Gastroenterologie a hepatologie 4/2021 by Care Comm s.r.o.

Gastroenterologie a hepatologie Gastroenterology and Hepatology

Časopis České gastroenterologické společnosti, Slovenskej gastroenterologickej spoločnosti a Slovenskej hepatologickej spoločnosti Vydává ČLS JEP – indexed in SCOPUS, CHEMICAL TITLES, EXCERPTA MEDICA/EMBASE, CHEMICAL ABSTRACTS, INIS Atomindex, Food Science and Technology Abstracts, Bibliographia Medica Čechoslovaca, Index Copernicus

KLINICKÁ A EXPERIMENTÁLNÍ GASTROENTEROLOGIE Parkinsonova choroba a postihnutie GITu Serum anti-laminarin antibodies in colorectal cancer Heydeho syndróm Cytomegalovirová enteritida Význam sarkopenie a myosteatózy u kandidátů transplantace jater

ISSN

(Print); ISSN

X (On-line)

srpen

ročník

číslo

Hereditárny angioedém ako príčina bolestíEditorial brucha

Klinická a experimentální gastroenterologie Clinical and experimental gastroenterology T. Hucl Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

Vážené a milé kolegyně a kolegové, dovolte mi přivítat Vás u prázdninového vydání našeho časopisu věnovanému klinické a experimentální gastroenterologii a hepatologii. Čeká Vás několik zajímavých článků z různých míst našich dvou republik. Je tomu již více než rok, co nás každý den provází problémy s infekcí covid-19. Kolektiv brněnských autorů pod vedením Petra Dítě se zabývá možným postižením pankreatu u covid-19 infikovaných pacientů. Tito pacienti mohou mít vyšší hladiny sérové amylázy a lipázy, nepřímé důkazy svědčí pro to, že klinickým projevem nejspíše může být u části pacientů také lehká forma akutní pankreatitidy. Martinská skupina v čele s Martinem Ďuričkem podrobně shrnuje problematiku jícnového postižení u pacientů s Parkinsonovou chorobou, jehož hlavní symptomatologií je dysfagie. Na vlastním souboru pacientů prokazuje vysoký výskyt poruchy motility jícnu zjištěné manometrií i u pacientů bez dysfagie. Vedle toho autoři v myším modelu prokázali senzitivitu fluorescenční metody FLIM (fluorescence lifetime imaging) k detekci abnormálního alfa-synukleinu ve tkáních zažívacího traktu již v časném stadiu nemoci. Nález angiodysplazií v tenkém střevě jako příčiny krvácení je poměrně častý. Jejich přítomnost by nás měla především u pacientů ve vyšším věku přimět pomýšlet na možnou přítomnost aortální stenózy. V případě, že nalezneme

ještě von Willebrandův syndrom, jedná se pak o vzácné onemocnění, tzv. Heydeho syndrom. Renáta Michalová z Martina podrobně popisuje tuto chorobu, jejíž kauzální léčbou je náhrada aortální chlopně, která vede také k zástavě krvácení. David Varyš z Prahy prezentuje neobvyklou příčinu krvácení do zažívacího traktu z ulcerací terminálního ilea při CMV enteritidě. Rozsah onemocnění neumožňoval endoskopické ošetření, zástavy krvácení bylo postupně dosaženo kombinací antivirové léčby ganciklovirem a embolizací a. mesenterica superior. Hepatologickou problematiku reprezentuje v tomto čísle tradičně Irena Míková z Prahy. Její originální studie ukázala, že těžká svalová deplece je častým nálezem u pacientů podstupujících transplantaci jater a negativně ovlivňuje peritransplantační průběh, avšak celkem překvapivě nemá vliv na přežívání pacientů po transplantaci. Laminarin je protein se schopností ovlivnit imunitní odpověď a indukovat apoptózu. Darina Kohoutová z Hradce Králové v originálním článku v anglickém jazyce prezentuje výsledky stanovení antilaminarinových protilátek u pacientů s kolorektálním karcinomem. Roli laminarinu v patogenezi kolorektální karcinomu podporuje nález výrazně nižších hladin antilaminarinových protilátek u pacientů ve srovnání s kontrolami. Lumír Kunovský z Brna se stal jedním z několika českých gastroenterologů,

kteří měli možnost být členy autorského kolektivu připravujícího doporučené postupy Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE). Jedná se nejen o možnost přispět k rozšíření znalostí o dané problematice, v jeho případě resekci duodenálních polypů, ale také o příležitost získat zkušenosti s aktuálními způsoby vědecké práce v kolektivu největších evropských odborníků v oboru. Amyloidóza je způsobena ukládáním amyloidu do různých orgánů, kde může způsobit poškození jejich funkce. Gastrointestinální manifestace je relativně častá. Katsiaryna Zhychko z Hradce Králové popisuje zajímavý případ pacientky se séronegativní revmatoidní artritidou a nefrotickým syndromem, u které byla amyloidóza zjištěna z náhodných biopsií žaludku a duodena a toto zjištění pak umožnilo stanovení diagnózy postižení ledvin a následnou léčbu. Autorům čísla děkuji za práci, kterou o prázdninách věnovali přípravě svých článků. Velké poděkování patří slovenskému koeditorovi vydání Peteru Bánovčinovi, který se již opakovaně zasloužil za významnou slovenskou stopu v našem časopise. Vám čtenářům přeji hezký zbytek prázdnin, třeba i s naším časopisem v ruce. doc. MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D. koeditor sekce Klinická a experimentální gastroenterologie tohu@ikem.cz

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 279

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí brucha Obsah

Obsah Klinická a experimentální gastroenterologie Clinical and experimental gastroenterology Editorial

T. Hucl

Kvíz | Quiz P. Slodička KLINICKÁ A EXPERIMENTÁLNÍ GASTROENTEROLOGIE I CLINICAL AND EXPERIMENTAL GASTROENTEROLOGY

Infekce SARS-CoV- a postižení slinivky břišní SARS-CoV- infection and pancreatic disease Přehledová práce | Review article

P. Dítě, L. Kunovský,,, T. Kupka,, J. Dolina,, P. Jabandžiev, M. Uvírová, M. Blaho,, M. Šenkyřík,, A. Martínek,

Parkinsonova choroba a postihnutie GITu Parkinson‘s disease and GIT involvement Pôvodná práca | Original article

M. Ďuriček, A. Kráľová Trančíková, J. Harsányiová, P. Kašovič, M. Grofik, P. Bánovčin

Heydeho syndróm Heyde’s syndrome Prehľadová práca | Review article

R. Michalová, R. Šimonová, R. Michalová jr., P. Bánovčin, R. Hyrdel

Cytomegalovirová enteritida jako neobvyklý zdroj krvácení do gastrointestinálního traktu CMV enteritis as unusual source of bleeding to GIT Kazuistika | Case report

D. Varyš, J. Slatinská, V. Pítová, K. Chmelová, J. Špičák, J. Novotný, O. Fabián, J. Šperl, S. Fraňková

I. Míková, D. Kyselová, D. Kautznerová, M. Tupý, M. Kysela, V. Lánská, J. Špičák, J. Froněk, P. Trunečka

D. Kohoutová,, M. Drahošová, P. Morávková, M. Podhola, S. Rejchrt, J. Bureš

Endoscopic management of ampullary tumors: European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) Guideline and Endoscopic management of superficial nonampullary duodenal tumors: European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) Guideline Dopis redakci | Letter to editor

L. Kunovský,

Neobvyklý případ systémové AA amyloidózy An unusual case of systemic AA amyloidosis Kazuistika | Case report

K. Zhychko, L. Douda, T. Soukup, M. Podhola, M. Bělobrádková, J. Bureš

Gastroent Hepatol 2021; 75(4)

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí brucha Obsah

PEDIATRICKÁ GASTROENTEROLOGIE A HEPAOLOGIE | PAEDIATRIC GASTROENTEROLOGY AND HEPATOLOGY

Vitamín D a nealkoholová steatóza pečene u detí Vitamin D and non-alcoholic fatty liver disease in children Pôvodná práca | Original article

T. Kráľová, M. Pršo, D. Čierny, Z. Michnová, Z. Havlíčeková, M. Kostková

IBD

Vliv CDED diety na rozvoj remise u pacienta s přetrvávající aktivitou Crohnovy choroby – kazuistické sdělení a zkušenosti pracoviště The eﬀect of CDED diet on the development of remission in a patient with persistent Crohn’s disease activity – a case report and workplace experience Kazuistika | Case report

K. Matušinská, B. Pipek, A. Fialová, P. Fojtík, RŮZNÉ | OTHERS

Aktualita z kongresu EASL-ILC: pokroky v poznání a léčbě primární biliární cholangitidy News from the EASL-ILC congress: advances in the knowledge and treatment of primary biliary cholangitis Zpráva z akce | Congress review

K. Michnová

Výběr z mezinárodních časopisů The selection from international journals Komentáře | Comments

I. Míková, M. Lukáš, P. Vaněk, P. Slodička, T. Tichý, V. D. Zoundjiekpon

Správná odpověď na předchozí kvíz Correct answer to the previous quiz

M. Bortlík

Autodidaktický test | Self-educated test

Fotografie na obálce: Histologický obraz CMV – enteritidy ve standardním a speciálním barvení. Zdroj: D. Varyš. Photo on the cover: Histologic picture of CMV enteritis in the standard and special staining. Source: D. Varyš.

Gastroent Hepatol 2021; 75(4)

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí brucha Kvíz

Kvíz z klinické praxe P. Slodička II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc

Muž, narozen v roce 1950, byl došetřován v roce 2016 pro melénu a anemii. V té době ani později neměl žádné závažné přidružené diagnózy související s došetřovanými potížemi. Dle osobní

anamnézy se léčil s ischemickou chorobou srdeční, depresemi a hyperlipropoteinemií. Pacient jinak neudával žádné subjektivní potíže, laboratorní vyšetření kromě anemie lehkého stupně bez vý-

razné patologie. Byla provedena gastroskopie, která diagnostikovala Barrettův jícen (BJ) C4M0 dle Pražské klasifikace s ložiskovou lézí 0–IIa o průměru 8 mm. Byla provedena endoskopická slizniční

Obr. . Subepiteliální ložisko o průměru mm v neoskvamózním epitelu jícnu ve vzdálenosti cm za řezáky. Fig. . Subepithelial lesion with a diameter of mm in the neosquamous epithelium of the esophagus at a distance of cm behind the incisors.

Obr. . Subepiteliální ložisko o průměru mm v neoskvamózním epitelu jícnu ve vzdálenosti cm za řezáky v chromodiagnostickém zobrazení za použití kyseliny octové. Obr. . Subepithelial lesion with a diameter of mm in the neosquamous epithelium of the esophagus at a distance of cm behind the incisors in a chromodiagnostic image using acetic acid.

Obr. . Subepiteliální, polypoidní léze o průměru mm zobrazena pomocí radiální EUS. Fig. . Subepithelial, polypoid lesion with a diameter of mm imaged using radial EUS.

