Florence 4/2019

4/19

rozhovor

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

florence

Cyril Höschl: Povolání sestry stojí na umění komunikace s pacientem

odborné téma

červenec–srpen 2019 / ročník XV 60 Kč / 3,50 € / www.florence.cz

odborné téma

praxe

Pacient s demencí: důležité je rozpoznání a respektování jeho individuálních potřeb a důstojnosti

Periferní paréza lícního nervu – pomáháme k úsměvu

Psychiatrie

www.ESHOP.ALTREVA.cz DOPRAVNÉ OD 1000 Kč ZDARMA

PROFESNÍ ODĚVY NEJEN PRO ZDRAVOTNICTÍ 40

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v pořadí čtvrtém letošním čísle časopisu Florence došlo k jedné zásadní změně. Šéfredaktorka Kristýna Čillíková opustila naši redakci a rozhodla se pro novou pracovní výzvu v redakci jiné. Tímto bych jí chtěl poděkovat za skvěle odvedenou práci a popřát jí štěstí v dalším profesním i osobním životě.

U příležitosti této personální změny jsem se rozhodl provést změny i v časopise samotném.

V prvé řadě jsme se rozhodli pro nové grafické zpracování obálky, kterou pro nás bude ilustrovat slečna Terézia Melišková. Přiklonili jsme se k jednoduché schematické originální ilustraci. Dále plánujeme představit nové grafické zpracování časopisu a stabilní koncept rubrik.

Také bych byl velmi rád, kdyby mezi čtenáři a redakcí vznikla symbióza, více jsme komunikovali a vyměňovali si názory. Časopis najdete i na Facebooku – právě tam s vámi chceme být v kontaktu a získávat od vás podněty ke článkům, rozhovorům atd., protože si myslím, že časopis není jen o redakci, ale především o vás, čtenářkách a čtenářích. Hlavně vám má sloužit a přinášet nové poznatky, zkušenosti a celkově vás obohacovat. Takže pište!

Toto číslo je věnováno psychiatrii. Naleznete v něm mimo jiné dva rozhovory: první s profesorem Cyrilem Höschlem o reformě psychiatrické péče, o které se v českém zdravotnictví mluví už 30 let a v současnosti začíná dostávat reálnou podobu, a druhý s profesorem Michalem Miovským o adiktologii a problematice konzumace alkoholu v Česku. V rubrice historie si přečtete o změnách pohledu na psychiatrického pacienta v průběhu dějin a odborným článkem o demenci, nejen Alzheimerově, nám přispěla doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. S přáním inspirativního čtení

obsah

7

florence 4/19

Spíše než stres ovlivňuje naši imunitu pocit bezmoci

rozhovor 2 Povolání sestry stojí na umění komunikace s pacientem

odborné téma

pro školy 24 Za odbornými zkušenostmi na sever Evropy 25 „Zdravík dárcem krve“ – hromadné darování krve žáků SZŠ a VOŠZ Plzeň

psychiatrie

7 Spíše než stres ovlivňuje naši imunitu pocit bezmoci 9 Pacient s demencí: důležité je rozpoznání a respektování jeho individuálních potřeb a důstojnosti Adam Folta, odpovědný redaktor adam.folta@ambitmedia.cz

praxe

14 Periferní paréza lícního nervu – pomáháme k úsměvu 16 Pády pacientů ve zdravotnických zařízeních

rozhovor www.florence.cz Ročník XV, číslo 4, červenec–srpen 2019 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 7. 2019 Ilustrace na titulní straně: Terézia Melišková Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

18 Zdravotník by neměl doporučovat žádné množství alkoholu

z konferencí

27 VIII. kongres perioperačních sester s mezinárodní účastí pod záštitou FN Ostrava 28 právo Smí rodiče s dítětem třeba i na operační sál?

30 historie Od čarodějnických procesů po psychiatrické léčebny 34 nové knihy 35 angličtina

rozhovor

florence 4/19

Povolání sestry stojí na umění komunikace s pacientem Letní číslo časopisu Florence je věnováno psychiatrii, proto se nemůžeme nedotknout tak zásadního jevu, jakým je spuštění reformy psychiatrické péče v České republice. Její start, průběh a cíle hodnotí prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. – jím vedený Národní ústav duševního zdraví je příkladem moderního pracoviště, kde se propojuje klinika s vědeckým výzkumem.

Povídali jsme si ale i o tom, jaká je role sester v psychiatrii nebo jak se bránit syndromu vyhoření.

Reforma psychiatrie, centra duševního zdraví Reforma psychiatrie začala naostro loni, po dlouhých letech příprav. Bylo vybráno pět center, v lednu tohoto roku pak dalších patnáct. Jaký je váš názor na koncept reformy psychiatrie a na její průběh?

Reforma se skutečně zviditelnila až v posledním roce, kdy politická garnitura začala implementovat její myšlenky, ale jinak ono podhoubí k reformě zraje už od samého počátku devadesátých let minulého století. To je právě jeden z důvodů,

další nové entity, které je do systému potřeba zabudovat. Navíc argumenty ve prospěch reformy musejí začít těžit z jiných domén než stále pouze z toho, že reforma ušetří.

Těch cílů, kterých má dosáhnout, je mnohem více a nejsou zdaleka jenom ekonomické. V prvé řadě je zapotřebí reformu vybudovat na základě dat, na základě evidence, která nebyla nikdy v tomto směru kompletní. To se teď může začít dařit díky tomu, že do reformy byl vtažen ÚZIS, a hlavně díky tomu, že v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech funguje rozsáhlá skupina sociální psychiatrie, která je metodicky, a řekl bych i personálně, dobře vybavena k tomu, aby ono odborné podhoubí reformy vytvořila. Je nutné, aby se to, co se bude

Dostupnost zdravotní péče pro duševně nemocné je mnohem nižší než pro zbytek zdravé populace.

To je mimochodem jedna z diskriminací, se kterou se psychiatričtí pacienti reálně setkávají. proč jsem byl k reformě skeptický, protože když se o něčem téměř třicet let mluví, a nic se nestane, tak tomu dříve nebo později přestanete věřit. Teprve v poslední době začínám mít pocit, že jsem se ve své skepsi skutečně možná mýlil. Nově vzniklá centra duševního zdraví jsou dokladem toho, že první vlaštovky už byly opravdu vypuštěny. Reforma ovšem nese mnoho problémů, pro které nemohla být uskutečněna dříve – například nedostatek kvalifikovaného personálu do nově vytvořených útvarů nebo nedostatek systémových opatření v celé soustavě úhrad nasmlouvaných s pojišťovnami. Objevují se

2

dělat, zakládalo na skutečných datech. Tedy například jaká je zapotřebí péče, jak je strukturovaná, jak vypadá a co se stane, až se bude proměňovat, kam se bude posouvat, budou-li skutečně potřeby naplněny a tak dále.

Jde tedy o jakousi kvalifikovanou analýzu potřeb české psychiatrie?

Jde o to, aby se nedělalo něco, po čem není reálná poptávka. Budu konkrétní. Problém vidím v tom, že pokud začnete živelně budovat centra duševního zdraví, tak se dočkáte toho, že vzniknou tam, kde ve své podstatě moc nechybí. To zna-

mená v lokalitách, kde je dostatek psychiatrů a ostatních pracovníků, kteří jsou schopni centra vybudovat a následně v nich pracovat. Tam, kde chybí, ani posléze nebudou, protože tam není dostatek personálu, který by do nich šel pracovat.

Všechno, co jsem zmínil, úzce souvisí s mapováním terénu. Mapování terénu dále znamená skutečný popis situace ve velkých léčebnách, jejich vnitřní struktury, toho, do jaké míry se v nich například maskují pod zdravotnickými vlajkami sociální lůžka. Tedy do jaké míry jsou tam lidé, kteří by správně měli být opečováváni v jiném zařízení, ba dokonce resortu.

Jste celkově optimista, co se realizace reformy týče?

Celý proces reformy skutečně probíhá, a pokud se nic nestane, tím myslím například ekonomickou krizi nebo razantní obměnu politické garnitury, skutečně se docílí změn a posuneme se vpřed.

A existují už skutečná data a plány, kde by centra duševního zdraví měla být?

Ano, mapa léčeben, potažmo center duševního zdraví už skutečně vznikla. Požadavky, možnosti a rezervy léčeben jsou konzultovány přímo s řediteli oněch institucí. Mám dobrý dojem, že nejde o jakési „o nás bez nás“.

Patnáct plánovaných center se nachází na místech, kde budou užitečná a jejich rozvoj bude dávat smysl?

Zatím jsou všechna centra zakládána s rozmyslem, ale je pravda, že ta první vznikla tam, kde bylo nejvíce příležitostí a byl entuziasmus zdola k jejich založení, například v Přerově. Čím dál tím víc však bude sílit tlak na vytváření center tam, kde by být měla.

foto: Kateřina Sýsová

Kristýna Čillíková, redakce Florence

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.

Jak toho podle vás půjde docílit?

Stát bude vytvářet určitý systém pobídek?

Určitě to tak musí být. V přípravné „artilerii“ bude potřeba zajišťovat jak personální zdroje, tak vzdělávání, které zatím není úplně vyřešeno, byť je v každém projektu obsaženo. Hlavní projekt vzdělávání se zatím dolaďuje a není spuštěn. Centra duševního zdraví tady zahrnují i profese, které jsou zatím personálně nezajištěny nebo poddimenzovány. Celé to totiž není jenom o doktorech a o sestrách, i když těch je také málo – co se týče počtu psychiatrů na počet obyvatel, patříme spíš do horní poloviny pomyslného žebříčku. Cesta rozhodně nevede přes pouhé navyšování personálního stavu, ale přes pobídky a přeskupování personálu tam, kde bude nejvíce zapotřebí.

Práce v centru duševního zdraví vyžaduje očividně další vzdělání. Vystačí si pro začátek psychiatrická sestra se svým klasickým vzděláním a aprobací, nebo se musí dále vzdělávat?

Psychiatrická sestra jako taková si vystačí s tím, co umí, i když práce v centru duševního zdraví je vcelku jiná než u lůžka v psychiatrické léčebně. Je totiž bližší spíš práci na ambulanci. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že by tato centra měla zahrnovat i asertivní týmy, výjezdy do komunit, tudíž je její aprobace někde na půli cesty mezi akutním zařízením a ambulancí. Je to trochu odlišný typ péče, než na jaký jsou sestry zvyklé. V tom ­ovšem problém nespočívá. Problém spočívá spíše v dalším druhu péče, například péči sociální, case mana­

gementu a celkovém zajištění služeb, které má centrum poskytovat.

Mluví se i o tom, že by mohlo dojít k propojení s praktickými lékaři a internisty, kteří také mohou předepisovat svým pacientům antidepresiva. Myslíte, že by takový systém do budoucna mohl fungovat?

Tato snaha se týká jedné podstatné otázky, která se řeší nejen u nás, ale na celoevropské úrovni a je viditelná na prohlášeních zdravotnických organizací – tedy že péče o tělesné zdraví je u duševně nemocných v porovnání s ostatní populací výrazně poddimenzována a zanedbávána.

Jinými slovy, nejste-li psychiatrický pacient a bolí vás zub, jste ošetřeni mnohem dříve a kvalitněji, než když vás bolí tentýž zub a jste psychiat-

3

rozhovor

rický pacient. Netýká se to jen stomatologie, ale všech oborů medicíny. Dostupnost zdravotní péče pro duševně nemocné je mnohem nižší než pro zbytek zdravé populace. To je mimochodem jedna z diskriminací, se kterou se psychiatričtí pacienti reálně setkávají. Jak se bude psychiatrická péče posouvat směrem k sociální péči, je zapotřebí zajistit, aby nedošlo ke zhoršení a zanedbání složky medicínské. Podobné obavy měli Dánové při reformě své komunitní psychiatrie. V Dánsku před časem zaznamenali úbytek psychiatrů, protože budoucí lékaři nechtěli studovat medicínu kvůli tomu, aby se z nich podle jejich slov „stali sociální pracovníci“. Jde tedy o problém, kterého jsme si u nás vědomi.

Jak to bude fungovat v praxi?

Je nutné udržet kontakt s medicínou jako takovou, nezanedbávat ji.

To znamená jednak kontakt s praktickými lékaři, kteří stojí v první linii, a jednak se specialisty, ke kterým jsou pacienti odesíláni.

Takže to může vypadat tak, že centra duševního zdraví budou mít okruh lékařů, kteří s nimi budou spolupracovat a budou mít pacienty v péči?

Určitě budou muset zapadnout do kontextu medicínské péče v celém rozsahu a navázat se na ni, aby nevznikala určitá vakua. Budou muset být nasmlouvaná zdravotnická zařízení, u nichž bude jasné, že tam dané duševní centrum spadá. Celá tato problematika se řeší za účasti všech potřebných subjektů, jako je ministerstvo zdravotnictví, pojišťovny, psychiatři a další, a je velmi dobrou zprávou, že všechny subjekty spolu během přípravy komunikují.

Předpokládám, že i z tohoto důvodu by reforma nemusela skončit někde v autu. Zatím z toho mám celkem dobrý pocit.

Kdo budou podle vás klienti center duševního zdraví? Cílem reformy je postupné zapojení pacientů do normálního života…

Klienty budou všichni nemocní, kteří potřebují psychiatrickou péči, ale kteří nemusejí být nutně, vzhledem k průběhu svého onemocnění, hospitalizováni ve velkých psychiatrických zařízeních, zejména ne dlouhodobě. Zároveň půjde o pacienty, kteří se pohybují, pokud jde o tíži onemocnění, někde mezi běžnou ambulantní péčí a hospitalizací. My si představujeme, že se v centrech

4

florence 4/19

Centra duševního zdraví I (fungují od poloviny roku 2018) Přerov, Havlíčkův Brod, Brno, Praha 9 – Prosek, Praha 10 – Strašnice Centra duševního zdraví II (otevření během roku 2019) CDZ Celsuz (Brno), CDZ PN Brno, CDZ Hradec Králové, CDZ Cheb, CDZ Karlovy Vary, CDZ Kroměříž, CDZ Mladá Boleslav, CDZ Opava, CDZ Pardubice, CDZ Plzeň, CDZ pro Prahu 6, CDZ Strakonice, CDZ Tábor, CDZ RIAPS Trutnov, CDZ Uherské Hradiště Zdroj: NÚZD

budou řešit případy náhlých relapsů nebo znovuvzplanutí nemocí, u kterých se následně uvidí, jak se budou dále vyvíjet. Dovedeme si představit, že se tam může soustředit péče o pacienty, kteří potřebují depotní injekce, zvýšený monitoring a různá psychosociální opatření. Zároveň chceme, aby zde po vzoru severní Itálie docházelo ke komunikaci mezi prostředím pacienta a psychiatrickou péčí, ať už v podobě výjezdů do terénu, tedy bydliště pacienta, nebo v podobě znalosti jeho sociálního okolí. Jako pozitivum vidím i to, že se v centrech během denních návštěv a aktivit pacienti sejdou, což by mohlo samo o sobě mít rehabilitační účinek. V Itálii jsem viděl, jak se pacienti a personál scházejí v komunitních místnostech a diskutují mezi sebou o svých problémech a obtížích, uvaří si kafe, zahrají šachy a pak jdou domů. Čili zařízení bude saturovat i jinou složku než tu čistě medicínskou. I proto bude muset být personál mnohem rozmanitěji strukturován. Celá myšlenka konceptu center duševního zdraví zraje teoreticky, ale implementace v praxi se bude dolaďovat za pochodu a myslím si, že těch prvních pět center duševního zdraví, která skutečně běží, je takovou pilotní sondou, jak by to mohlo vypadat.

Do roku 2020 by se měl snížit počet lůžek v psychiatrických zařízeních na necelých 8000.

Trend poklesu počtu lůžkových pacientů je celoevropský, a to

nejen v psychiatrii. Myslíte, že je společnost připravená na to, že psychiatričtí pacienti budou čím dál více propojeni s běžnou společností?

To si netroufnu říci. Je ovšem připravenější než třeba před deseti dvaceti lety, protože v souvislosti s reformou samotnou se o problematice psychiatrických pacientů a jejich zapojení do společnosti i o duševním zdraví jako takovém mnohem více veřejně mluví. Řada psychiatrických otázek už je detabuizována a intenzivně běží projekt destigmatizace – viz třeba festival Na hlavu a další. Jestliže veřejnost ještě není připravena, tak je rozhodně připravována a ten proces je určitě nekonečný. Jde o takový oheň, do kterého je potřeba foukat a přikládat, aby neuhasl. Dalo to dost práce, ale například deprese už je téměř zcela destigmatizována, úzkostné poruchy do značné míry také, LGBT komunitě se poměrně daří destigmatizovat různé sexuální odchylky a poruchy. Tabuizovaná je stále oblast psychóz, zejména schizofrenie, u které to bude složité, protože se za tyto pacienty rodina či společnost vesměs stydí. Nikdy to asi nebude jako zlomená noha. Změny probíhají spíš evolučně, nikoli revolučně. Určitě se nestane to, že by se armády duševně nemocných octly na ulici.

Problematiku například bisexuální orientace nebo psychických poruch řeší třeba oblíbený seriál Terapie z produkce HBO v hlavní roli

rozhovor

s Karlem Rodenem. Myslíte, že i to může přispět k jisté detabuizaci?

Zajisté. Například v dnes už kultovním seriálu MOST! byla postava transsexuála, byť v nadsázce, zobrazená a idealizovaná a také přispěla k společenské diskusi na téma genderu. Myslím, že takovéto postavy a pořady svou destigmatizační roli plní velmi dobře, protože nenásilnou formou připravují půdu pro soužití s poruchami, kterých je v populaci poměrně hodně.

Sestra v psychiatrii Vraťme se zpátky k sestrám.

Jakou by podle vás měla mít sestra, nejen ta psychiatrická, pro svou práci osobnostní a psychickou výbavu?

Jednak by měla mít určitý osobnostní profil, protože na výkon sesterského povolání se nehodí osoby emočně nevyvážené, s pithiatickými rysy nebo explozivní, sociopatické a podobně. Takovéto osobnostní rysy komplikují vztah s pacientem a neobyčejně ztěžují personálu výkon služby, protože právě sestra je ono pojítko a první linie styku mezi pacientem a zařízením. Pacienti se se sestrami setkávají dennodenně a navazují s nimi mnohem užší vztahy než s lékaři, kteří jsou často trochu mimo dění. Dalším předpokladem je jakýsi sebepoznávací výcvik, nebo alespoň nějaké školení, aby sestra poznala sama sebe, uměla se sebou pracovat a věděla, co od sebe může čekat.

Gnothi seauton, poznej sám sebe, je imperativ, který by zejména ve zdravotnictví neměl být opomíjen. Pokud se tedy o sobě sestra, ale i my všichni dozvíme více a jsme si kupříkladu vědomi svých stinných či slabších stránek, umíme s nimi více a lépe zacházet. Své nedostatky si racionálně vysvětlíme, což nám je pomůže lépe zvládat. A konečně by sestra měla mít určité vlastnosti jako třeba to, že si nebere věci osobně, což platí v psychiatrii mnohonásobně více než jinde. Například když pacient sestře lichotí, tak v tom nemá prvotně hledat to, že je skvělá, ale přemýšlet nad tím, jestli se pacient nechce zavděčit nebo získat nějaké výhody.

Takže sestra by měla být odolná vůči manipulacím – jak pozitivním, tak negativním?

Ano, přesně tak. A naopak, když psychiatrický pacient sestře nadává, je to velmi často součást jeho

psychopatologie, nikoli vyjádření toho, že by byla třeba neschopná.

Tyto projevy musí brát jako příznaky nemoci. Ale to povětšinou zkušenější sestra ví a obdobné zkušenosti sbírá během své kariéry. Mladší sestry nebo studentky by na to v průběhu praxe mohly být připravovány.

V řadě oborů, které se zabývají tělesnými onemocněními, je mantrou lidskost a empatie.

V psychiatrickém prostředí by to mělo být zrovna tak?

Zajisté. V psychiatrii se klade na empatii ze strany personálu velký důraz, ale zapomíná se, že součástí psychopatologie u mnoha psychia­ trických diagnóz, například u schizofrenie, je nepřítomnost empatie. To znamená, že pacienti empatii mít nemusejí, a to ani mezi sebou, a s tím je potřeba počítat. Čili takové to „něco za něco“, pokud jsem empatický, dočkám se empatie, v psychiatrii neplatí. Empatie nemusí být v psychiatrii tak prvoplánová a přímočará, například být vyžadující a přísný může na první pohled působit neempaticky, ale ve finále to může mít lepší terapeutický dopad. Pokud držím za ruku a chlácholím někoho, kdo má otevřenou zlomeninu nohy, tak je to něco jiného, než když chytnu za ruku autistu. Ten mi klidně může jednu vrazit. Pro každou sestru, která by

na ni může delegovat větší zodpovědnost. Vzdělávání sester je cesta správným směrem, navíc pokud máme problém s nedostatkem personálu v některých oborech, jako třeba v pediatrii nebo praktickém lékařství, řešením určitě není jen nábor cizinců nebo revoluční zvýšení kapacity lékařských fakult. Jako řešení vidím restrukturalizaci zdravotní péče zevnitř a část pravomocí a úkonů lékařů delegovat na sestry nebo na další pracovníky. Proč by měl lékař ťukat do počítače propouštěcí zprávu, když obchodní akademie chrlí velké množství zdatných sekretářek a stenotypistek? Čili v restrukturalizaci péče je určitá rezerva a ta mimo jiné znamená větší kompetenci sester. Existuje jisté množství „staromilců“, kteří se svých pravomocí nechtějí vzdávat, protože chtějí být pro systém nepostradatelní, ale na druhou stranu by díky změně došlo ke zvýšení jejich kapacit směrem k pacientům. Nad tím by se určitě měli zamyslet a překonat své osobní důvody. Je také nutné vzít v potaz, že striktní požadavky na vzdělání sester, kdy každá musela být vysokoškolačka, téměř zablokovaly systém a vznikl nedostatek sester. Sociální inženýrství to často žene takzvaně „od pangejtu k pangejtu“. Je to podobné, jako kdybychom chtěli, aby každý člověk v každé profesi měl vy-

Gró role sestry spočívá v umění komunikace s pa­cientem, o kterou by se povolání sestry mělo opírat především. Řemeslné dovednosti jsou obdivuhodné, ale ty dokáže nacvičit leckdo. chtěla pracovat v centru duševního zdraví, by nebylo na škodu strávit alespoň rok na psychiatrickém oddělení, aby si to osahala, protože zkušenost je nepřenosná. Potom se jí bude lépe dařit v terénu, kde diagnózy nejsou tak nahuštěné, ale zase jsou mnohem pestřejší.

