FLORENCE_FULL_9_2012 by Care Comm s.r.o.

9/12

florence vychází pod patronací České asociace sester září 2012 / ročník VIII / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

Odborné téma

Sestra v domácí péči časopis obsahuje recenzované články

s. 6 / Rozhovor

Ztráta blízkých bolí všude na světě stejně s. 11 / Odborné téma

Můj život s plicní ventilací s. 23 / Zkušenosti z praxe s kazuistikou

Model Hildegard Peplau při paliativní péči v domácím prostředí s. 36 / Zpravodaj ČAS

Evropské středisko podporuje boj proti infekčním nemocem nejen v Evropě

editorial florence 9/12

„Sestři, a co nákup?“

tom našem řemesle jde přece taky o to, že tě lidi potřebujou. A že jim můžeš pomoci. I bez auťáku, káže v Kachyňově filmu Sestřičky „babi“ v podání Jiřiny Jiráskové brblající zdravotní sestře Marii (Alena Mihulová), zatímco zapadá po kotníky do hnoje na dvoře statku. „No no, tak budem vonět obě, pojď,“ uklidňuje Marii poté, co mladá sestřička, která byla z trestu přeložena z nemocnice do zdravotního střediska v pohraničí, zahučí do páchnoucí mrvy a začne fňukat. Scény z filmu, který ukazuje poměry, jaké u nás vládly v 50. letech minulého století, dnes možná budí úsměv na tváři, anebo vyvolávají mrazení v zádech. To když vzápětí kamera snímá sestřičku rozbalující špinavé hadry novorozeněte v sednici, kde se na stole hned vedle dítěte promenují slepice a kde dveře i okna drží jen poslední silou vůle. „Chválabohu, že tyhle časy jsou už za námi,“ pomyslíme si při pohledu na tuto scénu. Jenže chyba lávky. Ještě dnes u nás existují místa, kde jako by se zastavil čas. Místa, kde si na slovo hygiena musí lidé brát slovník cizích slov a kde je pravidelné koupání přepychem, který si může dovolit jen málokdo. Své by o tom mohly vyprávět sestřičky z agentur domácí péče, jejichž práce se mnohdy podobá té, kterou předvádějí sestřičky ve zmíněném filmu a kterým jsme věnovali toto číslo Florence. I ony docházejí v létě v zimě, vyzbrojeny brašnami a zdravotnickým materiálem, do příbytků klientů. Ne všude to voní po fialkách a ne všude je vítají s otevřenou náručí. A to není jediná věc, s níž se musí sestry potýkat. Někteří klienti si je také pletou se služkami, a tak se občas stane, že se na sestru obrátí s prosbou, zda by jim nedonesla nákup či neumyla okna. Ostatně, o tom, jak je jejich práce náročná, jsem se přesvědčila na vlastní kůži, když jsem se sestrou z agentury domácí péče strávila jeden její pracovní den. Jak to dopadlo, se dočtete na straně 17. A protože není možné mluvit o domácí péči a vynechat přitom ty, kterým je určena, přinášíme vám i životní příběh pacientky, která je od svého mládí odkázána na umělou plicní ventilaci. Jak se jí žije s touto dýchací mašinkou a jak moc dokážou moderní technologie ulehčit život i takto postiženým lidem, to už poví sama na následujících stránkách. Příjemné čtení!

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!

obsah téma čísla

Sestra v domácí péči Co trápí agentury domácí péče a jak domácí péče pomáhá pacientům?

florence 9/12

1 / Editorial 3 / Seriál – komunikace Jak se vyhnout konfliktu? Mějte po ruce odpověď 6 / Rozhovor s Petrou Růžičkovou Ztráta blízkých bolí všude na světě stejně

Odborné téma 11 / 15 / 17 /

Domácí péče očima pacientky Můj život s plicní ventilací Sestra v domácí péči Co trápí agentury domácí péče? Nedostatek peněz Hodiny na cestách. Tak vypadá jeden den sestry domácí péče

Recenzované články Zkušenosti z praxe s kazuistikou 19 / Význam edukácie u žien so stresovou inkontinenciou moču 23 / Model Hildegard Peplau při paliativní péči v domácím prostředí Výzkumná zpráva 27 / Výživa seniorů v domácí péči a v domovech pro seniory

0 / Praxe 3 Nejdůležitější je spolupráce rodiny 32 / Pro studenty Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice

z dalšího obsahu 35

Zpravodaj ČAS

Region Mladá Boleslav čerpá zkušenosti v Londýně

4 / Brno hostilo nefrologické sestry 3 35 / Region Mladá Boleslav čerpá zkušenosti i v Londýně 35 / Co trápí specialisty na intenzivní péči na Slovensku? 36 / Evropské středisko podporuje boj proti infekčním nemocem nejen v Evropě 37 / S návrhy pojišťoven pro rok 2013 sekce domácí péče ČAS nesouhlasí

Servis

Rozhovor s Petrou růžičkovou Ztráta blízkých bolí všude na světě stejně

39 / Hamzova léčebna pro děti a dospělé zavádí nové přístupy v péči o geriatrického pacienta 40 / Máte bezpečnou nemocnici? 40 / Nové knihy 41 / Legislativa – názory Co přinesl nový zákon záchranářům? (II. díl) 42 / Historie První pomoc stará 150 let se u nás učila ještě v roce 1975 44 / Na příště 44 / Lekce angličtiny

Historie První pomoc stará 150 let se u nás učila ještě v roce 1975

www.florence.cz / Ročník VIII., číslo 9, září 2012 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 8. 2012 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia a archiv

Informační kanál Všeobecné zdravotní pojišťovny (uprostřed čísla)

seriál – komunikace text: PhDr. Jana Sládková, MBA, foto: Profimedia

Jak se vyhnout konfliktu? Mějte po ruce odpověď Také máte někdy při rozhovoru pocit, že ten druhý vůbec nechápe, co se mu snažíte vysvětlit? Že buď mluví úplně jinou řečí, nebo vám to dělá naschvál? S takovými situacemi se setkává každý. Konfliktní situace nás provázejí jako věrný průvodce od kolébky po hrob a vyhnout se jim prakticky nelze. Ani by to nemělo smysl. Konflikt, to je v podstatě výzva, která nás vybízí: Řeš to! Změň to! Udělej s tím něco! A pokud se nějakému konfliktu úspěšně vyhneme, zpravidla na nás čeká za nejbližším rohem připraven znovu udeřit neztenčenou silou. Pojďte se tedy spolu s námi naučit, jak zvládat konfliktní situace.

ětšina z nás není na zvládání konfliktních situací připravena, na komunikaci s lidmi problémovými, agresivními, nevyrovnanými, neukázněnými či přímo manipulujícími. Svou vinu na tom má náš školský systém, který si dal za cíl zasypat svým absolventům paměť spoustou informací, které jsou dohledatelné v encyklopediích nebo na internetu („Kdo se moc ptá, málo googlí.“), ale vůbec se

nezabýval tím, jak jedince naučit řešit situace, do nichž se v životě dostane. A tak většina z nás dokáže citovat zpaměti dlouhé pasáže z knih, vyjmenovat chemické, fyzikální a matematické vzorce, které v životě nepoužije, ale v oblasti zvládání řízení svých financí jsme prakticky analfabeti a v situacích, kdy se setkáváme s nepřiměřeným a nevlídným chováním, jsme zpravidla bezmocní. Nikdo nás totiž nenaučil, co

je důležité pro přežití v komunikační džungli. Co uděláte, když jste terčem slovního útoku? Když zjistíte, že je na vás někdo hrubý, ba přímo arogantní? Ztuhnete? Mlčíte, protože honem nevíte, co říct? Nebo se snažíte ze všech sil obhájit a vykřičet svůj názor, i když víte, že vás ten druhý neposlouchá? Zpravidla reagujeme tak, jak jsme zvyklí, což je zpravidla neúspěšné. Je přirozené se

florence 9/12

seriál – komunikace bránit, když máte pocit, že vás někdo neprávem obviňuje, nepustí vás ke slovu, nenechá vás situaci vysvětlit či dokonce vyvíjí nepřípustný nátlak s cílem donutit vás udělat přesný opak toho, co chcete. Prvotní reakce v těchto komunikačně náročných situacích jsou pochopitelné, ale obvykle atmosféru ještě zhoršují. Nekontrolovatelné citové výlevy vzbuzují zákonitě agresi, nastává atmosféra soupeřivosti, přetlačování a stupňování negativních emocí. A přitom existují lidé, kteří vás dokážou okamžitě zaujmout, ovlivnit a nakonec i přesvědčit a i když máte pocit, že s vámi trochu manipulují, nedokážete jim říct „ne“. Čím to je? Co oni mají a vy ne? Je to vrozená schopnost, talent? Dá se komunikace naučit, nebo ji umí jen někdo? Dobrá zpráva je, že to jde. Umění komunikace je totiž ve skutečnosti dovednost jako každá jiná. Někdo pro ni má větší vlohy, někdo menší, ale naučit se ji může každý. Situace, v nichž bychom normálně ztuhli v němém šoku a dokonalá odpověď by se vynořila, až bychom stáli za dveřmi při odchodu domů, se můžeme naučit zvládat. Nutná je však příprava. Jako první krok je třeba mít v zásobě několik univerzálně použitelných vět, citátů, takzvaných „odpalů“. Důvod je jednoduchý. Při slovním ataku, který limbický systém podvědomě vyhodnotí jako klasický útok, dojde k mobilizaci sil v jiných částech těla, než by bylo obvykle potřeba, protože tělo se připravuje na boj nebo útěk. Prvotní reakcí je proto ustrnutí a jeho součástí je i „odpojení“ myslícího mozku. To je důvod, proč se jedinec v emočně vypjatých situacích zpravidla nezmůže ani na slovo, rudne, bledne, tuhne, stírá si „smrtelný pot“ nebo koktá, ale nepřemýšlí, protože nemůže. A protože jsou tyto reakce známé, můžeme se na ně připravit. Ale o tom až příště. Teď si můžeme nachystat do zásoby to, co „vypálíme“ bez přemýšlení. Nejlépe otázku. Tou totiž vracíme míč na druhou stranu hřiště a očekává se tedy reakce toho druhého. Získáme tak prostor k nadechnutí, vydechnutí a k přípravě další otázky, eventuálně k „prolomení blokády“ a k rozmyšlení dalšího postupu.

„odpaly“

→ Získejte čas a kontrolu nad situací

Neutrální výroky jsou: Jak to myslíš? Proč si to myslíš? A to ti řekl kdo? Jak jsi na to přišla? Co tě vede k tomuto názoru/tvrzení? Jak byste tedy postupovala vy? Máš právo na svůj názor. Jako každý jiný. To je možné ... podle vás! To je jen jeden pohled na věc. Asertivní varianty: Jsem ráda, že to říkáte. Máte naprostou pravdu, to se mi občas stává. Je na vás, abyste si to domyslela. Když člověk neví, vždycky si to nějak domyslí, že? Uvědomuješ si, že se na tuto situaci můžeš podívat i z jiného úhlu pohledu? Kdy jsem, podle tvého názoru, něco takového řekla? Útočné varianty: Ano, toho si všimne i méně chápavý. Co jsi ještě postřehla? Podívala bych se na sebe a byla bych laskavě zticha. A nic víc mi k tomu říct nedokážeš? Kdybys věděla, co vím já, tak by ses tak nesmála! Pokud chceme v diskuzi použít citát, je potřeba ho umět dokonale zpaměti a zvládnout ho vyslovit bez zaškobrtnutí. V opačném případě hrozí, že se zakoktáme a místo očekávaného efektu sklidíme výsměch.

„Je třeba znát fakta, aby bylo možné je překroutit.“ Mark Twain „Bez pořádku nemůže nic existovat. Bez chaosu nemůže nic vzniknout.“ Albert Einstein „Není prostředek, k němuž by se člověk neuchýlil, aby se vyhnul dřině spojené s přemýšlením.“ Thomas A. Edison „Hlava a zadek jsou spojené nádoby. Dokud člověk nedostane kopanec do zadku, nezačne myslet.“ Gabriel Laub „Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně zaplněný.“ M. de Montaigne „Neuspět v plánování znamená plánovat neúspěch. Jaké jsou vaše cíle?“ Brian Tracy „Ať už věříš, že něco dokážeš, nebo že něco nedokážeš, máš vždycky pravdu.“ Henry Ford „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka.“ Abraham Lincoln A na závěr poslední rada v dnešní lekci: Zásadně se vyhýbejte tomu, říkat někomu, že nemá pravdu! I kdyby tomu tak skutečně bylo. Podvědomě tím druhého přivádíte k zuřivé sebeobraně a protiútoku, což nikam nevede. Neříkejte: Nemáte pravdu! Ani při nejlepší vůli to nejde! Mýlíte se, tak to vůbec nebylo! Jste na omylu!

Univerzálně použitelné citáty: „Kde je vůle, je i cesta.“ „Když se jedny dveře zavřou, další se otevřou; ale my se díváme s takovou lítostí na ty zavřené, že nevidíme dveře, které se před námi otevřely.“ Alexander Graham Bell „Nenechám se odradit, protože každý špatný pokus, který mám za sebou, je dalším krokem vpřed.“ Thomas A. Edison

PhDr. Jana Sládková, MBA, jednatelka a ředitelka společnosti In Line Communications s. r. o. www.vzdelavanisester.cz

public relation text: Linet

Laterální náklon významně pomáhá i v domácí péči Lorraine Demott má za sebou více než 35 let zdravotnické praxe a ve Velké Británii dnes patří mezi přední klinické specialisty na problematiku polohování a manipulace s pacienty. Znát ji mohou i čeští zdravotníci – o své bohaté znalosti a zkušenosti se s nimi totiž dělí v celé řadě vzdělávacích projektů, na nichž spolupracuje s českým výrobcem lůžek pro nemocnice, domovy pro seniory a domácí péči, společností LINET.

Podporuje zdravotnický systém domácí péči jako alternativu k pobytu pacienta ve zdravotnickém zařízení? Oficiálně by měla domácí péče být integrovanou součástí zdravotní péče. Kvůli nedostatečné koordinaci mezi úřady ale zůstává tato možnost z velké části nevyužita. Situace se však pomalu mění k lepšímu. Zásluhu na tom mají zejména sociální pracovníci snažící se tuto možnost prosadit. Z praxe je zřejmé, že umístění pacienta do domácí péče může být prospěšné pro všechny zúčastněné. Jaké jsou podle vás výhody domácí péče? Domácí prostředí přináší oproti pobytu ve zdravotnickém zařízení obrovské výhody zejména v psychologické rovině. Přínos domácí péče je však jednoznačný i v praktické rovině – například v častém

Lorraine Demott (třetí zleva) při nácviku manipulace s pacienty s poraněním páteře.

foto: www.linet.cz

Mohla byste českým čtenářům přiblížit situaci v Británii, pokud jde o pečovatelské služby? V Británii existují dva typy institucí pro péči mimo nemocniční zařízení: tzv. rezidenční domovy zaměřené spíše na sociálně slabé a pečovatelské domovy poskytující lékařskou péči převážně seniorům. Tyto druhy péče však jsou finančně nesmírně náročné, a jejich kapacita proto neodpovídá poptávce. Péče o pacienty v prostředí jejich vlastního domova tak vychází jako logické řešení.

případě staršího páru odpadá namáhavé cestování a pocity odloučení. Domácí ošetřování člena rodiny může být značně vyčerpávající, ale s trochou cviku a správným vybavením, jakým jsou například i polohovací lůžka, lze udržet rodinu pohromadě a zajistit dostatečně kvalitní péči. Jakou roli hrají ve výsledné úrovni péče právě zmíněná lůžka? Stručně řečeno – polohovací postele významně snižují fyzickou námahu péče o pacienta, přičemž jemu samotnému poskytují větší míru nezávislosti. Jednou z nejužitečnějších funkcí současných lůžek je laterální náklon, který má nespočet praktických využití – při převlékání, hygieně či rehabilitaci. Tato funkce zároveň pozitivně přispívá ke zotavení při celé škále diagnóz, ať už

jsou to zranění páteře, dýchací problémy nebo srdeční onemocnění. Laterální náklon znají zdravotníci hlavně z modernějších lůžek pro intenzivní péči, ale LINET jej nabízí i v cenově dostupné řadě lůžek pro sociální péči Latera, s níž mám velmi pozitivní zkušenosti. Vzpomínáte si na nějakou nedávnou situaci, ve které pacientům nebo personálu laterální náklon lůžka pomohl? Myslím, že bych takových příkladů dokázala každý týden uvést celou řadu. Nedávno jsem mluvila s pánem, který utrpěl vážné poranění páteře a 28 dní musel ležet ve fixované poloze. Laterální náklon lůžka nejen usnadnil práci ošetřujícímu personálu, ale pacientovi umožnil změnu stereotypního pohledu do stropu. Podle svých slov se nezbláznil jen díky tomu, že mohl sledovat okolní dění.

florence 9/12

rozhovor s Petrou Růžičkovou Ptala se: Magda Hettnerová, foto: Martin Divíšek, archiv autorky

Ztráta blízkých bolí všude na světě stejně „Smířit se s tím, že jsou na světě místa, kde děti umírají třeba i na obyčejný průjem, je na zahraničních misích asi to nejtěžší,“ říká čtyřiatřicetiletá Petra Růžičková, zdravotní sestra z Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze, která už několik let jezdí s humanitární neziskovou organizací Lékaři bez hranic pomáhat do všech koutů světa. Co vás napadne jako první, když se vrátíte ze zahraniční mise do české nemocnice? Vždycky je to pro mě trochu šok. Z toho luxusu a z možností, které máme. Člověk si uvědomí, že si kolikrát stěžujeme na banality, a přitom jinde ve světě jsou na tom lidé hůř. A naopak, když jsem

na misi, tak mi zase dojde absurdita českého zdravotnictví, a to nejen ve vztahu zdravotník–pacient, ale i mezi zdravotníky navzájem. Jak to? Mám pocit, že je to tady takové odlidštěné. Mnohem lépe se mi spolupracuje

s lidmi na misích, protože tam máme všichni jeden cíl, za tím jdeme a to nás spojuje. Kolik vás tam je? To je různé. Týmy většinou vede koordinátor, který zajišťuje veškeré organizační věci. Může to být zdravotník, ale

také nemusí. Dále je tam logistik, což je člověk, který zajišťuje materiál, stavby, pokud jsou potřeba, převozy věcí a podobně. Administrativní záležitosti, jako jsou smlouvy, výplaty a podobně, zajišťuje administrátor a pak tam jsou sestry a lékaři. Nedá se to zobecnit, každá mise je jiná, a tak vyžaduje i jiný počet lidí a jejich zaměření. Pokud jde například o mise ve válečných zónách, nesmějí samozřejmě chybět operační týmy, chirurgové a podobně. Na kolika misích jste byla vy? Celkem na pěti. Dvakrát v Africe, konkrétně v Čadu a v Kongu, pak v Jemenu, v Iráku a v lednu 2010 na Haity, kde jsme pomáhali po zemětřesení. Jak to tam vypadalo? Byl to zase úplně jiný styl práce. Navíc tam přijela pomáhat strašná spousta lidí a neziskových organizací, takže to bylo náročné i na provoz a koordinaci. Nakonec to bylo až nepříjemné, a to nejen pro nás, například proto, že nás v jednom domě bydlelo sedmdesát, ale i pro ty místní. Proč? Protože vždycky, když někam přijedeme, musíme nejprve jít a obhlédnout situaci. A při tomhle počtu tam najednou prošlo třeba sto různých organizací, které monitorovaly situaci, ale nic neudělaly. To muselo být pro místní obyvatele strašné.

„

Každá mise je jiná a nedají se srovnávat. Na mise vyjíždí pokaždé jiné týmy podle toho, jakou pomoc místní potřebují. Byla jsem tam osm měsíců. Pomáhali jsme vnitřně vysídleným lidem. Hodně mi ta mise utkvěla v paměti. Všechno to bylo nové a navíc se mi tehdy splnil sen vyjet pomáhat do zahraničí s Lékaři bez hranic.

níků a s autem nabaleným zdravotnickým materiálem do vzdálených oblastí, kde jsme léčili nemocné. Ty, které bylo možné ošetřit na místě, ty jsme ošetřili nebo jsme jim dali léky, horší případy jsme vozili do nemocnice. V té jsme také pracovali. Místní nemocnice totiž spíš nefungují, než fungují. Lidé nemají peníze na to, aby se v nich nechali ošetřit, a tak chodí raději k místním léčitelům a šamanům. Teprve když jsme přijeli my a začali jsme jim nabízet léčbu zdarma, začala se nemocnice plnit.

Kdo jsou vnitřně vysídlení lidé? V tomto případě to byli lidé, kteří žili na hranicích s Dárfúrem v Súdánu a ve chvíli, kdy tam vypukl konflikt, který se trochu přelil i přes hranice s Čadem, museli odejít ze svých domovů a stáhnout se více do vnitrozemí. Postavili si tam improvizované tábory a my jsme přijeli, abychom celou situaci zhodnotili a těm lidem pomohli, dokud se na novém místě neasimilovali a celá situace se nezklidnila. Bylo to zrovna v období dešťů, takže bylo těžké se tam dostat. Naše organizace byla na místě jako jedna z prvních.

Na co jste se zaměřili? Pracovali jsme hlavně na dětském oddělení. Zbytek nemocnice si vzala jiná humanitární organizace, která tam působila s námi. Nám, sestrám, na misích často připadá mimo jiné i starost o lékárnu a podvýživové centrum. Když totiž jezdíme s mobilní klinikou, děláme u dětí rovnou screening i na podvýživu. Ony se nepřijdou léčit s tím, že jsou podvyživené, ale třeba proto, že mají průjem. A my při té příležitosti zjistíme, že jsou podvyživené, a zařadíme si je do programu. Na podvýživu mám školení a s těmito dětmi jsem pracovala na většině svých misí. Je to velmi zajímavá práce.

Jak jste pomáhali? Jednak jsme jezdili s takzvanou mobilní klinikou, což znamená, že jsme v určité dny vyráželi brzy ráno s týmem zdravot-

Čím tyto děti léčíte? Dřív se musely hospitalizovat a dávalo se jim speciální výživové mléko. To se však změnilo od chvíle, kdy se začaly

To určitě. A jak to dopadlo? Nakonec se rozjela spolupráce a postupem času některé organizace odjely, takže tam bylo i méně lidí. Pravidelně jsme se scházeli, vyměňovali si zkušenosti a komunikovali jsme spolu. Platil tam nějaký univerzální jazyk? Na Haity je úředním jazykem kreolština a francouzština, v týmu jsme mluvili převážně francouzsky, ale vzhledem k počtu lidí v týmu jste mohli slyšet i angličtinu, španělštinu, italštinu, němčinu a další jazyky. Ale na misích, kde jsem byla předtím, se v týmech mluvilo zpravidla anglicky nebo francouzsky. Většinou podle úředního jazyka dané země. Kdy jste vyjela na misi poprvé? Bylo to v roce 2007 a jeli jsme do měst Am Dam a Haraze v Čadské republice.