Obr. . Spodina po provedení liftingu a EMR léze způsobem „suck and cut“. Fig. . The bottom after lifting and EMR lesions in a “suck and cut” manner.

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 284–285

Hereditárny angioedém ako príčina Kvíz zbolestí klinickébrucha praxe

Obr. . Histologické zobrazení preparátu po EMR. Fotografie pořízená Ústavem klinické a molekulární patologie FN Olomouc, MUDr. Daniela Skanderová. Fig. . Histological imaging of the specimen after EMR. Photograph taken by the Institute of Clinical and Molecular Pathology, Olomouc University Hospital, Daniela Skanderová, MD. resekce a byl prokázán intramukózní adenokarcinom. Následně byla provedena radiofrekvenční ablace BJ metodou HALO360. Výkon byl komplikován rozvojem stenózy jícnu, která byla vyřešena balonkovou dilatací. Pacient byl následně endoskopicky dispensarizován v jednoročních intervalech. Při kontrolách v letech 2017

a 2018 byl endoskopický a histologický nález beze známek BJ. V roce 2019 bylo dia gnostikováno ložisko BJ rozměrů 8 × 8 mm navazující na neo-Z linii a bylo ošetřeno hybridní APC. Při kontrole za 6 měsíců beze známek BJ. V roce 2021 bylo nalezeno subepiteliální ložisko o průměru 8 mm v segmentu neoskvamózního epitelu jícnu ve

vzdálenosti 35 cm za řezáky (obr. 1 a 2 při chromodiagnostice kyselinou octovou). Histologicky byla z klešťové biopsie popsána sliznice jícnu s rozsáhlou infiltrací středně až nízce diferencovaným adenokarcinomem. Byla indikována endoskopická ultrasonografie a re-EMR. Dle radiální EUS byla zobrazena ve vzdálenosti 35 cm za řezáky subepiteliální, polypoidní léze o průměru 10 mm (obr. 3). Ohraničení vůči submukóze nebylo zcela ostré, nebylo možné vyloučit povrchovou invazi do této vrstvy. Muscularis propria byla intaktní a lymfadenopatie nebyla pozorována. Léze byla odstraněna metodou EMR způsobem „suck and cut“ (obr. 4 – spodina po zákroku). Endoskopicky se jednalo o úplnou resekci. Drobné krvácející cévy na spodině ošetřeny, výkon jinak bez komplikací. Na obr. 5 je zachycen histologický nález preparátu po EMR. Pacient po výkonu bez klinických potíží.

Otázka:

Jaká je Vaše diagnóza? Správnou odpověď a komentář naleznete v dalším čísle časopisu (říjen ).

Cena časopisu Gastroenterologie a hepatologie a ČGS ČLS JEP o dvě nejlepší původní práce uveřejněné v číslech / – /

s finanční dotací

Kč.

Sponzory soutěže jsou

Mediálním partnerem je

Gastroenterologie a hepatologie

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 284–285

Hereditárny Klinická a experimentální angioedém ako gastroenterologie: príčina bolestí brucha přehledová práce

doi:

/ccgh

Infekce SARS-CoV- a postižení slinivky břišní SARS-CoV- infection and pancreatic disease P. Dítě – , L. Kunovský

, ,

, T. Kupka , , J. Dolina , , P. Jabandžiev – , M. Uvírová , M. Blaho , , M. Šenkyřík , , A. Martínek

Interní gastroenterologická klinika FN Brno Interní klinika FN Ostrava Lékařská fakulta OU, Ostrava Chirurgická klinika FN Brno Lékařská fakulta MU, Brno Pediatrická klinika FN Brno CEITEC – Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita, Brno CGB laboratoř Ostrava

Souhrn: Virus SARS-CoV-2 je etiologickým faktorem řady chorob, které jsou WHO označeny jako onemocnění covid-19. Mezi možné oblasti, postižené infekcí covid-19, patří trávicí trakt, včetně onemocnění slinivky břišní. Mezi hlavní, resp. nejčastější symptomy covid-19 patří v 71,6 % horečka, v 68,9 % kašel a subjektivní pocit nedostatku dechu v 71,2 %. Mezi symptomy postižení trávicího traktu patří bolesti břicha, nauzea až zvracení anebo průjem. Vztah infekce a postižení slinivky břišní není v literatuře popisován jednoznačně. Častým nálezem je hyperlipazemie, event. hyperamylazemie, které jsou většinou buď zcela bez, nebo s minimálními histomorfologickými změnami, tj. změnami známými pod obrazem edematózního prosáknutí žlázy; naprosto výjimečně byla popsána nekrotická forma. Přesto při srovnání mortality osob s akutní pankreatitidou a pozitivních na covid-19 infekci, byla u této skupiny vyšší než u covid-19 negativních jedinců. Z daných výsledků je možno hovořit o vztahu covid-19 infekce a slinivky břišní ve smyslu akutního postižení žlázy. Poškození exokrinní i endokrinní funkce žlázy virem SARS-CoV-2 je multifaktoriální. Je diskutabilní, zda je postižení žlázy v přímém vztahu k přítomnosti viru, nebo zda se jedná o epifenomén. Významnou roli v indukci pankreatického poškození hrají angiotenzin konvertující enzym 2 (ACE-2) receptory, zánětlivé změny (především beta pankreatických buněk), ale také vysoká hladina IL-18 anebo virem navozená lipotoxicita či imunologická dysregulace. Pankreatopatie v éře infekce covid-19 jsou stále velmi živou tematikou a jsou intenzivně studovány. Klíčová slova: pankreas – covid-19 – SARS-CoV-2 – akutní pankreatitida – chronická pankreatitida – endoskopie Summary: SARS-CoV-2 is an etiological factor in several diseases that the WHO designated covid-19. Covid-19 infection may affect the digestive tract, including the pancreas. The main/ most common symptoms of covid-19 include fever (71.6%), cough (68.9%) subjective feeling of shortness of breath (71.2%). The gastrointestinal symptoms include abdominal pain, nausea and vomiting and/ or diarrhea. The relationship of covid-19 and pancreas affection is not clearly described. A common finding is hyperlipasemia, eventually hyperamylasemia. Both conditions are usually associated with either no or minimal histomorphological changes, i.e. changes referred to as edematous glandular infiltration. Rarely, a necrotic form was reported. Nevertheless, the mortality of patients with acute pancreatitis who were covid-19 positive was higher than in covid-19 negative individuals. The available data indicate there is a link between covid-19 infection and the pancreas presenting as an acute disorder of the gland. SARS-CoV-2 impairment of both exocrine and endocrine function of the pancreas is multifactorial. It is debatable whether the involvement of the gland is directly related to the presence of the virus or whether it is an epiphenomenon. Angiotensin-converting enzyme 2 (ACE-2) receptors, inflammatory changes (especially in pancreatic beta cells), together with high IL-18 levels, virus-induced lipotoxicity and immunological dysregulation play an important role in the induction of pancreatic damage. During the covid-19 pandemic, pancreatopathies represent a very lively topic and are being studied intensively. Key words: pancreas – covid-19 – SARS-CoV-2 – acute pancreatitis – chronic pancreatitis – endoscopy

Úvod SARS-CoV-2 virus (Severe Acute Respiratory Syndrome Coronavirus-2) je etiologickým faktorem řady onemocnění, které

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 286– 290

Světová zdravotnická organizace WHO (World Health Organization) označila jako onemocnění covid-19 [1]. Virus vstupuje do buňky po navázání RBP (receptor

binding protein) domény spike proteinu na angiotenzin – konvertující enzym 2 (ACE-2) receptor epiteliálních buněk (obr. 1). TMPRSS2 (transmembrane pro-

Hereditárny Infekce SARS-CoV-2 angioedém ako a postižení príčina bolestí slinivkybrucha břišní

tease serine 2) serinová proteáza proteolyticky pre-aktivuje spike protein pro vstup do buňky a umožňuje mu uniknout dohledu imunitního systému. Po vstupu do buňky se může virus množit [2].

Covid- a gastrointestinální symptomatologie To, jak je popisováno chování viru v organizmu obecně, platí i pro jeho působení v gastrointestinálním, resp. trávicím

traktu. Pozitivita ACE-2 enzymu byla popsána v cytoplazmě řady epiteliálních buněk gastrointestinálního traktu, stejně jako pozitivita nukleokapsidového proteinu v cytoplazmě buněk epitelu ža-

Obr. . Proces vstupu viru do lidské buňky (upraveno dle Hunt et al [ ], vytvořeno ve spolupráci se Servisním střediskem pro e-learning, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity). Fig. . Proces of viral entry into human cell (prepared in accordance with Hunt et al [ ] and created in collaboration with the Service Center for E-Learning at Masaryk University, Faculty of Informatics).

Obr. . Možný mechanizmus způsobující poškození pankreatu (upraveno dle Zippi et al [ ], vytvořeno ve spolupráci se Servisním střediskem pro e-learning, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity). Fig. . Possible mechanism causing damage to the pancreas (prepared in accordance with Zippi et al [ ] and created in collaboration with the Service Center for E-Learning at Masaryk University, Faculty of Informatics).

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 286– 290

Klinická a experimentálna Hereditárny angioedém gastroenterológia: ako príčinapôvodná bolestí brucha práca

doi:

/ccgh

Parkinsonova choroba a postihnutie GITu Parkinson‘s disease and GIT involvement M. Ďuriček , A. Kráľová Trančíková , J. Harsányiová , P. Kašovič , M. Grofik , P. Bánovčin Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin Biomedicínske centrum Martin, JLF UK v Bratislave Ústav patologickej fyziológie, JLF UK v Bratislave Neurologická klinika JLF UK a UN Martin

Súhrn: Postihnutie hornej časti tráviaceho traktu u pacientov s Parkinsonovou chorobou sa v literatúre zmieňuje menej často než postihnutie jeho dolnej časti. Jeho klinický význam je ale značný, pretože dysfágické ťažkosti významne znižujú kvalitu života pacientov a môžu viesť k život ohrozujúcim komplikáciám. Napriek tomu, že klinické ťažkosti sa spájajú skôr s pokročilejšími štádiami ochorenia, poruchy motility pažeráka ako dôsledok Parkinsonovej choroby možno pomocou pažerákovej manometrie s vysokým rozlíšením zachytiť oveľa skôr. Autori v článku popisujú základné princípy diagnostického manažmentu dysfágie u pacientov s Parkinsonovou chorobou a v klinickej časti prezentujú analýzu vlastného súboru pacientov. Zistili, že nešpecifické a rôznorodé poruchy motility sú prítomné u väčšiny pacientov aj v neprítomnosti dysfágických symptómov. V experimentálnej časti sme načrtli nové možnosti diagnostických postupov pomocou najmodernejších metodík detekcie patologických foriem alfa-synukleínu a pokročilých mikroskopických metód. Kľúčové slová: poruchy motility pažeráka – manometria – Parkinsonova choroba – alfa-synukleín – FLIM analýza – imunohistochémia Summary: Involvement of the upper part of the gastrointestinal tract in patients with Parkinson disease is reported less frequently than the involvement of the lower part. Its clinical impact is, however, substantial because dysphagic symptoms considerably decrease the quality of life and may lead to life threatening complications. Even though the clinical symptoms related to esophageal motility disorders as a result of Parkinson disease are more common in the advanced stages of the disease, these could be diagnosed much earlier using high resolution manometry. The authors describe the basic principles of diagnostic management of dysphagia in patients with Parkinson disease and in the clinical part they present an analysis of their patient cohort. They found out that nonspecific and diverse motility disorders are present in most patients, even without dysphagic symptoms. In the experimental part, we outlined new possibilities for diagnostic procedures using the most up-to-date methods for the detection of pathological forms of alpha-synuclein and advanced microscopic methods. Key words: esophageal motility disorders – manometry – Parkinson disease – alpha-synuclein – FLIM analysis – immunohistochemistry