Sestry v posledních letech usilují o jistou emancipaci, snaží se vzdělávat, a asociace sester se dokonce snaží po vzoru lékařské komory prosadit myšlenku sesterské komory. Vzdělávání sester určitě přináší mnohé plusy, například erudovaná sestra může odkrýt to, čeho si unavený lékař nevšimne… Čím vzdělanější sestra, tím lépe pro pacienty, ale také pro celý tým. Lékař

sokou školu – tím se jen vyprázdní všechny služby, protože všichni budou studovat. Stratifikace vzdělání sester je určitě kýženou cestou, od sester, které vykonávají práci s nižšími kvalifikačními nároky, ošetřovatelek až k sociálním pracovnicím nebo vysokoškolsky vzdělaným, úzce specializovaným sestrám. Nikoli cestou extrémů – povolit všem dělat všechno nebo od všech vyžadovat vysokoškolské vzdělání. My jsme se mezi takovými extrémy v posledních letech pohybovali, ale teď snad zavládne zdravý rozum, protože na schůzi ředitelů nemocnic se jednalo o snížení přísných kvalifikačních požadavků.

Ale zdůrazňuji, že to nebude na úkor kvality. Sestrám, které se budou chtít dále vzdělávat a kvalifikovat se, bude určitě dopřána větší autonomie.

5

rozhovor

Syndrom vyhoření, vlastnosti sestry Na sestry jsou kladeny čím dál tím vyšší nároky, což může nezřídka vést i k syndromu vyhoření. Měl byste jako psychiatr nějakou praktickou radu nebo postřeh, jak se vyhoření vyvarovat?

Existuje velké množství ­návodů, které nejsou knížecími radami a jsou v prvé řadě praktické. Je to takové desatero, dvacatero, které je do určité míry v rukou každého, až na některé výjimky. Například v oborech, jako je popáleninová medicína nebo traumatologie, kde jsou značné emocionální nároky na personál a pracovní vypětí je vysoké, je vhodné pořádat Balintovské skupiny, tedy psychoterapii personálu. Velmi častým jevem však je, že se deprese maskuje jako vyhoření v práci. Kvůli tomu se špatně léčí, dojde k prodlení v nasazení antidepresiv a tak dále. Někdy zase dochází k pravému opaku, tedy že se šmahem nasazují antidepresiva, a přitom by třeba stačila jen rozmluva s psychoterapeutem. Jinými slovy, když je někomu hodně špatně, tak by měl určitě kontaktovat psychiatra, a pokud mu je špatně jen trochu, lze to řešit vlastní duševní hygienou (viz Hlavní zásady předcházení negativním důsledkům pracovní zátěže a vyhoření).

Deprese se ale občas maskuje tělesnými příznaky…

Ano, není výjimkou, že hubnoucí pacient nejprve absolvuje návštěvu u onkologa a gastroenterologa, než ho pošlou na psychiatrii. Ale drtivá většina pacientů s depresí se cestou přes praktického lékaře dostane přímo k psychiatrické péči a nestává se, že by nám tu hordy depresivních pacientů pluly zdravotním systémem.

Jak pacienti vnímají nasazení antidepresiv? Nemohou to brát jako svou osobní prohru?

Nelze generalizovat, dost záleží na osobnostním nastavení pacienta.

Jsou pacienti, takoví ti farmakofobové, kteří zásadově odmítají „chemii“ – přitom všechno, co jíme, je chemického původu – a dožadují se různých přírodních prostředků. Psychoterapie je pro některé trochu náročná, protože vyžaduje vlastní angažmá. Je rozdíl být léčen, to znamená dostat pilulku a počkat, jestli pomůže, a něco jiného je léčit se, to znamená docházet do skupin, věnovat tomu čas, věnovat tomu své emoční nasazení.

6

florence 4/19

To je pracné.

Vlastní angažmá je hodně pracné a vyžaduje i jistou disciplínu. Psychoterapie má iniciační bariéry nejenom ze strany personálu, tj. že je ho nedostatek, ale i ze strany pacientů, jimž se do ní nechce investovat. Na jedné straně tu máme pacienty, kteří kategoricky odmítají léky a tvrdí, že jsou to jedy, na druhé zase pacienty, kteří tabletky milují a jedí jich denně hrsti. Ochotně polknou cokoli a často se nechají podvést kdejakým podomním obchodníkem s doplňky stravy. Zbývající populace se pohybuje někde mezi a dost záleží na tom, jak se jim léčba vysvětlí a podá. Je dobré vysvětlovat mechanismus působení léků, alespoň v kostce, a určitě obeznámit s možnými vedlejšími účinky. Pacient se pak sám může rozhodnout a zvážit, jestli léčbu chce podstoupit. Edukaci a motivaci pacientů vidím jako zásadní. Nikoli direktivní a pedantský přístup.

Ty časy už dávno pominuly, dnes je lékař mnohem více konzultant než vládce.

Chtěl byste závěrem sestrám něco sdělit?

Snad možná to, že gró role sestry spočívá v umění komunikace s pa­ cientem, o kterou by se povolání sestry mělo opírat především. Píchání injekcí, práce instrumentářky a řemeslné dovednosti jsou obdivuhodné, ale ty dokáže nacvičit leckdo.

Povahové vlastnosti se nacvičují velmi těžko, jestli to vůbec lze, a je třeba je nejdřív znát, aby je člověk v profesním kontaktu dokázal korigovat. Jako nejdůležitější vidím to, že sestra musí mít určitý náhled na sebe samotnou a využívat jej vůči psychopatologii pacientů, a to nejen těch psychiatrických. V praxi často dochází k přenosům, známým už z Freudova učení, tedy že si například starý pacient oblíbí mladou sestřičku, starší pacientka vidí v mladém lékaři svého syna nebo se mladá pacientka zamiluje do dominantního lékaře. Profesionalita znamená, že přenosy nebereme osobně, nevidíme v nich skutečnou lásku, skutečnou nenávist nebo skutečné přátelství. Musíme v těchto vztazích umět číst.

Hlavní zásady předcházení negativním důsledkům pracovní zátěže a vyhoření

1 2

Buď sám k sobě mírný, vlídný a laskavý.

Tvým úkolem je pomáhat změnám, nikoli měnit druhé lidi. Můžeš k nim změnit vztah, nikoli je.

3

Najdi si své útočiště – místo, kam můžeš uniknout do klidu a samoty, když potřebuješ.

4

Kolegům, podřízeným i vedení buď oporou, povzbuď je a pochval, když to zaslouží. Stejné se nauč přijímat od nich.

5

Tváří v tvář utrpení, kterého jsi svědkem, je přirozené, že se někdy cítíš bezbranný a bezmocný.

Někdy však stačí být jen nablízku.

6 7

Zkus to, co děláš, dělat jinak, ­obměňovat, vylepšovat.

Rozpoznávej mezi dvěma typy naříkání – tím, co situaci zhoršuje, a tím, co situaci tiší a hojí.

8 9

Když jdeš z práce, mysli na to, co se ti povedlo.

Povzbuzuj a posiluj se sám. Tvoř místo stereotypu, načerpáš energii jako umělec.

10

Čerpej z přátelství v kolektivu co nejvíc a podporuj ho. Těš se z radosti druhých.

11 12

O přestávkách nemluv o práci, „vypni“, problémy nech stranou.

Plánuj. Co můžeš udělat hned, neodkládej. Naplánuj si však předem i chvíle klidu nebo pohody a opravdu si je užij.

13

Říkej raději „chci, nechci, rozhodl jsem se…“ než „měl bych, musím, nemohu…“.

14 15

Nauč se říkat jasně ano, ale také ne – buď svůj.

Netečnost, lhostejnost a ironie ve vztazích jsou daleko nebezpečnější než připuštění si, že více se dělat nedá.

16 17

Raduj se a směj – často a rád – a hraj si!

Dodržuj správnou životosprávu, věnuj pozornost tomu, jak jíš a jak spíš!

18

Každý den hýbni kostrou – cvič, plav, hraj tenis… nebo se alespoň projdi.

rozhovor

psychiatrie

odborné téma

Spíše než stres ovlivňuje naši imunitu pocit bezmoci Na to, jestli snáze onemocníme, a to nejen civilizační chorobou, má mnohdy vliv pracovní zařazení, tedy jak velký vliv máme na chod událostí v pracovním procesu. Jinými slovy nejvíce nemocemi trpí střední management, který má velkou zodpovědnost, ale malý vliv na celkový výsledek práce.

Lenka Kadeřávková, externí redaktorka Florence

foto: Profimedia

Z

řejmě notoricky známá je Yerkes-Dodsonova křivka lidské výkonnosti a nabuzení, pomocí níž autoři Yerkes a Dodson již před více než 100 lety zakreslili, že pro optimální lidský výkon je potřeba optimální dávka stresu. Naopak jeho nedostatek vede k nudě a z ní vyplývajícím nešvarům a jeho přemíra zase k únavě, vyčerpání, narušenému zdraví a vyhoření. Ovšem pozdější poznatky mluví o tom, že spíše než působení zátěže ovlivňuje naši imunitu nedostatek vlivu na události, tedy určitá bezmocnost. Anisman et al. v té souvislosti prováděli v roce 1980 experimenty u zvířat, konkrétně myší.

Hlodavce tým rozdělil do tří skupin, z nichž jedna nebyla vystavována elektrickým šokům, druhá sice ano, ale měla možnost tomuto působení uniknout, u třetí skupiny varianta úniku před stresory zcela chyběla.

Testování ukázalo, že zatímco u prvních dvou skupin byla průměrná koncentrace noradrenalinu, tedy hormonu odpo­vědného za pozitivní připravenost organismu k výkonu, na poměrně podobné úrovni, třetí měla koncentraci noradrenalinu ve tkáních výrazně nižší. Odborníci tento stav označují za tzv. naučenou bezmocnost.

Imunosupresivní účinky kortizolu Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., ředitel Národního ústavu duševního zdraví, Praha, který mj. o těchto jevech mluvil na své přednášce

pro veřejnost v rámci březnového Týdne mozku Akademie věd ČR, zmínil paralelu tohoto experimentu u lidí. Konkrétně u zaměstnanců mladoboleslavské firmy ­ŠKODA AUTO a.s., které lze pomyslně rozdělit také do tří skupin. V první skupině jsou dělníci, řadoví pracovníci, kteří sice musejí odvádět kvalitní práci, ovšem bez přílišné odpovědnosti. Do druhé skupiny patří střední manažeři, mistři, kteří mají značnou odpovědnost, ale zároveň nemají vliv na události dějící se ve firmě. Konečně třetí skupinu tvoří vrcholní manažeři firmy, kteří sice žijí v neustálém stresu, ovšem zároveň mají značné rozhodovací pravomoci. Z informací závodních praktických lékařek vyplývá, že se v ambulanci málokdy setkají s řadovými pracovníky či s vrcholnými mana-

7

odborné téma psychiatrie

florence 4/19

žery. Naopak zdravotní komplikace, civilizační choroby, jako je diabetes, vysoký krevní tlak atd., nejčastěji postihují střední manažery právě v souvislosti s dlouhodobým stresem a nízkou mírou vlivu na chod událostí v podniku.

Souvislost mezi dlouhodobým stresem a oslabením imunity není nic překvapivého. Při déletrvající zátěži totiž nadledviny vylučují nadměrné množství glukokortikoidních hormonů (kortizolu), které mají imunosupresivní účinky na organismus.

potkanů, které spočívá zejména v olizování a čištění kožíšku vlastních potomků.

Výzkum ukázal, že kortikotropin uvolňující hormon (CRH) nebo faktor uvolňující kortikotropin (CRF), jehož hlavní funkcí je aktivace sekrece glukokortikoidů (stresového hormonu kortizolu), je hodně exprimovaný zejména u málo opečovávaných myší. Naopak že k supresi adrenokortikotropního hormonu (ACTH), který stimuluje vylučování glukokortikoidů, dochází mnohem více u potkanů, o které se jejich matky starají velmi svědomitě. Výsledkem je, že málo opečovávaná zvířata se více bojí, jeví menší zájem o okolí a jsou méně schopná, zatímco hlodavci s intenzivní mateřskou péčí jsou odolnější, odvážnější a zvídavější. To ještě nic nedokazuje, protože experiment také doložil, že lépe pečující matky mají v tomto smyslu také lepší genetickou výbavu. Jednoznačné výsledky přinesla až ta fáze studie, kdy byla potkaní mláďata matkám ihned po narození vyměněna. Lepší schopnosti totiž prokázali ti potkani, kte-

Genetika versus prostředí Bezmoc a deprese spolu často souvisejí. Nicméně podle odborníků nás v každodenním životě ovlivňuje spíše než to, co se nám děje, jak to čteme a jak se u toho cítíme. Naše reakce bývají velmi individuální.

Kanadský psychiatr Michael Meaney v této souvislosti zkoumal, opět experimenty se zvířaty, do jaké míry zvládání stresu ovlivňuje genetická výbava a do jaké míry prostředí.

Studie byla založena na zkoumání mateřského chování laboratorních

rým byla věnována lepší mateřská péče, a to nezávisle na tom, kdo byl jejich matkou. Podobné studie pochopitelně z etických důvodů nelze realizovat u lidí.

Co však zkoumat lze, je pravděpodobnost rizika nástupu deprese.

Konkrétně se tím zabýval kolektiv autorů Kendler et al. (viz graf Neuroticismus a riziko deprese), a to u populačního vzorku více než 7500 osob tříděných podle pohlaví, neuroticismu a stresujících životních událostí. Ukazuje se, že určující pro vznik deprese je míra neuroticismu jedince. Například u ženy s velmi nízkými sklony k neuroticismu je i v případě těžké stresové životní události riziko rozvoje velké deprese nižší než u ženy, která je velmi neurotická, byť ji postihne středně nízce stresová životní ­událost.

Článek byl převzat z časopisu Terapie č. 2/2019.

INZERCE

Společnost BATIST Medical a.s. ve spolupráci s Davidem Novotným, si vás dovolují pozvat na finálový večer

2019 který se uskuteční v Městském divadle Dr. Josefa Čížka v Náchodě dne

5. října 2019 od 20 hod.

Záštitu nad celým večerem přijal ministr zdravotnictví České republiky Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, předsedkyně zdravotního výboru Poslanecké sněmovny prof. Věra Adámková, poslanec a starosta města Náchod Jan Birke, senátor brig. gen. Mgr. Martin Červíček, náměstek hejtmana pro zdravotnictví Královéhradecké kraje Ing. Aleš Cabicar, prezidentka České asociace sester PhDr. Monika Šochmanová MBA a starosta města Červeného Kostelce Ing. Rostislav Petrák.

Slavnostní večer bude moderovat Karel Voříšek a Sandra Parmová.

Během večera vystoupí Standa Hložek, Ivana Jirešová, Marián Vojtko, Yvetta Blanarovičová, Naďa Urbánková, Marcela Holanová, Hana Křížková, Josef Vágner a Anna Julie Slováčková. V porotě zasedne Eva Hrušková, Jan Přeučil, Pavel Trávníček, Monika Trávníčková, Zuzana Bubílková a Bára Fišerová.

Akce se koná za podpory Královéhradeckého kraje a města Náchoda.

Výtěžek z akce bude věnován Českému červenému kříži a Domovu důchodců Vysočany.

Významní partneři:

RVEN ČE

4M

ŘÍ Ž ÝK

ČESKÝ

Generální partneři:

Předprodej: Městské informační centrum, Masarykovo nám. 74, Náchod, tel. 491 426 060

Město Náchod

Exkluzivní partneři:

Hlavní mediální partneři:

8

Mediální partneři:

odborné téma psychiatrie

Pacient s demencí: důležité je rozpoznání a respektování jeho individuálních potřeb a důstojnosti Demence je závažným a častým syndromem, jenž významně ovlivňuje kvalitu života lidí, kteří s ní žijí, i jejich rodinných příslušníků. Má také významný dopad socioekonomický.

Ten se stále akcentuje zejména v důsledku demografických změn, tedy stárnutí populace, a především narůstání procenta a počtu starších lidí nad 80 let věku (v polovině tohoto století bude v České republice žít 10 % lidí starších 80 let).

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., ředitelka Gerontologického centra, Praha 8

P

revalence demence velmi významně narůstá s věkem: u lidí ve věku 65–69 let se vyskytuje ve 2 %, u lidí o polovinu dekády starších je to již dvojnásobek (4 % ve věku 70–74 let) a dále prudce stoupá, přes 12 % u lidí ve věku 80–84 let k 20 % u lidí ve věku 85–89 let. U lidí starších 90 let se pak jedná o více než 40 %. V současné době žije v České republice 160–180 tisíc lidí s demencí a tento počet se velice rychle zvyšuje.

Demenci způsobují různá onemocnění a poruchy mozku, z nichž nejčastější jsou neurodegenerativní onemocnění (Alzheimerova nemoc a další neurodegenerace), a vaskulární změny, které jsou samy o sobě příčinou tzv. vaskulární demence.

Dále může být způsobena různými patologickými stavy, jež postihují zejména mozkovou kůru a jsou ve své podstatě ireverzibilní. Neurodegenerativní onemocnění jsou zpravidla charakterizována tím, že se v mozku vytváří a ukládá patologický protein. Jedná se o beta amyloid tvořící amyloidové plaky u Alzheimerovy nemoci, presenilin tvořící Lewyho tělíska u demence s Lewyho tělísky a demence u Parkinsonovy nemoci a tau protein (u Alzheimerovy nemoci a některých typů frontální lobární degenerace, frontotemporální demence). V současné době už existují metody, s jejichž pomocí je možné zjistit hladinu jednotlivých proteinů v mozkomíšním moku a například zobrazit ukládání amyloidu v mozku, ale jsou to zpravidla metody velmi nákladné a v běžné klinické praxi ne zcela dostupné. Proto se v diagnos-

tice demence spoléháme zejména na klinický úsudek, celkové vyšetření včetně základních laboratorních parametrů, podrobné vyhodnocení anamnézy včetně informací o průběhu a vývoji onemocnění, které nám poskytne rodinný příslušník, základní zobrazovací metody (CT či NMR) a zejména vyšetření kognitivních funkcí pomocí testů. V praxi používáme například test hodin, Mini-Cog nebo Montrealský kognitivní test. Jejich provedení zabere několik minut a poskytne informaci o přítomnosti a závažnosti kognitivní poruchy.

Změny kognitivních funkcí nemusejí být jenom součástí demence Změny kognitivních funkcí se mohou vyskytnout u mnoha dalších patologických stavů a geriatrických syndromů. Mnohdy bývají reverzibilní, a proto je důležité mít je na paměti při diagnóze a diferenciální diagnóze syndromu demence. Ze somatické oblasti se především u starších lidí setkáváme zejména s hypofunkcí štítné žlázy (hypotyreózou), která může syndrom demence maskovat – lidé mají zpomalené psychomotorické tempo, jsou depresivně laděni, jejich kognitivní funkce jsou zhoršeny. Pokud na možnost hypotyreózy pomyslíme, potvrdíme ji laboratorním vyšetřením a nasadíme adekvátní substituci, relativně brzy tyto příznaky odeznějí, společně s dalšími somatickými příznaky hypotyreózy.

Kognitivní funkce však mohou být zhoršeny i v důsledku metabolických změn (hypo- či hyperglykemie, uremie, minerálový rozvrat) a při mnoha dalších onemocnění, proto je důležité, abychom zejména staršímu člověku s kognitivní poruchou věnovali dostatečnou pozornost a celkově jej klinicky vyšetřili. Dalším významným

stavem, tentokrát psychickým, který může syndrom demence maskovat i agravovat, je deprese. Ta je ve vyšším věku velmi častá a kromě depresivních příznaků, které nemusejí být ani výrazně vyjádřeny, se projevuje také právě zpomaleným psychomotorickým tempem, apatií, zhoršením kognitivních funkcí. Dva zmíněné syndromy odlišíme „ex iuvantibus“ – tím, co pomáhá, v tomto případě zavedením antidepresivní terapie, která vede v případě deprese ke zlepšení celkového stavu včetně kognice.

