FLO_2023-6_listovacka by Care Comm s.r.o.

6/23

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

listopad–prosinec 2023 / ročník XIX 75 Kč / 4,50 € / www.ﬂorence.cz

florence

aktuálně

Může věda zpomalit proces stárnutí člověka? téma

Rozhovor s Mgr. Darjou Hrabánkovou Navrátilovou o programu Onkologická sestra téma

Onkologie a paliativní péče v Ústí nad Labem téma

HIPEC z pohledu anesteziologické sestry recenzovaný článek

Hygiena dutiny ústní v intenzivní péči – souhrn kroků, které by neměly chybět praxe

Muži ve zdravotnictví časopis obsahuje recenzované články

téma

Onkologie Intenzivní péče

oﬁciální časopis České asociace sester

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, držíte v rukou poslední číslo letošního roku. Jeho nezbytnou součástí je poděkování autorům a recenzentům, bez jejichž úsilí by číslo nevzniklo. Redakce časopisu Florence děkuje všem laskavým autorům a recenzentům, kteří v průběhu roku 2023 připravovali nebo posuzovali publikované články. Velmi si vážíme nezištné pomoci a času, který jste příspěvkům věnovali, ve snaze zvýšit odbornou kvalitu našeho časopisu. Pevně věříme, že budeme moci dále využívat vašich odborných vědomostí a zkušeností při přípravě publikací i v dalším období. Poděkovat musíme také dalším podporovatelům, jimž není osud jediného odborného časopisu pro nelékařské zdravotníky lhostejný, a v neposlední řadě patří vřelé díky členům redakční rady. Letos také Florence vstoupila do nové fáze svého života – stala se oﬁciálním časopisem České asociace sester. Navázala tak na dobrou tradici aktivní spolupráce s předsedkyněmi jednotlivých sekcí, jejíž rozvíjení povede k dalšímu zkvalitnění obsahu našich stránek. V posledním čísle roku se věnujeme tématu onkologie, a to především z důvodu vzniku a schválení programu Onkologická sestra. Jeho obsah vám představí Mgr. Darja Hrabánková Nevrátilová. S tématem souvisí i recenzovaný článek o nádorech varlat a důležitosti samovyšetření, který poukazuje na jeho stále nedostatečné rozšíření a včasný záchyt. Časově navazuje na měsíc Movember, mezinárodní charitativní akci pro zvýšení povědomí o zdraví mužů. Druhým tématem je intenzivní péče. Nejen, že si představíme práci sestry při výkonu HIPEC, ale také se detailněji věnujeme problematické péče o chrup a dutinu ústní u pacientů na intenzivních lůžkách. Nezbytnou kategorií jsou také sestřičky v akci, kde si tentokrát představíme zakladatelkou projektu Život v kufříku Mgr. Michaelu Chmelařovou, jež v říjnu získala Cenu evropského občana. Je tak první oceněnou sestrou v této kategorii. Za celou redakci vám ze srdce přeji příjemné prožití vánočních svátků a do nadcházejícího roku pevné zdraví a neutuchající optimizmus. Jako malý předvánoční dárek jsme v Care Comm připravili další podcast, tentokrát na téma saunování, jež patří k oblíbenému zpestření zimy. S přáním krásných Vánoc

Mgr. Markéta Zbranková šéfredaktorka

www.ﬂorence.cz Ročník XIX, číslo 6, listopad–prosinec 2023 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 11. 2023 Foto na titulní straně: David Liška Titulní strana: Mgr. Darja Hrabánková Navrátilová, vrchní sestra I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_ﬂorence

obsah

florence 6/23

HIPEC z pohledu anesteziologické sestry

aktuálně 2 Může věda zpomalit proces stárnutí člověka? 4 Současné trendy péče o pacienty v Nemocnici Jihlava

rozhovor 6 Pohled na práci sestry v sociálních službách – je mnoho mýtů, které neustále panují

ČAS 9 To by si lidé, a zvláště zdravotníci, dělat neměli…

recenzované články 29 Hygiena dutiny ústní v intenzivní péči – souhrn kroků, které by neměly chybět 31 Hygiena dutiny ústní u ventilovaných pacientů. Má vliv na mikrobiom horních dýchacích cest? Pohledem diplomové práce 34 Najčastejšie problémy seniorov umiestnených v sociálnych zariadeniach

vzdělání a praxe onkologie 10 Program Onkologická sestra 13 Vzdělávání sester pečujících o pacienty s onkologickým onemocněním 14 Výživa u onkologického pacienta z pohledu nutričního terapeuta 16 Komplexní paliativní péče v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, Krajská zdravotní a. s. 18 Nutriční a pohybová intervence u pacientek s nádory prsu při remisi onemocnění 20 Nádory varlat – nezbytnost samovyšetření varlat

intenzivní péče 23 HIPEC z pohledu anesteziologické sestry 25 Péče o paliativního pacienta pohledem urgentního příjmu v Ústí nad Labem 27 Multidisciplinární péče u pacientů s poraněním mozku

36 Příspěvek ke vzdělávání mentorek a mentorů zahraničních studentů zdravotnických oborů

poradna pro pozůstalé 38 Pozůstalí potřebují podporu a citlivý přístup

odborný článek 40 Současný pohled na problematiku domácí parenterální výživy

praxe 41 Program Muži ve zdravotnictví v Norsku 42 Uplatnenie sestry s pokročilou praxou v adiktológii

sestřičky v akci 46 Život v kufříku 48 angličtina

aktuálně

florence 6/23

Může věda zpomalit proces stárnutí člověka? Stárnutí je složitý děj provázený změnami na mnoha úrovních. Snaha ovlivnit tento proces na molekulární a buněčné úrovni přináší nové výzvy a mnohdy i fascinující výsledky – jako třeba při výzkumu vlivu koenzymu Q10 a selenu na lidské zdraví.

Ing. Petra Polsen, Redakce Florence

ačátkem listopadu na pozvání společnosti Pharma Nord do České republiky zavítal renomovaný kardiolog a vědec prof. Dr. Urban Alehagen z Univerzity v Linköpingu ve Švédsku, aby odborníkům ze zdravotnictví prezentoval poznatky z průlomové studie KiSel-10 a z navazujících analýz, které se týkají vlivu podávání selenu a koenzymu Q10 na zdraví a kvalitu života starších lidí.

Selen a koenzym Q10 – co jsou zač?

prof. Dr. Urban Alehagen z Univerzity v Linköpingu ve Švédsku

jeho potřeba. Nejvyšší produkce Q10 jsme schopni přibližně ve věku 20 let, pak tato schopnost úměrně věku klesá a okolo věku 80 let je naše schopnost tvořit Q10 asi poloviční.

Proč právě selen a Q10? Počátky studie KiSel-10 sahají do doby, kdy prof. Alehagen působil jako kardiolog na jednotce intenzivní péče. Každodenní kontakt s pacienty po operacích srdce logicky vedl k otázce, zda je podáním doplňků výživy možné snížit kardiovaskulární úmrtnost a případně zlepšit srdeční funkce. Přípravám studie KiSel-10 předcházely důkladné rešerše odborné literatury, kde se už 40 let před tím objevily informace o možné souvislosti mezi sníženou hladinou Q10 v těle a kardiovaskulární úmrtností. V době přípravy studie bylo k dispozici přes 600 prací o vztahu mezi Q10 a onemocněními srdce a přes 800 prací, které se ve stejném kontextu věnovaly selenu. Zásadní roli při výběru aktivní medikace dále sehrál fakt, že selen a Q10 se jeden bez druhého neobejdou: selen je potřebný k aktivaci

a správné funkci Q10, a naopak pokud nám chybí selen, buňky nejsou schopny Q10 optimálně využít. Při výběru konkrétních přípravků pro studii KiSel-10 padla volba na přípravky Bio-Quinon a SelenoPrecise (obojí Pharma Nord, Vejle, Dánsko). Důvodem byla jejich dobrá vstřebatelnost a biologická dostupnost, které jsou zajištěny patentovanými výrobními postupy a které byly prokázány a zdokumentovány v klinických studiích na lidech.

Co se během studie KiSel-10 dělo… Studie KiSel-10 probíhala mezi lety 2003 a 2010 a byla koncipována jako prospektivní, randomizovaná, dvojitě slepá a placebem kontrolovaná. Bylo do ní zahrnuto 443 osob ve věku 70–88 let, které byly náhodně rozděleny do dvou skupin: 221 účastníkům byla podávána aktivní medikace a 222 účastníků dostávalo placebo. Osoby ve skupině na aktivní medikaci užívaly denně 200 mg Q10 a 200 mg selenu. Účastníci studie a zkoušející se setkávali každých 6 měsíců po dobu 4 let.

foto: prof. Dr. Urban Alehagen

Selen je mikroživina, která se vyskytuje v každé buňce lidského těla. Je jedním z nejúčinnějších antioxidantů a podílí se na obranyschopnosti organizmu. Hlavním zdrojem selenu jsou obiloviny, maso a ryby a pro normální fungování buněk je třeba množství přibližně 120 mg/den. Podle současných odhadů denně přijímá přibližně pětina evropské populace méně než polovinu doporučeného množství. Těmto údajům odpovídá také situace v ČR: podle tří různých publikací se denní příjem selenu v naší populaci pohybuje v rozmezí 50–60 mg/den, z čehož vyplývá, že selen potřebujeme doplňovat. Zvýšenou potřebu selenu mají především starší lidé, kojící ženy, lidé s popáleninami a po úrazech, osoby s nadměrnou konzumací alkoholu a lidé s jakýmkoli závažným onemocněním. Také koenzym Q10 (Q10) najdeme v naprosté většině lidských buněk, jež ho potřebují k přeměně energie přijaté z potravy na energii, kterou tělo dokáže využít, a stejně jako selen má silný antioxidační efekt. Q10 tedy získáváme z potravy a na rozdíl od selenu si jej náš organizmus umí do jisté míry vyrobit. S přibývajícím věkem ale naše schopnost vytvořit si Q10 „svépomocí“ klesá a zároveň kvůli zvýšené pravděpodobnosti výskytu nejrůznějších onemocnění stoupá

aktuálně

florence 6/23

Současné trendy péče o pacienty v Nemocnici Jihlava Dne 6. října 2023 se v posluchárně Vysoké školy polytechnické Jihlava konala odborná konference na téma Současné trendy péče o pacienty v Nemocnici Jihlava.

Mgr. Petra Kourková, MBA, manažerka vzdělávání a komunikace, Nemocnice Jihlava, p. o. Mgr. Lenka Tomšíčková, všeobecná sestra Nemocnice Jihlava, p. o.

onference si dala za cíl informovat nelékařské zdravotnické pracovníky (NLZP) nemocnice o moderních metodách a inovativních ošetřovatelských postupech, které v současnosti k léčbě a ošetřování pacientů využívá. Nemocnice Jihlava je klíčovou nemocnicí v Kraji Vysočina s dlouholetou historií

a moderním přístupem k medicíně a ošetřovatelství. Na úvod konference všechny zúčastněné přivítal ředitel jihlavské nemocnice MUDr. Lukáš Velev, MHA, a náměstkyně nelékařských profesí Nemocnice Jihlava Mgr. Hana Hladíková, kteří zároveň přijali nad konferencí odbornou záštitu. Konference byla zahájena představením společnosti ComGuide.cz, která tvoří aplikace ve virtuální realitě pro praktický trénink náročné komunikace v medicíně. Nemocnice Jihlava podporuje rozvoj komunikačních dovedností svých zaměstnanců, účastní se tohoto startupu, který pomocí virtuální Souvislá odborná praxe studentů KZS VŠPJ s mentorkou

reality učí základní techniky, které pomáhají tyto stresové situace zvládat. Zajímavou videoukázku představila paní Mgr. Jitka Kosíková, přední lektorka komunikace. Projekt bude dále využit v interaktivních workshopech, na kterých budou NLZP tyto situace trénovat. Následně Bc. Ivana Mátlová přiblížila posluchačům práci krizového interventa a s tím související PEER podporu. Činnost krizového interventa má za cíl snížit počet výskytů závislostí u zdravotníků, případů syndromu vyhoření a podobně, které mohou nastat například při nadlimitní profesní zátěži nebo agresi proti zdravotníkům. Mgr. Jana Vácová hovořila o důležitosti udržení nastavené kvality a bezpečí při poskytování zdravotních služeb. V současnosti se jihlavská nemocnice připravuje na reakreditaci u České společnosti pro akreditaci ve zdravotnictví, což klade vysoké nároky na management kvality i řadové zaměstnance. Roli biomedicínského inženýra ve zdravotnictví poutavě popsala Ing. Petra Příhodová. Biomedicínští technici zajišťují v nemocnici významnou technickou podporu, v neposlední řadě i pomoc administrativní. Za zmínku stojí nedávno proběhlá rekonstrukce operačních sálů, na které se významnou měrou podíleli biomedicínští inženýři. Další přednášející byla koordinátorka konference Mgr. Petra Kourková, MBA, která poukázala na důležitost mentoringu v ošetřovatelství a zhodnotila pilotní program, který v jihlavské nemocnici ve spolupráci s Katedrou zdravotních studií VŠPJ úspěšně proběhl. Klinickou studii v práci všeobecné sestry popsala Mgr. Jana Bubláková. Představila nejrůznější projekty klinického výzkumu, které jsou realizovány v nemocničním prostředí. Mgr. Monika Fatrová přiblížila posluchačům činnost Oddělení ústavní epidemiologie. Popsala například důležitost předoperační přípravy a očistu před operačním výkonem, protože infekce v místě operačního výkonu je druhou

rozhovor

florence 6/23

Pohled na práci sestry v sociálních službách – je mnoho mýtů, které neustále panují Ohledně práce sestry v sociálních službách stále panují velké předsudky. Mezi neustále se opakující témata patří podceňování role sester v sociální sféře. V SeniorCentrech pro seniory SeneCura mají vrchní sestry druhou nejvyšší pozici po řediteli. Proto téma otevíráme s ředitelkou SeneCura SeniorCentra Modřice v Brně Danou Valachovičovou.

