Gastroenterologie a hepatologie 3/2020

Gastroenterologie a hepatologie Gastroenterology and Hepatology

,asopis ,eské gastroenterologické spole«nosti, Slovenskej gastroenterologickej spolo«nosti a Slovenskej hepatologickej spolo«nosti Vydává ,LS JEP – indexed in SCOPUS, CHEMICAL TITLES, EXCERPTA MEDICA/EMBASE, CHEMICAL ABSTRACTS, INIS Atomindex, Food Science and Technology Abstracts, Bibliographia Medica ,echoslovaca, Index Copernicus

DIGESTIVNÍ ENDOSKOPIE Vliv pandemie COVID-19 na endoskopickou praxi v ,R Motorizovaná spinální enteroskopie Syndrom odpojeného pankreatického vývodu EozinoƤlní ezofaitida Renální onemocn³ní u IBD

ISSN ͷ;Ͷͺ-ͽ;ͽͺ (Print); ISSN ͷ;Ͷͺ-;Ͷ͹X (On-line)

«erven ͸Ͷ͸Ͷ ro«ník ͽͺ «íslo ͹

Hereditárny angioedém ako prí«ina bolestí brucha Obsah

Obsah Editorial

ͷͿͷ

Editorial

O. Urban

Kvíz | Quiz

ͷͿ͹

M. Lukáš DIGESTIVNÍ ENDOSKOPIE I DIGESTIVE ENDOSCOPY

Vliv pandemie COVID-ͷͿ na endoskopickou praxi v ,eské republice – dotazníková studie

ͷͿͻ

Impact of the COVID-ͷͿ pandemic on endoscopy practice in the Czech Republic – survey research Põvodní práce | Original article

I. Tachecíͷ, O. Urban͸, M. Lukáš͹, S. Rejchrtͷ, J. Burešͷ, P. Falt͸, P. Vítekͺ, L. Hrdli«kaͻ, L. Doudaͷ, Czech Gastroenterology Study Group

Syndrom odpojeného pankreatického vývodu – opomíjená komplikace akutní pankreatitidy

͸Ͷͺ

Disconnected pancreatic duct syndrome – a neglected complication of acute pancreatitis Pâehledová práce | Review article

P. Van³kͷ,͸, P. Faltͷ,͹, O. Urbanͷ

Motorizovaná spirální enteroskopie – naše první zkušenosti

͸ͷ͸

Motorized spiral enteroscopy – our Ƥrst experience Põvodní práce | Original article

P. Faltͷ,͸, T. Tichýͷ, O. Urbanͷ

Perioperative Oesophagogastroduodenoscopy in the Prevention and Therapy of Anastomotic Complications – A Review

͸ͷͽ

Periopera«ní ezofagogastroduodenoskopie v prevenci a terapii anastomotických komplikací – pâehledový «lánek Review article | Pâehledová práce

M. Stašekͷ, R. Aujeskýͷ, R. Vrbaͷ, J. Chudá«ekͷ, D. Klosͷ, H. Ahmad Khanͷ, S. Holm͸, ,. Neoralͷ

EozinoƤlní ezofagitida – sou«asný pohled na diagnostiku a lé«bu

͸͸;

Eosinophilic esophagitis – current overview of diagnostic and treatment modalities Pâehledová práce | Review article

ͷI. Mikoviny Kajzrlíková, ͷ,͸P. Vítek

Herpetic esophagitis in a ͽ-year-old immunocompetent patient

͸͹͹

Herpetická ezofagitida u imunokompetentního sedmiletého pacienta Case report | Kazuistika

P. Jabandžievͷ,͸, M. Jouzaͷ, J. Peclͷ, M. Urík͹, J. Papežͷ, T. Pinkasováͷ, K. Slabáͷ, J. Trnaͺ,ͻ, J. Kyclováͼ, J. Vaculováͺ, L. Kunovskýͺ,ͽ

Projekt „Endoskopická centra“ v ,eské republice

͸͹;

Dopis redakci | Letter to editor

O. Urban, S. Rejchrt, M. Zavoral

IBD

Aktuální v³decké podklady pro dietu pro Crohnovu chorobu založenou na vylou«ení konkrétních potravin (CDED)

͸ͺͶ

Current scientiƤc background of Crohn’s Disease Exclusion Diet (CDED) Pâehledová práce | Review article

N. El-Lababidi

Budesonid MMX v lé«b³ ulcerózní kolitidy

͸ͺͼ

Budesonide MMX in the treatment of ulcerative colitis Kazuistika | Case report

P. Falt

Gastroent Hepatol 2020; 74(3)

ͷ;ͽ

Hereditárny angioedém ako prí«ina bolestí brucha Obsah

KLINICKÁ A EXPERIMENTÁLNÍ GASTROENTEROLOGIE I CLINICAL AND EXPERIMENTAL GASTROENTEROLOGY

Neobvyklý pâípad dysfagie horního typu

͸ͻͶ

An unusual case of upper type dysphagia Kazuistika | Case Report

R. Linterͷ, J. Kubátͷ, V. Mezera͸, P. Vyhnálekͷ VYBRANÉ KAPITOLY Z VNITaNÍHO LÉKAaSTVÍ I CHAPTERS FROM INTERNAL MEDICINE

Renální onemocn³ní pacientõ s idiopatickými stâevními zán³ty

͸ͻͼ

Renal illness in patients with inƪammatory bowel disease Pâehledová práce | Review article

V. Teplanͺ, E. Honsováͻ, M. Lukášͷ,͸

RrZNÉ I OTHERS

Na památku doc. Jana Kotrlíka

͸ͼͽ

In memory of assoc. prof. Jan Kotrlík Osobní zprávy | Personal news

J. Špi«ák

MUDr. Marek Beneš zemâel ͷ;. ͼ. ͸Ͷ͸Ͷ ve v³ku ͺͺ let

͸ͼͿ

MUDr. Marek Beneš died on June ͷ;, ͸Ͷ͸Ͷ at the age of ͺͺ Osobní zprávy | Personal news

P. Drastich

Výb³r z mezinárodních «asopisõ

͸ͽͶ

The selection from international journals

I. Míková, M. Koláâ

Autodidaktický test | Self-educated test

͸ͽ͸

Odpov³® na kvíz | Answer to the quiz

͸ͽ͹

FotograƤe na obálce: Kolonie E. coli. Zdroj: www.shuterstock.cz.

Photo on the cover: E.coli bacterial colony. Source: www.shutterstock.cz.

Gastroent Hepatol 2020; 74(3)

ͷ;Ϳ

Hereditárny angioedém ako prí«ina bolestíEditorial brucha

Editorial Editorial O. Urban II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc

Vážení čtenáři, je mi ctí, že Vám mohu představit obsah 3. letošního čísla časopisu Gastroenterologie a hepatologie, které je tradičně věnováno digestivní endoskopii. Jakou problematikou se autoři zabývají?

Se situací českých endoskopických pracovišť v období pandemie novým koronavirem SARS-CoV-2, způsobujícím onemocnění COVID-19, nás ve své původní práci seznamuje vědecký sekretář ČGS Ilja Tachecí. Práce vznikla na platformě Czech Gastroenterology Study Group a zpracovává výsledky dotazníkového průzkumu, jejichž aktuálnost nevyžaduje dalšího komentáře.

Akutní pankreatitida je náhle vzniklé zánětlivé onemocnění slinivky břišní různé etiologie a variabilního klinického průběhu. Revidovaná Atlantská klasifikace rozlišuje formu lehkou, středně těžkou a těžkou. Poslední dvě uvedené jsou definovány přítomností lokálních, respektive systémových komplikací. Jsou provázeny nezanedbatelnou mortalitou uváděnou v rozmezí 10–30 %. Petr Vaněk se ve svém přehledovém článku zabývá dosud málo diskutovanou, avšak relativně častou komplikací akutní pankreatitidy, pro kterou byl zaveden termín odpojený pankreatický vývod. Označuje stav, kdy došlo k přerušení kontinuity pankreatického vývodu nekrózou, případně traumatem a tím k „odpojení“ levé části pankreatu od duodena. Jsou-li současně přítomny klinické symptomy

v důsledku perzistující sekrece v odpojené části pankreatu, hovoříme o syndromu odpojeného pankreatického vývodu neboli syndromu odpojené kaudy.

Je charakterizován přítomností pankreatické tekutinové kolekce, ascitu či píštěle a méně často plíživým rozvojem chronické pankreatitidy v odpojeném segmentu. Rozpoznání odpojeného pankreatického vývodu je zásadní pro strategii endoskopické drenáže a chirurgické terapie.

Vyšetření tenkého střeva zůstává technologickou výzvou digestivní endoskopie. Přes nesporné pokroky v této oblasti dosud neexistuje přístroj, který by byl konsenzuálně považován za ideální.

Přemysl Falt předkládá první český soubor nemocných vyšetřených metodou motorizované spirální enteroskopie.

Metoda byla uvedena do praxe v roce 2016 a v českým endoskopistou byla poprvé demonstrována v roce 2019. Autor v průběhu 8 měsíců provedl 21 vyšetření u 15 nemocných, z toho 11 orálním a 10 análním přístupem. Technicky byl úspěšný ve všech případech a hloubku zavedení hodnotil jako dostatečnou (diagnostickou) v 81 %. Komplikace se vyskytly v 10 %, jednalo se o lehkou akutní pankreatitidu a intususcepci sigmoidea. Jednou z hlavních výhod metody je délka přístroje a dostatečný průměr pracovního kanálu, umožňující využití běžného endoskopického instrumentária. Nevýhodou je způsob zave-

dení endoskopu, nepodobný jiným endoskopiím a vyžadující trénink.

Endoskopující chirurg Martin Stašek se zabývá úlohou horní endoskopie v prevenci a terapii anastomotických komplikací. K endoskopické léčbě jsou obecně doporučovány dehiscence postihující 10–50 % cirkumference anastomózy. Řešení těchto stavů vyžaduje velké zkušenosti a kreativitu, výjimečné není vystřídání několika postupů u téhož nemocného. Mezi jinými zaujme popis metody EVAC (endoscopic vacuum-assisted closure), která je v této indikaci užívána stále častěji s dobrými výsledky.

Ivana Kajzrlíková publikuje přehledný článek na téma eosinofilní ezofagitida.

Jedná se o chronické progresivní onemocnění, jehož včasné rozpoznání a terapie mohou předejít nevratným strukturálním změnám neboli remodelaci jícnu.

Zopakujme si zde, že diagnostická kritéria zahrnují přítomnost příznaků dysfunkce jícnu, histologický nález 15 a více eozinofilů / HPF v biopsii z jícnu a vyloučení jiných příčin hypereozinofilie.

Předpokládám, že Vás zaujme rovněž dopis redakci, týkající se záměru reorganizovat endoskopickou péči v naší zemi.

Přeji Vám pevné zdraví, inspirativní čtení a klidnou dovolenou. doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D. koeditor sekce digestivní endoskopie ondrej.urban@fnol.cz

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 191

ͷͿͷ

Hereditárny angioedém ako prí«ina bolestí brucha Kvíz

Kvíz z klinické praxe M. Lukáš Klinické a výzkumné centrum pro stâevní zán³ty Klinické centrum ISCARE a.s. a ͷ. LF UK, Praha

Žena, narozena v roce 1956, s prokázanou heterozygotní Leidenskou mutací (G1691A) a jinak s bezvýznamnou anamnézou osobní i rodinnou, byla přijata na interní oddělení pro průjmy a hubnutí. Od ledna 2020 trpěla průjmovitými stolicemi kašovité až vodnaté konsistence světle hnědé barvy, které progredovaly v průběhu násle-

dujících několika týdnů tak, že v únoru 2020 měla přes deset stolic za 24 hod a četné tenesmy. Intermitentně měla ve stolici menší množství čerstvé, nesražené krve. Současně měla bolesti břicha křečovitého charakteru s maximem v levém podbřišku, které po vyprázdnění stolice přechodně ustupovaly. Imperativní nucení na stolici a četné te-

nesmy byly spojeny s intermitentní inkontinencí. Během posledních 3 měsíců byl zaznamenán velký váhový úbytek dosahující přes 11 kg a pacientka měla malou chuť k jídlu. Po celou dobu uvedených střevních obtíží nezaznamenala žádné teploty. Při přijetí do nemocnice měla tělesnou hmotnost 74 kg a body mass index 28 kg/m2, normální

Obr. ͷ, ͸. Endoskopický nález v oblasti rekto-sigmatu.

Obr. ͹, ͺ. UltrasonograƤcký nález postiženého úseku tlustého stâeva.

