Vážené čtenářky, vážení čtenáři, přichází adventní čas, období klidu, zamyšlení a příprav na vánoční svátky. I my v redakci jsme se nechali inspirovat touto jedinečnou atmosférou a připravili jsme pro vás speciální vánoční číslo, které propojuje tradice s aktuálními tématy ošetřovatelství a péče o zdraví.
Věříme, že vás nejen zaujme, ale také povzbudí k zastavení a načerpání nové inspirace.
V tomto čísle přinášíme rozhovor s Mgr. Ninou Müllerovou, která se podělila o své bohaté profesní zkušenosti v oblasti ošetřovatelství. Odhalila nám pohled na tuto profesi od jejích kořenů až po současnost a ukázala, co znamená být sestrou nejen z povolání, ale i srdcem.
K vánočnímu období patří péče a jemnost, a proto vás zveme do světa neonatologie s článkem Bc. Andrey Stejskalové, MBA. Představuje příběh péče o předčasně narozené děti – od prvních dotyků „skin-to-skin“ až po roli rodiny v léčebném týmu. Tato oblast ukazuje, že křehcí pacienti vyžadují nejpokročilejší technologie i hlubokou lidskost.
V odborné části najdete článek MUDr. Júlie Bartkové, MBA, MPH, o nefarmakologických přístupech k léčbě bolesti u dětí s popáleninami. Hudební terapie, aromaterapie či virtuální realita – to jsou moderní metody přinášející úlevu a podporující uzdravení.
Další článek se věnuje péči o chronické rány pomocí víceúčelových obvazů s aktivním uhlím. Tento přístup ukazuje, že i pacienti s těžkými problémy mohou zažít zlepšení kvality života.
V sekci vzdělávání a publikace přinášíme recenzi knihy „Diabetes mellitus – management ošetřovatelské péče“, která je cenným průvodcem pro zdravotníky i studenty.
Nezapomněli jsme ani na dění na mezinárodní scéně. Konference EPUAP 2024 v Lausanne byla platformou, kde čeští odborníci opět zazářili. Přinesla inspiraci a nové přístupy k prevenci a léčbě dekubitů, které jistě obohatí praxi i v našich podmínkách.
Milé čtenářky a milí čtenáři, věříme, že toto vánoční číslo vás nejen potěší, ale také obohatí o nové poznatky a inspiraci. Děkujeme, že jste s námi byli po celý rok 2024, a těšíme se, že nás budete provázet i v roce následujícím. Přejeme vám krásné a požehnané Vánoce, chvíle plné pohody s vašimi blízkými a mnoho úspěchů v novém roce.
Pavla Hrabcová
Denisa Hanáková redakce Florence
P. S.: Nezapomeňte, že časopis Florence nelze koupit na stáncích. Pro předplatné navštivte www.florence.cz/o-nas/ predplatne. Na našich stránkách najdete také nové podcasty z CareCast Medical studia. Sledujte nás na Instagramu a Facebooku pro další odborné příspěvky i zákulisní zajímavosti!
Aktuálně
212 Prestižní Cena Anežky České pro Marii Pekařovou
214 Co motivuje sestry? Výsledky průzkumu v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha
215 Síť českých biobank získala finanční prostředky na jejich rozvoj a modernizaci
Osobnost ošetřovatelství
216 Pohled na ošetřovatelství dříve a dnes
Odborné články
220 Nadváha a obezita – pandemie 21. století
225 Nutričné stratégie pre zlepšenie kvality života onkologických pacientov
228 Výživa a pitný režim pacientů po operaci střeva
230 Neonatologie očima dětské sestry
232 Rodič jako nezbytná součást neonatologické péče
235 Historie ECT a kořeny její stigmatizace
238 Implementace akčního plánu Ministerstva zdravotnictví v Ústřední vojenské nemocnici –Vojenské fakultní nemocnici Praha jako nástroje pro řízení managementu nelékařských zdravotnických povolání
241 Management zápachu a exsudátu z rány pomocí víceúčelového obvazu – studie případů (série 22 kazuistik)
Recenzované články
242 Renezance následné poporodní péče
245 Zlepšení kognitivní úrovně seniorů
247 Za hranicami liekov: nefarmakologická úľava od bolesti pre deti s popáleninami
Veda a výskum
250 Pracovná spokojnosť sestier ako determinant kvality ošetrovateľskej starostlivosti na oddeleniach anestéziológie a intenzívnej medicíny
216
Pohled na ošetřovatelství dříve a dnes
Vzdělávání
254 Poděkování „Florence Nightingale“ českého školství
258 Zlínská univerzita otevře nový program – Domácí péče a hospicová péče
Prax
259 Komunikácia so sluchovo postihnutými pacientmi
Konference
260 119. zasedání Evropské federace sesterských organizací
261 XXX. královéhradecké ošetřovatelské dny
262 Zpráva z konference EPUAP 2024 v Lausanne
Tisková zpráva
263 Kulatý stůl k otázkám dekubitů –termín 13. 11. 2024
Historie
264 Druhá první dáma
266 Angličtina
recenzovaný článek
Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence www.florence.cz
Ročník XX, číslo 5–6, září–prosinec 2024
Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 11. 2024
Foto na titulní straně: David Liška
Titulní strana: Mgr. Nina Müllerová, FN Plzeň
Redakční rada časopisu Florence a vydavatelství Care Comm s. r. o. vyhlašují soutěž o nejlepší původní práci časopisu Florence 2024. Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory dle www.florence.cz. Práce zasílejte na e-mail: florence@carecomm.cz.
Prestižní Cena Anežky České
pro Marii Pekařovou
Marie Pekařová, celoživotně spjatá s kardiologií a motolskou nemocnicí, pracuje i v důchodu. Své bohaté zkušenosti sdílí na přednáškách, působí jako školitelka a mentorka. Letos byla oceněna Cenou Anežky České České kardiologické společnosti ČLS JEP.
kařovou oslovili a zeptali se jí na pár otázek, na které nám ochotně odpověděla.
Redakce Florence a prezidium ČAS
Citujme gratulaci k prestižnímu ocenění prezidia ČAS, které hovoří za vše: „Jsou lidé, kterých si velice vážíme. Jsou chvíle, kdy jsme poctěni, že máme ve svých řadách takové osobnosti. S radostí a pýchou gratulujeme naší dlouholeté aktivní člence paní Marii Pekařové, která je mnoho let předsedkyní Regionu Praha České asociace sester. Současně vyniká i ve svém oboru, za což jí byla v letošním roce udělena Cena Anežky České –ocenění sestry roku v odbornosti kardiologie. Gratulujeme, paní Pekařová, jste významnou osobností naší asociace.“ My jsme paní Pe-
Co pro Vás toto ocenění znamená osobně a profesně?
Nikdy mne nenapadlo, že bych mohla obdržet takové ocenění. Chtěla bych poděkovat vrchní sestře Mgr. Janě Kovalčíkové za nominaci, výboru Pracovní skupiny kardiologických sester a spřízněných profesí a výboru České kardiologické společnosti za udělení ceny. Nesmírně si tohoto ocenění vážím, je to pro mě krásné zakončení celoživotní kariéry.
Jaké konkrétní úspěchy nebo projekty vedly k Vašemu ocenění?
Na to by uměla nejlépe odpovědět vrchní sestra, která mne navrhla na tuto cenu a se kterou jsme stály u založení Kardiologické
kliniky v Motole. Byla to velmi intenzivní práce okolo organizace ošetřovatelské péče, zavádění ošetřovatelských procesů a vnitřních postupů. Jako staniční sestra jsem se účastnila instrumentace u postupně zaváděných výkonů na kardiostimulačním sále, vytváření manuálů pro zavedení a realizaci nových vyšetřovacích metod, zavádění objednávacího systému pro pacienty po implantaci trvalého kardiostimulátoru aj. Zaškolovala jsem nové kolegyně a kolegy, vedla ošetřovatelské praxe studentů. V neposlední řadě jsem spolupracovala a stále spolupracuji na organizaci vzdělávacích akcí na naší klinice. V současné době pracuji jako sestra v ambulantním traktu, na arytmologické a kardiostimulační poradně, kde uplatňuji své letité zkušenosti, a i nadále se věnuji vzdělávání nových kolegyň a studentů.
Jak dlouho pracujete v oblasti kardiologie a co Vás k tomuto oboru přivedlo?
Jak to někdy v životě bývá, ke kardiologii mne přivedla náhoda. Potkala jsem staniční sestru z koronární jednotky a dozvěděla jsem se, že hledá sestru na arytmologické pracoviště. Šla jsem se podívat na stimulační sál a už jsem zůstala. Přestože jsem nikdy na sále nepracovala a kardiostimulátor viděla jen jednou. Na kardiologii, resp. arytmologii pracuji 30 let. Jsem moc ráda, že jsem 15 let pracovala na kardiostimulačním sále a byla jsem u postupně zaváděných výkonů, vytvoření manuálů pro zavedení a realizaci nových vyšetřovacích metod, byla jsem součástí klinických studií aj. Většinu pracovního života jsem se pohybovala kolem kardiologických pacientů.
Kdo byl Vaším největším mentorem nebo inspirací v průběhu vaší kariéry? Všechno, co jsem potřebovala o této velmi specializované práci vědět, mne naučila moje kolegyně Danuška Sadílková. Díky za její trpělivost, vstřícnost a vysoké odborné
Fota: ČAS
Marie Pekařová
Co motivuje sestry? Výsledky průzkumu
v Ústřední
vojenské nemocnici –Vojenské fakultní nemocnici Praha
V současné době, kdy zdravotnictví čelí nedostatku kvalifikovaných zdravotnických pracovníků, je klíčové porozumět tomu, co motivuje sestry k setrvání v oboru a co by je mohlo přilákat k práci v konkrétním zdravotnickém zařízení.
Mgr. Lenka Gutová, MBA, LL.M.
Mgr. Anna Vojáčková
Ústřední vojenská nemocnice –Vojenská fakultní nemocnice Praha
Motivace sester a spokojenost v zaměstnání jsou klíčovými faktory pro zajištění kvalitní péče o pacienty. V reakci na potřebu zvýšit atraktivitu pracovního prostředí pro sestry proběhl v Ústřední vojenské nemocnici –Vojenské fakultní nemocnici Praha (dále ÚVN) průzkum zaměřený na identifikaci preferencí sester v oblasti benefitů s důrazem na návrhy nových benefitů, které by sestry ocenily ze strany nemocnic a státu. Průzkumu realizovaného formou dotazníkového šetření se účastnilo celkem 375 všeobecných sester pracujících v ÚVN.
Benefity ze strany nemocnice
V první části průzkumu byly sestry dotazovány na to, jaké další benefity by ocenily ze strany nemocnice. Z odpovědí bylo identifikováno sedm hlavních okruhů benefitů:
1. Doprava: Sestry nejčastěji zmiňovaly potřebu zlepšení parkovacích možností, a to především více parkovacích míst a přednostního parkování pro zaměstnance dojíždějící z mimopražských oblastí. Dále byly navrženy příspěvky na dopravu a zvýhodněné kupony na MHD.
2. Dovolená a odpočinek: Sestry by ocenily více dní volna, např. ve formě sick days, a příspěvky na dovolenou, vč. možnosti proplácení z Fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP). Dalším často zmiňovaným benefitem byly dotované lázeňské a wellness pobyty.
3. Finanční odměny: Návrhy sester zahrnovaly měsíční zásluhové odměny
a zavedení 13. platu. Výsluhy pro sestry byly dalším navrhovaným benefitem, který by motivoval dlouholeté zaměstnance.
4. Stravování: Sestry by ocenily zavedení stravenek pro ty, kteří nevyužívají dotovaného stravování, a obměnu sortimentu v zaměstnanecké jídelně s důrazem na zdravější volby jídel.
5. Podpora dětí zaměstnanců: Sestry navrhly příspěvky na sportovní aktivity dětí, letní tábory a další akce pořádané pro děti zaměstnanců nemocnice.
6. Zdravotní péče: Přednostní termíny v ambulancích pro zaměstnance a příspěvky na zubní ošetření byly benefity, které sestry v rámci svého průzkumu rovněž často zmiňovaly.
7. Vzdělávání: Jazykové kurzy pro sestry byly dalším navrhovaným benefitem, který by přispěl ke zvyšování kvalifikace a osobnímu rozvoji zaměstnanců.
Benefity ze strany státu
Ve druhé části průzkumu sestry odpovídaly na otázky týkající se benefitů, které by uvítaly ze strany státu nebo státních institucí. Zde byly identifikovány čtyři hlavní oblasti:
1. Doprava: Nejčastěji zmiňovaným benefitem byla možnost zakoupení zvýhodněných MHD kuponů nebo „lítačky“, kterou by stát či město mohly nabídnout zdravotnickému personálu.
2. Výsluhy.
3. Předčasný důchod: Sestry rovněž uváděly možnost předčasného důchodu jako důležitý motivující faktor, přičemž tato výhoda by mohla být poskytována na základě dlouholeté služby a specifického pracovního nasazení ve zdravotnictví.
4. Podpora odpočinku: Dotované lázeňské pobyty financované státem byly dalším benefitem, který by přispěl k regeneraci a dlouhodobému zdraví zdravotnického personálu.
Závěrem
Výsledky průzkumu v ÚVN jasně ukazují, že pro všeobecné sestry jsou klíčové nejen tradiční benefity jako finanční odměny a volno, ale také specifické podpůrné služby, které by přispěly k jejich pohodě, zdraví a osobnímu rozvoji. Je zřejmé, že kombinace benefitů ze strany státu i zaměstnavatele by mohla výrazně zvýšit atraktivitu povolání všeobecné sestry, a tím podpořit kvalitu a stabilitu zdravotní péče v České republice.
Pro nemocnice a státní instituce je důležité naslouchat potřebám zdravotnického personálu a přizpůsobit nabídku benefitů tak, aby odpovídala skutečným požadavkům a přispěla k dlouhodobé spokojenosti a motivaci sester v jejich náročné profesi. Tento průzkum může sloužit jako základní podklad pro budoucí diskuzi a implementaci benefitů, které by mohly zdravotníky skutečně podpořit.