Mohla byste nám nejprve domov představit? SeneCura SeniorCentrum Modřice nabízí dvě registrované sociální služby – domov pro seniory a domov se zvláštním režimem (zaměřený na péči o seniory trpící Alzheimerovou chorobu či jinou formou stařecké demence). Má kapacitu 155 lůžek. Klientům zajišťujeme péči 24 hodin 7 dní v týdnu. Kromě zdravotní, ošetřovatelské a sociální péče nabízíme širokou škálu doplňkových služeb i bohatý výběr volnočasových aktivit. SeniorCentrum Modřice je s dalšími 16 domovy součástí rakouské skupiny SeneCura. Jaká je zdravotní péče v domově z pohledu sestry? Zdravotní péči v domově zajišťují vrchní sestry, staniční sestry a všeobecné a praktické sestry. Sestry v domově pro seniory se musí umět samostatně rozhodovat, vést tým, velmi dobře znát své klienty a jejich diagnózy. Velmi důležitá je také znalost péče o klienta s demencí, protože ta je mnohem náročnější. Klient s demencí velmi často nedokáže říci, co potřebuje, co mu chybí nebo co ho bolí. Sestra musí mít klienta „načteného“, vědět, jak se běžně chová, aby poznala, co potřebuje, a pokud dochází k nějakým výkyvům v chování, musí zjistit proč. Lékař v zařízení není přítomen každý den, dochází jednou v týdnu. Sestra tedy musí umět vyhodnotit stav klienta, případně lékaře kontaktovat a domluvit se na dalším postupu. Musí umět poskytnout neodkladnou první pomoc jak při pádech či jakémkoli úrazu, tak při zdravotní komplikaci, jako je například srdeční zástava. Musí také vědět, jak vést a řídit tým, aby vše mělo hladký průběh bez komplikací.

Dana Valachovičová Nastoupila do skupiny SeneCura jako vrchní sestra v Šanově, pracovala jako expertka péče pro celou skupinu ČR a od května 2022 je ředitelkou SeniorCentra v Modřicích. Vzdělání všeobecné sestry doplnila specializačním vzděláváním v oblasti ošetřovatelské péče o dospělé, v kardiologii a oboru sociální práce. Celkem 25 let pracovala jako všeobecná sestra ve FN Brno-Bohunice na oddělení kardiologie.

V případě zranění nebo pádu musí umět správně vyhodnotit závažnost situace, zda je potřeba volat rychlou záchrannou službu nebo standardní převozní službu. Důležitou součástí práce sestry je znalost vedení týmu. Musí umět vést tým svých pečovatelů a sledovat jejich práci. V souvislosti s klientem takzvaně „vědět vše“, například sledovat jeho nutriční hodnoty nebo denní převazy (znalosti péče o rány a převazového materiálu). Spolupracuje s externím chirurgem, vede dokumentaci, musí znát a dodržovat platnou legislativu a také plnit ordinace docházejícího lékaře. Zároveň musí v případě potřeby vydat impulz k tomu, že je potřeba něco změnit, a umět správně a efektivně předat informace lékaři.

Jaké jsou rozdíly mezi prací sester v nemocnicích a sociální péči? V nemocnici je situace jiná v tom, že lékaře máte stále „vedle sebe“, je přítomen na oddělení. Lékař pacienta navštěvuje, ordinuje léky, výsledky z vyšetření řeší ihned v daný den. Sestry „mají krytá záda“ 24/7. V domově musí posoudit situaci, rozhodnout se a v případě kontaktování lékaře umět referovat danou situaci a stav klienta. V nemocnici lze lékaře zavolat přímo k pacientovi. Pokud si například neví rady s chirurgickým ošetřením, zavolají si pomoc. V domově musí stejný problém zhodnotit, nafotit, vyjednat s lékařem a případně domluvit transport do nemocnice. Zvláštní kapitolu tvoří komunikace s rodinnými příslušníky, jejíž objem je v domově hodně velký a je na sestrách umět rodinám vysvětlit, proč je situace taková, jaká je, především u klientů s demencí (opět vyzdvihuji znalosti práce s pacienty s demencí). Vysvětlit, proč je dnes jejich blízký takový, jak se má a tak podobně. Velmi záleží na sestře, jak to rodině vysvětlí a jak to rodina pochopí. Mnohdy lidé zvenku o demenci vlastně nic nevědí – co to je, jak se to bude dále vyvíjet. Zde

foto: SeneCura

Mgr. Markéta Zbranková, Redakce Florence

ČAS

To by si lidé, a zvláště zdravotníci, dělat neměli… Mgr. Lenka Klímová, MBA, Kancelář ČAS

dravotnické povolání je jedno z nejkrásnějších ale i nejtěžších. Ten, kdo si takové povolání vybere, by měl mít velkou dávku statečnosti, protože se bude dívat do očí bolesti a smrti, ale potřebuje také notnou dávku empatie, aby dokázal pochopit lidi v situacích, které jsou těžké a bolavé. Každý, kdo si zvolí povolání zdravotníka, potřebuje vědět, že na to nebude sám, že bude mít okolo sebe vlídné a ochotné kolegy a kolegyně. To je při práci zdravotnického pracovníka klíčové. Co ale dělat, když se jedinec rozhodne zapojit do pracovních vztahů zcela nepatřičné osobní či občanskoprávní spory, ba co víc, začne vymýšlet zlé a útočné konstrukce s cílem druhého poškodit, nebo dokonce zničit? Jaké máme možnosti obrany, kdo pomůže a postaví se za nás? Lékaři se sdružují v profesní komoře, která dbá na dodržování etických zásad při výkonu zdravotnického povolání, a pokud někdo podá stížnost, má komora legislativní nástroje k tomu, aby svého člena potrestala, ale také ochránila, pokud se

stížnost ukáže jako neopodstatněná, či dokonce smyšlená. Nelékařské obory zatím svou profesní komoru nemají, proto je důležité, pokud jsou nelékaři členy profesních organizací, například České asociace sester (ČAS) – mají tak možnost se obrátit na Disciplinární komise (DK). ČAS má skvěle fungující DK v čele s paní předsedkyní Ing. Andreou Mašínovou, Ph.D., DBA, LL.M., která zcela bez nároku na jakékoli ocenění řeší na vysoké znalostní a komunikační úrovni všechny stížnosti a připomínky, které ČAS obdrží, bez ohledu na to, zda jsou to lidé z řad veřejnosti, zdravotníci nebo členky a členové ČAS. Vždy se snaží dát fundovanou radu, jak postupovat. Před několika týdny však řešila stížnost z pera zdravotnice na jiného zdravotníka. Tato stížnost nás všechny velmi překvapila – svým obsahem a obviněním byla velmi vážná, popisovala, jak zdravotník závažným způsobem porušuje povinnou mlčenlivost, chová se agresivně, napadá slovně pacienty, sděluje před ostatními lidmi jejich velmi závažné zdravotní diagnózy a empatie a etika mu nic neříkají. DK se začala pečlivě celou záležitostí zabývat a rozkrytí celé situace bylo velmi překvapivé. Stěžovatelka u lékařky ani zdravotníka, jehož

se stížnost týkala, nikdy ošetřena nebyla a stejně tak ani nebyl ošetřen nikdo z její rodiny a osob blízkých. Naopak se jedná o mimořádně slušného člověka, který se stal terčem útoku této stěžovatelky, agresivní sousedky, jež smyšlenou stížností chtěla vyřešit občanské spory. Jejím cílem bylo daného nelékařského zdravotnického pracovníka zcela zdiskreditovat. Jak amorální může být zdravotník, bez soucitu profesního i lidského, ke svým kolegům v honbě za majetkem a jak asi vypadá jeho práce a přístup k lidem, to si raději ani nepředstavujme. Děkujeme tedy DK ČAS a paní předsedkyni, která rozkryla celou situaci a odrazila tento útok proti slušnému člověku. Ochránila zdravotníka – člena ČAS, postavila se za něj a stěžovatelce doporučila řešit její osobní zájmy jiným způsobem. Co říci na závěr? Totéž, co na začátku: „To bychom si my, lidé a zdravotníci zvláště, dělat neměli.“ Denně vidíme tolik bolesti a boje o zdraví, že vytvářet zlo a útočit na slušné lidi je nekorektní, špatné a je potřeba to jasně pojmenovat a nepustit do slušného světa, v nějž stále věříme a doufáme, protože slušnost a empatie by do zdravotnictví rozhodně měly patřit.

onkologie téma

Program Onkologická sestra Ošetřovatelská péče v onkologii a hematoonkologii je nová specializace, která byla schválena letos v červenci. O novém programu, zkráceně nazývaném Onkologická sestra, jsme hovořili s jednou ze zakladatelek programu Mgr. Darjou Hrabánkovou Navrátilovou, vrchní sestrou I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze a předsedkyní onkologické sekce České asociace sester.

Sdělíte nám na začátek důvody vzniku programu specializačního vzdělání pro sestry v onkologii? Prvním důvodem byla absence dostačujícího vzdělávání pro sestry pracující v onkologii a hematoonkologii. Než jsme program začali připravovat, oslovila jsem všechna centrová pracoviště s otázkou, zda si myslí, že je současný systém 40 hodin v rámci onkologického modulu (OM) specializace v interních oborech dostačující, a poskytla jsem jim také evropská doporučení. Všechna pracoviště mi odpověděla, že není, že by si práce onkologické sestry zasloužila samostatné studium.

V minulosti již program onkologické specializace vznikl, samozřejmě v mnohem menším rozsahu, nicméně se opakovaně neakreditoval, přestal se vyučovat a pouze se přidal do interních oborů jeden modul onkologie – přibližně 40 hodin, což je týden studia – tedy neskutečně málo. Sestry se tak učily onkologické specializaci až praxí na pracovišti. Dalším důvodem je, že onkologická onemocnění patří mezi druhou nejčastější příčinu úmrtí hned po kardiovaskulárních onemocněních. V onkologii se dnes využívá velké množství diagnostických a léčebných metod od cílené nebo biologické léčby, kdy se pacientovi vpravují geneticky upravené buňky, až po další nové a velmi složité medicínské postupy. Proto je nezbytné v oboru vzdělávat i sestry.

Neposledním důvodem je také potřeba dát kompetence sestrám k tomu, aby mohly samostatně rozhodovat a převzít některé činnosti za lékaře. Jak program vznikal a vyvíjel se? Jedním z impulzů ke vzniku byla diskuze v rámci národního onkologického programu, kde bylo upozorňováno, že sestry nemají žádné specializační vzdělávání v onkologii. Narazil na to například Masarykův onkologický ústav (MOÚ) v Brně, když žádal o evropskou onkologickou akreditaci. Dalším potom bylo to, že Evropská onkologická sesterská společnost (EONS – European Oncology Nursing Society) takový rámcový program pro onkologické ošetřovatelství vytvořila. Rozhodli jsme se toho využít a upravit specializaci pro použití v České republice.

fota: David Liška

Mgr. Markéta Zbranková, Redakce Florence

téma onkologie

Vzdělávání sester pečujících o pacienty s onkologickým onemocněním Souhrn:

Klíčová slova:

Profese sestry se neustále rozvíjí a vede k potřebě se permanentně vzdělávat. Sestry pečující o pacienty s onkologickým onemocněním mají velmi speciﬁckou a náročnou práci a jejich erudice je v této oblasti více než žádoucí. Cílem článku je poskytnout informace nejen o navýšení kompetencí sester pracujících na onkologických a hematoonkologických pracovištích, ale také o možnosti nového specializačního vzdělávání, které garantuje vysokou úroveň a zaručuje jejich profesní růst. vzdělávání sester, kompetence, onkologická onemocnění

Education of nurses caring for oncology patients Summary:

Keywords:

The nursing profession is constantly evolving and leads to the need for continuous education. Nurses caring for cancer patients have a very speciﬁc and demanding job, and their erudition in this area is more than desirable. The aim of this article is to provide information not only about the increase of competences of nurses working in oncology and hemato-oncology departments, but also about the possibility of their training in the new specialization education, which guarantees a high level and their professional growth. education of nurses, competences, oncological diseases

Mgr. Bc. Hana Navrátilová, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, NCO NZO, Brno

Úvod Obor onkologie prochází rozsáhlým vývojem a stojí v popředí zájmu nejen v oblasti výzkumné, ale především v oblasti medicínské a ošetřovatelské. Jeden z důvodů, proč tomu tak je, jsou mimo jiné fakta poukazující na to, že onkologická onemocnění zaujímají první příčky v nejčastějších příčinách úmrtí a četnost jejich výskytu má vzestupný charakter.

Legislativa podporující vzdělávání sester v onkologii Neustálý pokrok v oblasti onkologické péče klade vyšší nároky nejen na práci sester, ale také na jejich vzdělávání, a tím i na rozšíření jejich kompetencí. Poslední úpravy kompetencí sester souvisejí s novelizací vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (aktuální znění vyhlášky je platné od 1. 7. 2022). Samotná novela vymezuje činnosti nového oboru specializačního vzdělávání (SV) z oblasti onkologie s označením odbornosti Sestra pro péči v onkologii a hematoonkologii a Dětská sestra pro péči v onkologii a hematoonkologii. Potřeba vzdělávání sester v této oblasti je mimo jiné uvedena i v Národním onkologickém plánu ČR 2030 (NOPL) a v jeho strategickém cíli, který je zaměřen na boj s onkologickým onemocněním prostřednictvím vysoce erudovaných pracovníků. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byl skupinou odborníků

vytvořen obsah SV, který prohlubuje znalosti (vědomosti a dovednosti) sester pečujících o onkologicky nemocné pacienty a zároveň reﬂektuje novinky v oboru. Autoři do programu rovněž zapracovali takzvaný Rámcový vzdělávací program pro ošetřovatelství v onkologii, vytvořený Evropskou onkologickou společností sester (EONS), který přizpůsobili českým podmínkám. Vzdělávací program SV s názvem Ošetřovatelská péče v onkologii a hematoonkologii byl následně vydán v létě formou věstníku MZ ČR, částka 9/2023.