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 193–194

ͷͿ͹

Hereditárny Digestivní angioedémendoskopie: ako prí«ina bolestí põvodníbrucha práce

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸ͶͷͿͻ

Vliv pandemie COVID-ͷͿ na endoskopickou praxi v ,eské republice – dotazníková studie Impact of the COVID-ͷͿ pandemic on endoscopy practice in the Czech Republic – survey research I. Tachecíͷ, O. Urban͸, M. Lukáš͹, S. Rejchrtͷ, J. Burešͷ, P. Falt͸, P. Vítekͺ, L. Hrdli«kaͻ, L. Doudaͷ Czech Gastroenterology Study Group ͷ

II. interní gastroenterologická klinika LF UK a FN Hradec Králové II. interní klinika – gastroenterologie a geriatrie LF UP a FN Olomouc ͹ Klinické a výzkumné centrum pro stâevní zán³ty ISCARE a.s., Praha ͺ Interní odd³lení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. ͻ ResTrial GastroEndo, Praha ͸

Souhrn: Úvod: Pandemie SARS-CoV-2 způsobila v průběhu března a dubna 2020 významné změny v oblasti gastrointestinální endoskopie v České republice. Výbor České gastroenterologické společnosti (ČGS) ČLS JEP reagoval v této situaci opakovaným vydáním stanovisek a doporučení zaměřených na řešení konkrétních praktických problémů. Dne 20. 4. 2020 byl pod hlavičkou Czech Gastroenterology Study Group zveřejněn internetový dotazníkový průzkum: Endoskopie v podmínkách pandemie SARS-CoV-2. Cíle a metodika: Cílem průzkumu bylo získání základních informací o průběhu infekce SARS-CoV-2 v oboru digestivní endoskopie v ČR, o realizovatelnosti opatření doporučených ČGS a o problematických oblastech v první fázi pandemie. Celkem bylo ve webovém formuláři položeno 23 otázek, které pokrývaly období mezi 1. 3. a 20. 4. 2020. Odkazy na dotazník byly rozeslány všem členům ČGS (875 originálních e-mailových adres). Výsledky: Celkem bylo vyhodnoceno 90 dotazníků. Do průzkumu se zapojilo 62 mužů (69 %) a 28 žen (31 %). V 92 % šlo o atestované gastroenterology, v 52 % o zaměstnance nemocnic a ve 48 % o lékaře v privátní ambulantní praxi. Celkem 72 odpovědí bylo získáno od vedoucích představitelů pracovišť. Ve sledovaném období bylo 8 respondentů (9 %) v kontaktu s nakaženým pacientem, onemocněl pouze jeden endoskopista (1 %). Dotazníkem bylo zachyceno 7 nemocných endoskopovaných se současnou diagnózou COVID-19. Plán endoskopické péče o nemocné s COVID-19 byl vypracován u 53 % všech respondentů a u 88 % pracovišť primárně určených k endoskopii rizikových pacientů. Stanovisko ČGS jako zdroj informací a doporučení uvádělo celkem 63 % respondentů (68 % pracovišť primárně určených k endoskopii COVID-19 pozitivních nemocných). Naprostá většina pracovišť ve sledovaném období významně redukovala endoskopický provoz (86 %), převážně na akutní a vybrané elektivní výkony. Úplné přerušení endoskopického provozu udávalo 7 %. Významným problémem byl (především v úvodu pandemie) nedostatek osobních ochranných pomůcek (83 % pracovišť dedikovaných k endoskopii u COVID-19 pozitivních nemocných). Ze základních opatření byly všeobecně nejčastěji využívány zjišťování epidemiologických dat (91 %) a stratifikace nemocných (77 %) s následnou volbou osobních ochranných pomůcek podle stupně rizika. Možnosti testování pacientů (polymerázová řetězová reakce SARS-CoV-2 z nazofaryngeálního výtěru) před endoskopickým výkonem byly limitované (prakticky nebyly dostupné pro 57 % respondentů). Závěr: Pandemie SARS-CoV-2 představuje v oboru gastrointestinální endoskopie novou zkušenost s nutností zavedení celé řady epidemiologicko-hygienických opatření. Stanoviska ČGS představují v této souvislosti významný zdroj informací a doporučení. Data získaná z dotazníkové akce umožnila kritické zhodnocení dopadu pandemie, významu jednotlivých doporučení a tím i tvorbu revidovaných a realistických postupů v budoucnu.

Klí«ová slova: pandemie – COVID-19 – SARS-CoV-2 – gastrointestinální endoskopie – ČGS

Úvod COVID-19 (název z anglického COrona VIrus Disease 2019) je infekční onemocnění způsobené novým typem koronaviru SARS-CoV-2. Pandemie SARS-CoV-2 zasáhla v první polovině roku 2020 významným způsobem do chodu

celé společnosti. Odhalila nedostatky v organizační, materiálové i personální připravenosti zdravotnického systému, jednotlivých zdravotnických zařízení i endoskopických pracovišť. Gastroenterologové i endoskopisté byli postaveni před nové a dříve nepředpoklá-

dané úkoly a problémy [1,2]. Vzhledem k dopadům infekce na provoz zdravotnických zařízení, počátečnímu nedostatku validních informací o chorobě, množství různých doporučení a nařízení i vzhledem ke kritickému nedostatku osobních ochranných pracovních pro-

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 195– 203

ͷͿͻ

Hereditárny Vliv pandemie angioedém COVID-19ako na endoskopickou prí«ina bolestí brucha praxi v ,eské republice – dotazníková studie

Summary: Introduction: The SARS-CoV-2 pandemic caused significant changes in gastrointestinal endoscopy practice in the Czech Republic during March and April 2020. The Czech Society of Gastroenterology (CSG) developed statements and guidelines aimed at solving specific practical problems in this situation. On April 20, 2020, internet based survey was published (under the heading of the Czech Gastroenterology Study Group): Endoscopy in the SARS-CoV-2 pandemic. Aim and methods: Aim of the survey was to obtain basic information on the SARS-CoV-2 infection in the field of digestive endoscopy in the Czech Republic, on the feasibility of measures recommended by the CSG and on problematic areas during the first phase of the pandemic. A set of 23 questions was created, covering the period between 1.3. and 20.4.2020. The links to the survey were sent to all CSG members (875 original e-mail addresses). Results: Ninety questionnaires were evaluated. The survey involved 62 men (69%) and 28 women (31%) of whom 92% were certified gastroenterologists, 52% hospital staff and 48% physicians in private endoscopy practice. A total of 72 responses were obtained from endoscopy unit leaders. Eight respondents (9%) were in contact with an infected patient and only one endoscopist (1%) became ill during the monitored period. There were seven patients only who underwent acute endoscopy with a diagnosis of COVID-19. The endoscopic care plan for patients with COVID-19 was developed in 53% of all respondents and in 88% of units dedicated to endoscopy of at-risk patients. The CSG statements were a source of information and recommendations for a total of 63% of respondents (68% of COVID-19 dedicated endoscopy units).

The majority of endoscopy units significantly reduced endoscopy activities during the monitored period (86%), mainly to acute and selected elective procedures. Complete discontinuation of practice was reported by 7% only. A significant problem was the lack of personal protective equipment (83% of units dedicated to endoscopy in COVID-19 positive patients) during the first phase of pandemic. The collection of epidemiological data (91%) and stratification of patients (77%) were generally the most frequently used measures, followed by the choice of personal protective equipment according to the degree of the risk. The possibilities of testing before digestive endoscopy (polymerase chain reaction of SARS-CoV-2 from nasopharyngeal swab) were significantly limited (not available for 57% of respondents). Conclusion: The SARS-CoV-2 pandemic represents a new experience in the field of gastrointestinal endoscopy with the need to introduce a number of epidemiological and hygienic regulations. The statements of the Czech Society of Gastroenterology represented an important source of information and recommendations in this context. The data obtained from the survey enabled a critical evaluation of the pandemic impact in the Czech Republic and thus future creation of revised and realistic measures in digestive endoscopy too.

Key words: pandemic – COVID-19 – SARS-CoV-2 – gastrointestinal endoscopy – Czech Society of Gastroenterology

středků (OOPP) formulovala Česká gastroenterologická společnost (ČGS) 16. 3.

2020 „Stanovisko k provádění digestivní endoskopie v podmínkách pandemie koronaviru“ [3]. Současně o této akti-

vitě informovala všechny významné autority zodpovědné za tvorbu strategie opatření proti pandemii v ČR a odkazy byly publikovány na webových stránkách (ČGS, Státní zdravotní ústav, World

Gastroenterology Organisation). Stanovisko bylo vytvořeno jako minimální doporučení, zajišťující bezpečnost provozu endoskopického pracoviště v podmínkách probíhající pandemie, se snahou

Endoskopickou praxi provozuji v:

Libereckém kraji Karlovarském kraji Pardubickém kraji Kraji Vysočina Zlínském kraji Jihomoravském kraji Ústeckém kraji Plzeňském kraji Jihočeském kraji Středočeském kraji Královéhradeckém kraji Olomouckém kraji Moravskoslezském kraji Praze 0

2

Graf ͷ. Regionální distribuce odpov³dí na dotazník.

Graph ͷ. Regional distribution of the survey replies.

ͷͿͼ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 195– 203

4

6

8

10

12

14

16

18

Hereditárny Digestivní endoskopie: angioedémpâehledová ako prí«inapráce bolestí brucha

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸Ͷͺ

Syndrom odpojeného pankreatického vývodu – opomíjená komplikace akutní pankreatitidy Disconnected pancreatic duct syndrome – a neglected complication of acute pancreatitis P. Van³kͷ,͸, P. Faltͷ,͹, O. Urbanͷ ͷ

II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc Division of Gastroenterology, Hepatology and Nutrition, University of Minnesota, MN, USA ͹ II. interní gastroenterologická klinika LF UK v Hradci Králové ͸

Souhrn: Akutní pankreatitida je reverzibilní zánětlivý proces pankreatu, který může být provázen lokálními a systémovými komplikacemi.

U podskupiny pacientů s těžkou akutní pankreatitidou může vést nekróza zasahující hlavní pankreatický vývod k diskontinuitě mezi levostrannou částí pankreatu a duodenem. Při zachování exokrinní funkce takto izolované distální části žlázy vzniká syndrom odpojeného pankreatického vývodu, který je všeobecně považován za diagnosticky a terapeuticky obtížný stav. Tento syndrom je spojen s vleklým průběhem, snížením kvality života pacientů a jeho léčba je náročná na zdroje zdravotní péče. V současné době nemáme k dispozici všeobecně akceptovaná doporučení pro diagnostiku a léčbu, syndrom je často opomíjen a stanovení diagnózy opožděno. Cílem našeho přehledového článku je zvýšit povědomí o této závažné komplikaci akutní pankreatitidy.

Klí«ová slova: pankreatitida – akutní nekrotizující pankreatitida – pankreatické vývody – syndrom odpojeného pankreatického vývodu – ohraničená nekróza – pankreatická pseudocysta – pankreatická fistula Summary: Acute pancreatitis is a reversible pancreatic inflammatory process that may be accompanied by local and systemic complications.

In a subset of patients with severe acute pancreatitis, necrosis affecting the major pancreatic duct may result in a discontinuity between the left-sided pancreas and duodenum. Such an interruption in the setting of a viable upstream portion of gland parenchyma gives rise to the disconnected pancreatic duct syndrome, which is generally regarded as a diagnostically and therapeutically difficult condition. The syndrome is associated with a prolonged disease course and poses a burden on patients’ quality of life and high health care resource utilization. There are currently no universally accepted guidelines for the diagnosis and treatment, the syndrome is often neglected and diagnosis delayed. The aim of our review article is to raise awareness of this serious complication of acute pancreatitis.

Key words: pancreatitis – acute necrotizing pancreatitis – pancreatic ducts – disconnected pancreatic duct syndrome – walled-off necrosis – pancreatic pseudocyst – pancreatic fistula

Úvod Akutní pankreatitida (AP) je jedním z nejčastějších gastrointestinálních onemocnění vyžadujících akutní hospitalizaci [1]. Revidovaná Atlantská klasifikace rozlišuje formu lehkou, středně těžkou a těžkou [2]. Zatímco lehká forma probíhá nekomplikovaně a nemocní zpravidla opouštějí nemocnici v průběhu jednoho týdne, jsou formy středně těžká

͸Ͷͺ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 204– 211

a těžká provázeny lokálními, případně systémovými komplikacemi. Patofyziologickým korelátem středně těžké a těžké AP je zpravidla nekróza pankreatické a/nebo peripankreatické tkáně, která se vyvíjí u přibližně u 5–10 % nemocných (obr. 1).

Mortalita nekrotizující AP je historicky uváděna kolem 30 % [3]. V posledních letech jsme však svědky zásadního vývoje

terapeutických možností od minimálně invazivních radiologických a endoskopických „step-up“ intervencí po otevřené chirurgické přístupy, které spolu s pokroky v intenzivní péči vyhlídky těchto nemocných zlepšily. Jedna z nedávných studií uvádí snížení celkové mortality v této pacientské populaci na hranici 10 % [4].

Vztaženo k lokálním komplikacím, většina dosud publikovaných studií se

Syndrom odpojeného pankreatického vývodu Hereditárny – opomíjená angioedém komplikace ako prí«ina akutníbolestí pankreatitidy brucha

Obr. ͷ. Akutní nekrotizující pankreatitida v oblasti t³la pankreatu zahrnující hlavní pankreatický vývod – ilustrace.

Fig. ͷ. Acute necrotizing pancreatitis in the body of the pancreas containing the main pancreatic duct – an illustration.

Obr. ͸. Anatomická situace pâi odpojeném pankreatickém vývodu vzniklém po akutní nekrotizující pankreatitid³ – ilustrace.

Fig. ͸. The anatomical situation of the disconnected pancreatic duct following acute necrotizing pancreatitis – an illustration.

Obr. ͹. Anatomická situace pâi syndromu odpojeného pankreatického vývodu – ilustrace.

Fig. ͹. The anatomical situation of the disconnected pancreatic duct syndrome – an illustration.

zabývala především managementem pankreatických kolekcí. Výsledkem bylo vypracování odborných doporučení založených na důkazech, která zdůrazňují multidisciplinární přístup s využitím endoskopických, radiologických a chirurgických intervencí [3,5–12]. V našich podmínkách se uvedená doporučení podařilo úspěšně a účinně implementovat vč. pokročilých endoskopických procedur [13,14]. Nicméně syndrom odpojeného pankreatického vývodu (DPDS – disconnected pancreatic duct syndrome), který je nutné považovat za zásadní lokální komplikaci akutní nekrotizující pankreatitidy (ANP), nebyl v těchto doporučeních systematicky zohledněn.

Revidovaná Atlantská klasifikace zmiňuje DPDS, resp. disrupci vývodného systému pankreatu stručně v souvislosti s nekrotickými kolekcemi nebo jako možný faktor vzniku pankreatické pseudocysty. V části věnované ohraničené pankreatické nekróze (WON – walled-off necrosis) uvádí, že diagnostika přítomnosti, či nepřítomnosti duktální kontinuity není při klasifikaci WON nutná, ačkoli by mohlo mít její stanovení význam pro další péči [2].

