FLORENCE_FULL_2_2011

Florence

č a sopis moderního oše t řovat el s t v í s. 3

s. 6

s. 8

s. 39

Téma: Malá a velká novela ošetřovatelského zákona

Případová studie: Ošetřovatelská péče o popáleného pacienta

Zkušenosti z praxe: Rizika otrav u dětí

Odborná témata: Dezinfekce, sterilizace Inkontinence

2

Vychází pod patronací České asociace sester únor 2011, ročník VII, 60 Kč/2,90 €, www.florence.cz

FLORENCE 2/2011 59

indol-in.indd 1

10/22/09 17:47 07

Lidskost velí neopouštět pacienta Dnešní situace ve zdravotnictví, vyhrocená odchody lékařů, nahrává úvahám o dalším směrování ošetřovatelství a konkrétně vypovídá o tom, do jaké míry jsou sestry spojenou nádobou s lékaři.

Potvrzuje se, že nejsou. Sestra není „malý lékař“ především v oblasti mentální. Lékařská iniciativa Děkujeme odcházíme, ke které se ČAS nepřipojila, je toho důkazem. Pro sestry není pacient diagnózou a pojištěncem jako pro odcházející lékaře, nýbrž člověk, jehož osud jim není lhostejný. Třebaže jejich platy by zasloužily daleko větší a rychlejší korekci, než je tomu u lékařů, masový odchod od lůžka pacienta je pro ně nemyslitelný. Chápou, že individuální výpověď ve zdravotnictví je něco úplně jiného než exodus, který má v případě nezdaru rozbít systém a přivodit nemocným exitus.

Historicky „vznikla“ sestra jako pomocnice lékaře. Vykonávala pomocné, málo kvalifikované práce a byla lékaři podřízena a více méně k ruce. I ta-

to situace se v moderní době změnila, i když zdaleka ne tak, jak by mohla.

Dnes mají sestry vysokoškolské vzdělání, celoživotní povinnost se vzdělávat. Jsou vysoce kvalifikované a bylo by hříchem neumožnit jim získanou kvalifikaci v plné míře realizovat.

Vývoj je neodvratný. Předpokládám, že mnoho lékařů ze zařízení i ambulancí skutečně odejde. Doufám, že to budou „Cvachové“ - ti slabí, neschopní, zbytní, konfliktní (kteří už stejně měli problémy) a ti, pro které Hippokratova přísaha nic neznamená. Na místa některých mohou nastoupit sestry. Třeba do určitých typů ambulancí či na lůžka následné péče, kde může být i jen jeden lékař na telefonu. Sestry s odchodem lékařů dostávají šanci vykonávat samostatně to, co jim katalog prací umožňuje a zároveň mohou s větším úspěchem usilovat o další ošetřovatelské výkony hrazené pojišťovnou.

Dalším faktorem, který proměňuje práci sestry, je stárnutí populace. Vývoj – modernizace, farmaceutické firmy,

Editorial

jejichž cílem je dlouhověký senior - nastoluje otázku kvality života. Není přece ideální, aby rostl počet 70- až 90letých občanů, kteří posledních celých dvacet let svého života tráví v nějakém zařízení, omezeni chorobami stáří.

Budou to hlavně sestry, které budou působit v oblasti prevence, a to už u malých dětí. Dnešní novorozenci budou jednou nejspíš stoletými. Oblast prevence nebude v komunitní péči jedinou doménou sestry. Bude to kvalita života člověka ve všech rovinách, půjde o individualizaci péče a zároveň o péči o člověka v komplexu všech jeho vlastností – fyzických i duševních.

Nerada bych se cítila jako kněžna Libuše – ale jedno vím určitě, že má pravdu sestra, která říká: „Sestra už nikdy nebude ani levou ani pravou rukou doktora.“ Čím konkrétně bude, přesně nevíme, určitě ale bude jednou z nejváženějších a nejlépe oceňovaných profesí ve společnosti.

Jarmila Škubová

Hledáte konkrétní článek?

K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz.

Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel.

Více odborných článků najdete na webu v rubrice

Jarmila Škubová

Stanovisko České asociace sester podpořil Václav Klaus

Dopis Václava Klause Daně Juráskové

Jako reakci na aktuální situaci ve zdravotnictví a speciálně na iniciativu části lékařů Děkujeme, odcházíme svolala prezidentka ČAS Dana Jurásková na 21. ledna mimořádný sněm České asociace sester.

Měl odpovědět, zda se sestry této největší profesní organizace chtějí připojit k lékařům a jak dále postupovat. Po skončení sněmu na tis-

Vážená paní prezidentko, byl jsem informován o postoji České asociace sester, která reaguje na kampaň k vyvolání hromadných odchodů lékařů z českých nemocnic.

Odmítnutí této kampaně asociací, jíž stojíte v čele, považuji za projev mimořádné odpovědnosti a zdravého rozumu. Je důležité, že naše veřejnost slyší, že za zdravotníky nemluví pouze skupina profesionálních odborářů a funkcionářů Lékařského odborového klubu.

Problémy našeho zdravotnictví jsou známé a současná vláda je odhodlána je řešit. Nelze však připustit, aby požadavky jedné profesní skupiny ve zdravotnictví byly řešeny na úkor pacientů, ale i sester a pomocného zdravotního personálu.

Velmi oceňuji Váš postoj a myslím, že stejný názor se mnou sdílí i většina české veřejnosti.

Florence je také na facebooku.

Přidejte se k nám!

S pozdravem Václav Klaus

FLORENCE 2/2011 1

Foto z tiskové konference 21. ledna Zleva I. Kouřilová (tisková mluvčí ČAS), M. Machovcová (členka prezidia ČAS), M. Šnajdr (senátor), P. Nosek (náměstek ­ministra pro zdravotní pojištění MZ ČR), K. Moravcová (členka prezidia ČAS), D. ­Jurásková (prezidentka ČAS), E. Kvasnicová (členka prezidia ČAS)

kové konferenci (viz obr.) prezidentka informovala o tom, že zdravotní sestry se k protestu lékařů Děkujeme, odcházíme nepřipojí a výpovědi z práce podávat nebudou. Nechystají ani vlastní protestní akci.

Naopak – zapojují se do přípravy reformních kroků, které chystá ministerstvo zdravotnictví, a očekávají, že jejich aktivita a odpovědný postoj vůči zdravotnictví a především vůči pacientům budou zohledněny i platově. Rozhodly tak sekce a regiony ČAS v poměru 50 : 3.

Sestry se hromadných odchodů lékařů obávají. Pokud se budou slučovat nemocniční oddělení nebo případně i rušit celé nemocnice, mohlo by přijít o práci až devět tisíc sester.

Týž den poslal Václav Klaus prezidentce ČAS dopis, který reprodukovala média. Otiskujeme ho v plném znění.

Jš Foto hchv

Po uzávěrce

V Praze dne 21. ledna 2011

Václav Klaus

obsah

časopis s nadpoloviční většinou recenzovaných článků

Foto na titulní straně Václav Kříž Sestra z Foniatrické kliniky VFN – dětský denní stacionář

Vychází pod patronací České asociace sester www.florence.cz Ročník VII., číslo 2, únor 2011 Adresa redakce: Klicperova 8, 150 00 Praha 5 florence.redakce@ambitmedia.cz tel.: +420 222 352 578 Šéfredaktorka: PhDr. Jarmila Škubová e-mail: jarmila.skubova@ambitmedia.cz Redakce: PhDr. Eva Wićazová e-mail: eva.wicazova@ambitmedia.cz

Editorial.................................................................................................................................................................................................1 Stanovisko České asociace sester podpořil Václav Klaus..........................................................................................................1 Dopis Václava Klause Daně Juráskové...........................................................................................................................................1 Téma Malá a velká novela ošetřovatelského zákona. Odkdy a o čem?............................................................................................3 Ze zahraničního tisku Deprese.................................................................................................................................................................................................4 Právo Kdo oholí pacienta před operací?...................................................................................................................................................5 Nové knihy........................................................................................................................................................................................5 Recenzované články Případová studie Ošetřovatelská péče o popáleného pacienta..............................................................................................................................6 Zkušenosti z praxe Rizika otrav u dětí...............................................................................................................................................................................8 Práce specializované sestry na lůžkovém oddělení pro poruchy příjmu potravy........................................................... 10 Podpora zdravia pomocou farieb................................................................................................................................................ 12 Vyšetření centrální zrakové ostrosti u dětí................................................................................................................................ 15 Psychosociální aspekty závažných úrazů oka........................................................................................................................... 18 Přehledová studie Zdravotné a sociálne aspekty práce s klientami zariadení sociálnych služieb, trpiacimi Alzheimerovou demenciou......................................................................................................................................... 23 Výzkumné sdělení Konflikty v ošetrovateĺskej praxi a možnosti ich kreatívneho riešenia............................................................................... 30 Rola pôrodnej asistentky v podpore a pomoci využívania polôh u rodičky..................................................................... 35 Odborná témata Dezinfekce, sterilizace Nozokomiální nákazy (recenzovaný článek)............................................................................................................................. 39 Jak se vyhnout pochybení – „právní minimum“ pro všechny odbornosti........................................................................ 43 Ruce zdravotníků odpovídají za většinu nozokomiálních nákaz......................................................................................... 44 Inkontinence Zvyšuje inkontinence moči nebezpečí pádů?.......................................................................................................................... 46 Opakující se infekce močového traktu nestačí léčit – je třeba se zabývat i jejich příčinami (recenzovaný článek).............48 Zpravodaj ČAS Česká asociace sester – integrální součást mezinárodního ošetřovatelství..................................................................... 51 Civilizační choroby a jejich prevence.......................................................................................................................................... 51 Inovace v ošetřovatelství – kongres s mezinárodní účastí.................................................................................................... 52 Sestry na sále a v záři reflektorů................................................................................................................................................... 52 Ministr potvrdil jednotnou platovou politiku pro všechny zdravotníky............................................................................ 53 Vzpomínky na kolegyni a sestru Věru Hoškovou..................................................................................................................... 53 Zaznamenali jsme Konference k 30. výročí dětské dialýzy v ČR............................................................................................................................. 54 Lekce angličtiny............................................................................................................................................................................... 54 Volné chvíle V pohodě vždy a všude – doma i na cestách............................................................................................................................ 55 Křížovka o ceny................................................................................................................................................................................ 56

Redakční rada: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D.,MBA, předsedkyně, Bc. Mária Dobešová, Jana Dvořáková, Jana Farkačová, doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., Anna Chrzová, Jindra Pavlicová, Mgr. Eva Prošková, Hana Rittsteinová, Milica Sklenčková, Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., Růžena Wagnerová Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník Vydavatel: Ambit Media, a. s. www.ambitmedia.cz Ředitel vydavatelství: RNDr. Martin Slavík Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz Marketing: Petr Belica, tel.: +420 222 352 575 e-mail: petr.belica@ambitmedia.cz Obchod: Alexandra Manová tel.: +420 724 811 983 e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz Marie Janovicová tel.: +420 602 386 866 e-mail: marie.janovicova@ambitmedia.cz Personální inzerce: fax: +420 222 352 572 e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz Tisk: PROTISK spol. s r. o., Pod Zlatou horou 1414 684 01 Slavkov u Brna Předplatné: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk Cena výtisku: 60 Kč Roční předplatné: 550 Kč / 31,90 eur Časopis vychází 11krát ročně. (v červenci vychází letní dvojčíslo) Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 1. 2011 Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.

Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů.

Copyright © Ambit Media, a. s., 2011

Akcent – Informační kanál Všeobecné zdravotní pojišťovny..............................................................................................1–4

Oranžová: CMYK 0-72-100-0

Oranžová: PM

Malá a velká novela ošetřovatelského zákona. Odkdy a o čem?

TÉMA

Ministr zdravotnictví Leoš Heger 6. ledna představil české veřejnosti reformu zdravotnictví po krocích, které jsou již připraveny a které se teprve chystají.

Ošetřovatelství se týká tzv. malá a velká novela zákona č. 96/2004 Sb., z nichž ta první je již připravena, druhá se chystá. Čtyři hlavní pilíře reformy Hlavními pilíři reformního procesu ve zdravotnictví je definice nároků pa­ cienta a definice úhradových standardů, definování správného postupu při poskytování péče, kontrola vstupu nových technologií a úprava pravomocí a povinností zdravotních pojišťoven. „Malá novela“ zákona č. 96/2004 Sb. jako součást reformy Tento dokument je k datu oznámení reformy (6. ledna) připraven vstoupit do legislativního procesu formou poslanecké iniciativy. Jeho obsahem jsou některé změny ve výkonu povolání, změny ve výkladu výkonu zdravotnických povolání, změny vztahující se k registraci a změny v celoživotním vzdělávání.

1. Změny ve výkonu povolání Zdravotnický záchranář • Všeobecná sestra může získat odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnický záchranář při splnění podmínek specializace a délky výkonu povolání (minimálně 5 let členem výjezdové složky záchranné služby).

• Záchranářům bude umožněno pracovat nejen u zdravotnické záchranné služby, na akutním příjmu, ale také v lůžkové části anesteziologicko-resuscitačních oddělení.

Zdravotnický asistent Výkony spojené se sebeobslužnou činností a uspokojováním základních potřeb pacientů/klientů budou prováděny bez odborného dohledu.

Sanitář Sanitáři, kteří získali dle zákona č. 96/2004 Sb. odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecný sanitář (sanitář pro operační sál, sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení, sanitář pro zařízení lékárenské péče, sanitář pro lázně a léčebnou rehabilitaci, sanitář pro autoptické oddělení, sanitář pro pitevnu), budou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zdravotnic-

Prezidentka ČAS Dana Jurásková a ministr zdravotnictví Leoš Heger

kými pracovníky s odbornou způsobilostí k výkonu povolání sanitář.

2. Změny ve výkladu výkonu zdravotnických povolání Novela umožňuje nelékařům, podobně jako lékařům, vykonávat některé činnosti ještě před získáním specializované způsobilosti.

3. Změny vztahující se k registraci • Prodloužení platnosti osvědčení z 6 na 10 let.

• Prodloužení všech vydaných a platných osvědčení na 10 let.

• Zdravotnický pracovník do doby nabytí právní moci rozhodnutí o prodloužení osvědčení je považován za způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu.

• Změna zpoplatnění žádosti z 500 Kč na 100 Kč je rozšířena i na prodloužení osvědčení.

• Sestry, kterým končí registrace 6. května 2011, ji budou mít ze zákona platnou do 6. května 2015.

(Nemusí žádost zasílat na MZ ČR, toto prodloužení je automatické).

Zkouška a zkušební komise k ­v ydání osvědčení Ministerstvo zdravotnictví může organizací zkoušky pověřit pověřenou organizaci. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů se stalo administrátorem zkoušek.

4. Změny v celoživotním vzdělávání • E-learningový kurs a vypracování metodiky této formy vzdělávání obsahuje novela vyhlášky č. 423/2004 Sb. o kreditním systému.

• Novela upřesňuje definici kursu tak, aby byly realizovány výhradně takové kursy, které jsou nutné pro přímé poskytování zdravotní péče.

• Novela definuje vzdělávací programy na vyšších odborných školách.

• Seznamy akreditovaných zdravotnických oborů zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Vložení institutu výjimky ze zákona Ministr zdravotnictví je novelou oprávněn odstranit tvrdost zákona pro přiznání odborné nebo specializované způsobilosti a vydání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu.

Přechodné ustanovení (osvědčení, registrace) U osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, která jsou platná ke dni účinnosti tohoto zákona, se doba platnosti prodlužuje o 4 roky. Řízení o vydání osvědčení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 96/2004 Sb. „Velká novela“ zákona č. 96/2004 Sb. jako součást reformy Plánuje se, že tzv. velká novela zákona č. 96/2004 Sb. vstoupí do standardního legislativního procesu (po postupné přípravě v letošním roce) v roce 2012. Jejím obsahem budou podmínky pro výkon povolání nelékařů, hlavně úprava podmínek odborného dohledu, přehodnocení kvalifikačního vzdělávání (SŠ, VOŠ, VŠ – Bc. Mgr.) a přehodnocení podmínek celoživotního specializačního vzdělávání. Dále bude řešena registrace nelékařů, upraveny počty nelékařských povolání, provedeny úpravy specializačního vzdělávání, dojde ke zpřesnění znění zákona z důvodu větší srozumitelnosti a jednoznačnosti výkladu, budou definovány nové role profesních organizací a doplněna sankční opatření.

6. ledna 2011 Text a foto Jarmila Škubová

FLORENCE 2/2011 3

ze zahraničního tisku

deprese PŘINÁŠÍME VÝBĚR Z OBSAHU ČASOPISU NURSING TIMES, 2010, 106, č. 31, 32, 33

Nursing Times, 2010, 106, č. 31

Nursing Times, 2010, 106, č. 31

Nursing Times, 2010, 106, č. 32

Nursing Times, 2010, 106, č. 33

4 FLORENCE 2/2011

MASTERSON B, TAYLOR C, PILLING S. Depression 1: identifying the condition and offering initial treatment for adults (Deprese 1: identifikace tohoto onemocnění a možnosti zahájení terapie dospělých pacientů): 23–24.

S tím, jak se vyvíjejí vědecké poznatky o depresivních poruchách, vyvíjí se také jejich terapie. V průběhu života je touto nemocí postiženo 4–10 % světové populace, a proto je důležité, aby byly sestry s touto problematikou seznámeny. Britský National Institute for Health and Clinical Excellence (NICE) roku 2009 aktualizoval své předchozí (2004) doporučené postupy pro terapii deprese u dospělých pacientů. Bylo aktualizováno mnoho oblastí předchozích pokynů, nově se dokument zabývá mj. terapií tzv. podprahových symptomů deprese.

První část článku se zabývá identifikací, hodnocením a počáteční terapií dlouhodobých podprahových depresivních symptomů a mírné až středně těžké deprese. Aktualizované doporučené postupy varují před pouhým počítáním symptomů při určování závažnosti onemocnění a doporučují vzít v úvahu zejména to, jak velký vliv symptomy na pacienty mají.

Oproti předchozím doporučeným postupům, které používaly diagnostickou klasifikaci podle ICD-10 (WHO, 1994), používají nové doporučené postupy definice závažnosti podle Americké psychiatrické asociace (DSMIV), protože z těchto kritérií vycházejí téměř všechny studie přinášející nové vědecké poznatky založené na důkazech. Doporučené postupy podporují odstupňovanou péči, podle níž jsou nejdříve použity nejméně intruzivní, avšak dostatečně účinné intervence.

Pokud pacientovi nepomáhají nebo je pacient odmítá, je mu poskytnuta odpovídající terapie na další úrovni.

Jak předchozí, tak aktualizované doporučené postupy radí provádět předběžnou identifikaci nebezpečí deprese dvěma jednoduchými otázkami: Měl/a jste během uplynulého měsíce často pocit, že jste na dně, depresivní náladu nebo pocit beznaděje? Pociťoval/a jste během uplynulého měsíce nezájem o jakoukoliv činnost nebo nedostatek potěšení z jakékoliv činnosti? Pokud pacient odpoví ano na jednu nebo obě otázky, mělo by následovat podrob-

nější vyšetření, které zahrnuje zjišťování výskytu všech symptomů deprese a souvisejících poruch a může při něm být využito dalších hodnotících nástrojů a dotazníků. Důležité je rovněž ptát se na výskyt deprese v osobní a rodinné anamnéze (možnost bipolární poruchy). Je možné se pacienta zeptat také na to, jak reagoval na případnou předchozí terapii, a zjistit jeho rodinnou a životní situaci. U každého by mělo být vyhodnoceno riziko spáchání sebevraždy.

Počáteční terapie dlouhodobých podprahových symptomů a mírné až střední deprese může zahrnovat poskytnutí informací nebo rad na zlepšení kvality spánku. Pokud jsou nutné další intervence, doporučují pokyny nabídnout skupinovou fyzickou aktivitu, vedenou svépomoc anebo komputerizovanou kognitivně-behaviorální terapii. Dokument NICE upozorňuje, že k terapii dlouhodobých podprahových symptomů nebo mírných symptomů deprese by neměla být rutinně používána antidepresiva, protože přínos tohoto postupu je sporný.

Nursing Times, 2010, 106, č. 32 MASTERSON B, TAYLOR C, PILLING S. Depression 2: exploring management options for adults with moderate to severe symptoms (Deprese 2: možnosti terapie dospělých se středně těžkými až těžkými symptomy): 23–24.

Druhá část článku se zabývá doporučenými postupy terapie středně těžké a těžké deprese a rovněž mírné až středně těžké deprese a dlouhodobých podprahových symptomů, které nereagovaly na intervence nízké intenzity.

Tady je nejčastějším řešením nasazení antidepresiv nebo využití psychologických intervencí vysoké intenzity, jako je kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální terapie, behaviorální aktivace nebo behaviorální párová terapie. Pacientům trpícím středně těžkou až těžkou depresí by měla být poskytnuta kombinace antidepresiv a intenzivních psychologických intervencí. Možnosti terapie pro pacienty, jejichž odpověď na dosavadní terapii je nedostatečná, zahrnují změnu, kombinaci nebo zvýšení dávek antidepresiv v součinnosti s kognitivně-behaviorální terapií. Pokud pacient na terapii dobře reaguje, měl by v ní pokračovat minimálně 6 měsíců, což značně snižuje nebezpečí relapsu onemocnění.

Část pacientů trpících těžkou depresí, u nichž je vysoké riziko sebepoškození, osob s psychotickými symptomy, lidí vyžadujících komplexní multidisciplinární péči nebo těch, u nichž je nutné konziliární vyšetření, budou třeba specializované psychiatrické služby. Vyšetření musí zahrnovat zhodnocení všech psychosociálních faktorů, průvodních onemocnění, užívání návykových látek, případně přítomnost poruchy osobnosti.

Nursing Times, 2010, 106, č. 33 LAKEMAN R. What can qualitative research tell us about helping a person who is suicidal? (Co nám může kvalitativní výzkum říci o pomoci lidem, kteří mají sklon k sebevraždě?): 23–26.

Sebevraždy představují v mnoha zemích hlavní příčinu úmrtí mladých lidí a odhaduje se, že na celém světě spáchá každý rok sebevraždu přes jeden milión lidí. Myšlenky na sebevraždu uvádí 60–70 % pacientů trpících akutní depresí a počet dokonaných sebevražd u pacientů trpících chronickou depresí dosahuje 10 %. Také další nemoci zvyšují riziko sebevraždy, například rakovina nebo zjištění HIV pozitivity.

Tento článek podává přehled kvalitativního výzkumu zaměřeného na možnosti pomoci lidem se sebevražednými úmysly. V minulosti byla značná pozornost věnována zejména identifikaci rizikových skupin, avšak základna důkazů týkajících se problému, jak je možné pomoci lidem, kteří pomýšlejí na sebevraždu, je velmi omezená, protože je hlavně z etických důvodů obtížné zapojit tuto skupinu lidí do výzkumu.

Uskutečněné kvalitativní výzkumy se zaměřily na zkušenosti pa­ cientů, kteří v minulosti pomýšleli na sebevraždu, na hloubku jejich utrpení, povahu jejich problémů a to, jak znovu získali vůli k životu. Tito lidé si často vybavují okamžiky, události nebo setkání s lidmi, která měla rozhodující vliv na jejich uzdravení.

Sestry mohou těmto pacientům pomoci tím, že je vyslechnou, dají najevo pochopení, projeví svou účast nebo aktivně pomohou obnovit či navázat vztahy s lidmi.

Mgr. Libuše Dobrovodská (dobrovodska.l@centrum.cz)

Kdo oholí pacienta před operací?

Znění stížnosti pacienta jedné nemocnice „Po řádném objednání k operaci kýly a absolvování předoperačního vyšetření jsem se v neděli k večeru, přesně tak, jak mi bylo uloženo, dostavil na oddělení. Operován jsem měl být v pondělí. Krátce po uložení na lůžko se dostavila sestra J., která mi podala potřebné nástroje s tím, že se mám oholit. Na moji odpověď, že tvář mám hladkou, protože jsem se doma již holil, jsem dostal nepříliš vlídnou odpověď, že tam není pro legraci a že si mám oholit břicho od pupku po nohy až do poloviny stehna, tedy, že si mám oholit, jak mi odborně sdělila, operační pole.

Nejsem nijak zručný, a tak i to holení vnitřních stran stehen a okolí pytlíku mi dělalo dosti potíže, dokud mi zkušený spolupacient neporadil, že si mám dát holenou nohu na vanu a pak to prostřídat. Akt holení probíhal v koupelně. S výsledkem jsem se šel (jak bylo určeno) pochlubit sestře, která sdělila, že „málo, stehna do poloviny a břicho také výš“.

Učinil jsem určené.

Po spolknutí tabletek na spaní jsem přemýšlel, jak to bude s mojí operací kýly. Samoobsluhu jsem totiž zásadně odmítl. Po výkonu, který byl bez problému, jsem pak jen přemýšlel, zda se převazovat také mám sám a zda si budu stehy vyndavat také sám. Nebudu, byl jsem po propuštění předán do péče ambulantního chirurga, se kterým se znám, a ten mi stehy odstraní. Když jsem se pak ptal několika lékařů a sester odji-

THOMAS MOORE LÉČEBNÁ PÉČE O DUŠI

Průvodce procesem uzdravení celé osobnosti PORTÁL, s. r. o.

Praha 2010, brož., 240 s., 339 Kč ISBN 978-80-7367-782-4

nud, dostal jsem odpověď. Za přípravu pacienta k operaci odpovídá sestra, která to má v popisu práce. Proto trvám na potrestání „té mé“.

Může mi někdo z Vaší nemocnice říct, na co platím zdravotní pojištění, když si přípravu k operaci mám dělat sám a zda je ve Vaší nemocnici pod úroveň sestry připravit operační pole, protože je bakalářka, a co je to za bordel ve zdravotnictví, když v každé nemocnici je postup jiný?“

pouze kontroluje, zda bylo postupováno správně. Na některých pracovištích provádí holení sestra.

Sestra v tomto konkrétním případě pochybila. Proto je na místě volat k odpovědnosti jen ji. Pokud by se jednalo o systémovou chybu (za chod stanice odpovídá staniční sestra), byla by volána k odpovědnosti také staniční sestra. Navíc bylo chybou, že postup přípravy k operaci nebyl upraven provozním řádem oddělení.

JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček

Jak byl problém vyřešen?

Autor stížnosti má pravdu v tom, že nejednotnost v postupu jednotlivých pracovišť existuje. Dokonce není výjimkou, když se postup různí i uvnitř jedné nemocnice. Na většině pracovišť přípravu operačního pole provádí zaměstnanec zdravotnického zařízení.

Jsou ale i nemocnice, kde se příprava operačního pole nechává na pacientovi. Pokud je příprava operačního pole prováděna zaměstnanci zdravotnického zařízení, pak někde provádí holení v potřebném rozsahu sanitář, přičemž sestra v rámci své kompetence

Věc byla řešena pohovorem se sestrami, včetně staničních a vrchní sestry, a byla ihned sjednána náprava. Pacienty podle pokynu sestry oholí sanitář, sestra zkontroluje. V případě nepřítomnosti sanitáře pacienta v místě operačního pole oholí sestra. Tento postup byl zakotven v provozním řádu oddělení a odpovídá jak logice věci (pacient si sám nepřipravuje operační pole), tak pracovní náplni zdravotnických zaměstnanců a vnitřnímu předpisu zdravotnického zařízení, z nichž jednoznačně vyplývá, že přípravu operačního pole provádí určený zaměstnanec oddělení, kde je pacient hospitalizován.

Málokterá zkušenost dokáže pohnout našimi emocemi a uvrhnout nás do krize tak, jako zkušenost nemoci, která se týká ve stejné míře těla i duše. Kniha je autorovou vizí o zlepšení lékařské péče o duši. Moore se jednoznačně zasazuje spíše o péči o celou osobu, než jen o léčbu těla. Na pozadí řady příkladů z osobního života a z profesní praxe nabízí profesionálům v oblasti zdravotnictví i jejich pacientům podněty k péči o důstojnost lidské osoby a vybízí k zamyšlení, jak poskytnout duchovní doprovázení těm, kteří čelí pocitům ohrožení a smrtelnosti. Současně povzbuzuje pacienty, aby se aktivně podíleli nejen na procesu svého uzdrave-

ní, ale také aby vnímali nemoc jako přechod k novému uvědomění. Knihu ocení pacienti v lékařské péči, jejich rodinní příslušníci, ale i zdravotnický personál a příslušníci pomáhajících profesí.

Thomas Moore je v USA i Evropě jedním z nejčtenějších autorů z oblasti hlubinné psychologie a spirituality.

Je pozoruhodně vybaven pro roli průvodce na duchovní cestě – dvanáct let žil jako řeholník v klášteře, dvacet sedm let působí jako psychoterapeut. Žije se ženou a dvěma dětmi v USA, ve státě Massachusetts. V nakladatelství Portál vyšly jeho knihy Kniha o duši, Kniha o lásce a přátelství, Temný eros, Temné noci duše. red

Slovo právníka

právo

Vlasta Wirthová

nové knihy

FLORENCE 2/2011 5

recenzovaný článek

PŘÍPADOVÁ STUDIE

Ošetřovatelská péče o popáleného pacienta Souhrn: Popáleninová medicína se řadí mezi velice specializované chirurgické obory. Z historického hlediska je popáleninové trauma řazeno mezi nejstarší úrazy, které postihovalo lidstvo. V článku je popsána kazuistika pacientky se závažným rozsahem popálenin a inhalačním traumatem.

Klíčová slova: popálenina – inhalační trauma – umělá plicní ventilace – nekrektomie – autotransplantace.

Bc. Jana Lehečková Klinika popáleninové medicíny FNKV, Praha 2003: ukonč. SZŠ, Praha; 2006: ukončeno bakalářské studium – ošetřovatelství, 1. LF UK, Praha; od 2006: Klin. popál. medicíny FNKV Praha, všeobecná sestra

Soňa Lisová Klinika popáleninové medicíny FNKV, Praha 1995: ukonč. SZŠ, Kladno; od 1997: Klin. popál. medicíny FNKV Praha, všeobecná sestra na JIP

(Case study – Nursing care of burned patient) Summary: Burn medicine is very specialized surgical disciplines. Burn trauma is ranked among the oldest of inju­ ries which affected humans. The article describes the case study of a patient with range of serious burns and inhalation trauma.

Key words: burn – inhalation trauma – artificial ventilation – necrectomy – autotransplantation.

Úvod Popálenina vzniká dostatečně dlouhým, přímým nebo nepřímým působením nadprahové hodnoty tepelné energie. Základním úkolem je zhodnocení závažnosti popáleninového traumatu. K tomuto účelu se používá 6 celosvětově přijatých kritérií. Podle mechanismu úrazu rozdělujeme popáleniny na termické, elektrické, radiační a chemické. Rozsah popálení se vyjadřuje procenty celkového tělesného povrchu. K určení rozsahu popálené plochy užíváme tzv. pravidlo devíti. Při určování rozsahu malých postižení lze použít palmární plochu ruky s prsty u sebe, jež představuje 1 % celkového tělesného povrchu.

Hloubka postižení vyplývá z teploty termické noxy a délky působení. Nejčastěji se používá rozdělení hloubky od I. do III. stupně. Nezastupitelné postavení má věk postiženého. Je prokázáno, že jedinci mladší 2 let a starší 60 let mají vyšší mortalitu než ostatní věkové skupiny. Nejzávažnější lokalizací je obličej, krk, ruce, perineum a genitál a plosky nohou. U popálenin hlavy je nutné pomýšlet na možnost popálení dýchacích cest. Posledním kritériem je osobní anamnéza.

Popis případu

6 FLORENCE 2/2011

Dne 18. 11. 2009 jsme na Kliniku popáleninové medicíny přijali pacientku ve věku 25 let s popáleninovým a inhalačním traumatem. Mechanismem termického úrazu byla exploze kotle během přilévání benzinu. K primárnímu ošetření došlo na ARO Trutnov, kde byla pacientka zaintubována, zajištěn žilní vstup cestou v. subclavia dextra, provedeny uvolňující nářezy na krku a trupu

oboustranně a na obou horních končetinách (HK).

Při přijetí Následovalo vstupní ošetření na našem operačním sále, kde lékaři zhodnotili rozsah popálené plochy na 87 % BSA (Body Surface Area, celkový povrch těla) II.b–III. stupně, lokalizace obličej, krk, trup, záda, genitál, bilaterálně horní končetiny, dolní končetiny, z dalších diagnóz: inhalační trauma, gravidita 4. měsíce. Na horních končetinách dokončeny uvolňující nářezy včetně karpálního tunelu, plochy byly ošetřeny obklady s Betadine, na II.b stupeň aplikován Flamazin krém, odebrány stěry na bakteriologii (plocha, výtěr krk + nos), zavedena nazogastrická sonda (NGS) a permanentní močový katetr (PMK), pacientka byla přeočkována na tetanus.

Na JIP byla pacientka připojena na umělou plicní ventilaci (UPV) režim IPPV (řízená ventilace intermitentním přetlakem), frakce kyslíkem FiO2 0,40 %, frekvence 14 dechů/min, byla zahájena monitorace fyziologických funkcí (puls, střední arteriální tlak – MAP, centrální žilní tlak – CVP, saturace kyslíkem – SaO2, EtCO2- end-tidal CO2 – koncentrace CO2 ve vydechovaném vzduchu na konci výdechu, tělesná teplota – TT rektální), provedena bronchoskopie, která spolu s výsledkem karbonylhemoglobinu – COHb 1,8 % potvrdila inhalační trauma. Byl zajištěn arteriální přístup cestou a. femoralis sinistra, provedeny vstupní odběry. Dále byl proveden rtg snímek srdce a plic, centrálního žilního katetru.

Na základě ordinace provedeno oční a gynekologické konzilium.

Oční konzilium – edém víček, řasy sežehnuty, mírná chemóza a edém spojivek, rohovky jasné, zorničky užší.

Gynekologické konzilium – ­18.–19. 11.

2009 fetus mortus, v současném stavu pacientka neschopná jakéhokoliv zásahu z gynekologického hlediska, gynekologický zásah možný a indikován pouze z vitální indikace pacientky, tj. při spontánním abortu nebo při gynekologickém krvácení ohrožujícím život.

Medikace: Quamatel 1amp. kontinuálně/24 hod, Calcium gluconicum 3krát denně 1amp., Clexane 0,6 ml s. c.

Kontinuální tlumení pacientky: 20 mg Fentanyl + 30 mg Dormicum do 50 ml fyziologického roztoku (FR) 5–9 ­m l/hod.

Infúze: Hartmanův roztok (H1/1) 300–550 ml/hod, Gelofuzin ­50–100 ml/hod, mražené plazmy.

Ošetření očí – borová voda, Lacrysin à 3 hod.

Průběh hospitalizace 2. den: pacientka stále na UPV, fyziologické funkce (puls 125–150/min, MAP 50–90 mm Hg, CVP 4–8, EtCO2 36–52, SaO2 98–100 %, TT v rektu 36,0–37,8 °C), odsávána po 3 hodinách s laváží, pacientka je klidná, není třeba ji dotlumovat. Nazogastrickou sondou přijímá dle tolerance (Nutrison + čaj).

Diuréza 30–150 ml/hod.

Příjem tekutin/24 hod i. v. 12 434 ml, NGS 700 = 13 134 ml.

Výdej tekutin/ 24 hod PMK 1670 ml, NGS 430 m = 2100 ml.

Abnormální laboratorní hodnoty při příjmu: celková bílkovina 48 g/l, bilirubin 39,3 μmol/l, ALT 1,24 µkat/l, AST 1,06 µkat/l, leukocyty 50,5.109/l.

recenzovaný článek

Obr. 1. Stupeň IIb–III popálenin trupu

Obr. 2. Stupeň IIb–III popálenin pravé horní končetiny

Obr. 3. Uvolňující nářezy na pravé horní končetině

3. den: pacientka samovolně potratila, na sále provedena kyretáž, tento den nasazena antibiotika (ATB) – Tazocin 4,5 g i. v. à 8 hod.

4. den: sál (převaz), pacientka přeložena do vzdušného lůžka, změna ATB na Ciprinol z důvodu alergické reakce na Penicilin, změna tlumení na Morphin 100 mg + Dormicum 60 mg do 50 ml FR kontinuálně 8 ml/ hod, nasazen Degan, Manitol 100 ml bolus.

6. den: z důvodu sníženého výdeje tekutin podán Furosemid i. v.

U pacientky z bakteriologického stěru ploch zjištěna MRSA (meticilin rezistentní Staphylococcus aureus) – zajištěna epidemiologická opatření, nasazeno ATB Biseptol 2krát 480 mg i. v.

7. den: sál: avulze 17 % – odstranění kůže a podkoží až k fascii přední strany hrudníku a levé HK, krvácení stavěno elektrokoagulací a podvazy, spodina kryta xenodermem.

8. den: 3krát denně Aldactone z důvodu oligurie.

9. den: sál: převaz, upraveny medikace: 100 mg Morphin + 50 mg Apaurin, pacientka neklidná, pro dotlumení ordinován Calypsol 500 mg do 50 ml FR 1,3 ml/hod (= 20 mg/hod), Propofol 1% 5 ml/hod (=50 mg) kontinuálně i. v.

11. den: sál (nekrektomie DK), úprava ventilačních parametrů – režim MMV (mandatorní minutové ventilace), frekvence 16 dechů/min, objem 8,8, PEEP (positive end-expiratory pressure – pozitivní tlak na konci výdechu) 5 mbar, tlaková podpora 5.

14. den: sál: převaz.

16. den: sál: autotransplantace 12 % – krku, hrudníku, levé HK, odběr autotransplantátů dermatomem z obou hýždí a bérců, mesh 1:3, fixace staplerem.

17. den: byla provedena tracheostomie pro nutnost protrahované UPV s nemožností převést pacientku na spontánní ventilaci.

18. den: 1. pooperační převaz. 21. den: sál (převaz). 23. den: sál (převaz).

24. den: u pacientky došlo k zhoršení stavu, oligurie i přes podporu diuretiky, pokles MAP i přes zvyšování kontinuálních dávek Noradrenalinu.

26. den: u pacientky se objevila bradykardie s hypotenzí, půl hodiny nato srdeční zástava. Ihned zahájena KPR. Neúspěšně. Po 20 minutách ohlášen exitus letalis.

Nedílnou součástí ošetřovatelské péče je také komunikace s nemocným v bezvědomí – již od příjmu pacientky byla v rámci možností prováděna bazální stimulace.

Rodině byla zajištěna psychologická pomoc.

Ošetřovatelská péče Nedílnou součástí léčby o pacienta je také nezastupitelná ošetřovatelská péče. V akutním stadiu se do popředí dostává diagnosticko-terapeutická péče. V tomto směru role sestry spočívala v přesném plnění ordinací, zabezpečení všech vyšetření a konzilií, vedení záznamu sledovaných hodnot, monitoraci a záznamu fyziologických funkcí, sledování celkového stavu pacientky.

V rámci biologických potřeb se pozornost zaměřila na hygienickou péči, která byla prováděna 1krát denně na lůžku, zvýšená péče byla zaměřena na dutinu ústní a dýchací cesty u ventilované pacientky, kde se prováděla po třech hodinách laváž dýchacích cest, pravidelné odsávání. Výživa pacientky byla řešena nazogastrickou sondou, přičemž péče byla zaměřena jak na výživu pacientky (ve spolupráci s nutriční terapeutkou), tak na péči o samotnou sondu. V oblasti vyprazdňování se kontrolovala a zaznamenávala přesná hodinová diuréza včetně specifické hmotnosti moči, péče o PMK. V péči o lůžko se dodržovaly zásady bariérové péče, použití sterilních lůžkovin, po zjištění MRSA byl u pacientky zaveden epidemiologický režim.

Nebyla opomenuta péče o popálené plochy, kde se kontroluje těsnost obvazů, prosaky, polohování.

Invazivní vstupy byly 1krát denně převazovány a pravidelně kontrolovány.

Diskuse a závěr Léčba pacientky byla velice rozsáhlá a komplexní. Období neodkladné neboli šokové bylo zhoršeno spontánním potratem plodu. Pacientce bylo podáno 67 mražených plazem, 26 transfúzí (hemoglobin se při ordinaci transfúzí pohyboval v rozmezí 72–97g/l). Velká ztráta tekutin byla řešena hned zpočátku podáváním krystaloidů. Zmenšený plazmatický objem vedl ke snížení průtoku krve ledvinami, což se následně projevilo oligurií.

Během hospitalizace podstoupila pacientka několik náročných operací – nekrektomie, avulze, autotransplantace (celkem byla 11krát na sále).

Aseptické ošetřování a bariérová ošetřovatelská péče nezabránily pozitivnímu bakteriologickému nálezu z ploch, kde byl zjištěn MRSA. Dále ihned zaveden epidemiologický režim.

I přes veškerou snahu lékařů a sester, vyvíjenou i při pacientčině od prvopočátku špatné prognóze, se bohužel poraněnou nepodařilo zachránit – 26. den hospitalizace svůj boj o život prohrála. (jana.leheckova@centrum.cz, sona.lisova@seznam.cz) Fota archiv kliniky

Recenzovaly: Ing. Marie Melicharová, vrchní sestra Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno Doc. PhDr. Eva Morovicsová, Ph.D., MPH, Lekárska fakulta UK, Bratislava

FLORENCE 2/2011 7

recenzovaný článek

ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Rizika otrav u dětí Souhrn: Volný čas trávený doma nebo i mimo domov nemusí být jen časem relaxace. Může se zkomplikovat situací, která může ohrozit na životě dospělé i děti. Mezi tato rizika patří chemie v domácnosti, léky, rostliny, jedovaté houby, uštknutí zmijí, alergická reakce nebo dokonce anafylaxe.

Klíčová slova: rizika – bezpečí – léky – chemické přípravky v domácnosti – nebezpečné rostliny – fotosenzibilita – fotodermatitis – TIS – prevence.

