Florence 1/18

1/18

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

leden–únor 2018 / ročník IX

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

Odborné téma

Geriatrie, dermatologie

časopis obsahuje recenzované články rozhovor

Z onkologických onemocnění trpí děti nejčastěji leukémií a nádory mozku reportáž

Aktivní a plnohodnotný život v domově pro seniory?

Rakouský model ukazuje, že to jde praxe

Dekubity a jejich léčba – kazuistiky 39

florence 1/18

www.florence.cz

40

editorial

Jistá je jenom změna

obsah

florence 1/18

Z

ačátek je nejdůležitější součást každé práce, říkal řecký filozof Platón. I my stojíme na začátku. Začátku nového roku, o němž zatím nevíme, co nám přinese. Jedno je však už teď jisté, nevyhneme se změnám. A změny se týkají i našeho časopisu, který bude v letošním roce vycházet jako dvouměsíčník. Nemusíte se však bát. Věřím, že ani tento fakt mu neubere na atraktivitě a že vás, naše čtenáře, bude i nadále vzdělávat a bavit. Také letos, stejně jako v letech předchozích, se budeme snažit přinášet vám aktuální a atraktivní témata nejen z oblasti ošetřovatelství, informovat vás o aktuálním dění, přinášet vám rozhovory se zajímavými lidmi a reportáže z míst, do nichž byste se možná sami nepodívali.

V tomto prvním, lednovo-únorovém dvojčísle, které jsme věnovali tématům dermatologie a geriatrie, se můžete dočíst, jak to vypadá v jednom ze SeniorCenter rakouské společnosti SeneCura, která patří v současné době k největším soukromým provozovatelům domovů pro seniory a domovů pro seniory se zvláštním režimem v ČR a svou nabídku neustále rozšiřuje. Za rozhovorem jsme se pak vydali na Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, kde jsme s MUDr. Josefem Mališem hovořili o nejčastějších dětských onkologických onemocněních. Právě na ně poukazuje Den dětské onkologie, který se bude letos konat v sobotu 17. února. Nechybějí samozřejmě ani další naše pravidelné rubriky, články z praxe, zprávy z konferencí a mnoho dalšího.

Přeji vám hezké čtení a do nového roku hodně zdraví a štěstí. Neboť jak napsal německý spisovatel Erich Maria Remarque: „Štěstí leží okolo nás. Je třeba ho jen zvednout.“

12

Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany

stalo se 2 Ježíškova vnoučata nadělila v ÚVN Praha radost

rozhovor 4 Z onkologických onemocnění trpí děti nejčastěji leukémií a nádory mozku

reportáž 8 Aktivní a plnohodnotný život v domově pro seniory? Rakouský model ukazuje, že to jde

nové knihy 11 Psychosociální problematika v ošetřovatelské profesi

recenzované články

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

11 Problematika sexuálneho násilia ako výzva pre špecializáciu sestier

odborné téma

dermatologie, geriatrie

POZOR!

Společně se sníženou periodicitou dochází ke změně ceny předplatného. Ti, kdo si zaplatili roční předplatné tištěného čísla za původní cenu, dostanou celkem deset čísel časopisu. Ostatní, kteří zaplatili za roční předplatné tištěného čísla 350 Kč, dostanou čísel šest. Bližší informace a kontakt pro případné dotazy naleznete na www.florence.cz.

12 Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany 16 Inkontinenční dermatitida – její prevence a léčba 18 Posouzení kvality života pomocí dotazníku SarQoL u seniorů se sarkopenií

praxe

www.florence.cz Ročník IX., číslo 1, leden–únor 2018 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 1. 2018 Foto na titulní straně: Profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

20 Dekubity a jejich léčba – kazuistiky 22 Skupinová edukace jako prostředek ke zlepšení kompenzace diabetu – zkušenosti a výsledky pilotního projektu

z konferencí

24 Nejnovější zkušenosti a výsledky onkologické léčby zazněly na PragueONCO 2018 25 O systému prevence, sledování a léčby dekubitů v ČR se diskutovalo u kulatého stolu 26 V Regensburgu se konal osmý Mezinárodní kongres hojení ran 28 Čím nás obohatila 10. podzimní konference prezidia ČAS? 30 XVII. multidisciplinární nefrologický kongres se zabýval otázkou změny

historie 32 V Lázních Bechyně se léčil i poslední Rožmberk Petr Vok

právo 34 Jak je to se souhlasem u nezletilých pacientů 35 personální inzerce 36 angličtina

Soutěž na straně

30

stalo se

florence 1/18

Ježíškova vnoučata nadělila v ÚVN Praha radost Od listopadu 2017 probíhá charitativní projekt Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata. Projekt dává možnost splnit přání nebo zážitky lidem v pokročilém věku, kteří jsou osamělí, nemají prostředky nebo jsou limitováni pobytem v zařízeních zdravotnických či sociálních služeb (www.jeziskovavnoucata.cz).

Ú

střední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice v Praze (ÚVN) se do projektu aktivně zapojila a v předvánoční době se podařilo obdarovat 18 jejích klientů.

Nejvíce obdarovaných bylo z Domova Vlčí mák, v němž jsou ubytováni především váleční veteráni. Po domluvě s redakcí Českého rozhlasu jsme mohli rozšířit skupinu senio­ rů o klienty na lůžkách následné dlouhodobé péče a také chronicky nemocné v mladším věku, kterým jsme chtěli udělat radost v jejich tíživé zdravotní situaci.

Projekt naplňuje i významné poslání ve smyslu povzbuzení národní solidarity a probuzení občanů naší země k vědomí sounáležitosti se starými a nemocnými lidmi. Všichni dárci v ÚVN byli lidé v produktivním věku a naši klienti byli jedni z mnoha takto obdarovaných. Byla jsem velmi překvapená nadšením dárců a jejich úžasným vztahem k obdarovaným klientům. V rozhovorech dárci zdůrazňovali lidský rozměr projektu a význam osobního předání daru. Vnímají větší smysl v konkrétní věcné pozornosti a navázání

1

2

vztahu s obdarovaným než u finančních příspěvků bez jistoty doručení ke stanovenému cíli.

Značná medializace projektu je zcela jistě i dalším krokem k větší podpoře seniorů a ke změnám v přístupu politické scény, snahou ovlivnit další politiku a plány legislativních změn v oblasti gerontologie. Projekt také ukazuje na velké množství seniorů, kteří finančně i materiálně strádají. Tento fakt podporují i typy některých věcných přání – jako příklad uvádím zimní boty, deka, zimní bunda, hygienické potřeby atd.

Příběhy a fotografie uvedené v následujícím textu jsou dokladem předchozí úvahy. Všechny fotografie byly pořízeny s písemným souhlasem klientů.

Co říci závěrem?

Projekt Ježíškova vnoučata byl zážitkem nejen pro dárce a příjemce, ale pro všechny, kteří se ho zúčastnili. Uvědomila jsem si, že naše společnost má stále úžasnou morální zásobu. Nemusíme však chodit až za Ježíškovými vnoučaty – i my se smiřme se svými blízkými, ohlédněme se u sousedů i na ulici, kde bychom mohli pomoci, buďme ­„Ježíškovými vnoučaty“ každý den.

Prvním obdarovaným v ÚVN byl pan Karel, třiadevadesátiletý válečný veterán, který žije v Domově Vlčí mák dlouhodobě.

Postupně ztrácí zrak, a tak byla jeho přáním audiokniha a jazzová hudba na CD. Dar mu přinesla mladá maminka s tříletou dcerkou. Předání daru bylo velmi dojemné, pan Karel plakal a pro nás, zúčastněné, to byl hluboký zážitek. Velmi jsem ocenila přístup maminky, která tímto nenásilným způsobem chtěla své dceři ukázat stáří jako součást života. Dárkyně se s panem Karlem velmi sblížila a s dcerkou ho pak navštívily ještě několikrát (obr. 1).

2 Zážitkové přání pro pana Sigmunda splnila čtyřčlenná skupina mladých lidí (obr. 2). Pan Sigmund toužil po nákupu saka s vlastním výběrem a návštěvě kavárny.

Dárci ho odvezli do Metropole Zličín, kde s ním společně vybrali sako a ještě koupili pro jeho celoživotní kamarádku šátek jako dárek pod stromeček. Pan Sigmund své dojetí vyjádřil slovy: „Po dlouhé době jsem si připadal jako normální člověk.“ Tato slova potvrzují významný aspekt touhy člověka po autonomii a sebeurčení v každém věku i na konci života.

3

Třetí přání – zážitek v letohrádku Hvězda – bylo přání válečného veterána pana Iva, který také žije v Domově Vlčí mák. Klient velmi miluje výlety a vždy se jich účastní. Letohrádek Hvězda byl jeho častým výletním místem, a tak si chtěl toto místo připomenout. Velmi mne překvapil dárce, český lékař z Norimberka, který se splnění zážitku ujal. Přijel s dvěma malými dětmi a i přes nepřízeň počasí a husté sněžení jsme společně cestu absolvovali (obr. 3). Pan Ivo má velmi rád děti, a tak se s nimi brzy spřátelil. Společně jsme panu Ivovi postavili sněhuláka a děti pak s panem Ivem na invalidním vozíku závodily. Na závěr si pan Ivo dal v restauraci vydatný oběd.

4

Pokojové květiny na okno pokoje si přála válečná veteránka paní Helenka. Přání se zhostila dárkyně Štěpánka Martanová, která kromě květin přinesla i mikulášskou nadílku (obr. 4).

Obě dámy poseděly u kávy a dlouho si povídaly. Paní Helenka vyprávěla o svém těžkém životě v odboji a paní Štěpánka velmi empaticky naslouchala. Celá atmosféra byla příjemná a uvolněná.

fota: autorka

Bc. Dagmar Martinková, vedoucí Humanitní služby ÚVN Praha

stalo se

Do projektu Ježíškových vnoučat se zapojily i sestry nemocnice a aktivně vyhledávaly možné příjemce. Jedním z nich byl i pan Jiří, který trpí demencí. Sestry z interní kliniky si všimly, že velmi dobře reaguje na plyšovou hračku, a proto mu objednaly plyšového medvěda. Pan Jaroslav medvěda ihned pojal za svého a byl velmi spokojený. Další nápad se zrodil na oddělení DIOP. Pan Luboš je trvale odkázán na plicní ventilaci a není schopen návratu do domácího prostředí. Vedoucí lékař tedy jako dárek pro něj navrhl velký tablet s možností ovládání ústy. Přání ihned realizovali manželé z Kladna a tablet zakoupili (obr. 5). Pan Luboš tak bude mít možnost spojení se světem a jeho život bude mnohem lepší.

5

6

Velikou radost udělaly i sestry z interní JIP panu Jaroslavovi.

Pan Jaroslav v té době čekal na transplantaci srdce a byl ve velmi vážném stavu. Do operace byl odkázán na pobyt v nemocnici, sestry proto navrhly jako dárek malý tablet na přehrávání filmů a hudby. Splnění tohoto přání se ujala mladá dívka z Liberce a dárek předala nemocnému i ve stavu náhlého zhoršení jeho nemoci (obr. 6).

S panem Jaroslavem se za naší přítomnosti pomodlila za jeho zdraví. Celý pokoj byl v tu chvíli naplněn silou modlitby a všem přihlížejícím tekly slzy. Slečna Terezka navštívila pana Jaroslava opakovaně. Dnes je pan Jaroslav v domácí péči ve stabilizovaném zdravotním stavu a s pozitivním výhledem do budoucna po výměně nemocného srdce.

7 I přání chronicky nemocné seniorky bylo splněno ve formě obrázku mostu v Písku, kde prožila celý život (obr. 7).

8

Personál interní kliniky myslel i na klientku bez domova a objednal od Ježíškových vnoučat zimní bundu. Obdarovaná byla velmi vděčná a dojatá, že i člověku na okraji společnosti chce někdo udělat radost (obr. 8).

INZERCE

3

rozhovor

florence 1/18

Z onkologických onemocnění trpí děti nejčastěji leukémií a nádory mozku Vzdát poctu dětským onkologickým pacientům a jejich rodinám, ale i rozšířit povědomí české veřejnosti o problematice dětské onkologie má za cíl akce s názvem Den dětské onkologie, která se bude konat v sobotu 17. února 2018 v Praze. Letošní ročník je již čtvrtý v historii, i letos bude program více než bohatý. Návštěvníci se kromě zábavného odpoledne mohou těšit mj. i na večerní lampiónový průvod, interaktivní grafickou dílnu nebo koncert na podporu dětské onkologie pod širým nebem. Kromě toho budou moci vyjádřit svou solidaritu s nemocnými dětmi koupí čepice, šátku či připínáčku s logem Dne dětské onkologie a motivovat tak ostatní k laskavému gestu.

O

nkologické onemocnění je v České republice ročně diagnostikováno u více než tří set dětí. „Nejčastěji se jedná o akutní leukémie a nádory mozku,“ říká vedoucí lékař odd. menších dětí Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole MUDr. Josef Mališ. Úspěšnost léčby se pohybuje kolem 80 %. Ústředním tématem letošního ročníku Dne dětské onkologie je retinoblastom – vůbec nejrozšířenější zhoubný nádor u dětí. Jak častý je výskyt tohoto onemocnění?

Výskyt retinoblastomu se počítá v řádech jednotek procent – na rozdíl od nádorů mozku, což je obrovská skupina, která tvoří asi pětinu dětských nádorů. Uvádí se výskyt jeden retinoblastom na 12 000 nově narozených dětí. To znamená, že pokud se v České republice rodí mezi 110 000 a 120 000 dětí ročně, vychází to na zhruba šest až osm retinoblastomů za rok.

Léčí se všechny na vaší klinice?

Dá se říci, že v současné době jsme jediné pracoviště v ČR, které disponuje všemi možnostmi pediatricko-onkologické péče, včetně intraarteriální chemoterapie. Některé retinoblastomy jsou léčeny i na druhém pracovišti na Klinice dětské onkologie v Brně, ale většina pacientů je u nás.

V jakém věku se retinoblastom objevuje nejčastěji?

Retinoblastom je jeden z mála nádorů, který může být geneticky vázán.

4

Děti nemocných, kteří se vyléčili z retinoblastomu, mají vysokou pravděpodobnost, že se u nich toto onemocnění také projeví. Tyto dědičné, hereditární retinoblastomy se zpravidla objevují před dovršením jednoho roku věku, nejčastěji mezi šestým a dvanáctým měsícem. Genetická vázanost je u tohoto typu nádoru důležitá, a proto by měly být všechny děti rodičů, kteří se s retinoblastomem léčili, na tento gen vyšetřeny.

Na základě tohoto vyšetření jsme pak schopni stanovit riziko jeho dalšího vývoje, popřípadě riziko vývoje retinoblastomu u dalších generací.

Zárodečná mutace retinoblastomového genu však může vzniknout i nově, aniž by byla zděděna.

Tak zvané sporadické, unilaterální čili jednostranné retinoblastomy se objevují později, nejčastěji kolem dvou, dvou a půl let věku. Také tyto děti by však měly projít genetickým vyšetřením, protože se může stát, že i hereditární retinoblastom je lokalizován pouze v jednom oku.

Jak se k vám tito pacienti dostanou?

Nejčastější cesta je na doporučení pediatra anebo od oftalmologů. Ti dříve považovali retinoblastom za „svůj“ nádor, protože se běžně řešil enukleací čili odstraněním oka.

K nám se dostávaly jen ty nádory, které postihovaly obě oči nebo které už byly v pokročilých stadiích.

Postupem času se však situace změnila − retinoblastom sice postihuje oko, ale pořád je to nádor a jako takový patří do rukou dětského onkologa.

­ odařilo se nám vybudovat naprosto P fungující spolupráci, takže když dnes přijde k oftalmologům nový retinoblastom, volají nás, abychom se na něj přišli podívat, a společně pak řešíme, co je potřeba udělat. Funguje tedy to, co je pro onkologii příznačné – multioborová spolupráce. My, onkologové, potřebujeme chirurgy, radiology, radioterapeuty a další, ale onkolog je pak ten, kdo organizuje a řídí, jakým způsobem by měla být léčba prováděna a jak by měla být řazena – jestli se bude podávat nejprve chemoterapie, nebo začneme radioterapií nebo operací, tzn. chirurgickou léčbou.

fota: archiv MUDr. Josefa Mališe, autorka

Magda Hettnerová, redakce Florence

rozhovor

Dříve se tedy provádělo odstranění oka, jak vypadá léčba dnes?

Enukleací se provádí mnohem méně – zhruba polovina. I dnes přicházejí pacienti v pokročilém stadiu, kdy už není možné oko zachránit léčbou, včetně moderní superselektivní intraarteriální aplikace chemoterapie.

Jaká je šance na úplné vyléčení retinoblastomu?

Retinoblastom jako takový je onemocnění, které se daří vyléčit téměř stoprocentně. Významně sice ohrožuje zrak, ale ne život. Typickým příkladem byl filmový herec Peter Falk – představitel detektiva Colomba, kterému bylo ve dvou letech odstraněno oko pro retinoblastom a on byl i s náhradou schopen hrát, aniž by to někdo poznal. Dožil se poměrně vysokého věku právě proto, že onemocnění bylo u něj včas odhaleno. U hereditárních, dědičných retinoblastomů však existuje riziko, že pacient v budoucnu onemocní některým jiným typem nádorového onemocnění, jako je například osteosarkom nebo jiné nádory ve střední části mozku. To je dáno retinoblastomovým genem, který je vyvolává. Na našem oddělení jsme už dlouho neměli tzv. sekundární nádor, ale měli jsme tu tři osteosarkomy u dětí, které dříve prodělaly retinoblastom, a tyto děti svému onemocnění posléze podlehly.

Na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol se však neléčí jen retinoblastomy, jaká jiná onemocnění léčíte?

Naše klinika je pracoviště, které léčí všechny nádory dětského věku, to znamená jak tzv. „tekuté“, což jsou leukémie, které postihují kostní dřeň, tak solidní, které nějakým způsobem postihují jednotlivé orgány a tím ohrožují dítě na životě. Oddělení, na kterém pracuji, je specializováno na malé děti − od narození do zhruba sedmi let věku, tedy předškolního věku. Převážná část nádorů, které tady řešíme, jsou takzvané embryonální nádory. To znamená, že v genové výbavě jedince došlo během embryonálního vývoje k něčemu, co se projeví až po narození. Hovoří se o takzvané dvouzásahové teorii. Tedy že první zásah na genomu v době embryo­ nálního vývoje nastaví buňky do určitého fragilního stavu. A pak dojde k druhému zásahu – co to je, to nikdo neví – a ten vyvolá to nádorové onemocnění. Těchto embryo-

Klinika disponuje i několika hracími koutky, které slouží předškolákům i k učení

nálních nádorů je asi 30 %, je to takzvaný první vrchol incidence nádorů u dětí. Všechny mají koncovku -blastom. Tedy retinoblastom, hepatoblastom – to jsou nádory jater, neuroblastom – nádor vycházející z nadledvin nebo ze sympatických ganglií podél páteřního kanálu aj.

Jsou to tedy typy nádorů, které se objevují v kojeneckém nebo batolecím věku a zpravidla extrémně rychle rostou.

Co to znamená? Že růstová frakce nádorových buněk má u nich velký podíl, což znamená, že jsme schopni je chemoterapií zmenšovat a pak je třeba předáme chirurgům, kteří už zmenšený nádor odstraní. To je obrovská výhoda těch embryonálních nádorů – že sice extrémně rychle rostou, ale je v nich velmi mnoho buněk citlivých na léčbu, takže se dají docela dobře léčit.

Dají se tyto nádory nějak poznat?

To je různé. Třeba retinoblastom se dá dobře poznat na f­ otografiích.

Když vyfotíte zdravého člověka s bleskem, bude mít na fotografii červené oči – to proto, že mu oko

prosvítíte až na sítnici. Ale pokud vyfotíte dítě s retinoblastomem, je typické, že oko postižené nádorem bude mít takový žlutavo-bělavý odraz. S pomocí fotografií se tak dá lehce vysledovat počátek tohoto onemocnění.

Velká část embryonálních nádorů má svůj primární nádor v břiše.

Není proto vzácností, když se k nám dostanou děti s velkým břichem.

Někdy ten nádor nahmatá pediatr při běžné prohlídce, někdy ho objeví rodič například při koupání a někdy si ho objeví i samy děti, které pociťují, že s jejich břichem není všechno v pořádku. Někdy mohou nádory metastazovat, například do kostí, ty pak samozřejmě bolí. Na nádor tak může přijít například matka, která si všimne, že její dítě najednou nechce chodit nebo sedět, což může být způsobeno metastázami v kyčelních kloubech. Někdy také může metastáza v očnici tlačit na oční bulbus a vytlačovat ho ven.

Kolik dětí může být u vás na ­oddělení hospitalizováno?

V průměru je to mezi deseti až patnácti. Dnes jich tu máme šestnáct a sotva jsme je všechny položili.

5

rozhovor

florence 1/18

děje, nesou to špatně, protože to jsou „jejich děti“.

vřídky, takže musejí dostávat analgetika a výživu do žíly, protože nejsou schopny polykat, a ve chvíli, kdy se trochu vzpamatují, dostanou další dávku chemoterapie a začíná se znovu.

Jak dlouho tu jsou hospitalizováni?

To je různé, záleží na druhu onemocnění a typu léčby. Co se týče retinoblastomů, nejhektičtější jsou pro ně první dny, kdy projdou s dítětem téměř celý Motol. Musejí totiž absolvovat všechna vyšetření včetně ultrazvuku, rentgenu, CT, někdy i magnetickou rezonanci, veškeré odběry, biochemii, krevní obraz apod. Pak už je jim nastavena léčba, případně rozpis chemoterapie a podle něj se postupuje. U retinoblastomu jsou tu pacienti hospitalizováni většinou na dva dny v čtyřtýdenních cyklech, kdy docházejí na chemoterapii.

V mezidobí rodiče doma dítě měří a kontrolují tak, jak se to u nás naučili, a všechny údaje si zapisují. V případě komplikací přijíždějí okamžitě k nám. Retinoblastom je prognosticky příznivý nádor, proto je i chemoterapie u něj mírnější. Naproti tomu třeba diseminovaný neuroblastom je velice agresivní. Jeho prognóza přežití je kolem 50 %, takže při léčbě musíme postupovat velmi intenzivně. Děti dostávají v desetidenních intervalech chemoterapii s mnohem širším spektrem cytostatik než pacienti s retinoblastomem. U těchto dětí také dochází k mnohem větším komplikacím. Pokles krevního obrazu u nich způsobuje, že se nemohou bránit infekcím, proto vyžadují intravenózní antibiotika. Mají bolesti sliznic, protože chemoterapie zastaví jejich přirozenou obranyschopnost.

Na sliznicích se jim tvoří bolestivé

Vzhledem k nízkému věku vašich pacientů – mají k dispozici nějaké učitele nebo herní specialisty?