Prevalence DPDS u nemocných s ANP se podle literárních údajů pohybuje nejčastěji v rozmezí 30–50 % [15–20]. Interpretace tohoto čísla ovšem vyžaduje

obezřetnost. Nutnost provedení pokročilých diagnostických modalit v rámci inkluzních kritérií ve studiích, zpravidla endoskopické retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP), cholangiopankreatografie magnetickou rezonancí (MRCP) a/nebo peroperační pankreatografie, může vést k podhodnocení skutečného stavu. U nemocných s DPDS je uváděna vyšší pravděpodobnost nutnosti hybridních terapeutických intervencí, reintervencí, záchranných chirurgických výkonů a déletrvajících hospitalizací [15,16,21].

jako syndrom odpojeného pankreatického vývodu v roce 1996 [23], několik autorů následně užívalo názvů jako syndrom odpojené kaudy (disconnected pancreatic tail syndrome) či odpojený levý pankreatický remnant (disconnected left pancreatic remnant) [21,24].

Tyto termíny měly lépe vystihnout patofyziologické pozadí onemocnění. Nicméně Kozarkův název byl nakonec většinou expertů akceptován a nyní je v odborné literatuře označením takřka výhradním.

Patofyziologie DeƤnice Disrupce vývodu je definována jako částečné přerušení duktální integrity, zatímco o jeho odpojení hovoříme v případě přerušení úplného, cirkumferenciálního [22].

Termín odpojený pankreatický vývod (DPD – disconnected pancreatic duct) popisuje anatomickou situaci, kdy je přerušena duktální kontinuita mezi viabilní pankreatickou tkání a duodenem (obr. 2).

Naopak syndrom odpojeného pankreatického vývodu je klinický stav, charakterizovaný symptomatickou produkcí pankreatické šťávy v izolovaném pankreatickém segmentu (obr. 3).

Nejednotná je i samotná klinická terminologie. Ačkoli byla tato klinická jednotka prvotně popsána Kozarkem et al

Syndrom odpojeného pankreatického vývodu vzniká nejčastěji jako komplikace AP nebo při tupém traumatu břicha, kdy je ruptura způsobena silou působící na žlázu proti obratlovému tělu (např. u dětí tzv. koloběžková nemoc) [25].

V případě AP se předpokládá výhradní výskyt u pacientů s těžkou nekrotizující formou. Např. ve studii Neoptolema et al hodnotící integritu hlavního pankreatického vývodu (MPD – main pancreatic duct) pomocí ERCP u pacientů s AP byl určitý stupeň poškození MPD prokázán u 44 % pacientů s těžkou AP, ale u žádného pacienta s lehkou formou AP [17].

Jiná studie rovněž prokázala, že DPDS je spojen se vznikem kolekcí charakteru WON, které bývají typicky větších

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 204– 211

͸Ͷͻ

Hereditárny Digestivní endoskopie: angioedémpõvodní ako prí«ina práce bolestí brucha

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸ͷ͸

Motorizovaná spirální enteroskopie – naše první zkušenosti Motorized spiral enteroscopy – our Ƥrst experience P. Faltͷ,͸, T. Tichýͷ, O. Urbanͷ ͷ ͸

II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc II. interní gastroenterologická klinika LF UK v Hradci Králové

Souhrn: Úvod: Motorizovaná spirální enteroskopie (PSE – PowerSpiral enteroscopy) je novou technikou vyšetření tenkého střeva orálním i análním přístupem. Zatím limitovaná data naznačují efektivitu a bezpečnost srovnatelnou s jinými typy enteroskopů. V práci analyzujeme náš první soubor nemocných vyšetřených metodou PSE. Metodika: Jde o prospektivní sledování všech následných nemocných indikovaných k PSE v jednom terciárním endoskopickém centru. Hlavními sledovanými parametry byly technická úspěšnost definovaná jako průchod duodenojejunálním nebo ileocékálním přechodem, dále úspěšnost dosažení požadovaného segmentu tenkého střeva, výskyt komplikací a úspěšnost totální enteroskopie, pokud byla indikována. Výsledky: Od června 2019 do února 2020 jsme provedli 21 vyšetření u 15 nemocných, z toho 11 orálním a 10 análním přístupem. PSE byla technicky úspěšná ve 100 % (21/21) případů. V 81 % (17/21) byla dosažená hloubka tenkého střeva považována za dostatečnou. Totální enteroskopie byla indikována ve dvou případech a v obou jí bylo úspěšně dosaženo. U 40 % (6/15) nemocných byl nález při enteroskopii patologický. Ke komplikaci došlo v 10 % (2/21), šlo o lehkou akutní pankreatitidu a intususcepci sigmoidea při extrakci enteroskopu. U všech nemocných jsme pozorovali různě vyjádřené a klinicky nevýznamné slizniční změny způsobené rotací spirály.

Závěr: V našem souboru 21 vyšetření u 15 nemocných prokazujeme vysokou technickou a diagnostickou úspěšnost PSE při nízkém výskytu konzervativně řešených komplikací.

Klí«ová slova: motorizovaná spirální enteroskopie – enteroskopie – tenké střevo Summary: Introduction: Motorized spiral enteroscopy (PSE - PowerSpiral enteroscopy) is a novel enteroscopy platform intended for both oral and anal approach. Limited data suggest efficacy and safety comparable to other deep enteroscopy techniques. Our study consists in analysis of our first series of patients examined by PSE. Methods: All consecutive patients indicated for PSE in single tertiary endoscopic center were prospectively followed. The main outcomes were technical success defined as passage beyond ligamentum of Treitz or ileocecal valve, reaching required segment of the small bowel, complication rate and success rate of total enteroscopy, if indicated. Results: Between June 2019 and February 2020, a total of 21 PSE procedures in 15 patients were performed, 11 from oral and 10 from anal approach. PSE was technically successful in 100% (21/21) and required segment of the small bowel was reached in 81% (17/21) of cases. Total enteroscopy was indicated in two patients and it was achieved in both. In 40% (6/15) of patients, pathological condition of the small bowel was found. Complications occurred in 10% (2/21) of cases: mild acute pancreatitis and intussusception of the sigmoid during enteroscope extraction. We observed clinically insignificant mucosal bruising caused by spiral rotation in all patients. Conclusion: In our series of 21 examinations in 15 patients, we demonstrate high technical and diagnostic success rate of PSE associated with low rate of conservatively treated complications.

Key words: motorized spiral enteroscopy – device-assisted enteroscopy – small intestine

Úvod Motorizovaná spirální enteroskopie (PSE – PowerSpiral enteroscopy) je novou modalitou umožňující hlubokou enteroskopii orálním i análním přístupem (obr. 1).

PSE se zařadila do skupiny enteroskopických technik, které různými mechanizmy umožňují vyšetření tenkého střeva (DAE – device-assisted enteroscopy).

͸ͷ͸

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 212– 216

Jedná se o jedno- a dvoubalónovou enteroskopii, enteroskopii pomocí spirální převlečné trubice a enteroskopii pomocí balónu zavedeného pracovním kanálem přístroje [1,2]. PSE svým mechanizmem navazuje na enteroskopii pomocí spirální převlečné trubice, která však vyžaduje dalšího operatéra k manuální rotaci spirály a vzhledem k pracovní délce (200 cm)

a šířce pracovního kanálu (2,8 mm) enteroskopu neumožňuje použití standardních akcesorií. Zatím limitovaná data naznačují efektivitu a bezpečnostní profil PSE srovnatelné s jinými typy DAE [3,4].

V naší práci prezentujeme a analyzujeme první zkušenosti s celkem 21 vyšetřeními u 15 prospektivně sledovaných nemocných indikovaných k PSE.

Hereditárny angioedém Digestive ako endoscopy: prí«ina bolestí reviewbrucha article

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸ͷͽ

Perioperative oesophagogastroduodenoscopy in the prevention and therapy of anastomotic complications – a review Periopera«ní ezofagogastroduodenoskopie v prevenci a terapii anastomotických komplikací – pâehledový «lánek M. Stašekͷ, R. Aujeskýͷ, R. Vrbaͷ, J. Chudá«ekͷ, D. Klosͷ, H. Ahmad Khanͷ, S. Holm͸, ,. Neoralͷ ͷ ͸

I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc Odd³lení plastické a maxilofaciální chirurgie, Univerzitní nemocnice Uppsala, Švédsko

Summary: The current development of endoscopic and minimally invasive methods show new techniques to treat early anastomotic complications in the upper gastrointestinal tract. The aim of this paper is to summarise current knowledge about endoscopic methods and their relation to surgical treatment in terms of their timing of use, alternative procedures and previous study results. The main methods discussed are endoscopic vacuum therapy (EVAC) and the use of stents and clips, particularly the over-the-scope variant (OTSC). Intraoperative endoscopy is an important option, due to the navigation of surgery and combined surgical and endoscopic therapy. Included in this paper is an evaluation of the benefits of individual methods employed in the complications of oesophagogastric and oesophagojejunal anastomoses as well as in bariatric surgery (sleeve gastrectomy, gastric bypass). An evaluation of the benefits of individual methods employed in the complications of oesophagogastric and oesophagojejunal anastomoses as well as in bariatric surgery (sleeve gastrectomy, gastric bypass) is included in a comprehensive review.

Keywords: gastroscopy – negative-pressure wound therapy – self-expandable metallic stent – anastomotic leakage – clips – bariatric surgical procedures Souhrn: Současný rozvoj endoskopických a minimálně invazivních metod přináší nové modality pro řešení časných anastomotických komplikací v oblasti horního gastrointestinálního traktu. Cílem práce je souhrn současných vědomostí o endoskopických metodách a jejich poměru k chirurgickému řešení, timingu použití, alternativách postupu a výsledcích dosavadních studií. Hlavními diskutovanými modalitami jsou endoskopická vakuová terapie (EVAC), použití stentů a klipů, zejména over-the-scope varianty (OTSC). Významnou možností je intraoperační použití endoskopie a její využití v navigaci chirurgického výkonu a kombinované chirurgické a endoskopické terapii. Součástí práce je zhodnocení přínosu jednotlivých metod u komplikací ezofagogastrické a ezofagojejunální anastomózy a dále v bariatrické chirurgii (sleeve gastrektomie, gastrický bypass).

Klí«ová slova: gastroskopie – vakuová terapie ran – samoexpandibilní metalický stent – anastomotický leak – klipy – bariatrické chirurgické výkony

Introduction The actual trend of using minimal invasiveness and target interventions in upper gastrointestinal surgery aims to reduce the incidence of complications and length of hospitalisation and postoperative recovery periods. Essentially, we must consider the issues of safety, oncological radicality and, last but not

least, the possibility of an active, targeted and minimally invasive approach to the prevention and therapy of complications. The modalities of therapeutic endoscopic procedures in the treatment of pathologies in the upper digestive tract have recently implemented new technological and tactical developments.

Most comprehensive publications are focused on the general treatment of defects without further dividing to perforations or anastomotic complications, and timing of their occurrence [1,2]. The aim of this paper is to summarise the current possibilities of intraoperative and early postoperative surgical complications while evaluating possible intraop-

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 217– 227

͸ͷͽ

Hereditárny Digestivní endoskopie: angioedémpâehledová ako prí«inapráce bolestí brucha

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸͸;

EozinoƤlní ezofagitida – sou«asný pohled na diagnostiku a lé«bu Eosinophilic esophagitis – current overview of diagnostic and treatment modalities ͷ

I. Mikoviny Kajzrlíková, ͷ,͸P. Vítek

ͷ

Interní odd³lení, Beskydské Gastrocentrum , Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o.

Lékaâská fakulta OU

͸

Souhrn: Eozinofilní ezofagitida je imunitně podmíněný zánět jícnu. Jedná se o chronické progresivní onemocnění provázené postupnou remodelací jícnu. Diagnostika nemoci se opírá o příznaky dysfunkce jícnu, histologický nález > 15 eozinofilů/HPF v biopsii z jícnu a vyloučení dalších příčin hypereozinofilie. Léčebné možnosti zahrnují podání inhibitorů protonové pumpy, topických steroidů a eliminační dietu. Po dosažení remise je doporučována dlouhodobá udržovací léčba. Endoskopicky lze u symptomatických pacientů řešit stenózy jícnu pomocí pneumatické dilatace nebo dle potřeby provést extrakci impaktovaného sousta.

Klí«ová slova: eozinofilní ezofagitida – progrese – kortikoidy – dieta – inhibitory protonové pumpy – dilatace Summary: Eosinophilic esophagitis is immune-mediated inflammatory condition of the esophagus. It is a chronic disease with progressive esophageal remodeling. Eosinophilic esophagitis is characterized by symptoms of esophageal dysfunction and eosinophilic infiltration of the esophageal mucosa in the absence of secondary causes of eosinophilia. The management of eosinophilic esophagitis includes proton pump inhibitors, topical glucocorticoids and dietary interventions. Maintenance therapy should be considered for all patients. Endoscopic interventions include pneumatic dilation to treat strictures in symptomatic patients and extraction of impacted food bolus.

Key words: eosinophilic esophagitis – progression – corticoid – diet – proton pump inhibitors – dilation

DeƤnice, epidemiologie, etiologie Eozinofilní ezofagitida (EoE) je lokální imunitně podmíněný chronický zánět jícnu charakterizovaný klinicky symptomy dysfunkce jícnu a histologicky hypereozinofilií sliznice jícnu. V současnosti je to nejčastější příčina chronické ezofagitidy po gastroezofageální refluxní nemoci (GERD) a je to nejčastější příčina dysfagie a váznutí sousta u dětí a mladých dospělých [1]. Kazuistiky pacientů s EoE byly publikovány již v 70. letech 20. století, ale jako samostatná jednotka byla EoE poprvé popsána až v roce 1993 a 1994 [2,3].