Mgr. Jana Zelenková Pneumologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha 1975–77: ZŠ – ošetř., Klatovy; 1977–80: SZŠ – dět. sestra, Klatovy, maturita Praha; 1998: PSS – alergol. a klin. imunol., IDVPZ, Brno; 1999–2003: bakalář. studium – zdr. vědy, 3. LF UK, Praha; 2004: PSS – management ve zdrav., NCONZO, Brno; 2004: management, 5 modulů – Efekt. řízení v oš. procesu, Promediamotion a MŠMT ČR; 2003–05: magist. studium – učit. odb. předm. pro SŠ, 1. LF UK, Praha; 2007: pětimod. kurs SAK ČR pro práci v akred. komisích; 2007: certif. kurs Metodika prev. a léčby závisl. na tabáku; od 1. 7.

2008: vrchní sestra Pneumologické kl. UK 2. LF a FN v Motole, Praha. Místopředs. výb. sekce alergoimun. sester ČSAKI ČLS JEP; od 2007: čl. akred. komise MZ ČR; lektorka ČIPA

(The risks of poisoning in children) Summary: Leisure time spent at home or outside may not be a time of relaxation. It may be complicated with the situation which could endanger the lives of adults and children. These risks include household chemicals, medicines, plants, poisonous mushrooms, viper bites, allergic reactions or even anaphylaxis.

Key words: risks – safety – medicines – household chemicals – dangerous plants – sensitiveness light – fotodermatitis – TIS – prevention.

Úvod Přestože slovo „domov“ je spojováno se synonymy bezpečí, zázemí apod., i tam číhají mnohá rizika a 70–90 % poškození dětí se odehraje právě v domácnosti. Nebezpečné látky bývají uskladněné i v garážích, dílnách, dalšími rizikovými místy jsou parky, zahrady či hřiště. Nejvíce jsou ohroženy děti v období batolecím, protože jsou přirozeně zvídavé a s rozvojem jemné motoriky získávají zručnost otevírat obaly s nebezpečnými látkami. S rozvojem rozumových schopností těchto nehod v období okolo 5 let věku ubývá. Často se na nich svou neopatrností podílejí dospělí a někdy se stanou i profesionálům – dojde-li k omylu u zdravotníka nebo farmaceuta (záměna léku, dávky).

Rizikové látky

8 FLORENCE 2/2011

K první rizikové skupině patří léky. Děti láká barva, sladká chuť sirupů (Mucosolvan, Ibalgin, ATB mají chuť jahod, banánu apod.). V domácnosti mívají lidé trvale mnoho léků na zvládnutí akutních projevů nemocí (paracetamol), dále léky s obsahem železa nebo k léčbě osteoporózy, hypertenze, diabetu, k úpravě srdečního rytmu, které mohou mít v nesprávné dávce i fatální účinky. Nebezpečný je také hypermangan (manganistan draselný) – může způsobit poleptání sliznice zažívacího traktu.

Jaká je prevence těchto rizik? Zvláštní opatrnost je nutná v rušných situacích (návštěva, stěhování, vaření, odjezd na dovolenou, zvoní telefon apod.).

To vše umožní dítěti nepozorovaně léky vzít. Před malými dětmi by je lidé vůbec neměli užívat, protože vše napodobují. Není také vhodné lákat je na lék jako na pamlsek, naopak je třeba jim

vysvětlit, že je určen k léčbě nemoci.

Pozor je nutno dát i na kabelky návštěv, protože i ty často obsahují mnoho léků.

Do další rizikové skupiny řadíme chemické přípravky v domácnosti.

I velmi nebezpečné látky mají lákavý barevný obal a příjemnou parfemaci.

Velmi nebezpečné je přelévání zbytků chemických látek do lahví od nápojů. V domácnostech dojde často k nehodám s louhy na odstraňování usazenin v odpadech nebo s prášky a tabletami do myček nádobí. Po požití peroxidu vodíku (v reklamách aktivní kyslík) může dojít ke zvracení krvavých sraženin, záleží na jeho koncentraci v přípravku. Sliznice dýchacích cest bývají často podrážděny uvolněným chlórem (Savo, Domestos), zvláště když se při úklidu míchají přípravky s obsahem chlornanu sodného a s obsahem kyseliny. Přípravky s kyselinami používáme hlavně na odstranění vodního kamene. Zde mohu uvést i případ, kdy byl zbytek vodného roztoku na odvápnění varné konvice použit k přípravě stravy kojenci.

Nutno také zabezpečit malé baterie (čočky), aby je dítě nespolklo, a pokud k tomu dojde, je třeba ve spolupráci s lékařem sledovat průchod baterie zažívacím traktem. Většinou odejde se stolicí, někdy je ale nutný lékařský zákrok.

Nebezpečné látky jsou i v garážích: benzin, motorový olej, etylenglykol – Fridex, ředidla – toluen, xylen, organofosfátové insekticidy, metaldehyd používaný k hubení slimáků, rodenticidy (deriváty hydroxykumarinu – warfarin a superwarfariny) k hubení hlodavců, kteří hynou následkem vykrvácení. Život dítěte může být ohrožen i po požití barevného lampového oleje, pokud dojde k aspiraci zvratků (totéž může na-

stat i u leštěnky Diava). Vždy při takovémto požití ropných produktů obecně je lidský organismus ohrožen i prostou inhalací par z těchto aromatických látek, kdy může dojít k rozvoji tzv. kerosenová pneu­monie. V případě požití Fridexu jako první pomoc podat alkohol – u dětí je vhodné pivo.

Rizikové prostředí Na děti je nutno dát pozor i v přírodě.

V knize o nebezpečných a jedovatých rostlinách v ČR jen jejich seznam čítá pět stran. Proto jen velmi stručně: Lnice květel (obsahuje glykosid linarin – způsobuje zvracení, průjem, poškození ledvin), pecky z meruněk (k otravě stačí několik snědených semen). Květy a zralé plody černého bezu jsou užívány jako léčivka, ale kůra, listy a nedozrálé plody obsahují nebezpečné glykosidy sambunigrin a rutin. Áron plamatý má všechny části jedovaté, oddenek i bobule jsou nasládlé, při otravě je pocit palčivosti v ústech, zvracení, malátnost, rostlina může vyvolat i kontaktní alergii na kůži. U blatouchu bahenního je jedovatá celá rostlina, alkaloid protoanemonin způsobí podráždění zažívacího traktu, závratě, otoky v obličeji (dříve se šťávou z květů barvilo máslo). Náprstník červený je prudce jedovatý, 2–3 usušené listy mohou způsobit smrt (obsahuje glykosidy, saponiny, slizy, barviva), po požití se otrava projevuje jako nevolnost, nauzea, dále dušnost, arytmie, s časovým odstupem se dostaví hučení v uších, zrakové halucinace (postižený vidí vše zejména ve žlutém vybarvení).

Známá a velmi nebezpečná je dieffenbachie, která má ve svých nadzemních částech explozivní buňky vystřelující při žvýkání a lámání krystalky

šťavelanu vápenatého, ty se zapichují do sliznic, do 15–30 min způsobí otok, velké bolesti až zadušení. Jako první pomoc je důležité vyjmout zbytky rostlin z úst, dát postiženému dítěti pít chladný nápoj, cucat led (možno i zmrzlinu).

Obtíže způsobí i brambořík, rulík zlomocný, lýkovec jedovatý, břečťan, cypříšek, jaterník, koniklec, čemeřice, dřišťál, durman, drchnička, brslen, hlaváček, cesmína, prvosenka nálevkovitá. Ta obsahuje ve žláznatých chlupech primin, jedovatou látku, která dráždí kůži a sliznice a způsobí alergickou reakci i po několika dnech.

Některé rostliny mohou způsobit také kontaktní dermatitidy nebo alergie, nejčastěji jde o máky, bolševníky, pryšce nebo pelargonie. S touto problematikou souvisí i fotosenzibilita.

Ta je způsobena sloučeninami v rostlinách, které způsobují senzibilizaci ke slunečnímu světlu, na jejímž podkladě poté na kůži vznikne tzv. fotodermatitis (nejčastěji po kontaktu s třezalkou tečkovanou, routou vonnou, třemdavou, pastiňákem). Tato reakce byla pozorována dokonce i u zvířat po zkrmení většího množství pohanky a jejich následném oslunění. K otravě dochází i jedovatými houbami, pobyt v přírodě může zkomplikovat také např. uštknutí zmijí nebo anafylaktická ­reakce po bodnutí včelou či vosou.

či hub, event. i obsah žaludku, pokud již došlo ke zvracení) pro jejich možnou identifikaci. (TIS: tel.: 224 919 293, 224 915 402, www.tis-cz.cz).

recenzovaný článek

Literatura:

Postižení kůže priminem obsaženým v prvosence nálevkovité

ci, tak při profesionální péči ve zdravotnickém zařízení). Je vhodné připravit si odpovědi na otázky: věk poškozeného, jeho přibližná hmotnost, název látky, přijatá dávka a koncentrace látky, čas nehody, cesta vniknutí, jaký je současný stav postiženého, jaká opatření byla provedena, identifikace volajícího, zpětný telefonický kontakt, a hlavně je nutno zajistit případné potenciální vyvolavatele akutní otravy (léky, lékovky či obaly od léků, chemikálie, části rostlin

1. Novák J. Jedovaté rostliny kolem nás.

Praha: Grada Publishing, 2006. Katalog č.

6196, 176 str. ISBN 978-80-247-1549-0.

2. Gálová R. Bezpečný domov pro dítě.

Praha: ERA group s. r. o., 2007, 128 str.

ISBN 978-80-7366-096-3.

3. Petrů V, Krčmová I. Anafylaktická reakce.

Praha: Maxdorf, s. r. o., 95 str. ISBN 807345-099-2.

4. http://www.novinky.cz/zena/deti/149296-detem-i-v-prostredi-domovahrozi-caste-otravy.html [cit. 2010-3-8].

(jana.zelenkova@fnmotol.cz) Foto archiv

Recenzovali: MUDr. Martin Fajt, JIRP Pediatrické kliniky IPVZ a 1. LF UK a FTNsP, Praha MUDr. Hana Rakovcová, Toxikologické informační středisko KPL 1. LF UK a VFN, Praha

INZERCE

Závěr A jaká je prevence těchto nebezpečných situací? Pokud rodiče vědí, že jejich ­dítě trpí alergií na hmyzí bodnutí, musí mít vždy u sebe pohotovostní balíček, který obsahuje antihistaminikum, kortikosteroid a adrenalinové pero (Epipen, Anapen). Také není vhodné příliš barevné oblečení a používání parfémů, které bodavý hmyz ještě více naláká.

Je nutné mít z dosahu dětí zabezpečené léky, chemické látky uložené na vyšších místech, nepoužívat náhradní obaly, při koupi preferovat bezpečnostní uzávěry, nevyhazovat prošlé látky do koše. Pozor, i z vysoko umístěné květiny může na zem spadnout list… Je třeba nenechávat dítě bez dozoru a hlavně výchovou docílit, aby bez zeptání nejedlo nic, co našlo samo.

Zdravotní sestry by také měly umět poradit, kam se obrátit, pokud se pa­ cienti do takovéto nebezpečné situace dostanou – doporučuji ihned kontaktovat TIS (Toxikologické informační středisko), kde je nepřetržitá lékařská služba a kde mají databázi téměř všech nebezpečných látek; tazatel se dozví příznaky, ohrožující dávku, jaká učinit opatření (jak doma při laické pomo-

BUĎTE, ČÍM CHCETE BÝT! Do své budoucnosti investujte jen svou píli, nikoli své peníze.

VZDĚLÁVÁNÍ ZDARMA za vás spolufinancují evropské fondy a ministerstvo zdravotnictví v projektu Prohlubování a zvyšování úrovně odborných znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví.

Vyberte si svou specializaci ještě dnes na: www.vzdelavani-zdravotniku.cz

FLORENCE 2/2011 9

recenzovaný článek

ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Práce specializované sestry na lůžkovém oddělení pro poruchy příjmu potravy

Hana Šimůnková Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 1980-1984: SZŠ, Praha – všeob. sestra; 1984-1985: OÚNZ, Praha – sestra na lůžk. int. odd.; 19871988: DD, Malešice – ambulance a lůžk. odd.; 1991-1995: Nem. s poliklin., Praha – EKG sestra na lůžk. int. odd.; 1995-2008: Dům s peč. službou, Praha – pečovatelka; od 2008: Psych. klin. VFN, spec. lůžk. odd. pro PPP, psych. sestra

Bc. Kateřina Bartová Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2000–2004: SZŠ, Praha – všeob. sestra; 2005–2008: Vys. škola zdrav., Praha – por. asist.; od 2008: Psych. klin. VFN, spec. lůžk. odd. pro PPP, psych. sestra

10 FLORENCE 2/2011

Souhrn: Poznatky uvedené v tomto článku vznikly na základě dlouhodobých klinických zkušeností. Jsou zde popsány základní zásady práce s nemocným s poruchou příjmu potravy. Cílem tohoto článku je nejen lepší orientace v problému, ale také jeho snazší pochopení a následná ochota s pacientem spolupracovat opakovaně, i přes jeho dlouhodobé odmítání spolupráce při léčbě.

Klíčová slova: poruchy příjmu potravy – zvracení – mentální anorexie – vyhublost – mentální bulimie – BMI – jídelní režim – hmotnost.

(The work of a specialized nurse on the bed hospital ward for the food receipt disorders) Summary: The knowledge, published in this article, arose on the basis of the long-term clinical experiences..There are described the basic principles of work with the patient suffering from the food receipt disorders. The goal of this article is not only better orientation in this problem, but also its better understanding and the subsequent willingness to cooperate with the patient repeatedly, even in spite of his/her long-time rejection of cooperation during the treatment.

Key words: food receipt disorders-vomiting – mental anorexia – emaciation – mental bulimia – BMI – eating regime – body mass.

Úvod Charakteristickým rysem poruch příjmu potravy (PPP) jsou poruchy myšlení a jednání ve vztahu k jídlu a k vlastnímu tělu. Nejčastějšími formami jsou mentální anorexie (MA) a mentální bulimie (MB).

Povaha onemocnění vyžaduje komplexní diferencovanou péči s ohledem na somatický a psychický stav pacienta, na průběh aktuálního onemocnění i vlivy sociálního prostředí.

Podstatou terapie je ukázat způsoby, jak zvýšit motivaci pacientky k léčbě, jak se rozhodnout udělat změnu, pochopit a zlepšit svůj stav a znovu získat zdravější kontrolu nad příjmem potravy a vlastním životem.

Poruchy příjmu potravy se objevují převážně u žen (v poměru 10:1), budeme proto užívat pouze označení v ženském rodě. Při nástupu na oddělení se pacientce věnuje specializovaná sestra. Nejprve jí předloží terapeutickou smlouvu, kterou nemocná podepíše, pokud souhlasí s obsahem a dodržováním. Abychom předešli případným nejasnostem, věnujeme pacientce a jejímu doprovodu dostatek času k probrání připomínek a dotazů.

Při přijetí je nemocná zvážena a změřena, vypočítáme BMI, jehož výše je klíčová pro skladbu jídelníčku a programu na oddělení a vycházek. V rámci psychoedukace se dohodneme na možné cílové (normální zdravé) hmotnosti. Následuje zaznamenání podrobné anamnézy včetně ošetřovatelské, vstupní standardní odběry a EKG. Vyzveme nemocnou

k odevzdání veškerých léků a potravinových doplňků, zároveň ji poučíme o zákazu mít u sebe jakékoliv potraviny, slazené nápoje a jiné pochutiny. Součástí naší práce je doprovod velmi vyhublých pacientek v rámci realimentace na konzultace s nutričním specialistou. Dohodneme se na individuálním jídelním režimu dle somatického stavu. Před nástupem do léčby na lůžko je nutný stabilizovaný somatický stav. Dojde-li ke zhoršení toho-

to stavu, může být pacientka přechodně přeložena na jednotku metabolické péče, se kterou úzce spolupracujeme.

Cíl léčby V průběhu léčby pomáháme klientce stanovit si krátkodobé a dlouhodobé cíle, individuálně „šité na míru“, z nichž pak vyplývají ošetřovatelské intervence, vedoucí k jejich dosažení.

Krátkodobé cíle: zvýšení motivace ke spolupráci, stanovení a dosažení

„Nespolupracující klientky se snažíme k léčbě motivovat.“ Foto Profimedia

týdenního nárůstu tělesné hmotnosti, rozšíření jídelníčku o běžné kategorie jídel včetně masa, tuků a sladkostí, pravidelný jídelní režim a akceptace větších porcí, redukce přejídání a zvracení, volba adekvátní zátěže, kontrola vlastní agresivity a emocí.

Dlouhodobé cíle: odstranění biologických i psychologických následků podvýživy, navození a udržení si biologicky přiměřené tělesné hmotnosti, změna sebehodnocení zúženého pouze na váhu a proporce těla, úprava postojů a chování i v jiných oblastech života (např. v pohledu na sebe sama, v mezilidských vztazích apod.), změna dysfunkčního myšlení, postojů a pocitů, léčba poruch nálad a chování, léčba komorbidit, podpora rodiny nebo partnerů, prevence relapsu, následná péče (svépomocné skupiny).

Jídelní režim Je třeba dodržovat 6 základních denních jídel. Skladba a množství stravy závisí na výši BMI pacientky. Nemocní se stravují společně u jednoho stolu za přítomnosti režimové sestry. Někdy pacientky edukujeme, aby používaly celý příbor, jedly přiměřeným tempem a způsobem (nedělit sousta na miniaturní částečky, nerozpatlávat přílohy, zbytečně jídla nemíchat apod.). Hlavní jídlo by mělo být snědeno v limitu 30, maximálně 45 minut, svačiny a druhé večeře do 20 minut. Nevyjadřujeme se k množství, chuti či vzhledu předkládaného jídla.

Je nutné sledovat i pitný režim. Některé pacientky mají tendenci se přepíjet, což má za následek otoky, rychlý nárůst hmotnosti a manipulaci s váhou. Na druhou stranu s nárůstem jídla omezují pitný režim na minimum, což způsobuje pokles krevního tlaku (TK), únavu, obstipaci, zátěž ledvin apod. V těchto případech si nemocná zapisuje, co a v jakém množství vypije. I přesto je nutné pacientky sledovat během dne, výsledek nemusí být odpovídající.

Skladba jídelníčku je různorodá, jsou v ní začleněny i potraviny, kterým se pacientky záměrně vyhýbají. Nerespektujeme vegetariánskou stravu ani jinou lékařsky nepotvrzenou dietu. Úsudek o velikosti běžné porce bývá zkreslený. Pro lidi s touto poruchou je důležité znovu získat reálný náhled na velikost klasické porce. Při nízké hmotnosti nebo nepřiměřeně malém nárůstu váhy lze předepisovat nutriční nápoje.

Abychom u pacientek předcházeli zvracení po jídle, nesmí minimálně

půl hodiny na toaletu. Pokud se to některé přece jen stane, většinou si o tom snažíme promluvit, aby se situace neopakovala. Dlouhodobé zvracení na oddělení může být důvodem k přerušení hospitalizace.

Terapeutický režim Terapeutický režim je součástí komunitního systému – skládá se z psychoterapeutických, relaxačních a tvořivých skupin. Je odstupňován dle schopnosti vzít si z jednotlivých terapií užitek a s ohledem na aktuální BMI. V průběhu léčby si každá pacientka vede deník, který specializovaná sestra čte a dává klientce i zpětné vazby (odpovědi, rady, možnosti). Zásadní informace sděluje terapeutickému týmu. Umění naslouchat ostatním nebo komunikovat ve skupině a učit se asertivnímu chování je důležitou součástí psychoterapie. V relaxačních skupinách se pacientky snaží zbavit myšlenek točících se kolem jídla a tělesných proporcí.

Čemu věnovat zvýšenou pozornost Pacientky s mentální anorexií a bulimií často trpí depresivními a úzkostnými příznaky, které jsou úzce spojené s obavou o postavu a nárůst tělesné hmotnosti. Typická je také přecitlivělost, vztahovačnost, nízké sebevědomí, obsese a sebepoškozování. Jsou výrazné ambivalence v otázce řešení problémů a u motivace. Časté je zneužívání alkoholu a psychoaktivních látek, zkreslené vnímání vlastního těla, což negativně ovlivňuje průběh léčby.

Zvrací-li pacientka, je důležité věnovat pozornost EKG a hladině kalia. Během pobytu na oddělení je nutné provádět namátkové kontroly osobních věcí za účasti pacientky. Nezřídka nacházíme laxativa, různé preparáty na hubnutí, diuretika. U nemocných s bulimií pak pochutiny a jídlo. Můžeme se setkat s cvičením v důsledku navýšení jídla a kontroly nad svým tělem. Zásadní při práci s těmito pa­ cientkami je důsledné předávání informací v týmu, aby nedocházelo k záměrné manipulaci ošetřujícím personálem.

Motivační intervence sestry Je nutné zachovávat neutralitu a pozitivní postoj k pacientce s vírou, že je schopna dělat vlastní rozhodnutí a změnit své patologické vzorce jídelního chování. Pomáháme stanovit dosažitelné cíle v terapii. Přílišné ochra-

nitelské chování odrazuje pacientku od sdílení závažných zážitků. Posilujeme odpovědnost a svobodnou volbu, což snižuje její odpor k léčbě. Nabízíme různé alternativy řešení problémů, konzultujeme selhání a chyby. Netrestáme za možné únikové tendence, na druhou stranu ji však nechráníme před následky jejího chování. Musíme respektovat hranice možností pacientky a vybízet ke změně srozumitelným způsobem. Snažíme se poskytnout nemocným i jejich rodinným příslušníkům a partnerům dostatek informací o následné péči.

recenzovaný článek

Závěr V případech poruch příjmu potravy neexistují žádná jednoduchá a rychlá řešení. To nejlepší, co můžeme uplatnit, je trpělivost a výdrž. U obou těchto nemocí, anorexie i bulimie, je šance na uzdravení, pokud nemocná pasivně nečeká na zázrak. Kdo nechce spolupracovat, tomu nepomůže žádný lékař ani psycholog. Nespolupracující klientky se snažíme motivovat různými prostředky a způsoby ke změně negativních postojů k léčbě. Ke každé pacientce přistupujeme indivi­duálně, a proto je nutné se zajímat nejen o primární diagnózu, ale o celkovou anamnézu (rodinné zázemí, sociální začlenění, partnerské vztahy apod). Některé pacientky až při opakované hospitalizaci jsou schopny postupných změn, náhledu na nemoc a dodržování doporučeného režimu. Úspěšnost léčby závisí na samotných pacientkách, my pouze pomáháme najít cestu k uzdravení.

Literatura: 1. Papežová H. Anorexia nervosa. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2000.

2. Papežová H. Bulimia nervosa. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2003.

3. Krch FD a kol. Poruchy příjmu potravy.

Praha: Grada 2005.

4. Raboch J. a kol. Doporučené postupy psychiatrické péče II. Praha: Inforpharm, 2006.

5. Interní materiály PK 1. LF a VFN, Praha

(bluecat@volny.cz, nigo24@centrum.cz)

Recenzovali: Mgr. Eva Marková, přednostka Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK, Praha PhDr. Jana Hlinovská, RN, VSZ, o. p. s., Praha, VFN Praha Mgr. Tomáš Petr, ÚVN Praha

FLORENCE 2/2011 11

recenzovaný článek

ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Podpora zdravia pomocou farieb Súhrn: Svetlo a farby ovplyvňujú našu existenciu rozmanitým spôsobom, hýbu našou mysľou a tým „farbia“ našu náladu a životnú energiu. Náš postoj k životu má veľa spoločného s farbami, s ktorými sme vnútorne naplnení, a tým vyžarujeme cez naše jemne štruktúrované energetické pole auru. Svetlo a s nimi sedem farieb obsiahnutých v bielom svetle Slnka majú veľký vplyv na našu telesnú a duševnú existenciu. Majú veľký význam aj pri vytváraní myšlienky, pretože spolu s ňou vytvárame aj zodpovedajúcu farbu.

Kľúčové slová: farby – svetlo – vnímanie farieb – pôsobenie farieb.

PhDr. Zuzana Hudáková, Ph.D. Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku, pracovisko Poprad 1977: SZŠ Poprad – všeob. sestra;1977–1986: VÚCHP Nová Polianka, sestra na odd.; 1981: SZŠ Košice – rehab. prac.;1986– 1992: LÚTaRCH Vyšné Hágy – rehab. prac.; 1991: ukonč. štúdia na FF UK v Bratislave: pedagogika – ošetrovateľstvo; 1992–2006: učiteľka na SZŠ, Poprad; 1997: I. kvalif. skúška na IDVZ, Bratislava; 2001: FZ TU, Trnava, rigor. skúška – ošetrovateľstvo; 2003: odb. asist., FZ KU Ružomberok

12 FLORENCE 2/2011

(The promoting health through colors) Summary: The light and color affect our diverse way our mind and move the „color“ mood and life energy. Our attitude towards life has much in common with the colors with which we are filled internally, and thus radiates through our finely structured energy field aura. Light them with seven colors contained in white light of the sun have a great impact on our physical and mental existence. They are also of great importance in creating ideas, because with it we create the appro­priate color.

Key words: color – light – color perception – the colors.

Úvod Svetlo a farby disponujú silnými špecifickými energiami, ktoré sú okrem toho schopné nabíjať naše vnútorné sily, alebo ich harmonicky vyrovnávať, a tým poskytovať zdravie a radosť zo života. V centre každého atómu nášho tela existuje toto svetlo so všetkými siedmimi farbami.

Sedem farebných lúčov zo slnečného spektra zohráva v našom živote dominantnú rolu a sú v našom živote požehnaním a účinnou pomocou, pokiaľ im otvoríme naše vedomie a necháme ich vstúpiť do nášho života. Čisté, biele svetlo bolo na po­ čiatku života, bolo predpokladom pre akúkoľvek formu organickej existencie. Život a svetlo bezprostredne súvisia a to isté platí aj pre svetlo farby, ktoré sú tiež spolu neodmysliteľne spojené. Farby sú rôzne formy bieleho svetla zjednocujúceho v sebe všetkých sedem farieb dúhy: červenú, oranžovú, žltú, zelenú, modrú, indigovú a fia­lovú. Svetelné lúče majú význam pre naše zdravie a náš celkový dobrý pocit, pretože svojou energiou prenikajú každú bunku nášho tela, a tým spôsobujú určité molekulárne reakcie, ktoré sú potrebné pre telesnú a duševnú vyrovnanosť.

Prenos života medzi vonkajším svetom a vnútorným svetom prebieha pomocou zmyslových orgánov, zvlášť kožou. Pomocou vibrácií prijíma koža informácie zvonku, posilňuje ich a vedie ďalej do tela. Pri liečebných metódach, ako sú masáže, akupunktúra, farebná terapia, prichádza uvoľnenie zvonku prostredníctvom kože, aby sa tak dosiahlo účinkov zvnútra. Energia farieb nám posky-

tuje harmóniu a regeneráciu, podnecuje vitalitu, ovplyvňuje nervy, žľazy, orgány a má vplyv aj na psychiku človeka.

História farebných energií Už Platón (427–347 p. n. l.) poukázal vo svojej dobe na to, že „najväčšia chyba pri ošetrovaní chorých je v tom, že telo a duša sú priveľmi oddeľované, pričom nemusia byť tak oddeľované, lebo kde sa darí zlé celku, nie je možné, aby jedna časť z toho bola zdravá“. Dnes sa opäť zavádzajú tieto podstatné poznatky do liečenia oficiálnej školskej medicíny. Aj keď farby sa používajú od nepamäti, podstata a spôsob pôsobenia farieb neboli dlho vysvetlené.

Paracelsus (1493–1541) objavil dôležitosť farieb pre medicínu, spojil ich s planétami a vo svojej dobe bol priekopníkom v prírodnom liečiteľstve.

Isaakovi Newtonovi (1643–1727), anglickému matematikovi a astronómovi, zakladateľovi klasickej fyziky sa podarilo pomocou hranola rozložiť biele svetlo do siedmich spektrálnych farieb: jeho prírodný zákon obsahuje: „Keď narazí svetlo na hranol, vytvorí sa farebná dúha. Keď necháme farby padať na obrátene stojací hranol, farby sa opäť zjednotia do bieleho svetla.“ Básnik Johann Wolfgang Goethe (1794–1832) sa pokúšal vysvetliť podstatu farieb a skúmal ich špeciálny účinok na ľudí. Prišiel na to, že farby ovplyvňujú ľudskú psychiku a pocity.

Svoje dielo „Učenie o farbách“ (1810) považoval za svoje životné dielo, ešte významnejšie ako svoju literárnu tvorbu.

Pôsobenie farebného svetlá na organizmus Svetlo je forma energie meniaca svoj smer a rozširujúca sa vždy priamočiaro. Svetelné lúče sa šíria rýchlosťou asi 300 000 km/s, zatiaľ čo zvuk sa šíri rýchlosťou 330 m/s. Individuálne zafarbenie tela vzniká tým, že jeho molekulárna štruktúra prepúšťa časť spektrálnych farieb a druhá časť reflektuje.

Tento reflektovaný lúč potom prijímame ako farbu. Naše oko môže vnímať len veľmi malý zväzok viditeľného svetla. Táto časť sa nachádza vo vlnovej oblasti 780 (červená) až 400 (fialová) nanometrov (nanometer zodpovedá milióntine milimetra).

Náš organizmus môže optimálne fungovať len vtedy, keď sa nachádza vo vyváženom, harmonickom stave. Ľudské telo vníma celkom zreteľne energetické žiarenie farieb. Dôkaz o tom podal profesor Nils Finsen, zakladateľ racionálnej svetelnej terapie, nositeľ Nobelovej ceny za lekárstvo za svoje bádateľské práce o svetle a farbách v roku 1903. Podarilo sa mu dokázať, že farby sú samostatné sily, ktoré nemusia byť zamieňané za sugestívne sily. Farebné vibrácie stretávajúce sa s ľudským telom podnecujú telo k viditeľným reakciám. Keď vošiel slepý do miestnosti, ktorá bola vymaľovaná v studenej modrej farbe, zistilo sa, že mu klesla telesná teplota. Keď potom vstúpil slepý do miestnosti vymaľovanej na červeno, jeho telesná teplota opäť vystúpila, aj keď teplota v obidvoch miestnostiach bola rovnaká.

Zaujímavé je aj tvrdenie, že duševné choroby považované za nevyliečiteľné mohli byť pod vplyvom účinku

recenzovaný článek

Obr. 1.

Aura harmonického človeka

Obr. 2.

Aura oslabeného človeka

Obr. 3.

Aura človeka s nadpriemernou energiou

Obr. 4.

Aura arogantného človeka

Obr. 5.

Aura človeka s pocitom krivdy, sebaľútosti

Obr. 6.

Aura strachu

Obr. 7.

Aura závisti

Obr. 8.

Aura pravdovravného človeka so súcitom, spravodlivosťou

Obr. 9.

Vzájomné pôsobenie pozitívne naladených ľudí

Obr. 10.

Pôsobenie negatívnej myšlienky na ďalšieho negatívne naladeného človeka

Obr. 11.

Pôsobenie arogantného človeka – arogancia je silnejšia

Obr. 12.

Pôsobenie lásky na arogantného človeka – láska je silnejšia

farieb opäť vyliečené. Zúriví ľudia sa upokojili v modrej miestnosti, melancholickí, depresívni a životom unavení ľudia sa zotavili v oranžovo-žltej miestnosti a získali novú životnú energiu. Na týchto príkladoch možno vidieť, že farby majú psychologické účinky a vyvolávajú určité dojmy a nálady. Energie farieb vyvolávajú nielen dobrú náladu a radosť zo života, ale zlepšujú aj chuť do práce a pocit dobrého zdravia, pre-

tože majú harmonizujúci účinok na organizmus Farby môžu stupňovať životnú energiu, zvyšovať vitálnosť, vyrovnanosť, zlepšovať náladu a podporovať zdravie. Prehlbujú dýchanie, prekrvenie organizmu, látkovú výmenu, výrazne posilňujú imunitný systém.

Liečba farbami Liečba farbami spočíva v posilňovaní regulačných síl tela a vo vitalizá-

cii tela. Organizmus pritom dostáva potrebnú energiu, aby mohol opäť nájsť svoju rovnováhu. Naše oko prijíma vibráciu svetla a farieb, pričom epitelová bunka oka, ktorá tvorí pigment, sa delí a rozmnožuje. Farebné svetlo nepreniká do organizmu len cez oko, ale dôležitú úlohu hrá aj koža ako brána k vnútru. Hulke (2005) tvrdí, že už výskumy profesora Nilsa Finsena v roku 1903 podali dôka-

FLORENCE 2/2011 13

recenzovaný článek

zy o tom, že aj slepí môžu vnímať farby. Prijímajú do seba vibráciu farieb cez kožu, a profitujú tak z ich účinku. Zmyslové orgány fungujú ako sprostredkovatelia medzi vonkajším a vnútorným prostredím.

Farebnou terapiou môžeme ovplyvniť symptómy, ako sú tíšenie bolestí, tlmenie zápalov, ničenie hnisavých zárodkov a baktérií. Podporovať tvorbu červených krviniek, zlepšiť prekrvenie tkaniva, harmonizovať nadfunkciu, výstavbu bunkového tkaniva, posilňovať celkové telesné funkcie, dilatovať najmenšie krvné kapiláry a cievy, povzbudzovať látkovú výmenu a cirkuláciu Červené farebné vibrácie spôsobujú rozšírenie ciev a vytvárajú silné prekrvenie, modré farebné vibrácie vyvolávajú zúženie ciev, a tým ischémiu, pričom môže byť koža znecitlivená proti bolestiam, pretože modré farebné impulzy znižujú vzrušenie nervového systému, upokojujú a tíšia bolesti. Oranžové farebné vibrácie majú povzbudivý a posilňujúci účinok na organizmus, zatiaľ čo žlté impulzy sú používané ako nervy posilňujúce, podporujúce trávenie a povzbudzujúce činnosť žalúdka. Zelené farebné vibrácie vyrovnávajú, osviežujú, dezinfikujú, ničia baktérie, pôsobia na tonus svalstva, na tvorbu tkanív, na reguláciu látkovej výmeny. Indigové modré vibrácie prinášajú zvláštne intenzívne liečivé energie, pretože sa v nich hromadí účinok všetkých šiestich farieb.

Fialové farebné vibrácie sprostredkovávajú povzbudivé vibračné impulzy na lymfu a slezinu a dodávajú vitalitu.

Vieme, že farebná energia ovplyvňuje tiež zárodočné žľazy, podporuje tvorbu vitamínov a uvoľňuje množstvo reakcií v organizme, ktoré podporujú liečebný proces a priaznivo ovplyvňujú stav mysle.

Aura a jej význam

14 FLORENCE 2/2011

Všetko hmotné (aj človek) sa skladá z atómov, ktorých pohybom vzniká elektromagnetická energia. Naša planéta, otáčajúc sa okolo svojej osi, produkuje neobyčajne silnú energiu, ktorá vyžaruje zo stredu smerom von a je súčasťou všetkého, čo je na Zemi. Je vedecky dokázané, že aj z vesmíru dopadajú na našu planétu obrovské kvantá energie, ktorá ovplyvňuje všetky javy a deje na našej planéte asi 7-krát viac než energia zemská. Existujú tiež silové dráhy elektromagnetickej energie, ktoré križujú Zem, a tam, kde sa pretínajú, vzniká miesto s veľmi silnou energiou. Viaceré vedecké štúdie

dokázali pomocou vysokofrekvenčných snímkov existenciu farebných lúčov okolo predmetov a ľudí. Toto jemné ­žiarenia sa nazýva aura. Nadväzuje spojenie s naším okolím a zároveň sa mení so zmenou našich myšlienok a pocitov. Auru vyžarujú nielen ľudia, ale aj zvieratá, rastliny, anorganická hmota, ­napr. drahokamy. Aura neexistuje nezávisle od prírody a je u každého jedinca individuálna a odlišná. Človek ju získa v dôsledku stretu dvoch energetických polí – jedno pole vystupuje zo Zeme, druhé sa znáša dole z vesmíru. Tieto opačné magnetické sily prejdú telom, a tak vznikne aura. V hlavných bodoch ich stretu pozdĺž chrbtice sa nachádzajú energetické centrá.

Aura má veľmi špecifické zloženie, skladá sa zo siedmich vrstiev. Vyzerá podobne ako ruská „matrioška“, pričom fyzické telo je prvá a najmenšia časť, ktorú obklopujú vrstvy aury a každá ďalšia je väčšia než tá predchádzajúca. Všetky vrstvy sa navzájom prelínajú. Naše fyzické telo je do nich vnorené podobne ako ľudský zárodok v plodovej vode. A podobne ako ľudský plod sme týmito siedmimi vrstvami – energetickými telami – zásobovaní a živení. Každé z nich je iné a odlišné a má svoje jasne definované funkcie. Telá sú prepojené a navzájom závislé a aby sme mohli byť zdraví, musia byť zdravé aj ony.

Farebná vibrácia aury zrkadlí podstatu života a povahu človeka. Odhaľuje jeho zdravotný stav, druh pocitov a emócií a jeho spirituálny stav, zrkadlí úplne a presne všetko, na čo práve myslíme, čo prežívame a cítime, ale tiež náš život v stravovaní či našu profesiu.

V aure sa prejavuje napríklad nadmerná konzumácia mäsa, pitie alkoholu, fajčenie alebo závislosť na drogách.

Pokiaľ sú naše myšlienky a emócie pokojné a láskavé, zobrazuje aura čisté a jasné farby, ktoré sú najžiarivejšie v oblasti hlavy. Pokiaľ prežívame negatívne emócie, máme strach a negatívne myšlienky, zlosť, aura je tmavá a pochmúrna. Tieto temné odtiene vyvolávajú v organizme postupne disharmóniu a môžu viesť k ochoreniu. Ak v aure chýba nejaká farba, naznačuje to existenciu nejakých problémov. Napríklad absencia žltej alebo zlatej poukazuje na zlú náladu, depresie, chýbajúca červená na nedostatok životnej energie a absencia zelenej na disharmóniu celého organizmu. Stav napätia, strach alebo smútok sa prejavujú šedými odtieňmi. Zlosť a hnev sa prejavuje tmavou červenou farbou,

zneužitie duchovných síl prenikavou žltou farbou. Negatívne myšlienkové pochody sa vždy stelesňujú „špinavými“ farebnými tónmi (viď obr.).

Záver V našich dejinách hrali farby vždy dôležitú úlohu a farbám bol prisudzovaný mimoriadny terapeutický význam. Ich liečivú silu poznali už kultúry v Egypte, Číne, Grécku a Tibete.

Dnes si začíname opäť viac uvedomovať význam farieb, pretože patria medzi energie, ktoré sú pre nás dôležité – môžu nám spôsobiť chorobu, ale môžu aj liečiť. Sú to živé sily, ktorými môžeme ovplyvňovať bunkový rast, nervovú sústavu, ale aj telesné orgány. Súhra svetla a farby sú rečou informácií pre ľudský energetický systém. V zdravotníctve sa využívajú farby v rôznych formách, napr. pomocou polarizovaného svetla. Bioptronová lampa dnes patrí k prevratným alternatívnym liečebným metódam. Je účinná pri podpore obranyschopnosti organizmu, zlepšuje spánok, pôsobí blahodarne na duševne zdravie človeka. Farby sa využívajú aj pri zhotovovaní rôznych zdravotných pomôcok, napr. pri výrobe očných šošoviek, pri výrobe tabletiek, protéz a pod. Veľký význam zohráva výber farieb pri maľbách stien v nemocnici, hlavne na detskom oddelení, psychiatrickom oddelení, ale aj v čakárňach, ambulanciách, na operačných sálach atď. Pri podpore zdravia človeka v každodennom živote majú farby neopomenuteľný význam aj pri výbere oblečenia a potravín.

Literatúra: 1. Andrews T. Barvy léčí. Praha: Vědma, 2001. ISBN:80-240-1968-X. 2. Hulke WM. Praktická kniha o barvách. Olomouc: Fontána, 2005. ISBN 80-7336-236-8.

3. Kraaz von Rohr I. Terapia farbami stručne a prakticky. Bratislava: Evos, 1998.

ISBN: 80-88881-08-0.

4. Pfaff J. Techniky léčení barvami. Olomouc: Fontána, 2006. ISBN 80-7336-333-X. 5. Suttnerová E. Automatická kresba Artrelax.

Plzeň: Nava, 2006. ISBN: 80-7211-225-2.

(hudakova@inmail.sk) Ilustrace Eva Suttnerová

Recenzovaly: Mgr. Petronela Osacká, odborná asistentka, Ústav ošetrovateľstva Jesseniovej LF v Martine, Univerzita Komenského, Bratislava PhDr. Mária Novysedláková, odborná asistentka, Fakulta zdravotníctva Katolíckej univerzity, Ružomberok

recenzovaný článek

ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Vyšetření centrální zrakové ostrosti u dětí Souhrn: Vidění neboli zrakové vnímání je souhrn schopností, mezi něž patří: vnímání světla, barev, tvarů, kontrastu, hloubky, rozlišovací schopnost a adaptace. Zrak je pro člověka nejdůležitější smysl. Je důležité zjistit už od útlého věku, zda dítě dobře vidí a zda nemá oční vadu. Vyšetření zraku u malých dětí nesmíme podceňovat. Už v batolecím věku lze určit centrální zrakovou ostrost – visus. Způsobů, jak ji zjistit, je několik – záleží to na věku dítěte, jeho schopnostech a inteligenci. Zjistí-li pediatr, že v rodinné anamnéze dítěte je oční vada (tupozrakost – amblyopie, šilhání – strabismus), měl by se snažit vyšetřit visus co nejdříve, popřípadě poslat dítě na odborné oční vyšetření. Pokud se potvrdí některá z očních refrakčních vad, zahájí oční lékař okamžitě léčbu. Největší pravděpodobnost uzdravení amblyopie je tehdy, je-li terapie zahájena v raném věku. Dítě se zrakovou vadou pravidelně dochází na vyšetření a je sledováno očním lékařem. Zrakovou ostrost – visus vyšetřuje pediatr preventivně při zdravotních prohlídkách v průběhu růstu dítěte.