Nemocnice v Port-au-Prince na Haity poskytovala následnou péči obětem ničivého zemětřesení.

florence 9/12

rozhovor s Petrou Růžičkovou Nejen v Čadu používají ke své práci v terénu Lékaři bez hranic terénní auta. Pweto, Demokratická republika Kongo. Maminka s dětmi nese z nemocnice terapeutické jídlo a léky pro své podvyživené děti. Am Dam, Čad, mobilní klinika. Občas přicházeli pacienti v takovém stavu, že jim bylo třeba podat okamžitě infúzi a převézt je do nemocnice.

vyrábět speciální terapeutické potraviny. To je takový balíček naplněný směsí, jejímž základem jsou arašídy, olej a mléko, a výživová hodnota jednoho balíčku je asi 500 kcal. Jeho výhoda je v tom, že už se nemusí nijak upravovat. Dítě balíček otevře a hned ho sní. Nemusí být proto v nemocnici a matka mu jej může dávat doma. Dříve hrozilo, že když mu matka uvaří mléko doma, tak z vody, kterou má k dispozici a která je většinou zkažená, takže dítě by z toho mělo jen další průjmy. Balíčky jsou hygienické a dětem chutnají a skvěle po nich rostou. Podvýživa nejvíc ohrožuje děti do pěti let. Jsou pak mnohem náchylnější k nejrůznějším infekcím a i na banální průjem mohou zemřít. Co tam na vás nejvíc zapůsobilo? Jeden z těch hrozných zážitků byl, když jsem ráno našla prázdnou postýlku po dítěti, které na tom bylo hodně špatně. Věděla jsem, že pokud nezůstane

v nemocnici, zemře, ale matka ho v noci odnesla, protože měla doma dalších pět dětí, o které se neměl kdo postarat. Je strašné, když vidíte, jaká rozhodnutí ty matky musí dělat. Tady si možná někdo myslí, že to lépe snášejí, že jsou na to zvyklé, že tam děti i dospělí víc umírají, ale nejsou. Každou matku bolí ztráta jejího dítěte stejně. Jen je tam ta situace trochu jiná. Pro nás je nepředstavitelné, aby těhotná žena devět měsíců tvrdě pracovala na poli, pak přijela na oslu porodit do nemocnice a druhý den ráno dítě sbalila a další den už stála opět na poli. Jenomže tam to tak prostě chodí. Když je sezóna, tak musí pracovat, protože kdo by jinak ty děti uživil? Stejně tak strašné pro mě bylo, když nám zemřelo dítě, protože nedostalo včas transfúzi krve. Mělo malárii a nutně ji potřebovalo. Nabídla jsem se, že mu dám svou, i když to není eticky správné, ale mělo stejnou krevní skupinu a jeho matka byla daleko. Nakonec to příbuzní

odmítli s tím, že na ni počkají. Jenomže přišla pozdě a dítě do rána zemřelo. Takovéto zážitky musí být strašným náporem na psychiku. Máte nějaký způsob, jak se odreagovat? Jak jsem už říkala, každá ta mise je jiná a nedá se to srovnávat. Je to jako v životě. Hezké zážitky střídají ty špatné. Na druhou stranu je zase radost pozorovat, jak se ty podvyživené děti rychle zotavují, když dostanou tyto terapeutické balíčky. Jinak co se týče běžného života na misi, tak pokud zrovna nepracujeme, což děláme po většinu času, protože býváme zpravidla v oblastech, kde se nedá nic jiného dělat, tak odpočíváme. Čteme si, díváme se na filmy, společně vaříme a podobně. Jednou jsme měli k dispozici dokonce i ping-pongový stůl. Nebojíte se tam? Máme zvláštní bezpečnostní opatření, která musíme dodržovat. Například ne-

chodíme ven po setmění, pohybujeme se jen v místě bydliště nebo v nemocnici, nechodíme nikam sami, a pokud víme, že tam někde hrozí riziko, snažíme se mu vyhnout. Říkala jste, že většinou spolupracujete s místním personálem. Jak vás přijímají? Zpravidla dobře. Nikde jsme neměli žádné konflikty. Ono to chování se opět liší mise od mise, země od země. V arabském světě jsou například lidé strašně pohostinní. Koupí si třeba oběd pro čtyři lidi, ale nakonec jich u talíře skončí třeba deset, protože pozvou každého, kdo jde kolem. Snažila jsem se z toho vždycky nějak vykroutit, protože mi bylo hloupé jim z toho talíře ujídat. Naopak v Africe jsou zase zvyklí čekat, co jim kdo dá. Ta bída je tam hrozná i v tom, že každý je tam zvyklý si vzít co nejvíc. Samozřejmě, že ne všichni jsou takoví. Byli i lidé, na které bylo možné se spolehnout a kteří měli své zásady, ale s některými byla potíž. Když jsem například dávala nemocným léky na noc, musela jsem přesně spočítat, kolik co komu dávám, nechala jsem tam jen nezbytnou rezervu a lékárnu jsem zamkla. To jsem v Jemenu nebo v Iráku dělat vůbec nemusela. Tam všechno leželo volně a nikoho ani nenapadlo to vzít. Kde to bylo nejhorší? V Kongu. Tam to bylo hodně náročné. Pořád jsem musela něco někde hlídat. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem léky, které jsem uklidila v nemocnici do lékárny, našla pak dole ve městě prodávat v místní lékárně. Strašné taky bylo, když jeden z místních zaměstnanců, muž–sestra, který měl přes noc hlídat, nedával dětem jejich dávku terapeutického mléka včas tak jak měl, protože spal. U těch dětí pak docházelo k hypoglykémii a v ranních hodinách umíraly. Ráno jsem přišla na kontrolu a ptala jsem se ho, jestli se v noci něco stalo, a on mi s klidem řekl, že je všechno v pořádku. „Jo, jenom to jedno dítě umřelo.“ Co s ním pak máte dělat? Nebyli to naši zaměstnanci, ale od nás dostávali k platu ještě odměny, které pro ně byly dost zásadní. Takže jediné, čím se dal potrestat, bylo sebrat mu ty

odměny. Je to strašné, protože těch pár dolarů život dítěti nevrátí. Stejně tak se nám stalo, že dokud nebyly ty terapeutické balíčky, míchala se výživová směs ručně. Měli jsme tam na to jednoho místního pastora jejich církve, váženého občana. No, a najednou nám přestaly ty podvyživené děti chodit na kontroly. Pátrali jsme po důvodu a nakonec se ukázalo, že dětem ta kaše nechutná. Aby jo, když se měla míchat z mouky, sušeného mléka, cukru a oleje a on to sušené mléko a cukr kradl, takže jim míchal jen olej s moukou. Ale samozřejmě, že se tam našla i spousta obětavých a pracovitých lidí, kteří si vážili toho, že s námi mohli pracovat a že se od nás mohli něco naučit. Jak jste se k této práci vlastně dostala? Když jsem studovala zdravotnickou školu, na kterou jsem šla až po gymnáziu, uvědomila jsem si, že by mě hrozně lákala práce v zahraničí. A když se k tomu připojila ještě ta zdravotnická profese, došlo mi, že bych to mohla spojit dohromady. Vždycky mě lákala organizace Lékaři bez hranic, ale připadala mi nedostižná. Ostýchala jsem se k nim podat přihlášku, protože mi připadali jako naprostí profesionálové, na které nemám. Nejprve jsem tedy začala pracovat v Česku na onkologii, a když se mi naskytla možnost pracovat v Saúdské Arábii, využila jsem toho. A když jsem se vrátila, otevírala se v Česku náhodou kancelář Lékařů bez hranic, tak jsem si tu přihlášku podala, absolvovala jsem výběrové řízení a o pár měsíců později jsem už jela na první misi. Jaké vlastnosti by měl mít podle vás člověk, který chce jezdit na zahraničí mise? Myslím si, že nejdůležitější je, aby byl pro tu práci odhodlán a neměl o ní naivní představy, protože o ně velmi rychle přijde. Měl by to být týmový hráč, protože na misích je důležitá tolerance a schopnost vyjít s ostatními, a měl by být připraven na to, že to není dovolená ani procházka růžovým sadem. Je to hodně náročná práce a člověk, který ji chce dělat, by měl být odolný fyzicky i psychicky. Odměnou mu za to může být vědomí, že pomohl tam, kde bylo třeba.

Ambulantní centrum pro léčbu podvýživy pomáhalo v městě Haraze v Čadu všem dětem.

k věci

→ Kdo je Petra Růžičková Petra Růžičková vystudovala nejprve Gymnázium Voděradská v Praze 10 a poté Vyšší zdravotnickou školu Duškova v Praze 5, obor všeobecná diplomovaná sestra. Během studijních prázdnin byla dva roky po sobě na praxi v pečovatelských domech pro seniory v Crowborough a v Sevenoaks v Anglii. Po dokončení zdravotnické školy nastoupila na hematoonkologickou kliniku ve VFN v Praze. V roce 2000 odjela na rok do Gorey v Irsku, kde pracovala jako dobrovolnice s lidmi se speciálními potřebami. Po návratu do ČR působila na hematoonkologické klinice ve Fakultní nemocnici Brno a v roce 2003 odjela do King Faisal Specialist Hospital and Research Center v Rijádu v Saúdské Arábii, kde působila jako zdravotní sestra na klinice dětské onkologie a později i jako Charge nurse (vedoucí ošetřovatelského týmu). Od března do června 2007 působila jako zdravotní sestra na dětské onkologii ve FN Motol a v září 2007 vyjela na svou první misi do měst Am Dam a Haraze v Čadu. Od srpna do prosince 2008 působila s Lékaři bez hranic ve městě Pweto v Demokratické republice Kongo a o rok později ve městě Al Talh v Jemenu. Od září 2009 pracuje v ÚVN Praha. V březnu 2010 odjela na čtyři měsíce do Port-au-Prince na Haity pomáhat odstraňovat následky ničivého zemětřesení a od září 2011 strávila tři měsíce ve městě Najaf v Iráku.

florence 9/12

public relation text: Baxter

Díky asistované peritoneální dialýze se i starší pacienti mohou léčit doma Selhání ledvin je nevyléčitelné a neslučitelné se životem. V České republice žije přibližně 6 500 lidí s nefunkčními ledvinami. Tito pacienti musí pravidelně podstupovat dialýzu či získat nové ledviny transplantací. Dialýza existuje ve dvou formách. Jako hemodialýza nebo jako dialýza peritoneální.

foto: archiv

ento článek nabízí podrobné informace o poskytování asistované peritoneální dialýzy, tedy peritoneální dialýzy (PD) v domácím prostředí, za pomoci speciálně vyškolené zdravotní sestry. Na poskytování této specializované péče se mohou významnou měrou podílet agentury domácí péče nebo všeobecné sestry, které pracují ve zdravotnických zařízeních či v sociálních službách. Od ledna 2010 je v seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami kód 06141, tedy provádění peritoneální dialýzy sestrou. Náleží odbornosti 911 – všeobecná sestra a je sdílený s dalšími odbornostmi, jako jsou 108 – nefrologie, 913 – všeobecná sestra v sociálních službách a 925 – sestra domácí zdravotní péče. Sestry těchto odborností ho mohou po uzavření smluvního vztahu s plátcem

zdravotní péče (s pojišťovnou) vykonávat a vykazovat. Jedním z předpokladů pro nasmlouvání výkonu s pojišťovnou je absolvování předepsaného certifikovaného kurzu, který je v současné době akreditován MZ ČR ve VFN v Praze. Podrobné informace o kurzech a jejich termínech jsou dostupné na webových stránkách VFN Strahov (www.dialyza-strahov.cz). Výkon spočívá v přípravě pomůcek a vlastním provedení výměny dialyzačního roztoku. Na jednu proceduru se počítá 50 minut času sestry a drobný spotřební materiál (sterilní rukavice, rouška, dezinfekce, náplasti a odpadkový box). Výkon je dle indikace nefrologa možno provádět u CAPD (Continuous Ambulatory Peritoneal Dialysis, kontinuální ambulantní peritoneální dialýza) až 5krát denně, standardně se provádí 4krát denně, u APD (Automated PeritoPřístroj pro automatizovanou peritoneální dialýzu APD Home Choice PRO

neal Dialysis, automatizovaná perito neální dialýza) 2–3krát denně. Speciál ním materiálem potřebným k léčbě je pacient zásobován přímo z nefrologického pracoviště. Jednou z velkých výhod PD je možnost provádět léčbu v domácím prostředí, tedy i v domovech důchodců, LDN či stacionářích, a do určité míry i možnost přizpůsobovat režim léčby individuálním potřebám nemocného. Pacientovi však přináší i další výhody – není třeba jej dopravovat 3krát týdně na hemodialýzu, stresovat jej čekáním na sanitku, nemusí mít vytvořený cévní přístup pro hemodialýzu, má významně menší dietní omezení a výkyvy ve vnitřním prostředí. Protože se věk populace zvyšuje, vzrůstá i počet nemocných se selháním ledvin, kteří mají další komplikace, například špatně vidí, chodí, mají potíže s jemnou motorikou či cukrovku. Přestože řada nemocných je schopna zvládnout základní výkony sama, ukazuje se, že relativně jednoduché činnosti spojené s léčbou jsou pro ně již náročné. Stávají se proto závislými na péči rodiny či musejí být hospitalizováni v nemocnicích, kde jsou často převáděni na hemodialýzu. Pokud však mají možnost využít asistované PD, tedy odpovídající léčby v domácím prostředí, mají šanci na vyšší kvalitu života. www.baxter.cz

foto: archiv autorky

→ Díky domácí umělé plicní ventilaci může žít Renata Jeslínková spolu se svými blízkými.

domácí péče očima pacientky odborné téma

Můj život s plicní ventilací V České republice jsou v současné době čtyři pacienti, kteří mají diagnostikovanou glykogenózu II. typu (Pompeho chorobu). Při tomto vzácném metabolickém onemocnění dochází následkem deficitu nebo nedostatečné aktivity enzymu GAA k hromadění lysozomálního glykogenu v mnoha tkáních, především v kosterních svalech, u kojenců i v myokardu, a v menší míře také v endotelu cévního systému a v CNS především v astrocytech, v játrech a v ledvinách (WikiScripta, 2012). Následkem toho dochází k silnému poškození svalů. Ušetřeno není ani respirační svalstvo, takže pacienti s tímto onemocněním jsou často odkázáni na umělou plicní ventilaci. Renata Jeslínková je jednou z nich (pozn. red.).

ni nevím, kde začít, protože mám pocit, jako bych s „dýchací mašinkou“ žila odjakživa. Ale není to tak. Až do svých sedmnácti let jsem dýchala sama. Byla jsem schopna i téměř veškerého pohybu, jen jsem byla slabší a pomalejší než moji vrstevníci. I v dětství byl rozdíl mezi fyzickou aktivitou mou a ostatních dětí sotva postřehnutelný, ačkoli mi lékaři v pěti letech diagnostikovali Pompeho chorobu. Na základní škole jsem už začala mít menší úlevy a od střední školy jsem potřebovala každodenní pomoc s dopravou do školy a domů. Byla jsem nesmírně unavená, zhubla jsem na 36 kg, zhoršila jsem se v učení a nic mě neba-

vilo. Připisovala jsem to změně školy, prostředí, spolužáků, učitelů, budovy... Ta naše měla tři patra a učebny jsme měnili několikrát za den. Už tehdy mi dělala chůze do schodů velké problémy, a když si na to dnes vzpomenu, mám pocit, že jsme nedělali nic jiného, než pořád šplhali do schodů. Až o mnoho let později jsem se dozvěděla, že stavy úzkosti, únava, neschopnost učit se i úbytek váhy patří k symptomům dechové nedostatečnosti. Dnes už také vím, že k Pompeho nemoci patří i slábnutí svalů potřebných k dýchání a že je důležité začít včas s podpůrnou dechovou ventilací. Tenkrát jsme to nevěděli, protože informace o vzácných nemocech

odborné téma domácí péče očima pacientky

florence 9/12

foto: archiv autorky

byly v socialistickém Československu nedostatečné. Nakonec jsem tedy v roce 1989 skončila na anesteziologicko-resuscitační klinice (ARK) s těžkým respiračním selháním. Zděšení mé i mých blízkých bylo obrovské. Lékaři nedokázali odhadnout, co bude dál. Pořád jen opakovali, že můj stav může být i konečný. Jakmile mě však napojili na plicní ventilátor, můj stav se stabilizoval a zlepšil. Zprvu očekávali, že začnu sama dýchat, ale to se nestalo. Můj pobyt na ARK se prodlužoval. Byla jsem závislá na 24hodinové plicní ventilaci. Občas za mnou přicházeli učitelé a prostřednictvím souhrnných testů jsem dokončila středoškolské vzdělání. Bohužel však bez maturity, protože ta se v nemocnici složit nedala. Nakonec jsem na ARK strávila tři roky a tři měsíce. V roce 1991, když jsem byla v nemocnici už druhý rok, se prvně začalo uvažovat o pořízení ventilátoru, který bych mohla mít doma. Nemocnice na něj však neměla peníze a sehnat 400 tisíc korun bylo pro naši rodinu nemožné. Pobyt v nemocnici s vědomím, že existuje mašinka, s níž bych

Díky přístroji Ultra má Renata konečně i volné ruce.

V roce 2005 jsem v rámci studie začala testovat nový lék, který mi vrátil energii a chuť do života.

mohla být doma, se pro mě stal nesnesitelným. Z veselé a aktivní holky jsem se stala depresivní, odevzdanou, podrážděnou. Najednou mi všechno vadilo. Z některých spolupacientů jsem byla vynervovaná, jejich věčné nářky mě doháněly k šílenství a maminka se začala bát o mé psychické zdraví. Nakonec jí má profesorka češtiny poradila, aby na ventilátor založila veřejnou sbírku. Za necelý rok se sešla částka 100 tisíc korun a město Plzeň přidalo zbývající peníze. Měla jsem obrovské štěstí a dodnes jsem svému městu a jeho obyvatelům vděčná za to, co pro mě udělali. Před Vánoci v roce 1992 mi byl přivezen přístroj Drager na ARK, aby jej mohl lékaři nastavit a druhý den mě pustit domů. Zvyknout si na něj však nebylo snadné. Celou noc jsem probděla u alarmující mašiny. Teprve k ránu se lékařům podařilo najít vyhovující kombinaci parametrů. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a já jsem prožila své nejkrásnější Vánoce. Byla jsem doma. Po třech letech strávených v nemocnici to byl neuvěřitelný relax. Usínala jsem ve tmě a v tichu a do ticha jsem se i probouzela. Tytam byly vzdálené alarmy přístrojů a věčný klapot sesterských pantoflí na nemocniční chodbě. Maminka se o mě naučila dokonale pečovat, takže ani nebyl nutný zdravotnický dohled sestry. Na ARK jsme pravidelně jezdili pro materiál a kdykoli jsme něco potřebovali, vyšli nám vstříc. Ventilátor Drager je na dnešní poměry velký a váží 15 kg. Přesto jsme ho často vozili na chatu nebo po republice. Když jsem nemohla být u ventilátoru, dýchala jsem s pomocí ambuvaku. Takto dýchat rukama jsem vydržela i šest hodin. Bylo to nejkrásnější období mého života. Byla jsem obklopená rodinou a kamarády, s bratrem jsme chodili do hospůdky, kde se hrálo na kytary a zpívalo, s maminkou jsme jezdili za přáteli i mimo Plzeň, jezdily jsme na dovolené a výlety. V té době jsem se naučila pracovat na počítači a aktivně jsem se věnovala angličtině. Byla jsem samouk a mrzelo mě, že nemohu jít do školy nebo alespoň kurzu. S ambuvakem jsem si to neuměla představit a Drager byl na takové aktivity moc velký. Nemoc však progredovala, a tak jsem stále více času začala trávit doma u ventilátoru. Společnost mě unavovala. Hodně času jsem trávila u počítače a na internetu. Pořád jsem ležela v knihách, studovala jsem a nasávala informace a byla jsem spokojená. Kolem třicátých narozenin jsem už na tom nebyla zdravotně moc dobře. Slábla jsem rychleji, ale když jsem byla obklopena rodinou, tolik jsem to nevnímala. Naštěstí pro mě a pro ostatní pacienty s Pompeho chorobou se začal testovat nový lék, který jsem

domácí péče očima pacientky odborné téma

v roce 2005 začala v rámci studie dostávat jako první v ČR. Léčbou se mi vrátila energie a chuť do života. Rok 2008 byl pro mě rokem změn. S maminkou jsme se přestěhovaly do nového bezba riérového bytu, nastěhoval se ke mně můj přítel z Moravy a dosloužil Drager. Naštěstí měli na ARK ještě jeden, který vzhledem k technické zaostalosti nepoužívali. Půjčili mi jej domů a já jsem jen doufala, že nebudu muset znovu do nemocnice. Začali jsme proto shánět nový ventilátor. Zažádala jsem o něj prostřednictvím ARK komisi pro umělou plicní ventilaci na MZ ČR a k mé radosti byla žádost v krátkém čase kladně vyřízena. Ani jsem se nenadála a už jsem jela do nemocnice, kde jsem se prvně setkala s panem Votlučkou a s přístrojem Ultra. Když jsem viděla ten malý přístroj, byla jsem v šoku. „To snad ani nemůže bezpečně dýchat!“ říkala jsem si. Začátky byly krušné. Opět jsem se musela naučit dýchat s naprosto jiným dechovým režimem. Pan Votlučka měl naštěstí víc trpělivosti než lékař, který to po hodině vzdával a tvrdil, že si zkrátka musím zvyknout, i když se mi nedýchá tak jako s Dragerem. Naštěstí zasáhl přednosta kliniky, který rozhodl, že si zatím ponechám Dragera, než také doslouží, ale mezitím musím každý den trénovat s Ultrou. Nechtělo se mi do toho, ale když jsem si pečlivě pročetla návod a když se nám podařilo najít nejlépe vyhovující režim, začala jsem objevovat klady maličké Ultry. Dala se zavěsit na vozík a já jsem se najednou mohla pohybovat po bytě, dýchat a mít přitom volné ruce. To dalo mému životu doslova nový rozměr. Najednou si mohu sama podávat menší věci ze stolu, dokážu si dojet do kuchyně, nalít si čaj a dovézt ho ke stolu. Dokážu si vyndat z lednice jogurt nebo zalít bonsaj. Mohu najednou dělat tolik věcí, které jsem dřív nemohla, protože jsem držela ambuvak. Stále se mi sice pohodlněji dýchá a mluví s Dragerem, ale to, jak je Ultra malá a jak jsem s ní mobilní a soběstačná, kompenzuje všechny její nedostatky. Vzduch z ní je chladnější než z Dragera a vestavěná baterie vydrží venku jen dvě až tři hodiny. S maminkou jsme to vyřešily tak, že jsme na vozík zabudovaly náhradní zdroj, který mi k přístroji dali pro případ výpadku proudu. Byl to další krok dopředu, protože jsem už nemusela počítat hodiny a minuty, kdy si zase budu muset vzít do ruky ambuvak. Bohužel baterie ve zdroji nejsou na takovéto používání uzpůsobeny, takže vydrží jen tři měsíce. Snažíme se najít nějaké řešení a já se modlím, aby se to podařilo. Zase jezdíme po Čechách a Moravě a moc mě to baví. Ráda poznávám nová místa, nové lidi a všechno

mě baví mnohem víc, než když jsem musela mít pořád v rukou ambuvak. Drager z nemocnice pořád drží. Dýchám na něm, když spím nebo odpočívám, a vím, že až jednou nebude, zvládnu to jen s Ultrou. Jsem ráda, že existují lidé, kteří se problematikou umělé plicní ventilace v domácím prostředí zabývají a snaží se nám zpříjemnit naši situaci. Patří jim za to obrovský dík. Nejen pro nás myopaty je totiž umělá plicní ventilace životně důležitá – díky ní si můžeme užívat každého dne svého života a těšit se z něj tak jako všichni ostatní zdraví lidé. Renata Jeslínková (redakčně upraveno) jeslinkova.renata@seznam.cz

k věci

→ Domácí umělou plicní ventilaci už využívají desítky pacientů Mgr. Erna Mičudová koordinátorka projektu DUPV

Technický a medicínský pokrok ve zdravotnictví v posledních letech se projevil i při poskytování zdravotní péče pacientům, kteří v důsledku úrazu či nemoci nejsou schopni dýchat bez pomoci ventilačních přístrojů. Díky projektu Domácí umělé plicní ventilace (DUPV) je od roku 2004 možné poskytovat jim kvalitní zdravotní péči i v přirozeném domácím prostředí. Technická úroveň ventilačních přístrojů již nevyžaduje nepřetržitý dohled nad jejich funkcí a odborná medicínská péče dokáže stabilizovat zdravotní stav pacientů natolik, že po zácviku rodinných Tab. 1

příslušníků a ve spolupráci s nejbližším zdravotnickým zařízením je možné propustit je do domácího ošetřování. Domácí prostředí a denní kontakt s rodinou velmi pozitivně ovlivňuje psychický stav nejen pacienta, ale i členů jeho rodiny. Od roku 2003 pracuje komise MZ ČR pro realizaci projektu DUPV. FN Brno, která je na základě rozhodnutí komise výkonným realizátorem tohoto projektu, zajišťuje v současné době 78 pacientů v domácí péči z celé republiky. První přístroje byly předány v lednu 2004 a jsou stále v provozu. Projekt do současné doby prokázal, že DUPV je druh zdravotní péče, který je třeba podpořit, protože jeho poskytování přináší těžce postiženým pacientům zlepšení podmínek léčby a především zvýšení kvality života. Jeho výhodou je i to, že přináší značnou finanční úsporu, protože pobyt těchto pacientů ve zdravotnických zařízeních je podstatně dražší než úhrada takto poskytované péče v domácím prostředí.