Dochází k nám učitelka z mateřské školy, pořád se tu zpívá. Chodí sem také lidé, kteří dětem čtou z knížek.

Je tu prostor, kde se děti mohou učit, herna a další koutky pro hraní. Snažíme se, aby děti pořád něco dělaly.

6

Kolik lékařů a sester u vás na ­oddělení pracuje?

Máme čtyři lékaře, z nichž jeden je momentálně v pracovní neschopnosti, dále mladé lékaře na „kolečku“ a asi dvacet sester, které tu jsou dlouhodobě. Především pro sestřičky je tady práce velice obtížná. Pa­ cienti na jiných odděleních, například po operaci žlučníku, odcházejí za pár dní domů s propouštěcí zprávou a s tím, že si mají dojít na kontrolu ke svému ošetřujícímu lékaři. Jenomže na našem oddělení to tak nefunguje. K nám se pacienti neustále vracejí, i když jsou vyléčeni, máme je stále v naší dispenzární péči. Známe je všechny i s jejich životními osudy.

Víme, kdo má fungující harmonickou rodinu, kdo se s kým rozvedl, koho nemoc dítěte spíše stmelila a koho rozdělila. Víme o našich pacientech a jejich rodinách téměř všechno.

Sestřičky znají všechny naše malé pacienty jmény a děti je zase oslovují jejich jmény. A co si budeme povídat, jsou to děti, které vám za tu dobu přirostou k srdci. Hlavně sestřičky jsou tedy spíš jako jejich blízcí příbuzní. A když se pak s nimi něco

Hledáte pro svou práci nějakou inspiraci nebo spolupracujete s někým ze zahraničí?

Incidence dětských nádorů je extrémně nízká, takže nelze dělat nějaké závěry jen z čísel, která vycházejí z našich podmínek. Proto existují mezinárodní studie shromažďující všechna pracoviště, která s daným onemocněním pracují. Čím víc dat se tedy podaří prostřednictvím takovéto studie získat, tím lépe se s nimi dá pracovat. Díky zapojení do těchto studií můžeme našim pacientům poskytovat primární léčiva, k nimž bychom neměli jinak přístup. To jsou praktické dopady, které pro naše pacienty plynou z členství České republiky v Evropské unii a které si jeho kritici neuvědomují. I z tohoto důvodu jsou teď naši britští kolegové velmi nešťastní z brexitu, protože kvůli němu ztratili možnost účasti na těchto studiích a všechny související výhody, které z toho plynou.

Více o Dnu dětské onkologie Den dětské onkologie přispívá k šíření povědomí o problematice dětské onkologie například vyvracením mýtů a prezentací faktů o onkologických onemocněních v dětském věku. Chce také představit dosavadní úspěchy české vědy a výzkumu v oblasti dětských nádorů a leukémie a připomenout více než osmdesátiprocentní šanci na vyléčení onkologicky nemocných dětí. Zároveň však také zdůrazňuje, že celosvětově je stále výzkum v této oblasti podfinancovaný, čehož výsledkem je přetrvávající sedmnáctiprocentní úmrtnost vybraných onkologických diagnóz v dětském věku. Den dětské onkologie chce také vzdát hold všem dětským pacientům a jejich rodinám a usnadnit jim návrat do běžného života. Ambasadorem této akce je herec a režisér Jiří Mádl. Bližší informace o akci včetně celého programu naleznou zájemci na adrese www.dendetskeonkologie.cz/2018/.

foto: autorka

Rodiče tu mohou být s dětmi?

Ano. Kromě dvou větších pokojů jsou všechny maminky nebo tatínkové na pokoji s dítětem sami. K dispozici mají vlastní sociální zařízení a jsou s dětmi 24 hodin denně.

Máte nějakou možnost psychologické péče nebo podpory?

Dva psychologové jsou plně zaměstnáni na naší klinice, další jsou součástí psychologického oddělení nemocnice a jsou to psychologové „na zavolání“. Požadavků a potřeb psychologické péče je mnohem více, ti stávající jsou přetíženi a přirozeně všem požadavkům nemohou vyhovět. Potřebovali bychom tu mít někoho, kdo by uměl ty lidi vyslechnout, měl by čas s nimi vše lidsky probrat a uklidnil je, je-li to třeba. A nemusel by to být ani psycholog. Stačí člověk s empatií, který dokáže rodičům říci, že se to dá zvládnout a že to má řešení.

7

reportáž

florence 1/18

Aktivní a plnohodnotný život v domově pro seniory?

Rakouský model ukazuje, že to jde Jako oáza klidu působí dům v Jinonické ulici č. 1 v Praze 5 – Košířích. Ačkoli se nachází mezi dvěma frekventovanými pražskými ulicemi, hluk dopravy sem téměř neproniká.

Hned u vstupu vítá návštěvníky recepční pult a prostorná hala nacházející se vedle něj, vybavená stoly, židlemi a pianinem, dává tušit, že slouží jako místo setkávání a společenských akcí. Není to však několikahvězdičkový hotel, jak by se mohlo návštěvníkům na první pohled zdát, nýbrž, jak název domu – SeniorCentrum Klamovka – napovídá, domov pro seniory, resp. domov se zvláštním režimem.

T

ento domov, jehož provozovatelem je rakouská společnost SeneCura, byl v pražských Košířích vystavěn před dvěma lety. „Výhodou je, že je nový, takže jsme už při jeho stavbě mohli zohlednit všechny naše nároky a požadavky, jež souvisejí s péčí, kterou poskytujeme,“ pochvaluje si ředitel SeniorCentra Klamovka Mgr. Ivan Černovský.

Dům má šest pater a každé z nich je označeno názvem některé z okolních ulic. Červenobílé tabulky, které vzhledem připomínají tabulky označující ulice venku, jsou umístěny také ve výtahu a v každém patře před vstupními dveřmi do „domácnosti“. „Tento orientační systém jsme zvolili proto, aby si naši klienti, kteří jsou zhruba ze čtvrtiny obyvateli Prahy 5, stále připomínali názvy ulic v okolí, kudy se pohybují, když jdou ven,“ vysvětluje ředitel.

Návštěvu domova začínáme v nejvyšším, šestém patře, které nese název Na Hřebenkách. V něm je kromě pokojů klientů umístěno také fitnesscentrum uzpůsobené pro seniory a kadeřnictví, které zejména klientky velmi rády navštěvují. Ve fitnesscentru jsou nejen posilovací a protahovací stroje, ale i prostor pro skupinová cvičení a paravanem oddělený prostor pro fyzioterapii a rehabilitaci. „Naše fitnesscentrum je otevřeno pro všechny,“ upozorňuje ředitel s tím, že všichni senioři starší sedmdesáti let, tedy i ti, kteří v domově nebydlí, v něm mají cvičení zdarma. Tento

8

unikátní program pro pohybové aktivity nazvaný „Fit a pohyblivý 70+“ najdete ve všech domovech SeneCura. SeniorCentra jsou otevřená veřejnosti a podporují tak setkávání a navazování nových vztahů. Vedle místnosti s kadeřnictvím se nachází vstup do samotné „domácnosti“.

Ta je na každém patře koncipovaná stejně. Vedle vstupních dveří se nachází zázemí sester, které spíše než sesternu připomíná recepci.

Pojízdné vozíky se zdravotnickým materiálem, pach dezinfekce či pytle s odpadem byste tu hledali marně. Všude vládne pořádek, čistota a klid. Pult zdobí květiny, na stěnách visí obrazy, velkými protihlukovými okny sem proudí sluneční paprsky a všude na zemi leží koberce.

Na chuti záleží „Této části říkáme domácnost,“ vysvětluje ředitel a ukazuje na čtvercový prostor vybavený ledničkou, kuchyňskou linkou na jedné straně a pohovkou, křesly a velkou televizí na straně druhé. Prostor mezi tím je zaplněn několika stoly pro dvě až čtyři osoby, které jsou prostřeny k jídlu. „Tady se naši klienti stravují,“ vysvětluje ředitel, zatímco sestřičky klepají na dveře jednotlivých pokojů a upozorňují klienty, že je čas oběda. „Snažíme se, aby se naši klienti scházeli k jídlu u stolů. Tabletový systém využíváme minimálně a jen u těch klientů, kteří jej vyžadují,“ pokračuje ředitel. Jídlo se připravuje v kuchyni, odkud se výtahem posílá do jednotlivých pater. „Na kuchyni si velmi zakládáme,“ popisuje. „Naši kuchaři nesmějí používat žádná dochucovadla a snažíme se vařit jen z kvalitních sezónních su-

rovin,“ pokračuje. Za výhodu považujeme i to, že klienti mají na výběr ze dvou druhů jídel, samozřejmě s ohledem na svou dietu, a kromě toho mají možnost ochutnat i speciality z různých zemí. „Každý měsíc se zaměřujeme na jinou zemi.

Tento měsíc je to třeba Peruánská republika, což je vždycky spojeno nejen s různými aktivitami, jako jsou přednášky, promítání filmů a podobně, ale právě i s ochutnávkou místní kuchyně,“ vysvětluje ředitel.

Zdejší kuchaři však nevaří jen pro klienty domova. „Hned u vchodu do budovy máme nástěnku, kde je vyvěšen jídelní lístek. Senioři z okolí, kteří k nám přicházejí, mají možnost vybrat si z nabídky našich jídel a za cenu 70 korun si tříchodové menu odnést domů,“ popisuje s tím, že senioři tuto nabídku hojně využívají. „Zakládáme si na kvalitě a ta souvisí nejen s poskytovanou péčí, ale třeba i právě s kuchyní,“ upozorňuje Mgr. Ivan Černovský.

Kromě domácnosti je na každém patře i malá knihovna a jednotlivé pokoje. „Máme jedno- a dvoulůžkové pokoje pro manželské páry. Pokoje jsou vybaveny standardně moderním zdravotnickým nábytkem, ale klienti si je mohou samozřejmě dovybavit i svým vlastním drobným nábytkem, obrazy a dalšími věcmi, které jsou jim drahé a díky kterým se u nás cítí dobře,“ vysvětluje ředitel.

Nejdůležitější je bezpečnost To, čeho si však klienti cení nejvíce, je bezpečnost. Všechny prostory včetně fitnesscentra jsou bezbariérové a všechny pokoje, včetně koupelen a sociálních zařízení, jsou vy-

fota: autorka

Magda Hettnerová, redakce Florence

reportáž

baveny alarmy, které mohou klien­ ti aktivovat zatažením za šňůrku. „Kromě toho jsou pokoje vybaveny komunikačním zařízením, které je umístěno přímo nad lůžkem, takže klienti mohou komunikovat s personálem, aniž by museli vstávat,“ popisuje ředitel. „Díky tomuto systému garantujeme, že v 99,9 % případů přijde personál do pěti minut od chvíle, kdy je alarm aktivován.“ Při aktivaci alarmu se navíc rozsvítí světelná signalizace nade dveřmi pokoje, takže i kdyby sestra alarm neslyšela, z chodby jej vidí. „Systém nám také umožňuje vyhodnotit reakční dobu personálu, takže máme i zpětnou vazbu,“ říká ředitel.

Právě bezpečnost je jedna z věcí, kterou si pochvalují i manželé Vladykovi, kteří v domově bydlí už rok a čtvrt. „Líbí se nám především dostupnost pomoci, která přijde, když ji člověk potřebuje. Naštěstí jsme ji zatím nemuseli příliš často využít, ale přeci jen je to jistota, kterou to člověku nabízí,“ pochvaluje si dnes už pětadevadesátiletý doc.

MUDr. Vilibald Vladyka, CSc., významný český stereotaktický neurochirurg, držitel řady ocenění, který po zakoupení Leksellova gama nože v roce 1990 vybudoval v Nemocnici Na Homolce multidisciplinární pracoviště, jež se pod jeho vedením vypracovalo mezi přední světová centra. Možnost cvičení, které domov nabízí, už ve svém věku nevyužívá, ale ostatních aktivit se s manželkou občas účastní. „Ze začátku, když jsme sem přišli, tak jsme se zúčast-

nili několika takových pro celý domov pořádaných akcí, kdy jsme navštívili některá místa, která jsou zajímavá tady v okolí, ale teď už je pro nás každý pohyb bolavý,“ říká.

Domov jim podle jeho slov pomohly vybrat jejich děti. „Když jsme se dostali do fáze, že potřebujeme nějaké takovéto zařízení k zajištění možných negativních důsledků naší kondice, naše děti objížděly po Praze a nejbližším okolí takováto zařízení, dostaly se i sem a usoudily, že by to bylo pro nás optimální, tak jsme se sem dostali,“ vzpomíná doc. MUDr. Vladyka, CSc. Jeho paní, MUDr. Jaroslava Vladyková, pak podle jeho slov zařídila, že si ze svého původního domova přivezli některé věci, na které byli zvyklí, aby si pokoj zútulnili. „V zásadě se nám tu líbí. Prostředí je tu velice přijatelné, přátelské a ochotné, ovšem člověk, kterého se to týká, to cítí ve dvou rovinách.

Jednak v rovině citové – vždyť my jsme s manželem svůj domov budovali skoro sedmdesát let a teď z něj máte odejít…, ale na druhé straně je ta rovina úvahová, logická, že se dostáváte do věku, kdy už si nevystačíte sami, a pak je třeba to řešit nějakým takovým dalším krokem. Pobyt v tomto zařízení je právě takovýmto krokem, určitou změnou života, a my jsme měli štěstí na dobrou změnu,“ pochvaluje si MUDr. Jaroslava Vladyková. „Máme výbornou rodinu, která je nám velice nápomocná, takže to zvládáme velmi slušně,“ dodává. Společně se svou rodinou se

nedávno také zúčastnili „večeře při svíčkách“, což je akce, kterou Senior­ Centra ­SeneCura každému svému klientovi jednou do roka nabízejí. „Je to akce, kdy si klienti pozvou celou svou rodinu a pohostí ji. My jim k tomu připravíme prostředí, uvaříme jídlo, jaké chtějí, slavnostně prostřeme stůl, klienti se obléknou do svátečního… zkrátka chceme jim umožnit, aby si tuto svou sváteční chvíli mohli náležitě vychutnat,“ popisuje ředitel. „Bylo to moc příjemné a hezky připravené,“ souhlasí i doc. MUDr. Vladyka, CSc.

„Život pokračuje s námi“ Nabídka aktivit, které SeniorCentrum Klamovka svým klientům nabízí, je však mnohem širší. Každé dopoledne mají klienti denní aktivity, které zahrnují například arteterapii, k níž slouží keramická dílna, která je umístěna v přízemí domova. „Někteří klienti jsou zruční a rádi tvoří, takže ti sem chodí i několikrát týdně,“ říká ředitel Mgr. Ivan Černovský. Ti, kterým to zdraví dovolí, mohou využít individuálních i skupinových cvičení a alespoň jednou týdně jsou pro ně pořádány vycházky po okolí. „Minulý týden jsme si udělali exkurzi na Letiště Václava Havla, jindy zase jezdíme do divadel nebo na výstavy,“ popisuje ředitel. Velký ohlas mají podle jeho slov i koncerty hudebníků ze Státní opery Praha, kteří sem často přicházejí. Klienti ale oceňují i například jazzové koncerty nebo vystoupení dechovky. „Snažíme se zaměřovat

Teplé dny mohou klienti trávit venku na zahradě, která je přístupná i lidem z okolí, stejně jako fitnesscentrum

SeniorCentrum SeneCura nabízí svým klientům jednoa dvoulůžkové pokoje.

K dispozici je i společná „domácnost“, kde se klienti stravují, či knihovna na každém patře

9

reportáž

na to, co mají naši klienti rádi,“ vysvětluje ředitel. Vítána jsou i zvířata. „Klienti si sem mohou vzít i svého domácího mazlíčka, ale samozřejmě za podmínky, že není agresivní, nenarušuje domovní řád a nikoho neobtěžuje,“ pokračuje ředitel. Zařízení chová i své „erární“ králíčky, o které se někteří klienti chodí starat a pomazlit se s nimi.

Ve čtvrtém patře, které nese označení Pod Kavalírkou, je kromě pokojů klientů také jedna velká koupelna. „Každý pokoj má samozřejmě své sociální zařízení, ale tato koupelna slouží k očistě imobilních klientů i k relaxaci,“ vysvětluje ředitel. Uprostřed koupelny, do níž je zaveden výtah, takže klient, který sem přijíždí, nemusí chodit přes

florence 1/18

využívají od jara do podzimu, chodí si sem posedět nebo pracovat na malé zahrádce, sem chodí i matky s dětmi z blízkého okolí. Zahrada je totiž vybavena dětskými houpadly a prolézačkami. „Líbí se jim klid, který u nás panuje, a pro nás je to další možnost, jak být otevření vůči okolí,“ pochvaluje si ředitel.

Mimo to disponuje domov také malou kaplí, kterou v současné době využívají tři církve. S další církví domov momentálně jedná.

Pořádají se tu bohoslužby a mše, které navštěvují i lidé z okolí. „Je zajímavé, jak se v tomto prostoru klienti s některými formami demence, kteří jsou jindy neklidní, zklidní, a ačkoli je jejich krátkodobá paměť velice omezená, modlitby, které se

Heslem společnosti SeneCura je „Život pokračuje s námi“, podle čehož se řídí i aktivity domova. „domácnost“, je umístěna velká vana s tryskami a s odklápěcí boční stranou. Díky tomu se klient může pohodlně usadit, aniž by musel překonávat okraj vany, pro imobilní pacienty je tu navíc k dispozici speciální zvedák. Pro naprostý relax je koupelna vybavena speciálním promítacím zařízením, které promítá na strop místnosti obrázek letní oblohy s bílými obláčky, a naproti vaně je umístěn bublinkový válec, který mění barvy. Jedná se o tzv. mobilní Snoezelen pro smyslovou terapii.

Místnost je také uzpůsobena pro aromaterapii a výkonný tepelný infrazářič, který visí na stěně naproti vaně, dokáže během několika vteřin celou místnost příjemně vytopit. „Naším heslem je ‚Život pokračuje s námi‘ a podle toho také řídíme naše aktivity,“ říká ředitel. Společnost SeneCura, která patří v Rakousku k předním poskytovatelům péče o seniory a nemocné, nastoluje rakouský systém péče i ve svých zařízeních v ČR, a tento systém je podle slov ředitele inspirující. „Jejich domovy jsou hodně otevřené a o totéž se snažíme i my v těch českých. Naší filozofií je, že chceme zbavit naše okolí i širokou veřejnost strachu ze stárnutí. Chceme, aby lidé viděli, že život může pokračovat i v seniorském věku a v domovech pro seniory,“ vysvětluje ředitel.

Jedním ze způsobů, jak domov udržuje kontakt se svým okolím, je zahrada, která přiléhá z jedné strany k domovu. Kromě klientů, kteří ji

10

naučili v dětství, odříkávají zcela bezchybně,“ říká ředitel.

Dalším způsobem, jak chce být domov otevřený veřejnosti, je i úzká spolupráce s rodinami klientů. „Specifickou aktivitou všech domovů sítě SeneCura jsou pak ‚výměnné pobyty‘, kdy klientům, kteří mají zájem, umožňujeme výměnný pobyt v některém z našich zařízení po celé České republice. V letošním roce bychom chtěli tyto výměnné pobyty rozšířit i do Rakouska. Řada našich klientů totiž umí cizí jazyky, a navíc v rakouských zařízeních SeneCura pracuje také hodně Čechů, takže odpadne i problém jazykové bariéry,“ říká ředitel.

Jednou do roka také zařízení SeneCura splní každému ze svých klientů jedno přání. „Samozřejmě, že dovolenou ve Francii jim nezaplatíme, ale když si někdo přeje třeba nějakou hezkou knihu, tak mu ji koupíme, nebo když si jedna naše klientka, která je milovnicí výtvarného umění, přála jít na výstavu, tak ji jeden z našich kolegů na výstavu doprovodil,“ popisuje ředitel.

Síť SeniorCenter SeneCura v ČR roste SeniorCentrum Klamovka má kapacitu 116 lůžek, která jsou už téměř všechna obsazená. Šedesát z těchto lůžek je se zvláštním režimem – klienti, kteří tu jsou, mají zpravidla různé formy demence a vyžadují specifický přístup, zbylých 56 lůžek je standardních.

„Průměrný věk našich klientů je 86 let,“ popisuje ředitel. Zpravidla se jedná o obyvatele Prahy, zhruba 25 % klientů pochází z Prahy 5. Za pobyt a stravu se tu platí 11 560 korun měsíčně a domovu náleží i příspěvek na péči. Pokud je klientovi indikována zdravotní péče, hradí se z prostředků veřejného zdravotního pojištění. „Pravidelně k nám docházejí i lékaři – specialisté, kteří chodí přímo na pokoj za těmi klienty, kteří je potřebují,“ popisuje ředitel Mgr. Ivan Černovský. Nezbytnou součástí vybavení každého patra jsou i pomůcky pro KPR a resuscitaci.

Personál tvoří sestry, sociální pracovníci a pracovníci v přímé péči. „Počet sester máme stabilizovaný, ale u lidí v přímé péči nás trápí fluktuace, takže naším cílem pro rok 2018 bude stabilizace personálu, abychom se mohli více věnovat zkvalitňování naší práce a rozvoji,“ říká ředitel.

Společnost SeneCura, která v současné době vlastní v České republice třináct domovů pro seniory, čímž se stala největším soukromým poskytovatelem těchto služeb u nás, se letos chystá převzít či otevřít další nové domovy. V Praze jí kromě SeniorCentra na Klamovce patří i domov pro seniory v Praze 10 – Štěrboholech a během příštího měsíce by měla otevřít další nové SeneCura SeniorCentrum ve Slivenci. „Na konci letošního roku by se mělo otevřít také SeniorCentrum v Telči a Liberci, další projekty, jako například centrum v Jičíně, jsou v přípravě,“ dodává Mgr. Ivan Černovský.

Více o Společnosti SeneCura Společnost SeneCura patří s více než 80 zařízeními k největším soukromým poskytovatelům péče v Rakousku a je držitelem mnohonásobného ocenění za kvalitu a inovaci. V České republice provozuje domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem, které jsou určeny k péči o klienty s různými formami demence (např. Alzheimerova choroba). Ve svých SeniorCentrech poskytuje péči 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, jejím heslem je „Život pokračuje s námi“. V roce 2015 se společnost ­SeneCura stala součástí francouzské skupiny ORPEA, evropského lídra v oblasti péče o seniory. V současné době provozuje společnost SeneCura v ČR třináct SeniorCenter s celkovým počtem 1766 lůžek. Na konci loňského roku otevřela nové SeniorCentrum v Kolíně, nyní otevírá nový domov v Praze-Slivenci a na přelomu let 2018/2019 by měla otevřít nové SeniorCentrum v Telči. V plánu má také výstavbu, rekonstrukci a provoz domova seniorů v Humpolci. Unikátní programy SeneCura nalezete v každém z jejich zařízení; jsou to: Chutně a zdravě; Večeře při svíčkách; Výměnné pobyty; Roční přání; Fit a pohyblivý 70+; programy na podporu setkávání a propojování generací například i formou vlastních dětských skupin přímo v SeniorCentrech.

nové knihy

Psychosociální problematika v ošetřovatelské profesi PhDr. Ing. Renáta Hrdličková, DiS., recenzentka

Nakladatelství Grada Publishing, a. s., vydalo v loňském roce první vydání publikace PhDr. Aleny Mellanové, CSc. s názvem Psychosociální problematika v ošetřovatelské profesi.