Klinický úvod Gastrointestinálne prejavy sú u pacientov s Parkinsonovou chorobou (Parkinson’s disease – PD) veľmi časté. Hoci je symptomatológia súvisiaca s postihnutím dolnej časti tráviaceho traktu preštudovaná lepšie, dysfágia ako prejav postihnutia horného GITu je klinicky relevantný symptóm, ktorý signifikantne znižuje kvalitu života pacientov s PD. Ťažkosti s prehĺtaním uvádza 10–80 % pacientov s PD, obvykle v neskorších štádiách ochorenia. Napriek tomu sa často podhodnocuje. V rámci PD ide častejšie o orofaryngálnu, než pažerákovú dysfágiu, hoci

tieto môžu koincidovať a vzájomne potencovať svoje prejavy. Klinicky zjavná dysfágia, ktorú pacienti pociťujú a referujú, sa spája s pokročilejšími štádiami ochorenia (v priemere 10 rokov od nástupu motorických symptómov) [1]. Špecializované vyšetrovacie metodiky ako videofluoroskopia a zhodnotenie prehĺtania flexibilným endoskopom (fibreoptic endoscopic evaluation of swallowing – FEES) v prípade orofaryngálnej dysfágie či pažeráková manometria s vysokým rozlíšením (high resolution manometry – HRM) ale detegujú poruchu u viac než polovice asymptomatických pacientov. Metaanalýza ukázala, že pre-

valencia orofaryngálnej dysfágie bola 35 % v prípade, že ju referoval pacient, ale až 82 % v prípade, že sa stanovuje objektívnymi meraniami [2]. Orofaryngálna dysfágia vedie k nedostatočnému príjmu medikácie, malnutrícii, dehydratácii a aspiračným príhodám s následnou pneumóniou, ktorá je hlavnou príčinou smrti u pacientov s PD [1]. Navyše, afektívne symptómy ako strach či depresia sú častejšie u pacientov s dysfágiou ako u pacientov bez dysfágie. Keďže pacienti často nereflektujú a ne referujú svoju prehĺtaciu poruchu, je potrebné po nej cielene pátrať. Jednoduchým skríningovým vyšetre-

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 291– 297

Hereditárny Klinická a experimentálna angioedém ako gastroenterológia: príčina bolestí brucha prehľadová práca

doi:

/ccgh

Heydeho syndróm Heyde’s syndrome R. Michalová , R. Šimonová , R. Michalová jr. , P. Bánovčin , R. Hyrdel Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin Klinika hematológie a transfuziológie JLF UK a UN Martin I. interná klinika JLF UK a UN Martin

Súhrn: Krvácanie do tráviaceho traktu je závažný, potenciálne život ohrozujúci stav spojený so signifikantnou morbiditou a mortalitou. Jeho diferenciálna diagnostika v klinickej praxi môže byť náročná, predovšetkým ak je krvácanie recidivujúce. Jedným z menej známych dôvodov recidivujúceho krvácania do gastrointestinálneho traktu je takzvaný Heydeho syndróm. Jedná sa o kombináciu krvácania z angiodysplázií vznikajúcich v gastrointestinálnom trakte, aortálnej stenózy a získaného von Willebrandovho syndrómu typu 2A. V predloženom článku sú uvedené aktuálne poznatky o etiológii a patogenéze tohto ochorenia. Aortálna stenóza ako dôsledok degeneratívneho procesu aortálnej chlopne je typická svojím výskytom vo vyššom veku. Poruchou prúdenia krvi cez zúžené miesto dochádza k elongácii inak globulárnych molekúl von Willebrandovho faktora (vWF), následkom čoho sa znižuje jeho efektivita v rámci hemostázy. Podľa nových poznatkov vWF zároveň zohráva úlohu aj v angiogenéze a podieľa sa na vzniku angiodysplázií v tráviacom trakte. Kombinácia uvedených faktorov má za následok recidivujúce krvácanie typicky sprevádzajúce Heydeho syndróm. Zlatým štandardom jeho liečby je výmena aortálnej chlopne. Často však môže dôjsť k vzniku bludného kruhu medzi gastroenterológom, ktorý indikuje pacienta na kardiochirurgický zákrok, a kardiochirurgom, ktorý zákrok odkladá na čas, keď pacient krvácať nebude. Úzka komunikácia a spolupráca gastroenterológa, hematológa a kardiochirurga zohráva kľúčovú úlohu v správnom manažmente pacientov. Prítomnosť angiodysplázií a s nimi spojeného recidivujúceho krvácania u pacienta vo vyššom veku by mala byť výstrahou, že môže byť prítomné aj postihnutie aortálnej chlopne a do diferenciálne-diagnostických možností by mal byť zahrnutý aj Heydeho syndróm. Zaujímavá etiopatogenéza a predpokladaný zriedkavý výskyt ochorenia viedli autorov k bližšej analýze problematiky. V predloženej práci aj v krátkosti prezentujú vlastný súbor pacientov. Kľúčové slová: Heydeho syndróm – aortálna stenóza – angiodysplázia – von Willebrandov syndróm Summary: Gastrointestinal bleeding is a severe and potentially life-threatening condition associated with significant morbidity and mortality. In clinical practice, its differential diagnosis can sometimes be complicated, especially when bleeding is recurrent. One of the lesser-known reasons for recurrent gastrointestinal bleeding is the so called Heyde’s syndrome. It is a combination of bleeding from gastrointestinal angiodysplasia, aortic stenosis and acquired type 2A von Willebrand syndrome. In the submitted article, authors present a summary of the current knowledge on etiology and pathogenesis of the disease. The degenerative aortic valve disease, typically present in elderly patients, causes changes in the blood flow through stenotic opening. This results in elongation of otherwise globular von Willebrand’s factor (vWF) molecules, resulting in its reduced efficacy in hemostasis. According to new scientific discoveries, vWF also plays a role in angiogenesis and therefore in gastrointestinal angiodysplasia formation. This combination of factors results in recurrent bleeding typical for Heyde’s syndrome. Surgical aortic valve replacement is the gold standard treatment. A vicious circle can often be created between the gastroenterologist, who refers the patient for cardiac surgery procedures, and the cardiothoracic surgeon, who is waiting for a time when the patient will stop bleeding. A close communication and cooperation between the gastroenterologist, hematologist and cardiothoracic surgeon is required to properly manage the patient. The presence of angiodysplasia in an elderly patient, associated with recurrent gastrointestinal bleeding, should lead clinicians to look for aortic stenosis and consider Heyde’s syndrome as a potential diagnosis. Its interesting etiopathogenesis and rare occurrence led the authors to further investigate this topic. They also present a short summary of their own group of patients. Key words: Heyde’s syndrome – aortic stenosis – angiodysplasia – von Willebrand’s syndrome

Úvod Krvácanie do gastrointestinálneho traktu (GIT) je závažný, potenciálne život ohrozujúci stav a jeho diferenciálna diagnostika je často náročná. Okrem bežných dôvodov je možné sa v klinickej

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 298– 303

praxi stretnúť aj s problematickým objasňovaním jeho príčiny, hlavne ak pacient krváca opakovane a dôvod na recidívu krvácania nie je zjavný. Na pracovisku autorov sa opakovane riešili pacienti, u ktorých sa ako príčina stavu

diagnostikoval Heydeho syndróm. Predpokladaný zriedkavý výskyt ochorenia a jeho zaujímavá etiopatogenéza viedli autorov k bližšej analýze problematiky. Ochorenie patrí do kategórie multidisciplinárnych, u ktorých je me-

Hereditárny angioedém ako príčina Heydeho bolestí syndróm brucha

lumen

krvácanie

mucosa submucosa

muscularis propria serosa

Schéma . Vývoj angiodysplázií GITu. A: norma. B: intermitentná obštrukcia submukóznych venúl ako dôsledok zvýšeného napätia muscularis propria. C: kongescia kapilár a zlyhanie prekapilárnych sfinkterov vedie k angiogenéze a následne krvácaniu [ ]. Scheme . Development of angiodysplasia in gastrointestinal tract. A: normal finding. B: intermittent obstruction of submucous venules as a result of increased tension in muscularis propria. C: capillary congestion and failure of precapillary sphincters resulting in angiogenesis and bleeding [7]. dziodborová komunikácia gastroenterológ–kardiológ–hematológ nevyhnutná.

Z histórie Na možnú spojitosť medzi krvácaním do tráviaceho traktu a aortálnou stenózou po prvý krát upozornil washingtonský internista Edward C. Heyde v krátkom liste editorovi časopisu The New England Journal of Medicine v roku 1958. V liste opísal 10 pacientov s aortálnou stenózou a krvácaním do tráviaceho traktu z nevysvetlenej príčiny a hľadal informácie o možných súvislostiach [1]. Počas nasledujúcich rokov boli ako zdroj krvácania identifikované angiodysplázie tráviaceho traktu. Greenstein et al v roku 1986 dokumentovali kauzálnu súvislosť na súbore pacientov v 10-ročnom sledovaní [2]. Zaujímavou bola teória o mechanizme vzniku angiektázií. Za ich príčinu považovali abnormálnu periférnu pulzovú vlnu vznikajúcu pri aortálnej stenóze. Úloha získanej koagulopatie v patogenéze Heydeho syndrómu, a síce závislosť na multiméroch von Willebrandovho faktora (vWF) s vysokou molekulovou hmotnosťou bola objasnená až v roku 1992 [3]. V súčasnosti je Heydeho syndróm definovaný ako spoločný výskyt dvoch pro-

cesov degeneratívnych, a to aortálnej stenózy a intestinálnych angiodysplázií, tretím znakom je prítomnosť sekundárneho von Willebrandovho sydrómu typu 2A [4].

