Florence 10/17

10/17

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

říjen 2017 / ročník XIII

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

Odborné téma

Psychiatrie a adiktologie seriál

Ryby nejen na Vánoce odborné téma

Bezpečné prostředí na oddělení akutní psychiatrické péče praxe

První zkušenosti s domácí umělou plicní ventilací historie

Zdravotní sestry v židovském ghettu Terezín časopis obsahuje recenzované články

39

florence 10/17

40

editorial

Člověk je tvor závislý

obsah

florence 10/17

Z

ávislost je v jednom z psychiatrických významů nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky. Člověk si dokáže vypěstovat závislost na práci, na jídle, na drogách a alkoholu, na nikotinu, na internetu, na hrách a mnoha jiných věcech. Závislost mohou totiž vyvolat látky nebo chování, které způsobují silný pocit úlevy a potěšení anebo zbavují bolesti. Jak se však ukazuje, i v případě drog může někdy platit staré pořekadlo „dobrý sluha, ale špatný pán“. V USA v současné době testují léčbu posttraumatické stresové poruchy pomocí látky MDMA, která je hlavní účinnou složkou taneční drogy extáze. Podle amerického serveru Quartz dostala tato metoda letos v srpnu zelenou pro třetí fázi klinického testování.

Studie by se měla rozšířit i na Evropskou unii a přizváni k ní byli také Češi. Zapojení českých odborníků je však zatím předmětem jednání.

Látka MDMA navozuje euforické a empatické stavy a u lidí, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou, by mohla pomoci k tomu, aby se při psychoterapii rozhovořili o prožitém traumatu, což pro ně bývá normálně obtížné. S podobnými postupy se experimentuje již delší dobu, a to nejen v USA. MDMA však není první drogou, s níž se ve vědecké komunitě experimentuje k léčbě. Kromě léčebných účinků konopí, jehož užívání je v Česku zákonem povoleno, jde i například o léčbu deprese pomocí halucinogenů. Jedná se však především o experimentální léčbu u pacientů, u nichž jiné metody léčby selhaly.

Jak je tedy vidět, i v oblasti psychiatrie se medicína neustále rozvíjí, a proto jsme se rozhodli věnovat toto říjnové číslo našeho časopisu odborným tématům psychiatrie a adiktologie. Dočtete se v něm například, jak zajistit bezpečné prostředí na oddělení akutní psychiatrické péče nebo v jaké fázi se momentálně nachází reforma české psychiatrie. V rozhovoru s Mgr. Jiřím Šupou, Ph.D., ze sdružení Práh jižní Morava se dozvíte, jak se na Blanensku snaží tato organizace pomáhat lidem s duševním onemocněním, a v rubrice Z praxe se mj. dočtete, kdo to jsou tzv. „peeři“ a jak vám mohou pomoci. Nechybějí samozřejmě ani další naše pravidelné rubriky a soutěž o ceny.

Přeji vám hezké čtení.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

16

o čem se mluví 2 dlouhodobé ošetřovatelské volno

rozhovor 3 práce s lidmi s duševním onemocněním je těžká, ale i zajímavá

pro management 6 Osobnostní typologie a vztahy v týmu sester

public relations 7 na veletrzích Medica 2017 a cOMpaMed 2017 se letos představí téměř šest tisíc vystavovatelů

seriál 8 ryby nejen na vánoce

odborné téma psychiatrie

10 bezpečné prostředí na oddělení akutní psychiatrické péče 14 reforma psychiatrické péče v čr – aktuální stav 16 Uplatnění adiktologa v nemocniční péči

praxe

www.florence.cz Ročník XIII., číslo 10, říjen 2017 redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 9. 2017 Foto na titulní straně: profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

Uplatnění adiktologa v nemocniční péči

18 první zkušenosti s domácí umělou plicní ventilací 20 peer je ten, kdo nabízí pomoc a rozumí

z konferencí

22 perioperační sestry se sešly na diskuzním fóru v praze 23 novinky v artroskopii a sportovní medicíně se představily v litomyšli 24 efektivní hojení ran – několik postřehů ze seminářů organizovaných časopisem Florence

pro školy 26 týždeň mozgu – aktivita FzO pU v prešove

public relations 27 Ženy, je tu další pomoc při nekomplikované infekci močových cest!

public relations 28 perioperační hypotermie: nezvaný host během anestezie

historie 30 zdravotní sestry v židovském ghettu terezín

právo 35 komunikace je nejlepší cesta k prevenci sporů 36 personální inzerce 36 angličtina

Soutěž na straně

17

o čem se mluví

PhDr. Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, o. p. s., prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče

Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna i Senát – schválil v létě letošního roku tzv. ošetřovatelské volno (novela zákona o nemocenském pojištění), které začátkem září podepsal prezident. Tím zákon nabyl platnosti. Raduji se z toho. Tato úprava je příležitostí k posílení mezigeneračních vztahů a rodinné pospolitosti. Otázka však je – využijeme ji?

ho odborníka ve výrobě atp. Vždy tedy bude záležet na domluvě.

Jsem přesvědčen, že dobrý zaměstnavatel si váží dobrého zaměstnance (a naopak) a že se jim vyplatí vzájemně si vyjít vstříc.

Sám to tak v práci s podřízenými praktikuji a mám s tím jen dobré zkušenosti.

Ošetřovatelské volno (starat se o nemocného) může čerpat široký okruh osob – tedy nejen rodiče dítěte či děti rodičů, ale i tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta, strýc, manžel, registrovaný partner či druh.

Mohou se rozhodnout, kdo a jak

D

oposud má zaměstnanec nárok na ošetřovné, tedy dávku z nemocenského pojištění, nejdéle 9 kalendářních dnů; jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů. Po tuto dobu mu náleží 60 procent mzdy. Vybavuji si jednu z mých zaměstnankyň, samoživitelku a matku dvou dětí, jejímuž osmiletému synovi bylo nedávno diagnostikováno vážné onemocnění. Přišla rychlá a náročná operace a následovat bude doléčování, významně delší než šestnáct dní. Co potom?

Nejsou-li k dispozici jiní ochotní příbuzní, pak ženě hrozí finanční ztráta a rodina se dostává do existenčního ohrožení. Tomu by mohla nová úprava zabránit.

V čem tedy spočívá? V možnosti překlenout období, kdy dojde k závažné akutní újmě na zdraví z důvodu nemoci nebo úrazu, bez rizika ztráty zaměstnání či příjmu. V praxi se jedná o kritické situace, např. po mozkových příhodách, náhlých úrazech, náročných operacích atp.

Nově budou mít lidé, kteří se musejí starat o vážně nemocného člena rodiny, nárok až na 90 dní placeného ošetřovatelského volna, opět s nárokem na 60 procent mzdy a s povinností zaměstnavatele podržet dotyčnému původní pracovní místo. Zaměstnanec nesmí v této době dostat výpověď. Nárok na dávku vznikne po hospitalizaci v nemocnici trvající alespoň sedm dní. Lůžkové zdravotnické zařízení musí stvrdit nutnost po-

2

skytování celodenní dlouhodobé péče v délce nejméně jednoho měsíce. O případném prodloužení do celkové délky až tří měsíců pak následně rozhodne ošetřující lékař (např. praktický lékař či ambulantní specialista).

Poskytnutí pracovního volna pečující osobě však nebude automatické. Zaměstnavatel může nesouhlasit s jeho poskytnutím, ovšem jen v případě vážných provozních důvodů, které zaměstnanci písemně sdělí. Lze si představit například službukonajícího lékaře či sestru na záchrance, za které není možné v rychlém čase zajistit záskok, či nezastupitelné-

bude dlouhodobou péči zajišťovat. Mohou se i střídat, pečuje však vždy pouze jeden.

Výhodu nové normy lze spatřovat v prospěchu rodinného soužití. Kdo se starat nechce, ten nebude ani s touto úpravou. Kdo však ano, bude mít snazší situaci např. v péči o vážně nemocné dítě či (pra)rodiče. Otázkou je, co po oněch 90 dnech? Tato doba je dostatečně dlouhá, aby došlo ke zlepšení zdravotního stavu ošetřovaného anebo aby rodina vzniklou situaci vyřešila za pomoci jiných možností zdravotních či sociálních služeb. Pečující se bude moci v nově nasta-

lé situaci nadechnout a zařídit dlouhodobé řešení péče o svého blízkého. Tj. vše si rozmyslet, vyběhat si po úřadech potřebné kompenzační pomůcky, zařídit příspěvek na péči, pobyt v domově pro osoby se zdravotním postižením či v domově seniorů, anebo naopak se rozhodnout přijmout úděl delší či trvalé péče o blízkého člena rodiny doma.

Při opuštění zaměstnání k nastoupení celodenního břemene péče náleží osobě pečující o nemocného příspěvek na péči ve III. stupni 8 800 Kč a ve IV. stupni 13 200 Kč měsíčně. Norma, která je inspirována rakouskou zkušeností, bude účinná od léta příštího roku.

Snad jsme tedy o krůček blíže ke sbližování rodin, jak tomu bývalo v minulosti. Až do konce 19. století neexistovaly žádné důchody či možnosti „přesunu“ blízkých do zdravotnických a sociálních zařízení. Každá generace tak počítala s tím, že až to bude potřeba, postará se o své rodiče, stejně jako to dělali oni v případě těch svých.

Napadá mne ještě jiná souvislost. Další platnou legislativou, opomíjenou a často nenaplňovanou, jsou i dobré mravy.

Je na hraně zákona nepomáhat svým rodičům ve stáří či nemoci. Povinnost starat se nemají jen rodiče o své děti, ale i naopak.

Nový občanský zákoník, který v rodinném právu nahradil dřívější zákon o rodině, mj. říká, že rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva.

Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát. … Dítě (dospělé) je povinno dbát svých rodičů. … Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Nikoli tedy „odložit“ rodiče do LDN, domova seniorů apod., nejsou-li k tomu jiné důvody.

Kéž tedy nová právní úprava napomůže mezigeneračnímu soužití a vzájemné pomoci – nejosvědčenějšímu, psychosociálně nejvhodnějšímu a nejlevnějšímu modelu sociálního zabezpečení, který lidstvo zná.

foto: Profimedia, archiv PhDr. J. Šupy, Ph.D.

Dlouhodobé ošetřovatelské volno

florence 10/17

rozhovor

Práce s lidmi s duševním onemocněním je těžká, ale i zajímavá Statistiky ukazují, že lidí s diagnózou duševního onemocnění v České republice přibývá.

Těm, kteří žijí v Jihomoravském kraji, nabízí pomoc a podporu při začleňování do běžného života organizace Práh jižní Morava. Jednou z oblastí, v níž tato organizace klientům pomáhá, je i bydlení. A právě na to je zaměřen projekt s názvem Dobří sousedé jsou také na Blanensku, o němž jsme hovořili s odborným vedoucím služeb a psychoterapeutem Mgr. Jiřím Šupou, Ph.D.

byla komplexní. Kromě těchto case manažerů je pak v týmu ještě psychiatr v roli konzultanta, psychiatrická sestra a psycholog, aby byla péče o klienta multidisciplinární.

Magda Hettnerová, redakce Florence Co je projekt Dobří sousedé jsou také na Blanensku a komu je určen?

V první řadě je to šance pro lidi, kteří v důsledku symptomů svého onemocnění přišli o bydlení. Takže pokud v současné době žijí například v azylovém domě nebo na ubytovně, snažíme se je znovu vrátit k stabilnějšímu způsobu bydlení. Anebo pokud jim hrozí, že o bydlení v důsledku své nemoci přijdou, protože se třeba zadlužili, snažíme se jim pomoci a zabránit tomu. Projekt je zaměřen na lidi se závažnými duševními nemocemi typu F20 (schizofrenie) a F30 (afektivní poruchy), ale zahrnuje i lidi, kteří ještě diagnostikováni nebyli, ale vykazují symptomy závažné duševní poruchy.

Kolik jich je už v projektu zapojeno?

V tuto chvíli máme sedmnáct klientů, ale neznamená to, že všechny jsme zabydleli. Jsou to lidé, kteří splňují kritéria, jež jsme pro vstup do projektu stanovili, a kteří jsou ochotni spolupracovat. Zpravidla jsou to lidé, kteří už čerpají nějaké různé druhy podpory pro udržení se v bydlení, jako je například terénní práce nebo psychologická ­podpora.

Kdo se na projektu podílí?

Je to tým sedmi lidí, přičemž většina z nich jsou tzv. case manažeři, což jsou buď sociální pracovníci, nebo pracovníci v sociálních službách. Říkáme jim case manažeři, protože využíváme metodu case managementu, která se od sociální služby, kdy pracovník pracuje pouze s klientem, ale o nic víc se nestará, liší v tom, že case manažer kromě práce s klientem také koor-

„Práce s lidmi s duševním onemocněním je v mnoha ohledech specifická,“ říká Mgr. Jiří Šupa, Ph.D.

dinuje péči o něj. Do péče o člověka s duševním onemocněním je totiž zapojena celá řada dalších lidí, jako je např. jeho osoba blízká nebo neformální pečovatel, ambulantní psychiatr, úředníci a členové nějaké jiné sociální služby, protože lidé s duševním onemocněním potřebují péči v mnoha oblastech života.

A lidé, kteří jim péči poskytují, o obsahu práce toho druhého častokrát nevědí. Case manažer proto zajišťuje, aby všichni tito lidé dostávali potřebné informace a aby spolupracovali. Cílem je, aby péče o klienta

Cílem projektu také je, aby majitelé bytů poskytli možnost podnájmu duševně nemocným lidem. Kolik se vám jich už podařilo pro spolupráci získat?

V současné době teprve probíhá kampaň zaměřená právě na majitele bytů, ale co se nám podařilo, je, že město Blansko nám vyšlo vstříc a poskytlo nám pro tento projekt dva městské byty. Jeden z nich už je obsazený a pro druhý vybíráme vhodného nájemce. Projekt začal letos v květnu; ještě předtím, než jsme spustili kampaň, jsme provedli analýzu, abychom věděli, kolik bytů by bylo případně dostupných.

Spolupracovali jsme přitom nejen s městským úřadem, ale také s rea­ litními kancelářemi a dalšími subjekty. Bohužel, z této analýzy vyplynulo, že situace není nejlepší, protože volných bytů je málo. Nicméně věříme, že se najdou lidé, kteří mají byty, které pronajímají, a budou chtít pomoci. Je jasné, že u některých narazíme na bariéry a předsudky, ale věříme, že se najdou i ti, kteří uvěří, že jim nehrozí žádné riziko, když pronajmou byt duševně nemocnému člověku.

Toho se asi bude hodně lidí bát.

Předpokládám, že to máte nějak smluvně ošetřeno?

Ano. Uzavíráme smlouvu o nájmu a hlavně těm lidem zajišťujeme dostatečnou podporu, aby to zvládli, a současně komfort pro majitele, aby s tím neměli starosti. Musíme neustále bojovat s mediálním obrazem a předsudky, protože když se řekne schizofrenie, spousta lidí si představí jen to nejhorší, ale věřím,

3

rozhovor

florence 10/17

že se najdou lidé, kteří mají sociální cítění a kteří si řeknou – proč to nezkusit? Proč nepomoci někomu, kdo to potřebuje?

Stigmatizace duševních onemocnění je v ČR veliká.

Jak proti ní bojujete?

Připravujeme různé destigmatizační kampaně a akce a doufáme, že se nám podaří bariéry prolomit. Letos jsme už zorganizovali dvě akce – jednak to byl Den pro děti v Nemocnici Blansko, kde jsme měli svůj stánek a kde jsme diskutovali s rodiči dětí, které tam přišly. Rozdávali jsme jim také destigmatizační letáky a příručky. A druhou akcí byla Blanenská desítka, kterou jsme běželi a kde jsme také měli svůj stánek.

Myslíme si, že přímý kontakt s lidmi a diskuze s nimi je nejlepší cesta, jak změnit pohled společnosti na duševně nemocné.

Je projekt zaměřen pouze na Blanensko?

Ano, zahrnuje města a obce v tomto regionu.

Jak vás to vůbec napadlo?

Inspirovali jste se někde?

V Brně, kde má naše organizace sídlo, provozujeme chráněné bydlení pro lidi s duševním onemocněním, takže téma bydlení nám je blízké. Nicméně jsme si říkali, že je fajn, když u nás mohou klienti bydlet, ale co s nimi dál? Je nutné posouvat je dál k samostatnému bydlení. Pro tento projekt na Blanensku jsme se dali dohromady s organizací Zahrada 2000, která kromě terénních a ambulantních služeb poskytuje také podporu bydlení lidem s duševním onemocněním na Jesenicku. Zahrada 2000 totiž už měla podobný projekt v prostředí vesnice, který evaluovali, takže tento projekt Dobří sousedé jsou také na Blanen-

4

Jednou z destigmatizačních akcí, které sdružení Práh jižní Morava letos realizovalo byla účast na běhu Blanenská ­desítka

sku je vlastně sociální inovací, která by měla ověřit, zda to, co oni dokázali v prostředí Jesenicka, je přenositelné i na další oblasti, v tomto případě Blanensko.

Mluvil jste také o tom, že organizace Práh jižní Morava poskytuje také terénní služby.

Co to znamená?

Tato služba je zaměřena na podporu lidí v jejich běžném prostředí.

Dokážeme podpořit i lidi s duševním onemocněním, kteří si o pomoc neřeknou. Využíváme k tomu metodu, která se nazývá asertivní kontaktování. Jde o to, že člověk, který se nachází v akutní fázi duševního onemocnění, se izoluje před světem. Přestane docházet k psychiatrovi, zavírá se doma a je velmi těžké se k němu dostat. Proto se snažíme tyto lidi v rámci terénní služby navštívit, nabídnout jim pomoc a přesvědčit je, že je dobré takovou pomoc využít. Není to jednoduchá práce, protože jsou to někdy lidé, kteří nějakým způsobem narušují občanské soužití. Existují například lidé, kteří zastavují svůj byt odpadky, křičí z okna a podobně. Hodně přitom spolupracujeme s městskou policií a městským úřadem, který má o těchto lidech informace, a snažíme se je k ­ ontaktovat.

Dá se říct, kolik takových klientů máte a jak jste u nich úspěšní?

Kapacita toho terénního týmu je omezená. Zpočátku bylo těch kontaktů dost, ale jak se naplnila kapacita, museli jsme zbrzdit. Letos v srpnu jsme nabrali nové členy týmu, takže kapacitu budeme zase navyšovat. Zatím jsme podpořili 24 klientů.

A co se týče úspěšnosti, tak jak jsem už říkal, práce s těmito lidmi je velmi náročná, takže naše úspěšnost v Brně, kde se terénní práci věnujeme déle, se pohybuje mezi 40 až 50 procenty. Myslím si, že je tam stále velký prostor pro zlepšení a že se máme stále ještě co učit.

V čem je práce s lidmi s těžkým duševním onemocněním specifická?

Specifická je především v tom, že se jedná o pomoc zdravotně-sociální.

Na rozdíl od čistě sociální práce se na ní musejí podílet odborníci nejen ze sociální, ale i ze zdravotní oblasti a musejí spolupracovat. Dále je specifická v tom, že zasahuje do mnoha oblastí života takto postiženého člověka, od vzdělávání přes zaměstnání, bydlení, navazování vztahů s lidmi a podobně. Dalším specifikem, na které jsme už narazili, je fakt, že jde o stigmatizující onemocnění.

Musíme stále bojovat s předsudky

foto: archiv PhDr. J. Šupy, Ph.D.

Vraťme se ještě k projektu Dobří sousedé jsou také na Blanensku. Jakým způsobem se o něm dozvědí potenciální klienti? Částečně díky naší spolupráci s městskými úřady a pracovníky státní správy, protože na úřadech vědí o lidech, kteří mají nějakým způsobem potíže s bydlením, a také díky naší spolupráci s dalšími so­ ciálními službami a jinými subjekty.

Spolupracujeme také s ambulantními psychiatry, kteří také mohou vytipovat vhodné adepty na tento projekt a nabídnout jim možnost spolupráce.

rozhovor

a i klient, který nemocí trpí, se musí neustále rozmýšlet, jestli o své nemoci říct ve škole, v práci… Protože se třeba vrátí do školy po delší době a spolužáci se ho zeptají: „Kde jsi byl?“ Když odpoví, že měl autonehodu a byl v nemocnici, všichni ho politují. Ale když řekne, že se zbláznil a byl hospitalizovaný, tak se vystaví riziku posměchu. Proto je nutná podpora těchto lidí ve všech oblastech života. A v neposlední řadě je to i velmi zajímavá práce, protože se při ní setkáte s věcmi, na které normálně nenarazíte.

Tito lidé popisují různé stavy, kdy slyší hlasy nebo vnímají realitu, která není, což může být pro určitou část naší profese přitahující.

V současné době se hodně hovoří o reformě psychiatrické péče u nás. Co si od ní slibujete?

Myslím si, že reforma psychiatrické péče je u nás velmi dobře nastartovaná. Jsou připravené projekty a návrhy projektů, některé už se dokonce realizují s konkrétními výsledky. Za Jihomoravský kraj mohu říci, že jednou z prvních vlaštovek této reformy je, že máme krajskou koordinátorku reformy psychia­ trické péče, která je zaměstnancem ministerstva zdravotnictví a která v tuto chvíli objíždí poskytovatele zdravotních a sociálních služeb a podporuje vznik spolupracující sítě. Dále tu máme koordinační skupinu, kterou jmenovala Rada Jihomoravského kraje a která by měla koordinovat postup reformy v našem kraji. To je, myslím si, hodně užitečné a jsou to už první reálné kroky. To, co si od reformy slibuji, je, že pomoc a podpora lidí s duševním onemocněním bude efektivnější, protože dojde k většímu propojení zdravotní a sociální sféry.

Dalším konkrétním výsledkem reformy je Centrum duševního zdraví, které se u nás vyhlásí 9. října, čímž vznikne komplexní systém podpory, který by měl zahrnovat jak krizovou pomoc, tak ambulantní a lůžkovou péči, přičemž páteřní síť bude tvořit právě terénní služba. A to, co si od toho také slibujeme, je, že tím, že vzniknou takovéto spolupracující celky, které se budou

snažit co nejvíce poskytovat pomoc klientům v jejich domácím prostředí, zlepší se sociální fungování klienta, protože ho budou podporovat v návratu do vzdělávacího systému, do práce, podporovat jeho vztah s rodinou a podobně, ale především se sníží počet i délka hospitalizací a dojde ke snížení délky neléčených psychóz.

Jak to?