P

ublikace je pojednána jako přehled výsledků výzkumných prací v ošetřovatelství za posledních 45 let. Jsou zde uvedeny výsledky studií, které se zaměřily na psychosociální problematiku ošetřovatelství.

Text je určen nejen pro zdravotní sestry, ale i pro studenty vyšších zdravotnických škol a bakalářského studia ošetřovatelství. Ti zde mohou snadno najít inspiraci pro témata své absolventské nebo bakalářské práce. V neposlední řadě může být text zají-

mavým pro odborné vyučující na výše uvedených typech škol.

Předložená odborná publikace obsahuje tři tematické celky, které jsou rozčleněny do kapitol a podkapitol.

První kapitola analyzuje předpoklady pro výkon profese. Byly vysledovány tyto předpoklady pro výkon profese zdravotní sestry: senzomotorické, intelektové, sociální, autoregulační a este­ tické. Podkapitola 1.2.6 se věnuje výběru uchazeček o studium ošetřovatelství. V textu odborní pedagogové naleznou doporučený postup pro přijímací řízení.

Druhá kapitola se zabývá sociální interakcí v ošetřovatelství.

Autorka analyzuje profesionální chování sestry a faktory, které je ovlivňují. Věnuje se procesu socializace, sociálním dovednostem (empatii) a definuje charakteristiky sociálně zralé osobnosti: emoční stabilita, sociocentris­ mus, tolerantnost, adaptibilita,

kooperace, přiměřené sebe­ hodnocení, nést zodpovědnost za druhé, přátelskost, schopnost vytvářet harmonické vztahy.

Třetí kapitola se věnuje procesu adaptace na náročnost sesterské profese. Je zde popsán průběh adaptačního procesu. Autorka stručně definuje důvody profesio­ nální deformace, vyhoření a doporučuje nadřízeným sestrám postupy, jak nejlépe zvládnout adaptační proces u absolventek a mladých sester. Poslední podkapitola 3.3 je zaměřena na problematiku životní a pracovní spokojenosti sester.

Pro čtenáře mohou být zajímavé výsledky srovnávací studie pracovních a životních podmínek pražských a vídeňských sester.

Na rozdíl od rakouských sester jsou české ses­try více stresovány působením svých nadřízených.

Na českou sestru jsou kvůli nízkým počtům personálu kladeny neadekvátní pracovní nároky, vedoucí k její nespokojenosti, fyzické a psychické únavě. To může vést až k jejímu úniku ze zdravotnictví.

Ve studii se také potvrdila vyšší nespokojenost českých ses­ter s finančním ohodnocením.

MELLANOVÁ, A. Psychosociální problematika v ošetřovatelské profesi.

1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2017. ISBN 978- 80- 247-5589-2

Text je podán srozumitelně a čtivě. Autorka se dlouhá léta angažovala při výuce předmětu Zdravotnická psychologie a komunikace v bakalářském studijním programu ošetřovatelství, zná důvěrně psychosociální problematiku ošetřovatelské profese. Oceňuji její maximální snahu o shrnutí výsledků studií, které se věnují této velmi důležité problematice.

recenzované články / přehledová studie

Problematika sexuálneho násilia ako výzva pre špecializáciu sestier Súhrn:

Kľúčové slová:

Príspevok pojednáva o potrebe špecializovanej ošetrovateľskej starostlivosti o obete sexuálneho násilia, ktorá je v zahraničí známa pod označením SANE (Sexual Assault Nurse Examiner). Poukazuje na význam SANE jak z hľadiska komfortu obetí pri medicínsko-forenznom vyšetrení, ako aj z hľadiska zvyšovania úrovne vymožiteľnosti práva. Vychádzajúc zo štandardov Medzinárodnej asociácie forenzných sestier, sumarizuje obsah a rozsah špecializačného vzdelávania sestier v predmetnej problematike. Napokon apeluje na potrebu budovania špecializovaných koordinovaných multidisciplinárnych služieb pre obete sexuálneho násilia, pričom integrálnou súčasťou týchto služieb by bola aj SANE sestra.

Sexuálne násilie – sestra – špecializácia.

Sexual violence as a challenge for nurse specialization Summary:

Keywords:

This paper discusses the need of specialized nursing care for victims of sexual violence known abroad as SANE ­(Sexual Assault Nurse Examiner). It points out the importance of SANE both in terms of victims´ comfort within medical forensic examinations and in terms of enhancing the level of law enforcement. Based on the standards of the International Association of Forensic Nurses, it summarizes the content and scope of nursing training in relation to this subject.

Lastly, it calls for the need to set up specialized coordinated multidisciplinary services for victims of sexual violence with the SANE nurse being an integral part of these services.

Sexual violence – nurse – specialization.

Chcete mít přístup ke všem článkům na webu www.florence.cz? Předplaťte si časopis Florence. Více informací najdete na www.florence.cz/predplatne/

Celé znění výše uvedeného recenzovaného článku naleznou naši předplatitelé na webu www.florence.cz, jako přílohu elektronické verze časopisu, v archivu časopisu a v rubrice Recenzované články. Do všech těchto rubrik mají přístup všichni předplatitelé časopisu Florence.

11

dermatologie, geriatrie odborné téma

Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany

PhDr. Andrea Dobsonyová, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, doktorandský študijný program Doc. PhDr. Monika Jankechová, PhD., Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava Mgr. Denisa Mazanová, Zdravoúsmev, Nové Zámky

V

príspevku sa zaoberáme problematikou využitia larvoterapie v starostlivosti o rany. Cieľom nášho prieskumu bolo zistiť informovanosť a vedomostnú úroveň sestier o larvoterapii v starostlivosti o rany.

Prieskum sme realizovali vo Fakultnej nemocnici s poliklinikou v Nových Zámkoch, zámerným výberom sme oslovili 80 respondentov – ses­

12

tier. Ako kvantitatívnu metódu zberu údajov sme použili dotazník.

Keď v 21. storočí začína zlyhávať moderná liečba, je často užitočné použiť princípy liečebných možností známych z histórie. Terapeutické použitie lariev múch na vyčistenie nekrotických tkanív v ranách sa datuje do začiatku civilizácie. Napriek opakovaným stratám obľúbenosti a pretrvávajúcemu všeobecnému pohŕdaniu, ktoré obmedzuje jej akceptovateľnosť, použitie larválnej terapie vo svete pre jej účinnosť, bezpečnosť a jednoduchosť neustále narastá.

Chronické rany znamenajú napriek mnohým pokrokom v starostlivosti signifikantný zdravotný problém. Kvalita života pacientov s chronickými ranami je výrazne znížená a zlepšením stavu rany, prípadne aj jej vyliečením sa podstatne zmení. Náš antibiotický arzenál už

dlhšiu dobu nie je v kontrole infekcií kože a mäkkých tkanív efektívny, najmä pre narastajúci počet a prevalenciu na antibiotiká rezistentných mikroorganizmov (Sherman, 2009).

Tradičná liečba akútnych a chronických rán zahŕňa odstránenie nekrotických tkanív, exsudátov a baktérií tak, aby mohol nastať primárny proces hojenia rán. Použitím rôznych obväzových materiálov sa zamedzuje lokálnej kontaminácii rany, uľah­ čuje sa odstraňovanie exsudátov a predchádza sa infekcii (Attinger, Janis, 2006). Jednou zo znovuobjavených techník je aj larválna terapia.

Prvé poznatky o účinnosti terapie rán pomocou lariev muchy bzučivky zelenej pochádzajú z mayskej a čínskej kultúry. Ďalšie záznamy o larvách sa datujú do 16. storočia, kedy blahodarný efekt po­ užívania lariev v ranách po prvýkrát zaznamenal v roku 1557 Ambroi-

foto: Profimedia

Larvoterapia je liečba pomocou lariev muchy Lucilia sericata. Uplatňuje sa predovšetkým v tých prípadoch, keď konvenčná liečba z rôznych príčin nie je úspešná, ide najmä o diabetické rany, preležaniny, cievne vredy a rany posttraumatické.

odborné téma dermatologie, geriatrie

se Paré, hlavný chirurg Karola IX. a Henryho III. Za zakladateľa modernej larválnej terapie je považovaný Wiliam Baer, profesor ortopedickej chirurgie v USA. Vychádzal z vlastných pozorovaní na bojových poliach Francúzska počas 1. svetovej vojny, kde si všimol význam lariev v traumatických ranách. Popularita larválnej terapie poklesla počas 40. rokov minulého storočia, pravdepodobne z dôvodu nástupu širokého používania antibiotík a zefektívnenia chirurgických postupov a procedúr. Larválna terapia sa v súčasnosti uplatňuje v mnohých krajinách ako alternatíva chirurgického ošetrenia, ktorá poskytuje rýchly a efektívny débridement rany a prispieva tak k procesu hojenia a k znižovaniu celkových nákladov na liečbu (Thomas, Jones, 2001). Začiatky larválnej terapie sa na Slovensku vymedzujú od roku 2004, keď na I. chirurgickej klinike Lekárskej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave v spolupráci so Zoologickým ústavom Slovenskej akadémie vied etablovali larválnu terapiu do klinickej praxe.

Larvoterapia je úmyselná aplikácia živých „medicínskych“ muších lariev do rán za účelom débridementu, dezinfekcie a zahojenia rany (Sherman, 2009). Larvy práve tohto druhu dokážu odstrániť odumreté tkanivo, predstavujúce živnú pôdu pre baktérie. Tento drobný hmyz produkuje slinné sekréty, ktoré majú antibiotický účinok, podporujú lokálne prekrvenie v rane a zároveň samotné hojenie rany. Efekt larválnej terapie je viditeľný veľmi rýchlo a navyše predstavuje ekonomický benefit, nakoľko znižuje spotrebu antibiotík a dokáže skrátiť dĺžku pobytu pacienta v nemocnici (Balošáková, 2009). Na liečbu larvami sú vhodné nasledujúce typy rán: diabetické ulcusy, venózne ulcusy, neuropatické ulcusy, arteriálne/ ischemické ulcusy, dekubity, infikované rany, popáleniny a nehojace sa chirurgické rany. Rýchly débridement rany, eliminácia infekcie, skrátenie doby hojenia, prevencia amputácie, odstránenie zápachu z rany, skrátenie doby hospitalizácie a nižšia spotreba antibiotík, to všetko patrí medzi výhody pre ­pacienta (Stryja, 2008).

Larválna terapia má na ranu tri podstatné prospešné efekty. Sú to débridement, dezinfekcia a zlepšenie hojenia. Débridement je odstránenie bunkových zvyškov a neživotaschopného nekrotického tkaniva

z lôžka rany. Odstránením nekrotického tkaniva sa odstráni aj množstvo baktérií v rane a tiež sa redukuje zápach z rany. Ďalším dôležitým efektom larvoterapie je dezinfekcia.

Aby sa rany hojili, musí z nich byť eliminovaná infekcia. Väčšina rán je polymikrobiálne osídlená, nachádza sa v nich spektrum aeróbnych a anaeróbnych baktérií. Larvy disponujú súborom vonkajšej obrany proti mikróbom, ktorá vyplýva z podmienok prostredia, v ktorom sa vyvíjajú, teda v mŕtvych tkanivách kolonizovaných množstvom patogénnych mikroorganizmov.

Kontraindikácie larvoterapie sú ischémia, osteomyelitída a arteriálna insuficiencia. Relatívnou kontraindikáciou sú suché defekty, nakoľ-

k podložke z hydrokoloidnej náplasti pruh­mi lepiacej pásky. Hydrokoloidná podložka vytvára ochrannú vrstvu pre okolitú kožu, ktorú tak chráni pred maceráciou sekrétmi z rany, larválnymi enzýmami a zároveň vytvára základ pre retenčnú sieťku. Larvy sú dodávané v sterilných skúmavkách, v 1 ml je 4400 vajíčok. Odporúčaná koncentrácia je 5 až 10 lariev na cm2 plochy rany. Keď sú medicínske larvy príliš tesne stlačené obväzom, je možné, že ich zväčšujúci sa objem vyvinie tlak na necitlivú ranu a to vyústi do ďalšej ischémie a nekrózy. Preto by mal byť obväz vždy dosť priestranný, aby mohol prijať 25-násobné zväčšenie masy lariev. Rany liečené pomocou larválnej terapie produ-

Efekt larválnej terapie je viditeľný veľmi rýchlo a navyše predstavuje ekonomický benefit, nakoľko znižuje spotrebu antibiotík a dokáže skrátiť dĺžku pobytu pacienta v nemocnici. ko larvy vyžadujú vlhké prostredie.

Použitiu lariev by sa malo vyhnúť v otvorených ranách komunikujú­ cich s telesnými dutinami alebo v ranách v tesnej blízkosti veľkých krvných ciev. Larválna terapia nie je spájaná s významnými vedľajšími účinkami alebo komplikáciami, ale v jednotlivých prípadoch bol zaznamenaný ľahký dyskomfort, zápach pri prvých výmenách lariev a unikanie lariev. Nadmerný tlak aplikovaný na časti rany môže tiež v tejto oblasti larvy usmrtiť a tak viesť k nerovnomernému débridementu rany.

Najčastejším nežiaducim účinkom asociovaným s larválnou terapiou je bolesť. Ako sa larvy zväčšujú, zvyčajne po 24–30 hodinách terapie, môže byť prítomná pulzujúca tlaková bolesť alebo krátkodobá pichavá bolesť. Občas sa môže vyskytnúť intenzívny erytém alebo ekzematózna dermatitída postihujúca kožu okolo larvami liečenej rany.

Medzi najčastejšie používané formy aplikácie lariev do rán patrí retenčná sieťka a aplikácia lariev v „biovreckách“ Podľa Shermana (2009) sa retenčná sieťka aplikuje nasledovne: okolo rany sa nalepí hydrokoloidná náplasť, do stredu ktorej sa urobí otvor tvaru a veľkosti rany. Do rany sa aplikujú larvy bzučivky, prekryjú sa sterilným dakronovým šifónom alebo nylonovou pančuchou, ktorá sa prilepí

kujú veľké množstvo tekutiny typickej farby a zápachu, túto tekutinu je potrebné odvádzať. Po pretečení vrstiev gázy, zvyčajne na 2.–3. deň terapie, je potrebné spomínanú gázu pravidelne vymieňať, najlepšie každých 6–8 hodín. Celá manipulácia s ranou a aplikácia lariev prebieha za sterilných podmienok.

Samotná rana sa pred aplikáciou larválnej terapie oplachuje fyziologickým roztokom, čím sa zbaví zvyš­ kov dezinfekčných a antibiotických činidiel a zároveň sa zvlhčí. Reziduá niektorých lokálnych liečiv, ako napríklad hydrogélov, môžu nepriaznivo ovplyvniť vývoj lariev, a preto by rana mala byť pred aplikáciou lariev starostlivo vypláchnutá.

Aplikácia lariev v biovreckách je moderným spôsobom larválnej terapie. Larvy muchy bzučivky sú zatavené v biovrecku, ktorého stena umožňuje prestup tráviacich enzýmov lariev do liečeného defektu, prestup rozpustených nekrotických tkanív do biovrecka a tiež umožňuje prístup kyslíka k larvám. Aplikácia je jednoduchá a rýchla. V súčasnosti je chov sterilných lariev a ich distri­ búcia v biovreckách zabezpečená neziskovou organizáciou. V telefonickej objednávke sa uvedie veľkosť potrebného biovrecka a do 24 hodín je vrecko so sterilnými larvami dodané. Biovrecká sú štvorcového, lichobežníkového alebo obdĺžnikového

13

odborné téma dermatologie, geriatrie

florence 1/18

Graf 1 Vedomosti sestier o larvoterapii 75,00 % áno

pojem larvoterapia

úmyselná aplikácia živých „medicínskych“ muších lariev do rán 83,75 % za účelom débridementu, dezinfekcie a nakoniec zhojenia rany

larvoterapia druh larvy

70,00 % bzučivka zelená (Lucilia sericata)

typy rán

nekrotické a infikované rany

77,50 %

débridement

85,00 % odstránenie bunkových zvyškov a nekrotického tkaniva z lôžka rany

Graf 2 Postoj sestier k ošetrovaniu rán metódou larvoterapie postup pri preväze rany s využitím larvoterapie aplikácia larvoterapie

43,75 %

nemá problém s touto metódou

informačný materiál o larvoterapii vzťah k larvoterapii

má záujem

76,25 %

informačný materiál o larvoterapii by na oddelení/pracovisku uvítalo

73,75 %

46,25 % metóda larvoterapie zaujíma

Graf 3 Využitie larvoterapie v praxi frekvencia výskytu larvoterapie zábrany využitia larvoterapie

100,00 %

vôbec sa nestretávam

100,00 %

nie

35,00 % neviem

využitie larvoterapie na pracovisku asistovanie pri larvoterapii

93,75 % nie, nemal/a som tú možnosť

Graf 4 Získavanie informácií o larvoterapii zdroj získavania informácií o larvoterapii zdroj získavania informácií o larvoterapii najčastejšie vyskytujúci sa časopis účasť na seminári za posledných 5 rokov účasť na seminári v budúcnosti

37,50 % internet 26,25 % nevyhľadáva informácie 2,50 % Sestra 92,50 % nie, lebo som o žiadnom nevedel/a 57,50 % určite áno

tvaru. Aplikujú sa priamo do rany a prekrývajú sa viacerými vrstvami sterilnej gázy. Bzučivky sú chované za štandardných laboratórnych podmienok pri teplote 25 °C. Muchy kladú vajíčka na polotekutú zmes pšeničných otrúb a pečene. Po 6 hodinách sa nakladené vajíčka odoberajú. Vajíčka sa v laboratórnych podmienkach chemicky sterilizujú kúpeľom v dezinfekčnom roztoku a následne sú umiestnené na sterilné živné pôdy. Na sterilnej živnej pôde sa pri laboratórnych podmien-

14

kach liahnu po určitom čase larvy. Čerstvo vyliahnuté larvy sú okamžite zo živnej pôdy odoberané, uchovávajú sa v sterilných vlhkých kontajneroch pri zachovaní teploty 4–8 °C. Za takýchto podmienok sú transportované k pacientom. Príprava „biovreciek“ sa odohráva v sterilných laboratórnych podmienkach v boxoch s laminárnym prúdením vzduchu.

Výsledky Cieľom nášho prieskumu bolo zistiť informovanosť a vedomostnú úro-

veň sestier o larvoterapii v starostlivosti o rany. Prieskum sme realizovali vo Fakultnej nemocnici s poliklinikou v Nových Zámkoch, zámerným výberom sme oslovili 80 respondentov – sestier. Ako kvantitatívnu metódu zberu údajov sme použili dotazník. Uvádzame najzaujímavejšie výsledky prieskumu zaoberajúceho sa larvárnou terapiou rán.

Predpokladali sme, že vedomostná úroveň sestier o využití larvoterapie je skôr dostatočná ako nedostatočná (graf 1). Na základe získaných informácií môžeme konštatovať, že s pojmom larvoterapia sa stretlo 75 % (60) sestier, s pojmom sa v klinickej praxi nestretlo 25 % (20) sestier.

83,75 % (67) sestier uviedlo, že larvoterapia je úmyselná aplikácia živých „medicínskych“ muších lariev do rán za účelom débridementu, dezinfekcie a zhojenia rany. Nasledujúcou položkou dotazníka sme zisťovali, aký druh larvy sa využíva pri larvoterapii.

Správnu odpoveď bzučivku zelenú (Lucilia sericata) uviedlo 70 % (56) sestier. Ďalej nás zaujímalo z pohľadu ošetrovateľstva, či sestry vedia, na aký druh rán sa larvoterapia využíva.

Granulujúce rany uviedlo 5,00 % (4) sestier, nekrotické a infikované rany uviedlo 77,50 % (62) sestier, 17,50 % (14) sestier uviedlo, že nevedia, na aké typy rán sa larvoterapia využíva. 85 % (68) sestier vysvetlilo pojem débridement ako odstránenie bunkových zvyškov a nekrotického tkaniva z lôžka rany. Na základe zistených faktov môžeme konštatovať, že náš predpoklad sa potvrdil. V skúmanej vzorke respondentov bola úroveň vedomostí sestier o larvoterapii skôr dostatočná ako nedostatočná.

Predmetom nášho prieskumu bolo tiež skúmať postoje sestier k tejto liečebnej metóde. Predpokladali sme, že sestry zaujmú skôr pozitívny ako negatívny postoj k ošetrovaniu rán larvoterapiou (graf 2).

Na položku, či by mali záujem oboznámiť sa s doporučeným postupom pri preväze rany s využitím

odborné téma dermatologie, geriatrie

larvoterapie, odpovedalo 76,25 % (61) sestier áno, 23,75 % (19) sestier záujem nepreukázalo. Sestier, ktoré s larvoterapiou ako metódou liečby chronických rán žiaden problém nemajú, bolo 43,75 % (35) a sestier, ktorým sa metóda larvoterapie „hnusí“, bolo 25 % (25). Zaujímal nás aj postoj sestier k informačnému materiálu o larvoterapii. Na položku, či by uvítali edukačný materiál o larvoterapii na ich pracovisku, odpovedalo 73,75 % (59) sestier áno, negatívne sa vyjadrilo 7,5 % (6) sestier a neutrálne, teda odpoveď „neviem“, uviedlo 18,75 % (15) sestier. O larvoterapiu prejavilo záujem 46,25 % (37) sestier, larvoterapia neoslovila 16,25 % (13) sestier a postoj k larvoterapii nevedelo vyjadriť 37,50 % (30) sestier. Konštatujeme, že sestry zaujali skôr pozitívny postoj k ošetrovaniu rán metódou larvoterapie ako negatívny.

Zaujímalo nás, ako často sa v zdravotníckom zariadení aplikuje larvoterapia ako liečebná metóda.

100 % (80) respondentov, všetci zúčastnení prieskumu, odpovedali, že sa s larvoterapiou v súčasnosti na ich pracovisku vôbec nestretávajú. Dnes larvoterapiu využívajú len niektoré chirurgické oddelenia slovenských nemocníc. Terapiu využívajú v Bratislave, Liptovskom Mikuláši či v Kysuckej nemocnici (Harkotová, 2010). V krajinách ostatnej Európy, USA, Izraeli, Austrálii či na Novom Zélande je larvoterapia bežnou štandardnou súčasťou praxe.

