Akcent 7_8_2010

1 akcent

akcent

Informační kanál Všeobecné zdravotní pojišťovny

Ročník 1, číslo 7–8, červenec 2010

Nasmlouvání a úhrada s. 3 fyzioterapeutické péče

s. 4

Důvěra pojištěnců ve VZP se zvyšuje

Stárnutí populace nutí ke změnám ve zdravotnictví foto: Profimedia

Důvod, proč je nutná reforma zdravotnictví, je vlastně stejný jako u důchodového systému – jsou jím demografické změny, které s sebou nesou nutnost účelněji přerozdělit dostupné prostředky a hledat nové zdroje.

V

průmyslově vyspělých zemích, Českou republiku nevyjímaje, se zvyšuje podíl starších věkových kategorií na celkové populaci. Jde o důsledek zlepšující se zdravotní péče, růstu průměrného věku dožití a poklesu porodnosti. Přestože je tento proces částečně korigován migrací mezi jednotlivými státy, jde o stav nevratný a demografické prognózy ukazují, že se bude prohlubovat. Zdravotní a sociální služby tak bude potřebovat stále více lidí, a naopak stále méně jich na ně bude přispívat ze svých příjmů. Fakt, že populace stárne, sice automaticky neznamená, že starší lidé jsou nemocnější, ale čím je člověk starší nebo čím víc se prodlužuje průměrný věk, tím častěji se objevují civilizační chronická onemocnění, která stojí nejvíce peněz. Je tedy zřejmé, že rostoucí podíl starších obyvatel vytváří nároky na zdravotnické služby, a tím i na finanční zdroje potřebné k jejich zajištění na úrovni standardu obvyklého ve vyspělých zemích. Náročnost na finance navíc nezvyšuje pouze věk, ale i pokroky v medicíně. To vše způsobuje, že se neobejdeme bez zásadní reformy důchodového, sociálního a ovšem i zdravotnického systému.

Ubývá plátců Zdravotní pojištění je u nás ve skutečnosti zdravotní daň, která je závislá na aktuálním stavu ekonomiky. Právě proto se nyní systém zdravotnictví dostává do deficitu. Celý systém zdravot-

ní daně je totiž založen na výběru pojistného převážně od ekonomicky aktivních osob, i platba za takzvané státní pojištěnce je odvozena z obecných daní. To je zásadní problém ve chvíli, kdy hrubý domácí produkt klesá a roste nezaměstnanost. V roce 2008 se vybralo 161 miliard korun, v roce 2009 to bylo už jen 160 miliard.

Poprvé v historii existence České republiky se tedy na zdravotním pojištění v následujícím roce vybralo méně než v tom předchozím. Současně ale vzrostly náklady systému zdravotního pojištění o více než osm procent.

Průměrný příjem veřejného zdravotního pojištění od zaměstnanců je 32 tisíc Kč ročně.

Od osob samostatně výdělečně činných je to ale jen zhruba polovina této částky a stejné je to s platbami státu za „jeho“ pojištěnce. „Některé skupiny platí neadekvátně nižší či žádné pojistné, a to bez ohledu na svou skutečnou sociální situaci,“ konstatoval minulý měsíc ředitel VZP MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, na diskusním Žofínském fóru. Stárnutí populace přitom způsobuje, že je stále méně těch, kteří do systému přispívají. „Klesá počet ekonomicky aktivních obyvatel. Už dnes je víc takzvaných státních pojištěnců než těch, kteří platí pojistné,“ upozornil P. Horák.

že příjmová část není provázána s částí výdajovou. Příjmy závisejí na makroekonomických faktorech, peníze se pak rozdělí mezi poskytovatele zdravotní péče a nemají vcelku nic společného s tím, jak se vyvíjejí náklady ve zdravotnictví. Platby pojišťoven jsou tak stále spíše rozdělováním financí než nákupem služeb pro pojištěnce. „Největším motorem zvyšování příjmu do zdravotnictví je deficit, který v minulosti tlačil odpovědné hráče v systému, aby zvyšovali příjmy. V okamžiku, kdy se daří systém finančně vybalancovat, tato hlavní motivace pomíjí,“ konstatoval P. Horák.