Přehled realizované DUPV 2004/ 15. 6. 2012

Počet žádostí celkem

126

Počet ukončených

Počet zamítnutých

Počet nerealizovaných

11*

Počet aktuálně realizovaných k 15. 6. 2012

* důvody: pacienti zemřeli před předáním, přístroj pořídili z nadace, odmítli přístroj

florence 9/12

public relation text: Dr. Ing. Robert Chlebik, MBA, marketingový ředitel G5 Plus

Naše sestra byla oceněna saúdskoarabskou královskou nemocnicí České zdravotnictví slaví v letošním roce významný mezinárodní úspěch. Spokojenost s pracovním výkonem našich zdravotníků v Saúdskoarabském království byla stvrzena vedením prestižní královské nemocnice National Guard Health Affairs v Dammamu, které sestře Radce Novotné pracující na dětském oddělení slavnostně udělilo ocenění Nursing Spirit Award 2012.

foto: archiv

adka Novotná tímto oceněním korunovala svou dlouhodobou snahu o úspěšné profesní uplatnění v zahraničí. První podrobné informace o možnostech mezinárodní kariéry získala během informační schůzky G5 Plus „Zdravotníci – mezinárodní kariéra“ v létě 2009. Její znalost angličtiny byla v té době prakticky nulová, proto se po úvodní konzultaci se zástupci G5 Plus rozhodla pro vstup do jazykového programu Inkubátor, který jí umožnil získat potřebné jazykové znalosti tak rychlým a efektivním způsobem, že za svým zahraničním zaměstnavatelem odlétala již na podzim roku 2010. Během několika prvních měsíců na novém pracovišti v zahraničí prošla sérií profesních zaškolovacích kurzů, které

byly většinou zakončeny závěrečným testem. Náročnost některých testů Radce Novotné nedovolila potřebné závěrečné skóre překonat napoprvé, přesto nevěšela hlavu. Tento profesionální postoj spolu se vstřícností a podporou nejbližších spolupracovníků i vedení nemocnice nakonec znamenaly splnění veškerých povinností a jistotu možnosti dlouhodobého pracovního pobytu. Radka Novotná svůj úsměv a pracovní nasazení na pracovišti předvádí neustále a nyní je to ona, kdo svým nově příchozím spolupracovníkům nabízí podporu během prvních měsíců pobytu v novém prostředí. Překonání počáteční jazykové bariéry a postupné úspěšné začlenění na pracovišti vedlo vedení nemocnice k rozOceněná Radka Novotná a její spolupracovnice Nelia z Malajsie a Hope z Filipín. (zleva do prava)

hodnutí udělit Radce Novotné ocenění za její příkladné nasazení Nursing Spirit Award 2012. Gratulujeme a děkujeme Radce Novotné za její ochotu živě se podělit o cenné zkušenosti v době její dovolené v České republice prostřednictvím zajímavé přednášky, během které mimo jiné zájemcům o pracovní výjezd do zahraničí doporučila využití možnosti absolvování třítýdenního intenzivního jazykového kurzu ve Velké Británii, který společnosti G5 Plus pomáhá financovat. Saúdská Arábie patří zejména z finančních důvodů mezi nejoblíbenější destinace, kam naši zdravotníci odjíždějí za prací. Roční příjmy, které se v přepočtu pohybují okolo jednoho miliónu korun, motivují naše zdravotníky většinou k několikaletému setrvání v tomto království. Česká a slovenská komunita zde žijící a pracující již dosahuje počtu několika set. Společnost G5 Plus nabízí uchazečům o zaměstnání zprostředkovatelské služby bezplatně. V případě zájmu o podrobné informace doporučujeme bezplatnou účast na akreditované infoschůzce „Zdravotníci – mezinárodní kariéra“ v Praze, Olomouci, Bratislavě nebo v jiných městech. Termíny a on-line přihlášku je možné najít na www.g5plus.com.

→ Co trápí agentury domácí péče?

foto: Profimedia

→ Jak vypadá jeden den sestry v domácí péči

domácí péče odborné téma

Co trápí agentury domácí péče? Nedostatek peněz Systém domácí zdravotní péče funguje v ČR již od 90. let minulého století. Služby domácí zdravotní péče poskytovalo podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR na konci roku 2010 celkem 464 pracovišť s více než 3 tisíci odbornými pracovníky. Jejich služeb využilo 143 tisíc pacientů, z nichž 79 procent bylo starších 65 let. V průběhu roku vykonali pracovníci domácí zdravotní péče celkem 5,7 milionu návštěv, což v průměru zahrnovalo 40 návštěv na jednoho pacienta. Přestože zájem o domácí péči mezi pacienty roste, její poskytovatelé se potýkají s řadou problémů. Tím největším jsou finance.

současné době probíhá dohodovací řízení mezi poskytovateli domácí péče a zdravotními pojišťovnami, říká prezidentka Asociace domácí péče, o. s., Bc. Ludmila Kondelíková. Pokud se všechny strany nedohodnou, bude mít konečné slovo ministerstvo zdravotnictví, které musí vydat do konce roku závaznou vyhlášku, jež bude platná pro příští rok. „V návrzích, které se nyní objevily, navrhují zdravotní pojišťovny mimo jiné opět regulaci preskripce domácí péče ze strany praktických lékařů,“ upozorňuje Kondelíková. Pokud

by se tak stalo, pro mnoho agentur by to mohlo podle jejích slov znamenat velké problémy, ne-li přímo zánik. „Agentury by měly čím dál méně práce, protože lékaři by omezili preskripci z obav, aby nepřekročili limit,“ vysvětluje Lenka Cejnková, předsedkyně sekce domácí péče ČAS, proč s tímto omezením poskytovatelé domácí péče nesouhlasí. Někteří revizní pracovníci zdravotních pojišťoven již v současné době ve svých revizních zprávách a na seminářích pro praktické lékaře nutí indikující lékaře předepisovat kratší dobu ošetřovatelské návštěvy, než jaká je skutečně potřeba.

odborné téma domácí péče

Zatímco v nemocnici či v ambulanci má sestra po ruce lékaře nebo ostatní sestry, v domácí péči je odkázána sama na sebe.

Další problém, s nímž se poskytovatelé domácí péče potýkají, jsou finance. V návrhu zdravotních pojišťoven na úhrady pro rok 2013 je, že by se hradilo pouze 90 % objemu roku 2011. Nad něj by byla do objemu 110 % snížena hodnota bodu na 50 haléřů, což nepokryje ani fixní náklady, a nad 110 % objemu úhrady roku 2011 by nebylo hrazeno nic, takže by vše šlo do nákladů poskytovatele. Tím by se zařízení domácí zdravotní péče dostávala do ztráty. Odmítnout přijetí pacienta do péče s výjimkou překročení kapacity ze zákona nelze. A peníze chybějí i jinde. Současné úhrady za materiálové výkony (lokální ošetření apod.) jsou podhodnoceny a neodpovídají dnešním nákladům. Přitom práce sestry v domácí péči není vůbec jednoduchá. (Přesvědčila se o tom i šéfredaktorka Florence, která strávila se sestrou z domácí péče jeden den. Reportáž najdete na následujících stránkách – pozn. red.) „Naše sestra v domácí péči musí vlastnit platné osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Kromě toho by měla mít jisté osobnostní předpoklady a navíc být schopna se zorientovat a sama se umět rozhodovat. Zatímco v nemocnici či v ambulanci má po ruce lékaře nebo ostatní sestry, v domácí péči je odkázána sama na sebe a na svůj vlastní úsudek,“ popisuje Kondelíková. „Každá sestra má u sebe samozřejmě telefon a kontakt na pacientova lékaře, s nímž se může případně poradit, musí ale umět i situaci správně

florence 9/12

vyhodnotit,“ pokračuje. Navíc na ni čekají překážky, na jaké v nemocnici nenarazí. „Musí si umět poradit například s rozbitým zámkem, když se chce ke klientovi dostat, musí se umět orientovat, aby dokázala najít ulici, v níž klient bydlí, a navíc musí být fyzicky zdatná, protože spousta domů nemá výtah a sestra si nosí všechen materiál s sebou a ke klientovi musí chodit za každého počasí,“ upozorňuje Kondelíková. Navíc ne všichni pacienti jsou vstřícní a dobře se s nimi spolupracuje. mhe

k věci

→ Čím se domácí péče řídí Domácí zdravotní péče je poskytována pacientům na základě doporučení registrujícího praktického lékaře, registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo ošetřujícího lékaře při hospitalizaci a v případě poskytování péče terminálně nemocným v jejich domácnosti. Domácí péče je zaměřena zejména na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Domácí péče je financována mimo jiné i přímou platbou za výkony nehrazené ze zdravotního pojištění. Síť zařízení pro poskytování domácí péče je zajištěna podle § 46 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. S ohledem na indikační skupiny pacientů v domácí péči je žádoucí zajistit její nepřetržitou dostupnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

inzerce

V rámci Týdne sociálních služeb ČR konaného ve dnech 8.–14. 10. 2012 pořádá Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky

IV. výroční kongres poskytovatelů sociálních služeb Tábor, 11.–12. října 2012 1. den

Plenární zasedání za účasti politiků a předních odborníků v sociální oblasti (účast mimo jiné přislíbili ministr práce a sociálních věcí, veřejný ochránce práv a krajští radní pro sociální oblast), společenský galavečer

2. den

Setkání odborných sekcí rozdělených na oblast ekonomicko-provozní, zdravotní a sociální, dále seminář na téma Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 a workshop o možnostech využití bazální stimulace v sociálních službách

Více informací naleznete na stránkách www.tyden-socialnich-sluzeb.cz

domácí péče odborné téma

Hodiny na cestách. Tak vypadá jeden den sestry domácí péče Ručičky hodinek ukazují 5.45 hodin a na autobusové zastávce Sídliště Krč v Praze stojí osamocená mladá žena. Hnědé vlasy jí spadají na ramena a v ruce svírá popruh černé kabely, kterou má hozenou přes rameno. Taška váží několik kilogramů. Jsou v ní ukryty obvazy, přístroj na měření krevního tlaku, injekce, zkumavky, modré návleky na boty a spousta dalších věcí. Její majitelka, třicetiletá Lucie M., je sestra z agentury domácí péče a právě se vydává na svou každodenní cestu za pacienty. Dnes jich na ni čeká čtrnáct a všichni bydlí v různých koutech městské části Praha 4.

Měření tlaku provádí Lucie pravidelně téměř u všech svých pacientů.

foto: Magda Hettnerová

a pacienty chodím pěšky nebo se svezu MHD. Jezdit po Praze v autě je nesmysl, vysvětluje, zatímco nasazuje ostré tempo chůze a vykračuje směrem k vzdálenému paneláku. „Pokud klienti potřebují jen rehabilitaci, může sestra začínat později. Já však teď musím píchnout dvěma inzulin, což má přednost před vším ostatním,“ pokračuje. K práci v agentuře se dostala náhodou. „Po mateřské dovolené jsem brouzdala po internetu a narazila jsem na agenturu domácí péče. Řekla jsem si, že by to mohla být zajímavá zkušenost, tak jsem se přihlásila. No, a už jsem tu rok a půl,“ směje se sympatická tmavovláska, zatímco z ohromného svazku klíčů jeden vybírá a otáčí jím v zámku vchodových dveří paneláku. O pár vteřin později už zvoní na první pacientku. Ozvou se šouravé kroky a dveře nám otevírá dvaaosmdesátiletá žena. S úsměvem na tváři vítá „svou sestřičku“ a pomalu se sune do kuchyně spojené s obývákem. Když se usadí do křesla, změří jí Lucie tlak a píchne pravidelnou dávku inzulinu. „Nemáte nějaké potíže? Nebolí vás něco? Nepotíte se?“ ptá se a spěšně ženě připravuje dávku léků. Pak počká, až je žena spolkne, zkontroluje, zda má připravenou snídani a nají se, a už se zase balí. „Většina našich klientů jsou senioři,“ říká Lucie, zatímco pádíme dál. „Už jsme ale pečovali i o malé dítě a výjimkou nejsou ani mladí lidé,“ upozorňuje. Autobus nás unáší na Kačerov a odtud dál na Spořilov. „Starala jsem se o pětadvacetiletého muže, který měl rakovinu. Nedávno zemřel. Bylo to smutné. Byl jen o pár let mladší než já,“ popisuje. Pacienti jsou podle jejích slov

různí. Někteří jsou orientovaní a schopní vzít si sami léky, u jiných se musí kontrolovat, zda je skutečně spolkli. Rozdílné jsou i přístupy rodiny. S případem, kdy se rodina příliš nestará, se setkáváme vzápětí. U dveří tentokrát nezvoníme, Lucie má klíče od bytu. Jen co vejdeme dovnitř, uhodí nás do nosu pach nevětraných místností a moči. Prach se víří při každém kroku. Na pomočené posteli leží imobilní dvaaosmdesátiletý muž s amputovanou nohu. Na druhé noze má defekt, který musí

odborné téma domácí péče

Lucie ošetřit. Rodina odjela na pět dní mimo Prahu. Pacient u sebe nemá ani toaletní papír. „Někdy je vám těch lidí opravdu líto a rádi byste jim pomohli, ale nejde to. Můžeme dát jen podnět sociálním pracovnicím,“ vysvětluje Lucie, když za námi zaklapávají dveře a my se můžeme nadechnout čerstvého vzduchu. „Někteří klienti nebo jejich rodiny mají někdy navíc dost nereálné požadavky a představují si, že jim budeme nosit pomalu i nákup,“ říká Lucie. Další klientkou je o rok starší žena, diabetička, která bydlí sama v rodinném domku. Je tichá, ale je vidět, že sestřičku ráda vidí stejně jako většina pacientů, které dnes navštívíme. Na obou nohou má bércové vředy, které je nutné ošetřit a převázat. Lucie jí ještě aplikuje inzulin, změří glykémii, krevní tlak a zkon troluje jídlo. Sem se vrátíme ještě o několik hodin později, protože inzulin se musí pa cientce podávat i v poledne. „Jsem strašně ráda, že je o maminku dobře postaráno,“ libuje si dcera klientky Zdeňka Voráčková, kterou jsme tu zastihly na návštěvě. „Je to pro mě obrovská úleva. Sestřičky si s maminkou i povídají, takže má rozptýlení a kontakt s lidmi. Jednou jí navíc sestra zavolala záchranku, když se jí udělalo špatně, což bylo dobře, protože se pak ukázalo, že měla nějaký problém se střevem,“ říká s vděčností v hlase. To už má ale Lucie svou kabelu sbalenou, a tak se rychle loučíme. Další zastávkou je panelák nedaleko odsud. Bydlí v něm jednačtyřicetiletý muž, který je po operaci slinivky břišní a potřebuje ránu převázat. „Sestra,“ křikne Lucie do domácího telefonu a už rukama tlačí do bzučících vchodových dveří. O několik pater výš nám klient otvírá dveře. Má úsměv na tváři a vtipkuje. „Budu mít slavné břicho?“ směje se, zatímco mu Lucie sundavá krytí a já ji u toho fotím. „Kdybych to věděl, vzal bych si hodobóžový trenky,“ dodává. Rána je obrovská, ale čistá. Lucie ji rychle vydezinfikuje, ošetří a znovu překryje, svlékne si použité gumové rukavice, hodí je k ostatnímu použitému materiálu a už se zase loučí. Mám pocit, jako bychom byly už pět hodin na nohou. Další klientka na nás čeká už netrpělivě. Má lymfedém na dolních končetinách a čeká na bandáže. „Sestřička je vždycky přesná,“ chválí Lucii, která jí zatím ošetřuje končetiny. „Některé chodí až v deset, ale u Lucie vím, že přijde vždycky včas, pokud ji nezdrží nějaký jiný klient,“ pochvaluje si. Návštěvy trvají různě dlouho, vždy však záleží na tom, aby byla práce dobře odvedena

florence 9/12

a pacient spokojen. Tato pacientka je stejně jako všichni ostatní spokojena, a tak za námi už zase zaklapávají dveře. Kolotoč pokračuje. Ještě máme před sebou devět klientů. „Někdy je problém, když klienti odejdou třeba k doktorovi a nedají nám vědět. Je to pro nás zbytečné zdržení,“ říká Lucie, zatímco se přesouváme ze Záběhlic do Nuslí. Sestry jsou také podle jejích slov vybaveny průkazkami, aby se mohly klientům kdykoli prokázat. „Někdy je také těžké odhadnout, jak bude kdo reagovat,“ vysvětluje. Denně obejde zhruba dvanáct až patnáct klientů. „Plán je určen vždy den předem. Plán návštěv je sestavován tak, aby se sestra co nejméně najezdila a pacienty měla na trase,“ říká a zvoní na zvonek u dalšího klienta. Otevřít nám přichází jeho manželka. S úsměvem nás zve dál. Lucie odebere klientovi krev, muži, který je upoután na lůžko, ještě změří tep a už se zase loučí. Času je málo. Dobíháme autobus a míříme do Kunratic. Zde jsou dva klienti v jednom domě. První je šestašedesátiletá žena po dětské mozkové obrně upoutaná na vozík. Má defekt na pravé noze a potřebuje převaz. Rána se hojí pomalu a podle výrazu její tváře je jasné, že ošetření je pro ni velmi bolestivé. Pak přichází na řadu její soused – dvaačtyřicetiletý muž, taktéž upoutaný na invalidní vozík, kterému se po zahojeném dekubitu udělala píštěl na pravé kyčli. Ručičky na hodinkách neúprosně odpočítávají čas a my se přesouváme k dalšímu klientovi. Osmaosmdesátiletý pán má naordinovanou rehabilitaci. Když je fit, jezdí na rotopedu. Dnes se na to však necítí. Stěžuje si, že se mu točí hlava a v noci špatně spal. Lucie s ním proto cvičí jen zlehka. Na závěr mu ještě změří tlak a puls a už se loučí. Čeká ji ještě ošetřit nehojící se ránu po úrazu na pravé dolní končetině pána, kterého nepozorný řidič autobusu přivřel do dveří a pak jej několik metrů vláčel za sebou, PEG u sedm asedmdesátileté paní, dekubit na zádech sedmdesátileté klientky a kůži a bércový vřed na nohou třiaosmdesátileté paní v Modřanech. Když opouštíme poslední klientku, je pozdní odpoledne. Trasa, kterou jsme dnes absolvovaly, měří podle mapy 41,3 kilometru. A i když pěšky jsme kilometrů nachodily mnohem méně, nohy mě bolí jako čert. „V létě je to v pohodě. Horší je to v zimě,“ směje se Lucie, pro niž však práce ještě nekončí. V agentuře na ni ještě čeká administrativa – a zítra na tenhle maraton vyrazí zase. mhe

obsah

recenzované části zkušenosti z praxe s kazuistikou 19 / Význam edukácie u žien so stresovou inkontinenciou moču 23 / Model Hildegard Peplau při paliativní péči v domácím prostředí

výzkumné sdělení 27 / Výživa seniorů v domácí péči a v domovech pro seniory

ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU recenzované články

Význam edukácie u žien so stresovou inkontinenciou moču Súhrn / V súčasnosti sa kladie dôraz na získavanie a udržiavanie zdravia a z tohto dôvodu má edukácia sestier veľký význam v procese prevencie, udržiavania a podpory zdravia. Autorka sa venuje stresovej inkontinencii moču a edukácii, kde sa zameriava hlavne na Kegelove cvičenie a doplňujúce cviky na posilnenie svalstva panvového dna, ktoré pri pravidelnom cvičení môžu pozitívne ovplyvniť stresovú inkontinenciu moču. Kľúčové slová / stresová inkontinencia moču – kazuistika – edukačná jednotka – Kegelove cvičenia The importance of education of women with stress urinary incontinence Summary / At present, the importance is placed on the health obtaining and preserving. Therefore, the education of nurses has great importance in the process of prevention, preservation and support of the health. The author puts emphasis on education and on urinary incontinence caused by stress, where she focuses mainly on Kegel’s exercise and additional exercises. These exercises strengthen the muscles of pelvic floor, and if exercising is carried out on regularly basis, it can positively influence the urine incontinence caused by stress. Key words / Urine incontinence caused by stress – Casuistry – Educational unit – Kegel’s and additional exercises

Recenzovala PhDr. Marcela Ižová, PhD Katolícka univerzita, Fakulta zdravotníctva, Ružomberok

Mgr. Tatiana Labdová Martinská poliklinika, ambulancia praktického lekára, Martin, SR tajana@inMail.sk

Úvod

Močová inkontinencia nie je ochorením vo vlastnom slova zmysle, ale príznakom, ktorý má rôzne príčiny. Ochorením sa stáva vtedy, keď začína spôsobovať svojmu nositeľovi psychické, spoločenské, hygienické, zdravotné alebo iné problémy. Ide o pasívny únik moču uretrou ako následok zvýšenia intraabdominálneho tlaku, ktorý vzniká pri insuficiencii uzáverového mechanizmu. Za obdobie posledných 10 rokov prekonala diagnostika a náhľady na príčiny inkontinencie moču prudký rozvoj. Boli vyvinuté moderné operačné postupy, žiaľ ani tie neprinášajú vždy očakávaný efekt (Martan, 2005). Väčšina žien trpiacich problémami s únikom moču vyhľadá pomoc až po niekoľkých mesiacoch od objavenia sa prvých príznakov, ale to iba preto, lebo majú zábrany verejne hovoriť o svojom probléme alebo sa so svojím problémom už zmierili a teraz ho bagatelizujú. Ale tým problém nezmizne, stále na rúša kvalitu ich života a preto je potrebné sa zaoberať touto problematikou. Tu začína práca sestier, ktoré pracujú v praktických a urologických ambulanciách. Aj napriek tomu, že Horňák uvádza, aby sa lekári priamo pýtali na problém úniku moču, tak si myslíme, že touto problematikou by sa mali v ošetrovateľskej anamnéze zoznámiť i sestry a to z toho dôvodu, že edukácia patrí do ošetrovateľskej starostlivosti. Edukácia má nezastupiteľné miesto, lebo prispieva k prevencii, k odstráneniu alebo zmierneniu dôsledkov stresovej inkontinencie moču, ktoré sú pre postihnuté ženy nielen veľmi nepríjemné, ale aj závažné a zahrňujú zdravotné, psycho sociálne a ekonomické problémy.

Cieľ práce

Vzhľadom k veľkej prevalencii inkontinencie moču je vhodná jej prevencia,

ktorá spočíva v uvedomelom prístupe zdravotníkov a pacientky k tejto problematike počas celého jej života. V prevencii pri vyhľadávaní skrytej symptomatológie úniku moču má nezastupiteľné miesto edukácia. Prostredníctvom edukácie môžeme zvýšiť povedomie žien k problému stresovej inkontinencie moču. Zvýšením informovanosti a možnosťou svojpomoci môžeme ženy motivovať k väčšiemu záujmu o daný problém a tiež podporiť ich záujem o možnosti pozitívneho ovplyvnenia stresovej inkontinencie moču (Urdzík, Ostró, 2006). Pacienti, ktorí u seba spozorujú už nepatrné unikanie moču, by mali tento problém riešiť cestou praktického lekára, ktorý ich odošle na odborné urologické vyšetrenie.

Metodika

Na základe kazuistiky, ktorá nasleduje, sa venujeme vypracovaniu len jednej edukačnej jednotky, ktorá je zameraná na posilnenie svalstva panvového dna. Kazuistika tvorí základ pre edukačný proces a následné vytvorenie edukačných jednotiek. Zameriavame sa na cvičebné techniky: Kegelove cvičenia a doplňujúce cviky.

Kazuistika

Anamnéza Ambulanciu praktického lekára navštívila 50 ročná pacientka. Pracuje 10 až 12 hodín denne a často jazdí na služobné cesty. Následkom pracovnej zaneprázdnenosti má málo času na seba, výsledkom čoho je neracionálna životospráva a popieranie zdravotných ťažkostí. Lieči sa na hypertenziu a vertebrogénny algický syndróm. V posledné mesiace spozorovala nepatrné unikanie moču v súvislosti s kašľom, pri kýchnutí a pri dvíhaní to-

recenzované články ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU

florence 9/12

Cviky zamerané na posilňovanie svalov panvového dna

foto: archiv autorky

varu. Problém pripisovala nachladnutiu, mala pocit, že „asi prechladla odspodu“. Vyšetrenie potvrdilo akútnu cystitídu. Diagnóza ju neprekvapila, komentovala ju iba slovami: „Mala som obchodné jednanie na jednej chate. Bola mi zima, mala som len sandále a letné nohavice. Stačia mi iba nejaké antibiotiká.“ Pacientka sa asi o mesiac ozvala opäť, znovu sa sťažovala na časté močenie a upozornila už na častejšie unikanie moču. Praktický lekár ju odoslal na urologické vyšetrenie, kde jej bola diagnostikovaná stresová inkontinencia moču 1. stupňa. Pacientka bagatelizovala túto diagnózu, nakoľko svoje problémy pripisovala iba infekcii dolných močových ciest. Nebola ani pesimista, ani optimista, ale na veci sa dívala vecne tak, ako si to situácia vyžadovala. Rodina bola pre ňu základ. Snažila sa každú voľnú chvíľu venovať rodine, čím na športovanie, kamarátky či dovolenky už nemala čas. Dokonca začala i fajčiť, pričom nefajčila už 5 rokov. V neustálom zhone sa často celý deň ani poriadne nenajedla, občas si kúpila nejaký hot-dog, hamburger alebo si zaliala „instantnú“ polievku. Večer si deficit stravovania riadne vynahradila, čo sa začalo prejavovať priberaním na váhe. Cez deň vypila aj 5–7 káv. Tekutín cez deň pila málo, väčšinou si kupovala 100% džúsy. Pila ich skôr vo večerných hodinách. Na noc si zvykla dať plechovku piva, aby rýchlo zaspala. Príznaky úniku moču sa postupne zhoršovali,

ale stále to pripisovala prechladnutiam a stresom. Nepríjemnú situáciu už riešila menštruačnými vložkami. Zdôverila sa nám, že má dlhodobý konflikt s manželom, že ju čaká rozvod manželstva. Nová psychotrauma, ktorou bolo nečakané úmrtie matky, sa premietla aj do jej zdravotného stavu – kolísavý tlak, nespavosť, záchvatový kašeľ, úzkosť a unikanie moču. Strach ešte zvýšilo gynekologické vyšetrenie so záverom myóm na maternici, ktorého dôsledkom bolo časté krvácanie a niekedy tlak i bolesť v podbruší. Začala byť úzkostlivá, plačlivá, pesimistická a depresívna. Praktický lekár jej odporučil psychologické vyšetrenie. Bolo nutné u nej aktivizovať zdolávacie obranné mechanizmy, nanovo obnoviť rovnováhu a zvládnuť emočnú labilitu. Vplyvom terapie psychológa postupne menila svoje myslenie. Prehodnotila svoje priority v živote a rozhodla sa spomaliť životné tempo a nájsť si čas i sama pre seba. Pacientka podstúpila gynekologickú operáciu (hysterektómiu). Očakávala od nej zlepšenie situácie v súvislosti s únikom moču, nakoľko bola presvedčená, že myóm jej tlačí na močový mechúr, a preto má tieto ťažkosti. Asi o 2 mesiace navštívila praktického lekára s konštatovaním, že ťažkosti s unikaním moču pretrvávajú. Bola rozhodnutá riešiť i tento problém. Začínal ju prenasledovať pocit zápachu a nečistoty pri styku s ľuďmi, čím si začínala udržiavať väčšiu vzdialenosť od druhých ľudí.

