Florence 7,8/13

7–8/13

florence vychází pod patronací České asociace sester červenec–srpen 2013 / ročník IX / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

s. 4 / Reportáž

s. 32 / Zpravodaj ČAS

Jeden den na záchrance: Banální případy střídají akce

Svůj svátek oslavily sestry v Divadle Na Jezerce

s. 15 / Odborné téma

Využití léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči v ČR s. 23 / Přehledová studie

Využití Theory of Caring v porodní asistenci v ČR

Odborné téma

Intenzivní péče a urgentní medicína

časopis obsahuje recenzované články

MediSet® – vše, co potřebujete vždy hned při ruce: rychlé, bezpečné a kvalitní ošetření MediSet® je hotový sterilní balíček obsahující kompletní sadu zdravotnického materiálu, jenž umožňuje okamžitě a kdykoliv provést aseptický zákrok. Lze jej použít ihned bez nutnosti zdlouhavé přípravy a kompletace zdravotnického materiálu. Je k dispozici v různých variantách, které svým složením odpovídají typu zákroku. Jednotlivé komponenty jsou uloženy v logickém sledu. Všechny složky setu byly pečlivě vybírány v úzké spolupráci se zdravotníky.

Proč právě MediSet®?

• Šetří čas, ulehčuje práci a snižuje náklady • Zvyšuje kvalitu a bezpečnost ošetření • Zaručuje sterilní postup při provádění zákroků • Zákrok je možné provést ihned, kdykoliv a kdekoliv • Obsahuje kompletní sadu pro zákrok včetně kovových nástrojů • Slouží jako prevence nozokomiálních nákaz • Přispívá ke standardizaci postupů a minimalizaci případných chyb

Více informací na www.hartmann.cz Volejte naše odborné poradce na infolince 800 100 333

1

editorial florence 7–8/13

Příteli chvátej, SOS…

K

dyž se řekne sanitka, vybaví se vám možná stejnojmenný československý televizní seriál z prostředí pražské záchranky v letech 1956–1975, v němž hrál hlavní roli Jaromír Hanzlík a který, zdá se, se znovu vrací na televizní obrazovky. Podíváte-li se však do slovníku, co znamená slovo sanita, protože sanitka je hovorový výraz, zjistíte, že má hned několik významů. Slovo sanitá znamená zdraví. Jako sanita se historicky označoval oddíl vojenských zdravotníků, ale stavitelsky jde o souhrnné označení vybavení koupelen a záchodů. A jak jsem psala již na začátku, dalším významem tohoto slova je speciálně upravený automobil užívaný k převozu nemocných nebo raněných. A právě lidem, kteří s těmito vozy jezdí a zachraňují životy, se budeme v tomto čísle Florence také věnovat. Nejprve však něco málo z historie.

První pokusy o převoz pacientů k lékaři začaly v Evropě vznikat již v 18. století. Přepravu tehdy zajišťovaly koňské povozy. První záchranná služba pod názvem „Humanitní společnost pro záchranu zdánlivě mrtvých a v náhlém nebezpečí smrti se ocitnuvších“ byla založena v roce 1798 a v roce 1857 byl v Praze na popud tehdejšího ředitele c. k. Policie pražské barona Päumanna založen Pražský dobrovolný sbor ochranný, do něhož se přihlásilo 36 dobrovolníků různých profesí, tři z nich byli zdravotníci. Tím se začala psát historie pražské záchranky, která je nejstarší ve střední Evropě. Sanitní vozidla se začala používat nejprve ve velkých městech v první polovině 20. století. Do menších měst se u nás začala rozšiřovat až od 60. let, kdy začaly vznikat další záchranné služby. Původně šlo o běžná vozidla, ve kterých bylo lůžko pro pacienta, a veškeré zdravotnické vybavení s sebou vozil lékař v brašně. Sanitky, jak je známe dnes, se v Československu začaly objevovat až od 80. let.

Těm dnešním se však svým výkonem ani vybavením nemohly vyrovnat.

A jak to tedy vypadá v těch dnešních? Jak vypadá takový běžný den záchranářů? Na to jsme se jeli podívat do Mníšku pod Brdy, kde slouží příslušníci Záchranné služby Asociace samaritánů ČR. Jak to dopadlo, se můžete dočíst v reportáži na straně 4. Ale protože urgentní medicína nejsou jen záchranáři, dozvíte se v tomto čísle například i to, jak je využívána léčebná hypotermie v přednemocniční neodkladné péči v ČR nebo jak může vypadat život mladého člověka po autonehodě.

Nechybí samozřejmě ani druhé odborné téma, kterým je tentokrát dítě a péče o ně, takže se dozvíte mimo jiné i to, jak vypadá extrakorporální membránová oxygenace v dětském věku. Nemůžeme zapomenout ani na recenzované články, porovnání ošetřovatelské péče u nás a na řecké Krétě očima studentů či výlet do historie v souvislosti s měřením tlaku.

A přestože, řečeno slovy klasika, tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným, přeji vám, aby se počasí umoudřilo a vy jste prožili krásné léto a příjemnou dovolenou. Hezké čtení!

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek?

K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz.

Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel.

Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku.

Přidejte se k nám!

obsah

2

téma čísla

florence 7–8/13

3 / Seriál Jakou mám šanci na novou práci?

4 / Reportáž Jeden den na záchrance: Banální případy střídají akce

Dítě a péče o ně

Mimotělní membránová oxygenace (ECMO) je život zachraňující metoda užívaná v léčbě těžkého respiračního a oběhového selhání nezvládnutelného správně vedenou ventilační léčbou a farmakologickou podporou oběhu.

Odborné téma

Dítě a péče o ně 8 / ECMO (extrakorporální membránová oxygenace) v dětském věku 10 / Aplikace surfaktantu při léčbě aspirace mekonia Intenzivní péče a urgentní medicína 13 / Kazuistika mladého muže po autonehodě 15 / Využití léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči v ČR

8

Recenzované články

Výzkumná zpráva 19 / Vplyv sociálneho skóre rodiny na psychomotorický vývin batoliat Přehledová studie 23 / Využití Theory of Caring v porodní asistenci v ČR

z dalšího obsahu 4 Reportáž Jeden den na záchrance: Banální případy střídají akce

26

Analogové studie a vliv smyslové a sociální deprivace na pacienty dlouhodobě upoutané na lůžko

Praxe

26 / Analogové studie a vliv smyslové a sociální deprivace na pacienty dlouhodobě upoutané na lůžko Pro studenty 29 / Vyšší odborná škola MILLS Čelákovice Pro školy 30 / Odborná stáž na ostrově Kréta

Zpravodaj ČAS

32 Svůj svátek

oslavily sestry v Divadle Na Jezerce

2 / Svůj svátek oslavily sestry v Divadle Na Jezerce 3 33 / Brodovy dny se letos zaměřily hlavně na predialýzu 35 / Sestra, která zná, pomáhá 36 / Pražské chirurgické dny slavily jubileum Z konferencí 38 / 8. sympozium o peritoneální dialýze pracovišť Čech a Moravy „Czech PD Day“

Servis

44

www.florence.cz Ročník IX., číslo 7–8, červenec–srpen 2013 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 6. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia a archiv

Historie Historie měření tlaku aneb od krve po rtuť

41 / II. neurologické sympozium přispělo k rozvoji mezinárodní spolupráce 42 / Senior v dnešní době 43 / Právo Ztráta objednaných léků 43 / Kvíz 44 / Historie Historie měření tlaku aneb od krve po rtuť 44 / Názory O co vlastně jde v pracovní skupině pro porodnictví na MZ ČR? 48 / Lekce angličtiny

3

seriál / personalistika text: Mgr. Radka Lankašová, www.mblue.cz, foto: Profimedia

Jakou mám šanci na novou práci? Šance najít práci je stoprocentní. To je dobrá zpráva. Otázkou však zůstává, jak se vám bude práce líbit a kde a kdy ji získáte.

K

aždý člověk má mix osobních preferencí. Zaměstnání hodnotíme podle mzdy, kterou dostaneme, nadřízeného a kolegů, se kterými budeme spolupracovat. Dále dle pracovní náplně, případně možnosti ji následně ve firmě změnit, renomé zaměstnavatele a vzdálenosti od bydliště.

Zbývající kritéria jsou méně významná – například zaměstnanecké výhody, rozsah možného školení aj.

Jestliže hledáme práci, intuitivně se rozhlížíme po stejné práci ve stejném oboru, v němž jsme pracovali, nebo na­opak úmyslně chceme náplň práce či obor změnit. Tabulka popisuje, jaké máte možnosti, a zároveň říká, že směrem dolů a doprava klesá zájem zaměstnavatele vás zaměstnat.

Stejná práce / stejný obor

Stejná práce / podobný obor

Stejná práce / jiný obor

Podobná práce / stejný obor

Podobná ­práce / podobný obor

Podobná práce / jiný obor

Odlišná práce / stejný obor

Odlišná práce / podobný obor

Odlišná práce / jiný obor

Pozn.: Práce znamená pracovní náplň neboli obvyklá činnost v zaměstnání. Obor znamená obor zaměstnavatele (banka nebo pojišťovna, automobilový průmysl nebo sklárna atp.).

V zásadě se můžete nacházet ve třech situacích: 1. Máte hodně nabídek na práci = ideální situace. Předchází jí výborně napsaný životopis a zejména vysoká odborná kvalifikace a zajímavé předchozí pracovní zkušenosti.

2. Máte jednu nabídku a nedaří se vám novou práci najít. Pak zvažte – máte dobře napsaný životopis? Hlásíte se na pozice, která odpovídají vaší kva-

lifikaci a pracovním zkušenostem?

Jste dostatečně aktivní a odpovídáte na všechna volná relevantní pracovní místa?

3. Nemáte žádnou nabídku. Pak je potřeba, abyste se začali dívat na trh práce jako na trh pracovní síly, kde jsou firmy kupujícími a vy jste „zboží“, které si kupují. Přestože je toto přirovnání tvrdé, do určité míry situaci skutečně vystihuje. Znamená to tedy, že pokud v daném čase projeví více lidí zájem o vámi vybrané pracovní místo, je vaše šance být zaměstnán srovnatelná s výrobkem, kterého je ve skladu příliš mnoho.

Pozvání na interview (tedy kupec si zboží všiml) = hodnocení vzhledem ke mzdě (cena zboží), vzdělání a pracovním zkušenostem (obsah a charakter zboží), osobnostním charakteristikám a podle vaší motivace.

Zamyslete se, jakým způsobem si kupujete dražší službu nebo věc. Jak se chováte? Vezmete hned to první, co vidíte? Nebo pátráte dál? Snažíte se ušetřit? Nebo chcete to pravé ořechové a jste ochotni si připlatit a počkat? Úplně stejně se chovají zaměstnavatelé, když obsazují místo ve své společnosti.

Váš cíl je najít více pracovních nabídek, dostat pozvánku na interview a následně získat pracovní nabídku za co nejlepších podmínek. Nedaří-li se vám dostat se na pohovory, analyzujte, jaký je důvod nedostatku pracovních nabídek: 1. „Zaslal jsem málo žádostí.“ Pak odepisujte více. Zvažte změnu kritérií,

podle kterých si volná místa vybíráte.

Nezúžili jste si zbytečně výběr? Co se stane, když jeden požadavek zmírníte? Nebo úplně vypustíte?

2. „Dostávám málo pozvánek na interview.“ Pak zkontrolujte, zda je váš životopis v pořádku. Je strukturovaný? Obsahuje všechny osobní údaje?

Dostatečně jasně, přesně a hlavně konkrétně obsahuje náplň vašich pracovních pozic? Umíte se skutečně prodat? Zaujmout?

3. „Většinou jsem zamítnut po prvním interview.“ Pak se zamyslete, jak se na pohovoru chováte. Jako tvor bez sebevědomí? Nebo naopak jako „ředitel zeměkoule“? Sedněte si před zrcadlo, abyste se viděli celí, a zkuste si odpovědět na pár základních otázek, které jsou vždy kladeny u pohovoru. Jak sami na sebe působíte? Dali byste si práci? Věřili byste si?

Nevíte-li si rady s analýzou nebo napsáním životopisu, zkuste využít službu www.jakhledatzamestnani.cz.

Zajímavou alternativou k zaměstnání může být vlastní podnikání. Jste-li nezaměstnaní, můžete svůj volný čas věnovat přípravě vlastní živnosti nebo firmy.

Neříkejte si hned, že to nepůjde. Máte čas o podnikání přemýšlet. Věnujte svůj čas přípravě podnikání tak, jako by jiná možnost nebyla. Pravděpodobně sami sebe překvapíte svými nápady. Konzultujte své podklady se známými, kteří jsou zkušenější nebo sami dokonce podnikají. Koneckonců nápady můžete případně uplatnit i v novém zaměstnání, pokud se nakonec přeci jen rozhodnete nepodnikat.

4

florence 7–8/13

reportáž text a fota: Magda Hettnerová, redakce Florence

Jeden den na záchrance: Banální případy střídají akce Z podmračeného nebe se na zem občas snesou dešťové kapky a teplota vzduchu se létu nepodobá ani omylem. Je pondělí 10. června, osm hodin ráno a před nízkou budovou ve Skalecké ulici č. 519 v Mníšku pod Brdy je rušno. Do přízemí, kde mají své čekárny zubní a praktická lékařka, přicházejí pacienti a z postranních otevřených dveří sem doléhají mužské hlasy. V malé místnosti zaplněné skříněmi postávají čtyři muži v oranžových stejnokrojích a diskutují. Jsou to zaměstnanci záchranné služby Asociace samaritánů ČR (ZS ASČR), kteří si zrovna vyměňují službu.

P

rávě zde, ve dvou malých místnostech, sídlí rychlá lékařská pomoc (RLP) ASČR, která v systému rendez-vous vyjíždí zasahovat po téměř celém okresu Praha–západ ve Středočeském kraji. Dvojice řidič–lékař tu slouží vždy ve dvanáctihodinových směnách, aby byli k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

„V Mníšku pod Brdy máme ještě jedno stanoviště, ze kterého vyjíždí vůz rychlé záchranné služby (RZS).

Další stanoviště samaritánů jsou v Praze 5-Zbraslavi, Kralupech nad Vltavou, Davli u Prahy, ve Slaném a na Letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni,“ popisuje Jan Kottek, který v Mníšku slouží jako řidič RLP/RZP. Vzhledem

k rozlehlosti Středočeského kraje se každý výjezd podobá menšímu výletu. „Může se stát, že při jednom výjezdu ujedeme i sto kilometrů,“ říká Kottek.

Vůz s lékařem zasahuje všude tam, kam jej vyšle centrální dispečink, který sídlí v Kladně. „Původně měly všechny okresy své vlastní dispečinky, ale ty byly před ča-

5

sem s výjimkou Kolína zrušeny a centralizovaly se do Kladna,“ vysvětluje Kottek s tím, že v celém Středočeském kraji slouží zhruba 70 posádek záchranné služby. O tom, kterou posádku na výjezd dispečink pošle, rozhoduje několik faktorů, mimo jiné i ten, jak daleko je posádka od místa výjezdu. Posádka, která slouží v Mníšku pod Brdy, spravuje zejména území od Jíloviště až pod Dobříš a někdy vyjíždí i na Příbramsko. „Může se stát, že posádka, která by byla nejblíž, je někde na výjezdu, takže jedeme místo ní i na vzdálenější místa a naopak,“ pokračuje Kottek. Místa, do kterých záchranka vyjíždí, jsou různá a každý výjezd je specifický. Jejich počet a charakter se mění i podle ročního období.

Pacienta dostanou do nemocnice třeba i po vodě „Tady na Mníšecku je hodně chatařů, cyklistů i motorkářů, takže vyjíždíme k dopravním nehodám, ke kolapsům, když si například někdo zapomene vzít s sebou na chatu prášky, k úrazům, které si způsobí domácí kutilové, a podobně. V okolí jsou také velké vodní plochy, jako například přehrada Slapy a Živohošť, takže tam zase dochází k úrazům spojeným s koupáním,“ vypočítává Kottek s tím, že nejvíc práce mívají zdejší záchranáři v létě. „Problém je v tom, že je tu spousta nepřístupných míst, takže někdy musíme nechat sanitku na nejbližší cestě a jít za pacientem s veškerým vybavením sami,“ přidává se MUDr. ­Hynek Cikánek, který už u záchranky slouží několik let. „Jednou jsme byli voláni k paní s infarktem. Bylo to přesně v takovém místě u Sázavy, kam se za ní nedalo dostat autem. Běželi jsme tedy několik kilometrů i s vybavením pěšky. Problém však byl, že jsme ji museli dostat k vrtulníku, který tam nemohl přistát, protože všude kolem byly jen lesy a řeka.

Kolega si ji tedy vzal na záda, já jsem ho zezadu obejmul, aby byla paní zabezpečená, a společně jsme ji dostali dolů k řece. Tam jsme si půjčili od nějakého kluka loď a asi dva kilometry jsme ji vezli dolů po řece k místu, kde už mohl vrtulník přistát,“ popisuje lékař. Vybavení, které přitom lékař a záchranář nosí, váží dohromady několik desítek

kilogramů, a pokud k tomu mají ještě transportovat pacienta, je to složité a namáhavé. „Naše služba spočívá především v čekání na výjezd,“ popisuje Kottek a usedá k počítači, zatímco lékař ve vedlejší místnosti sestavuje služby a věnuje se administrativě. To však neznamená, že by do té doby seděli s rukama v klíně. „Na každý den máme rozpis povinností, které musíme splnit,“ říká Kottek a ukazuje na několik papírů A4 rozvěšených na nástěnce nad stolem. Tím prvním, čím každá služba začíná, je přihlášení do počítačového systému, díky čemuž se centrální dispečink dozví, jaká posádka jmenovitě je připravena k výjezdu. „Dnes máme pondělí, takže musím zkontrolovat vybavení vozidel RZP, RLP, aby odpovídalo vyhlášce. V úterý se pak dělá úklid, ve čtvrtek je pravidelná kontrola defibrilátorů a podobně,“ čte z rozpisu úkolů, kterých je na každý den celá řada. Hodiny na stěně ukazují po desáté dopoledne a my čekáme, kdy se ozve vysílačka a budeme vysláni na výjezd.

Zatím je však klid.

Průjem? Chci záchranku „V takovém počasí, jako je dnes, moc výjezdů nebývá,“ říká lékař Hynek Cikánek, který právě dokončil sestavování služeb a usedá do křesla. „Když je chladno, nemocným se zpravidla uleví.

Horší je to, když se oteplí nebo když uhodí vedra,“ pokračuje.

V Mníšku pod Brdy má Záchranná služba ASČR dvě stanoviště – z jednoho vyjíždí RLP a ze druhého RZP

Ne všechny výjezdy, ke kterým je volána RZP nebo lékař, jsou však nutné. „Lidé tu službu strašně zneužívají,“ stěžuje si MUDr. Cikánek.

K naprosto banálním případům si volají záchranku, jejíž výjezd je drahý. „Jeden výjezd RZP začíná na šesti tisících korun,“ říká lékař s tím, že dvě třetiny výjezdů jsou úplně zbytečné.

Nehledě na to, že pokud je záchranka u takovéhoto případu a jinde se stane něco vážného, musí místo ní vyjet jiná, ze vzdálenější oblasti, což by mohlo mít negativní dopad na pacienta, který pomoc opravdu potřebuje. „Není směny, abychom nejeli k obyčejným průjmům. Lidé si nás zavolají s tím, že je bolí břicho a že už druhý den mají průjem, který nepřestává.

A co já jim na to mám říct? Můžu říct jen: Nezlobte se, ale virová gastroenteritida, což je naprosto běžná věc, trvá tři až čtyři dny. Takže prostě budete chodit na záchod. Je to nepříjemný, ale je to tak,“ říká. „Oni vůbec neuvažují!

Přece když vím, že mám průjem, tak se nebudu ládovat tučným jídlem, nasadím si dietu a smířím se s tím, že budu holt sedět na záchodě. Za mého dětství se maminky o své děti staraly. Když měly teplotu, daly jim zábal, uvařily horký čaj a daly jim prášek. Dneska? Ne. Dítě má teplotu? Zavoláme záchranku. Vždyť od toho tady je. Každý chce, aby tu byla na všechno nějaká služba, pokud možno

6

florence 7–8/13

reportáž zadarmo, která za ně všechno vyřeší.

Ale že to stojí peníze, velké peníze, protože vůz je vybavený na záchranu života a tím pádem je i péče drahá, a že se tu pak žehrá na to, že nejsou peníze na léčbu – no bodejť by byly, když se rozházejí za hlouposti?“ pokračuje. „Každý chce být i s chřipkou v nemocnici, pokud možno aby mu udělali CT, protože kdo nemá CT, v dnešní době jako by nebyl, na teplotu chtějí antibiotika, a když je doktor nepředepíše, tak jdou jinam, kde je dostanou. Volají nám lidi, kteří mají nastoupit druhý den do nemocnice, ale protože chtějí ušetřit za taxíka a vědí, že když je přiveze záchranka, mají přednostní právo na ošetření, tak si zavolají záchranku,“ popisuje lékař. „Nebo případy, kdy nás volají k podvrtnutému kotníku. Místo toho, aby tomu dotyčnému dali studený obklad, což by minimálně ve 40 % případů úplně stačilo, zavolají si záchranku. A pak nám řeknou: my pojedeme za vámi. Na zahradě jim stojí dvě auta a skutečně jedou za námi až do nemocnice. Často na nás pak podávají stížnosti, že jsme arogantní, že oni jsou nemocní a my se nesmíme ani podivit a podobně,“ popisuje smutnou realitu Cikánek. „Někdy se až nestačíte divit. Nicméně nás to trápí a demotivuje,“ upozorňuje s tím, že důsledkem toho pak je, že lékaři se do služby u záchranky nehrnou.

Chce to hlavně pevné nervy „Práce u záchranky nemá svou prestiž.

Lékaři to dělají hlavně z nadšení a mimo svůj hlavní pracovní poměr, takže když mám sestavit služby, je to těžké, protože na denní služby v pracovním týdnu je málo lidí,“ stěžuje si lékař, který v roce 1990 nastoupil k pražské záchrance, odkud po šesti letech odešel k ASČR. Problémy, s nimiž se záchranáři potýkají, však nejsou jen ze strany agresivních a přespříliš náročných pacientů, ale i nemocnic, do kterých pacienty vozí. „Můj primář kdysi s nadsázkou říkal: pane kolego, ta medicína by byla tak krásná, kdyby nám ji nekazili ti pacienti.

A měl pravdu,“ směje se Cikánek. „Tím chci říct, že je to vždycky o lidech. Chápu, že nemocnice nemají peníze, ono je to někde i vidět na provozu, to je bez diskuze, ale jinak je to o lidech. Můžu mít problémy a můžu být unavený, ale

nemůžu se tvářit kysele a nemůžu se hádat s posádkou záchranky, proč tam vezou pacienta. To pacienty deprimuje.

Když odhlídnu od toho, že tu práci někdy děláme zbytečně a chtělo by to s tím něco udělat, ale když už někoho vezu, tak se přeci nemůžu chovat takhle asociálně. To vám kolikrát zůstává rozum stát. Kupodivu to hodně dělají sestry.

Myslím, že jsou tak zvaně vyhořelé,“ zamýšlí se.

Problém je také v tom, že některé nemocnice nechtějí některé pacienty přijímat, protože dříve existovaly spády, podle kterých se k nim pacienti vozili. „Jenže spády byly v roce 1991 zrušené a nikdo je neobnovil, takže podle zákona neexistují. Jenomže přivezete pacienta do nemocnice a oni ho nechtějí, protože není k nim spádem. Z toho jsou pořád nekonečné hádky. My s tím ale moc udělat nemůžeme, protože nám platí pojišťovna pouze cestu do nejbližšího zdravotnického zařízení. Když pojedeme dál, můžeme mít problém. A naše záchranná služba je na rozdíl od většiny kraji zřizovaných a dotovaných záchranek závislá především na příjmech od pojišťoven,“ vysvětluje Cikánek. „Tak ať se spády znovu zavedou. Ať se uzákoní a my budeme jen rádi, protože alespoň budeme vědět, kam máme koho vozit,“ upozorňuje s tím, že další věcí, která záchranáře trápí, je nově zavedený aktivační čas, který ukládá zákon. Ve chvíli, kdy záchranáři přijmou výzvu k výjezdu a nasednou do auta, dají dispečinku stiskem tlačítka a odesláním datové věty na srozuměnou, že vyjeli. „Jenomže tady ve Středočeském kraji je spousta radiových stínů, takže můžete mačkat tlačítko jako zběsilí a stejně se signál neodešle, dokud neodjedete třeba dva nebo tři kilometry daleko,“ popisuje lékař. „Každou chvíli tak řešíme na poradách, proč máme dlouhé aktivační časy.

Zdá se, že ten, kdo tohle prosadil do zákona, měl pocit, že tu snad hrajeme karty,“ dodává.

Zkolaboval v baru V tu chvíli zazvoní vysílačka. Je tu výjezd. Z tiskárny vyjede potištěný papír se základními informacemi, kdo volal, na jakém místě se událost stala a o jakou zdravotní komplikaci jde.

Tentokrát je to kolaps v baru v Dobříši.

Na obrazovce počítače se vzápětí objeví mapa s vyznačeným místem, odkud byl případ nahlášen. „Součástí zprávy z dispečinku jsou i souřadnice GPS, takže pokud bych si nebyl jistý, kde se místo nachází, můžeme si ho zadat do GPSky,“ vysvětluje chvatně Jan Kottek, zatímco si bere ze stolu klíče a spolu s lékařem vybíhají k připravenému osobnímu autu. Auto má na bocích nápis Záchranná služba a na střeše houkačku, která se okamžitě rozječí a modrým světlem rozhání provoz na silnici před námi. Jakmile nasedneme do auta, odešle posádka vysílačkou signál, že jsou na cestě. Podle instrukcí míří na místo i RZS Středočeského kraje. Z informací není jasné, o co se jedná, takže musíme být připraveni na všechno. S plynem až u podlahy a očima upřenýma na silnici se řítíme 190kilometrovou rychlostí. „Dříve se všechny informace hlásily přímo do vysílačky, ale protože je spousta nadšenců, kteří rádi odposlouchávají vysílačky IZS, začaly se všechny informace odesílat datovou větou.

Dispečink totiž hlásil mj. i jméno a věk postiženého,“ vysvětluje později Kottek.

Auta před námi uhýbají do stran, lidé na ulicích se otáčejí. Za několik minut jsme v Dobříši. Před barem už stojí vůz rychlé záchranné služby. Vbíháme dovnitř. V temném koutě za barem u automatů leží asi pětatřicetiletý muž v bezvědomí. Záchranářka ho už napojila na monitor životních funkcí a teď mu do ruky zavádí kanylu, řidič jí asistuje.

Vylekaní návštěvníci baru se choulí v druhém koutě místnosti a pozorují záchranáře, kteří se snaží přivést muže k vědomí. „Záchvat epilepsie,“ zní jasná diagnóza lékaře, který u muže poklekl a začal s vyšetřováním. „Jak dlouho tady už je?“ ptá se barmana. Mladík krátce pohlédne na hodiny nad barem a odpoví: „Asi od dvou.“ „Kolik toho vypil?“ ptá se záchranářka. „Já nevím, asi osm, deset piv?“ rozhlíží se mladík po ostatních ve snaze získat jejich souhlas. „Našli jsme ho na záchodě,“ vysvětluje s očima rozšířenýma hrůzou jeden z návštěvníků baru, který se s pacientem zřejmě zná. „Kde to jsem?“ otvírá oči muž ležící na zemi. „Dobrý den. Jak se jmenujete?“ zdraví ho lékař a záchranáři. „Kde to jsem?“ ptá se muž a namáhavě zvedá

7

k věci

Samozřejmostí je pak lůžko a ampulárium, transportní plachta a různé pomůcky k vyprošťování, které však → S čím pomáhají není hlavní náplní činnosti záchranářů. Vybavení RLP je podobné tomu Vybavit sanitku a poskládat do ní vše, co v ní má být a co je k práci lév sanitce. Všechno je naskládáno kařů a záchranářů potřeba, je umění. do dvou velkých a těžkých kufrů, ve „Každý to dělá trochu jinak,“ říká kterých nechybějí pomůcky nutné lékař Hynek Cikánek, zatímco ukazu- k resuscitaci, kanylaci, intubaci apod. Ampulárium je v tomto případě je vybavení RZS v Mníšku pod Brdy.