Klíčová slova: visus – zraková ostrost – tupozrakost – amblyopie.

(Examination of the central visual sharpness in children) Summary: Seeing or optic perception is a sum of abilities, to whom belong the perception of light, colours, forms, contrast, depth, ability to differ and adaptation. Sight is the most important sense for a human. It enables him/ her to perceive the light, different forms, contrast, depth, distinctive ability and adaptation. Sight plays an important role in our life. It is important to discover already from the child´s early age, i f he/she sees well and if he/she doesn´t suffer from any eye disorder . We must not underestimate the importance of the examination of sight in small children. Even as early as in the toddler´s age is possibnle to determine his/her central visual sharpness – visus. There are several ways how to discover it – it depends on the child´s age, on his/her abilities and on his/her intelligence. If a paediatrician discovers that in the family anamnesis of the child appears any eye disorder (for instance amblyopia ,or strabismus), he/she should make an effort to examine the visus as early as he/she is able, or to send his/her patient to the specialized eye examination. If any of the refraction disorders is confirmed, the ophtalmologist begins the treatment immediately. In the cases of amblyopia is the highest probability of recovery, if the therapy begins in the early age, A child, afflicted with an eye disorder, is to keep coming on the examinations regularly and he/she is being observed by the ophtalmologist. The visual sharpness – the visusis being examined preventively by the paediatrician within the health examinations during the child´s growth.

Key words: visus – visual sharpness – amblyopia.

Úvod Lidské oko je orgánem nejdůležitějšího smyslu – zraku. Nejen poruchy oka, ale i zrakové dráhy a mozkových zrakových center mohou zrakové vnímání omezit. Některé poruchy mají svůj původ v dětství. Proto je nutné dětskému oku a jeho zdravému vývoji věnovat velkou pozornost, a to zvláště vyšetřením centrální zrakové ostrosti, která představuje část centrálního vidění.

Od batolecího věku lze vyšetřit vidění na základě toho, co udává dítě. Čím je dítě starší, tím je toto vyšetření přesnější. Způsobů je několik. Záleží to na věku a inteligenci dítěte. Důležité je vyšetření centrální zrakové ostrosti provést pečlivě a přesně, abychom nezanedbali refrakční vadu.

U dalekozrakosti – hypermetropie, která je u dětí častá, nevidí dítě dobře ani do dálky, ani do blízka. Nesmí se rovněž přehlédnout amblyopie neboli tupozrakost – snížení zrakové ostrosti různého stupně bez viditelných známek nemoci postiženého oka, může být jednostranná i oboustranná.

Krátkozrakost – myopie (pokud nejde

Barbora Teichmannová Centrum pro děti s vadami zraku, Oční klinika FNsP, Ostrava 1991: ukonč. SZŠ, Ostrava – dět. sestra; 2002: ukonč. PSS – ortoptista; 1991–1997: Odd. dět. neurol. FNsP Ostrava, dět. sestra,1998-2002: Centrum pro děti s vadami zraku, Oční klinika tamtéž, dět. sestra, od 2002: ortoptistka

Gabriela Grellová

o progresivní, patologickou, která začíná už kolem jednoho roku) se projeví u dětí ve školním věku zhoršeným viděním do dálky, avšak vidění do blízka nebývá zhoršené.

Již rodiče mohou pozorovat špatnou orientaci dítěte v prostoru. Její příčinou může být právě snížení centrální či periferní zrakové ostrosti.

Pokud lékař zjistí tupozrakost, zahájí ihned léčbu: sem patří předpis správné brýlové korekce a přechodné zakrývání vedoucího oka. Pouze v předškolním věku se dá amblyopie léčit a výsledky léčby jsou u velmi malých dětí nejúčinnější.

Vyšetření zraku se nesmí podceňovat v žádném věku, zvlášť u školáků, kteří mohou podvádět, aby se na oční vadu nepřišlo, protože nechtějí nosit brýle. Nesprávným vyšetřením zraku se mohou oční vady přehlédnout.

Vývoj zrakové ostrosti Člověk se nerodí s dokonalým viděním. Novorozenec pouze vnímá světlo a tmu. Ve třetím měsíci se vyvíjí fixač­ ní reflex – dítě fixuje pohybující se

předměty. Ve třetím měsíci se rovněž vyvíjí reflex konvergence – dítě sleduje bližší a vzdálenější předměty. Ve čtvrtém měsíci se vyvíjí reflex akomodace, který umožňuje ostré vidění blízkých předmětů. Souhra akomodace a konvergence se vyvíjí zvolna od šestého měsíce. Vývoj žluté skvrny (makula – místo na oční sítnici, kde je nejostřejší vidění – obraz, na nějž se člověk dívá zpříma, se promítá právě do tohoto bodu) je zhruba dokončen v šestém měsíci a centrální fixace se stává stálou. Ve třetím roce života se centrální zraková ostrost pohybuje mezi 60– 90 % konečné centrální zrakové ostrosti, jejíž vývoj je ukončen přibližně v šestém roce.

Centrum pro děti s vadami zraku, Oční klinika FNsP, Ostrava 1992: ukonč. SZŠ, Ostrava – všeob. sestra; 2000: ukončený kurs psychol. a pedagogiky dítěte, IDVZ Brno; 2002: PSS – ošetř. péče v ortoptice a pleoptice, IDVPZ, Brno; od 1996: Centrum pro děti s vadami zraku, Oční klinika FNsPO, sestra u lůžka, od 2002: ortoptistka

Kdy začít s vyšetřováním vidění dítěte?

Kolem třetího roku věku je důležité důkladné vyšetření centrální zrakové ostrosti obou očí do dálky a do blízka.

Stává se, že pediatr zjistí až při předškolní prohlídce v šesti letech, že dítě špatně vidí a má tupozraké jedno nebo obě oči. Při nedostatečném vyšetření

FLORENCE 2/2011 15

recenzovaný článek

Obr. 1

Obr. 7

visu, provedeném v předškolním věku u pediatra, se někdy tupozrakost přehlédne a to, že dítě špatně vidí, se zjistí až ve škole. Dítě do té doby používá k vidění jen jedno zdravé oko, zatímco tupozraké nepoužívá a oko má trvale zhoršený visus. To je velká chyba – čím dříve se zahájí léčba tupozrakosti, tím větší je pravděpodobnost vyléčení. Je důležité, aby dítě bylo pod dohledem očních lékařů specialistů.

Je několik postupů vyšetření vidění u dětí v různých věkových skupinách.

Hodnocení zrakového vnímání a vyšetření visu u dětí Obr. 2

Obr. 3

Obr. 8

Obr. 9

Obr. 10

16 FLORENCE 2/2011

Obr. 4

Obr. 11

Obr. 5

Obr. 12

Obr. 6

Obr. 13

Vyšetření novorozenců Můžeme se hrubě orientovat reakcí zornic na světlo. Osvětlíme-li světlem oftalmoskopu pravé oko, zúží se pravá zornice (přímá reakce) i levá zornice (nepřímá, konsenzuální reakce). Jestliže reakce chybějí, může jít o slepotu osvětleného oka.

Vyšetření u dětí do dvou let Vyšetření provádíme tak, že dítěti např. ukazujeme hračky na vzdálenost čtyř metrů. Potom mu zalepíme střídavě pravé a levé oko. Dítě s amblyopií se bude zalepení nebo zakrytí vedoucího oka bránit a pokusí se překážku ihned odstranit.

Doma lze používat metodu pomocí kuliček nebo lentilek: rodič zalepí dítěti jedno oko náplastí a rozloží několik lentilek/kuliček tak, aby ležely na podložce ve vzdálenosti asi 65 cm od očí dítěte. Dítě si bere lentilky a rodič mu zakryje rukou jedno oko. Pokud je to oko tupozraké, dítě se nijak nebrání a lentilky si bere. Poté rodič zakryje druhé oko. Je-li nyní zakryto oko vedoucí, dítě se brání uhýbáním hlavy, přestane si kuličky brát nebo sahá vedle, špatně lokalizuje. Výsledek je třeba nahlásit očnímu lékaři. Toto vyšetření je vhodné zopakovat, není však objektivní (obr. 11).

Vyšetřovací metoda TAC: lze provést u kojenců do jednoho roku s podezřením na nedostatečnou fixaci. Jde o vyvolání pohybu oka pomocí pohyblivého bubnu s různou intenzitou šířky pásů, od nejširších po nejtenčí. Čím je zraková ostrost lepší, tím jemnější pásy dítě vnímá (obr. 12).

U kojenců i batolat je dále vhodné sledovat motilitu očí: fixaci, sledování sakadických (trhavých) pohybů očí, nystagmus (kmitání očí), strabismus, schopnost konvergence a akomodace či postavení hlavy. To vše můžeme při orientačním hodnocení vidění v prostoru zpozorovat.

Vyšetření u dětí mezi 2. a 3. rokem Používáme při něm jednotlivé obrázky na vzdálenost 5 metrů. Dítě buď obrázky jmenuje, nebo ukazuje na předloze, kterou mu drží rodič – dítě se musí jednotlivé obrázky naučit poznávat a pojmenovat. Vyšetřujeme obě oči tak, že je střídavě zakryjeme pomocí náplasti (obr. 7). Toto vyšetření lze provést i na řádkovém obrázkovém světelném Snellenově optotypu.

Pomocnou metodu H-testu užíváme u dětí, které nezvládnou vidění pomocí obrázků (obr. 13). Pacienta posadíme na vzdálenost 3 metrů od H-testu (tabulka s různými znaky), na který postupně ukazujeme ukazovátkem (vysílačkou), a dítě označí tentýž znak na panelu s tlačítky. Při správném označení se ozve melodie.

Vyšetřujeme jednotlivě obě oči, a to jejich střídavým zakrytím. K tomu se používají lepicí okluze (obr. 1), gumový okluzor, okluzní brýle (obr. 2), které jsou bez skel, a zakrývačka (obr. 3), umělohmotná pomůcka sloužící k zakrytí pravého i levého oka.

Vyšetření od 3 let do poloviny 1. třídy ZŠ A) Vyšetřuje se vidění do dálky, a to na Pflügerových znacích E – jednotlivě. Dítě nejprve naučíme pomocí vystřihnutého písmene E, jak ho má otáčet. Dítě poté buď ukazuje rukou, kam jdou „nožičky“ písmena E, nebo drží písmeno v ruce a otáčí jím podle vyšetřujícího, který ve vzdálenosti 5 metrů od dítěte otáčí ve směru nahoru, dolů, dopra-

POKYNY pro autory Příspěvky v češtině nebo slovenštině po­sílejte v elektronické formě (textový editor MS Word) e-mailem na adresu: jarmila.skubova@ambitmedia.cz nebo eva.wicazova@ambitmedia.cz (případně na CD na adresu redakce: Ambit Media, a.s., Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5).

K textu připojte prohlášení, že příspěvek nebyl publikován nebo nabídnut ke zveřejnění v jiném časopise.

Redakce si vyhrazuje právo na krácení či úpravy textů, o nichž bude autory informovat.

Původní (vědecké) práce, kazuistiky a odborné články většího rozsahu budou recenzovány dvěma recenzenty z různých pracovišť. Články, kazuistiky • Ideální rozsah článku je v rozmezí 80–150 řádků, v případě kazuistiky nebo výzkumné práce 80–200 řádků.

• U textu musí být uvedeno celé jméno autora/ autorů, přesný název pracoviště, elektronické, poštovní i telefonické spojení.

• K příspěvku je třeba přiložit krátké životopisné (profesní) údaje a barevnou portrétní fotografii autora/autorů.

va nebo doleva písmenem E ve zmenšující se velikosti. Pacient se nejprve dívá oběma očima binokulárně a poté střídavě pravým a levým pomocí zalepené okluze, aby nepodkukovalo (obr. 8).

Světelné řádkové Snellenovy optotypy – E znaky – používáme u větších dětí, postup je stejný. Zjistíme vidění na dálku oběma očima – binokulárně – a potom na každé oko zvlášť – monokulárně, se střídavým zakrytím očí, bez korekce (brýle) i s korekcí (obr. 5).

B) Vidění do blízka zjišťujeme pomocí Jägerovy tabulky s E znaky nebo světelným přístrojem s E znaky do blízka (obr. 9 a 10). Postup je stejný.

Vyšetření školních dětí Pokud dítě zná čísla a písmena, vyšetřujeme vidění do dálky na řádkových světelných Snellenových optotypech, kde jsou znázorněna čísla a písmena (obr. 4).

Zrakovou ostrost zjišťujeme u každého oka zvlášť. Nevyšetřované oko musí být pečlivě zakryto. Vidění s korekcí i bez korekce zapíšeme. Hlava dítěte musí být napřímena, dítě se někdy snaží ji natáčet nebo sklánět. To nás upozorní na možnou amblyopii vyšetřovaného oka se snahou dívat se dobrým, špatně zakrytým okem, nebo na nystagmus (kmitavý pohyb očí). Nystagmus vyšetřujeme binokulárně – oběma očima.

Vyšetření do blízka pomocí Jägerových tabulek: dítě čte text s korekcí oběma očima a potom každým okem zvlášť (obr. 6).

• V textu nepoužívejte zkratky! Ke zvýraznění používejte pouze tučné písmo či kurzívu.

• Užijete-li v textu odkazy na použitou literaturu, uveďte v závorce autora a rok vydání (Staňková, 2002), u více než tří autorů doplňte „et al.“ (Staňková et al., 2002).

• Struktura většího článku, vědeckých prací nebo kazuistiky: – název práce a jeho anglický překlad; – titul, jméno a příjmení autora, celý název a místo jeho pracoviště; – souhrn (do 12 řádků) a jeho anglický překlad; – klíčová slova (nejvýše 5) a jejich anglický překlad; – text článku, strukturovaný do celků oddělených mezititulky; u kazuistiky popis případu, diskuse, závěr; u původní/výzkumné práce: úvod do problematiky, cíle výzkumu, použité metody, charakteristika výzkumného souboru, výsledky, diskuse k výsledkům, závěr.

• Seznam použité literatury Časopis: Příjmení a iniciály jmen autorů (nejvýše tří, poté doplnit „et al.“). Název práce v jazyce originálu. Název časopisu, rok vydání, ročník, stránkový rozsah.

Závěr Cílem preventivního vyšetřování centrální zrakové ostrosti a péče o zrak je umožnění co nejlepšího vývoje vidění ve všech směrech. K vyšetření centrální zrakové ostrosti dítěte se vyžaduje zkušenost a trpělivost vyšetřit dítě v každém věku. U větších dětí, zvláště u školáků, musí sestra při vyšetřování visu dbát na to, aby pacient nepodváděl, když má tendenci disimilovat (vymýšlet si), hádat, podkukovat pod okluzí. Důvodem může být strach, že bude muset nosit brýle.

Nesprávným vyšetřením zraku se mohou oční vady přehlédnout, zanedbána může být například tupozrakost, u které je důležitá včasná léčba.

Zanedbání je nevratné a postižené oko zůstane po celý život znevýhodněno.

Pokud si pediatr není viděním jist nebo vyšetření nelze opakovaně provést, pošle dítě na odborné oční vyšetření na specializované pracoviště.

recenzovaný článek

Literatura: 1. Hromádková L. Strabismus. Brno: IDVPZ,1995.

(barcatko@email.cz, gabigrell@centrum.cz) Fota Gabriela Grellová

Recenzovaly: Prof. MUDr. Dagmar Dotřelová, CSc., přednostka Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol, Praha MUDr. Šárka Šajtarová, Oční ambulance Rožnov

Kniha: Příjmení a iniciály jmen všech autorů (nejvýše tří, poté doplnit „et al.“). Název knihy.

Místo vydání, nakladatelství, rok vydání.

Internetový zdroj: Kompletní internetový odkaz na dokument (včetně data návštěvy na dané adrese).

Obrazová dokumentace • Fotografie včetně portrétů autorů, grafy, schémata, tabulky a jinou obrazovou dokumentaci přijímáme v elektronické formě – fota v grafickém formátu JPG nebo TIF a v rozlišení 300 dpi, grafy ve formátu PDF. U většího rozsahu či počtu obrázků doporučujeme jejich zaslání na CD. Nevkládejte obrázky do Wordu ani PowerPointu.

• Ke každému souboru v grafickém formátu (obsahujícím obrázek, graf, tabulku apod.) je třeba připojit číslo a zkrácený název. Na konec textu článku/kazuistiky pak připojte očíslovaný seznam všech obrazových příloh a přesné popisky. U fotografií připojte také celé jméno jejich autora anebo uveďte, odkud fotopříloha pochází (z archivu autora, zdravotnického zařízení apod.).

FLORENCE 2/2011 17

recenzovaný článek

ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Psychosociální aspekty závažných úrazů oka Souhrn: Poranění oka je jednou z hlavních příčin vážného poškození zraku, zejména u mužů v produktivním věku, u nichž nepříznivě ovlivňuje další pracovní schopnost a kvalitu jejich života. Oční trauma může být velmi dramatickou a náhlou příčinou ztráty zraku. Proto je tolik obávané a mnohdy pro pacienty doslova šokující. Sdělení se zabývá poraněním oka v obecné rovině. Chce upozornit zejména na některé psychosociální aspekty, které se vztahují k této traumatické události.

Předkládá výsledky, které autor získal sledováním a dotazováním 29 respondentů s úrazem oka, kteří byli léčeni na Oční klinice Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) v období od 1. 9. 2008 do 31. 8. 2009.

Klíčová slova: úraz oka – biopsychosociální model nemoci – psychosociální intervence.

PhDr. Jozef Látka, Ph.D. Oční klinika FN Ostrava 1965–68: SVVŠ, Havířov; 1969– 71: SZŠ, nástavba – zdrav. sestra, Ostrava-Vítkovice; 1988–90: PSS – oš. péče ve vybr. klin. oborech, IDVPZ, Brno; 1993–97: FF OU, Ostrava – profesní poradenství a rekvalif., Bc.; 1997–99: FF OU, Ostrava – soc. práce s poraden. zaměřením, Mgr.; 2005–08: FF OU, Ostrava – soc. porad. a manag. soc. služeb, Ph.D.; 1968–91: MÚNZ Ostrava (nyní Měst. nem.

Ostrava, p. o.), SZP na příjm. chir. ambul., od 1987: vrch. sestra chir. odd. Hornické polikl.; 1991–94: ÚSP pro těl. postiž., Hrabyně, ved. zdrav. úseku; 1994–98: Úřad práce, Ostrava, poradce, ved. profesně-odvětv. skupiny; 1998–2002: Správa uprch. zařízení MV ČR, řed. Přijím. střed.

Vyšní Lhoty, ved. odboru SUZ; od 2003: FN Ostrava, Chir. klinika, všeob. sestra, od 6. 6. 2007: vrch. sestra Oční klin.; od 2009: ext. vyuč. v Ústavu ošetř. SU, Opava, a Ústavu ošetř. a por. asistence OU, Ostrava

18 FLORENCE 2/2011

(Psychosocial aspects of the eye injuries) Summary: An eye injury is one from the main reasons of a serious eye damage, especially in the men of a productive age, in whom it afflicts both their further working ability and the quality of their lives. An eye trauma is a very dramatic and sudden reason of the loss of the sight. Therefore it is being so much scared.and in many cases literally shocking for the patients. This paper in engaged in the eye injury on a general level. It wants to point out especially some psychosocial aspects, relating to this traumatical event. It presents the results which the author gained through the observation and inquiries of the 29 respondents with an eye injury who were being treated on the Ophtalmological clinic of the Faculty Hospital in the city of Ostrava(FNO) during the time period since September the 1st, 2008, till August the 31st,2009.

Key words: eye injury – a bio-psycho-social model of an illness – psycho-social intervention.

Úvod Říká se, že oko je do duše okno. Stejně tak je ale také oknem pro duši, kterým se dívá po okolním světě. Zrakem přijímáme zhruba osmdesát procent všech podnětů z okolí. Závažná oční vada či těžký úraz oka mohou výrazně omezit u postiženého jedince možnosti vnímání zrakem. Ostatní smysly jsou schopny kompenzovat ztrátu zraku jen z menší části. Důvody, proč lidé přicházejí o zrak, jsou různé, k nejčastějším příčinám slepoty ve světě stále patří šedý zákal – katarakta (Kuchynka, 2007). Častějšími příčinami jsou pak už jen věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD), komplikace u diabetu (diabetická retinopatie) a glaukom.

Specifickou příčinou, která ve svém důsledku může vést ke ztrátě zraku (částečné nebo úplné), jsou závažné úrazy oka. Traumatické poškození oka bylo a je také v současnosti poměrně častým jevem a stále častěji postihuje mladší věkové vrstvy, tzn. děti a osoby v produktivním věku. V rámci všech úrazů se úrazy oka podle starších statistických údajů Z. Oláha (1996) podílejí 6–10 %. Úrazy oka jsou malé rozsahem, ale ve svém důsledku mohou pacienta vážně poškodit a způsobit mu tak trvalý handicap. Této problematice je na oftalmologických pracovištích po odborné, tzn. medicínské a ošetřovatelské stránce věnována odpovídající pozornost. Lékaři a ostatní pracovníci z řad nelékařských profesí, kteří se na

léčebném procesu podílejí, však zpravidla opomíjejí nutnost zvažovat širší dopad úrazu na psychiku klienta a na jeho další sociální fungování. V důsledku úrazu oka velmi často dochází k jeho funkčnímu omezení nebo k úplné ztrátě vidění. V některých případech se přistupuje k enukleaci, jež je považována za mutilující výkon s následnými kosmetickými změnami v obličeji poraněného. V této souvislosti je třeba říci, že současným trendem je primárně bulbus neenukleovat (i zpočátku zdánlivě infaustní nálezy nejsou bez naděje), primární enukleace je raritní výkon.

Úrazy oka Poranění oka může postihnout kteroukoliv jeho část, a přestože díky mikrochirurgii již nemusí mít toto poranění tak fatální následky, ani sebemenší úraz nelze podceňovat. Nejčastěji dochází ke zranění v dětském věku nebo v dospělosti při nedodržení bezpečnosti práce (M. Sachsenweger, R. Sachsenweger, 1998). Jde o poranění povrchová nebo hloubková, podle způsobu je lze rozdělit na tupá, úrazy ostrým předmětem (penetrující) nebo poškození chemickou látkou, zářením a také tepelné úrazy. K tupému zranění oka dochází při úderu tupým předmětem (míč, pěst, zátka apod.). V závislosti na úderu vzniká pohmoždění očního bulbu (kontuze) a celá řada možných komplikací, jako jsou oděrky a otok rohovky, poškození závěsného aparátu čočky, krvácení,

poškození sítnice, očního nervu nebo v případě extrémně silného úderu i zlomenina očnice. Ta bývá často spojena i s poškozením dalších kostí, především nosu. Léčba závisí na závažnosti a rozsahu poranění. Drobná poranění lze po konzultaci s lékařem zvládnout i v domácím prostředí, závažnější úrazy vyžadují hospitalizaci (Fišer, 2007).

Úraz oka jako akutní traumatizující událost Úraz oka představuje významný zásah do integrity organismu poraněného a vede mimo jiné také k výrazné psychické reakci. Její konkrétní podoba je výsledkem interakce somatického poškození s osobností nemocného.

V rámci tohoto problémového okruhu je třeba zvažovat řadu dalších faktorů, které ovlivní konkrétní reakci pacienta na nemoc, respektive na úraz: věk, životní zkušenost a konkrétní situace nemocného, očekávání od terapie, informovanost nemocného, chování zdravotníků, vliv rodiny a další (Hoskovcová, 2009). Výsledkem interakce těchto faktorů je určitá emocionální reakce na trauma (Baštecká, Goldmann, 2001; Heszen, Sęk, 2007).

Základním a nejvýznamnějším prediktorem dopadu úrazu oka na zraněného je vždy jeho nenadálost a relativní krutost při současném uvědomování si důsledků zranění do budoucna.

K této problematice se ve své studii vyjadřuje také B. Šestáková et al.

(2003). Hovoří o psychických problémech pacientů, kteří byli v ohrožení vitálních funkcí (polytrauma, rozsáhlé operační výkony atd.) a byli hospitalizování na jednotkách intenzivní péče (JIP). K psychickým problémům těchto jedinců se velmi často přidružovaly chronické bolesti a sociální krize. Tělesné strádání, obavy ze smrti a farmakologické tlumení mohou u nich vyvolat takové nadlimitní emoční zatížení, které odpovídá posttraumatické stresové poruše (PTSD – Post-Traumatic Stress Disorder). Zátěžový faktor zranění je posilován nepříznivým působením hospitalizace na pacienta, který je ošetřován na JIP nebo také na standardních klinických jednotkách daného zdravotnického zařízení. K psychologickým aspektům zdravotní péče v průběhu hospitalizace se blíže vyjadřují I. Heszen a H. Sęk (2007a).

Podle J. Křivohlavého (2002) na úraz či nepříznivě změněný zdravotní stav můžeme pohlížet jako na určitou překážku na cestě zraněného člověka k jeho dříve vytyčenému cíli. Tato skutečnost se pak nutně projeví v ukazatelích jeho kvality života (QoL – Quality of Life). Podle této teorie je kvalita života člověka daná mírou spokojenosti s tím, jak se uskutečňují předem stanovené životní cíle. Míra spokojenosti se pak projevuje v emocionální rovině, tzn. v citovém stavu člověka.

V klinických studiích se při hodnocení stavu pacienta nejčastěji sleduje přítomnost a zhoršení příznaků nemoci, jakož i vliv terapeutického procesu na tyto projevy. V praxi je běžné posuzovat zdravotní stav pacienta a úspěšnost léčby pouze v jedné medicínské rovině. Nejčastěji se tak děje pomocí laboratorních, somatických a zobrazovacích markerů. Trendem soudobé medicíny je však posuzování celkového stavu pacienta komplexněji, i za pomoci dalších aspektů (Hnilica, 2000, 2006). V některých klinických oborech (geriatrie, traumatologie, onkologie atd.) je snaha o aplikaci biopsychosociálního modelu nemoci, který Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala již v roce 1977. Tedy takový model nemoci, na kterém se podílejí jak faktory ­biologické, tak psychologické a so­ciální. Biopsychosociální rámec aplikuje hledisko systémové teorie na emocionální, psychické, fyzické a behaviorální fungování člověka. Tento model je také využíván v ošetřovatelství a v klinické sociální práci. Rovněž standardy JCI (Joint Commission Interna­tional) požadují od zdravotnického pracoviště, které se uchází o akre-

ditaci JCI, aby se v rámci poskytování zdravotní péče na odpovídající kvalitativní úrovni zabývalo také psychoso­ ciální problematikou pacientů.

Biopsychosociální model nemoci je charakterizován orientací na cílový dopad (finální orientace). Dále se ­orientuje na zajištění podkladů pro ošetřování a rehabilitaci cílové osoby (pacienta/klienta) odpovídajícím klasifikačním systémem ICIDH – International Classification of Impairment, ­Disability and Handicaps (Kalová, ­Petr, Soukupová, Vondrouš, 2005).

Tento klasifikační systém byl revidován a v současné podobě existuje ve stejné zkratce ICIDH, která znamená Mezinárodní klasifikaci funkční schopnosti, disability a zdraví – MKF (International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF). MKF patří do „rodiny“ klasifikací vyvinutých WHO, určených k aplikaci pro různá zdravotní hlediska, a obstarává rámec ke kódování širokého okruhu informací, vztahující se ke zdraví (Pfeiffer, Švestková, 2001). V této podobě je ICIDH multidisciplinárním deskriptivním klasifikačním systémem, který umožňuje analyzovat a dokumentovat zdravotní stav cílové osoby ve třech základních dimenzích, v rámci kterých posuzuje: • strukturu a funkci orgánů a orgánových systémů (fyzický stav), • schopnosti, aktivity a výkonnost osoby (role), • dopady zdravotního stavu osoby do jejích sociálních vztahů a důsledky socioekonomické (sociální funkce).

V těchto intencích se např. sleduje, jaký postoj pacient ke své nemoci zaujal a jakým způsobem nemoc/úraz změnil/a jeho život. Toto vícedimenzionální hledisko se odráží v konstruktu kvalita života, respektive kvalita života ovlivněná zdravotním stavem (HRQoL – Health-Related Quality of Life; Slováček et al., 2004). Různé aspekty mohou být v různé fázi onemocnění a terapie rozdílně zasaženy. Právě tyto informace obohacují poznání lékaře a ošetřovatelského personálu o potřebách nemocného a mohou významně přispět ke zkvalitnění péče. V některých případech mohou také odhalit mechanismy, které modifikují terapeutický průběh onemocnění a konečný efekt léčby (Hnilicová, 2005; Hnilicová, Bencko, 2005).

K posuzování kvality života nemocných jsou k dispozici různé dotazníky (specifické, generické) a jejich modifikace. Generické dotazníky hodnotí všeobecně celkový stav nemocného bez ohledu na konkrétní onemoc-

nění, jsou široce použitelné u jakýchkoli skupin populace, bez ohledu na pohlaví, věk apod. (Slováček et al., 2004; King, Roberts, 2002; Zittourn, Achard, Ruszniewski, 1999; Dragomirecká, Bartoňová, 2006).

recenzovaný článek

Výzkumné šetření Na Oční klinice FNO v době od 1. 9. 2008 do 31. 8. 2009 proběhlo šetření, které bylo zaměřeno na zachycení některých psychosociálních aspektů, jež se vyskytly u zraněných nemocných po úrazu oka.

Pro sběr dat ve výzkumu jsme použili metodu semistrukturovaného rozhovoru a analýzu lékařské a ošetřovatelské dokumentace. Soubor šetřených respondentů obsahoval celkem 29 pacientů. Podle pohlaví v souboru převažovali muži, kterých bylo 27, tj. 93,1 %.

Všichni dotazovaní utrpěli úraz oka, respektive očí, a byli ve sledovaném období s tímto traumatem hospitalizováni a následně léčeni na Oční klinice FNO. V rámci terapie a upřesnění diagnózy nemocní absolvovali další vyšetření.

Průměrný věk respondentů byl 37,55 let (medián 34 let) v rozpětí od patnácti do devadesáti dvou let. Podle typu poranění: 13 respondentů (44,8 %) utrpělo perforační poranění oka, 9 (31 %) poleptání a 7 (24,2 %) nemocných mělo penetrační poranění.

Podle dalších sledovaných proměnných (stav, vzdělání, zaměstnání, lateralizace, lokalizace primárního ošetření) bylo ve zkoumaném souboru v absolutních a relativních četnostech: 18 svobodných (62 %), 7 ženatých (24,1 %), dva rozvedení (6,9 %) a 2 ovdovělí (6,9 %). Podle vzdělanostní struktury převažovali jedinci se základním vzděláním, kterých bylo 19 (65,5 %), osm respondentů bylo vyučených (27,6 %), jeden byl středoškolák s maturitou (3,4 %) a jeden s vysokoškolským vzděláním (3,4 %). Podle ekonomické aktivity 18 respondentů (62 %) bylo zaměstnáno, 4 (13,8 %) byli nezaměstnaní (vedeni v evidenci úřadu práce), tři respondenti (10,3 %) byli v důchodu a 4 (13,8 %) byli studenti.

V lateralizaci zranění převažovalo pravé oko (OD – oculus dexter), celkem 17 pacientů (58,6 %). Levé oko (OS – oculus sinister) bylo zraněno u deseti dotazovaných (34,5 %) a dva respondenti měli poraněné obě oči (OU – oculi utriusque), 6,9 %. Ze šetřeného souboru zraněných bylo primární ošetření poskytnuto 17 pacientům ve FNO (58,6 %) a v jiném zdravotnickém zařízení 12 dotazovaným (41,4 %).

Respondenti se vyjadřovali k emočním prožitkům a symptomům, které se

FLORENCE 2/2011 19

recenzovaný článek

20 FLORENCE 2/2011

u nich vyskytovaly v důsledku zranění oka bezprostředně po úrazu, v době hospitalizace (průměrná doba hospitalizace byla 7,6 dní) a v období následné péče (tři měsíce od ukončení hospitalizace).

Na základě analýzy výpovědí respondentů v semistrukturovaných rozhovorech bezprostředně po traumatu, tzn. v době přijímání nemocného k hospitalizaci, jsme vygenerovali trsy následujících reakcí respondentů s úrazem oka (očí): • Zranění pacienti pociťovali údiv a překvapení. K subjektivně významným faktorům patřil prožitek bezmocnosti, dále neobvyklost situace, míra její pochopitelnosti a představa o vlastní vhodné reakci, o dalším průběhu událostí, o tom, co „ještě přijde“ (souviselo se zkušeností a informovaností).

• Ustrnutí, zúžení vědomí a pozornosti, psychický šok.

• Agitovanost, tzn. neklid, bezúčelné pobíhání spojené s útěkovou reakcí (když mne hned neošetříte, tak odejdu atp.). Ve třech případech však byla zaznamenána apatie.

• Bolest, která však nebyla vždy přítomna.

• Hypersenzitivita k podnětům ze strany zdravotnického personálu. Časové prodlevy před vlastním ošetřením většinou zranění probandi hodnotili jako nepřipravenost zdravotníků zvládnout jejich stav spojený s traumatem.

• V tomto období zranění velmi pozitivně hodnotili trvalý kontakt a komunikaci ošetřujícího personálu s nimi, zejména poskytnutí validních informací ze strany lékaře o jejich zdravotním stavu.

• Nemocní si i s odstupem času velmi detailně vybavovali okolnosti spojené s přijetím do zdravotnického zařízení a na podkladě svých subjektivních prožitků značně kriticky hodnotili případné nedostatky zdravotníků (objektivní i subjektivní).

Nejčastější reakce respondentů v době hospitalizace: • Dobu prožitou po úrazu v nemocnici zranění hodnotili jako značně stresující, zejména z důvodu omezeného kontaktu s blízkými osobami, kdy nejvíce potřebovali jejich oporu.

• Jako nepříjemné a stresující respondenti označovali dobu čekání na diagnostické a terapeutické výkony, které u nich byly prováděny, a pak čekání na sdělení výsledků doplňujících diagnostických vyšetření a vlastní terapie.

• U váděli nedostatek informací od lékařů, kteří byli ve svých sděleních málo konkrétní a obsah jejich sdělení byl pro respondenty někdy málo srozumitelný z důvodu používání odborné terminologie.

• Někteří respondenti hovořili o pocitu submisivity ve vztahu k ošetřujícímu personálu, tento pocit dávali do souvislosti s jejich rolí pacienta, v níž se nenadále octli, a s cizím prostředím nemocnice a formálním (profesionálním) jednáním zdravotnického personálu.

• Od části personálu, zejména zdravotních sester, pociťovali empatické postoje, jež byly spojeny s adekvátní edukací před různými zákroky.

• Nízko hodnotili informace z písemných materiálů, tzv. informovaných souhlasů, které jim byly před zákroky předkládány. Podle jejich mínění byly tyto písemnosti zbytečně rozsáhlé a případné nejasnosti jim nikdo blíže nevysvětlil.

• U devíti respondentů (31 %) byly zaznamenány stavy úzkosti a u 11 dotazovaných (37,9 %) poruchy spánku. Pět respondentů (17,2 %) vykazovalo známky deprese, hodnoceno podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, 2008).

• Prakticky všichni respondenti se velmi zajímali o rozsah a případnou nevratnost změn, které u nich v důsledku úrazu vznikly.

• Převážně ekonomicky aktivní respondenti měli obavy o své zaměstnání a také o to, zda s předpokládanou změnou zaměstnání budou schopni si udržet dosavadní životní úroveň (řidič, automechanik, policista).

V období následné péče, při kontrolním vyšetření po třech měsících od hospitalizace na oční ambulanci kliniky, respondenti udávali, že v důsledku zranění oka u nich došlo k těmto změnám: • Téměř 90 % respondentů, tj. 26, uvádělo změnu v kvalitě dosavadního života. Změny se nejčastěji týkaly volnočasových a sportovních aktivit, přeřazení na jinou (méně placenou) práci v zaměstnání. V důsledku trvání nepříznivého zdravotního stavu a pracovní neschopnosti byli reálně ohroženi převedením na částečný (ČID) nebo plný invalidní důchod (PID).

V tomto postavení se nacházelo 15 respondentů, tj. 51,7 %.

• Změny v časové struktuře dne v důsledku nezbytné péče o zraněné oko (oči) v rámci probíhajícího

•

•

•

•

• •

•

adaptačního procesu a při přetrvávající pracovní neschopnosti.

Adaptace na změněnou situaci u nich oproti očekávání probíhá pozvolna a dva respondenti, kteří měli postižení obou očí, se na novou situaci dosud neadaptovali.

16 respondentů, tj. 55,2 %, uvádělo, že pociťují významnou sociální oporu (social support) od své nukleární rodiny a od přátel. Psychická kondice (ve smyslu vyrovnávání se s handicapem) byla ve srovnání s ostatními respondenty, kteří tuto oporu neuváděli, příznivější, tzn., že se s handicapem vyrovnávali lépe.

V případě zranění na jednom oku u nemocných došlo k zúžení zorného pole, k výraznému zhoršení visu a k chybnému odhadování vzdáleností. Dva zranění na obou očích měli zachovaný pouze světlocit a pohyb.

Respondenti uváděli pocit nejistoty při vykonávání některých činností, zejména spojených s jemnou motorikou. Minimálně jeden rok nebudou moci řídit motorové vozidlo.

Mají strach o zraněné oko a velmi se obávají případného zranění vidoucího oka.

Dva zranění na obou očích a čtyři respondenti (13,8 %) s vážným poraněním na jednom oku, kterým byla navrhována enukleace nefunkčního oka, dále trpí negativními emočními náladami (depresemi) a také nespavostí.

V souvislosti s uvedenými změnami nikdo z respondentů nevyhledal odbornou psychologickou nebo psychiatrickou pomoc.

Diskuse Medicína se svým jednoznačně biologickým zaměřením a přísnou orientací na přírodní vědy a techniku se stala v uplynulých 150 letech nositelkou pokroku a vedla k až neuvěřitelným úspěchům v poznání příčin mnoha nemocí, stavby a funkce lidského těla i schopnosti tyto struktury a funkce aktivně ovlivňovat. V posledních letech ale tato ­orientace vnucuje medicíně rychle rostoucí problémy, které již zmíněnými postupy nejsou řešitelné. Vědecká medicína, setrvávající rigidně na předpokladu organické příčiny všech obtíží, zcela postrádá jasnou koncepci nemoci jako lidského „stonání“, tedy životně důležitého příběhu, který má svoji složku biologickou, psychologickou a sociální a v nejvyšší úrovni duchovní a hodnotovou.

Přestože vědecká medicína uznává nutnost zabývat se osobou pacienta, jen

Soubor N = 29, některé sledované proměnné charakterizující soubor Poř. č.

věk

pohlaví

stav

lateralizace

zaměstnanost

vzdělání

povolání

prim. oš.

1

36

muž

ženatý

OD

zaměstnaný

vyučený

dělník

OK FNO

2

32

muž

svobodný

OS

nezaměstnaný

základní

ÚP/ dělník

jiné ZZ

3

27

muž

svobodný

OD

zaměstnaný

vyučený

zedník

jiné ZZ

4

32

muž

svobodný

OD

nezaměstnaný

základní

ÚP/ dělník

jiné ZZ

5

78

muž

vdovec

OD

důchod st.

základní

dělník

jiné ZZ

6

34

muž

svobodný

OD

zaměstnaný

základní

dělník

jiné ZZ

7

31

muž

svobodný

OD

zaměstnaný

vyučený

stolař

OK FNO

8

43

muž

rozvedený

OS

zaměstnaný

maturita

policista

OK FNO

9

55

muž

ženatý

OD

nezaměstnaný CID

základní

ÚP/ dělník

OK FNO

10

41

muž

svobodný

OD

zaměstnaný

základní

dělník

jiné ZZ

11

22

muž

svobodný

OS

zaměstnaný

základní

dělník

OK FNO

12

18

muž

svobodný

OD

student

základní

student

OK FNO

13

36

muž

svobodný

OD

zaměstnaný

vyučený

automechanik

OK FNO

14

26

muž

svobodný

OD

zaměstnaný

základní

pom. dělník

jiné ZZ

15

52

muž

ženatý

OS

zaměstnaný

základní

dělník

jiné ZZ

16

34

muž

svobodný

OS

zaměstnaný

vyučený

svářeč

jiné ZZ

17

92

žena

vdova

OD

důchod st.

základní

v domácnosti

OK FNO

18

35

muž

svobodný

OS

zaměstnaný

základní

dělník

jiné ZZ

19

18

muž

svobodný

OD

student

základní

student

OK FNO

20

20

muž

svobodný

OS

zaměstnaný

základní

dělník

OK FNO

21

27

muž

svobodný

OS

zaměstnaný

vyučený

řidič

OK FNO

22

66

muž

ženatý

OD

důchod st.

základní

dělník

OK FNO

23

51

muž

ženatý

OS

zaměstnaný

vyučený

zámečník

OK FNO

24

64

muž

ženatý

OS

inv. důchod

základní

dělník

OK FNO

25

17

žena

svobodná

OD

studentka

základní

studentka

OK FNO

26

25

muž

svobodný

OU

zaměstnaný

vyučený

zámečník

OK FNO

27

34

muž

rozvedený

OD

nezaměstnaný

základní

ÚP/ dělník

jiné ZZ

28

15

muž

svobodný

OU

student

základní

student

OK FNO

29

28

muž

ženatý

OD

zaměstnaný

VŠ

učitel

jiné ZZ

velmi neochotně přijímá poznatky humanitních věd, jako je psychologie, sociologie, kulturní antropologie, religionistika, a filozofii redukuje na filozofii ve službách vědy. V souladu s úzce biologickým pojetím a v důsledku atomizace medicíny na úzce specializované paraklinické a klinické obory rozdělující si lidské tělo na jednotlivé orgány či jejich části se téměř zcela vytrácí komplexní, celostní pohled na osobu pacienta v jeho jedinečnosti a individuálním způsobu prožívání nemoci. Z naší praxe víme, že biopsychosociální model nemoci není v běžné klinické praxi důsledně uplatňován z žádných stran, které se podílejí na terapii klienta s úrazem oka, tzn. ze strany lékařů a pracovníků nelékařských oborů (zdravotních sester a sociálních pracovníků). Závěry našeho šetření tuto pro zraněného jedince nepříznivou situaci plně potvrzují.