Diskusia V kazuistike, ktorú sme uviedli, možno vidieť nesprávnu životosprávu, t.j. neracionálne stravovanie pacientky, nedostatok pohybovej aktivity, nevhodný pitný režim, fajčenie, nadmerné stresové zaťaženie, dvíhanie ťažkého tovaru či konzumáciu alkoholu a kofeínu, ktoré ako negatívne faktory postupne vplývali a zhoršovali jej problém s unikaním moču. Bolo dôležité, aby si pacientka uvedomila svoj narastajúci problém a aby sme ju získali pre spoluprácu. Vysvetlili sme jej, že na jej problém úniku moču slúži Kegelove cvičenie a doplnkové cvičenie v súvislosti so zmenou životného štýlu, s úpravou životosprávy a s následnými režimovými opatreniami, ktoré jej môžu pomôcť vyriešiť problém úniku moču, a tým skvalitniť život. Pacientka prejavila záujem zúčastňovať sa edukácie o stresovej inkontinencii moču a spolupracovať pri tvorbe a realizácii edukačného plánu.

Edukačný proces

Na základe kazuistiky a rozhovoru bolo možné stanoviť edukačné diagnózy, v tomto príspevku uvádzame len jednu ako vzor. Edukačná diagnóza: Nedostatok vedomostí o metódach a možnostiach zameraných na posilňovanie svalstva panvového dna v súvislosti s nedostatkom informačných zdrojov. Téma: Cvičebné techniky zamerané na posilňovanie svalstva panvového dna – Kegelove a doplňujúce cvičenia. Cieľ: Pacientka bude praktizovať cvičebný program a je informovaná o metódach slúžiacich na uvedomenie si svalstva panvového dna a o jednotlivých cvičebných postupoch. Miesto: byt pacientky. Čas a dĺžka trvania edukačnej jednotky: od 15 do 16.30 hod. – 90 minút. Organizačná forma: individuálna. Didaktické pomôcky: brožúra Pohybová liečba pri ľahkom úniku moču, zrkadlo, CD prehrávač s relaxačnou hudbou. Realizácia edukačnej jednotky Motivačná fáza: motivačný rozhovor (uvedenie príkladov), rozprávanie, premietnutie zostavy cvikov.

ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU recenzované články

Expozičná fáza: rozhovor, rozprávanie, opis postupov pri cvičení, demonštrácia cvikov zameraných na posilnenie panvových svalov. Na začiatku sme demonštrovali pomocou obrázkov lokalizáciu svalstva panvového dna, ktoré sa nachádza medzi symfýzou a kostrčou a je prerušené vyústením močovej rúry a pošvovým a análnym otvorom. Pacientku sme edukovali, že Kegelove cviky sú rozdelené do 4 fáz. Prvá fáza – vizualizácia. Slúži na ozrejmenie anatomických pomerov vonkajších genitálií. Anatomické pomery sme demonštrovali na obrázkoch edukačného materiálu. Pacientka by sa mala snažiť, aby si uložila obraz čo najviac do pamäte tak, aby si ho vedela počas cvičenia kedykoľvek vybaviť. Je vhodné, aby si dokázala predstaviť oblasť, s ktorou bude pracovať. Odporučili sme jej, aby sa pokúšala o sťahy konečníka a pošvy počas kontroly zrkadielkom. Druhá fáza – relaxácia. Uvedomovať si svalstvo panvového dna je do značnej miery zložité, pretože tieto svaly nie sú zvonku viditeľné ani cítiteľné. Opísali sme postupy na uvedomenie si svalstva panvového dna. Začali sme technikou prerušovaného močenia a technikou izolovaného sťahu konečníka a pošvy. Spolu sme realizovali praktický nácvik. Pacientka si ľahla na chrbát a úplne sa uvoľnila, pritiahla pokrčením v kolenách nohy k telu (aby znížila napätie brušných svalov), potom zovrela análny otvor a skúšala ním pohybovať dovnútra, čo sa dá uskutočniť len pomocou svalov panvového dna. Na kontrolu si priložila prst na oblasť medzi pošvovým vchodom a análnym otvorom, tzv. hrádzu. Zdôraznili sme jej, že ak vie vsadiť skutočne panvové dno, pocíti pri tom zreteľne pohyb hrádze smerom hore. Vysvetlili sme nevyhnutnosť uvedomenia si svalstva panvového dna pre účinnosť cvičenia ako aj význam Kegelových cvikov a ich zameranie na posilnenie priečne pruhovaného, vôľou ovládaného svalstva panvového dna. Tretia fáza – izolácia. Znamená nácvik izolovaného sťahu konečníka a pošvy. Dôležité je, aby nedochádzalo k zámene sťahov panvového dna za prácu brušných a sedacích svalov. V priebehu cvičenia je nutné pravidelné dýchanie.

inzerce

Táto fáza sa často javí ako problematická. Preto na nácvik izolácie odporúčame zadržanie prúdu moču pri močení alebo zavedenie dvoch prstov do pošvy, pričom prsty sú od seba mierne oddialené a pri adekvátnom sťahu dôjde k ich priblíženiu. Štvrtá fáza – vlastné posilňovanie. Doba udržania sťahu sa pohybuje od 1 do 7 sekúnd. Počet opakovaní sa zvyšuje od 80 sťahov na začiatku ku konečným 300 sťahom za deň. Po zvládnutí popísaného cvičenia v ľahu si môže pacientka voliť aj iné polohy (sed, stoj). Edukovali sme ju, že svaly panvového dna obsahujú dva druhy vláken. Jeden typ rýchlo zaujme sťah, ale v sťahu vydrží len krátku dobu. Druhý typ vláken sťah zaujme pozvoľna a udrží ho dlhšiu dobu ako prvý typ. Každý druh vláken je treba posilňovať iným spôsobom. Preto treba striedať sťahy rýchle s krátkou výdržou so sťahmi s pomalým zaujatím sťahu, ale s dlhou výdržou. Doplnkové cvičenia Po zvládnutí Kegelových cvičení je možné doplniť pohybovú aktivitu o ďalšiu skupinu cvikov. Vybrané skupiny cvikov majú za cieľ pracovať na svalových skupinách s vplyvom na sklon panvy (svaly sedacie, stehenné, brušné, svaly v oblasti bedrovej chrbtice). Dôležitá je koordinácia jednotlivých cvikov s dýchaním, treba mať vždy vtiahnuté panvové dno a dych pri cvičení sa nesmie zadržiavať. Cvičí sa v rôznych polohách, v ktorých sa má dosiahnuť maximálny sklon panvy. Zostavu doplnkového cvičenia sme precvičili spolu s pacientkou. Pacientku sme upozornili, že len pravidelným cvičením a dodržiavaním hlavných zásad správneho cvičenia môže dosiahnuť pozitívnu zmenu. Fixačná fáza: opakovanie informácií, precvičovanie Kegelových a doplňujúcich cvikov, spätná väzba. Fixačná fáza bola vyhradená na priebežné teoretické opakovanie a praktické opakovanie jednotlivých cvikov. Počas praktického opakovania jednotlivých cvikov bola pacientka aktívna, cvičila samostatne a verbalizovala radosť z nadobudnutých vedomostí a zručností. Fáza aplikácie: použitie zručností v praktickej činnosti pri realizácii doplnkových cvikov. Pacientka použila získa-

Seni usnadňuje život Seni Care - tři kroky péče o pokožku

Inkontinenční vložky, pleny, kalhotky a podložky

Široká nabídka absorpčních výrobků, díky nimž se rozloučíte s pocitem nejistoty: AIR

označení prodyšnosti produktu, kdy jeho vnější vrstva je vyrobena ze speciálního prodyšného laminátu, který nepropouští tekutinu, pouze vzduch, a umožňuje tak pokožce volně dýchat.

LATEX FREE

produkt s touto značkou neobsahuje žádné latexové prvky. Všechny elastické části jsou vyrobeny z elastické příze, což minimalizuje riziko vzniku alergických reakcí.

ODOUR STOP

označení přítomnosti superabsorbentu s antibakteriálními vlastnostmi, jenž zamezuje množení bakterií a zabraňuje tak vzniku nepříjemného zápachu.

EXTRA DRY SYSTEM (EDS)

vrstva, která se nachází pod svrchní vlákninou, umožňuje rychlejší a přesnější distribuci vlhkosti uvnitř savého jádra, což podstatně zvyšuje pocit sucha a zlepšuje komfort použití výrobku.

recenzované články ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU

né vedomosti a zručnosti z rozhovoru a samostatne predviedla doplnkové cviky na posilnenie svalstva panvového dna. Vyhodnotenie edukačnej jednotky Získané vedomosti pacientka preukázala v aplikačnej fáze, počas ktorej samostatne predviedla doplnkové cviky. Postupovala veľmi dobre, cvičila samostatne. Cieľ edukačnej jednotky bol splnený.

Záver

Podľa odhadov WHO trpí inkontinenciou moču približne 5–8 % obyvateľstva vo všetkých krajinách sveta. Podľa Vargovčáka (2005) „prevalencia stresovej inkontinencie má vrchol okolo 45. roku života, až 20 % žien trpí týmto problémom, čo pravdepodobne súvisí s hormonálnymi zmenami. Vo vyšších vekových skupinách výskyt tohto ochorenia stúpa. Aj napriek pomerne častému výskytu tohto problému sa iba menej ako polovica žien s únikom moču zavčasu zverí s problémami lekárovi, pretože sa hanbia o probléme hovoriť. Často považujú inkontinenciu za normálnu súčasť starnutia, prípadne ju sami ‚riešia‘ dostupnými absorpčnými pomôckami“. Aj napriek tomu, že pacienti prichádzajú za lekárom prvého kontaktu, aby riešili svoj problém unikania moču, myslíme si, že touto problematikou by sa mali v ošetrovateľskej anamnéze zoznámiť i sestry, pretože edukácia inkontinencie moču patrí do ošetrovateľskej starostlivosti. V procese realizácie sme využili viacero metód, prostredníctvom ktorých sme pacientke podali informácie tak, aby ich pochopila a zapamätala si ich. Na posúdenie efektivity edukácie pacientky so stresovou inkontinenciou moču sme si naplánovali realizáciu spätnej väzby

po 8 týždňoch formou štruktúrovaného rozhovoru. Spätná väzba bola pozitívna a štruktúrovaný rozhovor ukázal, že má veľmi dobrú úroveň vedomostí a využíva nadobudnuté vedomosti vo svojom živote. Pacientka bola vďačná za pomoc pri jej probléme, pri rozhovore uviedla, že jej problém s únikom moču sa upravil asi na 70 %. Začala si opäť dôverovať a spoločensky žiť. Potešilo ju, že schudla o 4 kg, nakoľko sa začala pravidelne stravovať, pravidelne cvičiť, prestala fajčiť a začala eliminovať stresy. Dúfame, že pacientkine dosiahnuté výsledky ju budú motivovať a bude pokračovať ďalej, aby sa jej zdravotný stav plne stabilizoval.

Odporúčanie pre prax

Veľa žien trpiacich inkontinenciou moču z rôznych dôvodov nevyhľadáva lekársku pomoc. Jeden z dôvodov je, že problém unikania moču vnímajú ako svoj hendikep a často ho pred lekárom nespomenú. Prvá voľba riešenia problému začína návštevou praktického lekára. Tu vidím priestor pre sestry prvého kontaktu v praktických ambulanciách. Sestry by sa mali zamerať na efektívnu komunikáciu s pacientmi, venovať pozornosť ich verbálnym i neverbálnym prejavom, ktoré sú dôležité pre správne posúdenie pacienta. Prostredníctvom komunikácie sa môžu zamerať na vyhľadávanie skrytej symptomatológie úniku moču, hlavne na potenciálne rizikové pacientky s nadváhou, v klimaktériu a na tehotné ženy. Preto by napríklad nemalo uniknúť pozornosti sestry ani obyčajné kýchnutie či zakašľanie pacientky s jej následným prekrížením nôh. Záujem pacientok môžu sestry zvýšiť prostredníctvom násteniek v čakárňach ambulancií s po-

Literatura 1. Martan A. Inkontinencia moču u žien. Praha: Maxdorf, 2005. ISBN 80-7345-076-3. 2. Urdzík P, Ostró A. Inkontinencia moču u žien – prevencia a liečba. In: Via Practica, 2006, roč. 3, č. 10, s. 471–474. ISSN 1336-4790. 3. Vargončák M. Inkontinencia moču – diagnostika a liečba. In: Via Practica, 2005, roč. 2, č. 10, s. 394–397. ISSN 1336-4790.

florence 9/12

skytnutím informácií o stresovej inkontinencii moču vo forme plagátov, letákov a brožúr. Často zaujímavá nástenka dáva podnet na prvé nesmelé otázky pacientky alebo aj rodinného príslušníka. Edukáciu (skupinovú či individuálnu) môžu sestry vykonávať po ordinačných hodinách v čakárni ordinácie alebo podľa individuálnych potrieb pacientky aj v jej byte. Edukačné jednotky by mali byť zamerané na: → získanie vedomostí o danej problematike (príčiny vzniku úniku moču, anatomické pomery panvy, klinický priebeh ochorenia, možnosti konzervatívnej liečby), → cviky posilňujúce svalstvo panvového dna (Kegelove cvičenie a doplňujúce cviky), → režimové opatrenia v oblasti životosprávy (pitný režim, racionálne stravovanie, aktívny pohyb a odpočinok), → odstránenie zlozvykov (alkohol, fajčenie, drogy). Dôležitú úlohu počas edukácie zohráva udržanie si spätnej väzby na pacientku a jej podporné osoby a tiež dopĺňanie vedomostí podľa individuálnych potrieb pacientky. Kontinuálnu ošetrovateľskú starostlivosť môžeme dosiahnuť iba vtedy, ak sa sestry praktického lekára zaviažu k partnerstvu s pacientom, s jeho príbuznými a s fyzioterapeutmi, gynekologickými a urologickými sestrami prvého kontaktu, ktoré poskytujú starostlivosť v spolupráci s ostatnými členmi multidisciplinárneho tímu, ktorým ide o kvalitu poskytovanej starostlivosti, spätnú väzbu a spokojnosť klienta.

Více o autorce 4. Horňák M. Urológia pre praktických lekárov. 1. vyd. Bratislava: Herba, 2000, 264 s. ISBN 80967994-2-8 5. Vlková J, Houžvičková E. Pohybová liečba pri ľahkom úniku moču. Brožúra vydaná za podpory grantu GAUK 12/C 2000 a Hartmann-Rico a. s., 25. s.

Mgr. Tatiana Labdová 1983: ukonč. SZŠ, Martin – zdravotná sestra; 1988: ukonč. PSS – prim. zdrav. péče, Inštitút pre ďalšie vzdel. zdrav. prac., Bratislava; 2008: ukonč. bakal. studium – ošetřovatelství, FZ KU, Ružomberok; 2010: ukonč. magist. štúdium – ošetrovateľstvo, FZ KU, Ružomberok; 1983–1996: OÚNZ Martin, zdrav. sestra; 1996–1999: NZZ Ambulancia prakt. lekára, Martin, sestra; 1999–2002: Poliklinika Martin, sestra; od 2003: Martinská poliklinika, Martin, sestra; od 1996: LSPP Martin, sestra LSPP

ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU recenzované články

Model Hildegard Peplau při paliativní péči v domácím prostředí Mgr. Marie Kadochová vedoucí sestra Domácí péče ČČK, o. p. s., Strakonice Marie.Kadochova@seznam.cz

Souhrn / Při ošetřování nemocných v domácím prostředí mohou sestry využívat různé typy modelů. V rámci poskytování paliativní péče v domácím prostředí je velmi důležité věnovat pacientům komplexní ošetřovatelskou péči. V tomto případě se sestry soustředily na využití ošetřovatelského modelu H. Peplau. Jeho koncepcí je psychodynamické ošetřovatelství, které umožňuje jedinci porozumět vlastnímu chování. Sestra využívá svých vlastních zkušeností k porozumění chování lidí, rozpoznání jejich problémů, které urovná či odstraní prostřednictvím principů interpersonálních vztahů. V kazuistice je popsán tento model u pacienta s onkologickým onemocněním. Na tomto modelu bychom chtěly ukázat, že i v domácím prostředí mohou sestry poskytovat péči smysluplně, v souladu s koncepcí ošetřovatelství. Klíčová slova / paliativní péče – model – ošetřovatelství Hildegard Peplau’s nursing model in palliative care provided in the patient´s home Summary / When nursing patients in their homes nurses can use various nursing models. Within providing palliative care in the home environment, it is crucially important to provide the patients with comprehensive nursing care. In this case the nurses focused on utilization of H. Peplau´s nursing model based on the concept of psychodynamic nursing which allows an individual to understand their own behaviour. The nurse uses her own experience to understand the behaviour of people, to recognize their problems and to solve or remove them using the principles of interpersonal relations. The core of the psychodynamic care is the role of nurses who are irreplaceable in the interpersonal relationship nurse – patient. The case report describes the use of the model in practice, in care of a patient with cancer. On the Peplau´s model we would like to demonstrate that nurses can provide care meaningfully and consistently with the concept of nursing, even in the home environment. Key words / palliative care – model – nursing

Úvod

Při ošetřování pacientů v domácím prostředí si již sestry zvykly pracovat metodou ošetřovatelského procesu, na daný proces ale navazují a úzce ho doplňují ošetřovatelské modely. V současném pojetí ošetřovatelství je třeba stále hledat a občas se vrátit k historickým základům, zkvalitňovat ty stávající a neopomíjet etické a humanistické aspekty ošetřovatelství. Ošetřovatelský model je vzorové schéma, které v konkrétních podmínkách dává návod, jak koncepci ošetřovatelství realizovat v praxi. Ošetřovatelský model je rozvíjející se a měnící se způsob uspořádání myšlení a ošetřovatelské činnosti, jež odráží postoje, metody a cíle ošetřovatelství (Farkašová, 2005). Sestry hledají model pro umírající, který by měl zohledňovat pohodlí pacienta, přítomnost rodiny, respektování práv pacienta, bezbolestné a co možná nejméně bolestné umírání. Pacient potřebuje pomoc nejen biologickou, ale i rovnocennou psychickou, sociální a duchovní. Je třeba změnit dosavadní situa-

ci nemocného a pomáhat mu utvořit lepší podmínky pro finální fázi života. Určitě nebudeme chtít aplikovat model životních aktivit a chtít po umírajícím, aby byl aktivní, když to tak nebude cítit, či fungujícího zdraví, když se pacient potřebuje smířit se smrtí, aktivně ji přijmout. Model by měl být založen na dobrém vztahu sestry a pacienta, podporovat jeho komunikační schopnosti a psychické potřeby. Při poskytování této péče je třeba vycházet už z poznatků Florence Nightingale (1820–1910), která spojuje interakci prostředí a sestry. Sestra musí umět pozorovat, mít vědomosti a být zručná v ošetřování nemocných, zejména však v ovlivňování prostředí, jen tak může prospět nemocnému. Jedním z vhodných modelů je ošetřovatelský model Hildegard Peplau, jehož koncepcí je psychodynamické ošetřovatelství, které jedinci umožňuje porozumět vlastnímu chování. Sestra využívá svých vlastních zkušeností k porozumění chování lidí, rozpoznání jejich problémů, které urovná či odstraní prostřednictvím

principů interpersonálních vztahů. Jádro psychodynamické péče tvoří role sestry, které jsou v interpersonálním vztahu sestra–pacient nezastupitelné (Pavlíková, 2006).

Kdo byla Hildegard Peplau

Američanka Hildegard E. Peplau (1909– 1999) byla jednou z předních světových teoretiček ošetřovatelství. V roce 1931 získala základní ošetřovatelské vzdělání na Pennsylvania School of Nursing v Potts townu, pracovala jako sestra a hlavní sestra v Pottstown Hospital a jako vedoucí ošetřovatelství v Bennington Hospital.

Recenzovaly Doc. PhDr. Alžběta Hanzlíková, PhD † VŠ zdravotníctva a soc. práce Sv. Alžbety, Bratislava, detašované pracoviště Příbram Mgr. Dana Vlášková Domov pro seniory a domov se zvláštním režimem Diakonie ČCE – středisko Blanka, Písek, vedoucí pobytové části

recenzované články ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU

V roce 1943 dokončila bakalářské vzdělání v oblasti interpersonální psychologie na Bennington College ve Vermontu. V letech 1944–1945, během 2. světové války, pracovala jako členka armádního sesterského oddílu v neuropsychiatrické nemocnici v Anglii. Roku 1947 dosáhla magisterského vzdělání v psychiatrickém ošetřovatelství na Teachers College, Columbia University v New Yorku, a na této univerzitě v letech 1947–1952 pracovala. Roku 1952 publikovala knihu Interpersonal relations in Nursing (Interpersonální vztahy v ošetřovatelství), v níž rozpracovala své představy nového, rozvíjejícího se ošetřovatelského modelu. V letech 1954–1974 přednášela psychiatrické ošetřovatelství na Rutgers University, v 50. a 60. letech přednášela a organizovala workshopy v Kanadě, Africe, Jižní Americe a v období 1969–1974 působila jako prezidentka, později druhá viceprezidentka ANA (American Nursing Association). Byla spolupracovnicí WHO, zakladatelkou a vydavatelkou časopisu Properties in Psychiatric Care, řada univerzit jí udělila čestné doktoráty. Roku 1974 byla penzionována. V roce 1996 ji americká akademie ošetřovatelství ocenila titulem „Living Legend“. V roce 1997 získala na kongresu ICN cenu Christiane Reimann, ocenění udělované jednou za čtyři roky za významný přínos ošetřovatelské péči. V roce 1998 byla Americkou asociací sester uvedena do síně slávy – ANA Hall of Fame. Díky své teoretické a klinické práci, která vedla k rozvoji psychiatrického ošetřovatelství, je H. Peplau považována za „matku psychiatrického ošetřovatelství“. Zemřela v roce 1999 v Sherman Oaks v Kalifornii, USA (Pavlíková, 2006). Knihu Interpersonální vztahy v ošetřovatelství H. Peplau dokončila již v roce 1948, přesto byla publikace vydána až o čtyři roky později. V tu dobu bylo totiž příliš revoluční a společensky nepřípustné, aby zdravotní sestra vydala odbornou knihu, aniž by byl lékař alespoň spoluautorem. H. Peplau zde široce popisuje nutnost transformace ošetřovatelství a zaměřuje se na interpersonální procesy, roli sestry v ošetřovatelské péči, metody používané při studiu ošetřovatelství a interpersonálních procesů. H. Peplau definuje ošetřovatelství jako interpersonální proces, jenž zahrnuje interakce mezi

florence 9/12

Hildegard Peplau foto: archiv autorky

dvěma či více jednotlivci se společným cílem. Jakmile H. Peplau zveřejnila své poznatky a zavedla interpersonální proces do ošetřovatelské péče, byly integrovány i do vzdělávání sester a ošetřovatelských postupů, nejprve v USA a následně i v Evropě. Z této důležité transformace ošetřovatelství vyplývá, že život a dílo H. Peplau přineslo největší změny v ošetřovatelské praxi od dob Florence Nightingale (Pearson, 2005).