Projekt, který probíhal v Norsku, ukázal, že pokud tyto týmy fungují a pokud je veřejnosti dostatečně propagováno téma duševního zdraví, může se délka neléčených psychóz snížit až na dvacet šest dní, což je neuvěřitelné. Protože když si uvědomíme, že u nás jsou stále lidé, kteří se rok, dva nebo i několik let neléčí, čímž se jejich stav samozřejmě dále zhoršuje, je to obrovský pokrok.

Statistiky ukazují, že lidí s duševními nemocemi přibývá. Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že je to jednak tím, že lidé mají větší ochotu problémy řešit. Ačkoli stále narážíme, zejména na menších okresech, na lidi, kteří svou nemoc nebo nemoc svých blízkých neřeší.

A také, a to je celosvětový trend, je to asi dáno dobou, ve které žijeme a která vytváří na člověka stále větší tlaky, které ne všichni unesou. Takže obecně přibývá lidí s různými diagnózami.

Kam se mohou lidé obrátit, pokud by měli zájem o více informací o vaší činnosti nebo by se chtěli zapojit do některého z vašich projektů?

Máme internetové stránky www.prah-brno.cz, kde najdou i kontakty například na naše koordinátorky dobrovolníků, kdyby se chtěli sami zapojit. Najdou tam ale i kontakt na terénní službu či psychologickou pomoc a informace o našich projektech. Dále máme facebookový profil a na Youtube máme umístěna tři videa, která jsou zaměřena na oblast podpory bydlení, práce a terénní službu.

Hovoří v nich i naši klienti a myslím, že velmi zajímavě.

Více o Projektu Isaac v úzkých Jedním z destigmatizačních pro­ jektů sdružení Práh jižní Morava je komiks Isaac v úzkých švédského autora Adriana Malmgrena, který na základě vlastní zkušenosti na­ kreslil příběh o mladém muži, jenž zažívá pocity úzkosti, návaly pa­ niky a neví, co si s nimi počít. Ko­ miks končí tím, že se hlavní hrdina rozhodne vyhledat odbornou po­ moc, což by mělo sloužit mj. i jako návod pro mladé lidi, kteří zažívají podobné stavy jako Isaac. Autor se narodil jako žena, ale cítí se být mužem, což bylo jedním ze spou­ štěčů jeho panických atak. Do českého prostředí se jeho komiks dostal náhodou. Jeho překladatel­ ka Anežka Chrudinová jej totiž za­ koupila na jednom ze švédských ComicConů. Stalo se tak jen pár dní poté, co se dozvěděla, že její sestra leží na uzavřeném psychia­ trickém oddělení. Anežka měla v tu chvíli pocit, že by měla něco podniknout, když už nemůže své sestře napsat ani sms. Kontakto­ vala proto autora tohoto komiksu, zda by souhlasil s jeho překladem do češtiny. Sdružení Práh jižní Morava pak Anežka zkontaktova­

la s prosbou, zda by jí nepomohlo s jeho vydáním. Sdružení zorga­ nizovalo na webové stránce Star­ tovač finanční sbírku, díky které se vybralo dostatek peněz na jeho vydání. Útlá knížečka bude nyní distribuována na místa, kde se k ní budou moci mladí lidé do­ stat, tedy do různých nízkopraho­ vých klubů, do míst, kam se chodí mládež bavit, ale i do škol. Cílem je, aby knížka kolovala mezi lid­ mi a pomáhala potřebným. Práh jižní Morava kromě toho chystá výstavu tohoto komiksu a diskuz­ ní besedu s jeho překladatelkou, její sestrou Silvií, která nyní pra­ cuje jako peer koordinátorka pro Práh, a s odborníkem na psychi­ atrii v rámci akce Dny duševního zdraví. Výstava pak bude k vidění od 2. do 13. října v Kině Blansko, vstup je volný.

INZERCE

Staňte se součástí týmu společnosti Fresenius Medical Care, která v České republice provozuje 25 dialyzačních středisek. V Praze a Pardubicích hledáme právě vás na pozici:

Všeobecná zdravotní sestra Nabízíme:

Požadujeme:

-

-

-

nadstandardní nanční ohodnocení, přátelský a příjemný kolektiv, kde se budete cítit dobře, moderní pracovní prostředí a nejnovější technologie, příspěvky na nadstandardní péči a lékařské zákroky, příspěvky na mateřskou školu a dětské tábory, příspěvky na penzijní a životní pojištění, příspěvky na sportovní aktivity, rodinnou dovolenou či kulturu, výhodný telefonní tarif pro vás i vaši rodinu, možnost dalšího vzdělávání a výuky cizích jazyků, šest týdnů dovolené, stravenky.

-

-

odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry dle § 5 zákona č. 96/2004 Sb., postgraduální vzdělání v oboru nefrologie, ARIP výhodou, nikoli však podmínkou, komunikativnost, příjemné vystupování, lidský přístup, organizační schopnosti a spolehlivost, schopnost samostatné i týmové práce, základní znalost práce s počítačem, ochotu práce ve směnném provozu.

Fresenius Medical Care je celosvětově největším poskytovatelem dialyzační léčby a zároveň i dodavatelem dialyzačních produktů, jako jsou dialyzační přístroje, dialyzátory a ostatní spotřební materiál. V České republice v současné době zabezpečuje ve svých 25 střediscích péči o více než 1 600 pacientů v chronickém dialyzačním programu.

Více informací o společnosti Fresenius Medical Care získáte na webu www.freseniusmedicalcare.cz.

Kontakt: Fresenius Medical Care - DS, s.r.o., Šárka Málková E-mail: sarka.malkova@fmc-ag.com, Telefon: 273 037 940

5

pro management

florence 10/17

Osobnostní typologie a vztahy v týmu sester

Cit versus rozum Zdravotníci jsou často citově založení empatičtí lidé, najdou se však mezi nimi i osoby spíše racionálně-pragmatické. Pokud se sejdou v jednom zdravotnickém týmu, přináší to vztahové a komunikační potíže.

Citoví zdravotníci se dokáží vcítit do svých kolegů a především do svých pacientů. Dobré vztahy ve zdravotnickém týmu jsou pro ně jednou z nejdůležitějších podmínek pro pracovní spokojenost. Zároveň však mohou přenášet svoje emoce (obavy, nejistotu) na pacienty. Také více prožívají potíže pacientů i konfliktní situace v pracovním týmu, což je psychicky vyčerpává. „Rozumoví“ lidé dokáží lépe zvládat emocionálně vypjaté situace (a to s kolegy i s pacienty) a „nenosí“ si tolik s sebou domů pracovní problémy. Na druhou stranu svému okolí mohou připadat chladní a odtažití, což nepochybně komplikuje jejich vztahy s kolegy a ještě více s pacienty, kteří jim často připadají zbytečně přecitlivělí.

Ing. Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka, konzultantka, www.vase-lektorka.cz

K

valitní vztahy v pracovním týmu jsou předpokladem jeho úspěšného fungování. Ve zdravotnictví, kde je prostředí nabito emocemi a stresem, to platí dvojnásob. Znalost základů osobnostní typologie může zvýšit míru pochopení mezi kolegy zdravotníky i mezi zdravotníky a jejich pacienty. A zdravotníci-manažeři by měli mít jejich znalost přímo v popisu práce. Tím se dá snížit míra nežádoucích konfliktů při zdravotnické práci a také fluktuace, která je vzhledem k nedostatku ­zdravotníků stále větším problémem.

Podívejme se na čtyři oblasti, v nichž každý z nás jedná jinak – ­každý člověk má v sobě dvě roviny, přičemž ta jedna je vždy většinová, zatímco ta druhá zůstává v menšině.

Konkrétní a specifické osobnostní „nastavení“ jednotlivců významně ovlivňuje atmosféru, energii i výkon každého kolektivu. My se zamyslíme nad tím, jak tato zjištění ovlivňují práci ve zdravotnictví.

Extroverze versus introverze Současnost patří extrovertům. Kdo o sobě neumí dát vědět, ten jako by nebyl. Introverti bývají neprávem považováni za osoby pomalejší, bez názoru, někdy i za méně schopné.

Pravda je jiná – introverti mají velmi bohatý vnitřní život, jen o něm jejich okolí neví. A jak se to projevuje v životě zdravotnického týmu?

Extroverti ochotně komunikují s kolegy zdravotníky i s pacienty (a jejich blízkými) a činí tak otevřeně, takže vzniká poměrně malý prostor pro nedorozumění. Jejich okolí většinou vždy ví, „na čem je“. Zároveň však mohou někoho neuváženě urazit (rychleji mluví než myslí) nebo vystrašit (například pacienta necitlivě podanou informací).

Introverti mají vše předem promyšlené a komunikují s kolegy i s pa-

6

cienty s větší rozvahou. Nemají rádi konflikty, takže se je snaží nevyvolávat. Na druhé straně jejich verbální úspornost vede k tomu, že si ostatní členové zdravotnického týmu i pa­ cienti stěžují na nedostatek informací. Pokud je někdo rozčílí nebo urazí, introverti to dusí v sobě a jejich okolí netuší, o co jde.

Smyslovost versus intuice Smysloví lidé spoléhají jen na to, co si mohou ověřit svými smysly, zatímco „intuitivci“ často „létají někde ve vzduchu“. Ve zdravotnické praxi se to samozřejmě odráží.

Smysloví lidé v práci spolehlivě aplikují zavedené postupy, což do zdravotnictví přináší jistotu. Také se většinou velmi dobře orientují v čase, takže se na ně mohou kolegové zdravotníci i pacienti spolehnout – dodržují totiž časové lhůty a nezapomínají. Zároveň se ale bojí změn a zvýšené vědomí času je snadněji přivádí do stresu, kterého je ve zdravotnictví i tak dost.

Intuitivní lidé se daleko lépe vyrovnávají se změnami a častěji přicházejí s novými nápady. Na druhé straně však méně často dodržují časové lhůty, občas mohou zapomínat a v životě odmítají rutinu. To je může přivést do bodu, kdy se začnou v práci zdravotníka, která je na většině zdravotnických pracovišť typicky rutinní, nudit a začnou být nespokojení.

Kvalitní vztahy v ošetřovatelském týmu jsou předpokladem jeho úspěšného fungování

Plánovitost versus spontaneita Narazí-li na sebe v týmu osobnost se sklonem vše pečlivě plánovat a druhá, která se řídí heslem, že „plánují jen slaboši“, je zaděláno na problém.

Ve zdravotnickém týmu, kde jde o zdraví, nebo dokonce i o životy lidí, to může působit jako výbušná směs.

Plánovači nemívají problémy s plněním úkolů v předem daném termínu, spontánní kolegové jim připadají nezodpovědní. Rizikem pro „plánující“ zdravotníky je snadnější podlehnutí stresu a/nebo syndromu vyhoření. Na změny reagují podrážděně, nejhorší je pro ně změna obsahu a časového rámce úkolu v průběhu jeho plnění.

Spontánní typy nejsou tolik ohroženy stresem a syndromem vyhoření, se změnami se vyrovnávají dobře. Plánování jim bývá nepříjemné. Někdy nestíhají plnit svoje úkoly včas, a to potom může skončit chybami, protože vše dohánějí pod časovým tlakem – a to je ve zdravotnictví velmi riskantní.

Výčtem charakteristik osobnostních typů to však nekončí. Je-li zdravotník zároveň vedoucím pracovního týmu, měl by si navíc zodpovědět ještě následující otázky, které mu mohou pomoci k uspokojivějšímu vedení jeho podřízených:

V čem jsem stejný/podobný jako někteří moji podřízení?

Jde o situace, kdy „šéf“ se svými podřízenými takzvaně „mluví stejnou řečí“ a ke konfliktům dochází jen mi-

foto: Profimedia

Je mylné se domnívat, že ostatní myslí a jednají stejně jako my. Každý člověk je nezaměnitelný originál.

pro management

nimálně. To je sice žádoucí, je-li však šéf některou osobnostní charakteristikou blízký většině svého týmu, může v praxi chybět opozitní charakteristika, a pak dochází ke složitým situacím – to například tehdy, když bude většinovou charakteristikou citovost, a bude tedy scházet nutný a přínosný racionálně-pragmatický pohled, bez kterého je práce ve zdravotnictví nadměrně vyčerpávající.

Jak a proč vystoupit ze své zóny komfortu?

Je-li vedoucí zdravotník například introvert a uvědomuje si, že jeho verbální úspornost způsobuje v týmu potíže (nedostatečný tok informací a zdání, že se o své podřízené nezajímá), měl by se alespoň občas donutit vystoupit ze své „zóny komfortu“ (kde je mu příjemně) a komunikovat se svým týmem intenzivněji. Totéž bude platit i o komunikaci s pacienty.

V čem jsem jiný než někteří moji podřízení?

Příklad z praxe

Zde je prostor k pochopení, proč komunikace nebo celý vztah nefunguje. Pokud se taková analýza „šéfovi“ povede, může z ní profitovat. Je-li vedoucí například plánovací typ, pokusí se ukáznit a nebude předčasně kontrolovat (a tím pádem také demotivovat) své spontánní podřízené sestry jen proto, že on už by na jejich místě s plněním nějakého úkolu dávno začal. Kritika bude oprávněná až v momentě, kdy podřízení odevzdají výsledek svojí práce pozdě nebo ve špatné kvalitě.

V neurologické ordinaci spolu delší dobu pracovali lékař se sestrou. Sestra byla typický otevřený extrovert a pacienti ji většinou měli rádi. Často si jí však stěžovali, že pan doktor téměř mlčí, během vyšetřování bolavé páteře jen občas řekne „hm“ nebo „ale, ale“ – a to je vše. Jeho pacienti pak odcházeli rozrušení, nejistí a především nespokojení. Někteří z nich se lékaře alespoň na něco zeptali (spíše extroverti), jiní raději mlčeli a tiše trpěli (introverti). Sestra se odhodlala na toto téma s lékařem promluvit. Ten

nejdříve ani nechápal, o co sestře jde, následně se vyjadřoval ve smyslu, že přece on nejlépe ví, co je pro pacienty nejlepší, a ti by mu měli důvěřovat. Sestra to nevzdala a nakonec mu vhodnou formou nabídla k přečtení článek o komunikačních bariérách mezi introverty a extroverty. Z pana doktora se upovídaný extrovert nikdy nestal, začal však pacientům více vysvětlovat, co s nimi dělá a proč. Není třeba zdůrazňovat, že spokojenost jeho pacientů se zvýšila a také ubylo zbytečných nedorozumění.

Literatura: 1. Crkalová A, Riethof N. Jak zefektivnit práci v týmu. Praha: Grada Publishing, 2007 2. Čakrt M. Typologie osobnosti pro manažery – kdo jsem já a kdo jste vy?

Praha: Management Press, 2005

public relations

Na veletrzích MEDICA 2017 a COMPAMED 2017 se letos představí téměř šest tisíc vystavovatelů Martin-Ulf Koch, Larissa Browa, tiskový referát MEDICA+COMPAMED, Messe Düsseldorf GmbH

Odborníci ze zdravotnické branže se v polovině ­listopadu opět setkají v německém Düsseldorfu na nejvýznamnějším zdravotnickém veletrhu na světě – veletrhu MEDICA 2017.

T

éměř šest tisíc vystavovatelů z více než sedmdesáti zemí světa se představí na výstavišti v Düsseldorfu ve dnech 13.–16. listopadu 2017 se svými přesně nastavenými řešeními pro ambulantní a stacionární péči. Podle Evropského patentového úřadu neexistuje v současné době technologická oblast, ze které by celosvětově přicházelo tolik patentových přihlášek, jako je tomu v případě zdravotnické techniky.

Silnou stránkou veletrhu MEDICA je, že na jednom místě

a v jedné chvíli přestavuje nejen řešení pro jednotlivé zdravotnické obory, ale i pro kompletní „workflow“ péče o pacienta. Ve výstavních halách je připraveno jasné členění podle témat: elektromedicína/zdravotnická a lékařská technika, kde se představí přibližně 2500 vystavovatelů, laboratorní technika/diagnostika, fyzioterapie/ortopedická technika, spotřební materiál, informační a komunikační technika a lékařský mobiliář jakožto speciální zařízení jednotek na klinikách a v lékařských ordinacích.

Zásadní trendy zdravotnické a lékařské techniky budou představeny nejen ze strany vystavovatelů, ale i v rámci doprovodných konferencí. Za zmínku určitě stojí konference MEDICA MEDICINE & SPORTS, která se bude mj. zabývat také problematikou použití osobních aplikací a „wearables“ pro kontaktní monitoring vitálních funkcí, nebo letos nová MEDICA A ­ CADEMY se simultánním překladem toho nejzajímavějšího z vybraných tematických seminářů i do angličtiny.

Souběžně se zdravotnickým veletrhem MEDICA se letos uskuteční již 26. ročník veletrhu COMPAMED, který se bude konat v halách 8a a 8b a kde se představí téměř 800 vystavovatelů. Jestliže dříve tu vystavovatelé prezentovali přednostně jednoduché komponenty, stavební součástky a vybavení pro technické přístroje, zdravotnické produkty a výrobky, dnešní COMPAMED je centrální přehlídkou komplexních high-tech řešení např. v podobě inovačních materiálů, mikro- a nanotechnologie aj.

V předešlých letech navštívilo veletrhy MEDICA a COMPAMED kolem 120 až 130 tisíc odborných návštěvníků, přičemž 60 procent z nich bylo z Německa.

Ve své celosvětově jedinečné kombinaci nabízejí veletrhy MEDICA a COMPAMED, které se budou i letos prezentovat společně na ploše düsseldorfského výstaviště, ucelený procesní řetězec a kompletní nabídku zdravotnických a lékařských produktů, přístrojů a nástrojů.

Informace o veletrhu: termín konání: 13.–16. listopadu 2017 místo konání: Výstaviště Düsseldorf, Německo otevírací doba: 10:00–18:00 hod. informace online: http://www.medica.de, http://www.compamed.de

7

seriál

florence 10/17 část 8.

Ryby

jedí i s malými kůstkami, se nachází také významné množství vápníku.

Také korýši (humři, krabi, langusty) a měkkýši (ústřice, mušle, šneci, chobotnice) jsou zdrojem mnoha důležitých živin a v jídelníčcích by se měli občas objevit.

Ryby mají většinou nízký obsah hemových barviv, proto je jejich maso až na výjimky světlé barvy.

Růžové či oranžové zabarvení masa z lososa způsobuje barvivo astaxanthin, které losos získává z požíraných korýšů. Ryby mají svoji specifickou chuť a vůni, která je dána především obsahem trimethylaminu.

Jak nakupovat ryby?

Ryby nejen na Vánoce Asi každý ví, že ryby jsou zdrojem mnoha pozitivních látek a v našich jídelníčcích by se měly pravidelně objevovat, dle doporučení ideálně alespoň dvakrát týdně. Realita je však jiná a toto doporučení neplníme v České republice ani ze třetiny.

Ing. Hana Málková, STOB

R

ybí maso je zdrojem plnohodnotných bílkovin, zdraví prospěšných tuků, minerálních látek a vitaminů. Hlavními složkami rybího masa jsou voda (50–83 %), bílkoviny (15–20 %) a tuky (1–35 %). Nutriční složení ryb je závislé na jejich druhu, stáří, ročním období či na prostředí, ve kterém žijí. Důležité také je, čím se ryba živí.

Bílkoviny rybího masa obsahují všechny esenciální aminokyseliny, navíc jsou lehce stravitelné a náš trávicí trakt je dokáže rozložit za 2–3 hodiny v porovnání s masem ostatních živočichů, které v našem žaludku a střevech stráví mnohem více času.

Obsah tuku se velmi liší v závislosti na druhu, obecně se dá říci, že více tuku mají ryby žijící ve studených vodách, nejméně tuku mají sladkovodní dravé ryby (okoun,

8

candát, štika). U tučnějších mořských ryb je významný zejména vyšší podíl nenasycených mastných kyselin, včetně polyenových omega-3 mastných kyselin – eikosapentaenové kyseliny (EPA) a dokosahexaenové kyseliny (DHA), které si naše tělo neumí vyrobit, a je proto důležité přijímat je ze stravy. Nejvíce nenasycených mastných kyselin obsahují tučnější ryby, jako je makrela, úhoř, losos apod., je proto důležité pamatovat, že i tyto tučnější ryby do jídelníčku patří.

Z vitaminů mají význam zejména vitaminy rozpustné v tucích – A a D, v menší míře i vitaminy rozpustné ve vodě (B1, B2, B6 a B12). Obsah vitaminu D ovlivňuje řada faktorů, jeho bohatším zdrojem je maso tučných mořských ryb, ještě lépe jsou na tom játra tučných mořských ryb.

Z minerálních látek je významný především obsah zinku, fosforu a selenu. Mořské ryby jsou také důležitým zdrojem jódu. V menších rybách (např. sardinkách), které se

Ryby vzhledem ke svému složení a malému postmortálnímu okyselení velmi rychle podléhají zkáze, je proto potřeba důsledně dodržovat chladicí řetězec. Nejkvalitnější jsou samozřejmě ryby čerstvé, obvykle uchovávané na ledu nebo chlazené.

Sladkovodní ryby je vhodné nakupovat buď ve specializovaných prodejnách, nebo přímo v sádkách.

V případě mořských ryb je už situace složitější, tyto ryby musejí zdolat pěkný kousek cesty, než se dostanou na pulty našich obchodů. Dovážejí se proto téměř výhradně zmrazené. Pokud kupujete zmrazenou rybu, je důležité sledovat mimo jiné obsah přidané vody. Voda je v rybě vázána přidanými polyfosfáty, ty musejí být uvedeny na obalu slovně nebo svým kódem E452. I přidaná voda se ve složení výrobku deklaruje. Pro zjednodušení uvádějí někteří výrobci na obalu „bez přidané vody“, v tom případě je ve výrobku dle legislativy obsaženo maximálně 5 % přidané vody. Ryby se také „glazují“, v takovém případě mohou obsahovat vody více. Glazování chrání rybu před vysoušením chladem, na glazování není nic špatného, jen by pak měla být cena takového výrobku nižší. Při nákupu zmrazených ryb dále dbejte na to, aby v balení nebylo příliš mnoho ledové tříště. Je to známka toho, že ryba byla po cestě do obchodu zřejmě rozmrazená.

Jak poznat čerstvou rybu? Čerstvá ryba by měla mít napnutou kůži, lesklý povrch a živé barvy kůže, časem se povrch stává matným a barvy blednou. Povrch se postupně pokrývá slizem, který houstne a získává typický hnilobný pach. Čerstvost lze poznat i podle stavu oka, u čerstvé ryby by mělo být vyklenuté lesklé s průhlednou rohovkou, pokud je spíše zapadlé a mat-

seriál

Dělení ryb podle obsahu tuku: Hodnoty jsou uvedeny na 100 g suroviny v syrovém stavu.