Domníváme se, že nezbytným předpokladem úspěšné léčby je názorová shoda mezi lékařem a pacientem nejen o příčinách a důsledcích zranění, ale i o způsobech jejich léčení.

V současné době však převážná většina lékařů pacienty ujišťuje o biologické příčině jejich obtíží, v důsledku čehož pohlížejí na psychické problémy nemocných s nedůvěrou a v rámci komplexní terapie jim nepřikládají potřebný význam. Psychický dyskomfort, úzkost, emoční napětí či deprese lékaři zpravidla považují za soukromou věc pacienta, které není nutné věnovat pozornost, pokud jim ovšem již nelze přiřadit některou z psychiatrických diagnóz.

Panuje všeobecné přesvědčení, že tělesné stonání je nepříjemné, vyžadující úlevy a ohledy, zatímco na psychické poruchy je stále pohlíženo s jistým ostychem či despektem. Většina pacientů proto raději svoje psychické obtíže popírá a je následně bezvýsledně a složitě vyšetřována ve snaze nalézt pro tyto obtíže somatické vysvětlení. Obdobné závěry jsme učinili na základě analýzy semistrukturovaných interview u některých respondentů s psychickými problémy, které se u nich vyskytly po úrazu oka.

Dvacet devět pacientů (respondentů), kteří byli zachyceni v průběhu dvanácti měsíců (1. 9. 2008–31. 8.

2009) s úrazem oka (očí) na Oční klinice Fakultní nemocnice Ostrava, ve svých sděleních udávalo prožívaný psychosociální dyskomfort, který lze jednoznačně přiřadit k proběhlému traumatu oka. U těžších poranění lze identifikovat některé symptomy, které se dají hodnotit v rámci MKN-10 (2008) jako PTSD. Jde o anxietu, deprese a poruchy spánku. Tyto poznatky jsou ve shodě s názory jiných autorů, např.: J. Backhaus a D. Riemann (2003); Kosová, Praško (2002); Praško, Vyskočilová, Šlepecký (2007) a další.

Ze zkoumaného souboru necelých 34 % respondentů udávalo, že by uvítali psychosociální intervenci, ale nevědí, na koho se mají obrátit, a ostýchají se o svých potížích s lékařem hovořit. Někteří respondenti se pokusili své nepříjemné pocity lékaři sdělit, ale bylo jim řečeno, že „při vašem zranění je to obvyklé, psychické potíže se časem upraví“. V této skupině respondentů byli

recenzovaný článek

FLORENCE 2/2011 21

recenzovaný článek

22 FLORENCE 2/2011

ekonomicky aktivní muži ve stáří od 25 do 35 let věku. Respondenti měli těžší poranění s nepříznivou prognózou, kdy s velkou pravděpodobností budou muset změnit zaměstnání nebo se rekvalifikovat na jinou pracovní pozici. Výsledky našeho výzkumu také korespondují se závěry I. Fišera (2007), který uvádí, že úrazy oka jsou jednou z hlavních příčin vážného poškození zraku u mužů v produktivním věku. Poškození oka (očí) úrazem u zkoumaných respondentů významně ovlivnilo jejich další pracovní schopnost a kvalitu jejich života. V našem výzkumu soubor mužů v produktivním věku činil 65,5 %, tj. celkem 19 osob. U dotazovaných převažovalo základní vzdělání a dělnické profese. Tato kategorie obyvatel má i v případě, že je bez zdravotních těžkostí, potíže na trhu práce se získáváním a také s udržením zaměstnání, tzn., že je nejčastěji postižena nezaměstnaností. Proto starosti našich zraněných respondentů o zaměstnání, respektive o jeho udržení, jsou plně oprávněné.

S. Hoskovcová (2009a) uvádí, že poskytovaná psychosociální intervence by měla reagovat na specifické potřeby konkrétního člověka s danou diagnózou. V obecné rovině bychom měli znát fáze vyrovnávání se člověka s těžkým zdravotním postižením, postoje pacienta k jeho onemocnění, psychosomatické vztahy a především emocionální prožívání pacienta. Velmi důležité také je uvědomovat si, že dochází ke změnám v prožívání nemoci v průběhu času.

V poslední době stále častěji sledujeme jak v lékařské, tak i v psychologické literatuře požadavek intervence nejenom ve prospěch života, ale také ve prospěch jeho kvality (Hnilicová, 2005). V těchto intencích chce působit i psychosociální intervence, jejíž snahou je zaměřit se na sociální a psychické fungování strádajícího jedince. Má snahu zraněnému napomoci ve vytváření dobrých sociálních vztahů tak, aby začal vykonávat svoje povolání nebo se k nějakému vrátil. Svým působením se snaží zmírnit nepříznivé následky, které jsou spojeny s úrazem a změnou zdravotního stavu.

Naše výzkumné šetření zaznamenalo zhoršení kvality života (QoL) v různém stupni u všech šetřených respondentů s úrazem oka. Ke změnám došlo rovněž v oblasti jejich sociálního fungování. Proto výše uvedené směřování a působení psychosociální intervence hodnotíme pozitivně a jako krok správným směrem. Velmi cenné poznatky pro sociální práci a psychoso-

ciální intervenci by se daly získat také prospektivním sledováním našich respondentů, neboť zjištěné poznatky se opírají pouze o relativně krátkou dobu sledování těchto nemocných po dobu hospitalizace a ambulantní terapie.

Závěr V době od 1. 9. 2008 do 31. 8. 2009 metodou semistrukturovaného rozhovoru a analýzou lékařské a ošetřovatelské dokumentace bylo sledováno 29 respondentů s úrazem oka na Oční klinice FNO. Cílem šetření bylo zachytit některé psychosociální aspekty, respektive těžkosti, které úrazy oka (očí) zraněným jedincům způsobují. Výzkumem bylo zjištěno, že šetření respondenti v důsledku prodělaného traumatu oka mají v různém stupni identifikovatelné psychické těžkosti, změny v sociálním fungování, a tedy i změny v dosavadní kvalitě života. Jejich problémy lékaři a pracovníci nelékařských oborů neřeší komplexně, tzn. v souladu s biopsychosociálním modelem nemoci, i když v praxi a v odborné literatuře se již objevují tendence ke zraněným takto přistupovat. V psychosociální rovině je třeba prosazovat již existující modely intervence a dále s nimi seznamovat odbornou veřejnost.

Literatura: 1. Backhaus J, Riemann D. Poruchy spánku. Trenčín: Vydavateľstvo F, 2003, s.

8–9. Baštecká B, Goldmann P. Základy klinické psychologie. Praha: Portál, 2001, s. 239–296.

2. Dragomirecká E, Bartoňová J. WHOQOLBREF, WHOQOL-100, Příručka pro uživatele české verze dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2006.

3. Fišer I. Úrazy zadního segmentu. In Oční lékařství, Praha: Grada, 2007, s. 358–369.

4. Heszen I, Sęk H. Psychologia zdrowia.

Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2007, s. 210–224.

5. Heszen I, Sęk H. Psychologia zdrowia.

Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2007a, s. 226–254.

6. Hnilica K. Konflikt hodnot a kvalita života. Čs. Psychologie, 2000, XLIV. 5, s. 385–403.

7. Hnilica K. Vliv materialistické hodnotové orientace na spokojenost se životem. Čs. Psychologie, 2005, IL, 5, s. 385–398.

8. Hnilica K. Vliv socioekonomického statusu a přírodní katastrofy na zdraví a spokojenost se životem. Čs. psychologie, 2006, L, 1, s. 16–35.

9. Hnilicová H. Kvalita života a její význam pro medicínu a zdravotnictví.

In Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005, s. 205–216.

10. Hnilicová H, Bencko V. Kvalita života – vymezení pojmu a jeho význam pro medicínu a zdravotnictví. Praktický lékař, 2005, roč. 85, č. 11, s. 656–660.

11. Hoskovcová S. Psychosociální intervence. Praha: Karolinum, 2009, s. 20–21.

12. Hoskovcová S. Psychosociální intervence. Praha: Karolinum, 2009a, s. 19–20.

13. Kalová H, Petr P, Soukupová A, Vondrouš P. Kvalita života u chronických onemocnění ve světle nejnovějších modelů zdraví a nemoci. Klinická farmakologie a farmacie, 2005, č. 19, s. 165–168.

14. King JT, Roberts MS. Validity and reliability of the Short Form-36 in cervical spondylotic myelopathy. Journal Neurosurg., 2002, roč. 97, č. 2, Suppl., s. 180−185.

15. Kosová J, Praško J. Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení. In Psychiatrie, Praha: Tigis 2002, s. 501–506.

16. Křivohlavý J. Psychologie nemoci.

Praha: Grada, 2002, s. 96–109.

17. Kuchynka P et al. Oční lékařství.

Praha, Grada 2007, s. 386.

18. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. 10. revize (MKN-10). Aktualizovaná druhá verze. Praha: BOMTON agency, 2008, s. 212-213.

19. Pfeiffer J, Švestková O. MKF – Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (překlad z WHO).

Praha: Grada, 2001, 280 s.

20. Praško J, Vyskočilová J, Šlepecký M. Reakce na stres a posttraumatická stresová porucha. In Konziliární psychiatrie. Praha: Medical Tribune CZ a Galén, 2007, s. 114–124.

21. Sachsenweger M, Sachsenweger R. Náhlé stavy v oftalmologii. Martin: Osveta, 1998, s. 99–131.

22. Slováček L. et al. Kvalita života nemocných – jeden z nejdůležitějších parametrů komplexního hodnocení léčby. Voj. zdrav. listy, 2004, roč. 73, č. 1, s. 6–9.

23. Šestáková B et al. Specifická posttraumatická stresová porucha v intenzivní péči.

In: Psychologické dny 2002 – „Kořeny a vykořenění“, Olomouc: Psychologický ústav AVČR, 2003, s. 457–459.

24. Zittourn R, Achard S, Ruszniewski M. Assessement of quality of life during intensive hemotherapy bone marrow transplantation. Psychooncology, 1999, roč. 8, č. 1, s. 64−73.

(jozef.latka@fnspo.cz)

Recenzovali: Doc. MUDr. Aleš Filouš, CSc., Oční klinika dětí a dospělých FN Motol v Praze MUDr. Libor Hejsek, Oční klinika 1. LF UK a ÚVN Praha

recenzovaný článek

Přehledová studie

Zdravotné a sociálne aspekty práce s klientami zariadení sociálnych služieb, trpiacimi Alzheimerovou demenciou Súhrn: V príspevku sa venujeme zdravotným a sociálnym aspektom práce profesionálov pracujúcich s osobami trpiacimi demenciou. Poukazujme najmä na metódy a formy práce s touto skupinou ľudí. Osobitne sa venuje špecifikám práce sociálnych pracovníkov pri starostlivosti o osoby s demenciou.

Kľúčové slová: starší osoby – demencia - metódy a formy práce s osobami s demenciou (Health and social aspects of working with clients of social services suffering Alzheimer‘s dementia) Summary: In the paper we discuss to health and social aspects work professionals working with persons suffering from dementia. We focus on the methods and forms of working with this group of people. Specifically, given the specificities of the work of social workers to care for people with dementia.

Key words: older people – dementia - methods and forms of work with people with dementia

Úvod Geriatrické syndrómy predstavujú nešpecifické komplikácie, ktoré môžu vzniknúť v súvislosti s chorobou, ktorou senior trpí. Sú komplexné, majú súčasne zložku somatickú, psychickú a sociálnu, a to v príčinách aj v prejavoch. Patria k nim: syndrómy patologického starnutia, dlhovekosť, imobilizačný syndróm, poruchy výživy, geriatrický maladaptačný syndróm, sklon k infekčným ochoreniam, demencia, depresia, delírium, inkontinencia, retencia moča, obstipácia, poruchy spánku, poruchy termoregulácie, pády a úrazy, ortostatická hypotenzia, dekubity, slepota a hluchota, geriatrické sociálne syndrómy a perimortálne syndrómy. (Hegyi, 2004) Psychické poruchy sú veľmi časté v celej populácii a ich výskyt vo vyššom veku je spojený aj so sociálnym statusom človeka, s prítomnosťou telesných a zmyslových porúch. Medzi najviac rozvinuté geriatrické syndrómy patria demencia, depresia a delírium.

Delírium sa označuje ako akútna zmätenosť charakterizovaná súčasne poruchou vedomia a pozornosti, vnímania, myslenia, pamäti, správania, emócií, alebo cyklu spánku a bdenia ((Hegyi, 2001). Intenzita delíria je rôzna, kolíše. Jedná sa o prechodný stav, ktorý trvá maximálne štyri týždne.

Vzniká ako komplikácia niektorých chorôb, pri užívaní liekov alebo pri inštitucionalizácii (hospitalizácia, príchod seniora do zariadenia sociálnych služieb apod).

Demencia súvisí s ochorením mozgu a prejavuje sa tromi okruhmi po-

rúch: poruchou kognitívnych funkcií, poruchami správania a emotivity a poruchami aktivít denného života (napr. schopnosť obliecť sa) (Kalvach et al., 2004). Starostlivosť o pacienta s demenciou predstavuje veľkú záťaž pre opatrovateľov a vedie u nich k zhoršeniu zdravotného stavu, k poruchám fyzickým, prípadne psychickým.

Depresia je najvážnejšia afektína porucha vyššieho veku. Má rôzne formy od smútku všedného dňa cez protrahovanú formu existenciálnej depresie až po plne rozvinutú formu patickej depresie. Asi 15% osôb vo veku nad 65 rokov trpí depresiou, z toho asi 4% jej ťažkou formou. Obvyklou vyvolávajúcou príčinou je odchod do dôchodku, smrť partnera alebo odsun do inštitucionálnej starostlivosti.

Depresiu môžu vyvolať niektoré lieky.

Klinický obraz prebieha ako poruchy nálad, zmeny v obsahu myslenia, zmeny správania, zmeny telesných a vegetatívnych funkcií so zvláštnym klinickým obrazom v starobe. Obávanou komplikáciu je samovražda. (Vörösová, Peťková, 2006) Základné delenie psychiatrických diagnóz vyčleňuje tzv. organické duševné poruchy vrátane symptomatických, medzi ktoré patria demencie alzheimerovho typu, vaskulárne, symptomatické, delírium, organický anamnestický syndróm, organické poruchy osobnosti.

Alzheimerova demencia Alzheimerova demencia je najčastejšou demenciou, ktorá je zodpovedná

približne za 2/3 všetkých demencií. Typickým je nenápadný začiatok ochorenia s trvale progredujúcim sa zhoršovaním duševných schopností. U klientov, u ktorých prepukne ochorenie pred 65. rokom života, je progresia ochorenia rýchlejšia v porovnaní s klientmi, u ktorých sa ochorenie prejaví po 75. roku života. Ochorenie trvá zvyčajne 8-10 rokov a končí smrťou, individuálne rozpätie prežitia je 2-20 rokov.

Začiatok Alzheimerovej demencie je veľmi nenápadný a symptómy sú nepochybne predchádzané asymptomatickým predklinickým štádiom.

Postupne sa u Alzheimerovej demencie začínajú objavovať prvé subjektívne a obvykle nešpecifické príznaky a obtiaže, ako napr. zábudlivosť, únavnosť, podráždenosť, strata záujmu, zhoršená schopnosť učiť sa a prijímať informácie, či nechuť pracovať pod časovým stresom.

Uvedené problémy sa však môžu objaviť aj ako súčasť normálneho starnutia, alebo ako sprievodné znaky iných somatických ochorení. V tomto štádiu sa nedá len z klinicky manifestovaných príznakov stanoviť diagnózu demencie.

Okrem kognitívnych porúch sa prakticky u všetkých postihnutých osôb v rôznej miere vyskytujú aj poruchy osobnosti (menšia otvorenosť, strata záujmu, vnímavosti a vrelosti vo vzťahoch a v prejavovaní citov voči ostatným, iritabilita, neuroticizmus, nezrelosť, nestálosť, egocentrizmus, nezodpovednosť), poruchy motivácie (strata spontaneity, strata motivácie

PhDr. Martina Hrozenská, PhD. Katedra sociálnej práce a ­sociálnych vied, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra 1997-2002: sociální pracovnice; 2002-dosud: vysokoškolská učitelka

FLORENCE 2/2011 23

recenzovaný článek

až apaticko-abulický syndróm) a sociability.

Obťažujúce poruchy správania, Pre personál zravotníckych alebo sociálnych zariadení sú obťažujúce poruchy správania, ktoré sa objavujú v skorších aj pokročilejších fázach ochorenia približne u 50-60 % klientov. V neskorších fázach Alzheimerovej demencie vidíme často aj psychotické symptómy, ako sú halucinácie, bludy, ilúzie, objavujú sa stavy nepokoja a agitovanosti, blúdenia, agresie a dezorganizácie spánkového rytmu.

Tieto stavy si vyžadujú intervenciu psychiatra a liečbu psychofarmakami a obvykle bývajú dôvodom na trvalé umiestnenie klienta do inštitucionálnej starostlivosti.

Zhodnotenie závažnosti ochorenia, Global Deterioration Scale Pre zhodnotenie závažnosti ochorenia a jeho progresiu, ako aj k sledovaniu účinnosti liečby sa používa Škála celkovej deteriorácie (zhoršenia rozumových schopností) tzv. Global Deterioration Scale, GDS, ktorú vyvinul začiatkom osemdesiatych rokov americký gerontopsychiater Barry Reisberg, a slúžila najmä na hodnotenie pacientov s Alzheimerovou demenciou. Je možné ju využiť aj pre hodnotenie ostatných typov demencií.

24 FLORENCE 2/2011

Ďalšie typy demencií V klinickej praxi sa rozlišujú ešte ďalšie typy demencií. Sú to predovšetkým vaskulárne demencie, ktorých rozvoj je etiologicky spojovaný s väčšími alebo častejšími drobnými infarktmi v rôznych oblastiach mozgu, mozgovým krvácaním alebo závažnou difúznou poruchou perfúzie. Vaskulárna demencia začína náhle, býva prítomné náhle, tzv. skokové zhoršovanie kognitívnych funkcií, a celkovo kratšie prežitie v porovnaní s Alzheimerovou chorobou.

Kortikálne infarkty sú pozorovateľné podľa ostrovčekovito postihnutých kognitívnych funkcií s izolovanými defektmi, vyskytuje sa afázia (chorobná neschopnosť hovoriť), akalkúlia (strata schopnosti počítať), alexia (chorobná neschopnosť čítať, resp. pochopiť čítaný text), agrafia (chorobná neschopnosť písať) , agnózia ( porucha poznávania, resp. neschopnosť chápať)), ktoré sa rozvíjajú do niekoľkých mesiacov po mozgovej príhode.

Objavuje sa emočná labilita, častá je depresia. Na rozdiel od Alzheimerovej demencie býva dlho zachovaný ná-

hľad na chorobu, pomerne intaktná je aj osobnosť. V minulosti sa tento typ demencie označoval ako tzv. artériosklerotická demencia.

Ostatné typy demencií sa vyskytujú v oveľa menšej miere a podieľajú sa na syndróme demencie iba niekoľkými percentami. Okrem pamäte sú postihnuté veľmi často reč a zrakovo-priestorová funkcia a vyskytuje sa porucha hybnosti, neschopnosť účelných pohybov - apraxia.

Frontotemporálne demencie sú charakterizované iba ľahkou poruchou pamäti a zachovanou priestorovou orientáciou aj praxiou, ale významne postihujú osobnosť, sociálne vzťahy a afektivitu. Osobitný zreteľ si vyžadujú poruchy sociálneho správania s desinhibíciou, ktorá sa prejavuje napríklad nevhodným vtipkovaním, násilnosťami, sexuálnym obťažovaním, stratou empatie, citovou indiferenciou. V rannom štádiu sa objavujú aj poruchy reči (aspontaneita, telegrafická stručnosť), objavujú sa primitívne reflexy (úchopový, sací) a častá je inkontinencia stolice.

Aspekty prístupu k starostlivosti o klienta s demenciou Základným predpokladom vzniku pozitívneho vzťahu medzi klientom/pacientom a pomáhajúcimi pracovníkmi je vzájomný rešpekt. Ide o pochopenie a rešpektovanie pacienta takého, aký je, aj so zmenami, ktoré choroba prináša. Správanie postihnutého jedinca je ovplyvňované chorobou, jeho zámery aj motivácia sú nejasné, jeho anamnéza zmenená.

Sociálna intervencia stojí na troch významných premenných: • interpersonálne vzťahy; • efektívna starostlivosť; • kontrola nad situáciou.

Interpersonálne vzťahy sa budujú prostredníctvom aktívnej komunikácie a postupov riešenia daného problému. Diskusie o prostredí zahŕňajú aj prvky sociálne a kultúrne. Sociálne prostredie sa vzťahuje najmä k interpersonálnym kontaktom, ktoré majú vplyv na chorého. Kultúrne prostredie sa vzťahuje k spoločne zdieľaným hodnotám, k tradícii, histórii, k bežnej rutine a k solidarite spoločne žijúcich ľudí.

Cieľom efektívnej starostlivosti je zlepšiť kvalitu života, ktorá rešpektuje dôstojnosť, identitu a potreby osoby s demenciou. K takejto starostlivosti môže dôjsť len v prostredí dôvery a vzájomného rešpektovania. Osoba

postihnutá demenciou sa v prvom rade stáva na opatrovateľovi závislá nielen fyzicky, ale aj emocionálne. Postihnutý človek sa v každej chvíli spolieha na svoje okolie a na ľudí, ktorí mu poskytujú spätnú väzbu, najmú v oblasti pocitov bezpečia a ich vlastnej hodnoty. Osoba s kognitívnou poruchou sa nemôže, vzhľadom na nedostatok pamäti, pochopenia a úsudku, prispôsobiť rozporuplnostiam, nedorozumeniam a pozabudnutiam. Je úlohou opatrovateľov, aby zaistili tejto osobe plynulý prísun takých správ, v ktorých nájde oporu a potvrdenie správnosti svojho správania.

Pri kognitívnych poruchách dochádza k situáciám, ktoré môžu byť veľmi náročné pre vzájomný pracovno- klientský vzťah. Napriek tomu, že osoba s Alzheimerovou demenciou zdieľa s opatrovateľom jeden svet, často naň obaja nahliadajú z rôznych perspektív. Môže sa zdať, že osoba s kognitívnou poruchou vidí, počuje a prežíva to isté, čo jej opatrovateľ. Môže sa zdať, že je aj fyzicky schopná rovnakých reakcií. Avšak zážitok a reakcia sú u tejto osoby narušené vážnou deformáciou vstupných a výstupných informácií. Ide o deformáciu, ktorú postihnutý nevie vysvetliť a za ktorú nie je zodpovedný, ktorú nemôže kompenzovať a ktorú si väčšinou neuvedomuje. Vzhľadom na nedostatok kognitívnych schopností osoba trpiaca demenciou nedokáže dospieť ku kompromisu a ku kvalitnému vyváženému vzťahu, všetka zodpovednosť zostáva na opatrovateľovi.

Práca s osobami trpiaci demenciou Pri práci s osobami trpiaci demenciou opatrovateľ smeruje k takému zabezpečeniu a zdokonaleniu schopností postihnutej osoby, aby umožnil uspokojiť základné ľudské potreby: potreba bezpečia (fyzického i psychického), kontrola, náklonnosť a príslušnosť k spoločenstvu.

Osoba postihnutá demenciou potrebuje mať pocit vlastnej autonómie a pocit kontroly nad svojou situáciou.

Kontrola nad situáciou znamená, že človek má možnosť vyjadriť sa k spôsobu, akým sa manipuluje s jeho vecami a jeho osobou, časom a priestorom.

Potreby týchto osôb musia byť naplňované pri každom stretnutí s nimi, nezávisle na tom, či sa osoba javí nedostupnou alebo nie.

Osoba postihnutá demenciou môže prežívať neistotu a je zraniteľná.

V tomto prípade sa v jej konaní objavuje zápas o moc, očakávanie nebez-

pečenstva, úteky a úniky do samoty.

Za takýchto okolností sa ľudia obyčajne obracajú k niekomu, kto im poskytne oporu. Hľadajú toho, kto im ponúkne útechu, pomoc a riešenie.

Cieľom zdravotnej i sociálnej starostlivosti o takéto osoby je snaha vybudovať spojenectvo, v ktorom sú obaja aktéri - pomáhajúci pracovník aj klient/pacient schopní urobiť všetko, čo je pre všedný život potrebné.

Termínom opatrovateľ je často označovaná osoba, ktorá sa riadne a dôsledne podieľa na každodennej starostlivosti o klienta s kognitívnou poruchou. Klienti žijúci, resp. nachádzajúci sa, v zdravotníckych alebo sociálnych zariadeniach prichádzajú do styku s väčším počtom profesionálnych pracovníkov, či už z radov zdravotníkov alebo sociálnych, resp. administratívnych pracovníkov. Je potrebné, aby každý z týchto pracovníkov pristupoval ku klientom v zmysle rešpektovanie ich autonómie a špecifík spojených s chorou, ktorou trpia.

Presná povaha kognitívnych strát u človeka sa líši v závislosti od druhu demencie, ako aj od jednotlivca samotného. Osoby s poruchami pamäte kladú častejšie otázky, z dôvodu, aby zostali v kontakte s realitou.

Možné formy pomoci rodine s osobou trpiacou demenciou Demencia je chorobný stav, ktorý neúmerne preťažuje predovšetkým rodinu a okolie osoby trpiacej demenciou. Pomoc rodine spočíva najmä vo vyrovnávaní sa s danou skutočnosťou, v porozumení kognitívnych, behaviorálnych a komunikačných porúch. Jednou z možností poradenského a psychoterapeutického programu pre rodinných príslušníkov osôb trpiacich demenciou je zakladanie klubov alebo podporných skupín. Komplexnú formu starostlivosti o osoby s demenciou dopĺňa hospicová starostlivosť.

Spôsoby starostlivosti o klientov s Alzheimerovou demenciou S postupujúcou progresiou ochorenia dochádza k obmedzeniu sebestačnosti klienta, najskôr v inštrumentálnych a neskôr aj v základných aktivitách denného života. Stále sa tak zvyšuje potreba starostlivosti vynakladaná zo strany opatrovateľov. Preto boli v zahraničí vyvinuté formy podporných programov pre opatrovníkov, ako aj pre klientov samotných. Tieto formy odbornej starostlivosti o klienta sa na Slovensku začínajú len vytvá-

Tab. 1. Typické poruchy pamäte pri Alzheimerovej demencii Skoré príznaky:

Zabúda mená, kde si čo dal, robí si zoznamy a poznámky, opakovane telefonuje, zabudne na stretnutie, dôležité rodinné udalosti.

Rozvinuté ochorenie:

Zabúda tváre osôb, nedávne udalosti, nie je schopný vytvoriť ani používať zoznam, nie je schopný si zapamätať schôdzku.

Neskorá fáza:

Žije v minulosti, nesprávne identifikuje členov rodiny (misidentifikácia), postupná úplná amnézia.

recenzovaný článek

Tab. 2. Typické poruchy reči pri Alzheimerovej demencii Skoré príznaky:

Občasný problém nájsť slovo, menej bohatá slovná zásoba, zhoršená plynulosť reči.

Rozvinuté ochorenie:

Problém nájsť slovo v bežnej konverzácii, opakuje sa, problémy v sledovaní komplexnej konverzácie, porucha porozumieť slovám je väčšia, ako sa zdá.

Neskorá fáza:

Obmedzenie slovnej zásoby aj porozumenia reči, celková fatická porucha, strata schopnosti hovoriť.

Tab. 3. Typické poruchy v priestorovej orientácii pri Alzheimerovej demencii Skoré príznaky:

Vyhýba sa komplexným činnostiam v domácnosti (veľké upratovanie), problémy pri vedení motor. vozidla, pri finančných transakciách (investície), problémy pri bežných domácich prácach.

Rozvinuté ochorenie:

Pri obliekaní problémy so správnym poradím oblečenia, vyžaduje dohľad a slovné vyzvanie na obliekanie, nesprávne vykonáva domáce práce, chyby vo vedení motor. vozidla, neschopnosť akýchkoľvek finančných transakcií (platby v obchode).

Neskorá fáza:

Vyžaduje pomoc pri obliekaní a kúpaní, nie je schopný použiť príbor, nie je schopný vstať z postele, nie je schopný chôdze.

Tab. 4. Škála celkovej deteriorácie podľa Reisberga – Global Deterioration Scale (GDS) Štádium

Klinické znaky

1.

Bez postihnutia kognitívnych funkcií: preklinické štádium, nie sú prítomné žiadne subjektívne ani objektívne obtiaže.

2.

Začínajúce postihnutie kognitívnych funkcií: prítomné sú iba subjektívne obtiaže (zábudlivosť, roztržitosť), objektívne vyšetrenie je bez patológie.

3.

Ľahké postihnutie kognitívnych funkcií: problémy pri vykonávaní pracovných povinností, pri reči, pri vedení motor. vozidla, v cudzom prostredí. Pri objektívnom vyšetrení sú prítomné iba mierne poruchy pamäte.

4.

Stredne ťažké postihnutie kognitívnych funkcií: neschopnosť samostatne vykonávať niektoré komplexné činnosti (finančné záležitosti, plánovanie zložitejších aktivít, napr. dovolenka, varenie). Vyšetrením sa preukáže porucha krátkodobej pamäte, reči a konštrukčných schopností stredného stupňa.

5.

Pokročilé postihnutie kognitívnych funkcií: neschopnosť vykonávať bez dozoru alebo pomoci napr. osobnú hygienu, vybrať si vhodné oblečenie – čiastočná strata sebestačnosti. Objavuje sa dezorientácia v čase a priestore, klient zabúda mená členov rodiny. Pokročilé sú poruchy pamäte, apraxia, agnózia.

6.

Ťažké postihnutie kognitívnych funkcií: klient vyžaduje pomoc pri obliekaní, pri jedle a osobnej hygiene, neskôr dochádza k inkontinencii. Je prítomná dezorientácia všetkými kvalitami aj vlastnou osobou, časté sú ilúzie a misidentifikácia, poruchy správania.

7.

Veľmi ťažké postihnutie kognitívnych funkcií: ťažká porucha až strata reči a akejkoľvek komunikácie, strata schopnosti chôdze a voľnej motoriky, trvalá inkontinencia, neurologické príznaky (rigidita, pseudobulbárny syndróm).

rať. Medzi základné metódy a formy práce s osobami trpiacimi demenciou (využívané aj na Slovensku) zaraďujeme: Respitnú starostlivosť - odľahčujúcu starostlivosť vo forme krátkodobých pobytov v denných zariadeniach na niekoľko hodín v týždni. K tejto forme starostlivosti môžeme zaradiť aj denné centrá pre klientov, ktorí sú mobilní a nemajú závažnejšie somatické ochorenia, ale potrebujú dohľad, aktiváciu a pravidelný režim. Takéto centrá pokrývajú s dostatočnou rezervou pracovnú dobu príbuzných.

Majú možnosť vlastnej dopravy a vypracovaný terapeutický a aktivačný program, stravovanie a odbornú starostlivosť.

Poradenstvo – základným cieľom je nadviazať kontakt s rodinnými

príslušníkmi klienta s Alzheimerovou demenciou a poskytnúť im potrebné informácie týkajúce sa ochorenia, jeho priebehu, možností sociálno-právnej ochrany a spôsobov starostlivosti v dennom centre apod.

Reminiscenčnú terapiu – táto metóda využíva spomienky a ich vybavovanie prostredníctvom rôznych podnetov. Môže byť skupinová alebo individuálna, je vhodná pre klientov s ľahkým a stredným stupňom postihnutia.

Pohybovú a tanečnú terapiu – je uznávanou metódou rozšírenou po celom svete. Predstavuje psychoterapeutické využitie pohybu v procese zlepšenia emocionálnej, kognitívnej, sociálnej aj fyzickej integrácie človeka. Ide predovšetkým o psychologické faktory, ako je neverbálna komunikácia,

FLORENCE 2/2011 25

recenzovaný článek

koordinácia pohybov, či vytvorenie skupiny ľudí s rovnakým záujmom.

Programy tréningov pamäti – patria k najviac používaným metódam.

Zameriavajú sa na nácviky obnovenia motorických funkcií: spoločné stolovanie, obliekanie apod.

Aktivačné programy – sú nácviky základných pohybov rehabilitáciou a špeciálnym cvičením. Zaraďujeme sem aj činnostnú terapiu, muzikoterapiu, arteterapiu.

Aktivity sú spracované do programov, ktoré fungujú počas celého dňa.

Cieľom týchto aktivít je nielen zlepšenie stavu klienta, ale hlavne posilnenie komunikácie, zachovanie kvality života a ľudskej dôstojnosti jedinca.

26 FLORENCE 2/2011

Hlavnými prístupmi využívanými v rannom štádiu choroby sú psychoterapia, orientácia v realite, pamäťový tréning, resocializačné a remotivačné postupy.

Psychoterapia sa pokúša redukovať nástup pocitov bezmocnosti a zúfalstva, spojenych s diagnózou ochorenia. Súčasťou terapeutického pôsobenia je využívanie pedagogicky zameraných aktivít, využívanie individuálnej aj skupinovej terapie, muzikoterapie, a arteterapie, ktoré sú súčasťou resocializačných techník.

Orientácia v realite predstavuje prístup, ktorého cieľom je zlepšiť orientáciu v prostredí, kognitívne funkcie, predovšetkým pamäť a komunikačné a sociálne schopnosti. Jej základnou súčasťou je systém jednoduchých znakov, symbolov, ktoré umožňujú ľahšiu orientáciu v priestore.

Pamäťový tréning, kognitívna stimulácia a externé pamäťové pomôcky sú postupy usilujúce o zlepšenie, resp. o stabilizáciu, kognitívnych funkcií, komunikácie a sociálnych zručností. Realizujú sa formou priameho tréningu, individuálne alebo skupinovo, využívaním alternatívnych funkčných systémov (napr. vybavovanie zrakových predstáv na podporu verbálnej sluchovej pamäti apod). V individuálnej činnosti sa často využívajú počítačové programy, v skupinovej skôr hra a reprodukcia čítaného a počutého. Tieto činnosti sa uplatňujú v práci s ľahkými a počiatočnými prejavmi demencií. Externé pamäťové pomôcky slúžia jednotlivcom na kompenzáciu pamäťových strát použitím kartičiek, diárov. Aktivačný program pre pacientov s pokročilejším postihnutím v inštitucionálnej starostlivosti zahŕňa napríklad tréning orientácie a reality, tré-

ning relaxácie a kognitívny tréning v podobe prispôsobeného prostredia schopnostiam pacientov s demenciou. Individuálne stimulačné pomôcky môžu mať podobu pamätnej knihy s fotografiami apod. (Jirák, 1999).

Resocializačné a remotivačné postupy majú predovšetkým skupinovými technikami vytvoriť atmosféru podpory a pochopenia prejavov a problémov osôb s demenciou, aby ostali zachované ich sociálne schopnosti, motivácia ku komunikácii, pocit sebaúcty a pozitívneho sebahodnotenia.

Cieľom je stimulácia a znovu obnovenie záujmu o bezprostredné okolie, ústup pocitov opustenosti a izolácie.

Za doplňujúce sa v tejto oblasti považuje využitie neverbálnej komunikácie, ako je muzikoterapia, ergoterapia, arteterapia a pohybová tanečná terapia na zlepšenie predovšetkým emocionálneho prežívania a komunikácie, sociálnych schopností a fyzickej kondície.

Senzorický tréning a behaviorálne podmienená terapia pôsobia v piatich základných oblastiach senzorického vnímania: taktilná, kinestetická, proprioreceptívna, vizuálna, auditórna a čuchová. Cvičenia pomocou jednoduchým stimulačných činností, napr. rozpoznávanie rôznych druhov zvukov, vôní apod. sú uplatňované predovšetkým v rámci skupinových aktivít. V spojení s behaviorálnymi technikami, najčastejšie s podmieňovaním pomocou pozitívnych odmien za aktívnu účasť či primeranú orientáciu v dennom programe, vytvára rámec pre zlepšenie vzťahu k okoliu a emočnému prežívaniu u dementnej osoby v pokročilom štádiu ochorenia (Jirák, 1999).

Reminiscenčná terapia môže byť využitá už v počiatočných fázach ochorenia. Veľmi dôležitú úlohu však môže zohrať pre osoby v strednom štádiu ochorenia, s výraznými deficitmi v krátkodobej pamäti a narastaním porúch v oblasti dlhodobej pamäte. Evokovaním minulého sa snažíme podporiť motiváciu k interakcii v skupine, radosť zo spomienok a zážitkov, a tak podporiť činnosť pamäte. Často sa využíva hudba alebo fotografie.

Proces reminiscencie môže prispieť k zachovaniu osobnej identity a sebaúcty osôb s demenciou, zároveň pôsobí na zlepšenie sociálnych a komunikačných schopností jednotlivca.

Validačné a rozhodovacie techniky boli vytvorené pre osoby v ťažkých štádiách demencie ako alternatíva k metódam orientácie v realite. Sú zamera-

né na pomoc osobám závažnejšie postihnutým, resp. zmäteným, a kladú dôraz na vplyvy emocionálnej pamäte a zážitkov. Pomocou akceptujúceho prístupu s primeraným emočným správaním a kontaktom sa dáva najavo snaha porozumieť prejavom a emóciám dementnej osoby. Terapeutické sedenia sa zameriavajú na možnosti rozhodovania na základe emocionálneho zážitku alebo spomienky, na vyvolávanie emocionálne silných reminiscencií a ich prijatia, vyrovnania sa s nimi. Základnou snahou je zachovanie vedomia hodnoty emocionálnych zážitkov, redukcia emocionálnych výkyvov a vyrovnanie sa so životnou situáciou. (Jirák, 1999) Neverbálne techniky získavajú v pokročilejších štádiách demencie významnú úlohu a majú v rehabilitačnom pôsobení väčší rozsah. Často využívanými technikami býva muzikoterapia, arteterapia a ergoterapia.

Muzikoterapia pôsobí na zachovanie neverbálnej schopnosti komunikácie, zlepšuje schopnosť kontaktu s okolím a emocionálne prežívanie situácie, pomáha dosiahnuť relaxáciu.

Väčšinou zahŕňa aj tanečnú a pohybovú terapiu ako komplexný program.

Významné je celkové zachovanie fyzických, kardiovaskulárnych funkcií, primeraného apetítu a vyprázdňovania závažnejšie postihnutých osôb.

Možnosti arteterapie a ergoterapie sú limitované aktuálnymi možnosťami zúčastnených osôb a najčastejšie sú realizované využívaním jednoduchých činností s rôznymi prírodnými a technickými materiálmi. Tieto činnosti stimulujú myslenie, verbálny aj neverbálny kontakt s okolím a emocionálne prežívanie primerané situácii. Podobne môže pôsobiť jednoduché cvičenie zamerané na sebaobslužné úkony.

Aktívny a komplexný rehabilitačný program by mal byť samozrejmou súčasťou starostlivosti o osobu trpiacu demenciou. Pri stanovení rehabilitačného programu je nutné prakticky zohľadniť základné princípy terapie demencie, ako sú neodkladné riešenie otázok pomoci pacientovi, jeho adaptácia na novú životnú situáciu, aktívne cvičenia a tréning fyzickým a psychických schopností až po poskytnutie psychoterapeutickej podpory rodine a iné.

Multidisciplinárny tím Osoba s psychiatrickou diagnózou prechádza spoluprácou s viacerými odborníkmi. Obvyklý začiatok „cesty“

človeka s diagnózou je u praktického lekára. Tento primárne zhodnotí zdravotný stav kienta/pacienta, a v prípade potreby posiela klienta odbornému lekárovi-psychiatrovi alebo klinickému psychológovi.

Psychológ je nemedicínsky pracovník, ktorý využíva terapeutické postupy vhodné pre neskoršie fázy práce s klientom s duševnou diagnózou.

Psychiater navrhuje postup liečby a klient s ním ako s prvým odborníkom otvorene hovorí o svojich zdravotných problémoch.

Zdravotné sestry pomáhajú klientovi/pacientovi v konkrétnej situácií počas jeho hospitalizácie a zároveň pracujú na resocializácií klienta. Pomáhajú udržať čo najdlhšie maximálne možnú mieru mobility, sebeopatery v obliekaní, hygiene a v jedení (Kopáčiková, Cetlová, Svobodová). Alternatívou hospitalizácie klienta je jeho návšteva a účasť na programoch denného stacionára.

Terapeuti-arteterapeuti, muzikoterapeuti, dramaterapeuti a iní sa snažia pomôcť klientovi sprostredkovať nové pohľady na osobnú situáciu. Podobne môžu byť nápomocní rehabilitační pracovníci a ergoterapeuti, ktorí pomáhajú napríklad s nácvikom konkrétnych zručností.

Sociálny pracovník dochádza do styku s klientom za účelom poskytovania informácií a kontaktov súvisiacich s aktuálnou situáciu klienta, vysvetlí mu systém zdravotnej a sociálnej starostlivosti, určený pre prípady spojené s psychiatrickými diagnózami klientov. Jedná sa o finančné možnosti a postupy spojené so zdravotným stavom klienta (nemocenské dávky, invalidný dôchodok, zamestnávania a rehabilitácia duševne chorých ľudí a ďalšie). Ponúka kontakty na zariadenia, v ktorých sa pracujem s klientami s príslušnými diagnózami, kontakty na domácu starostlivosť, ako aj prípadnú právnu pomoc.