Foto: Freepik, BBMRI.cz
Síť českých biobank získala finanční prostředky na jejich rozvoj a modernizaci
Síť českých biobank získala v roce 2024 finanční prostředky na nové přístrojové vybavení díky projektu „Rozvoj a modernizace národní sítě biobank“ v rámci Operačního programu Jana A. Komenského. Tyto přístroje umožní zefektivnění, robotizaci a automatizaci procesů při zpracování a uchování biologického materiálu a dat.
RNDr. Kateřina Nováková, Ph.D. doc. Mgr. Roman Hrstka, Ph.D. Masarykův onkologický ústav, Brno
Velká výzkumná infrastruktura BBMRI.cz (Biobanking and Biomolecular Resources Research Infrastructure of the Czech Republic) Síť českých biobank (představena ve Florence 2/2024) získala v roce 2024 prostředky ve výši 184 mil. Kč na pořízení přístrojového vybavení, a to prostřednictvím projektu s názvem „Rozvoj a modernizace národní sítě biobank (BBMRInv)“ v rámci Operačního programu Jana A. Komenského (výzva č. 02_23_015 Výzkumné infrastruktury I). Právě přístroje pořízené z projektu BBMRInv umožní zefektivnění, robotizaci i automatizaci procesů nezbytných při zpracování a uchování biologického materiálu či dat. V průběhu realizace projektu (1. 4. 2024 až 31. 12. 2026) je v plánu pořídit > 50 přístrojů, které: přispějí k automatizaci a robotizaci biobank; modernizují přístroje používané v preanalytické fázi přípravy biologického materiálu; umožní zavést pokročilé expertní analýzy na biologickém materiálu.
Dále dojde k potřebné aktualizaci a dalšímu rozvoji bioinformatických systémů a databází biobank.
Díky projektu BBMRInv budou modernizovány všechny členské biobanky, které
jsou součástí velké výzkumné infrastruktury BBMRI.cz zaměřené na dlouhodobé skladování unikátního biologického materiálu a dat od zdravých dárců či pacientů (neboli biobanking).
V současnosti tvoří infrastrukturu osm biobank, respektive institucí, které je zastřešují. Do BBMRI.cz jsou zapojeny přední české univerzity (Karlova univerzita a její tři biobanky při lékařských fakultách v Hradci, Plzni a 1. LF v Praze; Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci) a také specializovaná zdravotnická zařízení, jako je Revmatologický ústav, Ústav hematologie a krevní transfuze a Masarykův onkologický ústav, který je koordinátorem infrastruktury.
Výkonný ředitel BBMRI.cz doc. Roman Hrstka dodává: „Věřím, že rozšíření skladovacích kapacit a zprovoznění robotizovaných či automatizovaných procesů při zpracování vzorků posune biobanky výrazně dopředu. Také jsem rád, že se rozšíří portfolio expertních analýz nabízených široké vědecké komunitě pořízením vysoce specializovaných přístrojů.“
BBMRI.cz bylo zřízeno z rozhodnutí vlády České republiky v roce 2010 a je také jedním ze spoluzakladatelů panevropské sítě BBMRI-ERIC. Hlavním účelem obou infrastruktur, národní i evropské, je zvýšit dostupnost kvalitního biologického materiálu a dat pro vědce, lékaře, studenty, univerzity a firmy a akcelerovat biomedicínský výzkum a přesun laboratorních poznatků do praxe v souladu s právním, etickým i sociálním rámcem.
Podpořeno projekty LM2023033 (BBMRI.cz – Síť českých biobank) a CZ.02.01.01/00/23_015/0008196 – spolufinancováno Evropskou unií (BBMRInv – Rozvoj a modernizace národní sítě biobank).
Pohled na
ošetřovatelství
dříve a dnes
„Ač toto povolání již delší dobu nevykonávám, jsem hrdá, že jsem sestra,“ je životním mottem Mgr. Niny Müllerové, manažerky kvality a interní auditorky Centra řízení kvality ve FN Plzeň. Za svoji celoživotní práci byla oceněna v květnu roku 2023 druhým místem při udělení Ceny PhDr. A. G. Masarykové za významný přínos ošetřovatelství. V roce 2019 obdržela ocenění ČAS cenou
Florence Nightingalové za rozvoj ošetřovateltví. Mgr. Müllerová zasvětila celý svůj život ošetřovatelství a sestrám. Pojďme si ji více přestavit a podívat se na aktuální situaci v ošetřovatelství jejíma zkušenýma očima.
Redakce Florence
Co Vás přivedlo k povolání sestry a ošetřovatelské profesi? Kde hledat kořeny Vaší lásky k péči o druhé? Jednoznačně to byla moje maminka, která pracovala jako zdravotní sestra na interní
klinice, a také moje sestřenice, která studovala obor dětská sestra. Jako malá jsem zažila, jak moje maminka i babička pečovaly o dědečka, který měl rakovinu plic, a dochovaly ho doma. Maminku jsem často navštěvovala v práci a brzy už jsem měla jasno, že půjdu na zdravotnickou školu. Již od druhého ročníku jsem chodila na brigády do nemocnice. Byla jsem jedináček, ale od malička jsem měla jakousi potřebu ochraňovat slabší. Zdravotnická škola v Plzni byla jasnou volbou.
Jak se zpětně díváte na období Vašich studií a co Vám dalo pro praxi? V letošním roce jsem organizovala setkání naší třídy po 50 letech. Musím nás pochválit, byly jsme skvělý ročník. Všechny jsme vzpomínaly na studijní léta jen v dobrém. Zažily jsme ve škole i na praxi mnoho legrace, ale také jsme musely odvádět velmi dobré výkony.
Mezi našimi učiteli bylo hodně lékařů, to je zřejmě jeden z hlavních rozdílů oproti dnešní výuce. Na praxi jsme měly stálé
Fota: David Liška
ODBORNÝ
Nadváha a obezita –pandemie 21. století
Souhrn: Nadváha a obezita představují závažný globální zdravotní problém 21. století. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá od roku 2012 více lidí kvůli nadbytku jídla než jeho nedostatku. V Evropě trpí nadváhou nebo obezitou 59 % dospělých a téměř každé třetí dítě. V České republice se problém nadváhy týká > 60 % populace. Obezita je spojena s řadou zdravotních komplikací, včetně kardiovaskulárních onemocnění, diabetu 2. typu a některých typů rakoviny. Osoby s obezitou mají průměrně o 5 let kratší délku života než osoby s normální hmotností. Hlavními příčinami obezity jsou nezdravé stravovací návyky, nedostatek pohybu a obezitogenní prostředí. Řešení tohoto problému vyžaduje komplexní přístup, vč. změn v osobním životním stylu i systémová opatření. Pro prevenci a léčbu obezity je klíčové zdravé stravování – dodržování principů zdravého talíře, konzumace dostatku ovoce a zeleniny, omezení průmyslově zpracovaných potravin. Pravidelná pohybová aktivita – alespoň 150–300 min týdně mírné nebo 75–150 min intenzivní aktivity. Dostatečný a kvalitní spánek. Zdravotníci, zejména sestry, hrají klíčovou roli v edukaci pacientů o prevenci obezity a podpoře zdravého životního stylu. Změna životního stylu je dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost a postupné zavádění malých změn. Klíčová slova: nadváha, obezita, globální zdravotní problém, komplikace, délka života, stravovací návyky, pohybová aktivita, spánek, obezitogenní prostředí, prevence, zdravotníci
Overweight and obesity – the pandemic of the 21st century Summary: Overweight and obesity represent a major global health problem of the 21st century. According to the World Health Organization (WHO), more people have died from excess food than from lack of food since 2012. In Europe, 59% of adults and almost one in three children are overweight or obese. In the Czech Republic, the problem of overweight affects > 60% of the population. Obesity is associated with a number of health complications, including cardiovascular disease, type 2 diabetes and some cancers. People with obesity have an average of 5 years shorter life expectancy than people of normal weight. The main causes of obesity are unhealthy eating habits, lack of exercise and an obesogenic environment. Addressing this problem requires a comprehensive approach, including changes in personal lifestyle and systemic measures. Healthy eating is a key to the prevention and treatment of obesity – following the principles of a healthy plate, eating enough fruit and vegetables, and reducing processed foods. Regular physical activity – at least 150–300 min per week of moderate or 75–150 min of vigorous activity. Adequate and good quality sleep. Healthcare professionals, especially nurses, play a key role in educating patients about obesity prevention and promoting a healthy lifestyle. Lifestyle change is a long-term process that requires patience and the gradual introduction of small changes.
Key words: overweight, obesity, global health problem, complications, life expectancy, dietary habits, physical activity, sleep, obesogenic environment, prevention, health professionals
MUDr. Marie Nejedlá1–2 , MVDr. Anna Niklová1 , Mgr. Sylva Šmídová, Ph.D.1 , Mgr. Petra Nekvapilová1 , MVDr. Eliška Bártlová1 1 Státní zdravotní ústav, Praha 2 Vysoká škola zdravotnická o. p. s.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá od roku 2012 na světě více lidí kvůli nadbytku jídla než jeho nedostatku. Rizika spojená s obezitou dokonce překonávají kouření (ČOS ČLS JEP, 2018). Nadváha a obezita jsou hlavním faktorem invalidity a úmrtí v evropském regionu WHO a rizikovými faktory pro onemocnění kardiovaskulární, onkologická, respirační, pro diabetes mellitus 2. typu (DM2T) i choroby pohybového aparátu. Zhoršují kvalitu
spánku a ovlivňují psychiku i sebevědomí. V současnosti žádný z 53 členských států evropského regionu WHO není na cestě ke splnění cíle zastavit nárůst obezity do roku 2025. Evropská iniciativa WHO pro sledování dětské obezity (COSI – European Childhood Obesity Surveillance Initiative) uvádí, že téměř každé třetí dítě školního věku žije s nadváhou nebo obezitou (HBSC, 2022). V Evropě se odhaduje, že 59 % dospělých a téměř jedno ze tří dětí trpí nadváhou nebo obezitou (EASO, 2022). Z grafu 1 vyplývá, že Česká republika je podle Eurostatu na 3. nejhorším místě ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organization for Economic Cooperation and Development).
Nadváha je problém více než poloviny Čechů Česká obezitologická společnost ČLS JEP definuje obezitu jako chronické onemocnění charakterizované zvýšenou zásobou tělesného tuku v těle.
Prostředí, ve kterém žijeme, je bohužel obezitogenní – umožňuje snadnou dostupnost vysoce průmyslově zpracovaných potravin, podporuje sedavý způsob života a stres. Tím se otevírá cesta k rozvoji chronických zánětů vedoucích ke kardiovaskulárním a onkologickým onemocněním, DM2T, chronické únavě, poruchám paměti i rozvoji psychických poruch.
Vzhledem k tomu, že životní styl je hlavní determinantou zdraví a 80 % nemocí je preventabilních, spotřebujeme většinu prostředků ve zdravotnictví na léčbu nemocí, které nemusely vůbec vzniknout. Obezita a nemoci s ní spojené, mají značný podíl na zdravotních výdajích. Náklady na léčbu však makroekonomické ztráty z obezity nekončí. Dvoj- až trojnásobek dané částky představují náklady na pracovní neschopnosti v souvislosti s obezitou, invalidní důchody, ztráty z toho, že nemocní lidé negenerují zisk, neodvádějí do systému pojištění, a pokud pracují, jejich pracovní výkon je nižší, tzv. prezentizmus, atd.
Nutričné stratégie pre zlepšenie kvality života onkologických pacientov
Súhrn: Onkologickí pacienti sa často stretávajú s problémami s príjmom stravy, nechceným úbytkom hmotnosti, ktorý negatívne ovplyvňuje priebeh onkologickej liečby. Cieľom tejto práce je priblížiť čitateľom nutričné intervencie, ktoré vykonáva nutričný terapeut na onkologickom oddelení. Poukazuje na problematiku stravovania a malnutrície onkologických pacientov počas liečby. Opisuje aké nástroje nutričný terapeut využíva k zhodnoteniu nutričného stavu. Do veľkej miery sa venuje spôsobom nutričnej podpory, ako je využívanie sippingu alebo modulárnych dietetík.
Nutritional strategies for improving the quality of life of oncology patients
Summary: Oncology patients often encounter problems with food intake and unwanted weight loss, which negatively affects the course of oncological treatment. The aim of this work is to introduce readers to nutritional interventions practiced by a dietitian at the oncology department. This work points to the issue of feeding and malnutrition of oncology patients during treatment. It also describes what tools a dietitian uses to assess nutritional status. This paper is largely devoted to the methods of nutritional support, such as the use of sipping and modular dietetics.
Oddělení nutriční terapie, Krajská nemocnice Tomáše Bati, a. s., Zlín
Úvod
Nutričná podpora zohráva dôležitú úlohu v podpornej liečbe onkologických pacientov. Onkologické ochorenie, či samotná onkologická liečba je často sprevádzaná významnými obmedzeniami v príjme stravy vedúcich k úbytku hmotnosti a k zhoršeniu nutričného stavu. Cieľom nutričnej podpory je zachovať alebo obnoviť optimálny nutričný stav, ktorý je nevyhnutný pre úspešné absolvovanie protinádorovej liečby. Ďalším cieľom je zlepšiť kvalitu života. Nutričný terapeut by mal tvoriť neoddeliteľnú súčasť multidisciplinárneho tímu spolu s onkológom, sestrou, lekárom s nutričnou špecializáciou, rehabilitačným pracovníkom či psychológom.