Kromě lůžka a přihrádek s léky, kamnohem obsáhlejší, protože lékař nylami a manžetami na měření tlaku, má kompetence ke všem lékařským lahvemi s kyslíkem a přístroji k chla- zákrokům. Chloubou tohoto stanoviště je i přístroj Lucas 2, který slouží zení i k ohřívání je tu mj. i schodoke kompresi hrudníku a který dosud lez – zařízení, které pomáhá dostat imobilní pacienty nebo pacienty po využívá jen několik záchranných infarktu či mozkové mrtvici, kteří se služeb v ČR. „Veškeré toto vybavení je nesmějí hýbat, dolů do přízemí z vyš- nesmírně drahé,“ upozorňuje lékař.

To je také důvod, proč musejí záších pater domů. „Zajímavé je, že chranky čelit útokům zlodějů. „Není když jedeme k člověku s infarktem, mrtvicí nebo jinak nemocnému, tak snad posádka, kterou by neokradli,“ stěžuje si Cikánek. „Třeba tady vzadu ho zpravidla najdeme v nejvyšších v RZS zachraňujete někomu život patrech domu, kam se k němu nedá dostat, nebo někde skoro až za komí- a přitom vám vykrádají kabinu,“ popisuje. „Mně takhle ukradli peněžennem,“ popisuje lékař. „Hodně nám v tomhle pomáhají hasiči, kteří doká- ku se všemi doklady,“ přidává se se svým zážitkem záchranář, který jezdí žou pacienty z těchto nepřístupných s RZS. „Neznám snad nikoho, komu míst dostat i za cenu toho, že někdy by se to nestalo. Bohužel,“ dodává třeba musejí uříznout zábradlí, abychom se tam s nosítky vytočili,“ říká. lékař.

hlavu. Do promodralého obličeje se mu začíná vracet barva. „V Dobříši. V baru.

Vy máte epilepsii, že?“ pokračuje lékař. „Já nevím… asi… byl jsem v Příbrami na vyšetření…“ snaží se rozpomenout si muž. „A určitě vám tam říkali, že nesmíte pít alkohol, že? Kolik jste toho měl?“ pokračuje lékař. Mezitím už řidiči vyndávají z auta nosítka. Lékař se záchranářkou připravují pacienta k transportu, jenže ten náhle začíná modrat. U úst se mu objevuje pěna a tělo se protahuje do luku. Další záchvat. Muž sebou hází na podlaze a lékař se záchranářkou mají co dělat, aby ho udrželi. Kanyly, které mu před chvílí zavedli, jsou všechny vytrhané, záchranářka má oblečení od krve. V těsném prostoru na zemi, kde muž leží, hrozí, že si ještě ublíží. Dva zřejmě častí hosté baru rychle přiskakují a snaží se jim pomoci udržet tělo asi devadesátikilového muže v rovné poloze. Jeden mu leží na nohách, další drží ruce. Záchranářka se snaží znovu napíchnout v křečích se zmítající ruku.

Po několika vteřinách se jí to podaří a muž dostane další dávku léku. To už jsou tu muži s nosítky, takže muže,

kterého záchvat už přešel a který znovu začíná otevírat oči, uloží na nosítka, zacvaknou mu kolem těla pásy a už ho nakládají. Lékař nastupuje do sanitky, batoh pacienta, který nám hosté baru podávají, putuje do sanitky za ním. „Tak jedem,“ říká Kottek a nastupuje do auta. RZS pojede před námi. Lékař zůstal uvnitř pro případ, že by pacient dostal další záchvat. Obě auta zapínají majáčky a Dobříší se rozlehne téměř synchronní jekot sirén. Jízda je nyní pomalejší, i když ručička na tachometru pořád ukazuje více než 100 kilometrů za hodinu. „Teď pojedou před námi, ale až budeme ve městě, tak je předjedeme a budeme jim razit cestu,“ popisuje Kottek, který před chvílí zmáčknutím tlačítka na vysílačce upozornil dispečink, že jedeme do nemocnice v Příbrami i s lékařem. Auta nám opět uhýbají z cesty, ale po chvíli dává RZS před námi blinkr a zajíždí ke krajnici. Pacient dostal další záchvat. Zastavujeme také a řidič se jde podívat, jestli může pomoci. Ve stísněném prostoru sanitky sedí lékař u hlavy pacienta a záchranářka se mu snaží vpravit další lék. Muž sebou hází

a i když je spoutaný popruhy nosítek, má záchranářka co dělat, aby mu lék vpravila. Po chvíli záchvat odezní a my můžeme pokračovat v cestě. Sirény ječí do dálky a modré odlesky majáčků tančí v oknech aut, která míjíme. Za několik minut jsme v nemocnici v Příbrami.

Sestry na příjmu vyplňují s lékařem papíry, zatímco další sestra ukazuje, na které lůžko má být pacient umístěn.

Už je mu lépe, takže komunikuje a i na lůžko si lehne sám. Necháváme mu u lůžka batoh s doklady a předáváme jej do péče lékařů a sester.

Před nemocnicí záchranářka a řidič RZS Středočeského kraje vymění jednorázové potahy lůžka, lůžko vydezinfikují, všichni si umyjí a vydezinfikují ruce a loučí se. Jedou zpátky na základny čekat na další výjezd. Dvojice z Mníšku pod Brdy vyjede za svou směnu ještě pětkrát. Jednou k pacientovi s dušností, dvakrát k pacientům s bolestí na hrudi a před koncem směny ještě k bezvědomí, které skončilo exitem, a k jednomu diabetikovi s hyperglykémií. Pak už je tu konec směny a na řadu přichází další dvojice. Je tu nový den…

recenzované články xxxx

florence 7–8/13

→ ECMO v dětském věku → Aplikace surfaktantu při léčbě aspirace mekonia

foto: Profimedia

8

odborné téma dítě a péče o ně

ECMO (extrakorporální membránová oxygenace) v dětském věku Mgr. Martina Bašková Jednotka intenzivní a resuscitační péče, Klinika dětského a dorostového lékařství, VFN v Praze

J

Mimotělní membránová oxygenace (ECMO – extracorporeal membrane oxygenation) je život zachraňující metoda užívaná v léčbě těžkého respiračního a oběhového selhání nezvládnutelného správně vedenou ventilační léčbou (UPV – umělá plicní ventilace, HFOV – vysokofrekvenční oscilační ventilace, iNO – inhalace oxidu dusnatého) a farmakologickou podporou oběhu.

e používaná od 70. let minulého století a v databázi ELSO (Extracorporeal Life Support Organization) je v současné době registrováno téměř 50 tisíc pacientů léčených uvedenou metodou. Největší kohortu nemocných představují novorozenci, kteří mají i nejlepší výsledky přežití (v průměru kolem 72 %). V České republice se provádělo ECMO u dětí ve FDN Brno (v letech 1993–2005) a u novorozenců v ÚPMD v Praze.

Na našem pracovišti jsme uvedenou léčbu zavedli v říjnu 2010.

U nemocného je mechanická cirkulační podpora zahájena po splnění indikačních kritérií, která jsou uvedena v tab. 1.

Jsou odlišná pro novorozenecký a dětský věk. Rozhodnutí o zahájení podpory je kolektivní a participuje na něm několik odborností (koordinátor programu ECMO, dětský intenzivista, kardiochirurg, perfuzionista).

Nejčastější příčiny, pro které je ECMO zahájeno u novorozenců, ukazuje tab. 2. U dětí je ECMO indikováno z důvodu nutnosti použití vysoce agresivního ventilačního režimu nebo při známkách oběhové nedostatečnosti nereagující na správně vedenou léčbu.

Způsob provedení ECMO je volen dle klinického stavu.

V případě závažného respiračního selhání provázeného lehčím nebo středně závažným oběhovým selháním je indikováno venovenózní ECMO. Při ECMO je krev z pravé síně odváděna speciální kanylou připojenou k hadicovému okruhu pumpou do oxygenátoru, kde se okysličí a zároveň se částečně eliminuje oxid uhličitý (CO2). Okysličená krev se vrací zpět do pravé síně. Veno-arteriální způsob je indikován v případě závažného oběhového a respiračního selhání. Žilní krev je derivována z venózní části řečiště

dítě a péče o ně odborné téma

Tab. 1

N ovorozenecká indikační kritéria

Tab. 2

Příčiny vedoucí k ECMO

Novorozenecká vstupní kritéria

Novorozenecké

gestační věk

> 34. gestační týden

masivní aspirace mekonia

porodní hmotnost

> 2000 g

Dětské pneumonie

perzistující plicní hypertenze novorozence

ARDS

Novorozenecká vstupní respirační kritéria

CDH (v ČR se nepoužívá)

sepse

oxygenační index (OI)

> 35–60 (po dobu 0,5–6 hod.)

RDS

alveolo-arteriální tlaková diference (AaDO2)

> 80–82 kPa (po dobu 4–12 hod.)

pneumonie

PaO2

4,6 < PaO2 < 8,0 kPa (po dobu 2–12 hod.)

acidóza a šok

pH < 7,25 po dobu 2 hod. nebo hypotenze

akutní zhoršení

5,3 < PaO2 < 7,0 kPa

myokarditidy VCC

sepse

srdeční zástava

Tab. 4

ECMO pacienti na JIRP KDDL VFN

těžká koagulopatie nebo nekontrolované krvácení

pacient/ hmotnost (kg)

intrakraniální krvácení

Ž/4,1

MAS PPHN

V-V

12

ano

Ž/5,8

RSV pneumonie CLD

V-V

10

ano

M/2,8

PPHN

V-A

6

exitus

Novorozenecká vylučovací kritéria

nekorigovatelná vrozená srdeční vada závažné vrozené vývojové vady (trizomie 21. chromozomu nebývá kontraindikací) ireverzibilní poškození mozku

Tab. 3

O šetřovatelská péče

diagnóza

modalita

doba trvání (dny)

dimise

Ž/8,1

H1N1

V-V

V-A

22

ano

M/6,1

pneumonie

V-V

V-A

23

exitus

během ECMO

Ž/8,0

pneumonie

V-A

8

ano

spolupráce s kardiochirurgickým týmem

kontrola ECMO kanyl, okruhu

Ž/14,0

pneumonie, PNO, ARDSy

V-V

14

ano

správná poloha pacienta k op. výkonu

sledování krvácivých projevů, heparinizace

Ž/2,4

ARDSy, MODS

V-A

36

exitus

M/13

ARDSy, šok, st.p tonutí

V-V

4

ano

Ž/3,8

PPHN

V-A

5

ano

Ž/5,3

kongenitální lobární emfyzém

V-V

10

ano

M/4,0

ARDSy, MODS, pneumonie

V-A

1

exitus

M/20,4

H1N1

V-V

9

ano

M/4,0

MAS

V-A

trvá

připojení a odpojení

příprava krevních derivátů k primingu spolupráce s perfuzionistou při primingu setu pomůcky a léky ke KPR

spolupráce s perfuzionistou péče o pacienta na UPV sledování kardiovaskulárního systému

funkčnost invazivních vstupů

teplotní management

plnění ordinací lékaře, odběry biologického materiálu

sledování neurologických projevů (reakce zornic, aEEG, NIRS) sledování a hodnocení bolesti (COMFORT score), analgosedace hygienická péče, prevence dekubitů péče o invazivní vstupy

zdroj: autorka

do mimotělního okruhu a po okysličení se vrací do arteriální části řečiště. Tím je z velké části nahrazena jak funkce plic, tak i srdce.

Ošetřovatelskou péči o pacienta na ECMO je nutné rozdělit na dvě části – připojení a odpojení pacienta a ošetřovatelská péče během ECMO – tab. 3.

Péče o pacienta na ECMO je vysoce specializovaná. Je nutné adekvátní přístrojové, materiální a hlavně personální zajištění pracoviště. Důležitá je péče nelékařského personálu, je nutná nepřetržitá přítomnost perfuzionisty a 1 sestry/1 ECMO pacienta. Při nestabilitě pacienta nebo akutních komplikacích vyžaduje jeden pacient na ECMO dvě i více sester. Na našem oddělení bylo použito ECMO od října 2010 do současnosti u 14 dětí (5 novorozenců, 9 dětí ve věku 6 měsíců až 7 let) – tab. 4. Přežití našich pacientů je srovnatelné s výsledky ELSO – 70 %.

Literatura 1. Vobruba V a kol. ECMO (extrakorporální membránová oxygenace) v léčbě respiračního a oběhového selhání u novorozenců a dětí. Čes.–Slov. Pediatrie 2012, ročník 67, Suppl. 1, s. 6–12.

2. http://www.daro-fnbrno.wz.cz/page/ecmo.html.

Více o autorce Mgr. Martina Bašková 1993: ukonč. SZŠ, obor dětská sestra, Prešov; 2000: ukonč.

PSS – obor ARIP v pediatrii, Brno; 2004: ukonč. Bc. studium – zdravotní vědy, 3. LF UK Praha; 2009: ukonč. Mgr. studium – ošetřovatelství, SZU, Bratislava; 1993: VFN Praha, KDDL JIRP – dětská sestra; od 2000: dětská sestra pro intenzivní péči v pediatrii; od 2007: staniční sestra JIRP KDDL VFN a 1. LF UK Praha

9

10

odborné téma dítě a péče o ně

florence 7–8/13

Aplikace surfaktantu při léčbě aspirace mekonia Bc. Lucie Uhlířová, DiS. JIRP pro novorozence, Fakultní nemocnice Hradec Králové

A

Kazuistika představuje donošenou holčičku z potermínové gravidity, u které došlo k rozvoji respirační insuficience po aspiraci zkalené plodové vody při spontánním porodu.

Stav dítěte vyžadoval transport z regionální porodnice do perinatologického centra, kde byla děvčátku poskytnuta specializovaná péče včetně nekonvenční ventilace a laváže plic surfaktantem.

spirace mekonia je relativně vzácně se vyskytující komplikace při porodu, která může i přes maximální dostupnou léčbu skončit smrtí novorozence. Jelikož se jedná o stav se závažnou prognózou postihující zejména děti donošené a přenášené, je v současnosti upřednostňováno aktivní vedení porodu a ukončení těhotenství po 41. gestačním týdnu.

Přítomnost smolky v dolních dýchacích cestách spouští řadu patologických dějů: plicní tkáň reaguje zánětem, degradací surfaktantu a perzistencí plicní arteriální hypertenze. Rozvíjí se respirační selhání provázené hypoxémií. Stav pacienta často vyžaduje umělou plicní ventilaci, aplikaci surfaktantu, aplikaci oxidu dusnatého a v některých případech mohou být splněna indikační kritéria pro mimotělní membránovou oxygenaci. Včasná indikace dítěte k podání exogenního surfaktantu přispívá k prevenci rozvoje kaskády těchto nežádoucích dějů a pomáhá získat ztracenou rovnováhu surfaktantu v organismu.

Kazuistika Holčička 3300 g, 51 cm, rozená ve 41. týdnu těhotenství v regionální porodnici spontánně záhlavím 11 hodin po odtoku vazké zkalené plodové vody. Dle dostupných údajů probíhala bezprostřední poporodní adaptace bez problémů, Apgar skóre 9–10–9.

Ve stáří 15 minut došlo ke zhoršení prokrvení a byly naměřeny nízké hodnoty SpO2 (77–80 %). Ve stáří 3,5 hodiny byl proveden RTG hrudníku, nález odpovídal obrazu pneumonie. Hodinu poté byly provedeny krevní odběry, v krevních plynech pH 7,28, pCO2 7,2. Byla kontaktována převozová služba pro ­novorozence.

Převozová služba přijela na pracoviště ve stáří dítěte 5,5 hodiny. Holčička byla uložena ve výhřevném lůžku, do kyslíkového stanu bylo aplikováno 15 l O2/min (!). Byl přítomen grunting, tachypnoe 70/min, SpO2 87 %. Byla zajištěna periferní žíla, zjištěna glykémie 1,7 mmol/l (odebraná ve stáří 4,5 h), podán pomalý bolus 10 ml 10% glukózy. V analgosedaci Midazolamem a Calypsolem byla holčička intubována kanylou č. 3,5, byly odsáty dolní dýchací cesty a byla napojena na transportní ventilátor. Byla zahájena sedace Sufentanilem. Před odjezdem z pracoviště byla provedena kontrola glykémie (5,4 mmol/l), neinvazivně změřen krevní tlak (MAP 55 mm Hg) a byly podány tekutiny Plasmalyte 60 ml/45 min (po dobu převozu). Převoz

dítěte proběhl bez komplikací, dítě na UPV, FiO2 85 % k udržení saturace 87–93 %. Během převozu oběhově stabilní, MAP 49–55 mm Hg. Ve stáří 7,5 hodiny byla holčička přijata na JIRP pro novorozence, kde bylo pokračováno v umělé plicní ventilaci a byly zajištěny vstupy: CŽK cestou pupeční žíly k podávání parenterální výživy a léků, periferní arteriální katetr pro přesné konti­ nuální měření krevního tlaku, zároveň umožňující časté krevní odběry. Na vstupním RTG snímku byl obraz těžké pneumopatie charakteru aspirace mekonia. Byla zahájena ATB léčba (Unasyn). Iniciálně byla holčička oběhově stabilní, postupně vyžadovala podporu oběhu katecholaminy (Dopamin). Na UZ srdce nebyly známky významnější plicní hypertenze. Bylo pokračováno v analgosedaci Sufentanilem, pro tendenci k nepravidelným ­neefektivním nádechům byla ­holčička ještě relaxována ­Arduanem.

Postupně došlo k progresi nároků na kyslík, ve stáří 10 hodin byla holčička napojena na vysokofrekvenční oscilační ventilaci. Postupně byla potřeba ventilace 100 % O2 a ve stáří 12 hodin byla provedena laváž ředěným surfaktantem. Cílem bylo nahradit chybějící surfaktant v plíci, odstranit zbytky mekonia z dýchacích cest a zmírnit probíhající zánět. Byly použity 4 ampule Curosurfu naředěné ve 100 ml fyziologického roztoku zahřátého na tělesnou teplotu. Výkon samotný proběhl po pečlivé přípravě a seznámení personálu s předpokládaným průběhem. Roztok surfaktantu byl rozdělen do 2 dávek – 60ml stříkaček, na každé byla napojena žaludeční sonda, čímž byla umožněna aplikace léku do trachey. Byla přerušena vysokofrekvenční ventilace, lékař zasunul sondu do endotracheální kanyly a přiměřenou rychlostí aplikoval první dávku surfaktantu. Dvě sestry polohovaly dítě během podávání na strany a na závěr provedly krátkou vibrační masáž. Další sestra pak provedla šetrné, ale důkladné odsátí dolních cest dýchacích pomocí uzavřeného odsávacího systému. Už během první fáze laváže došlo u holčičky k hlubokému poklesu SpO2 (55 %), stav se však po obnovení HFOV velmi rychle upravil a bylo přistoupeno k aplikaci zbývající části roztoku. Druhá fáze laváže proběhla obdobně, pokles SpO2 byl tentokrát hlubší a delší, ale opět došlo k rychlé úpravě stavu, výkon holčička

dítě a péče o ně odborné téma

1

4

2

5

z­ vládla bez ­bradykardie a významnějšího kolísání krevního tlaku.

Během následujících 24 hodin došlo ke zlepšení stavu dítěte, významně se snížily nároky na kyslík.

Postupně bylo možno snižovat a následně vysadit oběhovou podporu.

3. den života bylo zahájeno krmení ženským mlékem do orogastrické sondy, které holčička dobře tolerovala. 4. den byla převedena z HFOV na konvenční ventilační režim (SIPPV + VG).

5. den proběhla úspěšná extubace, holčička dýchala volně, bez potřeby kyslíku. Byl proveden UZ mozku s normálním nálezem. 6. den života byla po odstranění invazivních vstupů přeložena na oddělení intermediární péče. 8. den přiložena k prsu a proběhlo kojení. 13. den byla propuštěna do domácího ošetřování.

Ve stáří 3 měsíců při kontrole v poradně pro rizikové novorozence: holčička prospívá, je bez klinických obtíží a dlouhodobé medikace a její psychomotorický vývoj je v normě.

Závěr Laváž plic surfaktantem pomohla zvrátit respirační selhání progredující přes nekonvenční ventilaci ve fázi splněných kritérií k transportu pacienta k ECMO. Štěstím v prezentovaném případě bylo, že přes závažnou pneumopatii nedošlo k rozvoji významnější plicní hypertenze.

Ráda bych poděkovala MUDr. Janu Malému, Ph.D., vedoucímu lékaři našeho oddělení, který mi poskytl cenné rady při tvorbě prezentace tohoto případu a jehož zásluhou má holčička naději na normální vývoj.

3

6

Literatura Obr. 1 / příprava před výkonem Obr. 2 / stříkačky s naředěným surfaktantem Obr. 3 / holčička před výkonem Obr. 4 / monitor během výkonu Obr. 5 / holčička po výkonu Obr. 6 / holčička 5. den života – po extubaci fota: archiv autorky

1. Dort J. Neonatologie: Vybrané kapitoly pro studenty LF. 1. vyd.

Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80246-0790-5.

2. Fendrychová J, Borek I. Intenzivní péče o novorozence. 2. vyd. Brno: NCO NZO, 2012. ISBN 978-80-7013-547-1.

3. Navrátilová M. MAS – Novorozenecký sedánek DK FN HK, 05.2013.

11

Resuscitační lůžko

MULTICARE V PRAXI závažným respiračním komplikacím, zejména ventilátorové plicní pneumonii (VAP). Bezpečnost pacienta v laterálním náklonu zabezpečují postranice. Díky funkci blokace laterálního náklonu nelze laterální polohování spustit bez postranic v bezpečné vztyčené poloze.

Podporu dýchání zajišťují i další funkce lůžka Multicare. Například speciální předvolená poloha lůžka ortopnoické křeslo, která zvyšuje vitální kapacitu plic a zkvalitňuje obecně dýchací mechaniku.

Sofistikované lůžko Multicare navržené pro prostředí intenzivní péče disponuje řadou funkcí, které zdravotníkům pomáhají v péči o pacienty v kritickém stavu. Unikátní je zejména automatická laterální terapie pro prevenci respiračních komplikací nebo rentgenování a vážení přímo na lůžku. Efektivitu lůžka a jeho funkcí potvrzují reakce ošetřujících týmů, například klinická studie lékařů z Hospital Universitario Insular de Gran Canaria v hlavním městě Kanárských ostrovů Las Palmas.

PREVENCE RESPIRAČNÍCH KOMPLIKACÍ Výrazným přínosem Multicare pro intenzivní péči může být automatická laterální terapie (ALT). Díky ALT je pacient, zejména při řízené

plicní ventilaci, polohován do potřebného náklonu (až 30°) a v potřebných intervalech, a to zcela automaticky bez zásahu nebo námahy zdravotníků. Částečně tím nahrazuje přirozený pohyb lidského těla a působí preventivně proti

SYSTEMATICKY PROTI DEKUBITŮM Optimální prevenci dekubitů nabízí lůžko Multicare v kombinaci s vhodnou antidekubitní matrací. V nabídce LINETu jsou matrace řady Virtuoso se střídavým tlakem, nebo integrované matrace Symbioso 200 pracující v režimu low air loss s nastavením vhodných mikroklimatických podmínek. Samotné lůžko podporuje prevenci proleženin především využitím laterálního náklonu pro pravidelné polohování pacienta nebo kinematickým řešením ložné plochy Ergoframe, které snižuje stlačení tkáně v pánevní oblasti a omezuje smykové síly působící na pacienta během změny polohy lůžka.

Novinkou, kterou LINET představil letos na jaře, je cenově atraktivní varianta lůžka Multicare LE. Je určené také pro oddělení JIP a ARO. Hlavní zbraní nového lůžka je bezpečnost pacienta, podpora vitálních funkcí, prevence proleženin a usnadnění práce personálu.

WWW.LINET.CZ

Případová studie Hospital Universitario Insular de Gran Canaria Hospital Universitario Insular de Gran Canaria je největší nemocnicí Kanárských ostrovů. Má kapacitu cca 720 lůžek a poskytuje obyvatelům ostrova i jeho početným návštěvníkům plné spektrum nemocniční péče. Od roku 2012 zde používají lůžka Multicare nové generace.

Pacient (61 let) byl v nemocnici hospitalizován na jednotce intenzivní péče kvůli akutnímu selhání respiračního systému. Trpí těžkou obezitou (BMI 57,5), hypertenzí, cervikální artritidou a má zvýšenou hladinu cholesterolu. Do nedávna byl těžký kuřák – vykouřil 30 cigaret denně.

Pacient byl intubován a napojen na umělou

plicní ventilaci. Po 48 hodinách od přijetí byl přeložen na nové lůžko Multicare. Díky tomu mohli zdravotníci jako doplňkovou část léčby využít automatickou laterální terapii, pacient se stabilizoval a po týdnu mohl být extubován. Přesto, že byl vyhodnocen jako vysoce rizikový, nedošlo ke vzniku dekubitů a pacient byl po deseti dnech přeložen na standardní oddělení.

Nové lůžko Multicare podle týmu lékařů Hospital Universitario Insular de Gran Canaria pozitivně ovlivnilo průběh hospitalizace pacienta.

Díky lůžku se zkrátil čas rekonvalescence, zejména v souvislosti s problémy respiračního sys-

tému pacienta. Zkrátila se i délka nutné umělé ventilace a preventivní efekt automatické laterální terapie se projevil i absencí VAP.

13

→ Kazuistika mladého muže po autonehodě

foto: Profimedia

→ V yužití léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči v ČR

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

Kazuistika mladého muže po autonehodě Michaela Štolcová Ústřední vojenská nemocnice v Praze

D

Muž Z. M., rok narození 1980, se stal dne 2. 11. 2010 jako řidič automobilu účastníkem autonehody. Pacient byl z místa nehody letecky transportován do Nemocnice Chomutov, kde byla provedena diagnostika a léčba.

ne 3. 11. 2010 byl letecky transportován do ÚVN, kde byl přijat s diagnózou: polytrauma s těžkým kraniocerebrálním poraněním, s difuzním poraněním mozku, s kontuzí mozku frontálně a temporálně, dále s mnohočetnými zlomeninami LHK včetně lopatky a klíčku, frakturou humeru na LDK a frakturou fibuly a kolenního kloubu.

Pacient byl na místě nehody intubován a napojen na umělou plicní ventilaci. Po celou dobu byl v bezvědomí, Ramsay skóre 6 b. Od příjmu byl analgosedován opiáty. Pacient ležel na oddělení ARO celých 21 dní, cílem bylo odpojit pacienta od ventilátoru, vysadit analgosedaci a zjistit stav vědomí a následné poškození mozku.

Dne 24. 11. 2010 byl pacient přeložen na oddělení DIOP – dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče v ÚVN. Při příjmu na DIOP dýchá spontánně na AYRE-T nebulizátoru a je nutné ho odsávat, není schopen sám odkašlat. Pacient se nachází v perzistujícím vegetativním stavu, kdy s ním není možné navázat

kontakt, komunikace s ním není žádná, po psychické stránce je klidný. Pacient s personálem nespolupracuje a na výzvy nevyhoví. Fyziologické funkce jsou v normě, pacient je mírně tachykardický, nejspíše z nového prostředí.

Bolest neudává a nemá žádné nonverbální projevy bolesti. Výživa je zajištěna pomocí PEG, do kterého dostává pacient kontinuálně stravu Nutrison Energy Multi fiber 60 ml/hod s proplachy vody. Příjem per os je prozatím velmi malý, pouze tekutiny, jogurt nebo přesnídávku. V oblasti ­soběstačnosti vyžaduje kompletní péči ošetřovatelského personálu.

Pacient má ránu po odběru kožního štěpu na pravé straně stehna a na levém předloktí, kde byl štěp přikládán. Jinak je kůže čistá, bez opruzenin, dekubitů či jiných defektů. Již na oddělení ARO byla s rodinou vypracována biografická anamnéza dle konceptu bazální stimulace (dále „BS“). V té jsme pokračovali i nadále na oddělení DIOP.