Analýza modelu Peplau

Model sám se vyvíjel během ošetřovatelské praxe Peplau a jejího studia psychiatrického ošetřovatelství. Jako první si vypůjčila poznatky i z jiných oborů a použila je v ošetřovatelství. Její model do značné míry ovlivnil Sullivanův model interpersonálních vztahů a v jistém smyslu odráží i psychoanalytický model (Farkašová, 2006). Peplau svůj model interpersonálních vztahů vyvíjela postupně popisem jednotlivých struktur interpersonálního procesu a jeho jednotlivých fází ve vztahu sestra–pacient. Sestra společně s pacientem identifikuje problém pacienta se zaměřením na vyřešení zdravotního problému. Přístup k řešení tohoto problému je u nich odlišný vlivem jejich vlastní osobnosti a osobních zkušeností s daným problémem (Pavlíková, 2006). Peplau uvedla, že každý člověk by měl být respektován jako jedinečný biologicko-psychologicko-spirituálně-sociální celek a je třeba si uvědomit, že lidé reagují rozdílně. Významný vliv má na jedince také kultura, prostředí, zvyky a osob-

ní hodnoty. Každý člověk do interakce přináší určité předpojaté myšlenky, které ovlivňují jeho vnímání, a tím vznikají rozdíly ve vnímání samém. Vnímání je velmi důležité pro interpersonální procesy. Sestra i pacient při navazování interpersonálního vztahu vzájemně poznávají své role i faktory provázející problém. Sestra společně s pacientem směřuje k vyřešení pacientova zdravotního problému (Farkašová, 2005). Metaparadigmatické koncepce ošetřovatelství Peplau vysvětluje tak, že osoba je organismus, který žije v nestabilní rovnováze a svým vlastním způsobem se snaží o snížení tenzí, jež jsou důsledkem neuspokojení jeho vlastních potřeb (Pavlíková, 2006). Zdraví Peplau definuje jako slovní symbol, který vede k rozvoji osobnosti směrem k tvořivosti a produktivitě v osobním i společenském životě (Farkašová, 2005). Prostředí existuje mimo organismus, je v kontextu s kulturou a je důležité pro osvojení si zvyků a jejich používání, které vedou ke zdraví (Pavlíková, 2006). Ošetřovatelství H. Peplau charakterizuje jako významný interpersonální proces. Jde o humanistický vztah mezi pacientem a sestrou připravenou rozpoznat problém a poskytnout adekvátní pomoc. „Sestra asistuje pacientovi při tomto interpersonálním procesu, jehož hlavními složkami jsou: sestra, pacient, terapeutický vztah, cíl, lidské potřeby, obava, napětí, frustrace“ (Farkašová, 2005). Příčinou vyhledání zdravotnické a ošetřovatelské pomoci jsou problémy fyzické, psychologické či sociální a většinou jsou spojeny s problémy v mezilidských vztazích. Vztah sestra–pacient, který začíná prvním kontaktem, přes intenzivní péči, období rekonvalescence až po propuštění probíhá ve čtyřech fázích, během kterých sestra postupně zastává několik rolí (Pavlíková, 2006).

Role sestry dle Hildegard Peplau

Sestra v procesu navazování terapeutického interpersonálního vztahu zaujímá několik rolí. Tyto role se vyznačují příslušným druhem chování (Pavlíková, 2006). Své role sestra mění podle aktuální situace a fáze interpersonálního vztahu. Jednotlivé role sestry jsou tedy určovány i aktuální fází procesu, kdy se sestra

ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU recenzované články

snaží s pacientem spolupracovat a společně vyřešit jeho zdravotní problémy. H. Peplau definovala sedm rolí sestry. Roli neznámé osoby (stranger role) sestra zaujímá v případě, že se s pacientem setkává poprvé. Přistupuje k němu zdvořile, bez předsudků a plně ho akceptuje. Tato role souvisí s úvodní etapou terapeutického vztahu sestra–pacient. Sestra musí věnovat svou pozornost každému jedinci, přestože většinou není schopen sdělovat své pocity. Sestra také plně spolupracuje s rodinou pacienta (Pavlíková, 2006). Další je role pomocnice (resource role), kdy sestra klade pacientovi otázky týkající se jeho zdravotního problému a nabízí mu vědecky podložené, předem připravené odpovědi. Sestra pacientovi vysvětluje nejasnosti a pomáhá mu pochopit příčinu jeho zdravotního problému a plán medicínské léčby (Farkašová, 2005). Role učitelky (teaching role) je vlastně kombinací všech rolí sestry. Sestra musí vycházet ze znalostí pacienta, učit ho to, co neví, a to, o co má pacient zájem (Pavlíková, 2006). Sestra jako vůdce (active leadership) pacienta vede ke splnění jeho aktuálních povinností prostřednictvím spolupráce a aktivní účasti pacienta (Pavlíková, 2006). Sestra v roli zástupce (surrogate role) – záleží na míře závislosti (závislý, částečně závislý, nezávislý) a vzájemné závislosti ve vztahu sestra–pacient (Farkašová, 2005). Sestra pomáhá klientovi objasnit oblast závislosti a nezávislosti a jedná jeho jménem jako advokát. Jako nejvýznamnější roli v psychia trickém ošetřovatelství staví Peplau roli poradce (counseling role), která se uplatňuje ve vztahu sestra–pacient tehdy, pokud sestra adekvátně reaguje na pacientovu potřebu podpory (Pavlíková, 2006). Sestra v roli technického experta (technical expert role) – je schopna využívat nové technologie, vhodným způsobem využívá dostupná data k monitorování pacientů, operačnímu provozu, k praktické aplikaci specifických ošetřovatelských znalostí a dovedností. Podle Peplau je ošetřovatelství zkušenost, která umožňuje poznávat jak sebe, tak i ostatní, kteří jsou součástí interpersonální činnosti. Terapeutický vztah sest-

ra–pacient vzniká v období jejich vzájemné interakce, přičemž jak u sestry, tak u pacienta dochází k učení a rozvoji osobnosti. Pomocí vzájemné komunikace a vyváženého interpersonálního vztahu se posiluje růst a vývoj pacienta a současně se snižuje či odstraňuje jeho úzkost. Potřeby, frustrace, konflikt a úzkost jsou psychologické zkušenosti, které pacientovi ubírají energii a na kterých závisí jeho chování a jednání. To, jak pacient řeší problémy, značně ovlivňují jeho minulé zkušenosti, výchova, kultura a individuální zvláštnosti, které musí sestra pochopit a plně akceptovat a zároveň musí plnit svou profesionální roli (Farkašová, 2005).

Fáze modelu Peplau

I. fáze – orientace – kdy se sestra poprvé setkává s pacientem. Oba vystupují jako dvě cizí osoby. Pacient přichází, protože cítí potřebu odborné pomoci. Je důležité, aby sestra již během analýzy situace spolupracovala s pacientem a jeho rodinou, aby se vzájemně poznali, objasnili a definovali problém pacienta. Pacientovo vzdělání, kultura, náboženské přesvědčení, očekávání a minulá zkušenost ovlivňují reakci sestry na pacienta. Stejně důležitou součástí terapeutické interakce je jak sestra, tak pacient. Nejen sestra, ale i pacient a jeho rodina společně poznávají, objasňují a definují jeho zdravotní problém. Objasnění a definice problému okamžitě po jeho rozpoznání snižují napětí, obavy a strach pacienta. Sestra informuje pacienta o ošetřovatelských dovednostech a praktikách, které jsou vhodné k vyřešení jeho konkrétního problému. Fáze orientace je velmi důležitá, neboť pacientovi poskytuje pocit bezpečí (Farkašová, 2005). II. fáze – identifikace – vytváření interpersonálního vztahu sestra–pacient. Aby se mezi sestrou a pacientem vytvořil zdravý pracovní vztah, je nutné si vzájemně ujasnit své představy a očekávání. V této fázi začíná pacient postupně vnímat sestru jako osobu, která mu může pomoci (Pavlíková, 2006). Při identifikaci problému a návrhu jeho řešení může pacient reagovat několika způsoby: je pasivní a zcela závislý na sestře, nebo je zcela autonomní a na sestře nezávislý, anebo aktivně spolupracující, ale na sestře částečně závislý. Tato fáze je velice důležitá nejen pro pacienta, ale i pro sestru. Pacient rozpo-

znává nové strategie a způsoby chování, kterými může reagovat, a sestra si vytvoří podrobnější představu o jeho interpersonálních zručnostech a o tom, jak je co nejlépe využít při řešení problému. V této fázi reaguje každý pacient individuálně, a proto je nutný intenzivní terapeutický vztah sestra–pacient (Farkašová, 2005). III. fáze – exploatace (využití) – pacient se stává součástí prostředí, které se mu snaží pomoci. Díky pomoci sestry začíná mít situaci pod svou kontrolou a využívá nabídnuté služby. Již se plně zapojuje do činností prováděných v zájmu jeho uzdravení. Během této fáze může mít pacient na sestru mnohem více požadavků než dosud. Sestra však musí pacienta neustále povzbuzovat v poznávání, vyjadřování myšlenek a pocitů (Farkašová, 2005). Základem vztahu sestra– pacient musí být profesionální blízkost obou zúčastněných. Pacient se stává stále samostatnějším, soběstačnějším, iniciativnějším, zodpovědnějším, stále více věří ve své schopnosti, přesto si však klade reálné cíle k podpoře vlastního zdraví. Těchto cílů je možné dosáhnout pouze tehdy, pokud pacient věří ve své vlastní schopnosti. Dle modelu Peplau je v této fázi pacient tím, kdo vykonává hlavní činnost. Musí být aktivní v komunikaci se sestrou, která ho podporuje v poznávání vlastních pocitů, emocí, myšlení a chování s cílem maximálního zapojení do sebepéče. Vývoj pacientových kompetencí je ve fázi exploatace prioritou. Sestra musí pacientovi pomoci využít všechny cesty pomoci, kterou mu nabízí, a společně mohou postupovat k poslední fázi interpersonálního procesu (Pavlíková, 2006). IV. fáze – rezoluce (ukončení) – jde o postupné uvolňování identifikace pacienta se sestrou. Dochází k ní pouze tehdy, pokud je pacient schopen existovat nezávisle, jeho potřeby jsou splněny a sestra se může zaměřit na nové, náročnější cíle. Terapeutický vztah sestra– pacient, který mohl oba značně posílit, je nutné přerušit. Samotné uskutečnění této fáze je odrazem úspěšnosti vykonávaných aktivit mezi sestrou a pacientem v jednotlivých fázích interpersonálního procesu (Farkašová, 2005).

Kazuistika

Měly jsme možnost se setkat i s umírajícím jiné kultury. Byl nám do péče předán

recenzované články ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU

z nemocnice pacient z romské komunity v terminálním stavu nemoci. Diagnóza zněla zhoubný melanom kůže dolní končetiny. Pacient byl ležící, sestry domácí péče přijal. Záhy pochopil, že manželka veškerou péči o něj sama nezvládne. Komunikoval málo, ale za péči vždy děkoval. Ke konci života s postupným ochabováním a ubýváním sil komunikoval jen posunky a stiskem ruky. Byly jsme okouzleny atmosférou v této rodině. Péče o manžela byla úplně samozřejmá. Manželka vše zvládala dobře, potřebovala hlavně pomoci s převazy dolní končetiny a s výměnou opiátových náplastí, které si netroufala sama měnit. Převazy dolní končetiny jsme prováděly u pacienta 2krát denně. Nádorové bujení bylo obrovské a rychle zachvátilo celou dolní končetinu. Rány byly různě veliké, nepravidelných tvarů, zbarvené tmavě hnědě, místy až černé. Z okrajů ran vytékala hnědá tekutina, která zapáchala a rychle ničila okolní kůži. Pacient byl velice klidný, na bolest si nestěžoval, zdálo se, že analgetika ve formě náplastí byla dostačující. Byl smířen a dlouho měl v očích jiskru. Každý den jsme sledovaly, jak z jeho těla mizí pigment, až měl pacient pokožku čistě bílou, s výjimkou postižené končetiny. Manželka se při hygieně a převazu končetiny modlila a prosila Boha, aby manžela vysvobodil. Pacient zemřel v rodinném kruhu. Byly jsme rodinou pozvány, abychom se společně s panem B. rozloučily. Byly jsme překvapeny, jak tato komunita

umí přijmout smrt a rozloučit se – oslavit nebožtíka, aby byl spasen. I. fáze – orientace – v této fázi sestry sbíraly potřebné údaje ke stanovení a zformulování problému, seznámily se s pacientem a jeho rodinou, s prostředím, postupně se vzájemně seznámili a docházelo k postupnému navození vzájemné důvěry. Pacient byl zcela závislý na pomoci druhé osoby. II. fáze – identifikace (plánování) – vztah pacient–sestra byl vytvořen, byly naplánovány potřebné intervence, pacient pochopil, že manželka sama nezvládne veškerou odbornou péči, a přivítal pomoc sester, byl klidnější než při seznamování. III. fáze – realizace (využití) – na poskytovanou péči pacient reagoval velmi kladně – při ošetřování postižené končetiny, kde převaz byl komplikovaný a zdlouhavý, byl klidný, na bolest si nestěžoval, uváděl, že je smířený se smrtí. IV. fáze – rezoluce (ukončení) – pacient se nestal samostatným, péče postupně vedla až ke konečným chvilkám života. V jednotlivých fázích modelu, kde sestry vykonávaly jednotlivé různě se překrývající role, jsme s pacientem a jeho rodinou postupně prošli až k samému závěru jeho života. Pacient se naposledy loučil s rodinou, se sestrami. Podařilo se nám mu zajistit klidné, důstojné umírání. Zemřel v čistotě, klidný, ve své posteli a mezi svými blízkými. Sestry

Literatura 1. Callaway B, Peplau H. Psychiatric nurse of the century. 6. vydání. New York: Springer, 2002, 488 s. ISBN 13: 9780826138828. 2. Farkašová D. Ošetřovatelství – teorie. 1. české vydání. Martin: Osveta, 2005, 211 s. ISBN 80-8063-227-8. 3. Hanzlíková A a kol. Komunitní ošetřovatelství. Martin: Vydavateľstvo Osveta. 1. české vydání, 2007, 227 s. ISBN 978-808063-257-1. 4. Hanzlíková A. Humanistický model ošetrovatelskej starostlivosti. In: Nové trendy v ošetřovatelství V. Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí V. jihočeské ošetřovatelské dny, České Budějovice 19.–20. 9. 2006. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2006, s. 116–120. ISBN 80-7040-884-7. 5. Pavlíková S. Modely ošetřovatelství

florence 9/12

poskytovaly péči do samého závěru jeho života, včetně péče o tělo zemřelého. Práci sester ocenila i rodina a všichni jsme se s panem B. společně rozloučily.

Závěr

V paliativní péči by sestry měly využívat model Peplau, která definuje ošetřovatelství jako interpersonální proces, který zahrnuje interakci mezi dvěma a více osobami se společným cílem. Sestra a pacient mezi sebou vytvářejí terapeutický vztah. Sestra ve své činnosti uplatňuje flexibilitu v posuzování, používání technických zručností a třídění rolí (Pavlíková, 2006). Pacientům v terminální fázi nemoci nezbývá mnoho času a požadují-li pomoc sester, jeví se tento čtyřfázový model jako adekvátní při poskytování péče nejen v domácím prostředí, ale i v hospicích. Je žádoucí, aby sestry byly motivovány, aby převzaly odpovědnost za své postupy při ošetřování a konaly vždy v zájmu pacientů. Nezbytnou podmínkou paliativního ošetřování je empatie, navozování empatického vztahu, jemuž se lze částečně naučit ze zkušeností, ale zároveň je to dovednost, kterou lze získat vzděláváním. Je zapotřebí, aby se sestry zároveň vzdělávaly a uměly využívat humanistické myšlenky, na nichž je ošetřovatelství postaveno, aby vystupovaly v roli advokátů pacientů a aby jejich profesionální jednání bylo založeno na etickém kodexu sester (Hanzlíková, 2006).

Více o autorce v kostce. 1. vydání. Praha: Grada, 2006, 152 s. ISBN 80-247-1211-3. 6. Peplau HE. Interpersonal Relations in Nursing – A Conceptual Frame of Reference for psychodynamic Nursing. 1. vydání. New York: Springer, 2004, 360 s. ISBN 13: 9780826179111. 7. Pearson A, Vaughan B, Fitzgerald M. Nursing models for practice. 3. vydání, ilustrované vydání. Elsevier Health Sciences, 2005, 253 s. ISBN 070654422. 8. Sedláková G. Osobnostné predpoklady sestry při ošetrovaní klientov podľa modelu Hildegard Peplau. In: Nové trendy v ošetřovatelství II. Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí II. jihočeské ošetřovatelské dny, České Budějovice 25.–26. 9. 2003. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2003, s. 168–172. ISBN 80-7040-636-4.

Mgr. Marie Kadochová 1978: gymnázium, Dobříš; 1978: KÚNZ v Praze, sanitářka; 1981: KSZŠ, Praha; 1981: sestra KUNZ, Praha; 1984: sestra ARO, Nemocnice Strakonice; 1988: PSS Brno – ARIP; 1990–1992: staniční sestra anest. úseku ARO, Strakonice; 1992–1995: vrchní sestra ARO, Strakonice; od 1995: vedoucí sestra Domácí péče ČČK, o. p. s., Strakonice; 1995: dlouhodobý víkendový kurz pro sestry v DP a další kurzy; konzultantka pro ošetřování a hojení ran; 2003–2007: bakalář. studium ošetřovatelství, LF UK, Plzeň; 2009–2011: magister. studium ošetřovatelství, VŠ zdravotníctva a soc. práce Sv. Alžbety, Bratislava

Výzkumné sdělení recenzované články

Výživa seniorů v domácí péči a v domovech pro seniory Bc. Běla Hraňová Gynekologicko-porodnické odd., Nemocnice Strakonice, a. s.

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně-sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Souhrn / Výzkumné šetření mezi seniory žijícími v Jihočeském kraji ukázalo, že informovanost o zdravé výživě je lepší v domácí péči než v domově pro seniory. Naopak stravovací návyky seniorů jsou lepší v domově pro seniory, protože v nich je strava podávána pravidelně během dne. Skladbu výživy ovlivňuje ekonomická situace seniorů především v domácí péči, protože tito klienti vybírají potraviny především podle ceny. Pozitivním zjištěním je, že většina respondentů se stravuje pravidelně, snídá a nekouří. Potěšující je i fakt, že nadpoloviční většina respondentů vypije jeden až dva litry tekutin denně. Naopak špatnou zprávou je, že senioři konzumují málo ovoce a zeleniny. Klíčová slova / senior – domácí péče – edukace – ošetřovatelská péče – výživa – sestra Differences in nutrition of seniors who live at retirement home and at home care Summary / The research has revealed that the awareness of healthy diet is better on the part of clients in home care than those living in the retirement house. Eating habits of senior citizens are better in the retirement house where regular administration of meals during the day is provided. The economic situation has been affecting the diet composition in home care rather than in retirement home as most of the senior citizens prefer food purchased at more favorable prices. A positive finding is that most respondents eat regularly, have breakfast and do not smoke. Another pleasing result is that more than a half of the respondents drink one to two liters of liquids a day. Unfortunately, the survey based on the questionnaire has revealed a low intake of vegetables and fruit among the senior citizens. Key words / Senior – home care – education – nursing care – nutrition – nurse

Úvod

Tento příspěvek je zaměřen na rozdíly ve výživě seniorů v domovech pro seniory a v domácím prostředí. Domníváme se, že nutriční stav bývá v souvislosti se zdravotním stavem seniorů opomíjen. Úprava jídelníčku v seniorském věku by měla být taková, aby příjem a výdej byly v rovnováze. Strava seniorů by měla být pestrá a vyvážená. Výživa by měla být nejen chutná, ale i zdravá. Dbát o vyváženou a zdravou stravu u seniorů je důležité. V důsledku nevhodného stravování může u seniorů docházet ke zhoršování zdravotního stavu, např. k poruchám imunity, k úbytku svalů, a tím může docházet k narušení schopnosti sebepéče či snížení hybnosti. Dodržování zdravé výživy v seniorském věku může oddálit vznik civilizačních onemocnění, ke kterým je jedinec disponován. Při dodržování zásad zdravého stravování musíme brát v úvahu potřeby jedince, jeho denní režim a fyzickou aktivitu. Zdravá výživa vede ke zlepšení imunity, může zlepšit náladu a pohodu seniora a může zabránit vzniku akutních i chronických onemocnění.

Metodika

K realizaci výzkumného šetření jsme zvolili kvantitativní výzkum dotazníkovou metodou. Cílovou skupinu tvořili senioři Jihočeského kraje. I. skupinou byli klienti z Domova pro seniory Jezárky, Strakonice. II. skupinu tvořili klienti z domácí péče Vimperk. Použito bylo 95 dotazníků.

Diskuse

Šetření se orientovalo na skladbu potravin, pravidelnost ve stravování a pitný režim. Pravidelnost ve stravování je právem považována za nesmírně důležitou podmínku správného stravování. Z našeho výzkumu vyplynulo, že obyvatelé z domova pro seniory se stravují pravidelněji než v domácí péči (graf 1). Pozitivním zjištěním je, že obě skupiny respondentů uvedly, že snídají. Na dotaz, zda znají zásady zdravé výživy, odpovědělo 51 % dotazovaných z domova pro seniory, že doporučení znají, a polovina z nich uvedla, že tyto zásady respektují. Devadesát šest procent respondentů žijících v domácnostech uvedlo, že zásady znají, ale jen 67 % z nich je dodržuje. Příznivé

zjištění je, že většina oslovených seniorů nemá pocit, že by se jejich životospráva zhoršovala. Zhoršení životosprávy uvedlo 14 % respondentů z domova pro seniory a jen 9 % respondentů z domácí péče. Do zdravé výživy patří pestrá a vyvážená strava. V této části jsme se zaměřili na složení stravy seniorů. Vybrali jsme některé vhodné a méně vhodné potraviny a zjišťovali jsme jejich zastoupení v jídelníčku dotazovaných. Výsledky jsme porovnali s výživovým doporučením z klinické dietologie (Sucharda, 1995). Mezi zdravé potraviny jsme zařadili celozrnné pečivo, ovoce a zeleninu, mléčné výrobky, luštěniny a ryby. Výzkum potvrdil, že ovoce jí denně v domácím

Recenzovaly Bc. Hana Balvínová Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Praha, Jednotka intenzivní péče, staniční sestra Bc. Monika Heplová Radioizotopové pracoviště IKEM, Praha, všeobecná sestra

recenzované články Výzkumné sdělení

Graf. 1

florence 9/12

Kolikrát denně se senioři stravují

domov pro seniory

domácí péče

% 60 52

50 44

40 31

30 20

2× denně

Graf. 2

3× denně

4× denně

5× denně a více

Konzumace zeleniny

domov pro seniory

domácí péče

% 80

70 60 50

30 20

18 10

8 0

denně

Graf. 3

týdně

měsíčně

vůbec

Denní přísun tekutin u seniorů

domov pro seniory

domácí péče

% 70

64 62

60 50 40

20 12

10 0

do 1 litru

1–2 litry

2 litry a více

zdroj: výzkum autorek

prostředí 74 % respondentů, ale v domově pro seniory pouze čtvrtina dotazovaných. Konzumace zeleniny je ještě nižší. Denně si ji dopřeje 33 % seniorů žijících v domácnostech a jen 10 % seniorů žijících v domově pro seniory (graf 2).

Celozrnné pečivo jí alespoň jednou týdně 45 % respondentů z domácího prostředí a 44 % respondentů z domova pro seniory. Výzkum potvrdil nedostačující příjem vlákniny z ovoce, zeleniny a celozrnných potravin, která má dle výži-

vových doporučení kladný vliv na zdravotní stav. Ryby nekonzumuje více než polovina seniorů v domově pro seniory a čtvrtina seniorů z domácí péče. Mléčné výrobky jedí častěji lidé žijící v domácnostech – 71 %, v domově jich je pouze 42 %. Překvapením je, že téměř polovina dotazovaných v domově pro seniory nekonzumuje luštěniny a v domácnostech jen 20 %. Velký rozdíl byl zjištěn u konzumace masných výrobků, kdy 88 % respondentů z domovů pro seniory uvedlo, že maso a masné výrobky konzumují denně, na rozdíl od respondentů z domácností, kteří uvedli, že je jedí jen ve 27 %. Co se týče nevhodných potravin, do kterých jsme zařadili sladkosti, uzeniny a smažené pokrmy, v domově pro seniory konzumuje sladkosti denně 28 % seniorů, zatímco v domácnostech jen 18 %. Senioři v domově jedí také častěji uzeniny než lidé žijící v domácím prostředí. Smažené pokrmy konzumují respondenti z obou skupin zcela výjimečně. Dle výzkumného šetření lze potvrdit, že konzumace nevhodných potravin je u seniorů nízká. Tato skutečnost je identická s výživovým doporučením pro seniory (Kalvach, 2008). Pozitivní zjištění přinesla analýza pitného režimu u seniorů. Přestože Turek a Dostálová (2002) prezentují, že senioři přijímají málo tekutin, většina dotazovaných uvedla, že vypije denně 1–2 litry tekutin (graf 3). V domově upřednostňuje čaj 96 % respondentů a slazené nápoje 62 % respondentů. Kávu tu denně pije 38 % respondentů. V domácnostech pije čaj denně 76 % dotazovaných a vodu z vodovodního kohoutku pije několikrát za den 44 % respondentů. Kávu si denně dopřává v domácnostech celkem 78 % dotazovaných. Pozitivní je i fakt, že pivo konzumuje denně pouze 14 % dotazovaných z domova pro seniory a 16 % seniorů z domácího prostředí. Ostatní alkoholické nápoje, např. víno nebo destiláty, se nioři nekonzumují. Kuřáků bylo v našem výzkumu jen 18 % z domova pro seniory a v domácím prostředí nebyl dokonce žádný. Výsledek šetření je ovlivněn režimem provozu domova pro seniory, protože zařízení garantuje klientovi přísun pravidelné stravy ve smlouvě za fixní měsíční platbu. Kolik peněz senior vydá za stravu a její složení tedy neovlivní. Doma si zajišťuje stravu každý senior sám dle svých možností

Výzkumné sdělení recenzované články

a výzkum potvrdil, že u 75 % dotazovaných cena potravin ovlivňuje i jejich nákup. Je to dáno jednak výší důchodů a množstvím financí, které senioři mohou na potraviny vydat, ale i dietními omezeními. Skladbu jídelníčku ovlivňuje i dostupnost obchodu s potravinami a reklama.