Nutričné intervencie Onkologickí pacienti sú špecifickou skupinou s rozdielnymi nutričnými potrebami závisiacimi od ich zdravotného stavu. Individualizovaný prístup k hodnoteniu nutričných potrieb a plánovaniu nutričnej intervencie je kľúčový pre dosiahnutie najlepších výsledkov. Nutričných intervencií je celé spektrum. Nutričná podpora môže zahŕňať odporučenie a vysvetlenie vhodnej diéty, navýšenie energie či bielkovín
v strave v podobe výživnej stravy alebo potravinových prídavkov, indikáciu sippingu či bielkovinného preparátu, ale aj odporučenie vhodnej sondovej výživy a jej prepočet. Vzhľadom k mnohým nežiadúcim účinkom onkologickej liečby alebo samotnej choroby dochádza k vzniku rôznych potravinových averzii a zmene chutí. Preto by mala byť za dlhšej hospitalizácie možnosť výberu individuálnej diéty, ktorá by zohľadňovala pacientove preferencie, aktuálne problémy obmedzujúci príjem stravy, a zároveň aj nutričné potreby. Pri dlhodobom nechutenstve môže byť prínosné ošetrujúcemu onkológovi pripomenúť možnosti medikácie podporujúce apetít a nárast hmotnosti. Jednou z nutričných intervencií je tiež predoperačná nutričná príprava s cieľom navýšiť hmotnosť,
predovšetkým svalovú hmotu, a doplniť potrebné živiny pred veľkou operáciou.
Sipping
V prípade, že je príjem stravy per os nedostatočný je vhodné pacientovi odporučiť sipping, prípravky, označované tiež ako perorálne nutričné suplementy (ONS – oral nutritional supplements). V súčasnosti existujú na trhu rôzne druhy sippingu, ktoré sú svojím imunomodulačným zložením určené pre onkologických pacientov. Jedná sa napr. o prípravky Supportan drink, Forticare advanced alebo Prosure. Jedná sa väčšinou o sipping so zvýšeným obsahom bielkovín, n-3 polynenasýtených mastných kyselín a vitamínu D. Vzhľadom k často vyskytujúcej sa inzulínovej rezistencii u onkologických pacientov je pomer
Výživa a pitný režim pacientů po operaci střeva
Výživa má zásadní vliv na funkci tenkého i tlustého střeva, kterou je mimo jiné také trávení a vstřebávání jednotlivých složek výživy. V současné době se stále zvyšuje počet pacientů s onemocněním střev, která vedou k nárůstu počtu pacientů se střevními vývody, vč. ileostomie. ODBORNÝ
Mgr. Marieta Baliková Oddělení léčebné výživy, FN v Motole v Praze
Stravování po založení stomie
Z ileostomie odchází po operaci asi 1 200–2 000 ml tekutin denně. Po 6–8 týdnech se však ileum tenkého střeva adaptuje a začne tekutiny vstřebávat, díky čemuž se denní ztráty tekutin sníží na 400–600 ml. Z jejunostomie odchází po operaci asi 4 000 ml tekutin denně, ale časem se množství sníží na 2 000 ml denně (Baliková et al., 2019).
Pokud je odchod stolice příliš častý, mohou se podávat látky zpomalující posouvání střevního obsahu (např. opiáty –kodein) nebo látky zahušťující střevní obsah, jako jsou např. soli vápníku (Baliková et al., 2019). Zahušťovadla se mohou do stomického sáčku sypat nebo vkládat a některá z nich navíc potlačují zápach.
Kromě tekutin dochází ke ztrátám bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zejména železa, vápníku, hořčíku a draslíku), a proto musí být doplňovány. Jejich dostatečný přívod je nezbytný i z hlediska podpory procesů hojení (Baliková et al., 2019).
Bezprostředně po založení stomie není možný perorální příjem, proto je indikována parenterální výživa (Baliková et al., 2019).
Po obnovení peristaltických pohybů jsou podávány tekutiny v podobě čajů či neperlivých vod. Obvykle to bývá až 3. den po operaci, přičemž se už mohou současně podávat přípravky enterální výživy (Baliková et al., 2019).
Poté může začít pacient konzumovat tekutou stravu bez mléčných výrobků. Kvůli pomalé adaptaci laktázy se mléko zařazuje do stravy až později (Bretšnajdrová a Svačina, 2018). Dále se přidává mléčná strava s piškoty a suchary. Později pacient přechází
na kašovitou stravu a nakonec na stravu bezezbytkovou (Baliková et al., 2019).
Při bezezbytkové stravě, která má šetřicí charakter, je vhodné omezit dráždivé koření, přepalované tuky a tuhé, těžce stravitelné pokrmy. Důraz se klade na omezení nerozpustné vlákniny, jako je celozrnné pečivo, semínka, ořechy a slupky. Strava by měla být mechanicky šetřicí (bez zrníček, slupek a tuhých kůrek), do měkka upravená a lehce stravitelná. Výhodné je naopak zařazovat vlákninu rozpustnou, protože váže vodu, a tím pomáhá střevní obsah zahušťovat (Dědečková et al., 2019).
Po 6 týdnech od operace by měl pacient přejít z bezezbytkové stravy na běžnou. Strava by měla být stále lehce stravitelná, šetřicí mechanicky, chemicky i termicky a pacient by měl mít dostatek bílkovin, vitaminů a minerálních látek (Matějová a Veselá, 2015). Tato dietní opatření se týkají pacientů se všemi druhy stomií.
Asi po 1 roce by měl být pacient schopen běžné konzumace potravin a nápojů s mírným omezením dle typu stomie (Matějová a Veselá, 2015).
Dietní opatření
Resekce tlustého střeva nevede u pacienta k tak přísným dietním opatřením, jako je tomu při resekci tenkého střeva (Baliková et al., 2019).
U pacienta s resekovaným tenkým střevem se navyšuje energetický příjem potravou dle snášenlivosti a délky tenkého střeva na 30–40 kcal/kg/den nebo i více, a to i za cenu častějšího vyprazdňování, pokud je zajištěna nezávislost pacienta na parenterální výživě. Navyšuje se i příjem bílkovin na 1,5–2,0 g/kg/den a často se doplňují minerální látky (především vápník, hořčík a železo) ve formě organických solí, které jsou lépe vstřebatelné. Z vitaminů se doplňují vitaminy řady B a také vitamin D (Kohout, 2017a).
Pacienti se syndromem krátkého střeva (zejména po resekci v akutní fázi a s jejuno-
stomií) jsou ohroženi dehydratací způsobenou zvyšováním množství přijímaných tekutin, kdy dochází ke zvyšování ztrát trávicí trubicí s negativní bilancí tekutin (Kohout, 2017a).
Při přítomném tračníku se dieta obohacuje o rozpustnou vlákninu, která zvyšuje množství sacharolytických bakterií. Tyto bakterie produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem, kdy butyrát slouží k výživě kolonocytů, zatímco propionát a acetát pomáhají navyšovat energetický příjem (Kohout, 2017b). Dále jsou zachovalý tračník a střevní mikrobiom významné pro snížení rizika závislosti pacienta na parenterální výživě. Rizikem pro pacienta se syndromem krátkého střeva, který má zachovalý tračník, je steatorea, a proto by se energetický příjem u takového pacienta měl skládat především ze sacharidů a bílkovin (Kohout, 2017a).
Pacientovi s odstraněným tračníkem (zejména u jejunostomie, ale i u ileorektoanastomózy) se v dietě navyšuje složka tuku a musí mu být podán izotonický roztok (Kohout, 2017a). Výhodné je užívání orálního rehydratačního roztoku, který obsahuje vyšší množství kuchyňské soli (NaCl) a glukózy zlepšující vstřebávání vody v tenkém střevu (Baliková et al., 2019).
Zásady ve stravování a technologické postupy Především je důležité stravovat se pravidelně a pestře, s dostatkem ovoce a zeleniny, protože zdravá výživa a pitný režim jsou prevencí nejen potíží, jako je nadýmání, průjem, zácpa nebo zápach, ale zabraňují i ucpání stomie (Matějová a Veselá, 2015).
Vhodné je stravovat se 5–7krát denně a konzumovat malé porce, přičemž by strava neměla obsahovat nerozpustnou vlákninu (Baliková et al., 2019). Strava by se měla dobře rozkousat, nemělo by se mluvit při jídle a ani žvýkat s otevřenými ústy, aby nedocházelo k polykání vzduchu (Vybíhalová, 2022).
Pacientům se doporučuje vaření, dušení a pečení bez tuku pod poklicí, aby se
Neonatologie očima dětské sestry
Neonatologie je lékařský obor zabývající se problematikou novorozenců. A to jak novorozenců zdravých, tak i patologických a předčasně narozených. Novorozenecké období je obdobím od narození do 28. dne života, kdy normální délka těhotenství je 40 týdnů. Je důležité si uvědomit, že novorozenec není miniatura dospělého. Každý novorozenec je charakterizován svým gestačním věkem, porodní hmotností a jejich vzájemným vztahem. ODBORNÝ
Bc. Andrea Stejskalová, MBA
Neonatologické oddělení – JIRPN, FN Brno
Neonatologie je nedílnou součástí perinatologie, kterou lze definovat jako medicínský interdisciplinární vědní obor zabývající se péčí o zdravý vývoj nového jedince. Jedná se tedy o péči o matku a plod. V České republice je perinatologie realizována tzv. třístupňovým systémem péče o těhotnou ženu a novorozence. Perinatologických center je v naší zemi celkem dvanáct. Základem tohoto systému je transport všech rizikových těhotných na tato pracoviště, a to in utero, tedy s dítětem v děloze.
Neonatologie je ve srovnání s jinými medicinskými obory relativně mladá. V ČR se začala rozvíjet později. Od roku 1994 je v ČR stanovena hranice životaschopnosti plodu na 24. týden gestace.
Česká republika patří mezi deset zemí na světě s nejlepšími výsledky, co se týče novorozenecké úmrtnosti. Nezralých dětí se v naši zemi rodí až 9 % a tato hodnota má vzestupnou tendenci. Důvodem tohoto narůstajícího počtu předčasných porodů je například umělé oplodnění, zvyšující se věk maminek, nemocnost rodiček a jiné. Za posledních 30 let se délka posunula od 40 týdnů stáří těhotenství do 24 týdnů, tedy délka nezbytného nitroděložního života se zkrátila téměř na polovinu. V průběhu let se šance na přežití i těchto extrémně nezralých novorozenců znásobily. Současná neonatologie se zaměřuje především na snížení morbidity. Jejím cílem je přežití nezralých novorozenců bez závažnějšího postižení a zajištění kvalitního života.
ČESKÁ REPUBLIKA PATŘÍ
MEZI DESET ZEMÍ NA
SVĚTĚ S NEJLEPŠÍMI
VÝSLEDKY, CO SE TÝČE NOVOROZENECKÉ ÚMRTNOSTI.
V minulosti se veškerá pozornost u předčasně narozených dětí soustředila především na zajištění jejich životních funkcí, následně pak na minimalizaci zdravotních rizik, včetně závažných postižení. V současnosti se hledají cesty, jak posunout péči ještě dál a myslet na zdraví dětí i v budoucnu. I když je stanovena hranice viability na 24. gestační týden, zachraňují se i děti narozené před tímto týdnem. Každé těhotenství je jiné, jedinečné, tak jako každý novorozenec. Vždy se musí
zohledňovat veškerá rizika, přání rodičů, ale také aktuální stav po porodu. Důraz je kladen na individuální přístup u těchto dětí.
Vývoj péče o předčasně narozené děti lze shrnout: 60.–80. léta 20. století: děti především zachránit; 1995–2000: dětem neuškodit; 2006–dosud: zdraví i v budoucnu.
Jednotka intenzivní a resuscitační péče o novorozence ve FN Brno Zajišťuje komplexní, vysoce specializovanou péči převážně o extrémně a velmi nezralé novorozence. Podílí se na ní tým odborníků nejen z oblasti neonatologie, ale i fyzioterapie, logopedie, klinické psychologie, neurologie, kardiologie a dalších. Na těchto pracovištích pracují lékaři neonatologové a neonatologické sestry,
Fota: archiv autorky
Rodič jako nezbytná součást
neonatologické péče
V minulosti byly předčasně narozené děti oddělené od svých rodičů několika prosklenými zdmi. Rodiče se jich nesměli dotýkat, pouze se dívat. Byly to postupy, které měly v dobré vůli tyto nezralé novorozence ochránit. Jak je tomu dnes a proč se neonatologická péče tak radikálně změnila.
Mgr. Jakub Tatarka
Neonatologické oddělení – JIRPN, FN Brno Centrum vědy a výzkumu, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci
Úvod
Zajišťování a uspokojování potřeb člověka, ať už se jedná o samotného jedince, rodiny či celé komunity, jsou považovány za hlavní úkol profesionální ošetřovatelské péče. Moderní trendy v ošetřovatelství a jeho vývoj klade stále vyšší nároky na odbornou připravenost budoucích zdravotnických pracovníků a zároveň přináší nový pohled na poskytovanou ošetřovatelskou péči. Tato péče by v první řadě měla být holistická (Krátká, 2018).
Prostředí neonatologické jednotky intenzivní a resuscitační péče působí na rodiče jako významný zdroj stresu. Novorozenecká oddělení jsou často zatížena hlasitými zvuky, nepříjemnými pohledy, podněty, procedurami a davy zdravotníků a lékařů. Zjistilo se, že dalšími zdroji stresu pro rodiče jsou také změny v rodičovské roli, nejistota výsledků péče a neúčinné vzorce komunikace mezi poskytovateli zdravotní péče a rodiči (Brunessen et al., 1996).
Stresující zážitky mohou vést k bariérám v interakcích mezi rodiči a dětmi (Goldberg, 1978). Tyto bariéry, jak se zdá, mají dlouhodobý negativní dopad na rodičovství a rodiny (Miles et al., 1995). Pokud je důležitým cílem ošetřovatelské péče na jednotkách intenzivní péče poskytování holistické péče zaměřené na rodinu a zlepšení možného výsledku, pak je třeba uznat potřeby vnímané rodiči (Perehudoff, 1990).
Nevhodné reakce na potřeby mohou členy rodiny vést k tomu, že zažívají zvýšenou úroveň úzkosti, strachu a nepochopení.
Při kontaktu pomáhajícího pracovníka s rodičem v těžké životní situaci potřebuje rodič víc než jen přijetí a porozumění od pomáhajících pracovníků, ale pátrá i po jemných verbálních i neverbálních signálech, které utvářejí určitou atmosféru, která rodiče v náročné životní situaci posiluje, či naopak sráží (Kopřiva, 2006).
RODIČ NENÍ NA ODDĚLENÍ VNÍMÁN JAKO NÁVŠTĚVA, ALE JAKO SOUČÁST TÝMU
A V MAXIMÁLNÍ MOŽNÉ MÍŘE SE ZAPOJUJE DO PÉČE O SVÉ DÍTĚ.
