícení, a tak se začala vyptávat všech povolaných, jak se to dělá. Jeden jí poradil: „Inu, když vyšplháš až na vrcholek tamté vysokánské hory, najdeš tam jeskyni. Uvnitř sedí moudrá stařena a ta ti to poví.“ Žena si pomyslela: „Výborně, jdu na to. Lepší než nic.“ Dost si toho vytrpěla, ale nakonec přece jenom tu jeskyni objevila a uvnitř skutečně seděla vlídná, duchovně vypadající stařenka v bílých šatech, která se na ni blaženě usmívala. Ženu zaplavila posvátná bázeň, s úctou jí padla k nohám a řekla: „Chci dosáhnout osvícení. Ukaž mi jak.“ Moudrá stařena na ni se svým blaženým výrazem shlédla a zeptala se jí: „Opravdu bys chtěla dosáhnout
17.
NEPOHODLÍ
umění milovat sebe a tento svět 135
DNES BYCH CHTĚLA mluvit o nepohodlí. Když k vám opravdu hluboce promluví nějaké učení, když máte důvěru v nějakou praxi a věříte, že představuje smysluplný způsob života, připravte se na velké nepohodlí. Z každodenní perspektivy se zdá, že je dobré dělat věci, které jsou svým způsobem pohodlné: a na tom není nic špatného. Jenomže pokud opravdu nastoupíte cestu bojovníka – což znamená, že si zvolíte život před smrtí, že začnete mít pro život a růst velké nadšení, že se oddáte objevování, prozkoumávání a zvídavosti – a půjdete za svým srdcem, přijdete na to, že je to často krajně nepohodlné. Když vyhledáte útočiště v buddhismu, stane se z vás uprchlík. To znamená, že odejdete z domu a přijmete roli naprostého bezdomovce. Jistěže pořád budete bydlet na nějakém krásném místě obklopeni rodinou a blízkými nebo aspoň kočkami, psy, veverkami, koňmi nebo větrem. Jenže jakmile se vydáte na duchovní cestu, v hloubi duše pocítíte, že domov opouštíte a stává se z vás bezdomovec. Jiná metafora téhož je bardo12: odrazili jste od břehu, ale ještě jste nikam nedopluli. Nevíte, kam plujete, a už jste na moři tak dlouho, že si jenom matně vzpomínáte, odkud jste vypluli. Odešli jste z domova, stali se z vás bezdomovci, toužíte se vrátit, ale zpátky už to nejde. Tomu se říká bardo, mezistav. Přijde mi, že právě tam se teď na tomto dathunu všichni v určitém smyslu nacházíme. I když jsme pořád tady, někteří už přemýšlí o odjezdu, a tak se ve 12 P řechodný stav. Obvykle se tímto pojmem označuje období mezi smrtí a dalším zrozením.
136 KDYŽ NENÍ ÚNIKU vzduchu vznáší jakési bardo, nejsme ani tady, ani tam, prostě jenom přebýváme v nepříjemném vakuu, sedíme tu a hodiny míjejí. Mysl těká sem a tam, ale pokyny jsou pořád stejné, jednoduše odejděte z domu, označte to jako „myšlení“, odejděte a zůstaňte bezdomovci s pocitem onoho mezistavu: „Bylo tady na tu chvilku strašně útulno. Až se vrátím, nejspíš tu bude útulno zase. Nebo ne? Nebude?“ Já sama toto bardo vnímám od předvčerejška. Pořád ještě provádíme dathun, ale už se schyluje k dalšímu programu. Zjišťuji, že začínám být nervózní a napjatá, mám dojem, že na mě něco leze, a přemýšlím, proč jsem podrážděná a motá se mi hlava. To je bardo. Sice jsme tu, ale kde jsme doopravdy? Je to hodně nepohodlné. Mnohem pohodlnější je být doma. Loď, která právě vyplouvá na moře, není žádný luxusní parník. Je to spíš kocábka, na jakých lidé prchali z Vietnamu – každou chvíli vás můžou přepadnout piráti a vy nevíte, jestli ještě někdy spatříte pevninu ani jestli vám vystačí jídlo a voda. Situace nemusí být úplně smrtelně vážná, ale rozhodně má v sobě nádech onoho: „Jsem teď tam, kde jsem byl, nebo kam mířím? Kde vlastně jsem?“ Pokud pořádně cvičíte samathá – vlastně nevím, co znamená cvičit samathá pořádně, ale řekněme pokud cvičíte už nějakou dobu –, občas vás přepadne pocit, že už jste domov úplně opustili a jsou z vás bezdomovci. Výdech vyjde z plic… kde jste? Nebo někdy máte v mysli nějakou pěknou, útulnou nebo i nepříjemnou, ale každopádně pevnou konstrukci, která úspěšně vyplňuje veškerý prostor, ale pak se z toho snu probudíte, řeknete si „myšlení“ a najednou se podivíte: kde jste, kdo jste a co je
18.