Pojištěnec není ve smluvním vztahu se svou zdravotní pojišťovnou, zdraví bere jako svůj nárok, ale není zainteresován na snižování pojistného rizika – to jsou podle ředitele VZP zásadní vady systému. Pojištěnec si nyní často neuvědomuje hodnotu prevence, toho, co každý může pro zdraví udělat sám, a spíš očekává, že se z vnějšku někdo postará o to, aby byl zdravý nebo aby byl vyléčen, když onemocní. „Solidarita mezi zdravými a nemocnými, majetnějšími a chudšími je definována velmi široce, až paradoxně asociálně, neexistuje diferenciace pojistných produktů ani prostor pro připojištění,“ řekl P. Horák.

Asociální solidarita

Provázat zdravotní a sociální systém

Nevýhoda současného systému financování zdravotnictví spočívá podle P. Horáka v tom,

Podle ředitele VZP je nutné, aby se při reformě zdravotnictví postupovalo v souhře se systé-

2 akcent ročník 1, číslo 7–8, červenec 2010

mem sociálních služeb: „V řadě států je sociální a zdravotní systém propojen mnohem víc než v České republice. U nás velmi často dochází k tomu, že oba si chrání svoje prostředky a místo toho, aby spolupracovaly, velmi často jeden doplácí na neefektivitu toho druhého.

Vznikají tím zbytečné výdaje.“ Současným rozdělením se vytvářejí zbytečné bariéry mezi oběma systémy a prohlubuje se neschopnost docílit synergických efektů (kupříkladu rychlejší léčba snižuje náklady na nemocenskou, takto vzniklé úspory ale nelze využít k masivnějšímu zavádění této léčby). „Neustále je udržován nadbytečný lůžkový fond akutních nemocnic, neboť slouží k hospitalizaci lidí, kteří nemohou nalézt v sociální sféře odpovídající pomoc,“ upozornil na další neblahý jev P. Horák. Například jen v hlavním městě Praze v současnosti chybí přes sedm tisíc lůžek v domovech pro seniory nebo v domovech s pečovatelskou službou. Stejně tak chybí více než 1 600 lůžek v léčebnách dlouhodobě nemocných. Část lidí pak logicky hledá pomoc v nemocnicích. Náklady rozvinuté lůžkové sítě dusí zvyšování efektivity ve zdravotnictví včetně rozvoje ambulantních zdravotních a sociálních služeb. Podle P. Horáka doplácí zdravotnictví i na to, že jsou na něj přehazovány sociální výdaje typu vracení doplatků přesahujících určitou mez. Ostatně klauzule omezující výši doplatků pacientů by neměla být jednot-

ná pro všechny, ale musí zohledňovat sociální situaci konkrétního klienta.

Změny tady a teď Některé změny by se mohly udělat v relativně krátké době. „Bylo by velmi prospěšné, kdyby byl zaveden smluvní vztah mezi pojištěncem a pojišťovnou, to znamená možnost individuálního kontraktu. Tím nemyslím komerční pojištění nebo připojištění, ale fakt, aby si pojištěnec mohl vybrat z různých pojistných produktů a byl zainteresován na péči o své zdraví,“ uvedl P. Horák. S tím samozřejmě souvisí i definice rozsahu pojistného krytí. „Někdo tomu může říkat standardy, jiný to může nazvat nějak jinak, v každém případě je nutné tento rozsah nějak definovat,“ zdůraznil. Daly by se vymezit minimálně dva základní typy pojistných plánů: konzervativní s nízkou spoluúčastí, kdy by pojištěnec například chodil ke specialistům výhradně na doporučení praktického lékaře, a liberální, který by pojištěnci umožňoval více si vybírat péči, a to buď za vyšší pojistné, nebo za vyšší spoluúčast. Pak by si pojišťovna mohla se svým klientem dohodnout určitá pravidla odvíjející se od jeho potřeb.

Každý z nás má totiž jiné vnímání důležitosti svého zdraví: pro některé je důležité, aby spoluúčast byla co nejmenší, pro jiné je podstatnější co největší svoboda při pohybu v systému zdravotnictví.

Je také nutné srovnat odvody na zdravotní pojištění tak, aby byly spravedlivé pro zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné.

Pojistné by se poté mělo rozdělit na dvě složky: část fixní, pro každého stejnou, z níž by se hradily náklady základní péče, a část odvozenou z výše příjmů, která by sloužila k pokrytí rizik.

I platby za státní pojištěnce by se odvíjely od jejich pojistných rizik, nikoliv od aktuálního ekonomického vývoje.