Existuje mnoho dalších příčin zhoršených kognitivních funkcí, ale měli bychom mít na paměti ještě jednu velmi významnou a velmi významně opomíjenou – abúzus starších lidí a jejich sociální izolaci, smyslovou deprivaci. Při dobré péči a podpoře je zhoršení v takovém případě zpravidla reverzibilní.

Delirium Významným akutním stavem, který se projevuje zhoršením kognitivních funkcí, je delirium (dříve také akutní amentní stav). Delirium představuje závažný problém zejména u hospitalizovaných geriatrických pacientů (výskyt ve 20–40 %) a u pacientů s kognitivní poruchou (často nasedá na demenci), ale může se vyskytnout i v jiných případech. Jedná se v různé míře o poruchu (či akcentaci poruchy) kognitivních funkcí, kvalitativní poruchu vědomí, vnímání, poruchy spánku, výpadky krátkodobé paměti, psychotické příznaky (bludy a halucinace), agitovanost, či naopak apatii. Delirium se rozvíjí zpravidla v průběhu hodin či dnů. Může mít formu hyperaktivní či hypoaktivní, které se však mohou střídat, stav vědomí i celkový stav pacienta mohou fluktuovat. Pacienti s deliriem vyžadují náročnější péči, doba

9

florence 4/19

způsobeny něčím jiným než ireverzibilním poškozením mozkové kůry, jsou zpravidla léčitelné a jejich adekvátním léčením můžeme výrazně ovlivnit kvalitu života daného člověka. Klíčová je v tomto ohledu zejména detekce a management syndromu deliria, které se rozvíjí řádově v rámci dnů, či dokonce hodin a pacient vyžaduje adekvátní péči.

mozková kůra

Demence je důsledkem poškození mozku

entorinální kůra

hipokampus

extrémní zmenšení mozkové kůry

zvětšení mozkové komory

extrémní zmenšení hipokampu

j­ejich hospitalizace bývá delší. Rychlost a úspěšnost zvládnutí deliria u akutně nemocných starších lidí je jedním z významných faktorů další prognózy pacienta za hospitalizace i v období po hospitalizaci. U pacientů, kteří prodělali delirium, je vyšší incidence demence, vyšší pravděpodobnost snížené soběstačnosti a potřeby dlouhodobé péče. Význam deliria tak přesahuje oblast akutní péče o geriatrické pacienty, ale zasahuje i do dalších oblastí zdravotnického systému a sociální péče.

Setkáme-li se tedy s pacientem vyššího věku, který vykazuje známky kognitivní poruchy – je dezo­ rientovaný, má zjevné poruchy paměti, obtížně se vyjadřuje a hledá slova –, měli bychom pomyslet na možnost, že se jedná o syndrom demence, a to zejména v případech, kdy se tyto příznaky vyskytují dlouhodobě (řádově déle než několik měsíců). Vždy bychom však měli mít na paměti také výše uvedené (a další) somatické i psychické stavy, které mohou syndrom demence maskovat či agravovat, ale jsou

10

Demenci považujeme za ireverzibilní stav, výsledek závažného postižení mozku, a to zejména neurodegenerativního či vaskulárního charakteru, stav, který je chronický a má tendenci k postupné progresi a jeho významnou, do značné míry definující součástí je poškození kognitivních funkcí (myšlení, paměti, orientace, gnostických a řečových funkcí, koncentrace, praxe, případně exekutivních funkcí – schopnosti organizovat a plánovat).

Součástí syndromu demence jsou kromě poruch kognitivních funkcí také změny chování a tzv. neuropsychiatrické příznaky, které jsou také velmi časté a v různých fázích demence se v různých formách vyskytují prakticky u všech pacientů. Podle povahy onemocnění, jež demenci způsobuje, se mohou vyskytovat také velmi různé somatické příznaky: poruchy hybnosti (například parkinsonského typu u demence s Lewyho tělísky či u demence u Parkinsonovy nemoci), ložiskové neurologické příznaky u vaskulární demence, záchvatovité stavy v pokročilých fázích Alzheimerovy nemoci, stejně jako kachektizace, inkontinence, sklon k pádům a dekubitům a podobně.

Výše uvedené a další příznaky výrazně zhoršují soběstačnost člověka, zpravidla nejprve v takzvaných instrumentálních aktivitách denního života, které umožňují samostatný život (péče o sebe a domácnost, nakupování, zacházení s penězi, mobilita a podobně) a postupně i v základních aktivitách denního života, kam řadíme základní sebeobsluhu, tedy schopnost sníst připravené jídlo, zachovávat hygienu, být kontinentní, být schopen alespoň základní mobility v rámci domácnosti či alespoň přesunout se z židle na lůžko a podobně. Postupná progrese syndromu demence a rozvoj těchto různorodých psychických i somatických symptomů postupně vedou k potřebě podpory a péče, a to od mírné podpory a „navigace“ v počátečních

stadiích demence až po potřebu náročné ošetřovatelské a zdravotní péče v pozdních a terminálních stadiích tohoto syndromu.

Stav pacienta je závislý na mnoha faktorech a mění se s progresí onemocnění způsobujícího demenci Aktuální stav člověka s demencí závisí na mnoha faktorech – nejen na typu demence a stupni progrese tohoto syndromu, ale také na premorbidní osobnosti, na vztazích v rodině, k rodině a okolí, na podpoře, které se pacientovi dostává, na jeho momentálním celkovém zdravotním stavu, kondici, na situaci, která pro něj může být komfortní, příjemná, nepříjemná či stresující. Přes velkou různorodost momentální situace a momentálního klinického obrazu existují určité zákonitosti, které souvisejí právě s vývojem vlastního syndromu demence. Z nich pak vyplývají i potřeby, které bychom měli při poskytování péče o pacienty s demencí respektovat. Ve fázi mírné a počínající demence je člověk zpravidla schopen žít samostatně, ale potřebuje podporu a dostatek informací, aby se mohl s danou situací lépe vyrovnat a také učinit potřebná rozhodnutí pro další život, kdy jeho rozhodovací schopnosti budou limitovány. Je také důležité komunikovat s rodinnými příslušníky či jinými lidmi, ke kterým má pacient důvěru a kteří jej mohou momentálně i v budoucnu podporovat, poskytovat mu pomoc. Tato fáze trvá zpravidla několik let, přináší některá omezení, ale pokud se nastaví adekvátní opatření, mohou lidé s demencí vést kvalitní a nezávislý život.

S progresí syndromu demence dochází ke zhoršování soběstačnosti a pacienti potřebují již systematickou, každodenní pomoc, dohled či „navigaci“, protože se hůře orientují, mohou bloudit, ztratit se v neznámém i známém prostředí. Mohou například dojet daleko od svého bydliště dopravním prostředkem, v domácnosti pak nechat otevřené plynové kohoutky, vodu, jídlo na sporáku… Tato fáze je náročná zejména pro pečující, protože lidé s demencí jsou jakoby celkově „zdrávi“, mají často mnoho energie k vykonávání různých činností, některé jejich aktivity mohou pečujícím připadat jako „schválnosti“. Pouze porozumění povaze syndromu demence může pomoci tyto různé, časté a velmi složité situace řešit. Lidé v této fázi demence zpravidla potřebují (samozřejmě dle povahy onemocnění) urči-

fota: Wikipedie

odborné téma psychiatrie

odborné téma psychiatrie

té nastavení denního režimu, programu, smyslu plné denní činnosti a společnost lidí, kteří jim rozumějí. Pokud je nastaven adekvátní program dne, vstřícná komunikace, pokud pečující rozumí člověku s demencí a dovedou s ním komunikovat a reagovat na jeho potřeby, zpravidla dokážou předcházet i nežádoucím změnám chování či je zvládnout odpovídající psychosociální intervencí. Z profesionálních služeb může být velmi vhodnou formou péče pro tyto ­klienty například denní centrum, kam mohou rodiny své blízké s demencí umístit po několik dnů v týdnu na několik hodin denně (opět individuálně a dle potřeb lidí s demencí i jejich rodin).

V pokročilé fázi je kvalifikovaná zdravotní péče nezbytná S další progresí syndromu demence dochází k tomu, že nemocní přestávají profitovat z denních aktivit, přestávají jim rozumět, proto se jich již zpravidla nechtějí účastnit. Tato fáze je charakteristická také tím, že se mohou vyskytovat závažné změny zdravotního stavu a takové poruchy chování, které nelze zvládnout

psychosociální intervencí, laickou či sociální péčí, ale je zapotřebí odborná zdravotnická pomoc, zejména kvalifikovaná ošetřovatelská péče.

Mnohé z těchto poruch chování mohou totiž vyplývat z komplikací zdravotního stavu, může jít o bolesti, zácpu, retenci moče, které způsobují diskomfort či utrpení pacienta.

Ten však v této fázi demence není schopen na své potřeby adekvátně reagovat, zpravidla reaguje neklidem, křikem, pláčem. Kromě zdravotních problémů, které je zapotřebí včas detekovat a přiměřeně na ně reagovat, se vyskytují další zdravotní komplikace, které je třeba řešit.

Jde o inkontinenci, riziko proleženin, riziko pádů a zlomenin, potíže s polykáním a podobně. Návod na jejich řešení by byl nad rámec tohoto článku, je však zapotřebí zdůraznit, že péče o pacienty v těžkých sta­ diích demence vyžaduje pravidelnou kvalifikovanou ošetřovatelskou péči a spolupráci s dalšími zdravotníky, zejména lékaři, fyzioterapeuty či například logopedy v případě poruch polykání a podobně. S další progresí demence a zhoršováním

stavu to platí tím více. Je důležité mít na paměti, že onemocnění způsobující demenci jsou onemocněními terminálními, tedy takovými, která předčasně ukončují lidský život. Terminální fáze syndromu demence je charakterizována minimalizací pro život důležitých funkcí – schopnosti dorozumívat se řečí a komunikace (která přetrvává již jen na minimální nonverbální úrovni, jíž zpravidla rozumí jen nejbližší pečující), hybnosti, zejména volní, schopnosti přijímat jídlo a tekutiny. Pacienti v terminálních fázích demence potřebují nejen citlivé a odborné ošetřování, ale také zdravotní péči zaměřenou na zmírnění příznaků, jež mohou být trýznivé (bolesti, dušnost), proto je zapotřebí zajistit kvalifikovanou paliativní péči ve spolupráci s lékaři v zařízeních či praktickými lékaři v domácím prostředí, odbornými ambulancemi a týmy domácí ošetřovatelské či přímo domácí paliativní péče.

Výše jsem charakterizovala progresi demence, jak zpravidla probíhá u Alzheimerovy nemoci, která je nejčastější příčinou tohoto syndromu.

U jiných typů demence může probíINZERCE

Osobní pohovory s nemocnicí ze Saúdské Arábie STAČÍ TI JENOM ŽIVOTOPIS Začni se s námi připravovat již teď PODZIM 2019

+420 733 126 965 | info@g5plus.cz

www.g5plus.cz

11

odborné téma psychiatrie

florence 4/19

Demence včera, dnes a zítra

pory při řešení neodkladných a neočekávaných událostí (např. telefonní linka, pomoc na telefonu) a také terapeutická podpora a posílení dovedností a schopnosti se s přicházející poruchou kognitivních funkcí co nejlépe vyrovnat a co nejlépe ji kompenzovat, zorganizovat si život.

Zdroj: Česká alzheimerovská společnost, graf: ČTK

Demence a její typy 14 % vaskulární demence 12 % smíšené demence

Smysluplná náplň dne má na pacienta pozitivní vliv

8 % Parkinsonova nemoc 6 % ostatní příčiny

56 % Alzheimerova nemoc

Predikce nárůstu počtu lidí s demencí v ČR

4 % jiné onemocnění mozku

49

79

105

302

380

tisíc jako počet obyvatel Havířova

tisíc jako počet obyvatel Liberce

tisíc jako počet obyvatel Plzně

tisíc jako počet obyvatel Ostravy

tisíc jako počet obyvatel Brna

1960

1990

2005

2013

2026

2050

hat do určité míry odlišně, nicméně tento typický příklad považuji za důležitý proto, abychom si uvědomili, že potřeby lidí s demencí jsou velmi rozličné a proměnlivé a do značné míry záleží právě na postupné progresi demence, respektive patologického stavu, který ji způsobuje.

Dostatek informací o pacientovi a správná anamnéza jsou stěžejní Abychom mohli zajistit co nejlepší péči o člověka/pacienta, potřebujeme dostatek informací o něm, a to jak o onemocnění, které syndrom demence způsobuje, a stavu jeho progrese, tak také o prostředí, v jakém člověk žije či do jakého se bude vracet například po propuštění z nemocnice, o jeho rodině a blízkých, kteří o něj pečují či budou pečovat. Dále jsou také potřebné znalosti o syndromu demence, jeho příčinách, projevech, možných komplikacích, možnostech i úskalích farmakoterapie, psychosociální intervenci atd.

V současné době nemáme k dispozici lék, který by syndrom demence vyléčil. Nemáme zatím k dispozici ani takové léky, které by zastavily neurodegenerativní procesy, jež jsou jeho nejčastější příčinou. To platí nejen pro Alzheimerovu nemoc, ale také pro jiné, zejména neurodegenerativní a vaskulární poruchy.

U Alzheimerovy nemoci a demence s Lewyho tělísky máme k dispozici léky (kognitiva), které mohou po ur-

12

143

tisíc jako počet obyvatel Chomutova

čitou dobu zlepšit kognitivní funkce a s tím některé další související příznaky, změny chování a podobně.

V praxi se často setkáváme s používáním antipsychotik. Tyto léky by však měly být vyhrazeny jen pro nejzávažnější psychiatrické příznaky a poruchy chování, protože mají vážné nežádoucí účinky.

Dostatek vědeckých důkazů prokazuje efektivnost psychosociální intervence. Jde především o podporu pečujících blízkých a spolupráci s nimi v péči o pacienty s demencí. Neměli bychom zapomínat ani na zdravý životní styl a preventivní opatření, léčbu komorbidit… to vše může nejen zpomalit progresi syndromu demence, ale i zlepšit kvalitu života daného člověka.

Představit celou škálu možností psychosociální intervence je nad možnosti tohoto sdělení, nicméně uvedeme alespoň stručnou charakteristiku této intervence. Postdiagnostická podpora by měla být součástí vlastního diagnostického procesu či na něj neprodleně a plynule navazovat. Musí zahrnovat mj. vyhodnocení rizik a jejich odstranění či limitování tak, aby byli lidé s demencí schopni žít co nejdéle v domácím prostředí. Vzhledem k různě rychlé progresi syndromu demence je zapotřebí toto posouzení rizik v přiměřené době znovu opakovat, a to s ohledem na měnící se situaci.

Významné jsou také možnosti pod-

Ve fázi rozvinutého syndromu demence potřebují lidé smysluplnou náplň dne, strukturované denní aktivity, vedení a „navigaci“ k soběstačnosti/péči o sebe, kontaktům s ostatními lidmi a podobně. Různé aktivity (reminiscenci, práci s životním příběhem, vyprávění, zpívání, pohyb, tanec, různé rukodělné činnosti atd.) shrnujeme pod pojmem kognitivní stimulace (cognitive stimulation).

Bylo prokázáno, že jejich rozumné začleňování do péče, denních aktivit a struktury dne má pozitivní vliv na kvalitu života lidí s demencí. Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že to platí obecně pro celou skupinu aktivit a nedá se říci, že některá z nich by měla v rámci péče o lidi s demencí větší význam. Naopak je důležitá mnohostrannost jejich využití dle individuálních potřeb a přání daného člověka. Roli hraje také prostředí, které má být přehledné, srozumitelné, dobře označené, bezpečné. Podstatný je také rámec celého dne a jeho strukturování nejen aktivitami, ale také denními jídly, kterým by měla být v péči o lidi s demencí věnována dostatečná pozornost nejen z důvodu zajištění adekvátní výživy, ale také proto, že stolování je pravidelnou a opakující se činností, jež rovněž dává dni určitou strukturu a je to (či měla by být) významná událost sociální. Také adekvátní oblečení (noční a denní) představuje součást dobré péče. Ve fázi terminální demence a těžké demence lidé potřebují intenzivnější péči a ošetřování. Tady znovu zdůrazňujeme potřebu kvalifikované ošetřovatelské péče a s progresí syndromu demence pak také péče paliativní.

Lidé s demencí jsou stále častěji pacienty zdravotních a klienty sociálních zařízení. Jejich potřeby jsou specifické a komplexní. Předpokladem kvalitní ošetřovatelské péče jsou znalosti o syndromu demence, jeho příčinách, možnostech diagnostiky, progresi, jednotlivých symptomech a možnostech jejich ovlivnění.

Důležité je zejména poznání a respektování individuálních potřeb daného člověka a jeho ­důstojnosti.

Profesionalita a prestiž

Dopřejte si i v práci kvalitu, pohodlí a sty l

Jsme česká značka, která na trhu od roku 1990 nahrazuje fádní styl uniforem svěžím, ale pořád profesionálním designem oblečení. Vyzkoušejte poctivě propracované a stylové zdravotnické oděvy. Jsou pohodlné, přizpůsobivé a moderní. Materiály jsou sanforizované a mercerované, proto neztrácí velikost ani tvar. Jednotlivé kousky můžete vzájemně kombinovat a vždy k sobě skvěle ladí. Upravíme střih, změníme barvy a vyzdvihneme vaši originalitu výšivkou loga zdravotnického zařízení, ve kterém pracujete.

Kompletní nabídku našich výrobků naleznete na e-shopu

www.cadenza.cz 13

praxe

florence 4/19

Periferní paréza lícního nervu – pomáháme k úsměvu Tvář svou mimikou dává člověku možnost vyjadřovat neverbálně vnitřní postoje a pocity.

Je to to první, na co se díváme při komunikaci s člověkem. Právě tvář odráží nejrůznější emoce a vnitřní děje. Člověk si nejvíce uvědomí, jak důležitý je výraz obličeje, právě ve chvíli, kdy ztratí schopnost jej ovládat – od nepatrného omezení hybnosti některých mimických svalů až po úplnou obrnu celé poloviny obličeje.

P

racuji na Rehabilitačním oddělení FN Brno-Bohunice již dvacátým třetím rokem a s pacienty, které postihne paréza nervus facialis, se tu setkáváme stále častěji. Onemocnění není jen kosmetický, ale i psychický problém. Parézou postižení lidé se mnohdy dostávají do situace, kdy pro ně ostatní nemají porozumění. Důvodem je často fakt, že mezi veřejností toto onemocnění není moc známé a chování lidí vyplývá pouze z jejich nevědomosti nebo předsudků.

K nejběžnějším typům paréz lícního nervu patří periferní paréza. Periferní obrna lícního nervu je poměrně častým neurologickým onemocněním postihujícím sedmý hlavový nerv neboli nervus facialis, který zajišťuje především nervové zásobení mimických svalů. Obrna postihuje všechny věkové skupiny a její manifestace bývá individuální.

Projevuje se řadou klinických příznaků, které se vzájemně kombinují.

Rozlišujeme primární a sekundární parézu. Nejčastější primární paré-

1 14

zou je Bellova obrna, která obvykle vzniká po prochlazení. Prochlazení nebo serózní zánět nervu způsobí otok a následnou kompresi ve Fallopově kanálku, což vede k ischemii nervu. Periferní léze lícního nervu je dobře rozpoznatelná pro svůj typický klinický průběh, obraz a anamnézu. Mívá rychlý nástup příznaků, na druhou stranu se poměrně dobře a rychle léčí.

Sekundární periferní paréza vzniká v důsledku zánětlivého postižení nervů a mozku. Z virových onemocnění je nejčastějším herpes simplex a herpes zoster. Při zjištění neuroinfektu je dle etiologie důležitá léčba antibiotiky nebo antivirotiky a protiedematózní léčba (kortikoidy). Mezi bakteriální infekce patří především lymeská borelióza, která je velmi rozšířená v důsledku zvýšeného výskytu infikovaných klíšťat.

Kromě klíšťat se mohou na přenosu podílet i některé druhy hmyzu, který saje krev, například komáři, blechy nebo muchničky. Příčin může být celá řada a je potřeba je nejdříve důkladně diagnostikovat, aby mohla být správně nastavena léčba. Pacientovi s příznaky tohoto onemocnění je vždy nutné odebrat anamnézu, vyšetřit ho neurologem,

2

zajistit oční vyšetření, ORL, provést základní biochemické odběry a při podezření na neuroinfekt provést lumbální punkci k vyšetření mozkomíšního moku.

Příznaky periferní obrny nervus facialis se promítají na celé polovině tváře a podstatně mění její výraz a mimiku (obr. 1). Většinou se objevují velmi náhle, nejčastěji během noci. Postižení omezuje funkčně svaly, může ztížit příjem tekutin a stravy, artikulaci nebo dovírání očních víček a může dojít až k poškození zraku, sluchu i k poruchám chuti. Mezi projevy patří například vyhlazení vrásek, pokles obočí, koutku a celé tváře a vytracená nosoretní rýha. Zdravá strana přetahuje nemocnou stranu obličeje. To se zvýrazňuje při pokusu o úsměv, výsledkem jsou pak grimasy. Ty vznikají i při mluvení, pokusu o špulení a pískání. Řeč se stává méně srozumitelnou, někdy nemocnému samovolně vytékají sliny z úst. Oční víčka zůstávají nedovřená i přes snahu o jejich zavření. U části nemocných je navíc porušena tvorba slz. U další části, podle místa postižení lícního nervu, je slzení zachováno, ale vzhledem k nedovření víčka slzy volně vytékají, a oko tedy

fota: autorka

Olga Prudíková, Rehabilitační oddělení A FN Brno

praxe

3

4

Ukázka aplikace tapingu

může vysychat. To je spojeno s pocity řezání a překrvením spojivky.