Závěr

Výzkumné šetření ukázalo, že informovanost o zdravé výživě je lepší v domá-

Literatura

cí péči než v domově pro seniory. Stravovací návyky seniorů jsou příznivější v domově pro seniory, kde je zajištěno pravidelné podávání stravy během dne. Ekonomická situace ovlivňuje skladbu výživy převážně v domácí péči, protože většina oslovených seniorů vybírá potraviny dle ceny. Pozitivním zjištěním je, že většina respondentů se stravuje pravidelně, snídá a nekouří. Nadpoloviční většina respondentů vypije jeden až dva litry

tekutin denně, rozdíl je však ve skladbě tekutin. Zatímco senioři v domově preferují čaj a slazené nápoje, senioři v domácí péči pijí častěji čaj a vodu z kohoutku. Respondenti kromě piva nekonzumují alkoholické nápoje. Bohužel však nejedí ani ovoce a zeleninu. Zdravá výživa u seniorů je velmi důležitá, protože vede ke zlepšení imunity a pohody seniora a může zabránit vzniku onemocnění. Proto je důležité klást na ni důraz.

Více o autorkách

1. Sucharda P. Klinická dietologie II. Brno: IDVPZ, 1995. 188 str. ISBN 80-7013-200-0. 2. Kalvach Z. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008. 336 str. ISBN 978080-247-2490-4. 3. Turek B, Dostálová J. Výživa ve stáří. Praha: ÚZIP, 2002. 57 str. ISBN 80-85120-54-2.

Bc. Běla Hraňová 1986: ukončena SZŠ České Budějovice, dětská sestra; 2012: ukončeno bakalářské studium ošetřovatelství, ZSF JU, České Budějovice; 1986–1993: Okresní nemocnice Strakonice, novorozenci, dětská sestra; 1993–2008: Oblastní charita Vimperk, všeobecná sestra, vrchní sestra; 2008–2010: Strakonická lékárna, všeobecná sestra; od 2010: Nemocnice Strakonice, a.s., všeobecná sestra

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. 1995: ukončena SZŠ Praha, zdravotní sestra; 1996: ukončena VZŠ Praha, sestra pro intenzivní péči; 2000: ukončeno bakalářské studium ošetřovatelství 1.LF UK, Praha; 2006: ukončeno magisterské studium ošetřovatelství, ZSF JU, České Budějovice; 2010: ukončeno doktorandské studium ZSF JU, České Budějovice; 1995–2001: Clinicum, a.s., Praha, zdravotní sestra; 2001–2002: Nemocnice na Homolce, Praha, sestra intenzivní péče; 2003–2006: NMSKB, Praha, perioperační sestra; od 2006: ZSF JU, České Budějovice, odborná asistentka

inzerce

HLEDÁ SE Nej sestřička sympatie Florence

2012 1. LENKA SVOBODOVÁ 31 let, ON Trutnov

Tvar SMS: FLO mezera 1

2. ŠÁRKA GREGUŠOVÁ

43 let, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem

Tvar SMS: FLO mezera 2

ALENA ŽÁČKOVÁ

25 let, Nemocnice Boskovice

Tvar SMS: FLO mezera 3

4. ZDENKA ZAVIAČIČOVÁ 41 let, Domácí péče Hustopeče Tvar SMS: FLO mezera 4

Představujeme Vám

finalistky soutěže

BATIST Nej sestřička 2012

Hlasovat můžete zasláním SMS ve tvaru FLO mezera ČÍSLO (1-10) v rámci České republiky na číslo 900 06 07.

Cena jedné SMS je 7 Kč včetně DPH, SMS servis technicky zajišťuje Erika, a. s., www.erika-as.cz, www.platmobilem.cz.

Více informací o soutěžících se dozvíte na www.florence.cz. Každý 100. hlasující získá hodnotný dárek!

5. SOŇA JANÁKOVÁ

LENKA NOVÁKOVÁ

7. HANA BALVÍNOVÁ

36 let, Nemocnice Frýdek-Místek 40 let, Vojenská nemocnice Brno 35 let, Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Tvar SMS: FLO mezera 6 Tvar SMS: FLO mezera 5 Praha

JITKA LABAŠOVÁ

38 let, SZZ Nemocnice Krnov

Tvar SMS: FLO mezera 8

Všech těchto deset zdravotních sestřiček se utká ve finále, které se uskuteční dne 13.10.

2012 v Náchodě

v Městském divadle Dr. Josefa Čížka.

Tvar SMS: FLO mezera 7

Generální mediální partner:

Partneři projektu:

9. DANA HRŮZOVÁ

55 let, Nemocnice Pelhřimov

Tvar SMS: FLO mezera 9

10. MILENA BARTOVSKÁ 35 let, ON Náchod

Tvar SMS: FLO mezera 10

Výtěžek z akce bude věnován na charitativní účely.

praxe Domácí paliativní péče

florence 9/12

Nejdůležitější je spolupráce rodiny Iva Holíková DOP-HC, s. r. o., Dolní Rychnov

V agentuře domácí péče pracuji již jedenáct let a během své praxe jsem se setkala s mnoha případy domácí paliativní péče. Vždy je to velmi emocionálně vypjaté a vyčerpávající, ale vždy je třeba přistupovat k pacientům profesionálně a svým přístupem jim zajistit důstojný odchod z tohoto světa.

ic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro velkou bolest, řekl římský filozof, politik a básník Lucius Annaeus Seneca a měl pravdu. O smrti a umírání nechceme slyšet. Je nám to nepříjemné, i když je smrt přirozenou součástí života a nikomu z nás se nevyhne. Pro umírajícího je to ovšem vyčerpávající zápas a pro jeho nejbližší náročné období. Ošetřovatelství se tímto závěrečným stadiem lidského života začalo zabývat v posledních desetiletích a vznikl i nový obor – paliativní medicína. Jejím cílem není pacienta uzdravit nebo jeho smrt oddálit, ale postupovat tak, aby umírání bylo pro všechny zúčastněné co nejméně skličující a aby nemocný umíral pokojně a důstojným způsobem. S myšlenkou pomáhat umírajícím v hospicích přišla v 60. letech minulého století anglická ošetřovatelka a lékařka Cicely Mary Strode Saunders, která se pak stala průkopnicí paliativní medicíny. Dnes se paliativní péče zavádí i do pacientova domova. Většina lidí dnes umírá v nemocnicích nebo v jiných zdravotnických či sociálních foto: Profimedia

institucích. Mnoho z nich by si přitom ze všeho nejvíc přálo zemřít doma. Aby mohli zůstat ve svém prostředí mezi svými blízkými, je potřeba zajistit jim kvalitní péči o veškeré jejich bio-psycho-sociální potřeby. Paliativní domácí péče zahrnuje lékařskou a ošetřovatelskou péči, péči o duševní pohodu, sociální poradenství i péči o rodinu umírajícího. Týmy pracovníků agentury domácí péče se snaží takovou péči zajistit. Úspěšná paliativní léčba vyžaduje věnovat pozornost všem aspektům pacientova utrpení (bolest, psychické problémy, sociální obtíže, duchovní starost aj.). Optimální léčba vyžaduje i multidisciplinární spolupráci lékařů, sester a dalších zdravotnických i nezdravotnických pracovníků (duchovní, dobrovolníci, rodina, přátelé a další). Veškerá léčba musí probíhat se souhlasem pacienta a ve shodě s jeho přáním. Paliativní péče chápe umírání jako normální proces, kterému se nebrání bolestivým zadržováním smrti. Indikovány jsou všechny terapeutické možnosti, které přinášejí úlevu. Paliativní péče usiluje o maximální možnou kvalitu života a aktivitu až do smrti. Pacient se nachází v prostředí, kde žil, a kde může být obklopen svými nejmilejšími, což spolu s lékařským vyšetřením a pravidelnou péčí specializované ošetřovatelky může vést ke šťastnějšímu rozpoložení pacienta a dokonce i ke zmírnění jeho duševního a tělesného utrpení. Přirozenou reakcí rodiny a přátel jsou obavy, že se nedokážou s touto mezní situací vyrovnat. Nevědí, co budou říkat, do jaké míry mají projevit své city a také si neumějí představit, jak zvládnou projevy pacientovy nemoci, zda dokážou být pacientovi oporou. S tím vším si však poradí zdravotní sestry agentury domácí péče. Sestra dochází pravidelně za nemocným, kontroluje jeho stav, sleduje účinky léků proti bolesti, podává mu léky, injekce, infúze, provádí převazy, stará se o stomie, radí nemocným a pečujícím s jejich problémy. Učí pečující, jak se o nemocného starat a jak používat zdravotnické pomůcky. Předem upozorňuje na možnost předvídatelných i nepředvídatelných změn zdravotního stavu nemocného a dává praktický návod, jak se v těchto mnohdy kritických situacích chovat. Pečující tak získávají větší jistotu a odvahu tyto situace zvládnout.

Indikace k poskytování domácí paliativní péče Domácí paliativní péče je poskytována nemocným, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém stadiu. V domácím

Domácí paliativní péče praxe

prostředí se významně počítá s aktivní pomocí pacientových blízkých, a proto není tato forma péče vhodná pro všechny umírající. Obecnými předpoklady jsou: → Pacient si přeje, aby péče probíhala v domácím prostředí. → Rodina je ochotna převzít převážnou část péče o nemocného. Důležitou roli přitom hrají tyto faktory: fungující rodinné vztahy, vyhovující bytové i finanční poměry, motivace a sebedůvěra pečujících. → Spolupráce praktického lékaře. Jeho schopnost a ochota je pro chod domácí paliativní péče zcela zásadní. Jeho úlohou je: léčba symptomů, předepisování léků a ošetřovatelského materiálu, indikace domácí péče, řešení akutních situací. Praktický lékař by měl být zodpovědný za kontinuitu péče a měl by být hlavní konzultační osobou pro pacienta i rodinu. Jeho možnosti bývají, bohužel, limitovány způsobem úhrady této péče ze strany zdravotních pojišťoven. → Všichni zúčastnění musí být srozuměni s klinickou situací a v jednotě poskytovat paliativní péči. Musí si uvědomovat, že pacient je nevyléčitelně nemocný a cílem péče je udržení dobré kvality jeho života a umožnění důstojného prožití jeho posledních chvil. V domácím prostředí je proto, že mu nemocnice nemá co nabídnout a všechny praktické aspekty péče jsou zvládnutelné v domácím prostředí. → Je třeba stanovit plán péče a plán řešení akutních situací. Je třeba si ujasnit, koho volat, kam případně pacienta převážet v kritických situacích. Když se tyto situace prohovoří předem, jsou pak méně stresující. Součástí plánu je také domluva, jak postupovat bezprostředně po pacientově smrti.

inzerce

Optimální léčba vyžaduje mimo jiné i multidisciplinární spolupráci lékařů, sester a dalších zdravotnických i nezdravotnických pracovníku.

Jednou z podmínek poskytování domácí paliativní péče je ochota alespoň jednoho blízkého člověka převzít zodpovědnost za péči o nemocného v domácím prostředí. Častokrát nemá zdravotnické vzdělání, je však schopen vnímat a uspokojovat potřeby nemocného, poskytovat mu základní ošetřovatelskou péči a být prostředníkem mezi nemocným a profesionálními zdravotníky. Pečovatel má obecně usilovat o: → spokojenost pacienta; → bezpečnost a jistotu pacienta; → dodržování léčebného plánu; → zajištění ošetřovatelských povinností – péče o hygienu, stravování, vyprazdňování, prevence a léčba proleženin apod.; → zajištění aktivit, komunikace a smyslových podnětů ke smysluplnému trávení času pacienta; → vypracování krizového scénáře pro případ komplikací, které se mohou vzhledem k povaze onemocnění vyskytnout a vyžadují rychlou a neodkladnou reakci. Celou péči o nemocného by měl koordinovat praktický lékař, který může nemocného při domácí návštěvě vyšetřit a rozhodnout o dalším postupu.

Více o autorce Iva Holíková 1988–1992: SZŠ Cheb; 1994-1999: ÚSP Habartov, zdravotní sestra; 1991–2001: soukromá gynekologická ordinace, Sokolov, zdravotní sestra; od 2001: zdravotní sestra v agentuře domácí péče DOP-HC, s. r. o., Dolní Rychnov

florence 9/12

pro studenty text a foto: FZS Pardubice

Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice Fakulta zdravotnických studií (FZS) vznikla k 1. 1. 2007 transformací Ústavu zdravotnických studií, založeného v roce 2002. Studium nabízí fakulta v bakalářských, magisterských a v jednom doktorském programu.

načnou pozornost věnuje fakulta vědecko-výzkumné práci, publikační činnosti a grantovým projektům. Od roku 2007 řešili její pracovníci celkem 13 grantových studií. Nyní získala FZS v rámci Evropských strukturálních fondů dotaci téměř 9 milionů korun na rozvoj a inovaci studijních programů.

Spolupráce se zahraničními univerzitami V rámci programu výměnných zahraničních studijních pobytů Erasmus vyjíždějí studenti i akademičtí pracovníci fakulty do měst: Turku, Vaasa (Finsko), Tübingen (Německo), Prešov a Nitra (Slovensko), Gjøvik (Norsko) a nově i na Maltu. Spolupráce byla zahájena i s univerzitou v Kjótu (Japonsko).

Účast studentů na zahraničních stážích a projektech Fakulta je zapojena do vzdělávacího programu EU Lifelong Learning

Programme – Erasmus, v jehož rámci už uzavřela celou řadu bilaterálních dohod a naplánovány jsou podpisy dalších. Od roku 2011 je FZS zapojena do projektu MINE (Mentoring in Nursing in Europe) v rámci Erasmus Intensive Programme a ve stejném roce byl na FZS realizován rozvojový projekt nazvaný Krátkodobá studijní stáž na Umeå Universitet (Švédsko).

Co nabízí Řadu studijních oborů v rámci r ůzných studijních programů včetně meziresortního. Má zajímavé výukové metody včetně velmi dobrého zázemí pro studenty. Těm nabízí kromě možností studijních stáží a pobytů i poradenství pro ty, kdo mají specifické vzdělávací potřeby. Podporuje kreativitu a tvůrčí činnost studentů a úzce spolupracuje s odbornými pracovišti poskytujícími zdravotní a sociální péči.

Budoucnost školy Přípravu a akreditaci navazujících magisterských studijních programů/oborů předpokládá Fakulta zdravotnických studií u profesních kvalifikací radiologický asistent a zdravotně-sociální pracovník, a to v závislosti na potřebách odborných pracovišť. U bakalářských studijních programů/oborů se nepředpokládá rozšíření stávající nabídky. Inovace však může být ve formě studia (prezenční/kombinovaná), podle zájmu studentů. V rámci celoživotního vzdělávání realizuje fakulta dva programy/kurzy a jejich nabídku bude dál rozšiřovat podle požadavků odborné praxe. Bližší informace o škole, přijímacím řízení a vzdělávacích oborech najdou zájemci na stránkách www.upce.cz/fzs/index.html.

→ bakalářské studijní programy Studijní program Ošetřovatelství Studijní obor Všeobecná sestra

Studijní program Porodní asistence Studijní obor Porodní asistentka

Cílem tohoto oboru je získání kvalifikace všeobecná sestra pro poskytování přímé péče o individuální potřeby jednotlivců, rodin a komunit. Absolvent získá způsobilost k výkonu profese.

Absolventka získá způsobilost k výkonu profese porodní asistentka a je oprávněna k výkonu samostatné i týmové odborné zdravotní péče v porodní asistenci a v ošetřovatelské péči na úseku gynekologie.

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Zdravotnický záchranář

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Radiologický asistent

Studijní program Zdravotně-sociální péče Studijní obor Zdravotně-sociální pracovník

Cílem tohoto oboru je získání kvalifikace zdravotnický záchranář pro poskytování samostatné specifické ošetřovatelské péče na úseku neodkladné péče a akutního příjmu.

Absolvent je připraven uplatnit odborné činnosti, jako je péče o pacienty během radiologických postupů, podle ordinace lékaře vykonávat samostatně např. zobrazovací postupy a provádět aplikaci dávek ionizujícího záření v radioterapii.

Ukončení tohoto studia dává absolventům systémový základ v oboru zdravotně-sociální pracovník s možností získat další specializace v rámci celoživotního vzdělávání.

práce studenta → Naše stáž v zemi tulipánů a větrných mlýnů Václav Knechtl student SZŠ a VOŠ zdravotnické, Příbram I. Knechtl@seznam.cz

Loni v říjnu jsme se jako studenti SZŠ a VOŠ zdravotnické v Příbrami zúčastnili odborné pracovní stáže v Nizozemí. Akci s názvem Hoorn 2011 uspořádala naše škola ve spolupráci se vzdělávacím programem Leonardo da Vinci. Na cestu nás vyrazilo celkem deset studentů společně se dvěma profesory. Je pátek 7. října odpoledne a my se scházíme na pražském autobusovém nádraží Florenc. Už za chvíli odtud vyrazíme pravidelnou linkou Praha – Rotterdam na dlouho očekávanou cestu. Ve Frankfurtu nad Mohanem se chvíli zdržíme při čekání na přípoj a kolem sedmé hodiny ranní přijíždíme do Amsterodamu. Odtud pokračujeme vlakem, který nás doveze až do Hoornu. Na nádraží tohoto krásného přímořského městečka na nás už čekají naše hostitelské rodiny, které si nás rozdělí a odvážejí domů. První dny budeme všichni zápasit s jazykovou bariérou, ale poměrně rychle si zvykneme. Naše skupinka je rozdělena do tří podskupin. Šest z nás včetně mě bude pracovat v organizaci, která se zabývá vytvářením volnočasových aktivit pro děti předškolního a školního věku. Dvě studentky třetího ročníku VOŠ pracují v ošetřovatelském týmu v domově pro

seniory a zbylé dvě studentky dojíždějí do blízkého městečka, kde se starají o mentálně postižené pacienty. První týden uteče jako voda a je tu další. V pondělí vyrážíme s naší organizací na výlet do lanového centra v Amsterodamu. Každý z nás má na starost dvě asi desetileté děti. Trochu se toho bojím. Hlavně jazykové bariéry, ale děti mě nakonec mile překvapí. Jsou poslušné a svou znalostí angličtiny překonají kohokoli z nás, což je pro Holanďany typické. Žijí tu lidé mnoha ras a národností a většina z nich je velmi dobře jazykově vybavena. Po zbytek pracovního týdne zajišťujeme dětem, které mají podzimní prázdniny, zábavu na každý den. Následující pondělí nás naši kolegové vezmou na výlet na ostrov Taxel, který se nachází severozápadně od Holandska. Po zbytek týdne už máme trochu volněji, takže mů-

→ magisterské studijní programy Studijní program Ošetřovatelství Studijní obor Ošetřovatelství Absolvent tohoto oboru je připraven pro plnění rolí v primární, sekundární a terciální sféře zdravotnických služeb, v ošetřovatelské vědě, výzkumu, vzdělávání, administrativě a zdravotnické politice.

žeme sami poznávat krásy Holandska. Tři dny ze závěrečného týdne věnujeme natáčení filmu, v němž chceme naši stáž zachytit. Hotový film pustíme našim nizozemským kolegům a ve čtvrtek přichází loučení. S kolegy, s nimiž jsme se mezitím spřátelili, hodnotíme přínosy praxe a své dojmy a slibujeme si, že na jaře přijedou na oplátku oni za námi. Na nádraží v Amsterodamu se ještě rozloučíme s našimi milými hostiteli a vydáváme se na cestu domů. Co říci závěrem? Stáž pro mě byla cenným a zajímavým zážitkem. Naučila mě samostatnosti, schopnosti se orientovat a ukázala mi i řadu možností, jak efektivně pracovat s dětmi. Velkým zážitkem pro mě bylo Holandsko i z pohledu turisty. Pokud bych tu mohl absolvovat stáž třeba v oboru urgentní medicíny, neváhal bych ani minutu.

→ doktorský studijní program Studijní program Ošetřovatelství Studijní obor Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Perioperační péče v gynekologii a porodnictví

Cílem tohoto oboru je výchova vysokoškolských zdravotnických pracovníků v oblasti nelékařské klinické péče o dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné, v administrativě, vědě a výzkumu.

Absolvent tohoto oboru získá úplné vysokoškolské vzdělání a uplatní se na pracovištích perioperační péče v gynekologii a porodnictví, popřípadě na pracovištích předsterilizační přípravy a sterilizace zdravotnických prostředků.

Studijní program Ošetřovatelství Cílem tohoto programu je výchova kvalifikovaných odborníků pro vědecko-výzkumnou práci orientovanou na ošetřovatelství. Jeho absolvent je schopen řídit a poskytovat ošetřovatelskou péči, provádět změny a rozhodovat s cílem udržet a zvyšovat kvalitu ošetřovatelské péče.

Pro zájemce je k dispozici: ukázka testů k přijímacím zkouškám do bakalářských a magisterských studijních programů, seznam doporučené literatury pro přípravu na přijímací zkoušky do bakalářských a magisterských programů na www.upce.cz/fzs/stu dium.html. O aktuální možnosti výjezdů do zahraničí a výhledu do budoucna se zájemci dozví na www.upce.cz/fzs/spoluprace/zahranici.html.

zpravodaj

florence 9/12

ČAS

Brno hostilo nefrologické sestry Již 34. nefrologický kongres s mezinárodní účastí se konal ve dnech 14. až 16. června v Brně. Své sekce tu měli lékaři, sestry, technici a jiní zdravotničtí pracovníci, kteří pracují v odbornosti nefrologie.

ekce sester a techniků se konala v kongresové hale hotelu Holiday Inn a přednášky byly zaměřeny na celé spektrum odborností. Pozornost byla věnována správné edukaci v predialyzační fázi, včetně všech mýtů a chyb, kterých se dopouštíme. Edukaci se v posledních letech věnuje velká pozornost, protože edukovaný pacient je lepším partnerem při léčbě i ošetřování. Tím se plní i litera zákona, která říká, že pacient má právo na veškeré informace. Téma peritoneální dialýzy (PD) zaznělo ve třech sděleních, která se týkala například současných možností v praxi nebo úlohy sestry při zavádění PD katetru. Zanedbatelné nejsou ani komplikace při PD, jako je umbilikální leak (prosakování dialyzátu) při léčbě. Nutriční potřeby patří k ošetřování nefrologických pacientů dlouhodobě. Dietní opatření, správná výživa a dodržování všech zásad jsou někdy velkou komplikací. Pacienti v predialýze i v dialyzačním programu, ať už jsou na hemodialýze (HD), nebo peritoneální dialýze, trpí mnohdy komorbiditami a je složité vyvážit u nich stravu a potřeby každého z nich. V programu byl připomenut i Světový den ledvin a účastníci kongresu se seznámili i s úlohou sestry při asistenci pro renální biopsii. foto: Bc. Jindra Kracíková

Témata, která zazněla na 34. nefrologickém kongresu v Brně, se týkala nejen peritoneální dialýzy, ale například i nutričních potřeb pacientů a cévních přístupů.