Aortálna stenóza Aortálna stenóza (AoS) ako dôsledok degeneratívneho procesu aortálnej chlopne je najčastejšou valvulárnou chybou u pacientov v pokročilom veku a patrí na popredné miesta v morbidite a mortalite v tejto vekovej kategórii. Jej prevalencia s vekom stúpa a vo veku nad 65 rokov dosahuje 2–7 %. Rozvoj jej klinických prejavov je spojený s horšou prognózou a je indikáciou na chirurgickú liečbu. Klinické prejavy sú tiež spojené s vyšším rizikom krvácania do GITu [5]. Naopak tiež platí, že ak má pacient prejavy krvácania do tráviaceho traktu, je pravdepodobnosť súčasnej prítomnosti aortálnej stenózy 30–40 % [6]. Zlatým štandardom v diagnostike AoS a určení závažnosti postihnutia je v súčasnosti echokardiografia.

Angiodysplázia Angiodysplázie sú ďalším degeneratívnym procesom, vyskytujúcim sa pri Heydeho syndróme. Hlavne v staršom

veku sú zriedkavou, ale dôležitou príčinou zjavného aj okultného krvácania do GITu [7]. U pacientov vo veku nad 60 rokov sú v GITe najčastejšou vaskulárnou abnormalitou. Postihnuté bývajú arterioly, kapiláry a venuly. V tunica mucosa a submucosa GITu dochádza k ich dilatácii a zmenšeniu hrúbky cievnej steny [8]. Môžu sa vyskytovať v celom priebehu GIT, predominantne však býva postihnuté colon ascendes a cékum [5]. Táto lokalizácia súvisí s intermitentným vysokým napätím črevnej steny. Cékum a colon ascendens majú väčší priemer a menšiu hrúbku steny ako ľavá časť hrubého čreva, čo prispieva ku intermitentnej kompresii submukóznych venúl. Je to následok zvýšenej kontraktility na úrovni muscularis propria, artérie ostávajú neovplyvnené. Dochádza ku kongescii kapilár a zlyhaniu prekapilárnych sfinkterov. Vzniknutá hypoxia spúšťa neovaskularizáciu. Aktívnu úlohu v tomto procese zohráva endotelový rastový faktor (EGF), čím predstavuje potenciálny cieľ terapeutickej intervencie. Z uvedeného vyplýva, že akýkoľvek proces, ktorý generuje hypoxiu, môže provokovať vznik angiodysplázií [7,9]. V endoskopickom obraze (schéma 1) sú na slizniciach viditeľné ako malé, plo-

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 298– 303

Hereditárny Klinická a experimentální angioedém ako gastroenterologie: príčina bolestí brucha kazuistika

doi:

/ccgh

Cytomegalovirová enteritida jako neobvyklý zdroj krvácení do gastrointestinálního traktu CMV enteritis as unusual source of bleeding to GIT D. Varyš , J. Slatinská , V. Pítová , K. Chmelová , J. Špičák , J. Novotný , O. Fabián , J. Šperl , S. Fraňková Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha Klinika nefrologie IKEM, Praha Pracovičtě radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha Pracoviště klinické a transplantační patologie, IKEM, Praha

Souhrn: Úvod: Cytomegalovirová (CMV) nemoc gastrointestinálního traktu (GIT) je raritní u imunokompetentních osob, ale časté a závažně onemocnění u pacientů po transplantaci orgánu, kostní dřeně a u pacientů s AIDS s poklesem CD4 lymfocytů < 100/mm3. Nejčastěji bývá postiženo tlusté střevo a onemocnění může být komplikováno těžkou enteroragií. V léčbě CMV nemoci s postižením GIT se uplatňuje protivirová léčba a v případě krvácení endoskopické metody nebo metody intervenční radiologie. Popis případu: Prezentujeme případ 74leté pacientky 3 roky po transplantaci ledviny pro vaskulární nefrosklerózu, na imunosupresivní terapii belataceptem, mykofenolát mofetilem a prednisonem. Pro náhle vzniklou dušnost byla pacientka hospitalizována ve spádovém zdravotnickém zařízení, během pobytu v nemocnici se u ní rozvinula enteroragie. Zdroj krvácení v terminálním ileu se nepodařilo endoskopicky ošetřit. Pacientka byla referována na Kliniku hepatogastroenterologie IKEM, kde byl nalezen 15cm úsek vícečetných ulcerací v oblasti terminálního ilea. Histologické vyšetření prokázalo těžkou CMV enteritidu. CMV DNA v krvi vyšetřená metodou PCR (polymerase chain reaction) byla > 10 000 000 U/ml. Pacientka byla léčena ganciklovirem a pro endoskopicky neošetřitelné krvácení podstoupila selektivní embolizaci a. mesenterica superior s dobrým klinickým efektem. Závěr: CMV enteritida je onemocnění spojené s vysokou mortalitou pacientů. Riziko vzniku CMV nemoci je závislé na typu a výši imunosuprese. Léčba krvácení do GIT při CMV nemoci vyžaduje multidisciplinární spolupráci gastroenterologa-endoskopisty a intervenčního radiologa. Klíčová slova: CMV – krvácení do GIT – imunosuprese – transplantace Summary: Introduction: Cytomegalovirus disease affecting the gastrointestinal tract is a rare but severe disease presenting particularly in people under immunosuppression, solid organ transplant recipients and AIDS patients with CD4 count under 100/mm3. When colon or small intestine are affected, the disease may be complicated by severe bleeding. CMV therapy includes antivirals and, in case of bleeding, methods of therapeutic endoscopy or interventional radiology. Case description: We present a case of a 74-year-old woman 3 years after kidney transplantation owing to vascular nephrosclerosis, treated with belatacept, mycophenolate mophetile and prednisone. She was admitted to hospital for acute dyspnoea. During hospitalisation, she presented with intestinal bleeding, but the endoscopic intervention at the first colonoscopy was not successful. She was referred to the Department of Hepatogastroenterology of the Institute of Clinical and Experimental Medicine and subsequent colonoscopy revealed a 15 cm long part of ileum with ulcerations as the source of bleeding. The histological assessment described a severe CMV enteritis. The CMV DNA blood level established by PCR was higher than 10 000 000 U/ml. The patient was treated with intravenous ganciclovir and she underwent selective embolization of the inferior mesenteric artery with an excellent clinical effect. Conclusions: CMV enteritis may be associated with a high mortality. The approach to therapy is multidisciplinary and needs collaboration of gastroenterologist, endoscopist and interventional radiologist. Key words: CMV – GIT bleeding – immunosuppression – transplantation

Úvod Cytomegalovirus (CMV) je DNA virus patřící do čeledi Herpesviridae a podčeledi Betaherpesviridae. Po primoinfekci, stejně jako ostatní herpesviry (např.

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 304– 310

HSV-1, -2, EBV), perzistuje v organizmu v latentní formě. Séroprevalence CMV se zvyšuje s věkem a je cca 40 % v zemích západní Evropy, onemocnění je o něco častější u žen [1,2]. CMV infikuje

a je schopen replikace v řadě buněk, jako jsou fibroblasty, makrofágy, dendritické buňky, hepatocyty, buňky cévního endotelu nebo buňky slizničního epitelu, což umožňuje snadný přenos in-

Klinická aHereditárny experimentální angioedém gastroenterologie: ako príčina bolestí původníbrucha práce

doi:

/ccgh

Význam sarkopenie a myosteatózy u kandidátů transplantace jater na peritransplantační průběh a přežívání pacientů a štěpů The impact of sarcopenia and myosteatosis in liver transplant candidates on peritransplant course and patient and graft survival I. Míková , D. Kyselová , D. Kautznerová , M. Tupý , M. Kysela , V. Lánská , J. Špičák , J. Froněk , P. Trunečka Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Praha Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha Oddělení datových analýz, statistik a umělé inteligence OI, IKEM, Praha

Souhrn: Úvod: Sarkopenie (těžká svalová deplece) a myosteatóza (patologická akumulace tuku ve svalech) jsou časté svalové abnormality u pacientů s cirhózou spojené s nepříznivou prognózou. Cílem naší práce bylo posoudit význam sarkopenie a myosteatózy u kandidátů transplantace jater (LT) v našem centru na peritransplantační průběh a na přežívání pacientů a štěpů. Metodika: Tato prospektivní studie zahrnula dospělé kandidáty LT, u kterých bylo provedeno klinické a laboratorní vyšetření. Na CT byl na úrovni L3 zhodnocen index kosterního svalstva (SMI) a změřena radiodenzita musculus psoas major (PM-RA). Výsledky: Ze 103 pacientů byla předtransplantační sarkopenie nalezena u 49 (47,6 %) a myosteatóza u 53 (51,5 %) pacientů. Pacienti se sarkopenií měli nižší BMI, obvod pasu, výskyt hypertenze a metabolického syndromu a nižší hladiny triglyceridů a C-peptidu než pacienti bez sarkopenie. Pacienti s myosteatózou měli vyšší Child-Pugh skóre a nižší HDL cholesterol než pacienti bez myosteatózy. Předtransplantační SMI negativně koreloval s počtem erymas podaných během LT a výskytem biliárních komplikací. Pacienti s myosteatózou měli vyšší spotřebu erymas během i po LT a vyšší počet operačních revizí. Výskyt sarkopenie neměl významný vliv na přežívání pacientů a štěpů. Pacienti s myosteatózou měli horší dlouhodobé přežívání než pacienti bez myosteatózy, přežívání štěpů se nelišilo. Závěr: Sarkopenie a myosteatóza jsou časté svalové abnormality u kandidátů LT, které mají negativní vliv na peritransplantační průběh. Myosteatóza byla v našem souboru spojena s horším dlouhodobým přežíváním pacientů po LT. Klíčová slova: sarkopenie – myosteatóza – transplantace jater – prevalence – komplikace – přežívání Summary: Introduction: Sarcopenia (severe muscle depletion) and myosteaosis (pathological fat accumulation in muscle) are frequent muscle abnormalities in patients with cirrhosis associated with unfavorable prognosis. The aim of our study was to evaluate the impact of sarcopenia and myosteatosis in liver transplant (LT) candidates in our center on the peritransplant course and patient and graft survival. Methods: This prospective study included adult LT candidates who underwent clinical and laboratory examination. The skeletal muscle index (SMI) at L3 level and radiodensity of psoas major muscle (PM-RA) were evaluated by CT. Results: Pretransplant sarcopenia was found in 49 of 103 patients (47.6%) and myosteatosis in 53 (51.5%) patients. Patients with sarcopenia had lower BMI, waist circumference, occurrence of hypertension and metabolic syndrome and lower triglyceride and C-peptide levels than patients without sarcopenia. Patients with myosteatosis had higher Child-Pugh score and lower HDL-cholesterol levels than patients without myosteatosis. Pretransplant SMI negatively correlated with the amount of blood transfusions given during LT and occurrence of biliary complications. Patients with myosteatosis had higher need for blood transfusions during LT and after LT, and higher number of surgical revisions. Occurrence of sarcopenia had no significant effect on patient and graft survival. Patients with myosteatosis had worse long-term survival than patients without myosteatosis, the graft survival did not differ. Conclusion: Sarcopenia and myosteatosis are frequent muscle abnormalities in LT candidates with negative impact on peritransplant course. Myosteatosis was associated with a worse long-term survival in our study. Key words: sarcopenia – myosteatosis – liver transplantation – prevalence – complications – survival