Komplikace s nemocí spojené omezují pacienta v normálním životě a je zapotřebí mu hned na začátku vysvětlit povahu a prognózu jeho onemocnění, vhodně jej motivovat k aktivní spolupráci a dodržování doporučených zásad.

Od začátku spolupráce s pacien­ tem musíme dbát na omezování činností, které by stav parézy mohly zhoršit, proto jej ihned při příjmu na naše oddělení poučíme, jaké zásady by měl dodržovat. Měl by se vyvarovat náhlých změn teplot, chránit si postiženou tvář před chladem a průvanem, chránit oko před vysycháním a příliš ostrým slunečním svitem nošením slunečních brýlí.

Měl by dále omezit mimiku na minimum, dlouho se nedívat na televizi, nepracovat na počítači, dlouho nečíst, netelefonovat a v případě mluvení si fixovat ústní koutek zdravé strany dvěma prsty.

U léčby je důležitá diagnostika přesné příčiny parézy, lokalizace léze, rozsah a stupeň postižení. Základem je rehabilitace doplněná farmakoterapií. Medikamentózní léčba je nejúčinnější, je-li zahájena do tří dnů od začátku klinických příznaků. V současné době je považována za efektivní léčba kortikosteroidy.

Obvykle jsou používány vyšší dávky prednisonu s postupným vysazováním v průběhu sedmi až deseti dnů. Na rehabilitační oddělení se překládají pacienti zpravidla z kliniky infekčních chorob již se sníženou hladinou kortikosteroidů. Důležitou součástí léčby je péče o oko, aby nedocházelo k vysychání rohovky.

Z tohoto důvodu je nutná aplikace

očních kapek a mastí. Nejčastěji jsou indikovány oční kapky a masti s účinnými látkami carbomenum nebo hypromellosum a acidum boricum. Na noc se doporučuje ochránit oko oční mastí a postižené oko zalepit očním obvazem. Na našem oddělení používáme speciální lepení na oko, které je vhodné i pro ­alergiky (obr. 2).

U těžkých případů parézy je nutné využít metody tarzorafie, tedy operačního sešití očních víček.

V neposlední řadě je vhodná také podpůrná léčba vitaminy, jež mají vliv na metabolismus a regeneraci tkání, jako jsou přípravky B-komplex, Milgamma, vitamin C. Fyzioterapie je nedílnou součástí léčby parézy nervus facialis, jejímž cílem je obnovení funkcí mimických svalů. Délka rehabilitace záleží na stupni poškození. Komplexní rehabilitace zahrnuje především edukaci pacienta o režimových opatřeních, masáže, aktivní cvičení svalové síly, tepelné procedury, akupunkturu, elektrostimulaci a aktivní pohyb. Moderní metoda používaná i ve fyzioterapii je kineziotaping. Hlavním principem je lepení pásky (tejpu) na postiženou tvář (obr. 3 a 4). Páska má podobné vlastnosti jako kůže, je prodyšná a voděodolná. Cílem správné aplikace je vyvolání reflexní odpovědi organismu na patologické změny, čímž se pohybový aparát opět dostane do plně funkčního stavu. Kineziotaping je vhodné kombinovat s jinou fyzioterapeutickou metodou k podpoření efektu terapie. Pacienta je nutné poučit o maximální délce aplikace (čtyři dny) a o nutnosti odpočinku od tejpu (24 hodin) kvůli regeneraci kůže. Během období bez tejpu je dobré tvář masírovat a promazávat.

U většiny pacientů se za dobu hospitalizace na našem oddělení paréza zcela neupraví a je důležité pokračovat nadále v ambulantní rehabilitaci pro docvičení mimických svalů do normy. Během hospitalizace dochází ke zlepšení symetrie tváře, zlepšení svalového tonu a síly mimických svalů. Zlepší se úkony obživy i verbální projev. Při aktivním přístupu dochází během terapie ke zlepšení psychického stavu a kvality života pacienta. Při propuštění ho poučíme o důležitosti následného dodržování zásad správné životosprávy. Důležitá je také prevence recidivy onemocnění, tedy neprochladnout, vyvarovat se průvanu, chránit tvář před chladem a oko brýlemi.

Prognóza bývá většinou dobrá, u 90 % nemocných se paréza upravuje bez větších následků. Důležité je včasné zahájení terapie a nastolení režimových opatření pro snížení rizika možného zhoršování stavu.

Literatura: 1. Ambler Z.: Základy neurologie 6, 2006.

2. Ambler Z.: Periferní paréza nervus facialis. Interní medicína pro praxi, roč. 12, č. 9, 2010.

3. Bojar M.: Obrna lícního nervu. Česká a slovenská neurologie a neoruchirurgie, roč. 70, č. 6, 2007.

4. Skálová V.: Rehabilitace po obrně lícního nervu, 1987.

15

praxe

florence 4/19

Pády pacientů ve zdravotnických zařízeních Kvalita zdravotní péče a bezpečnost pacientů patří v dnešní době mezi základní požadavky kladené na vedení nemocnic a jejich zaměstnance. Jednou z oblastí, které je věnována pozornost ve FN Brno, resp. na Rehabilitačním oddělení (RHO) FN Brno, jsou pády pacientů.

Bc. Ilona Cendelínová, Rehabilitační oddělení A FN Brno

C

ílem péče o pacienty na lůžkových stanicích je včasná vertikalizace pacienta a dosažení maximální míry soběstačnosti při běžných denních činnostech už během hospitalizace na RHO. Pádem pacienta může dojít ke zpomalení průběhu léčby, a proto hned při příjmu provádíme zhodnocení možného rizika pádu za použití standardizovaného formuláře „Škála pro stanovení rizika pádu ve FN Brno“. Při stanovení rizika pádu pacienta je nutné vzít v potaz pád v anamnéze během posledního měsíce nebo možné indikace jako zmatenost, neklid, nedostatečné vnímání rizik, nejistotu při chůzi, poruchu chůze, závratě, celkový zdravotní stav pacienta a užívanou medikaci. Pokud je pacientovi stanovena ošetřovatelská diagnóza riziko pádu, je následně edukován, dle potřeby i opakovaně, o preventivních opatřeních, která jsou také k dispozici k přečtení na všech pokojích.

Sestry i sanitáři kladou velký důraz na správnou edukaci pacientů.

Ta musí být srozumitelná, přesná a výstižná, nejlépe i s praktickou ukázkou. Následně je vhodné ověřit, zda pacient činnost zvládá. Doporučuje se vyzkoušet signalizaci u lůžka, která musí být v dosahu. Také je důležitý nácvik obsluhy polohovacího lůžka hned při přijetí k hospitalizaci. Samozřejmostí je písemné dokumentování edukace.

Při stanovení ošetřovatelské diagnózy riziko pádu dále nastavíme u pacienta preventivní opatření/plán ošetřovatelské péče: → označíme pacienta na informační tabuli na pracovně sester zeleným kolečkem → přiložíme pacientovi na zápěstí horní končetiny identifikační náramek se zeleným kolečkem (ne na paretické či plegické) → stanovíme ošetřovatelskou diagnózu riziko pádu

16

→ poučíme pacienta o nutnosti přivolání ošetřujícího personálu při vstávání a opouštění lůžka → pravidelně pacienta kontrolujeme a pomáháme mu zorientovat se v okolí → umístíme pacientovi tlačítko signalizace na dosah a poučíme jej o jeho používání → necháme svítit noční světla → dle možností nastavíme vyhovující výšku lůžka → odstraníme všechny překážky z okolí lůžka → osobní věci uložíme tak, aby byly pro pacienta snadno dosažitelné → dojde-li i přes přijatá opatření k pádu pacienta, informujeme lékaře, provedeme záznam do dokumentace a postupujeme podle SOP Během několika let vyhodnocování pádů jsme identifikovali nejčastější rizika pádů pacientů. Jsou to především chůze s některou z ortopedických pomůcek k lokomoci, věk pacienta nad 65 let a neodhadnutí vlastních možností.

Většina pacientů je na RHO přeložena z jiných pracovišť, převážně chirurgických oborů, a používá při vertikalizaci ortopedické pomůcky, jako jsou podpažní berle, francouzské berle, rolátory, chodítka, mechanické vozíky atd. Nácvik vertikalizace a chůze probíhá vždy za přítomnosti fyzioterapeuta, který pacienta edukuje o správném stereotypu chůze s ortopedickou pomůckou. S nácvikem pokračuje průběžně během dne ošetřovatelský personál, který je proškolen v NCO NZO prostřednictvím CK „Rehabilitační ošetřování imobilních pacientů“. Až po úplném získání jistoty při chůzi fyzioterapeut informuje lékaře a ten následně může pacientovi povolit samostatnou chůzi.

Velmi významnou skupinu pacientů, u kterých dochází k pádům, tvoří osoby starší 65 let. Důvody jsou horší fyzická kondice než u pacientů mladších, přidružená chronická onemocnění, poruchy kontinence moči a stolice, poruchy zraku a sluchu a poruchy kognitivních funkcí. To s sebou přináší nejen vysoké nároky na ošetřovatel-

Jak se vyhnout pádu v nemocnici Pokud si nejste jisti při chůzi nebo máte-li udržovat klidový režim na lůžku, PROSÍME NEVSTÁVEJTE. V případě potřeby použijte zvonek k přivolání personálu.

Vstupujte pouze na suchou podlahu.

→ Spolupracujte se zdravotnickým personálem, vyslechněte pozorně jeho rady a řiďte se jimi. → Využijte informační materiál.

→ Na chodbách se přidržujte zábradlí. → Používejte madla a držáky na WC a v koupelně.

→ Používejte pevnou obuv s neklouzavou podrážkou. → Vyvarujte se chůze pouze v ponožkách či volných pantoflích.

→ Nechoďte potmě. → Využívejte noční světla na pokojích.

Používejte své kompenzační pomůcky (berle, vozík, chodítko…)

Neopírejte se o pojízdný nábytek.

NEBOJTE SE POŽÁDAT PERSONÁL O POMOC

praxe

Graf 1 Četnost pádů pacientů starších 65 let četnost pádů

Graf 2 Počet pádů ve dne a v noci

nad 65 let

v noci

35 30

35 29

29 25

25 20

30 24

20

25

18 15

15

16

14

12 11

10

20 13

2013

2014

2015

2016

2017

2018

počet pádů

7

2013

2014

15 14

8 4

5

2015

2016

7

2017

9

2018 (1. pololetí)

Graf 4 Počet pádů s rehabilitační pomůckou a bez ní

pacient s rizikem pádu

bez pomůcky

35

pád s rehabilitační pomůckou

35 29

30

30

25

15

0

13

11

5

Graf 3 Počet pádů rizikových pacientů

20

15 15 14 10

5 0

ve dne

25

25 20

18

20

16 11

8

10

5

0

0

2017

skou péči, ale i nároky na správnou komunikaci mezi pacientem a zdravotnickým personálem. U těchto pacientů je třeba s trpělivostí opakovaně provádět edukaci o nastavených preventivních opatřeních, kontrolovat signalizační zařízení v dosahu pacienta, znalost jeho použití, uspořádání běžných věcí k používání na nočním stolku. Dále je nutné nepřemisťovat věci na jiná místa, odstranit překážky na pokoji, kontrolovat vhodnou obuv, zajistit vhodný způsob vyprazdňování a učinit další, již výše zmíněná opatření. Pro případ potřeby zajištění bezpečnosti pacienta máme též na všech lůžkách postranice. U rizikových pacientů je také nutné přizpůsobit náročnost rehabilitace i rehabilitačního ošetřování jejich celkovému stavu. Úzce spolupracujeme s fyzioterapeuty, aktivně vyhledáváme rizikové faktory pádu a upravujeme ošetřovatelské činnosti v součinnosti s prací fyzioterapeuta.

Bohužel i přes nastavená opatření k pádům stále dochází. Snažíme se proto pečlivě zaznamenávat všechny okolnosti, které mohou riziko pádu zvyšovat. Příčiny pádů následně analyzujeme a dle výsledků nastavujeme preventivní opatření.

Kromě věku pacientů, zranění při pádu a času pádu jsme statistiky postupně obohatili i o údaje o tom,

2018

14

10

5 2016

16

15

4

2 2016

zda a jakou pacient používá ortopedickou pomůcku, zda se už před pádem jednalo o rizikového pacienta a také jaká byla příčina pádu.

Každý pád je také elektronicky hlášen do databáze mimořádných událostí FN Brno, kde jsou všechny okolnosti s pádem související zaznamenány a zařazeny do registru rizik.

Výsledky studie Z celkového počtu pacientů, k ­ teří od roku 2016 utrpěli pád, bylo 62 % identifikováno jako pacienti rizikoví; tyto pacienty jsme edukovali o preventivních opatřeních, která jsme na oddělení zavedli, přesto si nepřivolávali personál signalizací k doprovodu při chůzi.

Nepotvrdilo se, že by ke zvýšenému počtu pádů pacientů docházelo v nějakou určitou denní dobu, jak jsme před studií předpokládali, tedy ráno mezi 5.00 a 6.30 hod., kdy pacien­ti vstávají. Dále lze konstatovat, že: → 75 % pacientů z celkového počtu těch, kteří od roku 2013 utrpěli pád, bylo starších 65 let, → 87 % pacientů z celkového počtu těch, kteří od roku 2016 utrpěli pád, používalo při chůzi některou z ortopedických pomůcek, → 43 % pacientů z celkového počtu těch, kteří od roku 2014 utrpěli pád, si přivodilo zranění; u 21 %

2017

2 2018

pacientů se zraněním (z celkového počtu) se jednalo o zranění těžké (fraktura, luxace TEP, tržná rána), u zbytku šlo o lehké zranění (oděrky, krvácení z jizvy, hematom, otok).

Úkoly Opakovaně a důsledně edukovat a kontrolovat pacienty starší 65 let a pacienty pohybující se s ortopedickou pomůckou.

Pro zlepšení prevence a edukace bude třeba zjistit, zda s rostoucí jistotou při chůzi pacienta roste i riziko nedodržování preventivních opatření, a dále do našich statistik zařadit údaj o tom, kolikátý den hospitalizace na RHO k případnému pádu došlo.

Závěr Pád pacienta ve zdravotnickém zařízení je častou mimořádnou událostí, která může významně ztížit a prodloužit pacientovu léčbu, délku hospitalizace a v neposlední řadě zvýšit ekonomické náklady vynaložené na jeho léčbu. Ani nejlepší péčí se nám s největší pravděpodobností nepodaří pádům úplně zabránit, je však důležité identifikovat rizikové pacienty a učinit všechna dostupná opatření, jaká jsou v silách zdravotnických pracovníků, abychom riziko a následky této mimořádné události snížili na ­minimum.

17

rozhovor

florence 4/19

Zdravotník by neměl doporučovat žádné množství alkoholu Přijímá český stát dostatečná opatření pro snížení konzumace alkoholu, a tím nepřímo i pro snížení výskytu onemocnění způsobených alkoholem? Konzumace alkoholu má spojitost se vznikem řady onemocnění – onkologických, hepatologických, metabolických i psychiatrických... Česká republika je tradičně známá svou vysokou spotřebou alkoholu, především pak piva. Cena alkoholických nápojů je ve srovnání se západní Evropou nízká, protože stát alkohol tolik nedaní. Je tato politika správná? A co je pravdy na tom, že v malém množství alkohol neškodí, či snad dokonce prospívá zdraví? A co to vlastně znamená, mít problém s alkoholem? Na to všechno nám odpovídal prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.

Dlouho se jako dávka alkoholu, která lidskému organismu neškodí, doporučovaly tři jednotky alkoholu pro muže a dvě pro ženu, tedy tři, resp. dvě piva. Na nedávné konferenci jsem se setkal s tím, že se udávané množství snížilo na 20, resp. 10 g, tedy dvě, resp. jedno malé pivo. Čím to, že se ono množství stále snižuje?

Asi vás zklamu, je to ještě mnohem horší, než by běžný člověk čekal: momentální konsenzuální stanovisko lékařů a adiktologů je žádné doporučování „snesitelné“ dávky.

Jinými slovy konsenzus mezi obory je takový, že by žádný zdravotník neměl doporučovat jakékoli množství alkoholu, především kvůli tomu, že neexistuje žádná dostupná datová evidence, aby tak mohl činit.

Neexistuje totiž nic jako bezpečná dávka, žádnou takovou není možné garantovat. Každá „sranda“ v jedné oblasti je vyvážená poněkud menší „srandou“ v oblasti jiné. U alkoholu, pokud si pomůžeme slovy účetnictví, jsou větší ztráty než zisky.

A co všechny zprávy a studie, jejichž titulky začínají slovy „vědci přišli na to, že jedna sklenka červeného vína je pro zdraví lepší, než kdyby člověk plně abstinoval“?

Existují dílčí výsledky v dílčích oblastech, které jsou vnímány jako dostatečný důkaz toho, že alkohol v nízkých dávkách může mít pro onu dílčí oblast nebo orgán pozitivní vliv. Je to právě například vámi zmiňované červené víno obsahující různé látky, například antioxidan-

18

ty, flavonoidy, které mají pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Na druhou stranu srdce a cévy nejsou jedinou částí těla a alkohol prochází i mnoha jinými orgány, kde může mít vliv naopak negativní. Stejná dávka může pro různé jedince reprezentovat různé riziko.

V poslední době se mnohem více zpřesňuje měření množství alkoholu, které je pro tělo prospěšné, a závěr je takový, že se jedná o velice, velice malé dávky. Pohybujeme se dokonce v řádech gramů. A proto i ono možné doporučování jednoho piva denně ztrácí pevnou půdu pod nohama.

Myslím si, že já ani mí kolegové nejsme nějací zapálení radikálové, a netvrdíme, že pokud si dáte jedno pivo, tak umřete. Na druhou stranu se každý z nás musí individuálně rozhodnout a zvážit možná rizika konzumace alkoholu, byť jsou téměř zanedbatelná. Přítomná ale jsou.

I z toho důvodu si zdravotník nemůže dovolit doporučovat žádnou dávku. V současnosti se snažíme o osvětu mezi veřejností a odstartovali jsme program „Alkohol pod kontrolou“, web provozovaný naším veřejnozdravotním centrem zaměřený na alkohol, dlouhodobě provozujeme stránky www.alkoholpodkontrolou.cz, lidem se také snažíme zpřístupňovat nové informace, výzkumy a data, na které se v této oblasti přišlo. Minulý rok jsme se například věnovali souvislostem mezi alkoholem a rakovinou, nyní se zabýváme právě tou „bezpečnou“ dávkou alkoholu. Nicméně proti všemu snažení stojí velká alkoholová lobby a peníze alkoholového průmyslu.

Naše země je tradičně stavěna na první příčky v konzumaci alkoholu, převážně pak piva.

Čím si to vysvětlujete, že jsme v pití tak zběhlí? Je to podmíněno například historicky?

Druh drog, alkohol nevyjímaje, který se spotřebovává, je do jisté míry dán regionálně. Němci a Rakušané jsou s námi na čelních pozicích ve spotřebě piva, což je dáno tradicí. Musíme si uvědomit, že posledních tři sta let a předtím celý středověk byly české země kulturně, nábožensky i mocensky úzce spojeny s německy hovořícími zeměmi právě se silnou tradicí pití piva. Ale konzumace alkoholu má mnohem hlubší kořeny, sahají dokonce až k prvním Slovanům, kteří se pití alkoholu věnovali rádi. Před nimi alkohol tolik užívaný nebyl. Národy jako Keltové, kteří na našem území žili před Slovany, upřednostňovaly halucinogeny, byť například pivo také znaly. Na druhou stranu jsme původně nebyli typickou alkoholovou kulturou jako Řecko nebo Řím, kde měl alkohol tisíciletou tradici.

U nás je alkohol hluboce zakořeněn a je zřejmé, že s jeho postavením nebude nikdy lehké hýbat. Vůbec už ne v krátkém časovém horizontu.

Pokud člověk trochu cestuje, zjistí, že se pije poměrně dost všude. Jak vypadá srovnání s ostatními kulturami?

Ono se dost pije především v západním světě, právě ten je charakteristický vysokou spotřebou alkoholu.

Ve zbytku světa je jeho spotřeba dána ekonomicky a kulturně. Například v islámském světě historicky původně převládalo užívání opia a konopí. Konopí obecně představuje jednu z nejužívanějších drog vůbec. V dalších částech světa dominovaly původně především přírodní halucinogeny, ať už to bylo u přírodních národů v Africe, Americe nebo

foto: archiv prof. PhDr. Michala Miovského, Ph.D.

Adam Folta, redakce Florence

rozhovor

ší zlo než ten vysoce koncentrovaný.

Některé pivovary dnes vyrábějí desítky nealkoholických piv. Před dvaceti lety by se tomu všichni smáli, takže určitý posun vidět je.

Austrálii. Ovšem současná univerzalizace západní kultury bezohledně prosazuje alkohol jako dominantní drogu. Způsob, jakým to dělá např. v zemích třetího světa, včetně uplácení politických elit, daňové politiky atd., je naprosto strašidelný.