Spravedlivější přerozdělování V nejbližší době by bylo také vhodné zamyslet se nad přerozdělováním pojistného mezi pojišťovnami. „Dnes se přerozdělují prostředky podle rizikovosti klientů, vypočítané pouze podle věku a pohlaví. Jinde v Evropě s podobnými systémy zohledňují i nákladovost klientů, tedy fakt, zda jsou zdraví, nebo nemocní,“ upozornil P. Horák. Kvůli krytí mimořádně vysokého rizika se také přerozdělují náklady na ty pojištěnce, které přesahují třicetinásobek průměrných nákladů. „Bylo by rozhodně spravedlivější, kdyby ta hranice klesla na dvacetinásobek tak, aby přerozdělování skutečně odstranilo nebo zčásti upravilo rozdíly v pojistných kmenech různých pojišťoven,“ uvedl P. Horák. Všechny tyto změny by umožnily připravit mnohem komplexnější systém reformy financování veřejného zdravotního pojištění. red, vev Q

Probíhá projekt „Koukají na nás správně?“

foto: Profimedia

Od května 2010 se v Ústeckém kraji rodiče předškolních dětí setkávají s projektem „Koukají na nás správně?“. Jeho cílem je včasné odhalení případných dioptrických vad u dětí ve věku od tří do šesti let, zahájení účinné léčby, a tím předcházení dalšímu zhoršování zraku, zejména vzniku tupozrakosti.

P

rojekt preventivního vyšetření zraku v mateřských školách realizuje za podpory VZP občanské sdružení Prima Vizus. Měření zraku se provádí speciálním přístrojem PlusoptiX S08 přímo v mateřských školách. Odhalí se jak dioptrické vady, tak třeba patologické zakřivení optického aparátu oka nebo šilhavost. V případě nálezu dioptric-

ké vady je dítě doporučeno k následnému vyšetření u očního lékaře. Včasné předepsání brýlové korekce dává dítěti naději na správnou a účinnou léčbu zjištěné oční vady.

Projekt vychází z předpokladu, že fakt, že dítě špatně vidí, mnohdy nezjistí ani rodiče, jelikož malé dítě samo na problém neupozorní. Důsledkem nesprávného vidění může být

zhoršená prostorová orientace, špatná motorika a koordinace pohybů dítěte. Oční vada je tak často odhalena až ve škole, kdy má dítě problémy se čtením a psaním.

Vyšetření by se mělo zúčastnit zhruba 11 tisíc dětí z 15 měst Ústeckého kraje. Uskutečnilo se nejdříve ve třech mateřských školách v Lovosicích, kde byl zkontrolován zrak 218 dětem předškolního věku. Oční vada byla přístrojem zjištěna celkem u 15 dětí a na základě těchto výsledků měření lze říci, že u 6,8 procent předškoláků byl zaznamenán určitý druh a stupeň refrakční oční vady. Další na řadě byl Chomutov, Kadaň a Varnsdorf. Po prázdninách budou vyšetření pokračovat v následujících městech: Bílina, Děčín, Litoměřice, Litvínov, Louny, Most, Podbořany, Roudnice nad Labem, Rumburk, Teplice a Žatec.

Organizátoři navazují na pilotní projekt realizovaný v Karlovarském kraji v roce 2008 Správou zdravotních a sociálních služeb Cheb.

Tehdy bylo vyšetřeno téměř šest tisíc dětí ze 136 mateřských škol, přičemž určitý druh oční vady byl zjištěn u 345 dětí, tedy u šesti procent dětí předškolního věku. Nejvyšší záchyt očních vad se objevil u dětí ve věku mezi třemi až pěti lety, kdy neabsolvují preventivní prohlídky u dětských lékařů.

Záměrem projektu je tedy upozornit na nutnost provádění pravidelných kontrol zrakových funkcí u dětí již od jejich raného věku, přičemž smyslem screeningového vyšetření zraku je aktivní vyhledání dosud nezjištěných refrakčních vad u dětí a včasné zahájení účinné léčby. red Q

ročník 1, číslo 7–8, červenec 2010

akcent 3

Kvalifikační předpoklady pro nasmlouvání a úhradu fyzioterapeutické péče

foto: Profimedia

Kvalifikační podmínky pro nasmlouvání zdravotních výkonů, poskytovaných fyzioterapeuty, a jejich úhradu z veřejného zdravotního pojištění jsou stanoveny v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, na základě zmocnění daného zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a vyhláškou MZ ČR č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů.