Ryby s nízkým obsahem tuku (do 2 % tuku)

Energetická hodnota (kJ)

Bílkoviny (g)

Tuky (g)

Sacharidy (g)

candát lín platýs štika tilapie treska aljašská Ryby středně tučné (2–10 %)

350 330 340 360 490 310 Energetická hodnota (kJ)

19 19 18 19 20 17 Bílkoviny (g)

1 0 1 1 1 1 Tuky (g)

0 0 0 1 0 0 Sacharidy (g)

pstruh kapr sumec tuňák žralok Ryby tučné (více než 10 % tuku)

500 530 500 500 550 Energetická hodnota (kJ)

18 18 16 22 21 Bílkoviny (g)

5 6 6 4 5 Tuky (g)

0 0 0 0 0 Sacharidy (g)

850 750 700 1000

22 18 18 19

12 12 10 17

0 0 0 0

losos makrela sleď úhoř

Zdroj: Databáze potravin, www.stobklub.cz

né, značí to, že ryba už není příliš čerstvá. Sledujte také vzhled žaber, u čerstvých ryb by měly být světle červené bez zápachu.

Jak jsme na tom s konzumací ryb v ČR? Přestože bychom měli dle doporučení ryby konzumovat 2–3krát týdně, objevují se v českých jídelníčcích spíše příležitostně. V roce 2015 byla spotřeba ryb dle Českého statistického úřadu 5,5 kg na osobu a rok, v předchozích letech byla čísla velmi podobná. Zhruba čtvrtina z uvedeného množství připadá na sladkovodní české ryby, zbytek tvoří ryby dovážené (sladkovodní i mořské).

Zkonzumované množství odpovídá cca 100 g rybího masa týdně, což je zhruba 3–4krát méně, než se doporučuje.

fota: stOb

Na co si dát při konzumaci ryb pozor?

Na konzumaci ryb a mořských plodů musejí být opatrní především alergici. Nejčastěji vzniká alergická reakce na korýše. K vyvolání alergické reakce leckdy stačí i stopová množství alergenní potraviny. V praxi tak někdy stačí osobě alergické na ryby pouze projít kolem rybí restaurace, aniž by rybu konzumovala, a objeví se u ní alergická reakce.

Někdy se setkáváme s tzv. pseudoalergiemi, které jsou často vyvolány potravinami, které mají vyšší obsah histaminu. Rybí konzerva (tuňák, makrela), která obsahuje velké množství histaminu, může u citlivých osob vyvolat příznaky podobné alergickým projevům. To však ještě neznamená, že jsou tito jedinci alergičtí na tuňáka či makrelu.

Dalším možným negativem ryb a vodních živočichů je vyšší obsah toxických látek – rtuti, kadmia, polychlorovaných bifenylů a dioxinů.

Některé ryby obsahují přírodní silně toxické složky, např. muréna nebo čtyřzubec (fugu), jejich příprava či konzumace je pak spíše adrenalinový rituál než kulinářský zážitek.

Kromě obsahu cizorodých látek mohou být ryby zdrojem některých patogenních mikroorganismů, jako jsou Clostridium botulinum, stafylokoky, salmonely aj. Déle skladované ryby mohou obsahovat některé toxiny (biogenní aminy, muskarin).

Benefit vs. riziko Nejen odborníci, ale i veřejnost diskutuje často nad tím, jaké přínosy a jaká rizika s sebou konzumace ryb nese a co převažuje. Diskutuje se především otázka kontaminace těžkými kovy a dalšími cizorodými látkami. Závěr většiny odborníků však

potvrzuje, že ačkoliv maso mořských ryb, ať již chovaných, či volně žijících, vykazuje určitou hladinu škodlivin, přínos lidskému organismu rizika převažuje a pozitivní vliv na lidské zdraví je jednoznačný.

Ryby jsou tedy velmi důležitou součástí jídelníčku a neměli bychom je opomíjet, ideálně by se měly na našich talířích objevovat alespoň dvakrát týdně. Nejlepší způsob, jak načerpat všechny cenné látky a nezatížit organismus toxickými látkami, je střídat jednotlivé druhy – ryby mořské i sladkovodní, tučnější i méně tučné a především čerstvé.

Kde získat další informace? zapojte se do projektu Prožij rok zdravě na www.stobklub.cz. po celý říjen zde budete dostávat informace o rybách, jejich přínosech i možných rizicích. internetový projekt prožij rok zdravě probíhá po celý rok 2017, projekt je jedinečný v tom, že kromě teorie učí především praxi. každý měsíc na účastníky čeká jiné téma (v říjnu Měsíc ryb, v listopadu Měsíc omezení soli a rok zakončíme Měsícem nepřejídání se). projekt je pro všechny zdarma a kromě toho, že se dozvíte mnoho za­ jímavých informací, můžete vyhrát i hodnotné ceny. Více informací na www.stobklub.cz.

9

florence 10/17

psychiatrie a adiktologie odborné téma

Bezpečné prostředí na oddělení akutní psychiatrické péče

Mgr. Tomáš Petr, Ph.D., ÚVN Praha

P

ersonál se na akutním psychiatrickém oddělení setkává s pacienty v akutní fázi duševního onemocnění, s rozmanitou škálou projevů, často s nedostatečným náhledem na své onemocnění a s omezenou mírou spolupráce. K největším rizikům při poskytování akutní psychiatrické péče patří riziko sebepoškození či sebevražedného jednání, riziko agrese, útěku a mnohá další, jako je např. riziko nedostatečné sebepéče nebo riziko zneužívání toxických látek. V tomto příspěvku

10

je popsán význam vlivu prostředí na poskytování bezpečné zdravotní péče a jsou uvedeny některé konkrétní prvky, jejichž implementace může výrazně přispět k vytvoření bezpečného prostředí pro pacienty i pro zdravotníky.

Kazuistika 1 31letá slečna, hospitalizovaná na psychiatrickém oddělení s dg. emočně nestabilní porucha osobnosti a středně těžká deprese.

V průběhu hospitalizace bez suicidálních myšlenek a sebepoškozovacích tendencí. 10. den hospitalizace krátce po 19. hodině se odchází osprchovat do koupelny a za použití podprsenky zavěšené

za kliku u dveří ukončí svůj život oběšením.

Práce na akutním psychiatrickém oddělení klade vysoké nároky na personální i technické vybavení. Minimální požadavky na toto vybavení jsou stanoveny příslušnými vyhláškami (č. 92/2012 Sb., č. 99/2012 Sb.). Naplnění požadavků vyhlášek však nezaručuje vytvoření optimálních podmínek pro poskytování kvalitní a především bezpečné zdravotní péče. V roce 2016 proto byly ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví České republiky (MZČR) č. 5 definovány standardy pro poskytování akutní psychiatrické péče, které mnohem reálněji popisují jak personální, tak

foto: Profimedia

Akutní psychiatrické oddělení je místem, kde může docházet k celé řadě nepředvídatelných situací a nežádoucích událostí. Cílem akutní péče je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu, komplexní diagnostika, včasné nastavení adekvátní léčby, stabilizace stavu a předání pacienta do návazných služeb (Věstník MZČR č. 5/2016).

odborné téma psychiatrie a adiktologie

materiální požadavky na vybavení akutních psychiatrických oddělení a více zdůrazňují některé aspekty prostředí. Povinnost věnovat se bezpečnosti prostředí vyplývá také z vyhlášky MZČR č. 102/2012 Sb., o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče, kde je zakotven požadavek na zavedení programu zajištění bezpečného prostředí, včetně identifikace rizikových míst a činností z hlediska bezpečnosti pacientů a zaměstnanců.

Zkušenosti z praxe akutních psychiatrických oddělení potvrzují, že řízení rizik a jejich předcházení je nikdy nekončící proces. Pečlivá analýza jednotlivých nežádoucích událostí a implementace následných opatření je jedním ze základních pilířů vytváření bezpečného prostředí. Neméně významné je také sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe mezi jednotlivými odděleními poskytujícími akutní psychiatrickou péči. Vytvoření bezpečného prostředí je významné ze dvou základních důvodů: → Ochrana pacienta – přijetím k akutní hospitalizaci přebírá zdravotnické zařízení část zodpovědnosti za průběh zdravotní péče a především za to, že poskytovaná péče bude probíhat bezpečně a bez komplikací. Sebepoškození, sebevražda nebo útěk pak mohou být oprávněně vnímány jako selhání při poskytování zdravotních služeb s následným rizikem soudních sporů. → Ochrana personálu – práce na akutním psychiatrickém oddělení představuje pro personál extrémní psychickou zátěž. Kvalitní materiální zajištění a vhodné technické podmínky dávají personálu jistotu a větší pocit bezpečí. Při řešení obtížných situací je pro personál důležitý pocit, že se může spolehnout na své kolegy, a zároveň mu v řešení těchto situací pomáhá jistota vhodně technicky zajištěného a uzpůsobeného oddělení.

příklad zkoumán vliv prostředí na používání omezovacích opatření.

V rámci rozsáhlé studie byly identifikovány tři hlavní faktory vedoucí ke snižování použití omezovacích opatření: → Dostatečné soukromí pro pacienty (možnost uchýlit se do privátního prostoru). → Vyšší úroveň pohodlí (pozitivní „domácí“ atmosféra na oddělení). → Dobrá přehlednost oddělení (široké chodby, centrálně umístěná pracovna sester aj.).

Naopak v prostředí s přílišným důrazem na bezpečnost a sledování pacientů na úkor pozitivní domácí atmosféry byl zaznamenán vyšší výskyt situací s nutností použití omezovacích prostředků (van der Schaaf PS, Dusseldorp E, Keu­ning FM, Jans­sen WA, Noort­ hoorn EO. Impact of the physical environment of psy­chiatric wards on the use of seclusion. Br J Psy­ chiatry. 2013;202:142–149).

Význam vlivu prostředí potvrzují také zjištění mezinárodní akreditační komise Joint Commision International (JCI). Na základě analýzy sebevražd, ke kterým došlo v průběhu psychiatrických hospitalizací, byly definovány hlavní, tzv. kořenové příčiny těchto situací. Faktory prostředí byly při analýze příčin sebevražd vyhodnoceny jako nejvýznamnější (graf 1).

Je nutné zdůraznit, že prostředí samo o sobě k zajištění bezpečné péče nestačí. Klíčová je především kvalita zdravotnického týmu (jeho profesionalita a zkušenosti), funkční systém hodnocení rizik, organizace práce na oddělení, komplexní přístup k pacientům a celková atmosféra na daném pracovišti.

Kazuistika 3 50letý pacient byl hospitalizován po vážně míněném sebevražedném pokusu s dg. deprese – těžká fáze.

34. den hospitalizace byl nalezen personálem při pokusu o oběšení na sprchové hadici. Následná kardiopulmonální resuscitace byla neúspěšná.

Model Safewards Tým odborníků pod vedením prof.

Lena Bowerse z londýnské King’s College se v rozsáhlém výzkumu věnoval prevenci konfliktů a incidentů na psychiatrických odděleních. Výsledkem tohoto výzkumu je vytvoření modelu Safewards, který zahrnuje účelné spektrum intervencí, které mají významný dopad na vytvoření pozitivní atmosféry na psychiatrických odděleních a prokazatelně vedou k redukci konfliktních situací. Jednotlivé intervence výzkumný tým detailně a návodně popsal tak, aby mohly být snadno aplikovány do praxe. Tento model se postupně rozšiřuje do dalších evropských zemí (dobrou zkušenost s ním mají např. v Německu nebo ve Švýcarsku). Psychiatrická sekce ČAS navázala kontakt s výzkumným týmem s cílem přenést některé prvky z tohoto modelu také do České republiky.

Vytváření bezpečného prostředí je dlouhodobý a nikdy nekončící proces. Níže nabízím několik ukázek konkrétních prvků zvyšujících bezpečnost, které byly v průběhu posledních let implementovány na psychiatrickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze (ÚVN) a které mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti na akutních psychiatrických odděleních.

Graf 1 Kořenové příčiny sebevražd zdroj: Reducing risk of suicide.

Joint Commission International Oakbrook Terrace 2005;3–4.

83 %

Kazuistika 2 Muž, 65 let, hospitalizován pro těžkou depresivní poruchu s psychotickými příznaky. 40. den hospitalizace použil benzín ze zapalovače a následně se zapálil. Přes okamžitou reakci personálu si způsobil vážné popáleniny po celém těle.

Vliv prostředí na poskytování psychiatrické péče bývá často podceňován. Existují však různé studie dokazující opak. Detailně byl na-

87 %

56 % 47 % 30 %

nedostatek informací o riziku

komunikační selhání

observace pacienta

zhodnocení rizika

bezpečí prostředí

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

11

odborné téma psychiatrie a adiktologie

florence 10/17

Obr. 1–3 Protizávěsné kliky a držadla Obr. 4–5 Protizávěsné háčky

1

2

3

Obr. 6–7 Protizávěsná madla Obr. 8 Bezpečnostní zapalovač Obr. 9–10 Ovládání elektrických zásuvek

4

5

7

6

→ Protizávěsné systémy. Vzhledem ke skutečnosti, že nejčastějším způsobem sebevraždy je oběšení, je vhodné zavádění tzv. protizávěsných prvků na riziková místa (nejčastěji se jedná o koupelny a WC). Protizávěsné produkty (kliky, madla, háčky) minimalizují riziko zavěšení, protože při pokusu o zavěšení sjíždí provaz dolů (obr. 1–7). Problematická je dostupnost protizávěsného sanitárního vybavení (sprchové hlavice, baterie), v zahraničí však takové produkty existují. → Bezpečnostní zapalovač. Na uzavřených psychiatrických odděleních je často povoleno kouření.

Manipulace s ohněm však představuje určitý rizikový faktor.

Bezpečnostní zapalovač je napojen na zdroj elektrického proudu a po zmáčknutí tlačítka dojde k rozžhavení spirály, která slouží k zapálení cigarety. Poté je spuštěn bezpečnostní cyklus, který brání opětovnému rozžhavení spirály po dobu 10 sekund, což brání založení požáru (obr. 8).

12

10

→ Elektrický proud – vhodné je centrální ovládání elektrických zásuvek z inspekčního pokoje, které personálu zajišťuje kontrolu nad rizikovým zásahem do el. proudu.

V ÚVN byly zároveň instalovány bezpečnostní rampy, jejichž cílem je snížit riziko zneužití el. proudu a zároveň zajistit bezpečnost při používání infuzní pumpy či podávání kyslíku (obr. 9, 10). → Velkým problémem na psychiatrických odděleních bývá zajištění bezpečnosti oken. Vyloučíme-li použití mříží, je nejspolehlivějším řešením úplné uzavření oken při dostupnosti vzduchotechniky či klimatizace oddělení. Toto řešení však bývá pacienty vnímáno negativně pro nemožnost větrání a pocit nedostatečného kontaktu s čerstvým vzduchem. → Nedílnou součástí vybavení akutních psychiatrických oddělení by měl být funkční kamerový systém a také systém tísňového volání pomoci. Vhodným doplňkem monitoringu mohou být čidla pohybu na toaletách či v koupelnách.

→ Pro zajištění dostatečného komfortu pro pacienty i personál je třeba věnovat pozornost také způsobu osvětlení. Vhodné je, umožňuje-li osvětlení různé režimy, včetně režimu nočního osvětlení. Světlo hraje v ovlivňování duševní pohody člověka významnou roli. V ČR existuje společnost, která změří úroveň osvětlení na konkrétním pracovišti a je schopna navrhnout vhodné úpravy.

Všechny uvedené kazuistiky mají společného jmenovatele, kterým je skutečnost, že vhodným preventivním zásahem do prostředí jim bylo možné zabránit. Nelze předpokládat, že někdy budeme schopni plně eliminovat výskyt podobných událostí, měli bychom však udělat maximum možného k jejich předcházení. Výše uvedené ukázky bezpečnostních prvků mohou posloužit jako inspirace pro nikdy nekončící práci na vytváření bezpečného prostředí.

fota: archiv autora

9

8

60°

13

odborné téma psychiatrie a adiktologie

florence 10/17

Reforma psychiatrické péče v ČR – aktuální stav

Ing. Daniela Lidinská, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Mgr. Tomáš Petr, Ph.D., psychiatrická sekce ČAS

C

elá reforma je koncipována jako zásadní změna systému poskytování péče o duševně nemocné a měla by mít pozitivní dopady na činnost všech profesionálů. Často se reforma zjednodušuje jen na vznik center duševního zdraví (CDZ). Je to možná nejviditelnější prvek, kterému se zpočátku věnovala velká pozornost, ale ve skutečnosti je to jen jedna z řady aktivit, které povedou ke změnám v poskytování péče o duševně nemocné v ČR. Reforma psychiatrie představuje systémovou změnu celého jednoho segmentu zdravotní péče. Jedná se o složitý proces změn postojů, myšlení, kvality a struktury poskytovaných služeb včetně jejich financování. Reforma předpokládá efektivní vynaložení více než jedné miliardy korun z Operačního programu Zaměstnanost (OPZ) během pěti let. Jedná se o proces srovnatelný s největšími restrukturalizačními projekty v jiných odvětvích a musí mu být věnována odpovídající pozornost. Rozsahu i náročnosti této změny odpovídají i připravované projekty. Pro konkrétní představu uvádíme několik málo čísel k pozicím v projektech. V tomto roce již bylo a bude přijato cca třicet zkušených odborníků z praxe pokrývajících všechny potřebné kompetence (zdravotní služby, sociální služby, řízení zdravotnických zařízení, management změn, financování péče) a v roce 2018 projekty počítají až se sedmdesáti členy projektových týmů, tedy zaměstnanci Ministerstva

14

zdravotnictví ČR, kteří budou působit v rámci celé České republiky.

Od letošního jara má ministerstvo zdravotnictví v realizaci projekt Podpora vzniku Center duševního zdraví I (pilotní provoz pěti CDZ) a projekt Deinstitucionalizace služeb pro duševně nemocné. Další dva projekty byly zahájeny v září: Podpora zavedení multidisciplinárního přístupu k duševně nemocným a projekt zaměřený na destigmatizaci, který realizuje Národní ústav duševního zdraví.

Příprava nového systému financování Financování obecně a zejména finanční motivace poskytovatelů péče je zásadní otázkou, kterou je nutné se zabývat. Hlavními partnery v této diskuzi jsou Ministerstvo zdravotnictví ČR a zdravotní pojišťovny. Na podporu komunitní péče připravuje pracovní skupina zcela nový koncept financování center duševního zdraví, který zohledňuje specifický průběh péče a činnosti všech profesí, které se na péči v tomto centru podílejí, zejména pak činnosti psychiatrických sester.

Zároveň byly navrženy některé úpravy stávajících výkonů psychiatrických sester s cílem snížit administrativní zátěž a umožnit flexibilnější poskytování služeb v přirozeném prostředí klientů. Byly předloženy i návrhy nových výkonů, od kterých se očekává např. podpora působení sester v psychiatrických ambulancích.

Od roku 2017 se díky vyjednávání podařilo prosadit navýšení hodnoty bodu u odbornosti 914 – psychiatrická sestra na 0,95 haléřů za bod. Nyní jsou uskutečňovány všechny nezbytné kroky tak, aby nový systém financování přímo navazoval na provozní podporu, kterou nově vzniklé služby obdrží z evropských fondů.

Reforma psy­ chiatrie představuje systémovou změnu celého jednoho segmentu zdravotní péče. Jedná se o složitý proces změn postojů, myšlení, kvality a struktury poskytovaných služeb včetně jejich financování

Zahájení transformace psychiatrických nemocnic Další z priorit je nastartování procesu transformace psychiatrických nemocnic. Proces transformace bude probíhat řadu let. Transformační plány budou připraveny v roce 2018 a první etapa transformace by měla být dokončena do roku 2021. Celý proces by měl být završen v horizontu asi patnácti až dvaceti let. Součástí procesu transformace je využití kapacit psychiatrických nemocnic pro rozvoj dalších forem péče o duševně nemocné a zapojení nemocnic do rozvoje nelůžkových forem péče.

Transformační plány budou zahrnovat i celkovou přeměnu psychiatrických nemocnic. Budou obsahovat především vize a cíle budoucí poskytované péče a role nemocnice v regionálních sítích, návrh organizačního uspořádání, personální strategie nemocnice včetně vzdělávání a rozvoje kvalifikace, návrh opatření k omezení vstupu pacientů do lůžkové péče (prevence, edukace), opatření k propouštění pacientů do komunitní péče (spolupráce a návaznosti služeb), urbanistický a funkční generel areálu, plány rozvoje infrastruktury, sítí, budov a pozemků včetně plánu potřebných investic. Příprava procesu transformace bude podpořena z evropských fondů neinvestičními prostředky z OPZ (­ součást projektu Deinstitucionalizace).

Příprava regionálních sítí péče Pro každý kraj bude dále definována regionální síť služeb pro duševně nemocné a její žádoucí cílová podoba. Definice sítě bude provedena na základě regionálních analýz potřebnosti a stávajícího stavu sítě v kaž­ dém kraji. Na podobě sítě budou

foto: Profimedia

Po dlouhých letech příprav, kdy se o reformě psychiatrické péče především mluvilo a někteří už začali ztrácet víru, zda se vůbec někdy uskuteční, jsme se dostali do fáze její realizace. Zatím sice není vidět příliš konkrétních změn, to by se však mělo velmi brzy změnit. Mnozí si říkají: „Mne se reforma stejně netýká“. Pro velkou většinu pracovníků z oblasti psychiatrické péče to ale nebude pravda.

odborné téma psychiatrie a adiktologie

INZERCE

HLEDÁ SE SESTRA SYMPATIE!

pracovat odborné společnosti, ministerstvo zdravotnictví, jednotlivé kraje, obce a zdravotní pojišťovny. Plány sítě se stanou základem plánovacích procesů a smluvní politiky zdravotních pojišťoven pro zdravotní služby a řízení a financování sítě jednotlivými kraji pro sociální služby.

Podpora vzniku nových služeb Kromě center duševního zdraví (zaměřených na cílovou skupinu vážně duševně nemocných) bude dále připravováno pilotní ověření jiných typů služeb pro další cílové skupiny – například dětská a dorostová psychiatrie, gerontopsychiatrie či adiktologie. Společným jmenovatelem těchto služeb je práce v komunitě, co nejblíže klientovi a jeho domácímu prostředí, a multidisciplinární spolupráce, tj. efektivní spolupráce zdravotních, sociálních či jiných pracovníků napříč ­odbornostmi.