Nie je to teda alternatívna metóda ako u nás, ale metóda patriaca do komplexnej starostlivosti o chronické rany. Príčinou tejto skutočnosti na Slovensku je podľa 15 % (12) sestier nedostatok skúseností zo strany lekárov či sestier, 7,50 % (6) ­sestier si myslí, že ide o nezáujem zo strany pacientov. Pri aplikácii larvoterapie je neoddeliteľnou súčasťou práce sestry asistencia lekárovi pri larvárnej terapii. 3,75 % (3) ­sestier uviedlo, že asistovali pri larvárnej terapii. „Nie, nemala som túto možnosť“ uviedlo 93,75 % (75) sestier a „bol/a som len pozorovateľom“ uviedlo 2,50 % (2) sestier.

Na základe zistených skutočností môžeme konštatovať, že náš predpoklad sa potvrdil. Zo skúmanej vzorky je sestier, ktoré sa s larvoterapiou nestretli, viac ako tých, ktoré sa s larvoterapiou v klinickej praxi stretli (graf 3).

V realizovanom prieskume sme skúmali aktívny záujem sestier o larvoterapiu (graf 4). Predpokla-

dali sme, že sestier, ktoré aktívne nevyhľadávajú informácie o larvoterapii, je viac ako tých, ktoré informácie o larvoterapii aktívne vyhľadávajú. Z internetu získava informácie 37,50 % (30) sestier a vôbec nevyhľadáva informácie o larvoterapii 26,25 % (21) z opýtaných sestier.

Na otázku, či sa sestry za posledných 5 rokov zúčastnili seminára o larvoterapii, odpovedali takto: 92,50 % (74) sestier sa vzdelávacej aktivity nezúčastnili, lebo o žiadnej nevedeli, a 7,50 % (6) respondentov uviedlo, že sa vzdelávacej aktivity o larvoterapii nezúčastnili, lebo ich uvedená téma nezaujíma.

Pýtali sme sa aj na konkrétne odborné publikácie a časopisy. 2,50 % sestier uviedlo ako zdroj informácií časopis Sestra. Na otázku, či by sa sestry zúčastnili seminára o larvoterapii, možnosť „určite áno“ uviedlo 57,50 % (46). Náš predpoklad nebol výsledkami nášho prieskumu podporený.

Naše predpoklady sme tiež overovali štatisticky.

Predpokladali sme, že existuje významná závislosť medzi názorom sestier na využitie larvoterapie v starostlivosti o rany a úrovňou dosiahnutého vzdelania. Na základe zistení môžeme tvrdiť, že v skúmanej vzorke sestier neexistuje štatisticky významná závislosť medzi názorom sestier na využitie larvoterapie v starostlivosti o rany a úrovňou dosiahnutého vzdelania.

Predpokladali sme, že existuje významná závislosť medzi názorom sestier na využitie larvoterapie v starostlivosti o rany a typom pracoviska. Na základe faktov môžeme tvrdiť, že v skúmanej vzorke sestier existuje štatisticky významná závislosť medzi názorom sestier na využitie larvoterapie v starostlivosti o rany a typom pracoviska. Tento výsledok potvrdzuje našu hypotézu v zmysle štatistickej významnosti, je štatisticky významný.

Závery pre prax → zvýšiť všeobecnú informovanosť sestier o larvoterapii a jej účinkoch prostredníctvom informačného materiálu, → informačný materiál distribuovať na jednotlivé oddelenia, chirurgické, dermatovenerologické a cievne ambulancie, → organizovať vzdelávacie aktivity ohľadom ošetrovania rán metódou larvoterapie, → edukovať pacientov a ich príbuzných o larvárnej terapii.

Záver Ťažko hojaca sa rana prináša chorému čoraz väčšie problémy v každodennom živote, neraz sa ochorenie končí amputáciou končatiny. Pri larvoterapii sa využívajú sterilne chované larvy bzučivky zelenej. Larvy sa aplikujú priamo na spodinu defektu. Tým, že požierajú mŕtve a infikované tkanivo, defekt dokonale mechanicky vyčistia, pričom zdravé tkanivo nenapádajú. Vyčistenie rany je základným predpokladom na následné naštartovanie procesov hojenia. Larvoterapia nemá ­žiadne vedľajšie účinky, čo je veľkým pozitívom najmä pre pacientov, ktorí ťažko znášajú farmakoterapiu.

Pri liečbe chronickej rany je potrebná multiodborová spolupráca a multidisciplinárny tým. Sestra má pri ošetrovaní rán dôležitú úlohu, a preto by pochopiteľne mala mať dostatok vedomostí o problematike.

Na základe výsledkov prieskumu môžeme konštatovať, že larvoterapii ako znovuobjavenej metóde starostlivosti o rany nie je v povedomí odbornej verejnosti venovaná uspokojivá pozornosť.

Literatúra: 1. Attinger CE, Janis JE et al. Clinical approach to wounds: debridement and wound bed preparation including the use of dressings and wound healing adjuvants. Plastic and Reconstructive Surgery. 2006;117(7S):72–109. ISSN 0032-1052 2. Balošáková M. Larvoterapia. Bedeker Zdravia. 2009;V(3):89. ISSN 1337-2734 3. Harkotová S. Larvy múch môžu človeka zachrániť pred amputáciou. 2010. [online]. [cit. 2013-10-25]. Dostupné z: http://aktualne.atlas.sk/print.xml?path [article]=larvy-much-mozu-cloveka-zachranit-pred-amputaciou 4. Mazanová D. Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany. Diplomová práca. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, 2014. 83 s.

5. Sherman RA. Maggot Therapy Takes Us Back to the Future of Wound Care: New and Improved Maggot therapy for the 21 st Century. Journal of Diabetes Science and Technology.

2009;3(2):336–344. ISSN 1932-2968 6. Stryja J. Repetitorium hojení ran.

1. vyd. Semily: Geum, 2008. s. 60–63.

ISBN 978-80-86256-60-3 7. Thomas S, Jones M. Wound debridement: evaluating the costs. Nursing Standard. 2001;15(22):59–61. ISSN 0029-6570

15

odborné téma dermatologie, geriatrie

florence 1/18

Inkontinenční dermatitida – její prevence a léčba Inkontinenční dermatitida (IAD) je také známá pod názvem plenková dermatitida. Jak už z názvu vyplývá, jde o poškození způsobené dlouhodobým kontaktem kůže s vlhkostí.

IAD představuje významný zdravotní problém u pacientů s oslabenou funkcí kůže, zejména pak u pacientů v pokročilém věku. Jedná se o poškození kůže po kontaktu s močí nebo stolicí, takže se vyskytuje u pacientů trpících močovou a fekální inkontinencí.

N

ejčastěji se IAD vyskytuje v oblasti hýždí, genitálií, perinea, hráze, ale i vnitřní strany stehen. Projevuje se růžovým až červeným zbarvením kůže s postižením do různé hloubky. V některých případech může být kůže poškozena úplně a dojde k obnažení vlhké a sekretující dermis (škára). Pacienti s IAD mohou mít v postižených oblastech nepříjemné pocity bolesti, pálení, svědění nebo mravenčení.

Jakmile dojde ke vzniku IAD, existuje vysoké riziko vzniku dekubitu (proleženiny). Zvyšuje se také riziko sekundární infekce. Tyto komplikace negativně ovlivňují celkový stav pacienta a prodlužují jeho hospitalizaci i další léčbu.

Správná identifikace IAD a její odlišení od dekubitů (kategorie/stadium I nebo II) a jiných kožních potíží (kontaktní dermatitidy způsobené např. textilem nebo koženými výrobky), lézí způsobených infekcí (např. herpes simplex) nebo pocením (např. intertrigo) mohou být značně obtížné. Vždy platí, že pokud pacient není inkontinentní, nejedná se o IAD.

Umíme IAD předcházet, rozlišit ji a léčit?

K rozvoji IAD může přispět nedostatečná nebo nevhodná péče při inkontinenci. Například dlouhodobé vystavení moči a výkalům, nedostatečná výměna inkontinenčních vložek a kalhotek a nedostatečná ochrana kůže před vlhkostí. Agresivní čištění (například pravidelné mytí žínkou) může zvýšit třecí síly a obrušovat pokožku, proto vždy musíme myslet na šetrnou hygienu a manipulaci

16

U všech pacientů s močovou nebo fekální inkontinencí je třeba zajistit pravidelnou kontrolu známek IAD na kůži

s pacientem, kdy pouhým třením můžeme kůži ještě více poškodit.

Prvním nástrojem prevence je proto edukace zdravotnického personálu. Je nutné proškolit každého zdravotníka zvlášť tak, aby mohl co nejefektivněji využít své znalosti a dovednosti v praxi. Dále je nutná spolupráce s pacientem a jeho rodinnými příslušníky. Důraz klademe na pochopení důležitosti problematiky a v případech, kdy to lze, na praktický nácvik správné péče o kůži. Musíme si uvědomit, že ke každému pacientovi musíme přistupovat individuálně a rozpoznat rizika vzniku inkontinenční dermatitidy.

U všech pacientů s močovou nebo fekální inkontinencí je třeba zajistit pravidelnou kontrolu známek IAD na kůži. Ta probíhá nejméně jednou denně, ale může být i častější, podle počtu epizod inkontinence. Zvláštní pozornost je nutné věnovat kožním záhybům nebo oblastem, kde se mohou zachycovat nečistoty nebo vlhkost. U inkontinentních pacientů s velmi vysokým rizikem IAD, např. s průjmem nebo s více rizikovými faktory, je kontrolu nutno provádět častěji.

Důležité je také zvolit vhodné opatření a prevenci, která spočívá v používání inkontinenčních ubrousků s kombinovanou funkcí: čištění + ochrana + hydratace.

Tento přípravek není nutné z kůže oplachovat a jeho výhodou je rychlé schnutí. Vyhneme se také tření, ke kterému dochází při osušování pokožky ručníkem, výhodou je i zkrácení délky provádění hygieny u pacientů. Další výhodou pro nestabilní a hůře polohovatelné pacienty je tepelný komfort, kdy takové ubrousky lze ohřát v mikrovlnné troubě.

Pokud je potřeba zajistit zvýšenou ochranu pokožky, je nutné aplikovat ochranný přípravek např. s obsahem dimethikonu.

IAD je velmi častou komplikací a smyslem péče o pacienty je co nejlépe pečovat o jejich kůži a předejít vzniku IAD, která ovlivňuje kvalitu jejich života. S tím jsou však také spojeny vyšší nároky na ošetřování a rostoucí náklady na léčbu pacienta.

Tento koncept se nám podařilo zrealizovat ve spolupráci s Mgr. Jitkou Hovorkovou z Útvaru náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Motol. V současné době můžeme říct, že jsme první nemocnicí, která se touto problematikou začala systematicky zabývat. Díky nastaveným preventivním mechanismům a rozlišování IAD a dekubitů jsme již v prvním čtvrtletí zaznamenali snížení počtu dekubitů 1. a 2. stupně. V dalších obdobích doufáme v prokazatelné snížení počtu vzniklých dermatitid.

fota: autorka

Lada Horázná, Centrum následné péče, FN Motol

Letter and A4

Chraňte pokožku při inkontinenci a podráždění.

3M Cavilon produkty nabízí účinnou bariérovou ochranu kůže při inkontinenci, proti maceraci a vzniku trhlin.

Čisticí ubrousky Ubrousky 2 v 1 slouží k omytí pokožky a následné hydrataci.

Ubrousky 3 v 1 pokožku myjí, hydratují a chrání bariérou, zejména u inkontinentních pacientů.

Nedráždivý bariérový film

Ochranný bariérový krém

Chrání i narušenou pokožku před močí, stolicí a podrážděním od zdravotnických náplastí až po dobu 72 hodin od aplikace.

Chrání nenarušenou pokožku před působením moči, stolice a jiných tekutin. Stačí aplikovat jednou denně.

Krém je voděodolný.

Nesnižuje absobrci plen.

Pro objednání kontaktujte distributory:

Portrait www.mediset.cz

www.schubert24.cz

www.medicalm.cz 17

odborné téma dermatologie, geriatrie

florence 1/18

Posouzení kvality života pomocí dotazníku SarQoL u seniorů se sarkopenií Sarkopenie je definována jako úbytek svalové hmoty a svalové funkce, který má závažné klinické i socioekonomické důsledky. Významným způsobem snižuje také kvalitu života postižených. Pro hodnocení kvality života byl vyvinut dotazník „Sarcopenia and Quality of Life“ (SarQoL®) ve francouzské a anglické verzi. Pro jeho použití v ČR je třeba přeložit dotazník SarQoL® a zhodnotit validitu a reliabilitu této verze.

T

ermín sarkopenie (z řeckého sarx – maso ve významu sval, penia – ztráta) poprvé použil v roce 1989 Irwin Rosenberg pro popis úbytku svalové hmoty provázejícího stárnutí. Přesné definování termínu sarkopenie napomohlo vysvětlit tento postupný úbytek svalové hmoty. Od roku 1989 prošla definice množstvím změn od bio-gerontologického konceptu po klinické onemocnění zaměřující se na významný úbytek svalové hmoty, který má dopad na funkční soběstačnost a nezávislost jedince. Definice je zaměřena na vnější faktory, jako je životní styl, výživa, nebo souběžná onemocnění. V roce 2010 vyšly dva články a v následujícím roce třetí, které předložily diagnostická kritéria pro sarkopenii. V nich se autoři shodli na diagnostických kritériích, která byla následně ujednocena jako diagnostická kritéria sarkopenie. Dohodnutá diagnostická kritéria slouží jako východiska budoucích výzkumů.

Nejčastěji uváděná definice sarkopenie v současnosti není pouhý úbytek svalové hmoty podmíněný věkem, ale jedná se o komplexní geriatrický syndrom spojený s omezenou mobilitou, dekondicí a narůstající křehkostí.

Termín stařecká křehkost znamená dobře rozpoznatelný klinický syndrom. Přesto je definován různými kritérii. Klíčovým prvkem, který provází všechny definice, je přítomnost sarkopenie. Osoby se stařec-

18

kou křehkostí jsou náchylnější k poranění a málo odolné vůči psychickým a fyzickým stresorům. Křehkost i sarkopenie mají prognózu rychlého funk­čního úpadku s vyšším rizikem komorbidity. Zvyšující se destabilita způsobuje více pádů, hospitalizaci a následně i úmrtí. Klienti se sarkopenií jsou na tom hůře než ostatní populace, která sarkopenii nemá. Hlavním úkolem geriatrické medicíny je rozpoznat tento stav co nejdříve a zastavit spirálu prohlubování křehkosti.

U stařecké křehkosti klesá kvalita života a existuje předpoklad, že podobné to bude i se sarkopenií.

Pokud však neexistují přesné metody měření k posuzování kvality života u pacientů se sarkopenií, nelze přesně prokázat vliv sarkopenie na kvalitu života. Související onemocnění (komorbidity) jsou tak častá, že nelze prokázat, zda má dopad na kvalitu života sarkopenie, nebo další přidružené onemocnění.

Sarkopenie a její definice Evropská pracovní skupina sarkopenie u starších osob (EWGSOP) definuje sarkopenii jako úbytek kosterní svaloviny, nízkou sílu (např. stisk ruky) a nízkou výkonnost (např. pomalá chůze). Pokud jsou přítomny všechny tři příznaky (úbytek svalstva, nízká síla a slabost), jedná se o těžkou sarkopenii.

Evropská společnost pro klinickou výživu a metabolismus – speciálně orientovaná skupina (ESPEN-SIG) definuje sarkopenii jako nízkou svalovou hmotu a úbytek svalové síly.

Mezinárodní skupina pro sarkopenii (IWGS) popisuje sarkopenii jako úbytek svalové hmoty a svalové funkce (např. rychlost chůze).

Sarkopenie však neznamená jen úbytek svalové hmoty, ale v mnoha případech je významně spojena s nárůstem tělesného tuku.

Ve výše uvedených definicích sarkopenie je nalezena shoda v příznacích nízká svalová síla a nízká

svalová výkonnost. Širší definice pak poskytuje přesnější diagnostiku, třídění a stupňování závažného stavu.

V současné době také probíhá debata, zda nepoužívat termín DYNAPENIA pouze pro sílu svalů a sarkopenie pouze pro úbytek svalů. Ačkoli se tyto procesy mohou objevit současně, nemusí to tak být vždy. Dle EWGSOP je však již termín sarkopenie užívaný a zavedení dalšího termínu by bylo zmatečné.

Stařecká křehkost Zatímco teoretická definice křehkosti může být „nedostatek funkčních rezerv“, v praxi se žádná definice nesetkala s širším přijetím. Široce používaná definice Rockwool 1999 má čtyři stupně invalidity. Tato definice je některými autory považována za chybnou, protože kombinuje křehkost s invaliditou a křehkost definuje jako rizikový faktor pro invaliditu.

Friedová definovala stařeckou křehkost jako deficit v pěti oblastech: nechtěný úbytek tělesné hmotnosti, vyčerpání – únava, subjektivně vnímaná svalová slabost, pomalá chůze a nízká fyzická aktivita. Jsou-li z těchto pěti přítomny tři a více, jde o stařeckou křehkost.

SarQoL SarQoL je dotazník kvality života, který byl vytvořen specificky pro klienty se sarkopenií. Skládá se z 55 částí/položek ve 22 otázkách.

Obsahuje sedm hlavních domén: fyzické a duševní zdraví, schopnost pohybu, stavba těla, funkčnost, denní aktivity, volný čas a obavy. Dotazník byl původně vytvořen ve francouzštině a přeložen a validován do anglické verze. Pro jeho využití i pro jiné země je nutný nejen jeho překlad, ale i přizpůsobení sociální a kulturní situaci.

Cílem naší práce je přeložit dotazník SarQoL pro použití v České republice a otestovat spolehlivost této české verze.

foto: Profimedia

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN, Praha Mgr. Ilona Juklíčková, Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN, Praha Mgr. Eva Klára Novotná, Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN, Praha Mgr. Monika Janáčová, Oddělení geriatrie a následné péče, Slezská nemocnice Opava

odborné téma dermatologie, geriatrie

Metodika SarQoL je nástrojem pro měření kvality života klientů se sarkopenií. Byl vytvořen a ověřen ve francouzštině a následně přeložen do anglické verze. Jeho využití v jiných, neanglicky mluvících zemích je vázáno validací, která má přesný postup realizace a není pouhým překladem dotazníku. Dotazník musí být přeložen a upraven tak, aby zohlednil sociální a kulturní zvyklosti v České republice bez úpravy původního záměru dotazníku. U přeložené verze dotazníku musí být dodržena vnitřní shoda otázek. Překlad a přizpůsobení kulturnímu prostředí probíhá v pěti fázích dle daného protokolu.

1. fáze – Prvotní překlad a kulturní adaptace Na začátku byla zvolena verze originálu, pro naše potřeby byl využit anglický překlad SarQoL. Překlad byl proveden dvěma nezávislými překladateli, jejichž mateřským jazykem je český jazyk. Překlady byly doplněny o zvýraznění částí, které překladatelé označili jako náročné, a v doprovodné zprávě vysvětlili důvody této volby překladu.

2. fáze – Syntéza Oba překlady byly vzájemně porovnány a zhodnoceny na schůzce. Diskuze autorů překladů s dalšími členy výzkumného týmu vedla k vytvoření jednotné české verze ­„Verze 1“.

3. fáze – Zpětný překlad Dva nezávislí překladatelé, kteří se nepodíleli na předchozím překladu, přeložili Verzi 1 zpět do angličtiny. Cílem zpětného překladu bylo ověření, že Verze 1 má stejný obsah jako původní verze.

4. fáze – Expertní komise Odborná komise složená z odborníků, kteří se podíleli na vytvoření české verze dotazníku SarQoL, porovnala překlady s původní anglickou verzí a nezjistila zásadní o ­ dchylky.

5. fáze – Testování prefinální verze Česká verze SarQoL byla využita v pilotním šetření, ve kterém bylo osloveno 60 klientů, u nichž byla diagnostikována sarkopenie dle kritérií (DXA).

Závěr Cílem naší práce bylo poskytnout zdravotnickým pracovníkům nástroj pro měření zdravotním stavem podmíněné kvality života u starších nemocných se sarkopenií – SarQoL®. Přestože validace tohoto nástroje v současnosti teprve probíhá, věříme, že podobně jako belgičtí autoři prokážeme uspokojivé psychometrické vlastnosti tohoto dotazníku. Jsme přesvědčeni, že zlepšení diagnostiky sarkopenie přispěje ke zvýšení zájmu o tuto převážně geriatrickou problematiku i o současné možnosti léčby a výzkum v této oblasti.

Literatura:

1. Rosenberg IH. Sarcopenia: origins and clinical relevance. Clin Geriatr Med. 2011;27:337–339 2. Rizzoli R, Reginster JY, Arnal JF, Bautmans I, Beaudart C, Bischoff-Ferrari H et al. Quality of life in sarcopenia and frailty. Calcified Tissue International. 2013;93:101–120.

3. Malafarina V, Uriz-Otano F, Iniesta R, Gil-Guerrero L. Sarcopenia in the elderly: diagnosis, physiopathology and treatment.

Maturitas. 2012;71:109–114 4. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, Boirie Y, Cederholm T, Landi F, Martin FC, Michel JP, Rolland Y, Schneider SM, Topinkova E, Vandewoude M, Zamboni M. Sarcopenia: European consensus on definition and diagnosis – Report of the European working group on Sarcopenia in older people. Age Ageing. 2010;39:412–423 5. Muscaritoli M, Anker SD, Argiles J, Aversa Z, Bauer JM, Biolo G, Boirie Y, Bosaeus I, Cederholm T, Costelli P, Fearon KC, Laviano A, Maggio M, Rossi FF, Schneider SM, Schols A, Sieber CC. Consensus definition of sarcopenia, cachexia and pre cachexia: joint document elaborated by special interest groups (SIG) “cachexia-anorexia in chronic wasting diseases” and “nutrition in geriatrics”. Clin Nutr. 2010;29:154–159 6. Fielding RA, Vellas B, Evans WJ, Bhasin S, Morley JE, Newman AB, Abellan van Kan G, Andrieu S, Bauer J, Breuille D,Cederholm T, Chandler J, de Meynard C, Donini L, Harris T, Kannt A, Keime GF, Onder G, Papanicolaou D, Rolland Y, Rooks D, Sieber C, Souhami E, Verlaan S, Zamboni M. Sarcopenia: an undiagnosed condition in older adults – Current consensus definition: prevalence, etiology, and consequences. International working group on Sarcopenia. J Am Med Dir Assoc. 2011;12:249–256 7. Cruz-Jentoft AJ, Landi F, Topinková E, Michel JP. Understanding sarcopenia as a geriatric syndrome. Curr Opin Clin Nutr Metab Care. 2010;13(1):1–7 8. Šedová L, Tóthová V. Life satisfaction of patients with ischemic heart disease. Journal of Nursing, Social Studies and Public Health. České Budějovice: University of South Bohemia in České Budějovice, Faculty of Health and Social Studies. 2010;1(1-2):71–79. ISSN 1804-1868 9. Abellan van Kan G, Rolland Y, Bergman H, Morley JE, Kritchevsky SB, Vellas B. The I.A.N.A task force on frailty assessment of older people in clinical practice. J Nutr ­Health Aging. 2008;12:29–37 10. Topinková E. Geriatrie pro praxi. Praha: Galén, 2010, s. 5–12.