Protože nefrologické ošetřovatelství není jen HD a PD, zaznělo i obšírné sdělení o možnostech plazmaferézy u rozličných diagnóz. Individualizace natria v dialyzačním roztoku je známa už mnoho let, v současné době je však připomínána jako nedílná část průběhu hemodialýzy. V bloku, který se týkal transplantace ledvin, zazněla přednáška o využití imunoadsorpce při transplantaci (TX) ledviny od žijícího dárce s ABO inkompatibilitou. Projekt sester v IKEM „Ambasador transplantace“ se setkal s mimořádným úspěchem a svou roli má především ve správné edukaci pacienta před TX. O školení a účast v programu se stále hlásí mnoho sester. Mohou tak totiž naplnit své vlastní kompetence. Pilířem v nefrologickém ošetřovatelství jsou cévní přístupy. To je „nitka života“ pro dialyzovaného pacienta a těchto kazuistik, sdělení a novinek je vždy nejvíce. Příspěvek, který přítomné seznámil s metodou Button Hole (BH), se zabýval i zjišťováním možných komplikací, kterých není více než při klasickém napojení pacienta na hemodialyzační přístroj. O těchto komplikacích pak informovalo další sdělení. Vždy záleží na vlastním cévním řečišti, na arteriovenózní píštěli, na dalších onemocnění apod. Součástí kongresu byly i organizační přednášky. Předsedkyně sekce seznámila přítomné s přípravou voleb do dalšího období a s vývojem profesní organizace ČAS v současnosti. Podala i zprávu o akcích, které se již konaly, a o plánu na další období. Přítomní se dozvěděli i o tom, co přináší členství v ČAS novým členům, kam směřuje ČAS ve svých strategických plánech a jaká je současnost v přípravném výboru budoucí České komory zdravotnických pracovníků. Po odborném programu se sešel výbor sekce, kde podala předsedkyně zprávu o uplynulém období a navrhla úkoly pro další činnost. Součástí kongresu byla i výstava výrobců zdravotnické techniky, materiálu a sponzorů. Potěšující je fakt, že se nefrologické sestry a další zájemci o obor sešli v počtu 280. Další významnou akcí nefrologické sekce ČAS bude XII. multidisciplinární nefrologický kongres ve spolupráci s EDTNA/ERCA, který se bude konat v Brně ve dnech 6. a 7. prosince 2012. Jindra Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS Bc. Jindra Kracíková, předsedkyně nefrologické sekce ČAS

zpravodaj čas

foto: archiv autorky

Ipswich / Vzdělávací akce

Region Mladá Boleslav čerpá zkušenosti i v Londýně Pracoviště centrálního nemocničního příjmu v anglickém městě Ipswich navštívily v rámci vzdělávací akce na přelomu května a června členky ČAS, regionu Mladá Boleslav. „Díky nadšení zaměstnankyně nemocnice, paní Líby, se nám dostalo vřelého přijetí a během příjemně stráveného dne jsme načerpaly odborné, teoretické i praktické zkušenosti,“ uvedla předsedkyně regionu Mladá Boleslav Lucie Kopalová. Pracovní den zahájil teoretický blok, který obsahoval přednášky z oblasti akutní péče, komunitní péče a paliativní péče. Ke každému tématu mohly účastnice přispět otázkou do diskuze. Diskutovalo se zejména o kompetencích sester pracujících v rámci centrálního příjmu. Zajímavé bylo i představení náplně práce sestry na daném pracovišti, doplněné o pracovní postupy s přesným časovým harmonogramem. Po teoretickém bloku následovaly komentované prohlídky jednotlivých pracovišť oddělení centrálního příjmu. Dva dny z celkových pěti pak strávily účastnice zájezdu v Londýně, který si ještě před cestou domů prohlédly. mhe

Nový Smokovec / Konference

Co trápí specialisty na intenzivní péči na Slovensku? Rozdíl mezi teorií a praxí v anestezio logii a intenzivní péči byl hlavním tématem V. celoslovenské konference sester pracujících v anesteziologii a intenzivní péči s mezinárodní účastí, která se konala ve dnech 22. až 23. června v Novém Smokovci. Organizační tým vedl PhDr. Milan Laurinc a nezastupitelnou roli na organizaci měl i prezident regionální komory sester a porodních asistentek PhDr. Lukáš Kober.

Zkušenosti z praxe si vyměnily sestry pracující v anesteziologii a intenzivní péči v rámci V. celoslovenské konference sester, která se konala koncem června v Novém Smokovci.

Mezi zahraničními hosty byli například viceprezident polské komory vše obecných sester a porodních asistentek Mgr. Wojciech Nyklewicz, předseda Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků ČR Tomáš Válek, DiS., předsedkyně sekce anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče ČAS Mgr. Dana Křivská a Srbskou republiku zastupovala členka výkonné rady Udruženja anestetičara Srbije MUDr. Snežana Eror. Úvodní přednášku popisující pětileté období činnosti výkonného výboru Sekce sester pracujících v anesteziologii a intenzivní péči na Slovensku přednesl hlavní organizátor konference PhDr. Milan Laurinc. V prvním bloku vystoupily i zástupkyně ČR, Bc. M. Horáková a Mgr. Z. Slatinská z FN Královské Vinohrady, které přítomné seznámily s prvními zkušenostmi s elektronickou dokumentací. Závěrečné slovo patřilo Mgr. I. Michalcové, která si za téma své přednášky s názvem Sestry a stížnosti zvolila hlavní důvody stížností souvisejících s vykonávanou profesí všeobecné sestry na Slovensku. Z pohledu pacienta a příbuzných jsou nejčastějšími důvody stížností na zdravotníky: arogance, bez ohlednost k pacientům a nedostatečná empatie k příbuzným. Z pohledu zdravotníků je zase nejčastějším důvodem stížností na příbuzné slovní agrese vůči ošetřujícímu personálu. Před začátkem odpoledního bloku byly zahájeny volby do nového výboru odborné sekce anesteziologie a intenzivní péče, protože dosavadní volební období uplynulo. V odpolední sekci

zazněla slova předsedy Odborového sdružení sester a porodních asistentek SR V. Záborského, adresovaná všem zdravotníkům i nezdravotníkům. Záborský nastínil aktuální problematiku a důsledky přijetí zákona č. 62/2012 Z.z., o minimálních mzdových nárocích sester a porodních asistentek v praxi, který někteří zaměstnavatelé obcházejí dělením úvazků, čímž degradují povolání sester a porodních asistentek a nabourávají odbornou způsobilost k výkonu daného povolání. Důraz kladl i na informovanost a možnost obhajoby základních práv všech zdravotníků. Hlavním tématem diskuzí, které následovaly, byla pracovní náplň a finanční ohodnocení zdravotníků v sousedním Rakousku, kde jsou kompetence zdravotních sester mnohem nižší a veškeré pracovní kompetence včetně odpovědnosti přebírají lékaři. Finanční ohodnocení zdravotních sester je přitom v Rakousku mnohem vyšší, přestože k výkonu tohoto povolání není nutná ani maturita. Tyto praktické poznatky z odlišné rakouské a slovenské praxe přednesly sestry M. a L. Flórovy. V sobotním programu zazněla přednáška Mgr. Z. Belkové z Univerzitní nemocnice v Martině s názvem Manažment bolesti, po níž došlo k diskuzi, jejímž ústředním tématem byla epidurální anestezie v porodnictví. Další ročník konference by se měl příští rok konat v Nitře. Bc. Miluše Horáková, Klinika anesteziologie a resuscitace, FNKV, Praha

zpravodaj čas

florence 9/12

Evropské středisko podporuje boj proti infekčním nemocem nejen v Evropě S úkoly a náplní práce Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) se prostřednictvím semináře doc. MUDr. Aleny Petrákové, CSc., členky vedení ECDC, seznámili zástupci ČAS, kteří počátkem června vyjeli na studijní pobyt do Švédska.

vropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí bylo zřízeno nařízením Evropského parlamentu a svou činnost zahájilo v květnu 2005. Sídlí ve Stockholmu – Solně, v budovách Karolinského institutu. Jeho úkolem je identifikovat a posoudit hrozby, které představují infekční nemoci pro lidské zdraví, a informovat o nich. S organizacemi zaměřenými na ochranu zdraví v celé Evropě proto spolupracuje na posílení a rozvoji dohledu nad infekčními nemocemi a na systémech včasného varování před nimi. Proto, aby mohlo odhalit ohrožení infekčními nemocemi a rychle na ně reagovat, vyvinulo komunikační platformu EPIS, která umožňuje mezinárodní výměnu odborných informací týkajících se propuknutí infekčních onemocnění. „Bylo stanoveno sedm okruhů sledování,“ uvedla Petráková. Jsou to: 1. Bakteriální infekty včetně nemocničních nákaz. 2. Nemoci něčím přenášené, například klíšťová encefalitida. 3. Infekce z vody nebo z jídla.

4. Sexuálně přenosné choroby včetně hepatitidy. 5. Chřipka, pandemické plány. 6. TBC (která je v současnosti problémem v pěti státech EU). 7. Dozor nad nemocemi, jimž je možné předcházet vakcinací (v současné době je to v Evropě problém spalniček).

Seznámit se s náplní práce ECDC vyjeli zástupci ČAS do Švédska. foto: archiv autorky

Kontrola infekčních onemocnění závisí na laboratorní detekci a určení původců onemocnění. Středisko ECDC nemá vlastní laboratoře, ale využívá hlavní referenční laboratoře ústavů veřejného zdraví členských zemí EU a také napomáhá efektivnímu rozvoji systému mikrobiologie v oblasti veřejného zdraví. Ten by měl být schopen poskytovat včasné a spolehlivé informace k prevenci a kontrole infekčních onemocnění, a to nejen v jednotlivých členských státech EU, ale i na evropské úrovni. ECDC dále pracuje na sjednocení standardů a sleduje kvalitu prováděných vyšetření. Snahu členských států EU vybudovat silné systémy kontroly infekčních onemocnění podporuje ECDC nejen tím, že hodnotí kapacitu a potřeby systému ochrany veřejného zdraví, ale i tím, že jim nabízí ucelené dlouhodobé programy a další vzdělávání. Na základě svých znalostí a kapacity v oblasti prevence a kontroly infekčních onemocnění jim nabízí informace o efektivních a nákladově příznivých opatřeních v boji s těmito chorobami. Vzdělávání a přípravě odborníků členských států EU byla věnována přednáška MUDr. Vladimíra Príkazského, CSc., člena vedení ECDC za Slovenskou republiku. „Tréninkové kurzy pro odborníky z jednotlivých zemí probíhají pouze z 10 % v centru ECDC, zbytek na odborných pracovištích,“ uvedl s tím, že každý rok projde výcvikem 17 odborníků, kteří pak organizují a provádějí kurzy ve svých zemích. Absolvovali je již i zástupci ČR. ECDC má také za úkol podporovat kampaně jednotlivých států EU týkající se prevence a ochrany před infekčními chorobami. Příkladem

foto: archiv

zpravodaj čas

k věci

→ Blíže o ECDC Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) je agenturou Evropské unie, která je zodpovědná za posilování obranných prostředků Evropy proti infekčním onemocněním a jejíž činnost je důležitá nejen pro zdraví obyvatel Evropy. Při svém založení v roce 2005 mělo středisko 12 zaměstnanců, nyní jich tu pracuje 350.

je třeba každoroční Evropský den správného užívání antibiotik. Středisko ECDC také aktivně podporuje členské země EU v jejich úsilí zlepšit prevenci a kontrolu infekčních onemocnění. Poskytuje poradenství klíčovým partnerům EU, především Evropské komisi a Evropskému parlamentu, úzce spolupracuje i se sociálně-zdravotní komisí EU. Kromě členských států EU spolupracuje ECDC i s dalšími evropskými zeměmi – s Islandem,

Česko / Domácí péče ČAS

S návrhy pojišťoven pro rok 2013 sekce domácí péče ČAS nesouhlasí Česká asociace sester má celkem 69 sekcí a sekce domácí péče (DP) je jednou z nich. Sdružuje nejen sestry zaměstnané v agenturách domácí péče, ale i manažerky a majitelky agentur domácí péče. Od této skutečnosti se také odvíjí její činnost. Důležitým úkolem sekce bylo a je především zastupovat a hájit zájmy členů při jednáních se zdravotními pojišťovnami a s ministerstvem zdravotnictví. Jednou z nejdůležitějších aktivit je dohodovací řízení o hodnotách bodu a výše úhrad zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění. Zástupkyně sekce domácí péče ČAS se těchto jednání pravidelně účastní a v součinnosti s dalšími zástupci segmentu DP připravují a předkládají návrhy k cenovým ujednáním. Pro rok 2013 jednání stále probíhají. Návrhy zdravotních pojišťoven, které nám byly předloženy, jsou pro nás však

Lichtenštejnskem a Norskem a do spolupráce začalo zapojovat i kandidátské země EU – Černou Horu, Chorvatsko, Turecko a další. Úzce spolupracuje i s klíčovými celosvětovými protějšky, jako jsou střediska pro kontrolu nemocí USA, Čínské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí a agentura veřejného zdraví Kanady. Informace o práci komise je pro všechny zdravotníky zajímavá a po přednáškách se rozvinula bohatá diskuze, zejména na téma vakcinace: ano, či ne a o současných problémech, jako jsou TBC či spalničky (morbili).

nepřijatelné a pro domácí zdravotní péči téměř likvidační. V průběhu roku jsou nám předkládány návrhy zákonů a vyhlášek, které jsme mnohdy úspěšně připomínkovaly. Vzhledem k probíhajícím úpravám Seznamu zdravotních výkonů byla při ČAS ustavena pracovní skupina vedená Ing. Bc. Irenou Kouřilovou, která je zároveň členkou pracovní skupiny při MZ ČR za ČAS. V této skupině je za sekci domácí péče Jana Šnýdrová a Lenka Cejnková. Na úpravách Seznamu zdravotních výkonů se obzvlášť aktivně podílí Jana Šnýdrová, která v rámci segmentu připravuje podklady k jednotlivým výkonům. Členky předsednictva aktivně pracují i v dalších pracovních skupinách při prezidiu ČAS. Jsou to: → pracovní skupina pro kvalitu péče: Hana Pajorová, Věra Kolegarová; → pracovní skupina pro legislativu: Lenka Cejnková; → pracovní skupina pro dlouhodobou péči: Jana Šnýdrová, Lenka Cejnková. V průběhu roku budou pokračovat jednání dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění a pracovních skupin, zejména pracovní

Bc. Anna Skalická, členka prezidia ČAS

skupiny pro úpravy Sazebníku výkonů. V srpnu byla obnovena jednání pracovní skupiny pro dlouhodobou péči při ČAS. Sekce domácí péče se podílí také na celoživotním vzdělávání sester DP. Pravidelně pořádáme konference a semináře. V letošním roce již proběhly dvě akce. V květnu se za přítomnosti prezidentky ČAS konala celostátní konference na téma „Křížem krážem napříč domácí péčí aneb doma je doma“ a v červnu se sestry mohly zúčastnit semináře „Ošetřovatelská péče v pozdním věku“, který se konal ve spolupráci s Aesculap Akademií a byl zaměřen na právní problematiku v domácí péči. Na podzim nás čeká poslední konference tohoto roku. Ve slovenské Oščadnici se bude ve dnech 28. až 29. září konat II. mezinárodní konference manažerů domácí péče s názvem „Život manažera ADOS v SR a domácí péče v ČR“, kterou připravujeme společně s kolegyněmi ze Slovenska. Závěry z jednání a další novinky budeme průběžně zveřejňovat na webových stránkách sekce domácí péče (www.cassdp.cz). Lenka Cejnková

florence 9/12

public relation text: IPVZ

Bezplatné vzdělávání nelékařů z pohodlí domova je možné díky fondům EU

očínaje letošním zářím mají nelékařští pracovníci opět možnost zapojit se do mnoha vzdělávacích aktivit, které jsou v rámci individuálního projektu Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost „Prohlubování a zvyšování úrovně odborných znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví se zaměřením na odborné profesní vzdělávání v manažerských dovednostech“ (číslo projektu CZ.1.04/1.1.00/46.00001) financovány z prostředků Evropského sociálního fondu (ESF) a státního rozpočtu ČR. Tyto kurzy pořádá pro Ministerstvo zdravotnictví ČR Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). V historii vzdělávání zdravotníků jde o unikátní projekt, co se množství vzdělávacích aktivit a finančních prostředků týká. Vzdělávací aktivity projektu jsou určeny nelékařským pracovníkům s většinovým pracovním úvazkem mimo hlavní město Praha, pro které je díky finanční podpoře ESF účast v projektu bezplatná. V rámci projektu je nabízeno velké množství vzdělávacích aktivit realizovaných různými formami výuky, od tradičního způsobu až po on-line inovační vzdělávací kurzy. Jejich kompletní přehled je k dispozici na www.vzdelavani-zdravotniku.cz. Kromě toho mohou zdravotnická zařízení zažádat i o podporu vlastních vzdělávacích akcí – a to až do výše 200 000 Kč (bez DPH), a zorganizovat tak např. seminář či konferenci šitou na míru potřebám jednotlivých pracovišť nebo zaměstnanců na prohloubení či zvýšení kvalifikace a obnovování znalostí.

Projekt nabízí mimo jiné i elektronickou formu vzdělávání – e-learning. Účastníci tak mají možnost projít e-kurzem se všemi výhodami, které tato forma vzdělávání poskytuje. Sekundárním pozitivním jevem je zároveň to, že účastník si díky e-kurzům prohloubí i své počítačové znalosti. E-kurzy jsou na základě pravidel České asociace sester zařazeny do kreditního systému vzdělávání. Úspěšní absolventi e-kurzů získají „Potvrzení o absolvování e-kurzu“ a daný počet kreditů . Vybrané e-kurzy mají vydáno souhlasné stanovisko i jiných profesních organizací, např. Asociace klinických logopedů ČR či České lékárnické komory. V září 2012 se v rámci projektu uskuteční měsíční běhy například těchto e-kurzů: Přístup k pacientovi a komunikace, Právní minimum, Etické normy chování, Řízení kvality ve zdravotnictví a sociálních službách a Obecné formy edukace, Edukace pacientů s diabetes mellitus a Edukace pacientů s nefrologickým onemocněním. V dalších měsících se mohou nelékařští pracovníci hlásit do e-kurzů: → Edukace v nutriční péči (3 kredity; termíny: říjen a listopad 2012) → Edukace v péči o seniory (3 kredity; termíny: říjen, listopad a prosinec 2012) → Edukace pacientů s onkologickým onemocněním (3 kredity; termíny: říjen, listopad a prosinec 2012) → Základy tropické a cestovní medicíny pro nelékaře (3 kredity; termíny: listopad a prosinec 2012, leden 2013)

Zájemci o studium se nejprve musí, tak jako u všech jiných vzdělávacích aktivit projektu, zaregistrovat do informačního systému ZEUS (https://zeus.vzdelavani-zdravotniku.cz/), kde si v rámci katalogu vzdělávacích aktivit projektu mohou vybrat podle svých studijních potřeb e-kurz a přihlásit se na něj. Následně jsou koordinátorem e-learningu vyzváni k vyplnění, podpisu a zaslání čestného prohlášení poštou. Vyhovují-li podmínkám pro přijetí ke studiu e-kurzu, jsou zájemci o vzdělávání zařazeni ke studiu e-kurzu a e-kurz je jim v rámci IS ZEUS zpřístupněn po celou dobu studia. E-kurzy jsou v projektu realizovány zpravidla 3krát, pokaždé v měsíčním běhu, kdy má student texty e-kurzu k dispozici ke studiu po dobu jednoho měsíce. V tomto období se student může zúčastnit diskuzního fóra a musí absolvovat celý e-kurz a následně i závěrečný test. Na základě úspěšného absolvování závěrečného testu pak student získá Potvrzení o absolvování e-kurzu. V případě zvýšeného zájmu o e-kurz je vypsán jeho mimořádný 4. běh. Cílem celého projektu je zavedení systému prohlubování znalostí a zvyšování úrovně odborných znalostí ve vytvořené soustavě akreditovaných pracovišť, zaměřené na profesní nelékařské zdravotnické vzdělávání a vzdělávání v manažerských dovednostech, určené pro nelékaře. Tento systém vzdělávání povede k efektivnímu využívání lidských zdrojů podle dosažené úrovně vzdělání, získaných znalostí a kompetencí. Vzdělávací akce budou probíhat do dubna 2013.

servis Luže-Košumberk Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé

Luže-Košumberk / Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé

Hamzova léčebna pro děti a dospělé zavádí nové přístupy v péči o geriatrického pacienta Reprofilizace části lůžkového fondu z rehabilitačních lůžek následné péče na lůžka ošetřovatelská probíhá nyní v Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé v Luži-Košumberku.

foto: archiv Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé

Od 1. ledna 2012 je v pavilonu C otevřeno lůžkové oddělení ošetřovatelské péče (LOOP), na němž bylo zpočátku provozováno 20 ošetřovatelských lůžek a nyní je tu již 40 geriatrických pacientů. V Hamzově léčebně jde o nové pojetí péče o geriatrického pacienta s důrazem na rehabilitaci, včetně sociální rehabilitace a sociálního poradenství s využitím odborného personálu a technického vybavení léčebny. „Chceme našim pacientům poskytovat vyšší standard této

péče,“ vysvětluje ředitel léčebny MUDr. Václav Volejník, CSc., s tím, že pacienti mají k dispozici kromě fyzioterapeutky i ergoterapeutku a další specializované pracovníky. Očekávaným výsledkem péče je především zlepšení soběstačnosti a sebeobslužnosti pacientů. Nutným předpokladem je samozřejmě alespoň minimální rehabilitační potenciál pacienta. „Prioritním cílem péče na LOOP v naší léčebně je návrat geriatrického pacienta do domácího prostředí v co nejlepším stavu, zlepšení kvality jeho života, snížení výskytu komplikací a zkrácení doby rekonvalescence,“ vysvětluje Mgr. Dita Dušková, MBA, z oddělení ošetřovatelské péče léčebny. „Naším cílem je nabízet komplexní zdravotní, ošetřovatelské a rehabilitační služby s ohledem na specifický a početný typ klientely, akceptace zvláštností klinického obrazu u seniora, přizpůsobení se jeho potřebám a úprava režimových opatření,“ pokračuje. Zcela zásadní je i komunikace a spolupráce s okolními zdravotnickými a sociálními zařízeními. „Během uplynulých měsíců se nám podařilo vytvořit úplný denní program a můžeme konstatovat, že jsme dokázali vytvořit nový typ péče o seniora, který je schopen předcházet dlouhodobému institucionalismu a eliminovat známá rizika vycházející z hospitalizace samé,“ dodává Dušková. mhe

krátce Profesionální novorozenecké postýlky si již vypůjčily stovky maminek Česko / Již více než dvě stě maminek z celé republiky využilo možnost půjčit si domů novorozeneckou postýlku MiMi od společnosti LINET, kterou používají profesionálové v porodnicích. Unikátní půjčovnu těchto profi postýlek otevřela společnost LINET na začátku roku. „Postýlku si stále častěji půjčují maminky vícerčat, kterým postýlka v prvních měsících výrazně pomůže při adaptaci na nový režim,“ říká Romana Loumová ze společnosti LINET. „Také s rostoucím trendem, kdy maminky začínají krátce po porodu opět pracovat, roste i poptávka po tomto praktickém pomocníkovi,“ dodává Loumová. Více informací o půjčovně postýlek najdou zájemci na www.prvnipostylka.cz. mhe

nepropásněte Mešnice u Jihlavy / 14.–15. 9.

Pracovní den s nácvikem praktických dovedností pro nelékařské zdravotnické pracovníky záchranných služeb Hradec Králové / 4.–5. 10.

17. výroční konference popáleninové medicíny Slaný / 4. 10.

Den otevřených dveří LINET Scholaris v novém školicím středisku * více informací a další akce najdete v přiloženém kalendáři akcí

servis

anketa Domníváte se, že při péči o pacienta porušujete své kompetence vyplývající z platné legislativy?

82 % / Ano 18 % / Ne * Anketní otázka pro příští měsíc zní: Setkali jste se na svém pracovišti s mobbingem? Hlasovat můžete na našem facebooku. Výsledky uveřejníme v příštím čísle Florence.

florence 9/12

Česko / 5. ročník celostátní soutěže Bezpečná nemocnice

Máte bezpečnou nemocnici? Kraj Vysočina ve spolupráci se Spojenou akreditační komisí, o. p. s., společností Johnson & Johnson, s. r. o., Project HOPE – Česká republika, o. p. s., a Českou asociací sester, o. s., vyhlašují 5. ročník celostátní soutěže s názvem Bezpečná nemocnice. Soutěž je určena pro lůžková zdravotnická zařízení, která mají sídlo na území naší republiky. Vyhlášení bude uveřejněno ve Zdravotnických novinách, na webu Kraje Vysočina a na webových stránkách všech spolupracujících subjektů. Do soutěže mohou být přihlášeny jak projekty realizované, tak i projektové záměry. Soutěží se ve dvou sekcích – v technicko-provozní oblasti a v ošetřovatelsko-medicínské oblasti.

Projekty se mohou přihlašovat až do 31. ř íjna letošního roku. Bližší informace o soutěži včetně podmínek přihlášení najdou zájemci na http://www.kr-vysocina.cz/ soutez-bezpecna-nemocnice/ds-302111/ p1=52526. Vítězné projekty budou odměněny cenou hejtmana Kraje Vysočina a projekt s nejvyšším hodnocením poroty v každé sekci získá mimořádnou finanční odměnu ve výši 100 tisíc korun od společnosti Johnson & Johnson, s. r. o. určenou na odborné vzdělávání. Vítězné projekty budou představeny na 6. ročníku celostátní konference Dny bezpečí v lednu 2013. mhe

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Základy moderní lékařské etiky / Marek Vácha, Radana Königová, Miloš Mauer / Portál / Praha 2012, 312 str., 495 Kč / Tato kniha poskytuje základní přehled lékařské etiky v současném euroamerickém prostoru se zvláštním zaměřením na ČR. Autoři v ní popisují základní pojmy lékařské etiky, obecný postup při řešení bio etického problému a základní etické teorie. Zvláštní kapitoly jsou věnovány komunikaci s pacientem a psychologickému přístupu k nemocnému. Speciální část volně kopíruje etapy lidského života a popisuje všechny etické otázky týkající se obou konců lidského života. Závěrečné kapitoly pojednávají o specifických problémech současné lékařské etiky, zvláště pak problematice popáleninové medicíny a tématu hromadných poranění v rámci katastrof.