Destigmatizace Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) realizuje projekt „Destigmatizace lidí s duševním onemocněním v kontextu reformy psychiatrické péče“. Projekt je zaměřen na podporu celonárodní strategie efektivních destigmatizačních a komunikačních intervencí v rámci reformy psychiatrické péče (ošetřením komunikace reformy psychiatrické péče a destigmatizace v komunitě).

V ČR je stigmatizace vysoká,

a to jak v obecné populaci, tak mezi zdravotnickými profesionály. Stigmatizace související s duševními nemocemi představuje závažný společenský problém, neboť vede k diskriminaci lidí s duševním onemocněním, snížené ochotě vyhledávat odbornou pomoc, neadekvátní péči ze strany zdravotnického personálu, neochotě specializovat se na psychiatrii u studentů medicíny a zdravotnických škol, sebestigmatizaci a snížené kvalitě života lidí s duševním onemocněním. Ze zahraniční zkušenosti víme, že transformační období reformy přináší specifické problémy spojené se stigmatizací. Například je třeba efektivně komunikovat s lidmi bydlícími v sousedství míst, kde má vzniknout nové centrum duševního zdraví.

Destigmatizace se tedy jeví v kontextu úspěšné realizace reformy psychiatrické péče jako klíčová a je nutné nastavit plán destigmatizace a komunikace tak, aby intervence efektivně zasahovaly problematikou dotčené strany a zohledňovaly jak specificky český kontext, tak zkušenosti ze zahraničí.

Reforma psychiatrické péče přináší celou řadu příležitostí. Věříme, že se do aktivit s ní spojených podaří zapojit velké množství odborníků, včetně psychiatrických sester, a že se plánované vize začnou brzy projevovat v konkrétních změnách stávajícího systému péče o duševně nemocné.

REGISTRACE DO SOUTĚŽE PROBÍHÁ OD 1. 8. 2017 DO 31. 10. 2017 OD 1. 11. 2017 MŮŽETE HLASOVAT PRO SVOJI FAVORITKU.

WWW.SESTRASYMPATIE.CZ VÍTĚZKA BUDE VYHLÁŠENA 2. 3. 2018 V PALÁCI ŽOFÍN PŘI PŘÍLEŽITOSTI 9. REPREZENTAČNÍHO PLESU SESTRY NA SÁL!

WE MAKE MEDIA, S. R. O. | ITALSKÁ 1583/24 | 120 00 PRAHA 2 TEL: +420 778 476 475 E�MAIL: INFO@WEMAKEMEDIA.CZ

GENERÁLNÍ PARTNER

INZERCE SY - inzerce - 86x120.indd 1

27.09.2017 16:36:21

Anonce 9. pražské mezioborové onkologické kolokvium Lékaři a sestry společně proti zhoubným nádorům World Interdisciplinary Oncology Colloquium

24.–226. 1. 2018 Claariion Congrress Hotel Praguee **** ublika Freyoova 33, Praaha 9, Česká repub Paliativní sekce proběhne ve čtvrtek 25. ledna 2018.

Sesterská sekce proběhne v pátek 26. ledna 2018.

Předběžná témata sesterské sekce pro devátý ročník kolokvia: • specické ošetřovatelské postupy u nádorového onemocnění GITu

• mezioborová spolupráce a bezpečná péče • problematika nehojících se ran (kazuistiky)

Pořadatel a organizátor: We Make Media, s. r. o. / tel.: +420 778 476 475 / e-mail: info@pragueonco.cz / www.PragueONCO.cz

• nádorová onemocnění (strategické programy a prevence v ČR)

Zlatý partner

15 NCO18 - anonce - 86x120.indd 1

02.10.2017 14:36:27

odborné téma psychiatrie a adiktologie

florence 10/17

Uplatnění adiktologa v nemocniční péči Adiktologie je obor zabývající se návykovými látkami a závislostním chováním.

Mezi nelékařskými zdravotnickými profesemi je tento obor nováčkem, který se však velmi rychle a progresivně rozvíjí.

Mgr. Kateřina Mladá, adiktolog, Centrum pro závislé na tabáku, ÚVN Praha

T

Kazuistiky Jakým způsobem a komu může adiktolog konkrétně pomoci, nejlépe ilustrují následující kazuistiky. Ka­ zuistiky vycházejí z praxe adiktologa v Ústřední vojenské nemocnici – ­Vojenské fakultní nemocnici v Praze.

Alena, 59 let, alkoholička Pacientka je hospitalizována na psychiatrickém oddělení z důvodu dekompenzace úzkostně-depresivní poruchy. Během anamnestického rozhovoru s psychiatrem je zjištěno nadměrné užívání alkoholu, na základě čehož žádá psychiatr adiktologa o provedení adiktologického vyšetření. Adiktolog se během rozhovoru snaží vytvořit natolik bezpečnou atmosféru, aby se pacientka neobávala otevřeně hovořit o množství alkoholu, které denně vypije,

16

Adiktolog se také věnuje tzv. návykovému chování (nelátkové závislosti), kam řadíme patologické hráčství

a o problémech s tím souvisejících.

Jedním ze závěrů adiktologického vyšetření je konstatování, že by pacientka měla podstoupit léčbu závislosti na alkoholu. K tomu se následně snaží pacientku prostřednictvím motivačních rozhovorů motivovat. Pacientka se tohoto kroku obává, nakonec však na tuto variantu léčby přistupuje. Proces nástupu do ústavní léčby je u pacientky komplikován dvěma faktory – fyzický stav (špatná mobilita, stomie) a složitá sociální situace (nízký příjem, ubytována na ubytovně). Adiktolog tak musí pacientce aktivně pomoci s výběrem konkrétního léčebného zařízení, které ji bude moci vzhledem k zdravotním komplikacím přijmout, a dále pomoci vymyslet plán, jak se pacientka z ubytovny odstěhuje a se všemi věcmi se dopraví do vybrané léčebny.

Jaroslav, 56 let, alkoholik Pacient je hospitalizován na oddělení gastroenterologie. Chronická jaterní cirhóza, kterou trpí, je způsobena dlouhodobou závislostí na alkoholu. Adiktolog přichází mapovat pacientův náhled na nutnost abstinence a motivovat ho k ústavní

léčbě závislosti. K té se pacient staví odmítavě, nevnímá takto intenzivní léčbu ve svém případě za nutnou.

Sám však žádá o kontakt v adiktologické ambulanci, kam po propuštění z hospitalizace začne pravidelně docházet. Tento kontakt je orientován na zvýšení náhledu na závažnost pacientovy zdravotní situace a motivaci k ústavní léčbě.

Dana, 68 let, kuřačka Pacientka je hospitalizována na kardiologickém oddělení po prodělaném infarktu myokardu. Pacientka je v rámci hospitalizace adiktologem edukována o nutnosti přestat ze zdravotních důvodů kouřit. Pa­ cientka je k zanechání kouření velmi motivována, po propuštění z hospitalizace se už ke kouření nechce vracet, má velký strach z opětovné srdeční příhody. Před ukončením hospitalizace vytváří společně s adiktologem plán odvykání kouření. Následně dochází do centra pro závislé na tabáku, kde na realizaci tohoto plánu usilovně pracuje.

Po dohodě s lékařem z centra pro závislé na tabáku užívá vareniclin (Champix), který jí v odvykání významně pomáhá.

foto: Profimedia

ento rozvoj, nasedající mimo jiné na zhoršování závislostní problematiky v obecné populaci, je hlavním důvodem, proč dnes adiktologové nacházejí stále větší uplatnění v širokém spektru pomáhajících služeb. Například v oblasti zdravotních služeb se nově můžeme setkat s působením adiktologa ve velkých zdravotnických zařízeních typu všeobecných nemocnic.

S pacienty, kteří potřebují adiktologickou péči, se lze v nemocnici setkat téměř na každém oddělení.

Z posledních zkušeností se v nemocniční péči setkáváme především s pacienty s problémovým užíváním legálních návykových látek. Patří mezi ně kuřáci, alkoholici a lidé užívající návykové léky. Výjimkou však nejsou ani lidé užívající nelegální návykové látky, např. pervitin, opiáty, marihuanu atd. Adiktolog se také věnuje tzv. návykovému chování (nelátkové závislosti), kam řadíme patologické hráčství.

odborné téma psychiatrie a adiktologie

Ivana, 34 let, patologická hráčka Pacientka přichází do adiktologické ambulance kvůli problémům spojeným s hraním na hracích automatech. Na základě provedeného adiktologického vyšetření je pacientce doporučena minimálně tříměsíční ambulantní léčba. Během adiktologického vyšetření vychází také najevo, že pacientka vykazuje mnoho depresivních příznaků. Je jí tedy doporučen i souběžný kontakt s psychiatrem. Pacientka je ke změně a pravidelnému kontaktu v adiktologické ambulanci motivována, nastupuje tedy tříměsíční ambulantní léčbu a navazuje kontakt s psychiatrem, který jí nasazuje vhodnou medikaci.

Pavel, 35 let, uživatel pervitinu Pacient pravidelně dochází do psychiatrické ambulance, kde se léčí s diagnózou paranoidní schizofrenie. Během jedné konzultace se svěřuje psychiatrovi, že už několik let příležitostně užívá pervitin, a i když by chtěl, nedaří se mu abstinovat. Psychiatr pacienta na základě této informace odkazuje do adiktologické ambulance, kam pa-

cient následně pravidelně dochází na adiktologické konzultace a terapeuticky řeší užívání pervitinu.

Závěr Adiktolog přichází v rámci nemocniční péče do kontaktu s širokým spektrem pacientů – od pacientů s problémy s legálními návykovými látkami po uživatele nelegálních návykových látek a patologické hráče.

Pacienty se snaží především motivovat ke změně a edukovat, jakým způsobem mohou k této změně dojít (nejčastěji podstoupením léčby).

Pacientům, kteří nemají nezbytné dovednosti, se snaží pomoci s technickými záležitostmi a komunikací s léčebnými zařízeními. V případě, že je v rámci nemocnice adiktologická ambulance, může se po indikaci ambulantní léčby u konkrétního pacienta této činnosti sám ujmout.

Specifickou cílovou skupinou jsou kuřáci, o které může adiktolog pečovat například v rámci centra pro závislé na tabáku. Do této cílové skupiny mohou spadat jak pacienti, tak zaměstnanci nemocnice. Adiktologická péče může probíhat také prostřednictvím edukačních přednášek

soutěž časopisu Florence o balíček výrobků nexcare™ pro první pomoc a úlevu od bolesti od firmy 3M

pro pacienty (např. na téma rozvoje závislosti nebo kouření u psychiatrických pacientů).

Kromě individuálních konzultací se v práci s motivací a v léčbě závislosti doporučuje také skupinová terapie. Ta může být prováděna na každém oddělení, kde je v danou chvíli přítomno více pacientů s danou problematikou (např. psychiatrie nebo gastroenterologie).

Poskytovaných služeb adiktologa mohou využít jak pacienti nemocnice, tak zaměstnanci nebo jejich blízcí. Zaměstnancům adiktolog pomáhá ve stejných oblastech jako pacientům. Další cílovou skupinou je veřejnost, která se díky osvětovým akcím (např. Dny zdravé nemocnice, přednášky pro seniory, konference) může o problematice závislosti a adiktologické pomoci dozvědět mnoho praktických informací.

Kromě přímé péče o pacienty může adiktolog v rámci nemocnice působit také v oblasti vzdělávání (např. kurzy pro kolegy na adiktologická témata) nebo v oblasti systémové (např. rozvahy nad přístupy k uživatelům návykových látek atd.).

Soutěž časopisu Florence

soutěžní otázka:

O kolik stupňů klesne teplota jádra pacienta během první hodiny anestezie? a) o 1–3 °C b) o 0,5 °C c) o 5 °C

nápovědu naleznete na straně 28.

své odpovědi na otázky posílejte do 3. 11. 2017 e­mailem na adresu: florence@ambitmedia.cz. do předmětu napište „soutěž FlO10“. pravidla soutěže společně s otázkami naleznete také na www.florence.cz/soutez.

17

praxe

florence 10/17

První zkušenosti s domácí umělou plicní ventilací Rádi bychom se podělili o naši první zkušenost s realizací převedení pacienta závislého na umělé plicní ventilaci z akutního resuscitačního lůžka do domácí péče.

D

omácí umělá plicní ventilace (DUPV) se využívá u pacientů, u kterých došlo k dechovému selhání a nejsou nadále schopni trvale dýchat bez přístroje. Dalšími předpoklady jsou stabilní zdravotní stav, spolupracující a motivovaná rodina a blízcí a splnění všech požadavků Ministerstva zdravotnictví ČR na zařazení do programu DUPV. Dne 13. června 2014 byl na naše resuscitační oddělení Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze (ÚVN) letecky transportován ze spinální jednotky Krajské nemocnice Liberec, a. s., mladý muž J. V., který tu byl hospitalizován po pádu ze skály v květnu roku 2013. Během hospitalizace v liberecké nemocnici byla provedena stabilizace páteře C1/C2 a následně stanovena diagnóza transverzální míšní léze v úrovni C2, pentaplegie.

Od samého počátku hospitalizace se rodina aktivně zapojovala do všech ošetřovatelských činností a projevila zájem o péči o svého syna v domácím prostředí. Oslovila proto organizaci CZEPA (Česká asociace

paraplegiků), která jim pomohla zahájit bezbariérové úpravy bytových i nebytových prostor, jež bylo nezbytné realizovat s ohledem na typ pa­ cientova poranění. Z důvodu realizace DUPV bylo také žádoucí přiblížit pa­cienta k místu trvalého bydliště.

Pacient byl na Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a ÚVN přijat ve stabilizovaném stavu s tracheostomií a epicystostomií, se závislostí na umělé plicní ventilaci a potřebou komplexní intenzivní ošetřovatelské péče.

Naším úkolem bylo edukovat členy rodiny ve všech směrech ošetřovatelské péče o imobilního pacienta.

Rodiče se naučili kompletně pečovat o toaletu dýchacích cest, odsávat sekret z tracheostomické kanyly otevřeným systémem, provádět převaz kanyly a ovládat rescue postup výměny tracheostomické kanyly a také ošetřovat epicystostomii.

Bylo nutné naučit rodinu správným postupům hygienické péče, péče o dutinu ústní, oči i pokožku.

V rámci prevence dekubitů se rodiče učili správnému polohování, základům kinestetické mobilizace a předcházení vzniku imobilizačního syndromu.

Během edukace rodiny bylo také potřeba zařídit velké množství adMladý pacient J. V. má dnes ­online poradnu pro zvířecí ­pacienty

18

ministrativy. Zajištění kvalifikované agentury domácí péče, obeznámení praktického lékaře a zajištění jeho souhlasu s ošetřováním a následným zajišťováním zdravotnického materiálu. Důležitá byla i spolupráce sociálního pracovníka a vyřízení sociálních dávek. Jednou z podmínek umožnění DUPV byl posudek psychologa na členy rodiny.

Spolupráce s rodinou byla výborná. Přestože požadavky kladené na péči o jejich syna byly vysoké, rodiče vše zvládali naprosto mimořádně a urychlili tím celý proces přesunu domů.

Pro náš tým byla tato první zkušenost s DUPV náročná zejména z důvodu předání teoretických poznatků laické rodině, která neměla do té doby žádné zkušenosti se zdravotní péčí o imobilního pacienta. Ošetřování pacienta v nemocničním prostředí je v mnoha ohledech velmi odlišné od péče v domácím prostředí.

Během následujících dní od příjmu pacienta kontinuálně probíhala edukace rodiny. Doma byly mezitím dovršeny všechny stavební úpravy, uskutečnilo se dovybavení domácnosti všemi potřebnými pomůckami a dne 25. června 2014 byl pacient propuštěn do domácího ošetřování za asistence agentury domácí péče.

V současné době pacient nadále jezdí na pravidelné měsíční kontroly celkového stavu na naše oddělení.

Při těchto kontrolách probíhá výměna tracheostomické kanyly a přizvané urologické konzilium provede výměnu epicystostomie, na místě se zrealizují i případná další konziliární vyšetření.

Za zmínku také stojí, že pacient dokončil během hospitalizace v Krajské nemocnici Liberec, a. s., fakultu veterinárního lékařství a své vzdělání uplatňuje pomocí internetu, kde má online poradnu pro zvířecí pacienty.

Od tohoto prvního případu jsme do roku 2017 převedli do režimu domácí umělé plicní ventilace už celkem osm pacientů.

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

foto: autoři

Petra Tůmová, Miroslav Vosáhlo, ÚVN Praha

Nenechte si ujít šanci pro Váš profesní růst v Německu!

Hledáte zaměstnání na pozici zdravotní sestry?

Pak zašlete Váš životopis do Klinik Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost začít zajímavou pracovní změnu a profesně se začlenit v Německu.

Naše moderní klinika, vzdálená jen 5 km od Drážďan, hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním místem. Tato soukromá nemocnice a klinika, specializovaná na rehabilitaci, patří k nejuznávanějším v celém Německu. V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme na pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto všeobecné zdravotní sestry a všeobecné ošetřovatele pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika a ortopedie.

Láká Vás spolupráce s námi?

Z naší strany Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu, a to v rámci Projektu mezinárodní spolupráce. Tento projekt, organizovaný klinikou, funguje již přes čtyři roky a má velký úspěch. Doposud bylo s jeho pomocí v Německu právně uznáno vzdělání více než sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria.

Co požadujeme? » odpovídající diplom všeobecné zdravotní sestry (diplom o ukončení studia ve studijním programu Ošetřovatelství ve studijním oboru Všeobecná sestra, Bc.) nebo diplom všeobecného ošetřovatele (diplom o ukončení studia ve studijním oboru Diplomovaná všeobecná sestra, DiS.) » nadšení pro výkon tohoto povolání

»

ochotu pracovat v třísměnném provozu a převzít specializovanou a komplexní péči orientovanou na pacienta (nejen ošetřovatelská ale i základní péče) » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí »

znalosti němčiny na úrovni A2 a motivaci k dalšímu studiu jazyka (jazykové znalosti jsou výhodou, nikoli nutnou podmínkou přijetí)

Co nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém, anglickém nebo německém jazyce za pomoci našich překladatelů » prezenční kurs němčiny orientovaný na praxi zakončený zkouškou na úrovni B2 Společného evropského referenčního rámce (kurz je financován a organizován klinikou) » vyřízení žádosti o Prověření ekvivalence Vašeho diplomu (včetně překladu) a žádosti o Povolení k výkonu povolání v Německu » podporu při zapracování na stanici, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci oboru » adekvátní ohodnocení od začátku pracovního úvazku, tj. i v průběhu v průběhu jazykového kurzu » bydlení v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti za férovou cenu » zaměstnání nejprve jako zdravotník pracující pod odborným dohledem připravující se na výkon zaměstnání kvalifikované zdravotní sestry » pracovní úvazek na dobu neurčitou s minimáln smluvní vazbou na dva roky jako kvalifikovaná zdravotní sestra ihned po udělení Povolení k výkonu povolání

Zaujala Vás naše nabídka?

Pak nám zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií Vašeho diplomu a platné registrace) na e-mail personal@ klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa/ Sachsen.

Rádi Vás kontaktujemenzpět a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

19 KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

praxe

PEER je ten, kdo nabízí pomoc a rozumí

Antonín Hoffmann, Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje Ljuba Hrdinová, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje Martina Kerdová, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje PhDr. Lukáš Humpl, Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje

V

rámci pedagogicko-psychologické činnosti jsou jako „peeři“ zařazovány ve školách i například děti, které prošly šikanou a zvládly ji. Zvládly ji dokonce natolik, že nyní mohou pomáhat jiným šikanovaným spolužákům tím, že je vyslechnou, uklidní je, ujistí, že nejsou se svým problémem sami, a nasměrují je k dalším krokům.

Tento nápad vznikl v armádě již za první světové války. Tehdy se

20

ukázalo, že pokud byl vojákům poskytnut prostor pro ventilaci stresorů a frustračních faktorů, byli mnohem dříve znovu bojeschopní. Válečné konflikty pokračovaly a působení „peerů“ se osvědčilo i v Koreji, Vietnamu a dalších částech světa zmítaných válkou. Přitom se tato metoda neustále zkoumala, promýšlela a zdokonalovala.

Zhruba před deseti lety se v řadách tuzemských zdravotníků začala šířit myšlenka, že i zachraňující profesionál je „jenom“ člověk a že se mu výjimečný zážitek ze služby může stát noční můrou, o které nemluví. Na první pohled to nebyl objev nijak veliký, ale velmi důležitý. Základem se stala myšlenka, že když si poškodíme tělo fyzicky, je to vidět na první pohled. Když si však nějakým ošklivým prožitkem poškodíte psychickou rovnováhu (např. neúspěšná resuscitace dítěte, zá-

sah u smrtelné autonehody apod.), vidět to není, ale časem vás to dožene. Psychika funguje jinak než kosti a svaly. Střádá si a ukládá „na potom“. A má dost velkou kapacitu paměti. Když do ní však přikápne ona pověstná poslední kapka, třeba v podobě rutinně zvládnutých febrilních křečí nebo pro laika strašidelně vypadající hypoglykémie, křehké hranice vaší psychické pohody prasknou. Najednou se nesnesete s kolegy, s rodinou se nedokážete bavit, děti ignorujete, se sousedy se hádáte nebo děláte jiné věci – pijete, berete prášky, nespíte, děláte chyby, v autě za volantem bezdůvodně nadáváte, máte pocit, že vám dělají všichni naschvály a celý svět je proti vám… Kdybychom poraněnou psychiku přirovnali ke karcinomu, daly by se výše uvedené stavy charakterizovat jako laloky nádoru. Sice se dají uříznout,

fota: Jiří Weidenthaler, Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje

Slovo „peer“ má mnoho významů. Můžeme se s ním setkat i v oblasti zdravotnictví, kde označuje školeného a odborně informovaného kolegu, který je svým pracovním zařazením a zkušenostmi na stejné úrovni jako vy. Právě takový člověk si totiž dovede nejlépe představit, co můžete zažívat po ošklivých prožitcích spojených s výkonem vašeho povolání.

praxe

Peer intervence 2010–2016 v ČR Zdroj: www.spis.cz

počet intervencí počet ošetřených

2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

ale příčina vzniku nádorových změn se tím nevyřeší. Kostlivci ve skříních zůstávají…

Přitom by stačilo nehrát si od začátku na hrdinu typu Lary Croft a přiznat si, že jsou situace, které nás zkrátka „dostanou“. Kolegové by vám pak mohli například poradit, že na sousední výjezdové základně je jeden zkušený záchranář, který prošel výcvikem psycho-sociální intervence a je zařazen do PEER programu Systému psychosociální intervenční služby (SPIS). Je také možné, že jste o této službě už slyšeli, ale dosud jste tuto informaci ignorovali. Každopádně by stačilo, kdybyste takto vyškolenému kolegovi zavolali a domluvili si s ním schůzku nebo rozhovor po telefonu. Poskytl by vám podporu a možnost bezpečně otevřít své nitro a všechno, co vás trápí a zasahuje do hloubi vaší duše, vypustit. PEER, který projde výcvikem (a je cvičen neustále), totiž ví, že jsou v naší práci situace, na které se nelze připravit. Ví, že reakce naší „psýché“ a emoce, které námi potom cloumají, jsou naopak očekávatelné, přirozené, v literatuře mnohokrát popsané a k stresujícím prožitkům zkrátka patří.