So­ciálny pracovník dbá hlavne na to, aby bol oporou klienta, ktorá mu dodáva kompetencie a rozvíja jeho sociálne zručnosti.

Agenda sociálneho pracovníka Agenda sociálneho pracovníka/pracovníčky sa opiera o poznatky teórie a metód sociálnej práce s akcentom na typ služieb, resp. Práce, realizovaných na danom pracovisku. Metódy používané pri práci s osobami trpiacimi duševnými (psychiatrickými) chorobami vychádzajú z klasických metód využívaných v sociálnej práci (práca s jed-

notlivcom, skupinou a komunitou).

Vo zvýšenej miere (ako v iných typoch sociálnej práce s cieľovými skupinami) sa využíva tzv. krízová intervencia, telefonická krízová intervencia, ako aj techniky mediácie alebo techniky asertivity a podobne.

Základným pracovným nástrojom aj v práci s klientami s psychiatrickými ochoreniami je rozhovor. Rozhovor zohľadňuje konkrétny zdravotný stav klienta. Veľmi vhodným a využívaným nástrojom je poradenstvo a sprostredkovanie nadväzujúcich služieb.

Podľa M. Čadkovej-Svejkovskej (In: Mahrová-Venglářová, 2008) sociálny pracovník zostavuje plán pomoci, ktorý by mal pozostávať z jasne stanovených malých kontrolovateľných krokov, ktoré siahajú do blízkej budúcnosti a pracovník sleduje vývoj udalostí a dodržiavanie plánu, prípadne robí v spolupráci s klientom jeho korekcie. Na záver sa plán vyhodnotí, sleduje sa najmä dosiahnutie stanoveného cieľa a ďalšia spolupráca alebo jej ukončenie.

Administratívy charakter práce si vyžaduje praktické zručnosti sociálneho pracovníka v základoch práce na PC. Pracovník čerpá informácie pre svoju prácu najmä z osobnej a sociálnej anamnézy, v niektorých prípadoch z rodinnej anamnézy. Zo získaných informácií analyzuje situáciu klienta a pripravuje návrhy možných riešení jeho situácie. Z každého stretnutia s klientom sa vedie záznam a vypracováva sa hodnotenie, ktoré môže v prípade potreby slúžiť pre supervízne účely.

Sociálny pracovník pracujúci s osobami s duševnými chorobami, podobne ako iní profesionálni so­ ciálni pracovníci, spolupracuje s ďalšími odborníkmi, resp. kontaktuje tzv. nadväzujúce služby, ktoré klient potrebuje. Tento typ práce si vyžaduje vysokú zorientovanosť sociálneho pracovníka v sieti sociálnych služieb, ako aj v legislatíve k nim sa viažúcej. Zároveň je potrebné udržiavať a nadväzovať nové kontakty s predstaviteľmi sociálnych inštitúcií napríklad formou stretávania sa a kontaktovania na vzdelávacích inštitúciách určených pre sociálnych klientov resp. osoby s duševnými chorobami.

nespôsobilosť ostáva. Je preto potrebné vytvoriť podpornú sieť, ktorá osobe s demenciou umožní primerané fungovanie. Profesionálny a zároveň citlivý prístup ku klientovi vedie k zachovaniu autonómie jednotlivca.

recenzovaný článek

Literatúra: 1. Cocherová B. Špecifiká a možnosti sociálnej práce u postihnutých Alzheimerovou demenciou. Nepublikovaná diplomovaná práca. Nitra 2007: UKF, 2007. 88 s.

2. Hegyi L. Klinické a sociálne aspekty ošetrovania starších ľudí. Trnava: FZ a SP TU 2001. s. 28-102. ISBN 80–88908–80–9.

3. Hegyi L, Krajčík Š. Geriatria pre praktického lekára. Bratislava: Herba 2004. s. 33-151. ISBN 80-89171-06-0.

4. Jirák R et al. Demence. Praha: Maxdorf, s. r. o, 1999. ISBN 80-8580-44-6.

5. Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R, Zavázalová H, Sucharda P et al.Geriatrie a ­gerontologie. Praha: Grada Publishing 2004. s. 208-547. ISBN 80-2470548-6.

6. Kopáčiková M, Cetlová L, Svobodová D. Ošetrovanie chorých Alzheimerovou chorobou. Florence. 2010. roč. VI, č. 2, s. 36– 8. ISSN 1801 – 464X. 7. Mahrová G, Venglářová M. et al. Sociální práce s lidmi s duševním onemocnením. Praha: Grada. ISBN 978-80-2472138-5.

8. Růžička E. Diferenciální diagnostika a léčba demencí. Praha: Galén, 2003.

ISBN 80-7262-205-6.

9. Topinková E. Jak správně a včas diagnostikovat demenci. Praha: UCB Pharma, 1999. ISBN 80-238-4913-1.

10. Vörösová G, Peťková J. Ošetrovanie seniorov pri delíriu, demencii a ­depresii.

In Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta 2006. s. 151-172. ISBN 80-8063-208-1.

11. Zgola JM. Care That Works. A Relationship Approch to Person with ­Dementia. Maryland: The Johns Hopkins University Press. ISBN 0-80186025-3.

12. Zgola JM. Úspěšná pěče o člověka s demencí. Praha: Grada Publishing, a. s., 2003. ISBN 80-247-0183-9.

(mhrozenska@ukf.sk)

Recenzovaly:

Záver

PhDr. Lada Cetlová, Ph.D., Katedra zdravotnických studií, Vysoká škola polytechnická, Jihlava

Demencia je ochorenie, ktoré je nezvratné. Napriek tomu, že sa môže pacientovi z času na čas, alebo za určitých okolností, dariť lepšie, duševná

Mgr. Andrea Juhásová, Ph.D., Katedra sociálnej práce a sociálnych vied, Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra

FLORENCE 2/2011 27

Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. LF UK a ČAS: sekce sester v prim. péči

FTNsP, Praha

FTNsP, Praha

Oblastní nemocnice Kolín, a. s.

Klinika onkologie a radioterapie FN Hradec Králové

Sdružení prakt. lékařů, Sdružení prakt. lékařů pro děti a dorost a ČAS

ČAS: interní sekce

FTNsP, Praha

ČAS: region Hradec Králové

ČAS: region Motol

Neurochir. klinika FN Brno, prof. M. Smrčka

Česká spol. podpory zdraví, ČAS: sekce prim. sester, Urogyn. společnost

FTNsP, Praha

FTNsP, Praha

ÚTPO 1. LF UK a ČAS: sekce sester v prim. péči

FTNsP, Praha

FTNsP, Praha

FTNsP, Praha

Prezidium ČAS

ČAS: region Mladá Boleslav

Oblastní nemocnice Kolín, a. s.

Lázně Luhačovice

Senologická sekce ČGPS ČSL JEP

FTNsP, Praha

16. 2.

16.–17. 2.

21.–23. 2.

24. 2. a 22. 9.

25. 2.

25.–26. 2.

26. 2.

28. 2.–2. 3.

únor

únor duben

3.– 4. 3.

8. 3.

9. 3.

17. 3.

17. 3.

21. 3.–1. 4.

22. 3.

23. 3.

23. 3., 10 hod.

24. 3.

24. 3. a 13. 10.

25.–26. 3.

26. 3.

28. 3.–1. 4.

ČAS: sekce zdravotních laborantů

ČAS: sekce zdravotních laborantů

ČAS: region Motol

29. 3.

30. 3.

březen

teor. část

FTNsP, Praha

FTNsP, Praha

Pořadatel

9. 2.

8. 2.

Datum

Seminář: Mykologická onemocnění kůže a nehtů

Celostát. konf.:- Zdravotní laborant v diagnostické péči

Celostátní konference mikrobiologických laborantů

Certif. kurs: Dlouhodobá UPV, Pro mimopraž. zájemce hraz. z projektu MZ

12. konference o nemocech prsu

XVIII. luhačovické dny, sester. sekce: Ošetř. péče o pacienty s respir. onem.

Konference: Kardiopulmonální resuscitace

Psychiatrické ošetřovatelství

Fórum delegátů ČAS – volby

Konference: Cykl. Rok s výživou. Tekutiny a flavonidy

Školicí akce: Toxikomanie, závislosti

Spec. studium v ARIP, Modul Role sestry specialistky

Kurs: Periferní žilní kanylace

Konference: Zacházení s léky

Konference: Výživa u onkol. pacientů

10. konference IncoFora: Inkontinence v primární péči

Intenz. péče v neurochirurgii (urč. pro NLZP)

Seminář: Cesta k celostní péči o vážně nemocné

Konference: Komunikace s pacientem

Certif. zákl. kurs Bazální stimulace

Konference interních oborů

Možnosti sledování kvality poskyt. zdrav. péče v ordinacích prakt. lékařů

5. konference všeob. sester a radiol. asistentů

Konference: Oš. péče na interním odd. z pohledu zdrav. sestry

Certif. kurs: Systemizace a hodnoc. kvality nutr. péče

Certif. kurs: Ošetř. péče o cévní vstupy, Pro mimopraž. zájemce hraz. z projektu MZ

Seminář: Zákony a vyhlášky v práci sester II

Konference: Cykl. Rok s výživou.

Rozdíl. strav. ve světě – Evropa

Konference: Delirantní stavy u seniorů

Název akce (téma)

FN Motol, Praha

FN Motol, Praha

Brno

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

Velká posluchárna FN Motol, V Úvalu 84, Praha 5

Luhačovice

ONK, a.s., ředitelství – 2. patro

Konfekční sál, PL Kosmonosy

Hotel DUO, Praha

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

ÚTPO 1. LF UK, Vídeňská 800, Praha 4 (areál FTNsP, pav. A1, 1. p.)

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

FTNsP, Praha

Boby Centrum, Brno

FN Motol, Praha

FN Hradec Králové

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

Kongresový sál Nem. Na Homolce, Praha

TOP Hotel, Praha

Nové Adalbertinum, Velké náměstí 32, H. Králové

ONK, a.s., ředitelství – 2. patro

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

ÚTPO 1. LF UK, Vídeňská 800, Praha 4 (areál FTNsP, pav. A1, 1. p.)

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

Místo

Přehled vzdělávacích akcí (únor 2011 – duben 2011)

28 FLORENCE 2/2011 hana.cerna@fnmotol.cz

Mgr. Martina Bunešová, bunesovam@seznam.cz

scerna@fnbrno.cz

Mgr. Jaroslava Žižková, DiS., jaroslava.zizkova@ftn.cz, tel.: 261 083 256

Pavel.Strnad@lfmotol.cuni.cz

MUDr. Eva Šabová

Stáňa Kubincová, 321 756 505, stanislava.kubincova@nemocnicekolin.cz

Mgr. Lucie Kopalová, SZŠ a VOŠZ, Boženy Němcové 482, M. Boleslav, mobil: 607 258 338, lucie.kopalova@seznam.cz

www.cnna.cz

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Alena Kovářová, alena.kovarova@ftn.cz, tel.: 261 083 418

http://utpo.lf1.cuni.cz/, monika.hostalkova@lf1.cuni.cz, Tel.: 261 083 395

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Renata Havlová, Česká společnost podpory zdraví, Havlova@cspz.cz, +420 261 083 186, +420 724 207 874

J. Bezrouková, jbezrouk@fnbrno.cz, tel: 532 233 753

sylvie.kreckova@seznam.cz

Bc. Ivana Šlaisová, tel.: 495 832 610 slaisiva@fnhk.cz

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

jana.hrusková@vfn.cz

http://ahou.cz/kongres/, lilly@ahou.cz

plasieva@fnhk.cz

Stáňa Kubincová, 321 756 505, stanislava.kubincova@nemocnicekolin.cz

Mgr. Hana Kramperová, hana.kramperova@ftn.cz, tel.: 261 082 411

Mgr. Jaroslava Žižková, DiS., jaroslava.zizkova@ftn.cz, tel.: 261 083 256

http://utpo.lf1.cuni.cz/, monika.hostalkova@lf1.cuni.cz, Tel.: 261 083 395

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Kontakt

Žaludovy dny

XX. konference SKZ: Výzvy v medicíně pro 21. století

AT Konference 2011

VI. českobuděj. odb. konference: Problematika hojení ran

Den jihočeského kardioncentra

Bioimplantologie 2011

Konference: Periop. péče v chir.: Příprava nem. k operaci, pooper. péče

XVII. pracovní den sekce NeZP ČSNM a ČAS

ARO, Masarykova nemocnice Ústí n. L.

Sdružení křesťanských zdravotníků (SKZ)

Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP

Nem. České Budějovice, a. s.

Nem. České Budějovice, a. s.

Národní tkáňové Centrum, a. s., a Tkáňová banka FN Brno

Oblastní nemocnice Kolín, a. s.

ČSNM a ČAS: sekce nukleární medicíny

13.–14. 4.

14. 4. a 10. 11.

X. konference sekce: Naléhavé stavy v pneumol.

Den jihočeského kardiocentra

Po stopách psychiatrického ošetřovatelství XIV.

XI. Timrovy dny (oftalmologie)

Konference pro nelékař. zdrav. pracovníky, BOD 2011

Konference: Cykl. Rok s výživou.

Rozdíl.i strav. ve světě – Asie

Celoústavní konference: Moderní ošetř. v 21. stol. – VIII.

Konference: Den gynekologie a porodnictví

XX. jihočeské ORL dny

8. anesteziologické setkání lékařů a sester jihočeského kraje

XV. hradecké pneumol. dny, sester. sekce: Ošetř. péče o pacienty s respir. onem.

Nové trendy jednorázových materiálů na operačních sálech

Zdravotní laborant v diagnostické péči

ČAS: pneumologická sekce

Nem. České Budějovice, a. s.

Psychiatrická sekce ČAS

Nem. České Budějovice, a. s.

MOÚ Brno, ČAS

FTNsP, Praha

Oblastní nemocnice Kolín, a. s.

FTNsP, Praha

Nem. České Budějovice, a. s.

Nem. České Budějovice, a. s.

Plicní klinika FN Hradec Králové

ČAS: region Mladá Boleslav

ČAS: sekce zdravotních laborantů

2. dekáda dubna

20. 4.

21.– 22. 4.

FN v Motole, Praha

Školicí centrum, Batist, s. r. o., Červený Kostelec

Hradec Králové

Metropol, České Budějovice

Bazilika, České Budějovice

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

Kino „99“, Zahradní 764, Kolín IV

FTNsP, Centrum pro vzděl. a vědu, Vídeňská 800, Praha 4

BVV, pavilon A, Brno

Bazilika, České Budějovice

ÚVN Praha, kongresové centrum

Townshend Int. School, Hluboká nad Vltavou

Nemocnice Na Homolce, Praha

Londýnská 59, Praha 2

Praha, Lékařský dům

ONK, a.s., ředitelství – 2. patro

Holiday In, Brno

Townshend Int. School, Hluboká nad Vltavou

Hotel Gomel, České Budějovice

Přehrada Seč

SOŠ informatiky a spojů, Čichnova 23, Brno

Hotel Clarion, Ústí nad Labem

ÚTPO 1. LF UK, Vídeňská 800, Praha 4 (areál FTNsP, pavilon A1, 1. p.)

bunesovam@seznam.cz

INZERCE

Mgr. Lucie Kopalová, SZŠ a VOŠZ, Boženy Němcové 482, M. Boleslav, mobil: 607 258 338, lucie.kopalova@seznam.cz

Bc. Eva Prchalová, prchaeva@fnhk.cz

PhDr. Marie Šotolová, pr@nemcb.cz, 387 872 015

PhDr. Marie Šotolová, pr@nemcb.cz, 387 872 015

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Stáňa Kubincová, 321 756 505, stanislava.kubincova@nemocnicekolin.cz

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 261 083 252

Eva Čechmanová, cechmanova@mou.cz, www.mou.cz

PhDr. Marie Šotolová, pr@nemcb.cz, 387 872 015

Mgr. Tomáš Petr, tomas.petr@uvn.cz

PhDr. Marie Šotolová, pr@nemcb.cz, 387 872 015

Eva Feketeová, feketeova@lerymed.cz

tel: 221 620 214, info@prevence2000.cz

Milena Matysová, milena.matysova@fnhk.cz, Vlasta Míková, vlasta.mikova@fnol.cz

Stáňa Kubincová, 321 756 505, stanislava.kubincova@nemocnicekolin.cz

tk.banka@fnbrno.cz

Prim. MUDr. František Toušek, FESC, tousek@nemcb .cz, 387 874 301

PhDr. Marie Šotolová, pr@nemcb.cz, 723 847 004, 387 872 015

PhDr. Matúš Šucha, Ph.D., cai@adiktologie.cz

info@skzcr.cz, www.skzcr.cz

daniel.nalos@ mnul.cz

http://utpo.lf1.cuni.cz/, osetro@lf1.cuni.cz, Tel.: 261 083 538

Poznámka: podbarvené akce pořádá ČAS. Úplný přehled vzdělávacích akcí 2011 najdete na www.florence.cz. Vzdělávací akce IPVZ pro zdravotníky nelékaře, únor 2011 – duben 2011, přihlášky a další informace najdete na www.ipvz.cz.

duben

duben

29.–30. 4.

29. 4.

28.–29. 4.

28. 4.

27. 4.

27. 4.

21.–22. 4.

Odborný kurs lymfo-tapingu

Prevence 2000, s. r. o.

16. 4.

15.–16. 4.

15. 4.

13. 4.

12. 4.

10.–14. 4.

8.–10. 4.

7.–8. 4.

Prac. den Marty Staňkové II: Aktuální otázky ve vzděl. nelékař. zdrav. pracovníků

ÚTPO 1. LF UK a ČAS: sekce sester v prim. péči

1. 4.

FLORENCE 2/2011 29

recenzovaný článek

Výzkumné sdělení

Konflikty v ošetrovateĺskej praxi a možnosti ich kreatívneho riešenia Súhrn: Konflikt je významnou súčasťou vnímanej reality. Je prejavom dynamického priebehu všetkého diania a neustálej zmeny. Zdá sa, že úspech v akejkoľvek oblasti ľudského úsilia, súkromnej či pracovnej, často závisí práve od schopnosti rozoznať, správne interpretovať a následne vyriešiť konflikt. Článok reflektuje osobnú skúsenosť sestier v konkrétnej ošetrovateľskej praxi.

Kľúčové slová: konflikt – spor - postoj ku konfliktu - zdroj konfliktu

PhDr. Iveta Ondriová, PhD. PU v Prešove, Fakulta zdravotníctva 1977-1981: Stredná zdravotnícka škola Prešov, odbor detská sestra; 1981 -1986: Filozofická fakulta Univerzity Komenského Bratislava, r.1986 PhDr.; 1986–2002: učiteľka odborných predmetov, Stredná zdravotnícka škola Prešov; 2002 - 2010 odborná asistentka FZPU, Prešov; 2008: dizertačná skúška

PhDr. Terézia Fertaľová, Ph.D. PU v Prešove, Fakulta zdravotníctva

30 FLORENCE 2/2011

(Conflicts in the nursing practice and possibilities to their creative solution) Summary: The conflict is an important component of external reality. It is an expose dynamical running all events and flux.

It seems, that the success just often depend to competence to perceive, right to construe and to crack conflict per consequens, in any sphere of the human efforts. This article reflects the personal experience of nurses in specific nursing practice.

Key words: the conflict - the dispute- attitude to the conflict - source of conflict

Teoretické východiská Slovo konflikt je svojím významom blízke gréckemu výrazu antagonizmus. Týmto výrazom sa v gréčtine taktiež vyjadruje spor a boj dvoch síl v opozícii. Slovo agonistes znamená bojujúci a predložka anta - znamená proti sebe. Antagonist v gréčtine znamená protivníka jednajúceho opačne ako si ja prajem. Obrazne povedané ako nepriateľ (2).

Druhy konfliktov: a) Podľa počtu osôb zúčastnených na konflikte rozoznávame tieto druhy konfliktov: intrapersonálne konflikty – vnútorné, osobné konflikty jednej osoby, ktoré sa odohrávajú v nej samej, interpersonálne konflikty – odohrávajú sa medzi jednotlivcami, skupinové konflikty – medzi viacerými jedincami vo vnútri jednej skupiny, prípadne špecifická skupina – konflikt jednotlivca s viacerými členmi skupiny. medziskupinové konflikty – konflikty medzi dvoma alebo viacerými skupinami. b) Podľa prežívania konfliktovej situácie rozlišujeme tieto druhy konfliktov: konflikty mobilizujúce – vedú k aktivite, k zbieraniu síl na riešenie konfliktu, umožňujú tvorivý prístup, hľadanie viacerých možností riešenia. Ich sprievodnými emóciami môžu byť hnev a napätie, sú však odklonené konštruktívnym smerom, konflikty demobilizujúce – vedú k pasivite, k nechuti riešiť konflikt, postupne znemožnia otvárať kon-

flikt a pokúsiť sa o jeho riešenie.

Sprievodné emócie účastníci chápu ako ochromujúce, odoberajúce silu, neriešením konfliktu sa im snažia vyhnúť, c) Podľa príčin vzniku konfliktu hovoríme o týchto druhoch konfliktov: konflikt vzťahov – vzniká pri negatívnom vnímaní správania či odlišnosti inej osoby, konflikt hodnôt – je založený na odlišnom chápaní toho, čo je správne a nesprávne, morálne a nemorálne, na odlišnostiach vo viere, v ideáloch, štrukturálny konflikt – vzniká napätím, ktoré je spôsobené spoločenskými štruktúrami, hierarchiou, konflikt informácií – vzniká na základe rôznej interpretácie informácií, odlišných logických uzáverov, dezinformácií, nedostatočnými informáciami, výberovým vnímaním informácií konflikt záujmov – vzniká, ak majú dvaja jedinci alebo skupiny odlišné potreby a záujmy, konflikt zdrojov – je špecifický tým, že vzniká v situáciách, kedy sú nedostatočné zdroje, nemožno plne uspokojiť potreby a priania všetkých zúčastnených strán. d) Podľa záujmov môžeme hovoriť o konfliktoch, ktoré sa dotýkajú: zdrojov - územie, financie, materiálne a personálne zdroje, identity – kultúrnych, sociálnych, náboženských a politických komunít, ku ktorým sa ľudia viažu, statusu – teda vnímania, ako s jednotlivcom alebo skupinou zaobchádzajú iní a či rešpektujú jeho/ jej/ich tradície a postavenie v spoločnosti,

hodnôt – obzvlášť tých, ktoré sú stelesnené vo vládnom systéme, náboženstve či ideológii (3).

Príčiny konfliktov Konflikty len zriedkakedy vznikajú bez príčiny a neočakávane. Môžu prepuknúť náhle, ale vo väčšine prípadov majú svoju dlhšiu históriu. Najčastejšie príčiny konfliktov sú nasledovné: • nepochopenie, nedorozumenie, • nečestnosť (nehovoríme si pravdu a skôr či neskôr sa objaví konflikt), • polopravdy, nevypovedané pravdy, • nedbalosť (nedodržanie slova, zodpovednosti), • zámer (je to najsilnejší zdroj pre vznik aj riešenie konfliktov), • rozdielne názory, presvedčenie bez akceptácie druhého, • nevytvorenie hraníc (čo chceme, čo nechceme), • nezvládnutie konfliktu (konfliktu sa vyhýbame alebo nie sme ochotní ho riešiť, často potom reagujeme emocionálne, z hnevu alebo zo strachu a preto útočíme alebo bránime sa), • strach je zdrojom mnohých konfliktov (nájdeme ho za nečestnosťou, nedbalosťou, nevytvorením osobných hraníc). (5)

Príznaky konfliktov V prvom rade sa zhoršuje komunikácia medzi zúčastnenými, stáva sa viacej strohou a formálnejšou, častejšie ako predtým sa objavujú rozdiely v názoroch na isté veci, objavujú sa hádky kvôli maličkostiam, namiesto riešenia problémov sa hľadajú vinníci, kto môže za vzniknutú situáciu, aký podiel má na jej pretrvávaní, ľudia sa viacej odvolávajú na pravidlá, príkazy, naria-

denia, práva, podstatným nie je vecný problém, ale skôr myšlienky na to, ako si to spolu vybaviť, účastníci konfliktu sú frustrovaní a postupne stále viacej energie vynakladajú na zamestnávanie sa pretrvávajúcim konfliktom. (6)

Konflikty v ošetrovateľstve

Najčastejšie zdroje konfliktov v ošetrovateľskej praxi: • nedostatky v organizácii práce – nie sú jasné pravidlá, • povrchný vzťah k práci – nedbalé plnenie úloh, • malá objektívnosť pri hodnotení vlastnej práce – ide o nekritické myslenie, • nízka disciplinovanosť, • charakterové vlastnosti a osobnostné predpoklady – zamieňanie domnienok za fakty, • nadmerná fyzická a psychická záťaž – pracovná klíma, charakter práce, • nepriaznivá klíma a medziľudské vzťahy – prehliadanie konfliktov, nevhodný štýl riadenia, • nedostatočná informovanosť a nevhodná komunikácia.

K príkladom klasických konfliktov v ošetrovateľstve patrí: Profesionálne byrokratické konflikty. Sú dôsledkom nezlučiteľnosti nároku systému a vnímaných profesijných zásad a povinností. Koreňom tohto konfliktu je nerovnováha moci, čo spôsobuje u sestier bezmocnosť a frustráciu.

Konflikty sestra – sestra. Dochádza k nim, keď sestry, ktoré musia spolu pracovať, majú rozdielnu filozofiu ošetrovania. Rozdiely narušujú tímovú prácu, čím môžu nastať problémy medzi sestrami, ktorých práca je orientovaná na výkony a sestrami, ktoré poskytujú holistickú starostlivosť.

Konflikty sestra – lekár. Pramenia z rozličných očakávaní v poskytovanej starostlivosti.

Konflikty z nedostatku osobnej kompetencie. Vznikajú, keď úroveň vedomostí je v rozpore s tým, čo sa očakáva v praxi.

Konflikt konkurenčných rolí. Nastáva, keď osoba plní okrem roly sestry aj rolu študentky, manželky, rodiča, čo vyvíja tlak na čas, energiu a pozornosť tejto osoby.

Expresívne, inštrumentálne konflikty. Vznikajú, keď sú sestry rozpoltené medzi technickými nárokmi na starostlivosť a ľudskými alebo expresívnymi potrebami pacientov. Sestry nielen efektívne musia pracovať, ale zvládať aj citlivé situácie s rodinami.

Konflikty pacient – sestra. Vznikajú, keď sa ošetrovateľské ciele líšia od cieľov pacientov. Je potrebné rešpektovať rozhodnutia pacientov, i keď to nie je vždy ľahké. Sestry musia byť pripravené takýmto konfliktom zabrániť, alebo ich efektívne zvládnuť, aby ich účinky boli minimálne. (5) Kreatívne riešenie konfliktov • riešte konflikty, pokiaľ ich máte v živej pamäti, ale nie tak rýchlo, aby ste nemali schopnosť objektívne ich posúdiť, • riešte len jeden problém, • zaútočte na problém, nie na osobu, • v yhnite sa chúlostivým témam, ktoré nemajú s problémom priamu súvislosť , napr. útoky na príbuzných, deti, osobný život (vo všeobecnosti na to, čo človeka zraňuje), • overte si svoje chápanie podstaty či príčin konfliktu.(6) Dôsledky konfliktov Bežné konflikty nezanechávajú výraznejšie stopy v prežívaní a správaní zainteresovaných subjektov. Výraznejšie konflikty, ktoré majú podobu dlhodobo neriešiteľných sporov, môžu viesť k nebezpečným duševným poruchám, chorobám.

Konflikty sa dajú riešiť konštruktívne, bez vzájomného zraňovania alebo odsudzovania. Pre oddelenie je veľmi dôležité, aby pri riešení konfliktov nezanechávalo za sebou jazvy a narušené vzťahy. Porozumenie medzi stranami v zložitom pracovnom prostredí zlepšuje efektívnu komunikáciu a zdravá dynamika skupiny uľahčuje rozhodovanie. Kvalitné rozhodovanie podporuje efektívne riadenie konfliktu.

Nie všetky konflikty sú škodlivé, ale tie, ktoré sú, treba zvládnuť a do-

stať pod kontrolu. Niektoré konflikty podporujú rast a vedú k oživeniu úsilia. Skúsenosti s rozhodovaním a riadením konfliktov vedú k precíznejšej komunikácii a k zlepšeniu vzťahov v skupine. Pri ošetrovaní sa niekedy vyskytnú rozdielne názory na rôzne udalosti, preto je dôležité aby sestry dokázali konflikt oceniť ako výrazný prvok ovplyvňujúci ošetrovateľskú prax. (3).

recenzovaný článek

Prieskum

Prieskumný problém: Ako sa sestry dokážu vyrovnávať s konfliktami na pracovisku a akými spôsobmi ich dokážu riešiť.

Ciele prieskumu • Zistiť kvalitu vzájomných vzťahov na pracovisku.

• Monitorovať najčastejšie príčiny vzniku konfliktov v ošetrovateľskej praxi • Zistiť, ako vzniknutý konflikt dokážu respondenti riešiť.

• Zistiť ako vzniknutý konflikt zasahuje do súkromia respondenta a vzťahov v domácom prostredí.

Metodológia prieskumu Prieskum bol realizovaný empirickou metódou pomocou dotazníka. Dotazník obsahoval identifikačné údaje, otvorené, polootvorené a uzavreté položky. V dotazníku bolo 10 položiek, v ktorých mohol respondent označiť viac odpovedí, prípadne dopísať vlastný názor. Dotazník bol anonymný.

Prieskum bol realizovaný v období od februára 2010 do marca 2010.

Charakteristika prieskumnej vzorky Prieskumnú vzorku tvorili respondenti z rôznych pracovísk ošetrovateľskej praxe v počte 50. Zastúpené boli sestry z pediatrických, chirurgických a interných pracovísk. Tab. 1., tab. 2.

Tab. 1. Vek respondentov Vek

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

18–30

17

34,00 %

31–40

10

20,00 %

41–50

12

24,00 %

51–65

11

22,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 2. Vzdelanie respondentov Vzdelanie

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

stredoškolské

14

28,00 %

vysokoškolské (Bc)

23

46,00 %

vysokoškolské (Mgr. a iné)

13

26,00 %

Spolu

50

100,00 %

FLORENCE 2/2011 31

recenzovaný článek

Analýza a interpretácia výsledkov prieskumu

Položka 1: Aké sú vaše medziľudské vzťahy v práci?

Položka 1 odhaľuje vzťahy respondentov na pracovisku. Korektnosť vo vzťahoch uviedlo 31 respondentov, t.j. 62 %.

Napätie sa už dlhší čas vyskytuje u 11 respondentov, t.j. 22 %. O vzťahoch na profesionálnej úrovni sa vyjadrilo 5 re-

spondentov, čo je 10 %. Vyjadriť sa nevedeli 3 respondenti, v percentuálnom zastúpení 6 %. Možno konštatovať, že aj 22 % je pomerne vysoká hodnota, ktorá si žiada venovať sa problematike medziľudských vzťahov na pracovisku oveľa intenzívnejšie, pretože na pracovisku trávime veľa času a táto skutočnosť sa odráža v osobnostnej sfére každého človeka. Tab. 3.

Tab. 3. Medziľudské vzťahy na pracovisku Odpoveď na položku 1.

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

mám pocit, že vzťahy sú korektné

31

62,00 %

už dlhší čas cítim nevysvetliteľné napätie

11

22,00 %

pracovné vzťahy sú čisto profesionálne

5

10,00 %

neviem sa vyjadriť

3

6,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 4. Výskyt profesionálnych konfliktov Odpoveď na položku 2.

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

áno, často

9

18,00 %

áno, občas

16

32,00 %

skôr nie, nepatrím ku konfliktným ľuďom

21

42,00 %

nie, nikdy

4

8,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 5. Konkrétne formy konfliktov Odpoveď na položku 3

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

nedodržanie slova kolegu

38

76,00 %

konflikt pred očami pacienta

10

20,00 %

vzájomná nesympatia

2

4,00 %

klamstvo

0

0,00 %

ohováranie

0

0,00 %

Spolu

50

100,00%

Tab. 6. Riešenie konfliktov Odpoveď na položku 4.

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

pokúsili sme si to vysvetliť medzi štyrmi očami

28

56,00 %

zapojili sme do konfliktu tretiu osobu

13

26,00 %

už sa nepamätám

7

14,00 %

konflikt som neriešil/a

2

4,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 7. Možnosti riešenia konfliktov Odpoveď na položku 5.

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

vzájomným rozhovorom

28

56,00 %

slovnou analýzou problému

13

26,00 %

vzájomnou potýčkou

9

18,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 8. Dĺžka riešenia konfliktu

32 FLORENCE 2/2011

Odpoveď na položku č. 6

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

záleží to od predmetu konfliktu

25

50,00 %

áno, stačil nám k tomu jediný rozhovor

16

32,00 %

nie, tento konflikt sa riešil ešte niekoľko dní, týždňov

8

16,00 %

konflikt pretrváva dodnes

1

2,00 %

Spolu

50

100,00 %

Položka 2: Zažili ste vo svojej práci nejaký významnejší profesionálny konflikt?

Z položky 2 vyplýva, že u 9 respondentov, t.j. 18 % sa konflikty vyskytujú často, u 16 respondentov, t.j. 32 % sa spory vyskytujú občas. Do skupiny nekonfliktných sa zaradilo 21 respondentov, čo je 42 %. Doteraz žiadny významnejší konflikt nezažili 4 respondenti, čo tvorí 8 % celkového počtu. Napriek skutočnosti, že konflikty sú aj prínosom pre jedincov či sklupiny, je nevyhnutné eliminovať vyhrotenie konfliktov do výrazných rozmerov. Tab. 4.

Položka 3: Konkrétne príčiny profesionálnych konfliktov V položke 3 sme chceli poznať najčastejšie konkrétne príčiny profesionálnych konfliktov. 38 (76 %) respondentov uviedlo nedodržanie slova kolegu (kolegyne), 10 (20 %) z opýtaných uviedlo za závažný konflikt pred očami pacienta, 2 (4 %) uviedli vzájomnú nesympatiu. Tab. 5.

Položka 4: Riešili ste konflikt priamo s druhou osobou, alebo ste do konfliktu zapojili tretiu osobu?

V položke 4 sa konflikt pokúsilo medzi štyrmi očami vysvetliť 28 respondentov, t.j. 56 %. O pomoc tretej osoby požiadali 13 respondenti, čo je 26 %.

Z celkového počtu opýtaných sa 7 respondentov nedokázalo rozpamätať na danú situáciu, čo predstavovalo 14 %.

Konflikt neriešiť sa rozhodli 2 respondenti, ktorí tvorili 4 %. Tab. 6.

Položka 5: Ako riešite vzniknutý problém?

V položke 5 sa pokúša konflikt vzájomným rozhovorom vyriešiť 28 respondentov, čo je 56 %. Slovnú analýzu problému využíva 13 respondentov, t.j. 26 % a 9 respondentov riešia konflikty vzájomnou potýčkou, tí tvoria 18 % z celkového počtu. Tab. 7.

Položka 6: Stačil k tomu jeden rozhovor, alebo sa to predlžovalo niekoľko dní, alebo týždňov?

25 respondentov uviedlo, že dĺžka riešenia ich konfliktov spočíva hlavne v tom, aký je hlavný predmet konfliktu, ich odpovede tvorili 50 % z celkového počtu. Jediný rozhovor na vyjasnenie si situácie potrebuje a využíva 16 respondentov, t.j. 32 %. O niečo dlhší čas potrebuje 8 respondentov, t.j. 16 %.

Bohužial jeden respondent uviedol možnosť, že jeho konflikt pretrváva dodnes, tvoril 2 % z celkového počtu respondentov. Tab. 8.

Položka 7: Ak by ste boli svedkom ohovárania svojho dobrého kolegu, ako by ste reagovali?

V takejto situácii by sa 5 respondenti zapojili do rozhovoru, tvorili 10 %.

Naopak 20 respondenti uviedli, že by proti tomu rázne zakročili, t.j. 40 %. 9 respondenti sa radšej tvária, že to nepočujú, tvoria 18 %. Do pozície neutrálneho a nezaujatého sa postavili 12 respondenti, t.j. 24 % a 4 respondenti sa k tejto položke nevedeli vyjadriť, tvorili 8 % celkového počtu.Tab. 9.

Položka 8: Aká je podľa vás najlepšia obrana voči takýmto intrigám?

V položke 8 sa najväčšia časť v počte 18 respondentov nevedela vyjadriť, t.j. 35 %. 6 respondenti by takúto situáciu riešili vysvetlením si všetkého, t.j. 12 %. Neutrálne by sa zachovali 9 respondenti, čiže 18 %. Vyhýbať sa intrigám sa rozhodli 12 respondenti, tí tvorili 23 %. 3 respondenti by v takejto situácii použili rovnaké zbrane a intrigovali by aj oni, tvorili 6 %. Radikálne zakročiť proti intrigám sa rozhodol 1 respondent, t.j.

2 %, taktiež 1 respondent by poukázal na vlastné chyby tých, ktorí sú nositeľmi intríg, t.j. 2 %. A 1 jeden respondent sa k tejto otázke nechcel vyjadriť, t.j. 2 %. Tab. 10 Položka 9: Ak by vás niekto poprosil o pomoc pri riešení konfliktu, prijali byste túto ponuku?

11 respondenti sa vyjadrili, že by túto ponuku zobrali len v prípade nezaujatosti voči účastníkom konfliktu, tvorili 22 %. Podľa svojho presvedčenia by reagovali a zaujali stanovisko 17 respondenti, t.j. 34 . 16 respondenti nemajú záujem čo i len vstupovať do konfliktov iných ľudí, t.j. 32 %.

Rezolútne nie povedali 2 respondenti, čiže 4 % z celkového počtu a 4 respondenti to nevedeli posúdiť, pretože sa v takejto situácii este nevyskytli, tvorili 8 %. Tab. 11.

Položka 10: Dokážete sa vžiť do situácie druhého človeka?

Najväčšie zastúpenie v počte 24 respondentov získala odpoveď „áno, ľudské osudy mi nie sú ľahostajné“, t.j. 48%. 17 respondenti dokážu svoju empatiu prejaviť len v určitých situáciách, tvorili 34%. S určitosťou zamietnuť schopnosť empatie nedokázal nikto s oslovených respondentov.

8 respondenti sa priklonili k možnosti „skôr nie“, t.j. 16%. Vyjadriť sa nevedel 1 respondent, v percentuálnom zastúpení 2%. Tab. 12

Položka 11: Rozoberáte pracovné konflikty doma, alebo s priateľmi?

Veľkú oporu u svojich blízkych má 12 respondentov, t.j. 24 %, ktorí sa so svojimi problémami zdôverujú svojim najbližším. 15 respondenti túto možnosť nevyužívajú, prípadne len veľmi zriedka, tvorili 30 %. Nezaťažovať svojich blízkych svojimi problémami a starosťami sa rozhodli 6 responden-

ti, t.j. 12 %. Najväčšie zastúpenie v počte 17 respondentov si takýto postup premyslí na základe obsahu konfliktu, tvorili 34 % celkového počtu. Tab. 13.

recenzovaný článek

Zhodnotenie prieskumu Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť, ako sa respondenti dokážu vyrovnávať s konfliktami na pracovisku a akými spôsobmi ich dokážu riešiť. Zistili sme,

Tab. 9. Reakcia na ohováranie dobrého kolegu Odpoveď na položku 7

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

zapojil/a by som sa do rozhovoru

5

10,00 %

zakročil/a by som proti tomu

20

40,00 %

tváril/a by som sa, že to nepočujem

9

18,00 %

zaujal/a by som neutrálne stanovisko

12

24,00 %

neviem sa vyjadriť

4

8,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 10. Obrana voči intrigám Odpoveď na položku 8

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

vysvetlenie

6

12,00 %

zakročenie proti tomu

1

2,00 %

neutrálny postoj

9

18,00 %

taktiež intrigy

3

6,00 %

poukázanie na ich vlastné chyby

1

2,00 %

nezúčastniť sa intríg

12

23,00 %

neviem sa vyjadriť

18

35,00 %

nechcem sa vyjadriť

1

2,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 11. Pomoc pri riešení konfliktov Odpoveď na položku č. 9

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

áno, ak by som nebol/a subjektívne zaujatý/á voči jednej zo strán

11

22,00 %

skôr áno, ak by som bol/a presvedčený/á, že im dokážem správne poradiť

17

34,00 %

nie, nemám záujem vstúpiť do konfliktov iných

16

32,00 %

nie, nikdy za žiadnych okolností

2

4,00 %

neviem to posúdiť v tejto chvíli

4

8,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 12 Prežívanie empatie Odpoveď na položku č.10.

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

áno, ľudské osudy mi nie sú ľahostajné

24

48,00 %

áno, v určitých situáciách

17

34,00 %

nie, empatia je pre mňa cudzí pojem

0

0,00 %

skôr nie

8

16,00 %

neviem sa vyjadriť

1

2,00 %

Spolu

50

100,00 %

Tab. 13. Analýza konfliktov s blízkymi Odpoveď na položku 11

Počet respondentov

Percentuálne zhodnotenie

áno, veľakrát mi dokážu poradiť

12

24,00 %

skôr nie

15

30,00 %

nie, nezaťažujem ich svojimi problémami

6

12,00 %

občas, podľa obsahu konfliktu

17

34,00 %

Spolu

50

100,00 %

FLORENCE 2/2011 33

recenzovaný článek

34 FLORENCE 2/2011

že respondenti sú v pracovnom prostredí často vystavovaní konfliktným situáciám a schopnosti a spôsoby ich riešenia sa individuálne líšia.

Z výsledkov prieskumu vyplýva, že medziľudské pracovné vzťahy sú vo väčšine prípadov korektné, žiaľ malé percento uviedlo pocity napätia prípadne profesionálne vzťahy na pracovisku.

Zážitky spojené s prežívaním významných profesionálnych konfliktov neboli výrazné. Možno konštatovať, že aj 22 % je pomerne vysoká hodnota, ktorá si žiada venovať sa problematike medziľudských vzťahov na pracovisku oveľa intenzívnejšie, pretože tam trávime veľa času a táto skutočnosť sa odráža v osobnostnej sfére každého človeka.