Alkohol a tabák reprezentují v současném světě dvě stále závažnější témata…

Napadla mě v této souvislosti reklama na cigarety z devadesátých let minulého století, v níž si kovboj vyjel do pouště a zapálil někde daleko od onoho stísněného světa metropole. Reklama skrze viditelně zdraví škodlivé kouření měla symbolizovat svobodu a volnost. Takové reklamy si dnes tabákový průmysl dovolit nemůže, ovšem u alkoholu jsou zcela běžné: „zapaříte“ s jelenem a všichni jsou šťastní.

Kovboj později umřel na rakovinu.

Tabákový průmysl je dnes v tom, co může skrze reklamu zobrazovat a komunikovat, omezován, podob-

ný scénář snad čeká trh s alkoholem. Problémem jsou chiméry, které vznikají jeho spojováním se zdravím nebo svobodou. Spotřebováváte prokazatelně něco, co vám zásadně poškozuje zdraví, ale reklama na to „něco“ zobrazuje pravý opak, například zdravé trávení volného času atd.

Tabákový průmysl ovšem nezaspal a pochopil, že se musí změnit, proto se na trhu objevily třeba elektronické cigarety. Tato vlna je v současnosti nezadržitelná a bude znamenat fundamentální proměnu tabákového trhu.

A jak se přizpůsobí alkohol?

V trhu s alkoholem se zatím žádné zásadní zvraty nedějí.

Spousta velkých firem, které vyrábějí alkoholické nápoje, například vyrábí ovocná piva s malým procentem alkoholu nebo jiné nápoje, které obsahují pod dvě procenta alkoholu…

To jsou však zatím malé ústupky, i když míchaný alkohol je jistě men-

Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., klinický psycholog a psychoterapeut

Jaký má pití alkoholu obraz v Čechách oproti západní Evropě nebo USA? Je zlehčováno, démonizováno atd.?

Naprosto jednoznačně je pití alkoholu v České republice zlehčováno.

Opačný jev, tedy jeho démonizace, je minoritním proudem a těžko hovořit o protiváze. To, co chybí nejvíce, je vyváženost. Odpověď je tedy bohužel jednoduchá: pití je obrovsky zlehčováno. A v čem se liší pohled západního světa na alkohol?

Západní svět je citlivější na hranice pití, ať už na úrovni politiků a toho, co si můžete dovolit ve veřejném prostoru, tak i na úrovni toho, co si můžete dovolit například na firemním teambuildingu. Téma alkoholu je tam velmi citlivé a spousta lidí na něj reaguje ostře. V Čechách si asi většina lidí nedovede představit firemní večírek bez alkoholu, ale na západě hodně přemýšlejí nad tím, jestli si například šéf vůbec může dát na večírku skleničku, když by měl spíš jít příkladem. Nejde tu o žádnou hysterii, ale o zodpovědné chování jedinců, kterým záleží na jejich zdraví.

Celý bývalý východní blok, Českou republiku nevyjímaje, se vyznačuje tím, že po změně politického systému sdílí zhoubný obraz toho, že demokracie znamená právo na všechno a zodpovědnost za nic.

U nás je charakteristický postoj jako za socialistického zdravotnictví, kde máte nárok na všechno zadarmo, nemáte žádný důvod ani motivaci, abyste řešili své zdraví, protože vám to může být úplně jedno – dostane se vám beztak stejných výhod jako člověku, který nikdy nekouřil, téměř nepije, váží si svého zdraví a stará se o něj.

Problém je, že pokud nemáte zodpovědnost za své zdraví, všechno je zadarmo a nejste ničím motivováni žít zdravě, systém se řítí do propasti. Medvědí službu odvádějí i někteří politici, včetně těch pravicových. Konzervativní hodnoty, které souvisejí se zodpovědností za vlastní majetek, souvisejí také se zodpovědností za vlastní zdraví. Přijde mi zvrácené, že některé elity de facto vysílají lidem vzkaz „dělejte si co chcete, chovejte se nezodpovědně, vždyť máme socialistické zdravotnictví, nakonec vás stejně budou léčit a stát to zaplatí“.

19

rozhovor

florence 4/19

Češi a alkohol Zdroj: Eurostat

Roční náklady Česka jako důsledek pití alkoholu (v miliardách korun)

Kolik utratí za alkoholické nápoje (v procentech z příjmů, výběrově) Estonsko Lotyšsko Litva Polsko Česko Maďarsko Finsko Rumunsko Lucembursko Slovensko Francie Dánsko Velká Británie Německo Rakousko

5,2 4,9 4,0 3,5 3,3 3,0 2,8 2,7 2,5 2,5 1,8 1,7 1,5 1,4 1,4

Jinými slovy kdyby se vrcholný politik, například hlava státu, někde opil a něco vykládal do médií, tak… … bude pod mnohem větším tlakem, než jsou v naší zemi pan předseda senátu Kubera nebo pan prezident Zeman a mnozí další.

Myslíte, že se stát k této problematice staví laxně a řečeno v nadsázce v duchu Švejka: pokud je pivo levné, tak si štamgasti zanadávají u piva a protestovat do ulic se nehrnou?

Ono to tak úplně nadlehčené není.

Budete se divit, ale co se týká vrcholových politiků, tak pivo v Čechách představuje jedno z nejtřaskavějších témat, kterého se nikdo nechce dotknout. V tomto smyslu je opravdu extrémní komoditou, co se týče politické citlivosti.

Poslanecká sněmovna navrhuje zvýšení daně na alkohol a tabákové výrobky.

To ano, ale tato daň by se měla týkat lihovin, naopak u piva by mělo dojít k daňovému zvýhodnění. Cena pro koncového zákazníka by se ovšem zřejmě nezměnila a očekává se, že marže u točeného piva by zůstala prodejcům.

Takže Čechům se na pivo sáhnout nesmí?

Všichni se toho zatím bojí a pivařská lobby je v tomto smyslu účinnější než lobby vinařská. A obě jsou silnější, než je tomu u výrobců a dovozců lihovin.

20

Celkem

59 miliard, z toho:

5,6

4,5

předčasná úmrtí

dopravní nehody

4,8

1,6

1,35

1

léčba poškozených jater

léčba závislosti

léčba vysokého tlaku

kriminalita

Bojuje tedy stát podle vás vůbec proti alkoholu?

Zatím téměř nebojoval. Současný ministr zdravotnictví Vojtěch je jeden z prvních, kdo si v tomto směru něco troufl. Existovaly sice nějaké drobné projekty, máme koncepci drogové politiky… To ale směrem k veřejnosti není dostatečně komunikováno nebo je komunikace dosti nešťastná. Konkrétní opatření pak nebyla téměř nikdy aplikována. Nedaří se nám získat pro tato témata veřejnost. Podíváte-li se však například na to, jaký má mediální obraz pacient s psychiatrickou diagnózou, veřejnost není kdovíjak shovívavá – v průzkumech, koho by lidé nechtěli za souseda, se objevuje na prvních místech, u člověka závislého na nějaké droze, tedy nejen na alkoholu, je to pak ještě mnohem horší. Slovo alkoholik je už dnes nadávkou a my i z toho důvodu raději používáme termín člověk závislý na alkoholu nebo mající problémy vyvolané alkoholem.

kterou žijí především mladí lidé ve velkých městech.

A myslíte, že to tak platí i u mladší generace, která má přece jen liberálnější pohled na svět a například depresi nebere jako totální selhání v životě, ale dovede nemocné kamarády pochopit a podpořit?

V tom máte pravdu, čím jsou lidé mladší, tím víc jsou s to pochopit závislosti nebo duševní onemocnění.

Také to závisí na dosaženém vzdělání a velikosti sídla, kde žijí. Velká sídla s velkým množstvím vzdělaných lidí mají v tomto ohledu nejliberálnější pohled. Docela dobře to je vidět na kampani Suchej únor,

Nyní se přesuneme k praktičtějším věcem, tedy problému jedince s abúzem alkoholu. Jak alkoholik pozná, že má problém s alkoholem?

Dovede to vůbec sám, nebo nemá dostatečný nadhled, aby si řekl, že už vážně asi pije za hranou? Nebo potřebuje, aby ho k tomu nějakým způsobem dotlačilo okolí?

Nebývá běžné, že na to přijde sám.

Jinými slovy součástí diagnózy je i ztráta náhledu na to, co se s vámi děje. Racionalizace nastupuje velmi tvrdě. Celou dobu máte pocit, že máte všechno pod kontrolou, že je

A jak je tomu v zemích na západ od nás?

Asi nejzásadnější rozdíl mezi Čechami a západní Evropou vidím v tom, že lidé, nikoli jenom elity, ale i obyčejní lidé se středoškolským vzděláním, se obecně zajímají o to, co jedí a pijí. Tím nemyslím žádné extrémy jako veganství, ale to že jsou gramotnější v tom, jaké výrobky kupovat, že nejedí párky třikrát týdně a čtou, co je na etiketách výrobků. Jako problém vidím, že se u nás lidé často vůbec nezajímají o ty nejelementárnější věci, které ovlivňují délku jejich života, kvalitu života a zdraví vůbec. Pokud se k informacím tohoto druhu dostanou, většinou jim nerozumějí, a když jim náhodou rozumějí, tak se jimi stejně neřídí, protože si myslí, že se jich to netýká. Při výběru potravin se například řídí spíše tím, na co je sleva.

rozhovor

všechno v pohodě, a klidně během dne vypijete půllitr nebo litr destilátu. Drtivá většina lidí, kteří mají problém s alkoholem, se to dozvědí tak, že jim to řekne někdo z okolí, protože už to nejde dál. Často to bývají ti nejbližší jako partneři nebo rodina. Je to dost variabilní, ale musíme si uvědomit, že problém s alkoholem nutně nemusí znamenat pouze závislost.

Závislost na alkoholu je relativně méně častá diagnóza. Spousta lidí, kteří mají problém s alkoholem a alkohol u nich způsobuje nějaké sociální nebo zdravotní potíže, nemusí být nutně závislá na alkoholu. To je poměrně rozšířený mýtus. Množství alkoholu, které může způsobovat zdravotní problémy, není až tak velké. Bavíme se tu třeba o čtyřech nebo pěti pivech za den, tedy hranici přibližně 60–80 g čistého alkoholu denně.

Což v našich končinách není zas až tak neobvyklé…

Přesně tak. Pivo zde někteří nevnímají ani jako alkohol. Vezměte si, že tu máme deset procent populace, včetně kojenců a lidí nad 65 let, která spadá do kategorie rizikového

pití. To je přes milion lidí. To procento je stejné ve většině zemí, v tom nejsme až takovou výjimkou, na druhou stranu deset procent je obrovské číslo. V jiných oborech mluvíme třeba o tisícovkách pacientů, zde se pohybujeme v řádu statisíců.

Jaké jsou typické scénáře závislosti na alkoholu?

To není asi možné generalizovat.

Větší spotřeba se začíná u velké části populace projevovat už během adolescence, do mladé dospělosti vstupují lidé s poměrně vysokou spotřebou. Co ze začátku vypadá jako legrace, je okolo třicítky rostoucí pupíček, v pětatřiceti se začíná přidávat vyšší míra stresu, hypotéka, děti a všechno se to sčítá. Klasický pacient většinou přichází tak okolo pětačtyřicítky padesátky. Ovšem dnes i vlivem změny atmosféry ve společnosti k nám začínají chodit pětadvacetiletí třicetiletí lidé, kteří chtějí s tímto problémem něco dělat. To je nadějný posun.

Co vlastně znamená slovo alkoholik? Je to člověk závislý na alkoholu i člověk, který

nadměrně pije, ale závislý být nemusí?

To je dobrá otázka. My bychom správně ani slovo alkoholik neměli používat, protože zvulgarizovalo a je to podobné, jako když někomu řeknete, že je psychopat. Kdo je vlastně alkoholik? Je to ten, kdo je závislý na alkoholu? Odpověď zní, že se to tak snadno říct nedá. Jak bychom potom označili tu velkou část lidí, kteří nadměrně pijí alkohol, a přitom závislí nejsou? Diagnostický manuál takovou skutečnost označuje jako škodlivé pití, ale v běžném jazyce se takové označení téměř vůbec nepoužívá. Čím si vysvětlujete to, že léčbu absolvují mladší lidé?

Je to určitě ovlivněné mírou vzdělání a osvětou ve společnosti. Obecně se o této problematice více mluví.

Navíc je důležité si uvědomit, že náš obor, adiktologie, je jedním z nejvíce stigmatizovaných. Takovouto nálepku nikdo nechce.

Mívá vlastně příběh alkoholika někdy šťastný konec?

Je důležité říci, že většina uživatelů návykových látek naštěstí neINZERCE

21

florence 4/19

rozhovor

chronifikuje. Kdyby ano, tak jsme hegemonem ve zdravotnictví. Ta část, která chronifikuje a jde se léčit, má šanci na vyléčení 30–50 %.

Může se zdát, že to není moc, ale když se podíváte na jiné obory, kardiovaskulární choroby, diabetes atd., procenta tam se o tolik neliší.

Touto optikou tedy čísla nejsou až tak zlá, a pokud deset let po léčbě nepije 40 % chronických uživatelů s diagnózou závislosti, dá se mluvit o velkém úspěchu.

Boj s alkoholem je každodenní odříkání, sebezapírání a pokoření touhy. Jack London o svém zápase s alkoholem psal v novele Démon alkohol, cestovatel a spisovatel Josef Formánek, abstinující alkoholik, mluví o černém drakovi uvnitř, který má žízeň a vy mu nesmíte dát napít. Co vlastně alkoholik cítí předtím, než se napije?

To se nedá zprostředkovat a umělecké vyjádření mi přijde jako nejlepší možnost, které já nemohu konkurovat. A myslím, že lidé jako Formánek nebo Tomáš Hanák dělají destigmatizaci alkoholiků obrovskou službu, protože se o tom nebojí veřejně mluvit. Díky jim za to.

Jak vlastně vypadá křivka toho, jestli a jak dlouho vydrží abstinující alkoholik nepít?

Statistika je zde neúprosná. Čím kratší doba od ukončení léčby, tím jste rizikovější. Čím déle abstinujete, tím je pravděpodobnější, že abstinovat vydržíte. Obecně jsou nejrizikovější ti pacienti, kteří si myslí, že jsou vyléčeni. Zásadní je přijímat s pokorou to, že jste vyléčený, ale že do toho můžete kdykoli klidně zabřednout znovu.

Myslíte, že to mají lidé nastavené například jako u salmonely z vajec, kdy se vyléčí antibiotiky a pak můžou vejce jíst vesele dál?

Ano, velká část lidí tento model v hlavě má.

Může se vyléčený alkoholik napít? Nebo už musí do konce života stoprocentně abstinovat?

Vedou se kolem toho debaty, jestli je možné obnovit kontrolované pití, ale drtivá většina lidí, kteří chronifikují, kontrolované pití obnovit nedovede. Já osobně s takovouto myšlenkou nepracuji, protože riziko je velké, alkoholu lze znovu propadnout, už se z toho nemusíte nikdy dostat a můžete umřít.

22

Jaké je vlastně soužití s alkoholikem?

Je drsné a má drsné dopady na všechny okolo. V rodinách s tímto problémem je zvýšená pravděpodobnost domácího násilí všeho druhu. Často dochází k těžkým a neřešitelným konfliktům a vydírání.

Alkohol patří mezi nejvíce kriminogenní látky.

Co zdravotně čeká alkoholika po delším abúzu alkoholu?

Jaké nemoci se u něj dříve nebo později objeví? Je jeho stav reverzibilní? Například obnova neuronových spojů a regenerace mozku obecně…

Velké množství poškození vratné je, ale nesmí překročit určité hranice. Například játra patří mezi jeden z orgánů, které dovedou nejlépe regenerovat, ale na druhou stranu chronický etylismus je pro ně nejhorší zatížení. Alkohol poškozuje všechna místa, kudy prochází, a navíc je to velký karcinogen. Tudíž se může zásadně podílet na vzniku karcinomu slinivky, prsu, prostaty a dalších. Má také zásadní vliv na rozvoj diabetu.

Rehabilitace alkoholika určitě možná je, ale člověk na sobě musí pracovat, musí dodržovat životosprávu, cvičit atd. Lidé se k nám dostávají v zuboženém stavu a po třech čtyřech měsících vidíte diametrální rozdíl, člověka skoro nepoznáte. Čím jsou pacienti mladší, tím u nich dochází k většímu zlepšení.

Při abstinenci se upravuje i duševní stav, pacient je klidnější a někdy dovede i reflektovat své alkoholové eskapády z minulosti. Velká část se dovede vrátit zpátky do normálního života a je úspěšná v tom, co dělá. Zmínil jste třeba spisovatele Formánka.

Jak může při léčbě pomáhat zdravotnický personál, zejména pak sestra?

Troufám si říct, že v adiktologii je to mnohem extrémnější než v jakémkoli jiném zdravotnickém oboru, že sestry mají mnohem větší pravomoci a zodpovědnost. Není tu totiž tolik úkonů, které musí dělat čistě doktor, a není tu tak velká lékařská dominance. I z toho důvodu tu mají ostatní zdravotnické profese velký prostor pro seberealizaci. Větší díl tady rozhodně leží na sestrách a sociálních pracovnících, protože lékařů a psychologů na odděleních tolik nebývá.

Vidím tu jistou mezeru v tom,

že adiktologické sestry nejsou tolik ambiciózní a nehlásí se tolik o své pravomoci atd. Například ve Spojených státech mají založenou asociaci, publikují a celkově se snaží emancipovat. Mj. i tím, že mají vlastní specializaci. V Čechách jsme v tom­hle ohledu zaspali, protože vzdělávání sester v adiktologii je v některých zemích na velmi vysoké úrovni. Také si myslím, že zvláště v adiktologii jsou sestry nedoceněné. Ale do budoucna vidím obrovský prostor pro jejich uplatnění, protože tento obor se bude rozvíjet a samy sestry tu budou mít široké pole pro zlepšování. Jak už jsem uvedl, zaspali jsme a tento dluh musíme do budoucna splatit.

Kdo je prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Klinický psycholog a psychoterapeut. ­Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. V roce 2005 byl na Palackého univerzitě v Olomouci habilitován v oboru klinická psychologie a v roce 2012 byl jmenován profesorem taktéž v oboru klinická psychologie.

Profesní dráhu začínal jako preventivní a poradenský pracovník ve sdružení Podané ruce, kde později pracoval jako vedoucí Denního psychoterapeutického sanatoria Elysium a ředitel sekce léčebných zařízení.

Paralelně s tím se profiloval v oboru klinická psychologie na Psychiatrické klinice FN Brno-Bohunice. Od roku 2001 do roku 2005 působil jako vědecký pracovník Psychologického ústavu Akademie věd ČR a odborný asistent na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci. Zde se věnoval především metodologii výzkumu, léčbě a prevenci problémů způsobených užíváním návykových látek a narativní psychologii aplikované na práci s filmem. V roce 2005 byl jmenován vedoucím nově vzniklého Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze. Po sloučení Centra adiktologie PK a Oddělení pro léčbu závislostí VFN v Praze (U Apolináře) vznikla samostatná Klinika adiktologie (leden 2012), kde doposud zastává funkci přednosty. Od roku 2008 působí ve funkci proděkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pro nelékařské studijní programy. Je externím spolupracovníkem Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti a editorem odborného časopisu Adiktologie.

Staňte se součástí týmu společnosti Fresenius Medical Care, která v České republice provozuje 25 dialyzačních středisek v Praze, Karlovarském, Pardubickém, Středočeském a Ústeckém kraji. Hledáme právě vás na pozici

Všeobecná sestra Nabízíme:

Požadujeme:

-

-

-

Velmi dobře placenou práci v soukromém zdravotnickém zařízení, přátelský a příjemný kolektiv, kde se budete cítit dobře, moderní pracovní prostředí a nejnovější technologie, příspěvky na nadstandardní péči a lékařské zákroky, příspěvky na mateřskou školu a dětské tábory, příspěvky na penzijní a životní pojištění, příspěvky na sportovní aktivity, rodinnou dovolenou či kulturu, výhodný telefonní tarif pro vás i vaši rodinu, možnost dalšího vzdělávání a výuky cizích jazyků, šest týdnů dovolené, stravenky.

-

-

Odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry, postgraduální vzdělání v oboru nefrologie, ARIP výhodou, nikoli však podmínkou, komunikativnost, příjemné vystupování, lidský přístup, organizační schopnosti a spolehlivost, schopnost samostatné i týmové práce, základní znalost práce s počítačem, ochotu práce ve směnném provozu.

Fresenius Medical Care je celosvětově největším poskytovatelem dialyzační léčby a zároveň i dodavatelem dialyzačních produktů, jako jsou dialyzační přístroje, dialyzátory a ostatní spotřební materiál. V České republice v současné době zabezpečuje ve svých 25 střediscích péči o téměř 1 700 pacientů v chronickém dialyzačním programu. Více informací získáte na webu www.freseniusmedicalcare.cz.

Kontakt: Fresenius Medical Care - DS, s.r.o., Šárka Málková E-mail: sarka.malkova@fmc-ag.com, Telefon: 273 037 940 23

pro školy

florence 4/19

Za odbornými zkušenostmi na sever Evropy Finsko je zemí s nejefektivnějším a nejprogresivnějším vzdělávacím systémem.

Proč se opakovaně objevuje na předních světových příčkách? A proč ročně hostí řady učitelů a studentů, kteří se chtějí dozvědět, jak to zde funguje?