11. Landi F, Liperoti R, Russo A, Giovannini S, Tosato M, Capoluongo E, Bernabei R, Onder G. Sarcopenia as a risk factor for falls in elderly individuals: results from the ilSIRENTE study.

Clin Nutr. 2012;31:652–658 12. Landi F, Cruz-Jentoft AJ, Liperoti R, Russo A, Giovannini S, Tosato M, Capoluongo E, Bernabei R, Onder G Sarcopenia and mortality risk in frail older persons aged 80 years and older: results from ilSIRENTE study. Age Ageing. 2013;42:203–209 13. Rizzoli R, Reginster JY, Arnal JF, Bautmans I, Beaudart C, Bischoff-Ferrari H et al. Quality of life in sarcopenia and frailty. Calcified Tissue International. 2013;93:101–120 14. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, Boirie Y, Cederholm T, Landi F, Martin FC, Michel JP, Rolland Y, Schneider SM, Topinkova E, Vandewoude M, Zamboni M. Sarcopenia:

European consensus on definition and diagnosis – Report of the European working group on Sarcopenia in older people. Age Ageing. 2010;39:412–423 15. Muscaritoli M, Anker SD, Argiles J, Aversa Z, Bauer JM, Biolo G, Boirie Y, Bosaeus I, Cederholm T, Costelli P, Fearon KC, Laviano A, Maggio M, Rossi FF, Schneider SM, Schols A, Sieber CC. Consensus definition of sarcopenia, cachexia and pre cachexia: joint document elaborated by special interest groups (SIG) “cachexia-anorexia in chronic wasting diseases” and “nutrition in geriatrics”. Clin Nutr. 2010;29:154–159 16. Fielding RA, Vellas B, Evans WJ, Bhasin S, Morley JE, Newman AB, Abellan van Kan G, Andrieu S, Bauer J, Breuille D, Cederholm T, Chandler J, de Meynard C, Donini L, Harris T, Kannt A, Keime GF, Onder G, Papanico­ laou D, Rolland Y, Rooks D, Sieber C, Souhami E, Verlaan S, Zamboni M. Sarcopenia: an undiagnosed condition in older adults – Current consensus definition: prevalence, etiology, and consequences. International working group on Sarcopenia. J Am Med Dir Assoc. 2011;12:249–256 17. Clark BC, Manini TM. Sarcopenia =/= dynapenia. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2008;63:829–834 18. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, Boirie Y, Cederholm T, Landi F, Martin FC, Michel JP, Rolland Y, Schneider SM, Topinkova E, Vandewoude M, Zamboni M. Sarcopenia: European consensus on definition and diagnosis – Report of the European working group on Sarcopenia in older people. Age Ageing. 2010;39:412–423 19. Rodriguez-Manas L, Feart C, Mann G, Vina J, Chatterji S, Chodzko-Zajko W, Gonzalez-Colaco HM, Bergman H, Carcaillon L, Nicholson C, Scuteri A, Sinclair A, Pelaez M, Van der Cammen T, Beland F, Bickenbach J, Delamarche P, Ferrucci L, Fried LP, Gutierrez-Robledo LM, Rockwood K, Rodriguez AF, Serviddio G, Vega E. Searching for an operational definition of frailty: a delphi method based consensus statement: the frailty operative definition-consensus conference project. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2013;68:62–67 20. Fried LP, Xue QL, Cappola AR, Ferrucci L, Chaves P, Varadhan R, Guralnik JM, Leng SX, Semba RD, Walston JD, Blaum CS, Bandeen-Roche K. Nonlinear multisystem physiological dysregulation associated with frailty in older women: implications for etio­ logy and treatment. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2009;64:1049–1057 21. Rockwood K, Stadnyk K, MacKnight C, ­McDowell I, Hebert R, Hogan DB. A brief clinical instrument to classify frailty in elderly people. Lancet. 1999;353:205–206 22. Hogan DB, MacKnight C, Bergman H. Mo­ dels, definitions, and criteria of frailty. Aging Clin Exp Res. 2003;15:1–29 23. Fried LP, Tangen CM, Walston J, Newman AB, Hirsch C, Gottdiener J, Seeman T, Tracy R, Kop WJ, Burke G, McBurnie MA. Frailty in older adults: evidence for a phenotype. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2001;56:M146–M156 24. Beaudart C, Biver E, Reginster JY, Rizzoli R, Rolland Y, Bautmans I, Petermans J, Gillain S, Buckinx F, Dardenne N, Bruyere O. Validation of the SarQoL®, a specific healthrelated quality of life questionnaire for Sarcopenia. J Cachexia Sarcopenia Muscle.

2017;8(2):238–244

19

praxe

florence 1/18

Dekubity a jejich léčba – kazuistiky

Magda Vráblíková, všeobecná sestra, Domov pro seniory U Kašny, Kroměříž Mgr. Pavla Drábková, vedoucí zdravotního úseku, Domov pro seniory U Kašny, Kroměříž

D

ekubitus (proleženina) je lokalizované poškození kůže nebo podkožní tkáně, obvykle nad kostním výčnělkem, které vzniká v důsledku tlaku společně se střižným efektem.

Dekubity jsou ohroženi především zcela imobilní klienti (Meluzínová et al., 2006).

Dekubity lze rozdělit podle stadia závažnosti do čtyř skupin. Klasifikací kožních lézí se zabývá organizace EPUAP (European Pressure Ulcer Advisory Panel), jež definuje nejen stadia průběhu dekubitu, ale zajímá se také o vhodné nastolení terapie a upřednostňuje prevenci (https://cs.medlicker.com).

Dekubitus I. stupně: zarudnutí kůže (neblednoucí erytém). V místě působícího tlaku se objevuje mírný otok a začervenání kůže. Pokožka bývá neporušena. Zjistit, zda se jedná o dekubitus, lze jednoduchou zkouškou (při zmáčknutí kůže na krátký okamžik pokožka nezbělá, ale zůstane červená). Tyto projevy jsou zcela vratné, takže při změně polohy pacienta otok zmizí. Tlak však může způsobit trvalé změny v podkoží (http://www.dekubity.eu/).

Dekubitus II. stupně: částečná ztráta kožního krytu. V postižené oblasti vznikají puchýře a místy může být povrchově obnažená vrchní vrstva kůže. Pokožka bývá oteklá, namodralá a zatvrdlá. K obnovení kůže může docházet, ale jde o dlouhodobý proces z důvodu poškození podkoží.

Dekubitus III. stupně: úplná ztráta kožního krytu. Ve třetím stupni dochází k nekróze (odumírání) tkáně mezi podložkou a kostí. Rána vypadá jako kráter, protože došlo k poškození všech vrstev kůže. Oblast prole-

20

ženiny může krýt suchá černá krusta nebo rozbředlá nekrotická masa.

Také zde se může dekubitus zahojit, ale hojení trvá několik měsíců až let.

Dekubitus IV. stupně: úplná ztráta kůže a podkoží. Do čtvrtého stupně spadají nejtěžší případy proleženin, které sahají až na kost. Může docházet k infekčnímu zánětu kostí a kloubů. U těchto případů je vždy nutné operační řešení. Existuje další řada klasifikačních systémů, které definují rozdělení dekubitů obdobným způsobem (http://www.dekubity.eu/).

Dekubitus bez určení stupně: neznámá hloubka rány/vředu. Hloubku rány a stupeň dekubitu není možné určit, dokud se neodstraní dostatečné množství nekrózy (povlaku). Stabilní nekróza na patách slouží jako biologický kryt těla a neměla by se odstraňovat (http://www.epuap.org).

Podezření na hluboké poškození tkání: neznámá hloubka rány/ vředu. Lokalizovaná oblast tmavě červeného až fialového zbarvení neporušené kůže nebo puchýř naplněný krví. Poškozená část může působit bolest, je tuhá, rozměklá, teplejší nebo chladnější než okolí (http://www.epuap.org).

Predilekční místa vzniku dekubitů Místa, která jsou nejčastěji ohrožena vznikem dekubitu, se odvíjejí od polohy, ve které se nemocný nachází.

V poloze na zádech se jedná o prostor nad kostí týlní, trnem 7. krčního obratle, hřebeny lopatek, loketními klouby, kostí křížovou a kostmi patními. Při polohování pacienta na boku jde o oblasti kosti spánkové, ramenního kloubu, velkého trochanteru, kolenních kloubů a kotníků. Dlouhodobá poloha na břiše může vést ke vzniku dekubitů nad uchem, lícní kostí, hřebeny kostí kyčelních a palci (Mikula et al., 2008).

Rizikové faktory a prevence vzniku dekubitů Na vzniku dekubitů se podílí kombinace několika rizikových faktorů.

Přednostně se jedná o sníženou mo-

bilitu, případně kompletní imobilitu člověka. Z dalších zásadních rizikových faktorů nelze opomenout věk nemocného, stav výživy a tělesnou konstituci, poruchy centrální nervové soustavy a nevhodnou ošetřovatelskou péči (Šeflová et al., 2010).

Vhodná opatření proti vzniku dekubitů u rizikových jedinců jsou nejdůležitějším ohniskem zásahu, neboť samotná léčba je šestkrát dražší a náročnější než prevence. Prvním krokem prevence je včasné polohování, kdy se pravidelně mění polohy pacienta na lůžku nebo na vozíku v určitých časových intervalech. Ty se mění dle vyhodnoceného rizika vzniku dekubitů mezi 10 minutami až 4 hodinami. Využívá se nejčastěji bočních a šikmých poloh, na břicho se polohuje pouze výjimečně a nikdy ne na přítomný dekubitus.

Při polohování se využívají antidekubitní matrace a pomůcky. Dalším z preventivních opatření je čisté a suché lůžko, proto je nezbytné při potížích s močovou inkontinencí používat jednorázové kalhotky nebo pleny. Neměla by být zanedbána ani péče o pokožku, kterou je nezbytné udržovat v čistotě, suchu a využívat šetrných mycích prostředků. Velmi hodnotnou součástí prevence je také správná výživa. Vyvážená strava udržuje pokožku pružnou a vláčnou, zajišťuje dostatek živin, vitaminů, minerálů a stopových prvků, zvyšuje imunitu proti infekci a zkracuje dobu léčení již existujících ran.

Správný a nutričně vyvážený jídelníček by měl nastolit nutriční terapeut (Mikula et al., 2008).

Léčba dekubitů je velmi rozsáhlá a vyžaduje nasazení multidisciplinárního týmu. V případě podezření na proleženiny se uplatňuje test na zhodnocení stupně rizika (např. dle Nortonové). Stanovení stupně rizika vzniku dekubitů se provádí v intervalu 2–24 hodin od přijetí pacienta u akutní péče. U dlouhodobé péče, jako je LDN, se hodnocení provádí ihned při příjmu pacienta (Šeflová et al., 2010).

fota: autorky

Hojení chronických ran je stále aktuálním a hojně diskutovaným tématem především v sociální sféře a na poli LDN (léčebny dlouhodobě nemocných). Řešení dekubitů totiž významně zatěžuje nejen klienta, ale také celý ošetřovatelský tým. Proto je nezbytné klást důraz na dostatečnou prevenci a v případě vzniku rány ihned zahájit adekvátní terapii.

praxe

1

2

3

Kazuistika I

Kazuistika II

Klientka nastoupila do Domova pro seniory u Kašny 10. 10. 2016 ve věku 86 let. Mezi její základní diagnózy patřil diabetes mellitus II st. na PAD, diabetická polyneuropatie, CHICHS, hypertenzní nemoc III. st., fibrilace síní a další. Klientka byla dlouhodobě warfarinizována. Při nástupu do domova měla dekubitus na levé patě s postupnou progresí. ­Klientka byla imobilní, avšak plně komunikující.

Klientka nastoupila do DPS bez známek počínajících defektů dne 9. 5.

2017 ve věku 84 let. Jako základní diagnózy byly uvedeny stav po CMP, CHICHS, hypertenze, demence a další. Při nástupu do DS nebyly u klientky nalezeny žádné defekty.

Klientka byla zcela imobilní, nekomunikující a nespolupracovala.

Průběh léčby: 27. 1. 2017 – 3. 3. 2017 Dekubitus III. stupně byl ošetřován od doby nástupu klientky na DPS ambulantní ordinací obvodní lékařky, jednou denně, obklady s rivanolem a krytí. Rozměrný dekubitus (obr. 1) byl velikosti 7 × 8 cm, černého zbarvení – nekróza, bez sekrece a oválného tvaru. Obvodní lékařka poslala klientku na chirurgickou ambulanci Kroměřížské nemocnice, a. s., 29. 1. 2017. Doporučená léčba byla pokračovat v obkladech s dezinfekcí s denní frekvencí. Stav klientky se postupně zhoršoval, prodělala virové onemocnění a rapidně stoupla progrese dekubitu. Dne 23. 2. 2017 byla klientka převezena ke kontrole na chirurgickou ambulanci, kde byla provedena částečná nekrektomie na patě. Další terapie probíhala pomocí proplachů peroxidem a obložek s octeniseptem.

Klientce byla nasazena antibiotika – Dalacin 300 mg p. o. V DPS jsme pokračovali v doporučených převazech a proplachu rány jednou denně. Dne 3. 3. 2017 byla patrná infekce v ráně (obr. 2), okolí rány bylo zarudlé, rána silně zapáchala. ­Klientka odmítala jíst a pít, byl indikován převoz na chirurgickou ambulanci s následnou hospitalizací. Dne 14. 3. 2017 byla klientce v celkové anestezii provedena bércová amputace dolní končetiny. Dne 19. 3. 2017 pacientka zemřela.

Průběh léčby: 16. 8. 2017 – 25. 8. 2017 Dekubitus II. stupně byl nahlášen ošetřujícím personálem dne 16. 8.

2017. Na patě levé dolní končetiny se nacházel dekubitus II. stupně, kde byla patrná stržená kůže a místy krvácející se známkami postupné nekrotické progrese (obr. 3). Dekubitus byl ihned ošetřen dezinfekcí a roztokem šalvěje k podpoře odloučení nežádoucích tkání. Další ošetření proběhlo dne 18. 8. 2017, kdy byla odstraněna přebytečná tkáň a opět vyčištěna pomocí dezinfekce a krytí se šalvějí (obr. 4). Za pouhé tři dny bylo znatelné zlepšení v procesu hojení, defekt měl narůžovělou barvu, sekrece již z rány neprosakovala a mohlo být tak přistoupeno k podpoře hojní pomocí dalších materiálů (roztok betadine, mastný tyl a sterilní krytí). Dne 25. 8. 2017 byl defekt téměř zhojen – obr. 5.

Diskuze Obě kazuistiky vykazují určitý stupeň společných znaků. Klientky byly polymorbidní s podobnými diagnózami. Rozdílné však bylo ošetřování ran a působení okolních faktorů, které výrazně ovlivňují vznik a progresi dekubitů. V první kazuistice byl celkový stav klientky špatný, převládala zde nedostatečná nutriční podpora, negativistický postoj a psychická deprivace z nástupu do DPS. Oproti tomu klientka uvedená v druhé kazui­stice zvládla adaptaci v DPS výborně, ačkoliv její mentální úroveň byla výrazně snížená kvůli pokročilé-

4

5

mu stadiu demence. Nutriční i hydratační režim plně odpovídal potřebě organismu. I když byla imobilní, sama se aktivně zapojovala do polohování na lůžku dle svých možností.

Hojení rány v druhém případě probíhalo pouze v DPS s erudovaným terapeutickým zásahem.

Závěr I pro současnou pokrokovou medicínu znamenají dekubity u seniorů vážný problém, neboť se těžce hojí a jsou vstupní bránou infekce do těla klienta. Ošetřovatelský personál bojuje proti proleženinám pravidelným polohováním, co nejlepší hygienou, výměnou lůžkovin a použitím antidekubitálních matrací u rizikových klientů.

Ne vždy je však prevence a terapie proleženin úspěšná. Proto je nezbytné nadále rozšiřovat znalosti v oblasti hojení chronických ran a dávat příležitost novým léčebným technikám.

Dekubity totiž představují pro klienty vysokou zátěž a riziko zhoršení celkového zdravotního stavu.

Literatura: 1. Meluzínová H, Weber P, Navrátilová Z, Kubešová H. Dekubitus – Jak dále v diagnostice, prevenci a léčbě? Medicína pro praxi. 2010; 4(11):458–463 2. Šeflová L, Jančíková G. Postupy v prevenci a léčbě dekubitů. Medicína pro praxi. 2010;7:56–66 3. Šeflová L, Beránková I. Management ošetřování dekubitů. Interní medicína pro praxi. 2006;8(5):252–256 4. Mikula J, Müllerová N. Prevence dekubitů. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008, 96 s. ISBN 978-80-247-2043-2 5. Medlicker. [online]. [cit. 2017-09-08].

Dostupné z: https://cs.medlicker. com/848-dekubity-prolezeniny-jejich-priciny-a-lecby 6. Dekubity.eu. [online]. [cit. 2017-09-09].

Dostupné z: http://www.dekubity.eu/ 7. Prevence a léčba dekubitů – příručka k Doporučení pro klinickou praxi. ­[online]. [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.epuap.org

21

praxe

florence 1/18

Skupinová edukace jako prostředek ke zlepšení kompenzace diabetu – zkušenosti a výsledky pilotního projektu „Celek je více než pouhý součet jeho částí. Skupina není součet jednotlivých členů.“ Toto motto se stalo symbolem, jenž provází projekt s názvem Skupinová edukace, který vyhlásila a v roce 2016 poprvé realizovala Pracovní skupina pro edukaci České diabetologické společnosti (ČDS ČLS JEP) pod vedením prof. MUDr. Alexandry Jirkovské, CSc.

Schéma kurzu prvního ročníku

Bc. Renáta Říhánková, edukační diabetologická sestra, Diabetologické centrum, I. IK LF UK a FN Plzeň Bc. Kateřina Čechová, edukační diabetologická sestra, Centrum diabetologie, IKEM Praha

H

lavní myšlenkou tohoto projektu bylo podpořit Národní diabetologický program 2012–2022, jehož jedním z cílů je zkvalitnit edukační programy a psychologické metody v edukaci. Záleží na našich možnostech, schopnostech a kreativitě, jak budeme edukovat a motivovat naše pacienty, aby viděli smysl v dodržování našich doporučení.

Skupinová edukace je jednou z takových možností. Cílem projektu je pokusit se rozšířit tuto formu edukace do co největšího počtu diabetologických pracovišť a posoudit její efektivitu z hlediska kompenzace diabetu.

Základním předpokladem pro úspěšné uskutečnění kurzu je motivovaný lékař, který této formě edukace důvěřuje a má organizační schopnosti a chuť ji vyzkoušet.

Do prvního ročníku se zapojilo celkem devět diabetologických center z ČR. Zahájení prvního ročníku projektu předcházel úvodní workshop, ve kterém se zájemci z diabetologických pracovišť seznámili s myšlenkou, programem, všemi podmínkami a cíli celého projektu. V další fázi si pak každé pracoviště připravilo strukturovaný edukační program podle zadání, který tvořily čtyři dvouhodinové lekce, jež byly realizovány s odstupem 2–3 týdnů pro skupinku 6–12 diabetiků 2. typu léčených inzulinem. Edukační tým vedl diabetolog spolu s edukační sestrou a nutriční terapeutkou. Podle potřeby mělo pracoviště možnost přizvat si další odborníky, např. psychologa, podiatrickou sestru

Graf 1–3 Změny ve frekvenci diabetiků s uspokojivou kompenzací diabetu před kurzem a po něm HbA1c před kurzem

HbA1c za 3 měsíce 26 %

nebo fyzioterapeuta. Pacienti po celou dobu kurzu prováděli podle doporučení strukturovaný selfmonitoring (měření glykémie v dané frekvenci), který byl při každé lekci vyhodnocen a konzultován. Před zahájením kurzu, po jeho ukončení a s odstupem tří a šesti měsíců byly hodnoceny i další metabolické parametry kompenzace diabetu jako hmotnost, krevní tlak apod.

Součástí hodnocení byly také testy znalostí v oblasti onemocnění, psychologické dotazníky, záznamy selfmonitoringu a zpětná vazba pacienta k účasti v kurzu.

Výsledky Výsledky předčily naše očekávání.

Na všech diabetologických pracovištích došlo k dlouhodobějšímu šestiměsíčnímu statisticky významnému zlepšení metabolických parametrů kompenzace diabetu (lačná glykémie, glykovaný hemoglobin) a stoupl počet pacientů s relativně uspokojivou kompenzací diabetu (HbA1c do 60 mmol/mol) (graf 1–3).

Graf 4 Změny v hmotnosti před kurzem a po něm

HbA1c za 6 měsíců 42 %

45 %

96,9

p = 0,004

96,1 76 %

58 %

22

96,0

55 % p < 0,01

do 60 mmol/mol nad 60 mmol/mol

p = 0,005

p < 0,01

před kurzem

za 3 měsíce

za 6 měsíců

kg 97,0 96,8 96,6 96,4 96,2 96,0 95,8 95,6

praxe

1

2

3 I když kurz nebyl primárně zaměřen na redukční dietu, za tři měsíce po kurzu došlo také k signifikantnímu snížení hmotnosti pa­cientů a úbytek byl udržen i po šesti měsících (graf 4).

Hodnocení kurzu pacienty Psychika pacientů se významně odráží v kompenzaci diabetu. Jejich pocity a prožitky hodnotil test SUPSO (subjektivní prožitky a stavy pacienta), který po absolvování kurzu prokázal u pacientů zvýšení pocitů pohody, snížení napětí, deprese, smutku a osamělosti. Mnozí ztratili nejistotu a strach z nemoci. Významný byl pro pacien­ty i pocit sounáležitosti při sdílení a řešení podobných problémů a možnost vzájemného předávání ­zkušeností.

fota: autorky

Hodnocení kurzu zdravotníky Po ukončení kurzu následoval závěrečný workshop, ve kterém byly všechny výsledky vyhodnoceny a účastníci kurzu měli možnost si vzájemně předat své zkušenosti.

Velmi jsme obdivovali nadšení a nesmírnou kreativitu všech zúčastněných pracovišť. Program skupinové edukace byl obohacující i pro zdravotnický personál. Poznat pacienty z civilní stránky pomáhá lépe se vcítit do jejich každodenních problé-

mů. Zároveň se tato forma edukace jeví jako velmi efektivní časově, neboť nám umožňuje edukovat více pacientů najednou.