PEER ví, že podpora od druhého je v krizi potřebná, protože člověk sám sobě pomáhá jen velmi obtížně a pomalu. Ví, že psychicky zraněný člověk může být nebezpečný sobě i svému okolí a že i zdravotník s mnohaletou praxí je „jen“ člověk, a chápe to. PEER je empatický a umí se do vašeho problému vcítit, dost možná i podobnou situaci jako vy sám zažil. PEER ví, že projevy emocí a potřeba nechat si pomoci nejsou slabostí, ale že ten, kdo si uvědomuje, že potřebuje pomoc, a také ji sám vyhledá, je na dobré cestě najít zpět ztracenou psychickou rovnováhu.

PEER je v těžké chvíli vaším průvodcem a ramenem, o které se můžete s klidem opřít.

700 600 500 400 300 200 100 0

PEER program v ČR V péči o psychické zdraví pracovníků ve zdravotnictví má Česká republika oproti ostatním vyspělým zemím světa jisté zpoždění. Proto po prvotním vycvičení několika desítek zdravotníků inicioval v roce 2009 Odbor krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví ČR vznik odborné pracovní skupiny, která měla koordinovat systém psychické podpory pro potřeby poskytovatelů zdravotních služeb. Do roku 2009 se také datuje počátek přípravy PEERů v kurzech pořádaných Národním centrem ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně.

Koncem roku 2010 byl oficiálně ustanoven Systém psychosociální intervenční služby (SPIS) a od roku 2011 bylo zajištění psychosociálních služeb zaneseno i do zákona o zdravotnické záchranné službě (ZZS) jako povinnost poskytovatele ZZS. V hierarchii SPIS pracují odborní garanti – psychologové,

krajští koordinátoři, kteří vedou, řídí a dále trénují vycvičené PEERy. V roce 2016 bylo v ČR celkem asi 200 vycvičených PEERů. Z grafu vyplývá, že počet ošetření rok od roku stoupá (nepoměr mezi počtem ošetřených osob a počtem „peerovských“ ošetření vyplývá z provedených ošetření pracovních skupin).

Zdravotník zasažený těžkou profesní situací může požádat o zprostředkování pomoci krajského koordinátora, popřípadě vyhledat kontakt přímo na PEERa a sám si s ním domluvit setkání nebo telefonický rozhovor. Kontakty na takto vyškolené pracovníky jsou k dispozici na jednotlivých pracovištích a na webových stránkách krajských záchranných služeb a těch zdravotnických zařízení, která se už do systému SPIS zapojila (https://spis.cz/).

21

z konferencí

florence 10/17

navštívili jsme Praha 25. května 2017

Praha 18. října 2017

bezpečí sálového personálu a pacientů

v hlavní roli ženy

České Budějovice 13. září 2017 Mobilní laboratoře Arthrexu slouží lékařům i celým operačním týmům k praktickému nácviku nejnovějších operačních technik

nenechte si ujít

efektivní hojení ran: komplexní pohled na prevenci a léčbu dekubitů Litomyšl 14.–15. září 2017

arthrex days 2017

Brno 19. října 2017

efektivní hojení ran: komplexní pohled na prevenci a léčbu dekubitů Praha 22. října 2017

den zdraví 2017

Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

Perioperační sestry se sešly na diskuzním fóru v Praze Ing. Bc. Zuzana Holečková, manažer OcOs Úvn praha, Bc. Markéta Tuháčková, školitelka OcOs Úvn praha, Mgr. Karolina Blechová, edukační sestra OcOs Úvn praha

D

iskuzní fórum zahájila náměstkyně ředitele ÚVN pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče Mgr. Lenka Gutová, MBA, která kromě účastnic přivítala i zástupce zdravotnických firem Mölnlycke, 3M, B. Braun, Johnson & Johnson a Lohmann & Rauscher, které se diskuzního fóra také zúčastnily.

Témata, o kterých se diskutovalo, byla normotermie pacienta v perioperační péči, rizika pro personál na operačních sálech a aktuální informace z kongresu EORNA, který se konal ve dnech 4.–7. května 2017 na řeckém ostrově Rhodos. Diskutovalo se také

22

o negativním vlivu chirurgického kouře na zdraví personálu, vlivu hluku na operačních sálech na personál a pacienty, o stresu a úzkosti na operačních sálech a o možnostech snížení rizik vzniku infekce v operační ráně.

Největší ohlas vyvolala přednáška Ing. Bc. Zuzany Holečkové s názvem Edukace pacientů. Je možné, že za takovou vlnou debat k tomuto tématu stojí izolace sálového personálu na operačních sálech a obava perioperačních sester z komunikace s pacienty. V ÚVN na tuto edukaci zaznamenáváme převážně kladné ohlasy pacientů. Téma edukace bude proto více rozvedeno na

podzimní konferenci, která se v ÚVN v Praze bude konat ve dnech 22.–23. listopadu 2017.

Vzácným hostem diskuzního fóra byl Nicklas Woye z Dánska, ředitel společnosti Buffalo Filter International, která se zabývá prodejem produktů zabraňujících vdechování škodlivého chirurgického kouře. Ve své přednášce zdůraznil negativní vliv chirurgického kouře na zdraví personálu operačních sálů.

Abychom získaly zpětnou vazbu od účastníků akce, provedly jsme krátké dotazníkové šetření. Diskuzního fóra se zúčastnilo celkem 43 sester, vyplněný dotazník odevzdalo 35 z nich. Jako nejzajímavější vyhodnotily sestry právě téma Vliv chirurgického kouře na zdraví personálu. Ve všech dotaznících bylo shodně zaškrtnuto, že obsah jednotlivých témat byl

široký a dostačující. Další otázkou v dotazníku byly náměty pro příští diskuzní fórum. Nejčastěji byla zmiňována témata zaměřená na interpersonální vztahy, mezioborovou spolupráci a také na otázku, zda sály centralizovat, či nikoli (tab. 1). Z tohoto informacemi nabitého dne vyplynulo, že námětů na diskuzi je stále dostatek, a proto se budeme těšit na další diskuzní fórum, které plánujeme na 24. května 2018.

Tabulka 1 Témata pro další fórum 24. května 2018 interpersonální vztahy (komunikace) výsledky edukace Mezioborová spolupráce zapojení lékařů do diskuze předávání zkušeností syndrom vyhoření centralizovat sály ano, či ne péče o zdraví sálových sester

fota: autorky, aspironex

Bezpečí sálového personálu a pacientů bylo tématem diskuzního fóra, které se konalo ve čtvrtek 25. května 2017 v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici v Praze (ÚVN). Perioperační sestry tu měly možnost aktivně se vyjádřit k tématům bezpečí sálového personálu a pacientů a podělit se o své zkušenosti ze svých pracovišť.

z konferencí

Novinky v artroskopii a sportovní medicíně se představily v Litomyšli Magda Hettnerová, redakce Florence s využitím tz

Nové trendy v artroskopii byly tématem mezinárodní konference Arthrex Days 2017, která se ve dnech 14.–15. září 2017 konala v areálu renesančního zámku v Litomyšli.

Na konferenci, která byla určena lékařům z ortopedických a chirurgických oddělení, se sešly stovky lékařů, ale i desítky sester. Konferenci pořádalo Ortopedické oddělení Litomyšlské nemocnice, Nemocnice Pardubického kraje, a. s., společně se společností Aspironix pod záštitou hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického a krajského radního pro zdravotnictví Ladislava Valtra.

N

a konferenci zaměřené na sportovní medicínu a artroskopii měli lékaři z celé Evropy možnost si nově nabyté vědomosti také prakticky vyzkoušet. Po celou dobu akce byl totiž v areálu zámku přistaven i tréninkový kamion, který měl ve svém interiéru dvě plně vybavené pracovní stanice pro nácvik artroskopických operací na tzv. kadaverech, tedy částech těl určených k pitvě. „Možnost opakovaně si na reálných tělech vyzkoušet nejnovější operační techniky s vysokou kvalitou výstupu je velice pozitivní pro běžnou praxi a vzdělávání lékařů,“ uvedl Tomáš Mucha ze společnosti Aspironix s tím, že právě vzdělávání lékařů je to, na co společnost klade důraz. „Jasným důkazem toho je naše největší evropské tréninkové centrum v Mnichově, kde je k dispozici čtyřicet pět plně vybavených operačních stanic, které umožňují lékařům reálný výcvik všech nejnovějších operačních technik.

Mobilní laboratoře Arthrexu pak nabízejí lékařům i celým operačním týmům optimální formu tréninku v prostředí jejich domácích klinik a oddělení,“ dodal.

Právě možnost reálného nácviku i vysokou úroveň přednášek lékaři na kongresu oceňovali. „Je skvělé, že je kongres zaměřen na moderní techniky, které tu kolegové prezentovali, a zároveň že je pořádán firmou, která je lídrem na trhu v oblasti produktů pro artroskopické a jiné operace,“ pochvaloval si například MUDr. Roman Bartoš z Ortopedicko-traumatologického oddělení Klaudiá-

novy nemocnice v Mladé Boleslavi. Také jeho přednáška o LFTA InternalBrace, dosud nejnovější metodě ošetření poraněných a nestabilních kotníků, přispěla k programu konference. „Jedná se o dosud nejpevnější metodu ošetření akutních i chronických nestabilit kotníku,“ vysvětlil. „Při použití této metody není třeba sádrová fixace, protože vnitřní dlaha InternalBrace, která je do kotníku implantována, podpoří sešitou tkáň, ale zároveň dovolí časný pohyb, který sádrová fixace nedovoluje,“ popsal. Takže zatímco po standardní operaci musí mít pacient šest týdnů sádrovou fixaci, při využití této metody stačí na 14 dní ortéza a poté může normálně chodit. Návrat k běžným i sportovním aktivitám je tak mnohem časnější, což oceňují zejména profesionální sportovci.

V hlavní roli kolena, kyčle, ramena a nohy Další přednášky, které na kongresu zazněly, se týkaly nových trendů v ošetření kolenního, ramenního, kyčelního kloubu a chirurgie nohy.

Například MUDr. Vít Heblt z Ortopedického oddělení Litomyšlské nemocnice, Nemocnice Pardubického kraje, a. s., prezentoval metodu InternalBrace při sešití předního zkříženého vazu kolenního kloubu, kterou zavedli jako vůbec první pracoviště v ČR. „Tuto metodu jsme přivezli v roce 2015 od kolegů z Rakouska a jde o to, že při operaci akutního úrazu kolene se můžeme rozmyslet, zda použijeme techniku okamžitého sešití a aug-

mentace InternalBrace, nebo zda provedeme náhradu předního zkříženého vazu metodou All-Inside,“ popsal. Lékaře podle jeho slov mile překvapila rychlost, s jakou se po prvních ošetřeních vraceli pacienti zpět ke svým sportovním a pracovním aktivitám, a v současné době už touto metodou odoperovali více než stovku pacientů.

O rekonstrukci vazu kolene ALL, který byl objeven už na konci 19. století, ale na jehož význam se přichází až dnes, hovořil prof.

MUDr. Radek Hart z Ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice Znojmo. „Je to vaz, který

Během posledních dvaceti let enormně narůstá počet poškozených vazů u dětí a současně s tím i snaha řešit to včas. stabilizuje kolenní kloub při rotačních pohybech a jeho rekonstrukce se zdá být zásadní pro většinu pacientů s poraněním předního zkříženého vazu,“ vysvětlil.

Pokud je totiž při operaci kolene i tato struktura rekonstruována, je jen mizivé procento pacientů, u kterých náhrada předního zkříženého vazu selhává. Šetrné metody ošetření kolenních vazů u dětí byly tématem přednášky MUDr. Roberta Freie z Centra pohybové medicíny Pavla Koláře. „Vývoj nové techniky InternalBrace vzešel právě od dětských pacientů, kdy byla snaha nějak šetrně ošetřit zkřížený vaz, vzhledem k tomu, že během posledních dvaceti let

enormně narůstá počet poškozených vazů u dětí a současně s tím narůstá i snaha řešit to včas,“ řekl. Zatímco dříve se s operací poškozeného předního zkříženého vazu u dětí čekalo až do ukončení doby jejich růstu, dnes už se čekat nemusí. „Z řady studií vyplývá, že v případě čekání hrozí další poškození kloubních struktur,“ vysvětlil MUDr. Frei.

Dětská kost má však svá specifika, především růstovou štěrbinu, z níž roste kost do délky. „Pokud bychom tuto štěrbinu během operace atakovali, hrozilo by riziko přerušení jejího růstu a kostních deformit. Proto musíme postupovat jen velmi opatrně pod touto štěrbinou nebo jen velmi tenkým kanálkem skrz ni. Proto byla vymyšlena tato technika, kdy vaz sešijeme způsobem, který je velmi šetrný k dětskému organismu,“ popsal lékař.

Prof. MUDr. Vladimír Martínek z Ortopedické kliniky Bad Aibling v Německu se ve svém sdělení zaměřil na záchovné operační techniky, které pomáhají předcházet totálním endoprotézám kolenního kloubu. „Cílem těchto operačních technik, při nichž je upravena osa dolní končetiny a zátěž posunuta na zdravou část kolenního kloubu, je odsunout implantaci kolenní endoprotézy ze středního věku do pozdějšího, méně fyzicky aktivního věku,“ řekl.

23

z konferencí

O nových možnostech ošetření rozsáhlých poškození ramenního kloubu hovořil MUDr. Petr Neoral z Ortopedické kliniky FN Olomouc. „Rekonstrukce horní části ramenního pouzdra umožní mladším lidem s nerekonstruovatelnou lézí manžety rotátorů oddálit potřebu umělého kloubu, zlepšit funkčnost ramene a zvýšit kvalitu života,“ uvedl. „Jedná se o novou techniku, kdy se za pomoci speciál­ ně vytvořeného materiálu, který je artroskopicky implantován do ramenního kloubu, zabrání migraci hlavice pažní kosti nahoru, do biomechanicky nevýhodné pozi-

florence 10/17

ce, a tím se zlepší biomechanika ramene, kdy se zbylé svaly mohou lépe zapojit do pohybového řetězce,“ popsal. Ačkoli je ve světě podle jeho slov zatím popsáno jen několik tisíc operací tohoto typu s krátkou dobou sledování, první výsledky naznačují, že i přes velkou časovou náročnost se jedná o slibnou metodu, která může do budoucna pomoci mnoha lidem zlepšit kvalitu života.

Sestry nové metody zaujaly Součástí prvního dne konference byla i sesterská sekce, které se zúčastnily jak perioperační

Efektivní hojení ran – několik postřehů ze seminářů organizovaných časopisem Florence Mgr. Jana Dvořáková, lektorka vzdělávacích seminářů časopisu Florence

Po loňských velmi úspěšných a hojně navštěvovaných seminářích na téma „Efektivní hojení ran – materiály pro fázové hojení“ jsme se rozhodli v letošním roce pokračovat tématem „Prevence a ošetřování dekubitů“. Tématem velmi palčivým a stále aktuálním i z toho důvodu, že je obsahem osmého resortně-bezpečnostního cíle Ministerstva zdravotnictví ČR. V současné době máme za sebou již čtyři semináře, které se konaly ve čtyřech krajích naší republiky.

V

zhledem k tomu, že se jedná o komplexní pohled na problematiku, nebylo možné seminář pojmout pouze jako shrnutí a vysvětlení místních rizik a odpovídajících ošetřovatelských intervencí, ale bylo nutné zvolit holistický přístup. V osvětlení uvedené problematiky je totiž potřeba zdůraznit i celkové faktory ovlivňující výskyt dekubitálních lézí, což bylo i jedním z důvodů, proč byl ke spolupráci přizván i specialista na výživu.

V části semináře zacílené na správné vyhodnocení rizik, místních příčin vzniku dekubitů a nastavení preventivních opatření docházelo ke konfrontacím starých a nových doporučení a z nich plynoucích ošetřovatelských intervencí.

V průběhu seminářů byli vždy účastníci vyzváni k aktivní

24

účasti, ať už formou otázek, nebo diskuzních příspěvků. Cílem těchto vstupů bylo mimo jiné zjistit jejich povědomí o všech místních příčinách, které se podílejí na vzniku dekubitů. Jak se však ukázalo, ne všichni účastníci semináře dokázali identifikovat všechny hlavní místní příčiny. Téměř každý zmíní jako hlavní příčinu správně tlak, ale velmi často pak zapomíná na střižné síly, tření a udržení optimální vlhkosti pokožky. Přitom právě kombinace těchto faktorů se uvádí ve všech mezinárodních publikacích včetně nejnovějších guidelines vydaných EPUAP jako hlavní příčina vzniku dekubitálních lézí. Novou informací bylo pro část posluchačů také to, že je důležité, aby k rozložení tlaku docházelo nejen na povrchu kůže, ale především v hlubších

sestry, tak všeobecné sestry ze standardních oddělení a z ambulantní sféry. „Nejzajímavějšími tématy byla metoda plastiky All-Inside předního zkříženého vazu, instrumentárium rotátorové manžety nebo ukázka nástrojů a manipulace s nimi během operací,“ popsala členka předsednictva sesterské sekce a vrchní sestra Ortopedického oddělení Litomyšlské nemocnice Miluše Dobiášová. Akce byla podle jejích slov přínosná především pro sestry, které s artroskopickými operacemi nemají zkušenost, ale i pro

ty, které se o tuto problematiku zajímají. „Z výsledků, které byly v přednáškách prezentovány, je jasné, že tyto operace mají pro pacienty význam, neboť se zkracuje doba jejich hospitalizace, rekonvalescence a zvyšuje se kvalita jejich života,“ upozornila.

Sesterská sekce byla rozdělena do dvou bloků a se svými přednáškami na nich kromě sester vystoupili i lékaři. Sestry, které tuto konferenci nestihly, mohou do Litomyšle přijet ještě 14. října, kdy se bude na zdejším zámku konat XIII. mezioborová konference Litomyšlské ­nemocnice.

vrstvách podkoží, kde dochází ke kontaktu kosti s měkkou tkání.

Mnohdy jsme také identifikovali chybné intervence v prevenci dekubitů, které sestry v dobré víře a pod vlivem tradičních zavedených postupů provádějí. Patří mezi ně masírování kůže v oblasti kostních prominencí u pacientů v riziku vzniku dekubitů, používání kruhových, případně koblihových antidekubitních pomůcek a v neposlední řadě chybné intervence vlivem špatné diferenciální diagnostiky dekubitů a inkontinenční dermatitidy (IAD).

V případě nových intervencí, které jsou na základě silné klinické evidence zařazeny mezi preventivní nástroje, se pak ukázaly některé nepřesnosti ve schopnos-

ka v případě poškození pa­cienta dalekosáhlé následky. Také porovnání kvalitativních a konstrukčních vlastností krytí bylo pro mnohé účastníky novinkou.

Přitom v doporučení EPUAP se jednoznačně uvádí, že optimálních výsledků v prevenci dekubitů za použití profylaktických krytí lze dosáhnout jen při využití kvalitních materiálů, které svou konstrukcí umožňují eliminaci všech čtyř místních příčin vzniku dekubitálních lézí. Účastníci semináře byli také seznámeni s novou klasifikací dekubitů a zásadami správného rozlišení jednotlivých stupňů postižení. Ke stávajícím čtyřem stupňům totiž přibyly ještě další dva, které zpřesňují určení závažnosti poškození a svým způsobem také predikují způsob jejich ošetření.

Každý stupeň dekubitální léze byl také adekvátně popsán z hlediska optimální ošetřovatelské intervence a byly doporučeny postupy místního ošetření dle zásad Wound Healing Continuum.

Závěrem bych ráda dodala, že jsme velmi potěšeni vysokým zájmem sester o vzdělávací akce tohoto typu. Je zřejmé, že zdravotní sestry v našich zařízeních mají zájem o nové informace z oboru ošetřovatelství, a tím také o zajištění co nejkvalitnější ošetřovatelské péče v souladu s nejnovějšími poznatky. Proto nezbývá než doufat, že jim bude umožněno nové vědomosti aplikovat do praxe a zvyšovat tak svou prestiž a satisfakci z výkonu nejen velmi krásného, ale především náročného povolání.

Účastníci semináře jsou seznamováni mj. i s novou klasifikací dekubitů a zásadami správného rozlišení jednotlivých stupňů postižení. ti jejich výběru nebo použití. Jako příklad můžeme uvést vy­užívání profylaktických krytí v prevenci dekubitů, kde největší nedostatek spočívá v určení správného výběru těchto materiálů.

Pro mnohé byla překvapením nutnost uvedení této indikace v příbalovém letáku. Přitom použití zdravotnického prostředku jiným způsobem, než který je uvedený v příbalovém letáku výrobce, může mít pro zdravotní-

pozvánka na seminář

inzerce

WORLD FORUM FOR MEDICINE

Efektivní hojení ran Komplexní pohled na prevenci a léčbu dekubitů

13 – 16 NOVEMBER 2017 DÜSSELDORF GERMANY

Termín a místo konání:

8. 11. praha

SVĚT MEDICÍNY NA JEDNO ZHLÉDNUTÍ:

Occidental Praha

• elektromedicína/ zdravotnická technika • laboratorní technika/diagnostika • fyzioterapie/ortopedická technika • spotřební materiál • informační a komunikační technika

Program:

Kdo chce všechno vidět, všechno vědět a chce všechno zažít, ten přijede na největší světové fórum zdravotnického oboru do Düsseldorfu!

Mgr. Jana Dvořáková, lektor certifikovaného kurzu hojení ran, NCO NZO, Brno

BE PART OF THE NO.1!