Rodiče předčasně narozených novorozenců na jednotkách intenzivní péče potřebují neustálou podporu personálu. Dochází tak ke zlepšování rodičovské důvěry, péče, pohody či zkušeností v průběhu hospitalizace i po propuštění. Ačkoli existují důkazy o potřebách rodičů na novorozeneckých odděleních, chybí systematický přehled o potřebách podpory těchto rodičů. Aktuální a přehledné studie jsou potřebné nejen pro poskytnutí opory samotným rodičům, ale i zaneprázdněnému ošetřujícímu personálu na jednotkách intenzivní péče. Vzhledem k tomu, že rodiče potřebují informační, praktickou a emocionální stabilitu, měl by neustálý profesní rozvoj ošetřujícího personálu na jednotkách intenzivní péče klást důraz na efektivní komunikační strategie, zvyšování emoční inteligence či empatie mezi zaměstnanci. Také by mělo docházet k budování pozitivních a trvalých vztahů s rodiči a k naplňování jejich potřeb (Adama et al., 2022).
Péče v perinatologickém centru FN Brno
Jednotka intenzivní a resuscitační péče pro novorozence ve FN Brno (dále jen JIRPN) se
specializuje zejména na péči o předčasně narozené a extrémně nezralé novorozence. Tito novorozenci se rodí ve 23.–32. gestačním týdnu a jejich hmotnost začíná bezmála již na 350 gramech. Tato komplexní a vysoce specializovaná péče vyžaduje dlouhodobou hospitalizaci a zahrnuje péči nejen o děti samotné, ale i o jejich rodiče.
Péče zahrnuje zajištění teplotně neutrálního prostředí, oběhovou či dechovou podporu, adekvátní výživu, hygienickou péči, prevenci poškození kůže, sepse a další. Tato péče by měla být také doplněna poskytnutím vhodného prostředí, které dítěti alespoň do jisté míry přibližuje prostředí v děloze – je to zejména komfort dítěte, minimalizace hluku, omezení nadměrného osvětlení a omezení manipulace s dítětem, tzv. minimal handling. (Fendrychová et al., 2007).
Rodič není na oddělení vnímán jako návštěva, ale jako součást týmu a v maximální možné míře se zapojuje do péče o své dítě. Začátky bývají náročné a pro rodiče velmi vyčerpávající a stresující. Postupem času je však rodič schopen v mnohém nahradit ošetřující personál. Tento kontakt rodiče a dítěte je pro budování vztahů velmi důležitý a také dítě vnímá péči poskytovanou rodičem pozitivněji než péči poskytovanou ošetřujícím personálem. Pojem nulová separace je v dnešní době již velmi známý a porodnice po celé České republice se snaží neoddělovat matku od svého dítěte od jeho narození až do samotného propuštění z nemocnice.
Výzkum u rodičů na JIRPN
Ve druhé polovině roku 2023 probíhalo na JIRPN ve FN Brno výzkumné šetření, jehož cílem byl sběr dat od rodičů hospitalizovaných dětí. Hlavním tématem byla identifikace a analýza jejich bio-psycho-sociálních potřeb. Důvodem je snaha ošetřujícího personálu o lepší pochopení prožitků rodičů
Historie ECT a kořeny její stigmatizace
V hluboké i nedávné minulosti byli duševně nemocní společností stigmatizováni takovým způsobem, že jim to mnohdy bránilo se zapojit do hodnotného života. Naštěstí se proměnila nejen státní zřízení, ale díky dlouhodobé osvětě a reformě psychiatrie se mění i pohled na problematiku duševního zdraví. Nemalý vliv má jistě i skutečnost, že každý čtvrtý člověk se setká ve svém životě s psychickými problémy. Z globálního hlediska jde o stovky milionů lidí, tudíž se duševní nemoci týkají nás všech.
Mgr. Aleš Jirmus
Oddělení 36 – Zvýšená akutní péče I., Psychiatrická nemocnice Bohnice
Psychiatrie jako medicínský obor začala být brána vážně až v průběhu 19. století, kdy v Německu a ve Francii významné osobnosti publikovaly články a odborné publikace o léčbě duševních poruch. V té době Emil Kraepelin také ovlivnil mezinárodní klasifikaci nemocí popsáním duševních chorob. Ke skutečně „revolučním“ změnám v oboru došlo ve 20. století, když ve 30. letech k úspěšné terapii psychóz přispěla nejprve elektrokonvulzivní terapie (1937) a o 15 let později objev prvních antipsychotik (1952). Následoval nezadržitelný rozvoj psychofarmakologie, psychoterapie a dalších neurostimulačních metod. Totalitní režimy psychiatrii občas zneužívaly k represím nepohodlných osob, případně k jejich vytěsnění na okraj společnosti, protože „v nové a lepší společnosti není bláznů“. Dnešní senzacechtivá média a někteří umělečtí tvůrci předkládají laické veřejnosti informace, v nichž vybrané léčebné metody popisují nejen nepřesně nebo ve zkratkách, ale často úmyslně zavádějícím způsobem. To v konečném důsledku vyvolává u nemocných a jejich blízkých obavy a nedůvěru v moderní léčebné postupy (Petr et al., 2014; Raboch et al., 2001; Kališová et al., 2019).
Nejvíce diskutovanou metodou, která je přitom používána po celém světě déle než 80 let a je stále modifikována, je ECT – elektrokonvulzivní terapie (odpůrci nazývaná „elektrošoky“). Elektrický proud se zcela běžně využívá v řadě dalších medicínských oborů a postupů, ale nikde s takovým nepochopením a odporem jako v případě ECT. Mnozí odborníci přitom tuto metodu
považují v některých situacích stále za nezastupitelnou a život zachraňující. V dnešním článku chceme objasnit důvody, které vedou k tak zkreslenému vnímání ECT léčby, a pokusit se tento pohled narovnat.
Co je ECT a komu je určena?
Elektrokonvulzivní terapie je způsob léčby duševních poruch, při kterém krátký puls (asi 0,3 ms) upraveného elektrického proudu prochází mozkovou tkání pacienta nejkratší možnou dráhou, přičemž celková energie výboje je velmi nízká. Aplikace vyvolá u pacienta paroxysmy, které mají terapeutický účinek na neurochemické procesy v jeho mozku. Využívá se především k léčbě těžkých depresivních poruch, bipolární afektivní poruchy, schizofrenie, schizoafektivních poruch, katatonie, ale i některých neurologických chorob. K jejímu použití se přistupuje tehdy, když má nemoc u pacienta těžký průběh – je farmakorezistentní, nereaguje ani na další léčebné metody, tudíž se nachází v akutním stavu ohrožení (Köhler, 2014; Kališová et al., 2019).
Příprava na ECT
Před zahájením terapie je nutné pacienta nejprve vyšetřit – je natočeno EKG, jsou provedeny základní laboratorní odběry a interní vyšetření jako před každým zákrokem v celkové anestezii. Některá zařízení dokonce přistupují u vybraných pacientů k vyšetření očního pozadí, rentgenu srdce a plic, CT nebo MR mozku atp. Následně dochází k revizi užívaných léků, především takových, které mohou ovlivnit průběh a účinnost ECT (Hořínková, 2017). Před samotným zákrokem pacient již od půlnoci lační, nepije, nekouří, ráno mu je případně vyjmut umělý chrup, kontaktní čočky, odebrány šperky, je vyzván, aby se nezapomněl vymočit. V některých zařízeních jsou pacientům nasazeny kompresní punčochy, podán v rámci premedikace atropin a s předstihem je zaveden i žilní vstup (Dušek et al., 2015, Kališová et al., 2019).
Výkon ECT
Aplikace elektrokonvulze probíhá v místnosti pro ni určené. Pacient je uložen na lůžko, na kterém po výkonu zůstane odpočívat např. ve vedlejším pokoji pod dohledem zdravotnického personálu. ECT tým se skládá z anesteziologa, specializovaného psychiatra a nejméně dvou zdravotních sester, nápomocen je i sanitář a pacientův doprovod. Výkon se provádí v krátkodobé celkové anestezii a myorelaxaci, tedy ve stavu obdobném operačním výkonům. Moderní přístroje aplikují elektrický proud z elektrod přiložených nejčastěji na spánky pacienta. Před samotnou aplikací se místa aplikace i stimulační elektrody potřou vodivým gelem. Při aplikaci jsou u pacienta monitorovány elektrické aktivity srdce a mozku, dýchání, úroveň oxygenace, myorelaxace, krevní tlak a motorická odpověď. Při aplikaci nastupuje nejprve tonická fáze záchvatu, po které následuje fáze klonická. O průběhu záchvatu lékaře informuje především EEG záznam. Série ECT se obvykle skládá ze 6–12 aplikací, které se provádějí 2–3krát týdně. Zlepšení stavu nemocného bývá pozorováno po třetí či čtvrté konvulzi (Hořínková, 2017; Kališová et al., 2019).
Historie použití elektrického proudu Říman Scribonius Largus již kolem roku 47 n. l. léčil migrény svého imperátora přikládáním úhoře elektrického na čelní a temenní krajinu hlavy. Benjamin Franklin k léčbě ženské hysterie použil v roce 1752 dokonce elektrostatický přístroj. Existují i další zajímavé případy. V roce 1938 Ugo Cerletti a Lucio Bini poprvé a úspěšně vyzkoušeli přístroj, kterým aplikovali krátké elektrické šoky. Jejich prvním pacientem byl čtyřicetiletý schizofrenik, který podstoupil 14 aplikací. Léčba přinesla úspěch, protože jeho obtíže na 2 roky ustoupily. Další a další výzkumníci brzy dosvědčili, že nová léčebná metoda má úžasné výsledky při léčbě afektivních poruch. Protože ECT měla nejméně
Implementace akčního plánu
Ministerstva zdravotnictví
v Ústřední vojenské nemocnici –
Vojenské fakultní nemocnici
Praha jako nástroje pro řízení managementu nelékařských
zdravotnických povolání
Souhrn: Strategický rámec rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 a Koncepce ošetřovatelství České republiky jsou metodické dokumenty, které popisují a navrhují postupy směřující k poskytování efektivní ošetřovatelské péče v souladu s nadnárodními předpisy. Jsou metodickým rámcem a cenným podkladem pro budování strategie poskytování zdravotní péče a posílení postavení role nelékařských zdravotnických pracovníků v příštích letech. Článek popisuje implementaci těchto dokumentů v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha. Klíčová slova: koncepce ošetřovatelství, management nelékařských zdravotnických pracovníků, rozvoj ošetřovatelství
Implementation of the action plan of the Ministry of Health in the Central Military Hospital –Military University Hospital in Prague as a tool for management of non-medical health professions
Summary: The Strategic Framework for the Development of Health Care in the Czech Republic until 2030 and the Concept of Nursing in the Czech Republic are methodological documents that describe and propose procedures aimed at providing effective nursing care in accordance with supranational regulations. They are a methodological framework and a valuable basis for building a strategy for health care delivery and empowering the role of non-medical health professionals in the coming years. The article describes the implementation of these documents in the Central Military Hospital – Military University Hospital in Prague.
Key words: nursing concept, management of non-medical health workers, nursing development
Mgr. Lenka Gutová, MBA, LL. M. Mgr. Michaela Kalinová Ústřední vojenská nemocnice –Vojenská fakultní nemocnice Praha
Strategický rámec rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 a Koncepce ošetřovatelství
Strategický rámec rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 (dále Zdraví 2030) určuje kroky a budoucnost péče o zdraví občanů ČR v příštích 10 letech. Jedná se o rozsáhlý metodický materiál s mezirezortním přesahem, který se přímo dotýká řízení zdravotní péče v ČR na národní a lokální úrovni, s dopadem k jednotlivým aktérům a poskytovatelům
zdravotních služeb. Zdraví 2030 je koncepcí, která navazuje na mezinárodní dokumenty OSN, Agendy 2030 a jeho dílčích cílů. Zdraví 2030 se dotýká tří specifických cílů:
Ochrana a zlepšení zdraví obyvatel; Optimalizace zdravotnického systému; Podpora vědy a výzkumu (MZ ČR, 2020).
Koncepce ošetřovatelství je jedním z akčních plánů Zdraví 2030. Tento dokument se týká všech nelékařských zdravotnických povolání, jejichž základní činností je poskytování ošetřovatelské péče, tzn. profesí všeobecná sestra, praktická sestra, dětská sestra, ošetřovatel a sanitář. Cílem koncepce ošetřovatelství je důraz na náročnější a samostatnější práci ošetřovatelského personálu. Zdůrazňuje praxi založenou na spolupráci, která je stěžejním předpokladem pro kvalitní a bezpečnou péči. Dále zajišťuje jednotný postup při poskytování ošetřovatelské péče ve zdravotnických zařízeních lůžkové nebo ambulantní péče, v sociálních zařízeních a ve vlastním sociálním prostředí jednotlivců, rodin a skupin osob (MZ ČR, 2019).
Cíle Strategie rozvoje ošetřovatelské péče v ÚVN-VFN Praha Hlavním cílem implementace metodických dokumentů Ministerstva zdravotnictví je vytvořit nástroj pro řízení nelékařských zdravotnických profesí, rozvíjet jednotlivé nelékařské obory, zajistit bezpečnou a kvalitní ošetřovatelskou péči, podpořit vzdělávání a připravenost systému na nečekané události. Ústřední vojenská nemocnice –Všeobecná fakultní nemocnice Praha (dále ÚVN) si klade za cíl poskytovat kvalitní, bezpečnou, odbornou zdravotnickou péči založenou na nejmodernějších léčebných metodách a postupech ve prospěch zachování zdraví a kvality života pacienta (ÚVN,
Management zápachu a exsudátu
z rány pomocí víceúčelového obvazu –studie případů (série 22 kazuistik)
Redakce Florence ve spolupráci s prof. PhDr. Andreou Pokornou, Ph.D. Ústav zdravotnických věd, LF MU Brno
Chronické rány jsou častým problémem s narůstající prevalencí také v souvislosti se stárnutím populace. Mezi nejčastější nehojící se rány řadíme žilní, arteriální ulcerace nebo diabetické komplikace na noze, které představují významnou zátěž pro jednotlivce (ovlivňují kvalitu jejich života) i společnost (zvyšují náklady na zdravotní péči).