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

foto: archiv autorky

14

florence 7–8/13

z neurochirurgie, který se rozhodl pro aplikaci botulotoxinu.

Tento moment byl pro pacienta ve fázi léčení velmi zásadní, aby se o několik týdnů později mohl postavit na nohy a znovu zapojit i pohyb horních končetin.

Aplikace botulotoxinu:

Pacient Z. M. na jaře venku s dobrovolníkem

Plán péče BS při příjmu: → Vnímání: pacient rozumí, vyhoví výzvě, motorická odpověď s ohledem na postižení. → Komunikace: verbální. → Pohyb: rozcvičit již vzniklé spasmy na horních i dolních končetinách. → Sociální interakce: pravidelná komunikace a styk s rodinou a přáteli. → Tělesné funkce: dobrá svalová síla, funkce v normě. → Shrnutí: snaha o vývoj v oblasti funkční a kognitivní. → Cíl péče: nácvik chůze a soběstačnosti.

Pacient byl uložen na dvoulůžkový pokoj s pacientem podobného postižení, zvolili jsme lůžko u okna a snažili jsme se o eliminaci hluku. Možná i proto vedla návaznost a stereotypnost všech pečujících k uzdravení a navrácení pacienta do života.

První změny a zlepšení stavu vědomí byly zaznamenány 29. 11. 2010, kdy pacient otevřel oči. Fixuje pohledem a občas mrkne na souhlas. Jiná další komunikace prozatím nebyla možná. Dne 12. 12. 2010 stisknul pacient poprvé ruku na oslovení a poté ji i povolil. Usmívá se, dělá první pohyby úst, náznak komunikace. Dne 14. 12. 2010 došlo ke zlepšení komunikace – jako odpověď „ANO“ kývnul hlavou, snaží se zvedat trup a hlavu.

V obličeji se objevují první grimasy nelibosti, ale také úsměv.

Od 16. 12. 2010 dýchá pacient zcela sám, pouze přes umělý nos nasazený na TKS. Dne 4. 1. 2011 byl dekanylován a snažil se verbálně komunikovat. U pacienta se začínají střídat dny, kdy s personálem spolupracuje a snaží se pomoci při hygieně, se dny agrese, nelibosti a nevhodného chování. Pečující personál již velmi dobře zná, pamatuje si obličeje, hlasy a vyžaduje neustálou pozornost a kontakt.

Dne 11. 2. 2011 jsme zaznamenali další zlepšení stavu pacienta, byl mu vyrušen PEG, začal plně přijímat stravu per os. Stravu toleruje dobře, dostává racionální dietu, pouze potřebuje dopomoc při krmení z důvodu již vzniklých kontraktur na obou horních končetinách.

V důsledku těžkého poranění mozku docházelo postupně k rozvoji kontraktur a spasticit na obou horních končetinách, ale i na PDK. S řešením tohoto problému nám pomohl lékař

Dne 23. 3. 2011 byla provedena první aplikace botulotoxinu pro velké kontraktury gastrosolů, flexorů prstů a zápěstí, flexorů loktu a abduktorů paže. Lék byl aplikován intramuskulárně.

Ten den byl pacientovi doporučen klid na lůžku a odpočinek vzhledem k velmi bolestivé aplikaci. Následující dny bylo zapotřebí, aby pacient začal intenzivně aktivně rehabilitovat. Postupně dochází ke zlepšení pohybů dolních končetin, pacient začíná zapojovat v oblasti soběstačnosti ruku pravé i levé horní končetiny.

Další aplikace proběhla ještě jednou v červnu. Fyzioterapeut dochází za pacientem každý den. Na ARO probíhalo cvičení pouze pasivně na lůžku, zpočátku jako prevence dekubitů a kontraktur. Když došlo ke zlepšení vědomí a pacient začínal postupně spolupracovat, začalo se cvičit i aktivně. Ve druhé polovině dubna, přibližně pět a půl měsíce po nehodě, se začíná pacient vertikalizovat. Poprvé si pacient sedl na lůžko se svěšenými dolními končetinami a rozhlížel se kolem sebe po svém okolí. Druhý den se pokusil postavit vedle lůžka, zkoušel se stoj, stabilita a držení těla. Postupem času docházelo ke zlepšování chůze, tento moment pacienta velmi motivoval. Zlepšení hybnosti horních končetin vedlo k tomu, že si pan Z. M. sám ovládal vozík, vždy chtěl pomoci přendat z lůžka do vozíku a poté se odrážel a jezdil po chodbě. Následně se učil chodit v chodítku, při propuštění zvládl několik kroků s držením u madla.

Po celou dobu pobytu na oddělení DIOP za pacientem docházel psycholog. Poprvé byl volán v době prvních příznaků agrese, pouze k promluvení si s pacientem a jeho uklidnění.

Později k němu docházel, aby provedl testy kognitivních funkcí. V prvním testu pacient dosáhl pouhých 5 bodů z 30 možných, což odpovídalo těžkému kognitivnímu deficitu. Psycholog s pacientem pravidelně 1–2krát týdně procvičoval pomocí testů kognitivní funkce a docházelo k postupnému zlepšování.

Po několika sezeních pacient poznával předměty a uměl je pojmenovat, např. tužka, mobilní telefon. Později začal opakovat jednoduché věty a rozvíjel si dále svoji slovní zásobu a poznávací schopnost.

Dne 13. 6. 2011 pacienta překládáme do rehabilitačního zařízení Kladruby. Pacient oddělení DIOP opouští při vědomí, komunikující, spolupracující, bez významných spasticit či kontraktur, které by ho omezovaly. Potřebuje dopomoc při základních denních činnostech, jako je hygiena, vyprazdňování, příjem stravy a tekutin, při oblékání.

Dnes žije pan Z. M. v bytě s matkou, která nechala byt částečně bezbariérově upravit, aby se v něm mohl lépe pohybovat. Muž dochází do denního stacionáře pro lidi s poraněním mozku a snaží se zařadit do běžného života. Uvědomuje si, že jeho život už nikdy nebude takový jako před autonehodou, ale jeho vůle a úsilí ho dovedlo až sem, kdy může s doprovodem svých blízkých žít v hezkém prostředí a chodit ven se svými přáteli. Tento pacient zvládl neuvěřitelných 222 dní v nemocnici, kdy byl většinu času upoután na lůžko.

intenzivní péče a urgentní medicína odborné téma

Využití léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči v ČR Jan Kordík Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje, oblast Plzeň-sever Eva Pfefferová Katedra záchranářství a technických oborů, Fakulta zdravotnických studií, ZČU v Plzni pfeffe@kaz.zcu.cz

Léčebná hypotermie je v současné době považována za jedinou efektivní metodu, která prokazatelně zlepšuje neurologický stav pacienta po srdeční zástavě a tvoří nedílnou součást poresuscitační péče. Cílem této práce bylo shromáždit dostupné informace o poskytování léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči na území ČR. Výzkumná část zjišťuje, zda zdravotnické záchranné služby v ČR využívají metodu léčebné hypotermie u pacientů po resuscitaci.

Úvod

Léčebná hypotermie

Resuscitace prochází určitým vývojem, který je každých pět let prezentován v nejnovějších doporučeních – tzv. guidelines, vydávaných European Resuscitation Council (ERC). Cílem neodkladné resuscitace je obnovení základních životních funkcí.

Avšak pacient po obnovení základních životních funkcí je často z důvodu post­ hypoxického poškození mozku postižen nějakým stupněm neurologického deficitu.

Poskytnutí laické resuscitace výrazně ovlivňuje nejenom přežití pacienta, ale i jeho výsledný neurologický stav. Na laickou a profesionální resuscitaci navazuje po obnově spontánního oběhu kvalitní a adekvátní poresuscitační péče s navozením léčebné hypotermie, jejímž cílem je neurologické deficity minimalizovat a umožnit tak pacientovi vést normální a kvalitní život.

Poresuscitační péče je poskytována na anesteziologicko-resuscitačních klinikách a jednotkách intenzivní péče. Jde o vysoce specifickou péči, která se stejně jako re­ suscitace, ale i celá medicína postupně vyvíjí. Dosud proběhlo několik výzkumů, které se neúspěšně snažily farmakologickým způsobem zvrátit posthypoxické poškození mozku, ale užití léčebné hypotermie je v současné době jediný účinný způsob, který výrazně omezuje posthypoxické poškození mozku. [1, 3, 8]

Hypotermie nastává, pokud teplota tělesného jádra klesne pod 35 °C. Zpočátku se organismus snaží klesající teplotu jádra zastavit svalovým třesem, tachykardií a vazokonstrikcí. Pokud teplota jádra klesne pod 32 °C, začínají se objevovat poruchy srdečního rytmu, nejčastěji fibrilace síní a komorové extrasystoly. Při teplotě jádra pod 30 °C dochází ke změně vědomí až bezvědomí. Jak dochází ke snižování teploty, snižují se i nároky metabolismu na přísun kyslíku a živin. Tohoto jevu se využívá v poresuscitační péči nebo při operacích srdce a mozku. V prvních 48 hodinách po srdeční zástavě hrozí rozvinutí hypertermie, teplota nad 37 °C zvyšuje riziko špatného neurologického výsledku. Proto jakákoliv hypertermie nad 37 °C v prvních 72 hodinách po srdeční zástavě musí být léčena aktivním chlazením nebo podáním antipyretik. V současné době je u pacienta po resuscitaci považováno za postup lege artis okamžité navození léčebné hypotermie ihned po obnově spontánního oběhu.

Podle doporučení ERC z roku 2010 se pacient po neodkladné resuscitaci uvádí do hypotermie na dobu 12–24 hodin, a to při teplotě 32–34 °C. V roce 2005 byla ERC zpracována nová doporučení pro kardiopulmonální resuscitaci a hypotermie tak byla zařazena do ERG guidelines 2005. [3, 5, 7]

Užití léčebné hypotermie je v současné době jediný účinný způsob, který výrazně omezuje posthypoxické poškození mozku.

15

16

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

florence 7–8/13

cena sterilní soupravy a nutnost monitorace tělesné teploty dvěma metodami. [2, 4, 5, 6, 7]

Komplikace hypotermie

1

2

3

Obr. 1 / Přístroj Coolgard Obr. 2 / Přístroj WarmTouch Obr. 3 / Přístroj Rhinochill Obr. 4 / Uskladnění chlazených infuzních roztoků

4

fota: autoři a www.trendhunter.com

Metody chlazení Metody chlazení můžeme rozdělit na zevní a vnitřní. Při zevním ochlazování se jedná o neinvazivní metodu, jejíž použití je jednoduché, levné a nenáročné na materiální vybavení. Ovšem při použití této metody dochází k prodloužení časového intervalu od začátku ochlazování k dosažení cílové teploty. Do těchto metod patří přikládání chladných gelových obkladů, chlazení pomocí přístroje Warmtouch či Rhinochill nebo jen přikládání obyčejných studených zábalů.

Metoda vnitřního ochlazování patří mezi invazivní postupy. Tato metoda vyžaduje kanylaci periferního nebo centrálního žilního řečiště. Určitou nevýhodou vnitřního chlazení je obrácený postup, než je přirozené ochlazování, to znamená, že se

nejdříve ochlazuje jádro a až poté periferie. Mezi tyto metody patří především aplikace chladných infuzních roztoků intravenózní cestou, výplachy tělesných dutin, jako je močový měchýř či žaludek, chladnými roztoky nebo využití mimotělního oběhu. V nemocniční neodkladné péči se čím dál častěji využívá systém Coolgard 3000, což je spolehlivá a rychlá metoda endovaskulárního ochlazování, ohřívání a udržování pacienta v léčebné hypotermii. Od zapojení systému lze pacienta zchladit do jedné hodiny. Katetr se zavádí maximálně na 4 dny. Mezi výhody patří jednoduché ovládání přístroje, rychlé snížení tělesné teploty, přístup do centrálního žilního řečiště, přesné vedení a vyvedení pacienta z hypotermie. Nevýhodou systému Coolgard 3000 je vysoká

Jako obranná reakce těla na podchlazení se často objevuje třesavka. Svalový třes je přirozenou reakcí těla na chlad, proto je nutné udržet pacienta v hluboké analgosedaci a předejít tak nežádoucím svalovým kontrakcím a tím zvyšování tělesné teploty.

Působením chladu na tělo vzniká periferní vazokonstrikce. Ta má za následek snížené prokrvení periferie. Mnohem větší problém však nastává, když hypotermie ovlivní funkci srdce a vzniknou arytmie.

Nejčastěji vzniká fibrilace síní a při teplotě nižší než 32 °C komorové extrasystoly.

V neposlední řadě léčebná hypotermie snižuje produkci inzulinu a zvyšuje produkci katecholaminů, čímž se zvyšuje glykogenolýza a glukoneogeneze. Jelikož je hypotermií snížen účinek inzulinu, je velice obtížné redukovat hyperglykémii jeho podáním.

Mezi další komplikace patří zpomalené odbourávání některých léků, například Propofolu, či zpomalení peristaltiky. [1, 4]

Hypotermie v přednemocniční neodkladné péči V současné době probíhá několik studií týkajících se poskytování léčebné hypotermie u pacienta po resuscitaci v přednemocniční neodkladné péči a mnohé zdravotnické záchranné služby tuto péči poskytují. Nevhodnější metodou navození hypotermie v podmínkách přednemocniční neodkladné péče je intravenózní aplikace chladných roztoků a obložení pacienta chladnými gelovými obklady. Tyto prostředky jsou skladovány v malých ledničkách ve vozech zdravotnické záchranné služby. [6, 9] Cíle práce: Cíl 1: Shromáždit informace o časné poresuscitační péči a použití léčeb-

intenzivní péče a urgentní medicína odborné téma

Graf 1

Graf 2

Graf 3

Graf 4

Používání léčebné hypotermie v PNP

Časové vymezení používání léčebné hypotermie

Metoda chlazení pacienta po resuscitaci v PNP

Monitorace tělesné teploty v PNP běžným lékařským teploměrem 10 %

od roku 2009 ano

ne

45 % chladné infuzní roztoky 67 %

64 %

36 %

od roku 2010

33 %

od roku 2011

22 %

tympanálním teploměrem

80 %

tělesnou teplotu nemonitorujeme

10 %

ledové obklady 25 %

jiné

8%

zdroj: výzkum autorů

né hypotermie u pacientů po resuscitaci do jednoho celku.

Cíl 2: Provést šetření a analýzu používání léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči.

Hypotézy: Hypotéza 1: Předpokládáme, že se metoda léčebné hypotermie u pacientů po resuscitaci v přednemocniční neodkladné péči nepoužívá pouze v Plzeňském kraji.

Hypotéza 2: Předpokládáme, že zdravotnické záchranné služby ochlazují pacienta metodou zevního chlazení, použitím ledových obkladů.

Soubor: Výzkum byl proveden na všech zdravotnických záchranných službách v České republice. Celkem bylo rozesláno 14 dotazníků na zdravotnické záchranné služby po celé České republice se 100% návratností.

Do výzkumu byly zařazeny tyto zdravotnické záchranné služby: ZZS hlavního města Prahy, ZZS Královéhradeckého kraje, ZZS Kraje Vysočina, ZZS Jihočeského kraje, ZZS Středočeského kraje, ZZS Plzeňského kraje, ZZS Libereckého kraje, ZZS Jihomoravského kraje, ZZS Olomouckého kraje, ZZS ­Zlínského kraje, ZZS Moravskoslezského kraje, ZZS ­Ústeckého kraje, ZZS Pardubického kraje a ZZS Karlovarského kraje.

užití léčebné hypotermie v přednemocniční neodkladné péči, se nepotvrdila. Z výsledků vyplývá, že léčebnou hypotermii v přednemocniční neodkladné péči využívá devět ze čtrnácti dotazovaných krajských zdravotnických záchranných služeb a dvě krajské zdravotnické záchranné služby plánovaly inzerce

... karta plná výhod 9ÊFH QH{ 10.000 PR{QRVWÊ 3ľÊPH VOHY\ FFD D{ 3ODWÊ Y á5 L 65 9ÚKRG\ Y ND{GÆP okrese Registrujte e-mail Registrujte Váš VášVáš e-mail a hrajtea hrajte Registrujte e-mail zajímavé nanawww.sphere.cz oo zaujímavé ceny www.sphere.sk zajímavéceny ceny na www.sphere.cz

3Ė¯NODG\ QDĞLFK SDUWQHUĬ

Metodika: Kvantitativní výzkum byl proveden pomocí dotazníku, který obsahoval jedenáct otázek, z toho šest uzavřených a pět polouzavřených. Výzkumné šetření probíhalo v období prosinec 2011 až únor 2012.

Výsledky: Všechna data z dotazníků byla vyhodnocena a zpracována do grafů a tabulek. Získaná data z výzkumu potvrdila nebo vyvrátila stanovené hypotézy. První hypotéza, týkající se vy-

3ľHVQÆ ]QćQÊ VOHY L GDOxÊ WLVÊFH SDUWQHUŒ QDOH]QHWH QD

www.sphere.cz

17

18

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

zavést tuto metodu do praxe během roku 2012 nebo roku následujícího (2013). Druhá hypotéza, týkající se ochlazování pacienta v přednemocniční neodkladné péči, se také nepotvrdila. Předpokládali jsme, že nejčastěji se pacienti po kardiopulmonální resuscitaci v přednemocniční neodkladné péči ochlazují pomocí chladných gelových obkladů. Z výsledků šetření ale vyplynulo, že nejčastější metodou ochlazení pacienta v přednemocniční neodkladné péči ­je aplikace chladných infuzních roztoků.

Z výsledků vyplynulo, že metoda léčebné hypotermie u pacientů po resuscitaci je v přednemocniční neodkladné péči poměrně rozšířená. Z oslovených čtrnácti krajských zdravotnických záchranných služeb využívá metodu léčebné hypotermie u pacientů po resuscitaci devět z nich. Metoda léčebné hypotermie u pacientů po resuscitaci se začala v přednemocniční neodkladné péči využívat od roku 2009. Z výsledků vyplynulo, že nejvyužívanějším způsobem ochlazení pacienta v přednemocniční neodkladné péči je aplikace chladných infuzních roztoků o teplotě 4 °C v dávce 30 ml/kg rychlostí 100 ml/min. Teplota se v přednemocniční neodkladné péči nejčastěji monitoruje pomocí tympanálního teploměru. Jde o velice rychlou metodu, která se blíží centrální tělesné teplotě. Zdravotnické záchranné služby metodu léčebné hypotermie využívají pouze u pacientů po resuscitaci. Podle oslovených

florence florence 7–8/13 6/13

zdravotnických záchranných služeb jiné stavy v podmínkách přednemocniční neodkladné péče nemají ­indikaci pro navození léčebné hypotermie.

Stanovené hypotézy byly vyvráceny z dat zpracovaných do grafů. První hypotéza se nepotvrdila, léčebná hypotermie u pacientů po resuscitaci v přednemocniční neodkladné péči se nepoužívá v pěti krajích České republiky. Druhá hypotéza se také nepotvrdila. Z výsledků vyplynulo, že nejčastějším způsobem ochlazování pacienta po resuscitaci v přednemocniční neodkladné péči je ­aplikace ­chladných infuzních roztoků.

Závěr: Lze říci, že léčebná hypotermie je hojně využívaná metoda u pacientů po kardiopulmonální resuscitaci v přednemocniční neodkladné péči. Avšak indikací k navození léčebné hypotermie není pouze pacient po resuscitaci s obnovou spontánního oběhu, ale tato metoda má indikace také v neurochirurgii nebo kardiochirurgii. Vzhledem ke kladnému a aktivnímu postoji odborníků, kteří se věnují této problematice, věříme, že se metoda léčebné hypotermie rozšíří i do dalších oborů. Problémem však zůstává nedostatek literatury, která by shrnovala informace o používání léčebné ­hypotermie v ­přednemocniční neodkladné péči.

Literatura 1. Adamus M a kol. Základy anesteziologie, intenzivní medicíny a léčby bolesti. 1. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 343 s. ISBN 978-80-244-2425-5 2. COOLGARD 3000, Krátký návod k použití, 2004. Alsius Corporation.

3. Černý V. Léčebná hypotermie v intenzivní péči up to date 2008. [online] In: Česká společnost anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny. Dostupné na: http://www.csarim.cz/Public/csarim/doc/Hypotermie_IPVZ_2008.pdf [cit. 2012-02-01].

4. Dostál P. Řízená hypotermie v intenzivní péči – praktické provedení. [online]. Dostupné na: http://www.polymed.cz/ cms/pdfs/MEDVision_MUDr _Dostal.pdf [cit. 2012-01-01].

5. Gál R. Hypotermie u Traumatic Brain Injury – up to date 2011.

Brno, 2011. Klinika anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Masarykovy ­univerzity a Fakultní nemocnice Brno.

6. Klementa B, Klementová O, Adamus M, Uvízl R, Folwarczny P. Mírná terapeutická hypotermie jako významný faktor zlepšení výsledku kardiopulmonální resuscitace.

Intervenční a akutní kardiologie, 2010, roč. 9, č. 4. ISSN 1213-807X. 7. Minářová R, Roháčková S. Terapeutická hypotermie po srdeční zástavě – úkoly sestry, s. 124. In: I. česko-slovenský kongres intenzivní medicíny dospělých a dětí. XIV. národní kongres ČSARIM. 1. vyd. Praha:

Galén, 2007. 199 s. ISBN 978-807262-510-9.

8. Nolan JP, Soar J. Poresuscitační péče – počátek nové éry.

Current opinion in critical care, české vydání, 2010, roč. 4, č. 2.

ISSN 1802-3819.

9. Škulec R, Truhlář A, Šeblová J, Černý V. Indukce terapeutické mírné hypotermie u nemocných po mimonemocniční náhlé zástavě oběhu v přednemocniční neodkladné péči – výsledky klinické studie PRE-COOL, s. 77.

In: Urgentní medicína 2009, XVI. Dostálovy dny, Clarion Congress Hotel Ostrava 6.–7. 10.

2009. 1. vyd. Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2009, 128 s. ISBN 97880-7368-668-0.

obsah

recenzované části výzkumná zpráva 19 / Vplyv sociálneho skóre rodiny na psychomotorický vývin batoliat

přehledová studie 23 / Využití Theory of Caring v porodní asistenci v ČR

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA recenzované články

Vplyv sociálneho skóre rodiny na psychomotorický vývin batoliat PhDr. Mária Šupínová, PhD. FZ SZU so sídlom v Banskej Bystrici

Bc. Miroslava Ďurišková FZ SZU so sídlom v Banskej Bystrici

maria.supinova@szu.sk

Súhrn / Článok prináša výsledky prieskumu zameraného na vplyv sociálneho prostredia rodiny na telesný a psychomotorický vývin detí v batoleneckom veku. Na posúdenie prítomnosti rizikových faktorov v rodinnom prostredí bolo použité posudzovanie sociálneho skóre rodiny podľa Dluholuckého. Na vzorke 250 batoliat prezentovaná štúdia potvrdila nepriaznivý vplyv negatívnych faktorov rodinného prostredia na telesný a psychomotorický vývin detí v batoleneckom veku. Výsledky potvrdzujú nižší vzrast, hmotnosť a za­ ostávanie psychomotorického vývoja v závislosti od počtu bodov sociálneho skóre rodiny. Štatistickými výpočtami bola dokázaná silná korelačná závislosť medzi počtom bodov sociálneho skóre rodiny a telesným vývinom ako aj úrovňou psychomotorického vývinu batoliat. V závere článku sú uvedené najčastejšie pôsobiace negatívne faktory rodiny, ktorými sú nevyhovujúce bývanie, neschopnosť matky postarať sa o svoje dieťa a príslušnosť k rómskemu etniku v spojení s mnohodetnosťou.

Kľúčové slová / batoľa – rodina – vývoj – rizikový faktor – sociálne skóre.

Family social score effect on psychomotive growth of toddlers Summary / The article brings results of an enquiry focused on effects of family sociable environment, on physical and psychomotive growth of children in toddler age. For examination of danger factor presence in family environment, the method in finding out the social score of family according to Dluholucký was used. On sample of 250 toddlers the presented study confirmed negative effect of factors in family environment on physical and psychomotive growth of children in toddler’s age. The results confirm lower growth, weight and lag behind of psychomotive growth in dependence to social score of a family. By statistical calculation strong correlation reliance was demonstrated within social score of a family and physical growth as well as the level of psychomotive growth of toddlers.

Keywords / toddler – family – development – danger factor – social score.

Úvod

Rodina predstavuje biosociálny systém nachádzajúci svoje miesto v spoločnosti.

Súčasne je rodina spoločnosťou formovaná a ovplyvňovaná. Primárny význam rodiny spočíva v tom, že od raného veku vplýva na vývin dieťaťa (Harineková, 2003).

Rast a vývin dieťaťa ovplyvňujú vonkajšie aj vnútorné faktory. Z vnútorných faktorov vo veľkej miere ovplyvňujú rast a vývin dieťaťa genetické faktory. Z vonkajších faktorov sú to prostredie, výživa, životospráva, telesná aktivita, šport, ale aj niektoré iné faktory (Šašinka, 1998).

Ako najzákladnejšiu fyziologickú potrebu dieťaťa chápeme výživu. Vzhľadom k tomu, že dieťa prechádza niekoľkými vývojovými štádiami, je plnohodnotná výživa veľmi dôležitá pre jeho správny fyzický a psychický vývoj. Kvalitu výživy dieťaťa zabezpečuje v plnej miere rodina a tým prejavuje svoj podiel vplyvu na rast, telesný a duševný vývoj dieťaťa. Preto je dôležité dbať na dodržiavanie zásad zdravej výživy v rodine. Čiastočnú „kontrolu“ nad poskytovanou starostlivosťou v rodine má primárna starostlivosť

formou preventívnych prehliadok, resp. pri každej návšteve dieťaťa v primárnej ambulancii.

Vyšetrenie vývinovej vyspelosti sa robí v ambulancii pediatra zvyčajne v 4., 8., 12., 16., 20., 24. mesiaci i v ďalších časových obdobiach života, orientačne pri každom vyšetrení dieťaťa, alebo v špe­ ciálnych ambulanciách. Vyhodnocuje sa neuropsychický vývin podľa stanovených kritérií, alebo sa vykoná vyšetrenie podľa osobitného protokolu, kde sa hodnotia adaptívne schopnosti dieťaťa, jemná a hrubá motorika, sociálny a citový vývin, zmyslový vývin a vývin reči (Šašinka, 1998).

Zdravý a plnohodnotný telesný a duševný vývin dieťaťa v druhom a treťom roku života vyžaduje naplnenie potreby sociálneho kontaktu s dospelým, rešpektovanie potreby sebarealizácie dieťaťa, pravidelnosť v usporiadaní v priebehu dňa, dostatok pohybu na čerstvom vzduchu, zabezpečenie dostatočného spánku a správnej výživy, také uspôsobenie a materiálne vybavenie výchovného prostredia, aby vyhovovalo zvýšeným nárokom na aktívny pohyb a samostatnú čin-

nosť aj v oblasti sebaobslužných úkonov (Rybárová, 1986).

Posúdenie rodiny

Zmyslom celkového posudzovania rodiny je stanoviť stupeň funkčnosti rodiny, objasniť vzťahy v rodine, odhaliť jej silné i slabé stránky a zhodnotiť zdravotný stav rodiny a jej príslušníkov. Celkové posúdenie zahŕňa: identifikáciu členov rodiny, opis životného prostredia, zdravotný stav členov rodiny, finančnú ­situáciu vrátane poistenia a formy využívania zdravotníckej starostlivosti, názory na zdravie v rodine a ciele týkajúce sa zdravia, zamest-

Recenzovali PhDr. Mária Kožuchová interná doktorandka, Ústav nelekárskych študijných programov, Jesseniova lekárska fakulta v Martine Univerzity Komenského v Bratislave, SR Prof. MUDr. Karol Králinský, PhD. prednosta II. DK SZU, Detská fakultná nemocnica s poliklinikou, Banská Bystrica, SR

19

20

recenzované články VÝZKUMNÁ ZPRÁVA

nanie jednotlivých členov rodiny, úroveň vzdelania a ašpirácie v rodine, spoločenské a miestne organizácie, do ktorých sa rodina zapája, a sociálne usporiadanie (model) rodiny (Matoušek, Pazlarová, 2010). Ak z rôznych príčin dochádza k poruchám rodinného prostredia, dysfunkčnosti rodiny, obyčajne dochádza k zanedbávaniu dieťaťa a starostlivosti oň. Dieťa pociťuje frustráciu a depriváciu. Jedným z mnohých problémov je aj problém násilia páchaného na deťoch v rodine. Poškodzované dieťa je zasiahnuté najrôznejšími nedostatkami, telesnými a duševnými ujmami, ktoré vedú k jeho poraneniam, škodám na jeho celkovom vývine, niekedy dokonca až k smrti (Boledovičová, 2000).