Zásady správné prevence dekubitů –m ezinárodní dokumenty a jejich využití v praxi (EPUAP, WUWHS) – d ostupné nástroje a jejich použití (polohování, matrace, profylaktická krytí) Zásady efektivního hojení dekubitů – nová klasifikace dekubitů podle EPUAP – v ýběr vhodných krytí a postupů pro hojení dekubitů Mgr. Marek Tomečka, Ph.D., Medical Advisor, Nutricia a. s.

Výživa jako nedílná součást péče o dekubity

Konference je určena pro všeobecné sestry, zdravotnické záchranáře a farmaceutické asistenty. Je zařazena do kreditního systému dle vyhlášky č. 4/2010 Sb. a ohodnocena 4 kredity.

Registrační poplatek 150 Kč.

Změna programu vyhrazena.

Registrujte se na www.florence.cz/vzdelavani/akce

partner

pořadatel

pod záštitou

Informace pro návštěvníky, prodej vstupenek, komplexní cestovní služby: Veletrhy Brno, a.s._Miroslav Kožnar Výstaviště 1_603 00 Brno Tel.: +420 54115 9190_GSM: +420 602 594 810 mkoznar@bvv.cz www.bvv.cz/veletrhy-v-zahranici/cestovni-sluzby

25

2017-08-01 MEDICA 2017_Tschechien_Allgemein_86 x 240mm_Florence_4c_6489

www.medica-tradefair.com

pro školy

florence 10/17

Týždeň mozgu – aktivita FZO PU v Prešove Týždeň mozgu sa vo svete oslavuje od roku 1996. Vo viac ako šesťdesiatich krajinách sveta sa konajú tisíce osvetových podujatí v rámci podpory zdravia. Jedným z významných zdravotno-výchovných podujatí je celosvetová kampaň, zameraná na jeden z najdôležitejších ľudských orgánov, ktorý riadi funkčnosť všetkých orgánových systémov organizmu.

PhDr. Anna Hudáková, PhD., PhDr. Andrea Obročníková, PhD., Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita v Prešove

S

26

Študenti prvého ročníka FZS PU v Prešove pripravili prednášku spojenú s vizuálnou prezentáciou o funkcii mozgu a demonštračné hry a interaktívne cvičenia na podporu kognitívnych funkcií

dom na aktuálne demografické ukazovatele (starnutie populácie), stúpajúcu prevalenciu neurologických ochorení, prioritne demencie, bola iniciovaná aj naša odborná aktivita v podobe prednášok a odborných ošetrovateľských postupov.

V uvedenom zariadení sa aktivita niesla pod názvom Nedovoľme mozgu starnúť, kde dňa 16. marca 2017 naši študenti prvého ročníka svojou aktívnou účasťou podporili nosnú myšlienku tejto kampane, čo sa odrazilo v ich zodpovednej príprave aktivity. V tomto smere boli pripravené prednášky, spojené s vizuálnou prezentáciou o funkcii mozgu, o najčastejších neurologických ochoreniach, akými sú samotná demencia a Parkinsonova choroba mozgu.

Podnetným stimulom pre seniorov boli demonštračné hry a interaktívne cvičenia na podporu kognitívnych funkcií, ktoré umožnia zlepšiť celkovú percepciu. Pri ich pravidelnej demonštrácii podporujú nielen samotné mozgové funkcie, ale v konečnom dôsledku aj kvalitu života jedincov

v období staroby. Zároveň študenti svoje získané poznatky v ošetrovateľských technikách uplatnili v priamom kontakte s klientami, kde realizovali meranie krvného tlaku a glykémie u seniorov.

Edukatívne stretnutie bolo doplnené ďalšími praktickými cvičeniami na rozvoj a udržanie pamäte, podporu pozornosti a myslenia. Jednotlivé aktivity zohľadňovali involučné zmeny seniorskej populácie, rovnako mali primeranú časovú dotáciu a prebiehali v príjemnej pracovnej atmosfére. Výsledkom boli efektívny algoritmus a profesionálne zabezpečená realizácia jednotlivých edukačných modulov.

Benefitom celej akcie pre študentov bola pozitívna spätná väzba od seniorov a vrúcne poďakovanie personálu zariadenia. Pozitívne reakcie sú prínosom nielen pre sociálne zariadenie, ale aj pre vzdelávaciu inštitúciu s plánovaním budúcich aktivít v oblasti podpory zdravia, čo je rovnako náplňou cieľov programu Zdravé starnutie.

fota: autorky

lovensko sa tento rok už po desiatykrát zapojilo do kampane, ktorá prebiehala v období 13.–19. marca 2017.

Hlavnými partnermi Týždňa mozgu sú Slovenská Alzheimerova spoločnosť, Centrum MEMORY n. o. a Neuroimunologický ústav Slovenskej akadémie vied, teda ide o organizácie, ktoré svoju činnosť orientujú na problematiku ochorení mozgu s najvyššou incidenciou (Alzheimerovej choroby, iných foriem demencie).

Uvedená preventívna a edukačná kampaň bola zastrešená Ministerstvom zdravotníctva Slovenskej republiky. Štatistické ukazovatele upozorňujú na skutočnosť, že na Slovensku trpí degeneratívnou chorobou mozgu takmer šesťdesiattisíc pacientov a starostlivosť o nich zabezpečuje približne 150 tisíc opatrovateľov z odbornej alebo laickej komunity, ktorí sú v kontinuálnej starostlivosti konfrontovaní s rôznymi problémami zdravotného alebo sociálneho charakteru.

Realizované aktivity v rámci celého Slovenska prebiehajú formou prednášok, zaujímavých diskusií a workshopov s cieľom podporiť kognitívne funkcie práve seniorskej skupiny obyvateľstva.

V súvislosti s touto aktivitou kooperovali sociálne a zdravotnícke zariadenia so vzdelávacími inštitú­ ciami, čoho príkladom je aj spolupráca Fakulty zdravotníckych odborov (konkrétne Katedry ošetrovateľstva) Prešovskej univerzity v Prešove so sociál­nym zariadením Senior Vital, s. r. o., v Sabinove u cielenej skupiny seniorov. Ošetrovateľstvo ako humanitný vedný odbor zameriava svoju pozornosť na starostlivosť ako o zdravých, tak aj o chorých jedincov. Vzhľa-

public relations Ženy, je tu další pomoc při nekomplikované infekci močových cest!

Dle statistik je jedna ze tří žen do 24 let léčena pro infekci močových cest a více než polovina žen prodělá alespoň jednu epizodu v průběhu svého života. Ojedinělé infekce jsou sice nepříjemné a bolestivé, ale většina proběhne bez komplikací s krátkou dobou léčení.

O

pakované infekce však vedou k časté pracovní neschopnosti, nadužívání antibiotik s častou rezistencí a ve svém důsledku i k nucené změně životního stylu. Nekomplikované infekce močových cest postihují jinak zdravé ženy a jsou charakterizovány přítomností mikroorganizmů, kdy se nejčastěji (až v 80 %) jedná o mnohonásobně pomnožené uropatogenní kmeny bakterie Escherichia coli.

Tato bakterie je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a její přítomnost je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě. Pokud se však dostane do močového ústrojí, způsobuje nemalé problémy. Diagnostika nekomplikované uretrocystitidy se opírá o typickou klinickou symptomatologii

(strangurie, urgence, cystalgie) a průkaz z vyšetření močového sedimentu nebo průkaz leukocyturie ponorným papírkem na podkladě esterázové reakce. Nekomplikovaná infekce močových cest má tendenci k recidivám.

Ve vzniku infekcí močových cest hraje významnou roli schopnost přilnutí bakterie k uroepitelu močových cest. E. coli mají tzv. fimbrie, které jim tuto adherenci umožňují. Na vrcholu fimbrie je glykoprotein, který se váže s monosacharidem D-manózou. Podáme-li ji v nadbytku, mikroby ztrácejí schopnost adherence a jsou močí vyloučeny. To ovšem nezasahuje hlavní příčinu problému – zmnožení a následnou migraci nejčastějších původců močových infekcí, bakterie Escherichia coli. Co tedy s tím?

Správným řešením je obnova fyziologické funkce střevního epitelu a posílení přirozené imunity močového měchýře, s čímž může pomoci novinka na trhu, zdravotnický prostředek Utipro® Plus.

Utipro® Plus má unikátní duální mechanizmus účinku a působí jak ve střevě, tak v močovém měchýři. Je schválený EU na základě předložených klinických studií jako zdravotnický prostředek III. třídy pro kontrolu a prevenci nekomplikovaných infekcí močových cest. Obsahuje Xyloglukan, propolis a suchý extrakt kalichů Ibišku (Hibiscus sabdariffa).

Xyloglukan je želatina ve stavu síťového komplexu proteinů a rostlinných polysacharidů. Po požití prochází kyselým prostředím žaludku v nezměněné podobě a vytvoří na epiteliálních buňkách střevní sliznice biofilm. Tím zabrání přilnutí bakterií E. coli na střevní stěnu a jejich patologickému zmnožení. Tento efekt snižuje migraci mimo střeva a následnou kolonizaci urogenitálních cest.

Xyloglukan má podobné složení jako přirozený střevní hlen, a proto se i stejně chová. Nezabraňuje průchodu živin, vody nebo léků střevem a ani jejich vstřebávání

a zároveň obnovuje přirozenou funkci střevního epitelu.

Druhý účinek je v močovém měchýři a je založen na vlastnostech květů ibišku a propolisu. Obě přírodní látky jsou bohaté na organické kyseliny, které jsou vylučovány močí. Infikovaná moč obsahuje velké množství dusitanů a okyselení dusitanu vede k tvorbě oxidu dusnatého, který má antimikrobiální vlastnosti. Snížení pH moči inhibuje proliferaci bakterií.

Utipro® Plus neobsahuje ani D-manózu ani brusinky, funguje na přírodní bázi, a jak je uvedeno výše, jeho účinek je potvrzen klinickými studiemi.

U nekomplikovaného akutního onemocnění je doporučeno užívat 2 kapsle denně po dobu 5 dní. Utipro® Plus má potvrzené výsledky z klinických studií i v případě opakujícího se onemocnění, kde se jako prevence doporučuje užívat 1 kapsli denně po dobu 15 dnů. Užívání je možné opakovat. Má synergický efekt s antibiotiky, která nenahrazuje, ale posiluje jejich účinek. Vyzkoušejte tuto novinku na trhu, objednat ji lze v kterékoli ­lékárně.

INZERCE

27

public relations

florence 10/17

Perioperační hypotermie: nezvaný host během anestezie Nechtěná hypotermie, teplota tělesného jádra nižší než 36 °C, patří mezi závažný problém u pacientů podstupujících operační výkon v celkové anestezii. Výskyt nežádoucí hypotermie se vyskytuje v rozmezí 50–90 %.

Michaela Nevtípilová

T

ělesná teplota je hypotalamem regulována a udržována během celkové i regionální anestezie. Celková anestezie má za následek inhibici centrální vazokonstrikce a zároveň periferní vazodilatace. Naproti tomu regionální anestezie vytváří centrální vazodilataci a inhibuje vazokonstrikci na periferii, což způsobuje redistribuci vnitřního tepla a dochází k tepelným ztrátám. Perioperační hypotermie se během celkové anestezie vyvíjí s charakteristickým třífázovým vzorem. V první fázi, během první hodiny anestezie, dochází k prudkému poklesu teploty o 1–3 °C. Na základě tohoto faktu je nutné dbát na podporu tepelného komfortu i u pacientů podstupujících krátký a nekomplikovaný výkon. Během následujících 2–3 hodin, ve druhé lineární fázi, tepelná ztráta pokračuje, ale vykazuje postupný charakter. Následuje třetí

fáze plató, kdy dochází k rovnováze mezi ztrátami a tvorbou tepla organismem. Pooperační návrat k normotermii nastává, pokud koncentrace anestetika v mozku klesne natolik, aby došlo ke znovuobnovení normální termoregulační obrany. Avšak zbytková anestezie a opiáty, které jsou nedílnou součástí pooperační analgezie, snižují účinnost těchto reakcí. Tato reaktivace obranných mechanismů může trvat 2–5 hodin, proto je nutné pokračovat v podpoře teplotního komfortu i na jednotce pooperační péče.

Nežádoucí účinky hypotermie Hypotermie má za následek významné fyziologické změny, jako jsou změny srdečních funkcí, změny v úrovni vědomí, dochází k prodloužení poločasu eliminace léčiv a třesu, který může zvýšit spotřebu kyslíku až o 500 %. Jak bylo uvedeno výše, během celkové anestezie dochází k řízené vazokonstrikci, která snižuje parciální tlak kyslíku a v důsledku

Fáze nežádoucí hypotermie

0

0 ­0,5 1. fáze: rychlý pokles teploty jádra ­1,0 ­1,5 ­2,0 2. fáze: pomalý, lineární pokles teploty ­2,5 3. fáze: ustálení teploty ­3,0 ­3,5 ­4,0 1 2 3 4 5 6 doba (h)

tato studie šesti zdravých mužských dobrovolníků ukázala střední pokles teploty jádra o 1,6 ± 0,3 °c v první hodině po vyvolání anestezie, přičemž 81% pokles se připisuje redistribuci tepla z jádra na periferii kvůli vazodilataci vyvolané anestezií.

Sessler, DI. Perioperative heat balance. Anesthesiology.

2000 Feb;92(2):578–596.

28

∆ teplota jádra (°c)

Zdroj: Sessler DI. Perioperative heat balance. Anesthesiology. 2000;92(2):578–596

tato recenze klinických dat rozděluje perioperační pokles teploty do tří fází: 1. fáze: rychlý pokles teploty jádra, především kvůli redistribuci tepla z jádra na periferii kvůli vazodilataci vyvolané anestezií.

2. fáze: pomalý, lineární pokles teploty do 2–3 hodin po vyvolání anestezie.

3. fáze: tři až pět hodin po vyvolání anestezie se teplota jádra ustaluje, jak se tělo začíná bránit poklesu teploty vazokonstrikcí.

toho neutrofily ztrácejí svou likvidační funkci. Hypotermie přímo ovlivňuje imunitní funkce, což rapidně zvyšuje náchylnost pacientů k výskytu perioperační infekce v ráně, což může vést k prodloužení doby hospitalizace. Perioperační podchlazení dále ovlivňuje funkci krevních destiček a koagulační kaskády a následně dochází ke zvýšení krevních ztrát a nároků na podání krevních derivátů. V poslední řadě je nechtěná hypotermie u pacientů po rozsáhlých výkonech spojena se zvýšenou pooperační mortalitou a morbiditou.

Jak s hypotermií bojovat?

Ačkoli jsou nežádoucí účinky hypotermie dobře známy, perioperační péče se stále potýká s výzvou udržet pacienta v teple během celého operačního výkonu. Schopnost udržet normální tepelnou rovnováhu vyžaduje týmové úsilí. Léčba počátečního rychlého ochlazení tepelného jádra je obtížná, jelikož z velké části vyplývá z vnitřní redistribuce tepla. Tomuto jevu může být zabráněno pomocí předehřátí pacienta před indukcí do anestezie. Předehřívání neboli pre-warming je efektivně externí metoda, která vede k zachování perioperační normotermie. Předehřívání snižuje teplotní gradient mezi tělesným obalem a jádrem. K předehřívání mohou být použity konvekční nebo vodivé oteplovací systémy.

Doba trvání pre-warmingu by měla být 30–60 minut. Dle nejnovějších výzkumů i kratší doba předehřívání může být stejně účinná. Je třeba vyhnout se ztrátám tepla mezi dobou předehřívání a úvodem do celkové anestezie. Optimální je provádět pre-warming na operačním lůžku během příprav na anestezii. Asi 10 % tepla se ztrácí přes dýchací cesty, proto dalším preventivním opatřením je pasivní zvlhčování dýchacích cest a aktivní ohřev anestetických plynů.

Mezi další aktivní metody vnitřního ohřevu organismu patří ohřev infuzních a transfuzních roztoků. K prevenci nechtěné perioperační hypotermie patří také spolehlivé a praktické metody měření teploty, a to jak u pacientů při vědomí, tak i u pacientů během celkové anestezie.

Literatura: 1. nevtípilová M. Management péče o pacienta při operačním výkonu v celkové anestezii. diplomová práce. Olomouc: Fakulta zdravotnických věd, Univerzita palackého, 2014

Bair Hugger Normothermia System

Ohřejte každého pacienta, zvýšíte tak jeho komfort a přispějete k úspěchu operace.

3M™ Bair Hugger™ Přístroj k ohřevu pacienta 3M™ Ranger™ Ohřívací systém pro krev a tekutiny 3M™ Bair Hugger™ Systém monitorování teploty 3M Česko, spol. s r. o. www.3m.cz/zdravotnictvi Pro více informací kontaktujte obchodního zástupce 3M. Martin Petr: mpetr@mmm.com

29

historie

florence 10/17

Zdravotní sestry v židovském ghettu Terezín Souhrn:

Klíčová slova:

Příspěvek prezentuje vzpomínky čtyř bývalých vězeňkyň židovského ghetta Terezín, které v období od 24. listopadu 1941 do 21. srpna 1945 zastávaly v ghettu Terezín práci ve zdravotnictví, zejména práci zdravotní sestry či ošetřo­ vatelky. Vzpomínky bývalých vězeňkyň doplňují bílá místa života v ghettu Terezín, dokládají náročnost ošetřovatelské péče ve válečných podmínkách a v situaci ohrožení vlastního života i života svých nejbližších. ghetto – nemoc – smrt – ošetřovatelská péče – Žid.

Nurses in the Terezin Jewish ghetto Summary:

Keywords:

The paper presents memories of four former female prisoners of the Jewish ghetto Terezín, which worked as nurses in health care in the period from 24th November, 1941 to 21st August, 1945. Former female prisoners’ memories fill up blank space of the description of life in Terezín ghetto, confirm demandingness of nursing care in war conditions and in situations of endangered own life and life of their relatives. ghetto – disease – death – nursing care – Jew.

PhDr. Kateřina Horáčková, DiS., Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství, Univerzita Pardubice; PhDr. Andrea Ševčovičová, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Detašované pracovisko Rožňava

Úvod

30

Fotografie z propagandistického filmu. Reprodukce, Terezínský film „Vůdce jim daroval město“, život v ghettu, nemocnice

sem bylo deportováno 139 654 vězňů, 207 se jich zde narodilo (Lagus, Polák, 1964).

Terezín nebyl obehnán ostnatým drátem, nebylo tu vidět tolik příslušníků SS, jako tomu bylo v koncentračních táborech, což mohlo v jeho obyvatelích vyvolávat určitý pocit svobody, který si však většina z nich uvědomila až s dalším transportem na východ. Terezín byl unikátní svým bohatým kulturním životem s přednáškami, předčítáním, recitacemi, divadlem, koncerty či operou. Bylo zde možné rozvinout pedagogicko-výchovnou činnost s dětmi a činnost sportovní. Také zdravotnictví zde bylo organizováno na úrovni, která se nedá s jinými ghetty či koncentračními tábory srovnat (Adler, 2006; Chládková, 2005; Makarova, Makarov, Kuperman, 2002).

Terezín byl charakteristický vysokou nemocností a úmrtností (statistika Laguse a Poláka uvádí počet zemřelých 32 647 v období od 24. listopadu 1941 do 31. srpna 1944). Časté transporty byly plné nemocných, starých, slepých pacientů i těhotných žen. Vlivem tragických ubytovacích a hygienických podmínek, nedostatku potravy a psychické zátěže vznikaly v Terezíně nové, dříve neznámé choroby, o jejichž příčinách lékaři hojně debatovali. Uvedené podmínky daly vznik novému odvětví medicíny, tzv. „Theresiana“.

O zdraví vězňů se starali lékaři, sestry, ošetřovatelky a pomocný personál z jejich řad. Existovala zde určitá hierarchie v řízení zdravotnické péče v Terezíně. Byl zde šéflékař ghetta, který velel všem blokovým lékařům, dále šéflékař nemocnice a šéfléka-

foto: Židovské muzeum v Praze

Pro porozumění práci zdravotních sester v ghettu Terezín je důležité nejprve přiblížit život v tomto internačním zařízení.

Pevnostní město Terezín bylo vybudováno na konci 18. století příkazem císaře Josefa II., aby bránilo postupu pruských vojsk směrem k Praze. Do temné historie národa se zapsalo až koncem roku 1941, kdy bylo nacisty vzato do plánů na nové uspořádání Evropy – „konečného řešení židovské otázky“. Do tohoto místa byly deportovány tisíce občanů židovského původu z celé Evropy.

Zde měli být soustředěni do doby, než budou připravené vyhlazovací tábory na východě Evropy k jejich konečné likvidaci (Adler, 2006; Chládková, 2005).

Fakticky začalo terezínské ghetto existovat až dne 24. listopadu 1941 a je nutné připomenout fakt, že jeho místo mezi ostatními židovskými ghetty a koncentračními tábory bylo zcela výjimečné. Kromě funkce shromažďovací a průchozí sloužilo nacistům ještě k účelu propagačnímu – „navenek“ bylo prezentováno jako vzorné židovské sídliště, ukázka vlídného zacházení s Židy. Od počátku existence ghetta do 9. května 1945

historie

ři vedlejších nemocnic, sanitární mužstvo pro odstraňování mrtvol a ústřední lékárna. Hierarchie byla i mezi sestrami. V Terezíně fungovala hlavní nemocnice, vedlejší nemocnice, dětská nemocnice, chorobinec pro umírající pacienty a starobinec.

Zdravotní péče zahrnovala i mnoho ambulancí různých specialistů, jako byly např. ambulance urologa, dermatologa, stomatologa atd. Léčebné a operační zákroky byly zejména v začátcích ghetta vykonávány tím nejprimitivnějším způsobem. Postupně pak lze sledovat velký rozvoj, zejména díky obětavosti samotných zdravotníků (Adler, 2006; Chládková, 2005; Makarova, Makarov, Kuperman, 2002).

Rozhovory s pamětníky Život v ghettu Terezín je dlouhodobým zájmem historiků, sociologů, psychologů aj. Všechny oblasti života jsou těmito odborníky velmi dobře zmapovány s výjimkou péče lékařské. Absolutně bílým místem ve výzkumu života v Terezíně je pak péče ošetřovatelská. Prvním krokem k doplnění těchto informací bylo dohledání žijících pamětníků, tedy vězňů ghetta Terezín, kteří v období od 24. listopadu 1941 do 21. srpna 1945 zastávali v ghettu Terezín práci zdravotní sestry či ošetřovatelky.

Kontakt na respondenty byl zprostředkován pracovníky židovských obcí a výzvou v židovském periodiku Roš Chodeš, která zda byla několikrát podána a na kterou zareagovaly dvě ­respondentky.