Léčba obtížně se hojících ran je komplexní. Zápach nebo exsudát patří k nejvíce obtěžujícím příznakům, které vedou k psychickému nepohodlí pacientů i jejich rodin, a proto je jim věnována speciální pozornost. Nepříjemný zápach je způsoben rozkladem tkáně a bakteriální kolonizací, na níž se podílejí těkavé látky, které obsahují molekuly schopné snadného odpařování. V ranách mezi takové látky patří organické kyseliny, kadaverin a putrescin. Zápach a jeho dopady na jedince byly předmětem mnoha výzkumů. V této souvislosti je popisován pocit znechucení a vjem přirovnávaný k zápachu hnijícího masa.
Tvorba exsudátu se za normálních okolností v postupně se hojící ráně snižuje. Předpokládá se však, že u nehojících se ran prodlužuje zánětlivou fázi a zpomaluje hojení. Nadměrná tvorba exsudátu pak může vést k prosakování krytí a obvazů, což může být pro pacienta velmi často pocitově nepříjemné. K řešení problému nadměrné tvorby exsudátu jsou používány superabsorpční krytí. Randomizovaná kontrolovaná studie prokázala, že při použití superabsorpčních krytí dochází ve srovnání se standardní péčí k rychlejšímu zmenšení plochy rány a k výraznějšímu omezení macerace.
V klinické praxi se často používá víceúčelové krytí (z angl. multi-purpose dressing), které je indikováno pro obtížně se hojící a málo až silně exsudující rány a také pro infikované nebo infekcí ohrožené rány. Jedná se o hydrofilní netkanou
látku, která se skládá z polypropylenu, síťky a přísad (pigmentů). Obsahuje také netkaný kompozit z buničité vaty a akrylátového polymeru s aktivním uhlím. Přidaná vrstva aktivního uhlí pomáhá sekvestrovat a inhibovat bakterie a enzymy a také vázat toxiny. Uvedená krytí jsou pro management exsudátu velmi účinná, protože jejich značnou absorpční schopnost a retenci tekutin lze podle potřeby upravit.
Do prezentované uvedené série případů bylo zahrnuto 22 pacientů z ambulance péče o rány, u nichž bylo k omezení zápachu a exsudátu aplikováno víceúčelové krytí. Pacienti splňovali vstupní kritéria: měli exsudující nehojící se ránu trvající déle než 4 týdny, věk < 18 let a znalost francouzštiny, s ohledem na fakt, že studie byla realizována a předtím schválena etickou komisí v Ženevě.
K ŘEŠENÍ PROBLÉMU
NADMĚRNÉ
TVORBY EXSUDÁTU
JSOU POUŽÍVÁNY SUPERABSORPČNÍ KRYTÍ. ODBORNÝ
Sběr dat probíhal od listopadu 2018 do března 2020. Sestry zaznamenávaly údaje elektronicky a měřily plochy ran 3D zobrazovacím zařízením. Byly sledovány parametry jako typ rány, její plocha (cm²), zápach (vizuální analogová škála (VAS) 0–100 dle hodnocení sester), bolest (VAS 0–10) a macerace kůže kolem rány (cm²) na začátku a na konci aplikace krytí. Socioekonomické a zdravotní údaje byly shromažďovány pouze na začátku studie. Data byla analyzována pomocí popisné statistiky a párových testů. Statistická významnost byla stanovena na hladinu významnosti p < 0,05. Analýzy byly provedeny v programu STATA, verze 17.
Průměrný věk pacientů byl 82,1 let, s mírnou převahou žen. Všichni měli exsudující žilní, smíšené nebo diabetické vředy. Průměrný BMI byl 25,8 kg/m². Nejčastějšími komorbiditami byly kardiovaskulární onemocnění a diabetes.
Průměrná úroveň zápachu na začátku byla 17,7 (rozmezí 10–40). Krytí bylo
používáno 3–23 dní (medián 7,5). U všech pacientů zápach zcela vymizel (p < 0,001).
Na začátku mělo 81,8 % pacientů exsudativní rány s macerací okolní kůže (průměrně 3,6 cm²). Po aplikaci krytí se projevy macerace plošně zmenšily průměrně na 1,2 cm² (p < 0,001). Průměrné snížení plochy macerace bylo o 65,1 %, u 44,4 % případů projevy macerace zcela vymizely.
Bolest na začátku studie pociťovalo 90,9 % pacientů (úroveň průměrně 3,3). Po aplikaci krytí došlo ke snížení na průměrnou hodnotu 2,1 (p = 0,001). U 25 % pacientů se bolest snížila o dvě třetiny po průměrné době 8,8 dne. Bolest zcela vymizela u 15 % pacientů, u 45 % zůstala nezměněna.
Průměrná plocha rány se zmenšila z počátečních 4,43 cm² na 2,40 cm² ke konci studie (p < 0,001). U všech ran došlo ke zmenšení plochy, v průměru o 45,5 %. U žádné z ran u sledovaných pacientů nedošlo k úplnému zhojení.
Lze tedy shrnout, že studie s 22 pacienty hodnotící účinnost víceúčelového superabsorpčního krytí s aktivním uhlím na omezení zápachu a exsudátu, na snížení bolesti a na zlepšení hojení nehojících prokázala: úplné vymizení zápachu u všech sledovaných pacientů; snížení rozsahu macerace kůže v okolí rány průměrně o 65,1 %; snížení bolesti (u 25 % pacientů o dvě třetiny);
zmenšení plochy rány u všech pacientů (průměrně o 45,5 %).
Během studie nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky.
Přestože má tato studie své limity vyplývající ze sledování heterogenního souboru pacientů a zařazení pacientů s různou etiologií rány, pomohla získat cenné informace týkající se používání krytí u pacientů s nehojící se ránou a její výsledky svědčí o tom, že použití víceúčelového obvazu může zlepšit kvalitu života pacientů.
Zpracováno podle článku: Probst S., Saini C. The management of wound odour and exudate using a multi-purpose dressing – a case series. Journal of Wound Management2024;25(1):43–47.doi:10.35279/jowm2024. 25.01.04.
Renezance následné poporodní péče
Souhrn: Článek je zaměřen na problematiku následné poporodní péče. Vychází z kombinace přehledové studie, výzkumného sdělení a zkušeností z praxe. Zabývá se historickým vývojem v péči o ženu a dítě, vztahy mezi porodními asistentkami a gynekology a překážkami v poskytování následné poporodní péče. Klíčová slova: následná poporodní péče, porodní asistentka, gynekolog, bariéry
The renaissance of following postpartum care
Summary: The article is aimed at the issue of postpartum follow-up care. It is a combination of a review study, a research note and experience from the practice. It deals with these main areas: historical developments in the care of the woman and the child; relationships between midwives and gynecologists; the barriers to the delivery of follow-up postnatal care.
Key words: follow-up postnatal care, midwife, gynecologist, barriers
doi: 10.48095/ccflo2024242
Mgr. Bc. Radmila Dorazilová, Ph.D. Soukromá porodní asistentka, Centrum Radmila pro ženu a dítě, Zlín
Úvod
V posledních 2 letech se setkáváme s úvahami a snahou o renezanci, tj. znovuzrození následné poporodní péče porodních asistentek (dále jen PA) v návštěvní službě. Jsem tomu velice ráda a pokládám to za správné a potřebné. Zájem nyní často pochází z porodnicko-gynekologických oddělení nemocnic, i když historicky tato péče u nás nikdy nebyla z nemocnic organizována a není to obvyklé ani v nám blízkých vyspělých zemích. Není však možné některé skupiny poskytovatelů péče bezdůvodně omezovat, ale ani zvýhodňovat. Je nutné, aby pro všechny poskytovatele (porodnice, gynekologické ambulance a samostatně pracující porodní asistentky) platily stejné podmínky. Jde především o organizační předpoklady a požadovanou kvalifikaci pro zajištění této péče. Její převedení pouze do působnosti porodnic by však nebylo prospěšné nikomu. Z hlediska systému by v tomto segmentu došlo k vytvoření místních monopolů, ztratila by se konkurence a z ní vycházející tlak na kvalitu poskytované péče, v některých místech by navíc došlo ke zhoršení hospodárnosti vzhledem k dojezdovým vzdálenostem. Ženy-klientky by mohly volit z významně užšího výběru poskytovatelů péče. Pro porodní asistentky by došlo k výraznému omezení v možnostech výkonu samostatné soukromé praxe. A pro nemocnice je otázkou rentabilita tohoto segmentu péče. Jestliže chceme současnou situaci skutečně řešit a nehledat jen provizorní „náhradu“,
je nutné pochopit, jak vznikla, jaké překážky poskytování této péče brání, a snažit se je odstranit.
Historický vývoj v péči o ženu a dítě Rozhodujícím faktorem je nastavení podmínek pro poskytování zdravotní péče a podoby sítě zdravotnických zařízení, které se časem zásadně měnily. Původně (do 50. let 20. století) poskytovali péči o ženu a dítě lékař i porodní asistentka samostatně formou vlastní soukromé praxe. Za éry socialistického státního zřízení (tzn. od 50. do 80. let 20. století) se z lékaře i z porodní asistentky stali zaměstnanci tehdejších Ústavů národního zdraví. Velká část porodnické péče byla institucionalizována a přesunuta do nemocnic. Navíc se z porodní asistentky stala ženská sestra – byla jí rozšířena působnost na celou oblast gynekologie, ale ztratila péči o novorozence a kojence (dítě do 1 roku). Ženská sestra pracovala v části úvazku podle pokynů gynekologa v obvodní gynekologické ordinaci (kde se střídaly dvě i tři ženské sestry). V druhé části úvazku pracovala samostatně – z celé primární a komunitní péče jí však zůstala pouze návštěvní služba (z obvodních ordinací) nebo příprava těhotných žen k porodu (z ústavních ordinací). Po společenské změně byla od roku 1991 obnovena péče v nestátních zdravotnických zařízeních, na vysokých školách probíhá studium v oboru porodní asistentka – tyto změny byly potvrzeny přijetím nové legislativy při vstupu do EU v roce 2004. Vývoj po privatizaci ambulantní péče však byl velmi nerovnoměrný, a to v neprospěch PA. Ze Zdravotnických ročenek ČR za období 1991–2020, vydávaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky, jsou zřejmé tyto trendy: počet žen zůstal přibližně stejný, snížil se počet porodů; počet lůžek se snížil z 10,9 na 4,4 tisíc a délka hospitalizace se snížila ze 7,3 na 3,6 dne;
počet přepočtených pracovních úvazků (dále jen PPÚ) lékařů-gynekologů v ambulancích se zvýšil z 0,8 na 1,4 tisíce, podstatně se zvýšil také počet gynekologických vyšetření celkem i vyšetření těhotných žen; celkový počet PPÚ lékařů-gynekologů v systému zdravotní péče se zvýšil z 1,8 na 2,7 tisíc, v systému zdravotní péče je tak evidováno o 0,6 tisíce PPÚ gynekologů více, než je jejich počet v registru zdravotnických pracovníků; v gynekologické ambulanci zůstala obvykle jedna (u soukromých) nebo dvě (u nemocničních) zdravotnické pracovnice, a to ne vždy PA (což je ale v pořádku); jen výjimečně vznikla samostatná pracoviště PA, v registru poskytovatelů zdravotní péče je jich evidováno 194 (z toho 4krát ve dvou krajích), +5 v gynekologických ambulancích, +7 v agenturách, +11 v nemocnicích (porodnicích); celkový počet PPÚ porodních asistentek v systému zdravotní péče se snížil z 5,2 na 3,7 tisíc; návštěvy PA u těhotných nebo matek s novorozenci se z 0,6 milionu v roce 1991 snížily na minimum (přesná data nejsou k dispozici, soukromé PA je dnes navíc obvykle poskytují pouze za úplatu), i když kratší hospitalizace a ambulantní porody vyžadují naopak posílení.
Z pohledu gynekologů i PA jde v prvé řadě o jejich pracovní příležitosti a možnosti výdělku. Část dřívějších ženských sester mohla pracovat jako všeobecné sestry v jiných oborech, u nově vysokoškolsky vzdělaných PA to však neplatí, a pokud nenajdou práci ve svém oboru, musí pracovat jako méně kvalifikované a ohodnocené zdravotnické asistentky – praktické sestry, nebo odchází mimo zdravotnictví (to je zřejmé při porovnání počtu absolventek s počtem PPÚ v systému zdravotní péče).
Literatura
1. AQUINO M. R., OLANDER E. K., NEEDLE J. J. et al. Midwives’ and health visitors’ collaborative relationships: a systematic review of qualitative and quantitative studies. Int J Nurs Stud 2016; 62: 193–206. doi: 10.1016/j.ijnurstu.2016.08.002.
2. BEHRUZI R., KLAM S., DEHERTOG M. et al. Understanding factors affecting collaboration between midwives and other health care professionals in a birth center and its affiliated Quebec hospital: a case study. BMC Pregnancy Childbirth 2017; 17(1): 200. doi: 10.1186/s12884-017-1381-x.
3. CABANA M. D., JEES. H. Does continuity of care improve patientoutcomes? J Fam Pract2004; 53(12): 974–980
4. DREIHER J., COMANESHTER D. S., ROSENBLUTH Y. et al. The association between continuity of care in the community and health outcomes: a population-based study. Isr J Health Policy Res 2012; 1(1): 21. doi: 10.1186/2045-4015-1-21.
5. FONTEIN-KUIPERS Y., de GROOT R.,van STAA A. L. Woman-centered care 2.0: Bringing the concept into focus. Eur J Midwifery 2018; 2: 5. doi: 10.18332 / ejm/91492.
6. HANSSON M., DENCKER A., LUNDGREN I. et al. Job satisfaction in midwives and its association with organisational and psychosocial factors at work: a nation-wide, cross-sectional study. BMCHealth Serv Res 2022; 22: 436. doi: 10.1186/s12913022-07852-3.