Mgr. Tereza Johnová, učitelka odborných předmětů

N

aším cílem v rámci zahraniční stáže programu Erasmus+ bylo získat odpovědi na tyto a další otázky. Odborného pobytu se zúčastnilo devět žáků SZŠ Ruská v Praze, kteří byli vybráni mezi studenty oborů Zdravotnický asistent, Ošetřovatel a Sociální činnost. Cílem výběru stážistů bylo zajištění co nejvyšší rozmanitosti napříč obory, které se ve škole vyučují.

Pokud budeme srovnávat vzdělávání v českých a finských zdravotnických školách, hlavní rozdíl je v tom, že finský systém je velice pružný, šitý přímo na míru žáka.

Každý má svůj individuální plán, který obsahuje cíle výuky, jež musí student splnit k získání kvalifikace pro výkon profese. Ve Finsku byl zaveden systém jednotlivých kurzů, který je velmi flexibilní. Hlavní modul, jehož náplní je všeobecné zdravotnictví, trvá jeden rok. Studují jej

všichni a po jeho absolvování si vybírají jeden ze specifických oborů, jako je například fyzioterapie, dentální hygiena nebo všeobecné ošetřovatelství nemocných.

Při účasti ve vyučování jsme si všimli, že žáci se velice často střídají ve skupinkách a jednotliví vyučující chystají výuku pro několik tříd společně. Ve výuce jsme rovněž zaznamenali, že studenti pracují s falešnými léky, čímž je zajištěna jejich bezpečnost, nevědí však, jak dané léky vypadají ve skutečnosti, což může vést k pozdějším chybám. Překvapilo nás, že se žáci neučí pravidlu trojí kontroly, které je u nás důležitým standardem v prevenci záměny léků. Ve Finsku se rozdávají léky ráno, a to do barevně odlišených lékovek na celý den. V domovech pro seniory jsou to pak týdenní či měsíční tabla. Učí se tu metodě dvojí kontroly.

V praxi to vypadá tak, že po rozdání léků zkontroluje další sestra správnost podání. Chybí však důsledná kontrola, na které si zakládáme v České republice.

Další významný rozdíl ve vý­uce jsme zaznamenali při probírání tematického celku aplikace injekcí. Finští studenti si zkouší aplikaci léků sami na sobě. To může být velmi přínosné, mohou tak sami posoudit bolestivost zákroku a výkon zažít na vlastní kůži.

Při exkurzi v nemocnici jsme viděli velice důkladný systém zabezpečení léků. Lékárny na odděleních jsou opatřeny čipy, stejně tak i domovy pro seniory jsou velmi dobře chráněny jak proti vniknutí neoprávněné osoby, tak proti úniku samotného pacienta. Na schodištích jsou zábrany, čipový systém otevírání dveří se nachází při vstupu na oddělení i na pokoji nemocného. Inzulin se v domovech pro seniory aplikuje až po jídle a po změření glykemie se upraví jeho dávka. Je to jednoduché opatření k předcházení hypoglykemii.

Finští studenti se účastní praktického vyučování samostatně, bez doprovodu učitelů, a pracují pod vedením zdravotních sester. Pracoviště, kam docházejí, jsou hlavně domovy pro seniory, takže provádějí převážně základní ošetřovatelskou péči.

fota: autorka

Naši žáci se zúčastnili nejen výuky v hodinách ošetřovatelství ve škole, ale pracovali také v několika zdravotnických zařízeních.

24

pro školy

V zooterapii se ve Finsku využívají roboplyšáci či prase domácí.

Výhodou pro žáky je, že praktická a teoretická zkouška jsou zde společné. Student po absolvování praktické zkoušky ústně obhájí svou práci.

Na naše studenty jsou tedy kladeny větší teoretické nároky, což se projevilo i při závěrečných prezentacích.

Překvapilo nás, že studenti ve Finsku nejsou zvyklí pracovat s ošetřovatelskou dokumentací, práce s ní bývá zařazena do výuky až v průběhu studia ošetřovatelství na vysoké škole.

Naši žáci se zúčastnili nejen výuky v hodinách ošetřovatelství ve škole, ale pracovali také v několika domovech pro seniory a v zařízení určeném pro válečné veterány. Finské domovy pro seniory jsou na první pohled velmi přátelské a bezpečné. Prostředí zde je velmi příjemné, až domácké. Klienti mají většinou vlastní pokoj, který je vybaven podle

jejich vkusu a přání. Od České republiky se liší nejen vybavením, ale hlavně pružným harmonogramem práce sester. Vše se řídí především přáními a potřebami klienta. Pokud si například přeje vykonávat hygienu ve večerních hodinách, je mu to umožněno. Mezi běžné vybavení domovů patří sauny, kam klienti chodí pravidelně několikrát týdně. Velký důraz se klade na aktivizaci klientů.

Naši studenti se aktivně zapojili do tréninku paměti, kondičního cvičení, tréninku jemné motoriky a provádění dalších ergoterapeutických metod. Zajímavé je zdejší netradiční využití zooterapie. U nás se běžně setkáváme s canisterapií, proto pro nás bylo velkým překvapením, že ve Finsku se k aktivizaci využívají roboplyšáci či prase domácí.

V porovnání s Českou republikou je dostupnost služeb pro seniory velká. Zaznamenali jsme, že počet domovů pro seniory značně převyšuje poptávku. Jen v Jyväskyle je 44 takových zařízení na 130 000 obyvatel.

Podobné je to i s personálem. Jedna sestra má za směnu na starosti jednoho, maximálně dva klienty. To vede k lepší péči například v oblasti prevence dekubitů, rehabilitační péče a aktivizace. Vliv to má jistě také na personál, který o klienta pe-

čuje. Se syndromem vyhoření se tu u zaměstnanců setkávají jen zřídka.

Finsko má municipální zdravotnictví. Každá municipalita je formálně povinna poskytovat svým obyvatelům zdravotnické služby. Každé město si bohužel nemůže dovolit nemocnici, nebo dokonce zdravotnické centrum. To vede k tomu, že klienti z menších měst musejí za zdravotní péčí cestovat, a některé služby se tak stávají hůře dostupné.

Veškeré zdravotní služby jsou hrazeny státem, ale je možné si připlatit za služby soukromého sektoru.

Součástí našeho výjezdu byla také návštěva jedné z největších nemocnic v Jyväskyle. Přestože je tato nemocnice podle našeho názoru velmi dobře technicky vybavena, v jejím areálu se již staví nová, modernější.

Velký důraz je kladen na soukromí a pohodlí klientů. Běžným standardem bude jednolůžkový pokoj pro každého. Modernizoval se hlavně přijímací systém: pacient projde emergency a poté bude podle typu onemocnění přiřazen na konkrétní oddělení. Finský zdravotnický systém je skutečně na velmi dobré úrovni.

Odborná stáž byla velkým přínosem nejen pro naše studenty, ale i pro nás pedagogy. Jsme moc rádi, že jsme se jí mohli zúčastnit.

„Zdravík dárcem krve“ – hromadné darování krve žáků SZŠ a VOŠZ Plzeň Krev je vysoce specializovaná tělní tekutina, která přináší tkáním lidského těla kyslík a výživné látky. Naopak odvádí oxid uhličitý a odpadové látky. Lidskou krev se zatím nepodařilo plnohodnotně nahradit umělými přípravky, a musí být proto získávána od dobrovolných dárců. Je jí zapotřebí po úrazech, operacích či při krevních chorobách, pro nemocné po transplantacích a otravách. Dárcem může být podle práva každý člověk od 18 do 65 let věku v dobrém zdravotním stavu.

Mgr. Markéta Lišková, učitelka odborných předmětů, koordinátorka projektu Škola podporující zdraví

K

rev dárců je testována na některá infekční a krví přenosná onemocnění jako například HIV, hepatitida a jiné sexuálně přenosné nemoci.

Krev nemůže být ošetřena tak, aby

viry a mikroorganismy byly zničeny, protože používané metody současně ničí i červené krvinky. Dárci musejí svým podpisem na vyplněném dotazníku stvrdit pravdivost údajů o svém zdravotním stavu. Proto není dárcovství krve zpoplatněno a nejbezpečnější jsou dárci darující krev alespoň 2× ročně, nevyžadující materiální výhody, odpovídající poctivě na otázky, zkrátka ti, kteří chtějí pomoci doopravdy.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se každoročně uskuteční více než 110 milionů dárcovských odběrů krve. Zhruba polovina z nich je v rozvinutých zemích, kde žije necelá pětina světové populace. WHO eviduje v 176 zemích téměř 13 tisíc transfuzních stanic, ve kterých je možné darovat krev. Jejich rozložení ve světě je však značně nerovnoměrné. V polovině ekonomicky vy-

25

pro školy

Prvního ročníku akce „Zdravík dárcem krve“ se zúčastnilo 18 dobrovolníků.

spělých zemí připadá na tisíc obyvatel méně než 33 dárcovských odběrů za rok, ve středně příjmových je to necelých 12 odběrů a v nízkopříjmových regi­onech přijde darovat krev pouze pět osob z tisíce.

Tato nerovnováha pak pochopitelně působí na dostupnost krve a transfuzních přípravků v jednotlivých částech světa.

V Česku v posledních letech nových dárců ubývá. Statistiky Ústavu zdravotnických informací ukazují, že v roce 2009 bylo prvodárců 61 000, v roce 2015 se počty nových dárců snížily na 42 000.

V naší zemi darují krev asi 3 % lidí, přičemž tento počet dárců je nutný k pokrytí potřeb nemocných, chybí ale rezerva pro případy mimořádného výdeje krve například v době chřipkových epidemií apod.

Toto jsou informace, které dostávají žáci 2. ročníků na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné ­škole zdravotnické v Plzni, když absolvují exkurze na Transfuzním oddělní FN Plzeň. V letošním roce byla se žáky na zmíněné exkurzi Mgr. Eliška Čagánková, učitelka odborných předmětů, která je sama dárkyní krve. Oslovila mě s nápadem uspořádat první ročník hromadného ­darování krve mezi plnoletými studenty 3. ročníků. Název akce zněl „Zdravík dárcem krve“. Zdravík je maskotem naší školy. S kolegyní jsme se snažily žáky motivovat, vysvětlit jim potřebnost nových dárců a přesvědčit je k darování krve.

Přihlásilo se jich 18. Byly jsme s kolegyní nadšené, kolik dobrovolníků přišlo. Popravdě jsme čekaly pár jednotlivců. Celá akce začala ráno 19. června. Z oněch 18 dárců bylo 17 prvodárců. Patří jim velký dík! Myslím, že jejich pohled na akci je velmi zajímavý, proto cituji:

26

Darování krve se Zdravíkem, Daniela Smržová, 3. AZA, SZŠ a VOŠZ Plzeň Dne 19. 6. 2019 jsme se s naší školou zúčastnili jako dobrovolníci darování krve. Před měsícem nás oslovily paní učitelka Čagánková a paní učitelka Lišková, jestli bychom nechtěli jít hromadně darovat krev. Ve třídách se začalo o této akci povídat.

Byli tedy vybráni zástupci, aby sepsali seznam dobrovolníků. Z 3. AZA se přihlásili Abrahamová, Dočkalová, Nováková, Křížová, Paluchová, Pešíková, Koutná, Smržová, Jelínek a Chrastilová, ze 3. BZA Konradyová, Borčová, Burjasová a Zelenková, ze 3. CZA Tesková a Nováková a ze 3. ZDL Hecová a Štefánková.

Ve středu ráno jsme se sešli před transfuzní stanicí v Plzni. Byl nás velmi krásný počet: 18 dobrovolníků.

Nejdříve každý žák obdržel pořadové číslo. S číslem jsme se hlásili na recepci, kde museli všichni vyplnit důležitý dotazník. Tento dokument jsme následně odevzdali na evidenci. V čekárně jsme vyčkávali, než nás vyzvou na vyšetřovnu, kde nás sestřička zvážila, změřila krevní tlak a tělesnou teplotu. Poté jsme opět čekali. Následoval náběr vzorku před samotným odběrem.

Mezi spolužáky panovala nervozita, zda budou vhodnými dárci. Také nás znervózňovala představa velké jehly, která se používá k odběru. Po patnácti minutách opět cinklo naše pořadové číslo. Byli jsme pozváni ke konzultaci s paní doktorkou. Ta se nás vyptávala na rodinnou anamnézu a zda netrpíme nějakou nemocí. Pak přišel čas, kdy jsme bojácně čekali, až se uvolní křeslo na odběr.

Po pár minutách nás vyzvala velmi milá sestřička. Posadili jsme se do křesel. Zaujali pohodlnou polohu a sestřička si mezitím připravovala

vak, do kterého následně odtékala naše krev, celých 450 ml. Následoval postup, který všichni známe: sestřička nejdříve zaškrtila ruku škrtidlem, nahmatala vhodné žíly, vydezinfikovala dané místo a vše bylo připraveno. Už jen se zavřenýma očima doufáme, že vpich nebude bolet. Vše proběhlo naprosto v pořádku, nervozita opadla. Jen bylo hrůzostrašné, jak nám z ruky trčela jehla napojená na odvodnou hadičku. Aby nám krev dobře odtékala, dostali jsme do ruky míček. Celý odběr trval deset minut.

Přestože jsme jej všichni zvládli, některým se udělalo nevolno. Velmi pohotový personál se o nás postaral: přiložili nám led na hlavu, dostali jsme čaj s kofeinovými kapkami a glukopurem, aby se nám ulevilo.

Tento zázračný elixír velmi dobře pomohl a hned nám bylo lépe. Za odměnu každý dostal svačinu. Během občerstvování jsme si sdělili zážitky.

Zasmáli jsme se nad tím, jak jsme byli nervózní, a mávli rukou, protože to nic nebylo. Po půlhodinovém odpočinku v čekárně jsme se rozloučili a opustili transfuzní stanici. Tímto článkem bychom chtěli poděkovat velmi příjemnému personálu, že se o nás všechny postaral. Také moc děkujeme za podporu našich doprovázejících učitelek Mgr. Čagánkové a Mgr. Liškové, které nás utěšovaly a staraly se o omdlévající.

Akce měla velký úspěch a díky ohlasu všech zúčastněných se bude opakovat ne za rok, jak jsme s kolegyní původně zamýšlely, ale již před vánočními svátky. Žáci měli skvělý pocit, že jejich krev může zachránit lidský život, že to bravurně zvládli a udělali dobrý skutek. Jsme na ně velmi pyšné a doufáme, že se stali příkladem dalším, třeba ještě ne úplně rozhodnutým dobrovolníkům.

z konferencí

VIII. kongres perioperačních sester

s mezinárodní účastí pod záštitou FN Ostrava Ve dnech 6.–7. června 2019 se v severomoravském městě Ostravě, v hotelu Harmony Club, uskutečnil VIII. kongres perioperačních sester s mezinárodní účastí. Organizátorem byl výbor sekce perioperačních sester ČAS ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Ostrava.

Motto kongresu „Riziko se objevuje vždy, když nevíte, co děláte“ se prolínalo řadou přednášek.

Ing. Jaroslava Jedličková, MBA, vrchní sestra COSI FN Brno

K

ongres zahájila paní PhDr. Dana Streitová, manažerka Centrálních operačních sálů ve Fakultní nemocnici Ostrava. Přivítala účastníky, pozvané hosty, seznámila s ­organizací akce a poděkovala všem partnerům, kteří podpořili dvoudenní kongres. Za ČAS vystoupila s pozdravením všech p ­ řítomných viceprezidentka Mgr. Tydlačková, za FN Ostrava přednesla zdravici Mgr. Eva Minaříková, Ph.D. Předsedkyně sekce Ing. ­Jaroslava Jedličková ocenila dvě navržené osobnosti z FN Ostrava za jejich celoživotní práci v oboru a předala pamětní medaile. Oceněnými jsou paní Zdenka Zajíčková, bývalá staniční sestra chirurgické stanice, a MUDr. Tomáš Posolda, dlouholetý primář operačních sálů ve fakultní nemocnici, oceněný za výbornou spolupráci a podporu perioperačních sester. Oba dva stále ještě působí na COS ve FN Ostrava.

Motto kongresu „Riziko se objevuje vždy, když nevíte, co děláte“ se

prolínalo řadou přednášek a především pak workshopy s praktickým představením práce se zdravotnickými přístroji.

První blok se zabýval hlavně vědou a výzkumem v perioperační péči, zhodnocením mezinárodního projektu, mezioborovou spoluprací ERAS a průběhem Kongresu EORNA 2019 v Holandsku. Druhý blok odborného programu seznámil s využitím elektrochirurgie spektrem všech oborů i využitím jiných náročných přístrojů používaných na operačních sálech. Ve třetím a čtvrtém bloku zazněla sdělení perioperačních sester o novinkách a zajímavých postupech v perioperační péči.

Kongres nenabízel jen odborné přednášky, ale i možnost kulturního vyžití. V podvečerních hodinách někteří účastníci absolvovali komentovanou prohlídku v Dolní oblasti Vítkovice, navštívili Vysokopecní okruh včetně Bolt Toweru.

Druhý den kongresu byl vyhrazen trojici workshopů. Na úvod vystoupil MUDr. Šinkovič z Banské Bystrice s přednáškou „Princípy elektrochirurgie – teória a prax“. Workshopy byly zaměřeny na principy monopolární, bipolární ko­agulace a použití pokročilé techniky v elektrochirurgii.

Kongresu se celkově zúčastnilo 176 účastníků, 25 přednášejících, 103 pasivních účastníků a 48 zástupců podporujících firem.

fota: autorky

INZERCE

27

právo

florence 4/19

Nemocnice se při řešení zdravotních problémů často stávají součástí našich životů, a někdy dokonce i životů našich dětí. Hospitalizace dítěte je pro rodiče i zdravotníky extrémně citlivou a choulostivou situací.

Kdy mají rodiče doopravdy právo být s dítětem v nemocnici a mohou třeba čekat na operačním sále, než začne působit anestezie? Podívejte se s Kanceláří Ombudsmana pro zdraví, jak je to doopravdy.

JUDr. Jana Palečková a Jana Hovorková, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

aby jim byly kompetentní osobou (zpravidla lékařem, nikoli zdravotní sestrou) sdělovány informace o zdravotním stavu dítěte.

Na preventivní prohlídky a vyšetření bez obav

V nemocnici aneb rodič není přece pacient

Začneme od toho nejjednoduššího, co všemu předchází, a to jsou preventivní prohlídky u obvodního lékaře, případně vyšetření nebo ošetření v nemocničních ambulancích.

Zde je pochopitelně očekáván doprovod nezletilého dítěte rodičem, přesněji řečeno zákonným zástupcem. Rodič má právo na veškeré srozumitelné informace o zdraví dítěte a v případě nálezu nebo nutnosti dalšího řešení zdravotního problému i na výstižný popis a návrh léčby. Na preventivní prohlídky a vyšetření však může dítěti dělat doprovod i tzv. osoba blízká – například starší zletilý sourozenec, prarodiče nebo teta. I oni mají v takovém případě podle zákona právo na to,

O poznání komplikovanější situace nastává při pobytu dítěte v nemocnici. Obecně se má za to, že s dítětem do šesti let věku má rodič automaticky nárok být hospitalizován. To však lze považovat za jeden z velmi rozšířených mýtů, který koluje mezi lidmi. Pravda je totiž takzvaně na půli cesty. Rozhoduje o tom totiž ošetřující lékař. „Obecně platí, že důvodem pro hospitalizaci zákonného zástupce dítěte je situace, kdy ji vyžaduje zdravotní stav nezletilého. Pokud ošetřující lékař dítěte dojde k závěru, že ano, je pobyt dospělého v nemocnici včetně stravy hrazen pojišťovnou.

Navíc má nárok na vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti,“ říká

28

JUDr. Jana Palečková, právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.

Pokud však lékař rozhodne, že doprovod není nezbytný, má zákonný zástupce možnost si po domluvě s nemocnicí pobyt zaplatit ze svého.

Podmínkou však je, že nemocnice pro něj volné lůžko má – je přitom jedno, zda přímo na pokoji s dítětem, v jiném pokoji v rámci nemocnice, či dokonce někde na ubytovně. Co však rodiči nemůže být upřeno, je právo na nepřetržitou přítomnost u jeho dítěte. To nesmí být zpochybněno, ale je třeba si uvědomit, že přítomností není myšleno ubytování a strava.

Ani pokud lékař rozhodne, že rodič je pro dítě v nemocnici nezbytný, nutně to neznamená, že s ním bude bydlet na pokoji. Není výjimkou, že je dospělý ubytován v jiném pokoji, případně v jiné části nemocnice, někdy dokonce v přilehlé ubytovně. Jednoduše se vychází z toho, že rodič není pacient.

Rodič u všech zákroků s dítětem?

Rodiče mají často pocit, že v případě, kdy jsou přijati do nemocnice jako trvalý doprovod dítěte, mohou být u všech zákroků, které jejich potomek absolvuje. Tedy nejen v případě drobných chirurgických zákroků, ale i v okamžiku podávání anestezie před operací nebo i v jejím průběhu. Zdravotníci si to však v mnoha případech nemyslí a vznikají spory provázené nezřídka agresivitou jedné či druhé strany. Je ovšem zcela zbytečná a zbytečně stresuje lékaře, sestry i samotné rodiče, kteří mají přirozeně o své dítě obavy. Zákon se totiž na tuto problematiku dívá jasně.

foto: Profimedia

Smí rodiče s dítětem třeba i na operační sál?