Incidence i prevalence EoE mají vzrůstající tendenci. Incidence se momentálně udává 1–20/100 000, průměrně 7/100 000 osob, a prevalence se po-

͸͸;

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 228– 232

hybuje mezi 14 a 49/100 000 osob [4].

Všechny studie zabývající se incidencí EoE potvrzují, že incidence narůstá velmi rychle, ve studiích z Evropy je patrné zvýšení incidence od konce 90. let 20. století v rozmezí 6× až ≥ 100×. Nárůst incidence EoE byl daleko vyšší než nárůst biopsií z jícnu a také zpětná analýza bioptických vzorků z jícnu z minulosti neukázala velké počty nediagnostikovaných pacientů.

Jedná se tedy o reálný nárůst incidence onemocnění, nikoli o vyšší povědomí o této diagnóze a větší počet biopsií z jícnu [4–6].

Podle studie ze Španělska z roku 2018 narůstá výskyt EoE s věkem postupně, vrcholu dosahuje mezi 34. a 45. rokem a pak strmě klesá [7]. Rozdíl mezi vysokým výskytem nemoci v rozvinutých zemích a nízkým výskytem v rozvojových

zemích poskytuje prostor pro studium etiologických faktorů, zejména faktorů vlivu prostředí [4].

Etiologie je multifaktoriální, roli hraje genetická predispozice i faktory prostředí, za nejkritičtější období se považují situace v raném dětství jako kojení, způsob vedení porodu, užívání antibiotik nebo expozice infekcím [8,9]. K dalším možným rizikovým faktorům patří vyšší hygienický standard nebo inverzní asociace s infekcí Helicobacter pylori [10–12].

EoE je chronické progresivní onemocnění, v jehož průběhu dochází k remodelaci jícnu a trvalým změnám. S každým rokem opoždění diagnózy se zvyšuje riziko striktury o 9 %. V průběhu nemoci postupně mizí známky akutního zánětu a naopak jsou častější fibrotické změny

EozinoƤlní ezofagitida Hereditárny – sou«asný angioedém pohled akona prí«ina diagnostiku bolestí abrucha lé«bu

Obr. ͷ. Endoskopický obraz podélných rýh a striktury v oblasti dolního jícnu.

Fig. ͷ. Endoscopic appearance of longitudinal furrows and stricture of distal esophagus. a striktury [13,14]. Spontánní vymizení jícnové eozinofilie u EoE je vzácné [4].

Vzhledem k tomu, že se jedná o progresivní onemocnění, je klíčová časná diagnostika a léčba.

Diagnostika Diagnostika EoE se opírá o tři základní pilíře, kterými jsou symptomy dysfunkce jícnu, histologický nález > 15 eozinofilů/HPF, a to pouze v jícnu, ne v jiných orgánech, a dále je nutno vyloučit ostatní příčiny hypereozinofilie. Pravděpodobnost nemoci dále zvyšuje mužské pohlaví, přítomnost atopie a endoskopické známky EoE [1]. Podle mezinárodního konsenzu z roku 2018 již není součástí diagnostiky test s inhibitory protonové pumpy (PPI – proton pump inhibitor), který by prokázal inefektivitu PPI [15].

Klinické příznaky nemoci se liší u dětí a u dospělých. U dětí dominuje zvracení, bolest na hrudi a neprospívání, u dospělých se nejčastěji projevuje dysfagií a váznutím sousta [16]. Příznaky, zejména dysfagie, se objevují průměrně 4,5 roku před stanovením diagnózy [17]. Při podezření na EoE je indikováno gastroskopické vyšetření, kde mohou být přítomny některé endoskopické známky (obr. 1). Endoskopický nález je vhodné popisovat pomocí klasifikace EREFS, která hodnotí přítomnost a tíži otoku, prstenců, exsudátů, rýhování a striktur – edema (0, 1), rings (0, 1, 2, 3), exudates (0, 1, 2), fur-

rows (0, 1), stricture (0,1). Endoskopické známky jsou přítomny u 93 % pacientů s EoE, i když samy o sobě přesně nevypovídají o aktivitě nemoci a efekt léčby nelze hodnotit pouze z endoskopického obrazu bez odběru histologie [18].

I endoskopický nález se liší u dětí a dospělých, u dětí převažují exsudáty, zarudnutí a častější je normální vzhled jícnu, u dospělých dominuje nález prstenců, zúžení a vzhled krepového papíru [16].

K diagnostice je klíčový nález 15 a více eozinofilů/HPF (60 eozinofilů/mm²) v jícnové biopsii ve standardním barvení pomocí hematoxylin-eozinu. Je doporučeno odebírat min. šest biopsií z různých míst, přičemž nejvýtěžnější jsou biopsie z distálního jícnu. Biopsie by měly být odebírány z patologických míst, zejména z podélných rýh a exsudátů, kde byla prokázána největší denzita eozinofilů [19].

Nově lze při sledování pacientů s EoE využít i endoluminální funkční zobrazovací sondu EndoFLIP, což je funkční vyšetření měřící distenzibilitu jícnu. Ta je u nemocných s EoE výrazně snížena, koreluje s tíží onemocnění a predikuje váznutí sousta v jícnu [1,20].

Dle studie z USA byly definovány tři subtypy EoE lišící se na histologické, endoskopické i molekulární úrovni. Typ 1 je mírný, s normálním vzhledem jícnu, s mírnými histologickými, endoskopickými a molekulárními změnami. Typ 2 je zánětlivý, s největší expresí zánětlivých cytokinů a genů reagujících na steroidy. Typ 3 je fibrostenotický, se zúženým jícnem, charakterizovaný pokročilým endoskopickým a histologickým nálezem [17,21].

Diferenciální diagnostika K tomu, abychom mohli stanovit diagnózu EoE, je třeba vyloučit další onemocnění spojená s hypereozinofiií, nejčastěji jde o GERD a achalázii. K dalším diagnózám provázeným hypereozinofilií patří eozinofilní gastroenteritida, hypereozinofilní syndrom, Crohnova nemoc, infekce, onemocnění pojiva, autoimu-

nitní onemocnění, vaskulitidy, poléková hypersenzitivita, kožní onemocnění s postižením jícnu, Marfanův syndrom a další.

Diferenciální diagnostika EoE a GERD je často svízelná. Je prokázáno, že přibližně 20 % pacientů s GERD nereaguje na léčbu PPI, a naopak až u 50 % pacientů s EoE je léčba PPI efektivní [22]. V doporučeních z roku 2014 se ještě psalo o tzv.

PPI-responsive jícnové eozinofilii jako o samostatné jednotce, ale dnes se bere jako jeden z fenotypů EoE s odpovědí na PPI [23,24]. V současné době je přístup k oběma diagnózám takový, že EoE a GERD se vzájemně nevylučují, odpověď na PPI můžeme zaznamenat u EoE i GERD. Obě nemoci mohou koexistovat a vzájemně se ovlivňovat. EoE může vést k sekundárnímu refluxu kvůli poruše motility jícnu, a naopak GERD může vést k poruše integrity epiteliální bariéry s následnou hypereozinofilií [4].

Lé«ba Cílem léčby by mělo být klinické zlepšení pacienta, úprava histologického nálezu a úprava endoskopického nálezu se zabráněním remodelace jícnu. V současné době jsou k dispozici tři různé léčebné modality. Volba léčebného postupu by měla být individuální a zohledňovat preference pacienta. Kontrola efektu by měla následovat po 8–12 týdnech léčby pomocí endoskopie s odběrem biopsií.

Jedním z možných léků první volby jsou PPI v dávce ekvivalentní 40 mg omeprazolu/ den. Podle metaanalýzy z roku 2016 zahrnující 619 pacientů bylo dosaženo histologické remise u 50,5 % pacientů a úpravy symptomů u 60,8 % pacientů [22]. Kromě antisekrečního účinku mají PPI i účinek protizánětlivý, a to zejména díky blokádě exprese eotaxinu 3 [25].

Dalším možným lékem první volby jsou lokálně aplikované topické kortikosteroidy, které mají vliv na genovou regulaci v epiteliálních buňkách jícnu, spouští buněčnou apoptózu a působí proti fibrotizaci jícnu [26]. Topické ste-

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 228– 232

͸͸Ϳ

Hereditárny angioedém Digestive ako endoscopy: prí«ina bolestí casebrucha report

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸͹͹

Herpetic esophagitis in a ͽ-year-old immunocompetent patient Herpetická ezofagitida u imunokompetentního sedmiletého pacienta P. Jabandžievͷ,͸, M. Jouzaͷ, J. Peclͷ, M. Urík͹, J. Papežͷ, T. Pinkasováͷ, K. Slabáͷ, J. Trnaͺ,ͻ, J. Kyclováͼ, J. Vaculováͺ, L. Kunovskýͺ,ͽ ͷ

Department of Pediatrics, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic Central European Institute of Technology, Masaryk University, Brno, Czech Republic ͹ Department of Pediatric Otorhinolaryngology, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ͺ Department of Gastroenterology and Internal Medicine, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ͻ Department of Gastroenterology and Digestive Endoscopy, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno, Czech Republic ͼ Department of Pathology, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ͽ Department of Surgery, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ͸

Summary: Herpetic esophagitis is a disease diagnosed especially in immunocompromised patients. Although the disease is rare in immunocompetent individuals, the diagnosis should be considered in the presence of its acute triad of clinical symptoms – odynophagia, chest pain, and fever of unknown origin. Herpes simplex virus type 1 (HSV1) is the most common causative agent. In the majority of cases, the disease develops by re-activation of latent HSV1 infection or, rather rarely, by primo-infection. The basis of diagnosis is endoscopic examination of the esophagus with biopsy and direct detection of the virus in the bioptic sample. In immunocompromised patients, treatment with acyclovir, which is the first-line virostatic in this indication, is always indicated. In immunocompetent patients, this is a self-limiting disease, where in most cases merely symptomatic treatment is sufficient. This case report describes an immunocompetent patient with a suddenly occurring typical triad of symptoms caused by herpetic esophagitis. The diagnosis was confirmed by the presence of viral DNA as determined by polymerase chain reaction from a sample taken during endoscopic examination. Due to the more severe course of the disease, the patient was treated with acyclovir and the general condition and local endoscopic findings then quickly improved.

Key words: herpetic esophagitis – children – acyclovir – endoscopy Souhrn: Herpetická ezofagitida je onemocnění diagnostikované zejména u imunokompromitovaných pacientů. U imunokompetentních jedinců se jedná o vzácné onemocnění, na které je ale třeba pomýšlet při akutně vzniklé triádě potíží – odynofagie, bolesti na hrudi a horečka nejasného původu. Nejčastějším původcem je herpes simplex virus typu 1 (HSV1). Ve většině případů vzniká onemocnění reaktivací latentní infekce HSV1, vzácněji při primoinfekci. Základem diagnostiky je endoskopické vyšetření jícnu s provedením biopsie a přímým průkazem přítomnosti viru v bioptickém vzorku. U imunokompromitovaných pacientů je vždy indikována léčba acyklovirem, který je v této indikaci virostatikem první volby. U imunokompetentních pacientů se jedná o tzv. self-limiting onemocnění, kdy v naprosté většině případů postačuje symptomatická léčba. Kazuistika popisuje imunokompetentního pacienta s náhle vzniklou typickou triádou potíží způsobených herpetickou ezofagitidou. Diagnóza byla potvrzena průkazem přítomnosti virové DNA metodou PCR ze vzorku odebraného při endoskopickém vyšetření. Vzhledem k těžšímu průběhu onemocnění byl pacient přeléčen acyklovirem a došlo k rychlé úpravě celkového stavu i lokálního endoskopického nálezu.

Klí«ová slova: herpetická ezofagitida – děti – acyklovir – endoskopie

Introduction Along with cytomegalovirus and candida, herpes simplex virus (HSV) is one of the possible causative agents of ulcerative esophagitis in immunocompromised patients (e. g., HIV patients, immunosuppressed patients, patients with

severe systemic disease or severe burns, patients with long-term corticosteroid therapy) [1,2]. Despite the high prevalence of primary and recurrent HSV infection in the population [3], clinically manifested herpetic esophagitis (HE) is rare in immunocompetent patients [4].

Isolated cases of HE in immunocompetent children are nevertheless described in the literature [5–11].

Case report A 7-year-old patient who had previously been healthy was transferred to the De-

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 233– 237

͸͹͹

Hereditárny Digestivní endoskopie: angioedémdopis ako prí«ina redakcibolestí brucha

Projekt „Endoskopická centra“ v ,eské republice Vážená redakce, Dovolte nám, abychom jménem výborů ČGS ČLS JEP a SGO ČLS JEP, prostřednictvím časopisu Gastroenterologie a hepatologie, informovali čtenáře o projektu endoskopických center.

Historie oboru digestivní endoskopie je impozantní a budí respekt. Od provedení první gastroskopie přístrojem s vláknovou optikou profesorem Basilem I. Hirschowitzem (1925–2013) v roce 1958 uplynulo 62 let. Z digestivní endoskopie se během dvou generací stala nepostradatelná diagnostická a terapeutická disciplína s velkým dopadem na zdraví populace vyspělých zemí. Československo mělo štěstí na osobnosti, díky kterým se úroveň tuzemské digestivní endoskopie, navzdory neefektivnímu společenskému zřízení, vždy blížila spíše západním zemím. Podle jejich vzoru byla po změně společenských poměrů založena Endoskopická sekce a časopis Endoskopie. Stávající výbory ČGS a SGO si kladou za čest a povinnost navázat na tyto úspěchy a dále upevnit pozici oboru v domácím a mezinárodním kontextu.

Technologický rozvoj postupně umožnil endoskopické vyšetření celé trávicí trubice, žlučových cest a vývodu slinivky břišní. Další diagnostická okna otevřela kombinace endoskopie s metodami radiologickými, sonografickými a mikroskopickými. Recentně do endoskopické diagnostiky promlouvá umělá inteligence. V propojení lékařského umění s moderními technologiemi spočívá přitažlivost digestivní endoskopie.