7. HENDRYCH LORENZOVÁ E. The Community Midwifery Care in Great Britain and in The Czech Republic. [online] 2019. Dostupné z: https://eubirthresearch. files. wordpress.com/ 2015/09/stsm-report-hendrych-lorenzova1.pdf.
8. McFARLAND A., JONES J., LUCHSINGER J. The experiences of midwives in integrated maternity care: a qualitative metasynthesis. Midwifery 2020; 80: 102544. doi: 10.1016/j.midw.2019.102544.
9. REIGER K. Domination or mutual recognition? Professional subjectivity in midwifery and obstetrics. Soc Theory Health 2008; 6: 132–147. doi: 10.1057/ palgrave.sth.2007.12.
10. REIGER K. M., LANE K. L. Working together: collaboration between midwives and doctors in public hospitals. Aust Health Rev 2009; 33: 315–324. doi: 10.1071/AH090315.
11. SANDALL J., SOLTANI H., GATES S. et al. Midwife-led continuity models versus other models of care for childbearing women. Cochrane Database Syst Rev 2016; 4: CD004667. doi: 10.1002/14651858. CD004667.pub5.
12. SCHÖLMERICH V. L., POSTHUMUS A. G., GHORASHI H. et al. Improving interprofessional coordination in Dutch midwifery and obstetrics: a qualitative study. BMC Pregnancy Childbirth 2014; 14: 145. doi: 10.1186/ 1471-2393-14-145.
Zlepšení kognitivní úrovně
13. SMITH D. C. Midwife – physician collaboration: a conceptual framework for Inter professional collaborative practice. J Midwifery Womens Health 2015; 60: 128–139. doi: 10.1111/jmwh.12204.
14. STICHENWIRTHOVÁ K., AJGLOVÁ J. Terénní péče v porodní asistenci. Florence 2011; 7(9): 33–35.
15. ZADOROZNYJ M. Midwife-led maternity services and consumer ‘choice’ in an Australian metropolitan region. Midwifery 2000; 16(3): 177–185. doi: 10.1054/midw.1999.0207.
O autorce
Mgr. Bc. Radmila Dorazilová, Ph.D. Od roku 1997 provozuje vlastní centrum „Radmila pro ženu a dítě“ ve Zlíně. Je mentorkou a odbornou asistentkou na Ústavu porodní asistence Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Přednáší v rámci specializačního vzdělávání porodních asistentek na NCO NZOv Brně, ale také na VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislavě a na fakultě Nové Zámky na Slovensku.
Recenze
Mgr. Eva Hendrych Lorenzová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni
seniorů
Souhrn: Kognitivní funkce slábnou během života nerovnoměrně, ale jsou klíčové pro zachování soběstačnosti. Výzkumné studie i zkušenosti jasně ukazují, že kognitivní trénink je účinným nástrojem v prevenci i léčbě poruch kognitivních funkcí.
Efektivita kognitivního tréninku je ověřena nejen u zdravých jedinců, ale také u lidí s mírným kognitivním zhoršením. Kognitivní trénink tedy nabízí cestu k posílení těchto funkcí, zlepšení kvality života a nezávislosti seniorů. Provedené opakované testování poukázalo na přínos mentální i tělesné skupinové aktivizace seniorů. Klíčová slova: kognitivní funkce, kognitivní trénink, senior
Improving the cognitive level of the elderly
Summary: Cognitive function declines unevenly throughout life, but is key to maintaining self-sufficiency. Research studies and experience clearly show that cognitive training is an effective tool in the prevention and treatment of cognitive function disorders. The effectiveness of cognitive training is verified not only in healthy individuals, but also in people with mild cognitive impairment. Therefore, cognitive training offers a way to strengthen these functions, improve the quality of life and independence of the elderly. Repeated testing has shown the benefit of mental and physical group activation of seniors.
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, Praha
„Každý člověk si přeje dlouhý život, ale nikdo nechce být starý.“ Jonathan Swift
Úvod
Kalendářní věk je jednoznačně daný a vymezený, může si však dosti odporovat z hlediska biologického, psychického či sociálního. Biologický věk sleduje jakékoli tělesné změny u jedince, respektive jeho konkrétní změny involuční (patologicky regresivní). Jde o morfologické a zejména funkční poškození jednotlivých tkání až celých orgánových soustav. Nesmí se však přihlížet pouze na věk, ale i na celkovou tělesnou a psychickou funkčnost člověka, kterou lze zjistit
testováním nebo laboratorním vyšetřením. Sociální věk se skládá ze sociálních změn, statusu, sociálních zkušeností a generační příslušnosti. S narůstajícím věkem můžeme pozorovat pokles úrovně života, ztrátu vědomostí, omezenou zaměstnanost, odchod blízkých za svým životem atd. S tím souvisí i snížená produktivita a soběstačnost.
Stárnutí nejen kognitivní
Charakteristika stárnutí rozlišuje dva základní typy: fyziologické stárnutí, které je
Za hranicami liekov: nefarmakologická úľava od bolesti pre deti s popáleninami
Súhrn: Popáleniny u pediatrických pacientov predstavujú značnú výzvu v manažmente zvládania bolesti, ktoré si často vyžadujú mnohostranný prístup na zmiernenie nepohodlia a podporu hojenia. Nefarmakologické metódy získali čoraz väčšie uznanie ako účinné doplnky alebo alternatívy k tradičnej farmakoterapii pri liečbe bolesti popálenín u detí. Tento komplexný prehľad skúma rozmanitú škálu nefarmakologických intervencií používaných pri liečbe bolesti popálenín u detí. Opisujeme virtuálnu realitu (VR), hudobnú terapiu, hypnózu, a aromaterapiu z hľadiska jej účinnosti, bezpečnosti a praktickej aplikácie v podmienkach starostlivosti o detské popáleniny. Okrem toho sa tento prehľad zameriava na dôležitosť zvažovania vývojových faktorov a individuálnych potrieb pacienta pri výbere a implementácii nefarmakologických intervencií. Poskytnutím prehľadu o nefarmakologických prístupoch založených na dôkazoch sa tento prehľad zameriava na informovanie zdravotníckych pracovníkov a zvýšenie kvality starostlivosti o detských pacientov s popáleninami.
Kľúčové slová: popálenia, pediatrický pacienti, bolesť, nefarmakologické metódy
Beyond medication: nonpharmacological pain relief for children with burns
Summary: Burn injuries in pediatric patients presenta significant challenge in pain management, often requiring a multifaceted approach to alleviate discomfort and promote healing. Nonpharmacological methods have gained increasing recognition as effective adjuncts or alternatives to traditional pharmacotherapy in pediatric burn pain management. This comprehensive review explores the diverse array of nonpharmacological interventions utilized in the management of burn pain among children. We describe virtual reality (VR), music therapy, hypnosis, and aromatherapy, each of those modality is examined in terms of its efficacy, safety, and practical application in pediatric burn care settings. Additionally, this review addresses the importance of considering developmental factors and individual patient needs when selecting and implementing nonpharmacological interventions. By providing insights into evidence-based nonpharmacological approaches, this review aims to inform healthcare professionals and enhance the quality of care for pediatric burn patients.
MUDr. Júlia Bartková, MBA, MPH1,2 , Ema Knezovičová2, Barbora Karoľová2 1Klinika popálenín a plastickej chirurgie, FN Brno 2LF MU v Brně
Úvod
Popálenie je v súčasnosti zaradzované medzi piate najčastejšie detské zranenie nespôsobujúce úmrtie (WHO, 2023). Práve aj preto je dôležité venovať pozornosť zlepšovaniu liečby popálených pacientov obzvlášť v detskom veku. Manažment bolesti u pediatrických pacientov s popáleninami je kritickým aspektom ich starostlivosti a predstavuje jedinečné výzvy vzhľadom na povahu popáleninových poranení. Popáleniny u detí spôsobujú nielen fyzické utrpenie, ale majú aj hlboké psychologické dôsledky, a aj preto je účinná liečba bolesti nevyhnutná pre ich celkovú pohodu
Diskusia
Liečba bolesti u pediatrických pacientov s popáleninami predstavuje jedinečné výzvy, ktoré si vyžadujú mnohostranný prístup, ktorý často presahuje tradičnú farmakoterapiu. Nefarmakologická terapia sa ukázala ako cenný doplnok alebo alternatíva k farmakologickým intervenciám pri liečbe bolesti po popáleninách, ktoré ponúkajú výhody a zlepšujú celkové výsledky liečby. Tento článok poskytuje stručný prehľad o úlohe nefarmakologickej terapie v manažmente bolesti u detských pacientov s popáleninami, skúma rôzne modality a ich integráciu do komplexného manažmentu liečby. K bližšiemu priblíženiu sme vybrali virtuálnu realitu, aromaterapiu, hudobnú terapiu, hypnózu a odvodenie pozornosti.
Virtuálna realita
Jednou z metód nefarmakologického ovplyvnenia bolesti u popálených pacien-
a zotavenie. A práve aj bolesť a úzkosť často prispievajú aj k predĺženému času potrebnému na ošetrovanie, obzvlášť počas preväzov rán (Das et al., 2005). Popáleniny u detí sú znepokojujúce v dôsledku viacerých faktorov. Deti často postrádajú kognitívnu a emocionálnu zrelosť, aby pochopili a zvládli bolesť spojenú s popáleninami, čo vedie k zvýšenému utrpeniu a úzkosti. Okrem toho, neliečená alebo nedostatočne zvládnutá bolesť u pediatrických pacientov s popáleninami môže mať škodlivé účinky na ich proces zotavovania. Bolesť môže narúšať hojenie rán a zvyšovať riziko komplikácií, ako sú infekcie či brániť následnej rehabilitácii. Navyše, nekontrolovaná bolesť môže mať dlhodobé psychologické dôsledky, vrátane úzkosti, depresie a posttraumatickej stresovej poruchy (PTSD – posttraumatic stress disorder), ktoré môžu ovplyvniť kvalitu života dieťaťa a jeho psychosociálny vývoj (Pardesi et al., 2017). Riešenie bolesti u pediatrických pacientov s popáleninami je jednou z priorít manažmentu liečby. Vyžaduje si komplexný a multidisciplinárny prístup, ktorý zohľadňuje jedinečné potreby každého dieťaťa.
Pracovná spokojnosť sestier ako
determinant kvality ošetrovateľskej starostlivosti na oddeleniach anestéziológie a intenzívnej medicíny
Súhrn: Východiská: Spokojnosť sestier na pracovisku determinuje kvalitu ošetrovateľskej starostlivosti. Cieľ: Posúdiť vplyv a prepojenie pracovnej spokojnosti sestier s poskytovanou ošetrovateľskou starostlivosťou. Súbor a metodika: Údaje boli zozbierané na vzorke 228 sestier na oddeleniach anestéziológie a intenzívnej medicíny v SR. Metódou boli elektronické a tlačené dotazníky vlastnej konštrukcie. Dotazník č.1 (30-položkový) bol určený pre analýzu Herzbergových motivačných a hygienických faktorov, Maslowovej pyramídy potrieb, copingové stratégie sestier a symptómy stresu. Dotazník č. 2 (20-položkový) bol upriamený na štandardizované ukazovatele kvality ošetrovateľskej starostlivosti na oddeleniach anestéziológie a intenzívnej medicíny. Pre štatistické spracovanie som použila výpočet P-hodnoty a korelačného koeficientu medzi premennými a Wilcoxonov test. Najviac respondentov bolo vo veku 41–50 rokov. Výsledky: Pri zisťovaní hladiny významnosti v overovaní hypotéz sa zistilo, že neexistuje korelácia medzi kvalitou ošetrovateľskej starostlivosti a spokojnosťou sestier na pracovisku. Korelácia existuje medzi Herzbergovými motivátormi, hygienickými faktormi, Maslowovou pyramídou potrieb a spokojnosťou sestier na pracovisku. Copingové stratégie, ktoré využívajú sestry pri zvládaní záťažových situácií sú zamerané na problém. Výskum potvrdil, že u sestier sa najčastejšie prejavujú emocionálne príznaky stresu. Význam výskumu spočíva v potvrdení, že pracovná spokojnosť sestier, nemá vplyv na zníženie štandardov v ošetrovateľstve, ale vo zvyšovaní spokojnosti sestier na pracovisku, čo prispieva k efektivite práce Záver: V zdravotníckych zariadeniach je potrebné budovať pracovnú atmosféru a prostredie podporujúcu rešpekt a úctu k zamestnancom.
Nurses’ job satisfaction as a determinant of the quality of nursing care in anesthesiology and intensive care units
Summary: Background: Nurses’ job satisfaction determines the quality of nursing care. Aim: To assess the impact and association of nurses’ job satisfaction with the nursing care provided. Set and methodology: Data were collected from a sample of 228 nurses in anesthesiology and intensive care units in the Slovak Republic. The method was electronic and printed questionnaires of our own design. Questionnaire 1 (30-item) was designed to analyze Herzberg’s motivational and hygiene factors, Maslow’s pyramid of needs, nurses’ coping strategies and stress symptoms. Questionnaire 2 (20-items) was directed to standardized indicators of quality of nursing care in anesthesiology and intensive care units. For statistical processing, I used the calculation of P-value and correlation coefficient between variables and the Wilcoxon test. Most of the respondents were in the age group of 41–50 years. Results: When the level of significance was found in the hypothesis testing, it was found that there was no correlation between the quality of nursing care and nurses’ job satisfaction. A correlation exists between Herzberg’s motivators, hygiene factors, Maslow’s pyramid of needs and nurses’ workplace satisfaction. Coping strategies used by nurses in coping with stressful situations are problem-focused. Research has confirmed that nurses are most likely to show emotional symptoms of stress. The significance of the research lies in the confirmation that the job satisfaction of nurses does not have an impact on lowering the standards in nursing but on increasing the job satisfaction of nurses in the workplace, which contributes to the effectiveness of the work. Conclusion: In health care facilities, it is necessary to build a working atmosphere and the environment that promotes respect and esteem for employees.