V spoločnosti je rozšírené presvedčenie, že násilie v rodine je vecou výsostne súkromnou, preto je najlepším riešením nezasahovať do tohto problému. Ide o chybný názor. Bez vonkajšej intervencie a pomoci je pre obete domáceho násilia priam nemožné vymaniť sa z bludného kruhu útrap.

Hodnotiaca škála rodiny podľa Dluholuckého (1985)

Celkové posúdenie rodiny poskytuje prehľad o rodinnom živote a pomáha určiť oblasti, ktoré si vyžadujú hlbší rozbor.

Systém hodnotenia funkčnosti rodiny sa výborne osvedčil v praxi, pretože veľmi presne informuje o funkčnosti alebo dysfunkčnosti rodiny a ohrození detí prostredím, v ktorom žijú. Hodnotiaca škála zahŕňa faktory sociálneho prostredia rodiny, ktoré môžu ovplyvniť celkový vývoj dieťaťa. Bodovací systém sa môže využívať na všetkých typoch dokumentácie, kde je vyžadovaná sociálna anamnéza. Tento spôsob rýchleho screeningového posúdenia rizika sociálneho ohrozenia dieťaťa umožňuje v sociálnej anamnéze definovať jednotlivé riziká sociálneho ohrozenia (Dluholucký, 1988). Slúži tiež ako dôvod na zaradenie dieťaťa do dispenzárnej skupiny č. XV – deti ohrozené prostredím. Bodovanie je založené na binárnej odpovedi, pričom sa uvádzajú len zlé body.

Za rizikové sa pokladá dieťa, na ktoré v prostredí rodiny pôsobia viac ako tri rizikové faktory vyjadrené troma bodmi.

Skutočné ohrozenie predstavuje 7 bodov sociálneho skóre. Písmená abecedy v tabuľke zároveň slúžia ako mnemotechnická pomôcka zostavená autorom.

Skóre sociálneho ohrozenia dieťaťa

A Alkoholizmus v rodine, každý člen – 1 bod.

B Bytové pomery, hodnotenie sa nemusí vzťahovať len na kritické byty, ale aj na dobrý byt, v ktorom je špina, neporiadok, malý byt a pod. Vlhký a plesnivý byt je rizikom pre dieťa s astmatickou bronchitídou. – 1 bod za nevyhovujúci byt.

C Cigán – Róm – 1 bod.

D Deti – Mnohodetnosť, 4 a viac detí, za každé ďalšie dieťa – 1 bod.

E Exity – Počet exitovaných detí v rodine, myslí sa počet zomrelých detí priamo v rodine, nie v blízkom príbuzenstve. Nezahŕňa exity v dôsledku genetických ochorení. Za každé umreté dieťa 1 bod.

I Inteligencia matky. Neschopnosť matky postarať sa o svoje dieťa – 1 bod.

M Manželstvo. Rodinný stav matky. Matka sama na starostlivosť o dieťa – 1 bod.

N Niečo iné, iné významné sociálne faktory (násilie, nezamestnanosť, narkotiká). Podľa závažnosti prideľuje hodnotiteľ 1–3 body.

T Trestaní rodičia, myslí sa trestaní za delikty len vo vzťahu k rodine. Nemyslí sa dopravná nehoda, hospodárska kriminalita. Za každého z rodičov hodnotiteľ pridelí 1 bod.

V Vek matky, do 18 rokov – 1 bod.

U Ústav. Umiestnenie detí v ústave, za každé dieťa umiestnené v ústave – 1 bod.

Z Záujem o dieťa, prideľuje sa jeden bod pre matky, ktoré nejavia o dieťa normálny záujem. Patrí sem opatera, reakcia na chorobu, nezáujem o hospitalizované dieťa, snaha o umiestnenie dieťaťa v ústave.

Metóda a metodika výskumu

Cieľom prieskumu bolo na základe zmapovaných teoretických poznatkov zistiť, ako pôsobí sociálne prostredie rodiny na telesný a psychomotorický vývin detí v batoleneckom veku.

Na zisťovanie údajov bola použitá metóda obsahovej analýzy zdravotných záznamov a priame pozorovanie. Prieskum bol realizovaný na základe výsledkov meraní telesného vývinu (hmotnosť a výška) a posúdenia úrovne psychomotorického vývinu v porovnaní s výsledkami sociálneho skóre rodiny. Sociálne skó-

florence 7–8/13

re rodiny bolo posudzované a hodnotené hodnotiacou škálou podľa Dluholuckého.

Psychomotorický vývin batoliat bol posudzovaný podľa neuropsychického vývinu podľa Šašinku a Šagáta. Zo štatistických metód bol použitý rozptyl, korelácie podľa Pearsona a Correla, ktorými sme štatisticky vyčíslili mieru závislosti počtu bodov sociálneho skóre rodiny a hodnôt výšky a hmotnosti batoliat.

Do prieskumu bolo zaradených 250 respondentov. Podmienkou pre zaradenie do súboru bolo rovnaké vývinové obdobie, batolenecký vek (13.–36. mesiac). Priemerný vek respondentov celkovo bol 22,13 mesiaca, rozptyl bol p (F ≤ f) (1) 0,45198.

Zber údajov bol realizovaný v mesiacoch september 2011 až február 2012 na ôsmych detských ambulanciách praktického lekára pre deti a dorast v mestách Banskobystrického kraja. Z celkového počtu 250 respondentov bolo 134 dievčat (53,6 %) a 116 chlapcov (46,4 %). Priemerná hmotnosť dievčat bola 11,87 kg a priemerná výška 85,85 cm. Priemerná hmotnosť chlapcov bola 11,86 kg a výška 86,39 cm.

Z celkového počtu respondentov bolo 6 s nadpriemerným psychomotorickým vývinom (NPV), 178 batoliat s priemerným psychomotorickým vývinom (PPMV) a 66 batoliat s podpriemerným psychomotorickým vývinom (PPrPMV).

Výsledky

(viz tab. 1–3 a grafy 1 a 2)

Diskusia

Cieľom prieskumu bolo dokázať vzájomnú závislosť medzi sociálnym prostredím rodiny a telesným a psychomotorickým vývinom detí v batoleneckom veku.

Z výsledkov prieskumu sme zistili, že telesný a psychomotorický vývin batoliat je negatívne ovplyvnený zvyšujúcim sa počtom bodov pôsobiacich na dieťa v sociálnom prostredí rodiny.

Vo výskume sme vzájomne komparovali telesný a psychomotorický vývin batoliat pri pôsobení 2 a menej rizikových faktorov (2 body), 3–5 faktorov (3–5 bodov) a viac ako 6 rizikových faktorov (6 a viac bodov).

Priemerný vek skupiny batoliat hodnotených 0–2 bodmi bol 22,4 mesiacov, priemerná hmotnosť 12,31 kg a priemerná výška 87,14 cm. Pri hodnotení psychomotorického vývinu tejto skupiny malo

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA recenzované články

Tab. 2

P rehľad negatívnych faktorov pôsobiacich na dieťa v rodine

Hodnotenie rodiny

n

Prehľad pôsobenia rizikových faktorov

Počet rizikových faktorov

%

Priemerný vek (mes.)

Priemerná hmotnosť (kg)

Priemerná výška (cm) NPV

PPMV

PPrPMV

x≤2

22,4

12,31

87,14

3,57

8,33

88,10

100,00

3 ≤ x ≤5

21,8

11,08

84,39

0,00

54,55

45,45

100,00

20,48

10,02

81,3

0,00

100,00

0,00

100,00

A – Alkoholizmus

37

7,94

B – Bývanie

90

19,31

C – Cigán – Róm

100

21,46

D – Deti – mnohodetnosť

33

7,08

E – Exity – počet exitovaných detí

7

1,50

I – Inteligencia matky

67

14,38

M – Manželstvo, rodinný stav matky

63

13,52

N – Niečo iné

35

7,51

T – Trestaní rodičia

4

1,6

U – Ústav, deti umiestnené v ústave

6

1,29

Tab. 2

V – Vek matky pod 18 rokov

20

4,29

Priemerná hmotnosť (kg)

Z – Záujem o dieťa

4

1,6

11,18

3

Spolu

466

100,00

11,47

4

Priemerný počet pôsobiacich faktorov v rodine na jedno dieťa v bodoch

1,86

x≥6

Spolu

V tabuľke 2 je prehľad a zároveň porovnanie telesného a psychomotorického vývinu troch skupín batoliat: pri pôsobení dvoch a menej negatívnych faktorov, troch až piatich a viac ako šiestich negatívne pôsobiacich faktorov sociálneho skóre rodiny.

V tabuľke 1 sú uvedené všetky zistené faktory rodinného prostredia, negatívne pôsobiace na vybranú skupinu respondentov.

Najväčší počet bodov sociálneho skóre bol udelený za príslušnosť k rómskemu etniku, nevyhovujúce bývanie a inteligenciu matky v zmysle neschopnosti postarať sa o svoje dieťa.

Graf 1

PMV (%)

Štatistická závislosť hmotnosti a počtu bodov sociálneho skóre Počet bodov

10,39

5

10,53

6

11,75

7

9,7

9

9,5

11

8,6

12

Correl

–0,82794

Pearson

–0,82794

Graf 2

tatistická závislosť hmotnosti a počtu bodov Š sociálneho skóre

12,0 11,5 11,0 10,5

Štatistická závislosť výšky a počtu bodov SS

Stredne silná závislosť bola dokázaná aj v závislosti výšky batoliat a počtu bodov sociálneho skóre rodiny: Correl –0,47642, Pearson –0,47642.

95

priemerná hmotnosť (kg)

Záporné hodnoty štatistických veličín Correl a Pearson potvrdzujú silnú závislosť medzi počtom bodov sociálneho skóre a hmotnosťou batoliat. Potvrdil sa predpoklad „čím viac bodov sociálneho skóre rodiny, tým nižšia hmotnosť batoľaťa“.

Závislosť medzi počtom bodov sociálneho skóre rodiny a hmotnosťou batoliat je pozorovateľná zo vzájomnej komparácie číselného vyjadrenia ako aj z výsledku výpočtu vzájomnej vzťahovej závislosti podľa Pearsona a Correla, ktoré preukázali silnú vzťahovú závislosť.

90 85

10,0

priemerná výška (cm)

Tab. 1

80

9,5

75

9,0 70

8,5 8,0 3

4

5

6

7

9

11

12

počet rízikových faktorov

65 3

4

5

6

7

9

11

12

počet rízikových faktorov zdroj: Výzkum autorek

21

22

recenzované články VÝZKUMNÁ ZPRÁVA

3,57 % batoliat nadpriemerný psychomotorický vývin, priemerný vývin dosiahlo 88,10 % a len 8,33 % batoliat malo podpriemerný psychomotorický vývin. Z výsledkov je vidieť, že vysoko podnetné prostredie je pre psychický vývin batoliat veľmi dôležité. Potvrdil to aj výskum realizovaný Kvasnicovou (1992), ktorá za jednu z neobjasnených príčin mentálnej retardácie uvádza aj zvýšený počet bodov sociálneho skóre rodiny. V súbore rómskych detí bolo sociálne skóre 6,7 bodov.

Skupina batoliat s 3–5 bodmi mala priemerný vek 21,8 mesiacov, priemernú hmotnosť 11,08 kg a priemernú výšku 84,39 cm. V tejto skupine batoliat žiadne nedosiahlo nadpriemerne hodnotený psychomotorický vývin, 45,45 % batoliat dosiahlo priemerný vývin, podpriemerný vývin sme zaznamenali v 54,55 % pod vplyvom 3–5 rizikových faktorov.

Horšie hodnotenie telesného aj psychomotorického vývinu sme zaznamenali v skupine batoliat so 6 a viac bodmi.

Priemerný vek tejto skupiny batoliat bol 20,48 mesiacov, ich priemerná hmotnosť bola 10,02 kg a priemerná výška 81,3 cm.

Psychomotorický vývin celej skupiny batoliat bol hodnotený ako podpriemerný.

Z uvedených výsledkov nášho výskumu vyplýva, že vyšší počet bodov sociálneho skóre rodiny svedčiaci o prítomnosti rizikových faktorov značne ovplyvňuje psychomotorický vývin batoliat. Čím viac

faktorov na dieťa pôsobí, tým viac klesá jeho priemerná hmotnosť i výška, zvyšuje sa ich počet zaradenia do skupín s priemerným, ale najmä podpriemerným vývinom. Štatistickými výpočtami – Correl (–0,82794) a Pearson (–0,82794) – sme dokázali vysokú štatistickú významnosť závislosti pôsobenia sociálneho skóre rodiny na telesnú hmotnosť batoliat.

K rovnakému záveru došli aj odborníci v prierezovej štúdii realizovanej EU projekt Publichealth MEHO v spolupráci s Klinikou pediatrie Fakulty zdravotníckych odborov Prešovskej univerzity pod vedením MUDr. Jána Kovaľa, PhD. V štúdii bola sledovaná skupina rómskych a nerómskych detí v dvoch vekových skupinách – 7-ročných a 11-ročných detí s celkovým počtom 252 Rómov a 1952 Nerómov. V oboch porovnávaných skupinách boli okrem iného vykonané merania telesnej výšky a hmotnosti. Výsledky porovnaní potvrdili významné zaostávanie v raste rómskych detí. Rozdiely sú výraznejšie v skupine 11-ročných detí v porovnaní so 7-ročnými, výraznejšie zaostávajú v raste chlapci v porovnaní s dievčatami a výrazne je redukovaný parameter telesnej výšky v porovnaní s hmotnosťou (Rimárová, 2010).

Vplyv socioekonomického stavu rodiny, posudzovaného podľa Dluholuckého, dokázal vo vzťahu k výskytu SIDS aj Jura vo výskume realizovanom v r. 2001.

Literatura 1. Boledovičová M a kol. Pedia­ trické ošetrovateľstvo. 1. vyd.

Martin: Osveta, 2000, 127 s. ISBN 80-8063-050-X. 2. Dluholucký S, Šváč J. Skóre sociálneho ohrozenia dieťaťa. Čsl. Pediat., 1988, roč. 43, č. 3, s. 172–174. ISSN 0069-2328.

3. Horanský V, Mojžiš R, Slafkovský A. Pediatria primárnej starostlivosti. 1. vyd. Liptovský Mikuláš: Telem, 1994, 416 s.

ISBN 80-901404-3-2.

4. Jura J. Epidemiologické rizikové faktory SIDS na Slovensku. Čes.-slov. Pediat. 2001, roč. 56, č. 1, s. 22–28. ISSN 0069-2328.

5. Kvasnicová M a kol. Významné využitie SSOD pri hodnotení geneticky nepodmienenej mentálnej retardácie. Čsl. Pediat.

florence 7–8/13

Okrem iných faktorov, u ktorých dokázal nižšiu štatistickú významnosť vo vzťahu k výskytu SIDS, ako významnejšie uvádza: vzdelanie matky, etnicita, socio­ ekonomický stav rodiny, fajčenie a hygienický štandard domácnosti (Jura J, Kuchta M, 2001).

Záver

Vplyv sociálneho prostredia rodiny zásadnou mierou ovplyvňuje telesný aj psychomotorický vývin batoliat. Ak sú v prostredí rodiny prítomné rizikové faktory, rodina neplní svoju primárnu výchovnú funkciu. Pri hodnotení telesného a psychomotorického vývinu batoliat, v závislosti od pôsobenia rizikových faktorov rodinného prostredia, sme výsledkami výskumu zistili vysokú závislosť. Hmotnosť a výška batoliat ako aj psychomotorický vývin zaostávajú so zvyšujúcim sa počtom bodov sociálneho skóre rodiny. Čím vyšší počet bodov sociálneho skóre rodiny pôsobilo na batoľa, tým nižšia bola jeho hmotnosť a výška. Negatívny bol aj vplyv na psychomotorický vývin batoliat. Miera prítomnosti negatívnych faktorov bola hodnotená podľa Dluholuckého. Najčastejšie pôsobiacim negatívnym faktorom pôsobiacim na respondentov bolo nevyhovujúce bývanie, nízka inteligencia matky v zmysle neschopnosti postarať sa o svoje dieťa a príslušnosť k rómskemu etniku.

Více o autorkách 1992, roč. 47, č. 1, s. 25–28. ISSN 0069-2328.

6. Matoušek O, Pazlarová H. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2010, 183 s. ISBN 978-80-7367-739-8.

7. Rimárová K. Výsledky posledných štúdií zameraných na zdravie Rómov bijú na poplach.

Romano nevo ľil 2010, roč. 20, č. 1–2, s. 11–12. Dostupné na: http://2010.rnlweb.org/modules. php?name=News&file=article&sid=17066.

8. Rybárová E. Psychológia a pedagogika pre detské sestry.

1. vyd. Martin: Osveta, 1986, 584 s. 70-036-87-PAP. 9. Šašinka M, Šagát T. ­Pediatria I. 1. vyd. Košice: Satus, 1998, 620 s.

ISBN 80-967963-0-5.

PhDr. Mária Šupínová, PhD. 1978: ukonč. SZŠ Lučenec – det. sestra; 1988: ukonč.

PŠŠ – výchov. starostlivosť; 2000: ukonč. Bc. štúdium – ošetrovateľstvo, JLF Martin; 2005: ukonč. Mgr. štú­ dium – ošetrovateľstvo, TU v Trnave; 2005: ukonč. špec. štúdium – ošetr. starostlivosť v pediatrii; 2006: špec. štúdium – revízne ošetr.; 2006: rigor. skúška – ošetrovateľstvo; 2011: ukonč. špec. štúdium – ošetr. starostlivosť v komunite; 2011: obhajoba dizert. práce; 1978–1989: NsP Lučenec, det. odd., sestra; 1989–1998: NsP Lučenec, det. odd., stan. sestra; 1998–2008: NsP Lučenec, det. odd., vrch. sestra; od 2009: FZ SZU so sídlom v B. Bystrici, odb. asistentka Bc. Miroslava Ďurišková 1987: ukonč. SZŠ Lučenec – det. sestra; 2005: ukonč.

PŠŠ – ošetr. starostlivosť v pediatrii; 2010: ukonč.

Bc. štúdium – ošetrovateľstvo, FZ SZU v Banskej Bystrici; 1987: NsP Lučenec, det. odd., odd. dojčiat, sestra; 1991– 2006: NsP Lučenec, odd. batoliat, väčších detí a dorastu, sestra; od 2006: VŠNsP Lučenec, III. DK, sestra na OPIM

Přehledová studie recenzované články

Využití Theory of Caring v porodní asistenci v ČR Mgr. Kateřina Ratislavová Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

Souhrn / Theory of Caring je mezinárodně uznávanou teorií ošetřovatelství středního rozsahu, která je v zahraničí využívána ve výzkumech, vzdělávání i v praxi. Tuto teorii péče vyvinula Kristen M. Swanson, PhD, děkanka ošetřovatelství na Univerzitě v Severní Karolíně v USA. Teorie ošetřovatelské péče vznikla v úseku péče o ženy v souvislosti s perinatální ztrátou. V České republice zatím není žádná takto komplexní teorie ošetřovatelské péče o ženy s perinatální ztrátou v praxi aplikována.

Klíčová slova / Kristen M. Swanson – Theory of Caring – perinatální ztráta.

Use Theory of caring in midwifery in the Czech Republic Summary / Theory of Caring is the internationally recognized middle-range nursing theory, which is used in research, educational process and in practice. This theory of care was developed by Kristen M. Swanson, PhD, the Dean of School of Nursing at the University of North Carolina in the USA. The theory of care was created in the area of care for women with perinatal loss. Such a complex theory of nursing care for women with perinatal loss is still missed in the Czech Republic.

Keywords / Kristen M. Swanson – Theory of Caring – perinatal loss.

Úvod

Psycho-socio-spirituální péče o ženu a psychoterapeutický doprovod rodičů po perinatální ztrátě je velmi náročnou situací pro všechny zúčastněné zdravotníky. Nejen rodiče, ale i personál je při konfrontaci se smrtí plodu nebo novorozence vystaven silným prožitkům, pocitům smutku, bezmoci, selhání. Negativní pocity, nejistota v situaci ztráty a někdy také nevědomý strach ze smrti může vést u porodních asistentek k vyhýbavému chování, rutinnímu zacházení s rodičkou, zúžení ošetřovatelské péče na péči tělesnou, zacházení s mrtvým plodem/novorozencem jako s věcí nebo úniku do nadměrné bezúčelné aktivity.

V České republice nebylo ve druhé polovině 20. století o ženu v situaci perinatální ztráty psychoterapeuticky pečováno, nelze hovořit o psychologické podpoře nebo doprovodu – není tedy na co navázat. Péče porodních asistentek je v tomto směru stále převážně intuitivní.

Moderní ošetřovatelství a porodní asistence však vyžadují systematické a ra­ cionální metody plánování a poskytování ošetřovatelské péče, které akceptují vědecký přístup (Tóthová a kol., 2009, s. 16).

Theory of Caring

Recenzovaly Mgr. Alena Machová Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence Bc. Dana Zachová, DiS. Klinika popáleninové medicíny, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, dětská sestra na JIP

Theor y of Caring v y vinutá Kristen M. Swanson, R.N., PhD, je teorií ošetřovatelství středního rozsahu a byla koncipována v souvislosti s péčí o ženy s perinatální ztrátou. Teorie byla empiricky odvozena prostřednictvím fenomenologického bádání a induktivní metodologie.

Kristen M. Swanson, R.N., PhD, je v současné době děkankou ošetřovatelství a profesorkou na Univerzitě v Severní Karolíně v Chapel Hill. Po absol-

Mgr. Eva Lorenzová Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

vování magisterského studia se začala věnovat výzkumu péče o ženy po perinatální ztrátě.

Metaparadigmatické koncepce Theory of Caring definuje Swanson takto: → Osoba/klient – je pojímána jako jedinečná bytost, která se neustále vyvíjí a jejíž celistvost se projevuje v myšlenkách, pocitech a chování. Jedinec má tendenci růst, měnit se, reflektovat sebe sama a hledat spojení s ostatními. Životní zkušenosti každého jedince záleží na genetických dispozicích, obdarování duchovnem a schopnosti uplatnit svobodnou vůli. Prostřednictvím spirituality je každý spojen s věčným a univerzálním zdrojem dobra, tajemna, života a tvořivosti. → Prostředí – formuje klienta a je klientem ovlivňováno. Prostředí je kulturní, politické, sociální, ekonomické, biofyzikální, psychologické a spiri­ tuální. Při zkoumání vlivu prostředí na osobu zvažujeme požadavky, omezení a zdroje, které souvisejí s klientem a jeho okolím. → Zdraví/blaho – pocity blaha jsou subjektivní, naplněny smyslem a zážitkem celistvosti. Celistvost v sobě zahrnuje spiritualitu, myšlenky, pocity, inteligenci, tvořivost, vztahovost, ženskost, mužskost, sexualitu a mnoho dalších atributů. Uzdravování pak představuje proces obnovení pocitů blaha, uvolnění vnitřní bolesti, stanovení nových významů, obnovení integrity a směřování k celistvosti. → Ošetřovatelství/informovaná péče – slouží blahu druhých. Péči chápe jako „způsob vztahování se k druhému, jehož si ceníme a vůči němuž cítíme osobní závazek a odpovědnost“ (Swanson, 1993, s. 354; překlad ­autorů).

23

24

recenzované články Přehledová studie

Tab. 1

florence 7–8/13

P řehled základních procesů vedoucích k blahu nemocného, Theory of Caring.

Proces Vědět [Knowing]

Být s [Being with]

Dělat pro [Doing for]

Umožnit [Enabling]

Zachovat víru [Maintaining belief]

Definice

Schéma 1

Dimenze

Snažit se porozumět, jaký má situace význam a smysl v životě druhých.

Být emocionálně přítomný s druhým.

→ vyhnout se předpokladům → zaměření pozornosti na klienta → důkladně vyhodnotit realitu → hledat signály/významy → pacient i zdravotník zapojují své „já“

Zachovávat víru.

→ být tam → schopnost komunikovat → sdílet pocity → nezatěžovat

Vědět.

Udělat pro druhé to, co byste udělali sami pro sebe, pokud je to možné.

→ nabízet komfort/pohodlí → být prozíravý → být kompetentní/obratný → chránit → udržovat důstojnost

Pomáhat a podporovat druhé v těžké životní situaci.

→ informovat/vysvětlit → podpořit/dovolit → pomoci druhým zaměřit pozornost → nabízet a promýšlet alternativy → uznat/dát zpětnou vazbu

Věřit ve schopnosti druhých překonávat těžké životní situace a změny, včetně zachování víry ve smysluplnou budoucnost.

chéma návaznosti S procesů vedoucích k obnovení blaha klienta, Theory of Caring

Filosofický postoj k lidem obecně a konkrétně ke klientovi.

Pochopení a znalosti o situaci ztráty obecně a konkrétně situace určitého klienta.

Být s.

Otevřenost, přítomnost a sdílení s klientem.

Dělat pro.

Umožnit.

Terapeutické působení.

Blaho a spokojenost klienta.

→ vážit si/udržovat v úctě → udržovat naději → nabízet realistický optimismus → doprovázet/držet se stranou

Očekávaný výsledek.

zdroj: Výzkum autorek

Theory of Caring je rozčleněna na pět základních procesů, které vedou k blahu nemocného (Swanson, 1991, s. 163). Jedná se o kategorie vědět, být s, dělat pro, umožnit a zachovat víru – viz tabulka.

V původní práci Swanson (1991) byly jednotlivé procesy definovány odděleně a byla jí vytknuta nedostatečná strukturace ošetřovatelské teorie. Ve své pozdější práci (1993) popisuje Swanson vztah mezi jednotlivými procesy a stanovuje strukturu péče „The Structure of Caring“ (Swanson, 1993, s. 355) – viz schéma.

Situace v České republice

Porod mrtvého plodu nebo časné novorozenecké úmrtí zažívá v České republice každý rok okolo 400 žen. Výzkum proběhlý v České republice v letech 2007 až 2012 (Ratislavová, Beran, Kašová, 2012, s. 505–508) na vzorku 83 žen, které prodělaly perinatální ztrátu, přinesl překvapující zjištění. Výzkum se mimo jiné zaměřoval na chování ošetřovatelského personálu v souvislosti se způsobem nabízení rituálů pro rozloučení s dítětem u žen s perinatální ztrátou. Z výzkumu vyplývá, že celkem 22 % žen své mrtvorozené dítě po porodu vi-

dělo a drželo v náručí, 11 % žen své mrtvorozené dítě jen vidělo a 67 % žen své dítě nevidělo. Hlavním důvodem, pro který ženy nebyly v kontaktu se svým mrtvorozeným dítětem, bylo to, že jim tato možnost nebyla ze strany personálu nabídnuta. Tento fakt se týkal 53 % žen, které své dítě neviděly. Toho, že své dítě neviděly, lituje 69 % žen po porodu mrtvého plodu a 75 % žen po časné novorozenecké ztrátě. 76 % žen z těch, které své mrtvorozené dítě po porodu viděly, pak uvedlo, že iniciativa ke kontaktu s dítětem vycházela z jejich přání. Další zarážející zjištění přináší fakt, že 82,5 % dotázaných žen po porodu mrtvého plodu nemá upomínku na své dítě (otisk ručky či fotografii), protože 94 % z nich to zdravotnický personál nenabídl. Dvě ženy upomínku nabízenou personálem odmítly, ale obě uvádějí, že toho litují.