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 311– 322

Clinical and Hereditárny experimental angioedém gastroenterology: ako príčina original bolestí brucha article

doi:

/ccgh

Serum anti-laminarin antibodies in colorectal cancer: a prospective pilot study Sérové protilátky proti laminarinu u kolorektálního karcinomu: prospektivní pilotní studie D. Kohoutová , , M. Drahošová , P. Morávková , M. Podhola , S. Rejchrt , J. Bureš nd Department of Internal Medicine – Gastroenterology, Charles University, Faculty of Medicine in Hradec Kralove and University Hospital, Hradec Kralove, Czech Republic The Royal Marsden NHS Foundation Trust, London, United Kingdom Institute of Clinical Immunology and Allergology, Charles University, Faculty of Medicine in Hradec Kralove and University Hospital, Hradec Kralove, Czech Republic The Fingerland Department of Pathology, Charles University, Faculty of Medicine in Hradec Kralove and University Hospital Hradec Kralove, Czech Republic

Summary: Introduction and objectives: Laminarin is a low molecular weight (504 Da) glucose branched polysaccharide which modulates humoral and cellular immune response, both non-specific and specific. Laminarin possesses anti-tumorous activity as it induces apoptosis and modulates the colonic microbiota. The aim of our current study was to evaluate anti-laminarin antibodies in colorectal carcinoma. Methods: A total of 46 individuals were enrolled in the prospective study including 14 controls (5 men, 9 women, age 29–80, mean 55 ± 13) and 32 patients with colorectal carcinoma, CRC (14 men, 18 women, age 46–86, mean 66 ± 11). Two outliers were identified in the CRC group. Out of 30 CRC patients, 12 individuals had right-sided CRC (12/30; 40%). Majority of the CRC patients had stage III (13/30; 43%) or IV (13/30; 43%) cancer. Most of the CRC patients had moderately (15/30; 50%) or poorly (11/30; 37%) differentiated CRC. Samples were obtained from the peripheral venous blood and investigation of the serum IgG anti-laminarin antibodies was performed by means of ELISA and measured in U/mL. Results: Serum anti-laminarin antibodies were significantly higher in controls compared to the CRC group (16.23 ± 6.60; 11.41 ± 5.53; p = 0.015) and in controls compared to left-sided carcinoma (11.38 ± 5.39; p = 0.046). A statistically significant difference was observed between controls and CRC stage III (11.01 ± 3.36; p = 0.017) and between controls and CRC stage IV (10.98 ± 6.06; p = 0.049). Anti-laminarin antibodies were significantly lower in moderately differentiated CRC compared to controls (10.78 ± 5.22; p = 0.020), but not in poorly differentiated CRC (12.10 ± 6.28; p = 0.755). No difference was identified between controls and females with CRC (11.94 ± 6.39; p = 0.092). There was a significant difference between controls and males with CRC (10.72 ± 4.32; p = 0.017). Conclusion: Serum anti-laminarin antibodies were significantly lower in the CRC group and CRC subgroups compared to controls. Key words: colorectal cancer– anti-laminarin antibodies – tumorous biology Souhrn: Úvod a cíle: Laminarin je nízkomolekulární (504 Da) větvený glukózový polysacharid [(13)--D-glukan], který je schopen modulovat humorální a buněčnou imunitní odpověď, a to nespecifickou i specifickou. Laminarin se vyznačuje anti-tumorózní aktivitou, neboť indukuje apoptózu a ovlivňuje intestinální mikrobiota. Cílem studie bylo vyšetřit anti-laminarinové protilátky u pacientů s kolorektálním karcinomem. Metody: Do prospektivní studie bylo zahrnuto 46 jedinců, z toho 14 kontrol (5 mužů, 9 žen, věk 29–80, průměr 55 ± 13) a 32 pacientů s kolorektálním karcinomem (14 mužů, 18 žen, věk 46–86, průměr 66 ± 11). Dva pacienti z CRC skupiny byli vyřazeni pro zjištěnou odlehlou hodnotu. Z 30 pacientů s CRC mělo 12 pravostranný kolorektální karcinom (12/30, 40 %). Většina pacientů s CRC měla stadium III (13/30, 43 %) nebo IV (13/30, 43 %). Pacienti měli převážně středně diferencovaný (15/30, 50 %) nebo nízce diferencovaný (11/30, 37 %) karcinom. Vzorky byly odebírány z periferní žilní krve a sérové IgG protilátky proti laminarinu byly stanoveny metodou ELISA v jednotkách U/ml. Výsledky: Sérové protilátky proti laminarinu byly signifikantně vyšší u kontrol ve srovnání s pacienty s CRC (16,23 ± 6,60; 11,41 ± 5,53; p = 0,015) a u kontrol ve srovnání s pacienty s levostranným CRC (11,38 ± 5,39; p = 0,046). Významný rozdíl byl pozorován mezi kontrolami a CRC III. stadiem (11,01 ± 3,36; p = 0,017); mezi kontrolami a CRC IV. stadiem (10,98 ± 6,06; p = 0,049). Anti-laminarinové protilátky byly signifikantně nižší u středně diferencovaného CRC ve srovnání s kontrolami (10,78 ± 5,22; p = 0,020), avšak nikoli u nízce diferencovaného CRC (12,10 ± 6,28; p = 0,755). Nebyl prokázán rozdíl mezi kontrolami a ženami s CRC (11,94 ± 6,39; p = 0,092). Byl potvrzen signifikantní rozdíl mezi kontrolami a muži s CRC (10,72 ± 4,32; p = 0,017). Závěr: Sérové protilátky proti laminarinu byly signifikantně nižší u pacientů s CRC a u podskupin osob s kolorektálním karcinomem. Klíčová slova: kolorektální karcinom – anti-laminarinové protilátky – nádorová biologie

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 323– 327

Hereditárny Klinická a experimentální angioedém ako gastroenterologie: príčina bolestí brucha dopis redakci

doi:

/ccgh

Interní gastroenterologická klinika LF MU a FN Brno Chirurgická klinika LF MU a FN Brno

Vážený pane editore, v rámci snahy o rozšíření nejnovějších poznatků mezi odbornou veřejnost mi dovolte upozornit na nedávno publikované doporučené postupy od European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) v časopise Endoscopy, kde jsem měl možnost působit jako spoluautor. Jedná se o vůbec první guidelines publikovaná ESGE zabývající se léčbou ampulárních a duodenálních lézí. Témata jednotlivých guidelines jsou navržena ESGE komisí pro tvorbu ESGE doporučení (předsedkyně prof. Jeanin E. van Hooft, Nizozemsko) a vedením daných doporučujících postupů je pověřen vždy jeden lídr. Pro obě zmíněná doporučení byl jako lídr vybrán prof. Geoffroy Vanbiervliet (Francie). Ten si následně volí další členy spoluautorského týmu. Hlavní téma bylo rozděleno do několika podskupin (task force) s určeným lídrem a v každém task force byly vypracovány tzv. klíčové otázky (key questions). Poté proběhlo systematické vyhledávání literatury v databázích MEDLINE, Embase a Cochrane a doporučení byla vy-

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 328– 330

pracována pomocí PICO (patient – intervention – comparison – outcome) metody. Dle kvality jednotlivých publikací a množství dat byla stanovena síla doporučení a kvalita evidence dostupných dat. Každá podskupina vypracovala stanoviska jednotlivých doporučení (statements), která byla posléze diskutována všemi členy autorského kolektivu. Finální texty byly vždy recenzovány dvěma nezávislými recenzenty a poté k textu mohli mít připomínky všichni členové ESGE. Následně byla doporučení publikována v časopise Endoscopy.

První část doporučení První část ESGE guidelines se týká ampulárních nádorů [1]. V rámci jejich diagnostiky by měla být provedena endoskopie cap-assisted metodou, pokud není Vaterská papila zachycena během endoskopie s přímou optikou. K prohlédnutí Vaterské papily a jejího okolí k vyhodnocení eventuální endoskopické resekce je doporučeno použít endoskop s boční optikou.

V rámci stagingu je preferována kombinace EUS s MRCP. ESGE doporučuje provádět biopsie z ampulární léze před eventuální endoskopickou nebo chirurgickou léčbou. K endoskopické papilektomii (EP) jsou indikováni pacienti s histologicky prokázaným adenomem Vaterské papily velikosti ideálně do 3 cm (maximálně do 4 cm) a léze nepřesahující vzdálenost intraduktální extenze více než 2 cm. Dle posledních metaanalýz se celkové procento komplikací po EP pohybuje kolem 24,9 % [2]. Mezi nejčastější komplikace po EP patří pankreatitida vyskytující se v 11,9 %, krvácení v 10,6 %, perforace v 3,1 % a cholangitida v 2,7 %. Mortalita EP se pohybuje kolem 0,3–0,4 %. Při EP není doporučováno provádět submukózní podpich léze před endoskopickou resekcí, protože při podání submukózní injekce je dosaženo kompletní resekce v nižším procentu případů oproti přímé resekci bez submukózní injekce (50,0 vs. 80,8 %; p = 0,02). Není prokázán rozdíl v postprocedurálních komplikacích (např. opožděné kr-

Klinická Hereditárny a experimentální angioedém gastroenterologie: ako príčina bolestí kazuistika brucha

doi:

/ccgh

Neobvyklý případ systémové AA amyloidózy An unusual case of systemic AA amyloidosis K. Zhychko¹, L. Douda¹, T. Soukup¹, M. Podhola , M. Bělobrádková , J. Bureš II. interní gastroenterologická klinika LF UK a FN Hradec Králové Fingerlandův ústav patologie LF UK a FN Hradec Králové

Souhrn: Popsaná kazuistika je neobvyklým případem AA amyloidózy. Při farmakologické léčbě byla revmatoidní artritida 5 let v klinické remisi, přesto došlo k rozvoji amyloidózy. Byly postiženy žaludek, duodenum a ledviny. Komplikující amyloidóza zásadním způsobem nezhoršila renální funkce. Případ ukázal význam necílených biopsií makroskopicky normální sliznice při gastroskopii, ze kterých byla amyloidóza diagnostikována. Amyloidóza zůstala z hlediska gastrointestinálního traktu asymptomatická i v následujícím průběhu nemoci. Klíčová slova: AA amyloidóza – gastroskopie – necílené biopsie Summary: An unusual case of AA amyloidosis is presented. Pharmacotherapy of rheumatoid arthritis induced its 5-year clinical remission, yet despite this, the patient developed AA amyloidosis. Amyloidosis involved the stomach, duodenum and kidneys. AA amyloidosis did not impair the renal functions significantly. This case emphasized the importance of non-targeted biopsies of macroscopically normal mucosa of the stomach and duodenum that made it possible to diagnose amyloidosis. The patient remained without any gastrointestinal symptoms even during the subsequent follow-up. Key words: AA amyloidosis – gastroscopy – non-targeted biopsies