K

právní úpravě podmínek získávání a uznávání odborné způsobilosti pro výkon zdravotnického povolání fyzioterapeuta (a dalších nelékařských zdravotnických povolání), a to zejména s ohledem na požadavky Evropské unie, došlo s účinností od 1. dubna 2004 zákonem č. 96/2004 Sb., jehož § 24 stanoví odbornou způsobilost k výkonu povolání. Ta se získává absolvováním: a) akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru pro přípravu fyzioterapeutů, b) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu fyzioterapeutů, c) tříletého studia v oboru diplomovaný fyzioterapeut na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, nebo

d) střední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitační pracovník, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997 – do doby získání specializované způsobilosti pracuje tento zdravotnický pracovník ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem fyzioterapeuta způsobilého k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, z toho prvních šest měsíců pod jeho přímým vedením.

Fyzioterapeut, který získal odbornou způsobilost podle písm. a) až c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu, pokud prokáže minimálně jeden rok výkonu povolání v oboru.

Tři stupně mzdového indexu V souladu s tímto zákonným ustanovením je úprava v nyní platném seznamu zdravotních

výkonů, který stanoví pro nositele výkonů – fyzioterapeuty tři stupně mzdového indexu.

Jsou to: Index 1 – náročnost výkonu odpovídá kvalifikaci nelékařského zdravotnického pracovníka s vysokoškolským vzděláním s odbornou způsobilostí k výkonu povolání, nebo v případě fyzioterapeuta i bez vysokoškolského vzdělání nebo s vyšším odborným vzděláním (symbol K1, hodnota indexu 1).

Index 2 – náročnost výkonu odpovídá kvalifikaci nelékařského zdravotnického pracovníka s vysokoškolským vzděláním se specializovanou způsobilostí, nebo v případě fyzioterapeuta s osvědčením k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (symbol K2, hodnota indexu 2,5).

Index 3 – náročnost výkonu odpovídá kvalifikaci nelékařského zdravotnického pracovníka s vysokoškolským vzděláním se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí, případně s další specializovanou způsobilostí, nebo v případě fyzioterapeuta s osvědčením k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a po prokázání zvláštní odborné způsobilosti (symbol K3, hodnota indexu 3,5).

K podstatné změně v seznamu zdravotních výkonů došlo již s účinností od 1. ledna 2008 vyhláškou MZ ČR č. 331/2007 Sb., kdy byly sloučeny fyzioterapeutické odbornosti 902 (fyzioterapeut – absolvent VŠ) a 918 (fyzioterapeut – absolvent SZŠ) do jediné odbornosti 902. Odbornost 918 byla ukončena k 31. prosinci 2007 jako autorská a k 31. prosinci 2008 byla zrušena jako smluvní odbornost pracoviště. I přes tuto skutečnost se setkáváme s případy, že některá zdravotnická zařízení stále nahlašují do Informačního centra zdravotního pojištění VZP jako nositele výkonu fyzioterapeuty v odbornosti 918.

Doklady kvalifikačních předpokladů Při uzavírání nových smluvních vztahů s pracovišti fyzioterapeutů nebo při rozšiřování stávajících smluv o dosud nenasmlouvané

4 akcent ročník 1, číslo 7–8, červenec 2010

zdravotní výkony jsou požadovány doklady osvědčující splnění výše uvedených kvalifikačních předpokladů fyzioterapeutů: Q u

Specializovaná odborná způsobilost Specializovaná způsobilost navazuje na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka. Obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti

Zvláštní odborná způsobilost Zvláštní odbornou způsobilostí je dle zákona č. 96/2004 Sb. způsobilost pro vymezené činnosti (které prohlubují získanou odbornou nebo specializovanou způsobilost). Získává se absolvováním certifikovaného kursu prováděného pouze pracovišti, která pro tyto účely získala akreditaci ministerstva zdravotnictví. O úspěšném absolvování certifikovaného kursu vydá akreditované zařízení certifikát, a to na tiskopisu poskytnutém ministerstvem na základě žádosti akreditovaného zařízení. V certifikátu jsou uvedeny činnosti, k nimž absolvent certifikovaného kursu získal zvláštní odbornou způsobilost v rozsahu vzdělávacího programu, včetně vymezení činností, které jsou poskytováním zdravotní péče.