Nové specializační vzdělávání Program SV je zaměřen po teoretické i praktické stránce na onkologickou a hematoonkologickou problematiku. Samotný obsah se zaměřuje na ošetřovatelskou péči a garantuje její vysokou úroveň. Pro přehlednost je rozdělen do několika modulů, pomocí nichž je postupně a přehledně probrána celá onkologická problematika od prevence přes diagnostiku a protinádorovou léčbu až po péči o pacienta na konci života. Zásadní význam v souvislosti s poskytováním onkologické péče má i samotná komunikace s pacientem a jeho blízkými, vedení a řízení v onkologickém ošetřovatelství, výzkum či pacientské a podpůrné organizace. To vše lze nalézt ve vzdělávacím programu SV Ošetřovatelská péče v onkologii a hematoonkologii. Odborná praxe, která je součástí programu SV, je realizována v akreditovaných zařízeních tak, aby ji sestry pracující na onkologických pracovištích plnily u poskytovatelů

hematoonkologické péče (tj. hematoonkologická oddělení, hematoonkologické ambulance a stacionáře) a sestry pracující v hematoonkologii u poskytovatelů péče onkologické (tj. onkologická oddělení, onkologické ambulance a stacionáře). Jak je z výše uvedeného textu patrné, vzdělávací program SV Ošetřovatelská péče v onkologii a hematoonkologii nabízí sestrám profesní růst. Akreditovat jej bude náročné jak po teoretické stránce, neboť bude potřeba mnoho odborníků/lektorů z mnoha oblastí, tak po stránce praktické, protože studující budou plnit v průběhu odborné praxe speciﬁcké výkony a na závěr pod vedením školitele vypracovávat seminární práci, která bude sloužit jako jeden z požadavků pro ukončení studia atestační zkouškou. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně zaslalo teoretickou část vzdělávacího programu, který je určen jak všeobecným, tak dětským sestrám, k akreditaci na MZ ČR. Realizace programu proběhne až po získání akreditace a na základě dostatečného počtu přihlášených účastníků.

Závěr Získané a prohloubené vědomosti, dovednosti, hodnoty a postoje jsou pro sestry pečující o onkologicky nemocné a jejich blízké nezbytné k tomu, aby mohly svou práci vykonávat bezpečně a účinně. Věříme, že v tomto oboru budou sestry plnohodnotnými partnery a odborníky nejen pro ostatní zdravotnické pracovníky, ale také pro onkologicky nemocné pacienty a jejich blízké.

téma onkologie

florence 5/23 6/23

Výživa u onkologického pacienta z pohledu nutričního terapeuta

Mgr. Růžičková Lucie, vedoucí nutriční terapeutka Oddělení nutričních terapeutů Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

acienti s onkologickým onemocněním velmi často trpí nechutenstvím. Kvalitní výživa je nedílnou součástí léčby. Pacienti v dobrém výživovém stavu snáší lépe vedlejší účinky protinádorové léčby, mají lepší obranyschopnost, lépe se hojí například po operaci a celkově mají lepší kvalitu života. K základním nutričním opatřením u pacientů, kteří jsou v riziku malnutrice, patří zajištění dostatečně energetické stravy s vyšším obsahem bílkovin. V době léčby by měla být zrušena nevhodná dietní omezení a měl být nastaven stravovací režim dle individuálních nutričních potřeb a schopností pacienta. Plán nutriční péče připravuje spolu s ošetřujícím lékařem nutriční terapeut, který nejprve zhodnotí nutriční anamnézu a provede fyzikální vyšetření, hodnotí například body mass index (BMI), nechtěný úbytek hmotnosti, chuť k jídlu a množství snědené stravy. Nutriční terapeut sleduje obvyklé stravovací zvyklosti, stav chrupu, stavbu těla, případné bolesti břicha, otoky dolních končetin, ascites. Vzhledem k mnoha symptomům souvisejícím s nádorovým onemocněním nebo léčbou, jako je nechutenství, nevolnost a zvracení, střídající se zácpa a průjem, bolesti břicha při jídle, mukozitida a poruchy polykání, se plán nutriční péče připravuje a mění dle aktuálního stavu. Velmi důležitá je včasná předoperační nutriční příprava před velkými operacemi nádoru, obzvlášť u pacientů s nechtěným úbytkem hmotnosti, nižším BMI a sníženou chutí k jídlu. I cílená týdenní nutriční podpora může pomoci. Nutriční terapeut doporučí úpravu nebo změnu jídelníčku tak, aby byl energeticky

hodnotný a obsahoval dostatečné množství bílkovin. Při snížené chuti k jídlu by jídelníček měl mít i v malém množství větší množství energie a měl by být rozdělen do více menších porcí za den. Tuky jsou nositeli chuti a vyšší energetické hodnoty, proto lze do pokrmu přidat lžičku másla,

nízkotučné mléčné výrobky zaměnit za plnotučné, místo části mléka přidat smetanu ke šlehání. Kvalitní bílkoviny, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny, se nacházejí v mase, rybách, vejcích, mléku a mléčných výrobcích. Při hospitalizaci pacientů se sníženou chutí k jídlu je ve většině

Obrázek 1 Návod na přípravu stravy při poruchách polykání Obrázek 2 Pokrm připravený pro pacienty při poruchách polykání: rybí ﬁlé, zelené fazolky, bramborové pyré (VFN v Praze)

fota: autorky

Špatná výživa má negativní vliv na zvýšení rizika infekcí, zhoršené hojení, imunitu i rozvoj dekubitů. Na výživový stav pacienta by se mělo myslet již při stanovení onkologické diagnózy a před samotnou léčbou.

téma onkologie

florence 5/23 6/23

Komplexní paliativní péče v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, Krajská zdravotní a. s.

MUDr. Jana Dušánková, Oddělení paliativní medicíny, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z.

becná paliativní péče, tedy péče zaměřená na komfort pacienta s nevyléčitelným onemocněním, je poskytována již od pradávna, ale její pojetí a nastavení se postupem času měnilo. K jejímu vymezení a zasazení do systému zdravotní péče v České republice došlo až poměrně nedávno a její rozvoj nastává od 90. let 20. století. První lůžkový hospic v ČR vznikl v roce 1995 (Hospic Anežky České v Červeném Kostelci). První oddělení paliativní péče bylo zřízeno v roce 1992 (Nemocnice v Babicích nad Svitavou). První mobilní hospic vzniká v roce 2001 v Praze (Cesta domů). V roce 2004 byl zřízen samostatný atestační obor paliativní medicína a léčba bolesti a záhy dochází k osamostatnění oboru paliativní medicína. V roce 2021 jako první získává statut samostatné Kliniky paliativní medicíny Centrum podpůrné a paliativní péče Všeobecné fakultní nemocnice Praha. V současné době existují v ČR tyto organizační formy paliativní péče: → lůžkový hospic: jedná se o samostatné lůžkové zařízení poskytující péči terminálním pacientům. Péči zajišťuje multidisciplinární tým v domácky a přívětivě laděném prostředí. Je zde umožněn pobyt blízkým osobám; → mobilní specializovaná paliativní péče: multidisciplinární tým zajišťuje péči o terminální pacienty v domácím prostředí v úzké spolupráci s rodinou. Základními podmínkami pro převzetí pacienta do péče mobilního hospice jsou ukončená léčba základního onemocnění a celodenní přítomnost schopné pečující osoby. Tuto péči je možno

Oddělení paliativní medicíny v Masarykově nemocnici

poskytovat i pacientům, jejichž vlastním sociálním prostředím je například domov pro seniory či jiné zařízení sociální péče; → ambulance paliativní medicíny: zajišťuje péči o pacienty s ukončenou léčbou základního onemocnění, kteří jsou schopni ambulantně docházet na kontroly; → konziliární tým paliativní péče: multidisciplinární tým zajišťující konziliární službu pro pacienty s paliativními potřebami, kteří jsou aktuálně hospitalizováni ve zdravotnickém zařízení akutní či dlouhodobé péče. → paliativní lůžkové oddělení: nová služba postupně vznikající v rámci nemocniční lůžkové péče. Na toto oddělení jsou indikováni pacienti s komplexními potřebami v důsledku pokročilého nevyléčitelného onemocnění. Jedná se o takzvaná akutní paliativní lůžka, která slouží ke stabilizaci symptomů pacienta, k možnosti komunikace s rodinou a nastavení a realizaci plánu další péče (předání pacienta do domácí péče s podporou mobilního hospice či do lůžkového hospice eventuálně jiného zařízení).

Inspirací k zasazení institucionalizované paliativní péče do nemocničního prostředí byla v našem případě česko-německá konference Ambulantní specializovaná paliativní péče v Německu a v České republice uskutečněná v září 2012 v Drážďanech. Následovala stáž v paliativních zařízeních různého typu v Drážďanech (Mobilní hospic Brücke, Paliativní oddělení nemocnice St. Joseph Stift). Odrazovým můstkem k zahájení změn bylo získání specializované způsobilosti v oboru paliativní medicína, což se podařilo v dubnu 2013. S odborností paliatra bylo možno v květnu 2013 zahájit provoz paliativní ambulance v rámci Komplexního onkologického centra Masarykovy nemocnice. Krátce nato se objevila možnost grantové podpory z Nadačního fondu AVAST, který v té době zahájil intenzivní podporu rozvoje paliativní péče v ČR. Grantová podpora byla určena na rozvoj mobilní specializované paliativní péče. Díky ní bylo možno k 1. 9. 2014 zahájit provoz Mobilního hospice Masarykovy nemocnice. Spádová oblast je Ústí nad Labem s dojezdem přibližně 30 km, tedy včetně Děčína, Teplic a po domluvě s vedením města Bíliny a Bílina. V roce 2019 vyhlásilo Ministerstvo zdravotnictví ČR pilotní projekt konziliárních nemocničních paliativních týmů (Podpora paliativní péče – zvýšení dostupnosti zdravotních služeb v oblasti paliativní péče v nemocnicích akutní a následné péče). Projekt probíhal od 5/2019 do 3/2021 v šesti nemocnicích, ve kterých pracovalo sedm konziliárních týmů paliativní péče (v jedné nemocnici pracoval tým dospělé a dětské paliativní péče). V Masarykově nemocnici se podařilo vytvořit konziliární tým a do projektu se zařadit. Vzhledem k možnosti využití lůžkového fondu při Komplexním onkologickém centru Masarykovy nemocnice se podařilo od 10/2019 otevřít

foto: Oddělení paliativní medicíny, Krajská zdravotní, a. s.

Cesta k zajištění paliativních potřeb u pacientů v dosahu Masarykovy nemocnice a milníky, které nám tuto cestu umožnily.

téma onkologie

florence 5/23 6/23

Nutriční a pohybová intervence u pacientek s nádory prsu při remisi onemocnění Souhrn:

Klíčová slova:

Prokázaný negativní vliv zvýšeného množství tukové tkáně (projevující se jako nadváha a obezita) na vznik, prognózu a relaps onemocnění nádorem prsu u žen nabádá ke zvýšení pozornosti k jejich celkovému stavu výživy a stravovacím zvyklostem. V posledních letech je také stále více diskutován pozitivní vliv myokinů, hormonů svalové tkáně, secernovaných svalovou tkání při pohybové aktivitě. Výsledky získané na základě šetření a provedených nutričních a pohybových intervencí u pacientek Masarykova onkologického ústavu podporují tezi prospěšnosti zajištění nutriční péče u onkologických pacientů, která má být realizována nutričním terapeutem a dalšími zdravotníky, odborníky v oboru. nádor prsu, výživa, myokiny, obezita, nutriční intervence, pohybová intervence

Nutrition and exercise intervention in patients with breast cancer in remission Summary:

Keywords:

Recenzovaný článek

The proven negative effect of an increased amount of adipose tissue (manifested as overweight and obesity) on the onset, prognosis and relapse of breast cancer in women encourages increased attention to their overall nutritional status and eating habits. In recent years, the positive influence of myokines, hormones of muscle tissue, secreted by muscle tissue during physical activity has also been increasingly discussed. The results obtained on the basis of investigations and performed nutritional and exercise interventions support the thesis of the benefits of providing nutritional care for oncology patients, which should be implemented by a dietitians and other health professionals, experts in the field. breast cancer, nutrition, myokines, obesity, nutrition intervention, movement intervention

Mgr. Věra Andrášková, Masarykův onkologický ústav, Brno Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Brno, Sekce nutričních terapeutů ČAS

Úvod Zhoubný nádor prsu je druhé nejčastější onkologické onemocnění u žen. Rizikovým faktorem vzniku nádoru prsu z hlediska stavu výživy je nárůst hmotnosti, vyšší množství tukové tkáně a nižší pohybová aktivita. Oproti tomu je v posledních letech stále více diskutován pozitivní vliv myokinů, hormonů svalové tkáně. Pravidelná pohybová aktivita a vhodné stravovací návyky jsou doporučovány mnoha odborníky a jsou zmiňovány jako součást zdravého životního stylu. Recentní studie ukazují, že pohybovou aktivitou je podporována sekrece hormonů svalové tkáně, které se pravděpodobně podílí právě na pozitivním vlivu pohybu na zdraví (Neuhouser at al., 2015).

Estrogeny U premenopauzálních žen jsou estrogeny secernovány převážně vaječníky. Po menopauze vaječníky produkují zanedbatelné hladiny estrogenů a primárním zdrojem estrogenu v těle je tuková tkáň. Index tělesné hmotnosti (BMI – body mass index) pozitivně koreluje s hladinami estrogenů ve tkáni. Zvyšující se množství tukové hmoty je spojeno také zvýšenou expresí enzymu aromatázy a následně hladiny estrogenu. Tento efekt je

výraznější u žen po menopauze. Mléčné žlázy obézních žen obsahují mikroskopická ložiska odumřelých adipocytů obklopených makrofágy, které vykazují zvýšenou aktivitu aromatázy. Předpokládá se, že zvýšení exprese aromatázy a nadprodukce estrogenů v tukové tkáni je klíčovým faktorem rozvoje a růstu rakoviny prsu (Picon-Ruiz at al., 2017; Deng at al., 2016; Bhardwaj at al., 2019).

Inzulinová rezistence a chronický zánět Mezi patofyziologické mechanizmy, které pravděpodobně nejvíce potencují riziko vzniku onkologického onemocnění, se řadí inzulinová rezistence, mnohdy jako součást metabolického syndromu. Inzulinová rezistence je spojována i s horší prognózou nádorového onemocnění. Inzulinová rezistence je stav, který je způsoben redukcí receptorů lokalizovaných v buněčných membránách tukové tkáně a svalu (snížená citlivost tkání na inzulin), se zvýšením krevní glukózy a inzulinu (hyperglykemie, hyperinzulinemie) (Picon-Ruiz at al., 2017; Divella et al., 2016; Deng et al., 2016; Payer et al., 2010). Patologické stavy inzulinové rezistence a chronického zánětu se vzájemně prolínají a podporují. Obezita je běžnou příčinou chronického zánětu, a to jak systémově, tak na úrovni tkáně. Lokálně je tuková tkáň u obézních pacientů infiltrována imunitními buňkami, včetně makrofágů a lymfocytů. Tímto způsobem tuková tkáň připomíná chronicky

poškozenou tkáň a může být bohatým zdrojem prozánětlivých mediátorů potenciálně podporujících růst nádoru. Zánět tukové tkáně může být klíčovým procesem, kterým obezita podporuje kancerogenezi (Picon-Ruiz et al., 2017; Rose et al., 2004; Iyengar et al., 2016).