Samostatnou kapitolu tvoří endoskopické terapeutické metody. Dnes již několik desítek různých endoskopických procedur změnilo například paradigma léčby krvácení do trávicí trubice, pankreatobiliárních onemocnění a léčby časných nádorů. Moderním trendem je

͸͹;

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 238– 239

endoskopie v submukózním či dokonce extraintestinálním prostoru. Terapeutická digestivní endoskopie se tak přibližuje miniinvazivní chirurgii. Vymizela dřívější rivalita mezi endoskopií prováděnou chirurgy a internisty, dnes endoskopii provádějí endoskopisté. Provoz moderních endoskopických center se svou vnitřní organizací a charakterem činností přiblížila operačním oborům. Připomeňme zde výkony v celkové anestézii, požadavky na hygienu procesů nebo sledování nemocných po výkonech. Moderní endoskopie musí respektovat zásady medicíny založené na důkazech, současně však zůstává, stejně jako chirurgie „uměním“.

Umění endoskopovat je vždy vázáno na osobu endoskopisty. Dnes již žádný endoskopista neovládá obor v celé šíři a kvalitní digestivní endoskopie je vždy týmová práce. Zdůrazněme zde, že se jedná o činnost, na které se vedle lékařů zásadním způsobem podílejí endoskopické sestry a stále častěji inženýři obsluhující složité technologie. Do endoskopie stále více promlouvají jiné obory, zejména patologie, chirurgie, radiologie a onkologie. Vývoj přitom stále zrychluje a na horizontu jsou výzvy, jako jsou bariatrická endoskopie, screening karcinomu pankreatu nebo funkční propojení metod ERCP a EUS do společného konceptu EURCP. Získání erudice v digestivní endoskopii je dlouhodobý a soustavný proces. Pohyb endoskopisty na učící křivce urychluje tréning na virtuálních a animálních modelech, běžné jsou dlouhodobé pobyty v centrech excelence a účast na různých typech workshopů.

Proces výuky je časově a ekonomicky náročný a získat pro něj podporu může být pro mladého adepta endoskopie obtížné a odrazující. Stejně náročná je však

výuka pro školitele, který musí být endoskopicky zdatný a zároveň pedagogicky obdařený.

Základní metody digestivní endoskopie, tedy gastroskopie, koloskopie a navazující terapie, zejména polypektomie, jsou většinou prováděny ambulantními gastroenterology. Naopak pokročilá endoskopie se soustředí do center, koncentrujících specializovaný personál a drahé technologie. Proces centralizace digestivní endoskopie byl v naší zemi dosud spontánní. Ve většině případů vznikla kvalitní endoskopická centra, a to v různých typech zdravotnických zařízení, kupodivu bez ohledu na velikost a zřizovatele. Jejich existence však nemá žádnou legislativní oporu, což je zdrojem nejistoty jak pro endoskopické týmy, tak pro vedení zdravotnických zařízení.

V období stávajícího nedostatku lidských zdrojů ve zdravotnictví a nastupujícího zpomalení světové ekonomiky reálně hrozí, že se našemu oboru nedostane pozornosti, kterou si zaslouží a potřebuje ke svému rozvoji. Některé jiné obory medicíny již svou organizační strukturu změnily. Inspirovat se proto můžeme u kolegů kardiologů, onkologů nebo neurologů. Náš obor není méně významný, jeho dopad na zdraví populace je zásadní a v segmentu screeningu kolorektálního karcinomu jsme dosáhli mimořádného organizačního úspěchu.

Přiznejme si ale, že v oblasti pokročilé digestivní endoskopie organizačně za vyspělým světem zaostáváme.

Výbory ČGS a SGO heslovitě shrnují své důvody k projektu „Endoskopická centra“ následovně: Vznik endoskopických center si klade za cíl: • zlepšit geografickou dostupnost pokročilé digestivní endoskopie,

Hereditárny IBD: pâehledová angioedém práce ako prí«ina bolestí brucha

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸ͺͶ

Aktuální v³decké podklady pro dietu pro Crohnovu chorobu založenou na vylou«ení konkrétních potravin (CDED) Current scientiƤc background of Crohn’s Disease Exclusion Diet (CDED) N. El-Lababidi Centrum d³tské gastroenterologie, hepatologie a výživy, Klinika d³tského a dorostového lékaâství ͷ. LF UK a VFN v Praze

Souhrn: Dle doporučených postupů Evropské organizace pro Crohnovu chorobu a kolitidu (ECCO – European Crohn’s and Colitis Organization) a Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN – European Society for Pediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition) je metodou volby v indukci remise Crohnovy choroby (CD – Crohn’s disease) v dětském věku exkluzivní enterální výživa (EEN – exclusive enteral nutrition). Hlavními limitacemi EEN jsou její monotónnost a chuťové vlastnosti. V západní dietě byly identifikovány faktory, které se mohou podílet na střevní dysbióze, dysregulaci imunitních mechanizmů a indukci zánětu ve střevní sliznici. Při odstranění těchto dietních faktorů by měla nastat remise CD. Na tomto principu je postavena dieta pro CD s vyloučením konkrétních potravin (CDED – Crohn’s Disease Exclusion Diet). Data ukazují, že CDED s parciální enterální výživou (PEN – partial enteral nutrition) je v 6. týdnu terapie stejně efektivní, ale lépe tolerovaná než EEN. Ve 12. týdnu léčby jsou indukce a udržení remise CD statisticky významně lepší při použití CDED s PEN. CDED je velice slibný koncept v indukci remise lehké až středně těžké luminální formy CD. Klí«ová slova: Crohnova choroba – Crohn’s Disease Exclusion Diet (CDED) – adherence – střevní mikrobiota Summary: According to current European Crohn’s and Colitis Organisation (ECCO) and European Society for Paediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition (ESPGHAN) joint guidelines, exclusive enteral nutrition (EEN) is the method of choice for the induction of remission of luminal Crohn’s disease (CD) in paediatric patients. The main limitations of EEN are its monotony and palatability. Factors of the Western diet that could cause gut dysbiosis, dysregulation of immune mechanisms and induce inflammation in the intestinal mucosa have been identified.

Eliminating these dietary factors should induce remission of CD. Crohn’s disease exclusion diet (CDED) is based on that principle. The data show that in the 6th week of treatment, CDED with partial enteral nutrition (PEN) is equally effective but better tolerated than EEN. The induction and maintenance of remission in the 12th week of therapy is statistically significantly better when using CDED with PEN. CDED is a very promising concept in the induction of remission of mild to moderate intraluminal CD. Key words: Crohn’s disease – Crohn’s disease exclusion diet – adherence – gut microbiota

Úvod Crohnova choroba (CD – Crohn’s disease) je chronickým idiopatickým zánětlivým onemocněním zažívací trubice [1], jehož incidence v dětském věku globálně stoupá [2]. Etiologie a etiopatogeneze tohoto onemocnění nejsou dosud zcela objasněny. Předpokládá se souhra genetické predispozice, antigenů střevní mikrobioty, patologické imunitní reakce a faktorů životního pro-

͸ͺͶ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 240– 245

středí [3]. Alterace střevní mikrobioty se považuje za klíčový moment ve spuštění patologické kaskády vedoucí k rozvoji CD [4]. Současně platné doporučené postupy Evropské organizace pro Crohnovu chorobu a kolitidu (ECCO) a Evropské společnosti pro pediatrickou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) doporučují jako metodu volby exkluzivní enterální výživu (EEN – exclusive enteral nutrition) v in-

dukci remise CD u dětí s aktivní luminální chorobou [2]. Za použití EEN lze dosáhnout remise CD ve stejném procentu jako při použití kortikoidů, ale pokles dětského indexu aktivity Crohnovy choroby (PCDAI – Pediatric Crohn’s Disease Activity Index) a slizniční hojení jsou statisticky významně lepší za použití EEN [5,6]. Užívání EEN v klinické praxi naráží na řadu problémů, proto se dlouhodobě pátrá po dietních alternativách,

Hereditárny IBD: kazuistika angioedém ako prí«ina bolestí brucha

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸ͺͼ

Budesonid MMX v lé«b³ ulcerózní kolitidy Budesonide MMX in the treatment of ulcerative colitis Pâemysl Falt II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc a II. interní gastroenterologická klinika LF UK v Hradci Králové

Souhrn: Budesonid MMX je nová léková forma budesonidu s prodlouženým uvolňováním účinné látky v průběhu tlustého střeva. Budesonid MMX je určen k indukční léčbě nemocných s ulcerózní kolitidou (UC) s mírnou až střední aktivitou, kteří neodpověděli nebo intolerovali léčbu mesalazinem. Vzhledem k nízké systémové dostupnosti není léčba zatížena nežádoucími účinky systémové kortikoterapie a její bezpečnostní profil je srovnatelný s placebem. Zatím limitovaná data ukazují, že u vybraných nemocných s UC může být budesonid MMX vhodný i k dlouhodobé udržovací léčbě.

Klí«ová slova: ulcerózní kolitida – budesonid – MMX Summary: Budesonide MMX is a novel formulation with extended release of the drug throughout the colon. Budesonide MMX is indicated for the induction of remission in patients with mild to moderate active ulcerative colitis where mesalamine treatment was not sufficient or tolerated.

Thanks to low systemic availability, the treatment is not associated with traditional complications of glucocorticoid treatment and its safety profile is comparable to placebo. Limited data suggest that budesonide MMX may be effective for long-term maintenance treatment in selected patients.

Klí«ová slova: ulcerative colitis – budesonide – MMX

Úvod Budesonid je syntetický glukokortikoid se silným lokálním protizánětlivým účinkem, který je při orálním podání po průchodu portálním oběhem z velké části metabolizován játry („first pass effect“), což vede k jeho nízké systémové dostupnosti (10–15 %), a tím i k nízkému výskytu nežádoucích účinků [1]. Budesonid je proto také nazýván topickým glukokortikoidem k vyjádření odlišnosti od systémových kortikoidů, z nichž se v léčbě IBD nejčastěji užívá prednison, metylprednisolon a hydrokortizon. Budesonid je doporučován a v klinické praxi již dlouho užíván k indukci klinické remise nemocných s Crohnovou chorobou (CD – Crohn‘s disease) limitovanou na terminální ileum a/nebo cékoascendens s lehkou a střední aktivitou [2] a v podobě klyzmat nebo pěny k léčbě levostranné ulcerózní kolitidy s lehkou a střední aktivitou [3]. Vzhledem k mechanismu účinku a způsobu uvolňování nebyl

͸ͺͼ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 246– 249

orální budesonid k léčbě ulcerózní kolitidy vhodný, to umožnil až systém prodlouženého uvolňování léčiva (MMX – multi-matrix) v průběhu celého tlustého střeva.

Lékové formy budesonidu V léčbě CD jsou užívány enterosolventní kapsle s peletkami budesonidu kryté kopolymery metakrylátu, které uvolňují účinnou látku při pH > 6,4 v oblasti ilea a pravé části tračníku. Další možností jsou sáčky obsahující přímo enterosolventní granulát.

Lokální léčbu reprezentují klyzmata a pěny s obsahem budesonidu používané v léčbě levostranné kolitidy, obvykle jako léky druhé volby po selhání nebo intoleranci klyzmat s obsahem mesalazinu.

Pěnu lze s výhodou použít při problematickém udržení tekutého klyzmatu u pacientů s aktivním postižením rekta.

Systém prodlouženého uvolňování (MMX) spočívá v pokrytí tablet acido-

rezistentní vrstvou, která se rozpouští při pH ≥ 7, a obnažená hydrofilní matrix tablety se tak dostane do kontaktu se střevní tekutinou, nabobtná a plynule se rozpouští v průběhu tračníku. Rovnoměrná distribuce budesonidu vč. oblasti sigmoidea byla prokázána scintigrafickými studiemi [4]. Budesonid MMX se užívá 1× denně, s jídlem nebo nalačno, tableta by se neměla dělit, drtit nebo žvýkat pro nutnost zachování její ochranné povrchové vrstvy a vnitřní struktury. Iniciální dávka budesonidu MMX je 9 mg 1× denně, při vysazování se vzhledem k nedostupnosti jiné miligramáže podává obden nebo dokonce 1× za 3 dny [1].

Ú«innost budesonidu MMX Základní data o účinnosti budesonidu MMX vychází z registračních studií CORE. Studie CORE I byla provedena v USA, obsahovala 509 nemocných s lehce a středně aktivní ulcerózní kolitidou (UC)

Hereditárny Klinická a experimentální angioedém ako astroenterologie: prí«ina bolestí brucha kazuistika

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸ͻͶ

Neobvyklý pâípad dysfagie horního typu An unusual case of upper type dysphagia R. Linterͷ, J. Kubátͷ, V. Mezera͸, P. Vyhnálekͷ ͷ ͸

Interní odd³lení, Pardubická nemocnice Geriatrické centrum, Pardubická nemocnice

Souhrn: Inlet patch (IP) představuje ostrůvek heterotopické žaludeční sliznice nacházející se na místě mimo své fyziologické určení. Jeho původ se předpokládá v poruše embryonálního vývoje slizničních vrstev v 11. týdnu embryogeneze. IP může být lokalizován v kterékoli části trávicího traktu od dutiny ústní až po anus. Nejčastějším místem jeho výskytu je proximální jícen. Prevalence heterotopické žaludeční sliznice je v širokém rozmezí od 0,9 do 15 %. Průběh je často asymptomatický, ale v ojedinělých případech se může manifestovat jako chrapot, kašel, pocit cizího tělesa v krku, bolesti v krku apod. Patogeneze vzniku obtíží spočívá v hypersekreci žaludeční kyseliny parietálními buňkami přímo v IP se zánětlivou infiltrací, vznikem vředů, chronických striktur a v extrémních případech dochází až k maligní transformaci. Záchyt této slizniční anomálie se zakládá na kvalitně provedeném endoskopickém vyšetření s důkladným prohlédnutím proximálních částí jícnu a také s využitím možnosti moderních režimů virtuální chromoendoskopie. V kazuistice prezentujeme případ mladého muže vyšetřovaného pro chronické dysfagické a respirační obtíže. Již prvotní ORL vyšetření poukázalo na etiologii potíží v proximálním jícnu. Gastroskopicky byla zjištěna hladká, pro přístroj prostupná stenóza v terénu pro jícen atypické, lososově zbarvené sliznice. Histologicky se jednalo o heterotopickou žaludeční sliznici kardiálního typu. Pro perzistující dysfagické obtíže a recentní aspirační pneumonii bylo po vyloučení nádorového onemocnění nutné provést dilataci stenózy. Po dilataci došlo ke kompletnímu odeznění klinické symptomatologie. Kontrolní histologie potvrdila známky intestinální metaplazie, ale bez dysplastických změn. Pacient byl proto ponechán k endoskopické dispenzarizaci, prozatím bez intervence.