Key words: job satisfaction, hierarchy of needs, hygiene factors, motivators, quality of nursing care
Úvod
„Jeden spokojný zamestnanec urobí viac ako traja nespokojní zamestnanci“. Henry Ford
Malvína Slobodníková Hematologická ambulancia, FN Nitra, Slovenská republika
V práci človek strávi viac ako polovicu svojho života. Každý túži, aby na mieste, kde strávi veľkú časť svojho života bol spokojný, vyrovnaný a šťastný. Nie vždy sa však dajú vytvoriť podmienky pre vyrovnanosť a šťastie. Spokojnosť je determinant,
ktorý je možné čo najviac ovplyvniť v pozitívnom smere. Pacienti očakávajú poskytovanie kvalitných služieb v ošetrovateľskej starostlivosti. Sestry očakávajú, že v práci budú mať vytvorené podmienky pre spokojnosť a harmóniu vo výkone povolania vo verejnom záujme. Spokojnosti zamestnancov a zároveň motiváciu pracovníkov na pracovisku v spojitosti s inými determinantmi sa venovali viaceré odborné časopisy a zahraničné weby (Hitka et al., 2011;
Poděkování
„Florence Nightingale“ českého školství
Mgr. Lenka Nováková
ředitelka Střední zdravotnické školy Turnov (1996–2024)
absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy – ošetřovatelství a pedagogika, na Pedagogické fakultě v Hradci Králové vystudovala vychovatelství a na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy školský management pro vedoucí pedagogické pracovníky (FS II) diplomovaná všeobecná sestra a porodní asistentka odborná učitelka a lektorka zástupkyně Asociace SZŠ a VOŠZ za Liberecký kraj členka České společnosti sester externí spolupracovnice Národního pedagogického centra Praha – vzdělávání žáků – cizinců autorka metodických materiálů pro výuku, odborných článků a spoluautorka vzdělávacích kurzů (např. Pracovník v sociálních službách) absolvovala zahraniční stáže zaměřené na odbornou zdravotnickou a sociální oblast – Itálie (1998), Francie (2000 a 2019), Benelux (2002), Anglie (2004), Berlín (2014), Skotsko (2022), Španělsko (2024)
Žena regionu 2020 (2. místo – Liberecký kraj)
„Každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.“
Florence Nightingale
PhDr. Mgr. Eleonora Tehníková
Text je reflexí pracovních úspěchů, vyjádřením vděčnosti a poděkováním za mnohaletou vynikající, obětavou a inspirativní práci v oblasti řízení školy a zdravotnického vzdělávání paní Mgr. Lence Novákové ze Střední zdravotnické školy v Turnově.
Svět stojí a musí stát na každodenní drobné práci, lidskosti, etice a morálce, nikoli na populizmu, náladách, vyhroceném
individualizmu, zastaralých a nefunkčních procesech a stagnaci. Tak se vyjádřil k budování velkého díla, samostatného československého státu, na principech pluralitní parlamentní demokracie Tomáš Garrique Masaryk. Smyslupná každodenní pilná práce, nadšení pro věc, pomoc a lidskost, vynikající management, skvělý leadership, kreativita a vize, důraz na wellbeing žáků i zaměstnanců, úspěšně realizované projekty, prestižní škola. To jsou klíčová slova, která vystihují mnohaletou práci Mgr. Lenky Novákové pro Střední zdravotnickou školu v Turnově. V prostředí českého školství je paní ředitelka příkladem osobnosti, která se naprosto vynikajícím a obdivuhodným způsobem zasloužila o maximální rozvoj a prosperitu odborné školy, která byla založena v roce 1961 v srdci Českého ráje, v Turnově. Příkladná a bezchybná práce ve funkci lídryně pedagogického sboru, odborné učitelky-diplomované všeobecné sestry, lektorky, mentorky a vizionářky v oblasti vzdělávání i v oblasti sociální je nepřehlédnutelná. Na počátku své profesní dráhy působila na půdě Střední zdravotnické školy jako odborná učitelka a vychovatelka. Po absolvování studia ošetřovatelství a pedagogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1992 a po několikaleté praxi v roli odborné učitelky-diplomované všeobecné sestry a porodní asistentky a pracovních zkušenostech na pozici ústřední školní inspektorky Ministerstva zdravotnictví ČR
Zlínská univerzita otevře nový program –
Domácí péče a hospicová péče
Domácí péče je klíčovou součástí českého zdravotnického systému, která umožňuje pacientům zůstat v jejich vlastním sociálním prostředí a současně čerpat potřebnou zdravotní péči.
Domácí péče představuje komplexní systém, který vyžaduje efektivní koordinaci, vysokou úroveň odbornosti všeobecných sester a pečlivé řízení, aby bylo možné poskytovat kvalitní a bezpečnou péči pacientům v jejich vlastním sociálním prostředí. Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně nabídne v akademickém roce 2025/2026 navazující magisterský studijní program pro všeobecné
sestry – Domácí péče a hospicová péče. Jako první vysoká škola v ČR tak umožní všeobecným sestrám absolvovat specializační program na úrovni magisterského studia. Univerzita tímto krokem reaguje na aktuální demografické i společenské výzvy.
S rostoucím počtem stárnoucí populace a s nárůstem chronických onemocnění se zvyšuje i poptávka po kvalifikovaných zdravotnických pracovnících, kteří dokážou poskytovat empatickou a profesionální péči a podporu přímo v domácnostech pacientů, v zařízeních sociálních služeb nebo v hospicích. Práce sestry v domácí a hospicové péči se liší od lůžkové péče zejména v prostředí, kde je poskytována, a ve způsobu interakce s pacienty a neformálními pečujícími. Některé specifické aspekty této práce zahrnují individuální přístup k pacientovi, samostatnost a rozhodování, široký
rozsah kompetencí, koordinaci péče s neformálními pečujícími a dalšími zdravotnickými pracovníky, časovou flexibilitu, trpělivost, empatii a znalost péče o komplikované zdravotní stavy.
Studijní program Domácí péče a hospicová péče je navržen jako dvouletý navazující magisterský specializační program v prezenční i kombinované formě. Orientuje se především na klíčové oblasti, jako jsou specifika ošetřovatelské péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta, paliativní péče, rehabilitace, komunikace s pacienty a neformálními pečujícími včetně podpory v závěru života, bez nichž se všeobecná sestra při výkonu této náročné profese neobejde.
„V letošním akademickém roce je to již 20 let, co vzděláváme na UTB ve Zlíně všeobecné sestry v bakalářském studijním programu, a jsme velmi rádi, že můžeme zájemcům nabídnout navazující magisterské studium, navíc v oboru domácí péče a hospicové péče,“ říká Anna Krátká, organizační garantka nového studijního programu. „Uvědomujeme si zároveň závazek, který na sebe bereme, a uděláme maximum pro to, abychom připravili sestry specialistky, které pozitivně ovlivní kvalitu života pacientů a jejich rodin v domácnostech, v pobytových službách a v paliativní a hospicové péči,“ dodává.
Podle děkana fakulty Mgr. Libora Marka, Ph.D., představuje nabídka nového studijního programu významný přínos pro zlínský region. „Fakulta humanitních studií je připravena vzdělat nové generace odborníků schopných naplňovat rostoucí potřebu kvalifikované péče. Naši absolventi přispějí k rozvoji i udržitelnosti místních zdravotních a sociálních služeb. Co je však nejpodstatnější, pomohou zlepšovat kvalitu života těžce nemocných pacientů i jejich blízkých,“ uvedl Libor Marek. Od ledna příštího roku bude možné podávat přihlášky ke studiu. Fakulta přijme do prvního ročníku navazujícího studia v prezenční i kombinované formě přibližně třicet studentů.
Komunikácia so sluchovo postihnutými pacientmi
Strata sluchu sa často označuje ako „neviditeľné postihnutie“, a to nielen kvôli nedostatku viditeľných príznakov, ale aj preto, že v komunitách bola dlho stigmatizovaná a ignorovaná.
PhDr. Silvia Danková, PhD., MPH, dipl. s. Ústav ošetrovateľstva, LF UPJŠ, Košice, Slovenská republika
Postihuje ľudí všetkých vekových kategórií, má vplyv na ekonomickú, sociálnu, vzdelávaciu, pracovnú oblasť (WHO, 2021). Následne stratou sluchu vznikajú problémy s duševným zdravím – zníženie sebavedomia, frustrácia, depresia, úzkosť. Tieto ťažkosti výrazne ovplyvňujú celkovú kvalitu života jedinca. Vplyv sluchového postihnutia je u každého jedinca individuálnou záležitosťou. Závisí od faktorov –stupeň, typ postihnutia. Ideálne je vnímať, že porucha sluchu skutočne môže prinášať špecifické potreby a niektoré obmedzenia. Uvedomenie si svojich talentov a silných stránok a zároveň obmedzení, ktoré porucha sluchu prináša pomôže sluchovo postihnutému dozrieť v silnú osobnosť. Umožní mu otvorene hovoriť s inými ľuďmi o poruche sluchu a vytvárať si tak podmienky, ktoré mu uľahčia bežný život, komunikáciu aj vzdelávanie v počujúcej spoločnosti (Hovorková et al., 2017).
S dnešnou dobou prichádza generácia sluchovo postihnutých, ktorí vedia fungovať vo svete počujúcich aj nepočujúcich, pretože používajú modernú technológiu. Sestry často neprichádzajú do kontaktu so sluchovo postihnutými pacientmi, to však neznamená, že im ich problémy budú cudzie. Preto je potrebné v komunikácii so sluchovo postihnutými dodržiavať niekoľko základných, no dôležitých krokov, aby nevznikali zbytočné bariéry:
Dodržiavať očný kontakt, tiež vzdialenosť od pacienta nesmie byť väčšia ako 1,5 m, zabezpečiť vhodné osvetlenie.
Eliminovať rušivé vplyvy.
Pri komunikácii nepiť, nejesť, nežuť žuvačku, negestikulovať rukami v oblasti našej tváre, nadmerne sa nehýbať.
Zrozumiteľne a nahlas komunikovať, používať spisovný jazyk, vyhýbať sa odborným výrazom.
Nekričať na pacienta.
Ak je prítomný tlmočník, využiť jeho služby.
Nechať pacienta vyjadriť svoje názory, myšlienky, pocity.
V prípade nedostačujúcej komunikácie poskytnúť pacientovi písacie potreby na vyjadrenie sa.
Vždy realizovať spätnú väzbu. Rešpektovať individuálne zvláštnosti pacienta.
Pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti je nesmierne dôležité nepozerať sa len na pacientove znevýhodnenie, ale je potrebné brať ho ako celok a zamerať sa aj na kvalitu jeho života. Aj neverbálnymi prejavmi (dotyk, pohľad do očí, úsmev) môžeme dať sluchovo postihnutému pacientovi najavo pochvalu, či uznanie.
K metódam, ktoré napomáhajú pacientovi zmierniť jeho prežívanie a znižujú psychické ťažkosti patrí porozumenie, empatia, asertivita, trpezlivosť, efektívny rozhovor.
Literatúra
1. HOVORKOVÁ S., RZYMANOVÁ M., TARCSIOVÁ D. Máme dieťa s poruchou sluchu 2. Bratislava: Nadácia Pontis 2017.
2. WHO. World report on hearing. Geneva: spoločnosť Inis Communication 2021. ISBN 978-92-4-002049-8.
O autorke
PhDr. Silvia Danková, PhD., MPH, dipl.s. Pracuje ako odborná asistentka v Ústavu ošetrovateľstva, LF UPJŠ v Košiciach, Slovenská republika.
119. zasedání Evropské federace sesterských organizací
Česká asociace sester je členem Evropské federace sesterských organizací. Na posledním zasedání ve Varšavě ve dnech 17.–18. 10. 2024 byla do výboru federace zvolena členka prezidia České asociace sester Zuzana Tomášková. Povede v následujících dvou letech pracovní skupinu profesního rozvoje a bude se podílet na chodu celé organizace. Děkujeme za podporu Slovenské komoře sester a porodních asistentek, která svým hlasem též přispěla ke zvolení.
PhDr. Martina Šochmanová, MBA prezidentka ČAS náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči IKEM, Praha
Letos bylo 119. zasedání Evropské federace sesterských organizací (EFN) pořádáno v Polsku a hostila ho Varšavská regionální komora sester a porodních asistentek. Zástupci polské komory nastínili problémy, se kterými se potýkají. Komora registruje přes 326 000 sester a 53 000 porodních asistentek s průměrným věkem 54,7 let. Polsko je jednou ze zemí s největším poměrem sester na 1 000 obyvatel.
Členové EFN byli seznámeni s aktivitami, které vedení podniklo za posledního půl roku od sjezdu v dubnu 2024. Vedení se sešlo s některými z nových komisařů Evropské komise (EK) a s dalšími zástupci Evropského parlamentu k projednání podpory povolání sestry v Evropě. Guidelines EK pro rok 2024–2027 dle Ursuly Von Der Leyen musí obsahovat priority zdravotní péče včetně zaměření na podporu sesterské profese v Evropě.
Dále byly projednávány hlavní pilíře EK, v nichž je ošetřovatelství významnou součástí (bezpečné počty sester ve zdravotním sektoru, digitalizace ve zdravotnictví a kybernetická bezpečnost, připravenost na emergentní situace jako covid-19 a jak přispět ke zlepšení klimatu).
Projednáván byl i fakt, že nemáme evropské zástupce z řad sester v Evropském parlamentu ani v komisi.
Pracovní skupina profesního rozvoje jednala o uznávání vzdělávacích aktivit
a kreditů v rámci Evropy a o přenositelnosti postgraduálního vzdělávání.
Řešení počtu sester, jejich náboru, vzdělávání, motivace a udržení v zaměstnání řešila pracovní skupina pracovního výboru zároveň s neetickým náborem sester ze třetích zemí. Pracovní výbor zdůrazňoval potřebu dostatečné podpory domácích sester.