Funkce myokinů v organizmu Svalová tkáň vylučuje řadu látek – myokinů, které mají autokrinní, parakrinní a endokrinní účinky. Některé z myokinů jsou pleiotropní, jiné úzce speciﬁcké. Ukazuje se, že pohybová aktivita má vliv nejenom na snížení recidivy onkologického onemocnění, ale také na inhibici růstu nádoru, například oncostatin M (OSM) ovlivňuje hormonálně senzitivní buňky rakoviny prsu a SPARC (secreted protein acidic and rich in cysteine) nádorové buňky v tlustém střevě (Schnyder et al., 2015).

Pohybová aktivita v souvislosti s karcinomem prsu V rámci studie Women’s Health Initiative bylo 155 723 žen sledováno po určitou dobu (medián 7,3 roku), u žen s vyšší mírou pohybové aktivity bylo zjištěno o 15–23 % nižší riziko nádoru prsu. Další metaanalýza zahrnující 123 574 přeživších žen s diagnózou karcinom prsu, které byly sledovány v průměru 4,3–12,7 roku, ukázala, že vyšší míra pohybové aktivity před diagnostikováním nemoci je spojena s téměř 30% snížením nádorově speciﬁcké mortality. Podobný efekt na mortalitu má i vyšší pohybová

téma onkologie

Literatura 1. BHARDWAJ P., AU C. C., BENITO-MARTIN A. et al. Estrogens and breast cancer: Mechanisms involved in obesity-related development, growth and progression. J Steroid Biochem Mol Biol 2019; 189: 161–170. doi: 10.1016/j.jsbmb.2019.03.002. 2. DENG T., LYON C. J., BERGIN S. et al. Obesity, inflammation, and cancer. Annu Rev Pathol 2016; 11(1): 421–449. doi: 10.1146/ annurev-pathol-012615-044359. 3. DIVELLA R., DE LUCA R., ABBATE I. et al. Obesity and cancer: the role of adipose tissue and adipo-cytokines-induced chronic inflammation. J Cancer 2016; 7(15): 2346–2359. doi: 10.7150/jca.16884. 4. IYENGAR N. M., GUCALP A. et al. Obesity and cancer mechanisms: tumor microenvironment and inflammation. J Clin Oncol 2016; 34(35): 4270–4276. doi: 10.1200/ JCO.2016.67.4283. 5. CHAJÈS V., ROMIEU I. Nutrition and breast cancer. Maturitas 2014; 77(1): 7–11. doi: 10.1016/j.maturitas.2013.10.004. 6. CHLEBOWSKI R. T. Nutrition and physical activity influence on breast cancer incidence

florence 6/23

and outcome. Breast 2013; 22 (Suppl 2): S30–S37. doi: 10.1016/j.breast.2013.07.006. 7. KOHLER L. N., GARCIA D. O., HARRIS R. B. et al. Adherence to diet and physical activity cancer prevention guidelines and cancer outcomes: a systematic review. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2016; 25(7): 1018–1028. doi: 10.1158/1055-9965.EPI-16-0121. 8. NEUHOUSER M. L., ARAGAKI A. K., PRENTICE R. L. et al. Overweight, obesity, and postmenopausal invasive breast cancer risk. A secondary analysis of the women’s health initiative randomized clinical trials. JAMA Oncol 2015; 1(5): 611–621. doi: 10.1001/ jamaoncol.2015.1546. 9. PAYER J., JACKULIAK P., NAGYOVÁ M. Obezita a riziko karcinómov. Vnitř Lék 2010; 56(10): 1082–1087. 10. PICON-RUIZ M., MORATA-TARIFA C., VALLE-GOFFIN J. J. et al. Obesity and adverse breast cancer risk and outcome: mechanistic insights and strategies for intervention. CA: Cancer J Clin 2017; 67(5): 378–397. doi: 10.3322/caac.21405. 11. ROSE D. P., KOMNINOU D., STEPHENSON G. D. Obesity, adipocytokines, and

insulin resistance in breast cancer. Obes Rev 2004; 5(3): 153–165. doi: 10.1111/j.1467-789X.2004.00142.x. 12. SCHNYDER S., HANDSCHIN C. Skeletal muscle as an endocrine organ: PGC-1α, myokines and exercise. Bone 2015; 80: 115–125. doi: 10.1016/j.bone.2015.02.008. 13. WISEMAN M. The Second World Cancer Research Fund/American Institute for Cancer Research Expert Report. Food, nutrition, physical activity, and the prevention of cancer: a global perspective. Proc Nutr Soc 2008; 67(3): 253–256. doi: 10.1017/ S002966510800712X. 14. WISEMAN M. J. Nutrition and cancer: prevention and survival. Br J Nutr 2019; 122(05): 481–487. doi: 10.1017/S0007114518002222.

Recenze MUDr. Štěpán Tuček, Ph.D. Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno Mgr. Aneta Sadílková III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Nádory varlat – nezbytnost samovyšetření varlat Souhrn:

Klíčová slova:

Patologické nádorové či nenádorové změny varlat postihují muže všech věkových kategorií (od kojenců, adolescentů až po seniory dle typu nádoru) a výskyt je celosvětový, přičemž incidence se zvyšuje. Nádorová onemocnění zastupují zejména nádory germinální. Onemocnění jsou poměrně dobře diagnostikovatelná, a pokud jsou zachycena včas, je velmi vysoká pravděpodobnost vyléčení. Informovanost mužské populace o patologických změnách varlete je však stále nízká. Důležitá je vzdělávací osvěta široké veřejnosti o preventivním samovyšetření varlat a sledování varovných příznaků. nádory varlat, samovyšetření varlat, zvětšení varlat

Testicular tumors – the necessity of testicular self-examination Summary:

Keywords:

Pathological cancerous or non-cancerous changes in the testicles aﬀect men of all ages (from infants, adolescents to the elderly depending on the type of tumor) and the occurrence is worldwide, while the incidence is increasing. Cancerous diseases are mainly represented by germinal tumors. Diseases are relatively easy to diagnose, and if caught early, there is a very high probability of cure. However, the awareness of the male population about pathological changes in the testicle is still low. Educational awareness of the general public of preventive testicular self-examination and monitoring of warning signs is important. testicular tumors, testicular self-examination, testicular enlargement

PhDr. Martina Muknšnáblová, Ph.D., MBA, Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, Praha Recenzovaný článek

Úvod Nádorový proces je ireverzibilní změnou buněk, dochází k nekontrolovatelné proliferaci a dělení, které se vymyká kontrolním mechanizmům. Dochází k inaktivaci apoptózy a k autonomii celého procesu. Obvyklé je dělení nádorů na benigní dle biologické

povahy – rychlosti růstu, neprorůstání do okolní tkáně a netvoření vzdálených ložisek (nemetastazování) a maligní (chovající se obráceně – rychlý růst, tvorba metastáz a nepravidelné rozšíření do okolních struktur). Benigní nádory mohou svůj růst zcela zastavit a i chirurgické odstranění rostoucích benigních nádorů varlat bývá jednodušší. Avšak i benigní nádory mohou svým umístěním, útlakem okolních tkání, infekcí, ulcerací nebo hormonální aktivitou způsobit závažné komplikace, či dokonce smrt.

Dělení nádorů varlat Nádory varlat jsou spojeny s komplikovanou histogenezí orgánu. Jsou to nádory různého biologického chování. Nejčastější (90 % všech primárních nádorů varlat) výskyt germinálních nádorů je obecně v gonádách a u muže tedy ve varlatech. Germinální nádory se ale mohou vyskytnout i mimo gonády, například v předním mediastinu a retroperitoneu. Většinově se jedná o maligní nádory. Lze je dále rozdělit na seminomové a neseminomové. Liší se morfologicky

intenzivní péče téma

HIPEC z pohledu anesteziologické sestry Souhrn:

Klíčová slova:

Hypertermická intraperitoneální chemoterapie (HIPEC) je kombinací rozsáhlého chirurgického výkonu a podání cytostatik do dutiny břišní. Vysoce odborná práce anesteziologické sestry na operačním sále je jedním z pilířů kvalitní péče o pacienty při náročných operačních výkonech, jako je HIPEC. hypertermická intraperitoneální chemoterapie, HIPEC, anestezie, anesteziologická sestra

HIPEC from the perspective of a nurse anaesthetist Summary:

Keywords:

Hyperthermic intraperitoneal chemotherapy (HIPEC) is a combination of extensive surgery and administration of cytostatics into the abdominal cavity. The highly skilled work of the operating room nurse anaesthetist is one of the pillars of quality patient care in complex surgical procedures such as HIPEC. hyperthermic intraperitoneal chemotherapy, HIPEC, anaesthesia, nurse anaesthetist

Bc. Hana Konečná, Anesteziologicko-resuscitační klinika 1. LF UK a FTN, Praha

foto: Freepik

Úvod Hypertermická intraperitoneální chemoterapie (HIPEC – Hyperthermic Intraperitoneal Chemotherapy) je způsob léčby pokročilých nádorů peritonea, kolorektálního a žaludečního karcinomu, karcinomu appendixu a karcinomu vaječníků. HIPEC navazuje na chirurgický výkon, jehož cílem je odstranění všech viditelných nádorů z dutiny břišní (cytoredukční výkon). Dochází k odstranění peritonea, omenta,

resekci nádorem postižených částí střev, u žen k odstranění vaječníků a dělohy. Během operace, po odstranění viditelných nádorů, jsou do dutiny břišní zavedeny drény a teplotní čidla a dutina břišní je dočasně uzavřena. Při HIPEC jsou zavedenými drény napuštěny do dutiny břišní přibližně 3–4 l fyziologického roztoku, který je lavážním přístrojem (Skala medica) zahříván až na teplotu 42 °C. Když dojde k dosažení požadované cirkulace a teploty, jsou do roztoku přidána cytostatika a dochází k promývání dutiny břišní tímto roztokem. Celková doba operace a HIPEC je v rozmezí 6–11 hodin, samotný

výplach dutiny břišní je v rozsahu 60–120 min, nejčastěji 90 min.

Výkon anesteziologické sestry Příprava na tento výkon pro anesteziologickou sestru začíná již den předem, kdy si připraví do mrazáku chladicí gely a do lednice infuzní roztoky. V den operace si anesteziologická sestra připraví a otestuje anesteziologický přístroj, monitor vitálních funkcí pacienta a zkontroluje, zda má na sále k dispozici dostatek perfuzorů. Připraví si infuzní roztoky pro dvě i. v. linky (periferní kanyla a centrální žilní katétr (CŽK)) a pomůcky k intubaci. Dále dle ordinace lékaře léky k i. v. úvodu do anestezie. Dále si

téma intenzivní péče

Péče o paliativního pacienta pohledem urgentního příjmu v Ústí nad Labem Souhrn:

Klíčová slova:

Cílem práce je zjistit, jak probíhá péče o paliativní pacienty v Krajské zdravotní, a. s. – Masarykovy nemocnice na oddělení Emergency – expektační lůžka a jejich trajektorii. Průzkum byl proveden metodou nepřímého pozorování a retrospektivního hodnocení dokumentů. Kritériem pro výběr respondentů byla paliativní rozvaha a netraumatologická příjmová diagnóza. Celkem bylo zachyceno 50 respondentů za období 6 měsíců. Výsledky ukazují, že hlavním faktorem je správné nastavení spolupráce s paliativním týmem, zdravotnickou záchrannou službou a urgentním příjmem, která může výrazně ovlivnit trajektorii pacienta a včasné rozeznávání pacientů s paliativní potřebou. Zpracovaná data dále ukazují na nejčastější důvody ošetření na urgentním příjmu a dále poukazují na dobu, kterou zde pacient strávil. Závěr práce navrhuje vytvoření oﬁciální spolupráce paliativních složek a urgentního příjmu, poskytnutí vzdělávání, podpory zdravotnickému personálu v této oblasti a zlepšení komunikace s pacientem a jeho rodinou. kvalita péče, paliativní péče, urgentní příjem

Care of the palliative patient from the perspective of the emergency room in Ústí nad Labem Summary:

Keywords:

The aim of this thesis is to find out how palliative patients are cared for in Krajská zdravotní, a. s. Masaryk Hospital at the Emergency department –expectation beds and their trajectory. The survey was conducted using indirect observation method and retrospective document review. The criteria for selection of respondents were palliative consideration and non-trauma admission diagnosis. Totally, 50 respondents were captured over a 6-month period. The results show that the main factor is the correct collaboration with the palliative team, the ambulance service and the emergency admission, which can significantly influence the patient trajectory and the early recognition of patients with palliative need. The data collected also show the most common reasons for treatment at the emergency department and further highlights the time spent there by the patient. The paper concludes by suggesting the establishment of a formal collaboration between palliative care and emergency admission, the provision of education and support for health care staff in this area, and improved communication with the patient and their family. quality of care, palliative care, emergency admission

Bc. Aneta Pešková, Mobilní hospic, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z.

Úvod Péče o pacienty s paliativní rozvahou představuje pro zdravotnický personál urgentního příjmu v určitém směru výzvu. Pacienti vyžadují odlišný přístup, tedy nejen léčbu fyzických symptomů, ale také podporu psychického a duchovního zdraví, kam je rovněž zahrnuta blízká rodina.

Metodika Pro práci byla zvolena metoda nepřímého pozorování a retrospektivní analýzy dokumentů. Šetření probíhalo 6 měsíců v období 1. 9. 2022 – 28. 2. 2023 v Krajské zdravotní, a. s. – Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem na oddělení Emergency – expek tační část. Ve sledovaném období bylo identiﬁkováno 50 paliativních pacientů, jejichž data byla následně zpracována. V první fázi šetření byli paliativní pacienti vyhledáváni ve sledovaném období v příjmové knize oddělení z celkového počtu přijatých pacientů za konkrétní měsíc a zařazení do paliativní péče bylo ověřováno v systému

FONS. Do šetření nebyli zařazeni pacienti s traumatologickou příjmovou diagnózou (zde paliativní diagnóza neovlivňovala stav). V druhé fázi byla provedena retrospektivní analýza dat. Provedený průzkum byl schválen vedoucími zaměstnanci Masarykovy nemocnice a byl realizován za plného dodržování zásad ochrany osobních údajů dle platné legislativy GDPR a pravidel pro nahlížení do zdravotnické dokumentace.