Klí«ová slova: heterotopická žaludeční sliznice – dysfagie – inlet patch – inhibitory protonové pumpy – benigní stenóza jícnu – peptický vřed Summary: Inlet patch (IP) is an area of heterotopic gastric mucosa outside of its normal location. It probably originates during the 11th week of embryogenesis as a disruption of mucosal layers. Inlet patch can be located anywhere in the gastrointestinal tract, from oral cavity all the way to the anus. The most frequent location of IP is the proximal esophagus. The prevalence of heterotopic gastric mucosa ranges from 0.9 to 15%. The presence of IP is mostly asymptomatic. However, some patients can experience hoarseness, cough, feeling of an obstactle in the throat or a sore throat. The pathogenesis arises from hypersecretion of gastric acid by parietal cells within the IP resulting into inflammatory infiltrate, ulceration, chronic strictures and even occasionaly into a malignant transformation. The diagnostics of this anomaly is based on meticulously performed endoscopy with a specific focus on proximal esophagus as well as by means of virtual chromoendoscopy. In our paper, we present a case report of a young male examined for chronic dysphagia and respiratory complaints. The initial ENT examination already revealed the cause of patient’s symptoms in the upper esophagus. During gastroscopy, there was a smooth stenosis of unusual, salmon-like color, which we were able to pass with the endoscope. Histology revealed a heterotopic gastric mucosa resembling gastric cardia. Considering his chronic dysphagia and recent aspiration pneumonia, a dilatation was required. We also excluded malignant transformation. The dilatation was with a complete remission of patient’s symptoms. Repeated histology identified signs of intestinal metaplasia without dysplasia, so we let the patient for observation without intervention.

Key words: heterotopic gastric mucosa – dysphagia – inlet patch – proton pump inhibitors – benign esophageal stricture – peptic ulcer

Úvod Inlet patch (IP) představuje ostrůvek heterotopické žaludeční sliznice nacházející se na místě mimo své fyziologické určení. IP může být lokalizován v kterékoli části trávicího traktu od dutiny ústní až po anus. Nejčastějším místem jeho výskytu je proximální jícen [7]. Heterotopická žaludeční sliznice může být svou

͸ͻͶ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 250– 255

lokalizací příčinou dysfagických nebo respiračních potíží. K manifestaci IP dochází v 1–5 % [1,2]. Klinickou symptomatologii předurčuje velikost léze, jejich počet, lokalizace, typ sliznice a četnost parietálních (oxyntických) buněk v IP. Patogeneze vzniku obtíží spočívá v hypersekreci žaludeční kyseliny parietálními buňkami přímo v IP se zánětlivou infil-

trací, vznikem vředů, chronických striktur a v extrémních případech dochází až k maligní transformaci. Potíže vznikají nejspíš refluxem takto produkované kyseliny chlorovodíkové do laryngofaryngeální oblasti, kde dochází k jejímu přímému působení [11]. Diagnóza heterotopické žaludeční sliznice v proximálním jícnu se zakládá na kvalitně prove-

Hereditárny Neobvyklý angioedém pâípad akodysfagie prí«ina bolestí horního brucha typu

Tab. ͷ. Klinicko-patologický systém hodnocení heterotopické sliznice žaludku v jícnu, od von Rahden et al [͸͸].

Tab. ͷ. Clinical-pathological system of evaluation of heterotopic gastric mucosa in esophagus, by von Rahden et al [͸͸].

Klasifikace

Klinické projevy

Morfologické změny

HGM I

žádné

normální sliznice

HGM II

dysfagie, chrapot, kašel

normální sliznice

HGM III

dysfagie, odynofagie, regurgitace, chrapot, kašel

stenóza, zánět, eroze, vřed

HGM IV

dysfagie, odynofagie, regurgitace, chrapot, kašel

intraepiteliální neoplazie

HGM V

dysfagie, odynofagie, regurgitace, chrapot, kašel

adenokarcinom

HGM – heterotopická žaludeční sliznice

jeme k jejich terapii medikamentózně nebo endoskopicky. V případě endoskopických technik máme k dispozici argonovou plazmakoagulaci (APC – argon plasma coagulation), která je široce dostupná a efektivní, nicméně z hlavních omezení APC je potenciální riziko vzniku striktur. Další je radiofrekvenční ablace (RFA), její výhodou je kromě vysoké efektivity nízké riziko komplikací.

Endoskopické techniky jako endoskopická mukózní resekce a endoskopická submukózní disekce se používají přednostně při menších slizničních lézích, aby se snížilo riziko perforace a vzniku striktur.

Prezentace pâípadu

Obr. ͸. Stenóza v proximálním jícnu v terénu atypické sliznice.

Fig. ͸. Stenosis in the proximal esophagus in the Ƥeld of atypical mucosa.

Obr. ͷ. RTG snímek zaklín³ného sousta v oblasti jugula se známkami aspirace kontrastní látky.

Fig. ͷ. X-ray picture of food stuck in jugular area with signs of contrast aspiration. dené gastroskopii, při které nacházíme lososově zbarvený a ostře ohraničený ostrůvek oddělený od Z linie a bez souvislosti s Barrettovým jícnem. IP se v jícnu nejčastěji nachází kolem 15–21 cm od řezáků, vypadá jako sametově, růžově nebo lososově zbarvený ostrůvek oválného nebo okrouhlého tvaru s jasně definovanými okraji k perleťově zbarvené sliznici jícnu. Velikost IP je rozdílná od několika milimetrů až do několika centimetrů, stejně tak i jejich počet od samostatných po vícečetné ostrůvky IP. Někdy

mohou IP zabírat až celý obvod jícnu, což pak často vede ke strikturám jícnu. V diagnostice IP máme k dispozici nejen standardní přístroje, ale také endoskopy s režimy: narrow band imaging, blue light imaging, linked colour imaging a multi light technology. Technika narrow band imaging je schopna detekovat heterotopickou žaludeční sliznici v jícnu 3× častěji než běžný endoskop [14]. Význam rutinní biopsie z heterotopické sliznice žaludku v jícnu nebyl ještě vzhledem k širokým možnostem virtuální chromoendoskopie zaveden a přesně definován. Neexistují žádné standardizované léčebné strategie v případě žaludeční heterotopie v proximálním jícnu. Asymptomatičtí pacienti s náhodným nálezem IP v jícnu nevyžadují žádnou léčbu. Pokud jsou IP příčinou různých symptomů jako kašel, pocit knedlíku v krku, bolesti v krku apod., přistupu-

Pacient, 22 let, byl indikován ke gastroskopickému vyšetření pro chronické potíže s polykáním, svírání v krku po jídle, intermitentní zvracení a postprandiální suchý dráždivý kašel. Osobní anamnéza byla bez pozoruhodností, rodinná anamnéza stran onemocnění GIT rovněž negativní. Trvalou medikaci neužíval, alergická anamnéza byla pozitivní na pyly, roztoče, prach a amoxicilin. Na polykací obtíže, které se objevovaly vždy po jídle, a dráždivý kašel si intermitentně stěžoval poslední 4 roky. Pacient byl nejdříve vyšetřen na ORL oddělení pro pocit uvázlého sousta, kde bylo provedeno vyšetření polykacího aktu.

Výsledkem vyšetření bylo zaklíněné sousto v oblasti jugula se známkami aspirace kontrastní látky do dýchacích cest (obr. 1). Po intramuskulárním podání butylskopolaminu se pacientovi ulevilo.

Na ORL oddělení byla provedena rigidní ezofagoskopie s nálezem naznačené hladké stenózy jícnu do 50 % lumen v 19 cm od řezáků, již bez cizího tělesa.

Vzhledem k nálezu byl pacient odeslán ke gastroskopii, při které se potvrdila pro přístroj prostupná stenóza v proximálním jícnu v terénu lososově až sametově zbarvené sliznice (obr. 2). Histologicky se jednalo o fragmenty z oblasti přechodu cylindrického a dlaždicobuněčného epitelu vykazujícího lehký stupeň chronického zánětu, žlázový epitel bohatý na

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 250– 255

͸ͻͷ

Hereditárny Vybrané kapitoly angioedém z vnitâního ako prí«ina lékaâství: bolestí pâehledová brucha práce

doi: ͷͶ.ͷͺͽ͹ͻ/amgh͸Ͷ͸Ͷ͸ͻͼ

Renální onemocn³ní pacientõ s idiopatickými stâevními zán³ty Renal illness in patients with inƪammatory bowel disease V. Teplanͷ–ͺ, E. Honsováͻ, M. Lukášͷ,͸ ͷ

Klinické a výzkumné centrum pro idiopatické stâevní zán³ty ISCARE I.V.F. a.s., Praha ͷ. LF UK, Praha ͹ Subkatedra nefrologie, Institut postgraduálního vzd³lávání ve zdravotnictví, Praha ͺ Katedra interních oborõ LF OU, Ostrava ͻ Pracovišt³ klinické a transplanta«ní patologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha ͸

Souhrn: Gastroenterologická onemocnění a choroby ledvin se vyskytují často společně. U pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD – inflammatory bowel disease), především s komplikovanou formou Crohnovy nemoci s postižením terminálního ilea a následnou malabsorbcí žlučových solí a mastných kyselin, dochází ke zvýšené absorpci oxalátů ze střeva (enterická hyperoxalurie) a spolu se změněnou permeabilitou střevní sliznice a opakovanými atakami průjmů (s nízkým objemem moči a ztrátami magnezia) se zvyšuje riziko tvorby močových kamenů. Mohou být přítomny renální koliky, blokády močovodu s průvodnou infekcí močových cest a močové píštěle. Velmi významné je i posouzení vlivu dlouhodobého podávání mesalazinu (5-ASA) na rozvoj tubulointersticiální nefritidy (TIN), ať již toxoalergické, či nefrotoxické etiologie, které může být spojeno se závažným poškozením renální funkce až ledvinným selháním. Proto se doporučuje při této léčbě kontrola renálních funkcí zprvu ve tříměsíčních, následně nejpozději v šestiměsíčních intervalech. Relativně častý je i nález AA amyloidózy při dlouhodobém zánětlivém procesu. V současné době se dostává do popředí zájmu výskyt různých forem glomerulonefritid (GN) při IBD v přímé souvislosti s imunitní aktivitou onemocnění. Nejčastější je mezangioproliferativní GN s depozity imunoglobulinu A (IgA nefropatie Berger). Není vyloučeno ani poškození typu akutní GN při akutní exacerbaci střevního zánětlivého procesu. Poškození ledvin se může projevovat sníženou funkcí ledvin (glomerulární filtrace, koncentrační a acidifikační funkce ledvin) a rozvojem proteinurie, někdy až nefrotického charakteru. Specifická situace je u nemocných s IBD na biologické léčbě se současně závažným postižením ledvin (vč. TIN), kdy je z nefrologického hlediska indikována imunosupresivní léčba kortikoidy a azathioprinem.

Klí«ová slova: idiopatické střevní záněty – tubulointersticiální nefritida – glomerulopatie – urolitiáza Summary: Gastrointestinal and renal diseases may occur simultaneously. Inflammatory bowel diseases (IBD) are typically accompanied with diarrhea and malabsorption, both of which are predisposing factors for the formation of renal calculi. Enteric hyperoxaluria is a frequent complication of IBD with ileal resection and is well known to cause nephrolithiasis and nephrocalcinosis. The excess of oxalate is primarily excreted by the kidneys. Increased urinary excretion of oxalate results in urinary calcium oxalate supersaturation, leading to crystal aggregation, urolithiasis, and/or nephrocalcinosis. Urinary complications in IBD patients with urolithiasis are infection of urinary tract, ureteral obstruction and fistulas.

Potential nephrotoxic effect of long-term mesalasine (5-ASA) administration (toxoalergic or chronic nephrotoxic effect) is very important and can lead to tubulointerstitial nephritis, serious damage of renal function and, exceptionally, to renal failure. Therefore, it is recommended to control renal function and urine analysis in the beginning every 3 months, following by a 6-month control. Renal AA amyloidosis is also relatively frequent due to chronic bowel inflammation. Recently, great interest is focused on concomitant immunologic illnesses, mainly glomerulonephritides. The most frequent is mesangioproliferative glomerulopathy with IgA deposits (IgA nephropathy Berger). Acute glomerulonephritis accompanied with bowel inflammation can also occur. Renal damage is associated with decreased renal function (glomerulal filtration rate, concentration and acidification ability) and frequently also with proteinuria, sometimes even nephrotic. Specific situation occurs in IBD patients on biologic therapy and in those with simultaneous renal disease indicated for immunosuppresive treatment with corticosteroids and azathioprine.