Sociální gerontologie Úvod do problematiky / Rostislav Čevela, Zdeněk Kalvach, Libuše Čeledová / Grada Publishing, a. s. / Praha 2012, 264 str., 299 Kč / Cílem této publikace je zvýšit povědomí zdravotnické veřejnosti o problematice sociální gerontologie, tedy vztahu společnosti ke starým lidem, integraci seniorů do společnosti, zlepšování jejich statutu ve společnosti, definování jejich zdravotních a sociálních potřeb ve vztahu k prodlužování věku populace, a to v souvislostech seberealizace a participace ve stáří. Kniha je určena nejen praktickým lékařům a lékařům v dlouhodobé péči, ale všem zdravotnickým a sociálním pracovníkům, kteří pracují se seniory.

Terapeutické využití kinesio tapu / Jitka Kobrová, Robert Válka / Grada Publishing, a. s. / Praha 2012, 160 str., 299 Kč / Tato na českém trhu jediná souhrnně zpracovaná publikace o kinesiotapingu není jen praktickým návodem pro rehabilitační a sportovní lékaře, ortopedy, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a jiné odborníky, ale je vhodná i pro studenty nelékařských oborů, specializující se ve zdravotnictví. Kniha přináší komplexně zpracovanou problematiku kinesiotapingu, který je v současnosti jednou z nejpopulárnějších metod ve fyzioterapii, rehabilitačním lékařství a samozřejmě i v terapii sportovců. Kromě praktického využití kinesio tapu kniha podrobně popisuje i techniky kinesiotapingu, historii a fyziologii účinku kinesio tapu v závislosti na jeho vlastnostech.

EKG do kapsy Překlad 4. vydání / Ralph Haberl / Grada Publishing, a. s. / Praha 2012, 288 s., 349 Kč / Dvoubarevná kniha poskytuje velmi stručné základy metody a je orientována mimořádně prakticky a didakticky s řadou vyobrazení a EKG křivek. Ocení ji zejména studenti, ale i sestry specialistky či lékaři v praxi a lékaři všech odborností. Jednotlivé kapitoly obsahují: základy, fyziologické EKG, srdeční hypertrofii, blokády ramének, A-V blokády, ischemii myokardu, bradykardie, tachykardie a další poruchy rytmu, karditidy a kardiomyopatie, poruchy elektrolytů, ovlivnění léky a rušení a artefakty.

legislativa – názory Text: Bc. Drahomír Sigmund

Co přinesl nový zákon záchranářům? (II. díl)

Další, ne zcela dobře napsaný, je § 6 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě. Sporné a nedostatečné se jeví ustanovení ohledně takzvaných kontaktních míst v nemocnicích, která nejsou přesněji definována. Pracovníci záchranky přitom musí nově všechny přivážené pacienty kontaktnímu místu předem nahlásit a zdravotnické zařízení (ZZ) má povinnost je převzít jen v tom případě, že potvrdí možnost jejich přijetí. To znamená, že pokud ZZ tuto možnost nepotvrdí, má právo pacienta odmítnout. Vypadá to, jako by zde hodně zapracovalo lobby lůžkových ZZ, kterým se nechce zbudovat oddělení urgentního příjmu nebo oddělení akutního příjmu, kam je ideální pacienty z terénu směrovat k dalšímu ošetření a vyšetření pomocí nezbytného komplementu, a teprve poté je přesměrovat na cílové oddělení lůžkové péče. Takové znění zákona záchranné službě zcela jistě lepší předávání pacientů do zdravotnických zařízení nezajistí. Nyní přejdu od zákona o zdravotnické záchranné službě k zákonu č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, přímo do § 28, v němž jsou upravena práva pacientů. Při úpravě práv pacientů se pravděpodobně nikdo nezabýval, nebo v horším případě nechtěl zabývat, specifiky, která má poskytování ZZS, kde je místem ošetření nejčastěji byt, sanitní vozidlo (vrtulník), veřejná místnost, ulice a silnice. Mohou to být ale například i pole, louky, vodní plochy, sklepy, těžce dostupná místa (hory, propasti apod.) a další místa. Odstavec 3 písm. e) bod 1 a 2 § 28 ukládá poskytovateli služby zajistit možnost nepřetržité přítomnosti zákonného zástupce nebo obdobné osoby (nebudu je zde vypisovat) u dětí a u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům. Do platnosti těchto

ustanovení se posádky ZZS vždy, pokud to bylo jen trochu možné, snažily rodiče a zákonné zástupce s dětmi nebo s osobami zbavenými způsobilosti k právním úkonům brát s sebou do vozidla. Dokonce to mnohdy z mnoha dobrých důvodů vyžadovaly. Jsou ale případy a situace, kdy to prostě možné není. Nelze resuscitovat ve stísněných prostorách sanitního vozidla dítě nebo jinou osobu za nepřetržité přítomnosti další „civilní“ osoby. O vrtulníku ani nemluvě. Někdy nelze uskutečnit přepravu dalších osob než jednoho pacienta také z důvodu kapacity sedadel sanitního vozidla. Sanitní vozidlo ZZS má zpravidla 4 místa k sezení a jedno lehátko. Když přijede posádka rychlé lékařské pomoci (RLP) v počtu tří osob (lékař, zdravotnický záchranář/všeobecná sestra a řidič vozidla ZZS), která má na palubě vozidla praktikanta (medika, studenta záchranáře, lékaře na praxi, zacvičujícího se nového pracovníka apod.), tak je počet míst vyčerpán a zbývá lehátko pro pacienta. Jak tedy vzít zákonného zástupce, když má ze zákona právo na nepřetržitou přítomnost? Dalším úskalím bude nepřetržitá přítomnost zákonného zástupce při transportu novorozence v inkubátoru. V takovém případě tvoří posádku dva zaměstnanci ZZS v posádce rychlé zdravotnické pomoci (RZP), která ve zdravotnickém zařízení přibere dítě

Bc. Drahomír Sigmund

v inkubátoru (místo nosítek), lékaře – neonatologa a dětskou sestru. Kapacita vozidla je opět vyčerpána. Podotýkám, že každý člen posádky má v posádce své úkoly. Ač dobrý úmysl ustanovení každý z nás zcela jistě lidsky chápe, vystaví nás v některých případech situacím, se kterými si nebudeme vědět rady. Proto nám i toto ustanovení zhorší podmínky výkonu naší služby. Za porušení ustanovení zákona ze strany poskytovatele služby hrozí pokuta až ve výši 100 tisíc korun. Stejný odstavec 3 písm. e) § 28, ale bod 3 ukládá – a zde musím citovat: „Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo na přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem a to v souladu…“ Dovolím si říci, že pro záchrannou službu toto ustanovení může ve chvíli, kdy se mezi veřejností rozšíří o takovém ustanovení povědomost, znamenat naprosto nezvladatelné situace. Tak jako není možné a v některých případech ani proveditelné vzít s sebou vždy oprávněné zákonné zástupce, jak píši výše, nelze brát do sanitního vozidla ani ostatní osoby, na které pacient ukáže prstem, že je s sebou chce.

Více o autorovi Bc. Drahomír Sigmund 1984–1988: 33. tankový pluk, velitel plukovního obvaziště, zdravotník na ošetřovně VÚ 4423 Přáslavice; 1988–1991: MORA, n. p., Mariánské údolí, směnový mistr; 1991–1994: 33. tankový pluk, velitel plukovního obvaziště, zdravotník na ošetřovně VÚ 4423 Přáslavice; 1994: ZZS Olomouckého kraje, stanoviště Olomouc, hlavní sestra Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje, p. o.; 1994: RLP, RZP Olomouc; 1996: LZS Olomouc; od 2006: prezident Komory záchranářů zdravotnických záchranných služeb ČR

florence 9/12

historie text: Mgr. Helena Michálková, Ph.D., foto: archiv

První pomoc stará 150 let se u nás učila ještě v roce 1975 Vzpomenete si ještě, jak vás ve škole učili, jak provádět neodkladnou resuscitaci? Pokud vám učitel promítl nějaký starý film, v němž se záchranáři snažili oživit raněného mácháním jeho pažemi, jistě jste se neubránili smíchu. Jenže to nebyl výmysl filmařů, ale léta užívaná metoda.

azýváme ji metodou SilvestraBrosche a je z roku 1858. Nešlo o umělé dýchání z plic do plic, ale o metodu, při níž se přitlačovaly horní končetiny na hrudník. Jak účinná byla, není známo. Známé je ale to, že s ní počítal i výnos č. 15387 ministerstva veřejného zdravotnictví z roku 1932. Ten uváděl, že u pacienta v bezvědomí je nutné ihned zavést umělé dýchání, neboť většina postižených je mrtva jen zdánlivě. Další postup pak závisel na roční době. V létě se měl postižený nechat ležet na zemi, v mrazech jej však bylo nutné přenést do světnice, jelikož se mu při záchraně obnažovala horní část těla. Poté mu měli záchranáři otevřít ústa a vytáhnout jazyk. „Má-li ústa stisknuta, nezdržujte se s otvíráním,“ uváděla vyhláška. Záchranář si měl kleknout za hlavu postiženého a uchopit jeho ruce v zápěstích. Rozpažil mu paže až za hlavu asi na jednu vteřinu. Tento časový údaj byl definován jako vyřknutí „jednadvacet“. Na „dvaadvacet“ mu měl držet paže nad hlavou, na „třiadvacet“ se mělo pohybovat pažemi zpět a připažením přiložit zápěstí na hrudník a na

„čtyřiadvacet“ se měl stisknout hrudník z boku. „Opakujte tyto pohyby tak dlouho, až postižený oživne,“ uváděla vyhláška s tím, že postižený neměl být nošen k lékaři, ale lékař měl být zavolán k němu. Postiženému se také nemělo nic vlévat do úst. Ve stejné vyhlášce se uváděla i modifikace, která se již podobá dnešní nepřímé masáži. Před osmdesáti lety se používala v případě, že měl postižený obě paže zlomené. Záchranář při ní klečel po pravém boku postiženého směrem k jeho obličeji a s dlaněmi na jeho prsou. „Stiskněte

Metoda Silvestra-Brosche z roku 1858

hrudník zepředu a z boku a počítejte jednadvacet, na dvaadvacet držte stisknutí, na třiadvacet povolte a na čtyřiadvacet udělejte přestávku,“ popisovala vyhláška. Stisknutí nemělo být násilné, aby záchranáři poraněnému nezlámali žebra nebo nepoškodili útroby. Zdá se vám tato vyhláška zastaralá? Pak budete jistě překvapeni, že tuto sto padesát let starou metodu uvádí ještě učebnice pro střední zdravotnické školy z roku 1975. V ní je uvedena ještě jedna metoda – Holgera Nielsena z roku 1932. Při této metodě leží postižený na břiše a hlavu má opřenou na složených pažích. Zachránce klečí za jeho hlavou, postiženého uchopí za lokty, které zvedne, a tím zvedne i hrudník postiženého. Čelo se přitom nesmí sesunout z rukou. Potom ramena pustí a dlaněmi mu stlačí hrudník v oblasti lopatek. Tyto pohyby mají být pomalé a uvolněné. A jak vypadá základní neodkladná resuscitace (NR) dnes? Česká resuscitační rada doporučuje tento postup: u postiženého nejprve zkontrolujte vědomí. Jestliže nereaguje na podněty a jeho spontánní dechová aktivita je nedosta-

tečná (lapavé dechy – „gasping“ nejsou překážkou), zavolejte 155 a zahajte neodkladnou resuscitaci (zevní masáž srdeční tepajícímu srdci neublíží). Postiženého obraťte na záda a stlačujte mu střed hrudníku do hloubky nejméně 5 cm frekvencí 100krát za minutu. Mezi kompresemi hrudník zcela uvolníme a vždy jednou za dvě minuty postiženého zkontrolujeme. Pro úspěch je klíčové začít včas a nepřetržitě stlačovat hrudník. Pokud postižený začne reagovat nebo spontánně dýchat, resuscitaci přerušíme. Pozor však na ojedinělé lapavé nádechy, které se mohou objevit i v průběhu resuscitace. S resuscitací nepřestávejte, nejde o známku obnovení krevního oběhu! Zdravotníci a školení laici by měli při otočení pacienta na záda ještě pacientovi zaklonit hlavu a uvolnit mu tak dýchací cesty a poté zahájit resuscitaci. Stlačování hrudníku do stejné hloubky a stejnou frekvencí jako laici by však měli ještě proložit dýcháním z plic do plic v poměru 30 : 2. Pokud je postiženým dítě, které nekomunikuje, nedýchá nebo má pouze lapavé vdechy, netřeseme s ním, ale neprodleně zavoláme 155, dítě otočíme na záda,

Metoda Holgera Nielsena z roku 1932

zakloníme mu hlavu, čímž mu uvolníme dýchací cesty, ty prodechneme 5 vdechy a pokud předcházelo dušení, začneme s neodkladnou resuscitací. Jazyk přitom nijak nevytahujeme ani nefixujeme. Stlačujeme mu střed hrudníku a dýcháme do plic v poměru 30 : 2 (1 zachránce) nebo 15 : 2 (2 zachránci profesionálové) s frekvencí nejméně 100krát za minutu do hloubky nejméně 5 cm a mezi kompresemi hrudník zcela uvolníme. Pokud je k dispozici automatizovaná externí defibrilace (AED), zapneme přístroj a řídíme se jeho instrukcemi. Jednu elektrodu nalepíme pod levé podpaží a druhou pod pravou klíční kost, vpravo od hrudní kosti. Během vyhodnocení srdečního rytmu přístrojem se postiženého ani přístroje nedotýkejte. Pokud je to nutné, přístroj učiní výboj. Pak pokračujte způsobem obvyklým pro NR. Přístroj vás k tomu vyzve, bude vás instruovat a bude udávat rychlost kompresí. Sdělí vám i kdy vdechnout. Neodkladnou resuscitaci přerušíme, pokud postižený začne spontánně dýchat, při předání zdravotnickému týmu, při vyčerpání zachránců nebo při nově vzniklém nebezpečí pro zachránce.

public relation

Sestřičky, pozor!

ok se s rokem sešel a opět se můžete hlásit do prestižní soutěže Miss sestra, jejíž finálové kolo a vyhlášení proběhne 15. 2. 2013 na Žofíně na reprezentativním plese sester – Sestry na sál! Kromě zdravotních sester se zde každoročně sejde mnoho specialistů z mnoha lékařských odvětví, zástupci veřejnosti a známé osobnosti. Miss sestra by měla mít všech 5 S, tedy být sympatická, srdečná, spolehlivá, společenská a stylová. Přihlásit se můžete pomocí on-line formuláře na stránkách www.misssestra.cz, nebo vyzvat k účasti některou ze svých kolegyň. Převezměte žezlo po loňské vítězce Petře Hladíkové a usedněte na pomyslný trůn zdravotních sester. Pro přihlášení do soutěže musíte být občankou ČR, po celou dobu soutěže vykonávat některou z profesí spadajících do kategorie NLZP (nelékařský zdravotnický personál) a souhlasit s pravidly soutěže.

Zleva: 1. vicemiss a Miss sestra sympatie Veronika Švandová, Miss sestra 2011 Petra Hladíková, moderátor volby Miss sestra Vojtěch Bernatský, 2. vicemiss 2011 Iva Víšková.

florence 9/12

připravujeme fota: Profimedia

personální inzerce H ledám práci zdravotní sestry v Praze Jsem absolventka VOZŠ a SZŠ v oboru zdravotní asistentka. Praxi při škole jsem absolvovala na chirurgii v Thomayerově nemocnici a také na dětské neurologii ve Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Nejraději bych pracovala na dětské chirurgii nebo v porodnici. Kontakt: TresnakovaAlice@seznam.cz nebo na tel.: 721 486 670

téma příštího čísla

Očkování Jaké jsou nové trendy v očkování a co se očkuje před cestou do zahraničí?

CHYBÍ VÁM LIDI?

Fyzioterapeut

→ Ošetřovatelská péče o pacienty-cizince s TBC a komunikace s nimi → Rozhovor s Janou Blablovou

+ Seriál o komunikaci

Fyzioterapeuta pro Kliniku rehabilitačního lékařství přijme Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Nástup podle dohody. Podrobnější informace podá v. fyzioterapeutka Vendula Matolínová tel.: 224 968 494, e-mail: vendula.matolinova@vfn.cz

Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angličtina inzerce

TRAVEL VACCINES Nurse: Dr. Novák’s office. How can I help you? Patient: Good morning. My name is Ashley Green, I’m Dr. Novák’s patient. I would like to ask a few questions about vaccination because I’m planning a trip to Africa. Nurse: Sure. The vaccination depends on which country you are going to and which part of the country, the season or time of year, the length of your stay and your health of course. Patient: I would like to go to Algeria in November and stay there for 3 weeks. Nurse: Well, you should arrange an appointment with Dr. Novák 6 to 8 weeks before your trip. Most vaccines take time to become effective and some vaccines must be given in a series over a period of days or weeks. It is also a good opportunity to discuss important travel health issues including safe food and water, accidents, sun exposure and insect bites. Patient: I found a website with useful information about travelling to Algeria and it says that I need to be vaccinated against

hepatitis A and typhoid and they also recommend vaccination against tetanus, hepatitis B and rabies… Nurse: Tetanus vaccine is recommended for travellers who will be in an area with no possibility of correct treatment of an injury with tetanus danger. Hepatitis B vaccination is advised e.g. for health care workers, children, in case of long or frequent stays. And rabies vaccination is good for those going to risk areas far from medical help. Patient: And how about malaria? Nurse: Unfortunately, there is no effective malaria vaccine. You can take antimalarial tablets as prevention. Antimalarials are also used to treat malaria but you should not take the same ones that you used for prevention. Anyway, try to avoid mosquito bites by wearing long sleeves and long trousers especially after sunset, using insect repellents and sleeping under a mosquito net. Patient: Thank you very much. I’ll arrange the appointment with Dr. Novák as soon as I know when I’m leaving. Nurse: OK. And don’t forget to ensure you are insured for medical emergencies!

SLOVNÍ ZÁSOBA trip → cesta, výlet length → délka stay → pobyt to stay → pobývat to take time → trvat series → sada, sled opportunity → příležitost issue → záležitost, téma including → včetně accident → nehoda exposure → vystavení (se) insect bite → kousnutí hmyzem useful → užitečný typhoid → břišní tyfus rabies → vzteklina treatment → léčba injury → zranění in case of → v případě (čeho) anyway → každopádně, tak jako tak to avoid → vyhýbat se sleeve → rukáv sunset → západ slunce net → síť as soon as → jakmile ensure → postarat se o, zajistit insured → pojištěný

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Magda Hettnerová, DiS., e-mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz / Redakce: Jana Přecechtělová, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / Redakční rada: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Tamara Starnovská, Mgr. Ivana Kirchnerová, RNDr. Romana Mrázová, Ph.D. / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitel vydavatelství: RNDr. Martin Slavík / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Bc. Julie Langerová, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: Alexandra Manová, tel.: +420 724 811 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, Marie Janovicová, tel.: +420 602 386 866, e-mail: marie.janovicova@ambitmedia.cz / Personální inzerce: fax: +420 222 352 572, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: Tisk Horák a.s., Drážďanská 83A, 400 07 Ústí nad Labem / Předplatné: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena výtisku: 60 Kč, roční předplatné: 570 Kč / 31,90 eur / Časopis vychází 11krát ročně (v červenci vychází letní dvojčíslo) / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2012

Ev. č. 2011110

Peritoneální dialýza za pomoci přístroje HomeChoice PRO umožňuje pacientům žít nadále aktivní život

HomeChoice PRO Moje léčba, můj domov i má volba Přístroj HomeChoice PRO má nyní HomeChoice SmartCare software www.domaci-dialyza.cz

www.domaci-dialyza.cz BAXTER CZECH spol. s.r.o. Karla Engliše 3201/6 150 00 Praha 5 Tel.: 225 774 113

Symbicort® Turbuhaler® je unikátní mnohodávkový dechem aktivovaný inhalační systém.1, 2

E S te

Znají ji jen jako astmatičku.

pro úlevovou medikaci není nutný. Doporučená udržovací dávka je 2 inhalace denně, pro některé pacienty užívající Symbicort Turbuhaler 200/6 může být vhodná udržovací dávka 2 inhalace 2× denně. Při zhoršení by měl pacient inhalovat další 1 dávku podle potřeby. Pokud symptomy přetrvávají i po několika minutách po podání je třeba inhalovat další dávku podle potřeby. Nedoporučuje se inhalovat více než 6 dávek najednou. Obvykle není potřeba inhalovat více než 8 dávek za den. Po omezenou dobu lze po konzultaci s lékařem užívat i 12 inhalací za den. Chronická obstrukční plicní nemoc: dospělí: 2 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 200/6) případně 1 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 400/12). Zvláštní upozornění: přípravek se doporučuje vysazovat postupně. Cílem léčby je podávat nejmenší účinnou dávku přípravku. Léčba by neměla být zahajována v průběhu exacerbace astmatu. Při výskytu nežádoucích účinků je třeba pokračovat v léčbě a současně vyhledat lékaře. Opatrně je nutné Symbicort Turbuhaler podávat pacientům s thyreotoxikózou, feochromocytomem, diabetem, hypokalemií a závažnými kardiovaskulárními poruchami. Přípravek nemá vliv na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Interakce: chinidin, disopyramid, prokainamid, fenothiaziny, antihistaminika (terfenadin), IMAO, tricyklická antidepresiva, levodopa, L-tyroxin, oxitocin, alkohol, beta-sympatomimetika, beta-blokátory (včetně očních kapek), furazolidon, prokarbazin, halogenované uhlovodíky a digitalisové glykosidy. Současné podání s inhibitory CYP3A4 (itrakonazol, ritonavir) může zvyšovat plazmatické koncentrace budesonidu. Těhotenství a kojení: lze podat, pokud očekávaný přínos převáží potenciální

rizika. Není známo, zda formoterol nebo budesonid přecházejí u lidí do mateřského mléka. Nežádoucí účinky: třes a palpitace. Občas se mohou objevit bolest hlavy, tachykardie, agitovanost, neklid, nervozita, závratě, poruchy spánku, svalové křeče, nauzea, kandidové infekce, kašel, chrapot, modřiny, svědění a bronchospasmus. Předávkování formoterolem vede pravděpodobně k projevům typickým pro ß2 – sympatomimetika. Dávka do 90µg formoterolu podaná v průběhu 3 hodin nevyvolala žádné nežádoucí účinky. Balení: 60 nebo 120 dávek v jednom balení. Podmínky uchovávání: doba použitelnosti 2 roky. Uchovávat při teplotě do 30°C s dobře dotaženým ochranným uzávěrem. Jméno držitele registrace: AstraZeneca AB, SE-151 85 Södertälje, Švédsko. Registrační čísla: 14/231/01-C, 14/232/01-C, 14/289/02-C. Datum poslední revize: 3. 3. 2011. Referenční číslo dokumentu: 030311API. Registrovaná ochranná známka Symbicort Turbuhaler je majetkem AstraZeneca plc. Lék je vázán na lékařský předpis a je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Předtím, než přípravek předepíšete, přečtěte si pozorně úplnou informaci o přípravku, kterou naleznete na adrese: AstraZeneca Czech Republic s. r. o., Plzeňská 3217/16, 150 00 Praha 5, tel.: +420 222 807 111, fax: +420 222 807 221 nebo na www.astrazeneca.cz Literatura: 1. SmPC Symbicort Turbuhaler. 2. Kašák V. Remedia 2007; 17 (1): 26–38.

PSYM0419CZ082011

Zkrácená informace o přípravku: Symbicort® Turbuhaler® 100 µg /6 µg/inhalace, Symbicort® Turbuhaler® 200 µg /6 µg/inhalace, Symbicort® Turbuhaler® 400 µg /12 µg/inhalace. Léčivá látka: budesonidum 100, 200, resp. 400 -µg a formoteroli fumaras dihydricus 6, resp. 12 -µg v jedné odměřené dávce. Léková forma: prášek k inhalaci. Indikace: bronchiální astma a chronická obstrukční plicní nemoc. Kontraindikace: přecitlivělost na budesonid, formoterol a inhalovanou laktosu. Dávkování a způsob použití: Bronchiální astma: Symbicort Turbuhaler je indikován k pravidelné léčbě pacientů s bronchiálním astmatem, u kterých je vhodné použití kombinované léčby, ale není určen pro zahajovací léčbu astma bronchiale. Dávkování přípravku Symbicort Turbuhaler je nutné individualizovat s ohledem na závažnost onemocnění. Přípravek Symbicort Turbuhaler lze podávat podle dvou léčebných přístupů – udržovací léčba nebo udržovací a úlevová léčba. Udržovací léčba: Dospělí (od 18 let): 1–2 inhalace 2× denně, u některých pacientů mohou být až 4 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 100/6 a 200/6). 1 inhalace 2× denně, u některých pacientů mohou být až 2 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 400/12). Adolescenti (12–17 let): 1–2 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 100/6 a 200/6) a 1 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 400/12). Děti (6 let a starší): 2 inhalace 2× denně (Symbicort Turbuhaler 100/6). Udržovací a úlevová léčba pouze pro dospělé (od 18 let) s přípravky Symbicort Turbuhaler 100/6 a 200/6: Pacienti by měli být poučeni, že musí mít pro úlevové užití Symbicort Turbuhaler vždy k dispozici. Další inhalátor