Pokúšali sme sa zhodnotiť riešenie konfliktov u respondentov. Väčšina oslovených respondentov (62 %) si svoje spory vyjasňuje s odporujúcou stranou medzi štyrmi očami, no asi štvrtina respondentov poprosí o pomoc tretiu osobu, aby im pomohla. Miesto ich riešenia je najčastejšie na pracovisku, no podstatná časť respondentov to rieši za prítomnosti ostatných kolegov, len niekoľko z nich si spor vyrozpráva bez prítomnosti zvedavcov. Malá časť si zvolí neutrálnu pôdu mimo pracoviska. Konflikty riešia vzájomnými rozhovormi a slovnými analýzami sporu, ale nájdu sa aj taký, u ktorých možnosť dohovoru zlyhá a nakoniec dôjde k vzájomnej potýčke.

Zistili sme, že dĺžka trvania konfliktu je veľmi závislá od jeho predmetu. Vo väčšine prípadov sa sporiace sa strany snažia konflikt vyriešiť jediným rozhovorom, ale nie každému sa to podarí, niekedy sa táto situácia pretiahne aj na dlhšiu dobu. Bohužiaľ sa vyskytol 1 respondent, ktorý daný spor rieši už dlhú dobu a tento konflikt ešte stále pretrváva.

Pri posudzovaní ohovárania a intrigánstva sme zistili, že najväčšie percento oslovených sa radikálne postaví proti ohováraniu svojich známych. Aj keď sa našli aj takí, ktorí radšej nereagujú a zaujmú neutrálne stanovisko, prípadne sa tvária, že to nepočujú. Spôsoby ako zabrániť šíreniu ohováraní a intríg je podľa skupinky oslovených radšej sa ich nezúčastniť, ale našli sa aj tí, ktorí by sa snažili o vysvetlenie situácií, ktorí by zakročili, prípadne by použili rovnaké zbrane a intrigovali by aj oni. Čo sa týka pomoci pri riešení konfliktov iných ľudí, väčšia polovica respondentov by sa rozhodla pomôcť im, ale malé percento z nich by sa radšej rozhodlo nezasahovať do sporov iných ľudí. Závisí to aj od toho ako respondenti vnímajú osudy ľudí, ako sa dokážu vžiť do ich situácie. Ukázalo sa, že

ich srdcia sú empatii doširoka otvorené, len pár respondentov sa nedokáže vžiť do problémov a starostí iných ľudí.

Pri posudzovaní urovnávania vzťahov s nadriadeným mimo pracoviska sa podstatná časť postavila proti, prípadne sa nevedela vyjadriť. Avšak našli sa aj takí, ktorí by s takýmto nápadom súhlasili. Výsledky prieskumu poukazujú na to, že respondenti sa so svojimi problémami zvyknú zdôverovať svojim blízkym a známym, hlavne na základe obsahu konfliktu, ale veľmi často túto možnosť aj využívajú, pretože sú im dobrými poradcami. Len nepatrné percento (12 %) svojich blízkych vlastnými problémami nechce zaťažovať.

Pri zhodnocovaní reakcií respondentov na konflikt kedy sa neovládli, sme zistili, že najčastejšie sa tieto reakcie prejavujú zvýšením hlasu, prípadne impulzívnym správaním. Pri neriešiteľných konfliktoch sa respondenti snažia bojovať za svoje práva, alebo hovorí o sporoch s blízkymi. Niektorí respondenti sa radšej rozhodnú opustiť toto konfliktné prostredie. Pri zhodnocovaní posledného cieľa sme odhalili, že rôzni respondenti majú rôzne príčiny vzniku konfliktov. Najviac sa vyskytujú konflikty spôsobené klamstvom, závisťou, netoleranciou, nepochopením, nespravodlivosťou. Často sa však vyskytovali aj rozdielne názory, či pracovné spory.

Nebezpečenstvo konfliktov Vo výskume realizovanom v r. 2009 na vybraných pracoviskách Prešovskej fakultnej nemocnice respondenti konštatovali, že konflikty významne narúšajú kvalitu života, prinášajú somatické ťažkosti v podobe, porúch spánku, migrény, hypertenzie a ďalších ťažkostí.

Balogová ( 2009) uvádza, že nebezpečenstvo závažných konfliktov v bioetickom kontexte spočíva v tom, že prinášajú narušenie autonómie osobností, manipuláciu a deštruujú integritu jedinca. Zároveň konflikt prináša aj veľké morálne a materiálne škody. Zároveň konštatuje, že možným riešením je uplatnenie asertivity, ako základnej metódy, prostredníctvom ktorej si jedinec chráni svoje práva a zároveň nenarúša práva iných.

Odporúčania pre prax: • sústrediť sa na problém a navrhnúť pozitívnu spätnú väzbu, ovládať svoj temperament, • pri riešení skupinového problému má každý člen právo byť vypočutý sústredene a s rešpektom, • stanoviť jasné pravidlá pred začiatkom diskusie a dodržiavať ich,

• p orozprávať sa najprv každý sám so sebou, • zdôrazniť existenciu zhodných názorov, postojov a záujmov, • v ysvetliť svoje stanoviská objektívnym spôsobom • v yhnúť sa hodnoteniu minulých stanovísk druhej strany, vyhnúť sa útočeniu, irónii či provokácii druhej strany, • usilovať sa o hľadanie kompromisu, • konflikt riešiť v ústraní, bez zbytočného „divadla“, • usilovať sa porozumieť druhému, • t vrdenie bez dôkazov, nevydávať za argument, neodbiehať od témy, • nesnažiť sa za každú cenu mať posledné slovo a neznižovať osobnú dôstojnosť oponenta, • nezamieňať dialóg za monológ a dať riešeniu problému dostatok času na premyslenie si problému.

Literatúra: 1. Balogová B. Mobbing a medicínska etika. In: Metodologické a metodické otázky bioetiky súčasnosti. Filozofická fakulta PU, Prešov, 2009. s. 361.

2. Derňárová Ľ, Andraščíková Š. Vybrané kapitoly z manažérskej komunikácie v ošetrovateľskej praxi. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníctva, 2008. 174 s., ISBN 978-808068-818-9.

3. Gladkij I a kol. Management ve zdravotnictví. Brno: Computer press, 2003. 380 s., ISBN 80-7226-996-8.

4. Grohar-Murray ME, Dicroce HR. Zásady vedení a řízení v oblasti ošetřovatelské péče. 1. vydanie. Praha: Grada Publishing, 2003. 320 s., ISBN 80-247-0267-3.

5. CHALUPOVÁ A. Mobbing – len malé špinavé tajomstvo? [online] Publikované 17. 2. 2005. [citované 26. 10. 2009].

Dostupné z <http://hnonline.sk/110025630-22344085-k04100_detail-fb> 6. Kristová J. Komunikácia v ošetrovateľstve.

1. vydanie. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2004. 211 s., ISBN 80-8063-160-3.

7. Ondriová I, Kollárová B. Fyzická a psychická záťaž onkologických sestier.In: Sestra.

ISSN 1335-9444, roč. 4, č.12, 2005, s.18.

8. Škrla P, Škrlová M. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent Orion, s. r. o., 2003. 477 s., ISBN 80-7172-841-1.

(tfert@unipo.sk, ondriova@unipo.sk)

Recenzovaly: PhDr. Alena Mellanová, CSc., ÚTPO 1. LF UK, Praha PhDr. Rebeka Ralbovská, Ph.D., Fakulta biomedicínskeho inženýrství ČVUT, Praha, VŠZ a SP sv. Alžbety, Bratislava

recenzovaný článek

Výzkumné sdělení

Rola pôrodnej asistentky v podpore a pomoci využívania polôh u rodičky Súhrn: V práci sme zisťovali, do akej miery rodičky využívajú a pôrodné asistentky odporúčajú polohy v procese pôrodu.

Súbor respondentov pozostával zo 108 tehotných žien. V kvantitatívnom výskume sme metódou dotazníka získali empirické údaje, ktoré sme spracovali počítačovým programom SPSS. Hypotézy sme testovali pomocou chí kvadrátu, počítali sme Cramerovo V, Spearmannov koeficient poradovej korelácie. Štatisticky významné výsledky sme zistili medzi využívaním metód a polôh, ich odporúčaním pôrodnými asistentkami, a to aj vo vzťahu k vzdelaniu a parite rodičiek. Rodičky s vysokoškolským vzdelaním pripisujú vplyvu polôh na pôrod väčší význam ako rodičky s nižšie dosiahnutým vzdelaním.

Prvorodičky viacej ako viacrodičky považujú polohy za významné pri pôrode, viacrodičky však viacej považujú teplú sprchu a masáž za významné v priebehu pôrodu. Rodičky sú pri výbere polôh výrazne ovplyvnené pôrodnými asistentkami, tie však vo väčšej miere nepripisujú veľký význam vplyvu polôh na priebeh pôrodu.

Kľúčové slová: polohy pri pôrode – mechanizmus pôrodu – stres – držanie tela.

(The role of midwives and support through use of maternal positions) Summary: In this paper we calculated the extent to which women in travail use and midwives recommend positions in the process of childbirth. A sample of respondents consisted of 108 pregnant women. In a quantitative research using questionnaire we obtained empirical data, which we processed in the SPSS computer program. We tested the hypotheses using chi quadrant, we calcualted Cramer‘s V, Spearmann‘s serial correlation coefficient. Statistically significant results were found in the use of methods and positions, their recommendation by midwives, and also in relation to education and parity of pregnant women. Mothers with university degree attributed higher importance to birth positions then mothers with lower education.Primigravidita consider birth position to be more significant than multigravidita, but multigravidita consider hot shower and massage to be important during the course of delivery. Mothers are significantly influenced by midwives in selecting labour positions, but they in higher extent do not attribute great importance to the importance of positions during the course of delivery.

Key words: position during labor – delivery mechanism – stress – posture

Úvod Pohyb predstavuje základnú vlastnosť dôležitú pre rozvoj človeka. Je nevyhnutný pre udržanie života a aktivity, nositeľom informácii z vonkajšieho, vnútorného prostredia a odrazom nášho správania. Správne používanie návyku vzpriameného držania tela máme vrodené. Už v intrauterinnom období sa vytvárajú rámcové pohybové modely, ktoré sú geneticky fixované.

Z nich sa v postnatálnom období prostredníctvom učenia vytvárajú pohybové programy, ktorých účinnosť závisí od schopnosti vnímať a prežívať svoje správanie, vnímať inštrukcie ku korekcii, uložiť si ich do pamäti učením a priradiť im vysokú prioritu (Gúth, 2003).

Správne držanie tela a koordinované užívanie organizmu ako celku je možné dosiahnuť telovou mechanikou, ktorá zabezpečí efektívnu, koordinovanú funkciu tela pri pohybe a udržiavaní rovnováhy počas aktivity. Výsledným efektom je zníženie spotreby energie organizmu, zmenšenie únavy a následne zlepšenie funkcie kostrovosvalového systému (Ko­zierová et al., 1995).

Problémy, ktoré sa v tehotnosti vyskytnú v súvislosti s narušením dynamiky chrbtice a statiky panvy, môžu

byť priamo spojené s rastom dieťaťa a gravidnej maternice ako aj v spojitosti s predchádzajúcim narušením vzájomnej súhry svalov v dôsledku neprávneho držania tela a zaužívaním stereotypov. V tehotnosti je organizmus viac fyzicky zaťažený a na zmenách pohybového aparátu sa podieľajú biomechanické a biochemické faktory. Tehotná žena sa prispôsobuje zmenám v troch fázach: 1. prispôsobenie, ktoré trvá prvé 3-4 mesiace, 2. štádium tolerancie, ktoré pokračuje od 4. do 8.mesiaca tehotnosti, kde sa prejavia najviac zmeny v držaní tela, 3. štádium zaťaženia, ktoré nastáva od 9. mesiaca do 10. mesiaca (Schreder, 1949, Kovalčíková, 1990) U tehotnej ženy sa mení ťažisko smerom dopredu, stupňuje sa lumbálna lordóza, prehlbuje sa hrudná kyfóza a sekundárne vzniká cervikálna lordóza. Dôsledkom uvedených zmien dochádza k narušeniu udržania rovnováhy, vzniká napätie v kĺboch a pohyb sa obmedzuje. Tehotná žena pociťuje bolesti svalstva v chrbte. Stupňujú sa nároky na prácu svalov na zadnej strane ­tela, svalov panvy a dolných končatín. Zvyšuje sa poddajnosť kĺbov panvy a diastáza priamych sva-

lov brucha. Uvoľňovaním sakroiliakálnych spojení sa podporná funkcia aparátu ­mení na opornú (Dráč, Křupka, 1992). Stálou svalovou aktivitou sa spotrebuje viac energie a dochádza k únave (Kovalčíková, 1990). Dynamická funkcia panvy ovplyvňuje pôrodné cesty a uvoľnenie panvových pôrodných spojení. Dochádza ku kvalitatívnym zmenám v smere pôsobenia síl, a to k primárnemu uvoľneniu sakroiliakálnych kĺbov a k sekundárnemu uvoľneniu symfýzy. Nesprávne držanie tela, chronické a asymetrické zaťažovanie krčných, hrudníkových a driekových svalových skupín, ktoré kompenzujú zmeny chrbtice, spôsobujú svalovú dysbalanciu. Využívaním polôh tehotnou ženou sa zvyšuje uvoľnenie svalov, znižuje sa svalové napätie, dosahuje sa väčšia voľnosť v pohybe, zlepšuje sa koordinácia dýchania a spotrebuje sa menej energie.

Rodička využíva energiu pre efektívnejšiu prácu s kontrakciami a vytvárajú sa predpoklady pre jej aktívny odpočinok.

Svetová zdravotnícka organizácia (World Health Organization – WHO) ako aj výsledky viacerých štúdií odporúčajú na zmiernenie problémov

PhDr. Ľudmila Matulníková, Ph.D. Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita, Trnava 1982: ukonč. SZŠ, Žilina – všeob. sestra; 1984: ukonč. nadstav. štúdium – žen. sestra; 1992: ukonč. PSS – SPAM Slovenská postgraduálna akadémia medicíny, t.č. Slovenská zdravotnícka univerzita – intenz. starostl. v pôrodníctve, Bratislava; 1996: Vyššie odborné vzdelanie Trenčín – všeob. sestra; 1999: PSS SPAM, psychofyz. prípr. na pôrod, Bratislava; 2000: ukonč. magist. štúdium – ošetr. a rehab., FZaSP TU, Trnava; 2005: PSS – manaž. v ošetr., SZU, Bratislava; 2006: FZaSP TU, Trnava – ošetr., PhDr. 2007: FZaSP TU, Trnava – ošetr., Ph.D.; 1982–2000: NsP Trenčín, gyn.-pôr. odd., pôr. sála, žen. sestra; 2001–2004: odb. ošetr.: hl. sestra MZ SR, Bratislava; 2004–2007: TU Trnava, inter. doktorandka; od 2004: kat. pôr. asist., FZ KU, Ružomberok, ext. pedag.; od 2007: kat. ošetr., FZaSP TU, Trnava, odb. asist.

FLORENCE 2/2011 35

recenzovaný článek

u rodičky a na udržanie fyziologického mechanizmu v procese pôrodu ­také prostriedky, ktoré upevňujú posturálny stereotyp (pohybové programy) a podporujú funkčnosť motoriky (vzpriamená poloha, drep, kolenoprsná poloha, sed, chôdza). Uvedené odporúčania majú význam pre rodičku nielen psychologický (zvyšuje sa zmyslová vnímavosť a aktívnejšia kontrola nad celým procesom pôrodu), ale hlavne fyziologický (vplyv na intenzitu a efektívnosť kontrakcií, na os panvy, ktorá určuje smer vedúcej časti dieťaťa v pôrodnom kanály, spotrebu analgetík, bolestivosť, vnútornú rotáciu prenatálneho dieťaťa). V prvej pôrodnej dobe, v čase nástupu kontrakcií, keď je ich intenzita slabá, odporúča sa rodičkám využívať pozíciu v sede a v drepe (Fewick, Simkin, 1987, Parnell, Thomson,1993, Mayo Clinic, ­Michel, Rake, Treiber, 2001, ACOG 2002, Dobson, 2005, WHO, 2006). Uvedené polohy majú vplyv na: panvovú os; naklonenie panvy dopredu; zmenu tvaru zakrivenia v krížovej chrbtici z „S“ na „C“; vytvorenie súbežnej panvovej osi s osou dieťaťa v pôrodnom kanály; väčšiu pohyblivosť kostrče.

Poloha v sede je efektívnejšia vo vzťahu k polohe v ľahu, pretože dochádza k : • zväčšeniu priečneho priemeru panvového východu o 1 cm, • zväčšeniu priameho priemeru panvového východu o 2 cm (Russell, Nikodem, 2000), • zväčšeniu panvového východu o 0,7–1,5 cm (Martin, Reeder, 1991), • rozloženiu hmotnosti matky na sedacie hrbole, • vytvoreniu ostrého uhla medzi lonovou kosťou a chrbticou a zväčšeniu priestoru panvy o 28–30 %.

Metódy výskumu

36 FLORENCE 2/2011

Výskum sme realizovali v priebehu dvoch rokov vo FN Trnava, FN Ružomberok, FN Prešov a v nemocnici s poliklinikou Topoľčany. Pri výbere nemocníc sme zohľadňovali ­materiálno-technické podmienky na pôrodnej sále a počet pôrodov. Výberový súbor tvorilo 108 tehotných žien, ktoré rodili spontánne bez komplikácií. Tehotných žien prvorodičiek bolo 51 (47,2 %) a viacrodičiek 57 (52,8 %), vo veku 19–41 rokov a viac. Priemerný vek respondentiek bol 28,36 roka.

V súbore boli najviac zastúpené vydaté respondentky 91 (84,3 %), slobodné v počte 14 (13,0 %), rozvedené 2 (1,9 %) a 1 respondentka bola vdo-

va. Sledované tehotné ženy dosahovali v menšom počte stredoškolské vzdelanie bez maturity 22 (20,4 %), takmer polovica 49 (45,4 %) mala dosiahnuté stredoškolské vzdelanie s maturitou a 37 (34,3 %) tehotných žien mala vysokoškolské vzdelanie. Empirické údaje sme získali metódou dotazníka, ktorý obsahoval 16 otázok (otázky obsahovali zatvorené, polouzatvorené položky a názory rodičiek sme zaznamenali na Likertovej škále bodovou hodnotou od 0 do 4). Návratnosť bola 85,6 %. Údaje z dotazníkov sme po kódovaní a kategorizácii dát spracovali v počítačovom programe SPSS. Hypotézy sme testovali pomocou chíkvadrátu, počítali sme Cramerovo V a Spearmannov koeficient poradovej korelácie. Následne uvádzame parciálne výsledky, ktoré sú s danou problematiku spojené.

Analýza výsledkov Na základe získaných údajov sme zistili, že názory na využívanie polôh pri pôrode u rodičiek a pôrodných asistentiek sú rozdielne. Podobne aj odporúčania pôrodných asistentiek sú viac zamerané na rutinné a tradičné metódy a vo väčšej miere nachádzame nesúlad s odporúčaniami WHO a ACOG (American Congress of Obstetricians and Gynecologists – Americký kongres pôrodníkov a gynekológov). U respondentiek sme zisťovali, aký majú názor na využívanie polôh v procese pôrodu. Z deviatich položiek mali vybrať tri, ktoré považujú za najviac významné v procese pôrodu. Z výsledkov vyplýva, že respondentky považujú využívanie polôh pri pôrode za najviac významné hlavne z dôvodu: zmiernenia pocitu bolesti pri kontrakciách (60,2 %), zvyšovania pocitu telesnej a psychickej pohody (45,4 %), možnosti ovplyvnenia vstupovania dieťaťa do pôrodných ciest (39,8 %) a pri znižovaní napätia vo svaloch (35,2 %). Využívanie polôh v procese pôrodu považujú za najmenej významné: pri redukcii spotreby liekov na tlmenie pôrodnej bolesti (11,1 %), pri relaxácii (16,7 %), pri znižovaní pôsobenia stresu (27,8 %), pri ovplyvňovaní zväčšovania priestoru panvy (29,6 %) a pri skrátení dĺžky pôrodných dôb (34,3 %). Štatisticky signifikantný rozdiel sme zistili pri položke chôdza a drep (názor na ich význam pre priebeh pôrodu), a to vo vzťahu k dosiahnutému vzdelaniu respondentiek. V súbore rodičiek, ktoré mali vysokoškolské vzdelanie, sme zistili, že len 1/3 nepovažuje vplyv polôh za významný vo

vzťahu k skracovaniu dĺžky pôrodných dôb, naproti tomu u rodičiek so stredoškolským vzdelaním sú to 2/3, ktoré zastávajú názor, že polohy nemajú vplyv na trvanie pôrodných dôb z hľadiska ich skrátenia – Cramerovo V=0,346, p=0,002. Respondentky, ktoré si viac myslia, že chôdza ovplyvňuje priebeh pôrodu, tak zastávajú aj viacej názor, že využívanie chôdze počas pôrodu má význam pri redukciu stresu – Cramerovo V=0,243, p=0,041. Podobne aj tie rodičky, ktoré si viac myslia, že drep ovplyvňuje priebeh pôrodu, tak zastávajú aj viacej názor, že využívanie drepu počas pôrodu má význam pri vstupovaní dieťaťa do pôrodných ciest – Cramerovo V=0,275, p=0,017.

U respondentiek sme zisťovali, ktoré metódy využili najviac v priebehu pôrodu. Predložili sme im zoznam 11 položiek, z ktorých mali vybrať tri, ktoré najviac využili v priebehu pôrodu. Tehotné ženy v priebehu pôrodu využili najmä tradičné metódy, a to teplú sprchu (72,2 %), chôdzu (63,9 %) a sedenie na fit lopte (38 %). Najmenej využili menej tradičné metódy: polohu koleno-prsnú (13 %) a pohupovanie (15,7 %), vzpriamenú polohu (20,4 %), polohu v ľahu na boku a drep (22,2 %). Vo vzťahu využívania metód pri pôrode k „parite“ rodičky sme zistili štatisticky významné rozdiely. Prvorodičky využili pri pôrode polohu v ľahu na boku v 33,3 % oproti viacrodičkám, ktoré danú polohu z 2/3 (87,7 %) nevyužili. Konštatujeme, že prvorodičky považujú danú polohu za viac významnú ako viacrodičky. Výsledok bol štatisticky významný: Cramerovo V=0,253, p=0,008. Zo získaných údajov sme ďalej zistili, že 87,7 % viac­rodičiek využíva pri pôrode teplú sprchu, naproti tomu prvorodičky ju v 31,4 % nevyužívajú. Viacrodičky považujú pôsobenie teplej sprchy za viac významné ako prvorodičky – Cramerovo V=0,233, p=0,016. Podobne aj masáž pri pôrode viacrodičky využili v 42,1 % oproti prvorodičkám, ktoré ju v 76,5 % nevyužili, pretože jej pripisujú menší význam ako viacrodičky – Cramerovo V=0,197, p=0,041.

U rodičiek sme zisťovali, ktoré metódy a v akej miere im boli odporúčané pôrodnými asistentkami v priebehu pôrodu. Respondentky vyjadrili svoje odpovede na Likertovej škále, na päťbodovej hodnotiacej stupnici, kde „0“ bodov znamená, že daná metóda im bola odporučená minimálne, „4“ body, že daná metóda im bola maximálne odporučená. (tab. 1)

Tab. 1. Do akej miery vám pôrodná asistentka odporučila využívanie nasledujúcich metód v priebehu pôrodu? (n=108) Položka

0

1

2

3

4

Priemer

Teplá sprcha

11,1

1,9

8,3

15,7

63,0

3,18

Chôdza

13,0

8,3

17,6

25,0

36,1

2,63

Sedenie na lopte (fit lopta)

19,4

22,2

15,7

14,8

27,8

2,09

Masáž

36,1

7,4

19,4

13,9

23,1

1,81

Vzpriamená poloha

31,5

13,9

23,1

16,7

14,8

1,69

Poloha v ľahu na boku

50,9

13,0

14,8

11,1

10,2

1,17

Drep

63,9

13,9

8,3

4,6

9,3

0,81

Pohupovanie

69,4

13,9

10,2

3,7

2,8

0,56

Poloha koleno-prsná

79,6

11,1

3,7

3,7

1,9

0,37

Žiadne

95,4

2,8

1,9

0,00

0,00

0,06

Pôrodné asistentky v najväčšej miere odporúčali využívať v priebehu pôrodu teplú sprchu v 63 %. Naproti tomu v najmenšej miere boli odporúčané polohy koleno-prsná v 79,6 %, pohupovanie v 69,4 %, drep v 63,9 % a poloha v ľahu na boku v 50,9 %. Zároveň sme zistili štatisticky významné závislosti medzi odpoveďami pôrodných asistentiek a rodičkami.

Rodičky, ktorým bolo vo väčšej miere odporúčané sedenie na lopte, vo väčšej miere zastávali názor, že ­táto metóda ovplyvňuje priebeh pôrodu, než tie

rodičky, ktorým metóda nebola odporúčaná – Spearmannovo rho=0,410, p<0,01. Podobne ak pôrodné asistentky vo väčšej miere odporúčali rodičkám sedenie na lopte, tak rodičky túto metódu aj vo väčšej miere využili: Cramerovo V=0,541, p<0,001.

Rodičky, ktorým pôrodné asistentky v priebehu pôrodu odporúčali drep, zastávali vo väčšej miere názor, že táto metóda môže ovplyvniť pôrod – Spearmonovo rho=0,410, p<0,01.

Takéto závislosti boli štatisticky významné i pri chôdzi – Spearmonovo

rho=0,259, p<0,01, pri pohupovaní – Spearmonovo rho=0,279, p<0,01, pri polohe v ľahu na boku – Spearmonovo rho=0,319, p<0,01, pri koleno-prsnej polohe – Spearmonovo rho=0,232, p<0,05, pri sprche – Spearmonovo rho=0,428, p<0,01, aj pri masáži – Spearmonovo rho=0,208, p<0,05.

Naše výsledky dokazujú, že odporúčania pôrodných asistentiek významne ovplyvnili názory tehotných ­žien na to, do akej miery môžu jednotlivé metódy ovplyvniť priebeh pôrodu, i to, do akej miery ich tehotné ženy využili v procese pôrodu. Bohužiaľ konštatujeme, že pôrodné asistentky v malej miere odporúčajú využívanie jednotlivých polôh a obmedzujú sa len na odporúčanie teplej sprchy, chôdzu a sedenie na fit lopte.

recenzovaný článek

Diskusia Z výsledkov, ktoré sme zistili, môžeme usúdiť, že väčšina pôrodných asistentiek a tehotných žien nepripisuje polohám v procese pôrodu veľký význam napriek tomu, že výsledky výskumov dokazujú významný vplyv polôh na zníženie intenzity bolesti pri pôrode (Adachi, 2003). Pri skúmaní vplyvu

INZERCE

25.–26. 2. 2011 TOP HOTEL Praha Congress Hall Blažimská 1781/4 149 00 Praha 4

5.

Sdružení praktických lékařů ČR, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR a Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP si vás dovolují pozvat na 5. Kongres primární péče Z odborného programu kongresu

ČESKÁ ASOCIACE SESTER

Sobota 25. února 9.30–11.00 hod.

Registrační formulář, informace a program najdete na internetových stránkách www.splcr.cz, www.detskylekar.cz a www.ahou.cz.

alitou v kontextu s kv če pé í itn un m Ko ocení y, systém hodn če Certifikát kvalit do primární pé a jejich přesun er st se e nc te pe Kom péči nkce v primární Pochybení a sa změn sti se zaváděním Etika v souvislo

adová, MBA Mgr. Alice Strn chová Bc. Irena Pejzno á Jindra Kracíkov ček Lubomír Vondrá á Jindra Pavlicov

Akce je určena pro lékaře a sestry v primární péči a je zařazena do kreditovaného systému celoživotního vzdělávání.

5. kongres PP do Florence.indd 1

14.1.11 13:16

recenzovaný článek

38 FLORENCE 2/2011

polôh v procese pôrodu sa dokázalo, že poloha v drepe, na boku a koleno-prsná majú vplyv na znižovanie vnímavosti bolestí pri kontrakciách, zvyšuje sa úspešnosť progresie pôrodu (Enkin, 1998, Ergin 2006). Dovolíme si tvrdiť, že v našej populácii rodičky viac preferujú metódy, ktoré sú tradičné a ich využívanie je rutinné. Zmeny môžeme zaznamenať skôr u prvorodičiek, ktoré vo väčšej miere ako viacrodičky využívajú a pripisujú väčší význam polohám v priebehu pôrodu, najmä polohe na boku. Wu uvádza štatisticky významný vplyv polohy na boku v latentnej fáze na korekciu zadného postavenia dieťaťa do predného postavenia, pri redukcii dystokie a skrátení dĺžky prvej doby pôrodnej (Wu, 2001 ). Odporúčania WHO, ktoré sú spracované v publikácii „Management komplikácii v tehotnosti a pri pôrode“, uvádzajú využívanie polôh, najmä drepu a polohy na štyroch, ako jednu z možností v algoritme postupov pri zadnom postavení dieťaťa, pri podpore pôrodného mechanizmu v polohe záhlavím pri fyziologickom pôrode (Dobson, 2005). Najmä využívanie drepu v procese pôrodu má výrazný dopad na zníženie počtu mechanických intervencií, na menšiu farmakologickú stimuláciu kontrakcií oxytocínom (Golay,1993). V našom výskume sa potvrdilo, že menej používané polohy sú najmä poloha na štyroch a koleno-prsná poloha. Rodičky, ktoré v procese pôrodu využívajú viacej polohu na štyroch, vnímajú menej bolesť v krížovej oblasti, ak je ich dieťa v zadnom postavení, ďalej pri uvedenej polohe sa u rodičiek zlepšuje relaxácia svalov panvového dna (Hoffmayer 2004, Mackonochie, 1999, Forsstromová, Hampsonová, 1996). Poloha je výhodná hlavne v aktívnej ­fáze pôrodu, keď sa zvyšuje frekvencia a intenzita kontrakcií. Poloha koleno-prsná sa odporúča na zmiernenie pocitu nutkania na tlačenie v čase, keď nie je bránka zájdená.

Pri danej polohe sa znižuje gravitačný tlak hlavičky dieťaťa na interoreceptory hrdla maternice. Účinnosť polohy ďalej spočíva vo využívaní tzv. forsírovaného dýchania, pri ktorom sa uplatňuje najmä dolný segment a expiračné svaly pri výdychu. Tým dochádza k automatickému vyradeniu brušných svalov, čím sa dosiahne zníženie tlaku na bránku a znižuje sa možnosť vzniku edému bránky (Véle, 1997, Sutton, 1995).

Pôrodné asistentky, podporné osoby a tehotné ženy majú získať reálne informácie o účinku a význame polôh. Úlohou sprevádzajúcich osôb je poskytnúť pomoc a podporu rodičke pri zmenách

polohy. Z rodičky sa potom nestáva pasívna pacientka, ale aktívna rodička, ktorá má možnosť výberu polohy a jej voľba má byť podporovaná. V našom výskume výsledky potvrdili, že rodičky v procese pôrodu využívajú to, čo im poskytovatelia služieb, t.j. pôrodné asistentky, odporučia alebo vopred určia, resp. dovolia. Reálne využívajú hlavne tie metódy, ktoré sú ­viac menej rutinne zaužívané na pôrodnom sále. Pôrodné asistentky často spájajú polohy využívané v priebehu pôrodu s alternatívnym pôrodom, pričom nezohľadňujú základné princípy biomechaniky ľudského tela a fyziologický základ polôh.

Záver Záverom konštatujeme, že je potrebné ovplyvniť pohľad a myslenie pôrodných asistentiek a následne aj rodičiek na to, čo je fyziologické a založené na biomechanike pohybu, a čo je založené na filozofii a je alternatívne. Pôrodné asistentky ako aj rodičky si často zamieňajú pojmy alternatívny pôrod s alternatívnou metódou vedenia pôrodu.

Poznatky, ktoré nám poskytujú výsledky štúdií, však poukazujú na skutočnosť, že uvedené pojmy nie je možné zamieňať a ich obsah stotožňovať, pretože majú odlišné východiská pre svoju paradigmu. Domnievame sa, že výber metód, ktoré pôrodné asistentky odporúčajú rodičkám, je ovplyvnený mnohými faktormi, ako napr.: liberálnym používaním liekov zmierňujúcich bolesť v priebehu pôrodu, redukovanými poznatkami z oblasti samotnej fyziológie tehotnosti, pohybu, kinestetiky a fyziologického mechanizmu pôrodu, samotnou medicinizáciou procesu pôrodu a technokratickým prístupom starostlivosti o rodičku. Efektívnosť pomoci a podpory zo strany pôrodných asistentiek je možné očakávať len vtedy, ak ich starostlivosť nebude založená na konvenčných postupoch a normálny fyziologický pôrod s využívaním variabilnosti polôh sa prestane definovať ako pôrod alternatívny.

Otázkou však zostáva: Prečo sa považuje fyziologický pôrod, pri ktorom sa využíva variabilita polôh, za alternatívny, keď pohyb a polohy vychádzajú zo základných princípov biomechaniky ľudského ­tela, ktoré sa využívajú vo fyzioterapii, ortopédii a telovýchove?

Literatúra: 1. ACOG Committee Opinion. Number 267, January 2002: Exercise during pregnancy and the postpartum period. Obstet Gynecol 2002, 99: 171–3.

2. ADACHI K. The relationship between the parturientś positions and perceptions of labor pain intenzity. Nursing Research. 2003 Jan-Feb; 52 (1): 47–51.

3. ARTAL T, TOOLE M. New guidelines for exercise in pregnancy and postpartum have been published by the American College of Obstetricians and Gynecologist.BMJ Publishig group and British Association of Sport and Exercise Medicine. Br J Sports Med 2003, 37: 6–12.

4. DRÁČ P, KŘUPKA J. Trvalé zmeny po tehotnosti. Martin: Osveta, 1992. ISBN 80-217-0235-4.

5. ENKIN M et al. Efektívny péče v perinatológii. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-417-7.

6. ERGIN A. The effects on birth process of positions suggested to pregnancies durin the first and second stages .

In: Sborník přednášek Sociokulturní kontexty z ošetřovatelství a porodní asistence, příspěvek k podpoře humánnější péče o člověka. Olomouc: UP, 2006, 1. vyd. ISBN 80-244-1424-4.

7. FORSSTROMOVÁ B, HAMPSONOVÁ M. Alexandrova technika v těhotenství a při porodu. Brno: Barrister a Principal, 1996. ISBN 80-85947-11-0.

8. GÚTH A et al. Výchovná rehabilitácia alebo Ako učiť školu chrbtice. Bratislava: Liečreh Gúth, 2003. ISBN 80-88932-12-2.

9. KOVALČÍKOVÁ J. Dynamika chrbtice a statika panvy žien počas fyziologickej gravidity. Bratislava: Univerzita Komenského, 1990. ISBN 80-223-0208-2.

10. KOZIEROVÁ B, ERBOVÁ G, OLIVIERIOVÁ R. Ošetrovateľstvo 2. Martin: Osveta, 1995. ISBN 80-217-0528-0.

11. MACKONOCHIE A. Perfect pregnancy week by week. Hong Kong: Anness Publishing Limited, 1999. ISBN 1-84081-236-2.

12. MARTIN L, REEDER SJ. Essentials of maternity nursing. Pensylvania: Lippincott, 1991. ISBN 0-397-54791-9.

13. RAKE A et al. MR Obstetric pelvimetry: Effect of Birthing Position on Pelvic Bony Dimension. AJR2002, 179:1063–1067.

14. VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou prax. Praha: Grada, 1997, s. 267. ISBN 80-7169-256-5.

15. WU X, FAN L, WANG Q. Correction of occipito – posterior by maternal postures during 16. the process of labor. Zhonghua Fu Chan ke Za Zhi. 2001, Aug; 36 (8): 468–9.

(ludmila.matulnikova@truni.sk)

Recenzovaly: Doc. PaedDr. PhDr. Viera Simočková, Ph.D., Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita, Ružomberok PhDr. Nadežda Peřinová, Ph.D., Fakultná nemocnica J. A. Reimana, Prešov

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

Dezinfekce, sterilizace s. 39

s. 43

s. 44

Téma 1: Nozokomiální nákazy

Téma 2: Jak se vyhnout pochybení – „právní minimum“ pro všechny odbornosti

Téma 3: Ruce zdravotníků odpovídají za většinu nozokomiálních nákaz

recenzovaný článek zkušenosti z praxe

Nozokomiální nákazy

RNDr. Renata Podstatová FN, Olomouc

MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. ZSF OU, Ostrava

Nemocniční nákazy jsou nežádoucí komplikací zdravotní péče a mají řadu negativních důsledků: nárůst morbidity a mortality, zhoršení kvality života pacientů, prodloužení doby hospitalizace a vzestup přímých i nepřímých nákladů na zdravotní péči.

Významnými faktory vzniku nozokomiálních nákaz jsou hlavně stárnoucí populace a s tím spojená vzrůstající komorbidita, rozvoj vyšetřovacích a léčebných technologií a moderní léčby umožňující záchranu v minulosti beznadějných stavů, komplikované chirurgické výkony, inten-

zivní péče, léčba onkologických pacientů a jiných vysoce rizikových pacientů, transplantační medicína apod. Dalším faktorem je vysoká spotřeba antibiotik, která je podle ECDC (European Center for Disease Prevention and Control) alarmující. Doporučení o účelném používání antibiotik v humánní medicíně je reflexí na stoupající rezistenci vůči antibiotikům v kontextu s problematikou nemocničních nákaz (1).

Podle studie P. W. Stoneové et al. (2) jsou v USA ročně prokázány 2 mil. případů NN (z toho 500 tis. v intenzivní péči) a 90 tis. úmrtí v souvislosti s NN (5. nejčastější příčina) a NN se tak stávají největším epidemiologickým problémem civilizovaného světa.

nákazy a NN, které vedly k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí. Také je zavedena povinnost zpracovat provozní řády všech klinik a oddělení, zaměřené na prevenci NN a ty předložit ke schválení odpovědnému orgánu.

Zdravotnická zařízení (ZZ) v ČR sice deklarují sledování NN, ale skutečnost je mnohdy jiná.

Když se NN nesledují aktivně, je vykázaný výskyt minimální. Hospitalizace v takovém zařízení je pro pacienta potenciálně riziková, protože zde pravděpodobně neexistují žádné organizační a kontrolní mechanismy, které by včas odhalily zdroj infekce, faktory přenosu, adekvátně na situaci reagovaly a pacient byl vhodně léčen.

V České republice je sledování NN povinné

Rozsáhlá studie SENIC (Study on the Efficacy of Nosocomial Infection Control) organizovaná CDC (Centers for Disease Control and Prevention), které se zúčastnilo 338 nemocnic v USA, zjistila následující výsledky, platné pro všechny nozokomiální nákazy: Jestliže se v nemocnici provádí surveillance + kontrola, dojde ke snížení NN o 32 %, povádí-li se kontrola bez surveillance, dojde ke snížení NN o 6 %, při žádných opatřeních dojde k nárůstu NN o 18 %.

Z uvedených údajů vyplývá, že výskyt NN může být příznivě ovlivněn prevencí, stálým sledováním (surveillance) a kontrolou - přibližně jedné třetině NN lze důkladným dodržováním zásad asepse, dezinfekce a sterilizace zabránit! Zbytek (dvě třetiny NN) připadají na endogenní infekce, způsobené vlastní flórou pacienta, zavlečenou infekčním agens z pri-

V České republice se podle dřívějších studií NN vyskytovaly v chirurgických oborech u přibližně 20 %, v interních oborech u přibližně 10 % pacientů (3). Nyní však nejsou relevantní údaje k dispozici. Zatímco ve světě se na tuto problematiku zaměřují, u nás je považována téměř za tabu. Chybou je i skutečnost, že nikdo systematicky nevyčísluje přímé ani nepřímé náklady na nozokomiální nákazy. Dá se předpokládat, že jsou, tak jako ve všech zemích, ve kterých se NN sledují, obrovské.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhláška MZ ČR č. 195/2005 Sb. stanoví zdravotnickému zařízení evidovat všechny NN a hlásit odpovědnému orgánu ochrany veřejného zdraví hromadný výskyt nemocniční

Významné zjištění studie SENIC

FLORENCE 2/2011

39

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

márně či sekundárně kolonizovaného orgánu či sliznice do okolních tkání nebo ­orgánů.

Predispoziční faktory NN Tři základní faktory – organismus pacienta oslabený nemocí, případně i imunodeficitem, invazivní výkony a rezistentní mikrobiální flóra vytvářejí předpoklady pro vznik infekčního procesu v souvislosti s diagnostickým, terapeutickým nebo ošetřovacím postupem ve zdravotnickém zařízení. Tyto predispoziční faktory se mohou vyskytovat nejenom v nemocnicích, ale i v domovech důchodců, ústavech sociální péče, léčebnách pro dlouhodobě nemocné, kojeneckých ústavech, hospicech apod. Také proto výrazy nemocniční a nozokomiální nákaza nejsou absolutními synonymy (4).

K manifestaci nozokomiální nákazy může dojít i delší dobu po propuštění pacienta ze zdravotnického zařízení, u nemocí s delší inkubační dobou (např. virová hepatitida typu B) dokonce i za několik měsíců. Důležitým aspektem pro klasifikování nákazy jako nozokomiální je, aby pacient při příchodu do zdravotnického zařízení nebyl v inkubační době dané nemoci. Pokud už v inkubační době je, jedná se o nákazu komunitní. Došlo-li k infekci v jiném zdravotnickém zařízení, ze kterého byl pacient přeložen nebo v minulosti propuštěn do domácí péče, jedná se o NN příslušného zařízení.