Key words: inflammatory bowel disease – tubulointerstitial nephritis – glomerulopathy – urolithiasis

Úvod Zánětlivá onemocnění střev (IBD – inflammatory bowel disease) jsou řazena mezi imunitně mediované choroby. IBD

͸ͻͼ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 256– 266

zahrnují Crohnovu chorobu (CD – Crohn’s disease), ulcerózní kolitidu (UC – ulcerative colitis) a blíže neklasifikované IBD [1,2]. Jde o choroby, které jsou často

doprovázeny extraintestinálními komplikacemi; mezi nejčastější mimostřevní postižené lokality patří kůže, oči, klouby, játra a žlučové cesty [3]. Opakovaně

Hereditárny angioedém ako prí«ina Rõzné: bolestí osobní brucha zprávy

Na památku doc. Jana Kotrlíka In memory of assoc. prof. Jan Kotrlík Gastroenterologickou komunitu zasáhla smutná zpráva – dne 4. 6. skonal doc. MU Dr. Jan Kotrlík, CSc., jedna z největších postav historie české gastroenterologie. Pisatel těchto řádků se s ním seznámil na počátku 80. let a následně s ním prožil v blízkém pracovním kontaktu dvě dekády, užívaje si jeho životních zkušeností, neuvěřitelné pozitivity a kreativity.

Jan Kotrlík svým narozením patří mezi reprezentanty silného ročníku 1929, kterými jsou např. prof. Přemysl Frič nebo dr. Alena Huslarová a byli jimi např. doc. Václav Jirásek, prof. Vladimír Bartoš, dr. Rudolf Báres st., doc. Zdeněk Slezák a další. Byli a jsou generací, která zažila zahuštěně tolik zásadních společenských změn, včetně tří odlišných a navzájem se popírajících oficiálních ideologii, jako žádná před tím. Na jedné straně zdroj zkušeností, inspirací a nadhledu, na straně druhé si jistě i říkali, zda je tolik o co stát. Doc. Kotrlíka ještě medicínsky formovala první generace profesorů samostatného Československa, jako Bohumil Prusík, Josef Pelnář, Kamil Henner, Ladislav Borovanský a Vladimír Vondráček; později pak Josef Charvát, Karel Herfort a Zdeněk Mařatka, zatímco na konci života zcela samozřejmě používal mobilní telefon a internet. Svůj profesní život spojil s třemi pracovišti. Byl jedním z klíčových pracovníků a z nejvýraznějších osobností legendárního Interního oddělení Fakultní polikliniky na Karlově náměstí, kde byla mimochodem provedena první endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie v širokém regionu východní Evropy a kde jsem se s ním setkával, i když omezeně, protože mým přímým mentorem nebyl. V roce 1987, kdy se proud inovací poněkud zadrhl, přestoupil na IV. Interní kliniku, do čerstvě rekonstruovaného a tedy v té době nejmoder-

nějšího endoskopického centra, kde se spolupracovníky provedl u nás jako jeden z prvních endoskopickou papilosfinkterotomii. Poslední léta pak strávil na interním oddělení polikliniky ve Vysočanech.

Zadními hybateli v odborném vývoji Jana Kotrlíka byli profesoři Herfort a Mařatka, noblesní osobnosti nejvyššího mezinárodního renomé, a úžasné společenské vzepětí konce 60. let. V tomto krátkém období, kdy se podílel na organizaci legendárního mezinárodního kongresu v Karlových Varech, stačil navázat kontakty s prominentními endoskopisty včetně Meinharda Classena a Ludwiga Demlinga, které umně udržoval i během normalizace. Jan Kotrlík vynikal nesmírnou duševní i fyzickou aktivitou, a zdaleka nejen v medicíně. Jeho láskou byla chalupa – jihočeský mlýn, který pečlivě rekonstruoval a kde trávil veškerý volný čas. Dalšími koníčky byl chov psů – vždy boxerů nejlepšího plemene – a sport. Kromě vlastních aktivit po léta působil jako lékař ženského basketbalového národního týmu, díky čemuž pro něj hranice nebyly zcela nepřekročitelné a právě s pomocí sportu udržoval ony endoskopické mezinárodní kontakty. Listopad 1989 ho jako nestraníka pokropil další živou vodou a doc. Kotrlík se přirozeně stal nejdříve sekretářem výboru ČGS pod prezidentstvím prof. Mařatky a následně pak předsedou. Na půdě výboru jsme se stali nejbližšími spolupracovníky a já jakousi spojkou k mladší generaci. Umožnil mi nasávat své organizační a společenské zkušenosti, které předával s nevšední samozřejmostí. Pamatuji si na jednu společnou cestu ještě s prof. Mařatkou, při níž se připravoval první porevoluční kongres v Karlových Varech, a já si se zatajeným dechem říkal: O čem to ti pánové vlastně mluví?

Docent Kotrlík vždy přistupoval k mezinárodním protagonistům jako k rovnocenným partnerům a v jejich prostředí se pohyboval nečesky, tudíž zcela přirozeně, což jej v roce 1990 přivedlo do výboru ESGE. Odtud vzešla nabídka k uspořádání mezinárodního endoskopického worskhopu, která vzhledem k zásluhám směřovala primárně k prof. Vavrečkovi, ale po jeho odmítnutí se jí okamžitě chopil právě doc. Kotrlík. Pověřil mě vyřizováním mnoha praktických organizačních záležitostí, kteréžto zapojení se povýšilo v důsledku jeho těžkého úrazu. Předcházel mu moment nepozornosti v Barceloně, kdy se otáčel po psu a doslova skočil pod auto, ale fatální kolizi se podařilo zabránit. Po návratu podobné štěstí při vyjíždění od mlýna již neměl a utrpěl těžký úraz s následnou operací. Sám obě události spojoval, nicméně uzdravil se rychle a bez následků, takže další milník – mezinárodní workshop v prosinci 1993 – absolvoval s obvyklou vitalitou. Přibližně tehdy v doc. Kotrlíkovi též uzrála zdánlivě šílená myšlenka na uspořádání Evropského gastroenterologického kongresu. První poster – oznámení žádosti – jsme až partyzánsky vyvěsili na Evropském kongresu v roce 1995, v roce 1997 jsme se pak o nominaci ucházeli na zasedání předsednictva UEGF v Barceloně. Lisabon jsme nepovažovali za soupeře a celkem těsně nás předstihl Amsterdam reprezentovaný jinak suverénním prof. Tytgatem, takže s oblibou říkám, že jsme byli jedni z mála, kteří jej do spočítání hlasů viděli nervózního. UEGW v Praze se pak konal v roce 2004 a stal se tak vrcholem Kotrlíkových mezinárodních aktivit. Doc. Kotrlík pak ještě po léta náruživě endoskopoval a ambuloval a s chutí se účastnil všech gastroenterologických kongresových aktivit. Poslední akcí byly

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 267– 268

͸ͼͽ

Hereditárny angioedém ako prí«ina Rõzné: bolestí osobní brucha zprávy

MUDr. Marek Beneš zemâel ͷ;. ͼ. ͸Ͷ͸Ͷ ve v³ku ͺͺ let MUDr. Marek Beneš died on June ͷ;, ͸Ͷ͸Ͷ at the age of ͺͺ Milý Marku, píšu Ti svůj první a bohužel zároveň i poslední dopis. I když si ho asi již nepřečteš, myslím si, že se k Tobě obsah tohoto dopisu přeci jen dostane. Všichni jsme z toho, že jsi nás opustil, takzvaně paf. Jinak to vyjádřit ani neumím. Kdo se bude starat o Tvé pacienty, kteří Ti věřili, pro které jsi zařizoval první poslední, a kteří tě obdivovali a vážili si Tě? Vytvářel jsi s nimi vztahy, které jsou obtížně přenositelné na jiné lékaře, protože v tomto jsi byl jedinečný. Možná i proto, že jsi nenáviděl psaní lékařských zpráv a více ses věnoval vztahu s pacienty, byly Tvé medicínské úspěchy neoddiskutovatelně obrovské. Legendární jsou Tvé žádanky na různá vyšetření ve stylu – Co mu asi tak je?, Je to žlučník?, … – vždy opatřené řadou srdíček. Teprve nyní jsem pochopil, že Tvé průkopnické činy v bariatrické endoskopii byly opravdu odvážné a hodné respektu. Nejen, že jsi rozvinul mnoho technik v této oblasti, jako je Endobarrier, Endomina, ale věnoval ses novým postupům a perspektivám v této oblasti, jako je laserová ablace v duodenu. Výsledky své práce jsi prezento-

val na těch nejprestižnějších fórech a Tvé pečlivě připravené vystoupení na plenárním zasedání DDW v USA bylo oceněné experty z celého světa. Zástup těch pacientů, co čeká na výkon v oblasti bariatrické endoskopie, těch pacientů, kteří jsou spokojení s výsledky Tvé léčby, a také řada nemocných, kteří na výkony teprve čekají, jsou neuvěřitelné. Marku, vždyť my se nyní musíme skoro rozkrájet, abychom v Tvé práci (a ta pokračovat musí) na Tebe navázali. Musíš nám pomoci, to je jasné. A ten věhlas a respekt, který sis vytvořil nejen v Evropě a v Izraeli v oblasti bariatrické endoskopie, ten je tedy obrovský.

Jsme přímo zahlceni maily pacientů a našich kolegů, kteří nevěří tomu, co se stalo. Ani my tomu nevěříme. Vždyť Ty jsi byl vždy rekreant života. Ani si nevzpomínám, že bys byl někdy nějak zvláště nazlobený nebo že bys na někoho křičel. To přeci není možné, to se přeci každému může stát? Jak jsi to dělal? Kromě Tvých nesporných profesionálních kvalit bych zmínil i to, že jsi vždy byl úžasný kamarád, snažil ses všechny potěšit a předat jim radost. Všichni byli v Tvých očích

krásní a oni z toho byli šťastní. Když mě sopka z Islandu uvěznila v Benátkách (a to nebyly Benátky nad Jizerou), tak jsi po službě vyjel svým Mercedesem a se ženou mě v té daleké cizině vyzvedl. Kdo jiný by to udělal? Procestovali jsme spolu půlku světa. Kdo mě bude teď doprovázet? Těch kamarádů, co jsi opustil, to se snad nedá ani spočítat. Někdo taky musí zvelebovat Tvé sbírky starých aut a motorek, kolik jich vlastně bylo? Umíš si všechny vybavit – ty Tvé limuzíny a kabria, především staré mercedesy a těch motorek… stejně bych se vsadil, že ani nevíš, kolik přesně jich je. Julinka, která Ti v září nastoupí do školy, a Mareček, který se v září chystá do školky, tam půjdou bez Tebe. Péči o děti jsi přenechal Ditě, své manželce, které jsi připravil svým odchodem nejen velký zármutek, ale také velké starosti o další chod úspěšné rodiny. Naštěstí máš velkou rodinu, rodiče a plno bratrů, která drží vždy při sobě.

Marku, měli jsme tě rádi, máme tě rádi a budeme tě mít rádi. A mám ještě jednu jistotu navíc – zapomenout na Tebe prostě vůbec nikdy nelze.

Pavel Drastich

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 269

͸ͼͿ

Hereditárny angioedém ako prí«ina bolestí brucha Komentáâe

Výb³r z mezinárodních «asopisõ The selection from international journals

Abstrakta «lánkõ ke stažení zde:

http:

You can download the abstracts here:

Alginate Microencapsulated Human Hepatocytes for the Treatment of Acute Liver Failure in Children Dhawan A, Chaijitraruch N, Fitzpatrick E et al.

J Hepatol 2020;72(5):877–84. doi: 10.1016/j.jhep.2019.12.002.

Lé«ba akutního selhání jater u d³tí pomocí alginátových mikrokapslí lidských hepatocytõ Transplantace jater (LT – liver transplantation) je nejúčinnější léčbou pacientů s akutním selháním jater (ALF – acute liver failure), ale je limitována riziky chirurgického výkonu a potřebou doživotní imunosuprese. Transplantace alginátových mikrokapslí lidských hepatocytů je zajímavou alternativou náhrady celých jater. Bezpečnost a účinnost transplantace mikročástic hepatocytů byla prokázána na zvířecích modelech. Studie popisuje zkušenost této léčby u dětí s ALF. Mikrokapsle s lidskými hepatocyty (HMBs – human hepatocyte microbeads) a prázdné mikrokapsle byly testovány u imunokompetentních zdravých krys. Následně bylo osm dětí s ALF čekajících na vhodného dárce k LT léčeno intraperitoneální transplantací HMBs. Sledovány byly komplikace léčby, hodnocena imunitní odpověď hostitele a reziduální funkce obnovených HMBs buď po spontánní regeneraci nativních jater, nebo v době LT. Intraperitoneální transplantace HBMs u zdravých krys byla bezpečná a zachovala syntetickou a detoxifikační funkci bez potřeby imunosuprese. Následně bylo osm dětí s ALF (čtyři neonatální hemochromatóza, dvě virová infekce a dvě děti s neznámou příčinou) léčeno HMBs s mediánem věku 14,5 dne (s rozmezím 1 den až 6 let). Procedura byla dobře tolerována bez komplikací. Z osmi dětí se čtyři děti vyhnuly LT, zatímco u tří dětí byla léčba úspěšným přemostěním k LT. HMBs obnovené po infuzi (v době LT) byly strukturálně intaktní, bez adherence hostitelských buněk, a obsahovaly viabilní hepatocyty se zachovalou funkcí. Výsledky prokazují proveditelnost a bezpečnost infuzí HMB u dětí s ALF.

Gastrointestinal and Hepatic Manifestations of ͸ͶͷͿ Novel Coronavirus Disease in a Large Cohort of Infected Patients from New York: Clinical Implications Hajifathalian K, Krisko T, Mehta A et al.

Gastroenterology 2020; S0016-5085(20)30602-8. doi: 10.1053/j.gastro.2020.05.010.