Vyhodnocení Věkové zastoupení přijatých paliativních pacientů Věk pacientů činil v průměru 73,5 let. Nejmladší pacientka měla 46 let, naopak nejstarší věk byl 93 let se záchytem dvou pacientů. Nejvíce zastoupenou věkovou kategorií byli pacienti ve věku 81–90 let s počtem 16 pacientů, následovala kategorie 71–80 let, do které spadalo 14 pacientů, v rozmezí 61–70 let bylo identiﬁkováno 11 pacientů a v kategorii 51–60 let jsme identiﬁkovali šest pacientů.

nižší. Ve dvou případech byl výskyt bolesti na hrudi, nauzea a neprůchodnost močového katétru, u zbylých diagnóz byl zachycen pouze jeden případ: arytmie, ascites, bolest zad, hematurie, kolaps, paraparéza a vomitus. V případě, že je hlášena od zdravotnické záchranné služby (ZZS) příjmová diagnóza – celkové zhoršení stavu, objevuje se u pacienta několik souvisle se projevujících příznaků ovlivňujících jeho celkový stav. Nejčastěji se jednalo o symptomy: slabost, apatie, dezorientace, dyspnoe, nechutenství a poruchy vědomí.

Přehled symptomů u paliativních pacientů Pozorované symptomy u pacientů: dušnost (17), bolest (15) a slabost (10), mezi další často se vyskytující symptomy patří febrilie (5), nauzea (5), nechutenství (5) a dehydratace (4). Ve stejném počtu (3) byl rozpoznán příznak apatie, dezorientace, dysurie či krvácení, k méně častým symptomům patřily dysartrie, edém, ikterus, paréza a somnolence.

Přehled příjmových diagnóz Nejčastější diagnózou bylo celkové zhoršení stavu (18 případů), dušnost (10 případů), febrilie, hemateméza a bolesti břicha se zaznamenaly u tří pacientů, výskyt ostatních diagnóz byl

Přehled příjmů v časovém rozložení do 24 hodin Průměrná délka setrvání pacienta na expektačním lůžku byla 2,47 hodin, minimální délka činila 6 minut

téma intenzivní péče

Multidisciplinární péče u pacientů s poraněním mozku Souhrn:

Klíčová slova:

Charakteristickým rysem moderního ošetřovatelství je multidisciplinární péče, která u pacientů s poraněním mozku vyžaduje speciﬁcký přístup ošetřovatelského personálu. Předložený článek je výstupem závěrečné práce, která si stanovila čtyři cíle. První cíl zjišťuje spolupráci vybraných nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) u pacientů s poraněním mozku. Druhý cíl se zabývá spoluprací mezi všeobecnými sestrami a rodinou pacienta. Třetím cílem bylo zmapovat nejnáročnější činnosti vybraných NLZP v péči u pacientů s poraněním mozku. Čtvrtý cíl byl zaměřen na názor všeobecných sester na jejich připravenost zvládat speciﬁckou ošetřovatelskou péči u pacientů s poraněním mozku. komunikace, multidisciplinární tým, ošetřovatelská péče, poranění mozku, všeobecná sestra

Multidisciplinary care for patients with brain injury Summary:

Keywords:

A characteristic feature of modern nursing is multidisciplinary care, which requires a specific approach of the nursing staff for patients with brain injuries. The presented article is the output of the final thesis, which set four goals. The first objective examines the cooperation of selected non-medical health workers in patients with brain injury. The second objective deals with the cooperation between general nurses and the patient’s family. The third objective was to map the most demanding activities of selected non-medical health workers in the care of patients with brain injuries. Finally, the fourth objective was focused on the opinion of general nurses on their readiness to manage specific nursing care for patients with brain injuries. communication, multidisciplinary team, nursing care, brain injury, general nurse

Mgr. Šárka Pikolonová, Úrazová a plastická chirurgie, JIP, Nemocnice České Budějovice, a. s. Mgr. Petra Kourková, MBA, manažerka vzdělávání a komunikace, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Jihlava, p. o. Mgr. Ivana Chloubová, Ph.D., Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Úvod Poranění mozku představuje celosvětový zdravotní, ekonomický a společensko-sociální problém. Úrazy mozku jsou zodpovědné za 30 % náhlých úmrtí a ve věkové skupině do 45 let jsou nejčastější příčinou úmrtí obyvatel. Mnohdy vedou k těžké invaliditě a znamenají velkou ﬁnanční a psychickou zátěž jak pro klienta, tak pro jeho rodinu. Na jednotce intenzivní péče se pacientům s poraněním mozku věnují všeobecné sestry, které spolupracují s ostatními kategoriemi nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP). Nedílnou součástí je komunikace mezi zdravotnickým personálem a rodinou pacienta, která vytváří zcela individuální komunikační situace. Prostředí intenzivní péče je charakteristické vysokou odborností poskytované ošetřovatelské i lékařské péče, která působí na pacienta a jeho blízké stresujícím dojmem. Při každodenní ošetřovatelské péči vykonávají všeobecné sestry velice náročné intervence a ne vždy jsou na tyto speciﬁcké situace dostatečně připraveny.

Metodika a charakteristika souboru Průzkumné šetření bylo realizováno pomocí kvalitativní výzkumné metody za využití polostrukturovaných rozhovorů. Kvalitativní empirická data byla zpracována pomocí otevřeného kódování, pomocí techniky tužka a papír. Po analýze výzkumných dat byla provedena jejich syntéza, byly vytvořeny kategorie a podkategorie, které byly zaměřeny na každou skupinu probandů. Výzkum byl uskutečněn od prosince 2022 do února 2023 ve dvou zdravotnických zařízeních na čtyřech odděleních, kde je poskytována péče pacientům s poraněním mozku. Hlavním kritériem pro výběr vzorku probandů byl multidisciplinární tým složený z NLZP, kteří se společně podílí na péči o pacienta s poraněním mozku. Bylo osloveno 10 všeobecných sester, 3 fyzioterapeuti, 3 ergoterapeuti, 2 logopedi a 2 zdravotně sociální pracovníci, kteří byli ochotni spolupracovat. Rozhovory pro všeobecné sestry byly zaměřeny na pacienty s poraněním mozku, jejichž porucha vědomí dosahuje 9–12 bodů Glasgow Coma Scale. Pro ergoterapeuty, fyzioterapeuty, logopedy a zdravotně sociální pracovníky byly rozhovory zaměřeny na pacienty, kteří jsou při plném stavu vědomí.

Výsledky a diskuze Všech 20 respondentek se shoduje, že bez multidisciplinárního přístupu v péči o pacienta s poraněním mozku

nelze poskytovat kvalitní péči. Thomas et al. (2016) uvádějí, že všeobecné sestry mají důležitou a velkou roli v péči o pacienty s poraněním mozku. Zacharová (2016) uvádí, že sestra by měla být pro pacienta vždy člověkem, který má pochopení pro jeho problémy a snaží se mu pomáhat s velkou laskavostí a tolerancí. Má možnost klienta lépe poznat po psychické stránce, mnohdy snadněji než lékař. Kromě profesionálních schopností sester je schopna poskytnout pacientovi porozumění, oporu a snaží se pečovat o jeho psychosociální stav. Slezáková (2014) podotýká, že při péči o pacienta s poraněním mozku je velmi významná spolupráce mezi sestrou a fyzioterapeutem. Důvodem spolupráce je časná rehabilitace nebo prevence dekubitů. Poruchy hybnosti pacientů vyžadují správnou pohybovou léčbu a při chronickém průběhu onemocnění či trvalém postižení je důležitá reintegrace jedince do společnosti. Logopedi nejčastěji spolupracují s klinickým psychologem, ergoterapeutem, fyzioterapeutem a všeobecnými sestrami. Velmi úzce spolupracují ergoterapeuti a fyzioterapeuti. Během spolupráce se navzájem informují o nácviku chůze pro pacienta nebo procvičování funkce končetin. Dále ergoterapeuti spolupracují s logopedem, psychologem a sestrami. Za nezbytného člena multidisciplinárního týmu je dále považován zdravotně sociální pracovník, který nejčastěji spolupracuje se

recenzovaný článek

Hygiena dutiny ústní v intenzivní péči – souhrn kroků, které by neměly chybět Souhrn:

Klíčová slova:

Hygiena dutiny ústní v intenzivní péči je jednou z mnoha intervencí, které jsou nezbytné a pomáhají nám předcházet mnoha komplikacím spojeným s hospitalizací pacienta. Tyto postupy a doporučení nejsou jednotné a je velice obtížné zaměřit se na informace, kterými bychom se řídili. Tento článek, který vychází z rešeršní činnosti diplomové práce s názvem Technika hygieny dutiny ústní v intenzivní péči, poskytuje konkrétní postup této ošetřovatelské intervence. intenzivní péče, hygiena dutiny ústní, nesoběstačný pacient, prevence VAP

Oral hygiene in intensive care – a summary of steps that should not be missed Summary:

Keywords:

Recenzovaný článek

Oral hygiene in intensive care is one of the many interventions that are necessary and help us prevent many complications that are associated with patient’s hospitalisation. These procedures and recommendations are not uniform, and it is very diﬃcult to focus on which information to follow. This article, which is based on the research of the diploma thesis entitled ‘Technique of oral hygiene in intensive care’, provides a speciﬁc procedure of this nursing intervention. intensive care, oral hygiene, non-ambulatory patient, VAP prevention

Mgr. Eliška Navrátilová, Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN, všeobecná sestra Mgr. Kateřina Rambousková, Klinika anesteziologie a resuscitace, 3. LF UK, Praha, odborný asistent; Klinika anesteziologie a resuscitace, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, všeobecná sestra

ygiena dutiny ústní je základním kamenem orálního zdraví. Ačkoli se jedná o činnost, která je nám všem vlastní a každý z nás ji dělá denně, u pacientů v intenzivní péči se jedná o úkon poměrně problematický. Kromě toho, že nebyl stanoven jednotný postup či doporučení, jak hygienu dutiny ústní provádět, a v dostupné literatuře se tyto postupy také často rozchází, je tato inter vence v prostředí intenzivní péče nejčastěji prováděna ošetřujícím personálem. Pacient je na nelékařském zdravotnickém pracovníkovi více či méně závislý. Proč tedy tuto intervenci neprovádět dle nejlepšího vědomí a svědomí na základě nejnovějších poznatků?

Prostředí dutiny ústní v čase V dutině ústní se přirozeně vyskytuje velké množství bakterií. Hlavním cílem hygieny dutiny ústní je odstranění zubního plaku, což přispívá k dlouhodobému udržení orálního zdraví. Zubní plak se v ústech jedince tvoří neustále a skládá se především z různých mikroorganizmů, extra celulárních polymerů, slin,

deskvamovaných epitelií, zbytků potravy, sulkulární tekutiny a produktů bakterií. Zubní plak je v různých fázích své tvorby osídlován různými bakteriemi. V časné fázi tvorby plaku hovoříme o časných kolonizátorech, nejčastěji se jedná o orální streptokoky. Do 24 hodin dochází k osídlení sekundárními kolonizátory, mezi které řadíme anaerobní a fakultativně anaerobní gram-negativní i pozitivní tyčky a koky. Se vznikem anaerobního prostředí se vyskytují pozdní kolonizátoři, mezi které řadíme především gramnegativní tyčky (Libeback et al., 2017; Šedý, 2022).

mechanizmem vzniku je bakteriální kolonizace hypofaryngu s následnou aspirací či mikroaspirací sekretů do dýchacích cest. VAP je uváděna jako jedna z nejčastějších infekčních komplikací u pacientů v intenzivní péči. Tyto komplikace značně prodlužují hospitalizaci pacientů a zvyšují náklady na jejich léčbu (Jakubec et al., 2017; Papazian et al., 2020; Streitová et al., 2015). K prevenci tohoto zánětlivého onemocnění plic slouží preventivní balíček VAP, který se skládá z několika nefarmakologických intervencí. Pravděpodobně nejpoužívanější systém

Důsledná hygiena dutiny ústní je způsob, kterým lze u pacientů v intenzivní péči předcházet mnoha komplikacím. Ventilátorová pneumonie Důsledná hygiena dutiny ústní je způsob, kterým lze u pacientů v intenzivní péči předcházet mnoha komplikacím. Mezi nejzávažnější komplikace patří ventilátorová pneumonie, která má v intenzivní péči stále vysokou incidenci, další komplikací může být i endokarditida, která s sebou nese vysoké riziko mortality. Méně závažné, ale přesto důsledky, jsou rizika vzniku zubních kazů, které potom vyžadují několikaměsíční sanaci chrupu a řešení komplikací s nimi spojenými. Asociovaná ventilátorová pneumonie (VAP) je deﬁnována jako nákaza vzniklá u pacienta, který je invazivně ventilován déle než 48 hodin. Hlavním

prevence představila Mgr. Markéta Bodzašová v roce 2015. Její systém je složen z několika preventivních kroků, které jsou v kompetencích sester. Hlavními body je poloha pacienta, péče o dutinu ústní, drenáž subglotického prostoru, management obturační manžety, tracheobronchiální laváž, péče o ventilační okruh a obecná opatření (Bodzašová, 2022).

Současný postup orální dekontaminace Informace a doporučené postupy v naší literatuře jsou neaktuální a příliš rozdílné, proto není možné na tomto základě vytvořit jednotný postup či doporučení, dle kterého by mohli

recenzovaný článek

Literatura 1. BODZAŠOVÁ M. Prevence ventilátorové pneumonie – role sestry. Akutně. cz. [online]. Dostupné z: https://www. akutne.cz/res/ﬁle/Vyuka%20-%20posterova%20sekce/2015%202_prevence%20VAP.pdf. 2. JAKUBEC P., KŘENKOVÁ A., KOLEK V. Nozokomiální pneumonie. Vnitr Lek 2017; 63(11): 776–785. doi: 10.36290/ vnl.2017.149. 3. LIMEBACK H. et al. Preventivní stomatologie. Praha: Grada Publishing 2017. ISBN 978-80-271-0094-1. 4. MARINO P. J., HANNIGAN A., HAYWOOD S. et al. Comparison of foam swabs and toothbrushes as oral hygiene interventions in mechanically ventilated patients: a randomised split mouth study. BMJ Open Respir Res 2016; 3(1): e000150. doi: 10.1136/ bmjresp-2016-000150. 5. NAVRÁTILOVÁ E. Technika hygieny DÚ v intenzivní péči. Praha, 2023. Diplo-

mová práce. Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Klinika anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FNKV. Vedoucí práce Rambousková, Kateřina. 6. PAPAZIAN L., KLOMPAS M., LUYT C-E. Ventilator-associated pneumonia in adults: a narrative review. Intensive Care Med 2020; 46(5): 888–906. doi: 10.1007/s00134-020-05980-0. 7. STREITOVÁ D., ZOUBKOVÁ R. et al. Septické stavy v intenzivní péči: ošetřovatelská péče. Praha: Grada Publishing 2015. ISBN 978-80-247-5215-0. 8. ŠEDÝ J. Kompendium stomatologie II. 2. uprav. a dopl. vyd. Praha: Triton 2022. ISBN 978–80-7684-006-5. 9. ZAHRA E., MOHAMMAD A, HASSAN RAKHSHANI M. et al. The comparison of chlorhexidine solution and swab with toothbrush and toothpaste eﬀect on preventing oral lesions in hospitalized patients in intensive care unit. Glob J Health Sci 2015; 8(5): 211–216. doi: 10.5539/gjhs.v8n5p211.