Úvod Amyloidóza označuje vzácnou heterogenní skupinu nemocí, při kterých dochází k ukládání abnormálního, konformačně změněného, původně rozpustného bílkovinného prekurzoru do mimobuněčného prostoru různých tkání ve formě vláknitých nerozpustných agregátů (amyloid). Amyloid je tvořen třemi komponentami: nefibrilární glykoprotein, fibrilární protein a glykoaminoglykany. Ukládání amyloidu vede k orgánové dysfunkci [1]. Onemocnění jako první popsal v roce 1842 Karel Rokitansky, rodák z Hradce Králové, patolog působící ve Vídni. Pojmenování pochází od Virchowa z roku 1854 (amyloid – látka škrobu podobná) [2]. Klasifikace amyloidóz není jednotná. Z praktického pohledu se nejvhodnějším jeví klinicko-patologické dělení na amyloidózy generalizované (postihu-

jící více orgánových systémů) a lokalizované (postihující jeden orgán) [3]. Konkrétní typ amyloidózy je dále určen identifikací specifického bílkovinného prekurzoru (tzv. amyloidogenního proteinu), kterých dosud bylo identifikováno více než 30 [4]. Terminologické označení amyloidózy vychází z kombinace písmene A („amyloidogenní protein“) a dalšího písmene odvozeného od vlastního amyloidogenního proteinu (např. L pro fragmenty imunoglobulinových lehkých řetězců, „light-chain imunoglobulin fragments“) [4]. Amyloidóza může být získaná, nebo vrozená [5,6]. Nejčastěji se vyskytují amyloidózy získané, z nich 70 % tvoří AL amyloidóza (dříve označovaná jako primární), jejímž podkladem je nadprodukce monoklonálních lehkých řetězců (dyskrazie plazmatických buněk) u různých hematologických onemocnění [7]. Systémová

AA amyloidóza (dříve označovaná jako sekundární) představuje přibližně 25 % amyloidóz, provází chronická zánětlivá onemocnění (autoimunitní, infekční, nádorová) [7,8]. Diagnostika amyloidózy spočívá v histopatologickém průkazu amyloidu ve vzorku odebrané tkáně. Extracelulární tkáňové ukládání fibril složených z nízkomolekulárních podjednotek má charakteristický vzhled v elektronové mikroskopii, fibrily mají schopnost vázat konžskou červeň (zelená barva v polarizačním světle) a thioflavin T (žlutozelená fluorescence) [9,10]. Onemocnění může po dlouhou dobu probíhat asymptomaticky. Klinická symptomatologie je značně variabilní [7]. Amyloid se ukládá extracelulárně preferenčně do parenchymových orgánů, typické je postižení více orgánů současně. U AL amyloidózy je typické postižení ledvin (nefrotický syndrom), srdce (dia-

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 331– 334

Detská Hereditárny gastroenterológia angioedém a hepatológia: ako príčinapôvodná bolestí brucha práca

doi:

/ccgh

Vitamín D a nealkoholová steatóza pečene u detí Vitamin D and non-alcoholic fatty liver disease in children T. Kráľová , M. Pršo , D. Čierny , Z. Michnová , Z. Havlíčeková , M. Kostková Klinika detí a dorastu JLF UK a UN Martin Ústav klinickej biochémie JLF UK v Martine

Súhrn: Úvod: Inzulínová rezistencia (IR) zohráva kľúčovú úlohu v patogenéze nealkoholovej steatózy pečene (NAFLD). Hypovitaminóza D sa spája s množstvom ochorení, vrátane steatózy pečene a obezity. Vitamín D (VD) ovplyvňuje inzulínovú sekréciu a zlepšuje senzitivitu tkanív na inzulín, z čoho vyplýva, že hypovitaminóza D sa tiež spája s IR. Pomer leptínu k adiponektínu (LAR) bol skúmaný ako nový marker IR. Cieľ: Cieľom našej práce boli zistiť spojitosť medzi hladinou VD, NAFLD a IR u detských pacientov s nadváhou alebo obezitou. Metodika: Štúdia prebiehala od januára 2018 do augusta 2020 a bolo do nej zaradených 100 probandov. U respondentov sme zmerali antropometrické parametre, stanovili základné laboratórne parametre a hladinu leptínu a adiponektínu, vypočítali BMI, WHR, WHtR, LAR a HOMA-IR. Pomocou ultrasonografie získaním hepatorenálneho indexu (HRI) sme určili stupeň steatózy pečene a prostredníctvom real-time elastografie elasticitu pečeňového parenchýmu (LFI). Následne sme porovnávali skupiny pacientov bez steatózy a so steatózou pečene a hľadali vzájomné korelácie vo vzťahu k VD a IR. Výsledky: Závažnú deficienciu VD malo 4,4 % pacientov, hypovitaminózu D 55 % , insuficienciu VD 28,6 % a suficientné hladiny VD malo 12 % pacientov. Pacienti so signifikantnou steatózou pečene (HRI 1,5 a viac) mali najnižšiu hladinu VD (16,61 ± 5,62 μg/l, p = 0,015). Hladina VD u pacientov so steatózou pečene negatívne korelovala s obvodom pása, obvodom bokov, výškou, hmotnosťou, triacylglycerolmi, GMT, C-peptidom, inzulínom, HOMA-IR, HRI a LFI. Hladina leptínu bola najvyššia u pacientov s presteatózou pečene. LAR bol najvyšší v skupine so steatózou pečene, ale signifikantné korelácie vo vzťahu k ostatným parametrom sme nedokázali. Záver: Hladina VD inverzne koreluje so stupňom steatózy pečene u detských pacientov s nadváhou alebo obezitou. HOMA-IR nepriamo úmerne koreluje s hladinou VD a pozitívne s LFI. LAR bol najvyšší v skupine pacientov so steatózou, aj keď sme nepreukázali signifikantné korelácie vo vzťahu k VD a HRI. Kľúčové slová: vitamín D – nealkoholová steatóza pečene – inzulínová rezistencia – leptín – adiponektín – obezita – detský vek Summary: Background: Insulin resistance (IR) plays a key role in the pathogenesis of non-alcoholic fatty liver disease (NAFLD). Hypovitaminosis D is associated with several diseases, including hepatic steatosis and obesity. Vitamin D (VD) affects insulin secretion and improves tissue sensitivity to insulin, suggesting that hypovitaminosis D is also associated with IR. The leptin-to-adiponectin ratio (LAR) was investigated as a new marker of IR. Aim: The aim of our study was to determine the association between the VD status, NAFLD and IR in paediatric overweight or obese patients. Methods: The study ran from January 2018 to August 2020 and included 100 subjects. We measured their anthropometric parameters, determined their basic laboratory parameters and the level of leptin and adiponectin, calculated BMI, WHR, WHtR, LAR and HOMA-IR. We measured the degree of hepatic steatosis by obtaining the hepatorenal index (HRI) using ultrasonography, and used real-time elastography to determine the elasticity of the liver parenchyma (LFI). Subsequently, we compared the groups of patients with and without hepatic steatosis and looked for correlations in relation to the level of VD and IR. Results: 4.4% of patients had a severe VD deficiency, 55% of the children had hypovitaminosis D, 28.6% had VD insufficiency and 12% of patients had sufficient VD levels. Patients with significant hepatic steatosis (HRI 1.5 and more) had the lowest level of VD (16.61 ±5.62 μg/l, P = 0.015). The level of VD in patients with hepatic steatosis was inversely correlated with waist circumference, hip circumference, height, weight, triacylglycerols, GMT, C-peptide, insulin, HOMA-IR, HRI and LFI. Leptin levels were highest in patients with hepatic pre-steatosis. LAR was highest in the group with hepatic steatosis, but we did not observe significant correlations in relation to other parameters. Conclusion: VD levels are inversely associated with the degree of hepatic steatosis in overweight or obese paediatric patients. HOMA-IR inversely correlates with VD levels and positively with LFI. The LAR value was highest in the group of patients with steatosis, although we did not find out any significant correlations in relation to VD status and HRI. Key words: vitamin D – non-alcoholic fatty liver disease – insulin resistance – leptin – adiponectin – obesity – childhood

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 335– 343

Hereditárny angioedém ako príčinaIBD: bolestí kazuistika brucha

doi:

/ccgh

Centrum péče o zažívací trakt, Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice a.s., Ostrava II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc Lékařská fakulta Ostravské univerzity, Ostrava Oddělení nutriční péče, Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice a.s., Ostrava

Souhrn: CDED dieta (Crohn‘s disease exclusion diet) je první eliminační dietou, která navozuje a udržuje remisi u dospělých pacientů s lehkou až středně těžkou formou Crohnovy choroby. Je založena na povinných, doporučených a zakázaných potravinách. V naší práci představujeme danou dietu, referujeme první a dosud limitované zkušenosti našeho pracoviště s výše uvedenou stravou a kazuistiku pacienta s dlouholetou anamnézou Crohnovy choroby s lokalizací v ileocekální oblasti na imunosupresivní terapii azathioprinem s přetrvávající mírnou aktivitou nemoci. Pacient z CDED diety výrazně profitoval a kromě upravení břišní symptomatologie a normalizace laboratorních parametrů došlo k výraznému zlepšení celkové kvality života pacienta. Klíčová slova: CDED – Crohnova choroba – dieta – alternativní stravování – relaps nemoci Summary: The CDED diet (Crohn‘s disease exclusion diet) is the first elimination diet that induces and maintains remission in adult patients with mild to moderate Crohn‘s disease. It is based on mandatory, recommended and prohibited foods. In our article we present our workplace experience, that is still limited, as well as the case report of a patient with a long history of Crohn‘s disease in ileocecal localization on immunosuppressive therapy with azathioprine. He has benefited significantly from the CDED diet, his abdominal symptomatology and laboratory parameters have improved. There has also been a significant improvement in the quality of his life. Key words: CDED – Crohn’s disease – diet – alternative nutrition – relapse of the disease

Úvod Crohnova choroba (CN) a ulcerózní kolitida (UC) jsou chronická zánětlivá onemocnění zažívacího traktu, jejichž původ není doposud zcela objasněn. Předpokládá se multifaktoriální etiologie zahrnující autoimunitní podíl, genetickou predispozici, optimální složení střevní mikrobioty, patogenní imunitní reakce a v neposlední řadě mnohé faktory vnějšího prostředí [1,2], přičemž strava a stravovací návyky mohou ovlivnit jak složení, tak i funkci mikrobiomu

s cílem udržení ideální střevní propustnosti a koordinace zánětlivých změn sliznice zažívacího traktu. Alterace střevní mikrobioty se pak považuje za klíčový moment ve spuštění patologické kaskády vedoucí k rozvoji CN [1,3].