Rozhovory s pamětnicemi probíhaly v období od července 2014 do května 2017 v jejich domácím či jiném (pro pamětníka bezpečném) prostředí. Rozhovor probíhal ve čtyřech fázích narativního rozhovoru (Hendl, 2012) – stimulace (prezentace tématu a významu výzkumu, podepsání informovaného souhlasu), vyprávění (vyprávění o tématu – specifického úseku života), kladení otázek pro vyjádření nejasností (vyjasnění nejasných otázek a rozporů), zobecňující otázky (vyjasnění významových struktur). Celý rozhovor byl nahrán na diktafon, přepsán a strukturován. Všechny pamětnice měly možnost písemnou podobu rozhovoru připomínkovat. S výslednou podobou rozhovoru souhlasily, stejně tak s uveřejněním osobních údajů (jméno, věk, místo narození a aktuálního života).

Rozhovory byly provedeny se čtyřmi pamětnicemi, jejich průměrný věk v době rozhovoru byl 94 let.

Dora Pešková (nar. 1921)

MUDr. Hana Hoffmeisterová (nar. 1921)

Paní Dora prošla ghettem Terezín, kde pracovala jako ošetřovatelka starých lidí. Prošla selekcí v Osvětimi a v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu, kde byla společně se svou o osm let mladší sestrou osvobozena.

Do Terezína se dostala pěšky z Bohušovic. U vstupu byli židovští chlapci, kteří dohlíželi na pořádek mezi přicházejícími. Mezi nimi poznala známého Samuela z Prahy. „Samuel nám zprostředkoval schůzku ve šlojzce1 a jelikož už kluci věděli, jak to tam chodí, a věděli, že má můj transport odjíždět druhý den dál, tak museli vymyslet, co se mnou udělat. Museli mě dostat pryč. Ráno kolem páté hodiny přiběhl Sam, chytil mě a odvedl. Jediná možnost zůstat byla ta, že jsem šla dělat ošetřovatelku starých lidí. Mně to bylo jedno. Chtěla jsem tam zůstat a věděla jsem, že musím něco dělat.“ Práci ošetřovatelky starých lidí vykonávala na půdě kasáren, kde byla samá prkna. „Tam byl vedoucí zdravotník, mladý židovský německý kluk, který se mě ptal, co umím, jestli umím dávat injekce. Tak jsem mu říkala, že neumím vůbec nic. On mi řekl, že půjdu hned na noční, že několik dní vůbec nespal. Ta noc byla příšerná. Ta půda byla veliká a bylo tam plno starých lidí, kteří křičeli, nadávali, byli ve špíně, prachu, bez vody. Ten kluk mi říkal, ať se ničeho nebojím, že tam nejsou ani obvazy, ani léky, ani jídlo a pití. Dál mi řekl, ať ty lidi jednou za hodinu obejdu, a ukázal na lístky, který mám lidem, co umřou, přivázat na palec. Já jsem mu říkala, že to nepoznám. Tak jsem každou hodinu ty lidi obcházela a bylo to strašný. Oni na mě pořád volali, tahali za sukni, nadávali, křičeli. Byli to němečtí Židé, kteří jeli do Terezína s tím, že si za všechny svoje peníze koupili místo v lázních.“ Dnes si již paní Dora nepamatuje, jak dlouho tam pracovala. Dle jejích slov nebyly zkušenosti k práci ošetřovatelky starých lidí v Terezíně třeba. „Tam šlo asi jen o to přečkat službu.“ O neprofesionalitě této práce svědčí i to, že zdravotní sestry/ošetřovatelky nenosily uniformy, bylo zde minimum léků, téměř žádné jídlo, ubytovací a hygienické podmínky zde byly katastrofální.

Přestože to v Terezíně bylo podle jejích slov šílené, v porovnání s Osvětimí a dalšími tábory vnímá paní Dora tento pobyt i práci, kterou zde vykonávala, jako ráj.

Do ghetta Terezín byla deportována na konci června 1942 jako zdravotní sestra a zde také celou dobu tuto práci vykonávala. Po nuceném odchodu z lékařské fakulty absolvovala pod dohledem židovských lékařů několikatýdenní kurz zřízený židovskou obcí. Absolventi kurzu dostali základy medicíny a ošetřovatelských technik.

Jako absolventka kurzu pro práci s nemocnými získávala první zkušenosti v židovských domácnostech, kam docházela k nemocným lidem, u kterých sloužila noční služby. V sesterské uniformě jela do Terezína. Přítomnost sester byla nutná již ve Veletržním paláci, odkud se odjíždělo. „Už tam se někdo pokusil o sebevraždu.“ Sestry pomáhaly také při přemístění lidí z Bohušovic do Terezína. „Já jsem vedla člověka, který byl po operaci očí a byl slepý.“ Po čtrnácti dnech povinných prací v Terezíně nastoupila na interní oddělení do ústřední nemocnice ve Vrchlabských kasárnách k docentu Klapovi, který si ji za sestru vybral již u příjezdu. Při epidemii břišního tyfu nastoupila na infekční oddělení. Vzpomíná na velké úspěchy, kdy se jim podařilo zlikvidovat vši a štěnice. Pracovala zde na denní a noční služby. Služby měly sestry dopředu rozepsané. Každé oddělení mělo svoji staniční a vrchní sestru. Sestry se staraly o nemocné v rámci možností, které měly. „Pečovaly o hygienu, krmily, co se dalo léčit, se léčilo, ale léků bylo minimum.“ Uniformy si sestry praly samy. Celý zdravotnický systém v ghettu hodnotí jako velmi dobře organizovaný.

Paní Hana se v Terezíně vdala a otěhotněla, což vedlo k tomu, že ji z infekčního oddělení převedli na kožní ambulanci. „To byla neobyčejně zajímavá zkušenost.“ S úsměvem vzpomíná na staniční sestru Goldu, která byla neskutečně čistotná. „Každý den jsme všechno drbaly. Já říkala, tohle už nejde, a ona, že to ještě jde.“ Po skončení ambulance jedna druhou prohlížela od hlavy k patě. Za zázrak považuje to, že se jim podařilo vši zničit.

Po porodu syna v Terezíně byla paní Hana na určitou dobu od práce osvobozena. Na konci války pracovala v lázních, v dezinfekci u doktora Pacovského. To již bylo období, kdy se vracely vlaky s vězni z koncentračních táborů. „Když přijel první vlak, tak jsme tam spěchali na pomoc. Otevřely se dveře od těch dobytčáků a ono se nedělo nic. My stáli s údivem, a když tam šel zdravotnický personál, tak začali ty lidi vytahovat a nevěděli, kdo je živý a kdo mrtvý.“ Po válce dostudovala spolu s manželem, který se vrátil z Osvětimi, medicínu. Jako lékařka se věnovala radiodiagnostice.

31

historie

florence 10/17

Edita Kosinová (nar. 1921)

32

Fotografie z propagandistického filmu.

Reprodukce, Terezínský film „Vůdce jim daroval město“, život v ghettu, nemocnice

tace a postihovalo jak staré, tak mladé pacienty. Nejživější vzpomínku na tuto infekci má spojenou s mladou pacientkou, která na ni ve stavu těžké dezorientace vylila plnou podložní mísu.

Za zázrak považuje paní Kosinová fakt, že žádný lékař ani sestra neonemocněli. Preventivní opatření, která používali ve své práci s nemocnými, bylo používání gumových rukavic, mytí rukou roztokem Lyzolu a každodenní sprchování. „Měly jsme velké štěstí, že v domě, kde jsme bydlely, byly sprchy.“ Sestry trpěly nejen nedostatkem prádla pro pacienty, ale také pracovních oděvů. Na sobě nosily dobře pratelné modré šaty, které si často praly samy. Když šaty nebyly, chodily v civilu. Na nohou nosily sandály určené pouze do práce.

Směny v nemocnici byly 24hodinové. Jedna sestra ve směně pracovala na spodním patře, druhá na patře horním. Vrchní sestra tam byla téměř pořád. „Ona pracovala za dvě.

Bohužel šla do transportu.“ Z důvodu časové náročnosti této práce neměla ona a ani žádná další sestra čas na zábavu. „Asi jen dvakrát jsem byla na opeře. Buď jsme pracovaly, nebo spaly.“ Režim nemocnice a péče o nemocné se v mnohém nelišily od péče v nemocnicích za zdmi ghetta. Hlavním lékařem byl prof. Salus, který chodil denně na pravidelné vizity.

Sestry i lékaře vedl k pořádku. Péče o pacienty byla zaznamenávána do zdravotnické dokumentace. „Lékaři vyžadovali vše, jak byli zvyklí z nemocnic před válkou.“ Terapeutické možnosti však byly omezené. „Léků bylo minimum, ale nějaké jsme měli, například Acylpyrin, proti bolesti byl Morfin.“ Podmínky pro mnohé výkony byly doslova bojové, např.

transfuze krve. „Transfuze znamenala dva lidi vedle sebe, dárce a příjemce.

Jednomu se natáhla krev a druhému se aplikovala. Měli jsme analyzátor krevních skupin. Nepamatuji si na žádnou komplikaci.“ Dále paní Kosinová vzpomíná na časté provádění lumbálních punkcí, které se dělaly na posteli, a to zejména z důvodu evakuačního. K hygieně pacientů používaly sestry lavory. Každý pacient měl vlastní mýdlo a zpočátku byla k po­ užití i zubní pasta. Neměly k dispozici obvazový materiál, proto trhaly prostěradla, stříkačky vyvářely v hrnci.

Velkým problémem byly v Terezíně vši, štěnice a blechy, které šířily infekční onemocnění. Postupy dezinfekce a deratizace byly velice nutné.

V době silného přemnožení těchto škůdců bylo často nutné pacienty na dva dny vystěhovat ven na dvůr a do nemocnice pustit dezinfekční skupinu.

Práce zdravotní sestry v infekční nemocnici představovala určité výhody. „Esesáci se velice báli nákazy, a tak sem nikdy nechodili. Také jsme měly přímo v domě k dispozici sprchy a dostatek jídla od nemocných, kteří nemohli jíst. Jídlo jsme dávaly rodině.“ Je nutné rovněž vyzdvihnout velkou odvahu sester a lékařů z této nemocnice, kteří tajně vyreklamovali vězně odeslané do transportů za nemocné (především umírající) pacien­ ty z nemocnic. Zachránili tak mnoho lidí a sami tím riskovali existenci svoji i svých rodin. Tím, že porušovali nařízení, byla jejich statečnost některými lidmi vnímána velmi negativně.

Pracovní kolektiv v infekční nemocnici hodnotí paní Kosinová velice pozitivně. „Lékaři byli báječní. Pocházeli z různých koutů Evropy. Z Čech, Holandska, Dánska, ale hlavně z Ně-

foto: Židovské muzeum v Praze

Do terezínského ghetta odjela s rodiči i bratrem prvním brněnským transportem 1. prosince 1941 (Transport G). Cesta z Bohušovic i první týdny v ghettu byly vzhledem k mrazivému počasí velmi náročné.

Velkou výhodu spatřuje zpětně paní Edita v tom, že v počátku existence ghetta neexistovala šlojzka, a tak jim zůstalo všechno oblečení, které si do ghetta přivezli. Zpočátku byla celá rodina ubytována v Sudetských kasárnách, kde spali na úzkých matracích položených na betonu. Zde se jí společně s kamarádkou podařilo najít uhlí a dříví, které rozdávaly i ostatním. Asi za čtrnáct dnů byla rodina rozdělena a matka s dcerou byly přestěhovány do Drážďanských kasáren.

Velice brzy vypukla v Terezíně epidemie infekční enteritis, což vedlo vedení ghetta k otevření malé infekční nemocnice. Přítelkyně paní Edity, která pracovala v oddělení zdravotnictví, jí tuto skutečnost oznámila, a z ní se bez jakýchkoliv zdravotnických znalostí a zkušeností stala zdravotní sestra. Postupem času se vypracovala do funkce staniční sestry.

Infekční nemocnice byla rohový obytný dům na náměstí L317 s kapacitou asi 120 lůžek. Tato nemocnice byla jen pro dospělé pacienty, případně dospívající od patnácti let. Návštěvy zde byly zakázané. V podkroví domu byl pokoj pro zde pracující sestry (čtyři zdravotní sestry). Zdravotnické vzdělání měla pouze vrchní sestra, která přijela transportem z Rakouska a v domě měla svůj malý pokoj. Její práce byla dle paní Kosinové obdivuhodná, jelikož měla na starosti jak pacienty, tak mladé sestry, které učila ošetřovatelskou péči přesně dle postupů platných v nemocnicích za zdmi ghetta. Lékaři měli rovněž pokoj v budově nemocnice a také v menším domečku na dvoře. Velmi intenzivní vzpomínku má paní Kosinová na svoji první noční službu. „První noc jsem měla jedenáct mrtvých, to byl můj nejhorší zážitek. Do té doby jsem mrtvolu neviděla. Nevěděly jsme, co máme dělat, tak jsme je zabalily do prostěradla a odvezly na dvůr.“ V této nemocnici, ale i celém ghettu nejvíce umírali staří lidé.

Vlivem špatných ubytovacích a hygienických podmínek, nedostatku jídla a všudypřítomného stresu, se začaly objevovat epidemie meningitis, poliomyelitis a v roce 1943 epidemie břišního tyfu. Onemocnění provázely průjmy, horečky, dezorien-

historie

mecka a Rakouska. Hodně jsme se od nich učily, drželi jsme všichni pohromadě, pomáhali si. Přežilo jich však velmi málo.“ Je důležité připomenout fakt, že do května 1944 byli všichni zdravotníci této infekční nemocnice včetně jejich rodin chráněni před transportem na východ.

V Terezíně byla paní Kosinová až do července 1945. Na konci války, když do Terezína přijížděly transporty a přivážely vězně z pochodů smrti či likvidačních koncentračních táborů, se v ghettu rozšířila epidemie skvrnitého tyfu. S transporty přišli dva lékaři, dr. Dubský a dr. Orlík, kteří jediní z lékařů znali in natura skvrnitý tyfus. Sama pomáhala bojovat proti této infekci a pečovala o přijíždějící zdevastované vězně. „Byly to zbídačené kostry, většinou dezorientovaní, hlavně jsme je museli odvšivit. Dávali jsme jim jíst a pít, ale málo, aby si zvykli. Zažili jsme mnoho případů, kdy ti chudáci kradli a zabili by i kvůli kousku chleba.“ Po službě se chodil personál odvšivit. Dne 20. dubna však ona sama skvrnitým tyfem onemocněla. Na toto období si nepamatuje. „Ostatní říkali, že jsem měla vysokou teplotu, průjmy. Opouštějí vás všechny smysly. Pamatuji si, že jsem slyšela kolem sebe hlasy. Už do ní nic nepíchejte, máme málo léků, stejně do rána nevydrží. Dr. Dubský říkal, že to ještě zkusí. Ještě mi píchnul, zřejmě Kalcium, a ráno jsem se probudila. Ležela jsem tam ještě dlouho, ale uzdravila jsem se. Dostala jsem flegmónu. Ruská felčarka přišla na pokoj, stříkačky držela v ruce, ty položila jen tak na postel, čímž je znesterilnila, a začala nás píchat. Z toho jsem měla flegmónu na levém stehně. Musela jsem opět do nemocnice, kde mi museli rozříznout nohu. Doteď mám jizvu. Znovu jsem se učila chodit, vážila jsem 42 kg.“ Při odchodu z Terezína obdržela paní Kosinová repatriační průkaz a vysvědčení od Samosprávy bývalého koncentračního tábora Terezín – Zdravotnictví. Toto vysvědčení vystavil docent dr. Richard Stein a stvrdil v něm, že od prosince 1941 pracovala v terezínské infekční nemocnici jako zdravotní sestra. Dále v něm vyzdvihnul její obětavost, pracovitost a oddanost.

MUDr. Jarmila Weinbergerová (nar. 1923) V dubnu 1942 odjela paní Jarmila s celou rodinou do Terezína, kde pracovala jako zdravotní sestra. K práci v terezínském zdravotnictví se ona i její sestra dostaly jen díky protekci. Jejich strýc přijel do Terezína s prvními transporty a hned od začátku zde pracoval jako lékař. Sestra paní Jarmily pracovala jako ošetřovatelka starých lidí.

Po celou dobu internace v Terezíně pracovala paní Jarmila na marodce Hamburských kasáren (ženská kasárna). Zde byly hospitalizovány pacientky s nemocemi, kdy nemocný člověk nemohl zůstat na ubikaci, ale jeho zdravotní stav nebyl tak vážný, aby musel být hospitalizován v nemocnici. „Často se jednalo o krátkodobé hospitalizace, drobné úrazy, flebitis, flebotrombózu a často to byli pacienti k došetření.“ Počet pacientů na marodce byl třicet a lůžka zde byla stále obsazená. V určených hodinách byly možné i návštěvy. „Marodka byla obrovská cimra, dveře trochu zasunutý dovnitř, takže tam vznikly dva kouty. V jednom koutě byly skříně s materiálem a v druhém byla kamínka s dlouhými rourami. Byla zde židle, a to byla pracovna sestry. Podél stěn byly postele z neohoblovaného dřeva, v tom slamník. Postele byly bíle povlečené. V jejich záhlaví bylo jméno pacienta a teplotní tabulka.“ Možnosti léčby zde byly poměrně velké. Z důvodu odevzdání většiny léků přijíždějících v tzv. šlojzce měli zdravotníci k dispozici např. sulfonamidy, konkrétně Prontosil, který kromě léčby využívaly mladé ošetřovatelky k malování rtů. Lékařů zde bylo na rozdíl od sester dostatek. „Chodil sem doktor Stein, což byl mladý a obětavý lékař, který se snažil nám, sestrám, věnovat. Učil nás píchat injekce, katetrizovat, obvazovat.“ Dále paní Jarmila vzpomíná na primáře Wettsteina. Na marodku chodila také konzilia, např. neuroložka dr. Klimková, ORL lékař dr. Springer či dr. Zimmer, který zde působil jako praktický lékař na pokojích nemocných.

Sestry doprovázely pacienty na vyšetření a drobné zákroky. Např. flegmóny se převazovaly na chirurgických ambulancích. Zde paní Jarmila jako doprovod často omdlévala. Lékařka jí však při výkonu dávala úkoly a ona časem omdlévat přestala. Sestry také topily, a to i v létě, jelikož zde ohřívaly vodu, jídlo a vyvařovaly jehly. Vody bylo málo. Do horké vody se přidávala studená. Polovinu pacientů myly sestry ráno, druhou polovinu večer. V zimě byla na marodce zima a v létě teplo.

Součástí týmu sester a ošetřovatelek byla starší kvalifikovaná sestra, která je chodila učit a kontrolovat. Dopoledne sloužily na marodce dvě sestry, odpoledne a v noci pouze jedna.

Sestry sloužily především dvanáctihodinové směny, noční se přetahovala do rána, jelikož do vizity měli být pacienti čistí, nakrmení a musely být rozdané léky. Dbalo se na to, aby byli pacienti upravení. Noční služba opět zajišťovala hygienu pacientů, léky na bolest, vyprazdňování a spaní, vyvařovala jehly a stříkačky. V noci také sestry praly, sušily a navíjely obvazy, stříhaly čtverce z buničiny. Mezi méně časté ošetřovatelské výkony patřila asistence u transfuze, kdy se dárci odebrala krev, která se okamžitě podala pacientovi.

Strava pacientů byla velice chudá.

Nemocní byli proti pracujícím kráceni v příjmu potravy, většinou dostávali jen černou kávu vařenou z náhražky.

K obědu dostávali většinou brambory a trochu omáčky. K snídani černou kávu z náhražky. Vězni fasovali kus chleba, údajně se mělo fasovat 30 dkg.

Jedenkrát týdně dostala kousek margarínu a asi dvě lžíce cukru. Jako sestry dostaly výjimečně trošku mléka. „Na noční službu jsme dostávaly kousek paštiky a takový zvláštní koláček, od té doby jsem nic podobného neviděla. Já jsem to střádala pro tátu, protože ten hubnul před očima.“ Stejně jako v celém ghettu, i zde byly velkým problémem štěnice. „Jednou přišel na kontrolu německý doktor, který okamžitě nařídil dezinfekci. Když jsme jednou dosáhli dezinfekce, tak po otevření místnosti ležela na zemi snad dvoucentimetrová vrstva mrtvých štěnic.“ K dezinfekci se používal roztok Lyzol. Na možnost používat ochranné pomůcky si paní Jarmila nevzpomíná.

Bohužel i na marodce se umíralo. „To se stávalo poměrně často, protože odolnost pacientů byla velmi malá, umírali na zápal plic, na zánět žil, na celkovou sepsi z docela malého poranění, které začalo hnisat a došlo k otravě krve, které jsme nedokázali nijak čelit. I když jsme tam měli k dispozici alespoň pro ty nejtěžší případy sulfonamidy, ovšem lidé umírali dříve, než mohly léky vůbec zabrat.“ Mrtví představovali pro sestry velkou zátěž nejen psychickou, ale také fyzickou, neboť se mrtvá těla nosila do sklepa. S tím jim pomáhali muži z tzv. ghettowache2 (židovská pořádková služba).

Velice intenzivní vzpomínky má paní Jarmila na noční transporty, kdy Němci začali likvidovat všechny starobince a chudobince ve všech obsazených zemích a deportovali je do Terezína. V zásadě se tak dělo v noci. Sestry musely

33

historie

vstát a jít pro vyčerpané, nemocné a staré osoby k transportům. „Nebylo pro ně už místo, tahaly jsme je i na půdu, kde nebylo ani zameteno, kde nebylo světlo, chodily jsme se svíčkou, tam jsem prvně viděla epileptický záchvat, v té tmě pouze se svíčkou to působilo úplně děsivě. Hlavně staří muži naříkali, většinou měli zbytnělé prostaty, potřebovali cévkovat, což se během několika dní ve vlaku nepodařilo, takže honem cévkovat.

Lidé byli vyhladovělí, neměli jsme je čím nasytit. Dát jim napít, žízniví byli… Byla to úplná apokalypsa, když jsme tam viděli tu hrůzu starých bezmocných lidí, které jsme tam museli položit na prkna. Časem se rozmisťovali, ale většinou se spíš umisťovali do transportu mimo. Někteří přišli s představou, že jedou do lázní, to se hlavně týkalo dánských Židů, kteří byli bohatí, protože to byli většinou odborníci na broušení drahokamů a obchodníci s drahokamy. Odevzdali svůj majetek s tím, že jedou do lázní, kde o ně bude dokonale pečováno, a pak viděli tohleto…“ Hamburská kasárna byla určena jako místo, kde se soustřeďovali lidé pro transport, protože z nich vedla široká brána přímo k vlaku. „Jakmile dostali lidé předvolání do transportu, začali se tam shromažďovat, kasárna se zavřela, nikdo nesměl ven. My

florence 10/17

jsme tam zůstaly jako ošetřovatelky a setkávaly jsme se tam s mnoha pokusy o sebevraždu, některým se podařilo je dokonat a některé jsme z toho musely ještě léčit. My měly příslib, že nebudeme zařazeny do transportu, abychom se mohly o ty nemocné starat do poslední chvíle, ale zřejmě byl nějaký výpadek větší, těch zařazených lidí do transportu.