Zvyšující se věk pacientů, vyšší počet invazivních zákroků, zlepšené přežívání výrazně nedonošených dětí, polytraumatických a kriticky nemocných pacientů, pokroky v léčbě onkologických onemocnění, neustálá inovace medicínských technologií a postupů a jiné faktory, charakteristické pro moderní medicínu, vedou ke zvýšenému počtu hospitalizovaných rizikových pacientů, u kterých je pravděpodobnost vzniku nozokomiální nákazy vyšší a její prognóza je závažnější.

Nozokomiální nákazy podle původu NN mohou být endogenního nebo exogenního původu. Nákazy endogenního (vnitřního) původu jsou způsobeny mikroorganismy běžně se vyskytujícími v těle člověka (které se uplatňují zejména při oslabení imunity) tzv. oportunními, příležitostnými patogeny. Při nedostatečnosti imunitního systému je mikrobiální flóra fyziologicky se vyskytující např. v zažívacím traktu (enterokoky, E. coli apod.) schopna proniknout do krevního oběhu a způsobit sepsi. V prevenci endogenních nozokomiálních nákaz má důležitou úlohu zejména správná antibiotická terapie založená na lokálním výskytu rezistence a výsledcích kultivace, zabezpečení dostatečného prokrvení (oxygenace) tkání a imunostimulační terapie.

U exogenních (vnějších) nozokomiálních nákaz je možností prevence mnohem víc, při40

FLORENCE 2/2011

čemž základem je dodržování hygienicko-epidemiologického režimu a bariérové ošetřovací techniky. Neznalost či ignorance metod prevence nozokomiálních nákaz může vést k závažnému ohrožení zdraví a života pacienta, prodloužení doby hospitalizace a výraznému zvýšení nákladů na léčbu. Přísné dodržování preventivních opatření je povinností všech složek zdravotnického personálu i jiných zaměstnanců zdravotnických zařízení.

Vyšší výskyt nozokomiálních nákaz je na invazivních pracovištích (ARO, chirurgie, traumatologie, urologie, dialýza apod.) a na ­odděleních s větším počtem imunokompromitovaných pacientů. V závislosti na druhu oddělení se liší i převažující druh nozokomiálních nákaz, např. infekce v místě chirurgického výkonu na chirurgických pracovištích, močové na urologii a geriatrii, krevní (sepse) na ARO atd.

Predispoziční faktory pro vznik nozokomiálních nákaz jsou uvedeny v tabulce 1.

Podle převažující klinické manifestace je možné rozdělit nozokomiální nákazy na: • močové, • infekce v místě chirurgického výkonu, • pneumonie (dýchací cesty), • infekce krevního řečiště (sepse), • jiné.

První čtyři uvedené typy dohromady představují až 90 % všech klinicky významných nozokomiálních nákaz.

Podle klinických příznaků infekce lze předběžně stanovit, do které skupiny NN daná infekce může patřit: • kašel, akutní rýma, bolest v dutině ústní nebo krku, produkce sputa, horečka nad 38 °C – infekce dýchacích cest,

• zánět, sekret, dysurie, naléhavé nucení na močení, bolesti v bederní krajině, horečka nad 38 °C – infekce močových cest, • sekrece v místě rány nebo z rány vytékající, bolestivý erytém, hloubková destrukce tkáně – infekce v místě chirurgického výkonu, • průjem, zvracení, bolesti břicha – infekce gastrointestinálního systému, • sekrece v místě nebo vytékající z místa i. v. vpichu, bolestivý, šířící se erytém, lokální ztuhlost (indurace) v místě katetrizace, horečka nad 38 °C (nebo hypotermie pod 36 °C), hypotenze, tachypnoe, tachykardie, leukocytóza nebo leukopenie společně s významným nálezem v hemokultuře – katetrová infekce krevního řečiště, postižení kůže se známkami zánětu, s produkcí hnisu v kůži nebo podkoží – kožní infekce.

Přenos nozokomiálních nákaz K přenosu nozokomiálních nákaz může docházet přímým kontaktem, nepřímým kontaktem, inhalací, inokulací nebo ingescí.

Ne každý pozitivní mikrobiologický nález musí znamenat nozokomiální nákazu. Je nutno rozlišovat nosičství, kolonizaci a infekci. Zahraniční studie v současnosti hodnotí nálezy z orofaryngu a stolice jako projev nosičství, záchyty z ostatního materiálu bez klinických příznaků infekce jako kolonizaci a v případě klinických příznaků jako infekci. Hranice mezi kolonizací a infekcí je však mnohdy nejasná a vyslovit by se k ní měl především ošetřující lékař.

Lékař i sestra by měli sledovat mikrobiologické nálezy u pacientů i z hlediska citlivosti na antibiotika. Většina multirezistentních kmenů mikroorganismů pochází z nemocničního prostředí. K šíření multirezistence dochází hlavně v důsledku vysoké spotřeby různých širokospek-

Tab. 1. Predispoziční faktory pro vznik nozokomiálních nákaz Vnitřní faktory

Vnější faktory

věk (nad 60 let, novorozenci) životní styl hormonální poruchy (diabetes mellitus) hematologické onemocnění maligní nádory imunodeficit (infekce HIV) obezita malnutrice poruchy krevního oběhu polytrauma popáleniny dekubity ulcus cruris jiné závažné onemocnění • jater • ledvin • kardiomyopatie apod.

délka hospitalizace operace transplantace tracheostomie intratracheální kanyla žaludeční sonda močová katetrizace i. v. katetrizace infúze, transfúze cizí těleso drenáž instrumentální zákrok opakovaná narkóza endoskopie léčba zářením léčba cytostatiky hemodialýza, A-V shunt imunosupresivní léčba antibiotika hormonální léčba

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

trálních antibiotik, nedodržování hygienického režimu a zásad správné ošetřovatelské praxe.

Vyhledávání nozokomiálních nákaz Jak jsme již uvedli, každé zdravotnické zařízení (ZZ) je podle zákona povinno v rámci prevence NN evidovat. Vedení zařízení by mělo přesně vědět (cestou nemocničního hygienika), na kterém oddělení které NN převažují, které oddělení je trvale osídleno rezistentními nozokomiálními mikroorganismy a s kterými kritickými body v lékařské a ošetřovatelské péči tento výskyt souvisí. Mikrobiologické oddělení a ATB středisko nesmí být pouze pasivním divákem, ale musí se aktivně procesu účastnit a cíleně ordinovat především úzkospektrá antibiotika.

Nelze dopustit alibistické plošné preventivní nasazování širokospektrých antibiotik. Takovéto zametání problémů pod stůl, namísto využití znalosti nozokomiálních kmenů na jednotlivých odděleních a následných nápravných řešení, se každému ZZ výrazně prodraží.

Sankce, ale ani pochvaly za hlášení NN samy o sobě tuto situaci nevyřeší. Je nutná spolupráce lékařů a sester na oddělení, mikrobiologů a epidemiologů a cesta prevence. Musí se vypracovat a používat účinný systém sledování NN se zpětnou vazbou do řízení ZZ (5).

V centru procesu stojí oddělení nemocniční hygieny (ONH), jehož hlavní pracovní náplní by měla být prevence NN a realizace preventivních a nápravných protiepidemických opatření.

Tito zaměstnanci (lékař specialista a epidemiologická sestra) aktivně vyhledávají NN, vedou evidenci, pravidelně informují vedení ZZ a pravidelně školí zaměstnance ZZ. Aktivně spolupracují s mikrobiologickým pracovištěm a ATB střediskem a lékaři na oddělení.

Na každém oddělení: • pověřený lékař, který aktivně vyhledává NN, spolupracuje s oddělením nemocniční hygieny, školí své spolupracovníky a je za tuto činnost finančně hodnocen.

• Každý ošetřující lékař v aktivní spolupráci se staniční sestrou vyhodnocuje známky infekce u pacienta, zapíše tuto skutečnost do zdravotnické dokumentace, provádí příslušné mikrobiologické odběry, spolupracuje s mikrobiologickým oddělením a ATB střediskem.

Mikrobiologické pracoviště, včetně ATB střediska, aktivně vyhledává NN, provádí jejich evidenci, hlásí podezření jejich výskytu na ONH a na dané pracoviště, na základě zpětné vazby z ONH vede aktivní ATB politiku. Zaměstnanci mikrobiologického oddělení aktivně vyhledávají pacienty: • kteří při vstupu do ZZ neměli infekci a během pobytu ji získali,

• u kterých byl výskyt rezistentních kmenů, • v prostředí hromadného výskytu NN na oddělení.

Ideální je počítačový program, který zaznamenává časovou osu pacienta při jedné hospitalizaci a různých překladech tak, aby byl jasný stav pacienta při přijetí a v průběhu hospitalizace.

Vedení ZZ pravidelně hodnotí výskyt NN na poradách a provádí organizační opatření ke snížení jejich výskytu.

Lékárna je propojena s ATB střediskem, sleduje spotřebu ATB a provádí hodnocení finanční náročnosti ATB politiky spolu s ATB střediskem.

Závěr I přes významné investice do nadstandardních metod asepse a sterility operačních sálů ve špičkových zdravotnických zařízeních v západní Evropě a severní Americe zůstala incidence infekcí v místě chirurgického výkonu zhruba na stejné úrovni. I to dokazuje, že úplná eliminace nozokomiálních nákaz není možná a vzhledem ke komplexnosti této problematiky nejsou všechny nozokomiální nákazy preventabilní. Falešné vykazování nízkého počtu nozoko­miálních nákaz je však časovanou bombou, která se nemusí vyplatit. Jejich stálé sledování a hlášení umožní včas odhalit začínající nebo hrozící problém, který může způsobit epidemii, ohrozit pacienty a vyžádat si vysoké finanční investice. Tvrzení, že NN se v daném zdravotnickém zařízení nevyskytují, je často jenom výsledkem neinformovanosti nebo alibismu. Pokud budou oddělení, kliniky a zdravotnická zařízení přistupovat k nozokomiálním nákazám racionálně, může se jim podařit zredukovat výskyt preventabilních (exogenních) nozokomiálních nákaz (ze kterých potenciálně vyplývá i trestněprávní odpovědnost) na minimum a založit na tom prestiž svého pracoviště.

Vzhledem k dynamice změn v medicíně, novým postupům diagnostiky a léčby, měnícímu se spektru a profilu rezistence mikrobiální flóry musí být problematika prevence nozokomiálních nákaz zdůrazňována jako významná součást celoživotního vzdělávání všech pracovníků ve zdravotnictví. Vývoj nových možností asepse, antisepse a antimikrobiálních látek je reakcí na hrozbu patogenních mikroorganismů s novými vlastnostmi, jako např. MRSA (Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus), VRE (vankomycin rezistentní enterokoky) nebo gramnegativní bakterie produkující nové β-laktamázy odpovědné za vznik další rezistence (klebsiely, pseudomonády, acinetobaktery).

Nozokomiální prostředí je specifické a výrazně se odlišuje od prostředí domácího, ko-

munitního. Jiný proto musí být i přístup a jednání zdravotnických pracovníků, s důrazem na nejzákladnější metody prevence - hygienou rukou počínaje a manipulací s biologickým materiálem a zdravotnickým odpadem konče.

Na prevenci nozokomiálních nákaz by se nemělo šetřit Prevence nozokomiálních nákaz však může být efektivní jenom tehdy, jsou-li k tomu vytvořeny optimální podmínky ze strany nadřízených klinik a managementů nemocnic. Je těžké dodržovat preventivní opatření, když není dostatek jednorázového zdravotnického mate­riálu, když se šetří na dezinfekčních prostředcích nebo na indikátorech kontroly účinnosti sterilizačního cyklu. Takový krátkozraký přístup je snahou šetřit náklady na nepravém místě. I když zlepšení a modernizace metod prevence nozokomiálních nákaz ve zdravotnickém zařízení vyžaduje většinou jistou investici, výsledkem je mnohonásobně vyšší zisk v podobě ušetřených financí a především ochrana zdraví a života pacienta. Ještě stále u nás dochází pod tlakem okolností k jednání zdravotníků, které je ve vyspělých zemích nemyslitelné, například venepunkce bez použití rukavic, resterilizace výlučně jednorázového materiálu bez ověření vlivu na jeho kvalitu a sterilitu apod.

Prevence nozokomiálních nákaz je specifický a komplexní proces, který vyžaduje skloubení vědomostí, zdravotnického myšlení, přiměřené automatizace správných návyků, odpovědnosti a zájmu o danou věc. Každé zdravotnické zařízení by mělo být místem bezpečným pro pacienty i personál.

Literatura: 1. Hedlová D, Jindrák V. Koncept kontroly infekcí v evropských nemocnicích, Nozokomiální nákazy, č. 4, 2006, str. 1-7.

2. Stoneová PW et al. A systematic audit of economic evidence linking nosocomial infections and infection control interventions: 1999–2000, American Journal of Infection Control, č. 3, 2002, str. 30.

3. Pečenka A. Nozokomiální infekce - největší problém moderního zdravotnictví, Infactum, č. 1, 2003, str. 1-3.

4. Maďar R, Podstatová R, Řehořová J. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi, Grada Publishing, Praha, 2006.

5. Sovová E, Podstatová R, Řehořová J. Zdravotnická dokumentace při sledování nozokomiálních nákaz. Nozokomiální nákazy, č. 4, 2005, str. 26-34.

6. Šrámová H. a kol. Nozokomiální nákazy II. Praha: Maxdorf-Jessenius, 2001.

(renata.podstatova@mediconsulting.cz)

FLORENCE 2/2011

41

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

Dezinfektor podložních mís

PICCOLO D3P public relation

Centrální sterilizace v nemocnici v Hořovicích Centrální sterilizace (CS) je speciali­zo­vané zdravotnické pracoviště poskytující komplexní služby v přípravě sterilních zdravotnických prostředků. V Nemoc­nici Hořovice bylo nové pracoviště CS společně s novými centrálními operač­ními sály (COS) otevřeno v roce 2005.

Do této doby se předsterilizační příprava a samotná sterilizace prováděla z větší části individuálně na jednotlivých pra­covištích nemocnice, převážně v horko­vzdušných sterilizátorech.

Nemocnice Hořovice má 9 lůžkových oddělení s celkem 243 lůžky, disponuje rozsáhlým ambulantním traktem i no­v ým centrálním příjmem. „V současné době máme k dispozici tři centrální ope­rační sály, na nichž ročně provedeme 3 250 operačních výkonů, jeden gyne­ ko­logicko-porodnický operační sál a ně­kolik menších zákrokových sálů,“ říká Hana Macháčková, náměstkyně ošetřo­vatelské péče.

Centrální sterilizace, umístěná v sute­rénu, má charakter uzavřeného pra­co­viště. Je rozdělena na septickou a asep­tickou část, s centrálními operačními sály je spojena septickým a aseptickým výtahem. Pracoviště CS spolupracuje s COS, lůžkovými odděleními nemoc­ni­ce, ambulantními provozy, soukro­mými subjekty i privátními pracovišti.

Na většině pracovišť nemocnice je za­ve­den kontejnerový systém od spo­leč­nosti Fenix. Pro COS je k dispozici 60 kon­tej­nerů, pro lůžková oddělení a ambulance 30 různě velkých kon­ tej­ne­rů. Kontej­nery jsou vybaveny bio­ba­riérou Micro­Stop, tedy zpětným záchyt­ným systémem zá­rodků. Velkou výhodou je, že životnost biobariéry není omezena počtem steri­li­začních cyklů.

Na všech pracovištích nemocnice je za­vedeno jednorázové rouškování. Zdra­vot­nický materiál určený k opakova­nému použití je dopravován z jedno­tlivých pracovišť nemocnice v dekon­ 42

FLORENCE 2/2011

tami­nač­ním roztoku s virucidním účinkem vždy společně se žádankou ke sterilizaci. Po oplachu vodou probíhá mytí a dezin­fekce instrumentaria v prokládacích my­cích a dezinfekčních automatech. „Naše CS je vybavena třemi automaty značky Miele G 7826, v nichž probíhá termická a termochemická dezinfekce. V jednom z těch­to automatů je navíc nastaven pro­gram se zesilujícím čisticím účinkem, založeným na bázi aktivního kyslíku – OXIVARIO,“ dodává Hana Macháčková. Součástí myček jsou výměnné koše dle charakteru instrumentaria, např. lapa­ro­skopické duté instrumentarium, hadice či anesteziologické pomůcky, určené k opa­kovanému použití.

Dalším vybavením CS je kanylová a ultra­ zvuková myčka, která funguje na bázi kavitace s použitím dezinfekčního pro­středku. Po skončení mycího a dezin­fekčního cyklu je provedena kontrola zdravotnických prostředků a instrumen­taria a následuje jejich setování dle po­ža­davků jednotlivých pracovišť nemocnice.

CS je vybavena také dvěma parními ste­ rilizátory Sterivap firmy BMT o objemu 450 litrů, ve kterých probíhá sterilizace vlh­k ým teplem při teplotě 121 °C po dobu 20 minut a při teplotě 134 °C po dobu 7 minut. Chemická sterilizace pro ter­mo­labilní materiály probíhá ve formal­dehydovém sterilizátoru, který je umístěn v samostatné místnosti. Kontroly účin­nosti sterilizace nebiologickými i biolo­gic­k ými indikátory a kontroly cyklů v my­cích a dezinfekčních automatech jsou zaznamenávány elektronicky přes systém dokumentace sterilizačních cyklů Miele DP 3.5 CZ do PC, včetně vzdá­le­ ného monitoringu všech sterilizačních přístrojů firemními servisy přes internet. „Významným inovačním trendem v naší CS je zavedení centrálního ředění de­zin­fekčních roztoků pro většinu pracovišť nemocnice,“ doplňuje Hana Macháčková.

PR

• kapacita mytí: 3 močové láhve nebo 1 močová láhev a 1 podložní mísa s poklicí • volitelná termická nebo chemická dezinfekce • snadná obsluha a údržba • optimální výsledky mytí a dezinfekce • nízká spotřeba vody a energie • volně stojící nebo závěsný přístroj

Piccolo D3P disponuje 6 programy s optimalizovaným chodem programu.

Provádí termickou dezinfekci s volitelným parametrem A0 60/600/3000.

Miele, spol. s r. o.

Holandská 4 639 00 Brno tel.: 543 553 111 fax: 543 553 149 e-mail: info@miele.cz www.miele.cz

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

právo

Jak se vyhnout pochybení – „právní minimum“ pro všechny odbornosti V našem cyklu odborných témat jsme v bloku Nozokomiální nákazy (NN) vybrali několik nejčastějších otázek čtenářů k problematice sterilizace a dezinfekce zdravotnických přístrojů a pomůcek a zacházení s prádlem. K odpovědím jsme použili Vyhlášku č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče (dále vyhláška).

Kdo je oprávněn provádět sterilizaci?

Sterilizaci provádějí proškolení zdravotničtí pracovníci. Na centrální sterilizaci zodpovídá za provoz a kvalitu zdravotnický pracovník, který absolvoval specializační studium nebo certifikační kurs, event. jiný zaškolený zdravotnický pracovník lékařského oboru. Uvedení sterilizačních přístrojů do provozu, jejich opravy a periodický servis provádějí pouze pověření servisní pracovníci.

Poslední fází předsterilizační přípravy je vložení předmětů určených ke sterilizaci do vhodných obalů, které je chrání před mikro­ biální kontaminací po sterilizaci. Materiál se do sterilizační komory ukládá tak, aby se umožnilo co nejsnazší pronikání sterilizačního média. Při sterilizaci se komora zaplňuje pouze do 3/4 objemu a materiál se ukládá tak, aby se nedotýkal stěn. Plnění je shodné pro všechny typy sterilizace.

Jaké jsou fáze předsterilizační přípravy?

Co umějí sterializační přístroje a v čem se jejich funkce liší?

V myčkách probíhá očista v kyselém, alkalickém nebo enzymatickém prostředku. Dezinfekce je provedena termicky při teplotě 90 °C a vyšší po dobu 10 minut nebo termochemicky s použitím předepsaného dezinfekčního prostředku při teplotě 60 °C po dobu 20 minut. Pokud se prokáže účinnost a vhodnost jiných parametrů pro provoz myček, používají se za podmínek stanovených orgány ochrany veřejného zdraví. Průběžná kontrola účinnosti mycího a dezinfekčního procesu v myčkách se provádí pravidelně pomocí fyzikálních nebo chemických testů neb bioindikátorů, dle návodu výrobce, minimálně jedenkrát týdně. Obsluha myčky na ukazatelích sleduje, zda mycí a dezinfekční cyklus probíhá dle zvoleného programu.

Ruční mytí nástrojů a pomůcek probíhá až po jejich dezinfekci v prostředku s virucidní účinností. Přípravky a postupy pro dezinfekci a mytí se volí tak, aby nepoškozovaly ošetřovaný materiál. Oplach vodou odstraní případná rezidua použitých látek. Čištění ultrazvukem frekvence 35 kHz se používá k doplnění očisty po předchozím ručním nebo strojovém mytí a dezinfekci. Po provedeném mytí se nástroje nebo pomůcky před zabalením důkladně osuší, pak prohlédnou a poškozené vyřadí. Řádné vysušení je důležitým předpokladem požadovaného účinku každého sterilizačního způsobu.

Sterilizace vlhkým teplem (sytou vodní parou) v parních přístrojích je vhodná pro zdravotnické prostředky z kovu, skla, porcelánu, keramiky, textilu, gumy, plastů a dalších materiálů odolných k vyjmenovaným parametrům sterilizace (viz vyhláška). Sterilizace vlhkým teplem se řídí ČSN EN 554 „Sterilizace zdravotnických prostředků validace a pravidelná kontrola sterilizace vlhkým teplem“. Uvedená norma určuje požadavky na kvalifikaci personálu, technické vybavení přístroje, kvalitu sterilizačního média, sterilizovaný materiál, sterilizační proces, zkušební přístroje, údržbu, validaci a revalidaci.

Parní sterilizátory musí být vybaveny antibakteriálním filtrem. Výjimku lze připustit u malých stolních sterilizátorů vybavených pouze sterilizačními cykly typu N. Filtr se pravidelně obměňuje dle návodu výrobce. Vyhláška také stanovuje kategorie parních sterilizačních přístrojů dle sterilizačních programů: Kategorie A 1. Přístroje vybavené sterilizačními cykly typu N slouží pouze ke sterilizaci nebalených nástrojů bez dutin. Nepoužívají se pro porézní materiál. Tyto přístroje mají alespoň teploměr nebo tlakoměr.

2. Přístroje vybavené sterilizačními cykly typu B slouží ke sterilizaci baleného i nebaleného materiálu, který snáší provozní teplo-

ty. Tyto přístroje mají teploměr a tlakoměr a umožňují provedení vakuového a denního Bowie-Dick testu.

3. Přístroje vybavené sterilizačními cykly typu S se používají pouze pro sterilizaci produktů uváděných výrobcem sterilizátoru.

Kategorie B - přístroje větší než 1 sterilizační jednotka Přístroje s komorou větší než 1 sterilizační jednotka, s vývinem páry mimo komoru, vytápěným pláštěm a vývěvou, umožňující přerušované odsávání vzduchu před sterilizační expozicí.

Sterilizační cyklus v těchto přístrojích probíhá automaticky podle zvoleného programu. Přístroje mají vestavěný teploměr a tlakoměr s čidly nezávislými na čidlech regulačních a možnost hodnoty registrovat, příp. vytisknout a mají program k provedení vakuového a denního BowieDick testu. V přístrojích této kategorie se sterilizuje balený i nebalený materiál.

Sterilizace proudícím horkým vzduchem je určena pro zdravotnické prostředky z kovu, skla, porcelánu, keramiky a kameniny. Horkovzdušná sterilizace se provádí v přístrojích s nucenou cirkulací vzduchu. Konkrétní parametry stanovuje jmenovaná vyhláška.

Sterilizace plazmou využívá plazmy vznikající ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli, které ve vysokém vakuu působí na páry peroxidu vodíku nebo jiné chemické látky.

Sterilizační parametry a podmínky sterilizace, jakož i druhy materiálu, který se tímto způsobem sterilizuje, jsou dány typem přístroje. Sterilizace plazmou se nepoužívá ke sterilizaci porézního a savého materiálu a materiálu vyrobeného na bázi celulózy.

Sterilizace radiační. Účinek vyvolává gama záření v dávce 25 kGy. Používá se při průmyslové výrobě sterilního jednorázového materiálu, případně ke sterilizaci exspirovaného zdravotnického materiálu. Postupuje se podle ČSN EN 552.

FLORENCE 2/2011

43

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

Chemická sterilizace je určena pro mate­ riál, který nelze sterilizovat fyzikálními způsoby. Sterilizačním médiem jsou plyny předepsaného složení a koncentrace. Z hlediska použitého sterilizačního média se rozeznává: • sterilizace formaldehydem • sterilizace ethylenoxidem • pokud se prokáže účinnost a použitelnost jiných způsobů sterilizace, používají se za podmínek stanovených orgánem ochrany veřejného zdraví.

Jak balit vysterilizovaný materál, aby to odpovídalo předpisům?

Obaly slouží k ochraně vysterilizovaných předmětů před sekundární kontaminací až do jejich použití (ČSN EN 868). Jednorázové obaly papírové, polyamidové a kombinované (papír - fólie) a jiné jsou vždy opatřené procesovým testem se zatavují se svárem širokým alespoň 8 mm nebo 2 x 3 mm, není-li vzdálenost svárů od sebe větší než 5 mm, nebo lepením originálního spoje na obalu. Materiál do přířezů se balí standardním způsobem a přelepuje se páskou s procesovým testem. Obal s vysterilizovaným materiálem se označuje datem sterilizace, datem exspirace vysterilizovaného materiálu a kódem pracovníka odpovídajícího také za neporušenost obalu a kontrolu procesového testu. Pevné, opakovaně používané sterilizační obaly jsou kazety a kontejnery, které jsou výrobcem označeny jako zdravotnický prostředek. Na každý pevný sterilizační obal je nutno umístit procesový test.

Jaké jsou základní způsoby dezinfekce?

Při volbě postupu dezinfekce se vychází ze znalostí cest a mechanizmů přenosu infekce a z možnosti ovlivnění účinnosti dezinfekce faktory vnějšího prostředí a odolností mikroorganizmů.

Způsoby dezinfekce: • fyzikální dezinfekce (var za atmosférického tlaku po dobu nejméně 30 minut, var v přetlakových nádobách po dobu nejméně 20 minut, dezinfekce v přístrojích při teplotě 90 °C a vyšší po dobu 10 minut, ultrafialové záření o vlnové délce 253,7 nm – 264 nm, filtrace, žíhání, spalování), • chemická dezinfekce, • fyzikálně-chemická dezinfekce.

Zásady jednotlivých způsobů dezinfekce podrobně rozepisuje vyhláška.

Má před mechanickou očistou proběhnout ještě proces dezinfekce?

Mechanická očista je soubor postupů, které odstraňují nečistoty a snižují počet mikroorganismů. Pokud došlo ke kontaminaci biologickým materiálem, je nutné zařadit před mechanickou očistu proces dezinfekce. Čisticí prostředky, případně čisticí prostředky s dezinfekčním účinkem se aplikují buď ručně, nebo pomocí mycích a čisticích strojů, tlakových pistolí, ultrazvukových přístrojů apod.

Všechny pomůcky a přístroje se udržují v čistotě. Úklidové pomůcky se po použití dezinfikují

a usuší. Pokožka se čistí teplou vodou, mýdlem a osušením a ošetří se ochranným krémem.

Co říká vyhláška o zacházení s prádlem a praní prádla ze zdravotnických zařízeních a ústavů sociální péče?

Prádlo má obdobný charakter jako zdravotnický materiál určený pro opakované použití. Výsledkem pracího postupu a procesu musí být prádlo prosté chemické a bakteriální kontaminace. Materiály, které přicházejí do přímého styku s operační ránou, se nesmějí klasifikovat jako prádlo.

Prádlo ze zdravotnických zařízení jak z lůžkové, tak ambulantní složky se pere výhradně v provozovnách, které mají k tomuto účelu uzpůsobený režim a nedochází ke křížení zdravotnického prádla s prádlem ostatním, nezdravotnickým.

Z hlediska zdravotního rizika se rozděluje prádlo na: a) infekční – tj. prádlo kontaminované biologickým materiálem a prádlo používané na infekčních odděleních, odděleních TBC a ve veškerých laboratorních provozech, b) operační – tj. prádlo z operačních sálů, gynekologicko-porodních sálů, novorozeneckých oddělení, JIP a CHIP, c) ostatní – tj. všechno prádlo neuvedené v bodech a) a b).

Prádlo kontaminované zářiči (radionuklidy) a cytostatiky podléhá zvláštnímu režimu.

Připravila jš

zkušenosti z praxe

Ruce zdravotníků odpovídají za většinu nozokomiálních nákaz Ruce jsou nejcennějším nástrojem ve zdravotnictví. U zdravotníků jsou odpovědné za 60 % všech nozokomiálnich nákaz. Toto číslo ukazuje, že dosud stále nejsme schopni přejít na moderní „habituální automatizmus“, tj. uvědomovat si, že mytím pouze odstraňujeme špínu, sekrety a mrtvé buňky a psychologicky si zlepšujeme osobní prožitek očištění. Přitom zapomínáme, že pouze dezinfekcí se zbavujeme potenciálně patogenní přenosné mikroflóry.

V Evropě je zaznamenáno až 5 miliónů případů nozokomiálních nákaz, což zvyšuje mortalitu, prodlužuje pobyty v nemocnicích min. o 8,5 dne, zvyšují se náklady na péči. Léčba jediné nozokomiální nákazy stojí v průměru 55 tis. Kč, přitom náklady na jedny hygienicky 44

FLORENCE 2/2011

ošetřené ruce jsou nižší než 1 Kč. Všichni jsou si toho vědomi. Metodické instituce, jako je WHO a ministerstva zdravotnictví jednotlivých zemí, vydávají pokyny, doporučení, pořádají kampaně na celé roky, dokonce v některých zemích je zdravotnický personál odměňován za dostateč-

né a správné používání dezinfekcí na ruce (viz odkaz 1). A přece to nestačí.

Nedbalost a mýty Různé hygienické studie uvádějí, že hygienická doporučení dodržuje někde méně než 50 %

Odborné téma – Dezinfekce, sterilizace

lékařů a sester. Přenos infekcí podporuje nevědomost, nedbalost, neakceptace dezinfekčních prostředků, někde jsou to nedostatečné technické předpoklady, chybějící viditelnost efektu dezinfekce. Rozhodně se nebudu u zdravotníků zabývat nevědomostí nebo nedbalostí (již z profesionální etiky), ale neakceptace dezinfekčních prostředků je podpořena pověrou, že dezinfekce vysušuje a poškozuje pokožku – velký omyl!

Obr. 1.

Kontaminované ruce

Obr. 2.

Ruce po umytí

Obr. 3.

Ruce po dezinfekci

Kvalitní dezinfekce a její podmínky Časté mytí rukou vysušuje pokožku, odstraňuje přirozenou hydrolipidovou bariéru, a tím přímo „otevírá brány infekcím“. Naopak používání kvalitní dezinfekce s obsahem ošetřujících emoliencií udržuje pokožku hydratovanou, vláčnou a také subjektivní pocity bývají příjemnější než po častém mytí.

Za kvalitní dezinfekci považujeme takovou, která disponuje co nejširším spektrem účinku, tedy baktericidní, fungicidní a plně virucidní, tj. s účinkem i na malé neobalené viry. A tím se již nabídka zužuje. Základem alkoholové dezinfekce musí být etanol, nejlépe doplněný jinou synergicky působící látkou.

Viry jsou rychle se množící kolonizátory. Jeden vir se během dvou hodin může rozmnožit až do počtu jednoho bilionu.

Dále nelze podceňovat technické podmínky dezinfekce. Všeobecně platí: „Kam nedohlédnu, tam nedojdu.“ Je nutné, aby dávkovače, nejlépe bezdotykové, byly co nejblíže místu použití. Při větší mobilitě personálu jsou dobrou variantou jejich malá (kapesní) individuální balení. Nejideálnější je bezdotyková varianta baterie, která dávkuje vodu, mycí emulze i dezinfekci. Počáteční větší investice se rychle vracejí úsporou vody, dezinfekce i mýdla v důsledku přesného dávkování, ale hlavně tím: „Když se ničeho nechytám, nemohu přenést infekci.“

Jsme na obou stranách – jako poskytovatelé i jako pacienti Mikroorganizmy nejsou vidět pouhým okem, necítíme je, nepoznáme je po chuti, ale jsou všudypřítomné! Také okamžitý efekt hygienických opatření není vidět. Mikrobiologie nám ale může tento mikrosvět zprostředkovat, a to samo nás většinou již vede k zamyšlení a možná také ke změně přístupu.

Není smyslem tohoto článku dávat návod, jak si dezinfikovat ruce. Obrázkové samolepky s tradičními šesti kroky a dobou expozice visí téměř u každého umyvadla v nemocnici nebo ambulanci. Stojí za to ale podívat se na internet, jak zajímavě se dá udělat názorná presentace této problematiky (viz odkaz 2). Jde o to,

proč k dezinfekci přistupovat zodpovědně. Odpověď na to je v podstatě jednoduchá: protože dezinfekce a hygiena jsou nejméně nákladným způsobem řešení vzniku a šíření infekčních nemocí. A my, zdravotníci, jsme na obou stranách péče o zdraví: jednak jako poskytovatelé, jednak jako pacienti. Proto se starejme o druhé jako o nás samotné.

Literatura: 1. http://zpravy.idnes.cz/sestricky-v-milane-dostavaji-premie-pokud-si-dobre-myji-ruce-prr-/zahranicni.asp?c=A110101_184650_zahranicni_abr 2. http://www.youtube.com/watch?v=0at_jtzJCDM

Ing. Kamila Bořecká (připraveno v kooperaci s ženevskou universitou)

INZERCE

VÁM NABÍZÍ

KOMPLETNÍ SORTIMENT INDIKÁTORŮ PRO KONTROLU PROCESŮ STERILIZACE A MYTÍ

zlevnili jsme naše nejprodávanější výrobky

Bowie-Dickovy testy Chemické indikátory Biologické indikátory

Kontrola strojového i ručního mytí

... a dále Vám nabízíme OCHRANNÉ POMŮCKY CROSSTEX

®

masky Crosstex mnoha typů masky s ochranou proti TBC a chřipce masky s ochrannou biocidní vrstvou BIOSAFE

CHIRURGICKÉ RUKAVICE

VYSO K KVAL Á ITA DLOU TRAD HÁ ICE DOB RÁ CENA

více informací o všech našich výrobcích naleznete na

www.bag-healthcare.cz

286 840 508, 777 227 437,

info@bag-healthcare.cz

FLORENCE 2/2011

45

Odborné téma – Inkontinence

inkontinence s. 46

s. 48

Téma 1: Zvyšuje inkontinence moči nebezpečí pádů?

Téma 2: Opakující se infekce močového traktu nestačí léčit – je třeba se zabývat i jejich příčinami

zkušenosti z praxe

Zvyšuje inkontinence moči nebezpečí pádů?

U starších pacientů nykturie s více než dvěma odchody na toaletu za noc představuje významné riziko pádů. Dalším rizikovým faktorem je nutkavá inkontinence. Spěch při vyhledávání záchodu bývá spouštěčem mechanismu pádu.

Heilberufe č. 3/2010

46

FLORENCE 2/2011

Paní M. za dobu čtyř týdnů devětkrát upadla. Je mobilní, ale nemůže samostatně ani jít, ani stát. Proto využívá chodítko, se kterým se cítí bezpečně. Pády se ale odehrály při pobytu v místnosti a až na jediný všechny souvisely s cestou na toaletu. Paní M. popisuje náhle přicházející nucení na močení, které ji přinutí neztrácet čas vyhledáním a použitím chodítka, respektive obouváním bot. Musí „prostě rychle běžet, jinak bude na všechno pozdě“.

K pěti pádům došlo v noci, přičemž si paní M. přesně nevzpomíná, jak. Popisuje také, jak se jednou v noci při převalování na lůžku najednou ocitla mimo postel. Třebaže ošetřující prozíravě připravili lůžko tak, že by pomočení nebylo zas až tak tragické, paní M. to ke klidu nepomohlo.

Tento příklad (a mnoho jemu podobných) názorně dokumentuje, že močová inkontinence a změněné poměry vylučování zvyšují riziko pádů.

sahuje asi 500 až 600 mililitrů, ke stáří klesá tato hodnota na 250 až 400 ml. Nucení k močení přichází stále častěji a jen těžko se potlačuje. Frekvence mikce se zvyšuje. Tak dochází k tomu, že se noční vyprazdňování močového měchýře jednou až dvakrát za noc hodnotí jako běžné.

Nykturie může mít také organické důvody (například zvětšení prostaty, záněty ledvin a močových cest atd.), a proto by měla být medicínsky zkoumána. Vyskytuje se také při nedostatečně kompenzované srdeční nedostatečnosti. V noci se mohou objevit otoky. Tomu se dá předejít tím, že nohy dáme večer, už před ochodem na lůžko, nahoru, abychom zvýšili vylučování při posledním použití toalety. V žádném případě by však lidé s močovou inkontinencí neměli redukovat množství vypité tekutiny. Tím by se koncentrovala moč, zvyšovalo se dráždění měchýře a s tím nucení k močení.

Nejčastější příčiny inkontinence ve stáří

Pomůcky pro vstávání z lůžka a uléhání

Nemoci, zvláště ty, které přicházejí současně s poruchami schopnosti močení a pohybovými omezeními, jsou spojeny s multimedikací, častou příčinou močové inkontinence. Se stářím se také zvyšuje tonus močového měchýře, jeho obsahové možnosti však ubývají. Jestliže kapacita měchýře u mladých mužů do-

Nejlepší prevencí pádů je dobrý mobiliář a jeho údržba. Cvičení pak přispívá k tomu, aby se zlepšovala rovnováha i tělesná kondice člověka a pohyb byl prováděn s větší jistotou. Signální zařízení nebo zvonek musí být umístěny tak, aby byly snadno dosažitelné.

Mnohdy pomáhá pravidelné zjišťování pro-

Odborné téma – Inkontinence

blémů a individuálních požadavků. Užitečné je v noci postiženého podle dohody preventivně vzbudit. Po návštěvě toalety usnou lidé většinou dobře.

Opakované noční nucení vede často k neklidnému spaní. Proto se matrace podkládají na obou krajích tak, aby se vytvořil žlabovitý tvar, který by snížil riziko vypadnutí z lůžka. Tím se ale zvyšuje nebezpečí dekubitů, což vyžaduje zvýšenou pozornost ošetřujícího personálu. K vytvarování bezpečnějšího lůžka se používají umělohmotné klínové podložky se sklonem třiceti stupňů. Umělá hmota ale musí být dostatečně elastická, aby nebránila ani ulehnutí, ani vstávání. Často je tím také zhoršena možnost sezení na okraji lůžka, protože tvar podkladu nenabízí stabilitu nebo nutí ke sklouznutí na rovnější část postele. I tak ale zvýšené okraje lůžka představují jisté řešení, jak pády omezit.

Diskuse o předložkách k lůžkům není ničím novým. Zatím platí doporučení dobře zvažovat riziko úrazu na jedné straně a na druhé vlastní představy o estetice bydlení, případně si rozmyslet i alternativy ke kobercům. Pro většinu lidí je nepříjemné vstupovat bosýma nohama na chladnou podlahu. Proto se nepostaví pevně na obě nohy, což vede ke snížení stability. K tomu je třeba si uvědomit, že pocit chladu ještě zesiluje nucení k močení. Zde pak může pomoci předložka, která snižuje riziko pádu.

Předložky, včetně koberců, musejí těsně přiléhat a mít protiskluzový povrch. Často je jednoduše lepší na toaletu, zejména v noci, nejít, zvlášť když je možné vykonat potřebu v blízkosti postele. Nejpraktičtější je

K mnoha pádům dochází také venku, kde toaleta není v domě. Mobilní nádoba uvnitř je nutností nejen pro noční použití

pravděpodobně umístění toaletní židle k lůžku.

Jestliže je nucení příliš silné, mohou ženy použít nočník pro použití vstoje. Jde o anatomicky formovanou nádobu, která se vkládá mezi stehna, a tak umožňuje bezpečný odchod moči i vstoje. Pro muže se nabízí obdobně bezpečně fungující láhev.

Držáky a madla Při vstávání z lůžka musí existovat možnost pevně se přidržet (kritické bývá postavení se na nohy) a udržet stabilitu při obouvání. K tomuto účelu poslouží stabilní židle u postele. Jako jistý druh zábradlí mohou fungovat také čela a postranice lůžka. Někteří výrobci nabíze-

jí postele s držadly uprostřed, které tuto funkci dobře plní.

Také při cestě na toaletu musí existovat možnost zachytit se a podržet. K tomu mohou sloužit různá madla či stabilní běžný nábytek. Stále častěji se využívají tzv. mobilní madla, která se připevňují na zdi pomocí přísavek nebo mohou stát jako zábradlí v místnosti. Na ­toaletě samotné slouží k pevnému přidržení při sedání a vstávání namontované ruční držáky.

Ty mají být vždy zapuštěny dost hluboko a vodorovně, tak, aby jich bylo možné dosáhnout nataženou rukou. V místnostech bývá obvykle málo místa pro použití chodítka. Zde může posloužit čtyřbodová hůl. Ale vždy je důležité odchod na toaletu s těmito pomůckami nacvičit. Zdroje osvětlení musí být snadno dosažitelné, vypínače velké a lehce ovladatelné. Světla se musí rozžíhat rychle, bez zpožďování a kolísání. Hlásič pohybu pomáhá vždy tam, kde lidé v noci často vstávají a ve tmě se snaží někam rychle dostat.

V národních expertních standardech profylaxe pádů a podpory kontinence hraje zvláštní roli oblečení, které se má snadno svlékat i oblékat. Ohrožené osoby by měly mít protiskluzové ponožky. V současnosti se nabízejí také jednorázové, které jsou zvláště v prostorách nemocnic velmi užitečné. K trvalému používání jsou ale doporučovány ponožky, které díky pogumování neztěžují pohyb ani stání.