Celkově lituje 77 % žen po porodu mrtvého plodu, že nemají upomínku na své dítě.

Z v ýsledků předloženého v ýzkumu vyplývá, že zdravotnický personál pečující o ženy při perinatální ztrátě stále neprojevuje dostatečně citlivou, informovanou a individuální péči.

V přístupu zdravotníků převládá předjímání rozhodnutí, zda se žena chce s mrtvým děťátkem rozloučit či nikoli, vytrácí se tak empatie a víra v klienta, že je ­schopen zvládnout těžkou životní situaci.

Závěr

V naší zdravotnické praxi stále chybí citlivá, informovaná a komplexní péče o ženy s perinatální ztrátou. Využití Theory of Caring, předložené K. Swanson, by mohlo realitu změnit k lepšímu.

Porodní asistentka by měla mít základní znalosti (vědět) o intervencích a jejich důsledcích pro ženy po perinatální ztrátě obecně a zároveň znát příběh konkrétní ženy, její přání a způsoby zvládání těžké životní situace, komunikovat s klientkou o jejích pocitech a přáních, aktivně naslouchat (být s) a věřit v její schopnosti rozhodnout se v náročné životní situaci a zdárně ji překonat (zachovat víru) s pomocí informací a podnětů, které jí porodní asistentka na základě praxe založené na důkazech poskytne (umožnit), a vytvořit příznivé podmínky pro zachování důstojnosti a započetí procesu truchlení (dělat pro).

Přehledová studie recenzované články

Žena po perinatální ztrátě musí znovu nalézt smysl v oblasti spirituality, mateřství, ženství a sexuality, aby mohla zážitek integrovat do své osobní historie. Hledání smyslu a blaha vyžaduje

bezpečný prostor pro získávání informací, uvolnění bolesti, strachu a smutku, pro vyjádření touhy po ztracené milované osobě. Pokud není vytvořen takový bezpečný prostor a ženě je naopak spo-

Literatura 1. Ratislavová K, Beran J, Kašová L. Psycho-sociální péče o ženu po perinatální ztrátě. Praktický lékař, 2012, roč. 92, č. 9, s. 505–508.

2. Ratislavová K, Beran J. Psychosociální intervence při porodu mrtvého plodu v historii a dnes. Česká gynekologie, 2010, roč. 75, č.

5, s. 462–466.

3. Swanson K. Empirical De-

lečensky vnucováno, co je normální, je mařen proces znovunalezení rovnováhy. Žena je ponechána v dezintegraci a pocit celistvosti je nahrazen pocitem nedostačivosti (Swanson, 1993, s. 353).

Více o autorkách velopment of a Middle Range Theory of Caring. Nursing Research, 1991, roč. 40, č. 3, s. 161–165.

4. Swanson K. Nursing as Informed Caring for the WellBeing of Others. Journal of Nursing Scholarship, 1993, roč. 25, č. 4, s. 352–357.

5. Tóthová V a kol. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. Praha: Triton, 2009.

Mgr. Kateřina Ratislavová 1986: ukonč. SZŠ Plzeň – ženská sestra; 1986–1998: GPK FN Plzeň, porodní asistentka; 2002: ukonč.

Pedagogická fakulta ZČU Plzeň; od 2003: Psychoterapeu­tický výcvik v dynamické psychoterapii; od 2000: odborná asistentka, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, FZS, ZČU Plzeň; od 2010: předsedkyně Sdružení porodních asistentek Plzeňského kraje

Mgr. Eva Lorenzová 2007: ukonč. VŠ v Plzni, o. p. s. – porodní asistentka; 2009: ukonč.

FF, Univerzita Palackého v Olomouci – sociologie, andragogika; 2009–2011: ČNHNK Vrchlabí, porodní asistentka; od 2011: odborná asistentka, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, FZS, ZČU Plzeň

inzerce

MILIONOVÉ ROÿNÍ PĕÍJMY

LukraƟvní pracovní pobyty v presƟžních zahraniēních nemocnicích pro sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, záchranáƎe, laboranty, lékaƎe a další zdravotnický personál Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Dubaj, Anglie a další desƟnace RovnĢž pro uchazeēe s nízkou úrovní znalosƟ angliēƟny!

Komplexní pƎedodletová pƎíprava v akreditovaných kurzech ZprostƎedkování zamĢstnání je pro uchazeēe BEZPLATNÉ

www.g5plus.com

inz_192x70mm_G5.indd 1 Výtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková erná

bezplatná infolinka 800 88 88 96

2011-03-21 18:02:15

Jednorázové chirurgické nástroje Peha®-instrument Precizní kvalita a zaručená čistota Dosud tu nebylo řešení, které by umožňovalo mít precizní chirurgické nástroje vždy operativně při ruce. Při drobných zákrocích a nečekaných úkonech se využívaly jednorázové chirurgické nástroje, které nedosahovaly potřebné kvality. Špičkové nástroje znamenaly vysoké pořizovací náklady a vyžadovaly pravidelnou sterilizaci.

Nyní je všechno jinak.

Jednorázové chirurgické nástroje Peha-instrument jsou: • kdykoliv při ruce • ve špičkové kvalitě a dokonale čisté • připraveny k okamžitému použití po celých 5 let Více informací na www.hartmann.cz Volejte naše odborné poradce na infolince 800 100 333

25

26

praxe Analogové studie a jejich uplatnění v péči o dlouhodobě nemocné

florence 7–8/13

Analogové studie a vliv smyslové a sociální deprivace na pacienty dlouhodobě upoutané na lůžko Pavel Boháček Léčebna dlouhodobě nemocných a oddělení následné péče, ÚVN, Praha Mgr. Ivana Koudelková Léčebna dlouhodobě nemocných a oddělení následné péče, ÚVN, Praha

Analogové studie bed-rest (upoutání na lůžko) a water immersion (ponoření) simulují účinky kosmického letu na lidský organismus a přinášejí mnoho informací, které můžeme využít i v léčbě a ošetřování dlouhodobě chronicky nemocných pacientů.

P

růvodním jevem dlouhodobé imobilizace je smyslová a sociální deprivace, která má vliv na plasticitu mozku. To se projevuje v kognitivní výkonnosti i v emocionálních reakcích. Dlouhodobá imobilizace ovlivňuje také celou řadu chorobných stavů a má velký význam pro ošetřovatelskou praxi. Tyto poznatky mají vliv na ošetřovatelský proces, tj. způsob profesionálního uvažování sestry o nemocném a jeho individuálních potřebách.

Vliv upoutání na lůžko na lidský organismus

Při dlouhodobé imobilitě začne docházet k oslabování kardiovaskulárního a pohybového systému.

Naše schopnost pohybovat se a vnímat svět kolem sebe patří mezi základní předpoklady našeho přežití, aniž bychom si to uvědomovali. V životě se však každý z nás může velice snadno dostat do situace, kdy tyto schopnosti ztrácí nebo jsou výrazně zredukovány, a to ať už trvale, nebo jen na přechodnou dobu. Jednou z těchto situací může být upoutání na lůžko z důvodu úrazu nebo závažného onemocnění. Polytrauma, cévní mozková příhoda či polymorbidita ve stáří jsou jen některé z příčin, kvůli kterým se náš svět může na celé týdny či měsíce omezit na prostor nemocničního pokoje.

Je známou skutečností, že kromě základního onemocnění, kvůli kterému pacient na lůžko uléhá, se na jeho organismu začnou projevovat příznaky, které souhrnně nazýváme imobilizační syndrom.

Imobilizační syndrom v analogových studiích Imobilizační syndrom je soubor příznaků, které se začnou u nemocného rozvíjet krátce po ulehnutí

na lůžko (2–3 dny). Tyto příznaky jsou dobře zdokumentovány jednak léty klinických pozorování na pacientech, ale i díky kosmickému výzkumu.

Ten k jejich prozkoumání přispěl významnou měrou studiemi zvanými bed-rest, water immersion a dalšími tzv. human isolation and confinement studiemi. Jedná se o analogové studie, v rámci kterých se na Zemi simulují účinky kosmického letu na člověka. Během bed-rest studií jsou zdravé testovací subjekty na několik dnů až týdnů uloženy na lůžko, a to se sklonem –6 stupňů hlavou dolů; během tzv. water immersion studií jsou testovací osoby „ponořeny“ do speciálního vodního lůžka. Účelem těchto výzkumů je simulace účinků beztížného stavu na lidský organismus.

Všechny tyto experimenty v laboratorních podmínkách ověřily a v podstatě potvrdily klinická pozorování, tedy že při dlouhodobé imobilitě začne docházet k oslabování kardiovaskulárního a pohybového systému. Připomeňme si například sklon ke vzniku hypostatické pneumonie, který pozorujeme zejména u starších pacientů. Dochází ke snižování aerobní kapacity a náš výčet může pokračovat sklonem k zácpě, močovým infekcím, vzniku dekubitů atd. Co je však zajímavé, že výše popisovaný výzkum přinesl i celou řadu informací týkajících se vlivu dlouhodobé imobilizace na lidskou psychiku a kognitivní funkce.

Smyslová a motorická deprivace, hospitalismus Pro zdravé fungování lidského mozku je nezbytně nutná jeho neustálá stimulace. Tato stimulace probíhá prostřednictvím smyslového vnímání

podnětů přicházejících z okolního světa. Je-li tato stimulace nějakým způsobem omezena nebo znemožněna, například dlouhodobým pobytem v izolaci v podnětově chudém, monotónním prostředí, má to prokazatelné důsledky na funkce a výkonnost lidského mozku. Studie z oblasti neurověd, prováděné zejména pomocí moderních zobrazovacích metod, ukazují, že tzv. senzomotorická deprivace vede ke změnám v organizaci mozkové kůry. Dochází k oslabování paměťových drah a redukci nervových spojení, ve kterých jsou uloženy naše každodenní životní návyky.

Stereotypní prostředí nemocnice a dlouhodobý pobyt na lůžku vede u mnoha pacientů, především dětí a starých nemocných, k rozvoji souboru příznaků známých pod označením hospitalismus. Již několik dní po přijetí do nemocnice lze u pacientů pozorovat stav, kterému říkáme regrese. Malé děti tak například přestávají mluvit a začne se u nich objevovat pomočování.

Inkontinenci můžeme pozorovat také u starých nemocných. Postupně dochází ke zhoršování sebepéče, oblastí hygieny počínaje a schopností se najíst a napít konče. Když k tomuto řetězci problémů přidáme oslabování svalového a kardiovaskulárního systému a další omezení vyplývající z primárního onemocnění a z případných smyslových deficitů, můžeme očekávat řadu komplikací. Mezi ty nejčastější patří např. pády, úbytek na váze, vznik opruzenin, dekubity, sklon k infekcím a další.

foto: Profimedia

Analogové studie a jejich uplatnění v péči o dlouhodobě nemocné praxe

Cirkadiánní režim Čtyřiadvacetihodinový pobyt na lůžku v jednotvárném nemocničním pokoji, bez možnosti vykonávat pravidelné každodenní aktivity, vede velice záhy k narušení pravidelného intervalu bdění a spánku. Během bed-rest studií na zdravých dobrovolnících, u kterých vědci sledovali změny srdečního rytmu a výkyvy hladin různých hormonů během dne, se navíc ukázalo, že k těmto změnám dochází již v období kratším než deset dnů. Tato deregulace může být ještě umocněna například celodenním pobytem v zatemněné místnosti, nepravidelným podáváním jídla, nepravidelným polohováním, bolestí či užíváním některých léků.

Studie, v rámci kterých byl zkoumán vliv dlouhodobé sociální izolace na člověka, ukázaly, že jedním z největších stresorů je nuda. Leží-li nemocný týdny v jednom pokoji a většinu dne se kolem něho nic neděje, má to za důsledek únavu a spavost během dne. To má samozřejmě negativní důsledky pro pravidelnost cirkadiánního cyklu. Zvlášť markantní důsledky denní inaktivity a spavosti můžeme vidět u pacientů trpících

demencí. U nich je více než u jiných patrná úměra mezi mírou denní aktivity a následného nočního neklidu a zmatenosti. V krajním případě může u starých pacientů dojít ke spuštění tzv. amentně delirantního stavu.

U dlouhodobě ležících pacientů se obecně doporučuje posilování jejich orientace v čase.

Nejde jen o dodržování pravidelnosti v denních aktivitách, jako je hygiena, pravidelné podávání léků nebo jídla. Dobře mohou posloužit i pomůcky, jako je například kalendář, čtení denního tisku, rádio či televize. Co se však rádia a televize týče, má to svá ale. Ukázalo se, že celodenně zapnuté rádio nebo televize na pokoji může, zvláště u neklidných a zmatených pacientů, jejich stav zhoršovat, protože mají tendenci považovat slova vycházející např. z rádia za skutečnost.

Čtyřiadvacetihodinový pobyt na lůžku v jednotvárném nemocničním pokoji, bez možnosti vykonávat pravidelné každodenní aktivity, vede brzy k narušení pravidelného intervalu bdění a spánku

27

28

praxe Analogové studie a jejich uplatnění v péči o dlouhodobě nemocné

Zajímavé poznatky do dané problematiky přinesly také testy psychomotorického tempa. Reakční časy se u dlouhodobě ležících prodlužují. To má spolu s deficitem v oblasti smyslového vnímání a zhoršenou pohyblivostí ve stáří negativní důsledek ve zvýšeném riziku pádu. Problém nabývá na důležitosti, přidáme-li si k výčtu ovlivňujících faktorů i rozvoj ortostatické hypotenze a celkové oslabení, spojené nejen s dlouhou inaktivitou, ale i se základním onemocněním. Staří nemocní, kteří jsou po probdělých nocích během dne spaví a unavení, jsou také pasivní v oblasti základních denních aktivit. Je u nich nutná asistence, zejména v oblasti osobní hygieny, a kromě toho se setkáváme s problémem adekvátního příjmu stravy a tekutin.

Emocionální problémy Rozsáhlé studie lékařů z Institutu bio-medikálních problémů Ruské akademie věd, kteří testovali vliv nízké pohybové aktivity a sociální a smyslové deprivace na dobrovolníky dlouhodobě upoutané na lůžko a na kosmonauty pobývající na orbitální stanici Mir a na Mezinárodní kosmické stanici, prokázaly, že nedostatek pohybu a pobyt v jednotvárném izolovaném prostředí vede k rozvoji syndromu, který označujeme astenie. Jde o nervovou nebo mentální slabost, která se projevuje únavou, rychlým ubýváním sil, nízkým prahem citlivosti, extrémní emocionální nestabilitou, střídáním nálad a poruchami spánku.

Objektivně se takový pacient jeví bledý, zesláblý, studeně opocený. Při posazování či stavění vedle lůžka má sklon k ortostatickým kolapsům, trpí vertigem.

U dlouhodobě nemocných upoutaných na lůžko se často setkáváme se sníženým prahem bolesti. Kromě bolestí majících původ v základním onemocnění se u dlouhodobě ležících často setkáváme s bolestmi zad. Takoví pacienti vyžadují analgetika kontinuálně a metody monitorování bolesti, např. dle škály VAS, v těchto případech selhávají. Pacienti z důvodu bolesti omezují svou pohybovou aktivitu, jsou více ohroženi např. vznikem dekubitů. Další problém vzniká u nemocných neklidných a zmatených. V takových případech bývá personál nucen omezovat fyzickou aktivitu nemocného na minimum, a to uplatňováním ochranných prvků zabraňujících pádu pacienta. Použití těchto ochranných prostředků je však provázeno dalším stupňováním stresové zátěže nemocného, což

florence 7–8/13

vede ke zhoršování projevů existující (psycho)neuropatologie, projevující se například rozvojem agitovanosti. Ta je poté tlumena farmakologicky a vše se dostává do fáze útlumu, kdy je pacient spavý, netečný a samozřejmě i naprosto pasivní, a to během celého dne.

Interakce pacient–personál Nelze nezmínit ještě jeden důležitý faktor, který má významný vliv na samotnou úspěšnost léčebného procesu. Tímto faktorem je interakce pacient–personál. Změny v chování, jako je rozvoj apatie, zvýšená podrážděnost či sklon k sebeizolaci, často vedou k potížím v komunikaci mezi pacientem a personálem. Ale nejde zde jen o problém ze strany pacienta, který je stresován svým často závažným onemocněním. Jde také o problém vznikající na straně personálu. Dlouhodobá péče o těžce chronicky nemocné upoutané na lůžko je specifickým druhem zátěže. S tím je také třeba počítat nejen ve výcviku personálu, ale také v samotném managementu péče o dlouhodobě nemocné. Komplexní péče o dlouhodobě nemocného je týmovou prací. Velmi záleží na spolupráci všech zdravotníků na oddělení, na jejich vzájemné podpoře, na důsledném dodržování nastaveného žebříčku hodnot a na stylu práce.

Závěr V roce 2008 byla v ÚVN Praha otevřena Léčebna pro dlouhodobě nemocné. Hlavním cílem bylo ve spolupráci s ostatními klinickými obory poskytovat špičkovou následnou a dlouhodobou péči, zejména péči o válečné veterány. Ukázalo se, že velkým přínosem k naplňování tohoto záměru jsou i poznatky ze širokého spektra zdánlivě odlišných oblastí. Výzkum, kosmická medicína a zejména analogové studie doplňují náš pohled na problematiku ošetřovatelské, ale i léčebné péče o chronicky a dlouhodobě nemocné. Již dávno jsme si uvědomili, že kromě samotné záchrany života se musíme zaměřovat také na snahu o zajištění jeho kvality. Součástí léčby by proto mělo být nejen léčení nemocí, ale také ovlivňování a řešení disability. Důležitá je úzká spolupráce s rodinou, kterou se snažíme zapojit do procesu péče. Věříme, že komplexními přístupy a novými poznatky zásadně přispějeme ke zkvalitnění péče o dlouhodobě nemocné.

Literatura a poznámky 1. Pavy-Le Traon A, Heer M, Narici MV, Rittveger J, Vernikos J. From space to Earth: advances in human physiology from 20 years of bed rest studies (1986–2006). European Journal of Applied Physiology 2007, roč. 101, s. 143–194.

2. Roberts DE, Ramsey D, Johnson K, Kola J, Ricci R, Hicks C, Bordcardt JJ, Bloomberg JJ, Epstein C, George MS. Cerebral Cortex Plasticity After 90 Days Of Bed-Rest: Data from TMS and fMRI. Aviation, Space, Environmental Medicine 2010 January, roč. 81, č. 1, s. 30–40.

3. Seaton KA, Bowie KE, Sipes WA. Behavioral and Psychological Issues In Long ­Duration Head-Down Bed Rest. Aviation, Space,

Environmental Medicine 2009 May, roč. 80, s. A55–A61.

4. Styf JR, Hutchinson K, Carlsson SG, Hargens AR. Depression, Mood State, and Back Pain During Microgravity Simulated by Bed Rest. Psychosomatic medicine 2001, roč. 63, s. 862–864.

5. Lipnicki D, Gunga HC. Physical inactivity and cognitive functioning: results from bed rest studies. European Journal of Applied Physiology 2009, roč. 105, s. 27–35.

6. Arias D, Otto C. Scope of Sensory Depriva­ tion in Long Duration Space Missions; Technical report. NASA – Johnson Space Center.

7. Vernikos J, Schneider VS. Space, Gravity

and the Physiology of Aging: Paralel or Corvengent Disciplines? A Mini-Review.

Gerontology 2010, roč. 56, s. 157–166.

8. NAVY water immersion. Defense Documentation Center for Scientific and Technical Information; Cameron Station, Alexandria, Virginia. Doc. No. AD 429523 (unclassified).

9. Campbell CS. Deconditioning: The Consequence of bed rest. online: http://aging.ufl.edu/ files/2011/01/deconditioning_campbell.pdf.

10. Deconditioning and Reconditioning: Humans in Stresful Environments. Edited by John E. Greenleaf. online: http://archive.org/ details/nasa_techdoc_20010096246.

29

pro studenty / vizitka školy

Vyšší odborná škola MILLS Čelákovice VOŠ MILLS je soukromá vzdělávací instituce zaměřená zejména na oblast zdravotnictví a sociálních služeb. Vznikla jako jedna z prvních soukromých škol v ČR již v r. 1992 a velmi rychle byla transformována na vyšší odbornou školu se čtyřmi vzdělávacími obory, realizovanými jak v denní, tak především v kombinované formě studia. VOŠ MILLS tak má více než dvacetiletou tradici ve vzdělávání dospělých. V současné době má více než 500 studentů, z nichž většinu tvoří studenti víkendové formy studia.

A

bsolventi školy získávají spolu s diplomem i odbornou způsobilost, jež je nezbytnou podmínkou výkonu příslušné profese, což podstatně zvyšuje jejich bezprostřední uplatnitelnost na trhu práce.

Pedagogický sbor tvoří uznávaný tým učitelů a odborníků z praxe, kteří navzájem vytvářejí velmi podnětné interaktivní prostředí, jehož potenciál a úzké sepětí s praxí studentům obvykle velmi imponuje a přináší velmi dobré výsledky.

Velkou devizou školy je její úzký kontakt s praxí, zejména s pracovišti, na nichž probíhá jak průběžná, tak souvislá praxe studentů. Odborná praxe je na škole MILLS řízená, kontrolovaná, smluvní pracoviště jsou velmi pečlivě vybírána a podle zpětné vazby v případě potřeby pružně měněna.

Spolupráce se zahraničím

poskytované školám v rámci programu Leonardo. Vybraní studenti získávají zahraniční a cizojazyčné zkušenosti a konají své odborné praxe v odpovídajících zařízeních v Německu, Řecku i Portugalsku, což zvyšuje atraktivitu denních forem studia.

Pro samotnou výuku škola nabízí studentům velmi příjemné zázemí, v místě je k dispozici i ubytování a stravování. Ve škole panuje velmi příjemná, tvůrčí a podnětná atmosféra s velmi osobním přístupem ke studentům, tolik příznačná pro soukromé subjekty. Bližší informace o ­škole ­získají ­zájemci na stránkách www.mills.cz.

Škola opakovaně využívá finanční prostředky na zahraniční stáže studentů,

PaedDr. Michaela Myšková, VOŠ MILLS Čelákovice

→ vzdělávací programy Zdravotnický záchranář 3leté denní či 3,5leté kombinované studium.

Absolvent oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář pracuje v rámci specifické ošetřovatelské péče na úseku neodkladné péče a akutního příjmu.

Uplatnění najde na výjezdových stanovištích zdravotnické záchranné služby, urgentních příjmech a ARO.

Farmaceutický asistent 3leté denní nebo kombinované studium. Absolvent vzdělávacího programu Diplomovaný farmaceutický asistent najde uplatnění na všech farmaceutických pracovištích, zejména ve všech typech lékáren, v laboratořích pro kontrolu léčiv, výdejnách zdravotnických prostředků, pracovištích zabývajících se výrobou a distribucí léčiv, prodejnách léčivých rostlin a při dalších činnostech při zacházení s léčivem.

Zdravotní laborant 3leté denní studium. Diplomovaný zdravotní laborant je kvalifikovaný pracovník určený pro samostatnou práci v klinických a neklinických laboratořích, jako např. klinická biochemie, hematologie, imunohematologie a transfuzní služba, histologie a cytologie, mikrobiologie, imunologie, molekulární biologie a genetika, toxikologie, sexuologie, laboratoře reprodukční medicíny, laboratoře zdravotních ústavů, laboratoře se zaměřením na veterinární medicínu, laboratoře potravinářského a vodárenského průmyslu, laboratoře výzkumných ústavů a vysokých škol.

Sociální práce 3leté denní nebo kombinované studium. Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje so­ciální agendy včetně řešení sociálně-právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálněprávní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitaci.

30

florence 7–8/13

foto: archiv autorů

pro studenty / práce studenta

Odborná stáž na ostrově Kréta Naše dvoutýdenní stáž se konala od 13. do 27. října 2012 ve městě Rethymno na řecké Krétě. Město se nachází zhruba uprostřed ostrova na severním pobřeží mezi městy Chania a Heraklion. Se svým starobylým centrem, dlouhými písčitými plážemi a spoustou kavárniček a taveren je nádherným místem pro odpočinek a dovolenou. Kvůli ní jsme sem však nepřijeli.

S

táž se konala v Městské nemocnici v Rethymnu v rámci projektu naší školy nazvaného EUROMILLS II, financovaného z dotací Evropské unie v rámci programu Leonardo da Vinci/Mobility. Program Leonardo da Vinci je zaměřen na vý­ ukové a vzdělávací potřeby všech osob účastnících se odborného vzdělávání a odborné přípravy na jiné než vysokoškolské úrovni a na instituce a organizace nabízející nebo podporující toto

vzdělávání a přípravu. Stáž nám byla zprostředkována organizací European Training Centre for Employment (ECTE) sídlící přímo v Rethymnu.

Už měsíc před odletem nás škola na pobyt v Řecku odborně a jazykově připravovala. Dozvěděli jsme se základní informace nejen o životě na Krétě, ale absolvovali jsme i mnoho schůzek a přednášek týkajících se odborných znalostí a praxe v nemocnici a přípravu v angličtině. Po podepsání řady nezbyt-

ných smluv a dalších dokumentů jsme mohli konečně vyrazit.

V pondělí 15. října jsme nastoupili do kanceláře ECTE, kde proběhl „pracovní“ pohovor, v jehož rámci jsme si upřesnili, jak bude naše stáž probíhat. Poté jsme se vydali na prohlídku města a nemocnice. Našimi průvodci byli po celou dobu zaměstnanci ECTE Harris a Maria, kteří svůj úkol zvládli skvěle. V nemocnici jsme se sešli s vrchní sestrou, od níž jsme, i přes její základní znalost angličtiny, získali informace o náplni naší práce a o pracovní době. Ta byla první týden od úterý do pátku a druhý týden od pondělí do pátku vždy od 8 do 14 hodin.

Druhý den jsme tedy nastoupili v 8 hodin ráno. Uvědomili jsme si, že práce tady bude jiná než ta, kterou známe u nás, ale jak moc rozdílná bude, jsme měli zjistit až později.

Myje a dezinfikuje se jen viditelně špinavá postel Sestry v řeckých nemocnicích nemají kompetence jako sestry v Čechách.

Jejich pracovní náplň lze přirovnat k české „ošetřovatelce s rozšířenou ­kompetencí“.

Sestry zde jen nabírají krev, provádějí kanylaci periferních žil, připravují medikaci, měří tlak, EKG a teplotu. Převazy a další odborné činnosti, které v ČR běžně provádějí všeobecné sestry, patří v Řecku do kompetence lékařů.

Za celé dva týdny jsme neviděli, že by některý z lékařů se sestrou hovořil o některém pacientovi nebo že by spolu nějakým způsobem spolupracovali (např. při převazech ran apod.). Hygiena a stav postelí se zde pojímá méně přísně než u nás, takže např. postel se omývá a dezinfikuje, pouze pokud je znečištěna krví nebo viditelně špinavá. Pokud vypadá čistě, přestelou se pouze lůžkoviny a může si lehnout nový pacient. Ani prádelna nepere každý den. Může se stát, že venku prší, a proto pradleny nepřijdou do práce. Byli jsme také svědky toho, že si uklízečky šly po dvaceti minutách práce sednout do pracovny sester, kde si udělaly kávu, během dopoledne vykouřily krabičku cigaret a odešly domů. Pravda je taková, že zaměstnanci nemocnice se moc „nepředřou“. Sestry v nemocnici v Rethymnu pracují v trojsměnném provozu. První

foto: archiv

31

Městečko Rethymno na řecké Krétě je ideálním místem pro dovolenou

směna je od 8 do 15 hodin, druhá směna je od 15 do 23 hodin a od 23 do 8 hodin ráno nastupuje třetí směna.

Je standardem, že péči o pacienta vykonává rodina, která například zajišťuje jeho polohování nebo mu pomáhá se stravováním. To znamená, že na odděleních je přítomno velké množství lidí.