Q

foto: Profimedia

nositelů výkonů K1 doklad o absolvování vzdělání dle § 24 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb., Q u nositelů výkonů K2 doklad o specializované způsobilosti podle nařízení vlády ČR č. 31/2010 Sb., nebo osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v odbornosti fyzioterapeut, Q u nositelů výkonů K3 doklad o specializované způsobilosti v příslušném oboru dle přílohy č. 1 k nařízení vlády ČR č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, nebo certifikát o získání zvláštní odborné způsobilosti, případně doklad o další specializované způsobilosti, nebo osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu a certifikát o získání zvláštní odborné způsobilosti.

může získat specializovanou způsobilost v oborech aplikovaná fyzioterapie, fyzioterapie v neurologii, fyzioterapie ve vnitřním lékařství, fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii a fyzioterapie v neonatologii a pediatrii.

zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí stanovuje příloha č. 1 k nařízení vlády ČR č. 31/2010 Sb. – fyzioterapeut

JUDr. Marie Jindrová, Odbor úhrad zdravotní péče VZP ČR

Důvěra pojištěnců ve VZP se stále zvyšuje VZP lze charakterizovat jako pojišťovnu, která má u většiny lidí pozitivní image a která navíc disponuje značným potenciálem k tomu, aby na ni bylo v budoucnosti pohlíženo jako na pojišťovnu nejen největší a finančně nejsilnější, ale také nejspolehlivější a poskytující nejlepší služby. Potvrdil to letošní výzkum mapující názory veřejnosti na VZP, který společnost STEM provádí již od roku 1999.

Spíše ne 31 %

Spíše ano 44 %

Určitě ne 10 %

Určitě ano 15 %

„Představte si, že se na vás obrátí váš známý, který chce změnit zdravotní pojišťovnu. Doporučil byste přestup do VZP?“

I

mage VZP mezi veřejností se za poslední roky pozvolna zlepšuje. Důvěra klientů VZP ve svou zdravotní pojišťovnu se zvýšila a rovněž tak i se zvýšil podíl lidí, kteří VZP berou jako zdravotní pojišťovnu s nejlepší po-

věstí. Při posuzování jednotlivých aspektů činnosti si VZP vysloužila lepší „známku“ než loni. Zlepšilo se hodnocení snahy VZP dobře informovat své pojištěnce, její schopnosti zajistit náročnou zdravotní péči pro těžce nemocné a také její snaha pomáhat klientům řešit problémy s platbou zdravotního pojištění.

Snížila se potenciální odchodovost. Většina klientů VZP by neváhala doporučit VZP někomu, kdo chce změnit pojišťovnu.

Na druhé straně je třeba říci, že vztah veřejnosti ke zdravotnímu pojištění, který lze dlouhodobě charakterizovat jako převážně pohodlný, laxní až lhostejný, se nijak zásadně nemění.

Potvrdilo se, že většině lidí vyhovuje, když zdravotní pojištění funguje automaticky, když se o něj nemusí ani starat, ani mu věnovat žádnou větší pozornost.

Pozvolným vývojem procházejí nejen názory na služby VZP, ale také názory na její hlavní činnosti. Průzkum potvrdil, že většina lidí na-

dále vidí prvořadé poslání VZP ve zprostředkovávání kvalitní zdravotní péče, seriózním výběru pojistného a řádných úhradách zdravotní péče. Oproti loňskému roku však lidé přikládají větší váhu serióznímu výběru pojistného a také kontrolní činnosti VZP. Naopak se snížil důraz na příspěvkové programy.

Nepřekvapuje, že nejdůležitějším zdrojem informací o VZP, a to jak pro její pojištěnce, tak i pro lidi pojištěné jinde, jsou stále lékaři a zdravotní sestry. Teprve za nimi stojí v pořadí důležitosti informace podávané přímo VZP, ať už prostřednictvím účelových tiskovin (letáků, brožur apod.) nebo pracovníků poboček VZP, případně prostřednictvím časopisu VZP „Svět pojištěnce“.

Q PhDr. Blanka Slavíková, Odbor marketingu VZP ČR, PhDr. Marie Vlachová, Středisko empirických výzkumů, s.r.o.

akcent

Informační kanál Všeobecné zdravotní pojišťovny

Ročník 1, číslo 7–8, červenec 2010 KOORDINÁTOŘI PROJEKTU:

Mgr. Anna Veverková (anna.veverkova@vzp.cz) Václav Dvořák (vaclav.dvorak@ambitmedia.cz) GRAFICKÝ NÁVRH A ÚPRAVA:

Jindřich Studnička, Josef Gabriel Pro VZP ČR vydává Ambit Media, a. s., jako přílohu časopisu Florence.

Samostatně neprodejné.