Ve třetí pracovní skupině, která se věnovala veřejné politice, byla řešena otázka působení sester a ošetřovatelství na celou společnost ve smyslu edukace populace, preventivních programů a snižování nákladů na zdravotní péči. Druhým tématem byla digitalizace ve zdravotních službách a zefektivnění práce sester a využití získaného času pro pacientskou péči. Jednou ze součástí jednání EFN byl projet Advanced Practice Nursing (APN), na němž pracuje speciální skupina zástupců jednotlivých organizací. Definici přejala od Mezinárodní rady sester (ICN). Do konce
Zástupci sesterských organizací členů EFN –sněm říjen 2025.
listopadu 2024 proběhlo druhé šetření na úrovni členských států zapojených do EFN, v jaké fázi se jednotlivé státy nacházejí v procesu implementace sestry s pokročilou praxí. Pracovní skupina vytvořila seznam důležitých bodů pro získání titulu APN zároveň s mapou implementace jednotlivých kroků. Po dokončení dotazování bude potřeba vytvořit „obecný vzdělávací rámec“, který bude následně předán Evropské komisi a Evropskému parlamentu k zanesení do direktivy 36/55. Závěrem byly probrány evropské projekty, jichž je EFN součástí. Projednala se podpora studentské organizace ENSA a nutnost kooperace se studenty, která může vést ke zvýšení počtu sester a též k pozdějšímu zapojení do aktivit v rámci EFN a na úrovni Evropské unie. Byly předány informace z jednání ICN a Finská asociace oficiálně vyzvala všechny organizace k účasti na ICN kongresu v Helsinkách, který se bude konat 9.–13. 6. 2025.
XXX. královéhradecké ošetřovatelské dny
Ve dnech 12.–13. září 2024 proběhly v prostorách EA Congress Hotel Aldis
Hradec Králové jubilejní XXX. královéhradecké ošetřovatelské dny.
Mgr. Dana Vaňková náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Mgr. Ivana Dvořáčková, Ph.D. zástupkyně NOP, FN Hradec Králové Bc. Ivana Roďanová předsedkyně ČAS – region Hradec Králové
Královéhradecké ošetřovatelské dny tradičně pořádá Česká asociace sester – Region Hradec Králové za podpory Fakultní nemocnice Hradec Králové, Lékařské fakulty UK v Hradci Králové a Nadace pro rozvoj v oblasti umělé výživy, metabolismu a gerontologie. Záštitu nad akcí převzal prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR – ministr zdravotnictví ČR, Mgr. Martin Červíček, brig. gen. v.v. – hejtman Královéhradeckého kraje a Mgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. – primátorka města Hradec Králové.
Hlavními tématy kongresu bylo 30 let pořádání Královéhradeckých ošetřovatelských dní, Jak nám pomáhají moderní technologie, Ošetřovatelská péče o pacienty s kožními defekty a dekubity, Kazuistiky z ošetřovatelské praxe a Vzdělávání.
Pozvání na akci jako čestní hosté přijali Mgr. et. Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. – primátorka města Hradec Králové, MUDr. Aleš Herman, Ph.D. – ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové, prof. MUDr. Jiří Manďák, Ph.D. – děkan Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, PhDr. Jana Nekudová –ředitelka Národního centra ošetřovatelství a nelékařských oborů, Mgr. Martina
Šochmanová, MBA – prezidentka České asociace sester, Mgr. Jana Heřmanová –zástupkyně ředitelky VOZŠ a SZŠ Hradec Králové a Mgr. Alice Strnadová, MBA – ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání Ministerstva zdravotnictví ČR, která předala Mgr. Vaňkové u příležitosti jubilejního kongresu děkovný dopis ministra zdravotnictví ČR prof. MUDr. Vlastimila Válka, CSc., MBA, EBIR. „Velmi oceňujeme úsilí, které z pozice náměstkyně pro ošetřovatelskou péči fakultní nemocnice věnujete rozvoji ošetřovatelství, výuce studentů, přednáškové činnosti i participaci na různých projektech, které vedou ke zvýšení kvality ošetřovatelské péče.“ Byli jsme potěšeni,
KONGRES
JE MÍSTEM PRO SETKÁVÁNÍ A SDĚLOVÁNÍ
SI ZKUŠENOSTÍ JIŽ NĚKOLIKA GENERACÍ SESTER.
že pozvání na kongres přijala i Mgr. Iveta Lazorová, PhD., MPH, dipl. p. a. – prezidentka Slovenské komory sestier a pôrodných asistentiek. Čestné hosty a účastníky přivítala náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Hradec Králové Mgr. Dana Vaňková a předsedkyně České asociace sester – Region Hradec Králové Bc. Ivana Roďanová.
Součástí slavnostního zahájení kongresu bylo hudební vystoupení Trombonového kvarteta z pardubické konzervatoře.
Děkovali jsme sestrám a členkám ČAS, které stály u zrodu Královéhradeckých ošetřovatelských dní před 30 lety. Jmenovitě za všechny paní Jaroslavě Pečenkové
a Bc. Haně Ulrychové. Jsme rádi, že kongres je místem pro setkávání a sdělování si zkušeností již několika generací sester.
Během dvou dní zaznělo celkem 41 zajímavých přednášek, vystaveny byly dva postery s odbornou tematikou. První den kongresu zaznělo sdělení Mgr. Ivety Lazorové, PhD., MPH, dipl. p. a. – prezidentky Slovenské komory sestier a pôrodných asistentiek, v němž mluvila o úspěších a problémech sester na Slovensku. Účastníky kongresu zaujala například přednáška Moderní technologie v diagnostice obezity: Cesta k personalizované léčbě a prevenci, s níž vystoupil MUDr. Tomáš Soukup. O své zkušenosti se také podělily přednášející sestry z oblasti léčby ran, kde byly prezentovány velice zajímavé podrobné kazuistiky, například sdělení Bc. Barbory Blažkové z FN Plzeň, oddělení plastické chirurgie: Lipografting jako součást sekundární prevence dekubitů a hojení chronických ran.
Součástí bohatého odborného programu byl i křest knihy „Láska, která nás přesahuje“ autorky Jany Sieberové. Kniha je svědectvím pozůstalých lidí, kteří pečovali o své blízké doma.
Chtěli bychom za celý organizační výbor kongresu poděkovat všem, kteří se podíleli na velice kvalitním, odborně a na vysoké úrovni připraveném kongresu včetně jeho zajištění, všem přednášejícím za jejich pečlivě připravené a zpracované přednášky. Doufáme, že se i na příštích XXXI. královéhradeckých ošetřovatelských dnech opět sejdeme v hojném počtu.
Těšíme se na setkání s Vámi opět v září 2025.
Zpráva z konference EPUAP 2024 v Lausanne
Ve dnech 25.–27. září 2024 se konala tradiční konference Evropského poradního panelu pro otázky dekubitů (European Presssure Ulcer panel – EPUAP) v kongresovém centru EPFL SwissTech Convention Center ve švýcarském městě Lausanne. Jednalo se o odbornou akci, na níž se setkali mezinárodní odborníci s cílem zviditelnit problematiku tlakových lézí, ale i dalších poškození kůže a sliznic, které mohou souviset s celkovým stavem pacienta, jeho imobilitou a jejichž důsledkem mohou být závažná poškození zdraví.
prof. PhDr. Andra Pokorná, Ph.D. Ústav zdravotnických věd, LF MU Brno
Konference se účastnilo 436 odborníků a 108 zástupců distributorů zdravotnických prostředků. Celkový počet 544 účastníků se tak pomalu blíží počtům před obdobím pandemie COVID-19. Nejvíce účastníků bylo samozřejmě z pořádající země. Hlavní organizátorkou konference a předsedkyní lokálního organizačního výboru byla Lucie Charboneau, která je všeobecnou sestrou působící v klinické praxi. Spolu s dalšími odborníky (např. prof. Sebastianem Probstem anebo Dr. Mohamadem Bourim) připravili velmi zajímavý odborný i společenský program. Česká republika se díky 17 účastníkům umístila na 8. místě v pořadí co do počtu návštěvníků, což je velmi dobrá účast, a je možné jednoznačně říci, že „česká stopa“ je viditelná.
Na konferenci probíhalo dvanáct plenárních zasedání (tzv. klíčových sekcí –key sessions) zaměřených vždy na konkrétní oblast – například vzdělávání, nové technologie v diagnostice a léčbě apod. Svou příležitost však mělo i velké množství odborníků jak z klinické praxe, tak z řad vzdělavatelů, případně výrobců a distributorů zdravotnických prostředků v tzv. free paper session, jejichž obsah byl tvořen na základě zaslaných abstrakt. Mezi nejatraktivnější a nejvíce zastoupené kategorie, v nichž byla abstrakta přijata k prezentaci, patřily níže uvedené kategorie:
Inovativní přístupy v klinickém výzkumu (prevence a léčba) (25); Dekubity: bezpečnost pacientů, kvalita péče a politika (22);
Na snímku zleva Jitka Hovorková (FN Motol), Lenka Krupová (FN Ostrava), Andrea Pokorná (LF MU) a Marieta Václavíková (Mölnlycke) u jednoho z posterů z ČR.
Prevence a léčba dekubitů ve specializovaných zařízeních a u specifických populacích (13); Technologie na podporu hojení ran (13); Dekubity: implementace vědeckých poznatků a vzdělávání (10).
Za Českou republiku bylo akceptováno celkem pět abstraktů s velmi vysokou kvalitou a jeden z abstraktů byl dokonce publikován ve speciálním čísle časopisu Journal of Wound Care jako jeden ze sedmi nejkvalitnějších.
Organizováno bylo rovněž sedm odborných workshopů, z nichž tradičně k nejnavštěvovanějším patřil workshop zaměřený na polohování a debridement rány. Letošní ročník měl rozsáhlou posterovou sekci. Celkově bylo prezentováno 77 posterů a předáno bylo celkem sedm ocenění jak v pedagogické oblasti, tak ve vývoji a výzkumu diagnostických a terapeutických přístupů v managementu ran. Cenu zkušeného výzkumníka obdržel prof. Jan Kottner (Německo), předchozí prezident
EPUAP, a cenu pro rozvíjejícího se výzkumníka na začátku kariéry pak Silvia Caggiari (Spojené království). Oba přednesli velmi zajímavé příspěvky, které popisovaly jejich dosavadní zjištění a výsledky výzkumů. Mezi oceněnými byli ale i studenti – Julie Deprez ze Švédka a Nils Ohde z Německa s příspěvkem na téma prognostických faktorů pro vznik dermatitidy související s inkontinencí (Prognostic Factors for the Development of Incontinence-Associated Dermatitis (IAD): A Systematic Review). Protože část konference probíhala ve francouzštině, byla oceněna i nejlepší přednáška ve francouzském jazyce (Charlene Roussey ze Švýcarska) a nejlepší přednáška v angličtině (Ralph Gordon, Spojené království). V rámci posterové sekce byl oceněn kolega z Portugalska Pedro Sardo, který se zároveň stal novým členem výboru EPUAP. Zcela novým formátem v rámci odborného programu byly panelové diskuze, jichž se účastnili rovněž pacienti. Jejich pohled na poskytovanou péči se může významně lišit, a je proto významné jim naslouchat a snažit se o péči zaměřenou na pacienta a případně na další účastníky procesu péče. K velmi zajímavým částem programu patřila ukázka exoskeletonu a nových možností telerehabilitace.
Konference EPUAP se koná každý rok a ta příští nás čeká v září 2025 v Helsinkách (více se můžete dozvědět na https://epuap.org/ future-events/). Věříme, že se ještě zvýší počet kolegů z České republiky, protože máme jistě mnoho zkušeností, které lze sdílet. Pokud Vás zaujala činnost EPUAP a nemáte o ní dostatek informací či byste se chtěli dozvědět o problematice více, neváhejte navštívit webové stránky organizace EPUAP https://epuap.org/ anebo využijte český portál dekubity.eu, na němž je mnoho informací přeloženo a sdíleno s českou odbornou i laickou veřejností. A nezapomeňte – dne 21. 11. 2024 je další Den STOP dekubitům. Přidejte se k nám.
Fota: autorka, Freepik
Work-life Balance in a Nursing Career
Most people understand that stress is a normal part of everyday life. We have all experienced stress at school, with family, and especially at work.
Stress is a Significant Component of Healthcare Careers
Anyone who has chosen a career in healthcare can speak to the amount of stress they experience on a daily basis. Stress levels are generally high in any area of the hospital, as patients typically do not seek out healthcare when they are well. Nurses, especially, are continuously coping with sickness and death. In addition, as I have mentioned in previous posts, nurses truly care for their patients as if they were their own loved ones. Nurses are truly devoted to their patients, and it is not likely that nurses forget about their patients as soon as they clock out.
Burnout is a Concern
Due to the increased and ongoing amounts of physical and mental stress nurses experience, nurse burnout is a real concern. Burnout results in frustration, fatigue, disengagement, and a loss of passion for nursing. Burnout can also cause physical illness and emotional distress, which can lead to conflict in both work and personal relationships. In order to reduce the risk of burnout, it is crucial that nurses develop a healthy means of balancing their work and personal lives.
The Importance of Decompression
Allowing for a period of decompression is a vital component of achieving a healthy work-
life balance. Spending time with friends and coworkers who have similar work experiences is a great way to relieve some of the work-related stress that nurses experience. Going out to eat after a shift ends is a popular stress reliever with nurses. Spending time with co-workers, away from work, helps provide relief from any tension or anxiety experienced during the shift that may be lingering. Relieving these emotions allows for nurses to then focus their attention and energy on their personal lives once they arrive at home. Adopting a “me first” mentality can be a useful method of reducing stress and focusing on one’s personal life. Nurses are notoriously selfless, which can easily lead a nurse to feel like he or she is on the job 24/7. Taking time each day to do something enjoyable allows nurses to feel refreshed and revitalized, allowing them to then focus on their personal lives.
It can be increasingly challenging for anyone to balance their work and personal life. Nurses can have an especially difficult time balancing work and personal life because of the increased amount of physical and emotional stress that nurses experience. Taking time to decompress after a shift and remembering to prioritize their own needs are necessary to developing a healthy work-life balance.
Slovníček
work-life – pracovní život stress – stres healthcare – zdravotnictví do not seek out – nevyhledávají especially – zejména coping – vyrovnávat se truly – skutečně clock out – odejít z práce burnout – vyhoření disengagement – neangažovanost relationships – vztahy to reduce – snížit decompression – uvolnění tlaku achieving – dosažení work-related stress – pracovní stres tension – napětí me first – já na prvním místě notoriously – notoricky enjoyable – příjemný challenging – náročný