CDED dieta Současně platné doporučené postupy Evropské organizace pro Crohnovu chorobu a kolitidu (ECCO – European Crohns and Colitis Organisation) a Evropské společnosti pro pediatrickou gastroente-

rologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN – The European Society for Paediatric Gastroenterology Hepatology and Nutrition) doporučují jako metodu volby exkluzivní enterální výživu (EEN – exclusive enteral nutrition) v indukci remise CN u dětí s aktivní luminální chorobou [4]. EEN však často selhává na špatné adherenci pacientů. Compliance se pohybuje v rozmezí 50 až 91 % [4,5]. První alternativní dietou s publikovanou randomizovanou kontrolovanou studií prokazující její potenciální efekt v indukci a udržení remise

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 345– 349

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí Zprávabrucha z akce

doi:

/ccgh

Pacienti s primární biliární cholangitidou (PBC), kteří dobře odpovídají na léčbu kyselinou ursodeoxycholovou (UDCA), dosáhnou zpravidla dlouhodobého přežití bez nutnosti transplantace jater. Významné procento však na UDCA nereaguje dostatečně – aniž by bylo do detailu známo, proč tomu tak je. Po přednášce prof. Davida Jonese z Newcastle University, Velká Británie, která byla v rámci programu letošního International Liver Congress 2021 součástí satelitního sympozia podpořeného společností Intercept, se však zdá, že v poznání mechanizmů, které limitují úspěšnost léčby UDCA u konkrétních pacientů, byl učiněn významný krok kupředu. Prof. Jones úvodem připomněl z dnešního pohledu průlomovou studii, ve které její autoři (Corpechot C et al, Hepatology 2008) identifikovali biomarkery predikující dlouhodobě horší výsledky pacientů s PBC léčených UDCA – zvýšenou koncentraci sérového bilirubinu, alkalické fosfatázy (ALP), aspartátaminotransferázy (AST) či nižší hodnoty sérového albuminu a protrombinového indexu – a položili tím základ současného hodnocení rizika pacientů s PBC podle biochemické odpovědi. Prof. Jones ovšem zdůraznil, že se ve zmíněné studii ukázalo, že nad rámec biochemie existují ještě další faktory,

které mohou výsledky ovlivnit – vedle věku jsou to především středně těžký až těžký zánět s infiltrací portálních polí (interface hepatitida, dříve označovaná též jako piecemeal nekróza) a duktopenie. Podle prof. Jonese si tyto nálezy, zejména pokud jsou přítomny již na začátku léčby, zasluhují mimořádnou pozornost – a proto se ve svém vystoupení věnoval výlučně jim. Vztah časné duktopenie k vysoce rizikové PBC je možné najít v již poměrně starší nizozemské studii (Vieggar FP et al, Gut 2001). V ní byla identifikována skupina čtyř pacientů, kteří měli velmi agresivní formu onemocnění s duktopenií. „Jejich jaterní tkáň, ve které doslova nebyly žlučovody, překvapivě nebyla fibrotická, což zpochybňuje koncept, že ke ztrátě žlučovodů vede nevyhnutelně až jaterní fibróza a progredující cirhóza – problémem těchto lidí byla evidentně duktopenie sama o sobě,“ uvedl prof. Jones a pokračoval: „Jednalo se o mladé pacienty, což by korespondovalo s některými daty o nedostatečné odpovědi na léčbu UDCA u mladších jedinců, u kterých bývá i více elevována ALP.“ Prof. Jones se dále odvolal na data z britské kohortové studie UK-PBC, ve které byly vstupně odebírány jaterní biopsie. Z vysoce rizikových pacientů, kteří i přes léčbu UDCA museli podstoupit transplantace jater, mělo 100 % již při

vstupu do studie přítomnu duktopenií. U těchto pacientů byla provedena i analýza transkriptomu, tedy RNA aktuálně přítomné v buňkách. Byl u nich shledán velmi konzistentní profil exprese shodných genů kódujících prozánětlivé cytokiny – zatímco u nízkorizikových pacientů byly nálezy rovněž konzistentní, ale týkaly se exprese jiných genů. Obě skupiny pacientů s PBC se pak lišily od výsledků analýzy transkriptomu zdravých kontrol. „PBC má tedy jasně odlišený profil zánětlivých markerů, ale u pacientů s vysokým rizikem se musí vyskytovat ještě něco navíc – a my se můžeme oprávněně domnívat, že je to přítomnost interface hepatitidy, kvůli níž jsou podstata a průběh onemocnění od samého začátku odlišné,“ zdůraznil prof. Jones.

Je senescence buněk klíčem k PBC? Významnou práci, v níž Identifikovali proces senescence buněk biliárního epitelu, publikovali japonští autoři z tzv. Nakanumovy skupiny (Sasaki M et al, Journal of Autoimmunity 2020). Senescence (replikativní stárnutí) je jedním ze zásadních procesů poškození buňky. Vede k zástavě buněčného cyklu, aniž by taková buňka odumřela – přežívá dál jako „zombie“ bez schopnosti normální funkce a proliferace. Nakanu-

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 351– 354

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí Komentáře brucha

Výběr z mezinárodních časopisů

Abstrakta článků ke stažení zde:

http:

You can download the abstracts here:

The selection from international journals

Bariatric Surgery Reduces Cancer Risk in Adults With Nonalcoholic Fatty Liver Disease and Severe Obesity Rustgi VK, Li Y, Gupta K et al. Gastroenterology 2021; 161(1): 171–184. doi: 10.1053/ j.gastro.2021.03.021.

Bariatrický chirurgický výkon snižuje riziko rakoviny u dospělých s nealkoholovou tukovou nemocí jater a těžkou obezitou Nealkoholová tuková nemoc jater (NAFLD – non-alcoholic fatty liver disease) je spojena s obezitou a zvýšeným rizikem rakoviny. Vliv bariatrického chirurgického výkonu na riziko rakoviny u NAFLD pacientů není známý. V této retrospektivní kohortové studii byl sledován vliv bariatrického výkonu na riziko rakoviny u pacientů ve věku 18–64 let s nově diagnostikovanou NAFLD s těžkou obezitou v letech 2007–2017. Do studie bylo zahrnuto celkem 98 090 pacientů, u 33 435 (34,1 %) pacientů byl proveden bariatrický chirurgický výkon. U pacientů bez chirurgického výkonu došlo k rozvoji 1 989 případů rakoviny za 115 890,11 paciento-roků sledování v porovnání s 925 případy rakoviny za 67 389,82 paciento-roků u pacientů po chirurgickém výkonu (crude rate ratio 0,84; 95% CI 0,77– 0,91). Riziko jakékoli rakoviny a rakoviny spojené s obezitou bylo sníženo o 18 % (hazard ratio – HR 0,82; 95% CI 0,76– –0,89) a 25 % (HR 0,65; 95% CI 0,56–0,75) u pacientů s bariatrickým výkonem vs. bez výkonu. Adjustované riziko jakékoli rakoviny a rakoviny spojené s obezitou bylo významně nižší u pacientů s cirhózou vs. pacienti bez cirhózy, kteří podstoupili chirurgický výkon. Bariatrický chirurgický výkon byl spojen s významným poklesem rizika kolorektálního, pankreatického, endometriálního, tyroideálního a hepatocelulárního karcinomu a mnohočetného myelomu. Bariatrický chirurgický výkon byl spojen s významným poklesem rizika jakékoli rakoviny a rakoviny spojené s obezitou u pacientů s NAFLD s těžkou obezitou.

Outcome of COVID- in Patients With Autoimmune Hepatitis: An International Multicenter Study Efe C, Dhanasekaran R, Lammert C et al. Hepatology 202; 73(6): 2099–2109. doi: 10.1002/hep.31797.

Průběh covidu-

u pacientů s autoimunní hepatitidou: mezinárodní multicentrická studie

Data týkající se průběhu covidu-19 u pacientů s autoimunní hepatitidou (AIH) nejsou k dispozici. Tato retrospektivní studie se zabývala pacienty s AIH a nemocí covid-19 ze 34 center Evropy a Ameriky. Byly analyzovány faktory spojené s těžkým průběhem covidu-19 definované jako potřeba mechanické ventilace, přijetí na jednotku intenzivní péče a/nebo úmrtí. Průběh pacientů s AIH byl porovnán metodou propensity score-matching s kohortou pacientů bez AIH, ale s chronickým jaterním onemocněním (CLD – chronic liver disease) a covidem-19. Hodnocena byla i četnost a klinická významnost nově vzniklého jaterního poškození (definovaného jako ALT > 2× horní limit normy) v průběhu nemoci covid-19. Zahrnuto bylo 110 pacientů s AIH (80 % žen) s mediánem věku 49 let (rozmezí 18–85 let) v době diagnózy covidu-19. Nový výskyt jaterního poškození byl pozorován u 37,1 % (33/89) pacientů. Léčba antivirotiky byla spojena s jaterním poškozením (p = 0,041; OR 3,36; 95% CI 1,05–10,78), zatímco pokračující léčba imunosupresivy v průběhu covidu-19 byla spojena s nižším rizikem jaterního poškození (p = 0,009; OR 0,26; 95% CI 0,09–0,71). Riziko těžkého covidu-19 (15,5 vs. 20,2 %; p = 0,231) a celková mortalita (10 vs. 11,5 %; p = 0,852) se nelišily mezi pacienty s AIH a non-AIH CLD. Cirhóza byla nezávislým prediktorem těžkého covidu-19 u pacientů s AIH (p < 0,001; OR 17,46; 95% CI 4,22–72,13). Pokračování imunosuprese nebo přítomnost jaterního poškození v průběhu nemoci covid-19 nebyly asociovány s těžkým covidem-19. Tato mezinárodní multicentrická studie prokázala, že pacienti s AIH nebyli ve zvýšeném riziku horšího průběhu covidu-19 než pacienti s CLD jiných příčin. Cirhóza byla nejsilnějším prediktorem těžkého covidu-19 u pacientů s AIH. Udržovací imunosuprese v průběhu covidu-19 nebyla asociována se zvýšeným rizikem těžkého covidu-19, ale snížila riziko nového výskytu jaterního poškození v průběhu onemocnění covid-19.

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 355–357

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí brucha Kvíz

Správná odpověď na předchozí kvíz Dlouhodobé bolesti břicha M. Bortlík Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a.s.

Z CT obrázků je zřejmé, že u nemocné se jednalo o retenci endoskopické kapsle. Kapslová endoskopie byla provedena v roce 2015, a celková doba retence tedy dosáhla 6 let.