ČTYŘI PŘIPOMENUTÍ
umění milovat sebe a tento svět 143
TRADIČNÍ čtyři připomenutí jsou základní připomínky toho, proč bychom se měli neustále snažit vracet do přítomného okamžiku. První nás upomíná na naše drahocenné zrození v lidském světě, druhé na skutečnost pomíjivosti, třetí na zákon karmy a čtvrté na marnost bloudění v sansáře. Dneska bych se chtěla věnovat právě těmto čtyřem způsobům, jak se neustále probouzet a připomínat si, proč cvičíte, proč si máte po příchodu domů vytvořit prostor, kde můžete každý den meditovat a plně být sami se sebou tak, jak jste to měsíc dělali tady. Proč se vůbec pachtit za nějakým probouzením, když je tak lákavé usnout? Proč trávit zbytek života rozséváním semínek bdělosti, usilovat o vzlétnutí, otevírat se a probouzet v sobě bojovníka? Proč? Když najednou začnou útočit všechny ty finanční problémy, manželské problémy, problémy s přáteli, problémy s komunikací, problémy se vším a vy se cítíte v pasti, proč se obtěžovat nějakým sezením v tichu? Proč se otravovat koukáním na oblohu a snahou najít v té vysilující bažině nějakou trhlinu nebo prostor? Takové velice základní otázky si pokládáme v jednom kuse. Čtyři připomenutí na tyto otázky odpovídají. Můžete nad nimi rozjímat kdekoli, ať už žijete v Gampo Abbey, ve Vancouveru, Minnesotě, Chicagu, New Yorku, v Černé díře Kalkaty, na vrcholu Mount Everestu, nebo na dně oceánu. Ať jste naga (vodní bytost), duch, člověk, pekelný démon nebo božský avatar, nad těmito čtyřmi důvody proč praktikovat, můžete rozjímat, ať už jste kdokoli. První nám připomíná naše vzácné zrození. Všem, kdo tu sedíme, se dostalo takzvaně dobrého zrození, které je
144 KDYŽ NENÍ ÚNIKU vzácné a skvělé. Stačí si vzít časopis Time a porovnat se prakticky s kýmkoli na libovolné stránce, abyste si uvědomili, že i když máte své trápení, psychické těžkosti, pocity, že jste v pasti, a tak dál, je to poněkud mělké ve srovnání s tím, jaké to je, když vás pod pásy drtí tanky, umíráte hlady, padají na vás bomby, jste ve vězení nebo jste závislí na alkoholu, drogách či čemkoli jiném, co vás ničí. Před časem jsem četla o devatenáctileté holce závislé na cracku, která byla v devátém měsíci těhotenství a její život sestával jenom z toho šlehnout si a pak se prodávat na ulici, aby si vydělala na další dávku. Chystala se porodit miminko, které bude závislé od narození. Tak vypadal celý její život a bude v tom pokračovat, dokud neumře. Na druhou stranu žít si na vysoké noze a topit se v přepychu také ničemu neprospívá. Nemáte pak příležitost pochopit lidské utrpení ani rozvinout otevřené srdce. Zcela vás zaměstnává ten úchvatný pocit, že máte v botníku na tři sta párů bot jako bývalá (filipínská) první dáma Imelda Marcosová nebo máte krásný dům s bazénem nebo máte bůhvíco. Základem je uvědomit si, že všechno nám vychází vstříc. Netrpíme nesnesitelnou bolestí, která nás provází na každém kroku. Nehovíme si v absolutním přepychu, který nás zaslepuje a otupuje. Když se o nás začne pokoušet deprese, je dobré se nad tím pozastavit. Možná jde o správnou chvíli, kdy se pustit do čtení novin a připomenout si, jak děsivý život může být. Neustále jsme vystaveni nějakému nebezpečí. Nevíme, co na nás udeří. Jsme Židé ve Francii, Německu nebo Nizozemí v roce 1936, vedeme běžný život, ráno vstáváme, dáváme si dvě až tři jídla
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy: Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Pema Čhödrön Když není úniku Umění milovat sebe a tento svět Přeloženo z anglického originálu The Wisdom of No Escape: and the Path of Loving-Kindness vydaného nakladatelstvím Shambhala v roce 2010. Translated by arrangement with Shambhala Publications, Inc., 4720 Walnut Street, Boulder, CO 80301, USA. Překlad Vojtěch Ettler Jazyková redakce Ivana Šelešovská Návrh obálky Marta Červáková Sazba Magda Kadlecová Odpovědná redaktorka Lenka Kubelová Vytiskla tiskárna Tisk Centrum První vydání Praha 2020 Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou Alferia U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7659. publikaci www.alferia.cz www.shambhala.com © Pema Čhödrön, 1991 © Vojtěch Ettler, 2020 © Grada Publishing, a. s., 2020