O autorkách

Mgr. Eliška Navrátilová Vystudovala magisterské studium intenzivní péče na 3. LF UK v Praze v letech 2021–2023. Od roku 2021 pracuje jako všeobecná sestra na klinice chirurgie 2. LF UK a ÚVN – VFN v Praze.

Mgr. Kateřina Rambousková Vystudovala Ošetřovatelství v magisterském studiu na VŠZ a SP sv. Alžběty v Bratislavě, Slovenská republika. Od roku 2019 působí jako odborná asistentka na KAR 3. LF UK v Praze a od roku 2001 jako všeobecná sestra na Klinice anesteziologie a resuscitace FNKV v Praze.

Recenze Mgr. Kateřina Charouz Ředitelka pro ošetřovatelskou péči Nemocnice Tanvald s. r. o.

Hygiena dutiny ústní u ventilovaných pacientů. Má vliv na mikrobiom horních dýchacích cest? Pohledem diplomové práce Souhrn:

Klíčová slova:

Hygiena dutiny ústní je v intenzivní péči součástí komplexní hygienické péče. Představuje především jednu ze základních lidských potřeb, ale je také spojována s prevencí ventilátorové pneumonie. V rámci diplomové práce byla připomenuta důležitost hygieny dutiny ústní a její pozitivní vliv na mikrobiom dýchacích cest. Práce upozorňuje zejména na využívání zubních kartáčků u nesoběstačných pacientů. intenzivní péče, hygiena dutiny ústní, prevence VAP, mikrobiom dýchacích cest

Oral hygiene in ventilated patients. Does it aﬀect the upper respiratory tract microbiome? From the view of a thesis. Summary:

Keywords:

Recenzovaný článek

In intensive care, oral hygiene is a part of comprehensive hygiene care. It primarily represents one of the basic human needs, but it is also associated with the prevention of ventilator-associated pneumonia. As a part of my thesis, I drew attention to its importance and its positive eﬀect on the microbiome of the respiratory tract. In particular, I draw attention to the use of toothbrushes in dependent patients. intensive care, oral hygiene care, VAP prevention, respiratory microbiome

Mgr. Marie Lišková, Interní oddělení Fakultní nemocnice Bulovka Mgr. Kateřina Rambousková, Klinika anesteziologie a resuscitace, 3. LF UK, Praha, odborný asistent; Klinika anesteziologie a resuscitace, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, všeobecná sestra

rojekt s názvem Hygiena dutiny ústní u ventilovaných pacientů. Má vliv na mikrobiom horních dýchacích

cest? navazoval na diplomovou práci s názvem Technika hygieny dutiny ústní v intenzivní péči, v rámci níž byl sestaven detailní Postup orální dekontaminace krok po kroku u pacientů v intenzivní péči. Zásadní kroky, které Postup orální dekontaminace zdůrazňuje, jsou: mechanická očista zubního plaku kartáčkem a odstranění zbylých sekretů včetně dekontaminačních roztoků z dutiny ústní odsátím po provedené hygieně. Nedílnou součástí bylo seznámení ošetřujícího personálu s významem těchto zásadních kroků a připomenutí důležitosti použití

zubního kartáčku. V intenzivní péči je jeho používání opomíjeno především z důvodu špatné spolupráce pacienta nebo pro ztíženou manipulaci s ním v dutině ústní způsobenou zajištěním dýchacích cest orotracheální kanylou. Naším cílem bylo porovnání vlivu zmíněného aktualizovaného postupu na osídlení dýchacích cest potenciálně patogenními mikroorganizmy před a po jeho zavedení do praxe.

Ventilátorová pneumonie Ventilátorová pneumonie (VAP) je významnou příčinou morbidity

recenzovaný článek

florence 6/23

Najčastejšie problémy seniorov umiestnených v sociálnych zariadeniach Súhrn: Kľúčové slová:

Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť subjektívne vnímanie problémov u seniorov umiestnených v sociálnych zariadeniach. seniori, starostlivosť, domáce prostredie, sociálne zariadenie, problémy seniorov

The most common problems of seniors placed in social facilities Summary: Keywords:

The main objective of the survey was to ﬁnd out the subjective perception of the problems of seniors placed in social institutions. seniors, care, home environment, social facilities, problems of the elderly

PhDr. Silvia Danková, PhD., dipl. s., Ústav ošetrovateľstva, LF UPJŠ v Košiciach, Slovenská republika Recenzovaný článek

Vyhodnotenie otázky č. 1 Do prieskumu sa zapojilo 50 respondentov, z toho 33 žien (66 %) a 17 mužov (34 %) (tab. 1).

Úvod Staroba je často skloňovaným pojmom, ktorý sa pravidelne objavuje v médiách, zaoberajú sa ním v odborných publikáciách a pri najrôznejších príležitostiach sa s ním stretáva aj široká verejnosť (Čížová, 2011). Keďže sa seniorská populácia na území Slovenskej republiky každým rokom zvyšuje, je potrebné skvalitniť jej život v čo najväčšej možnej miere. V dôchodkovom veku človek prijme status seniora. Inak plánuje oddych, relaxáciu a užívanie si po pracovnej etape života. Niektorí seniori žijú naďalej v kruhu rodiny a blízkych, no mnoho seniorov sa sťahuje do zariadení sociálnych služieb. Buď dobrovoľne alebo z dôvodu zdravotnej, ﬁnančnej alebo celkovej sociálnej situácie (Tóth, 2018). Hoci schopnosti a možnosti seniorov môžu byť a spravidla sú limitované zdravotným stavom a samotným starnutím, starší človek sa musí stále prispôsobovať novým podmienkam, problémom či zmenám. Pre kvalitný život je dôležité rozvíjať a napĺňať svoje možnosti, hoci sú do určitej miery obmedzené. Preto je nesmierne dôležitá triezvosť hodnotenia svojho života a umiernenosť nárokov naň. Seniori si uvedomujú problémy, ktoré sú pre starnutie typické aj ich negatívne dopady na život v budúcnosti. Takýto očakávaný pokles osobnej pohody je kompenzovaný idealizáciou minulosti (Vágnerová, 2007).

Cieľ prieskumu Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť subjektívne vnímanie najčastejších problémov u seniorov umiestnených v sociálnych zariadeniach.

Prieskumné otázky 1. Čo považujú respondenti v starobe za najväčší problém? 2. Akú majú predstavu o prežití staroby?

Vyhodnotenie otázky č. 2 Výber vzorky Výskumný súbor tvorilo 50 respondentov v dôchodkovom veku. Z toho 34 % tvorilo mužské pohlavie a 66 % ženské.

Realizácia prieskumu Prieskum sme realizovali v roku 2020 v mesiacoch január–marec (dotazníkovou metódou) v domácom prostredí a v sociálnom zariadení. Pred začatím prieskumu sme realizáciou získali od vedúcich pracovníkov týchto zariadení súhlas.

Metodika a metódy prieskumu Prieskum bol realizovaný formou dotazníka. Pre potreby nášho prieskumu boli jednotlivé položky vzhľadom k vymedzeným cieľom upravené. Použili sme otázky otvorené a zatvorené s ponukou výberu odpovede z uvedených možností, ktorá najviac vystihovala ich názory. Dotazník sme distribuovali seniorom na východnom Slovensku v Košiciach v Dome pokojnej staroby, kde sa poskytuje aj domáca ošetrovateľská starostlivosť. Zo 60 dotazníkov bola návratnosť v počte 50.

Analýza a interpretácia výsledkov prieskumu Údaje z prieskumu sme kvalitatívne a kvantitatívne analyzovali a vyhodnotili. Použili sme aritmetický priemer, vyjadrený v percentách a absolútnych číslach. Na spracovanie výsledkov sme použili Microsoft Oﬃce (MS Word a MS Excel). Uvádzame najdôležitejšie výsledky prieskumu v tabuľkovej forme.

Z hľadiska veku sa prieskumu zúčastnilo 20 respondentov vo veku 60–74 rokov, čo tvorí (40 %). Vo veku 75–89 rokov bolo 22 (44 %) respondentov. Počet respondentov vo veku 90 rokov a viac bol osem (16 %) respondentov (tab. 2).

Vyhodnotenie otázky č. 3 Pozitívne vnímanie staroby uviedlo z ADOS 32 % respondentov a zo ZOS 52 % respondentov. Skôr pozitívne vníma svoju starobu z ADOS 20 % respondentov a 28 % respondentov zo ZOS. Skôr negatívne vnímalo svoju starobu z ADOS 40 % respondentov a 12 % respondentov zo ZOS. Negatívne vníma prežívanie staroby 8 % respondentov z ADOS a 8 % respondentov zo ZOS (tab. 3).

Tabuľka 1 Pohlavie ženy muži

n 33 17

% 66 % 34 %

Tabuľka 2 Vek respondentov 60–74 rokov 75–89 rokov 90 a viac rokov

n 20 22 8

% 40 % 44 % 16 %

Tabuľka 3 Vnímanie staroby pozitívne skôr pozitívne skôr negatívne negatívne

ADOS 32 % 20 % 40 % 8%

ZOS 52 % 28 % 12 % 8%

vzdělání a praxe

florence 6/23

Příspěvek ke vzdělávání mentorek a mentorů zahraničních studentů zdravotnických oborů Klinické praxe hrají významnou roli ve vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků. Role mentora se tak stává pro studenta klíčovou, ovšem klade určité požadavky na jeho osobnost, charakterové vlastnosti, odborné vědomosti a dovednosti, komunikační schopnosti, ale také didaktické a takzvané kulturní kompetence.

PhDr. Hana Svobodová, PhD.1, Mgr. Jana Heřmanová, PhD.1, Ingrid Gilje Heiberg, RN, PhD.2, Kristin Adnoy Erikse, RN, PhD.2 1 Ústav ošetřovatelství, 3. LF UK, Praha 2 Western Norway University of Applied Sciences, Faculty of Health and Social Sciences v Haugesund a Bergen, Norsko

z různých zemí a s rozdílným kulturním i profesním zázemím nevěnují, proto bylo naším záměrem vytvořit kurz, který bude rozvíjet interkulturní dovednosti mentora napříč Evropou. Struktuře a náplni kurzu předcházelo mnoho hodin diskuzí, a to jak online, tak osobně při pracovních návštěvách u nás, na 3. LF UK, tak na HVL Haugesund a Western Norway University v Bergenu. Na začátku bylo nutné identiﬁkovat potřeby studujících v zahraničním zdravotnickém zařízení i mentorek a mentorů, kteří studenty z jiných zemí na praxích provázejí. Jednou z pracovních metod, která přinesla velmi hodnotné a klíčové informace, bylo uskutečnění diskuzí s mentorkami a mentory spolu se studenty, kteří absolvovali studijní stáž v rámci programu Erasmus+. Nejvhodnější a v době pandemie covidu-19 vlastně jedinou možnou formou diskuze byla setkání formou focus groups, neboť naším cílem

bylo prozkoumat názory, zkušenosti, pocity, podněty a vnímání obou stran v souvislosti s danou problematikou – co potřebuje student na zahraniční stáži a mentor zahraničního studenta vědět a umět, aby byla praxe oboustranně přínosná. V průběhu prvního pracovního setkání, které proběhlo online v říjnu 2020, jsme se dohodly na základních tématech pro focus groups se studenty i s mentorkami. Tým 3. LF UK oslovil prostřednictvím e-mailů 14 studentů a 14 mentorek, které s námi v minulosti i v současné době spolupracovali. S účastí na focus groups souhlasilo osm studentů a šest mentorek. Setkání proběhla online prostřednictvím ZOOM platformy v únoru roku 2021, 2× vždy se čtyřmi studenty a jednou se šesti mentorkami. Na straně norských partnerů proběhlo jedno setkání se třemi mentorkami. Setkání se všemi účastníky se nahrávala, poté byla přepsána a zpracována metodou obsahové a tematické analýzy.

foto: autorky

linické praxe hrají významnou roli ve vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků. Studenti mohou absolvovat během studia praxe v zahraničí, a to nejčastěji v rámci programu Erasmus+, kde praktikují pod vedením mentorek a mentorů nejméně 2 měsíce. Mentor se tak během pobytu stává pro studenta klíčovou postavou, neboť jej provází „cizím“ prostředím, poskytuje supervizi, hodnotí jeho pokroky, a hraje tak významnou roli v rozvoji jeho profesionality. Tato role ovšem klade určité požadavky na osobnost mentora, na jeho charakterové vlastnosti, odborné vědomosti a dovednosti, komunikační schopnosti, ale také didaktické a takzvané kulturní kompetence. Pro vedení zahraničních studentů navíc musí být schopný komunikace v cizím jazyce (pro naše studenty nejčastěji v jazyce anglickém) a mít zájem poznat jejich kulturní odlišnosti, zvyklosti a speciﬁka nejen ve vztahu ke zdravotnickému vzdělání. Díky dlouhodobé spolupráci s kolegy z Western Norway University of Applied Sciences, Faculty of Health and Social Sciences v Haugesundu a Bergenu jsme připravili vzdělávací e-learningový kurz pro mentorky a mentory, kteří se podílejí na vedení odborných praxí studentů přijíždějících ze zahraničí. Existující kurzy připravující mentory klinických praxí se potřebám vedení studentů

poradna pro pozůstalé

florence 6/23

Pozůstalí potřebují podporu a citlivý přístup Smrt blízkého člověka představuje obrovský zásah do života pozůstalých. Jejich svět se smrtí milovaného nečekaně a navždy změnil. Pozůstalí potřebují pomoc a podporu, které se jim však často nedostává.

rvním traumatizujícím momentem může být už způsob, jakým se pozůstalí o smrti blízkého dozvěděli. Hlavním zdrojem pomoci by pak měla být rodina – jenomže i ostatní členové rodiny mohou být zasaženi zármutkem a sami potřebují pomoc. Ani známí a přátelé nebývají truchlícím dostatečnou oporou – obvykle totiž nevědí, jak se k pozůstalým chovat a co dělat. Proto truchlící raději vyhledávají pomoc jinde – u lékařů, sociálních pracovníků, duchovních, pracovníků hospicových či jiných poraden nebo u psychologů. Právě na základě poptávky pozůstalých z řad veřejnosti otevřel Domácí hospic Nablízku v Lysé nad Labem poradnu pro pozůstalé. Jak upozorňuje Naděžda Špatenková (2013), pro truchlící totiž může být mnohem přijatelnější hovořit o bolestivých a zraňujících

záležitostech s cizím člověkem, s expertem na danou problematiku (tedy s poradcem pro pozůstalé) než se členem vlastní rodiny.