(Huhn S, nemocniční ošetřovatel a zdravotnický pedagog, Berlín. Heilberufe č. 3/2010. Překlad a ilustrační foto jš)

recenzovaný článek zkušenosti z praxe

Opakující se infekce močového traktu nestačí léčit – je třeba se zabývat i jejich příčinami Sestry ve své každodenní praxi řeší stále nové a náročné situace. Kazuistiky poskytují možnost podělit se o zkušenosti a nabídnout možná řešení.

Rozdíl mezi standardní a vynikající praxí často záleží na jednom slově – „proč“. Když byla 85letá Angela Bridges (jméno pacientky bylo změněno), která měla v anamnéze časté infekce močového traktu, hospitalizována s další močovou infekcí, znamenalo položení otázky „proč“ velkou změnu v kvalitě jejího života.

48

FLORENCE 2/2011

Anamnéza pacientky Paní Bridges přišla na pohotovost a stěžovala si, že se necítí dobře. Byla febrilní, měla infekci močového traktu a bylo rozhodnuto, že je třeba ji hospitalizovat. Byla jí předepsána antibiotika. Při vstupním vyšetření se zjistilo, že paní Bridges nosí inkontinenční vložky.

Vysvětlila, že už je několik let inkontinentní a že inkontinenční pomůcky dostala od obvodní sestry. Při dalším vyšetření byla zjištěna citlivost v suprapubické oblasti, ukapávala jí moč a měla opruzeniny v tříslech. Stěžovala si na bolest břicha v oblasti příčného tračníku. Rektální vyšetření odhalilo rek-

Kmotrovi: Když nejsou spokojeni, dají Vám to najevo Nabídněte svým pacientům trpícím inkontinencí tu nejlepší dostupnou péči za nižší náklady. TENA Flex s rychloupevňovacím pásem mohou používat ve dne i v noci.

Snadno se vyměňují, výborně padnou a drží na těle a jsou ideální pro mobilní i nemobilní osoby. Chcete se přesvědčit o jejich vynikající kvalitě? Pak navštivte náš web a objednejte si vzorek zdarma. Kmotrovy tím určitě potěšíte.

A NYNÍ NOVĚ - barevně odlišený pružící pás pro rychlejší a jednodušší nasazování plenkových kalhotek

www.TENACZ.cz

tum naplněné stolicí. Stav pacientky vyvolal řadu otázek. Proč má zácpu? Proč jí uniká moč? Proč se u ní rozvinula infekce močového traktu?

Příčiny zácpy Zácpa může vzniknout v důsledku špatné stravy, nedostatečného příjmu tekutin, špatných vyprazdňovacích návyků a užívaných léků. Paní Bridges užívala oxybutynin kvůli inkontinenci, protože se mělo za to, že je způsobena hyperreflexií detruzoru. Oxybutynin patří do skupiny anticholinergik (antimuskarinik), která tlumí kontrakce močového měchýře a zvyšují jeho kapacitu. Používají se k terapii hyperreflexie detruzoru (hyperaktivního měchýře), urgence a urgentní inkontinence. Nejčastěji ordinovanými léky jsou oxybutynin a tolterodin.

Zácpa je jedním z vedlejších účinků anticholinergik. U paní Bridges byla způsobena kombinací stravy s nedostatečným obsahem vlákniny a vedlejších účinků oxybutyninu.

Únik moči a infekce Vyšetření břicha odhalilo, že paní Bridges má hmatný močový měchýř. Na pokojovém záchodě vymočila jenom pár kapek a moč jí dále unikala. Ultrazvukové vyšetření měchýře odhalilo reziduální objem moči 458 ml.

Vyprazdňování močového měchýře je s věkem méně efektivní, proto u starších lidí po vymočení často zůstává v měchýři močové re-

ziduum. Avšak reziduum větší než 150 ml není normální. Ke zvýšenému objemu močového rezidua přispívaly u paní Bridges dvě věci.

Jednak zácpa, která může bránit řádnému vyprazdňování měchýře, jednak užívaný oxybutynin, který bránil úplnému vyprázdnění měchýře.

Ve stagnující moči dochází k množení bakterií, což u paní Bridges bylo příčinou opakujících se infekcí močového traktu.

Terapie Pacientka souhlasila s provedením nálevu na vyčištění střeva. Dále dostala rady, aby zvýšila příjem vlákniny v potravě. Také jí bylo doporučeno, aby si každé ráno udělala čas na defekaci a aby si vypěstovala vhodné vyprazdňovací návyky. Měla dostatečný příjem tekutin, protože pila spoustu čaje. Bylo přerušeno užívání oxybutyninu.

Přes změny měla paní Bridges stále problémy s vyprazdňováním močového měchýře a další UZ vyšetření odhalilo reziduální objem moči 758 ml. Měchýř byl vyprazdňován pomocí intermitentní katetrizace, takže se pacientka cítila mnohem lépe. Reziduální objem moči byl denně kontrolován a nyní byl asi 100 až 120 ml.

Výsledky Paní Bridges se začala cítit lépe. Funkce jejího močového měchýře se zlepšila a byla schopna používat pokojový záchod – pokaždé vymo-

čila asi 300 ml moči. Také jí byla nabídnuta rehabilitace na zlepšení mobility, což přispělo i ke zlepšení funkce střev i močového měchýře.

I když měla paní Bridges i nadále občasné epizody inkontinence, moč jí již stále neukapávala. Opruzeniny v tříslech byly ošetřeny antifungicidním krémem s 1% hydrokortisonem a začaly se hojit.

Pacientka byla z nemocnice propuštěna bez bolestí, se zlepšenou mobilitou a s epizodami inkontinence maximálně jednou nebo dvakrát za týden. Riziko dalších infekcí se u ní značně snížilo.

Závěr Paní Bridges byla na vyšetření zhruba před 15 lety a od té doby užívala léky kvůli hyperreflexii detruzoru. I když začala trpět inkontinencí, nebylo u ní provedeno celkové zhodnocení jejího stavu a nebyla upravena léčba.

Pohled pod povrch a položení otázky „proč“ umožňuje sestrám zlepšovat praxi a zdokonalovat péči o pacienty.

(Z impaktovaného casopisu: Nazarko L: Trea­ ting recurrent urinary tract infections is not enough – their cause should be investigated.

Nursing Times, 2009, 105, č. 29, s. 16. Překlad: Mgr. Libuše Dobrovodská, dobrovodska.l@centrum.cz)

OBJEDNACÍ KUPÓN

Objednávám předplatné časopisu Florence

50 FLORENCE 2/2011

Standardní, roční Studentské, roční Balíček 1 + 1, roční *

550,- Kč 440,- Kč 1220,- Kč

s. 3

* speciální nabídka kombinace předplatného Florence a Zdravotnických novin.

Flo re

ča so pis mo de rn íh s. 8 o Ka

Tém a: s ele Jak se pr ktr doku onickou acuje men tací

zu Rotav istika: průjm irové y u dě tí

Flo nce rence

ča so pis mo de rn íh s. 15 o

oš et řo va

s. 16

Prax e: dítěte Diskom erupc v obdo fort e prvn bí í dent ice

s. 29

Výzk um: pádů Sledo pacie hospitaliz vání ntů ovan ých

Předplatné zahrnuje 11 čísel časopisu Florence včetně příloh.

ODBĚRATEL:

s. 7

Kazu skler istika: Ro óz u 14 a mozko ztroušená leté dívky míšní

oš et řo va

Prax e:

Onem souv ocnění ise

jící s te obez itou ls tv í

09

s. 26

Výzk um čas vrc : Prac ovní a sta hních ničníc h se ster

Vyc ház í pod Čes ké aso pat ron ací ciac 60 Kč/ září e ses 201 2,90 ter €, ww 0, ročn w.fl oren ík VI, ce.c z

Spec iál Inkon 1: moč tinence i

te ls tv í Vyc

7–8

ház

í pod Čes ké aso pat ron ene ací ciac 60 Kč/ c–sr pen e ses 201 2,90 ter €, ww 0, ročn w.fl oren ík VI, ce.c z

červ

FAKTURAČNÍ ÚDAJE:

(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)

Titul:......................................................................................................................................................... Organizace:.......................................................................................................................................

Jméno a příjmení:........................................................................................................................ Adresa:................................................................................................................................................... fina l_FL O_7 -10. indd

47

Organizace:....................................................................................................................................... PSČ a město:.....................................................................................................................................

FLO

FLO

RENC

RENC

E 7–8

E 7–8

/2010

/2010

Obor činnosti:.................................................................................................................................. IČ:................................................................................................................................................................

1

47

2.7.

201 0 11:0

8:10

Adresa:................................................................................................................................................... DIČ:............................................................................................................................................................

PSČ a město:..................................................................................................................................... Telefon:..................................................................................................................................................

Telefon:.................................................................................................................................................. E-mail:.....................................................................................................................................................

E-mail:..................................................................................................................................................... Způsob úhrady:

Vyplněný kupón zašlete poštou na adresu Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, faxem na číslo 284 011 847 nebo e-mailem na adresu predplatne@ambitmedia.cz. Předplatné si můžete objednat také na bezplatné infolince České pošty 800 300 302 nebo webových stránkách www.florence.cz.

složenka

faktura

Na které akci jste kupón získali? .........................................................................................

Datum:......................................................................

Podpis:......................................................................

Vyplněním a podpisem tohoto kupónu souhlasím s tím, aby vydavatelství Ambit Media, a.s., shromažďovalo a zpracovávalo ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů v platném znění osobní údaje uvedené v objednacím kupónu. S úplným poučením o ochraně osobních údajů jsem se seznámil na webových stránkách vydavatele www.ambitmedia.cz. Tyto údaje poskytuji dobrovolně.

zpravodaj čas

zpravodaj čas Česká asociace sester – integrální součást mezinárodního ošetřovatelství Blíží se sněm ČAS a volby, diskutuje se o dalším směrování této největší profesní sesterské organizace. Je na místě připomenout si i její mezinárodní rozměr a ohlédnout se do minulosti – protože mnohé, co dnes řešíme dnes, už tady bylo a je možné se poučit.

Profesní organiace by neměly řešit odborářské úkoly Československé sestry byly vždy aktivní v Mezinárodní radě sester. Když byl založen Spolek diplomovaných sester (SDS), začal ihned usilovat o přijetí do ICN. Musel však splnit požadavky ICN, mezi nimiž bylo i to, že spolek musí být celonárodní a nepolitický. Tomuto požadavku SDS vyhovoval, a proto byl na mezinárodním kongresu v Paříži v r. 1933 přijat za řádného člena.

Již v r. 1937 na celosvětovém sjezdu v Londýně byla aktivita českých sester viditelná mj. díky Jarmile Roušarové, která na něm vystoupila. V roce 1948 se ale SDS musel spojit s odbory, a tak nárok na členství v ICN ztratil. Byla to temná doba nejen pro sestry, ale pro celé ošetřovatelství a trvala až do roku 1982. V tomto roce navázala Česká společnost sester (ČSS) na tradice SDS a byla opětovně do ICN přijata.

Po rozdělení Československa vznikla v ČR vedle ČSS další profesní organizace, ČAS. Obě měly stejný program, stejné cíle a obě se ucházely o členství v ICN. Řádným členem se nakonec stala ČAS. V r. 2000 pak došlo ke sloučení obou.

Civilizační choroby a jejich prevence Odborná konference na téma civilizační choroby a jejich preven-

Foto z archivu autorek Zleva J. Pavlicová, J Kracíková

Spolupráce se zahraničními organizacemi Mezinárodní rada sester – International Council of Nurses (ICN) je řídicí jednotkou pro celosvětové ošetřovatelství. Udává směr a pokyny, které jsou vodítkem pro každou její členskou národní asociaci. Kromě ICN spolupracuje ČAS například s EFN (Evropská federace sester), EONS (Evropská onkologická společnost sester), dále s HORATIO (Evropská asociace psychiatrických sester) ACENDIO (Mezinárodní společnost pro společnou ošetřovatelskou terminologii), a nepřímo i se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Velmi profesní a přátelské vztahy má ČAS se Slovenskou komorou sester a porodních asistentek a s polskou komorou sester.

Z mezinárodních organizací, ve kterých je české ošetřovatelství prostřednictvím ČAS zastoupeno, zmiňme

ce se uskutečnila v Mladé Boleslavi 9. 12. 2010. Připravil ji výbor ČAS regionu Mladá Boleslav. Akci zahájila předsedkyně Mgr. Lucie Kopalová, která seznámila auditorium s připravovanými legislativními změnami týkajícími se nelékařských zdravotnických profesí a současně představila plán akcí regionu na rok 2011.

WENR, pracovní skupinu evropských sester pro výzkum v ošetřovatelství.

Vznikla v r. 1978 a již v r. 1984 v ní měla ČAS své zástupkyně (doc. M. Staňková, PhDr. M. Zvoníčková).

Pro ČAS je důležitá i spolupráce s EFN (dříve PCN), kde v letech 2004– 2006 vykonávala funkci viceprezidentky H. Vorlíčková. Pro nefrologickou sekci ČAS je prestižní úzká spolupráce s EDTNA/ERCA, která letos oslaví 40. výročí svého vzniku. V této organizaci aktivně působí Doc. Ing. F. Lopot. Účastnil se pořádání mezinárodního kongresu EDTNA/ERCA v letech 1980, 1997 (jako prezident) a v r. 2008.

J. Pancířová, významná osobnost nefrologického ošetřovatelství, jedno volební období působila jako prezidentka této organizace. Nefrologická sekce ČAS ji nominovala pro rok 2010 na čestný titul Sestra roku.

V roce 2001 v Brně dvoudenním kongresem započala tradice multidisciplinárních nefrologických kongresů.

Obě pořádající organizace (nefrologická sekce ČAS a EDTNA/ERCA ) v rámci této spolupráce vnímají oboustranný přínos a hodlají proto takto úzce spolupracovat i do budoucna. Aktuálně se připravují na XI. multidisciplinární nefrologický kongres s mezinárodní účastí, který se bude konat v Brně ve dnech 10.–11. listopadu 2011.

Jindra Pavlicová, Bc. Jindra Kracíková, nefrologická sekce ČAS

Okruh civilizačních onemocnění je široký – v popředí zájmu účastníků konference byla především ta, kterých přibývá, diabetes mellitus, hypertenze, onemocnění žil, deprese a další.

Mgr. Lucie Kopalová, předsedkyně regionu Mladá Boleslav

FLORENCE 2/2011 51

zpravodaj čas

Inovace v ošetřovatelství – kongres s mezinárodní účastí V Brně se konal ve dnech 3.– 4. 12. 2010 X. jubilejní multidisciplinární nefrologický kongres s podtitulem Inovace v ošetřovatelství. Pořádala ho nefrologická sekce ČAS spolu s partnerskou organizací EDTNA/ERCA. Akce se vedle sester zúčastnili i další zdravotničtí pracovníci, včetně lékařů. Program složený z více než třiceti sdělení zahájil emeritní ředitel IDVPZ (nyní NCONZO) MUDr. P. Svačina.

Zaměřil se nejen na historii oboru, ale též na spolupráci s nefrologickými sestrami, hlavně na vzdělávání a současnou praxi. Zmínil vývoj nefrologické specializace, která byla v 90. letech samostatným studijním oborem a která v průběhu dalších let prošla mnohými změnami. V současné době je vzdělávání sester v nefrologii zahrnuto do modulového systému intenzivní péče se zaměřením na eliminační metody.

O změnách ve specializačním vzdělávání nefrologických sester hovořila Mgr. J. Nekudová z NCONZO. Poukázala na klady i nevýhody současného způsobu specializačního studia, které mohou nefrologické sestry absolvovat.

Zajímavým sdělením přispěla do programu Jitka Pancířová, osobnost zastávající významný post v mezinárodní společnosti EDTNA/ERCA (Immediate Past President & Executive Director EDTNA/ERCA). Připomněla blížící se 40leté výročí vzniku společnosti EDTNA/ERCA, zmínila její aktivity v České republice a její spolupráci s ČAS. První členové této mezinárodní organizace byli z ČR přijati koncem 70. let. Předsedkyně nefrologické sekce Bc. J. Kracíková poté vzpomněla na osobnosti i zahranič-

ní hosty všech deseti ročníků kongresu a zmapovala jejich stěžejní témata.

Sestry na sále a v záři reflektorů

asociace sester Dany Juráskové proběhl 14. ledna v Obecním domě v Praze ples s názvem Sestry na sál. Jeho vyvrcholením bylo finále soutěže 2. ročníku Miss sestra pro rok 2011 a vyhlášení vítězky. Po předchozích vyřazovacích kolech se jí stala Aneta Rusínová, sestra, pro niž shodou okolností nástup „na sál“ představuje každodenní rutinu – je instrumentářkou chirurgie Městské nemocnice Ostrava.

Plesu sester se vedle dalších zdravotníků zúčastnily i osobnosti ze sféry politiky a kultury, např. primátor Prahy Bohuslav Svoboda, senátor Marek Šnajdr, přednosta Kliniky plastické chirur-

Miss sestra 2011 Aneta Rusínová

52 FLORENCE 2/2011

Za přítomnosti ministra zdravotnictví Leoše Hegera a prezidentky České

Aktuální témata dnešní nefrologie Bloky letošního programu zahrnuly celou problematiku péče o nefrologického pacienta. Akcentovaly v současnosti aktuální a diskutovanou problematiku, jako je peritoneální dialýza, péče o cévní přístupy, psychosociální aspekty péče o nefrologického pacienta, nutriční intervence atd. Samostatný blok přednášek byl věnován transplantaci ledvin. Integrovaný program péče o pacienta, který zahrnuje dialyzační léčbu a transplantaci, je vlastně „koloběhem“ pro tuto skupinu nemocných. Nejen psychická zátěž pacienta, ale i trvalý stres a velké pracovní nasazení personálu hovoří pro přítomnost psychologa na těchto pracovištích.

Slovenská sdělení se týkala edukačních programů pro sestry a psychologických aspektů u pacientů při změnách v terapii.

Institut „agent změn“ na dialyzačním středisku je nejen novinkou, ale i tématem často diskutovaným.

Všichni účastníci kongresu k němu zaujali kladný postoj. Také seznámení s činností koordinátorů sociální péče, působících na dialyzačním středisku, bylo inspirativní. Vzhledem k absenci tohoto servisu vykonávají sociální

práci nefrologické sestry, a tím de facto zvyšují kvalitu péče.

Hodně se přednášelo a diskutovalo na téma cévních přístupů, které patří mezi základní výkony u dialyzovaného pacienta. Prázdninové dialýzy a setkávání pracovníků s rodinami i pa­cienty mimo prostředí dialyzačního sálu se stalo na mnohých pracovištích již dobrou a přínosnou tradicí. Tato setkávání mohou vedle ozdravného účinku pomoct vyřešit i mnohé skrývané problémy (utajované křivdy apod.).

Pro realizaci standardů ošetřovatelské péče v národním měřítku je třeba mít koncensus všech odborných pracovišť a souhlasné stanovisko profesní organizace. Přípravu standardního postupu pro ošetřování centrálního žilního katetru popsala A. Kesziová z ministerstva zdravotnictví. Kongres zakončila předsedkyně sekce, která svou přednášku zaměřila na inovaci a budoucnost v nefrologickém ošetřovatelství.

V nefrologii je mnoho úkolů, které je potřeba řešit, postupů, které je nutné inovovat. Všichni musí sledovat současné trendy, světové novinky a trvale pracovat na zvyšování úrovně nejen ve vzdělávání, ale i v praxi sester, která vede k vyšší bezpečnosti péče, ale i ke komfortu při ošetřování nemocných.

Jindra Pavlicová, Bc. Jindra Kracíková, nefrologická sekce ČAS

gie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Měšťák, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Zima, kardiochirurg Jan Pirk, moderátor Petr Rychlý či herečka Mahulena Bočanová.

Dana Jurásková, která ples zahájila, zvolila aktuální tón: „Sestry byly a jsou vždy pevným bodem pro pacienty,“ řekla. Uvedla, že má zprávy „ze všech koutů republiky“, že takový postoj si chtějí zachovat. Vyjádřila naději, že za odpovědnost vůči pacientům a celému systému v době nutných reforem budou vládou a dalšími subjekty dobře odměněny. jš

Ministr potvrdil jednotnou platovou politiku pro všechny zdravotníky

zpravodaj čas

Nastolili jsme aktuální téma s vědomím toho, že situace se kolem exodu českých lékařů neustále vyvíjí. To, co se děje dnes, nemusí být pravda už zítra nebo až náš časopis začátkem února vyjde. S tímto vědomím jsme zaznamenali významnou událost s datem 7. ledna.

7. ledna, bezprostředně poté, co se ministr zdravotnictví sešel s řediteli fakultních nemocnic, poskytla ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze a prezidentka České asociace sester Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA rozhovor pro ČT 24, v němž vystupovala v obou svých funkcích.

Uvedla, že požadavky lékařů chápe.

Avšak dobu, kterou si lékaři pro svůj protest vybrali, považuje za nevhodnou, jeho formu za skandální a pro lékaře nedůstojnou. Celou akci považuje za nešťastnou, zvláště proto, že neklid je vidět u veřejnosti a u pacientů.

Sestry u lůžka pacienta zůstanou Situace sester je podle Juráskové podobná jako lékařů. Také sestry nejsou oprávněně spokojeny se svými platy a i ony vidí velké rezervy v systému českého zdravotnictví. Nicméně sestry u lůžka zůstanou u pacienta, k agresivní kampani se nepřidají. Kupříkladu ve VFN není zaznamenána jediná výpověď, která by se k této kampani přidala.

To ovšem neznamená, že sestry jsou spokojené. Dana Jurásková připomněla stanovisko ČAS (např. Florence 1/2011), ve kterém organizace jasně říká, že kdyby ministerstvo ustoupilo požadavkům

vzpomínky na kolegyni a sestru Věru hoškovou Rády bychom věnovaly tichou vzpomínku sestře Věře Hoškové, která nás opustila 16. 7. 2010 ve věku nedožitých 65 let, které by oslavila 12. 12. 2010.

Byla naší výbornou kolegyní, vnímavou nadřízenou s přirozenou autoritou, ale především kamarádkou, životním rádcem, člověkem s velkým srdcem a smyslem pro humor. Neustále, za všech okolností kolem sebe šířila pohodu a příjemnou atmosféru. Byla také příkladem aktivního člověka, a to nejen ve sportu, ale byla též aktivní člen-

nebojíme. Pokud bude redukován lůžkový fond, bude zčásti transformován a zčásti nebude redukce v počtu propuštěných sester významná.“

Platy sester se budou řešit v „balíku“ s lékaři

Pro sestru je povolání posláním a prioritou za všech okolností pacient. Že to není fráze, prokázaly sestry v této době

lékařů, sestry by byly potrestány za to, že se spolu s nimi nebraly za svá práva podobným agresivním způsobem, že vydržely, že chápou situaci, která je vážná. S tím je zajedno i ministr zdravotnictví, který veřejně potvrdil, že budou-li se hledat prostředky na zvýšení platů zdravotníků, pak se dotkne nejen lékařů, ale i sester.

Odchod lékařů neznamená automaticky odchod sester Ve Všeobecné fakultní nemocnici se očekává určitá redukce v provozech, ale i tam budou potřebné sestry. „Navíc je možné transformovat části akutní péče na lůžka následné péče, kde jsou potřeba zejména sestry,“ uvedla Dana Jurásková. „My se rozhodně o práci sester

kou České asociace sester, kde působila od jejího vzniku. Zasloužila se o rozvoj regionu Plzeň, který dlouho vedla a získala celou řadu nových členů svým nadšeným přístupem a zájmem o rozvoj profese sester.

Ve Fakultní nemocnici Plzeň pracovala od 70. let minulého století, nechala zde velký kus svého života. Hned po ukončení studia na střední zdravotnické škole začala pracovat na hemodialyzačním oddělení interní kliniky, léta působila jako staniční sestra kardiologického oddělení na II. Interní klinice, konec pracovního života působila na Klinice tuberkulózně- respiračních nemocí.

Na pracovišti FN Plzeň ani na sjezdu předsedkyň sekcí ČAS ji už, bohu-

Průměrný plat sestry je v ČR 21-23 tis. Kč. Jsou kraje – a není to Praha – kde průměrný plat sestry dosahuje až 27 tis. Kč. Diskuse o platech sester budou podle představ ministerstva dobíhat v kontextu platů ostatních zdravotníků, budou odvozovány od platů lékařů tak, aby se mezi nimi dramaticky nerozevíraly nůžky.

Proč jednání ztroskotala?

Dana Jurásková se domnívá, že kdyby lékaři lépe konkrétně popsali, co jim na zdravotnictví vadí, a kdyby LOK nesdružil celou diskusi na jednu jedinou věc, a to je plat, řešení by se jistě našlo. Protože lékaři pojímají problematiku daleko šířeji než LOK. Vstřícnost ministerstva je neobvyklá. „Bohužel tuto šanci dospět k změně i prostřednictvím tohoto protestu LOK prohrál,“ uzavřela Jurásková.

Text jš Foto Václav Kříž

žel, nepotkáme, ale v našich srdcích a vzpomínkách zůstane navždy.

Kolegyně z Fakultní nemocnice Plzeň Ráda bych zavzpomínala i já. S Věrou jsem velice úzce spolupracovala jako viceprezidentka České asociace sester v době, kdy Česká asociace vznikala.

Jedním z prvně vzniklých a nejaktivnější byl region Plzeň, který založila právě Věra Hošková. Nelitovala svůj volný čas a vždy se zúčastňovala všech aktivit, které Česká asociace pořádala. Byla příkladem pro mladé i starší členky ČAS svým entuziasmem, dobrou prací a vždy dobrou náladou.

Kdo jste ji znaly, zavzpomínejte s námi.

Růžena Wagnerová

nekrolog

FLORENCE 2/2011 53

zaznamenali jsme

Konference k 30. výročí dětské dialýzy v ČR

personální inzerce pečovatelky Pečovatelky do Švýcarska. Hledám paní jako ošetřovatelky k seniorům do Švýcarska. Nutná znalost NJ, vhodné pro ženy v důchodovém věku, odborné vzdělání není nutné, ubytování přímo u klienta, pobyt 3 měsíce, prodloužení možné.

Pro zájemce více info na e-mailu: praxismedisana@hotmail.com

Domov sv. Karla Boromejského v Praze přijme

ZKUŠENÉHO LÉKAŘE NA LŮŽKOVÉ ODDĚLENÍ • Atestace v oboru interna, všeobecné V loňském roce oslavila dětská dialýza v České republice 30 let své existence. První hemodialýza u dítěte v rámci pravidelného chronického programu byla provedena 26. září 1980 ve FN v Motole. U příležitosti tohoto výročí uspořádala 2. 12. 2010 pracovní skupina dětské nefrologie při České pediatrické společnosti ČLS JEP v Praze konferenci, kde vystoupili naši přední pediatři-pamětníci, aby pohovořili o vývoji české nefrologie za uplynulých třicet let. Prof. MUDr. J. Janda, CSc. mj. připomněl první transplantaci ledviny u dítěte, provedenou ve FN v Motole, Doc. ­MUDr. K. Bláhová, Ph.D. hovořila o době, kdy se jako jedna z prvních učila dětské hemodialýze ve VFN Interní oddělení Strahov, Doc. Ing. F. Lopot připomněl těžkosti s dialyzačINZERCE

Jindra Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS Foto jk Na obr. autorka článku

lékařství nebo geriatrie, dobrá znalost PC.

• Hledáme lékaře, který bude

motivovaný ochotou sloužit rád seniorům, s laskavým a trpělivým přístupem k nemocným i rodinným příslušníkům, s osobním nasazením, schopností tolerance a týmové spolupráce.

• Nabízíme velmi pěkné a moderní prostředí, přátelskou atmosféru ošetřovatelského týmu a dobrou pověst zařízení s perspektivou dalšího rozvoje.

Více na www.domovrepy.cz kontakt: Sestra Konsoláta 776 257 911 CV prosím na: konsolata@domovrepy.cz

Chcete zde mít také svůj inzerát?

Využijte možnosti podání personální inzerce, kterou Vám nabízíme v různých variantách. Inzerovat je možné nabídku i poptávku pozic v oblasti ošteřovatelství. Více informací o personální inzerci najdete na webu www.florence.cz.

Kontakty: telefon: +420 222 352 574 e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz

lekce angličtiny

At a dentist’s

Nurse: Patient:

Do you floss?

Yes, I try to floss at least once a day, usually before I go to bed.

Nurse: Patient:

Nurse: Patient:

What kind of a toothbrush do you use?

I use a toothbrush with soft bristles.

Oh, and I have a toothpaste with fluoride, the one from the advertisement.

Nurse: Patient:

54 FLORENCE 2/2011

ní technikou před 30 a více lety, MUDr. K. Vondrák se zaměřil na všechny současné eliminační metody používané u dětí. Staniční sestra E. Vlachová z VFN Interního oddělení Strahov vzpomněla na všechny pracovníky, kteří u počátků dětské d­ ialýzy na tomto pracovišti byli – na lékaře i nelékaře, na psychology, technický personál. Dále vystoupilo mnoho hostů, lékařů i zástupců ostatních odborností, kteří se věnovali i současnosti dětské léčby. Konference ukázala, že sestry z dětských pracovišť se do aktivit nefrologické sekce České asociace sester rády zapojují.

Good morning, can I help you?

Yes, I have an appointment with Dr. Martin.

My name’s Peter Greene.

Is this your first time here, Mr. Greene?

No, I come for a regular check-up every six months. But now I have a toothache on the left side of my mouth.

Nurse: Patient:

Do you suffer from bad breath?

I don’t think so. I use a tongue cleaner.

Nurse:

Nurse: Patient:

When did it start?

About a week ago. I bought some medicine at the pharmacy but it didn’t stop the pain.

Patient:

Do you feel your teeth are sensitive to heat or cold?

Well, only when something is extremely cold.

Nurse: Patient:

OK. Let me ask you a few questions, Mr. Greene.

Sure.

Nurse: Patient:

Any other problems you have had recently?

No, except for the pain now.

Nurse:

Nurse: Patient:

How often do you brush your teeth?

Twice or sometimes three times a day.

OK. If you take a seat, please, I’ll let Dr. Martin know that you are here.

Great, thank you.

Slovní zásoba: appointment = schůzka check-up = kontrola toothache = bolest zubů pain = bolest to brush = čistit kartáčkem

Patient:

to floss = používat zubní nit toothbrush = zubní kartáček soft bristles = měkké štětinky toothpaste = zubní pasta advertisement = reklama to suffer from = trpět něčím

breath = dech tongue = jazyk sensitive = citlivý recently = v poslední době, nedávno except for = kromě, až na Pozor! 1 zub = tooth × zuby = teeth

What procedures can a dentist carry out on their patients in the surgery?

Vyhledejte ve slovníku uvedená slova a použijte je k doplnění procedur. drill

whiten

gums

X-ray

cavities

pull

surgery

fillings

examine their teeth and ........................................... look for ..................................................................... ..................................................... a tooth with caries take an ................................................. of their teeth ................................................................. out a tooth ................................................................. their teeth put ......................................................... into a tooth (sometimes gold inserts or diamonds) do a canal ..................................................................

V pohodě vždy a všude – doma i na cestách

volné chvíle

Rozhovor s úspěšnou podnikatelkou a soutěžní otázka nakonec „Cestování je ten nejpříjemnější způsob, jak se učit a poznávat svět,“ říká Ing. Irena Svobodová, která odhodlaně a systematicky chrání zdraví své a svých klientů při putování po naší vlasti i v daleké cizině.

Ing. Svobodová je spolumajitelkou společnosti MORAVSKÁ BANKA VÍN, má tedy bohaté zkušenosti s komplexním působením alkoholu, a to jak ve formě vnitřní, tak i vnější. Dezinfekční prostředky na ruce si již aplikovala mimo jiné na služebních cestách v Chile, na Velikonočních ostrovech, v Itálii, Francii, Rakousku, v Austrálii i na Novém Zélandu. Paní Irena souhlasila s tím, že nám dá nahlédnout do svého světa a kalendáře.

Života běh, prolínání práce a studia MORAVSKÁ BANKA VÍN své klienty zahrnuje stále novými poznatky. Tato instituce pořádá nejenom pravidelné degustace, kulturní pořady, které kombinují povídání o víně a historii, organizuje cesty za vinaři domácími i zahraničními. Paní Irena konstatuje: „Bez komunikace v cizím jazyce se člověk neobejde.

My nejen jezdíme do ciziny, ale také se staráme o zahraniční hosty. Zdaleka nestačí jednoduchá konverzace, průběžně si rozšiřujeme poznání o všech zemích, odkud víno pochází, o technologiích, o samotném víně – vždyť každý rok dává vzniknout novému ročníku. A nesmím zapomenout ani na zkoumání povahy a přání našich klientů.“ Paní Irena se nikdy nenudí, ještě před časem řídila dění ve výtvarné galerii. Nechybí jí tato činnost? „Zdánlivě mi ubylo starostí,“ říká, „protože galerii už neprovozujeme, zato se velmi zintenzivnila práce s internetovým obchodem a prezentace naší činnosti na Facebooku. Nadále se věnuji pořádání DÁMSKÉHO KLUBU, kde se scházíme se zajímavými hosty.“ V roce 2011 se příznivci „dezinfekce zvnějšku i zevnitř“ mohou těšit na tradiční jednodenní výlety do rakouského Wachau a k Neziderskému jezeru. Delší putování se připravuje do Itálie a Portugalska.

Sepětí s domovem, s kořeny Koho by nezajímalo, kdo byl pro paní Irenu vzorem a příkladem pro její podnikatelskou práci. S úsměvem mi řekla: „To nebyl vzor, to byl odstrašující příklad. Prarodiče měli totiž jak zájezdní hostinec, tak obchod. Všichni museli kmitat, pomáhat. A už můj tatínek tomu chtěl uniknout a stát se knězem a misionářem.

Komunistický režim mu zabránil takový sen realizovat, díky tomu jsem se narodila. Je vlastně možné, že všechny mé cesty jsou transformací tatínkových přání. Můj vlastní útěk od obchodování začal tím, že jsem si zvolila studium stavařiny. To se mi zdálo dostatečně vzdálené, žádná hotelová škola nebo cestovní ruch – z domova důvěrně známé aktivity mi přišly jako příliš přízemní.

Pozoruhodně se pak změnila má kariéra po roce 1989. Beru to tak, že jde o jakýsi návrat, ale v nové dimenzi. Moje práce mě velice baví, nemusím nic předstírat, nemám se za co stydět.“

Humor a kvalita života A jak je na tom s humorem? „Věřím, že dobrý humor, stejně jako dobrý život je víc o kvalitě než o kvantitě. Jsem přesvědčená o tom, že dobro je natolik přitažlivé, že i všechny naše akce díky přítom-

Záběry z cest

nosti skvělých lidí vždy dobře dopadnou a spokojenost vládne na všech stranách. Třebaže velmi důkladně plánuji, promýšlím detaily, dovedu přijmout i věci nečekané. Například se nám nečekaně podařilo sehnat lístky na operní představení v Sydney. Byl to zážitek.

Vynikající výkony umělců však naprosto zastínila přestávka, když jsme si vyšli na terasu nad zálivem a vše osvětloval měsíc v úplňku.

Bylo to fantastické, na fotografii by to vypadalo jako kýč.“ Paní Irena miluje historii, dějepisná fakta ji motivují k cestám rekreačního charakteru. Je odhodlána navštívit známé památky dávných civilizací – nejvíce ji to láká do Egypta, Číny a Mezopotámie. Je skvělé, že nyní paní Irenu i ostatní milovníky vína bude chránit novinka – plněvirucidní receptura v gelové podobě. Jeho název je součástí soutěže pro vás!

Lenka Minaříková Public relation Fota archiv firmy

Soutěžní otázka Otázka zní takto: Jak se bude jmenovat nový dezinfekční prostředek na ruce společnosti ECOLAB? Malá nápověda: název bude mít dvě části, půjde o kombinaci slov, která se již v sortimentu dezinfekčních prostředků společnosti ECOLAB na ruce vyskytují. Řešitelé deseti správných a nejrychleji došlých odpovědí získají odměnu – dezinfekční gel na ruce v cestovním balení. Uveďte proto, prosím, svou poštovní adresu. Svoji odpověď zašlete co nejdříve na adresu: bankavin@bankavin.cz a do předmětu zprávy napište heslo SOUTĚŽ.

FLORENCE 2/2011 55

Vyhrajte 10 × Produktová řada regeneračních krémů SILONDA s obsahem včelího vosku jako nedílná součást péče o ruce.

přípravky z produktové řady regeneračních krémů SILONDA

Opotřebované jízdou

Odplata

Mužské jméno

Nervová porucha

2. část tajenky

Pobídka ---------Kód Baham

Televizní snímek ---------Sicilská sopka

Domácky Emanuel ---------Lopatková kola

Ženské jméno ---------Sejmout Souhrn předpisů ---------Promenáda

Silový cvik ---------Štafeta Náš spisovatel ---------Ruský souhlas

Kvalita

Hudební zkratka

Zeměděl. pozemek

Listnatý strom

SPZ voz.

Olomouce ---------Sdružení

Špice ---------Cizí ženské jméno

Osobní zájmeno

Usekávat

Primát ---------Představený kláštera

Hořet ---------Rychlý pohyb paže

Kulovitá bakterie

Pokrýt něčím sypkým

Postihy ---------Chobotnatec Způsob zpěvu ---------Vrhací zbraň

Spřežení

1. část tajenky

Latinsky svět ---------Vyrábět na stavu

Bylinný odvar ---------Snížený tón

Kopie

Divis

Tisková agentura USA

SPZ voz.

Tábora ---------Značka thoria Divadel. závěs

Bůžek lásky

Vlhnout na povrchu

Značka vysavačů

Obytná místnost

Předložka

„Jak se vám daří?“ ptá se lékař pacienta. „Špatně, pane doktore, už mi nechutná ... (viz tajenku)!“

Ukazov. zájmeno ---------Lhostejně

Italská dáma ---------Základní číslovka

Domácky Olga ---------Koně

Růžek tkaniny ---------Hlas kachny

Levhart (zast.)

---------Kód Nauru

Biograf ---------Název hlásky

3. část tajenky

4. část tajenky

Kacíř (zast.)

Obracet

Pomůcka: BS, Kunz, NR, pard, pikart.

Řešení křížovky zasílejte nejpozději do 21. 2. 2011 pomocí SMS ve tvaru FLO KR2 TEXT TAJENKY JMENO PRIJMENI (např.: FLO KR2 ZISKATE ENERGII NA CELY DEN EVA NOVOTNA) na číslo 900 06 09. Výhru získává prvních 10 luštitelek, které zašlou správné znění tajenky. Výhry jsou zasílány poštou do 30 dnů od uveřejnění výherců v následujícím vydání titulu.

Cena jedné SMS je 9 Kč včetně DPH, SMS servis technicky zajišťuje Erika a.s.

Znění tajenky z minulého čísla: V ordinaci se ozvala rána. „Co to děláte?“ obrátil se lékař na více než plnoštíhlou pacientku. „Plním váš příkaz, pane doktore.“ „Jaký příkaz?“ „Vždyť jste řekl, že mám okamžitě shodit váhu.“ Úspěšné luštitelky z minulého čísla: Kristýna Hofmanová, Poděbrady; Dagmar Krejčíková, Všetaty; Marie Kotrbová, Strážek; Jana Košková, Liberec 12; Jaroslav Bezděkovský, Černošice; Vladimíra Přecechtělová, Heřmánkovice; Dana Šimralová, Cítov; Hana Smetanová, Černožice; Veronika Křivová, Prostřední Bečva; Jana Andresová, Hronov.

Pomůžete nám profilovat Florence?

Milé čtenářky a čtenáři!

Není roku, abychom se nezastavili a nepopřemýšleli o tom, jak Florence vylepšit, jak ji přiblížit vašim potřebám, jak ji zatraktivnit.

Ta doba je opět tady. Redakce se potřebuje dozvědět něco o tom, jak si představujete ideální profesní časopis. Připravili jsme proto tuto anketu a prosíme vás o její vyplnění. Náměty, rady a tipy, které získáme, použijeme při dalším koncipování časopisu. V jednom z následujících čísel pak čtenáře seznámíme s tím, co podle jejich přání budeme realizovat.

Anketu můžete vyplnit anonymně. Uvedete-li kontakt (minimálně e-mailovou adresu), získáte poukázku na 15% slevu v e-shopu knih www.grada.cz.

Vyplněný anketní lístek nám posílejte poštou nejpozději do 25. února 2011 na adresu redakce: Ambit Media, a. s., Florence – anketa, Klicperova 8, 150 00 Praha 5.

Můžete využít také elektronického dotazníku na stránkách www.florence.cz, jehož vyplnění je mnohem pohodlnější.

Těšíme se na spolupráci s vámi a děkujeme za váš čas a pomoc!

Redakce Florence

KOMPLETNÍ VYBAVENÍ VAŠÍ STERILIZACE „NA KLÍČ“ VČETNĚ INFORMAČNÍHO SYSTÉMU

... vše pod kontrolou MIELE Professional

Miele, spol. s r. o., (Spielberk Office Centre) Holandská 4, 639 00 Brno Tel.: 543 553 111 Fax: 543 553 119 E-mail: info@miele.cz

www.miele.cz

BMT Medical Technology BMT Medical Technology s.r.o.

Cejl 50, CZ 656 60 Brno Tel.: +420 545 537 111 Fax.: +420 545 211 750 E-mail.: mail@bmt.cz

www.bmt.cz

Johnson & Johnson

Johnson & Johnson, s.r.o.

Karla Engliše 3201/6 150 00 Praha 5 - Smíchov Tel.: +420 227 012 111 Fax: +420 227 012 300 E-mail: info@jnjcz.cz

www.jnjcz.cz