„Přítomnost rodiče nesmí narušovat poskytnutí zdravotní péče a musí být v souladu s vnitřním řádem nemocnice. Ale vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů. Je tedy například legitimní požádat rodiče o dočasné opuštění místnosti, kde se zrovna probírá zdravotní stav jiného pacienta. Také je možné vykázat rodiče, který narušuje poskytnutí neodkladné zachraňující péče. Ale není zákonné bez konkrétního závažného důvodu ve větším rozsahu právo na kontakt omezovat, například vykázat rodiče z důvodu nočních hodin,“ upřesňuje dále JUDr. Palečková.

Rodič navíc uděluje svobodný a informovaný souhlas, proto je v poskytování zdravotní péče dítěti důležitý. Zdravotníci totiž nemohou provádět ošetření bez jeho souhlasu, s výjimkou neodkladné a nutné péče k záchraně života.

Problém však může nastat v případě, že je dítě umístěno na oddělení, jako jsou JIP či ARO. Ty mají specifické podmínky a požadavky nejen na přítomnost rodiče, ale i na vlastní fungování. „Na oddělení JIP a ARO jsou umísťovány děti se závažným zdravotním stavem, a to je právě důvodem k určitým omezením.

Pokud ale rodič odmítne odejít, zdravotníci nemají prostředek, jak jej přinutit k odchodu, jelikož jde o jeho právo a právo dítěte. Tvrzení, že přítomnost rodiče není možná, by muselo být odůvodněno pouze objektivními medicínskými důvody. Mezi ně patří například závažná infekční onemocnění a nutnost karantény nebo zdravotní úkony, jejichž provedení by přítomnost rodiče vážně narušovala či znemožňovala,“ vysvětluje JUDr. Palečková.

Poskytovatele zdravotních služeb si rodiče mohou svobodně zvolit, mohou si tedy dopředu zjistit podmínky pobytu rodičů a vybrat si podle svých představ. Běžné praktiky dané vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb jsou pro zákonné zástupce velmi cennou informací. Měli by s nimi být seznámeni nebo alespoň vědět, kde mohou požadované informace zjistit.

MEZINÁRODNÍ ZKUŠENOST PRO ZDRAVOTNÍ SESTRY A FYZIOTERAPEUTY

MOŽNOST ZAPOJIT SE DO MEZINÁRODNÍHO PROGRAMU VAMED

Potřebujete si ověřit, zda jsou vaše postupy správné, nebo se na něco zeptat?

ZVYŠTE SVOU KVALIFIKACI MEZINÁRODNÍ PRACOVNÍ ZKUŠENOSTÍ V NADNÁRODNÍ SKUPINĚ.

Facebook: @OmbudsmanProZdravi Twitter:@OmbudsmanZdravi.cz

INZERCE

Jak podat podnět Kanceláři Ombudsmana pro zdraví: 1. prostřednictvím formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz; 2. e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz; 3. osobně na adrese Kancelář Ombudsmana pro zdraví, Národní 9, 110 00 Praha 1, ve středu od 9.00 do 11.30 a od 13.00 do 17.00; 4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu s vytištěným a podepsaným formulářem; 5. telefonicky na tel. 222 075 103; 6. prostřednictvím soukromé zprávy na Facebooku.

Primární zaměstnání v české nemocnici, bezplatné kurzy němčiny, následně příležitost pracovat v rámci zdravotnických zařízení mezinárodní skupiny VAMED (Německo, Rakousko, atd.) perfektně nastartovaná kariéra a šance na lepší uplatnění po návratu. www.supersestra.cz

29

historie

florence 4/19

Od čarodějnických procesů po psychiatrické léčebny

Adam Folta, redakce Florence

S

termínem psychiatrie poprvé přišel v roce 1811 německý lékař a psycholog Johann Reil, který jej složil ze dvou řeckých slov: duše (psyché) a lékař (iatrós). Psychiatrie je tedy „léčení duše“. V budoucích psychia­trech a ústavních opatrovatelích viděl Reil statečné muže, kteří podle jeho slov „vykročí k boji proti jedné z největších morových ran na povrchu zemském, tedy šílenství, a vymýtí ho“. Jako první označil „psychické metody léčení“, které se tehdy omezovaly především na různé masáže, bičování, mrskání nebo podávání opia, za součást lékařských a chirurgických postupů.

30

Od Ebersova papyru k Hippokratovi Počátky péče o duševně choré ­ovšem můžeme najít už o více než dva tisíce let dříve, tedy ve starověkém světě, který projevy duševních chorob vesměs připisoval zlým duchům, démonům nebo působení kouzel a temných sil. Léčbu měli často na starosti kněží, kteří se za nemocné modlili. Texty takových modliteb obsahuje například ­Ebersův papyrus ze starověkého Egypta, podle nějž kněží uvedli člověka ovládaného démony do tzv. chrámového spánku a odříkávali nad ním náboženské formule. K léčbě se užívalo také hudby, tance, obveselování ­nemocných, tělesného pohybu a procházek po zahradách. Staro­ egyptské chrámy tak do jisté míry zastávaly funkci psychia­trických zařízení staletí před naším letopočtem.

Staroindičtí lékaři například připisovali neklid a vzrušenost démonu Gandharvovi, démon Pišaka zase podle nich způsoboval ztrátu paměti a zanedbávání hygieny. Diagnostikovali epilepsii a nespecifikované šílenství, které dávali za vinu nevhodné stravě, špatnému mísení tělních tekutin a nezvládnuté vášni či otravě jedy. Pacientům předepisovali klid na lůžku, diety, cvičení a kontrolu sebeovládání. Jako první s pacienty rozmlouvali a pochopili význam a účinek terapie slovem.

Starozákonní Židé si vysvětlovali duševní nemoc jako hněv Boží.

V Deuteronomiu je popsáno šílenství krále Saula, který trpěl chmurnými stavy, pocity marnosti a melancholií.

Podle slov pisatelů Starého zákona nemoc nezasáhla jenom jeho tělo, ale hlavně duši. Od jeho depresivních stavů mu pomáhalo, když mu jinoch

fota: Wikipedie

Na jednom medicínském kongresu – a vlastně nejen tam – jsem slyšel slovní spojení, „zavřít někoho na psychiatrii“. Je snad psychiatrie vězení? Odkud se vlastně slang z kriminologie dostal do úst psychiatrům a proč si, mj. třeba vlivem Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem, představujeme psychiatrické oddělení jako budovu s mřížemi v oknech obehnanou vysokým plotem? Abychom pochopili, proč tomu tak je, vraťme se v čase o několik století zpátky, do doby kdy moderní věda procházela teprve batolecími roky a rozum zatemňovaly pověry a nevědecká vysvětlení.

historie

David, budoucí král Izraelitů, hrál na harfu. Optikou dneška bychom v Davidovi mohli vidět muzikoterapeuta.

Průlom v pohledu starověkého světa na duševní choroby přišel s Hip­pokratem, zakladatelem vědeckého přístupu v lékařství. Ten považoval mozek za centrum lidské psychiky a myšlení. Lidskou psychiku podle jeho výkladu ovládají čtyři základní tělesné šťávy: žlutá žluč, černá žluč, krev a hlen. J ­ sou-li tyto tekutiny v rovnováze, člověk se těší dobrému zdraví, je-li některé naopak nadbytek, člověk onemocní. Hippokrates například usuzoval, že má-li v mozku převahu černá žluč, vzniká melancholie, projevující se zádumčivostí a smutkem, mánii projevující se neklidem a vznětlivostí zase způsobuje nadbytek žluté žluči. Jako léčebné metody užíval pouštění žilou, dávidel a projímadel, uspávacích a močopudných účinků rostlin i nerostných látek. ­Hippokratovy názory a lékařské postupy, později shrnuté do spisu Corpus Hippocraticum, ovlivnily podobu lékařství v následujících staletích.

Středověké tmářství Temným obdobím pro lidi postižené psychickými nemocemi se stal středověk a začátek novověku. Celá evropská společnost byla prosycená křesťanskou vírou smísenou s lokálními pověrami a lidé, kteří se lišili od ostatních, byli nazýváni kouzelníky nebo čarodějnicemi. Z rukou lékařů se nemocní často dostávali pod dohled církve, která v nich viděla potomky ďáblovy nebo posedlé démony a krutě se s nimi vypořádávala. S nemocnými se nakládalo podle církevních kodexů či příruček – mezi nejznámější patřily Theodosiův kodex z roku 438 a Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice z roku 1486, které napsali dominikánští kněží Heinrich Kramer a Jakob Sprenger. Spousta mladých žen, které slyšely hlasy nebo se odlišovaly divokým chováním, skončila na hranici nebo na nich katolická církev prováděla ordály vodou: osobu obviněnou z čarodějnictví topila s kameny u nohou, a pokud obviněný vyplaval na hladinu, byl nevinný.

Ve středověku neexistoval pojem duševní choroba. Duševně nemocnými se nikdo nezaobíral, nesměli například chodit do kostela a běžné bylo i jejich vyobcování z města. Obvykle byli odklizeni někam do ústraní, kde nebyli na očích a nemohli rušit život a řád obce. K těmto účelům se zřizovala různá místa, například se stavěly tzv. bláznovské věže, zři-

zovaly speciální kolonie, šílenci se umisťovali do klášterů a později do specializovaných léčebných zařízení, kde jim často byly nasazovány svěrací kazajky nebo pouta.

Francouzský historik Michel Foucault ve svém díle Dějiny šílenství popisuje tzv. lodě bláznů, které mají reálnou předlohu v historii, takto: „Svěřit blázna námořníkům znamenalo jistotu, že už nebude donekonečna bloumat kolem městských hradeb, že zmizí někam daleko, odkud se nebude moci vrátit.“ Tyto

valy zbytky natrávené potravy, a že je tudíž žena nemohla nikdy mít v žaludku. Pravda pak vyšla rychle najevo: domnělá čarodějnice se přiznala, že si hadříky sama vkládala do úst.

Osvícenské reformy v Habsburské monarchii V českých zemích a celé habsburské monarchii Marie Terezie oficiálně ruší zákon o čarodějnictví v roce 1755.

Osvícenští lékaři duševně chorých zřizovali první nemocnice a ústavy, zkoumali pravé příčiny nemocí a sna-

Temným obdobím pro lidi postižené psychickými nemocemi se stal středověk a začátek novověku. Lidé, kteří se lišili od ostatních, byli nazýváni kouzelníky nebo čarodějnicemi. lodě tak efektivně zbavovaly města zodpovědnosti za duševně choré.

Situace se nezlepšila ani v patnáctém a šestnáctém století, kdy církev odpověděla na reformaci protireformací a svěřila moc do rukou svaté inkvizice, která čarodějnické procesy a procesy s kacíři ještě zintenzivnila a „zefektivnila“. Podle odhadů tak během jejího působení přišlo o život přes deset tisíc nevinných obětí, ale přesná čísla neexistují, protože většina dobových dokumentů byla zničena během španělské války za nezávislost proti Napoleonovi. Čarodějnické procesy v Evropě probíhaly ve velké míře až do osmnáctého století, kdy se díky osvícenství začal šířit vědecký pohled na svět, který vyvracel mýty o nadpřirozenu a v psychicky nemocných znovu viděl pacienty, nikoli posedlé démony. Je nutné zmínit, že proti inkvizici a čarodějnickým procesům vystupovali jednotlivci, jako například holandský lékař Johann ­Weyer, kteří statečně obhajovali práva psychicky chorých. Weyer ve svém díle De praestigiis daemonum, tedy O šalbách démonů, otevřeně kritizoval spis Kladivo na čarodějnice.

V jedné kazuistice popisuje případ hysterické ženy obviněné z čarodějnických úkladů. Dokázal, že jde o obyčejnou lhářku. K údivu přísných dominikánských inkvizitorů tato žena, obžalovaná z čarodějnictví, denně zvracela cáry látky, které jí do útrob údajně vkládal sličný vyslanec pekel, aby ji přiměl k fantastické sexuální povolnosti. Přivolaný profesor Weyer nejdříve přesvědčil tribunál, že kusy látky nikdy neobsaho-

žili se hledat efektivní léčbu. Téměř po tisíci letech se duševně nemocní zbavili nálepky zplozenců ďábla či krvežíznivých čarodějnic a péči o ně zase převzali lékaři. Byly pro ně zřizovány speciální ústavy, často situované za městem nebo v bývalých věznicích či osamělých věžích. V českých zemích založil první ústav pro choromyslné Josef II., který reformoval státní instituce. Otevření „blázince“ neboli Tollhausu v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v roce 1790 se syn Marie Terezie však nedožil. Během následujícího století pak vzniklo velké množství ústavů, v Čechách například v Kosmonosech, Brně-Černovicích, Českém Šternberku a dalších městech.

Z okovů na lůžka Za iniciátora reforem péče o duševně nemocné je považován francouzský lékař Philippe Pinel, který s reformami započal v pařížských ústavech Bicêtre a Salpétrière v roce 1793, po vítězství francouzské revoluce. Uvádí se, že Pinel deklaroval lidská práva pro duševně nemocné, zdůrazňoval, že i v nemoci jsou si všichni lidé rovni, a požadoval, aby duševně nemocní byli vyvedeni z podzemních nehygienických sklepení a uloženi na nemocniční lůžka jako tělesně nemocní a aby se péče o ně stala součástí státní zdravotní správy. Pinelovy reformy vzbudily velký ohlas nejen mezi lékaři, ale i u široké veřejnosti, jak o tom svědčí symbolické snímání řetězů duševně nemocným zobrazované dobovými malíři. Tento převrat je později označován jako první revoluce v psychiatrii.

31

historie

florence 4/19

Brantova Loď bláznů na dřevorytu z roku 1549

Francouz Pinel však není první, neboť už koncem 18. století se lékaři v jiných zemích věnují péči o psychiatrické pacienty. Ve Švýcarsku například Abraham Joly, který reformoval péči o duševně nemocné už v roce 1787, v italské Florencii zase Vincenzo Chiarugi, který začal ještě o rok dříve.

Francie se i díky Pinelovi stala mekou psychiatrie a ta se začala přednášet už za jeho života na univerzitách jako samostatný obor.

V roce 1801 sám Pinel vydává první novodobou učebnici psychiatrie Traité médico-philosophique, jež se stala na dlouhou dobu základní příručkou věnující se tomuto oboru.

Během 19. století v psychiatrii převažovaly praktiky, které mnohdy hraničily s týráním nebo mučením pacientů. Tehdejší lékaři se však ­domnívali, že svým pacientům pomáhají. Personál sice nemocné osvobodil z pout a okovů, zato ale přistoupil k drastickým fyzikálním ­terapiím. Oblíbeným léčebným postupem byly například ledové sprchy a vhazování nemocných do kádí se studenou vodou. To mělo u nemocných šokem nastolit opět psychickou rovnováhu a normální ­myšlení a chování. K léčbě se užívala také rychlá rotace pacienta přiváza-

32

ného ke křeslu, dokud mu z tělních dutin nezačala téct krev. Přístroj později vstoupil ve známost jako „Darwinovo křeslo“. Obvyklé byly také kastrace, hladovění a elektrické šoky.

Další klíčovou osobností moderního pojetí psychiatrie byl německý lékař Emil Kraepelin, který vnímal psychiatra jako „absolutního vládce, vedeného současnými poznatky, schopného zlepšit životní podmínky duševně nemocných a vymýtit ze světa šílenství“. Kraepelin patřil do skupiny psychiatrů, kteří věřili v biologické a organické příčiny duševních onemocnění, jinými slovy soudil, že psychické nemoci jsou analogií tělesných onemocnění. Na rozdíl od Sigmunda Freuda a jeho žáků, kteří jako příčinu jejich vzniku viděli spíše psychologické frustrace zažité v dětství. V době, kdy zuřila první světová válka, založil Kraepelin v Německu výzkumné psychiatrické středisko „za účelem určení povahy duševních nemocí a nalezení technik k jejich prevenci, zmírnění a léčbě“. Zavedl také dva pojmy pro označení psychotických stavů: maniodeprese a dementia praecox.

První pojem se užívá dodnes, druhý byl vytlačen pojmem schizofrenie, který později zavedl švýcarský psychiatr Eugen Bleuler.

Freudiánství Téměř karteziánský obrat pro psychiatrii přichází s učením psychoanalýzy Sigmunda Freuda, rodáka z českého Příboru. Do dějin toto období vstoupilo jako druhá revoluce v psychiatrii. Na přednáškách ve Vídni uváděl Freud psychoanalýzu těmito slovy: „Pravda, psychoanalýza se nemůže pyšnit, že by se nikdy nezabývala maličkostmi. Naopak, předmětem jejího pozorování jsou obvykle ony nenápadné příhody, které ostatní vědy odsunují stranou jako příliš malicherné, jakýsi odpad jevového světa, abychom tak řekli. Ale nezaměňujete ve své kritice velkolepost problémů s nápadností zevních projevů? Což neexistují velmi významné věci, které se za určitých podmínek a v určité době mohou prozradit jen zcela slabými náznaky?“ Freudovo učení změnilo tehdejší vědecké paradigma a jeho myšlenky se v období mezi válkami šířily Evropou jako nové náboženství.

Na univerzitách se psychoanalýza začala vyučovat jako rovnocenná medicínským znalostem, při univerzitách vznikaly psychoanalytické kroužky a v kavárnách intelektuálové debatovali o tom, jestli „já“ jedná svobodně a volí naše činy, nebo jestli jsme jen kombinací působení svého nevědomí a pudů.

Vědeckého vysvětlení se dostalo i stavům, které byly dříve připisovány démonům nebo posednutí ďáblem, například hysterii. Tu popsali lékaři už v 19. století před naším letopočtem na papyru Kahun věnovanému především gynekologické ­problematice, kde je její původ připisován tomu, že se děloha utrhne, bloudí po těle a tam, kde se usadí, působí příznaky. Doporučená kauzální léčba tehdy spočívala ve vykuřování, které mělo přilákat dělohu zpět, a vkládání sošky posvátného ptáka ibise do vaginy. V průběhu staletí se hysterie léčila všelijakými klystýry nebo varia­cemi na starověkou léčbu pomocí sošky ibise, ale k žádnému kloudnému závěru, jak a proč porucha vzniká, se nikdo nedobral.

Odpověď našla ­psychoanalýza.

Sigmund Freud ve své publikaci o hysterii z roku 1895 postuluje, že za obtížemi se skrývá sexuální trauma z dětství, které může být jak reál­né, tak – jak dodává později – fantazijně vyprodukované, zatlačené do nevědomí. Je zajímavé, že sexuál­ ní trauma (a fyzické týrání) se nachází v anamnéze mnoha pacientek a pacientů trpících funkčními poruchami. Freud své poznatky získal

fota: Wikipedie

Dobové znázornění upalování čarodějnic na německé rytině z roku 1555

historie

studiem pacientky Anny O. (vlastním jménem Berty von Pappenheim), která příkladně předváděla snad všechny diagnostikovatelné příznaky hysterie, počínaje motorickými a senzorickými obrnami, hysterickou slepotou i afonií, přes nejrůznější tělesné bolesti, kardiální, dechové a trávicí obtíže, závratě, abázii, astázii, až po hysterické pseudotěhotenství (pseudocyesis).

Tato doba také přála objevům anatomických příčin určitých psychiatrických onemocnění. Tehdejší výzkum mozku významně přispěl k poznání organických duševních poruch. Pražský německý psy­ chiatr A. Pick (1851–1925) popsal demenci označenou později jeho jménem jako Pickova demence, A. Alzheimer (1864–1915) demenci označenou jako Alzheimerova demence, ruský psychiatr S. S. Korsakov (1854–1900) demenci označenou jako Korsakovova demence.

Psychofarmaka jako spása nemocných Další zlom, o kterém se mluví jako o třetí revoluci v psychiatrii, nastal v padesátých letech minulého sto-

letí, kdy se dvojice francouzských lékařů Jean Delay a Pierre Deniker zabývala novým lékem chlorpromazinem, jenž se původně testoval jako anxiolytikum k uklidnění pacientů před většími operačními zákroky. Delay s Denikerem ho zkusili podávat pacientům trpícím manickými stavy a zjistili, že je rovněž výrazně zklidňuje. Poté chlorpromazin vyzkoušeli i u schizofreniků a také u nich účinně potlačoval neklid, aniž by je uspával – působil tedy jako anxiolytikum, nikoli sedativum.

Chlorpromazin se jako efektivní lék na schizofrenii rychle ujal na obou stranách Atlantiku. Po něm následovaly další léky, včetně velmi účinného haloperidolu objeveného Belgičanem Paulem Janssenem.

Některé z testovaných látek jsou tisíckrát účinnější než chlorpromazin, takže příznaky nemoci ustoupí na několik týdnů po jediné dávce – ta se obvykle aplikuje ve formě nitrosvalové injekce. Ze svalu se potom farmakum pomalu uvolňuje do celého těla. Díky tomu se schizofrenici můžou léčit ambulantně. Stačí totiž, když si jednou nebo dvakrát měsíčně dojdou do ordinace, kde jim

lékař aplikuje další dávku. Dostupnost této léčby významně přispěla k tomu, že ze světa zmizely klasické viktoriánské „blázince“, kde se schizofrenici izolovali na uzavřených odděleních.