Za retenci kapsle považujeme stav, kdy nedojde k jejímu vyloučení do týdnů od začátku vyšetření. Přestože je jednou z nejčastějších komplikací kapslové endoskopie tenkého střeva, jde o situaci poměrně vzácnou. Postihuje přibližně % pacientů, v závislosti na indikaci k vyšetření však může stoupat až ke % (u pacientů s Crohnovou chorobou). U většiny pacientů jde o asymptomatický stav, obtíže postihují pouze % pacientů s retinovanou kapslí. Na tuto komplikaci je nutno pomýšlet především při nejistotě o vy-

loučení kapsle a také u pacientů s neúplným vyšetřením tenkého střeva, tj. tam, kde je záznam ukončen před dosažením céka. Diagnostika retinované kapsle je jednoduchá – prostý rentgenový snímek břicha, který spolehlivě zachytí stín kapsle [ ]. Retence endoskopické kapsle není u většiny pacientů stavem urgentním a její řešení závisí na konkrétní klinické situaci. U pacientů s prokázanou či suspektní zánětlivou etiologií stenózy je doporučeno podat krátkodobě protizánětlivou medikaci, např. topické nebo systémové kortikoidy, a dosáhnout uvolnění kapsle zvětšením průsvitu střeva v místě retence. Je-li toto místo dostupné endoskopicky (např. balonovou nebo spirální motorizova-

Obr. , . Krátká stenóza ilea s retinovanou peckou (obr. ) a endoskopickou kapslí (obr. ). Autor snímků: MUDr. M. Kobza, Chirurgické odd., Nemocnice České Budějovice, a.s. Fig. , . Short ileus stenosis with retained stone (Fig. ) and endoscopic capsule (Fig. ). Author: M. Kobza, MD, Department of Surgery, Hospital of České Budějovice, a.s.

nou enteroskopií), je vhodné se pokusit o endoskopickou extrakci. K upřesnění lokalizace může být použito CT vyšetření, informace je však obvykle pouze orientační. U většiny pacientů je definitivním řešením chirurgická extrakce, při níž lze adekvátně řešit i příčinu retence (resekcí nebo strikturoplastikou stenózy). Retence endoskopické kapsle v takovém případě slouží jako spolehlivý indikátor místa stenózy potenciálně ohrožující pacienta střevní neprůchodností. V případě naší nemocné jsme se nejprve pokusili o uvolnění kapsle podáním budesonidu v dávce mg denně a po týdnech neúspěšné léčby jsme doplnili jednobalonovou enteroskopii. Ani ta nevedla k lokalizaci kapsle, a následovala proto chirurgická intervence. Vzhledem k předchozím operacím a radioterapii byl nutný otevřený přístup střední laparotomií s revizí tenkého střeva. Při tomto výkonu chirurg identifikoval krátkou stenózu ilea, jejíž původ byl nejspíše poradiační, ve stenóze byla pak kromě kapsle zachycena i pecka z ovoce velikosti odpovídající retinované kapsli (obr. , ). Následně chirurg doplnil krátkou resekci stenózy s anastomózou koncem ke konci. Pooperační průběh byl klidný a pacientka byla po týdnu propuštěna v dobrém stavu domů. Je třeba zdůraznit, že náš postup po kapslové endoskopii v roce nebyl správný. Přestože záznam vyšetření svědčil pro významnou stenózu tenkého střeva, nebylo vyloučení kapsle ověřeno rentgenovým snímkem břicha. K adekvátnímu postupu ne-

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 359–360

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí brucha Kvíz

vedly ani pokračující intermitentní obstrukční projevy, abnormální nález magnetické rezonance v roce , resp. CT snímky z roku . Za pozitivní aspekty případu tak můžeme po-

važovat pouze ponaučení, kterého se nám tímto způsobem dostalo, a také fakt, že navzdory dlouhé době nedošlo k destrukci kapsle či jiné závažné komplikaci stavu naší pacientky.

Literatura . Tachecí I, Suchánek Š, Drastich P et al. Doporučené postupy České gastroenterologické společnosti ČLS JEP pro kapslovou endoskopii. Gastroent Hepatol ; ( ): – . doi: . /amgh .

Kvízová otázka byla uveřejněna v předchozím, třetím čísle časopisu na str.

Partneři České gastroenterologické společnosti ČLS JEP Zlatí partneři

Stříbrní partneři

Bronzoví partneři

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 359–360

Hereditárny angioedém Kreditovaný autodidaktický ako test príčina bolestí brucha

Kreditovaný autodidaktický test Vážení čtenáři, rádi bychom vás informovali, že ve spolupráci s Českou gastroenterologickou společností a Českou lékařskou komorou jsme připravili autodidaktický test, za který můžete získat 2 kredity do celoživotního vzdělávání lékařů. Test je dostupný na webových stránkách časopisu www.csgh.info.

Kreditovaný autodidaktický test: klinická a experimentální gastroenterologie 1. Pacienti s covid-19 infekcí mají sérovou hladinu amylázy: a) vždy vyšší b) vždy v normě c) nelze ji stanovit pro interferenci s viremií d) často vyšší 2. Svalová deplece je u kandidátů transplantace jater: a) vždy přítomna b) vzácně přítomna c) neovlivňuje peritransplantační průběh d) nemá vliv na prognózu pacientů 3. Heydeho syndrom není charakterizován: a) aortální stenózou b) von Willebrandovým syndromem c) angiodysplaziemi tenkého střeva d) aortální insuficiencí 4. Kauzální léčba Hyedeho syndromu spočívá v: a) podání koagulačních faktorů b) léčbě aortální stenózy

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 362

c) ošetření angiodysplazií argon plazma koagulací d) ošetření angiodysplazií klipy 5. Protilátky proti laminarinu jsou u pacientů s kolorektálním karcinomem: a) nižší než u kontrol b) stejné jako u kontrol c) vyšší než u kontrol d) žádná odpověď není správná 6. Mezi typické projevy postižení zažívacího traktu při CMV nemoci nepatří: a) krvácení u tenkého střeva b) průjem c) bolest břicha d) horečka 7. Mezi modality léčby krvácení ze střeva při CMV nemoci nepatří: a) protivirová léčba b) endoskopické ošetření

c) radiologické ošetření d) imunosupresivní léčba 8. Abnormální jícnový manometrický nález je u Parkinsonovy choroby přítomen: a) pouze v případě dysfagie b) často i při absenci dysfagie c) vždy d) pouze u pacientů bez léčby 9. Pro postižení gastrointestinálního traktu u AA amyloidózy neplatí: a) amyloid je uložen ve sliznici b) může být asymptomatické c) nejčastěji postihuje duodenum d) je vždy symptomatické 10. Mezi klinické projevy postižení gastrointestinálního traktu u AA amyloidózy nepatří: a) krvácení b) malabsorpce c) poruchy motility d) chronická pankreatitida

Hereditárny angioedém ako príčina bolestí brucha Tiráž

Gastroenterologie a hepatologie Vedoucí redaktor (Editor-in-Chief) prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a.s. a . LF UK v Praze Českomoravská , Praha milan.lukas@email.cz Zástupce vedoucího redaktora pro Slovenskou republiku (Editor for Slovak Republic) doc. MUDr. Tomáš Koller, Ph.D. V. interná klinika LF UK a UN Bratislava Ružinovská , Bratislava koller.tomas@gmail.com Redakční rada (Editorial Board) MUDr. Peter Bánovčin Jr, PhD. Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin doc. MUDr. Martin Bortlík, Ph.D. Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a.s. prof. MUDr. Radan Brůha, CSc. IV. interní klinika – klinika gastroenterologie a hepatologie . LF UK a VFN v Praze MUDr. Iveta Čierna, PhD. Detská fakultná nemocnica s poliklinikou, Bratislava prof. MUDr. Martin Fried, CSc. OB Klinika a. s., Praha prof. MUDr. Tibor Hlavatý, PhD. Gastroenterologická ambulancia I., Nemocnica Ružinov – UN Bratislava

doc. MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D. Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha MUDr. Lubomír Skladaný, PhD. II. interná klinika SZU a FNsP F.D. Roosevelta v Banskej Bystrici doc. MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D. Interní klinika . LF UK a ÚVN Praha prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty ISCARE a.s., Praha doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D. II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc MUDr. Eduard Veseliny, PhD. I. interná klinika LF UPJŠ a UN LP Košice MUDr. Kristýna Zárubová Pediatrická klinika . LF UK a FN Motol Mezinárodní redakční rada (International Editorial Board) Prof. Lars Aabakken, MD, PhD Professor of Medicine, Chief of GI endoscopy Oslo University Hospital Rikshospitalet Oslo, Norway Peter Doyle Higgins, MD, PhD Associate Professor, Department of Internal medicine, Gastroenterology University of Michigan, USA

Peter Laszlo Lakatos, MD, PhD Professor of Internal Medicine, director of the IBD Centre at McGill University, MUHC, Sherbrooke Street West, Montreal, Quebec, Canada Prof. David Lieberman Professor of Medicine and Chief of the Division of gastroenterology Oregon Health & Science University Portland, Oregon, USA Prof. Jong-Ho Moon, MD, PhD Professor of Medicine, School of Medicine, SoonChunHyang University Bucheon/Seoul, Korea Prof. Walter Reinisch, MD Professor of Medicine, Department of Internal medicine, Gastroenterology, McMaster University Hamilton, Ontario, Canada Florian Rieder, MD Department of Gastroenterology, Hepatology and Nutrition, Digestive Disease and Surgery Institute Department of Pathobiology, Lerner Research Institute Cleveland Clinic Foundation Cleveland, Ohio, USA Prof. Vincenzo Stanghellini Professor of Medicine Department of Medical and surgical science University of Bologna, Italy Prof. Jerome D. Waye, MD Professor of Medicine, Director of Endoscopic Education Icahn School of Medicine Mount Sinai, New York, USA

Harmonogram vydání a tematické zaměření časopisu Gastroenterologie a hepatologie pro rok A time schedule of journal´s publication with major topics for . Číslo

Téma

Koeditoři

/ / / / / /

IBD hepatologie digestivní endoskopie klinická a experimentální gastroenterologie gastrointestinální onkologie dětská gastroenterologie a hepatologie / bariatrie a obezitologie

M. Bortlík/T. Hlavatý R. Brůha/Ľ. Skladaný O. Urban/E. Veseliny T. Hucl/P. Bánovčin Š. Suchánek/T. Koller K. Zárubová/M. Fried

. Termín vydání únor duben červen srpen říjen prosinec

Gastroenterologie a hepatologie Vydává Česká lékařská společnost J. E. Purkyně ve spolupráci s nakladatelstvím Care Comm s.r.o. Evidenční číslo MK ČR E . ISSN (Print). ISSN X (On-line). On-line verze je přístupná na adrese www.csgh.info Časopis ČSGH je uveden na SCOPUS, CHEMICAL TITLES, EXCERPTA MEDICA/EMBASE, CHEMICAL ABSTRACTS, INIS Atomindex,

www.cgs-cls.cz

Food Science and Technology Abstracts, Bibliographia Medica Čechoslovaca. Nakladatel: Care Comm s.r.o. Klicperova / , Praha Odpovědná redaktorka: Ing. Kateřina Michnová katerina.michnova@carecomm.cz Grafická úprava: Karel Zlevor

www.sgssls.sk

Vychází × ročně. Předplatné na rok činí Kč ( eur) + poštovné. Informace o podmínkách inzerce poskytuje a objednávky přijímá: Jan Laitl jan.laitl@carecomm.cz + Toto číslo vychází

. srpna