Truchlení je očistné Těsně po smrti blízkého člověka je zcela normální truchlit a prožívat hluboký zármutek, pokud je ale dotyčný smutný i po roce, stále pláče a není schopen začít plnohodnotně žít, měl by vyhledat pomoc. „Truchlení je očistné, je dobré plakat a mluvit o utrpení, je to ulevující. Dříve se například s dětmi nemluvilo o smrti blízkého člověka, jeho rodina tím chtěla dítě chránit, nechtěla, aby plakalo a bylo smutné. Ale když nenecháme emoce projít přirozeně, prožít ztrátu, může to způsobit trauma,“ říká Marta Linková, psychoterapeutka Domácího hospice Nablízku. Pozůstalí by si podle ní měli prožít celý rok bez člověka, který jim zemřel. Měli by prožít všechny narozeniny a svátky – poprvé to bude bolestivé, ale musejí zjistit, jak žít dál. Pokud však bolest ani po roce neustupuje, pozůstalý neustále prožívá emoce spojené se Truchlení je očistné, je dobré plakat a mluvit o utrpení, je to ulevující

zármutkem ze smrti blízkého, měl by požádat o odbornou pomoc. S potřebou pozůstalých vyhledat odbornou pomoc se pracovníci hospicových, poradenských a terapeutických služeb setkávají stále častěji. Společnost smrt zcela vytěsnila ze života, přestaly se pořádat pohřby, vymizely rituály spojené se smrtí a smrt se odsunula do nemocnic a zdravotnických zařízení. „Dnešní člověk se v kontaktu se smrtí dostává do zcela hraničních situací, nicméně má již povědomí o tom, že je dobré vyhledat psychologickou pomoc, uvědomuje si, že je to praktické, že se mu uleví,“ podotýká Marta Linková. Psychologicky důležitým momentem je zmíněný pohřební rituál. „Často v poradně povzbuzujeme pozůstalé, aby uspořádali pohřeb pro všechny příbuzné i přátele. Je to vlastně takový rituál loučení, jehož účelem není jenom oplakat ztrátu, ale uvědomit si, co zemřelý po sobě nechal – děti, vnoučata, vzpomínky, geny, žije dál v nás a v našich dětech,“ upozorňuje psychoterapeutka a dodává, že může být naopak velmi traumatické a zraňující, když se pohřeb nekoná, protože pozůstalým pak chybí nějaké symbolické zakončení, po kterém přichází úleva.

Jak oznámit pozůstalým úmrtí v nemocnici Pokud člověk nemůže být na blízku svému nejbližšímu v okamžiku smrti, je důležité, jakou formou se o jeho úmrtí dozví. „V poradně nám klienti často vyprávějí, jak byla například lékařka v nemocnici odměřená až nepříjemná, říkala pozůstalým zprávy o umírajícím velmi suše a stroze, jen tak na chodbě, protože na ně neměla čas. Jindy zase popisují, že ačkoli jim toho lékař neřekl moc, byl na ně milý, usmál se, poplácal je po rameni, nechal je třeba ještě nějaký čas se zesnulým,“ popisuje Marta Linková. Právě forma, jakou je zpráva o úmrtí pozůstalým sdělena, může být pro mnohé velmi důležitá. Lékař nemusí věnovat pozůstalým

fota: Domácí hospic Nablízku, z. ú.

Jolana Boháčková, externí spolupracovnice Domácího hospice Nablízku, z. ú., Lysá nad Labem

odborný článek

florence 6/23

Současný pohled na problematiku domácí parenterální výživy Domácí parenterální výživa je život zachraňující léčebná metoda v případech, kdy není možné nemocné živit přirozenou cestou ve vlastním sociálním prostředí.

Ing. Bc. Yvona Durinová, MUDr. Petr Wohl, PhD., Ambulance parenterální a enterální výživy, Klinika diabetologie, IKEM, Praha

íle péče o nemocné na domácí parenterální výživě jsou komplexní a měly by směřovat ke zlepšení kvality života a minimalizaci komplikací (jaterní léze, metabolická kostní choroba a infekce katétrů). Mezi nejčastější příčiny indikace patří syndrom krátkého střeva, radiační enteritida, nádory, syndrom chronické střevní pseudoobstrukce a střevní píštěle. V roce 1993 byl vytvořen národní registr domácí nutriční podpory (REDNUP) pod záštitou Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče (SKVIMP). Pracovní skupina pro domácí parenterální výživu byla založena v roce 2006 (SKVIMP.CZ, online), která sdružuje lékaře a sestry, jež se na péči podílejí. V roce 2008 následoval vznik občanského sdružení pacientů Život bez střeva (zivotbezstreva.cz, online), který sdružuje nemocné. V České republice v současné době funguje 30 center. Podmínkou programu domácí parenterální výživy je dosažitelnost lékaře/nutricionisty s atestací z oboru klinické výživy a intenzivní metabolické péče a s licencí F016, dále je důležitá dostupnost sestry pro domácí parenterální výživu, která je k dispozici na telefonu 24 hodin 7 dní v týdnu. K zařazení pacienta do programu domácí parenterální výživy je nutná důsledná edukace, která probíhá nejčastěji za hospitalizace (7–10 dnů)

v centrech domácí parenterální výživy. Zde se nastavuje i potřebná energetická bilance, individualizuje se na základě potřeb nemocného množství substrátů (glukózy, tuků, proteinů), minerálů, vitaminů, stopových prvků a titrují se dávky léčiv. Edukaci vedou zkušené a proškolené všeobecné sestry pro domácí parenterální výživu společně s týmem lékařů/nutricionistů. Pacientovi je implantován některý z dlouhodobých cévních vstupů, nejčastěji tunelizovaný Broviacův katétr, periferně zavedený centrální žilní katétr nebo venózní port. Hlavním aspektem pro minimalizaci komplikací je poučení o zásadách asepse (dezinfekci rukou, pracovní plochy) a používání ochranných pomůcek (rukavice, ústenka) při manipulaci s katétrem a poučení o jeho jednosměrném používání. Ve vlastním procesu edukace je pacientovi ukázán postup dezinfekce plochy, samotná příprava výživového vaku včetně jeho napojení a odpojení. V průběhu instruktáže je nemocnému postupně předvedeno nachystání pomůcek (napojení, odpojení), převaz cévního vstupu a možnost užití statické nebo mobilní pumpy. V praktickém cvičení nemocný nebo rodinný příslušník provádí pod dohledem vlastní nácvik všech pracovních činností, přičemž je kladen důraz na opakování a samostatnost provádění úkonů. Neméně důležitou částí edukace je poučení pacienta o přípravě domácího prostředí, zásadách skladování výživových vaků, léčiv, ostatního materiálu a kontrole jejich exspirací. Součástí procesu edukace je podání informací o organizaci péče po

Obrázek 1 Broviacův katétr

1. SKVIMP.cz. Česká společnost klinické výživy a intenzivní metabolické péče. [online]. Dostupné z: https://skvimp.cz/. 2. ZIVOTBEZSTREVA.CZ. [online]. Dostupné z: https://zivotbezstreva.cz/.

fota: IKEM, autoři

Literatura

Obrázek 2 Mobilní pumpa v batohu

propuštění do domácího ošetřování (ambulantní kontroly, systém závozů materiálu a výživy) a vydání kontaktů, na které se lze obrátit v případě potřeby. Ve vybraných případech je zajištěna agentura domácí péče, která se bude o nemocného starat po propuštění z nemocnice a zajistí kvalitní ošetřovatelskou péči o dlouhodobý cévní vstup a další aspekty péče (stomie, ošetřování ran, podání léčiv a další). S domácím ošetřováním se pojí komplikace, kterým lze komplexní edukací předejít. Patří mezi ně zejména infekce, trombózy, okluze. Zásadním cílem edukace je poučit nemocného, jak na tyto komplikace reagovat. Bez komplexní edukace je aplikace domácí parenterální výživy nemyslitelná. Po propuštění nemocný dochází na ambulantní kontroly do nutriční ambulance centra domácí parenterální výživy, při kterých lékař hodnotí jeho celkový klinický stav, hmotnost, hydrataci, perorální příjem a laboratorní parametry, dle kterých případně parenterální výživu upraví. Domácí parenterální výživa je speciﬁckým druhem léčby, který je možný provádět v domácím prostředí. Vyžaduje spolupráci pacienta, rodiny, partnera případně jiných ošetřujících osob. V současné době je možná i podpora mobility pacienta s použitím mobilních pump. Režim mobilní domácí parenterální výživy umožnuje nemocnému aktivní život i pracovní zařazení. Mnohým pacientům tak pomáhá vrátit se k běžným denním aktivitám, snižuje ekonomickou zátěž péče a rizika spojená s hospitalizací. Náklady na tuto terapii jsou plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

praxe

Program Muži ve zdravotnictví v Norsku Souhrn:

Klíčová slova:

Norský program Muži ve zdravotnictví nemění jen životy nezaměstnaných mužů ve věku 25–55 let; přetváří také způsob, jakým vnímají svou budoucnost. Tito muži, kteří pocházejí z různých profesních prostředí, jako jsou automechanici, průmysloví dělníci, tesaři, kadeřníci a hudebníci, nacházejí prostřednictvím této inovativní iniciativy nové uplatnění a příležitosti. S primárním cílem přechodu těchto mužů na zdravotnickou kariéru jim program nabízí jedinečnou šanci objevit svůj potenciál a mít smysluplný dopad na společnost. nezaměstnanost, program zdraví, zdravotnický pracovník, zkušební doba

Men in Health programme in Norway Summary:

Keywords:

The Men in Health program in Norway is not just transforming the lives of unemployed men between the age of 25 and 55; it is also reshaping the way they perceive their future. These men, who come from diverse professional backgrounds such as car mechanics, industrial workers, carpenters, hairdressers, and musicians, are ﬁnding new purpose and opportunities through this innovative initiative. With the primary goal of transitioning these men into healthcare careers, the program oﬀers them a unique chance to discover their potential and make a meaningful impact on the society. unemployment, health program, healthcare worker, trial period

Mgr. et Mgr. Jitka Pultarová, Mgr. Gabriela Trejtnarová, Mgr. Eva Strnadová, Mgr. Michal Buršík VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

aše škola VOŠZ a SZŠ Hradec Králové spolupracuje od roku 2018 se školou v Norsku. Tento rok aktivity pokračují v rámci projektu EHP a Norska číslo EHP-CZ-ICP-4-008. Projekt je zaměřen na dobrovolnické organizace. Při podzimní stáži nám byl představen program The Men in Health, který nás natolik oslovil, že se chceme podělit o načerpané zkušenosti. Program je zaměřen na nezaměstnané muže ve věku 25–55 let. Tito lidé hledají nové uplatnění ve společnosti a jejich cílem je změnit svou budoucnost novou pracovní pozicí. Účastníci programu pocházejí z různých profesních oblastí jako například automechanici, průmysloví dělníci, truhláři, kadeřníci a hudebníci a nalézají pracovní příležitosti, a tím také nový smysl života. Hlavním cílem tohoto inovativního projektu je nová kariéra ve zdravotnictví. Program je jedinečnou příležitostí k objevení jejich potenciálu v prosociální oblasti. Je otevřen mužům v různých životních situacích, kteří čelí výzvám, jako jsou ztráta zaměstnání, nemoc nebo nedostatečné formální vzdělání. V Norsku je získání trvalé pracovní smlouvy bez formálního vzdělání obtížný úkol a tento program slouží jako naděje pro ty, kteří jsou ochotni přijmout změnu. Klíčovým faktorem při výběru účastníků programu je jejich motivace pro změnu a ochota pečovat o druhé. Program pak rozvíjí schopnost jejich empatie, komunikativnost, což jsou

Nemocnice v Kalnes – Norsko

klíčové vlastnosti pro pracovníky ve zdravotnictví. Program začíná 12týdenním zkušebním obdobím v místním domově pro seniory. Tato fáze umožňuje účastníkům zažít na vlastní kůži každodenní zátěž pracovníků ve zdravotnictví a rozhodnout se, zda tato profese odpovídá jejich představám. Slouží také jako příležitost pro zaměstnavatele vyhodnotit potenciál těchto lidí stát se cennými členy jejich zdravotnického týmu. Po 12týdenním zkušebním období v domově pro seniory pokračují vybraní účastníci do další fáze programu. Několik týdnů tráví v učebně, kde se zabývají teoretickými aspekty zdravotnictví. Během dalších týdnů probíhá praxe s reálnými pacienty a podporujícími kolegy, kteří je vedou a mentorují. Studijní program trvá 1 rok. Hlavním mottem programu Muži ve zdravotnictví je kamarádství, které vzniká mezi účastníky. Frekventanti mají stejné nebo podobné zkušenosti a cíle, a proto se podporují navzájem. Vytvářejí se přátelství, která trvají po

celý život. K celkovému úspěchu programu přispívá smysl pro týmovou spolupráci a jednota uvnitř skupiny. Na začátku programu mají účastníci největší obavy z návratu do školy a z konfrontace s odbornými zkouškami. V průběhu výuky získávají sebevědomí a přicházejí postupně na to, že je celá řada dovedností, které ovládají, a že se jim daří získávat nové. Dobré výsledky je posunují kupředu. Program Muži ve zdravotnictví v Norsku je příkladem toho, jak oddanost, motivace a podpora komunity mohou změnit životy. Tito muži, kteří se dříve potýkali s nezaměstnaností a nejistou budoucností, nyní prosperují v kariérách ve zdravotnictví, vybaveni novými dovednostmi a sebevědomím. Úspěch tohoto programu neprospívá pouze účastníkům, ale také přispívá zdravotnickému sektoru a celé společnosti tím, že připravuje kvaliﬁkované a empatické profesionály. Muži ve zdravotnictví jsou důkazem toho, že se správnou podporou a příležitostí může kdokoli přijmout změnu a pozitivně ovlivnit sebe i svět kolem sebe.