Jednou jsme na pokoji viděli i 12 příbuzných. Když je u pacienta nutné udělat nějaký výkon, personál zdvořile požádá rodinné příslušníky, aby počkali na chodbě. Rodina to většinou respektuje, což jsme oceňovali. Pokud se s rodinnými příslušníky vyskytnou nějaké potíže, je na každém oddělení přítomen člen ochranky. Rodina má k pacientovi přístup celý den a v praxi toho skutečně využívá. Členové rodiny často sedí u lůžka pacienta celý den, ačkoli si s ním už třeba ani nepovídají.

Rukavice místo škrtidla Nemocnice v Rethymnu by se svou velikostí dala přirovnat k českým okresním nemocnicím. Jsou zde zastoupena v podstatě všechna oddělení, která jsou však kromě gynekologie/porodnice a psychiatrie spojena dohromady. Jde tedy o jakýsi typ multioborového oddělení.

Naši praxi jsme vykonávali na oddělení, na kterém byli pacienti ORL, chirurgie, interny, ortopedie a pediatrie. Vzhledem k počtu pacientů nebyla nemocnice z hlediska hygieny zcela bez závad, ale nebyla špinavá. Jediné, co

nám vadilo, byli všudypřítomní holubi. Jednou nám holub vlétl do pokoje a nemohli jsme ho dostat ven. Zajímavostí je i fakt, že kouřit je zakázáno pouze na chodbách nemocnice a přímo na pokojích. Lékařské pokoje, sesterny a pokoje, které měly balkón, byly plné cigaretového kouře.

Ujaly se nás dvě mladé sestry, které jako jediné uměly trochu anglicky. Provázely nás celé dva týdny. Připadalo nám, že mají z pacientů trochu strach. Řekové jsou hodně citliví, takže se běžně stává, že i při měření teploty se rozpláčou i dospělí muži. Umíte si asi představit, co se dělo při odebírání krve… K tomu jsme se dostali až druhý den praxe. Přitom jsme se přesvědčili, co všechno už umíme. K odběru krve se v této nemocnici používaly klasické „desítkové“ stříkačky se zelenou jehlou balené v Lukasteriku dohromady. Vacuette systém jsme sice zahlédli, ale bylo nám řečeno, že jej nepoužívají. Místo tampónů či čtverečků používají sestry k dezinfekci vatu namočenou v čistém alkoholu.

Esmarchovo škrtidlo či turniket k odběru krve nepoužívají, končetinu zaškrcují gumovou rukavicí velikosti L. Jedno klasické šedivé gumové škrtidlo, které jsem s sebou měl, jsem oddělení věnoval jako dárek. Sestry se pak předháněly, která je bude používat dřív.

Co se týče platového ohodnocení sester, nejsou na tom v porovnání s našimi sestrami a jejich pracovní

výkonností špatně. Plat se tu pohybuje okolo 600–700 eur měsíčně (to je cca 15–19 tisíc korun), což se nám zdálo za odvedenou práci adekvátní. Přesto nejsou s výší svých mezd spokojeny.

Pravda je však taková, že se modlí, aby jim plat na účet vůbec přišel. Například sestra Margharita pracuje v nemocnici už pět let zadarmo, protože nejsou peníze a nikde jinde ji nechtějí přijmout.

Do ciziny jít pracovat nechce, a tak dělá sestru zadarmo a doufá, že ji s praxí nakonec někde přijmou do pracovního poměru. Tyto existenční problémy však nejsou „výsadou“ jen zdravotních sester. V době našeho pobytu nepřišly například lékařům z emergency výplaty už tři měsíce, takže v Rethymnu přestalo toto pracoviště fungovat.

Taková tedy byla naše stáž v Řecku.

Velice nás obohatila, poznali jsme, že v ČR jsme oproti Řekům v mnoha ohledech napřed a ačkoli si kolikrát stěžujeme, mohlo by být i hůř. Jsme rádi, že nám škola umožnila vycestovat a okusit denní chléb našich kolegů v zemi, která je často nazývána kolébkou evropské kultury, ale v současné době je zmítána ekonomickou krizí, za kterou si podle mého názoru mohou Řekové svou so­ ciální politikou sami.

Matěj Břeský a Alžběta Dlabačová, studenti oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář Vyšší odborné školy MILLS v Čelákovicích

zpravodaj

florence 7–8/13

ČAS

Svůj svátek oslavily sestry v Divadle Na Jezerce Ani nepřízeň počasí neodradila sestry, aby se sešly na své tradiční akci uspořádané u příležitosti oslav Dne ošetřovatelství. Slavnostní odpoledne spojené s předáváním ocenění nejlepším sestrám z řad České asociace sester se konalo již tradičně v pražském Divadle Na Jezerce ve čtvrtek 30. května.

P

o úvodních slovech Bc. Anny Skalické z prezídia ČAS a prezidentky ČAS Mgr. Dany Juráskové, Ph.D., MBA, pozdravil zaplněný sál i ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. Ten vyzdvihl a znovu připomněl nezastupitelnost sesterské profese.

Po jeho slovech už přišel čas na předávání cen.

Jako první přišla na pódium Milena Nociarová, DiS., kterou nominoval výbor Moravskoslezského regionu ČAS a která získala ocenění za rozvoj ČAS. Milena Nociarová, DiS., byla dlouholetou členkou a několik let i předsedkyní pediatrické sekce, v roce 1998 se spolupodílela na založení Severomoravského regionu ČAS a od roku 2007 pracuje jako předsedkyně Revizní komise prezídia ČAS. Nadále je i aktivní členkou výboru Moravskoslezského regionu ČAS. Cenu Florence Nightingale 2013 si odnesla sestra specialistka Jana Bačkovská z České Lípy, která ji získala za svou mnohaletou skvělou

Cenu za celoživotní dílo si odnesla sestra Jaroslava Pečenková

foto: Mgr. Julie Langerová

32

práci, při níž je oporou a přirozenou mentorkou nejen svým kolegyním, které se od ní mohou naučit v podstatě všemu, co budou v chirurgické intenzivní péči potřebovat, ale i mladším lékařům a v neposlední řadě také pacientům. Třetí oceněnou se stala Jaroslava Pavlíčková z FN Hradec Králové, která získala cenu za rozvoj oboru, kterým je v jejím případě nutriční terapeut. Jaroslava Pavlíčková je dlouholetou členkou sekce nutričních terapeutů ČAS, kde několik let aktivně pracovala v předsednictvu. Je autorkou několika odborných publikací pro veřejnost i pro odborníky a aktivně se podílí i na vzdělávání zdravotníků různých oborů formou přednášek či kurzů. Čtvrtou cenu s největšími ovacemi si odnesla sestra Jaroslava Pečenková, která byla odměněna za své celoživotní dílo. Jaroslava Pečenková prošla během své praxe mnoho klinik a oddělení. Po roce 1989 pracovala jako hlavní sestra FN Hradec Králové, v roce 1994 uspořádala společně s nynější hlavní sestrou Bc. Ulrychovou první Královéhradecké ošetřovatelské dny, které příští rok oslaví své 15. výročí. Po odchodu do důchodu v roce 1997 nastoupila na odbor zdravotnictví a sociálních věcí na magistrátě města a od roku 1998 působila na LF, Ústavu sociálního lékařství. Její význam nejen pro ošetřovatelství vyzdvihl a ocenil i ministr zdravotnictví, který jí cenu předával.

Na závěr slavnostního aktu, ještě před tím, než soubor Divadla Na Jezerce vystoupil se svým představením Jeppe z vršku, vystoupila ještě jednou prezidentka ČAS Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, která upozornila sestry, že sice mohou mít někdy pocit, že síly investované do rozvoje oboru možná neodpovídají tomu, čeho dosáhly, pokud však nebudou ve svých snahách pokračovat, vrátí se obor velmi rychle na úplný začátek. „Myslím, že to nikdo nechceme. V životě společnosti se objevují epizody, které nejsou veselé – příkladem toho je ekonomika, která jde ve vlnách, ale pak přijdou období, kdy je to lepší.

Není umění být hrdinou, když je dobře, ale je umění vydržet, když dobře není. A skládat zbraně a umožnit těm, kteří o nás pochybovali, aby měli pravdu, to se mi nechce – a doufám, že vám také ne,“ řekla Jurásková.

Magda Hettnerová, redakce Florence

33

zpravodaj čas

Brodovy dny se letos zaměřily hlavně na predialýzu Ve dnech 24.–25. dubna se v Kongresovém centru Parkhotelu v Plzni konalo 5. edukační sympozium 12. Jan Brod Memorial Lecture, které se zaměřilo převážně na predialýzu. Součástí odborné akce byla již tradičně samostatná konference nefrologické sekce sester a techniků pracujících na hemodialyzačních jednotkách. Konference s mezinárodní účastí se aktivně zúčastnily i kolegyně ze Slovenska. Celkem se na konferenci zaregistrovalo 220 sester. foto: www.parkhotel-czech.eu

V

úvodním sdělení vystoupila PhDr. M. Znojová z Interního oddělení Strahov VFN v Praze s přednáškou na téma psychologická příprava v predialýze. Predialýza je období, kterým prochází každý pacient před zařazením do pravidelné léčby. Právě v této době by měl dostat všechny informace, stejně jako jeho rodina, která je s jeho souhlasem informována.

Velmi důležitá je i funkce multidisciplinárního týmu, v němž hraje klíčovou roli nefrologická sestra, která pacienta edukuje.

Na toto téma navazovalo sdělení o sociální péči a možnostech, které pacienti mají.

Důležitou součástí edukace pacientů je i nutriční výživa, nutriční doporučení, sestava jídelního lístku a důraz na kvalitní složky potravin. Pro nutriční terapeuty je nezbytný nutriční screening, jeho vyhodnocení a zpětná vazba. To vše se odrazí v kvalitě poskytované péče. Z dalších sdělení jasně vyplynulo, že edukace a příprava pacienta na budoucí léčbu je nezbytná.

Pacient si může vybrat další léčbu – náhradu funkce ledvin, a to buď hemodialýzu, nebo peritoneální dialýzu. Je seznámen se všemi výhodami i nevýhodami jednotlivých druhů léčby, což vždycky vede k úspěšnému zvládnutí a adaptaci na léčbu nejen samotných pacientů, ale i jejich rodinných příslušníků.

Již tradicí se na této nefrologické akci stalo připomenutí Světového dne ledvin, při němž má sestra mnoho kompetencí, které může v rámci komunitního ošetřovatelství využít. Jedná se o vyšetření tlaku krve, biochemického vyšetření moče a vyhodnocení prvotního záchytu patologických parametrů. Role sestry je tu opět nezastupitelná.

O predialyzačním období v dětském věku pohovořila doc. K. Bláhová z FN Motol. Dětský věk má svá specifika daná nejen věkem, ale i chorobou, protože některé diagnózy se vyskytují pouze v dětském věku.

Transplantační problematice a ošetřování byl věnován celý jeden blok přednášek. Pozvolna se zvyšuje povědomí o preemptivní transplantaci ledviny, což je transplantace, kdy pacient ještě není zařazen do pravidelné léčby hemodialýzou či peritoneální dialýzou. Je potěšující, že počet pacientů, kteří mají o tento druh prevence zájem, se každý rok zvyšuje. Informace o transplantacích je třeba rozšiřovat nejen mezi pacienty, ale i mezi veřejností. V IKEM proto vznikl projekt s názvem „Ambasadorky“, který je určen sestrám, které jsou s pacienty v kontaktu nejvíce a nejdéle. Tento projekt už přinesl první pozitivní výsledky – informovanost pacientů se několikanásobně zvýšila.

Kongresové centrum Parkhotelu v Plzni hostilo letošní 12. Brodovy dny

Zajímavá pak byla přednáška o řetězové transplantaci ledvin, kterou loni na podzim a letos na jaře provedli lékaři v pražském IKEM, z pohledu sestry – koordinátorky programu.

Je nutné si připomenout, kolik zodpovědnosti má při takovéto akci každý jednotlivý člen týmu. Role sestry je tu opět nezastupitelná.

Důležitou součástí celého integrovaného programu, který se týká predialýzy, dialyzační léčby a transplantace, jsou i statistické údaje a legislativa. Ty byly obsahem dalšího sdělení.

Během celého sympozia měly sestry možnost zúčastnit se i některých přednášek pro lékaře. 5. edukační sympozium splnilo, co předeslalo hlavní téma celé akce. Na závěr byly sestrám připomenuty další chystané akce týkající se ošetřovatelství v nefrologii, kterých je díky aktivitě předsedkyně sekce hned několik.

Jindřiška Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS, Bc. Jindra Kracíková, předsedkyně nefrologické sekce ČAS

zpravodaj čas

florence 7–8/13

Praha / 23. květen 2013

Ambasadoři transplantace se sešli v IKEM V roce 2012 vznikl na základě iniciativy zdravotnického personálu Kliniky nefrologie IKEM a za významné podpory přednosty této kliniky prof. MUDr. Ondřeje Viklického, CSc., projekt Ambasador transplantace.

Jeho hlavním cílem je zlepšit povědomí pacientů s nezvratným selháním ledvin o transplantacích ledvin, včetně

foto: Bc. Vladěna Homolková

34

Sestry – ambasadorky mají za cíl edukovat pacienty a spolupracovat s lékaři na vyhledávání pacientů vhodných k transplantaci ledvin

transplantací ledvin od žijících dárců, a do celého procesu informovanosti více zapojit sestry. Během prvních tří kurzů jsme proškolili 109 sester z dialyzačních pracovišť a nefrologických ambulancí z celé České republiky.

Náplní práce sestry – ambasadorky transplantace je aktivně spolupracovat s lékaři při vyhledávání pacientů vhodných k transplantaci ledviny a věnovat se jejich edukaci. Rok a čtvrt od zahájení projektu uspořádala Klinika nefrologie IKEM pro ambasadory transplantace setkání, jehož hlavním tématem byla problematika transplantací ledvin od žijících dárců. Akce se konala 23. května a zúčastnilo se jí 80 sester – ambasadorek.

V dopoledním bloku přednášek zazněly příspěvky od lékařů Kliniky nefro­

logie IKEM, které se věnovaly statistice léčby nezvratného selhání ledvin v ČR za rok 2012 a transplantacím ledvin od žijících dárců. MUDr. Pokorná z Oddělení odběru orgánů IKEM seznámila přítomné s novým transplantačním zákonem a nakonec si všichni vyslechli velmi zajímavou přednášku MUDr. Radkina Honzáka, CSc., zaměřenou na komunikaci s dárcem a příjemcem ledviny.

Odpoledne jsme pro ambasadorky připravili workshop, v němž jsme se snažili společně identifikovat problémy, se kterými se sestry při své činnosti setkávají, a najít a navrhnout jejich možná řešení.

Sestry byly také seznámeny s výsledky dotazníkového šetření, jehož úkolem bylo zmapovat prvních šest měsíců jejich činnosti. Z tohoto průzkumu je možné konstatovat, že zavedený program je funkční, sestry aktivně předávají informace o transplantaci ledviny pacientům a významnou měrou se tak podílejí na jejich informovanosti. Reakce pacientů na rozhovor s ambasadorkou jsou většinou pozitivní a pacienti tuto možnost vítají.

Pro ambasadorky bylo toto setkání možností předat si své zkušenosti a pro nás, pracovníky transplantačního centra a koordinátory projektu, seznámit se s jejich problémy a pomoci jim je řešit.

Bc. Vladěna Homolková, Klinika nefrologie, IKEM Praha, Mgr. Marie Kolářová, Klinika nefrologie, IKEM Praha

Praha / 25.–27. duben 2013

Česká společnost pro cévní přístup se sešla v rámci 8. mezinárodního kongresu Mezinárodní kongres společnosti pro cévní přístup s pořadovým číslem 8 se konal ve dnech 25. až 27. dubna v Praze.

Jeho součástí bylo i České sympozium.

Společnost pro cévní přístup vznikla v ČR na jaře 2010. Jejím cílem je sdružovat odborníky z řad lékařů, sester, radio-

logických asistentů a techniků zabývajících se cévními přístupy především pro hemodialýzu a plazmaferézu.

Problematika cévních přístupů je typicky mezioborová – stojí na pomezí cévní chirurgie, nefrologie, intervenční radiologie a kardiologie. Bohužel, pro většinu odborníků těchto oborů je problematika cévních přístupů na okraji jejich zájmu, což mívá negativní důsledky pro pacienty. Přitom je známo, že komplikace cévních přístupů jsou nejčastější příčinou morbidity hemodialyzovaných pacientů a náklady na řešení těchto komplikací představují jen v USA 30–40 % nákladů na hemodialyzační program. Proto byla i u nás založena nová odborná společnost.

Podobné společnosti fungují v Evropě i v USA již řadu let (Vascular Access Society, Vascular Access Society of the Americas). Česká společnost pro cévní přístup si klade za cíl prohloubit odbornou spolupráci a úroveň péče o nemocné s cévními přístupy. Proto se v rámci 8th International Congress on ­Vascular ­Access konalo i České sympozium.

Zazněla zde sdělení na různá témata: úloha sestry při vedení kvalitní hemodialýzy, ošetřovatelská péče o centrální žilní katetr či plošná remodelace cévního přístupu. Vyplynuly z nich nejen kompetence sester, nové trendy a úkoly v ošetřovatelství v nefrologii, ale i v onkologii. Přednáška, která se týkala implementace PORT systému a zajištění bezpečného žilního přístupu u onkologicky nemocných, byla nejen multidisciplinární, ale pro posluchače i edukativní. Protože ošetřování nemocných je věc multidisciplinární, zazněly zde přednášky lékařů různých odborností – např. radiodiagnostiky, sonografie či cévní chirurgie. Závěr sympozia patřil sdělení týkajícímu se jednojehlové hemodialýzy v modernějším pojetí dialyzačního přístroje. České sympozium v rámci mezinárodní konference umožnilo řadě sester získat zajímavé informace z oboru, který je velmi specifický.

Jindřiška Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS, Bc. Jindra Kracíková, předsedkyně nefrologické sekce ČAS

zpravodaj čas

Sestra, která zná, pomáhá Takový byl podtitul pracovního setkání nefrologické sekce ČAS, které se uskutečnilo v resortu Kunětická Hora v Dříteči ve dnech 24.–25. května a jehož hlavním tématem byla hyperfosfatémie u dialyzovaných pacientů, její rizika a možnosti řešení. Diagnostika a léčení sice vždy náleží lékaři, ale správně vzdělaná sestra mu může v mnohém napomoci.

S

foto: archiv autorek

etkání bylo rozděleno na teoretickou část a praktická cvičení. V úvodu zazněla rekapitulace toho, co bylo, ale i co se změnilo v ošetřovatelství v nefrologii. Dříve se v nefrologii na hemodialyzačních jednotkách pracovalo hlavně systémem kvantity a šlo o dlouhodobé přežívání pacientů. V současnosti jde o kvalitu celé léčby a o dosažení co nejvyšší kvality života dialyzovaného pacienta. K tomu přispívají i stále rostoucí kompetence sester, zejména v oblasti edukace, komunikace a důsledného vedení dialyzační léčby.

Kompetence jsou dané zákonem a vyhláškou, ale záleží i na pochopení lékařů. Sestry nepřebírají kompetence lékařům, mají své vlastní. Porovnáme-li, jak pracovaly a rozhodovaly dříve a jak nyní, je viditelný kvalitativní posun. V multidisciplinárním týmu jsou sestry nezastupitelné. S jejich kompetencemi úzce souvisejí změny v kvalifikačním vzdělávání všeobecných ­sester, ve ­specializačním studiu a v celoživotním vzdělávání.

Dále se diskutovalo o profesní stavovské organizaci, která k ošetřovatelství patří již historicky. Byla připomenuta i komora sester a ostatních nelékařů, která se již druhým rokem připravuje. Její výhodou by byla její zákonnost.

Stěžejní přednášku o hyperfosfatémii dialyzovaných pacientů, jejích rizicích a možnostech řešení přednesla prof.

MUDr. S. Dusilová Sulková, MBA. I zde je nutné připomenout historii. O fosfátech se v začátcích dialyzační léčby, tj. v 70. letech, nehovořilo, až dnes se jim věnuje velká pozornost. Fosfát je uremický toxin, který se hromadí v těle právě při selhání

V předsednictvu zasedly i Jindřiška Pavlicová (vlevo) a Bc. Jindra Kracíková (uprostřed)

ledvin, protože nefunguje jeho vylučování ledvinami. Není dobře dialyzovatelný, proto je důležité jeho omezení ve stravě i v predialyzační fázi.

S tématem umění edukace, jak pacienta zaujmout, inspirovat a neodradit, vystoupila PhDr. M. Znojová. Upozornila, že pro lepší spolupráci s pacientem je vždy nutné zvýšit jeho znalosti a dovednosti a zvýšit a posílit jeho sebedůvěru a sebeúctu. I v této oblasti má sestra kompetence, aby pacienta podpořila, pomohla mu v rozhodování ve změnách stravování, užívání léků a podobně. Doporučením však pacient musí rozumět.

Téma kognitivních funkcí u dialyzovaných pacientů a volby správného času edukace přiblížila ve svém sdělení MUDr. M. Ságová. Kognitivní funkce souvisejí s tím, jak vnímáme a jak jednáme v určitých situacích. Jde o myšlenkové procesy, které vyjadřují naše schopnosti porozumění věci a orientace v prostoru. Porucha těchto funkcí výrazně ovlivňuje kvalitu života. Autorka sdělení poukázala na nové studie, které potvrzují, že kognitivní funkce se v průběhu hemodialyzačního léčení mění, je proto nutné pro edukaci pacienta vystihnout vhodnou dobu.

Prezentace nutriční terapeutky D. Sasákové se týkala diety u dialyzovaných pacientů se zaměřením na fosfáty. Autorka vysvětlila zásadní rozdíl v dietních opatřeních v predialýze a u pacientů, kteří se již dialyzují. Rozdíl je nejen v příjmu tekutin, ovoce, zeleniny, ale také v potravinách obsahujících fosfor.

Posledním sdělením byl životní styl a zdravá výživa u sester, kterým nás provedla rovněž nutriční terapeutka J. Pavlíčková.

To, že se sestry obvykle stravují špatně, je známý fakt. Meritem věci však bylo, jak stravování napravit. „Dbáme na kvalitu života pacientů, na jejich správnou životosprávu a stravování, ale měli bychom všichni dbát o sebe. Pokud budeme ve fyzické a psychické pohodě, jistě se to odrazí na péči o pacienty – a to by měl být náš cíl,“ uvedla Pavlíčková.

V další části setkání se pak účastníci rozdělili do dvou pracovních skupin. V jedné byla nacvičována komunikace a ve druhé se sestavoval vzorový dietní jídelníček. Po přestávce se skupiny vyměnily, aby si všichni prakticky vyzkoušeli vše.

Sestry, které se setkání zúčastnily, je hodnotily velice pozitivně. Potvrdily, že pracovní den jim přinesl nové a užitečné informace. Akce se proto bude opakovat na podzim, aby se jí mohly zúčastnit i další sestry. Poděkování patří i partnerovi projektu, společnosti Sanofi. Při dalším pracovním setkání se těšíme na viděnou.

Jindřiška Pavlicová, nefrologická sekce ČAS, Bc. Jindra Kracíková, předsedkyně nefrologické sekce ČAS

35

zpravodaj čas

florence 7–8/13

Pražské chirurgické dny slavily jubileum a obinadla byla vyrobená ze lnu nebo papyrových proužků. Staří Babylóňané používali k hojení ran směsi rozemletých či rozdrcených sušených listů, kořenů, květů, kůry, mízy nebo pryskyřice, které rozpouštěli ve vodě, mléce, medu, víně apod. Ve středověku došlo k útlumu medicínských znalostí a chirurgové nebyli považováni za lékaře, ale za řemeslníky. O návrat chirurgie mezi lékařské obory se zasloužil francouzský královský chirurg Ambroise Paré, který k léčbě ran používal mj. i plátky stříbra. „V 21. století se na rány snažíme působit preventivně, represivně a dezinfekce a sterilizace jsou nedílnou součástí hygienickoepidemiologických řádů ve všech zdravotnických zařízeních,“ dodala na závěr Škochová.

Výroční dvacátý ročník Pražských chirurgických dní (Jiráskovy dny) se letos konal ve dnech ­27.–28. května v pražském Clarion Congress Hotelu. Na konferenci, jejímž pořadatelem byla Česká chirurgická společnost ČLS JEP, I. chirurgická klinika VFN v Praze a 1. LF UK a traumatologicko-ortopedická sekce ČAS, se sjela i řada zahraničních hostů. Nedílnou součástí dvoudenního kongresu byla i sekce pro nelékařské zdravotnické pracovníky.

V

ní vystoupila jako první se svou přednáškou koordinátorka odborného programu a předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS Mgr. Dagmar Škochová. Ve své přednášce nazvané Ranhojičství – historie a současnost připomněla, že ve starověkých civilizacích bylo zdraví považováno za privilegium. Staří Egypťané používali mák, který se dovážel z Palestiny, a květ lotosu pro jejich narkotické účinky. Na hojení ran se používalo maso, krev, tuk, mléko, ale i žluč či stolice ze 70 druhů zvířat. Zástava krvácení se prováděla kauterizací rozpáleným železem nebo hořícím dřevem. Na zastavení krvácení z nosu i uší se používaly lněné tampóny a rány se málokdy zašívaly, aby mohl volně odtékat hnis, jelikož „pus laudabile“ (chvála hnisu) platilo pro ranhojiče až do 15. století. Rány se vymývaly směsí medu a oleje. Zlomeniny se fixovaly pomocí palmových listů nebo dřevěných tyček

Témata MRSA a Clostridium difficile zaujala i lékaře

Velký ohlas sklidila přednáška psychiatra MUDr. Radkina Honzáka, CSc.

foto: Magda Hettnerová

36

Velký ohlas vyvolala v prvním bloku i přednáška doc. PhDr. Dr.phil. Laury Janáčkové, CSc., z Institutu partnerských vztahů Praha na téma intimní chirurgie. Na vrcholu zájmu sester i lékařů se však v prvním dni ocitly přednášky Mgr. D. Škochové na téma MRSA (bariérový ošetřovatelský režim) a L. Solnařové z I. chirurgické kliniky VFN v Praze na téma Clostridium difficile z pohledu ošetřovatelské péče. „Nejzávažnější průjmové onemocnění, jehož původcem je Clostridium difficile, vzniká nejčastěji po léčbě antibiotiky. Ošetřovatelská péče o tyto pacienty je ve všech směrech velmi náročná, a to nejen časově, ale mnohdy je i fyzicky vyčerpávající,“ uvedla Solnařová s tím, že nejdůležitější je v této ošetřovatelské péči prevence. „Velký důraz se klade na mytí rukou a používání sporicidních dezinfekčních prostředků, protože dezinfekční prostředky na alkoholové bázi jsou v tomto případě neúčinné,“ upozornila. Protože jsou tito pacienti na pokojích izolováni, je důležitá i péče o jejich psychiku, zejména u seniorů. „V ošetřovatelské péči o tyto pacienty musíme také myslet na správnou organizaci, a to nejen při všech úkonech, které se ošetřovatelské péče týkají, ale i při objednávání vyšetření a převozu na ně,“ dodala Solnařová. „MRSA patří mezi nozokomiální nákazy.

Kvůli své větší rezistenci ohrožuje jak pacienty a nemocniční personál, tak samotné zdravotnické zařízení,“ upozornila Škochová s tím, že její výskyt v poslední době neustále stoupá. „Preventivní přístup spočívá v racionalizaci podávání

zpravodaj čas

ATB u všech pacientů a důsledném dodržování hygieny rukou zdravotnického personálu,“ dodala.

Během prvního dne pak zazněla ještě celá řada přednášek týkajících se například infekce na sále z pohledu perioperační sestry, péče o rodičku s nesledovanou graviditou, ale i vybraných problematických ustanovení zákona o zdravotních službách, o kterých promluvila JUDr. Lucie Široká z advokátní kanceláře Šustek & Co. Druhý den se pak největšímu zájmu posluchačů těšily přednášky prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., který se věnoval mýtům v sexu, psychiatra MUDr. Radkina Honzáka, CSc., který posluchačům ukázal, jak se dívat na psychosomatiku, a Mirky Kantorové a L. Malimánkové z I. chirurgické kliniky VFN v Praze, které přítomné seznámily s použitím minikotviček DePuy Mitek v chirurgii horní končetiny. „Na naší klinice se používají k rekon-

strukci postranních vazů a metakarpálních kloubů ruky,“ popsala Kantorová. Ročně jich na klinice aplikují zhruba 10–15 a podle jejích slov jde o moderní ošetření poraněných vazů, což následně ukázala na kazuistice pacientky, která si na lyžích způsobila tzv. lyžařský palec. Po přednášce se rozjela živá diskuze, která ukázala, že nová miniinvazivní technika sestry zaujala.