Všechny, které jsme tam pracovaly, narychlo zařadili do transportu. To bylo v květnu 1944“.

Paní Jarmila byla deportována do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, konkrétně do tzv. rodinného tábora, kde pracovala jako dětská ošetřovatelka. V červenci 1944 prošla selekcí a pokračovala transportem do pracovního tábora v Christianstadtu.

V únoru 1945 nacisté tábor evakuovali a Jarmila spolu s dalšími vězni zahájila vyčerpávající pochod smrti českým pohraničím až do Chebu. Odtud následoval železniční transport do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde se na pokraji fyzických i psychických sil dočkala osvobození anglickou armádou. Po rekonvalescenci se Jarmila v červenci 1945 vrátila do Prahy. Z její početné rodiny válku nepřežil téměř nikdo. Zkušenosti z ošetřovatelské práce v Terezíně pak zúročila nejen při studiu medicíny, ale i v dalším profesním životě.

Poznámky: 1

2

z německého die schleusse (propust) – místo v Ústeckých (později v Hambur­ ských) kasárnách, kterým procházel každý nově příchozí. zde probíhala důkladná kontrola, při které často přišli vězňové o mnoho věcí. neozbrojená stráž ghetta složená z cca 300 mladých, zdravých mužů – vězňů ghetta.

Literatura: 1. adler HG. terezín 1941–1945. tvář nu­ ceného společenství. díl i. – dějiny. brno: barrister & principal, 2006, 365 s. isbn 80­7364­024­4 2. adler HG. terezín 1941–1945. tvář nu­ ceného společenství. díl ii. – sociologie. brno: barrister & principal, 2006, 490 s. isbn 80­7364­024­4 3. adler HG. terezín 1941–1945. tvář nuce­ ného společenství. díl iii. – psychologie. brno: barrister & principal, 2006, 430 s. isbn 80­7364­024­4 4. Hendl J. kvalitativní výzkum. základní teorie, metody a aplikace. 2 vyd. pra­ ha: portál, 2008, 407 s. isbn 978­80­ 7367­485­4 5. chládková l. terezínské ghetto. praha: v ráji, 2005, 56 s. isbn 80­86758­20­6 6. lagus k, polák J. Město za mřížemi. praha: naše vojsko, 1964. 365 s.

34

7. Makarova e et al. Univerzita přežití. Osvě­ tová a kulturní činnost v terezínském ghet­ tu 1941–1945. praha: G plus G, 2002, 213 s. isbn 80­86103­54­4

Recenzovaly: PhDr. Mgr. Rebeka Ralbovská, Ph.D. katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva, Fakulta biomedicínského inženýrství, čvUt v praze

Závěr Druhá světová válka zasáhla svými tragickými důsledky i civilní obyvatelstvo. Na deportované židovské obyvatelstvo čekaly v terezínském ghettu kruté životní podmínky. Přeplněné ubytovací prostory, neustálý hlad a podvýživa, psychické vypětí, nedostatek spánku a neadekvátní pracovní zátěž vyústily u mnohých do tragického konce. Navzdory obětavému úsilí mnoha vězňů pracujících ve zdravotnictví zůstala nemocnost vězněných a jejich úmrtnost stále vysoká. Na této negativní skutečnosti se podepsal i nedostatek léků, odborného personálu a materiálního vybavení.

Jedinečné svědectví čtyř zdravotních sester, které prošly terezínskými útrapami, popisuje systém péče o nemocné vězně a vyzdvihuje jejich obětavost při záchraně života a zmírňovaní táborového utrpení.

Poukazuje na úsilí personálu i v nelidských podmínkách, v situacích totálního vyčerpání, zachovat pod hrozbou vlastního ohrožení projevy lidskosti a solidarity při ošetřovaní nemocných vězňů.

doktorandské studium, Fakulta vojenského zdravotnictví Hradec králové, Univerzita obra­ ny – obor preventivní medicína a ochrana zdraví obyvatelstva; 7/2000– 12/2001: Fn Hradec králové, Oddělení klinické hematologie, Jip; 1/2002–10/2009: szŠ pardubice – odborná učitelka; 3/2008–9/2010: komplexní onko­ logické centrum pardubice; 2/2012–2/2014: Oblastní charita pardubice, domácí zdravotní péče; od 9/2010: Univerzita pardubice, Fakulta zdravotnických studií, katedra ošetřovatelství

Mgr. Šárka Bräuerová szŠ a vOŠz Ostrava

Více o autorkách: PhDr. Andrea Ševčovičová

PhDr. Kateřina Horáčková, DiS. 1994–1998: szŠ pardubice – obor všeobec­ ná sestra; 1998–2000: vyšší zdravotnická škola Hradec králové – obor diplomovaná sestra pro intenzivní péči; 2001–2005: bc. studium – obor Ošetřovatelství, lF Uk Hradec králové; 2006–2008: Mgr. studium – obor Ošetřovatelská péče v gerontologii, lF MU brno; 9/2011: rigorózní řízení, vŠzasp sv. alžbety v bratislave – Ošetřovatelství; od 2016:

1996–2000: szŠ prešov – odbor všeobecná sestra; 2002–2004: bc. štúdium – odbor Oše­ trovateľstvo, Fz pU v prešove; 2007–2009: Mgr. štúdium – odbor Ošetrovateľstvo, vŠzasp sv. alžbety v bratislave; 2009–2011: doplňujú­ ce pedagogické štúdium, ccakv pU v prešove; 2013: rigorózna skúška v odbore Ošetrova­ teľstvo, FzO pU v prešove; od 2014: phd. štúdium, FzO pU v prešove; vŠzasp sv. alžbety v bratislave; 2004–2006: súkromná zubná prax v prešove – sestra; od 2007: prápor rcHbO v rožňave – mladšia zdravotníčka; od 2013: vŠzasp sv. alžbety, detašované pracovisko v rožňave – externý pracovník

právo

souhlas, který je zaznamenán do zdravotnické dokumentace. V případě hospitalizace jde však vždy o souhlas písemný.

ci, jaké jsou její přínosy, důsledky, rizika, jaké jsou jiné možnosti řešení a proč je lékař nedoporučuje, co bude následovat po operaci apod. A už vůbec nejsou připraveny na případné pacientovy dotazy.

Může se stát, že pacient informace o svém zdravotním stavu vědět nechce. V takovém případě se může svého práva na ně vzdát, případně může určit, které osobě mají být podány. Obě skutečnosti musejí být zaznamenány, podepsány pacientem a zdravotnickým pracovníkem a být založeny ve zdravotnické dokumentaci.

Vzdát se práva na podání informací však nemůže pacient, který trpí infekční nemocí nebo jinou nemocí, v jejíž souvislosti může ohrozit zdraví nebo život jiných osob.

Pacient musí mít příležitost ptát se a porozumět

Bez poučení je informovaný souhlas cárem papíru

Bez dostatku informací si nepůjdete koupit ani nový telefon, natož abyste rozhodovali o svém zdraví. Poskytovatel zdravotních služeb musí pacientovi srozumitelně vysvětlit, co hodlá dělat, tedy například v čem bude spočívat zamýšlené vyšetření. Poté ho seznámí s jeho zdravotním stavem a dalším postupem, který pro péči o jeho zdraví navrhuje.

Toto tzv. poučení musí být učiněno tak, aby pacient informace o svém zdravotním stavu pochopil a také aby porozuměl navrhovanému způsobu, účelu a nezbytnosti další péče včetně očekávaných následků i možných rizik pro jeho zdraví. Poučen musí být i ten, kdo není plně svéprávný, a to způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit, zároveň je však nutné poučit i jeho zákonného zástupce. Pacient by měl být poučen v průběhu poskytované péče kdykoli, kdy je to vzhledem k vývoji léčby třeba.

Z výše uvedeného vyplývá, že poučení se nemůže zhostit kdokoli. Tisíckrát můžeme chápat důvody, proč v některých nemocnicích přichází pacienta poučit sestra, a dokonce i to, proč v jiných pacient dostane k podpisu jen standardizovaný dokument. Ať je sestra maximálně erudovaná a dokument jakkoli podrobný, nestačí to. Sestra ani papír totiž nemohou být schopny pacienta seznámit přesně s tím, co ho čeká například při plánované opera-

Právě tento nedostatek ve vztahu lékař–pacient může být příčinou naprosto zbytečných sporů vedených právníky, na které poukazoval lékař, o němž jsme psali v úvodu. Pacientova představa o poskytovaných službách může být totiž úplně jiná, a to především proto, že dostal kusé, neúplné, či dokonce špatné informace nebo jim správně neporozuměl. A po-

kancelář Ombudsmana pro zdraví, z. s., je centrem pro bezplatné poradenství a informace ve zdravotnickém právu a navazujících oblastech sociálního zabezpečení.

Obrátit se na ni můžete kdykoli, když nevíte, jak nejlépe řešit svou aktuální situaci, či když si potřebujete ujasnit řeč zákona. k dispozici je vám i v případech problémů s nadřízenými či pacienty, diskriminace či šikany.

Komunikace je nejlepší cesta k prevenci sporů MgA. Kateřina Havelková, ředitelka kanceláře Ombudsmana pro zdraví

foto: profimedia

V

íte, kdo může za to, že není dost lékařů? Právníci! Říkají totiž pacientům, jaká mají práva, a dokonce je zastupují, když si stěžují. Přesně tento názor veřejně prezentoval v rámci nedávné konference lékař jedné velké nemocnice. Upřímně – vystrašilo nás to. Pokud znáte ve svém okolí někoho, kdo si také myslí, že pacient by měl být mlčící odběratel zdravotních služeb bez vlastního názoru a přirozeného zájmu, či dokonce obav o vlastní zdraví, pak prosíme: Dejte mu přečíst tento článek.

Anebo ho pošlete na náš web www.ombudsmanprozdraví.cz.

Poskytovatel zdravotních služeb, a tím i jeho zaměstnanci (lékaři, sestry aj.), se přijetím pacienta do péče zavazují v rámci svého povolání či předmětu činnosti pečovat o jeho zdraví. Péče o zdraví zahrnuje podle občanského zákoníku úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se bezprostředně týkají ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit či zachovat jeho zdravotní stav. Přestože v tomto vztahu je jistě zkušenější a znalejší právě zdravotník, nic nelze až na výjimky provádět bez souhlasu pacienta (či jeho zákonného zástupce).

Důvod je logický a jednoduchý, jde totiž o jeho vlastní zdraví. A proto je to jen on, kdo finálně rozhoduje o tom, zda chce, aby mu byly zdravotní služby poskytovány, a jaké. Formy souhlasu jsou různé, v případě odběru krve stačí, že pacient nastaví ruku, jindy stačí ústní

kud z mylných představ, které si udělá, řekne půlku svým příbuzným, je konflikt často na obzoru.

Zákon tedy říká, že povinnost poučit pacienta a vyžadovat od něj informovaný souhlas má zdravotnický pracovník, který bude danou službu poskytovat. Zpravidla je to lékař, může to být ale například i porodní asistentka.

Jestliže je pacient nespokojen s péčí, které se mu dostalo, má právo si stěžovat – nejprve poskytovateli zdravotních služeb, s jehož péčí je nespokojen. Může přitom chtít leccos, od omluvy přes nápravu až po finanční odškodnění. Jestliže tvrdí, že nebyl dostatečně informován, je na poskytovateli dokázat, že byl náležitě poučen a jeho souhlas byl skutečně „informovaný a svobodný“. Není-li s odpovědí poskytovatele pacient spokojen, může si stěžovat dál u nadřízeného orgánu a také se soudit.

V drtivé většině případů by však bylo možné sporům předejít prostým dodržováním zákona.

Ano, víme, že vytížení lékařů je enormní a že jsou rádi za každou minutu, kterou ušetří a kterou mohou věnovat léčení pacientů.

Jenže… informovat pacienty a odpovídat jim na dotazy k této léčbě nezbytně patří.

Jak je to se souhlasem pacienta s poskytnutím zdravotních služeb souhlas pacienta musí být svobodný, srozumitelný, kvalifikovaný a infor­ movaný. v praxi to znamená, že pacient musí být náležitě poučen, tzn. musí znát příčinu a původ nemoci; účel, povahu, přínos, důsledky a rizika výkonu; jiné možnosti řešení (alternativy), existují­li; postup léčby, která bude navazovat; omezení a doporučení ve způsobu života, který bude ná­ sledovat. nezbytnou náležitostí každého souhlasu je datum a podpis.

Souhlas není svobodný, pokud: → pacient souhlasil např. pod ná­ tlakem rodiny, lékaře či byl nucen rozhodnout se ve stavu akut­ ní bolesti a bylo možné získat souhlas dříve, než tato bolest nastala; → pacient pouze podepsal standar­ dizovaný formulář (vždy mu musí předcházet rozhovor s lékařem); → je poučení poskytováno v době, kdy si pacient myslí, že je již vše připraveno a zákrok je ne­ odvratitelný, např. cestou na operační sál; → byl poučen pod vlivem tlumících léků, návykových látek nebo du­ ševní poruchy – v takovém přípa­ dě pacient postrádá způsobilost souhlas či nesouhlas udělit.

Již udělený souhlas lze odvolat! zákon praví, že pacient může svůj souhlas s poskytnutím zdravotních služeb odvolat. Odvolání souhlasu není účinné, pokud již byl zdravot­ ní výkon započat a jeho přeruše­ ní může způsobit vážné ohrožení zdraví nebo života pacienta. Od­ volání souhlasu přitom může mít jakoukoli formu, i když je pro sa­ motný souhlas obligatorní písem­ ná forma. Je­li odvolání učiněno ústně, provede o tom zdravotnický pracovník záznam do zdravotnické dokumentace.

35

personální inzerce VOLNÁ MÍSTA VŠEOBECNÁ SESTRA Všeobecná fakultní nemocnice v Praze přijme všeobecnou sestru pro Fakultní transfuzní oddělení/odběry. nástup ihned nebo dle dohody.

Kontakt: Mgr. Ilona Drdová, tel.: 224 962 753, e-mail: ilona.drdova@vfn.cz.

Kompletní znění inzerátu na: www.vfn.cz/kariera/ VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ VRCHNÍ SESTRA STOMATOLOGICKÉ KLINIKY Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové vypisuje výběrové řízení na místo vrchní sestry Stomatologické kliniky.

Požadujeme: vysokoškolské, vyšší odborné nebo středoškolské vzdělání příslušného směru dle zákona č. 96/2004 sb. v platném znění, specializovaná

florence 10/17

způsobilost v oboru organizace a řízení ve zdravotnictví nebo managementu vítána, minimálně 5 let praxe v oboru stomatologie, předchozí zkušenosti z vedoucí funkce vítány, zdravotní způsobilost a bezúhonnost, organizační, komunikační a řídící schopnosti, morální předpoklady, znalost práce na pc, souhlas k využití osobních údajů v souladu se zákonem č. 101/2000 sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, pro účely tohoto výběrového řízení.

Nabízíme: práci ve špičkovém zdravotnickém zařízení, příjemné pracovní prostředí a příjemný pracovní kolektiv na moderně vybaveném oddělení, možnost odborného a profesního rozvoje, zaměstnanecké výhody.

Požadované dokumenty: přihláška k výběrovému řízení (motivační dopis), životopis s přehledem profesní praxe, úředně ověřené kopie dokladů

o dosaženém vzdělání a případné specializaci (zaměstnanci Fn Hk dokládat nemusejí), doklad o zdravotní způsobilosti ve smyslu zákona č. 95/2004 sb. v platném znění (zaměstnanci Fn Hk dokládat nemusejí), výpis z rejstříku trestů (ne starší 3 měsíců), souhlas k využití osobních údajů v souladu se zákonem č. 101/2000 sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, pro účely tohoto výběrového řízení. platové podmínky podle platných předpisů. nástup po vzájemné dohodě.

Uzávěrka přihlášek na tuto pozici je 20. 10. 2017.

Přihlášky zasílejte na Personální oddělení, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové.

Fakultní nemocnice Hradec králové si vyhrazuje právo výběrové řízení zrušit, případně nevybrat žádného uchazeče.

VRCHNÍ SESTRY Ředitel Fakultní nemocnice v Motole vypisuje výběrové řízení na obsazení funkce: – vrchní sestra Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FNM – vrchní sestra Dětského kardiocentra ve FN Motol Požadavky: szŠ a pss nebo vzŠ nebo vŠ v oboru, praxe v oboru min. 6 let, organizační, řídící a komunikativní schopnosti.

K přihlášce doložit: profesní životopis, doklady o dosaženém vzdělání, výpis z rejstříku trestů.

Přihlášky zašlete v obálce s označením „Výběrové řízení“ do 31. 10. 2017 na sekretariát personální náměstkyně FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5.

pro zasílání své personální inzerce využijte naši e­mailovou adresu radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angličtina

Quitting smoking Just like with smoking, there are a number of myths and half-truths also linked to quitting smoking. people who fall for deceptive information often end up complicating the process of gradual cessation in vain.

Patient: Good morning, i need advice – i’d like to quit smoking, but despite having tried it several times, i always went back to it after a while. could you tell me what might help?

Nurse: Good morning, Ms Wood. you’ve made the right decision and we’ll surely find a way to help you. The easiest way is to turn to the closest tobacco addiction treatment

inzerce

centre. Wait a second; i’ll give you the address and contact.

Patient: That’s very kind of you, nurse. Thank you very much. do you know if the treatment is charged?

Nurse: Medical care in these centres is covered by public health insurance, so you don’t need to pay anything. in addi­ tion, you can get the benefit of being able to buy medicine ranging from 500 to 2000 czk.

Patient: Good. Well, i’ve heard that one can become addicted to those nicotine gums as much as to cigarettes; is it true?

Nurse: nicotine in gums and in other forms of nicotine repla­ cement therapy is released much more slowly and in much smaller amounts than in ci­ garette smoking, so the risk of developing an addiction to nicotine supplied in this form is minimal.

Patient: i see. and what about the combination of nicotine gums, patches etc.? isn’t it dangerous?

Nurse: Quite the opposite.

The specialists recommend combining nicotine patches with gums, lozenges or ni­ cotine sprays. it actually helps smokers to manage cigarette cravings and in­ creases the overall success of abstinence.

Patient: How much nicotine in this form can be taken in daily?

Nurse: a specialist in the to­ bacco addiction treatment centre will calculate it with you. Here is the contact. call them and they’ll give you an appointment.

Patient: all right, thank you very much, nurse.

Nurse: you’re welcome.

Good­bye and good luck!

SLOVNÍ ZÁSOBA: to quit přestat; přerušit; zastavit half-truth polopravda to fall for podlehnout, dát se nachytat deceptive mylný; klamný; ošidný; zrádný cessation skončení; přerušení; zastavení in vain zbytečně, marně despite přes, nehledě na, navzdory go back to vrátit se k to charge zpoplatnit, účtovat covered hrazený, placený; pokrytý ranging v rozsahu, v rozmezí to release uvolnit, uvolňovat; vypustit patch náplast quite the opposite právě naopak lozenge pastilka craving touha

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

www.florence.cz / adresa redakce: klicperova 604/8, 150 00 praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: bc. Magda Hett­ nerová, e­mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, ph.d. / redakční rada: phdr. Martina Šochmanová, Mba, před­ sedkyně, Mgr. Hana svobodová, ph.d., Mgr. lenka Gutová, Mba, Mgr. Galina vavrušková, bc. vladěna Homolková, Mgr. tamara starnovská, Mgr. Helena Mi­ chálková, ph.d., rndr. romana Mrázová, ph.d. / Grafická úprava: Josef Gabriel, karel zahradník / vydavatel: ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / ředitel vydavatelství: Martin kula / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan kulhavý, e­mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Marta Hladíková, tel.: +420 222 352 575, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: PMS 021 pavel doležal, gsm.: +420 Šedá: CMYK 0-0-0-75 e­mail: marta.hladikova@ambitmedia.cz / Obchod: 602 632 349, e­mail: pavel.dolezal@ambitmedia.cz, antonín přibyl, gsm.: +420 603 340 384, Šedá: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 e­mail: antonin.pribyl@ambitmedia.czŠedá: / personální inzerce: Štěpánka korbová, tel.: + 420 737 178 313, e­mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / tisk: aHOMi, s. r. o., U louže 579, 250 67 klecany / předplatné: čr: pOstservis, oddělení předplatného, poděbradská 39, 190 00 praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; sk: Mediaprint­kapa pressegrosso, a.s., stará vajnorská 9, p. O. bOX 183, 830 00 bratislava, infolinka: 0800 188 826, e­mail: info@ipredplatne.sk, objednavky@ipredplatne.sk / cena výtisku: 60 kč, roční předplatné: 570 kč / 31,90 eur / časopis vychází 10krát ročně (v lednu a v červenci vychází dvojčíslo) / registrace: Mk čr­e 16134, issn 1801­464X / přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. nevyžádané příspěvky se nevracejí. redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / copyright © ambit Media, a. s., 2017

36

Předplaťte si časopis Florence nyní s 10% slevou!

přístup do elektronického archivu na www.florence.cz

standardní roční předplatné

Objednávejte na www.florence.cz

570 Kč

513

Kč

nabídka platí pro uhrazení předplatného do 30. 10. 2017. platí do vyčerpání zásob.

41

Novinka pro pacienty s RSflorence 10/17

Šetřete si paměť na důležitější věci.

SymTrac si pamatuje za vás!

Už žádné lovení v paměti při každé návštěvě lékaře.

Aplikace SymTrac: zaznamenává zdravotní stav a symptomy onemocnění pacientů s roztroušenou sklerózou v průběhu času převádí zaznamenaná data do jednoduchých, přehledných grafů lékařům i pacientům poskytuje přehledné informace o vývoji nemoci od poslední návštěvy šetří čas návštěvy lékaře a pomáhá mu v rozhodování o dalším směřování léčby je zdarma ke stažení na Google play a App Store usnadňuje pacientům s RS život

APLIKACE PRO ANDROID NA

38

CZ1612563764/12/2016