„Skupinová edukace diabetiků.

Jak na to…“ Nejen úspěch ve výsledcích projektu, ale i nadšení všech nás inspirovalo k vytvoření knihy „Skupinová edukace diabetiků. Jak na to…“, kterou vydalo nakladatelství GEUM. Její slavnostní křest proběhl v pátek 8. prosince 2017 v pražském hotelu Olšanka (obr. 1–3). Věříme, že tato edukačně motivační příručka bude návodem a motivací pro všechny, kteří by chtěli tuto formu edukace vyzkoušet. V knize jsou mimo jiné zveřejněny cenné postřehy a zkušenosti v první řadě všech, kteří na svých pracovištích edukační kurz realizovali, ale zároveň i dalších odborníků v péči o nemocné s diabetem.

Těší nás také zájem dalších diabetologických pracovišť, která se do projektu aktivně zapojují. V letošním roce byl zahájen již 3. ročník.

Skupinová edukace nám nabízí nové možnosti a může být přínosem a obohacením. Věříme, že skupinové edukační programy najdou své uplatnění a budou začleněny do běžné ambulantní diabetologické praxe větších i menších ­pracovišť.

Knihu „Skupinová edukace diabetiků. Jak na to…“ si můžete objednat v nakladatelství GEUM, s. r. o.; www.geum.org

Informace o projektu Skupinová edukace naleznete na stránkách ČDS www.diab.cz.

Přihlášky do projektu Skupinová edukace zasílejte na: Bc. Kateřina Čechová, Centrum diabetologie IKEM, e-mail: kace@ikem.cz

23

z konferencí

florence 1/18

navštívili jsme Brno 11. listopadu 2017

5. Kulatý stůl k problematice prevence, sledování a léčby dekubitů Regensburg, Německo 17.–18. listopadu 2017

nenechte si ujít Česká Lípa 12.–16. února 2018

Němčina pro pečovatele Plzeň 19.–23. února 2018

8. mezinárodní kongres hojení ran

Němčina pro pečovatele

Olomouc 23.–24. listopadu 2017

Praha 2.–3. března 2018

XVII. multidisciplinární nefrologický kongres

ONCO 2018

Praha 8. prosince 2017 Lékaři a sestry se sešli v Praze na 9. ročníku mezinárodního a mezioborového kolokvia PragueONCO

10. podzimní konference Prezidia ČAS Praha 23.–24. ledna 2018

PragueONCO 2018

Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

Nejnovější zkušenosti a výsledky onkologické léčby zazněly na PragueONCO 2018 PhDr. Jarmila Škubová

Z

houbná onemocnění jsou specifická tím, že stavějí k lůžku nemocného početné týmy odborníků různých oborů, jak specialistů na tělo, tak na duši. Ti všichni působí jako orchestr, v němž každý hraje svůj part s cílem dosáhnout co největší libozvučnosti celku, a pokud možno se závěrečnou vítěznou Ódou na radost. Proto jsou i v názvu mezinárodní konference ­PragueONCO, která měla letos v Praze své deváté pokračování, vedle sebe uváděny přívlastky „mezioborové“ a „onkologické“.

Byla jsem přítomna pouze sesterské sekci, která je nedílnou součástí konference a kterou již tradičně organizovala a moderovala PhDr. Dagmar Škochová, MBA, předsedkyně Trau-

24

matologicko-ortopedické sekce České asociace sester z 1. LF UK Praha a VFN v Praze. A co nového letos zaznělo?

První odborné téma Riziko poranění při manipulaci s ostrým předmětem ve zdravotnictví přednášela organizátorka PhDr. Dagmar Škochová, MBA, ve spolupráci s doc. PhDr. Jitkou Němcovou, Ph.D., z VŠZ, o. p. s., v Praze. Závažnost tématu dokumentovala nejnovějším výzkumem z roku 2016, jehož cílem bylo zhodnotit přístup nelékařských zdravotnických pracovníků – studentů zdravotnických škol a zdravotníků z praxe. Bylo zjištěno, že manipulace s ostrými předměty ve zdravotnictví je všemi účastníky jednomyslně považována za rizikovou

S výsledky šetření, které se týkalo poranění ostrými předměty ve zdravotnictví, seznámily posluchače (zleva) doc. PhDr. J. Němcová, Ph.D., a PhDr. D. Škochová, MBA

činnost a že rozdíly v názorech jednotlivých skupin jsou minimální. Výzkum specifikuje činnosti sestry z hlediska jejich rizikovosti a tím dává dost podně-

Grantový program AVAST „Spolu až do konce“, který je realizován na Interním oddělení Strahov VFN v Praze, je unikátním propojením ambulantní péče s lůžkovým zázemím, kde péči poskytuje vysoce kvalifikovaný tým.

tů k zamyšlení, jak zajistit bezpečnost zejména v chirurgické praxi. Více informací o výzkumu lze najít na www.aesculap-akademie.cz, o bezpečnosti pak na ­www.bezpecnostpersonalu.cz. Řada dalších přednášek se věnovala vytváření zázemí a psychické pohody onkologického pacienta a jeho rodiny. Málokdo kupříkladu ví, jak nejlépe sdělovat pravdu o závažném onemocnění, a možná také není všeobecně známo, že postup při sdělování diagnózy upravuje náš právní řád.

Skutečnost, že příliš kategorické sdělení diagnózy s krátkou vyhlídkou života je chybné, potvrdil víceméně i další přednášející PhDr. Robert Huneš, ředitel Hospicu sv. Jana N. Neuman-

fota: autorka

Sestry a lékaři společně proti zhoubným nádorům je podtitul pražského mezioborového kolokvia s názvem PragueONCO, jehož devátý ročník se letos konal ve dnech 24.–26. ledna 2018 v Clarion Congress Hotel Prague ve Vysočanech.

z konferencí

na, o. p. s., v Prachaticích, který kromě péče o umírající prezentoval i dva příklady spontánního vyléčení nádorového onemocnění u pacientů, kteří byli dle závěrů lékařů beznadějně nemocní.

Grantový program AVAST „Spolu až do konce“, který je realizován na Interním oddělení Strahov, představila vedoucí zdravotně-sociálního oddělení VFN v Praze Alena Makarová. Ve své přednášce popsala roli zdravotně-sociálního pra-

covníka v multidisciplinárním týmu podpůrné paliativní péče o nefrologické pacienty v terminálních stadiích ledvinových onemocnění a upozornila, že projekt je, z hlediska péče o nemocné, unikátním propojením ambulantní péče s lůžkovým zázemím, kde péči poskytuje vysoce kvalifikovaný tým. Sociální pracovník se snaží ve spolupráci s pacientem (popř. s jeho rodinou) obnovit rovnováhu způsobenou životními ztrátami, poskytuje pomoc

O systému prevence, sledování a léčby dekubitů v ČR se diskutovalo u kulatého stolu Mgr. Alice Strnadová, MBA, ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání, hlavní sestra ČR tz

Již pátý Kulatý stůl k problematice prevence, sledování a léčby dekubitů v České republice (ČR) se pod záštitou hlavní sestry Ministerstva zdravotnictví České republiky (MZ ČR) Mgr. Alice Strnadové, MBA, uskutečnil dne 11. listopadu 2017. Odborné setkání se jako doposud každoročně konalo u příležitosti Světového dne STOP dekubitům, který je pravidelně vyhlášen Evropským poradním panelem pro otázky dekubitů (EPUAP) na třetí čtvrtek v měsíci listopadu za účelem zviditelnění významnosti problému zasahujícího nejen oblast zdravotnictví, ale i sociální péče.

C

ílem 5. kulatého stolu bylo zhodnotit implementaci doporučení EPUAP za uplynulé období a diskutovat možná zlepšení v oblasti prevence, sledování výskytu dekubitů a jejich ošetřování v ČR. Jednání u kulatého stolu předcházelo sympozium s mezinárodní účastí s názvem „Dekubity – sdílení zkušeností na mezinárodní úrovni“.

Odborná sdělení umožnila předání informací o zahraničních aktivitách v oblasti prevence a léčby dekubitů. Přední zahraniční vyzvaní hosté (Amit Gefen – Izrael, Zena Moore – Irsko) a tuzemští odborníci (MUDr. Vašíčková – Brno, doc. Pokorná – Brno, MUDr. Stryja – Třinec,

Mgr. Koutná – Praha, Mgr. Hovorková – Praha, doc. Veverková – Brno aj.) prezentovali nejnovější poznatky v této oblasti a zejména jejich možnosti využití v klinické praxi. Odbornou záštitu sympoziu poskytla Česká společnost pro léčbu ran (ČSLR), Česká asociace sester (ČAS) a významné zahraniční organizace Evropská asociace pro léčbu ran (EWMA) a Evropský poradní panel pro otázky dekubitů (EPUAP).

Zdůrazněn byl posun ve vnímání a přístupu zdravotnických pracovníků k problematice dekubitů. V návaznosti na stanovený resortní bezpečnostní cíl č. 8 je nezbytné zacílit pozornost na proces implementace

při hledání konkrétního řešení a podporu při adaptaci a orientaci v nové situaci. Nejdůležitější je poskytnout správný typ péče ve správný čas a podle představ pacienta. „Zajišťujeme komplexní, kvalitní a podpůrnou paliativní péči na základě nejnovějších poznatků medicíny, se zaměřením na všechny tělesné, psychické i sociální potřeby našich p ­ acientů,“ upozornila přednášející. Řada témat, která v sesterské sekci konferenci dále zazně-

la, byla také věnována prevenci.

Týkala se například rozšiřování znalostí sester o kouření, pěstování mezilidských vztahů a odbourávání stresu, výživy a zdravého životního stylu v prevenci, bezpečné péče z hlediska vzniku a šíření infekcí či zkušeností z práce pacientských organizací.

Prezentovaná témata mj. potvrdila, že trend rozšiřování multidisciplinarity v ošetřovatelské péči o onkologické pacienty pokračuje potřebným směrem.

a vhodné strategie pro monitoring preventivních strategií a výskytu tlakových lézí, preventivní péči o pacienty (zejména fragilní – imobilní osoby, např. seniory a osoby se spinální míšní lézí) již od prvního kontaktu se zdravotnickým systémem. V roce 2017 byly ověřovány strategie naplňování resortního bezpečnostního cíle se zvláštní pozorností na výživu a hydrataci (anketa a její výsledky jsou dostupné na portálu www.dekubity.eu). Pozornost je třeba věnovat přehodnocování rizika malnutrice u pacientů, multidisciplinární spolupráci a dostatečnému technickému zajištění péče (vhodné zdravotnické prostředky pro hodnocení váhy pacientů apod.) a zajištění kontinuity péče. Vhodnou cestou není navyšování kompetencí a jejich přenos na jednu profesi, ale důsledné vymezení rolí členů multidiscip­ linárního týmu a jejich akceptace. S ­ jednotit je třeba proces vzdělávání.

Byl vytvořen modelový vzdělávací program s přihlédnutím k mezinárodním doporučením EPUAP (vzdělávací standard – Věstník MZ ČR č. 1/2017), aktuálně jsou uděleny dvě akreditace pro vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o pacienty s dekubity.

Větší pozornost je třeba věnovat vzdělávání lékařů.

Významné informace o hlavním informačním nástroji (www.dekubity.eu) sdělila PhDr. Michaela Hofštetrová Knotková (návštěvnost portálu, prolink

na stránkách Koalice pro zdraví na portál nabízející možnosti využívání nejen zdravotnickými pracovníky, využívání portálu laickou veřejností, dotazy na dekubity@nconzo.cz, obsahové změny aj.).

V panelové diskuzi řízené doc. PhDr. Andreou Pokornou, Ph.D., se zapojila zástupkyně pojišťoven Mgr. Jana Kauffmanová (VZP, oddělení zdravotnických prostředků), která upozor-

Jako hlavní informační nástroj v oblasti prevence a péče o dekubity slouží webová stránka www.dekubity.eu. nila na problém s vykazováním dekubitů (MKN kód L89), což korespondovalo s předchozími odbornými sděleními na sympoziu. MUDr. Michal Šenkyřík, Ph.D. (SKVIMP a FN Brno), zdůraznil nutnost multidisciplinární spolupráce, potřebu akceptovat a dodržovat zásady pro provádění nutričního screeningu a včasné intervence, ovšem aktuálně není prevence ze strany pojišťoven hrazena. Mgr. Hana Svobodová, Ph.D. (3. LF UK), potvrdila za zástupce vzdělavatelů, že ve výuce jsou předávány informace podložené důkazy dle guidelines EPUAP. Mgr. Lenka Gutová, MBA (ÚVN Praha), uvedla za poskytovatele zdravotních služeb, že pro-

25

z konferencí

ces monitorování je relativně dobře nastaven jak v prevalenci, tak v incidenčním sledování, což bylo doplněno informací ze strany ÚZIS o povinnosti sběru dat o hlášení nežádoucích událostí od roku 2018 dle jednotné metodiky.

Za pacientské organizace se vyjádřil Vojtěch Vašíček (Para CENTRUM Fenix Brno), který zdůraznil nutnost časné intervence po úrazu, ovlivňující kvalitu života pacienta. V ČR chybí vhodná síť pracovišť, která by péči poskytla, vhodná by byla příprava tzv. „center excellence“, což podpořili také zahraniční účastníci prof. Zena Moore a prof. Amit Gefen s nutností stanovení kritérií pro jejich tvorbu a potřebu multidisciplinárního týmu. Za poskytovatele domácích zdravotních služeb diskutovali Bc. Jiří Kabát a Andrea Turková, kteří upozornili na nutnost zajištění kontinuity péče a omezené možnosti prevence a péče o pacienty s dekubity v domácím prostředí s ­o hledem na současnou legislativu.

Tématem roku 2018 bude ­Bolest a dekubity.

florence 1/18

Prohlášení účastníků Kulatého stolu 2017 v návaznosti na stanovené cíle z předchozích let:

1

4

Podpora komplexního přístupu k prevenci vzniku dekubitů – preventivní opatření musejí zahrnovat hodnocení nutričního stavu a možnost účelných intervencí, možnost multidisciplinárního přístupu a akceptace rolí jednotlivých členů – analýza legislativních norem.

2

Vzdělávání – analýza vzdělávacích programů pro NLZP na pregraduální úrovni s ohledem na využívání mezinárodních guidelines. Cílem není nahradit v preventivní péči jiné NLZP (fyzioterapeuta či nutričního terapeuta), ale maximálně využívat stávající kompetence všeobecných sester.

3

Kompetence všeobecných sester – změny kompetencí nebyly podpořeny odbornou veřejností (nedošlo k většinové shodě), zavedená praxe komplikuje především situaci v komunitní péči. Jedním z realizovaných kroků je pilotní sběr dat o nežádoucích událostech (včetně dekubitů) v agenturách domácí péče koordinovaný ÚZIS, pro možnost další odborné diskuze o závažnosti problému a případné návrhy legislativních změn v budoucnosti.

Síť pracovišť – je potřeba zmapovat síť pracovišť aktuál­ně zaměřených na podporu pacientů v riziku vzniku dekubitů a s dekubity již vzniklými ve spolupráci s Českou společností pro léčbu ran (zveřejnění na portálu Dekubity.eu). Navazující budování center excellence, definování kritérií pro centra jako další krok ke zvyšování kvality péče o pacienty.

5

Úhrada účinných preventivních opatření – preventivní opatření jsou aktuálně většinou hrazena v rámci nákladů jednotlivých poskytovatelů péče. Účelná a věcná argumentace v komunikaci se zdravotními pojišťovnami (nákladová studie vhodné preventivní strategie a hojení dekubitů). Spolupráce na definici zdravotnického výkonu pro poskytování preventivní péče v lůžkové akutní i následné péči a v domácím prostředí.

6

Spolupráce s výrobci a distributory zdravotnických prostředků – pokračovat v efektivní spolupráci v péči o pacien­ ty v riziku a s dekubity (edukace laické i odborné veřejnosti, odpovídající využívání zdravotnických

prostředků v klinické praxi, vývoj nových zdravotnických prostředků a využívání důkazů z nezávislých výzkumů podporovaných výrobci o vhodné péči).

7

Monitoring dekubitů – podpora jednotného systému sběru dat (prevalenční i incidenční), podpora sběru dat o nežádoucích událostech (NU) včetně dekubitů (koordinace MZ ČR a ÚZIS) – součást státní statistické služby od roku 2018. Od roku 2017 pilotní sběr dat o hlášení NU v agenturách domácí zdravotní péče a plán rozšíření na další poskytovatele. Pokračuje projekt validace datasetu pro incidenční sběr dat na lokální úrovni poskytovatelů (v rámci AZV).

8

Mezinárodní spolupráce – kontinuální spolupráce s evropskými společnostmi EWMA a EPUAP prostřednictvím implementačních strategií guidelines, vzdělávacích aktivit (překlad online edukačního nástroje PU CLASS v aktualizované verzi) a spolupráce na aktualizovaných guidelines.

V Regensburgu se konal osmý Mezinárodní kongres hojení ran Mgr. Nina Müllerová, vedoucí Centra řízení kvality FN Plzeň

M

ezinárodní zastoupení představovali hlavně řečníci, ale i účastníci ze zemí, kde je němčina úředním jazykem – Německo, Rakousko, Švýcarsko. Zúčastnili se však i zástupci dalších evropských zemí, jako např. Itálie, České republiky, Polska či Turecka. Účast byla vysoká, téměř 900 osob. To

26

znamenalo zvolit i vhodné místo, kterým právě místní univerzita disponuje. AUDIMAX – Auditorium Maximum – je největší přednášková místnost na univerzitě v Regensburgu. Má celkem 1472 míst v hledišti, které se zvedá tak, že je v něm zaručen dobrý výhled i ze vzdálených míst.

Kongresu jsem se aktivně účastnila za řešitelský tým projektu REGISTR DEKUBITÁLNÍCH LÉZÍ sjednocení sledování a strategie preventivních intervencí na národní úrovni (15-29111A) s posterem Podporujeme světový den STOP dekubitům. Obsah sdělení byl zaměřen na aktivity, které jsou podporovány a reali-

zovány společně s Ministerstvem zdravotnictví ČR, Českou společností pro léčbu ran a Českou asociací sester v oblasti prevence a péče o dekubity.

Zahájení kongresu mělo velmi vysokou společenskou úroveň – účastníky přišel pozdravit bavorský zemský ministr Dr. Ludwig Spaenle, přednosta

fota: autorka, archiv

V listopadu 2017 se v bavorském Řezně (Regensburgu) konal pod záštitou Univerzitní nemocnice Regensburg a Sdružení přátel a příznivců péče (VFFP – Verein der Freunde und Förderer der Pflege) 8. ročník Mezinárodního kongresu hojení ran (Internationaler Wundkongress ­D-A-CH-EE) s podtitulem „Rány v koloběhu života“.

z konferencí

oddělení břišní chirurgie Univerzitní nemocnice Regensburg profesor Hans J. Schlitt a hlavní organizátor kongresu Thomas Bonkowski. V úvodních proslovech mimo jiné zaznělo, že v péči o rány je klíčový interdisciplinární přístup, aby postižení měli dobrou kvalitu života. „Bez zdraví není nic, kvalita života je perspektiva,“ uvedli řečníci. Ocenili také publikum, které je hnacím motorem pro pořádání kongresu a mezinárodní spolupráci, jež má veliký význam pro sdílení zkušeností z praxe. Zahájení kongresu provázel i kulturní zážitek, o který se postarala gospelová skupina Ramony Fink.

Odborný program zahájila prof. Martina Müller-Schiling se svým sdělením Síla rány, která vede k mdlobě postižených. Zmínila v něm definice ran, ale i filozofický pohled. Rána je podle jejích slov nejen fyzické postižení, ale také psychické trauma.

Expertka na ošetřování ran Zeynep Babadagi, MSc, vedoucí domácí péče v Duisburgu, přednesla sdělení s názvem Poražený v ráně. Pod tímto názvem bych jen těžko hledala téma, které nakonec zaznělo a které za­ ujalo všechny posluchače v sále.

Představila nám fungování „pouliční nemocnice“ a ukázala nuzné prostředí, ve kterém musejí sestry pečovat o nemocné. Projekt vznikl tak, že tým tvořený šesti nadšenými lékaři v důchodu, sestrami a farářem získal sanitku, ze které vytvořil ambulanci pro bezdomovce, s níž nyní objíždí vytipovaná místa a bezplatně poskytuje základní péči lidem bez domova, kteří o ni projeví zájem. Tato služba je hrazena výhradně ze sponzorských darů a celý tým ji poskytuje bez nároku na odměnu.

Ekonomické vs. etické kritérium Prof. Dr. Gernold Wozniak, vedoucí lékař oddělení cévní chirurgie z Knappschaftskrankenhaus Botropp, se ve svém sdělení Stránky morálky a respektu v péči o rány zamýšlel nad pojmy kvalifikace, ekonomie a soulad s pravidly (compliance). Uvedl příklady z praxe – nesprávně zvolené terapeutické krytí použité na gangrénu, což vedlo k amputaci, či příklady chyb ve

zdravotnické dokumentaci, kdy uvedené informace nesouhlasily se skutečným zdravotním stavem pacienta. Zamýšlel se nad tím, kde při rozhodování o léčbě chybí kvalifikace a kde znalosti.

Na příkladu nepohyblivého pacienta na vozíku s nehojícími se ranami vznesl otázku, kam až můžeme zajít, bereme-li v úvahu ekonomické versus etické kritérium? Kdy je možné říci: „Tomuto pacientovi již zákrok neuděláme“? U příkladu pacienta, který nedodržoval léčebný režim a vědomě si škodil alkoholem, kouřením a nedodržováním hygieny, uvedl: „Lékař musí léčit, sestra musí pečovat, pojišťovny musejí platit, a co musí pacient? NIC!!“ Závěrečná přednáška prvního dne prof. JUDr. Volkera Groβkopfa z Kolína měla název Kdo léčí, má pravdu? Hippokrates se podíval na prsty. Zmínil nové standardy (guidelines) profylaxe a léčby v oblasti péče o rány, které mají velký význam v případě soudního sporu. Když bude mít pacient dekubitus a dojde ke sporu, budou právníci postupovat podle těchto standardů, proto je nutné, aby byly implementovány do praxe a mohly být použity jako důkaz. Dále hovořil o vzdělávání sester, které v Německu probíhá na odborných školách – sestry mají maturitu, ale v Evropě jsou sestry vzdělávány na akademické půdě. Ošetřování ran tak může sestra vykonávat na základě delegování ze strany lékaře nebo musí mít speciální kvalifikaci pro ošetřování ran. Uvedl, že lékař má odpovědnost za ordinace a sestra za provedení výkonu. Zmínil také důležité zdroje informací pro rozvoj kvality péče www.dnqp.de a iniciativu pro chronické rány www.icwunde.de.