Boom antidepresiv a léků působících na lidské vnímání zažil svět v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, kdy světlo světa spatřily léky jako fluoxetin, známý pod značkou Prozac, v letech sedmdesátých zase diazepam neboli valium. Prozac i další léky typu SSRI významně přispěly k rozvoji trhu s antidepresivy – v roce 1999 se jich celkově prodalo za 11 mi­ liard dolarů a dva léky této třídy jsou v současnosti mezi desítkou nejprodávanějších léků vůbec. Dostupnost těchto bezpečných a účinných přípravků přitom přispěla k odhalení, že deprese je daleko běžnějším onemocněním, než se kdysi myslelo. Celosvětová spotřeba antidepresiv za poslední čtvrtstoletí vzrostla až šestkrát a téměř jedna desetina populace vyspělých zemí se potýká s nějakou psychiatrickou poruchou a bere na ni ­psychofarmaka.

INZERCE

Hledá se Sestra sympatie 2019! „Stojí za to, to zkusit!” říká Petra Verčík – Sestra sympatie 2018

Sestra sympatie

10. ročník

Do dalšího – již desátého – ročníku soutěže se lze přihlásit od 1. srpna do 31. října 2019.

Sestra sympatie 2019 bude zvolena z dvanácti nalistek 27. března 2020 v paláci Žofín v Praze při příležitosti konání 11. reprezentačního plesu zdravotních sester Sestry na sál!.

www.sestrasympatie.cz We Make Media, s. r. o. / tel.: +420 778 476 475 e-mail: info@wemakemedia.cz / web: www.wemakemedia.cz

Zlatý partner 33

nové knihy

florence 4/19

Ošetřovatelství v nefrologii

Ošetřovatelství v chirurgii I

Edukace v porodní asistenci

Autorský kolektiv: PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D., Mgr. Bohdana Břegová, Ph.D., MBA, a kol.

Autorský kolektiv: Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D., Mgr. Hana Čoupková, MUDr. Pavel Marcián, Ph.D., Mgr. Vladislava Marciánová, Ph.D., Mgr. Lucie Přikrylová, Mgr. Ludmila Rážková

Autorský kolektiv: PhDr. Bohdana Dušová, Ph.D., PhDr. Martina Hermannová, Mgr. Eva Janíková, Mgr. Radka Saloňová

C

K

K

ílem publikace je poskytnout komplexní vhled do problematiky ošetřování v nefrologii, poskytnout znalosti z oblasti managementu ošetřovatelské péče o pacienty s akutním a chronickým selháním ledvin, péče o pacienty podstupující proceduru očišťování krve ve všech formách, a to u chronických i akutních stavů, dále znalosti z oblasti transplantace ledvin včetně komplexní předoperační přípravy, pooperační péče a následné dispenzární péče o nemocné po transplantaci.

Není vynechána ani edukace a specifický psychologický přístup k těmto pa­ cientům. Součástí publikace jsou i části věnované ošetřovatelské diagnostice a intervencím.

Kniha je určena všem, kteří se zabývající ošetřováním pacientů s nefrologickým onemocněním, zejména ­sestrám (i v postgraduálním studiu), nutričním terapeutům, popř. jiným nelékařským zdravotnickým profesím.

niha je určena především studentům ošetřovatelství na vyšších zdravotnických školách, popř. na vysokých školách, jimž přinese základní vhled do chirurgie z pohledu ošetřovatelství. V rámci pěti kapitol seznamuje studenty se základy chirurgie, s chirurgií krku, štítné žlázy, hrudníku a mléčné žlázy, traumatologií, kardiochirurgií a chirurgií gastrointestinálního traktu. Kniha je doplněna kontrolními otázkami a barevnými fotografiemi v příloze. Student získá základní přehled o obecné a speciální chirurgii (anatomie, fyziologie, diagnosticko-terapeutický proces a ošetřovatelský proces u vybraných onemocnění).

Jak sami autoři uvádějí, uvedený přehled onemocnění je pouze rámcový a měl by posloužit jako podnět k dalšímu studiu dané problematiky, stejně tak ošetřovatelské diagnózy slouží jako vodítko k dalšímu studiu dané ošetřovatelské problematiky.

niha vznikla na základě požadavků pedagogické i klinické praxe.

Je zaměřena na specifika edukace v porodní asistenci. Poskytuje teo­ retické poznatky z edukace a moderní pedagogiky, věnuje se problematice edukačního procesu v porodní asistenci, edukace žen v těhotenství, při porodu a po porodu v období šestinedělí. Nabízí i praktické příklady (viz například úspěšná modifikace kroků edukačního procesu pro potřeby porodní asistence). Je napsána srozumitelnou a přehlednou formou. Text je doplněn nádhernými obrazovými přílohami, kresbami a přehlednými a účelnými formuláři a tabulkami.

Kniha je určena především studentům porodní asistence, využijí ji však i samotné porodní asistentky v praxi, popř. další odborníci z nelékařských zdravotnických profesí.

Rubriku připravila PhDr. Mgr. Pavla Kudlová, Ph.D., Ústav zdravotnických věd FHS UTB ve Zlíně INZERCE

VÁŠ PARTNER V PROFESNÍM ŽIVOTĚ

www.grada.cz 34

angličtina Preparation for a Job Interview

„You never get a second chance to make a first impression.“ If you have completed your RN program and acquired licensure, you might be looking for a job.

Are you wondering what are the common nursing interview questions you might face there?

With the help of these sample interview questions and answers, you can prepare yourself in advance.

Question 1: Tell us something about yourself.

It is the most common question, which gives you an open-ended opportunity to point out your strengths and skills.

Question 2: What kind of nursing education have you received so far?

If you have attended any seminar or pursued a degree for the sake of enhancing your knowledge and competency in working, mention them.

Question 3: Tell me about your past experience.

The interviewer will already have seen the answer on your application form. The key is to be concise. Say what you have done and why it will help.

Question 4: What made you choose nursing as a career?

This question gives you a chance to express your desire to help out individuals and how important human life is for you.

Question 5: Why should I hire you?

It’s the job of an interviewer to hire the best person for the position.

This question gives you a golden chance to impress the recruiter by highlighting your skills.

HOW TO PREPARE FOR A NURSE INTERVIEW You’ll want to be very familiar with the healthcare organization where you’re interviewing, and have a sense of what the interviewer will be looking for in candidates. That’ll help you give strong, targeted responses.

Do your best to take care of practical matters beforehand so that you’re not stressed on the day of the interview. Plan your interview outfit in advance, for instance, and plot out how you›ll get to the interview destination. (Leave yourself extra time in case of traffic, bad weather, or getting lost.)

QUESTIONS TO ASK THE INTERVIEWER Take advantage of the interview to ask questions that will help you know if the role is right for you. Also, it’s always a good idea to have something prepared for when interviewers turn the tables and ask, “Do you have any questions for me?”. Here are some options: 1. What is the culture like in this organization/hospital?

2. What kind of training is available? Do you have any mentorship programs?

3. Do many nurses work overtime here?

4. What are some of the big challenges nurses face in this organization?

HOW TO MAKE THE BEST IMPRESSION Be sure to dress appropriately, know your worth, and understand the requirements of the position you are interested in.

Arrive at the interview a few minutes earlier. Greet people with a smile and make eye contact during the conversation. Speak confidently, and share relevant anecdotes from your career.

Be prepared for many different types of questions. Interviewers may ask technical questions, as well as questions about how you’d interact with colleagues and patients.

SLOVNÍČEK interview – pohovor working hours – pracovní doba CV – curriculum vitae – strukturovaný životopis flexible – flexibilní full time – na plný úvazek part time – na částečný úvazek fixed – pevně stanovený opportunity – příležitost salary – plat achieve – dosáhnout references – reference succeed – uspět job description – popis práce employer – zaměstnavatel employee – zaměstnanec education – vzdělání strengths – silné stránky hire – přijmout be hired – být přijat be fired – být vyhozen sick day – den volna z důvodu nemoci paid leave – placená dovolená reliable – spolehlivý skills – schopnosti, dovednosti

Připraveno ve spolupráci s

Zdroje: Registered Nurse Interview: Nursing Interview Questions and Answers. Registered Nurse[online]. 2018 [cit. 2019-07-24].

Dostupné z: https://www.topregisterednurse. com/registered-nurse-interview-questions-and-answers/ PETERS, Alan. WORK EXPERIENCE: HOW TO TALK ABOUT IT [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné z: https:// englishlive.ef.com/blog/career-english/ how-to-talk-about-work-experience/ DOYLE, Alison. Common Nursing Interview Questions and Best Answers[online].

25.6.2019 [cit. 2019-07-24]. Dostupné z: https://www.thebalancecareers.com/ nurse-interview-questions-and-advice-2061215 Obrázek: https://peptalkindia.com/wp-content/ uploads/2017/12/Strong-Words-for-a-R%C3%A9sum%C3%A9-infinity-staffing-san-jose-ca.jpg

www.florence.cz / Adresa redakce: Prusíkova 2577/16, 155 00 Praha 13, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 573 / Odpovědný redaktor: Bc. Adam Folta, e-mail: adam.folta@ambit­media.cz / Jazyková redakce: Mgr. Ema Potužníková / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Šéfredaktorka zdravotnických titulů Praha: Eva Srbová / Redakční rada: PhDr. Martina Š ­ ochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. ­Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Helena Michálková, Ph.D. / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitelka vydavatelství: Mgr. Marta Řežábková, MBA / Marketing: Marta Hladíková, tel.: +420 222 352 575, 0-72-100-0 Oranžová: 021 Šedá: CMYK 0-0-0-75 ­eOranžová: -mail: CMYK marta.hladikova@ambitmedia.cz / PMS Obchod: ­Josef Seher, tel.: +420 733 675 008, e ­ -mail: josef.seher@mhw.cz, Antonín Přibyl, tel.: +420 603 340 384, CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 ­eŠedá: -mail: antonin.pribyl@ambitmedia.cz / ­Personální ­inzerce: Štěpánka K ­ orbová, tel.: + 420 737 178 313, e-mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné: ­Ambit Media, a. s., tel.: +420 222 352 584, e-mail: predplatne@ambitmedia.cz, www.centram.cz / Distribuce: Postservis ­Praha a Mediaprint-Kapa ­Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 60 Kč / 3,50 eura, roční předplatné: 350 Kč / 20 eur / Časopis vychází 6krát ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2019

35

public relations

Pracovat a učit se německy na klinice Bavaria Kreischa

Fyzioterapeutka Lucie (vlevo), zdravotnický asistent Ľudovít a zdravotní sestra Ludmila se zaměstnanci mezinárodního projektu kliniky Bavaria Kreischa

V malé vesničce nedaleko Drážďan nacházejí čeští terapeuti, zdravotní sestry a další zdravotničtí pracovníci svůj nový profesní domov.

K

LINIKA BAVARIA KREI­ SCHA nabízí zdravotníkům ze zahraničí komplexní program zahrnující jazykový kurz, asistované zapracování a uznání českého zdravotnického vzdělání v Německu. Čeští zaměstnanci kliniky, kteří zde našli novou profesní perspektivu, vyprávějí o svých zkušenostech: „V Česku jsem, tak jako teď, pracovala ve velké nemocnici. Tady se mi líbí, že mám oproti svému minulému zaměstnání více času na pacienty a že jich za den není tolik.

Kromě toho vždycky pracujeme ve dvojicích a celkově tu je více terapeutického personálu,“ říká fyzioterapeutka Lucie, která od roku 2018 pracuje na neurologicko-rehabilitačním oddělení.

Cesta z České republiky do Krei­schy není dlouhá – z Prahy trvá autem hodinu a půl, z Ústec-

kého kraje je to prakticky, co by kamenem dohodil. Mnohem větší výzvu představuje studium jazyka. O tom vypráví zdravotní sestra Ludmila, která bude brzy dokončovat kurz němčiny zkouškou B2: „Jazyková bariéra pro mě byla na začátku určitě tou největší překážkou. Nejhorší pro mě bylo, když jsem někdy hned neporozuměla tomu, co mám dělat nebo co můj pacient chce. Ale všichni se mnou měli trpělivost a snažili se mi vše vysvětlit. Teď už je to o hodně lepší.“ Také zdravotnický asistent Ľudovít, který na klinice pracuje už třetím rokem, navštěvoval na klinice Bavaria kurz němčiny a vysvětluje: „V našem kurzu němčiny se mi líbila hlavně rodinná atmosféra. Učitelky byly super, a protože v kurzech nebylo moc lidí, měly možnost se každému z nás indivi-

duálně věnovat. Taky se mi moc líbilo, že jsem v kurzu poznal lidi z jiných zemí a jejich kulturu. Ten program bych doporučil všem, co se chtějí učit nový jazyk a chtějí se pracovně začlenit v Německu.“ Chcete i Vy pracovat v jedné z největších soukromých klinik v Německu? Tak nás neváhejte kontaktovat!

V našem projektu pro nelékařská zdravotnická povolání máme i nadále volná místa. Projekt je otevřen fyzio- a ergoterapeutům, zdravotním sestrám, zdravotnickým asistentům, zdravotním laborantům a radiologickým asistentům.

Máte otázky? Napište nám na následující e-mailovou adresu: personal@klinik-bavaria.de

Více informací o projektu a o přijímacím řízení naleznete zde: https://www.stellenportal-klinik-bavaria.de

36

Nenechte si ujít šanci na Váš profesní Nenechte si ujít šanci na Váš profesní Nenechte si ujít šanci na Váš profesní růst v Německu! růst růst vv Německu!

Německu!

» ochotu pracovat ve směnném provozu » ochotu pracovat ve směnném provozu »»motivaci k začlenění do novéprovozu kultury a nového pracovního ochotu pracovat ve se směnném » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního »prostředí motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí » znalost německého jazyka je vítána, ale není závaznou podmínkou prostředí » znalost jazyka jepoměru vítána, ale není závaznou podmínkou doněmeckého zaměstnaneckého »přijetí znalost jazyka je vítána, ale není závaznou podmínkou přijetí doněmeckého zaměstnaneckého poměru » ochotu neustále zlepšovat svépoměru odborné znalosti a znalosti přijetí do zaměstnaneckého » ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti jazyka »německého ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti německého jazyka » ochotu převzít jazyka specializovanou a komplexní péči orientovanou na německého » ochotu převzít specializovanou a komplexní péči orientovanou na (nejen ošetřovatelskou i základní péči péči,orientovanou týká se pouzena »pacienta ochotu převzít specializovanou ale a komplexní pacienta (nejen ošetřovatelskou ale i základní péči, týká se pouze zdravotních sester a zdravotnických pacienta (nejen ošetřovatelskou aleasistentů) i základní péči, týká se pouze zdravotních sester a zdravotnických asistentů) zdravotních sester a zdravotnických asistentů) Co nabízíme?

Co nabízíme? »Co dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za našich překladatelů » pomoci dobře zaučení a asistenci v českém jazyce za pomocizorganizované našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně pomoci našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně B2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) » B2 bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná pro udělení povoleníreferenčního k výkonu zdravotnického povolání B2 dle Společného evropského rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v(úroveň Německu) nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního úvazku (tj. od v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního (tj. od začátku jazykového kurzu) a smlouvu na dobu určitou úvazku až do složení » začátku adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního úvazku (tj. od jazykového kurzu) a smlouvu na dobu určitou až do složení jazykové B2 kurzu) dle SERR, resp. do povolení začátku zkoušky jazykového a smlouvu naudělení dobu určitou až do složení jazykové zkoušky B2 dle SERR, resp. do udělení povolení kjazykové výkonu zdravotnického v Německu zkoušky B2 dlepovolání SERR, resp. do udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu » vyřízení všech potřebných formalit převzetí všech nákladů) pro k výkonu zdravotnického povolání(včetně v Německu » vyřízení všech potřebných formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu » uznání vyřízeníVaší všech potřebných formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu Co požadujeme? » po splnění těchtopovolání podmínek se pracovní smlouva automaticky zdravotnického v Německu Co požadujeme? » po splnění těchto podmínek ses pracovní smlouva automaticky »Co platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném požadujeme? prodlužuje na dobu neurčitou minimálním smluvním závazkem » prodlužuje po splněnína těchto podmínek se pracovní smlouva automaticky » platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem oboru doklad (fyzio- čio ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický na 2 roky » platný úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném prodlužuje oboru (fyzio- či ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický na 2 roky na dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem asistent/praktická sestra, zdravotní laborant, radiologický asistent) oboru (fyzio- či ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti na 2 roky asistent/praktická sestra, zdravotní laborant, radiologický asistent) » bydlení v zařízených ve stylu sdílené domácnosti » nadšení pro výkon sestra, Vašehozdravotní povolání laborant, radiologický asistent) »»bydlení asistent/praktická za přijatelnou cenu bytech bydlení v zařízených » nadšení pro výkon Vašeho povolání za přijatelnou cenu bytech ve stylu sdílené domácnosti » nadšení pro výkon Vašeho povolání » podporu při zapracování na oddělení, semináře k zapracování za přijatelnou cenu » podporu při zapracování oddělení, semináře k zapracování školící možnosti v rámcina oboru »a podporu při zapracování oddělení, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci na oboru a školící možnosti v rámci oboru

Zašlete Váš životopis do kliniky Bavaria Kreischa.

Zašlete Váš životopis kliniky Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost do začít zajímavou pracovní změnu Zašlete Váš životopis do kliniky Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost začít zajímavou pracovní změnu a profesně semožnost začlenit vzačít Německu.

S námi máte zajímavou pracovní změnu a profesně se začlenit v Německu. a profesně se začlenit v Německu.

Naše moderní klinika, která se nachází nedaleko od Drážďan, Naše moderní která se nachází nedaleko od Drážďan, hlavního městaklinika, spolkové země Sasko, se může stát Naše moderní klinika, která se nachází nedaleko od Vaším Drážďan, hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním místem.

Tato soukromá hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním místem.

Tato soukromá nemocnice a klinikapracovním specializovaná na rehabilitaci patří novým atraktivním pracovním místem.

Tato soukromá nemocnice a klinikav specializovaná na Vrehabilitaci patří knemocnice nejuznávanějším celém Německu. rámci speciálních a klinikav specializovaná naVrehabilitaci patří kterapeutických nejuznávanějším celémseNěmecku. rámci speciálních programů zaměřujeme na pacienty, k nejuznávanějším v celém Německu.

V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme namultiorganickou pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí terapeutických programů se zaměřujeme namultiorganickou pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí insufiencí, jsoucévní po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní kteří prodělali mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, léčbě rakoviny.

Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, oddělení diagnostiky a terapie. neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, oddělení diagnostiky a terapie. oddělení diagnostiky a terapie.

Láká Vás spolupráce s námi?

Láká Vás spolupráce s námi?

V rámci našeho Projektu spolupráce Vám Láká Vás spolupráce s mezinárodní námi?

V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu.

Tento projekt klinikoubylo funguje přes čtyři roky a má velkýorganizovaný úspěch. Doposud začátekjiž v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou funguje již přes čtyři roky a má velký úspěch.

Doposud s jeho uznáno vzdělání více bylo než fungujepomocí již přesv Německu čtyři roky aprávně má velký úspěch.

Doposud bylosta s jeho pomocí v Německu právně uznáno vzdělání více sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsouuznáno nyní zaměstnáni nanež různých s jeho pomocí v Německu právně vzdělání více než sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria. zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria. odděleních kliniky Bavaria.

Zaujala Vás naše nabídka?

Zaujala našeVáš nabídka?

Pak námVás zašlete životopis v českém, německém nebo Zaujala Vás naše nabídka?

Pak nám zašlete životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce Váš (k němu připojte motivační dopis s kopií Pak nám zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu o dosaženém vzdělání) na e-mail: anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu o dosaženém vzdělání) e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebona poštou na adresu: dokladu o dosaženém vzdělání) na e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Kreischa, Personalabteilung, An derBavaria Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Klinik Bavaria Kreischa, An Wolfsschlucht 1-2,Personalabteilung, D-01731 Kreischa.

Rádider Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině. dotazy v češtině.

41 KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

Eleganza 1 Extra Safe Bezpečné lůžko pro psychiatrická oddělení a nemocnice Eleganza 1 Extra Safe Pro řadu lůžek Eleganza 1 je charakteristická vysoká přidaná hodnota, založená na špičkových parametrech, výborné funkčnosti, dostupné výbavě a velmi atraktivní ceně. V bezpečné variantě Eleganza 1 Extra Safe navíc nabízí bezpečnostní jištění kompatibilní se systémem Segufix, neobsahuje žádné Pro řadu lůžek 1 je charakteristická vysoká přidaná hodnota, založená na špičkových odnímatelné dílyEleganza a je dostupné i ve variantě bez koleček pro pevné umístění.

Součástí lůžka je uzamykatelná parametrech, výborné funkčnosti, dostupné výbavě a velmi atraktivní ceně.

V bezpečné variantě Eleganza 1 schránka na přívodní kabel.

Extra Safe navíc nabízí bezpečnostní jištění kompatibilní se systémem Segufix, neobsahuje žádné odnímatelné díly a je dostupné i ve variantě bez koleček pro pevné umístění. Součástí lůžka je uzamykatelná schránka na přívodní kabel.

Bezpečné lůžko pro psychiatrická oddělení a nemocnice

Pevné díly

Ochrana kabelu

Klíč Segufix

Eleganza 1 Extra Safe

Pevné díly

Ochrana kabelu

Klíč Segufix

Eleganza 1 Extra Safe

19_07_E1_inzerce_FLORENCE_210x297-PRINT_ver04.indd 1

www.linet.cz www.linet.cz

29.07.19 12:29