Gastrointestinální a jaterní manifestace ͸ͶͷͿ nové koronavirové infekce u rozsáhlé kohorty inƤkovaných pacientõ z New Yorku: klinické dopady Nedávné zprávy nasvědčují, že prevalence gastrointestinální (GI) a jaterní manifestace u covid-19 je vyšší, než byla původně publikována, zejména u západní populace. New York je epicentrem pandemie covid-19 v USA, což umožňuje další studium této choroby. Cílem studie bylo zhodnotit prevalenci GI a jaterní manifestace u pacientů s covid-19 a zhodnotit jejich vliv na klinické výsledky u těchto pacientů. V této retrospektivní studii byli hodnoceni následní dospělí pacienti s pozitivní real time RT-PCR (reverse-transcription polymerase chain reaction) na SARS-CoV-2 zaznamenaní mezi 4. 3. a 9. 4. 2020 v jedné ze dvou nemocnic na Manhattanu (akademické terciární referenční centrum a menší komunitní nemocnice) v USA. GI manifestace byla definována jako přítomnost nauzey, zvracení, průjmu nebo bolesti břicha. Za známky jaterního poškození v úvodu byla považována elevace ALT, AST, celkového bilirubinu nebo alkalické fosfatázy. Primární hodnocený klinický cíl pro hospitalizované pacienty byl definován jako přijetí na JIP nebo úmrtí. Do studie bylo zahrnuto 1 059 pacientů s diagnostikovaným covid-19 s průměrným věkem 61 (SD 18) let, 58 % mužů. V úvodu mělo 22 % pacientů průjem, 7 % bolesti břicha, 16 % nauzeu a 9 % zvracení. Celkem 33 % pacientů mělo alespoň jednu z GI manifestací. U 62 % pacientů byly přítomny biochemické známky jaterního poškození s elevací alespoň jednoho z jaterních enzymů. V multivariantní analýze, která hodnotila vliv pohlaví, věku, preexistující imunosuprese, IBD nebo chronického jaterního onemocnění na přítomnost GI manifestace nebo jaterní poškození, bylo ženské pohlaví (OR 1,30, 95% CI 1,01–1,69; p = 0,048) a přítomnost chronického jaterního onemocnění (OR 2,18, 95% CI 1,08–4,44; p = 0,031) spojena s GI manifestací v úvodu. S abnormalitou jaterních testů v úvodu byl spojen pouze vyšší věk (OR 1,01, 95% CI 1,00–1,02; p = 0,031). Jak GI manifestace (78 vs. 70 % pro pacienty bez GI symptomů; p = 0,007), tak jaterní poškození (87 vs. 76 % u pacientů bez jaterního poškození; p < 0,001) v úvodu byly asociovány s vyšší mírou přijetí k hospitalizaci. V multivariantní analýze bylo jaterní poškození v úvodu (OR 2,53; p < 0,001) stejně jako vyšší věk (OR 1,03; p < 0,001), počet komorbidit (OR 1,19, p = 0,021), tachypnoe (OR 1,73; p = 0,008) a těžká hypoxie (OR 1,47; p = 0,047) nezávislými prediktory úmrtí/přijetí na JIP, vliv GI manifestace nebyl prokázán.

V této studii byla GI manifestace u pacientů s covid-19 běžná. Známky jaterního poškození v úvodu byly rovněž časté a byly nezávisle asociovány s horším klinickým průběhem.

͸ͽͶ

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 270–271

Hereditárny angioedém Kreditovaný autodidaktický ako test prí«ina bolestí brucha

Kreditovaný autodidaktický test Vážení «tenáâi, rádi bychom Vás informovali, že ve spolupráci s ,eskou gastroenterologickou spole«ností a ,eskou lékaâskou komorou jsme pâipravili autodidaktický test, za který mõžete získat 2 kredity do celoživotního vzd³lávání lékaâõ. Test je dostupný na webových stránkách «asopisu www.csgh.info.

Kreditovaný autodidaktický test: digestivní endoskopie 1. Za referenční metodu pro diagnózu syndromu odpojeného pankreatického vývodu je zatím považováno: a) MRCP b) ERCP c) CT pankreatu d) USG břicha 2. Podezření na syndrom odpojeného pankreatického vývodu vzniká, pokud je hladina amylázy v punktovaném ascitu oproti sérové hladině amylázy zvýšená: a) dvojnásobně b) trojnásobně c) čtyřnásobně d) pětinásobně 3. Specifické známky syndromu odpojeného pankreatického vývodu se na CT a MRCP u většiny pacientů objeví do: a) 24 hod od vzniku onemocnění b) 48 hod od vzniku onemocnění c) 1 týdne od vzniku onemocnění d) 2 týdnů od vzniku onemocnění 4. U herpetické ezofagitidy může být u imunokompetentních pacientů jedním z predisponujících faktorů: a) refluxní choroba jícnu b) celiakie c) Hiátová hernie d) infekce Helicobacter pylori

͸ͽ͸

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 272

5. Ke stanovení diagnózy herpetické ezofagitidy nám postačí: a) serologický průkaz přítomnosti protilátek HSV v krvi b) typické klinické známky – odynofagie, bolest na hrudi a horečky c) průkaz přítomnosti HSV DNA metodou PCR v endoskopicky získaném bioptickém vzorku jícnu d) typické klinické příznaky – odynofagie, bolest na hrudi a horečky v kombinaci s typickým makroskopickým nálezem při horní endoskopii 6. Six food elimination diet (SFED): a) nemá v terapii eosinofilní ezofagitidy žádný efekt b) má v terapii eosinofilní ezofagitidy efekt u zhruba 40 % pacientů c) má v terapii eosinofilní ezofagitidy efekt u zhruba 80 % pacientů d) je v terapii eosinofilní ezofagitidy mnohem méně efektivní, než 1–4–8 dieta 7. Topické steroidy v rámci léčby eozinofilní ezofagitidy: a) je doporučeno podávat dlouhodobě b) jsou při dlouhodobém podávání rizikové c) nemají žádné vedlejší účinky d) nemají vliv na úpravu endoskopického nálezu 8. Při detekci odporu rotační spirály u motorizované spirální enteroskopie: a) je o této skutečnosti endoskopista pouze varován na speciálním

detektoru či na endoskopickém obraze b) musí endoskopista okamžitě vyšetření pro riziko perforace ukončit c) dojde k automatickému zpomalení či zastavení rotace spirály d) dojde k automatickému zrychlení rotace spirály k překonání překážky vyvíjející odpor

9. Při zastavení rotace spirálového tubusu u motorizované spirální enteroskopie: a) lze postupovat pouze prográdním směrem b) lze postupovat pouze retrográdním směrem c) je spirála fixovaná v tenkém střevě a její pohyb je obtížný až nemožný.

Fixace také znemožňuje provedení terapeutické intervence. d) je spirála fixovaná v tenkém střevě a její pohyb je obtížný až nemožný, při terapeutické intervenci je však konec přístroje velmi stabilní

10. Mezi vzácnější komplikace motorizované spirální enteroskopie patří: a) akutní cholecystitida b) akutní pankreatitida c) paralytický ileus d) trombóza v. portae

Hereditárny angioedém ako prí«ina bolestí brucha Tiráž

Gastroenterologie a hepatologie Vedoucí redaktor (Editor-in-Chief) prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc. Klinické a výzkumné centrum pro stâevní zán³ty ISCARE I.V.F. a.s.

Jankovcova ͷͻͼͿ/͸c, ͷͽͶ ͶͶ Praha ͽ milan.lukas@email.cz Zástupce vedoucího redaktora pro Slovenskou republiku (Editor for Slovak Republic) doc. MUDr. Tomaš Koller, Ph.D. V. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Ružinovská ͼ, ;͸ͼ Ͷͼ Bratislava koller.tomas@gmail.com Redak«ní rada (Editorial Board) MUDr. Peter Bánov«in Jr, PhD. Interná klinika gastroenterologická, JLF UK a UN Martin doc. MUDr. Martin Bortlík, Ph.D. Klinické a výzkumné centrum pro stâevní zán³ty ISCARE I.V.F. a.s., Praha prof. MUDr. Radan Brõha, CSc. IV. interní klinika – klinika gastroenterologie a hepatologie ͷ. LF UK a VFN v Praze MUDr. Iveta ,ierna, PhD. Detská fakultná nemocnica s poliklinikou, Bratislava prof. MUDr. Martin Fried, CSc. OB Klinika a. s., Praha prof. MUDr. Tibor Hlavatý, PhD. Gastroenterologická ambulancia I., Nemocnica Ružinov – UN Bratislava

MUDr. Katarína Mitrová, Ph.D. Pediatrická klinika FN Motol, Praha

Peter Laszlo Lakatos, MD, PhD Associate Professor, director of the IBD Centre at McGill University, MUHC, ;ͺͻ Sherbrooke Street West, Montreal, Quebec, Canada

MUDr. Lubomír Skladaný, PhD. II. Interná klinika SZU vo FNsP F.D. Roosevelta v Banskej Bystrici doc. MUDr. Št³pán Suchánek, Ph.D. Interní klinika ͷ. LF UK a ÚVN – VFN Praha

Prof. David Lieberman Professor of Medicine and Chief of the Division of gastroenterology Oregon Health & Science University Portland, Oregon, USA

prof. MUDr. Julius Špi«ák, CSc. Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

Prof. Jong-Ho Moon, MD, PhD Professor of Medicine, School of Medicine, SoonChunHyang University Bucheon/Seoul, Korea

doc. MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D. Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. Klinické a výzkumné centrum pro stâevní zán³ty ISCARE I.V.F. a.s., Praha doc. MUDr. Ondâej Urban, Ph.D. II. interní klinika – gastroenterologická a hepatologická, FN Olomouc

Prof. Walter Reinisch, MD Professor of Medicine, Department of Internal medicine, Gastroenterology, McMaster University Hamilton, Ontario, Canada Florian Rieder, MD Department of Gastroenterology, Hepatology and Nutrition, Digestive Disease and Surgery Institute Department of Pathobiology, Lerner Research Institute Cleveland Clinic Foundation Cleveland, Ohio, USA

MUDr. Eduard Veseliny, PhD. I. interná klinika LF UPJŠ a UN LP Košice Mezinárodní redak«ní rada (International Editorial Board) Prof. Lars Aabakken, MD, PhD Professor of Medicine, Chief of GI endoscopy Oslo University Hospital Rikshospitalet Oslo, Norway

Prof. Vincenzo Stanghellini Professor of Medicine Department of Medical and surgical science University of Bologna, Italy

Peter Doyle Higgins, MD, PhD Associate Professor, Department of Internal medicine, Gastroenterology University of Michigan, USA

Prof. Jerome D. Waye, MD Professor of Medicine, Director of Endoscopic Education Icahn School of Medicine Mount Sinai, New York, USA

Harmonogram vydání a tématické zam³âení «asopisu Gastroenterologie a hepatologie pro rok ͸Ͷ͸Ͷ.

A time schedule of journal´s publication with major topics for ͸Ͷ͸Ͷ. ,íslo Ͷͷ/͸Ͷ͸Ͷ Ͷ͸/͸Ͷ͸Ͷ Ͷ͹/͸Ͷ͸Ͷ Ͷͺ/͸Ͷ͸Ͷ Ͷͻ/͸Ͷ͸Ͷ Ͷͼ/͸Ͷ͸Ͷ

Téma

Koeditoâi

Termín vydání

IBD hepatologie digestivní endoskopie klinická a experimentální gastroenterologie gastrointestinální onkologie D³tská gastroenterologie a hepatologie. Bariatrie a obezitologie

M. Bortlík/T. Hlavatý R. Brõha/M. Skladaný O. Urban/E. Veseliny T. Hucl/P. Bánov«in Š. Suchánek/T. Koller K. Mitrová/I. ,ierna + M. Fried

únor ͸Ͷ͸Ͷ duben ͸Ͷ͸Ͷ «erven ͸Ͷ͸Ͷ srpen ͸Ͷ͸Ͷ âíjen ͸Ͷ͸Ͷ prosinec ͸Ͷ͸Ͷ

© ,eská lékaâská spole«nost J. E. Purkyn³, Praha ͸Ͷ͸Ͷ

Gastroenterologie a hepatologie Vydává ,eská lékaâská spole«nost J. E. Purkyn³ ve spolupráci s nakladatelstvím Care Comm, s.r.o.

Eviden«ní «íslo MK ,R E ͷ͸͹ͺ. ISSN ͷ;Ͷͺ-ͽ;ͽͺ (Print) ISSN ͷ;Ͷͺ-;Ͷ͹X (On-line).

On-line verze je pâístupná na adrese www.csgh.info ,asopis ,SGH je uveden na SCOPUS, CHEMICAL TITLES, EXCERPTA MEDICA/EMBASE, CHEMICAL ABSTRACTS, INIS Atomindex,

͸ͽͺ

www.cgs-cls.cz

Food Science and Technology Abstracts, Bibliographia Medica ,echoslovaca.

Nakladatel: Care Comm, s.r.o.

Klicperova ͼͶͺ/;, ͷͻͶ ͶͶ Praha ͻ Odpov³dná redaktorka: Mgr. Markéta Zbranková marketa.zbrankova@carecomm.cz +ͺ͸Ͷ ͽ͹ͼ ͺ;ͽ ;͹ͺ GraƤcká úprava: Karel Zlevor

www.sgssls.sk

Vychází ͼ× ro«n³.

Pâedplatné na rok «iní ͼͶͶ K« (͸ͺ eur) + poštovné.

Informace o podmínkách inzerce poskytuje a objednávky pâijímá: Josef Seher josef.seher@carecomm.cz +ͺ͸Ͷ ͽ͹͹ ͼͽͻ ͶͶ; Toto «íslo vychází ͹Ͷ. ͼ. ͸Ͷ͸Ͷ

www.csgh.info