Ačkoli program prvního dne konference končil až ve večerních hodinách, sál byl až do konce zaplněn publikem, které pozorně naslouchalo a se za­ujetím diskutovalo. Přednášející pak oceňovalo i v průběhu přednášek potleskem.

Přednášky, které zazněly druhý den konference, byly neméně zajímavé. Za zmínku stojí například sdělení prof. Dr. Michaela Nerlicha, ředitele Úrazové nemocnice z Regensburgu, který ve svém sdělení Zvláštní případ,

Zástupkyně českého řešitelského týmu Mgr. Nina Müllerová s hlavním organizátorem Thomasem Bonkowskim

kdy se děti stávají oběťmi, upozornil na možná zranění dětí při sportovních aktivitách dospělých – jako příklad uvedl výlet s batoletem ve vozíku připojeném za kolo, který skončil havárií, jež měla šťastný konec jen díky zásahu vysoce specializovaných odborníků. Děti jsou také oběťmi teroristických činů, tato zranění jsou velmi komplikovaná, vyžadují opakované operace včetně plastických a mají trvalé následky.

Ve svém dalším sdělení, nazvaném Náhle a neočekávaně – zaostřeno na traumatologické rány, se přednášející zabýval velkými ranami způsobenými při autonehodě nebo střelnými poraněními, která v těle udělají doslova „paseku“.

Pozornost publika byla podnícena také interaktivní přednáškou prof. Dr. Lukase Prantla Případy z krabičky (Case in the box), které nastřádal během své praxe. Hovořil například o sklerodermii rok po transplantaci kostní dřeně, o Lyellově syndromu (který patří do skupiny puchýřnatých onemocnění), o příkladech extravazace cytostatiky nebo o poškození kůže způsobeném bakterií Strepto­ coccus pyogenes. Kdo uhádl správnou odpověď na položenou otázku, byl odměněn lahví piva.

Příští kongres bude výzvou i pro české sestry Mezi 19 sděleními nechyběly ani přednášky na téma využití hyperbaroxie v léčbě nehojících se ran, léčba venózních vředů,

péče o diabetickou nohu či arteriální vředy. Každý z přednášejících měl svůj osobitý styl, jak tématem zaujmout posluchače, a především profesionální podklady. Každý přinesl něco nového, důležitá doporučení a zkušenosti – například význam provádění auditů, které mohou odhalit nedostatky v léčbě diabetiků a diabetické nohy. Zazněl i význam edukace pacientů v odvykání kouření.

Dovolím si připomenout, že všechna tato témata jsou diskutována i na kongresech a sympoziích v České republice, takže bychom mohli na příštím kongresu přednáškou na toto téma také aktivně přispět.

V poslední přednáškové sekci kongresu jsem měla tu čest sedět za předsednickým stolem společně s prof. Tillem Proschkem, Ph.D., a MUDr. Tomášem Kuralem. Závěrečná část kongresu zahrnovala tři sdělení.

V prvním se Dr. Beatrix Cucuruz z pracoviště cévní chirurgie v Norimberku věnovala tématu Poslední šance na záchranu končetin, druhé sdělení bylo velmi zajímavé a týkalo se plastické chirurgie. MUDr. Vanessa Brébant zvolila téma V mém vlastním těle jsem si cizí a představila několik případů, kdy se pacienti rozhodnou pro plastickou operaci, aby mohli spokojeně žít a chodit mezi lidi. Poslední sdělení prof. Dr. Sebastiana Probsta z Institutu ošetřovatelství a zdravotních věd v Ženevě bylo zaměřeno na paliativní péči.

Mezinárodní kongres hojení ran – D-A-CH-EE se bude opět konat na podzim roku 2018.

Jelikož hlavního organizátora Thomase Bonkowského zaujalo téma našeho posteru „Podporujeme světový den STOP dekubitům“ a zejména projekt SBĚR DAT – budujeme jednotný systém evidence dekubitů [­R EGISTR DEKUBITÁLNÍCH LÉZÍ sjednocení sledování a strategie preventivních intervencí na národní úrovni ­(15-29111A)], jsme jako řečníci pozváni na devátý ročník kongresu v Regensburgu. Je to výzva, kterou s celým řešitelským týmem, jehož hlavní řešitelkou je PhDr. Andrea Pokorná. Ph.D., rádi přijímáme.

27

florence 1/18

Čím nás obohatila 10. podzimní konference prezidia ČAS? Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., senátorka Parlamentu České republiky, místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky

Dne 8. prosince 2017 se v Kongresovém sále Institutu ­klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze konala již 10. podzimní konference prezidia České asociace ­sester (ČAS), jejíž program byl věnován kvalitě ošetřovatelské péče a jejím úskalím.

N

a pozvání prezidia ČAS jsem byla se svou přednáškou zařazena do odborného programu, v němž jako první vystoupila doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., která přednesla velmi poutavou přednášku o roli sestry při komunikaci s příbuznými obětí různých tragédií, kdy jde o otázku darování orgánů vhodných pro transplantaci apod.

Sama se už mnoho let zabývám přípravami kolem transplantace orgánů v IKEM, takže jsem ocenila, že její informace byly velmi přiléhavé a aktuální. Hovořila o rozdílné úloze lékařů a sester, kdy jakékoli nepříjemné sdělení by měl prvotně sdělovat lékař, v přiměřeném prostředí a atmosféře. Jde o úlohu nezáviděníhodnou, po níž následuje úloha všeobecné sestry, která má přinést slova útěchy, ale i naději. Sestra

28

má být připravena zprostředkovat servis kolem příbuzných, což často zahrnuje i nesplnitelná přání a žádosti, takřka bez ohledu na čas. V IKEM zavedli proškolování v etiketě a specifické komunikaci s příbuznými „dárců orgánů“, což představuje v moderní etapě medicíny nezbytné specifické vzdělání.

Sdělení Mgr. Jany Zelenkové o prevenci a edukaci v odvykání kouření je tématem znovu aktuálním v souvislosti s přijetím nového zákona, který zakazuje kouření ve veřejných prostorách, včetně těch nejmenších vesnických hospod. Zákon je v platnosti něco přes půl roku a už se objevily petice, které se stavějí za zmírnění této přísné zákonné normy. Přednáška Mgr. Zelenkové obsahovala nejen přehled rizik a následků, které kouření

přináší, ale především výsledky ankety zaměřené na provádění intervencí sester v boji proti kouření, kterou iniciovala ČAS. Sdělení bylo podáno vtipně, avšak s důrazem na skutečnost, že jsou to právě všeobecné sestry, které mohou velmi krátkou intervencí u kuřáka působit a nabídnout mu radu i pomoc v odvykání. Hlavním předpokladem však je, aby ony samy nekouřily.

Výživa je nedílnou součástí léčby dekubitů Na konferenci také zazněla sdělení, která se zabývala výživou a jejím významem v léčebném a ošetřovatelském procesu u pacientů, u kterých je riziko vzniku proleženin (dekubitů). Také zde byly prezentovány výsledky ankety, kterou iniciovalo Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR), které každý rok podporuje aktivity k prevenci vzniku těchto ran a společně s profesními a odbornými dobrovolnickými organizacemi hledá příčiny a nové možnosti zlepšování péče o tyto pa­ cienty. Do ankety byli kromě všeobecných sester zapojeni také nutriční terapeuti, za které v diskuzi promluvila předsedkyně Sekce nutričních terapeutů. Upozornila na fakt, že není vhodné, aby všeobecné sestry přebíraly jejich kompetence. To rozpoutalo zajímavou diskuzi, neboť argument je jasný – nutričních terapeutů je v praxi málo, a pokud by nutriční screening neprováděly sestry, nebyl by prováděn vůbec.

Názorová shoda panuje v tom, že správná výživa s pečlivým dávkováním všech potřebných živin a vitaminů je nepochybně předpokladem pro relativně rychlé a úspěšné uzdravování.

O tom, že se nesmí zanedbávat ani polohování nemocných, neboť hrozí tvorba rozsáhlých dekubitů, jsme se přesvědčili pohledem na promítací plátno.

K tvorbě těchto nebezpečných komplikací velkou měrou přispívá hypoxie. Ta se vytváří relativně brzy, predilekčně v křížové oblasti, v trvalé poloze vleže, bez častějšího polohování. Zde totiž

Na konferenci zazněla také sdělení, která se zabývala výživou a jejím významem v léčebném a ošetřovatelském procesu u pacientů, u kterých je riziko vzniku proleženin. dochází k vytěsnění cirkulující krve z kůže a podkoží při poloze na tvrdší podložce – nejde jen o tužší matraci –, a tím zcela přirozeně vázne přísun kyslíku, neboť krev do těchto míst po nějaký čas neproudí. Rizikem poškození pacientů jsou i překlady nemocných na jiná zdravotnická pracoviště, kde je například nedostatek ošetřovatelského personálu či jiná ošetřovatelská „politika“.

Mgr. Lenka Gutová, MBA, z Ústřední vojenské nemocnice v Praze otevřeně prezentovala zanedbání péče na nejmenovaném pracovišti dlouhodobé péče, které vedlo až k podání podnětu na její přezkoumání. Zazněl i zajímavý pohled z úst soudního znalce pro ošetřovatelskou péči PhDr. Jiřího ­Freie, Ph.D., z Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, který upozorňoval na nedostatky v procesu ošetřovatelské péče a vedení zdravotnické dokumentace, které pak mohou mít nepříznivý dopad na ošetřovatelský personál při soudním sporu.

Zajímavé bylo také sdělení, které se zabývalo zprávou ombudsmanky z jejích neohlášených návštěv v zařízeních pro seniory. V těchto zařízeních jde

foto: Profimedia

z konferencí

z konferencí

o relativně velké rozdíly jak v materiálním, tak v personálním vybavení. Snaha zdravotníků i pracovníků v sociálních službách (pečovatelů) je obdivuhodná, ale i tady je určující, jak je daná péče financována a do jakých podmínek vstoupila při svém startu.

Když mě členka prezidia ČAS vyzvala k zodpovězení některých dotazů a nastínění perspektiv při aktuální změně vlády, neodolala jsem užít výroku ze Shakespearova Hamleta: „Smrt mu oddálíš, ale život mu neprodloužíš.“ První část výroku plní naše zdravotnictví relativně dobře, i ve vztahu k seniorům, ale po stránce života sociálního, tj. prodloužení smysluplného života, máme před sebou stále řadu úkolů. Nesmíme zapomínat na demografický vývoj, na tzv. stárnutí společnosti, a to nejen v ČR, ale nepochybně v celé EU a v dalších civilizovaných zemích světa. Nechci však přemýšlet o eutanázii, která bývá v některých případech sice zdůvodněná, avšak při morálce a etice u nás, ale i jinde, je obtížně proveditelná…

Rumburská kauza – velký justiční omyl Společně s kolegou z olomoucké fakultní nemocnice PhDr. Martinem Šamajem, MBA, jsme se zabývali tzv. rumburskou kauzou. Přítomna byla i advokátka, tehdejší obhájkyně ex offo, Mgr. Bc. Iva Jónová, mj. pro případ, že by se některá z účastnic konference chtěla zeptat na něco z její právnické působnosti. Šlo o případ zdravotní sestry, která byla v roce 2014 obžalována z celkem šesti vražd, a to prý kvůli podání nadměrné jednorázové dávky 7,5% chloridu draselného. Vyšetřování a znalecké posudky byly realizovány v délce celého kalendářního roku (červen 2014 až červen 2015).

Všechno bylo namířeno proti zdravotní sestře, která si tím prý chtěla ušetřit práci. Hrozilo jí doživotí, což bylo po celý rok prohlašováno ve všech sdělovacích prostředcích. V červnu 2015, tj. takřka rok od oné události, jsem v televizním zpravodajství zachytila informaci, která představovala kruciální metodickou

chybu ze strany tamějšího zkušeného lékaře. U krajského soudu vypověděl při prvním hlavním líčení, a to spontánně jako svědek, že nabral krev od zemřelé nemocné asi 40 minut po jejím exitu a nechal ji vyšetřit v laboratoři na koncentraci draslíku. Samozřejmě, že vyšla patologická hodnota, dvojnásobek normálu (10,5 mmol/l)! To byl důvod, proč jsem se do případu vložila. Domnívala jsem se, že moje snaha bude nejspíš zbytečná, že takových lékařů bude jistě víc… a ještě ke všemu šlo o obhájkyni ex offo! Jaké však bylo moje překvapení, když mi na základě dopisu přímo k soudu paní obhájkyně zatelefonovala a požádala mě o případné svědectví. Díky naší intenzivní spolupráci a opakovanému prosazování našeho přímého argumentu, že sestra neudělala nic protizákonného, se podařilo vypracovat tzv. revizní znalecký posudek v olomoucké fakultní nemocnici. Ten tzv. „seděl“. Jeho přednes při lednovém líčení v roce 2016 u Krajského soudu v Ústí nad Labem byl jas-

ně usvědčující. Zdravotní sestra byla zproštěna obžaloby i za půl roku u Vrchního soudu v Praze.

Ve vazbě strávila 432 dnů!

Podrobnější informace ohledně detailního rozboru dokumentace v dané kauze sdělil závěrem jeden z pěti olomouckých soudních znalců PhDr. Martin Šamaj, MBA. Ty byly také šokující, ale přesvědčivé.

Celý případ od začátku do konce jsem se souhlasem dotčené sestry a s pomocí paní obhájkyně sepsala v knize Případ Sestra Smrt, kterou dne 8. listopadu 2017 vydalo plzeňské nakladatelství NAVA. Kdo si ji nepřečte, nepochopí do důsledku, jaká křivda se mohla stát, o jaký justiční omyl mohlo jít, a sestra z okresní nemocnice by dnes byla ve vězení.

Tolik k desáté konferenci prezidia ČAS, která se mi moc líbila.

V přítomnosti mnoha všeobecných sester jsem se cítila jako na návštěvě u přátel.

Milé kolegyně zdravotnice, děkuji vám za pozvání a těším se na některá příští…

INZERCE

PACIENTKY SE BUDOU PRO SENI LADY RÁDY VRACET DOPLATKU

ady Seni L

U

L

EZ EB

TK

STÁ

(ALE NE TAK ČASTO)*

ST

ÁLE BEZ DO

PL

A

urologické vložky pro lehkou a střední inkontinenci

více informací na www.seni.cz

vysoká kvalita a funkčnost vložek

ISO certifikovaná výroba

*velký počet kusů na preskripci 29

z konferencí

florence 1/18

XVII. multidisciplinární nefrologický kongres se zabýval mj. otázkou změny Magda Hettnerová, redakce Florence

Je změna možná? Tato otázka byla stěžejním tématem XVII. multidisciplinárního nefrologického kongresu České asociace sester (ČAS), který se konal ve dnech 23.–24. listopadu 2017 v Hotelu Hesperia v Olomouci.

P

rvní den konference přivítaly desítky přítomných sester prezidentka ČAS PhDr. M. Šochmanová, MBA, a předsedkyně nefrologické sekce ČAS Bc. M. Městková, která také vzápětí pohovořila o prestiži sesterského povolání. S evropskými vzdělávacími projekty pro nefrologické sestry seznámila posluchače zastupující členka EDTNA/ERCA J. Pancířová a o tom, jak vypadá systém vzdělávání zdravotních sester pro práci na dialyzačních odděleních, hovořila L. Melkusová z Dialyzačního střediska Homolka (DS) B. Braun Avitum, s. r. o.

Dopolední blok prvního dne konference zakončila její kolegyně z DS B. Braun Avitum v Litomě-

řicích Mgr. H. Jeřábková, která mluvila o tom, jak vypadá externí audit na dialyzačním středisku.

Kazuistiku, která měla podobný název, jako byl podtitul konference, tedy Změna je možná, přednesly sestry z Interního oddělení Strahov Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Bc. G. Duřtová, Bc. Š. Macháčková a Mgr. D. Vagenknechtová, MBA. Zajímavé sdělení druhého dopoledního bloku přednesla i L. Stodolová z Dialyzačního střediska Fresenius Medical Care Sokolov, která prezentovala své zkušenosti z práce na dialýze v Saúdské Arábii. Tématem přednášek odpoledního bloku se pak staly zejména domácí dialýza a problém stárnutí populace

a s ním související otázka geria­ trických pacientů a jejich dialyzační léčby. V závěru prvního dne konference měli posluchači možnost zúčastnit se v menších skupinách dvou praktických workshopů. Oba byly zaměřeny na zdraví sester a ostatních zdravotníků. Jeden seznámil účastníky s praktickými technikami prevence syndromu vyhoření a druhý je naučil, co mají dělat, aby předešli bolestem zad.

Poté následovala večeře spojená se společenským programem.

Druhý den konference odstartoval se svou přednáškou Ing. Mgr. M. Sedlář z Fresenius Medical Care s. r. o., který posluchače seznámil se současnými možnostmi hemodialyzační léčby. V krátkosti pohovořil o historii dialyzační a hemodialyzační léčby a následně představil nejnovější přístroje, které se dnes k hemodialýze používají. S inovací v SN CO pomocí přístroje Dialog iQ seznámila posluchače další přednášející D. Prušková, DiS., z DS Ivančice B. Braun Avitum s. r. o.

Velmi emotivní přednášku, která vyvolala slzy v očích většiny posluchačů, přednesla R. Ťulpová z Dialyzačního střediska Šumperk. Na kazuistice vlastního syna

yhrajte v a e d n ä H e d n e lf e H s Soutěžte u Florence! is p o s a č é tn la p d ře p í n roč

prezentovala, jak ne­uvěřitelně těžký je život pacientů s diagnózou juvenilní nefronoftíza 1. typu a jak to vidí ona jako matka a zároveň dialyzační sestra. Její syn, u něhož začaly potíže už v raném dětství, prodělal během několika let celkem tři transplantace ledvin a v současné době je jeho zdravotní stav stabilizovaný.

Závěrečný blok druhého dne konference se věnoval převážně výživě. Bc. D. Sasáková a Mgr. I. Lupoměstská, RN, MHA, z DS Fresenius Medical Care s. r. o., Praha, hovořily například o úskalích dialyzační ­diety v praxi a A. Neradová z DS Homolka B. Braun Avitum s. r. o. ukázala, jak prospívají pacienti, když na ně dohlíží koordinátorka pro nutrici.

Sedmnáctý ročník multidisciplinárního nefrologického kongresu přinesl již tradičně celou řadu novinek, zajímavých témat a zkušeností z praxe. O tom, že posluchače i tento ročník zaujal, svědčil fakt, že sál, v němž se kongres pořádal, zůstal zaplněný až do odpoledních hodin, kdy kongres končil. Jeho nedílnou součástí byly také prezentace firem a jejich výrobků, které si mohli návštěvníci prohlédnout v předsálí a v hotelové hale.

24-Stunden-Betreuung Soutěžní otázka:

Z jakých modulů se skládá jazykový kurz „Němčina pro pečovatele“ organizovaný společnostmi Helfende Hände GmbH a KUSTOD s.r.o.?

Nápovědu naleznete na www.helfende-haende.team Helfende Hände – to jsou pečovatelské a odlehčovací služby pro seniory v německých domácnostech. Školíme naše pečující dle aktuálních internacionálních standardů, zajimáme se o Vaše přání a požadavky, zaučíme Vás i přímo u lůžka a to vše za atraktivní výdělek. Máme 25 let zkušeností v oblasti péče a hledáme další pečovatele do svých řad! Pokud jste to právě Vy, neváhejte se registrovat na www.helfende-haende.team Své odpovědi na otázku posílejte do 15. 3. 2018 e-mailem na adresu: florence@ambitmedia.cz. Do předmětu napište „soutěž FLO2“.

Pravidla soutěže společně s otázkou naleznete také na www.florence.cz/soutez.

30

NOVÝ POŘAD AMBIT MEDIA NA PRAHA TV

V březnu vysíláme:

Život s diagnózou

ZHOUBNÝ MELANOM Zhoubný melanom je velmi agresivní nádorové onemocnění, jehož výskyt neustále roste a přibližně každých 10 let se počet nových případů zdvojnásobí. Čím dříve je melanom objeven, tím lepší je prognóza nemocných. Ale i pro pacienty s pokročilým onemocněním s metastázami svítá naděje na dlouhý a kvalitní život díky imunoterapii.

Premiéra každý měsíc na PRAHA TV (celostátně v síti O2 TV anebo v Praze a Středočeském kraji na kanále 46 v rámci regionálního mutiplexu bezplatného pozemního digitálního vysílání)

Na duben připravujeme:

Reprízy každý den v různých časech anebo kdykoli na internetu prahatv.eu

Život s diagnózou

Bechtěrevova nemoc

historie

florence 1/18

V Lázních Bechyně se léčil i poslední Rožmberk Petr Vok Čtvrtstoletí své novodobé existence oslavily v loňském roce jedny z nejstarších lázní v České republice – Lázně Bechyně, které leží v malebném historickém městě Bechyně rozkládajícím se nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutné v jižních Čechách. Do lázní, které se zaměřují především na léčbu revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy choroby, koxartrózy a jiných artróz, metabolických onemocnění s postižením kloubů, bolestivých syndromů šlach, svalů a nemocí nervových, přijíždějí každý rok tisíce lidí, převážně seniorů, aby si zde odpočinuly a načerpaly sílu a zdraví ze zdejších přírodních zdrojů. Jejich léčebná síla je totiž známá už po staletí.

Magda Hettnerová, redakce Florence

P

Léčebnou sílu bechyňských minerálních pramenů znal už Petr Vok z Rožmberka

pramenů, o jejichž existenci nacházíme písemné zmínky znovu až v první polovině 17. století. Prameny postupem času vyschly, ale lázně přetrvaly dodnes. Místo vodoléčby dnes využívají jiných přírodních léčivých zdrojů, konkrétně slatinu z nedalekých komárovských blat.

Léčebná síla z pravěku S trochou nadsázky by se dalo říci, že slatina míří do bechyňských lázní až z pozdních čtvrtohor. Není však rašelina jako rašelina. Ne každá je vhodná pro léčebné účely. Aby mohla být takto využívána, musí mít potřebné fyzikální vlastnosti, jako je schopnost zadržovat a přenášet teplo, ale i určité chemické složení, jako je přítomnost humínové kyseliny, pryskyřic, aromatických látek a řadu dalších. Rašelina, která pochází z komárovských blat, je natolik kvalitní, že se v ní při odborném rozboru dají najít i pylová zrnka rostlin, které zde rostly před mnoha miliony let.