Součástí dvoudenního kongresu, jehož návštěvnost byla i letos vysoká, byla i posterová sekce a nechyběl ani společenský večer. Kdo by chtěl zažít atmosféru, jaká byla na tomto pražském chirurgickém kongresu, neměl by si nechat ujít celostátní konferenci s mezinárodní účastí nazvanou Obezitologie a bariatrie 2013, která se bude konat ve dnech 17.–19. října v Hradci Králové.

Magda Hettnerová, redakce Florence

Rozloučení

Je mi ctí a zároveň mám před sebou velmi těžký úkol napsat několik řádek na rozloučenou, neboť mě opustila má nejlepší přítelkyně. Kdyby mě mohla Lenka umravnit, řekla by: „Zkrať to.“ Budu tedy stručná, jak to měla ráda.

Lenku jsem poznala v roce 1993 a od první chvíle nám bylo jasné, že jsme si podobné víc, než je nám milé. Ve společné práci jsme strávily dvacet let.

Měnily jsme svět, a to doslova. Společnými silami jsme posouvaly naše vize v Thomayerově nemocnici (Lenka na pozici staniční a vrchní sestry neurologické kliniky, poté jako vrchní sestra ARK a nakonec jako náměstkyně pro ošetřovatelskou péči), pracovaly jsme v České asociaci sester, kde jsme nejprve společně řídily sekci ARO, Lenka poté vedla pracovní skupinu pro kvalitu, učily jsme na 1. LF UK. Nakonec jsme chtěly založit komoru zdravotníků a Lenka se stala předsedkyní představenstva přípravného výboru komory. Těšilo nás to a ani jsme si neuvědomovaly, jak moc ze života tomu všemu dáváme. Naštěstí těch dvacet let nebyla jen samá práce.

Lenka stála za organizací volejbalových turnajů v Thomayerce, byla velmi společenská a dávala lidi dohromady i na mnoha společenských akcích. Všude, kde se objevila, jí bylo plno.

foto: archiv

Poslední sbohem Mgr. Lence Hejzlarové, MBA

Mnohdy byla ona tou silnější, co řekla: „Kašlem na to, začneme znova.“ Byla člověk silný, otevřený, přímý, energický, v mnohém nekompromisní, ale také lidský. Byla zkrátka živel. Věděla, co chce, a tvrdě pracovala a toho jsme si všichni vážili.

Jsme překvapeni a nelíbí se nám, že zákeřná nemoc nakonec zvítězila.

Lenka bojovala za pomoci svých nejbližších, manžela, dětí a přátel a bylo to pro všechny moc těžké. Říkala, že v životě o nic nejde, ale když je průšvih, teprve pak se všechno pozná. Milovala svou rodinu. Bylo odzbrojující vidět ji plnou života a duchem stále velmi mladou, jak se zápalem mluví o své ­vnučce. I v tom bylo kouzlo její ­osobnosti.

Zemřela zkrátka příliš mladá, ale Seneca řekl: „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl,

jaký mu dáme.“ Lenčin život byl krátký, ale rozhodně měl smysl.

Dovolte mi, abych jménem svým, jménem zaměstnanců Thomayerovy nemocnice, jménem České asociace sester, 1. lékařské fakulty, přípravného výboru pro komoru zdravotníků i všech, se kterými Lenka spolupracovala, vyjádřila pozůstalým hlubokou soustrast a abych všem kolegům, známým, přátelům i kamarádům z volejbalu poděkovala jménem rodiny, že se přišli s Lenkou 27. června rozloučit. Snad nám všem budou útěchou další Senecova slova: „Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.“ Lenko, chybíš nám!

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, prezidentka České asociace sester

37

38

florence 7–8/13

z konferencí

8. sympozium o peritoneální dialýze pracovišť Čech a Moravy „Czech PD Day“ Abstrakta nejzajímavějších přednášek, které zazněly na 8. mezinárodním sympoziu, jež se konalo 27. března 2013 v pražském hotelu Diplomat.

Současné možnosti asistované peritoneální dialýzy Peritoneální dialýza (PD) je jednou z metod očišťování krve. Léčbu si provádí pacient běžně sám – jedná se tedy o self-care metodu. Nemocný má do dutiny břišní trvale zaveden katetr, jehož pomocí je do dutiny břišní napouštěn dialyzační roztok, do kterého přes pobřišnici přecházejí určité látky a voda, roztok je v pravidelných intervalech vypouštěn a opět je napuštěn roztok nový. Tento proces se provádí zpravidla čtyřikrát za 24 hodin, běžně je prováděn manuálně, v indikovaných případech je možno použít přístroj (většinou v noční době).

Věk populace dialyzovaných nemocných se však zvyšuje a spolu s tím vzrůstá i počet nemocných, kteří jsou nějakým způsobem handicapováni. Tito nemocní jsou závislí na péči a pomoci svého okolí. Jednou z velkých výhod peritoneální dialýzy je možnost provádět léčbu ve vlastním sociálním prostředí pacienta – byt, domov seniorů, denní stacionář, LDN. Pacienta léčeného peritoneální dialýzou například není nutno dopravovat třikrát týdně na hemodialýzu, transportovat sanitkou, stresovat čekáním na sanitu, nemusí mít vytvořen (často opakovaně) cévní přístup pro hemodialýzu, nemocný má významně menší dietní omezení a výkyvy ve vnitřním prostředí. Z uvedeného vyplývá, že nemocný, kterému může být poskytnuta odpovídající léčba a péče ve vlastním prostředí, má zcela jistě i vyšší kvalitu

života. Vzhledem k tomu, že se jedná o léčbu dlouhodobou a úplné vyléčení není možné, je aspekt kvality života z pohledu pacienta zásadní.

Naším cílem je tedy umožnit provádění léčby ve vlastním sociálním prostředí nemocného a současně také umožnit sestrám vykazování poskytnuté péče.

Od roku 2010 je zařazen do Sazebníku výkonů s bodovými hodnotami kód 06141 – Provádění peritoneální dialýzy sestrou, určený odbornostem 108 – ­nefrologie, 911 – všeobecná sestra, 913 – sestra v sociálních službách a 925 – sestra v domácí péči.

Sestry uvedených odborností mohou perito­neální dialýzu handicapovaným pacientům provádět a plátci zdravotní péče i následně vykázat. Péče o nemocného v jeho vlastním prostředí vede jak ke zlepšení kvality života nemocného, tak ke snížení nákladů zdravotních ­pojišťoven.

Předpokladem k uzavření smlouvy s plátcem zdravotní péče je, aby sestra, která asistovanou PD provádí, absolvovala kurz certifikovaný MZČR – Péče o pacienta léčeného asistovanou peritoneální dialýzou. Od roku 2011 je možné absolvovat tento kurz ve VFN v Praze na Interním oddělení Strahov. Kurz trvá týden a sestry v něm získávají teoretické znalosti i praktické dovednosti úzce zaměřené na problematiku peritoneální dialýzy. V období od března 2011 do března 2013 jsme zorganizovali 7 kurzů, ve kterých bylo vyškoleno 58 sester z různých pracovišť agentur domácí péče z celé ČR. Jednání agentur domácí péče s pojišťovnami již přinášejí první dobré výsledky.

Zájem o poskytování asistované peritoneální dialýzy je ze strany agentur domácí péče velký. Zdá se, že zde agentury domácí péče projevují i určitou předvídavost, neboť jak ukazuje praxe v jiných zemích (např. ve Francii, Dánsku), tímto způsobem je možné léčit značné procento seniorů s chronickým selháním ledvin.

Do budoucna je určitě žádoucí podporovat a rozvíjet tento typ domácí léčby. Přináší totiž nejen zlepšení kvality života handicapovaným nemocným, ale i značné ekonomické úspory.

Ludmila Nermutová, Interní oddělení Strahov, VFN Praha

Kazuistika – Cestování s PD, pobyt v Kanadě Na našem dialyzačním středisku máme v současné době 12 pacientů v programu peritoneální dialýzy. Jsou různého věkového složení, mají různá přidružená onemocnění a ne všichni žijí aktivně.

Jsme velmi rádi, pokud cestují, nejen po ČR, ale i do zahraničí, podporujeme je.

Někteří pacienti podnikají opakované, krátké jednodenní cesty nebo víkendové pobyty po České republice.

O absolvovaném „výletě“ se dozvídáme většinou až při pravidelné kontrole v peritoneální ambulanci. Materiál, který potřebují na provádění dialýzy, si vezou s sebou v autě. Jestliže se rozhodnou odcestovat na delší dobu, je dobré, aby nám to oznámili dostatečně dlouho

39

dopředu, abychom stihli zabezpečit potřebný materiál a nechali ho dopravit přímo na místo plánovaného pobytu.

Důležitý je termín rekreace, přesná adresa pobytu, telefonní kontakt a jméno osoby, která vše v místě převezme a dohlédne na správné skladování. Pokud se jedná o cestu do zahraničí, musí se pacient navíc vybavit lékařskou zprávou, nejlépe v angličtině, pro případ, že by se vyskytly komplikace vyžadující lékařské ošetření. Svá specifika má cestování letadlem, kdy z důvodu gravitačních změn při vzletu a přistávání letadla nemůže být dialyzační roztok přítomný v dutině břišní.

Kazuistika → Pacientka sledována na nefrologické ambulanci od roku 2000 → Založená AVF 11/2005 Hemodialýza od 8. 2. 2009 do 14. 4. 2009 → Zavedení peritoneálního katetru 12. 3. 2009 Zahájení peritoneální dialýzy od 16. 4. 2009 – CAPD režim 4×d Dianeal 1,36 % 1500 ml – později režim Physioneal 1,36 % 2000 ml, na noc Extraneal 2000 ml → DM II. typu na dietě → Hypertenze III. st. dle WHO → Obesitas magna – přiznává, že dietu nijak neřeší, protože má stále hlad → Hyperlipoproteinémie, hyperurikémie, steatóza jater → St. po excizi tumoru mammy, je sledována, podle onkologického lékaře je stabilní a nevyžaduje zvláštní režim → St. po hysterektomii → St. po hepatitidě A, kterou prodělala v dětství → St. po flebotrombóze PDK Tato polymorbidní pacientka se krátce po zahájení léčby peritoneální dialýzou rozhodla odcestovat na měsíční pobyt do Kanady. Chtěla navštívit syna, který se tam oženil a založil rodinu. Dodala nám přesnou adresu bydliště svého syna, telefonní kontakt, vybrala si termín pobytu od 26. 6. do 26. 7. 2009.

U firmy Baxter jsme zajistili objednávku materiálu pro peritoneální dialýzu.

Plánovaný odlet ale nevyšel z důvodu vzniku peritonitidy (zánětu v dutině

břišní). Pacientka se musela léčit antibiotiky intraperitoneálně, měla i ATB per os. Peritonitida byla úspěšně přeléčena a naše pacientka začala znovu plánovat odlet, tentokrát v termínu od 12. 12. 2009 do 4. 1. 2010. Plánovaná délka letu byla stanovena na 30 hodin, i s přestupy celkem 35 hodin. Vzhledem k tlakovým výkyvům při létání jsme jí peritoneální dialýzu během letu nedoporučili. Protože let byl dlouhý a pacientka nemohla být tak dlouhou dobu bez dialýzy, provedli jsme jí den před odletem hemodialýzu. Dohodli jsme se, že ihned po příletu na místo pobytu začne bez prodlení provádět peritoneální dialýzu. Vydali jsme jí lékařskou zprávu v angličtině a popřáli šťastný let. Během celého pobytu se u ní nevyskytly žádné komplikace. Po příletu do vlasti kontaktovala telefonicky naše dialyzační středisko, cítila se dobře, hemodialýza nebyla potřeba. Bezprostředně po návratu provedla 1. den výměny čtyřikrát, od 2. dne měla již výměny třikrát denně dle zavedeného režimu.

Sama svůj „výlet“ i přes velké obavy z letu zhodnotila pozitivně, byla velmi ráda, že se po dlouhé době setkala se svým synem, že poznala jeho manželku a poprvé viděla i svou vnučku.

Milana Indráčková, Eva Grande, Alena Rešková, FN Brno, IGEK – HDS

Možnosti léčby umbilikálního leaku Únik dialyzačního roztoku z perito­ neální dutiny – leak se objevuje bezprostředně po implantaci (časný leak) nebo kdykoli v průběhu dialyzačního léčení (pozdní leak). Časný leak postihuje přibližně 7–24 % pacientů a jeho výskyt je spojen s časným zahájením dialyzačních výměn. Projevuje se únikem tekutiny podél katetru. Prevencí časného leaku je dodržení čtyřtýdenní break-in periody.

Pozdní leak se objevuje po několika měsících i letech. Obvykle je vyvolán zvýšeným intraperitoneálním tlakem.

Při pozdním leaku často uniká dialyzát do stěny břišní, do podbřišku, genitálií nebo pohrudniční dutiny. Leak je jednou

z příčin nedostatečné ultrafiltrace. Terapeutickým řešením je transfer pacienta na hemodialýzu a přerušení PD na tři týdny. Po přerušení dialýzy se stav většinou upraví a léčba peritoneální dialýzou může probíhat dále bez komplikací.

Na našem oddělení je léčena peritoneální dialýzou 36letá pacientka pro selhání ledvin na podkladě granulomatózní nefritidy při sarkoidóze, která u ní byla diagnostikována ve 14 letech a je léčena kortikoterapií. V roce 1998 absolvovala transplantaci ledviny od zemřelého dárce, trvale užívala imunosupresivní léčbu. Štěp fungoval 13 let.

Komplikací léčby byl melanom na bérci levé dolní končetiny diagnostikovaný v roce 2010. Byl léčen chirurgickou exstirpací a interferonem. Pro selhání funkce štěpu na podkladě rekurence sarkoidózy ve štěpu byl pacientce v červenci 2011 ­implantován Tenckhoffův peritoneální katetr.

Od září 2011 jsme u pacientky zahájili kontinuální ambulantní peritoneální ­dialýzu (CAPD) čtyřikrát denně s náplní 2000 ml při velikosti intraperitoneálního tlaku 9 cm H2O na 2000 ml. Účinnost dialýzy při reziduální diuréze 400 ml byla dostačující, KT/V 1,9.

V lednu 2012 byl u pacientky při pravidelné kontrole zjištěn subkutánní leak v okolí pupku, projevující se celulitidou kůže zasahující až do epigastria.

Vzhledem k tomu, že pacientka odmítala transfer na hemodialýzu, byla snížena náplň dutiny břišní na 1000 ml s navýšením výměn na 5 denně. Únik dialyzačního roztoku byl potvrzen CT peritoneografií. Pacientka byla během dvou týdnů převedena na noční intermitentní peritoneální dialýzu (NIPD) se „suchým břichem“ přes den.

Při další kontrole došlo ke klinickému ústupu leaku, hmotnost pacientky se nezměnila a ultrafiltrace byla zachována, KT/V 1,9. S odstupem čtyř měsíců bylo provedeno kontrolní CT, kde nebyl prokázán leak. Pacientka je nadále léčena noční intermitentní peritoneální dialýzou s dobrou adekvátností KT/V 2,2.

Závěrem: subkutánní leak lze úspěšně léčit úpravou dialyzačního režimu s malými objemy.

P. Kaňková, A. Paříková, Klinika nefrologie, IKEM, Praha

Objevuji

florence 7–8/13

nové cesty

Moderní přístup k léčbě selhání ledvin za pomoci automatizované peritoneální dialýzy

Ev. číslo: 2013078

40

České Budějovice Konference Senior v dnešní době Želevčice u Slaného Den otevřených dveří do LINETU

Ostrava II. sesterské neurologické sympozium

servis krátce

Přijďte na Den otevřených dveří do LINETU

Ostrava / II. sesterské neurologické sympozium

II. neurologické sympozium přispělo k rozvoji mezinárodní spolupráce

foto: archiv autorky

Třetí květnový pátek se podruhé uskutečnilo celorepublikové setkání sester pracujících na neurologických odděleních. Sympozium se již tradičně konalo ve spolupráci s Neurologickou sekcí ČAS a Neurologickou klinikou FN Ostrava.

Celým dnem provázela předsedkyně sekce Mgr. Petra Krulová. Hlavními odbornými tématy pro letošní sympozium byly akutní stavy a logopedická a následná péče v neurologii. V úvodním slově přivítala posluchače vrchní sestra Neurologické kliniky FN Ostrava a členka výboru Sidonie Matulová. Ocenila odborný program, ale i zájem posluchačů, a to nejen ze strany neurologických sester, ale i dalších odborníků – psychologů, logopedů a sociálních pracovníků, kteří se věnují problematice neurologických pacientů.

Hlavním tématem dopoledního bloku byly cévní mozkové příhody. Posluchači měli možnost seznámit se s iktovým programem, jeho fungováním a specifickou ošetřovatelskou péčí v cerebrovaskulárních centrech. Zajímavé byly i kazuistiky, které představily sestry z těchto odborných pracovišť. S vysoce profesionální ošetřovatelskou péčí při mírné léčebné hypotermii nás seznámila Mgr. Zuzana Lavičková z Komplexního kardiovaskulárního centra LF a FN v Plzni. Účastníci ocenili vysoce erudovaný přístup a náročnost péče o tyto pacienty. Vysoce oceňované byly přednášky týkající se logopedické péče. Posluchačům byly představeny názorné videoukázky správné komunikace s afatickým pacientem. Tyto videoukázky vznikly na Neurochirurgické klinice FN Ostrava a byly krásným příkladem spolupráce sester a logopeda při péči o tyto pacienty. Logopedický blok byl uzavřen představením kognitivního počítačového programu a jeho využitím v logopedické péči.

Odpolední blok otevřel Mgr. Antonín Liška. Posluchače seznámil s občanským sdružením MENS SANA, sídlícím na území města Ostravy a poskytujícím celou řadu sociálních služeb včetně tréninku kognitivních funkcí. Byla podtrhnuta úspěšná spolupráce s Neurologickou klinikou FN Ostrava

41

Úvodní slovo patřilo vrchní sestře Neurologické kliniky FN Ostrava Sidonii Matulové (vlevo) a celým dnem provázela Mgr. Petra Krulová (vpravo)

s možností jejího rozšíření i na jiná pracoviště.

Předsedkyně sekce informovala o možnostech uplatnění trenéra paměti v ošetřovatelské praxi.

Systém vzdělávaní sester v Srbsku byl představen Ilonou Guzic, Bcc., vrchní sestrou neurologického oddělení v Požarevaci. Rozdílnosti v dosaženém vzdělání sester, personální a materiálové rozlišnosti vyvolaly mezi posluchači velký zájem.

Otázkou, zda bychom si chtěli všechno pamatovat, začal svou přednášku PhDr. Petr Nilius, který se zabýval problematikou zapomínání.

Každý blok přednášek měl i svou bohatou diskuzi, do které se zapojovali všichni účastníci i hosté ze zahraničí. Pozvání přijaly i členky Slovenské komory sester a porodních asistentek v čele s předsedkyní sester pracujících v neurologii Mgr. Elen Červeňákovou.

Sympozia v přátelském duchu se zúčastnilo na pět desítek posluchačů. Zájemci byli také informováni o činnosti sekce a jejích aktivitách. Tato akce přispěla nejen k rozvíjení odborných zkušeností a poznatků, ale také k otevření dveří další mezinárodní spolupráce.

Mgr. Petra Krulová, předsedkyně neurologické sekce ČAS

Slaný / Brány závodu LINET v Želevčicích u Slaného se pro zájemce z řad odborné i laické veřejnosti otevřou v sobotu 7. září od 9 do 12 hodin. Tradiční Den otevřených dveří umožní nahlédnout do míst, kde se vyrábějí sofistikovaná moderní lůžka, která spolehlivě využívají zdravotníci v celém světě.

Návštěvníky provedou výrobním závodem, výstavním sálem i školicím centrem zkušení průvodci.

Prohlídková trasa povede i přes jednu z prvních firemních školek, která je od roku 2009 otevřena pro děti zaměstnanců společnosti. Více ­informací na www.linet.cz. tz Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete nově na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

nepropásněte online Seppia.cz / 21. 8. 2013

Role sestry ve výchově ke zdraví

online Seppia.cz / 27. 8. 2013

Psychosociální problémy stomiků

Malmö, Švédsko / 31. 8.–3. 9. 2013

42. konference EDTNA/ERCA

42

servis

florence 7–8/13

anketa

Senior v dnešní době

Kdo je podle vás nejvíc ohrožen nemocemi z povolání?

Dne 13. června 2013 uspořádala SZŠ a VOŠZ v Českých Budějovicích ve spolupráci s Centrem sociálních služeb Staroměstská (CSS Staroměstská) v Č. Budějovicích odbornou konferenci s názvem „Senior v dnešní době“. Účastníky konference uvítal ředitel školy Mgr. Ka­rel Štix, který ve svém projevu vyzdvihl důležitost aktuálního tématu geriatrické péče v dnešní době.

Dopolední blok přednášek byl věnován ošetřovatelské péči o seniory v CSS Staroměstská.

V úvodní přednášce prezentovala všeobecná sestra Jiřina Šalandová zdravotní péči dle zákona č. 105/2011 Sb. v domově pro seniory, náročnost a důležitost práce sestry v pobytových zařízeních a individuální plánování. Další přednášející Mgr. Lenka Hebíková Koubová, sociální pracov-

0 % / Lékaři a pomocný 100 % / Sestry personál * Anketní otázka pro příští měsíc zní: Pokud byste měli podstoupit operaci, báli byste se jako zdravotníci anestezie?

Hlasovat můžete na našich webových stránkách www.florence.cz a na našem facebooku. Výsledky uveřejníme v příštím čísle Florence.

nice v CSS Staroměstská, seznámila přítomné s tísňovou péčí na území Č. Budějovic. Upozornila na výhody této moderní technologie sloužící zdravotně postiženým lidem a seniorům ve vysokém věku.

Odpolední blok byl věnován rehabilitační péči.

Fyzioterapeut Bc. Štěpán Hebík seznámil přítomné s nutností pohybu u seniorů v CSS Staroměstská.

Velmi přínosná byla i poslední prezentace staniční sestry Bc. Zdeňky Wichtové, o výživě a pitném režimu u seniorů.

Po každé přednášce se rozvinula zajímavá diskuze, která znamenala, že prezentovaná témata uchazeče zaujala. Na konferenci se představil i odborný časopis Florence, který si návštěvníci mohli vzít na stánku. Další konferenci uspořádá SZŠ a VOŠZ České Budějovice opět na podzim.

Mgr. Daniela Sosnová, odborná učitelka SZŠ a VOŠZ České Budějovice

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny

Poruchy sexuality u somaticky nemocných a jejich léčba / Taťána Šrámková / Grada Publishing, 240 s., 349 Kč / Sexuální funkce nejvýznamněji ovlivňují onkologické nemoci, onemocnění kardiovaskulárního aparátu, diabetes mellitus, neurologická onemocnění a poranění míchy a pánve.

Poškození sexuálních funkcí a tím narušení sexuálního života má negativní vliv na kvalitu života. Sexuální funkce mohou být narušeny v celé šíři. Autorka v této publikaci uvádí kromě řady příčin těchto dysfunkcí i způsoby jejich řešení. Komplexně pojatá publikace je určena všem lékařům se zájmem o komplexní pohled na nemocného, ale rozšíří obzor i psychologům a studentům medicíny.

Hry a činnosti pro aktivní seniory / Jitka Suchá, Iva Jindrová, Běla Hátlová / Portál, 184 s., 289 Kč / Kniha se zaměřuje na různé způsoby a možnosti, jak aktivizovat seniory – zejména v institucích, ale i v domácím prostředí. Zařazeny jsou aktivity na podporu různých kognitivních funkcí, práce se vzpomínkami, činnosti s hudbou a zpěvem, pohybové aktivity, stolní a zábavné hry, kontakt se zvířaty, výtvarné činnosti, vaření, spirituální aktivity, stimulace smyslů a další.

/ Roman Remeš, Silvia Trnovská a kol. / Grada Publishing, 240 s., 369 Kč / Kniha se zaměřuje zejména na pochopení a zvládnutí základních dovedností ve specifickém prostředí přednemocniční neodkladné péče. Zpracovává problematiku vyšetření pacienta, neodkladné resuscitace, management dýchacích cest a dýchání, zajištění přístupu do krevního oběhu, podávání farmak a infuzních roztoků, dále pak se zabývá léčbou akutních stavů v přednemocniční péči. Čtenář v ní nalezne i kapitoly týkající se organizace přednemocniční péče, vybavení sanitního vozu či např. komunikace s operačním střediskem. V publikaci je zařazena i kapitola o medicínsko-právní problematice na ZZS.

Multikulturní ošetřovatelství pro praxi / Jana Kutnohorská / Grada Publishing, 160 s., 239 Kč / Tato publikace je primárně didaktická, určená studentům oborů ošetřovatelství, sociální práce, zdravotně-sociální práce a přínosná bude i pro obory speciální pedagogika či kulturologie. Poslouží zdravotníkům v praxi, a to jak v nelékařských, tak v lékařských oborech. Je také přínosem pro zahraniční studenty i pro ty, kdo vyjíždějí za prací do zahraničí.

43

právo text: JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

Ztráta objednaných léků

P

ři jakékoliv lidské činnosti, tedy i při poskytování ošetřovatelské péče, dochází ke vzniku škody. A to jednak ke škodě hmotné, na věcech pacientů, spolupracovníků, ale i na věcech zaměstnavatele, jednak ke škodě nehmotné, k újmě, škodě na zdraví, k zásahu do osobnostních práv pacienta.

Při úvaze a řešení vzniklé škody se vychází z platných obecně závazných i interních přepisů, které problém upravují a které mimo jiné stanovují povinnost předcházet vzniku škody a odpovědnost škůdce.

Obecně závazný předpis stanoví, že „každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku. Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou způsobil porušením povinností, při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním.“

Skutkový stav – záznam o nežádoucí události Dnes 18. 3. 2013 byla objednána lékárna přes PS, v dopoledních hodinách ji sanitář vyzvedl a rozvezl po oddělení, ale na stanici dva léky dodány nebyly. Staniční

sestra (já) měla dovolenou, tudíž byl problém s lékárnou řešen až následující den. Ač sanitář podepsal převzetí léků, již si nepamatoval, kam co přesně dovezl. Léky nebyly nalezeny nikde na oddělení. Občas se stává, že jsou léky odeslány jinam, např. na chirurgii. To ale většinou staniční sestra zavolá, že naše léky jsou u nich. Tentokrát se tak nestalo, lékárna léky vydala a na stanici nebyly dodány. Nevím, kde je chyba a jak léky dohledat.

Diskuze Je nepochybné, že žádanka na léky byla řádně vyplněna a měla všechny potřebné náležitosti, jinak by lékárna léky nepřipravila a nevydala. Na žádance je uvedeno oddělení, které o léky žádá a kam se mají odevzdat. Lékárna postupovala bezchybně. Je běžné, že léky vyzvedne sanitář. Sanitář převzal úkol bez námitek a léky v lékárně řádně převzal, převzetí podepsal. Z toho je zřejmé, že tuto činnost již dělal a postup zná. Přesto však na určené místo převzaté léky nepředal.

Je obtížné akceptovat, že druhý den si nepamatoval, kam léky odevzdával.

Staniční sestra uvedla, že občas k záměnám místa předání objednaných léků dochází. To ovšem znamená, že jde více o chybu systémovou než o pochybení

jedince. Což je jistě zjištění závažné.

Léky se nenašly a vznikla škoda.

Nedostatkem záznamu o vzniklé škodě je fakt, že v záznamu není uvedeno, kterých léků se ztráta týká, není uveden počet balení ani vyčíslena vzniklá škoda.

Více než nadbytečný je závěr záznamu, kde staniční sestra uvádí, že neví, kde je chyba a jak léky dohledat.