praxe

florence 6/23

Uplatnenie sestry s pokročilou praxou v adiktológii Súhrn:

Kľúčové slová:

Fundamentálna podstata pokročilej praxe v ošetrovateľstve tkvie v myšlienke “byť sestrou”. Vo všeobecnosti, za jej prapočiatok možno považovať reguláciu a registráciu, ktoré sú významným míľnikom pokročilej praxe v rámci moderného ošetrovateľstva. Po ambíciách štandardizovať vzdelávanie, reguláciu povolania vo viacerých krajinách, technické a praktické schopnosti sestier v rámci profesionálneho rámca, bolo viac než pravdepodobné, že si situácia vyžiada kreovanie nových rolí a hierarchií v ošetrovateľstve. Ošetrovateľstvo na Slovensku prešlo signifikantnými zmenami v dôsledku vplyvu politických, ekonomických, demografických, socio-kultúrnych a iných faktorov. Požiadavky na efektívnu, kvalitnú, bezpečnú a dostupnú ošetrovateľskú starostlivosť sa priamo úmerne k týmto zmenám zvyšujú. Spoločným cieľom je poskytovať dostupnú, bezpečnú, kvalitnú a efektívnu zdravotnú starostlivosť pacientom/klientom s prihliadaním na súčasnú demografiu, ekonomiku, politiku a legislatívu, ktorého kľúčovým krokom môže byť práve pokročilá prax v ošetrovateľstve. V psychiatrickom ošetrovateľstve je úroveň poskytovania ošetrovateľskej starostlivosti ovplyvnená aj špecifickým vzdelaním sestier, sprevádzaná s osvojením psychoterapeutických prístupov a schopností pozitívneho ovplyvňovania a motivácie pacientov. Motivácia predstavuje faktor, ktorý ovplyvňuje výsledok, preto je dôležité", aby sestra porozumela jej procesu a špecifikám. sestra s pokročilou praxou, adiktológia, starostlivosť o závislého, psychoterapeutický prístup

Applying the advanced practice nurse in addictionology Summary:

Keywords:

The fundamental base of advanced practice in nursing lies in the idea of “being a nurse”. In general, regulation and registration can be considered as its origin, which are a significant milestones of advanced practice in modern nursing. Following ambitions to standardize education, regulation of the profession in several countries, technical and practical skills of nurses within a professional framework, it was more than likely that the situation would require the creation of new roles and hierarchy in nursing. Nursing in Slovakia has undergone significant changes due to the influence of political, economic, demographic, socio-cultural and other factors. The requirements for effective, high-quality, safe and affordable nursing care are increasing in direct proportion to these changes. The common goal is to provide affordable, safe, high-quality and effective health care to patients/clients, taking into consideration the current demography, economy, politics and legislation, and the key step can be advanced practice in nursing care. In psychiatric nursing, the level of nursing care is also influenced by the nurses’ specific education, accompanied by the acquisition of psychotherapeutic approaches and the ability to positively influence and motivate the patients. Motivation is a factor that affects the outcome, so it is important for the nurse to understand its process and specifics. nurse with advanced practice, addictology, caring for an addict, psychotherapeutic approach

PhDr. Katarína Lancošová, MPH, Psychiatrická nemocnica Michalovce, n. o., Slovenská republika

Úvod Expanzia, rast a chápanie konceptu pokročilej praxe v ošetrovateľstve sú veľmi komplexné. Prinášajú významné postavenie ošetrovateľstva v spoločnosti všeobecne, ale taktiež aj z profesionálneho a socio-ekonomického hľadiska. Pokročilá prax je nielen novou cestou, ale aj novým myslením. Napriek tomu vniesla do spoločnosti nepochopenie jej koncepcie, nejasnosti v tom, čo môže rola poskytnúť, kto a ako môže z nej beneﬁtovať a ako môže byť takáto starostlivosť meraná a vyhodnocovaná. Proces prispôsobenia sa dobe, moderným požiadavkám poskytovania zdravotníckych služieb, a z nich vyplývajúcich zmien v tradíciách poskytovania zdravotnej starostlivosti, je zdĺhavý. Pokročilá prax v ošetrovateľstve bude mať podľa viacerých odborníkov významný vplyv na

zdravie vo svetovom meradle. Veď už Svetová zdravotnícka organizácia (WHO) v roku 2010 uznala a vysoko ocenila prínos ošetrovateľstva pre potreby zdravotnej starostlivosti (Grešš Halász et al., 2015). Kompetencie sestier s pokročilou praxou reguluje vyhláška MZ SR č. 95/2018 Z. z. (§ 3), ktorou sa určuje rozsah ošetrovateľskej praxe poskytovanej sestrou s pokročilou praxou. Sestra s pokročilou praxou je sestra, ktorá získala vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa v magisterskom študijnom programe v študijnom odbore ošetrovateľstvo, ak vysokoškolské vzdelanie prvého stupňa získala v bakalárskom študijnom programe v študijnom odbore ošetrovateľstvo a špecializáciu v príslušnom špecializačnom odbore, a ktorá nadobudla najmenej 5-ročnú odbornú prax v príslušnom špecializačnom odbore. Sestra s pokročilou praxou je aj sestra, ktorá získala vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa v magisterskom študijnom programe v študijnom odbore ošetrovateľstvo, ak

vysokoškolské vzdelanie prvého stupňa v bakalárskom študijnom programe získala v študijnom odbore ošetrovateľstvo a ktorá nadobudla najmenej 8-ročnú odbornú prax. Sestra s pokročilou praxou okrem činností podľa § 1 a 2 vyhlášky MZ SR č. 95/2018 Z. z. v súlade so štandardmi a s lekárskou diagnózou samostatne: posudzuje potreby osoby, rodiny a komunity v rozsahu preventívnych opatrení a ošetrovateľskej starostlivosti, zodpovedá za určenie a realizáciu individuálneho ošetrovateľského plánu osoby, navrhuje a indikuje preventívne opatrenia na zabezpečenie bezpečnosti a stabilizácie zdravotného stavu osoby, navrhuje a indikuje intervencie a postupy v rámci poskytovania ošetrovateľskej starostlivosti osobe, rodine a komunite, indikuje odber biologického materiálu na základné laboratórne vyšetrenia v určenom indikačnom rozsahu po konzultácii s lekárom, rozhoduje a zodpovedá za plnenie intervencií a aplikáciu medikamentóznej liečby , ktoré zodpovedajú potrebám

sestřičky v akci

florence 6/23

Život v kufříku Cenu evropského občana za příspěvek k evropské spolupráci a prosazování společných hodnot letos 20. října převzala mimo jiné i Mgr. Michaela Chmelařová, vrchní sestra Kliniky dětí a dorostu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. V tomto článku si představíme její projekt Život v kufříku na pomoc odloženým dětem, jež vede nadační fond La Vida Loca.

Redakce Florence Povězme si, jak to celé začalo? Jak vznikl nápad zachovávat vzpomínky z prvních chvil na světě opuštěným dětem? Myšlenka vznikla v době, kdy jsem pracovala v porodnici jako staniční sestra. Rodilo se poměrně velké množství dětí, které neodcházely do své biologické rodiny. Než se vyřešilo jejich umístění a často také zdravotní stav (například děti matek narkomanek), děti nám na oddělení nějakou dobu zůstávaly. Staraly jsme se o ně, bylo nám jich líto. Protože jsem vystudovala jako magisterské studium sociální práci, znala jsem problematiku takzvané práce s životním příběhem, například u dětí umístěných do pěstounské

péče. V té době u nás začal vznikat institut pěstounské péče na přechodnou dobu, pěstouni pro nás byli novými partnery, kteří si pro dítě přišli do porodnice. Tak vznikl vlastně spontánní nápad vybavit tyto děti do života informacemi, které nikde jinde nejsou a nikdo je nemá. Okolnosti narození zná matka, ale pokud v životě chybí, dítě se je již nikdy nedozví. V běžné rodině se například na oslavách ještě po letech přetřásá, jak bylo ten den zima, kolik bylo třeba sněhu, vzpomínky se zachovávají v ústní podobě, oblečky z porodnice zůstávají ve skříních. Dítě bez matky ale nic takového nemá. Zamýšlely jsme se nad formou, jak dětem vzpomínky na první chvíle života předat. Nakonec nás napadl kufřík, do kterého jsme začaly vkládat individuální informace

k děťátku – jména sester, které byly u porodu, lékařů, jaké bylo počasí, drobnosti včetně obtisků rukou, nohou, první pletené oblečky, fotograﬁe a další. Později jsme navázaly spolupráci se seniory, kteří pro nás oblečky vyráběli. Bylo to moc hezké spojení té nejstarší a nejmladší generace. Proč právě kufřík? Společně se sestrami na oddělení, kde jsme začaly uchovávat první vzpomínky, jsme vymyslely praktický kufřík, do kterého se vzpomínky vloží. Důležitý byl jejich zápal a nadšení, protože bez toho by to nešlo, šlo o práci navíc. Pořizovaly jsme fotky, sbíraly materiály. Název Život v kufříku vymyslel můj manžel. Považuji za důležité, aby děti měly fotku matky, což ale ne vždy bylo možné, ne vždy s tím souhlasily, podařilo

foto: ep.europa.eu a Florence

Oceněné zleva: Martina Opava, Mgr. Michaela Chmelařová, Mgr. Karolína Kapitánová

angličtina

florence 6/23

What does an oncology nurse do? Oncology nurses work in a multidisciplinary team, in a variety of settings, from the inpatient ward, to the bone marrow transplant unit, through to the community. They may work with a variety of patients, from children to the elderly, from outpatients through to palliative care. One of the primary roles of the oncology nurse is patient assessment. They are responsible for assessing patients who have presented due to treatment side eﬀects, as well as assessing patients pre-, during and post-chemotherapy. The oncology nurse must be able to understand pathology results and their implications, and have an in-depth knowledge of the expected side eﬀects of cancer treatments. The oncology nurse must also use her interpersonal skills to listen to the patient, assessing their understanding of the disease and its process as well as the patient’s emotional state. The oncology nurse plays a part in ensuring each cancer patient is educated about his/her disease, its treatments and expected side effects. They must ascertain the level of understanding each patient and their families both have, and would like to have, and then educate accordingly. The oncology nurse must be sensitive to the patient’s needs, understanding

that not everyone likes full disclosure of information. The oncology nurse may play a large role in coordinating the care of the cancer patient, including different treatments and tests. They must clearly document all patient cares, keeping updated medical records to ensure continuity of care both within the nursing team and across the multi-disciplinary group that is responsible for each patient. Oncology nurses are responsible for organising relevant referrals for patients to other healthcare providers such as dieticians, social workers or speech and language pathologists. Oncology nurses are often responsible for the administration of chemotherapy drugs to patients. They must be educated on safe handling, cytotoxic spills and management of allergic reactions. The oncology nurse may be responsible for following the medical oncologist’s prescriptions, ensuring the correct drug dose is administered to the correct patient via the correct route. Oncology nurses must manage both the symptoms of a patient’s disease and the side eﬀects of various cancer treatments. They must be able to evaluate each patient and initiate appropriate cares. This may involve administering drugs or

arranging for the patient to see the oncologist. Oncology nurses must have a deep understanding of nausea, vomiting and fatigue, as these are three of the most common side effects of cancer treatments, especially chemotherapy. Oncology nurses play a role in supporting the patient throughout their cancer journey. They must be educated on pain assessment and management through both pharmacological and non-drug related methods. They must have compassion and strong interpersonal skills. Part of their role is to listen to the emotional concerns and anxieties of the patient and refer them appropriately if needed. Oncology nurses may decide to become clinical nurse specialists. They may become involved in educating and assessing patients in radiation therapy, brachytherapy or gynaecological specialities. Oncology nurses can become involved in research and clinical trials as well participating in in-house ongoing education. Oncology nurses usually work in shifts and may be rostered to work either night or day. Outpatient nurses usually only work weekdays, whereas ward nurses are expected to work throughout the weekend.

SLOVNÍČEK inpatient – hospitalizovaný ward – oddělení, pokoj (nemocniční) bone marrow – kostní dřeň outpatient – ambulantní patient assessment – posouzení pacienta to present – přihlásit se jako pacient side eﬀect – vedlejší účinek implication – důsledek in-depth knowledge – hluboká znalost interpersonal skills – mezilidské dovednosti state – stav ascertain – zjistit (co), dopátrat se (čeho) accordingly – podle toho, patřičně disclosure – prozrazení, odhalení referrals – doporučení dietician – dietetik, odborník na výživu safe handling – bezpečné zacházení to spill – rozlít, vylít, přelít to evaluate – vyhodnotit fatigue – únava, vyčerpání pain assessment – hodnocení bolesti related – spojený, související s compassion – soucit anxiety/-ies – úzkost, strach, obava ongoing – probíhající roster – rozpis služeb

Source: HealthTimes.com. What does an oncology nurse do? [online]. Available from: https://healthtimes.com.au/hub/oncology/4/ guidance/nc1/oncology-nurse/554/.

PF 2024 AŤ VÁM NOVÝ ROK PŘINESE VŠE, CO SI ZE SRDCE PŘEJETE.

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz, tel.: +420 222 352 573 / Šéfredaktorka: Mgr. Markéta Zbranková, e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz / Jazyková redakce: Mgr. Irena Kratochvílová, Mgr. Lucie Pokorná, Ing. Jaroslav Zámečník / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod a personální inzerce: Mgr. Simona Dorňáková, tel.: +420 731 202 341, e-mail: simona.dornakova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o., Zárybničná 2048/7, Praha 4 / Distribuce: Postservis Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 75 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 450 Kč / 23,40 EUR / Časopis vychází 6× ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Kontakty pro předplatitele: Česká pošta, s. p., oddělení periodický tisk, postabo.prstc@cpost.cz, tel.: +420 800 300 302 /Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Care Comm s.r.o., 2023