32

„Naše slatina podléhá přísným kontrolám, a to už od ložiska přírodního léčivého zdroje přes komplexní analýzu peloidu, což jsou látky, které vznikají v přírodě geologickými procesy. Ve směsi s vodou se pak používají jako koupele nebo zábaly,“ vysvětluje provozní ředitel Lázní Bechyně RSDr. Josef Mičan. Rašelina pro lázeňské účely se na komárovském blatě, kde je balneologicky nejcennější ložisko čisté rašeliny s kyselostí 4,5 až 5,5 pH, těží od roku 1905. „Její zásoby jsou dostatečné a vystačí na mnoho let. Každé lázně musejí mít svůj léčebný zdroj, a právě rašelina z Komárova dělá naše lázně lázněmi,“ říká Mičan.

Slatinu, ovšem z jiného ložiska, využívají také nedaleké Lázně Třeboň, které se pyšní více než 130letou tradicí a v léčbě se zaměřují zejména na nemoci pohybového aparátu. „Naše Lázně Bechyně poskytují slatinné zábaly, podvodní masáže, slatinné koupele, ale také perličkové a přísadové koupele, při kterých si

fota: archiv Lázně Bechyně

rvní zmínka o bechyňské lázni pochází z roku 1576, kdy se neznámý šlechtic omlouvá v dopise Petru Vokovi z Rožmberka – tehdejšímu majiteli bechyňského zámku, který původně gotický hrad přestavěl v pohodlné renesanční sídlo – a slibuje, že jeho pozvání k léčení v budoucnu využije. Už Petr Vok z Rožmberka tedy patrně znal léčebnou sílu zdejších minerálních

historie

jsou společností s ručením omezeným. V roce 2003 byla otevřena nejnovější hotelová lázeňská budova, která dostala jméno Olga po mamince bývalých majitelů – pokračovatelů rodiny Krátkých – a která se stala centrální budovou celého lázeňského komplexu.

„Srdečně Vlasta Burian“

V Lázních Bechyně se v loňském roce léčilo více než 6600 klientů

mohou klienti vybrat mezi oleji, bylinkami, solí z Mrtvého moře a mnoha dalších,“ popisuje Mičan s tím, že každá koupel trvá patnáct minut a po ní následuje ještě suchý ovin a odpočinek na lůžku. „U slatinné koupele dochází k rovnoměrnému odevzdání tepla celému organismu, které vyvolá reakci. Je zajímavé, že v klidové poloze se kolem těla už za jednu minutu tvoří obalová termická vrstva,“ popisuje. Slatina má přitom protizánětlivé, antibakteriální a další účinky a dobře působí i na pokožku.

Rašelinové zábaly či koupele poskytuje i řada dalších českých lázní, jako například Františkovy Lázně, Lázně Libverda, Janské Lázně, Lázně Karlova Studánka, Lázně Jeseník a další.

Na počátku byl pramen…

V současné době tvoří Lázně Bechyně komplex pěti lázeňských domů, které jsou schopny ubytovat až 516 hostů.

První podobu dostaly v roce 1647, kdy tu vyrostl dřevěný dům s několika dřevěnými vanami v přízemí a pokojem pro hosty v prvním patře. Do van byla přiváděna voda přímo z pramene dřevěnými rourami, a protože byly léčebné výsledky dobré, věhlas bechyňských lázní stoupal. V roce 1727 nechal lékárník Frey z Jindřichova Hradce na pokyn tehdejších majitelů z rodu Šternberků provést rozbor vody z pramenů.

Rozbor prokázal léčebné účinky arseno-lithnato-železité vody, která se posléze začala užívat nejen ke koupelím, ale také k pití. Prameny dostaly jména Karlův a Mariánský.

V roce 1904 přišel do Bechyně Emil Schusswohl ze Znojma, který tu, inspirován hrázděnými stavbami z Luhačovic, nechal vystavět lázeňské domy Šárka a Vojtěška, který byl později přejmenován na Libuši.

Kromě hrázděných staveb nechal postavit také secesní dům Božena, který tu mohou návštěvníci obdivovat společně s hrázděnými stavbami dodnes. V roce 1912 přešly Lázně Bechyně pod správu města Bechyně a v roce 1924 je koupila rodina Krátkých, která do té doby vlastnila českou restauraci v Berlíně. Noví majitelé Františka a Josef nechali v roce 1934 vystavět novou funkcionalistickou budovu jídelny nesoucí jméno Jana a nové balneo u budovy Šárka.

V této době také přichází ke slovu rašelina z komárovských blat jako nový léčebný prvek. Prameny, které byly až dosud hlavním léčebným zdrojem, totiž zeslábly natolik, že bylo rozhodnuto o jejich zasypání. „Za doby, kdy lázně vlastnila rodina Krátkých, zažily Lázně Bechyně největší rozkvět. Sjížděli se sem pacienti z celé republiky,“ upozorňuje provozní ředitel RSDr. Josef Mičan. Během 2. světové války byl provoz v lázních zastaven, a to až do roku 1945. V prosinci 1945 se sice vrátily svým původním majitelům, ale o tři roky později, v roce 1948, byly zestátněny a během dalších devíti let byly spravovány Národní správou léčebných ústavů, Ústřední národní pojišťovnou a Ústřední radou výborů. Po revoluci v roce 1989 byly lázně v restituci vráceny potomkům původních majitelů a dnes

Do Lázní Bechyně přijíždějí každý rok tisíce lidí. „V loňském roce jsme léčili více než 6600 klientů a více než 900 jich docházelo na ambulantní rehabilitační péči. Počet pobytových dnů klientů bylo přes 104 tisíc, což je oproti roku 2016 nárůst o 5,5 procenta,“ říká ředitel Lázní Bechyně Ing. Miloslav Kožnar. Klientelu tvoří podle jeho slov především lidé starší šedesáti let. „Kromě léčebných a relaxačních procedur mohou naši klienti navštívit město Bechyně, které je známé mnoha kulturními, ale i technickými památkami, nebo si udělat výlet po okolí, zahrát si golf na nedalekém golfovém hřišti anebo si jen tak posedět v našem lázeňském parku,“ popisuje. Klienti také oceňují bohatý kulturní program, který lázně nabízejí, ale i domácí cukrovinky, které přímo pro lázeňskou kavárnu vyrábějí místní cukrářky. „Do našich lázní také jezdí řada známých osobností,“ pochvaluje si provozní ředitel Josef Mičan. Z těch, které lázně navštívily v minulosti, to byl například herec Vlasta Burian, který tu pobýval v roce 1942 při natáčení filmu Ryba na suchu a opakovaně se zde léčil v červenci roku 1955. Jeho černobílou fotografii společně s věnováním dnes najdou klienti v přízemí lázeňského domu Olga.

Více o Lázních Bechyně Leží severně od historického jádra města Bechyně, které bylo až do roku 1751 hlavním centrem rozlehlého Bechyňského kraje. Město se kromě lázní proslavilo také výrobou keramiky a historickými památkami, jako je zámek, klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Matěje či kostel sv. Michala. Od roku 1954 působily na zdejším letišti různé letecké útvary Československé lidové armády. Jejich působení bylo ukončeno v roce 1993, letiště však potřebám Armády ČR slouží dodnes. Lázně Bechyně, s. r. o., mají kapacitu 516 hostů. Ubytování je zajištěno v lázeňských domech pojmenovaných Olga, Božena, Šárka, Libuše a Vlasta. Kromě léčebných procedur, jako jsou slatinná léčba, vodoléčba, elektroléčba či léčebný tělocvik, nabízejí lázně klientům i velký bazén se saunou a vířivkou či masáže. Zajímavou místní kulturní památkou je i most Bechyňská duha, který se klene nad řekou Lužnicí 50 metrů vysokým obloukem a po jehož unikátní konstrukci je souběžně vedena automobilová a železniční doprava.

33

právo

florence 1/18

Antikoncepce i bez souhlasu rodičů!

Jak je to se souhlasem u nezletilých pacientů MgA. Kateřina Havelková, ředitelka Kanceláře Ombudsmana pro zdraví

U

rčitě jste to už také zažili.

Myslím tím situaci, v níž si nikdo není jistý tím, jak se vlastně správně a podle zákona zachovat. Třebaže konečné rozhodnutí není (naštěstí) zpravidla na vás, přesto nikdy není na škodu být těmi, kteří vědí.

Každý rodič jiný názor Paní Klára se rozhodla nechat své­ mu malému synkovi Jendovi udělat plastickou operaci uší (otoplastiku).

Za rok měl jít do školy a mamince bylo už teď jasné, že by se stal ter­ čem posměchu svých spolužáků.

Chlapcův otec, se kterým je Klára rozvedená, však provedení zákro­ ku rezolutně odmítá. Jak má lékař, který zná stanoviska obou rodičů, postupovat? A dává zákon matce do rukou v tomto případě nějaké možnosti?

Zákon o zdravotních službách lékaři nenařizuje, aby si vyžádal souhlas od obou zákonných zástupců, a to ani jsou-li rozvedeni.

Zcela filištínsky nechává řešení na občanském zákoníku. Ten říká, že jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.

To se však našeho případu netýká, protože lékař negativní stanovisko otce zná. A protože zároveň nejde o neodkladnou nebo akutní péči, nemůže o provedení zákroku roz-

34

hodnout sám. Žádnou roli nehraje ani to, že matka udělila s provedením otoplastiky souhlas jako první.

Pro rozhodnutí lékaře je důležité jen to, že je se stanovisky obou rodičů seznámen před zákrokem. Za takovéto situace by jej tedy neměl provádět.

Občanský zákoník ukládá rodičům vykonávat svou rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě.

Sám může jeden z rodičů rozhodnout jedině v případě rizika nebezpečí z prodlení, což však u přišití odstálých ušních boltců nehrozí.

Protože nejde o běžný léčebný, ale o kosmetický zákrok s významným dopadem na budoucí chlapcův život a rodiče se na něm nemohou dohodnout, mají jedinou možnost, a to obrátit se na soud. Jeho úkolem pak je nejen znovu zjistit názor obou rodičů, ale i samotného nezletilého.

Poté by měl rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte.

Poznámka: Lékař vybírá v souvislosti se souhlasem k poskytování zdravotní služby dítěti mezi několika postupy. Jestliže je nezletilý ve věku, kdy už je dostatečně rozumově a volně vyspělý k tomu, aby o provedení zákroku rozhodl sám, stačí jen jeho souhlas. V ostatních případech je vyžadován souhlas zákonného zástupce – viz výše popsaný příběh. Pokud jde o neodkladnou nebo akutní péči, nezletilý ještě sám nemůže rozhodnout a zároveň souhlas zákonného zástupce není možné získat bez zbytečného odkladu, rozhodne o poskytnutí péče ošetřující zdravotnický pracovník.

Jak podat podnět Kanceláři Ombudsmana pro zdraví 1. prostřednictvím formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz (vyberte ten pro fyzické osoby); 2. e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz; 3. osobně na adrese Kancelář Ombudsmana pro zdraví, Národní 9, 110 00 Praha 1 ve středu od 9:00 do 11:30 a od 13:00 do 17:00; 4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu s vytištěným a podepsaným formulářem; 5. telefonicky na tel.: 222 075 103; 6. prostřednictvím soukromé zprávy na Facebooku – jen v případě obecných dotazů.

Facebook: @OmbudsmanProZdravi Twitter: @OmbudsmanZdravi.cz

fota: Profimedia

Kancelář Ombudsmana pro zdraví, z. s., je centrem pro bezplatné poradenství a informace ve zdravotnickém právu a navazujících oblastech sociálního zabezpečení.

Obrátit se na ni můžete kdykoli, když nevíte, jak nejlépe řešit svou aktuální situaci, či když si potřebujete ujasnit řeč zákona. K dispozici je vám i v případech problémů s nadřízenými či pacienty, diskriminace či šikany.

Když před paní Hanu předstoupi­ la její šestnáctiletá dcera Marti­ na s tím, že má vážnou známost a chtěla by si nechat předepsat an­ tikoncepci, byla reakce matky na­ prosto jednoznačná: „Ne! Jsi mla­ dá! Četla jsem už fůru článků, kde se jasně psalo, jaká rizika s sebou antikoncepce přináší. Proč se tomu chceš dobrovolně vystavovat?“ Má matka skutečně právo veta a bez jejího souhlasu gynekolog nesmí nezletilé slečně antikoncepci předepsat?

Jestliže lékař stojí před rozhodnutím, zda potřebuje pro poskytování zdravotních služeb nezletilým souhlas jejich rodičů, řídí se možnou úrovní rozumové a volní vyspělosti dětí jejich věku. Tedy například tím, zda lze předpokládat, že pochopí význam svého jednání. V případě, že lékař uzná, že jde o úkon přiměřený vyspělosti nezletilého, nemusí nutně vyžadovat souhlas ani jednoho zákonného zástupce. Přesně takový je i případ Martiny, která je v 16 letech již dostatečně vyspělá, aby zvážila své rozhodnutí. I kdyby si třeba nebyla zatím vědoma všech plusů a mínusů, gynekolog ji na ně může upozornit a provést vyšetření, která uzná za vhodné − např. ta, která jsou potřebná vzhledem k rodinné anamnéze. Rovněž by měl nezletilou poučit o možných alternativách.

Paní Hana tedy nemůže zabránit tomu, aby si dcera nechala antikoncepci předepsat. Na druhou stranu lékař ji jako zákonného zástupce může informovat o tom, jaké zdravotní služby její dceři poskytl.

personální inzerce Volná místa porodní asistentky Fakultní nemocnice Olomouc přijme porodní asistentky na porodní sál, standardní oddělení a operační sál Porodnicko-gynekologické kliniky (zástup za PN/MD/RD).

Požadavky: VŠ vzdělání ošetřovatelského směru v oboru porodní asistence, příp.

SŠ vzdělání v oboru ženská sestra v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb. v platném znění, pozice je vhodná i pro absolventy, zájem a předpoklady pro práci v oboru, praxe v oboru výhodou, zdravotní způsobilost a bezúhonnost dle zákona č. 96/2004 Sb. v platném znění.

Hlavní pracovní činnosti: v závislosti na konkrétním umístění v rámci pracoviště, např. poskytování ošetřovatelské péče v porodní asistenci, tj. zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rad ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, účast u spontánních i operativních porodů, multioborová spolupráce.

Nabízíme: 5 týdnů dovolené, 3 dny nenárokového zdravotního placeného volna, příspěvek na stravování, nekuřáckou politiku organizace, zázemí a stabilitu významné organizace, podporu v dalším odborném vzdělávání, konkurenceschopné finanční

ohodnocení, další významné pracovní benefity.

Výše úvazku dle domluvy, optimálně 1,00.

Nástup do pracovního poměru možný ihned, případně dle dohody.

K písemné žádosti je třeba doložit: fotokopie dokladů o dosažené kvalifikaci, profesní životopis, fotokopii výpisu z rejstříku trestů.

Písemné přihlášky je třeba doručit na Personální úsek FNOL, Mgr. Michaela Natálie Konečná, I. P. Pavlova 6, 779 00 Olomouc nebo e-mail: michaelanatalie.konecna@fnol.cz RADIOLOGICKÝ ASISTENT Nemocnice Jablonec nad Nisou, p. o., přijme radiologického asistenta na oddělení Radiologie a zobrazovací metody.

Požadavky: výrazný zájem o obor, praxe není třeba.

Nabízíme: špičkové pracoviště (nadstandardně personálně i technicky zajištěné, perfektní edukační přístup), významnou podporu specializačního vzdělávání (zajišťujeme bezplatné specializační vzdělávání v rámci pracovní doby), v případě závazku vůči současnému zaměstnavateli nemocnice automaticky převezme 100 % závazku, velmi (!) přátelské pracovní prostředí, zaměstnanecké

benefity (6 týdnů dovolené, 3 sick days, 7 500 Kč/rok na rekreaci, penzijní připojištění,…)

Bližší informace podá personální oddělení, tel.: 483 345 484, 494, e-mail: pavel.kures@nemjbc.cz výběrové řízení Staniční sestra pro lůžkové oddělení Ústav hematologie a krevní transfuze, U Nemocnice 1, Praha 2 vypisuje výběrové řízení na místo staniční sestry pro lůžkové oddělení Klinického úseku.

Kvalifikační předpoklady: SZŠ, VZŠ nebo VŠ SV v oboru intenzivní péče (ARIP) výhodou (event. péče o dospělé, onkologie nebo organizace a řízení), schopnost vedení a motivace kolektivu, komunikační a organizační dovednosti, vstřícnost, zodpovědnost, občanská a morální bezúhonnost, znalost práce na PC (MS Office, NIS).

Nabízíme: vysoce odbornou a zajímavou práci, zázemí špičkového pracoviště s mezinárodním certifikátem kvality péče, moderní pracovní prostředí, příjemný kolektiv, odpovídající platové ohodnocení, možnost dalšího vzdělávání a další zaměstnanecké benefity.

Písemné přihlášky (doložené profesním životopisem, osobním

dotazníkem, motivačním dopisem, kopiemi kvalifikačních dokladů, výpisem z rejstříku trestů a souhlas s využitím poskytnutých údajů pro účely výběrového řízení) zasílejte do 28. 2. 2018 na adresu: ÚHKT, U Nemocnice 1, 128 20 Praha 2 – k rukám náměstkyně Úseku pro ošetřovatelskou péči Mgr. L. Vylitové, DiS., tel.: 221 977 419, e-mail: lucie.vylitova@uhkt.cz VRCHNÍ SESTRA anesteziologicko-resuscitačního oddělení Oblastní nemocnice Příbram, a. s., se sídlem Příbram I, Gen. R. Tesaříka 80 vyhlašuje výběrové řízení na obsazení vedoucí pozice vrchní sestra anesteziologicko-resuscitačního oddělení.

Požadavky: platné osvědčení k výkonu zdravotnického povolání v oboru všeobecná sestra, nejméně 5 let praxe ve zdravotnictví, organizační, komunikační a řídící schopnosti, zdravotní způsobilost a bezúhonnost, VŠ vzdělání, ARIP výhodou Nabízíme: moderně vybudované pracovní prostředí, smluvní mzdové podmínky, zaměstnanecké benefity.

Uzávěrka přihlášek: 28. 2. 2018.

Více informací na www.nemocnicepribram.cz v sekci Kariéra

CHYBÍ VÁM LIDI? Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz 35

V příštím čísle čtěte odborné téma

Urgentní medicína, intenzivní péče

angličtina

Erysipelas is an acute infectious disease of the skin which is, in the vast majority of the cases, caused by the bacteria of the genus streptococci (Streptococ­ cus pyogenes), and, rarely, also by stafylococci (Staphylococcus aureus). In extremely rare cases, this disease can also be caused by other types of bacteria, such as Klebsiella pneumoniae or Hemophillus influen­zae. The disease ­commonly affects women, but it manifests in men earlier.

INZERCE

Patient: Good morning, doctor. I wanted to consult you regarding a rash or something of that kind, which has appeared on my leg.

Doctor: Good morning, Mr Redding. Of course; can you show it to me?

Patient: I noticed it yesterday. My instep is red and swollen and there are dimples in it, as if I had cellulitis.

Doctor: Yes, I can see it now. It looks like erysipelas.

Have you had a fever?

Patient: Yes, I had a fever of 39 degrees and I felt sick.

What is erysipelas?

Doctor: It is an infection of the skin, most commonly caused by streptococci.

Do you still have a fever?

Patient: I see. No, I don‘t think I have a fever now.

Doctor: Good. I‘ll prescribe some antibiotics – you‘re not allergic to penicillin, are you?

Patient: I‘m not.

Doctor: Ok, I‘ll give you antibiotics for ten days. Nausea and any fever should fade away in the course of a day or two. If they don‘t, or if there are any changes on your skin, please come back immediately.

Patient: Ok. Thank you very much, doctor. Good bye.

Doctor: You‘re welcome.

Good bye.

Slovní zásoba: genus rod; třída; druh, skupina commonly běžně, obvykle, obyčejně to manifest projevit; dokázat to notice všimnout si, postřehnout dimple důlek, dolíček, jamka as if jako by, jako kdyby to fade away vymizet, ztratit se; blednout, chřadnout; stárnout in the course of během, při, za

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

35x80.indd 1

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Bc. Magda Hettnerová, e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, Ph.D. / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. ­Romana Mrázová, Ph.D. / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitel vydavatelství: Martin Kula / ­Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Marta Hladíková, tel.: +420 222 352 575, CMYK 0-72-100-0 Oranžová: 021 Šedá: CMYKe ­eOranžová: -mail: marta.hladikova@ambitmedia.cz, IvaPMS Mlčochová, tel.: +420 222 352 575, ­0-0-0-75 -mail: iva.mlcochova@ambitmedia.cz / Obchod: Pavel Doležal, gsm.: +420 602 632 Šedá: CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 349, e-mail: pavel.dolezal@ambitmedia.cz, Antonín Přibyl, gsm.: +420 603 340 384, ­e-mail: antonin.pribyl@ambitmedia.cz, Zdenka Váňová, gsm.: +420 720 026 054, e-mail: zdenka.vanova@ambitmedia.cz / Personální inzerce: Štěpánka Korbová, tel.: + 420 737 178 313, e-mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné a distribuce: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; SK: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s., Stará Vajnorská 9, P. O. BOX 183, 830 00 Bratislava, infolinka: 0800 188 826 / Cena výtisku: 60 Kč, roční předplatné: 350 Kč / 20 euro / Časopis vychází 6krát ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2018

36

foto: Profimedia

Erysipelas

Předplaťte si Florence

a získejte dárkový poukaz na 2 libovolné vstupenky do Městských divadel pražských přístup do elektronického archivu na www.florence.cz

Chodíte rádi do divadla? Nemůžete se rozhodnout, jaké představení navštívit? Nevadí. K ročnímu předplatnému Florence máte jedinečnou možnost získat dákový poukaz do divadla ABC nebo Rokoko a vzít svého partnera či kamarádku na libovolné představení v režii Městských divadel pražských. Hvězdné obsazení divadelních představení herci jako je Hanuš Bor, Jiří Hána, Dana Batulková, Hana Doulová či Veronika Gajerová, stojí za to vidět.

Standardní roční předplatné

350

Kč

Objednávejte na www.centram.cz Nabídka platí pro standardní roční předplatné uhrazené do 4. 4. 2018. Dárky jsou rozesílány novým předplatitelům v ČR do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu. Platí do vyčerpání zásob.

41

florence 1/18

Chronická onemocnění spojená s obezitou způsobuje celosvětově

60 %

úmrtí.

Nemocniční lůžko Image 3 XXL pro bariatrické pacienty Vybavení uzpůsobené pro péči o lidi s nadváhou či obezitou je v současné době nutností pro přetěžovaný zdravotnický personál. Tomuto trendu vychází vstříc lůžko Image 3 XXL v bariatrické verzi, které nabízí vysokou funkčnost i a široké možnosti elektrického polohování a přitom disponuje vyšší nosností i širší ložnou plochu.

Rozšířená ložná plocha Extra nízká bezpečná poloha Zvýšená nosnost lůžka (až 320 kg) Efektivní prevence dekubitů v kombinaci s aktivní matrací ProphyCair

www.linet.cz 38