Závěr Ztrátou objednaných léků nepochybně vznikla nemocnici škoda, která jde k tíži stanice, která léky sice řádně objednala, ale nezajistila jejich řádné dodání na určené místo.

K odpovědnosti je volán sanitář, který úkol převzal, nesplnil a vznikla tak škoda. K podání vysvětlení však byla oprávněně volána staniční sestra, aby doložila, že sanitář byl poučen, jak má léky převzít a kam je doručit. Škoda je předložena komisi pro náhradu škod, která posoudí míru zavinění a výši úhrady.

Poučení Je vhodné, aby opakované činnosti při poskytování ošetřovatelské péče, a to i běžné, byly namátkově kontrolovány a o provedené kontrole staniční sestra učinila záznam.

kvíz Poznáte, o jakou ­pomůcku se jedná a k čemu sloužila?

Pokud ano, napište nám e-mail na adresu: florence.redakce@ambitmedia.cz a do předmětu napište „kvíz“. Tři vylosovaní výherci od nás dostanou balíček očních kapek Systane od firmy Alcon Cusi, s. a.

Soutěž trvá do 24. srpna 2013.

Balíček očních kapek od nás získávaji: Mgr. Daniela Houdková, Eva Veselá, Bohumil Veselý Správné odpovědi z minulého čísla byly: 1. 2008 na 1. LF UK v Praze.

2. Pády zhroucením, pády skácením, pády zakopnutím, pády zamrznutím, nediferencované pády.

3. Parastomální kýla se vyskytuje u 60 % operovaných stomiků.

44

florence 7–8/13

historie text: Jana Přecechtělová, redakce Florence, foto: Profimedia Od zavedení Riva-Rocciho sfygmomanometru do klinické praxe v roce 1896 a od popisu Korotkovovy auskultační metody v Bulletinu Císařské vojenské akademie v roce 1905 prodělaly metody a přístroje na měření krevního tlaku značný vývoj.

Pro měření auskultační metodou byly dříve zlatým standardem rtuťové sfygmomanometry, které jsou v současné době na základě doporučení Evropské unie nahrazovány nertuťovými (hybridními) přístroji. Důvodem je toxicita rtuti pro organismus i životní prostředí. Hybridní přístroje se zcela podobají starším a měří TK stejným auskultačním způsobem, ale hodnoty na stupnici zobrazují digitálně, umožňují zaznamenat i pulz a všechny naměřené hodnoty lze uložit do paměti přístroje.

Historie měření tlaku aneb od krve po rtuť

Vysoký krevní tlak – hypertenze je nemoc relativně mladá, protože její diagnostika a léčba čekaly na své objevení mnoho let.

Na přelomu 19. a 20. století, kdy se historie měření krevního tlaku začínala psát, byl tento zdravotnický úkon v centru pozornosti a u pacientova lůžka se při něm scházeli lékaři zvučných jmen.

Z počáteční atrakce se ale brzy stala rutina a dnes patří měření krevního tlaku k běžné práci sester.

K

revní tlak je tlak, kterým krev působí na stěny tepen, jimiž proudí. „Systolický tlak, to je to vyšší číslo, ukazuje hodnotu, která vzniká při stažení srdce. Nižší číslo, diastolický tlak, prozrazuje situaci ve vašich cévách, když srdce odpočívá. Ta čísla je dobré znát. Vysoký tlak může člověka zaskočit.“ Takto krátce je popsán krevní tlak v publikaci Lidské tělo pod drobnohledem, kterou v roce 1921 napsal MUDr. V. K. Soukup.

Měřit krevní tlak bylo až do 19. století možné jen přímou, tj. krvavou metodou, a to zavedením trubiček do velkých tělesných tepen. Poprvé tímto způsobem změřil krevní tlak u koně anglický fyziolog, chemik a vynálezce Stephen Hales v roce 1733. Ležícímu koni otevřel tepnu arteria carotitis, zavedl do ní měděnou

trubičku, která byla spojena s dlouhou skleněnou trubicí, a sledoval, jak vysoko krev tryská. Zjistil, že vystoupila až do výše téměř dvou metrů. Tímto činem položil základy měření krevního tlaku.

Jeho metodu pak převzali i ostatní lékaři a začali ji používat i u lidí. Místo dlouhé trubice však používali trubičky krátké.

Metoda byla nebezpečná a rozhodně nebyla příjemná.

Měření krevního tlaku neinvazivní metodou bylo zavedeno až na konci 19. století. V roce 1896 italský lékař Ústavu patologické medicíny v Turíně Sci­ pione Riva-Rocci vynalezl přístroj, který pojmenoval sfygmomanometr (z řec. sfygmos – pulz, lat. manus – ruka a řec. metron – míra). Přístroj nebyl nikterak složitý. Použil duši ze svého bicyklu,

kterou hadičkami spojil s gumovým balónkem a rtuťovým manometrem. Tlak pažní tepny měřil tak, že přiložil pacientovi na paži manžetu, nafoukl ji a s prstem na zápěstí pacientovy ruky čekal, až přestane cítit pulz. Tak byl vytvořen prototyp moderního přístroje na měření tlaku. Tuto jednoduchou metodu měření krevního tlaku popsal i v časopiseckém článku „Un nuovo sfigmomanometro“ (Gazetta Medica di Torino 47, 981, 1896).

Změřil tak však pouze systolický tlak.

Jak změřit i diastolický tlak, na to přišel o devět let později ruský chirurg Nikolaj Sergejevič Korotkov. Při měření krevního tlaku použil stetoskop – mohl tak slyšet všechno, co se v tepně odehrává, a tlak přesně odečíst. Principem bylo nafouknutí Riva-Rocciho manžety

45

na paži nad hodnotu systolického tlaku.

V té chvíli na pažní tepně vymizely veškeré ozvy a tepna nebyla palpovatelná.

Došlo k zamezení krevnímu toku v tepně. Při vypouštění vzduchu z manžety došlo k turbulentnímu proudění krve a na pažní tepně se objevily slabé ozvy (Korotkovova fáze I), které zaznamenávaly hodnotu systolického tlaku.

Následovalo postupné zesílení ozev (fáze II), setrvávání zesílení (fáze III – krev proudila pouze v systole), oslabení ozev (fáze IV) a následně došlo k vymizení ozev (fáze V – krev proudila volně, bez stlačení manžetou) a zaznamenání diastolického tlaku. Princip této metody se používá dodnes.

První tlakoměry nebyly v lékařské praxi tak masově využívány jako dnes, kdy tlakoměr patří k základní výbavě lékařských ordinací a není jen doménou interního lékaře či kardiologa. Běžné používání tlakoměru má několik důvodů.

Tím hlavním je však nenáročnost měření a fakt, že vyšetření je neinvazivní a časově nenáročné.

Na co si dát pozor

→ umístění a šíře manžety

Manžeta musí být umístěna na paži. Ve výjimečných případech (velmi obézní jedinci, operace HK) může být umístěna na zápěstí či kotníku. Šíře manžety a délka vnitřního nafukovacího vaku musejí být přiměřené obvodu paže. Délka musí činit alespoň 80–100 % obvodu paže a šířka alespoň 40 % obvodu paže. Menší délka nebo šířka vaku nadhodnocují hodnoty TK a vzniká tak chyba měření. Doporučené rozměry manžet včetně těch dětských jsou uvedeny v tabulce.

Kategorie

Obvod končetiny (cm)

Šířka × délka gumového vaku (cm)

Novorozenci

Do 10

4×8

Děti

10–15

6 × 12

Adolescenti

15–22

9 × 18

Malá dospělá

22–26

10 × 24

Dospělá

27–34

13 × 30

Velká dospělá

35–44

16 × 38

Stehenní dospělá

45–52

20 × 42

názory text: Bc. Radmila Dorazilová, viceprezidentka ČKPA, bývalá členka pracovní skupiny MZ ČR pro porodnictví

O co vlastně jde v pracovní skupině pro porodnictví na MZ ČR? Z dostupných zpráv o jednáních a zrušení „staré“ či vzniku „nové“ pracovní skupiny pro porodnictví na Ministerstvu zdravotnictví ČR (MZ ČR) nemůže být nezasvěcený pozorovatel moudrý. Nejde ale jen o porodní asistentky, tato situace může být poučením a varováním i pro ostatní zdravotnické pracovníky nelékařských profesí. Proto se pokusím vysvětlit, o co jde.

P

racovní skupinu zřídil ministr zdravotnictví na základě opakujících se požadavků profesních organizací porodních asistentek a ženských organizací na řešení dlouhodobé diskriminace a porušování práv

porodních asistentek a žen, které mají o péči porodních asistentek zájem. Jde především o narovnání vztahů v trojúhelníku žena – porodní asistentka – lékař a celkovou humanizaci českého porodnictví.

Zástupci lékařů však odmítli návrh závěrů, připravený předsedou skupiny prof. MUDr. Roztočilem a Mgr. Šimůnkovou, zmocněnkyní vlády pro lidská práva. „Nová“ skupina v čele s náměstkem MZ ČR MUDr. Polákem (ale bez zástup-

46

florence 7–8/13

názory České konfederace porodních asistentek (ČKPA) a Marie Vnoučková jako zástupkyně menší, ale hlasitější Unie porodních asistentek (UNIPA), která se z ČKPA oddělila v roce 2005 především z osobních důvodů (Ivana Königsmarková). Obě organizace se v zásadních otázkách dovedou shodnout, UNIPA se však věnuje především otázce „domácích“ porodů. Profesní organizace musí hájit zájmy porodních asistentek v plném rozsahu jejich odborné způsobilosti, bez ohledu na to, jestli tyto kompetence dnes využívá nebo chce využívat více nebo méně porodních asistentek. Většina porodních asistentek sice souhlasí s tím, o co se snažíme, ale chtějí mít klid foto: Profimedia

kyň žen, porodních asistentek i prof.

Roztočila a Mgr. Šimůnkové) vychází zjevně vstříc přání lékařů na zachování současného stavu s pouhými kosmetickými úpravami, přestože pan ministr na začátku deklaroval zájem MZ ČR na posílení kompetencí porodních asistentek a práv žen. Tímto se spor vyhrocuje a postoje žen a porodních asistentek se budou nutně radikalizovat.

Není pravda, že porodní asistentky chtějí něco navíc na úkor gynekologů. K vyšetření těhotné ženy, vedení fyziologického porodu a k péči o šestinedělku a novorozence (ne k asistování gynekologovi u těchto výkonů) byly porodní asistentky vždy oprávněny – za první republiky, v období socialistického zdravotnictví i v současnosti. Dlouhodobě je jim však bráněno v těchto činnostech a vysokoškolsky vzdělané porodní asistentky jsou zatlačovány do pozice pouhých „pomocnic“ lékaře. Ženy mají podle platných českých zákonů právo na informace a na svobodný výběr způsobu, místa a poskytovatele péče (nejen lékaře), k provedení jakýchkoliv zásahů je nutný jejich souhlas.

Avšak často informace nedostanou vůbec nebo pouze jednostranné, se zásahy často nejsou předem seznámeny a někdy jsou tyto prováděny i přes jejich výslovný nesouhlas, navíc je jim často bráněno v přístupu k péči porodní asistentky, a to zdaleka nejen při „domácím“ porodu.

Jestliže zástupkyně porodních asistentek a žen pouze brání svá práva a nechtějí nic na úkor jiných, nemohou být v probíhajícím sporu agresivní militantní stranou. Nemají však kam ustoupit (prostor ke kompromisům je zcela na straně lékařů) a určitě nelze spoléhat na to, že svá práva hájit přestanou. Není pravda, že jde o spor gynekologů s malou částí porodních asistentek a malou skupinou žen – to je velmi účelové a zavádějící tvrzení. Za práva žen bojují zástupkyně „České ženské lobby“, sdružující 24 organizací, které se právy žen zabývají. V ČR není v tomto směru jiná reprezentativní organizace.

U porodních asistentek a gynekologů je situace složitější – všechny porodní asistentky nejsou stejné a podobně nejsou stejní ani všichni lékaři. Za porodní asistentky se práce skupiny zúčastnila Bc. Radmila Dorazilová jako zástupkyně

K vyšetření těhotné ženy, vedení fyziologického porodu a k péči o šestinedělku a novorozence byly porodní asistentky vždy oprávněny

nebo se bojí a samy se proto neangažují, což dovedeme pochopit. Existují ale i porodní asistentky, které rezignovaly na svá práva, jsou servilní k lékařům a často také porušují práva žen – představitelkou je Bc. Libuše Barešová z gynekologicko-porodnické sekce České asociace sester (GPS ČAS). Sama za sebe se každá porodní asistentka může svých práv vzdát, nemůže však podobně hovořit za jiné současné a už vůbec ne budoucí kolegyně nebo za celou profesi.

Pokud takto jedná, pak škodí svým kolegyním a celé profesi, ale i českým ženám a jejich rodinám. V rámci Přípravného výboru České komory zdravotnických pracovníků (nelékařských profesí)

jsme dvakrát požádaly prezidium ČAS o jednání s cílem vysvětlení problému a společného postupu a přitom jsme zopakovaly nabídku na sjednocení porodních asistentek. Návazně prezidium ČAS vyzvalo Bc. L. Barešovou k vyjádření – bez odpovědi.

Ve vedení České gynekologicko-porodnické společnosti (ČGPS) a Sdružení soukromých gynekologů (SSG) dnes převládá snaha o udržení vlastních mocenských pozic a z nich plynoucího ekonomického prospěchu za každou cenu, bez ohledu na práva žen a porodních asistentek – představitelem této části gynekologů je MUDr. Vladimír Dvořák. Od této části slyšíme pouze dvě věci: 1. My si žádnou změnu nepřejeme, což je sice pravda, ale ne argument.

2. Změnami by došlo ke zhoršení kvality péče a dosahovaných výsledků, což je naprosto tendenční a demagogické strašení bez jakýchkoliv důkazů. Za celou dobu (od prvních jednání v r. 1998) jsme se od ní nedočkaly jediného konstruktivního návrhu. Vedle toho však existuje také malá část gynekologů, která je schopna uznat, že není vše v pořádku, je přístupná ke konstruktivnímu dialogu a k hledání řešení přijatelného pro všechny strany – představitelem této části je prof. MUDr. Aleš Roztočil (je třeba vysoce ocenit jeho osobní odvahu, na kterou doplatil vypadnutím z výboru ČGPS). Většina gynekologů se nachází někde uprostřed, ale protože nemají dostatek informací nebo jsou jim informace podávány tendenčně, jsou lehce ovlivnitelní.

Z uvedeného je zřejmé, že nejde o spor porodních asistentek s gynekology, ale že na jedné straně stojí zástupkyně ženských organizací a porodních asistentek spolu s částí gynekologů, která dovede respektovat práva žen a porodních asistentek, a na straně druhé stojí ta část gynekologů a porodních asistentek, která odmítá respektovat práva žen a porodních asistentek a snaží se zachovat dosavadní paternalistický systém zdravotní péče s totalitními prvky. S tím, o co ČKPA jde, co navrhujeme nebo požadujeme a jaká je reakce druhé strany, se můžete podrobně seznámit na webových stránkách www.ckpa.cz a www.florence.cz. Veřejnou diskuzi k uvedené problematice přivítáme.

Předplaťte si časopis Florence

47

a získejte věrnostní kartu Sphere card

Sphere card ...karta plná výhod

Nabídka s kódem AM513SC platí pouze pro standardní roční předplatné do 1. 9. 2013 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od přijetí platby za předplatné.

→ Přímé výhody a slevy cca 5 až 30 % na zboží i služby → Více než 10.000 míst v ČR i SR → V každém okrese, v každém kraji Stačí předložit kartu před placením a rovnou platíte méně.

Více na www.sphere.cz

+

Předplatitelé mají nově přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

Z partnerů Sphere card pro Vás vybíráme:

objednávám předplatné časopisu Florence s věrnostní kartou Sphere card Standardní, roční 570 Kč / 31,9 EUR Studentské, roční * 455 Kč / 28,05 EUR Elektronická verze, roční 299 Kč /17 EUR

AM513SC Objednávky předplatného pro ČR poštou: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mailem: predplatne@ambitmedia.cz, telefonem: 800 300 302 (zdarma)

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

Titul

Organizace

Jméno a příjmení

Adresa

Organizace

PSČ a město

Obor činnosti

IČ

Adresa

DIČ

PSČ a město

Telefon

Telefon

E-mail

(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)

E-mail Způsob úhrady

* Pro uplatnění studentského předplatného je třeba doložit platné potvrzení o studiu.

složenka

faktura

Nabídka s kódem AM513SC platí pouze pro standardní roční předplatné do 1. 9. 2013 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele.

Objednávkou dává předplatitel dobrovolně souhlas se zařazením svých osobních údajů do databáze společnosti Ambit Media, a. s., se sídlem Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5-Smíchov, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., a to na dobu neurčitou, resp. do odvolání souhlasu. Předplatitel bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb. Více na ­w ww.­ambitmedia.­c z.

ODBĚRATEL

Podpis

tento kód uvádějte při objednávce

Objednávky předplatného pro SR e-mailem: predplatne@abompkapa.sk, telefonem: 02/444 42 773, 02/444 58 821

Předplatné zahrnuje 10 vydání časopisu Florence.

Sphere card platí pouze pro standardní roční předplatné.

Předplatné si můžete objednat také na www.florence.cz.

Datum

Kód nabídky

48

florence 7â&#x20AC;&#x201C;8/13

personĂĄlnĂ­ inzerce Fyzioterapeut/fyzioterapeutka NZZ v Praze 6 hledĂĄ fyzioterapeuta K3 se specializovanou zpĹŻsobilostĂ­ (z. Ä?. 31/2010 Sb.) nebo certifikovanĂ˝m kurzem (Bobath, Vojta nebo jinĂ˝) na HPP na novÄ&#x203A; zĹ&#x2122;izovanĂĄ rehabilitaÄ?nĂ­ lĹŻĹžka.

NabĂ­zĂ­me smluvnĂ­ platovĂŠ podmĂ­nky.

OdmÄ&#x203A;ny podle kvality vykonanĂŠ prĂĄce, zĂĄvodnĂ­ stravovĂĄnĂ­, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­.

NĂĄstup moĹžnĂ˝ ihned.

KrĂĄtkĂ˝ Ĺživotopis zaĹĄlete na e-mail: zdenek.moravek@ldn-bubenec.cz, vĂ­ce informacĂ­ na tel.: +420 777 253 940.  HledĂĄme staniÄ?nĂ­ sestru PoĹžadujeme: vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb., PSS internĂ­ obor nebo geriatrie, praxe s vedenĂ­m kolektivu, organizaÄ?nĂ­ schopnosti.

Nabízíme: dobrÊ platovÊ podmínky, pråci v dobrÊm kolektivu a mimopraŞským moŞnost ubytovåní.

Svůj Şivotopis zasílejte na e-mail: info@ldn-bubenec.cz, více informací na milada.appeltova@ldn-bubenec.cz, tel.: +420 602 266 718.

Ergoterapeut Ĺ&#x2DC;editel FakultnĂ­ nemocnice Hradec KrĂĄlovĂŠ vypisuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;Ă­zenĂ­ pro Psychiatrickou kliniku na mĂ­sto ergoterapeuta pro LĂŠÄ?ebnu nĂĄvykovĂ˝ch nemocĂ­ v NechanicĂ­ch.

PoĹžadujeme: ukonÄ?enĂŠ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ v oboru ergoterapeut v souladu se zĂĄkonem Ä?. 96/2004 Sb., zdravotnĂ­ zpĹŻsobilost a bezĂşhonnost, aktivnĂ­ pĹ&#x2122;Ă­stup a motivaci pracovat s pacienty/klienty zĂĄvislĂ˝mi na nĂĄvykovĂ˝ch lĂĄtkĂĄch, spolehlivost, schopnost tĂ˝movĂŠ spoluprĂĄce, souhlas s vyuĹžitĂ­m osobnĂ­ch ĂşdajĹŻ v souladu se zĂĄkonem Ä?. 101/2000 Sb., o ochranÄ&#x203A; osobnĂ­ch ĂşdajĹŻ, v platnĂŠm znÄ&#x203A;nĂ­, pro ĂşÄ?ely tohoto vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;Ă­zenĂ­.

NabĂ­zĂ­me: prĂĄci ve ĹĄpiÄ?kovĂŠm zdravotnickĂŠm zaĹ&#x2122;Ă­zenĂ­, moĹžnost odbornĂŠho a profesnĂ­ho rĹŻstu, sociĂĄlnĂ­ vĂ˝hody, zvĂ˝hodnÄ&#x203A;nĂŠ ubytovĂĄnĂ­ pro svobodnĂŠ.

PlatovĂŠ podmĂ­nky podle platnĂ˝ch pĹ&#x2122;edpisĹŻ.

NĂĄstup po vzĂĄjemnĂŠ dohodÄ&#x203A;.

PĹ&#x2122;Ă­padnĂŠ informace na tel.: 495Â 832Â 610, Mgr. Ĺ laisovĂĄ, vrchnĂ­ sestra.

CHYBĂ? VĂ M LIDI?

Pro zasĂ­lĂĄnĂ­ svĂŠ personĂĄlnĂ­ inzerce vyuĹžijte naĹĄi e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ­ partner pro odbornĂŠ

medicĂ­nskĂŠ pĹ&#x2122;eklady a tlumoÄ?enĂ­

t 0ECPSOĂ? QĹźFLMBEZ t (SBmDLĂ? [QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C; QĹźFLMBEĆ&#x2030; t -PLBMJ[BDF TPGUXBSF B XXX TUSĂ&#x2C6;OFL t 5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t .VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C; TMVäCZ < 5 >

< . >

< & > JOGP!USBEVDUFSB DPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Antenatal care It is recommended that a woman visits her gynaecologist two to three weeks after a missing period. Once pregnancy is confirmed, the woman will be monitored in a maternity clinic. The maternity clinic, which is specifically dedicated to pregnant women, takes place in the gynaecologistâ&#x20AC;&#x2122;s surgery, normally during office hours.

Patient: This is my first pregnancy, nurse. Itâ&#x20AC;&#x2122;s all so new for me and Iâ&#x20AC;&#x2122;m not sure whether Iâ&#x20AC;&#x2122;m going to manage it.

Nurse: You donâ&#x20AC;&#x2122;t have to worry; everything is going to be all right.

Patient: What should IÂ expect from regular antenatal check-ups?

Nurse: The doctor is going to examine you to see if both you and the baby are doing well, then he is going to do an ultrasound scan and a few blood tests.

Patient: What sort of tests, and why?

Nurse: The tests are to check if your pregnancy is uncomplicated and to see whether the baby is healthy. We are going to test your blood to find out if the baby is Rh negative or positive. Then you are going

Patient: Nurse:

Patient:

Nurse:

to be tested for syphilis, hepatitis B, HIV and for predisposition to measles (rubella). Some tests are made on all women and some are suggested only to those at risk of an infection or an inherited disease. The doctor is going to give you detailed information about the tests.

All right. IÂ want to make sure that my baby is healthy. What else is necessary to undergo, apart from the blood tests?

You should bring a urine sample every time you come to the antenatal check-up.

It serves to check several substances, including proteins or albumin, to detect possible infection. I am also going to measure your blood pressure during every examination. This is a common procedure as blood pressure is lower at the beginning of pregnancy. It does not pose any serious threat, but you may feel faint if you get up quickly. So be careful.

Iâ&#x20AC;&#x2122;ve heard that pregnant women also regularly weigh themselves. How much weight, more or less, do you thing Iâ&#x20AC;&#x2122;m going to gain?

Most women gain approximately 10â&#x20AC;&#x201C;12Â kilos, mostly after 20 weeks. This happens because the baby is growing

and your body is storing fat to produce milk after childbirth. It is important to have a proper diet and to exercise regularly in pregnancy.

Patient: Naturally! Iâ&#x20AC;&#x2122;m going to follow all your instructions. IÂ want my baby to be in good health.

SLOVNĂ? ZĂ SOBA once â&#x2020;&#x2019; jakmile; jednou maternity clinic â&#x2020;&#x2019; poradna pro tÄ&#x203A;hotnĂŠ surgery â&#x2020;&#x2019; ordinace; operace, chirurgie dedicated to â&#x2020;&#x2019; vyhrazenĂ˝; vÄ&#x203A;novanĂ˝, urÄ?enĂ˝ (komu) whether â&#x2020;&#x2019; zda, jestli sort â&#x2020;&#x2019; druh, typ uncomplicated â&#x2020;&#x2019; bezproblĂŠmovĂ˝ to find out â&#x2020;&#x2019; zjistit measles â&#x2020;&#x2019; zardÄ&#x203A;nky to suggest â&#x2020;&#x2019; doporuÄ?it; navrhnout inherited â&#x2020;&#x2019; dÄ&#x203A;diÄ?nĂ˝; zdÄ&#x203A;dÄ&#x203A;nĂ˝ to undergo â&#x2020;&#x2019; podstoupit, podrobit se; zakusit, bĂ˝t vystaven apart from â&#x2020;&#x2019; kromÄ&#x203A; sample â&#x2020;&#x2019; vzorek; odbÄ&#x203A;r; ukĂĄzka to pose a threat â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;edstavovat nebezpeÄ?Ă­, hrozbu, problĂŠm to feel faint â&#x2020;&#x2019; omdlĂ­t more or less â&#x2020;&#x2019; vĂ­cemĂŠnÄ&#x203A; to gain â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;ibrat; zĂ­skat; vyhrĂĄt to store â&#x2020;&#x2019; uklĂĄdat, skladovat, utvoĹ&#x2122;it si zĂĄsoby to follow â&#x2020;&#x2019; dodrĹžovat, uposlechnout; nĂĄsledovat; sledovat

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,­ e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz / Redakce: Jana PĹ&#x2122;ecechtÄ&#x203A;lovĂĄ, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / RedakÄ?nĂ­ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ, Ph.D., MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂ­k / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ­: RNDr. Martin SlavĂ­k / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Bc. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod:Ĺ edĂĄ: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420 724 811 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, OranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 Josef MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, Ĺ edĂĄ: e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ­ inzerce: fax: +420 222 352 572, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ­ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ­ dvojÄ?Ă­slo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂ­ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.

NevyŞådanĂŠ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vky se nevracejĂ­. Redakce neodpovĂ­dĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2013

! "

! " # #

! "#$%& ' ( (

) * ( (+ , - ( . , /

0 , 1 2

( ,

34

5 ( + , ( .( 0

, , 0

6 ( +

, + 7 , 0 + 8

# 9 :4 ;3 36!

< ="$ $&# "> 7 9 (

?

,

Účinná prevence proleženin Aktivní matrace Virtuoso Dekubity nejčastěji postihují imobilní pacienty, zejména pacienty s podporou životně důležitých funkcí na JIP, seniory a předčasně narozené děti v inkubátorech. Představují pro ně bolestivou a omezující komplikarání v progresu léčby a může vést až k ohrožení žživota. Proto je ci, která brání výhodné v rizikových případech použít kvalitní antidekubitn antidekubitní matraci.

KONCEPT NULOVÉHO TLAKU Vrchní vrstva matrace je rozdělena do segmentů po třech vzduchových celách. Léčebného a preventivního účinku je dosaženo tak, že vždy jedna ze tří sousedních cel je prázdná a vytváří tak podmínky pro správné prokrvení rizikových partií, přičemž tělo pacienta má po celou dobu potřebnou oporu.

CYKLUS 7,5 MINUTY

VIRTUOSO Unikátní kombinaci funkčních vlastností a naprosto nová řešení poskytuje aktivní systém Virtusoso. Matraci Virtuoso konstrukčně tvoří dvě vrstvy vzduchových komor (cel), spodní statická a vrchní pracující na principu střídání nulového tlaku. V intervalu 7,5 minuty se střídavě vyfukuje vždy jeden ze tří sousedních aktivních vzduchových válců.

Střídání nulového tlaku v jedné ze tří sousedících cel matrace Virtuoso probíhá v 7,5minuto7,5 min. vém cyklu. Celý cyklus se opakuje nepřetržitě, 24 hodin denně. 7,5minutový časový interval odpovídá přirozeným pohybům spícího člověka, který změní svoji polohu 8krát během jedné hodiny.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz