Florence 12/13 by Care Comm s.r.o.

12/13

florence vychází pod patronací České asociace sester prosinec 2013 / ročník IX / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

Odborné téma

s. 5 / Rozhovor

„Zapište se někomu do života,“ vyzývá registr dárců dřeně s. 11 / Odborné téma

Proces zpracování a použití rouškovacích systémů ve FN Brno

s. 25 / Přehledová studie

Násilí a české ošetřovatelství

Dezinfekce sterilizace

s. 39 / Zpravodaj ČAS

Nefrologické sestry se sešly již potřinácté

časopis obsahuje recenzované články

Dezinkujte jednoduše

Zvláštní dĤležitost v prevenci infekcí má dezinfekce povrchĤ v okolí pacienta Jednoduše šetrné: pro velmi citlivé povrchy Bacillol® 30 Tissues • Ideální pro displeje, dotykové obrazovky, monitorovací systémy, pĜenosná komunikaþní zaĜízení • Bez aldehydĤ, barviv a parfemace • Mohou se používat bez rukavic

Jednoduše všestranné: kompatibilní se všemi úþinnými látkami Mikrobac® Tissues • Vhodné pro všechny povrchy citlivé na alkohol, vþ. ultrazvukových sond • Vynikající materiálová snášenlivost • Bez alkoholĤ, aldehydĤ, barviv a parfemace

Jednoduše kdekoliv: široké spektrum úþinnosti, na všechny povrchy Kohrsolin® extra Tissues • Široká materiálová snášenlivost • Výborný þisticí úþinek • Vynikající spektrum úþinnosti: plnČ virucidní a sporicidní (Clostridium difcile)

Přenos patogenů z mobilních přístrojů ve zdravotnictví Digitalizace klinického prostředí s sebou přináší riziko přenosu patogenů z mobilních přístrojů, které jsou často používány v blízkosti pacienta. Studie [1] ukázala, že při používání mobilních telefonů na operačních sálech jsou patogeny často přeneseny na ruce. V 10 % případů se dokonce jedná o patogeny, které jsou schopny vyvolat nozokomiální infekci (viz tabulka). Míra kontaminace rukou lékařů po použití mobilního telefonu Kontaminace rukou po použití mobilních telefonů (n=40) Nepatogenní bakterie

…ve 38/40 případů

Patogenní bakterie

…ve 4/40 případů

Potenciální nebezpečí hrozí kvůli zvyšujícímu se výskytu mobilních technologií ve zdravotnických zařízeních: tyto přístroje jsou dezinﬁkovány jen zřídka. Podle další studie [2] většina lékařů (78 %) ví o nebezpečí přenosu patogenních bakterií z mobilních přístrojů, ale jen 8 % z nich čistí své telefony pravidelně. Autoři studie doporučují pravidelnou dekontaminaci mobilních přístrojů, aby se účinně snížilo jak množství bakterií, tak i výskyt křížové kontaminace. 1. Jeske H-C et al. (2007) Bacterial contamination of anaesthetists’ hands by personal mobile phone and ﬁxed phone use in the operating theatre. Anaesthesia, 62: 904–906. 2. Brady RR et al. (2012) NHS Connecting for Health: Healthcare Professionals, Mobile Technology, and Infection Control. Telemed J E Health, 18 (4): 289–291.

Výzkumem k prevenci infekcí. www.bode-science-center.com

HARTMANN-RICO a.s. • Masarykovo nám. 77 • 664 71 Veverská Bítýška • tel. (+420) 549 456 120 • e-mail: kontakt@hartmann.cz • www.bode.cz

editorial florence 12/13

Čistota je půl zdraví a veselost celé (Božena Němcová)

odíváte-li se do Wikipedie na heslo 19. listopad, zjistíte například, že právě v tento den v roce 1493 přistál Kryštof Kolumbus jako první Evropan na ostrově Portoriko, v roce 1969 přistálo Apollo 12 na Měsíci, nebo že v roce 2001 prohlásila WTO (World Toilet Organization) 19. listopad Světovým dnem toalet. Zdá se vám to bizarní? Podle OSN není k žertům důvod. Podle jejích údajů nemá k odpovídajícímu sanitárnímu zařízení přístup zhruba 2,5 miliardy lidí na světě, přičemž více než miliarda z nich praktikuje vyměšování ve volné přírodě, což vede k bezpočtu úmrtí na nemoci, kterým je možné předcházet. O tom, že špatné hygienické podmínky vedou k fatálním epidemiím, není pochyb. Lidstvo jich za svou existenci prodělalo už několik. Ovšem ne vždycky byly exkrementy považovány za škodlivé. Některé používali naši předkové i k léčbě nemocí. Za sušených exkrementů nebo škodlivého hmyzu vyráběli silně zapáchající vykuřovadla, která měla sloužit k zapuzování zlých duchů a démonů, kteří podle jejich představ nemoci způsobovali. Pokud vás zajímá, jaké další metody a látky naši předkové používali, určitě si v tomto prosincovém čísle Florence přečtěte rubriku historie. A protože s hygienou úzce souvisí i dezinfekce a sterilizace, věnovali jsme toto číslo právě těmto tématům. V rubrice odborné téma se mj. dočtete, jak se používají a zpracovávají rouškové systémy ve FN Brno. V recenzovaných článcích se zase dozvíte, jak vypadá edukace geriatrických pacientů, nebo se dočtete o problematice násilí v českém ošetřovatelství. První ze série článků na toto téma, které budou v našem časopise vycházet, najdete na str. 25. Nechybí samozřejmě ani ostatní vaše oblíbené rubriky. A protože se nám blíží konec roku, dovolte mi, abych vám popřála krásné a pohodové svátky vánoční a do příštího roku jen to nejlepší. Na další setkávání s vámi nad stránkami našeho časopisu se těší

2014 PF

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!

obsah

téma čísla

florence 12/13

1 / Editorial 3 / Seriál Vyjednávání o mzdě 5 / Rozhovor s Mgr. Danielem Pagáčem, MBA „Zapište se někomu do života,“ vyzývá registr dárců dřeně 8 / Dezinfekce Dezinfekce povrchů v bezprostředním okolí pacienta

Dezinfekce, sterilizace Sterilizace a manipulace se sterilními zdravotnickými prostředky hraje zásadní úlohu v protiepidemiologických preventivních a represivních opatřeních.

Odborné téma

Dezinfekce, sterilizace 11 / Proces zpracování a použití rouškovacích systémů ve FN Brno 15 / Práce sester na CS v Nemocnici Jindřichův Hradec, a. s.

Recenzované články

Výzkumné sdělení 19 / Postoje laickej verejnosti k darcovstvu orgánov v Slovenskej republike Přehledové studie 23 / Využití Teorie pokojného konce života v péči o pacienty v terminálním stadiu v podmínkách České republiky 25 / Násilí a české ošetřovatelství Výzkumné sdělení 28 / Edukace geriatrických pacientů

z dalšího obsahu 32 Konfliktem to začíná (?)

Rozhovor s Mgr. Danielem Pagáčem, MBA „Zapište se někomu do života,“ vyzývá registr dárců dřeně

Praxe

32 / Konfliktem to začíná (?)

Zpravodaj ČAS

Celostátní konference zdravotních laborantů ČAS

Historie Od rozmačkaných štěnic a lvího sádla k acylpyrinu. Jak dlouhá byla cesta 44 k novodobé farmacii?

www.florence.cz Ročník IX., číslo 12, prosinec 2013 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 11. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia, ČNRDD, Jana Gojová

36 / Nutričním terapeutům bych přála, aby byli bráni jako právoplatní členové ošetřovatelských týmů 38 / Celostátní konference zdravotních laborantů ČAS 39 / Evropský kongres o násilí (nejen) v psychiatrii 39 / Nefrologické sestry se sešly již potřinácté 40 / Jaký je život stomiků? Odpověď hledal 1. podzimní pracovní den 42 / Právo Cizí těleso v dutině břišní po operaci 43 / Peritoneální dialýza Novinka: konal se první APD workshop pro sestry 44 / Historie Od rozmačkaných štěnic a lvího sádla k acylpyrinu. Jak dlouhá byla cesta k novodobé farmacii? 48 / Lekce angličtiny

seriál / personalistika text: Mgr. Radka Lankašová, www.mblue.cz

Vyjednávání o mzdě

Součástí pohovoru je diskuze o mzdě a zaměstnaneckých výhodách. V zásadě existuje několik typů pozic a několik situací – lékaři, sestry a další zdravotnický personál. U pozic specialistů se dá vyjednávat o mzdě v rámci rozmezí mzdové struktury. Šířka pásma mezd pro konkrétní pozice je rozdílná mezi pozicemi i mezi firmami. Doporučujeme zeptat se, jak vypadá výhled platového růstu po zapracování, po roce, po dvou letech a jaké jsou mimofinanční výhody. Vyjádřete si tyto výhody v penězích a porovnávejte až celkovou částku. Jak vyjednávat? Pro vyjednávání je nejdůležitější získat si informace o tom, jak se pohybují platy na pozici, na které pracujete. Zeptejte se kamarádů, analyzujte inzeráty, zeptejte se v personálních agenturách, podívejte se na internetové průzkumy (tato data však berte s rezervou, protože jsou často nepřesná). Nejpřesnější informace dostanete pravděpodobně od personálních agentur. Pokud je to možné, diskutujte o platu co nejpozději. Nejlépe na poslední schůzce (nejprve si však zjistěte, kolik interview je obvyklé). Čím později se o mzdě diskutuje, tím méně uchazečů je ve hře a tím tedy máte lepší vyjednávací pozici. Pokud jste již odpověděli na otázku, jaká je vaše očekávaná mzda, a jste při dalším interview znovu tázáni, zopakujte svoji odpověď. Očekávání nenavyšujte. Působí to nedůvěryhodně.

V jaké situaci jste? 1. Mám nižší mzdu, než je na trhu obvyklé. → Řekněte si o průměrnou mzdu na dané pozici. Jste-li tázáni na vaši

aktuální mzdu, řekněte, že uvedenou (očekávanou) mzdou byste si trochu polepšili. Samozřejmě si můžete říci i o více, ale riskujete, že vám nebude pozice nabídnuta právě kvůli vašim mzdovým očekáváním. 2. Mám průměrnou mzdu. → Pokud je váš zájem o novou pozici veliký, řekněte, že aktuálně máte mzdu v konkrétní výši a že tato úroveň je to, co očekáváte. Samozřejmě uvítáte i trochu vyšší. → Jedná-li se o zajímavou pozici, ale máte více možností nebo je vaším hlavním motivem vyšší příjem, odpovězte, že očekáváte mzdu v konkrétní výši. Stanovte si ji o 10–25 % vyšší, než aktuálně máte. Pokud jste dotázáni na váš aktuální plat, řekněte, že uvedenou (očekávanou) mzdou byste si trochu polepšili. 3. Mám výrazně více, než je průměr. → Je-li vaše mzda mírně vyšší než průměr (do cca 25 %), je její další zvyšování málo pravděpodobné. Vaším cílem je udržet si stávající úroveň. Uveďte tedy výši vaší aktuální mzdy

s tím, že byste si ji rádi zachovali. Můžete jednat jako v předchozím bodě, ale riskujete, že nabídku nedostanete kvůli vysokým požadavkům. → Pokud je vaše mzda výrazně vyšší, bude vás limitovat ve výběru pozic, které mají stejné ohodnocení. Pečlivě zvažte, jestli doopravdy chcete měnit zaměstnání. Jestli skutečně chcete, máte buď možnost uvést, že víte, že vaše aktuální mzda je vysoká, ale že byste neradi klesli, nebo jsou pro vás důležitější aspekty, než je mzda, a pak se zeptejte, v jakém rozpětí se pozice nabízí. Odpověď samozřejmě závisí na vašich preferencích. Ve chvíli, kdy začne potenciální zaměstnavatel klást otázky týkající se mzdy, zeptejte se, jaké rozpětí na danou pozici nabízí. Zeptejte se ho na prémie (viz níže); pokud jste jako své očekávání uvedli vyšší mzdu, své očekávání korigujte. Doporučujeme přidat komentář, že je pro vás firma a náplň práce natolik zajímavá, že byste zvážili i nabídku na úrovni nabízeného maxima. Nebo uveďte

florence 12/13

seriál minimum, které je pro vás přijatelné. Zde však riskujete, že vám nebude pozice kvůli mzdovým požadavkům nabídnuta.

Prémie Jsou na nabízené pozici prémie? Zeptejte se, jaká výše prémií je obvyklá u průměrného a vynikajícího zaměstnance, kolik procent zaměstnanců obdrží průměrné a kolik maximální odměny. Zeptejte se na přesná pravidla výplaty prémií. Jak ovlivňují vaše prémie výsledky celé společnosti, eventuálně jaké jsou jiné vlivy? Mnoho kandidátů posuzuje pouze základní mzdu. Prémie nepovažuje za relevantní nebo za stabilní součást mzdy. Mnoho firem má však prémie stanovené tak, aby byly rozumně dosažitelné, nebo dokonce fungují jako malusy. Tedy nejsou vypláceny jen v případě velmi špatného pracovního výkonu.

Mzdové tarify Mzdové tarify jsou firemní pravidla, jakým způsobem se přiznávají fixní a variabilní složky mzdy. Podívejte se na rozdílné přístupy společností: 1. Firmy nemají žádnou směrnici upravující výši mezd. V tomto případě se výše mezd stanovuje podle výše mzdy stávajících zaměstnanců v kombinaci s očekáváním kandidátů a srovnání jejich úrovně. U těchto společností je někdy možné vyjednat si velmi zajímavou mzdu. Na druhou stranu je časté, že nemají systém ani na pravidelné zvyšování mzdy a tuto mzdu můžete tedy pobírat i několik let bez přidání. 2. Firmy mají směrnici upravující jak výši mezd, tak mzdovou strukturu (výši prémií), která jim slouží jako vodítko k určení mzdy. Samozřejmě je brána v potaz vaše představa a mzdy aktuál-

ních zaměstnanců. Směrnice obvykle určuje i systém přidávání mezd a hodnocení zaměstnanců. Některé firmy mají tzv. nástupní mzdu na daný typ pozice a vyšší nelze vyjednat. Častější je však rozpětí pro daný typ pozice. 3. Firmy mají implementován mzdový systém od renomované společnosti. Každý rok se účastní průzkumu mezd a srovnávají hodnocení vlastních zaměstnanců a následně poměrně objektivně upravují mzdové tarify pro všechny pozice. Tyto společnosti (obvykle velké a střední mezinárodní společnosti) mají pravidla striktnější a je časté, že určitá hranice je nepřekročitelná i u pozic, kde je na trhu práce extrémní poptávka (např. Java programátoři). Na druhou stranu můžete u těchto firem s jistotou předpokládat pravidelný roční nárůst mzdy (kromě let, kdy je svět v ekonomické krizi).

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Anatomie 2

Dějiny medicíny

Od starověku po současnost

/ Roy Porter / Prostor, s. r. o., 812 s., 1497 Kč / Dějiny medicíny Roye Portera jsou mimořádným dílem, jež shrnuje a hodnotí celý dosavadní vývoj praktické medicíny i lékařské vědy. Kniha se věnuje především medicíně západní od starověku po současnost, ovšem pro srovnání nabízí stručný vhled do tradic medicíny východní (arabské, čínské a indické); ve zkratce také připomíná hlavní proudy a představitele novověké alternativní medicíny. V závěrečných kapitolách knihy otevírá Roy Porter etické otázky současné medicíny a rovněž se zamýšlí nad budoucností medicíny při vědomí jejích současných hranic.

Ošetřovatelství v geriatrii

Třetí, upravené a doplněné vydání

Hodnotící nástroje

/ Radomír Čihák / Grada Publishing, a. s., 512 s., 1739 Kč /

/ Andrea Pokorná a kol. / Grada Publishing, a. s., 202 s., 299 Kč /

Druhý díl vynikající učebnice obsahuje anatomii gastropulmonálního a urogenitálního systému a soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Jsou to klíčové úseky pro fyziologii, patologii a klinickou praxi. V učebnici jsou vyzdvižena jednak základní fakta pro studenty medicíny, jednak vývojová a funkční hlediska. Oproti předchozímu vydání byl text tohoto dílu doplněn o poslední poznatky zejména v oblasti týkající se vývoje orgánů, genetiky a embryologie. Obrazová dokumentace nyní obsahuje téměř 500 převážně barevných vyobrazení, která jsou originálními díly pracovníků Anatomického ústavu.

Nástroje hodnocení kognice, interakce, sebepéče, výživy, bolesti, soběstačnosti a podpora smysluplnosti jsou hlavními tématy publikace, která se věnuje problematice péče v geriatrii z hlediska posuzování stavu geriatrických pacientů a klientů v nemocnicích a v zařízeních sociální péče. Přehled jednotlivých hodnotících technik v geriat rii u nás ještě nebyl takto komplexně publikován. Bude sloužit nejen studentům ošetřovatelství, ale také sestrám a pracovníkům v zařízeních sociální péče k posouzení stavu jejich klientů. Kniha obsahuje široký výčet hodnotících škál a nástrojů.

Psychosociální krizová spolupráce

autoinzerce???

/ Bohumila Baštecká a kol. / Grada Publishing, a. s., 320 s., 429 Kč / Učebnice se zaměřuje na současný vývoj: klade důraz na odolnost, komunitu, duchovní potřeby a zdroje, partnerství, rozmanitost a mezioborovost (kterou reprezentuje i autorský kolektiv). Kniha se věnuje též oblastem, které v současnosti vyžadují pozornost (např. kulturním kompetencím, vyhodnocování účinnosti a účelnosti intervence), a seznamuje s pojetím prvních občanských pomocí. Je zacílena na studenty psychosociálních a bezpečnostních oborů a odborníky v daných profesích.

rozhovor s Mgr. Danielem Pagáčem, MBA Ptala se: Magda Hettnerová, redakce Florence, foto: ČNRDD

„Zapište se někomu do života,“ vyzývá registr dárců dřeně V ČR je každý rok odhaleno kolem 1100 nových případů leukémií. Základem léčby akutních leukémií je chemoterapie, u některých leukémií je to pak transplantace kostní dřeně.

ozšířená je představa, že akutní leukémie se týká především malých dětí. Ve skutečnosti si tuto diagnózu nejčastěji vyslechnou lidé po šedesátce. Transplantace kostní dřeně je léčebná metoda, která se provádí jak u dětí, tak u starších pacientů, výjimkou nejsou ani senioři (nejstarším transplantovaným pacientem v ČR byl 71letý muž, ovšem v mimořádně skvělé fyzické kondici). Vhodný dárce pro transplantaci kostní dřeně se hledá nejdříve mezi pokrevními příbuznými. Přibližně 75 % pacientů však vhodného dárce v rodině nenajde a lékaři se musejí obrátit na nepříbuzné, dobrovolné dárce. Ti jsou sdruženi v registrech dárců, které v ČR existují dva. Jeden je součástí pražského IKEM a druhý, známější a výrazně početnější, Český národní registr dárců dřeně (ČNRDD), je obecně prospěšnou společností, tedy neziskovou organizací. O tom, jak vlastně funguje, nám řekl jeho ředitel Mgr. Daniel Pagáč, MBA. Jak dlouho už Český národní registr dárců dřeně existuje? Náš registr dobrovolných dárců kostní dřeně byl založen jako jedna z aktivit Nadace pro transplantace kostní dřeně v roce 1992. Zakladatelem byl primář Hematologicko-onkologického oddělení plzeňské fakultní nemocnice MUDr. Vladimír Koza, který v roce 1991 provedl jednu z prvních transplantací kostní dřeně v ČR.

Co je hlavním účelem registru? Registr má čtyři hlavní funkce: nabírá dárce, vyšetří je, resp. vyšetří jejich HLA (tedy transplantační znaky), výsledek zanese do databáze, což je vlastní registr. V případě, že se v budoucnu objeví pacient, který má shodné transplantační znaky s dárcem, zajišťuje odběr kostní dřeně a její dodání od dárce k pacientovi. Kolik dárců v Českém národním registru dárců dřeně v současné

době je a kolika pacientům ročně pomůže? Registruje přes 43 tisíc lidí připravených poskytnout část své kostní dřeně k záchraně těžce nemocného člověka. A ročně náš registr zajistí dárce pro 30–50 transplantací. Pomáhá registr jen českým pacientům, nebo i zahraničním? ČNRDD je napojen na celosvětovou síť registrů, ve které je v současné době

florence 12/13

rozhovor s Mgr. Danielem Pagáčem, MBA kolem 22,5 miliónu dárců. I přesto se pro zhruba 20 % pacientů indikovaných k transplantaci kostní dřeně vhodný dárce nenajde. Jak je to možné? Aby mohl pacient dostat dřeň od dárce, musí se shodovat alespoň devět z deseti jejich HLA transplantačních znaků. Tato shoda je primárním kritériem výběru. Pak existuje ještě několik faktorů (např. věk, hmotnost), podle kterých se v případě, že se najde shodných dárců víc, vybírá jediný – z hlediska pacienta ten nejlepší. Národnost dárce není při výběru rozhodující. Samozřejmě že pokud máme českého pacienta, hledáme nejprve v našem registru a v registru IKEM, teprve když v nich nenajdeme vhodného dárce, obracíme se do zahraničí. Jak si ČNRDD stojí v porovnání s ostatními registry ve světě? Co se týče velikosti, jsme srovnatelní třeba s rakouským nebo holandským registrem. Výjimkou mezi evropskými registry je německý, který čítá čtyři miliony registrovaných dárců. Ovšem co do kvality je náš registr na špici. Patří zcela objektivně k nejlepším a nejlépe vedeným na světě a je rovněž držitelem prestižní akreditace udělované WMDA – Světovou asociací dárců dřeně. Tuto akreditaci jsme získali v roce 2005 jako čtvrtý registr na světě a nyní ji má 22 registrů z celkového počtu asi 80 registrů ve světě. Když se pro zahraničního pacienta najde dárce ve vašem registru, jak se k němu dřeň dostane? Jede dárce za ním? Ne. Dárci se odebere dřeň ve FN Plzeň a do zahraničí ji pak převáží zahraniční kurýr. Stejně tak to funguje i obráceně, pokud se v zahraničí najde dárce pro českého pacienta, jede pro dřeň náš speciálně vyškolený kurýr. Tito naši kurýři jsou většinou zaměstnanci nemocnice. V současné době jich máme asi dvacet. Dozví se pacient, kdo mu darováním části své dřeně pomohl? Ne. Všechny registry na světě se řídí stejnými pravidly a podle nich se dárce a příjemce dřeně nespojují. Pokud se někdy sejdou, je to až po dlouhé době, například za deset let, a po celou tu

dobu musejí oba, dárce i příjemce, systematicky projevovat zájem se setkat. Děje se tak z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že teprve po pěti letech je pravděpodobné, že je pacient definitivně vyléčený a že se nemoc, kvůli které mu byla dřeň transplantována, již nevrátí. Zachování anonymity dárce má mimo jiné předejít případnému tlaku ze strany pacienta nebo jeho rodiny na dárce v případě, že by se transplantovaná dřeň neuchytila nebo došlo k návratu onemocnění. Kolikrát za život lze dřeň darovat? Určitě dvakrát. Třikrát už jen ve výjimečných případech. Opakované darování však vždy podléhá pečlivému indivi duálnímu zhodnocení a dárce je k němu uvolněn pouze v jasně indikovaných případech. Když se rozhodnu do registru vstoupit, jaké podmínky musím splnit a jak to bude probíhat? Po celé republice máme síť odběrových center. Pokud se někdo rozhodne stát dárcem, přijde do tohoto centra, kde s ním nejprve naši vyškolení pracovníci udělají pohovor a dají mu vyplnit dotazník. Poté mu odeberou krev, kterou nechají vyšetřit na HLA transplantační znaky. Pak je zařazen do registru a už jen čeká, jestli se někdy najde pacient se shodnými transplantačními znaky, který bude potřebovat jeho dřeň. Podmínky jsou věk 18 až 35 let a dobrý zdravotní stav. V registru pak mohou být tito lidé až do 60 let. V 60 letech jsou z registru automaticky vyřazeni. Ale protože jedno vyšetření krve na HLA znaky stojí 1500 korun, preferujeme lidi do 35 let věku. Těm vyšetření hradíme. Mladý dárce totiž v registru vydrží déle. Dárce starší 35 let samozřejmě neodmítáme, ale zdvořile je žádáme, aby si vyšetření krve sami zaplatili. Jsme totiž obecně prospěšná společnost a jako taková nejsme závislí na penězích od státu. Musíme si na sebe vydělat sami, což se děje prostřednictvím Nadace pro transplantace kostní dřeně. Když se tedy stanu členkou registru a najde se pacient se shodnými znaky, který bude mou dřeň potřebovat, jak se to dozvím?

Jakmile se objeví pacient se shodnými transplantačními znaky, kontaktujeme vhodného potenciálního dárce. Už to ale může být problém: Když jsou u nás lidé registrováni třeba deset let, mezitím změní adresu či telefon a změnu nám nenahlásí, pak je obtížně dohledáváme. Pokud se podaří dárce zkontaktovat, sdělíme mu, že je jedním z kandidátů, a zeptáme se ho, zda s darováním stále ještě souhlasí. Dárců se osloví několik, protože se může stát, že některý z nich je třeba momentálně nemocný nebo je to žena, která je právě těhotná či kojí, takže se nemůžeme spoléhat jen na jednoho. Takto se postupně všichni vytipovaní dárci oslovují, a když je jeden jako optimální vybrán, přichází na řadu pohovor s lékařem a kontrola jeho zdravotního stavu před odběrem. Nakonec se naplánuje a provede odběr kostní dřeně. Důležitá je přitom jeho dobrovolnost a vlastní rozhodnutí. Nikoho nenutíme a naopak nabádáme dárce: Pokud se na odběr necítíte nebo máte pochyby, že chcete dřeň darovat, řekněte to bez obav a hlavně hned. Není nic horšího než couvnout ve chvíli, kdy je už všechno na transplantaci připraveno a pacient je na ní závislý. Protože kdybychom v té chvíli měli zase začít hledat nového dárce, mohlo by dojít ke zpoždění, které by pro pacienta mohlo být i fatální. Naši lékaři jsou však zkušení, a tak dárce, který váhá a není na 100 % rozhodnutý, už poznají. Jak dlouhá doba uplyne od vytipování dárců do odběru dřeně? Zhruba měsíc. Jak probíhá samotný odběr dřeně? Bolí to? Existují dva základní způsoby odběru krvetvorných buněk. Buď se klasicky odsává kostní dřeň z vnitřku pánevní kosti, což se děje v celkové narkóze, nebo se získávají ze žilní krve aferézou. Odběr jako takový nebolí a může být spojen maximálně s drobným diskomfortem, který je ovšem vyvážen dobrým pocitem, že toto drobné nepohodlí pomůže zachránit lidský život. Za jak dlouho se dřeň obnoví? Úbytek kostní dřeně dárce (při odběru se odebere jen 5 % celkového množství) nezaznamená. Větší vliv na něj má pře-

chodné snížení počtu červených krvinek v krvi, protože se jich část odebírá spolu se dření. Jejich obnova záleží na různých faktorech, jako je pohlaví či tělesná hmotnost člověka, ale u stokilového muže se obnoví přibližně za 14 dnů, u padesátikilové ženy do šesti týdnů. Průměrně to u zdravého jedince bývá do měsíce, podobně jako při darování krve na transfuzním oddělení. Mají dárci po odběru nárok na nějaké volno? V případě hospitalizace i lékařských vyšetření souvisejících s odběrem je dárce osvobozen od regulačních poplatků. Podle platného zákoníku práce má dárce, pokud je zaměstnanec, právo čerpat v souvislosti s odběrem čtyři dny plně placeného pracovního volna. Podle současného daňového zákona může navíc uplatnit, stejně jako při dárcovství krve, určitou částku ve formě odpisu daně z příjmů jako uznaný dar pro zdravotnické účely. Všechna příslušná potvrzení vydává dárci lékař odběrového centra při propuštění z nemocnice. Máte pro dárce i nějakou možnost ubytování? Náš registr provozuje v ČR naprosto unikátní službu, a sice hotel U Pramenů. Podařilo se jej vybudovat v 90. letech díky panu primáři Kozovi a jeho cílem je nabízet pacientům a především jejich příbuzným možnost ubytování za symbolický poplatek. Hotel je rozdělen na dvě části. Jedna funguje zcela komerčně jako hotel, vinotéka a restaurace, v níž se pořádají svatby a nejrůznější akce. Druhá část slouží pacientům po transplantaci a jejich příbuzným. Hotel se nachází jen pár metrů od Fakultní nemocnice Plzeň, takže pacienti, kteří jsou třeba z Ostravy a jejichž příbuzní by za nimi nemohli často dojíždět, tu mohou mít své rodinné příslušníky. Je to pro ně ohromná psychická podpora a pacienti si ji moc chválí. Podobná služba funguje například v Německu. Nedávno jste navázali spolupráci s Městskou policií hlavního města Prahy. Spolupracujete i s nějakými dalšími organizacemi? Před dvěma lety jsme ve spolupráci s televizí Nova udělali kampaň s názvem

k věci

→ O ČNRDD Český národní registr dárců dřeně byl založen v roce 1992 na podnět rodičů dětí s těžkými hematoonkologickými chorobami. Ve stejném roce byla vytvořena i síť center dárců v jednotlivých krajích ČR ochotných ke spolupráci a splňujících kritéria programu. Od září 1992 byl zahájen nábor a HLA typizace dobrovolných dárců a ukládání dat do společné databáze s tehdejším názvem Centrální registr dárců kostní dřeně (CRDKD). V roce 1993 se CRDKD zapojil do mezinárodní spolupráce prostřednictvím celosvětové sítě Bone Marrow Donor Worldwide (BMDW) a v roce 1997 podepsal smlouvu o vzájemné

spolupráci s Národním programem dárců dřeně USA (NMDP). V této podobě pracoval registr až do roku 1998 a po tuto dobu byl financován výhradně Nadací pro transplantace kostní dřeně. V roce 1998 byl přijat nový nadační zákon, měnící dosavadní postavení nadací. V důsledku toho bylo nutné oddělit registr od nadace v podobě samostatného právního subjektu. K 1. lednu 1999 byl proto registr transformován do formy o. p. s. pod názvem Český národní registr dárců dřeně (ČNRDD). Nadace pro transplantace kostní dřeně si ponechala ve svém statutu jako jeden z hlavních grantových programů podporu dobrovolného dárcovství

Zapište se někomu do života. Na jejím základě jsme získali několik set nových dárců z řad nejširší veřejnosti. Spolupráce s pražskou městskou policií je teprve v začátcích, ale už máme pozitivní ohlasy a několik strážníků je již zaregistrovaných. Letos na jaře jsme spustili kampaň Armáda dává naději, v níž spolupracujeme s Armádou ČR za podpory ministra obrany Ing. Vlastimila Picka a náčelníka generálního štábu generálporučíka Ing. Petra Pavla, M.A., a v jejímž rámci nás podpořil i olympijský vítěz David Svoboda. Na příští rok chystáme kampaň ve spolupráci s Policií ČR, v níž nás podporuje policejní prezident brig. gen. Mgr. Martin Červíček, který také vstoupil do našeho registru. Spolupracujeme i s profesionálními hasiči ČR a sportovci ze skokového sportu. Všichni tito lidé jsou pro nás výhodnými dárci, protože to jsou mladí, zdraví jedinci, kteří chtějí pomáhat druhým. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo získat nové dárce i z řad zdravotníků, protože to jsou také lidé, kterým není osud nemocných lidí lhostejný.

krvetvorných buněk a zůstala tak hlavním finančním garantem celého programu. V průběhu let došlo k dalšímu rozšíření spolupracujících dárcovských center ČNRDD o centra v Brně, ÚVN PrahaStřešovice a Liberci na aktuální počet deset. V březnu 2005 ČNRDD úspěšně podstoupil akreditaci Světové asociace dárců dřeně WMDA, kterou po pěti letech v říjnu 2010 úspěšně obhájil. Aktuálně zprostředkuje nalezení dárce a uskutečnění zhruba sta nepříbuzenských transplantací dřeně ročně pro nemocné v ČR i v zahraničí. Z hlediska efektivity práce je řazen na přední místa v Evropě i celosvětově.

Kdyby se tedy rozhodli pomoci vám, jak to mohou udělat? Samozřejmě se mohou stát dárci v našem registru tak, jak jsem popsal. A budeme za to skutečně velice rádi! Seznam našich odběrových center stejně jako všechny potřebné informace naleznou na www.kostnidren.cz nebo www.transplantace.cz. Případně nás mohou podpořit i finančně, například zasláním DMS ve tvaru DMS KOSTNIDREN nebo DMS ROK KOSTNIDREN na číslo 87777. Jedna DMS stojí 30 korun a společný program ČNRDD a nadace z nich získá 27 korun. Další způsoby finanční pomoci jsou rovněž na našich webových stránkách. Jaké máte s registrem plány do budoucna? Kromě toho, že nás v příštím roce čeká reakreditace, kterou doufám úspěšně zvládneme, chceme registr především rozšiřovat o nové, kvalitně vyšetřené dárce. Tím budeme nejlépe naplňovat náš hlavní smysl a poslání, které spočívá ve službě těžce nemocným pacientům.

florence 12/13

dezinfekce text: Petr Havlíček, HARTMANN-RICO, a. s., fota: Profimedia

Dezinfekce povrchů v bezprostředním okolí pacienta Dezinfekce povrchů v bezprostředním okolí pacienta, které jsou v častém kontaktu s rukama nebo kůží, je základním hygienickým opatřením a zásadní podmínkou pro přerušení infekčního řetězce.

řípravky, které se v okolí pacienta (označovaném také jako zóna pacienta) používají, by měly být bezpečné a snadno použitelné. Výbornou volbou jsou proto přípravky připravené k okamžitému použití, které se mohou ponechat v zóně pacienta a jsou tedy kdykoliv komukoliv k dispozici. Jsou to buď alkoholové přípravky, které se aplikují otěrem nebo postřikem, nebo utěrky napuštěné i jinými účinnými látkami. Při dezinfekci povrchů je vždy lepší dát přednost metodě otírání před postřikem. Při něm totiž vzniká aerosol, který se může snadno dostat do dýchacích cest zdravotníka nebo pacienta, popř. na jiná nevhodná místa. Dezinfekce postřikem by se tedy měla provádět jen tehdy, když není možné povrch dezinfikovat jinak, protože je například nepřístupný. Účinnost dezinfekčních přípravků by měla vždy zahrnovat ty mikroorganismy, které způsobují 95 % všech nozokomiálních nákaz: bakterie, kvasinky a obalené viry. Pokud to epidemiologická situace vyžaduje, je potřeba zajistit i další antimikrobiální účinnosti, např. virucidní při kontaminaci neobalenými

viry či sporicidní při výskytu spór Clostridium difficile. A jak je to s expoziční dobou? Přípravky určené k okamžitému použití se již neředí a expoziční doba je tedy jednoznačně určena výrobcem. U alkoholových přípravků (roztoků i utěrek) je nutné zajistit, aby byla dezinfikovaná plocha smočena přípravkem po celou expoziční dobu. Je-li expoziční doba např. 1 minuta, může se stát, že povrch po první aplikaci oschne rychleji a dezinfekci je nutné opakovat. To není moc výhodné, protože zdravotník musí u každé prováděné dezinfekce stát a čekat, aby mohl povrch znovu otřít či postříkat. Navíc se zvyšuje spotřeba přípravku a rostou tedy i náklady. Při používání jiných účinných látek stačí, když se povrch otře jen jednou. Pokud je přípravek testován za tzv. praktických podmínek, je jeho dezinfekční účinek zaručen i tehdy, když expoziční doba uplyne až po oschnutí plochy. Povrchy se mohou používat již po oschnutí přípravku. Výjimkou jsou situace, kdy je nutné plochu opláchnout (např. protože bude ve styku s potravinami) nebo v případě

Účinnost dezinfekčních přípravků by měla vždy zahrnovat ty mikroorganismy, které způsobují 95 % všech nozokomiálních nákaz: bakterie, kvasinky a obalené viry

epidemií. Pak se musí s používáním plochy počkat až do konce expoziční doby. Samozřejmě je možné používat pouze takové přípravky, které nepoškodí dezinfikovanou plochu nebo povrch přístroje. Proto se vyplatí důkladně si přečíst návod výrobce a zjistit, jakou materiálovou snášenlivost daný přípravek má, na jaký materiál je možné jej použít a na jaký nepoužívat. Nezávisí přitom vždy jen na chemickém složení přípravku, ale také na materiálu utěrek. Citlivé monitory, displeje nebo dotykové obrazovky se nedoporučuje čistit či dezinfikovat papírovými ubrousky, protože je mohou poškrábat. V našich zdravotnických zařízeních jsou poměrně hojně rozšířeny systémy na dezinfekci ploch, které tvoří opakovaně použitelné zásobníky a role suchých jednorázových utěrek. Neoddělitelnou složkou tohoto systému je také dezinfekční přípravek, jímž se utěrky napouštějí. Obecně není možné

vzít jakoukoli roli a jakýkoli dezinfekční přípravek a „vyrobit“ dezinfekční utěrky použitelné několik dnů nebo týdnů. Může se totiž stát, že dojde k adsorpci (ulpívání) účinné látky v utěrce. Při potírání dezinfikovaného povrchu by se pak z utěrky uvolňovalo nedostatečné množství účinné látky a dezinfekce by nebyla účinná. Další problém při používání tohoto systému se k překvapení všech odborníků objevil v loňském roce. V některých případech došlo k tomu, že zásobník i utěrky napuštěné dezinfekčním přípravkem byly kontaminovány bakteriemi. A to přesto, že byla použita správná koncentrace přípravku a přípravek byl prokazatelně baktericidní. Vědečtí pracovníci z BODE SCIENCE CENTER, vědeckého střediska společnosti HARTMANN, se tomuto problému intenzivně věnovali a zjistili, že k tomuto nebezpečnému jevu dochází tehdy, když je účinnou látkou povrchově aktiv-

ní látka (kvartérní amoniové sloučeniny, aminy). Pravděpodobně dochází k tvorbě biofilmu a následné adaptaci bakterií. Pokud se používají přípravky na bázi aldehydů nebo alkoholů, nebyl takový jev zaznamenán. Proto by měl každý výrobce tohoto systému stanovit návod na bezpečný reprocessing zásobníků, a to při používání jak povrchově aktivních, tak i jiných účinných látek. Například společnost HARTMANN pro svůj systém X-Wipes uvádí v návodu k čištění a dezinfekci, že při použití povrchově aktivních látek se zásobník důkladně omyje horkou vodou, osuší a vydezinfikuje. Pro ostatní účinné látky je postup stejný, ale se studenou vodou. Nejpohodlnějším řešením je z tohoto pohledu používání již napuštěných utěrek, uložených v jednorázových obalech. Na trhu je jich celá řada a je možné si vybrat takové, které mají jak dostatečnou účinnost, tak i ma-

teriálovou snášenlivost. Provádění dezinfekce ploch v okolí pacienta je pak pro personál velmi komfortní a jednoduché. Tím se zvyšuje šance, že bude provedena každá potřebná dezinfekce. Pečlivě prováděná dezinfekce ploch v zóně pacienta je nutným, ale nikoli jediným hygienickým opatřením v prevenci infekcí. Dezinfekcí ploch není možné nahradit hygienickou dezinfekci rukou nebo používání rukavic. Teprve tehdy, když se budou důsledně provádět všechny hygienické úkony, se bude snižovat počet nozokomiálních nákaz a zvyšovat bezpečnost pacienta. PR

inzerce

Darujte pod stromeček dárkový certifikát Florence! Roční předplatné časopisu Florence pro vaše blízké

Hlasujte pro svou favoritku a pošlete ji do nále soutÜže Miss sestra! Hlasovat pro svou oblíbenou zdravotní sestru mİžete do 31. 1. 2013 na www.misssestra.cz! Miss sestra 2013 bude vyhlášena 14. února 2014 na ŽofínÜ pĚi pĚíležitosti 5. reprezentaÎního plesu Sestry na sál! Pro bližší informace o prodeji vstupenek navštivte www.sestrynasal.cz.

www.misssestra.cz

S 2013 - inzerce Florence v3 - 86x120.indd 1

22. 11. 2013 9:57:57

Objednávejte na predplatne@ambitmedia.cz do 16. 12. 2013.

Předplaťte si časopis Florence

Laserová operace očí praxe

a získejte knihu Dějiny medicíny v ceně 1 497 Kč Nabídka s kódem AM513DM platí pouze pro standardní roční předplatné do 31. 1. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od přijetí platby za předplatné.

Předplatitelé mají nově přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

objednávám předplatné časopisu Florence

Předplatné zahrnuje 10 vydání časopisu Florence + přístup do elektronického archivu. Kniha Dějiny medicíny platí pouze pro standardní roční předplatné. Předplatné si můžete objednat také na www.florence.cz.

AM513DM Objednávky předplatného pro ČR poštou: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mailem: predplatne@ambitmedia.cz, telefonem: 800 300 302 (zdarma) Objednávky předplatného pro SR e-mailem: predplatne@abompkapa.sk, telefonem: 02/444 42 773, 02/444 58 821

ODBĚRATEL

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

Titul

Organizace

Jméno a příjmení

Adresa

Organizace

PSČ a město

Obor činnosti

IČ

Adresa

DIČ

PSČ a město

Telefon

E-mail

(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)

E-mail Datum

Podpis

Způsob úhrady

* Pro uplatnění studentského předplatného je třeba doložit platné potvrzení o studiu.

tento kód uvádějte při objednávce

složenka

faktura

Nabídka s kódem AM513DM platí pouze pro standardní roční předplatné do 31. 1. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Objednávkou dává předplatitel dobrovolně souhlas se zařazením svých osobních údajů do databáze společnosti Ambit Media, a. s., se sídlem Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5-Smíchov, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., a to na dobu neurčitou, resp. do odvolání souhlasu. Předplatitel bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb. Více na w ww.ambitmedia.c z.

Standardní, roční + kniha 570 Kč / 31,9 EUR Studentské, roční * 455 Kč / 28,05 EUR Elektronická verze, roční 299 Kč /17 EUR

Kód nabídky

foto: Profimedia

→ Proces zpracování a použití rouškovacích systémů ve FN Brno → Práce sester na CS v Nemocnici Jindřichův Hradec, a. s.

dezinfekce, sterilizace odborné téma

Proces zpracování a použití rouškovacích systémů ve FN Brno Ing. Jaroslava Jedličková, MBA Centrální operační sály I, FN Brno jjedlic@fnbrno.cz Dagmar Ježková Centrální sterilizace, FN Brno djezkov@fnbrno.cz Mgr. Eva Blažíčková Prádelna FN Brno eblazickova@fnbrno.cz

Používáním rouškovacích systémů, chirurgických roušek a operačních plášťů při operačních výkonech v souladu s platnou legislativou zajišťujeme pro pacienta bezpečnou ošetřovatelskou perioperační péči. Legislativa nám ukládá používat tento materiál jako zdravotnický prostředek a my jako zpracovatelé a uživatelé jsme povinni se platnými normami řídit.

Úvod V roce 2000 se ve FN Brno začalo hovořit o bezpečné přípravě operačního pole při chirurgickém operačním výkonu na základě nově vytvářené evropské normy zaměřené na chirurgické roušky, operační pláště a operační oděvy do čistých prostor. Bezpečný operační zákrok je zajištěn pouze použitím takových chirurgických roušek, které splňují určitá pravidla. Nová evropská norma EN 13795-1 se zaměřila na materiály, které odolávají pronikání mikroorganismů do operační rány a minimalizují šíření infekčních agens mezi pacientem a personálem na operačním sále v průběhu operačního výkonu.

Náš personál operačních sálů se tak poprvé setkal s jiným materiálem, než byla bavlněná rouška. Byly to jednorázové roušky z netkané textilie a roušky z mikrovlákna a trilaminátu pro opakované použití. Po ekonomické analýze a klinickém odzkoušení chirurgických roušek z mikrovlákna přistoupilo vedení nemocnice v roce 2002 k rozhodnutí používat tyto materiály v širším měřítku. V současné době probíhá manipulace s těmito materiály ve FN Brno ve třech etapách a na třech pracovištích. Jde o nemocniční prádelnu, centrální sterilizaci (CS) a centrální operační sály (COS). Zpracování těchto systémů je na vysoké úrovni a doplněním o jednorázové rouškovací

odborné téma Dezinfekce, sterilizace

florence 12/13

Obr. 1 P roces zpracování a použití ZP – rouškovacích systémů ve FN Brno

Tab. 1 Počty expedovaných KOP z CS na COS KOP 2013

výběrové řízení

nákup

prádelna nové výrobky + stávající zp

jednotlivé roušky

prací proces

kontrola

expedice na cs

vytvoření setu

měsíc

počet kusů

leden

1 509

únor

1 220

březen

1 437

duben

1 454

květen

1 245

červen

1 100

celkem

7 965

průměr/měsíc

1 328

průměr/pracovní den

centrální sterilizace příjem, kontrola

příprava, podlepení, balení

sterilizace

expedice na cos

centrální operační sály příjem kontejnerů a jednotlivých balení

kontrola procesorových indikátorů

použití při operačním výkonu a provedení záznamu do dokumentace

odvoz použitých zp do prádelny

Kompletní operační prádlo zdroj: autorky

systémy z netkaných textilií, především pro mikrobiologicky náročné operace, zabezpečujeme na našem pracovišti vysoký standard perioperační péče.

Zpracování roušek z mikrovlákna v nemocniční prádelně

Nové prádlo z mikrovlákna a trilaminátu Roušky a pláště z mikrovlákna (dále jen „operační textilie“) jsou dodány do prádelny ze skladu MTZ na základě výběrového řízení a dle specifikace uvedené v objednávce. Dodavatel operační textilie při dodání číselně označí dle dohodnutého klíče, což usnadňuje přehled o jednotlivých typech roušek a plášťů a také zefektivňuje manipulaci s nimi. Po vyzvednutí ze skladu projdou operační textilie pracím cyklem dle návodu výrobce a jsou roztříděny do příslušných sektorů pro následnou expedici na zdravotnické pracoviště – CS. Praní operačních textilií pro opakované použití Použité operační textilie jsou expedovány z COS pracovníky dopravy v zaplombovaných kontejnerech do prádelny. Zde jsou po kontrole a odstranění nepatřičných materiálů (např. buničitá vata, steridrape atd.) vloženy do komor tunelové pračky, roztříděné dle jednotlivých druhů, které jsou prány zvlášť v samostatných komorách, aby byly zachovány hyd-

rofilní vlastnosti absorpčních vrstev. Proces praní vyžaduje pečlivou kontrolu a monitoraci po celou dobu. Během procesu je nutné věnovat pozornost faktorům, jako jsou například poměr plnění komor tunelové pračky pracími médii, a to především v případech, kdy není komora naplněna v plné kapacitě 50 kg, dodržování dávkování pracího prostředku, hodnoty pH, požadovaných teplot aj. Ošetření prádla je realizováno při použití pouze 60 °C. Dalšími faktory jsou dodržení teploty a délky sušení, přičemž operační roušky se suší v parní sušičce a pláště v tunelfinišeru. V nemocniční prádelně FN Brno se denně zpracuje cca 156,5 kg operačních roušek a 68,2 kg plášťů z textilií pro opakované použití používaných na centrálních operačních sálech. Po proběhlém pracím cyklu jsou operační textilie mechanicky zkontrolovány. K mechanické kontrole jsou používány prosvětlovací stoly, které umožňují kontrolu celistvosti materiálu. Po vytřídění textilií, které neprošly kontrolou (neodeprané zbytky pásky, mechanicky poškozené atd.), jsou operační textilie uloženy do skladu dle číselného označení a dále poskládány do operačních setů dle vyhotovených seznamů. Při tomto zpracování je také každá jednotlivá operační textilie označena počtem absolvovaných pracích cyklů. To je důležité pro kontrolu doby použití a také pro nastavení a realizaci opakovaného impregnačního cyklu, tedy obnovení

Dezinfekce, sterilizace odborné téma

odolnosti proti pronikání tekutin. Operační sety jsou následně zabaleny do igelitových pytlů, popsány a uloženy do převozového kontejneru a expedovány pracovníky dopravy na centrální sterilizaci (CS). Operační textilie, které neprošly kontrolou, jsou vráceny zpět k opakovanému pracímu procesu nebo předány švadlenám na opravu. Nejde ovšem o klasickou opravu zašitím, ale mechanicky poškozené textilie do 0,5 cm jsou opravovány pomocí termozáplat, které se aplikují ze strany působení tekutin. Po opravě jsou opět zařazeny do procesu používání na COS, a to po zopakování celého pracího cyklu. Pokud je poškození větší, jsou tyto textilie vyřazeny z provozu. O všech procesech realizovaných v nemocniční prádelně je proveden písemný záznam, a to jak vytištěním údajů z tunelové pračky, která je řízena počítačovým programem, tak i písemnými záznamy o mechanické kontrole a ošetření u švad len. Díky tomuto systému je možná identifikace každého jednotlivého kusu operační textilie.

Zpracování rouškovacího systému z mikrovlákna na oddělení centrální sterilizace Technologický proces zpracování rouškovacího systému na oddělení centrální sterilizace (CS) zahrnuje předsterilizační přípravu, sterilizaci a následnou expedici na COS. Rouškovací systém zahrnuje nejen roušky různých velikostí a otvorů, ale také např. návleky na operační stoly a samozřejmě i operační pláště. Celý proces můžeme rozdělit do několika částí: → příjem → kontrola → příprava setů a jednotlivých kusů → balení → sterilizace → expedice Příjem a kontrola operačního prádla Vyprané roušky a pláště jsou expedovány jednou denně z nemocniční prádelny. Prádlo je na oddělení přepravováno v uzavřených kontejnerech a je uloženo v čistých igelitových pytlích. Po převzetí zásilky na CS následuje důsledná kontrola, která se provádí jak z hlediska počtu dodaných roušek a plášťů, tak zejména z hlediska čistoty, celistvosti a funkčnosti. Při zjištění závady – neshody se roušky či operační pláště vracejí zpět do nemocniční prádelny v rámci reklamačního řízení. Mezi nejčastější neshody patří operační roušky perforované ostrým předmětem nebo vysokým teplem (používání ostrých nástrojů a pálení při operačním výkonu), zůstatek zbytkového lepidla u okrajů otvorů některých roušek, u operačních plášťů jde

ponejvíce o chybějící tkanice. Je však třeba konstatovat, že těchto reklamací není mnoho, vzhledem k nastaveným kontrolám již v nemocniční prádelně. Jde asi o 0,5 % dodaných operačních textilií. Příprava a balení setů nebo jednotlivých kusů Před vlastním složením roušky je nutné na okraje vytipovaných roušek nalepit speciální oboustranně lepicí pásku. Ta slouží k fixaci roušky ke kůži pacienta, aby při operačním výkonu nedošlo k jejímu posunu mimo operační pole. Následuje skládání roušek, návleků na instrumentační stolek i operačních plášťů do sterilizačních kontejnerů podle systému předem dohodnutého s pracovníky COS. Do setu se ještě přidávají speciální klipy se suchým zipem k fixaci hadic a kabelů, tupé backhausy k zachycení roušek, popř. lepicí fólie k univerzálnímu použití. Přiložen je také mulový materiál jako různé typy tampónů, břišní roušky, čtverce a další obvazový materiál. Kontejner je označen názvem a jménem zpracovatele, zaplombován a připraven ke sterilizaci. Pro COS připravujeme tímto způsobem 18 druhů sad. Část roušek a plášťů se také balí po jednotlivých kusech do jednorázového kombinovaného obalu papír–fólie, který slouží jako doplňující materiál, například v případě kontaminace během operačního výkonu. Sterilizace Operační rouškovací systém z mikrovlákna se sterilizuje v souladu s návodem výrobce a platnou legislativou. Sterilizace operačních textilií z mikrovlákna se provádí vlhkým teplem s dodržením parametrů sterilizačního procesu stanovených vyhláškou MZ ČR č. 306/2012 Sb. Při sterilizaci je velmi důležité dodržet požadavky na kvalitu páry, která musí mít parametry stanovené pro páru určenou ke sterilizaci ve zdravotnických zařízeních. Pára nesmí obsahovat zbytky solí a mechanických nečistot. Při sterilizaci je třeba zajistit dostatečné vysušení textilií, zbytková vlhkost totiž může zapříčinit odbarvení. Pro operační pláště a operační roušky z mikrovlákna je stanoven maximální počet cyklů opakovaného použití. Po dosažení tohoto počtu nesmějí být operační pláště a operační roušky používány jako zdravotnické prostředky. Stejně tak nesmějí být používány jako zdravotnické prostředky, pokud i před dosažením maximální hranice životnosti vykazují textilie neopravitelné porušení celistvosti či prosakování. Expedice Posledním článkem technologického procesu je expedice z CS k uživateli, kterými jsou centrální operační sály. Sterilizační kontejner zkontrolova-

Při sterilizaci je velmi důležité dodržet požadavky na kvalitu páry, která musí mít parametry stanovené pro páru určenou ke sterilizaci ve zdravotnických zařízeních. Pára nesmí obsahovat zbytky solí a mechanických nečistot.

odborné téma Dezinfekce, sterilizace

Součástí bezpečné perioperační péče je i používání správného a kvalitního rouškovacího systému. Protože se jedná o zdravotnický prostředek, je nutné veškerou manipulaci s ním monitorovat a zaznamenávat.

ný v souladu s legislativním a nemocničním předpisem – systémem řízení kvality vloží pracovníci centrální sterilizace do vydezinfikovaného transportního kontejneru a na základě objednávky z COS na žádance je expedován na místo určení. Stejně jako v nemocniční prádelně je i proces zpracování na CS monitorován a dokumentován.

Centrální operační sály jako koncový uživatel rouškovacích systémů Na COS jsou tedy přiváženy sterilní rouškovací systémy ve sterilizačních kontejnerech uložené ještě v transportním kontejneru dle legislativních předpisů a požadavků sester pracujících na jednotlivých oborových operačních sálech, a to na vyhrazená místa pro příjem materiálu vysterilizovaného na CS. Příjem, kontrola a použití operačního prádla Počty KOP (kompletní operační prádlo) přijímá perioperační sestra podle plánovaného operačního programu. Soupravy jsou rozděleny podle typů operačních výkonů jednotlivých oborů. Tyto sety jsou složením podobné jako jednorázové soupravy. Na COS se denně expeduje průměrně 66 kontejnerů s tímto materiálem. Kontejner je pracovníky CS připraven a složen tak, aby si perioperační sestra při prvotním otevření a rozložení vnitřní roušky odebrala a překontrolovala procesový indikátor a oblékla sterilní operační plášť. Další roušky jsou v kontejneru uloženy k snadnému, bezpečnému a postupnému zarouškování operačního pole po proběhlé antisepsi. Po ukončení operačního výkonu jsou veškeré použité i nepoužité roušky a pláště uloženy do průhledných igelitových pytlů a odneseny na sběrné místo do transportních kontejnerů. Ty jsou v pravidelných intervalech odváženy z COS do nemocniční prádelny ke zpracování.

Zdroje 1. Evropská norma EN 13795-1.

Seznam zkratek COS – Centrální operační sály CS – Centrální sterilizace EN – evropská norma FN – fakultní nemocnice KOP – kompletní operační prádlo MTZ – materiálně-technické zásobování MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky TEP – totální endoprotéza ZP – zdravotnické prostředky

Více o autorce Ing. Jaroslava Jedličková, MBA 1977: ukonč. SZŠ, Nové Město n. M. – zdravotní sestra; 1986: ukonč. PSS – instrumentování na operačním sále, Brno; 1999: ukonč. Bc. studium – Ekonomika zdravotnictví, Ekonomicko-správní fakulta, MU Brno; 2006: ukonč. studium MBA – PIBS Praha; 2012: ukonč. Mgr. studium – Ekonomika a management, Akademie STING, o. p. s.; 1977–1992: FN u sv. Anny, I. chirurgická klinika – sestra na oddělení a na operačním sále; 1992–2001: FN Brno, COS I – staniční sestra chirurgie; od 2001: FN Brno – vrchní sestra COS I; od 2011: NCO NZO Brno – odborný garant v perioperační péči

florence 12/13

Možné typy setů využívané na pracovišti centrálních operačních sálů Jednotlivé roušky jsou sestaveny do setů podle požadavků jednotlivých chirurgických oborů. Nejvíce je zastoupen základní set, set s U rouškou, set označený jako KOTNÍK, HLAVA, PLOTÝNKA, oční set, stomatochirurgický set, set pro TEP a další dle jednotlivých oborů. Operační roušky jsou doplněny operačními plášti ve třech velikostech. Přiložen je také odseparovaný mulový materiál, jako jsou různé typy tampónů, břišní roušky, čtverce a další obvazový materiál.

Závěr Součástí bezpečné perioperační péče je i používání správného a kvalitního rouškovacího systému. Protože se jedná o zdravotnický prostředek, je nutné veškerou manipulaci s ním monitorovat a zaznamenávat. Tento požadavek je stejný jak pro jednorázové rouškovací systémy, tak i pro rouškovací systémy určené k opakovanému použití. Je na každém uživateli, jaký systém zvolí. K tomu, aby se mohl uživatel rozhodnout, jaké rouškovací systémy bude používat, musí vyhodnotit možnosti monitorace zpracování a vyhodnotit efektivitu a ekonomiku všech zúčastněných provozů. Po více než desetileté zkušenosti použí vání rouškovacích systému z materiálu pro opakované použití mají provozy FN Brno, které se na jeho zpracování podílejí, již dostatečné zkušenosti a dokážou dodržet legislativní podmínky pro používání zdravotnických prostředků i v této oblasti. Proces je však náročný na osobní odpovědnost každého jednotlivého pracovníka, je také třeba mít dobře nastavený kontrolní systém kritických bodů při jeho realizaci.

Více o spoluautorkách Dagmar Ježková 1977: ukonč. SZŠ, Brno – zdravotní sestra; 1989: ukonč. PSS – instrumentování na operačním sále, Brno; 1978–1991: SZZ III. Koliště, Brno – ORL odd. sestra na oddělení a instrumentářka na operačním sále; od 1992: FN Brno, staniční sestra na COS – ORL, vrchní sestra na odd. Centrální sterilizace

Mgr. Eva Blažíčková 1981: ukonč. SZŠ, Brno – dětská sestra; 2007: ukonč. certifikovaný program MZ ČR „Řízení změn: Posílení role manažerů ve zdravotnictví“; 2011: ukonč. Mgr. studium – Sociální pedagogika, Univerzita Tomáše Bati, Zlín, Institut mezioborových studií, Brno; 1981–1988: MÚNZ Brno – dětská sestra; 1988–1998: PBH Brno – technik; od 1998: FN Brno; od 2004: FN Brno, vedoucí Prádelny

Dezinfekce, sterilizace odborné téma

Práce sester na CS v Nemocnici Jindřichův Hradec, a. s. Bc. Hana Šimečková Centrální sterilizace Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s. Ing. Iva Brabcová, Ph.D. ZSF JU, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

Sterilizace a manipulace se sterilními zdravotnickými prostředky hraje zásadní úlohu v protiepidemiologických preventivních a represivních opatřeních, tyto postupy jsou zaměřeny na prevenci profesionálních nákaz při činnostech epidemiologicky závažných. Soubor validovatelných postupů předsterilizační přípravy, sterilizace a manipulace se sterilními zdravotnickými prostředky sleduje jeden společný cíl, sterilní zdravotnický prostředek na požadované úrovni. foto: archiv autorky

současné době nabývá sterilizace v oblasti zdravotnictví stále většího významu. S rozvojem sterilizační techniky, zdokonalováním metod sterilizace, zřizováním specializovaných pracovišť došlo ke zkvalitnění poskytování ošetřovatelské péče a ke zvýšené bezpečnosti pacientů ve zdravotnických zařízeních. Důležitá je aktivita sester a ostatních pracovníků v oboru sterilizace. Ve vzdělávání a osvětě je podstatné i osobní nasazení, zodpovědnost a týmová spolupráce. Oblast zdravotnictví představuje prostředí s permanentní hrozbou vzniku infekce. Toto riziko lze eliminovat pečlivým dodržováním sterilizačních a hygienických zásad, zákonů, norem, vyhlášek, nařízení, standardů, například vyhlášky MZ ČR č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče. Centrální sterilizace (CS), sterilizační centra se ve světě zřizovala od 40. let, u nás kolem 70. let 20. století. V této době vznikala specializovaná pracoviště, jejichž úkolem se stala předsterilizační příprava, setování, balení, sterilizace, skladování a transport sterilního materiálu. Provoz dnešních centrálních sterilizací je na kvalitativně vyšší úrovni. Práce na CS je prací týmovou, kde má každý z pracovníků své nezastupitelné místo. Během doby, která je potřebná pro předsterilizační přípravu, sterilizaci, manipulaci, uskladnění a transport zdravotnických prostředků, může dojít k nepředvídatelným technickým závadám různých přístrojů, ale i k pochybením lidského faktoru. Personál pracující na CS by měl pracovat systematicky a vysoce odborně, měl by prokazovat, že jeho znalosti jsou na úrovni vědy a výzkumu, který souvisí s poskytováním kvalitní ošetřovatelské péče.

Řada nemocnic si ani neuvědomuje, že sterilizace a oddělení centrální sterilizace je srdcem nemocnice. Vždy má být královstvím čistoty a oblastí spolupráce a příjemné pracovní pohody. Základním krédem profese sestry je podpora zdraví, prevence nemocí, návrat zdraví a zmírňování utrpení. Sestra specialistka, leckde přezdívaná „sterilizační“, se podílí na této filozofii, její činnost je však poněkud anonymní. Klienti ji téměř nevidí nebo nevnímají, a přitom právě ona je jedním z hlavních garantů zajištění jejich bezpečnosti při pobytu ve zdravotnickém zařízení. Lékařské nástroje a zdravotnické pomůcky tvoří jednu z nejdůležitějších materiálových hodnot, ale i investic v celkovém rozpočtu zdravotnických zařízení. Je proto nezbytné, aby se jejich funkční hodnota zachovala co nejdéle. Proto musíme dodržovat a respektovat doporučení výrobců nástrojů a prostředků zdravotnické techniky. Doporučená opatření musejí být v souladu s hygienickými předpisy.

Kdo na CS pracuje Na pracovišti centrální sterilizace pracují bez odborného dohledu registrované všeobecné

Budova Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s.

odborné téma Dezinfekce, sterilizace

sestry, specialistky v oboru dezinfekce a sterilizace. Specializovanou ošetřovatelskou péči může vykonávat všeobecná sestra, která získala specializovanou způsobilost. Na CS zodpovídá za provoz a kvalitu zdravotnický pracovník, který absolvoval specializační studium nebo certifikační kurz. Sterilizaci provádějí proškolení zdravotničtí pracovníci. „Sterilizační“ sestra specialistka plní svou profesní roli aktivně, odpovědně, zavádí nové poznatky do praxe, spolupracuje s týmem, respektuje role ostatních nelékařských a lékařských spolupracovníků v týmu, nepřesahuje své kompetence, je informovaná o problematice v oblasti znalosti instrumentária a ostatních zdravotnických prostředků, umí kompletovat pomůcky a nástroje ke všem typům operací a zákroků, má znalost o používání jednorázových pomůcek, provádí technické, funkční a hygienické kontroly při manipulaci s nástroji a pomůckami, rozhoduje o způsobu balení materiálu, navrhuje proces a všechny dostupné metody sterilizace, hodnotí účinnost a kvalitu mycích, dezinfekčních a sterilizačních postupů, běžně obsluhuje sterilizátory, kontroluje prostředí, způsoby bezpečné manipulace, skladování a přepravy sterilních zdravotnických prostředků. Sestra pracující na CS je proškolena v problematice zásad kalibrace přístrojů, instalace a přejímacích zkoušek, instalačních atestů. Důsledně vede dokumentaci. „Sterilizační“ sestra zaujímá významné postavení v rámci jednotlivých profesí v současném zdravotnictví.

Výzkum Na problematiku sterilizace zdravotnických prostředků a manipulaci s nimi jsme se zaměřily v našem výzkumném šetření. Jako metodu jsme zvolily kvantitativní výzkumné šetření a pro sběr dat jsme použily techniku průběžného auditu ošetřovatelské péče a anonymního dotazníku. Prvním výzkumným souborem k ošetřovatelskému auditu bylo šest sester z oddělení centrální sterilizace Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., které byly dotazovány na základě stanovených kontrolních kritérií a jejich odpovědi byly hodnoceny dle určené stupnice. Pro výzkumné šetření pomocí anonymního dotazníku jsme zvolily výzkumný soubor tvořený všeobecnými sestrami a porodními asistentkami Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., kterým jsme rozdaly 144 dotazníků. Vyplněných se nám vrátilo 124, návratnost dotazníku tedy byla 86,61 %. Výzkumný soubor tvořilo 110 respondentů. Výzkum probíhal v časovém období od ledna 2011 do konce března 2011. Ošetřovatelským auditem „Předsterilizační příprava“ jsme zkoumaly znalosti sester CS prostřednictvím 13 kontrolních kritérií (viz graf 1). Kromě kritéria, v němž se zjišťovala znalost parametrů termické a chemotermické dezinfekce v mycích automatech a které bylo splněno na 83 %, byla všechna ostatní kritéria splněna na 100 %. Celková úspěšnost ošetřovatelského auditu „Předsterilizační příprava“ byla 98,7 %. Na základě zjištěných informací lze soudit, že sestry na CS znají správné zásady předsterilizační přípravy a tyto zásady dodržují. Určitý vliv na tento výsledek má zjištění, že pět sester z centrální sterilizace má dosažené odborné vzdělání a jedna sestra, která chybovala

florence 12/13

Graf 1

Audit „Předsterilizační příprava“

% 100

75 1

Kontrolní kritéria k auditu: 1) Jak byste definovala předsterilizační přípravu? 2) Jak byste definovala UZ čištění? 3) Jaké používáte ochranné bezpečnostní pomůcky na pracovišti centrální sterilizace? 4) Vyjmenujte parametry termické a chemotermické dezinfekce v mycích automatech. 5) Jak často se provádí kontrola mycích dezinfektorů pomocí kontrolních testů? 6) Jaká pravidla platí při manipulaci s kontaminovaným materiálem?

Graf 2

7) Jaká je optimální doba a frekvence pro čištění nástrojů v UZ myčkách? 8) Jaká je optimální teplota UZ lázně? 9) Jaké nástroje a zdravotnické pomůcky se nesmějí čistit ultrazvukem? 10) Jaký je pracovní postup po UZ čištění nástrojů? 11) Jak provádíte kontrolu a ošetření nástrojů? 12) Jak širokým svárem zatavujete sterilizační obaly? 13) Jak dlouho se archivují výsledky testu Seal check?

Audit „Sterilizace“

% 100

75 1

Kontrolní kritéria k auditu: 1) Jak byste definovala sterilizaci? 2) Vyjmenujte tři fáze sterilizace. 3) Jaké znáte způsoby sterilizace? 4) Specifikujte způsoby sterilizace na vašem pracovišti. 5) Vyjmenujte parametry parní a chemické sterilizace. 6) Kdy se provádí vakuový test? 7) Co se zkouší vakuovým testem? 8) Jaká je charakteristika Bowie Dick testu?

9) Z čeho se skládá kontrola sterilizace? 10) Jak kontrolujete účinnost sterilizačních přístrojů? 11) Kolik let se archivuje písemná dokumentace sterilizace. 12) Vysvětlete význam slova exspirace materiálu a expozice sterilizace? 13) Jaká teplota a vlhkost vzduchu se doporučuje pro skladování vysterilizovaného materiálu? zdroj: výzkum autorky

Dezinfekce, sterilizace odborné téma

2 6

Obr. 1–3 / Nástroje Obr. 4 / Setovna

Obr. 5 / Sterilizace Obr. 6–7 / Setování

fota: archiv autorky

odborné téma Dezinfekce, sterilizace

v jedné otázce, bude teprve přihlášena do specializačního vzdělávání, kde se dál bude profesně rozvíjet. Velmi pozitivního výsledku jsme se dobraly i dotazováním sester CS na odborné otázky týkající se znalosti způsobu a fází sterilizace. Všechny respondentky na ně odpověděly správně. Znaly problematiku vakuového testu a princip Bowie-Dick testu. Nezaskočily je ani otázky týkající se kontroly sterilizace, exspirace a expozice a skladování sterilního materiálu, takže můžeme mluvit o jejich výborné znalosti dané problematiky. Chybovalo se pouze u definice sterilizace, kdy bylo uvedeno, že sterilizace je proces vedoucí k usmrcení virů – toto kritérium bylo splněno na 91,7 %. Chyb se respondentky dopouštěly i u otázky archivace písemné dokumentace sterilizace, když odpověděly, že písemná dokumentace se archivuje minimálně pět let. Toto kritérium bylo splněno na 83,3 %. Celková úspěšnost ošetřovatelského auditu „Sterilizace“ byla 98,1 %. Na základě zjištěných informací lze usoudit, že sestry na oddělení CS znají správné zásady sterilizace a tyto zásady dodržují (viz graf 2).

Diskuze Dezinfekce a sterilizace jsou základním opatřením k zabránění škodlivého působení mikroorganismů v prostředí zdravotnického zařízení, což hraje zásadní úlohu v protiepidemiologických preventivních a represivních opatřeních vedoucích ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o pacienta. Toto šetření se zabývalo v dnešní době aktuální problematikou sterilizace a manipulace se sterilními zdravotnickými prostředky.

Literatura 1. Maďar R, Podstatová R, Řehořová J. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi. 1. vydání. Praha: Grada, 2006. 176 s. ISBN 80-247-1673-9. 2. Melicherčíková V. Sterilizace a dezinfekce v prevenci nozokomiálních nákaz. Praha: Galén, 2007. 57 s. ISBN 978-80-7262-468-3. 3. Podstatová H. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vydání. Praha: Galén, Karolinum, 2009. 158 s. ISBN 978-80-7262597-0. 4. Pokorná R. Zdravotnická zařízení a dezinfekce. Sestra, 2009, roč. 19, č. 10, s. 36. ISSN 1210-0404. 5. Šrámová H. a kol. Nozokomiální nákazy II. Praha: Maxdorf, 2001. 303 s. ISBN 80-85912-25-2. 6. Vrba M, Černá-Šípková H. Role sestry v USA – oceněná výzva. Sestra, 2006, roč. 16, č. 2, s. 19. ISSN 1210-0404.

florence florence12/13 6/13

Závěr Problematika dezinfekce a sterilizace je sestrám z CS Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., dostatečně známá, sestry CS dodržují zásady správné sterilizace i manipulace se sterilními zdravotnickými prostředky. Současně se prokázalo, že sestry na odděleních Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., chybují v dodržování správných zásad uchovávání, skladování vysterilizovaného materiálu, což je způsobeno především nedostatečnou znalostí aktuálně platné vyhlášky o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče nebo možným nepřikládáním vážnosti dané problematice, z čehož plyne dopouštění se zjištěných chyb. Výsledky tohoto výzkumného šetření sloužily jako podklad ke zvýšení kvality ošetřovatelských činností sester v Nemocnici Jindřichův Hradec, a. s., v oblasti dezinfekce a sterilizace zdravotnických prostředků. Proběhly dva interní semináře pro sestry a porodní asistentky jindřichohradecké nemocnice na téma „Dezinfekce a sterilizace“ a byla vypracována edukační příručka oddělení CS, která je k dispozici veškerému personálu Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s. Průběžně zjišťujeme kvalitu dané oblasti ošetřovatelství nově zavedeným interním indikátorem kvality „Neshody“, který je čtvrtletně vyhodnocován a předkládán vedoucím pracovníkům. CS spolupracuje na interních auditech Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s.

Více o autorkách Bc. Hana Šimečková 1989: ukonč. SZŠ Tábor – obor všeobecná sestra; 1994: ukonč. PSS – obor instrumentování na operačním sále; 2003: CSS – obor sterilizace a dezinfekce; 2011: ukončeno Bc. studium – ošetřovatelství, VŠZSP Svatá Alžběta, Příbram; 2013: CSS – obor management a ekonomika ve zdravotnictví; 1989–1990: Okresní nemocnice Jindřichův Hradec, chirurgické oddělení, sestra; 1990– 2001: Okresní nemocnice Jindřichův Hradec, operační sály, instrumentářka; od 2001: Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., centrální sterilizace, staniční sestra Ing. Iva Brabcová, Ph.D. 1991–2004: dětská sestra na novorozeneckém odd. Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s.; 2002: ukonč. Ing. studium na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci, VŠE Praha – Ekonomika a management; 2013: ukonč. doktorské studium ZSF JU – obor Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí, dospělých a seniorů

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 19 / Postoje laickej verejnosti k darcovstvu orgánov v Slovenskej republike

přehledová studie 23 / Využití Teorie pokojného konce života v péči o pacienty v terminálním

přehledová studie 25 / Násilí a české ošetřovatelství

výzkumné sdělení 28 / Edukace geriatrických pacientů

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Postoje laickej verejnosti k darcovstvu orgánov v Slovenskej republike PhDr. Mgr. Silvia Cibríková, PhD. Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešov

Bc. Marta Hudáková Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešov

PhDr. Iveta Ondriová Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešov

Súhrn / Cieľom našej práce bolo zistiť, aké postoje zaujíma laická verejnosť k darcovstvu orgánov. Výsledky nášho prieskumu potvrdzujú záujem laickej verejnosti o danú problematiku. Na druhej strane sme však zistili potrebu ich väčšej informovanosti o legislatívnych a etických aspektoch darcovstva a transplantácie orgánov, ako aj ich konzekvencií pre riešenie konkrétnych situácií, s ktorými môžu byť konfrontovaní. V súlade s viacerými štúdiami bola identifikovaná nedostatočná informovanosť verejnosti o využívaní systému opting-out a existencii národného registra nedarcov orgánov. Kľúčové slová / darcovstvo orgánov – transplantácia – právne a etické aspekty darcovstva. Attitudes of general public to the organ donation in Slovakia Summary / The main aim of our study was to find out what kind of attitudes general public has regarding the organ donation. Our results confirm the interest of the general public on the issue. On the other hand, we have found the need for greater awareness of the legal and ethical aspects of organ donation and transplantation, as well as consequences to solve specific situations that people may be faced. According to several studies we identified lack of public knowledge about the use of the opting-out system and about the existence of a national registry of non-donators. Keywords / organ donation – transplantation – legal and ethical aspects of organ donation.

Úvod

Postoje laickej a odbornej verejnosti v súvislosti s legislatívnymi a etickými aspektmi darcovstva a transplantáciami orgánov boli predmetom viacerých domácich i zahraničných štúdií (Guľášová et al., 2007; Munzarová, 2005; Ilíková, 2008). Záujem o danú problematiku vystupuje do popredia v kontexte súčasných legislatívnych noriem (zákon NR SR č. 576/2004 Z.z.; odborné usmernenie MZ SR č. 28610/2006 – OZSO o darcovstve, odberoch ľudských orgánov z tiel živých a mŕtvych darcov, o testovaní darcov a o prenose ľudských orgánov na príjemcu). Náhrada životne dôležitých orgánov zničených chorobným procesom orgánmi zdravými otvára nové možnosti a perspektívy modernej medicíny. V kontexte etických problémov súvisiacich s darcovstvom orgánov sa do popredia dostávajú dve najdôležitejšie otázky, a to tie, ktoré sa zaoberajú definíciou smrti, a tie, ktoré sa týkajú súhlasu s odberom (Munzarová, 2005). Odbery a transplantácie orgánov závisia vo veľkej miere od právnych no riem štátu. Rovnako aj charakter a kvalita transplantačného programu súvisia s etickými, morálnymi i náboženskými zásadami a kultúrnymi tradíciami národa (Laca, 2009). V zásade existujú dve

formy úpravy darcovstva orgánov po smrti (transplantácie ex mortuo). V Európe rozoznávame dva systémové prístupy: systémy, v ktorých sa pre darovanie orgánov po smrti vyžaduje explicitný súhlas darcu (opting-in systém), alebo systémy, ktoré vychádzajú z tzv. prezumovaného súhlasu (opting-out systém). Druhý menovaný systém úpravy odoberania orgánov z tiel mŕtvych darcov sa uplatňuje aj v Slovenskej republike. Pre darovanie orgánov po smrti sa teda nevyžaduje súhlas predpokladaného darcu, ten sa predpokladá, dokiaľ osoba nevyhlásila nesúhlas s darovaním po smrti. Takáto úprava zvyšuje počet predpokladaných darcov, aj keď podľa niektorých autorov nedostačujúco chráni práva na ochranu osobnosti. Záujem na ochrane zdravia a života druhej osoby teda v týchto prípadoch prevažuje nad záujmami zomrelej osoby. Konkrétne, odber orgánov z tiel mŕtvych darcov upravuje § 37 zákona o zdravotnej starostlivosti (zákon č. 576/2004 Z.z.), podľa ktorého odobrať orgány, tkanivá alebo bunky z tiel mŕtvych darcov možno iba vtedy, ak osoba počas svojho života neurobila písomné vyhlásenie, že s týmto zásahom do svojej telesnej integrity nesúhlasí. Pokiaľ nedôjde k vyjadreniu písomného nesúhlasu s odberom

a prenosom orgánov počas života darcu, predpokladá sa jeho súhlas s odberom a lekári môžu odobrať orgán(y) na zákonom určené účely. Za osobu nespôsobilú môže informovaný súhlas/nesúhlas (vyjadrenie) počas jej života dať jej zákonný zástupca. Vyhlásenie (nesúhlas s odberom) s osvedčeným podpisom sa zasiela do registra osôb, ktoré vyjadrili počas svojho života nesúhlas s odobratím orgánov, tkanív a buniek po smrti, vedeného Ministerstvom zdravotníctva SR. Pri transplantácii od živého darcu daruje jeden človek vlastný orgán druhému, za účelom predĺženia jeho života. Darovať orgány môže príbuzný aj nepríbuzný darca. U príbuzného darcu sú výsledky transplantácie lepšie vzhľadom na imunologickú príbuznosť s príjemcom (Šoltés, 2008). Žijúci darca musí byť svojpráv-

Recenzovaly Prof. MUDr. Marta Munzarová, CSc. emeritní profesorka LF MU v Brně PhDr. Věra Wolffová Fakultní nemocnice Ostrava, oddělení řízení kvality – všeobecná sestra, transplantační centrum – transplantační koordinátor

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 12/13

Graf 1

Graf 2

Graf 3

Graf 4

Rozdelenie respondentov podľa pohlavia

Rozdelenie respondentov podľa veku

Darovanie orgánov príbuzném

Darovanie orgánov komukoľvek určite áno 10 %

do 25 rokov

muž

56 %

áno

22 %

nemám vyhradený názor

38 %

nie

24 %

určite áno 62 %

od 26 do 35 rokov

žena

30 %

56 %

44 %

určite nie 0 % nie

áno od 36 do 45 rokov

od 46 do 55 rokov

12 %

nemám vyhradený názor

34 %

určite nie

zdroj: výzkum autorek

ny. Z právneho hľadiska je zákaz odberu orgánov od neplnoletých jedincov alebo jedincov zbavených svojprávnosti. Odber orgánov od neplnoletých a zbavených svojprávnosti je možný len v prípade, ak prínos transplantácie vysoko prevyšuje ujmu na zdraví u darcu a nie je možné zabezpečiť žiadnu inú alternatívnu liečbu u príjemcu. Takýto odber sa smie zrealizovať len so súhlasom ich právneho zástupcu (Laca, 2009). Dôležitou etickou otázkou pri odbere orgánov od žijúcich darcov je otázka slobodného rozhodnutia. Súhlas darcu s odberom musí byť úplne dobrovoľný a mal by byť motivovaný nielen emocionálne, ale aj racionálne. Použitie tkanív a orgánov od mŕtvych na transplantačné účely nie je novinkou v oblasti transplantológie. Keď sa však začali používať orgány mŕtvych na transplantačné účely, začali sa vynárať otázky najmä zo strany verejnej mienky. V očiach pozostalých sa odber orgánov javil ako ťažko prijateľný zásah do tela zosnulého. Rovnako veľkú úlohu pri tom zo hrali aj náboženské cítenie a postoje.

Údaje o darcoch, príjemcoch a transplantáciách orgánov sa zhromažďujú v Národnom transplantačnom registri. Register patrí pod Ministerstvo zdravotníctva SR, to jeho správou poverilo Slovenské centrum orgánových transplantácií (SCOT), ktoré je súčasťou Slovenskej zdravotníckej univerzity v Bratislave. Súčasťou Národného transplantačného registra sú čakacie listiny pacientov na transplantáciu, register darcov a register osôb odmietajúcich darovanie orgánov po smrti. Posledne menovaný register nedarcov alebo negatívny register slúži na technické zabezpečenie práva občanov na odmietnutie darovania orgánov po smrti. Prakticky: osoba, ktorá odm ieta darovanie orgánov po smrti, vyplní formulár „Odmietnutie darovania orgánov, tkanív a buniek po smrti“, svoj podpis nechá overiť notárom a zašle ho do Slovenského centra orgánových transplantácií. Po zaregistrovaní do databázy dostane potvrdenie o registrácii a registračné číslo v databáze nedarcov.

Každé pracovisko na území SR, ktoré indikuje potenciálneho darcu, sa kontaktuje so SCOT, požiada o kontrolu v registri nedarcov a dostane písomné potvrdenie, že osoba nie je prítomná v registri. Len po tejto procedúre sa môže pokračovať v postupoch, ktoré súvisia s odberom. V prípade, že údaje osoby sú zaznamenané v negatívnom registri, celý proces sa zastaví a odber sa nevykoná.

Ciele

Cieľom našej práce bolo zistiť, aké postoje zaujíma laická verejnosť k darcovstvu orgánov. Zisťovali sme, akú významnosť pripisujú problematike transplantácie, jej medializácie a informovanosti medzi laickou verejnosťou a ich potencionálnu compliance v procese darcovstva a transplantácie orgánov. Potencionálnu compliance sme v našej práci vymedzili ako potencionálnu ochotu a schopnosť jednotlivca participovať v programe darcovstva a transplantácie orgánov (potencionálny súhlas s darovaním orgánov, transplantáciou).

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Materiál a metodika

Prieskum bol realizovaný v apríli 2012 v meste Prešov počas preventívnych dobrovoľníckych aktivít realizovaných študentmi ošetrovateľstva v rámci Svetového dňa zdravia. V priebehu týchto aktivít, ktorých súčasťou bolo poradenstvo týkajúce sa podpory zdravia, sme požiadali respondentov o vyplnenie dotazníka zameraného na problematiku transplantácie a darcovstva orgánov. Dotazník bol respondentom distribuovaný po realizovanom poradenstve pria mou administráciou, jeho vyplnenie bolo anonymné. Výber respondentov bol námatkový. Prieskumu sa zúčastnili len respondenti, ktorí po oboznámení s cieľmi prieskumu vyjadrili ochotu spolupracovať. Prieskumný súbor tvorilo 100 respondentov laickej verejnosti. Návratnosť dotazníka bola 100%. Zistené demografické údaje (pohlavie, vek) respondentov uvádzame v grafe 1 a 2. Významná časť respondentov (58 %) mala vysokoškolské vzdelanie, 42 % respondentov uvádzalo stredoškolské vzdelanie. Na získanie relevantných údajov sme použili dotazník vlastnej konštrukcie so zameraním na problematiku transplantácií a darcovstva orgánov, ktorý obsahoval spolu 19 kombinovaných položiek, zameraných na nasledujúce oblasti: úroveň informovanosti, zdroje informácií o problematike, jej úroveň medializácie, ako aj ich potencionálny súhlas s darovaním orgánov. Položky sme hodnotili na päťstupňovej Likertovej škále. Na záver dotazníka sme zaradili položky týkajúce sa demografických údajov (vek, pohlavie, vzdelanie).

Výsledky a diskusia

Úroveň medializácie a informovanosti Pre väčšinu respondentov je téma transplantácie a darcovstva orgánov veľmi dôležitá. 48 % respondentov považuje transplantáciu a darcovstvo orgánov za významnú tému, 44 % respondentov sa nevedelo k danej téme vyjadriť. Zároveň však 52 % respondentov uviedlo, že súčasná úroveň medializácie a informovanosti laickej verejnosti o problematike darcovstva a transplantácii je nedostatočná, 34 % respondentov sa k danej problematike nevedelo vyjadriť. Len 14 % respondentov považuje medializáciu vyššie spomínanej problematiky za dostatočnú.

Významným zistením bolo, že až 94 % respondentov vyjadrilo potrebu väčšej informovanosti o problematike transplantácií a darcovstva orgánov. V 88 % dominovali ako zdroj informácií masmédiá (televízia, internet, noviny). Významným etickým a právnym aspektom v súvislosti s darcovstvom orgánov je predchádzajúce vyjadrenie súhlasu mŕtveho alebo následné vyjadrenie súhlasu príbuzných zosnulého s odberom orgánov na transplantáciu. Väčšina civilizovaných krajín rešpektuje právo jedinca na zachovanie vlastnej integrity aj po smrti, teda aj práva na vyjadrenie súhlasu s odberom orgánov. V niektorých štátoch je právne zakotvená potreba súhlasu jedinca k odberu orgánov po smrti, ktoré musí vykonať počas svojho života (Laca, 2009). Na Slovensku je využívaný systém opting-out, kde základnou podmienkou pre odber orgánov od mŕtvych je zákonom predpokladaný súhlas s odberom, resp. výslovné neodmietnutie posmrtného darcovstva. Odobrať orgány, tkanivá alebo bunky z tiel mŕtvych možno iba v prípade, ak osoba alebo jej zákonný zástupca neurobili písomné vyhlásenie počas života o odmietnutí posmrtného darcovstva. Toto právo, ako aj právo odvolať svoj nesúhlas upravuje zákon NR SR č. 576/2004 Z.z., o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti a o zmene a doplnení niektorých predpisov. V práci sme preto zisťovali informovanosť laickej verejnosti v oblasti poskytovania súhlasu s odberom orgánov na transplantačné účely od mŕtveho príbuzného. Podľa platnej legislatívy pojednávajúcej o transplantáciách a darcovstve orgánov sa orgány od mŕtveho darcu smú odobrať na transplantačné účely aj bez súhlasu príbuzných. Iba 26 % respondentov v našom prieskume uviedlo, že na odobratie orgánov nie je potrebný ich súhlas, až 58 % respondentov si myslí, že bez ich súhlasu by nebolo možné odobrať orgány mŕtveho príbuzného, 16 % respondentov sa konkrétne nevyjadrilo. Možnosť zapísať sa do registra „nedarcov“ máme všetci. Zaujímalo nás, koľkí respondenti poznajú postup, ako sa stať jeho členom. Prekvapujúcim zistením bolo, že až 88 % respondentov nevedelo o existencii národného regis-

tra nedarcov orgánov. O jeho existencii je informovaných len 12 % respondentov. Tieto výsledky sú zrejme dôsledkom nedostatočnej medializácie alebo nezáujmu verejnosti v tejto oblasti. Otázny zostáva fakt, do akej miery respondenti uvažovali nad možnosťou zapísať sa do registra nedarcov. Podobné výsledky vo svojich prácach zistili Guľášová et al. (2007), Munzarová (2005), Ilíková (2008). 89 % respondentov v práci Guľášová et al. (2007) nevedelo o možnosti odberu orgánov od mŕtvych darcov aj bez súhlasu príbuzných. Rovnako Munzarová (2005) na vzorke 205 študentov prvého ročníka medicíny zistila, že len 25 študentov poznalo správny postup pri odbere orgánov. Autorka v tejto súvislosti uvádza, že slabá informovanosť v danej problematike môže viesť k nedorozumeniam medzi rodinnými príslušníkmi a lekármi, ktoré majú občas dohru až na súde (Munzarová, 2005). Potencionálna compliance respondentov pri darcovstve orgánov na účely transplantácie Rozhodnúť sa darovať vlastný orgán pre lepší život druhého určite nie je jednoduché. V tomto rozhodovaní zohrávajú veľkú úlohu najmä citové väzby. Zisťovali sme ochotu respondentov darovať vlastné orgány nielen vo vzťahu k príbuznému. Výsledky výskumu ukazujú, že 96 % respondentov by darovalo orgány príbuznému, z toho možnosť „určite áno“ uviedlo 62 %. 4 % respondentov sa konkrétne nevedeli vyjadriť. Ochotu darovať vlastné orgány komukoľvek vyjadrilo len 32 % a 30 % by vlastné orgány určite komukoľvek nedarovalo. Zvyšných 38 % sa nevedelo konkrétne vyjadriť.

Záver

Výsledky nášho prieskumu potvrdzujú záujem laickej verejnosti o danú problematiku. Na druhej strane sme však zistili ich potrebu väčšej informovanosti o legislatívnych a etických aspektov darcovstva a transplantácie orgánov, ako aj ich konzekvencií pre riešenie konkrétnych situácií, s ktorými môžu byť konfrontovaní. V súlade s viacerými štúdiami bola identifikovaná nedostatočná informovanosť verejnosti o využívaní systému opting-out a existencii národného registra nedarcov orgánov.

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 12/13

Literatura 1. Adamec M. Transplantace slinivky břišní a diabetes mellitus. Praha: Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-246-11-66-X. 2. Baláž P a kol. Transplantace v experimentu. Praha: Galén, 2006. 145 s. ISBN 80-7262-366-4. 3. Breza J. 1000 transplantácií obličiek na urologickej klinike v Bratislave. [online] 2009 [cit. 2011-10-10] Dostupné na: http://www. solen.cz/pdfs/uro/2009/05/01.pdf. 4. Ďuriš I, Hulín I, Bernadič M. Princípy internej medicíny. Bratislava: Slovak Academic Press, 2001. 2951 s. ISBN 808 8908 698. 5. Fabián J. Štyridsať rokov od prvej transplantácie srdca v humánnej medicíne. Kardiológia, 2007, zv. 16, č. 6, s. 176. ISSN 1210-0048. 6. Fabián J. Pred desiatimi rokmi vyvrcholili prípravy a realizácia programu transplantácie srdca na Slovensku. Kardiológia, 2008, zv. 17, č. 4, s. 145. ISSN 1210-0048. 7. Fabián J, Goncelvesová E. Transplantácia srdca, legendy, fakty, perspektívy v obrazoch. Banská Bystrica: DALI s. r. o., 2002. 40 s. ISBN 80-89090-02-8. 8. Fabián J a kol. Prvý pacient zo Slovenska po transplantácii srdca a pľúc. Kardiológia, 2006, zv. 15, č. 4, s. 219. ISSN 1210-0048. 9. Gulášová I a kol. Prieskum informovanosti laickej verejnosti o právnych a etických aspektoch transplantácií obličiek. [online] 2008 [cit. 2012-20-03] Dostupné na: http://www. solen. sk/index.php?page =pdf_ view&pdf _id=2829&magazine_id=5 10. Haškovcová H. Lékařská etika. Praha: Galén, 2002. 272 s. ISBN 80-7262-132-7.

11. Ilíková J. Etické otázky související s transplantací orgánů: diplomová práca. [online] 2008 [cit. 2011-10-10] Dostupné na: http://www.theses.cz/id/vnu9kq?info=1;isshlret=etick%C3%A9%3Bot%C3%A1zky%3B;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Deticke%20ot%C3% A1zky%20souvisej%C3%ADc%C3%AD%26start%3D1. 12. Kuba D. Program orgánových transplantácií: transplantácie na Slovensku. Zdravotnícke noviny, 2008, č. 12, s. 7. 13. Laca Ľ. Darovanie a transplantácie orgánov. Banská Bystrica: Koprint s. r. o., 2009. 99 s. ISBN 978-80-970175-5-2. 14. Laca Ľ, Grandnerová B. Súčasná legislatíva odberov a transplantácií orgánov, tkanív a buniek. Orgánové Transplantácie, 2007, roč. 3, č. 1–2, s. 3–5. ISSN 1336-7129. 15. Listnik A. Darovanie ľudských orgánov, právna norma a akceptácia u nás. Poprad: Slza, 2007. ISBN 978-80-9696968-5. 16. Lučanová Z. Transplantácie ex mortuo. Informácie z medicinského práva. [online] 2010 [cit. 2013-10-10] Dostupné na: http:// www.pravo-medicina.sk/detail-aktuality?new_id=107. 17. Mistrík M. Transplantácia krvotvorných buniek. Bratislava: Good Print, spol. s r. o., 2005. 36 s. ISBN 80-89201-12-1. 18. Munzarová M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada Publishing, a. s., 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. 19. Národný ústav srdcových a cievnych chorôb, a. s. Prvú úspešnú transplantáciu

srdca vykonali pred trinástimi rokmi [online] 2011 [cit. 2011-10-10] Dostupné na: http:// www.nusch.sk/sk/ 302/uspesne- transplantacie-srdca-uz-13-rokov. 20. Nouza K. Transplantáty pre život. Martin: Osveta, 1991. 233 s. ISBN 80-217-0363-6. 21. Nôtová P a kol. Kvalita života po transplantácií srdca – psychosomatický aspekt. Psychiatria [online] 2003 [cit. 2012-20-03] Dostupné na: http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria /4-2003/psy4-2003cla9.pdf. 22. Oliverius M. Kdy budu moci opět jíst? [online] 2007 [cit. 2011-10-10] Dostupné na: http://www.transplantace.eu/info /informace.php?t=Tenk%E9%20st%F8evo&z= Bro%9Eura&f=1. 23. Šoltés L a kol. Vybrané kapitoly z medicínskej etiky. Martin: Osveta, 2008. 252 s. ISBN 978-80-8063-287-8. 24. Tóth K a kol. Právo a zdravotníctvo. Bratislava: Herba, spol. s r. o., 2008. 388 s. ISBN 978-80-89171-57-6.

Více o autorce PhDr. Mgr. Silvia Cibríková, PhD. 1991–1996: NsP Prešov, OOS a CS – operačná sestra; 1996–2002: SZŠ Prešov, učiteľ odborných predmetov; od 2002: Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra ošetrovateľstva, odborný asistent

inzerce

Bomix® plus

Bezaldehydový pĜípravek na dezinfekci nástrojĤ

5 dĤvodĤ, proþ zvolit Bomix® plus 1.

Široké spektrum úþinnosti (baktericidní, fungicidní na kvasinky, virucidní na obalené viry (vþ. HBV, HIV, HCV))

Vynikající þisticí úþinek

Výborná materiálová snášenlivost (sklo, keramika, ocel, neželezné kovy, hliník, tvrdá guma a tvrdé plasty, guma, syntetické materiály)

PĜíjemná vĤnČ

Ekonomicky výhodný (úþinný pĜi koncentraci 0,5 % již za 15 minut)

Výzkumem k prevenci infekcí. www.bode-science-center.com

HARTMANN-RICO a.s. • Masarykovo nám. 77 • 664 71 Veverská Bítýška • tel. (+420) 549 456 120 • e-mail: kontakt@hartmann.cz • www.bode.cz

Přehledová studie recenzované články

Využití Teorie pokojného konce života v péči o pacienty v terminálním stadiu v podmínkách České republiky Souhrn / Teorie pokojného konce života autorek Cornelie M. Ruland a Shirley M. Moore je zaměřena na pacienty v terminálním stadiu života. Jejím cílem je zajistit smrtelně nemocnému nebo umírajícímu pacientovi a jeho rodině bio-psycho-sociální a spirituální potřeby. Tuto teorii lze využít v péči o pacienta v terminálním stadiu, a to jak ve zdravotnickém zařízení, tak v domácím prostředí, především však v hospici. Klíčová slova / pacient – terminální stadium – ošetřovatelská péče – paliativní péče. Using the Theory of Peaceful End of Life in care of terminally ill patients in the Czech Republic Summary / The Theory of Peaceful End of Life by authors Cornelia M. Ruland and Shirley M. Moore is concerned with patients in their terminal stage of life. It is aimed at securing the terminally ill or dying patient and his family required bio-psycho-social and spiritual needs. This theory can be used in nursing care of terminally ill in health-care facilities, home-care but above all in hospice establishments. Keywords / patient – terminal stage – nursing care – palliative care.

Recenzovaly Mgr. Lenka Kroupová Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, FZS Plzeň Ing. Bc. Hana Vojtová ředitelka Domova seniorů Mistra Křišťana Prachatice

Mgr. Alena Machová Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, ZSF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Úvod

Umírání a smrt jsou, stejně jako narození, vývojovou etapou lidského života. Jedná se o poslední etapu našeho života, ale i ta si zaslouží pozornost laické i odborné veřejnosti. Přesto se v současné společnosti setkáváme s opomíjením této problematiky, nelze říci, že by byla tabuizována, ale většina lidí nemá příležitost se s touto problematikou d ostatečně seznámit (Bártlová, Matulay, 2009). Umírání je z pohledu medicíny označováno jako terminální stadium, tzn. poslední okamžiky života (hodiny, dny, ale může jít i o měsíce), které jsou charakterizovány nevratným selháváním lidského organismu v některém z jeho systémů. Sláma (2007) konstatuje, že umírání nelze charakterizovat pouze jako patofyzio logický proces, neboť se jedná o závěrečnou fázi lidského života, jež má navíc psychologickou, sociální a spirituální dimenzi. V případě nezvratnosti nadcházející smrti postupuje lékař lege artis, když poskytuje terapii symptomatickou, nikoli kurativní. WHO definuje paliativní medicínu jako „celkovou péči o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem palia tivní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin.“ (Kelnarová, 2007, s. 47). Teorie pokojného konce života autorek Cornelie M. Ruland a Shirley M. Moore byla vyvinuta v doktorském programu

ošetřovatelství, kdy Rulandová byla studentkou a Mooreová její školitelkou. Byla odvozena z klinického praktického standardu pro pokojný konec života vytvořeného ve spolupráci s chirurgickými sestrami v Norsku (Machová, 2011). Základní teoretická tvrzení v Teorii pokojného konce života autorek Cornelie M. Ruland a Shirley M. Moore Autorky Teorie pokojného konce života definovaly následující teoretická tvrzení (Ruland and Moore, 1998, s. 174): 1. Sledování a tišení bolesti a aplikování farmakologických a nefarmakologických postupů přispívá k pacientově bezbolestnosti. 2. Předcházení, monitorování a uvolnění fyzického diskomfortu, usnadnění odpočinku, relaxace, uspokojení, předcházení komplikací přispívá k pacientovu pocitu pohodlí. 3. Zapojení pacienta a jeho blízkých do rozhodování o péči, léčba a ošetřování pacienta s úctou, empatií a respektem, zdvořilostí k pacientovým vyjádřeným potřebám, přáním a jejich upřednostňování přispívá k pacientovu pocitu důstojnosti a respektu. 4. Poskytování emocionální podpory, monitorování a vyhovění pacientovým vyjádřeným potřebám léků proti úzkosti, podněcování důvěry, poskytování pacientovi a jeho blízkým po učení v praktických záležitostech a fyzická přítomnost dalších pečujících osob, jestliže je požadována, přispívá k pocitu smíření.

recenzované články Přehledová studie

5. Zapojení blízkých do péče o pacienta, pomoc blízkým v jejich zármutku, obavách, v zodpovězení otázek a zprostředkování příležitosti mít rodinu nablízku přispívá k pacientovu pocitu blízkosti rodiny nebo dalších pečujících. 6. Pacientovy pocity bezbolestnosti, pohodlí, důstojnosti a respektu, smíření, blízkosti rodiny nebo dalších pečujících přispívají k pokojnému konci života.

Využití Teorie pokojného konce života v podmínkách ČR

Péče o pacienty v terminálním stadiu zůstává i přes nezadržitelný rozvoj medicíny a ošetřovatelství v České republice nedostatečná. Pacienti nejčastěji umírají ve zdravotnických zařízeních, a to i přes snahy přesunout paliativní péči do domácího prostředí a za pomoci rodinných příslušníků a odborného zdravotnického personálu (z agentur domácí péče, domácí či lůžkové hospicové péče) zlepšit kvalitu života umírajících a jejich rodin. Cílem ošetřovatelské péče o pacienty v terminálním stadiu ve zdravotnických zařízeních (nejčastěji jsou to oddělení dlouhodobé péče) a v domácím prostředí je zajištění bio-psycho-sociálních a spirituálních potřeb umírajícího a jeho blízkých. V rámci zdravotnických zařízení, agentur domácí péče a hospicových zařízení je využíván ošetřovatelský proces, kde jsou jednotlivé ošetřovatelské intervence zaměřeny na výsledek: bezbolestnost, pocit pohodlí, pocit důstojnosti a respektu, pocit smíření a pocit blízkosti nejbližších pacienta a samozřejmě pečujících (Machová a kol., 2009). Potřeba být bez bolesti bývá v současné době u pacientů v terminálním stadiu velmi dobře uspokojena. Sestry používají metody hodnocení jednotlivých aspektů bolesti, na jejichž základě používají ošetřovatelské metody (aplikace chladu či tepla, polohování, odvádění pozornosti), ve spolupráci s lékařem pak aplikují moderní analgetickou terapii odpovídající doporučením WHO nebo asistují při invazivních metodách léčby bolesti (blokády nervů, zavádění epidurálních a spinálních katetrů apod.). Problémem českého ošetřovatelství je zajištění autonomie pacientů (Bužgo-

vá, 2007). Autonomie znamená svobodnou vůli jednotlivce rozhodovat o svém vlastním životě v případě, že je toho schopen v rámci svého psychického a fyzického stavu, a patří mezi základní lidské potřeby. Součástí této potřeby je i potřeba vážnosti a uznání ze strany druhých, tedy potřeba důstojnosti a respektu. Sestry by měly při poskytování ošetřovatelské péče respektovat pacienta jako jedinečnou osobnost. Pacient má právo na pravdivé a úplné informace, na odmítnutí léčby či ošetřovatelské péče, a to nejen v případě nevyléčitelné choroby (Hanzlíková, 2007). Sestra jako profesionál má za úkol zhodnotit schopnost pacienta rozhodovat sám o sobě a zvážit míru ošetřovatelské péče, kterou pacient skutečně potřebuje. Pacientovi může škodit jak péče nadbytečná, tak péče nedostatečná. Pacient má být aktivně zapojován do ošetřovatelské péče a uspokojování potřeb a měl by mít vždy možnost svobodné volby (Bužgová, 2007). Pacient má právo nejen na péči na kvalitní úrovni, ale také na ohleduplný a citlivý přístup v oblasti soukromí a intimity (Sikorová, Fillová, 2011). Samozřejmostí je možnost mít u sebe své věci, používat např. vlastní osobní prádlo a pyžamo. Pokoj pacienta se stává jeho soukromým osobním prostorem, sestra by proto měla při vstupu zaklepat. Stejně tak provádí veškeré ošetřovatelské činnosti pouze se souhlasem pacienta a vždy respektuje jeho přání (Bužgová, 2007). Ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stadiu by měla využívat spolupráce rodiny a blízkých, a to nejen v domácím prostředí. V současné době je péče o nemocného a umírajícího přesouvána do zdravotnických zařízení, jen málo příbuzných je schopno se o své blízké postarat. Vzhledem k tomu, že příbuzní velmi často nejsou spokojeni s poskytovanou péčí o jejich blízké ve zdravotnických zařízeních, kde je poskytována obecná paliativní péče, dochází postupně ke zvyšování zájmu o poskytování ošetřovatelské péče v domácím prostředí. Rodina plní v péči o nemocného několik rolí. Je významným zdrojem informací a poskytovatelem ošetřovatelské péče, kde plní ochrannou, preventivní a podpůrnou funkci (Bártlová a Matulay, 2009). Schopnost poskytnout

florence 12/13

svému blízkému adekvátní ošetřovatelskou péči je ovlivněna závažností jeho choroby, délkou trvání a prognózou jeho stavu. Největší obavy pečujících o jejich blízké bývají vyvolány především představou samotného umírání a smrti, zvláště je-li provázena fyzickým či psychickým utrpením nemocného. Největší hrozbou je pocit, že nebudu schopen se o svého blízkého dostatečně postarat. V případě nezvládnutí péče si pak vyčítají nutnost převozu do zdravotnického zařízení (Kelnarová, 2007). Spolupráce s příbuznými je v našich zdravotnických zařízeních problémem. Sestry místo aktivního vedení příbuzných nemají zájem o spolupráci s rodinou, vázne komunikace mezi ošetřovatelským personálem, pacientem a jeho rodinou. Zcela opomíjena je oblast emocionální podpory příbuzných a doprovázení rodiny po smrti jejich blízkého. Nejlepší alternativou pro péči o terminálně nemocné se jeví péče hospicová ve formě domácí i lůžkové, v níž je poskytována specializovaná paliativní péče. Ze statistik však vyplývá (ÚZIS, 2013), že v roce 2012 zemřely tři čtvrtiny (73,9 %) osob v léčebném či sociálním zařízení (z toho 58,3 % v nemocnici) a pouze 21,0 % osob doma. Je tedy na místě zamyslet se nad tím, jak zajistit klidný konec života pacientům umírajícím v nemocnicích. Je potřeba zaměřit se nejen na biologické potřeby, které jsou zpravidla saturovány velmi dobře, ale především na potřeby psychické a sociální. Sestra by se měla umět vcítit do pocitů pacienta a jeho rodiny, někdy stačí jen projev zájmu, pohlazení či úsměv.

Závěr

Teorie pokojného konce života vychází z norského prostředí, primárně byla určena pro dospělou populaci terminálně nemocných pacientů v prostředí akutní péče. Výsledná kritéria souvisejí s technickými aspekty péče (farmakologická i nefarmakologická léčba), psychologickým aspektem (komunikace, emocionální podpora, zajištění autonomie) a sociálním aspektem (rodina a blízcí příbuzní). Z analýzy této ošetřovatelské teorie vyplývá možnost jejího využití především v dlouhodobé péči, a to institucionální i domácí, přičemž věk pacienta nehraje roli.

Přehledová studie recenzované články

Literatura 1. Bártlová S, Matulay S. Sociologie zdraví, nemoci a rodiny. 1. vyd. Martin: Osveta, 2009. 144 s. ISBN 13: 978-808063-306-6. 2. Bužgová R. Respektování autonomie při dlouhodobé péči o seniory. 2007, roč. IX, č. 1, s. 65–69. ISSN 1212-4117. 3. Hanzlíková A. Komunitní ošetřovatelství. 1. čes. vyd. Martin: Osveta, 2007. ISBN 978-80-8063-257-1. 4. Kelnarová J. Tanatologie v ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Litera, 2007. 112 s. ISBN 978-80-85763-36-2. 5. Machová A, Sedláková G, Tóthová V. Využití Teorie pokojného konce života v komunitní péči. Kontakt. 2009, roč. XI, č. 2, s. 333–338. ISSN 1212-4117. 6. Machová A. Vybrané konceptuální modely a teorie ošetřovatelství. In:

Více o autorce Plevová I a kol. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 130–186. ISBN 97880-247-3557-3. 7. Ruland CM, Moore SM. Theory Construction Based on Standards of Care: A proposed Theory of the Peaceful End of Life. Nursing Outlook. 1998, roč. 46, č. 4, s. 169–175. ISSN 0029-6554. 8. Sikorová L, Fillová A. Opomíjení dodržování intimity pacientů ve zdravotnickém zařízení. Kontakt. 2011, roč. 13, č. 2, s. 204–210. ISSN 1212-4117. 9. Sláma O. Péče o umírajícího pacienta. In: Sláma O, Kabelka L, Vorlíček J. Paliativní medicína. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. s. 301–318. ISBN 978-80-7262-505-5. 10. ÚZIS ČR, 2013. Zemřelí 2012. 161 s. ISBN: 978-80-7472-043-7.

Mgr. Alena Machová 1987: ukonč. SZŠ České Budějovice – obor všeobecná sestra; 2004: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra, ZSF JU České Budějovice; 2006: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, pediatrický modul, ZSF JU České Budějovice; od 2009: doktorandské studium ZSF JU České Budějovice, obor Ošetřovatelství; 1987–1991: Nemocnice České Budějovice, Dětské oddělení, dětská sestra; 1991–1996: Nemocnice České Budějovice, ARO, anesteziologická sestra; 1996–2004: Nemocnice České Budějovice, ARO, Ambulance pro léčbu bolesti, anesteziologická sestra; od 2004: ZSF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, odborná asistentka; od 2009: Nemocnice České Budějovice, a. s., Neonatologické oddělení, dětská sestra

Násilí a české ošetřovatelství Mgr. Jaroslav Pekara Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.; prac. sk. Bezpečnost personálu (Aesculap Akademie); student ZSF JU České Budějovice

Souhrn / Problém násilí v ošetřovatelství se České republiky velmi dotýká. Přestože chybí výraznější podpora vládních organizací, zaměstnavatelů a výzkumů zaměřených na danou problematiku, začínají se objevovat snahy snižovat násilí v českých zdravotnických zařízeních. První zkušenosti z projektů zaměřených na daný problém odhalují nejen nutnost dále vzdělávat zaměstnance na všech úrovních zdravotnických zařízení, ale také přemýšlet nad nedostatky, které brání snižování tak závažného tématu, které negativně dopadá na kvalitu poskytovaných služeb. Cílem sdělení je analýza nejvýznamnějších výsledků realizovaných projektů a školení. Autor se zabývá problematikou v rámci vědecké práce doktorského studia a působí také jako komunikační lektor. V ČR již proškolil v prevenci násilí cca 4000 lékařských i nelékařských pracovníků. Na základě analýz a srovnání projektů se snaží optimalizovat podmínky z hlediska prevence násilí v ošetřovatelství v ČR, a to nejen pro zdravotníky, ale i „jejich“ pacienty. Klíčová slova / násilí – ošetřovatelství – všeobecná sestra – prevence. Violence and Czech nursing Summary / The Czech Republic (CR) has a problem with violence in the health care area. CR lacks the support of government agencies, employers and research on the issue. Gradually, however, efforts begin to emerge, aiming to minimize violence in the health care. In the CR, there were several projects to minimize violence in the health care. The experiences from projects point to deficiencies in staff training. Ii is important to educate employees and try to minimize violence in the health care. The aim of this paper is to analyse the results from the implemented projects and training. The author writes his dissertation work on this topic. He is a medical employee and communication lector. He prepares improvements for staff members in the health care and their patients in the CR on the basis of an analysis and comparison of the relevant projects. Keywords / violence – nursing – nurse – prevention.

Úvod

Z hlediska analýzy problému lze identifikovat tři mýty, které o násilí v sektoru zdravotní péče často převládají: 1. násilí lze očekávat nejčastěji na psychiatrii, 2. za násilí při kontaktu může vždy pacient/jeho příbuzný, 3. zdravotníci vědí, co dělat, když je pacient napadne.

Z hlediska bodu 1 se výzkumy násilí nejčastěji zaměřují na psychiatrická pracoviště a oddělení intenzivní péče. Tato data bývají automaticky přenášena na oddělení nepsychiatrická (všeobecná lůžka, oddělení neintenzivní péče). Také preventivní a strategická opatření jsou přenášena ze zkušeností intenzivních lůžek a psychiatrických oddělení (Beech,

Recenzovali Mgr. Tomáš Petr, Ph.D. Ústřední vojenská nemocnice – VFN, Praha, psychiatrické oddělení PhDr. Marie Trešlová, Ph.D. katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

recenzované články Přehledová studie

Leather, 2006). Oddělení všeobecných lůžek jsou však specifická jinak. Zde se nejčastěji vyskytuje násilí na základě vystupňovaných a nezvládnutých negativních emocí, které jsou patrné nejen u pacientů, ale zejména u zdravotníků. Přibývá tak incidentů, kdy zdravotníci, byť „nevědomě“, svým neohleduplným chováním vyprovokovali k násilí již „nastartovaného pacienta“, což nekoreluje s druhým mýtem. Tento typ násilného chování je možné deeskalovat vhodnou komunikací a specifickým přístupem, což naráží na třetí mýtus: zdravotnickým pracovníkům chybějí znalosti o těchto přístupech a vzdělávání. V ČR stále ne existuje výuka směřovaná k profesionální komunikaci a prevenci násilných incidentů, kterou by mohli získat během studia (Pekara, 2011).

Nejvýznamnější dosavadní výsledky

V roce 2004 proběhl výzkum pořádaný Ministerstvem zdravotnictví ČR a Institutem zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE), jehož cílem bylo objektivizovat výskyt a podobu násilí v českém zdravotnictví. Projekt byl původně naplánován až do roku 2009, bohužel zánikem IZPE byl po dvou letech ukončen. V březnu 2006 byl rozhodnutím ministra zdravotnictví ČR zrušen a tím byly také předčasně ukončeny práce na tomto zajímavém projektu. Během dvou let jeho existence však byl realizován empirický kvantitativní výzkum násilí ve zdravotnických zařízeních (n = 675) mapující násilí páchané na zdravotnících i poskytovatelích sociálních služeb. Ukázalo se, že násilí je v českém zdravotnictví velmi rozšířené. Týkalo se to zejména slovní agrese, se kterým se setkalo 42 % respondentů z celkového počtu 675 dotázaných. Fyzické napadení zažilo 13 % dotázaných zdravotníků. Výskyt fyzického násilí byl ve srovnání s jinými zeměmi (Thajsko, Bulharsko, Brazílie, Libanon, Portugalsko) v České republice nejvyšší. Součástí výzkumu byla i kvalitativní analýza rozhovorů s pacienty, kteří zažili násilí ze strany zdravotníků. Například pacienti objednávající se na plánované výkony (operace, invazivní diagnostika) se někdy setkávají s projevy verbálního násilí ze strany lékařů i sester. Zdravotníci se chovají neprofesionálně, občas až hru-

bě či arogantně (Háva, 2004). Tento fakt potvrdila i kvalitativní studie provedená Pekarou (2007), která reflektovala si tuaci zvýšeného napadení posádek zdravotnických záchranných služeb v ČR. Na základě rozhovorů s napadenými zdravotnickými záchranáři a vedoucími pracovníky zdravotnických záchranných služeb ČR v jednotlivých krajích bylo nejen zjištěno, že slovní agrese je přítomna na každém třetím až pátém výjezdu (bráno na plochu celé ČR), ale také to, že za 15 % incidentů si mohou posádky záchranných služeb samy svým neprofesionálním chováním a útočníky k násilí provokují. Fyzická agrese byla v prostředí záchranných služeb identifikována ve 13 % ročně – průměr na každém středisku ze všech udaných incidentů. Velmi přínosné bylo také dotazníkové šetření agresivity Szkanderové a Jarošové (2008), které bylo realizováno u 202 sester pracujících na radioterapeutické klinice, chirurgické klinice, interní klinice, neurologické klinice, traumatologickém centru, stomatochirurgickém oddělení, psychiatrickém oddělení a na urgentním příjmu ve dvou zdravotnických zařízeních – Fakultní nemocnici Ostrava (FNO) a Nemocnici Třinec (NT). Se slovní agresí se minimálně jednou setkala převážná většina oslovených sester (FNO – 90 % sester, NT – 89 % sester). Některé respondentky byly slovní agresi vystaveny opakovaně. Nejčastějším projevem slovní agrese směřované ke zdravotnickému personálu byly slovní urážky, křik, vyhrožování, vulgární nadávky apod. Kontakt sester s fyzickou agresí ze strany pacienta či jiné osoby ve zdravotnickém zařízení byl podle dotazníkového šetření poměrně vyvážený (FNO – 55 %, NT – 57 %). Souhrnně lze poukázat na základní body, které měly průzkumy a výzkumy v období 2004–2010 společné a měly se stát východiskem pro další pozorování: → Násilí je ve zdravotnictví v ČR přítomno ve velké míře → Převažuje agrese slovní nad násilím fyzickým → Chybí centrální i lokální sběr dat o násilí ve zdravotnictví → Realizované průzkumy měly nízký počet respondentů → Za část násilných incidentů si mohou zdravotníci sami

florence 12/13

→ Chybí výuka kontinuální prevence násilí ve školách V roce 2010 zahájily Českomoravská konfederace odborových svazů a Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky projekt Prevence násilí na pracovištích v oblasti zdravotnictví a sociální péče (trval do roku 2011). V roce 2010 byl proveden kvantitativní výzkum, bylo osloveno 1500 respondentů. Šetření ukázalo, že zkušenost s pracovním násilím mělo v posledním roce 31 % respondentů (z toho fyzické násilí 17 % respondentů a zkušenost s verbální agresí 41 % respondentů). Zajímavé je, že čísla jsou překvapivě shodná s rokem 2004, kdy bylo psychického násilí zaznamenáno 42 % a fyzického násilí dokonce o 4 % více! Ukázalo se také, že 60 % zaměstnavatelů zavedlo opatření proti výskytu pracovního násilí na pracovišti (opatření spojená s problematikou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a screening pacienta). Výrazně však klesala opatření, jako jsou úprava pracovního prostředí, rozvoj lidských zdrojů, navýšení personálu nebo školení personálu v komunikačních dovednostech. Přestože od podobného projektu uplynulo šest let, ze zkušeností respondentů vyplynulo, že nejčastějším zdrojem pracovního násilí je především špatná komunikace, přepracovanost a dezinformovanost (Hofmannová, 2011). Projekt byl zaměřen nejen na analýzu dat ohledně násilí v českém zdravotnictví, ale proběhla také praktická část – proškolení 1004 tzv. klíčových osob (zdravotníků a pracovníků sociální péče) v časové dotaci 5 školicích dnů, zaměřené na management násilí, komunikaci a fyzickou sebeobranu. Také mělo být vytvořeno 14 zásahových týmů, které měly v jednotlivých krajích monitorovat násilí a incidenty následně pomáhat řešit. Bohužel v současné době vykonává tuto funkci efektivně pouze tým v nemocnici Plzeň. Ohledně vyškolených osob, které měly své znalosti z projektu předávat dál, se tato aktivita také ukázala neefektivní. Volba klíčových osob byla náhodná, žádná z osob neprošla výběrem a pět vzdělávacích dnů se následně ukázalo jako nedostačující, pokud si některá z klíčových osob znalosti samostatně nedoplňovala a neobnovovala. Dalším problémem byli

Přehledová studie recenzované články

lektoři kurzů, kteří nebyli v dané problematice experty; jednalo se o lektory (psychologové, pedagogové, všeobecné sestry, vedoucí pracovníci sociálních zařízení) z různých druhů pracovišť. Některé školicí dny byly více zaměřeny na násilí prakticky, jiné se násilí příliš nedotýkaly. I přes následující posouzení došlo po tomto projektu k vysoké nabídce školicích akcí pro zdravotníky po celé ČR, a to právě v oblasti komunikace. Většina kurzů byla bohužel jednorázová, a pokud nejsou znalosti opakovány a trénovány, jsou následně účinné podobně jako u vyškolených klíčových osob v uvedeném projektu. Přehled výsledků z nejvýznamnějších projektů věnovaných násilí ve zdravotnictví v ČR slovní agrese

fyzické napadení personálu

Průzkum 2004 (n= 675)

42 %

13 %

Průzkum 2010 (n = 1500)

42 %

17 %

V roce 2011–2013 probíhal v ČR další rozsáhlý vzdělávací program. Byl zaměřen na prohlubování a zvyšování úrovně odborných znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků. Pořadatelem projektu bylo MZ ČR a Aesculap Akademie. Projekt byl unikátní v tom, že se již příliš nezajímal o kvantitativní data, ale zaměřil se na edukační činnost. Vel-

ký důraz byl kladen na kvalitu a zkušenosti lektorů vzhledem k přednášené problematice. Jedním z témat vzdělávání byla právě bezpečnost pracovníků ve zdravotnictví v ČR. V tématech bezpečné komunikace a přístupu ke konfliktním pacientům bylo v rámci 26 seminářů a devíti celorepublikových konferencí proškoleno celkem 1948 nelékařů. V projektu se také objevilo speciální proškolení 550 všeobecných sester v nemocnici Jihlava, které byly vzdělány v rámci 14 seminářů v komunikačních přístupech k agresivním pacientům. Nakolik je takové vzdělávání efektivní, ukáže následný průzkum. Výsledky jsou v šetření, budou podrobeny detailnímu průzkumu a budou prezentovány v některém z dalších článků věnovaných násilí v ošetřovatelství.

Shrnutí

Na základě realizovaných výzkumů a odstupu několika let lze charakterizovat vývoj prevence násilí v oblastech zdravotní péče v ČR: → Výzkumy se zaměřují na větší počty respondentů → Násilné incidenty si udržují stejnou linii četnosti → Zdravotníci jsou neprofesionální v komunikaci → Vzdělávací akce jsou více zaměřovány na profesionální komunikaci → Je kladen důraz na větší kvalitu a zkušenosti lektora → Chybí systém hlášení dat, zdravotníci nejsou motivováni → Chybí výuka ve školách

Literatura 1. Beech B, Leather P. Workplace violence in the health care sector: a review of staff training and integration of training evaluation models. Aggression and Violent Behaviour. 2006, č. 11, s. 27–43. 2. Háva P a kol. Násilí na pracovišti v oblasti zdravotnických a sociálních služeb ČR, Vstupní teoretické studie, Empirické šetření. Kostelec nad Černými lesy: SV, s. r. o., 2004. 140 s. 3. Hofmannová K. Pracovní násilí a jeho zdroje. Florence. 2010, roč. 6, č. 11, s. 1. 4. Hulinský P. Trestněprávní minimum pro občany. Praha: Police History, 2010. 360 s. 5. Kovrzek T. A Safe Healthcare Environment

→ Chybí pravidelné opakování již získaných znalostí a vědomostí → Chybí supervize Od roku 2004 se násilí ve zdravotnictví v ČR vyskytuje pouze v souvislosti s krátkými studiemi nebo závěrečnými zprávami z projektů. Většina zpráv je však pouze informačního charakteru – počty napadených a formy útoků. Ve výzkumech chybí detailnější zpracování útoků, chybějí modelové případy a způsoby jejich řešení (Hulinský, 2010). Chybí také reflexe školicích tréninků, které probíhají většinou jen jako jednorázový kurz. Zásadním nedostatkem je zřízení centrály pro záchyt násilných incidentů, jejich následný rozbor experty a vyvození závěrů. Přesto postoj zdravotní péče v ČR, zejména v roli všeobecných sester, zažívá zlom a situace se pozitivně posunuje kupředu – zvyšuje se počet akcí zaměřených na profesionální komunikaci, současným trendem je také tzv. simulační výuka (Trešlová, 2012). V následujících číslech časopisu Florence bude možné získávat detailnější informace o příčinách násilného chování, přístupech k neklidným pacientům či rozčileným příbuzným. Budou také rozebírány některé reálné situace a jejich úspěšné či méně úspěšné řešení. Cíl sdělení je jediný – poukázat prakticky na problém, který zasahuje do života všech všeobecných sester, protože ty tráví většinu času s pacienty a riziko napadení je vysoké. Ne vždy lze incidentům předcházet, ale je spousta možností, jak krizové situace úspěšně řešit.

Více o autorovi with Respect to Patient-clinic Communication. Global Aesculap Academy, Newsletter. s. 7. 2012. 6. Pekara J. Napadení zdravotnických záchranářů. Florence. 2007, roč. 3, č. 4, s. 175–176. 7. Pekara J. Prevence násilí v ošetřovatelství. Prevence úrazů, otrav a násilí. 2011, roč. 7, č. 2, s. 187–191. 8. Trešlová M. Simulation, Debriefing and Safety in Nursing Education and Practice. In: Sborník International Symposium Present and the Future of Nursing and Midwifery České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2012. s. 290–293. ISBN: 978-80-7394-365-3.

Mgr. Jaroslav Pekara 2004: ukonč. SZŠ, Vsetín – všeob. sestra; 2007: ukonč. Bc. studium – zdrav. záchranář, Ostrav. univerzita, Ostrava; 2009: ukonč. Mgr. studium – intenz. péče, 1. LF UK, Praha; 2010: ZSF Jihočeská univ., České Budějovice; 2005–2006: LDN, Měst. nemocnice Ostrava, všeob. sestra; 2006–2008: ÚSZS Moravskoslez. kraje; 2008– 2010: všeob. sestra KAR FNKV, urgent. příjem, Praha; 2010–2013: Odd. KARIM, ÚVN-VFN Praha, všeob. sestra; 2013: odborný asistent – Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.

recenzované články Výzkumné sdělení

florence 12/13

Edukace geriatrických pacientů Mgr. Šárka Šmídová LDN FN Plzeň

Mgr. Jaroslava Nováková Katedra ošetřovatelství a porodní asistence ZČU Plzeň

Souhrn / Cílem našeho průzkumného šetření bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester o edukaci a o změnách ve stáří ovlivňujících edukační proces. Dále zjistit realitu, uvědomění si edukačního procesu v praxi a také to, zda je před propuštěním pacienta do domácího prostředí edukována rodina či jiný pečovatel. Součástí práce bylo též zjištění, zda mají oslovená zdravotnická zařízení standard na provádění edukace, a výstupem práce bylo vytvořit vhodný edukační materiál na základě komplexního zjištění. Klíčová slova / edukace – edukační proces – geriatrický pacient. The education of geriatric patiens Summary / The target of survey was to find out the level of knowledge of general nurses about education and changes in old age which influence the process of education. The further aim was to find out reality, realization of process of education and if the family or other carer is educated before the patient is discharged to home. Other part of the survey was also fading if the approached medici device have standards for the implementation of education and work output was based on a comprehensive finding to create an appropriate educational material. Keywords / education – educational process – geriatric patient.

Úvod

V současné době se zvýrazňuje trend populačního stárnutí, zvyšuje se počet seniorů, což vede k nárůstu počtu pacientů v seniorském věku/geriatrických pacientů. Ti jsou častěji hospitalizováni a proces uzdravování či adaptace na změny je pro ně obtížnější. Hospitalizace je pro ně náročná životní situace. Jako každý pacient potřebuje senior/pacient informace, vysvětlení a návod, jak postupovat. Proces učení je ve vyšším věku složitější, je na něj potřeba více času, trpělivosti, ale neznamená to, že se nic nového již nelze naučit. Významem edukace je předání informací, ukázka, jak postupovat v praktických činnostech, změna postojů, návyků, chování. Cílem edukace je určitá úroveň vědomostí, dovedností, dosažení změn a odstranění chyb. Edukační proces v ošetřovatelství je proces učení jako takový. Edukace je důležitá součást zdravotní péče. Pacient má na ni právo a pro zdravotníky je zákonnou povinností. Edukace má vliv na spokojenost pa-

Recenzovaly Mgr. Bohumila Hajšmanová Domovinka – sociální služby, o. p. s. Mgr. Helena Layerová Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, Plzeň

cientů, jejich samostatnost, soběstačnost, efektivnost léčebného režimu a ovlivňuje i finanční náklady. Základem jsou odborné znalosti personálu, znalosti o edukaci, umět ji a také mít zájem učit druhé.

Metodika

Ke znázornění současného stavu vztahujícího se k danému tématu byla využita metoda kvantitativní. Byl sestaven a po užit nestandardizovaný dotazník. Cílovou skupinu tvořily všeobecné sestry pracující na standardních odděleních, kde jsou hospitalizováni i senioři/geriatričtí pacienti. Průzkum proběhl v lednu a únoru 2013 ve třech nemocnicích v Plzeňském kraji. Průzkumný soubor celkem tvořilo 204 respondentů s různou úrovní vzdělání a délkou praxe. Největší zastoupení měly v souboru všeobecné sestry se středoškolským vzděláním (dále SZŠ, 70 %), další větší skupinu ze souboru dotazovaných tvořily sestry s délkou praxe 21 a více let (35 %). Znalostní část dotazníku byla zpracována souhrnně dle předem stanovených kritérií a úroveň znalostí v jednotlivých kategoriích byla vyjádřena aritmetickým průměrem známek.

Výsledky

Znalosti sester o edukaci Analýza dat potvrdila podmíněnost úrovně znalostí sester o edukaci úrovní jejich vzdělání. Ukázalo se, že celkově uspěly sestry s vysokoškolským vzděláním nejlépe. Naopak největší skupina SZŠ

(143 sester) získala nejhorší průměr známek. Při porovnání v závislosti na délce praxe měla skupina nejzkušenějších sester horší průměr známek, tudíž méně znalostí. Hodnocení v závislosti na praxi nerozlišuje vzdělání jednotlivých dotazovaných osob (graf 1, 2). Zajímalo nás také, které otázky byly nejproblematičtější. Byly to otázky týkající se komunikace (tab. 1, 2). V otázce č. 5 byl dotaz, kolika procenty se verbální komunikace podílí na celkovém účinku komunikace. Správná odpověď zní dle literatury 7 %, správně ji zodpovědělo pouze 8,3 % (17) respondentů. Tato otázka byla zařazena, abychom zjistily, zda si sestry uvědomují, že to, co slovně sdělí, nemusí být druhou stranou (pacientem) na 100 % pochopeno. Z výsledků vyplynulo, že většina sester si možnost nepochopení slovního sdělení pacientem neuvědomuje. Otázka č. 6 byla zařazena v návaznosti na nutnost ověřit si sdělované. Zjišťujeme nejen, zda pacient porozuměl, ale co porozuměl. Proto se neptáme: Chápete to? Rozumíte tomu? Ptáme se: Co jste mi rozuměl? Správně odpovědělo pouze 47 % respondentů, což je známka spíše špatné komunikace v praxi. U edukace je obojí zmíněné důležité. Znalosti sester o změnách ve stáří ovlivňujících edukační proces Předpoklad, že sestry mají velmi dobré znalosti o změnách ve stáří, se v průzkumu nepotvrdil. Více než polovina dotazo-

Výzkumné sdělení recenzované články

Tab. 1 Ú roveň znalostí o celkovém účinku verbální komunikace v závislosti na vzdělání

Tab. 2 Volba otázky ke zjištění porozumění edukace pacientem

Možnosti Vzdělání

Možnosti

Celkem

4,9

11,1

13,3

50 %

25 17,5

22,2

16,7

80 %

105 73,4 16 59,3

56,7

25 139 68,1

Co z toho budete dál dělat? 9

7,4

13,3

143 100 27 100

100

Co jste mi rozuměl z toho, co jsem vám říkala?

Nevím

Celkem

Graf 1

VOŠ % VŠ – Bc. % VŠ – Mgr. %

4,2

8,3

36 17,7

Vzdělání

SZŠ

5,9

100 204 100

Celkem

SZŠ

VOŠ

Chápete to?

2,1

Rozumíte tomu?

39 27,3

6,3

% VŠ – Bc. % VŠ – Mgr. %

0,0

1,5

25,9

3,3

25,0 48 23,5

7,4

10,0

0,0

70,0

75,0 96 47,0

59 41,3 13 48,2

Pochopil jste všechno?

33 23,0

18,5

16,7

Celkem

143 100,0 27 100,0

100,0

Graf 2

Souhrn úrovně znalostí v závislosti na vzdělání

0,0

1,9

Souhrn úrovně znalostí v závislosti na délce praxe

2,57 2,20

2,08

2,10

1,5

1,25

43 21,1

průměr známek 3

1,8

6,9

100,0 204 100

průměr známek 2,5 2,1

1,91

1,93

0,5 0

Graf 3

VOŠ

VŠ – Bc.

VŠ –Mgr.

do 1 roku

Graf 4

Oblasti ovlivňující proces edukace v období stáří

83,8

20,6

17,2

60 40,2

36,8 22,1

17,2

20 0,9 pé

či

os tí

zá

je m

m oz ře j če

sa m

% 100 80 60

foto: archiv autorky

pé

z na od ds po ta vě nd dn ar os dn t í

zd ra vo tn ko ís gn ta iti v vn í fu m nk ot iv ce ac e, pr io rit y ad ap ta ce m ot or ps ik a yc hi ck ýs so ta ci v ál ní ek z on m ě om ny ic ké zm ěn y st yl uč en ko í m un ik ac e

xistence ošetřovatelského standardu na provádění E edukace ve zdravotnických zařízeních

55,9

21 let a více

ztah rodin k možnosti péče o nemocného seniora V v domácím prostředí

Graf 5

16–20 let

36,8

35,3

11–15 let

% 100

48,5 30,9

6–10 let

% 100 78,9

70,1

1–5 let

jin ak

SZŠ

„Važ si starce i tehdy, kdyby ze stařecké slabosti pozapomněl svých vědomostí.“ Talmud

40 24,5

19,6

20 0

ano

nevím

zdroj: výzkum autorek

recenzované články Výzkumné sdělení

vaných všeobecných sester (83,3 %) prokázala znalosti pouze dobré. Vzhledem k celkově horšímu průměru známek nás zajímalo, kde byl největší problém, kde se objevovalo nejvíce chyb. Nejvíce problematická byla otázka č. 19 (graf 3). V nabídce byly oblasti ovlivňující proces edukace v období stáří a bylo možné označit více odpovědí. Záměrně byly všechny nabízené možnosti správné. Všech deset oblastí označilo pouze 3,9 % (8) respondentů. Zarážející byl malý počet označení u oblasti komunikace (36,8 %, 75 odpovědí z 204 možných). Vzhledem k tomu, že komunikace je v edukačním procesu prostředkem k uskutečnění edukace, výsledky ukazují, že většina z tázaných sester nepřikládá komunikaci důležitost či větší význam. Shrneme-li počet označených oblastí, celkově se ukázalo uvědomění si vlivů na proces edukace ve stáří jako neuspokojivé. Edukace dle zásad edukačního procesu Většina respondentů uvedla edukační proces jako součást zdravotní péče o pacienta. Pro někoho je cílem ošetřovatelské péče, což nás překvapilo. U otázky, kdo provádí edukaci na oddělení, bylo možné označit více odpovědí, doplnit kohokoli (logoped apod.) nebo napsat celý ošetřovatelský tým, což bylo uvedeno pouze ve 3 % z 554. Většina neuvedla ani všechny profese v nabídce (bylo možné označit více odpovědí). Z uvedeného vyplývá, že spolupráce celého ošetřovatelského týmu při edukaci není v praxi zcela běžná. Zjištěné bylo porovnáno s výsledky práce jiné autorky (L. Rybenská), která ve své práci uvádí provádění edukace lékařem, sestrou a dalšími členy týmu společně. V její práci to uvedlo 98 % (z 50) dotazovaných osob.

Dalším bodem průzkumu byly edukační plány. Výsledky obecně ukázaly, že se většinou nesestavují nebo nevyužívají ani typizované. Edukaci na oddělení provádějí většinou všechny sestry, což odpovídá povinnosti provádění edukace vše obecnými sestrami ze zákona. V několika případech byla uvedena i edukační sestra. Další důležitou věcí je způsob záznamu o reakci pacienta na edukaci. Většina dotazovaných uvedla, že jej provádějí do ošetřovatelské dokumentace (84,7 %), 7,8 % do edukační karty. Ve zbylých případech bylo uvedeno neprovádění záznamu. Dle uvedeného považuje záznam o edukaci pacienta 89,2 % z dotazovaných za nutný doklad o poskytování správné péče a ochranu zdravotníků. Jako nejčastější téma edukace byl uváděn pohybový režim, výživa, hydratace a prevence pádu. Téma sebepéče bylo uvedeno až na čtvrtém místě. Nejčastěji je využívána slovní metoda edukace a za největší přínos pro tyto pacienty byl označen nácvik. Ano, nácvik dovedností procesem napodobování je nejpřirozenější způsob učení a má větší význam než jiné edukační metody. Edukace rodiny v péči o pacienta v domácím prostředí Z výsledků vyplynulo, že na oddělení jsou většinou spíše vhodné podmínky k edukaci rodinných příslušníků (63,2 %) a většina sester ji provádí (87,7 %). Pokud ne (12,3 %), převažuje odpověď „nezájem ze strany rodiny“. Vztah rodin k možnosti péče o nemocného seniora v domácím prostředí je podle zkušeností sester hodnocen spíše za nadstandardní nebo o ni nemají rodiny zájem (graf 4). Z uvedeného vyplývá, že většina tázaných sester rodinu edukuje, a to

Literatura 1. Čevela R, Kalvach Z, Čeledová L. Sociální gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3901-4. 2. Juřeníková P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2171-2. 3. Kalvach Z et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4. 4. Kuberová H. Didaktika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-684-1.

florence 12/13

i přes to, že postoj rodin je různý a většinou ne samozřejmý ohledně možnosti pečovat o seniora v domácím prostředí. Ošetřovatelský standard na provádění edukace V době průzkumu jej neměla ani jedna ze sledovaných nemocnic. Překvapením byly tedy odpovědi sester, které zobrazuje graf 5. Je to možný důsledek zahlcení řadou standardů, kdy sestry ztrácejí přehled, zda daný standard mají nebo ne, nebo i množstvím přibývající dokumentace a informací o změnách, na což si sestry stěžovaly již při rozdávání dotazníků.

Závěr

Výsledky průzkumu ukázaly znalosti všeobecných sester o edukaci souhrnně jako velmi dobré. Byly zjištěny nedostatky v některých bodech týkajících se zejména komunikace. Potvrdilo se, že úroveň znalostí sester o edukaci je podmíněna úrovní jejich vzdělání. Délka praxe nemá rozhodující vliv. Znalosti všeobecných sester o změnách ve stáří ovlivňujících edukační proces se ukázaly pouze jako dobré. Problematické bylo především uvědomění si oblastí ovlivňujících edukaci v období stáří. Uvedená realita či uvědomění si edukačního procesu v praxi většinou odpovídala zásadám uváděným literaturou. Rodina je v praxi většinou edukována. Zájem pečovat o nemocného seniora doma nebývá dle zjištěného rozhodně pravidlem. Na základě zjištěného byl jako vhodnější způsob edukace zdravotníků zvolen seminář a sestavena prezentace na téma Jak postupovat při edukaci geriatrických pacientů. Cílem je vědět proč, koho, kdo, co, kdy, kde a jak edukovat.

Více o autorkách 5. Magurová D, Majerníková L. Edukácia a edukačný proces v ošetrovatelstve. Martin: Osveta, 2009. ISBN 978-80-8063-4. 6. Nemcová J, Hlinková E. Moderná edukácia v ošetrovatelstve. Martin: Osveta, 2010. ISBN 978-80-8063-321-9. 7. Ondrušová J. Stáří a smysl života. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1997-2. 8. Pacovský V. Zdravý senior, nemocný starý člověk, geriatrický pacient. Praktický lékař, 2001, roč. 81, č. 8, s. 552–554. ISSN 0032-6739.

Mgr. Šárka Šmídová 1984–1988: FN Plzeň, chirurgická klinika, oddělení septické chirurgie, CH – JIP; 1988–1990: FN Plzeň, chirurgické oddělení, operační sál; 1994–1996: Kožní ambulance a centrum lékařské kosmetiky, Plzeň; 9/2013–10/2013: Geriatrie FN Plzeň; od 10/2013: LDN FN Plzeň Mgr. Jaroslava Nováková 1988–2002: FN Plzeň, II. interní klinika; 2002–2008: FN Plzeň, Kardiochirurgické oddělení; od 2008: ZČU Plzeň, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

® Trojrozměrný obvaz vytvořený vědou

1. KROK Připravte ránu.

Měníme svět hojení ran!

Trojrozměrný obvaz, který vyhoví! 2. KROK Nasypte Altrazeal® na ránu. Chcete-li urychlit polymerizaci, použijte sterilní fyziologický roztok nebo antiseptický roztok na bázi oktenidinu, polyhexanidu nebo PVP – jódu.

3. KROK Pokud chcete použít sekundární obvaz, vyberte nepřilnavé dobře prodyšné krytí.

4. KROK Altrazeal® odstraňte z rány pomocí pinzety a je-li třeba, provlhčete Altrazeal® před odstraněním sterilním fyziologickým roztokem. Distribuce v České republice: EXPHARMA s. r. o., Dlouhá 36, 110 00 Praha 1 info@altrazeal.cz, www.altrazeal.cz

Altrazeal vyhovuje: ®

� Ráně � Pacientům � Odborníkům

praxe Mobbing na pracovišti

florence 12/13

Konfliktem to začíná (?)

Mgr. Veronika Benešová, Ph.D. Katedra sociální práce ZSF JU

Typická oběť mobbingu neexistuje. Postihuje ženy i muže rozdílného věku. Obyčejně jím však bývají postiženy osoby, které se nějakým způsobem liší od ostatních.

Současné trendy všeobecně zdůrazňovaného individualismu, rostoucí stres v zaměstnání vyvolaný objektivními vnějšími tlaky na zaměstnavatele i na zaměstnance, rostoucí konkurence, přijímání nejrůznějších úsporných opatření, snaha o dosahování maximální produktivity za každou cenu, to vše nahrává nejrůznějším projevům šikany. Problém je o to vážnější, že se o něm většinou veřejně příliš nehovoří. Oběť sama se často cítí spíše provinile. Mobbing se rozšiřuje i na základě nového fenoménu – nezaměstnanosti. Právě hrozba ztráty zaměstnání, situace, kdy musejí pracovníci soutěžit, dokazovat denně schopnosti, tomu nahrává.

a autentickém vyprávění sestry, která si přála zůstat v anonymitě, protože se domnívá, že se se šikanou při své profesi zdravotní sestry face to face setkala, si některé znaky a projevy šikany osvětlíme. Ne vždycky totiž musejí konflikty na pracovišti, špatná komunikace a „problémový“ zaměstnanec nutně znamenat, že k šikaně na pracovišti dochází. Když jsem jako zkušená sestra nastoupila na jiné pracoviště, brzy jsem si všimla, že jeden lékař tam často a víceméně bez příčiny zvyšuje na některé sestry hlas, vyhrožuje jim, ponižuje je a používá proti nim vulgární slova. Překvapilo mě, když mi kolegyně řekly, že s tím nikdo nic neudělá, protože to trvá už dlouho. P. Hartl a H. Hartlová vysvětlují mobbing jako „formu psychického terorismu, jenž se uplatňuje v podnikové praxi. Aby se dalo hovořit o šikaně, musí existovat agresor, oběť a prostředí, ve kterém se šikana uskutečňuje. (Termín šikana se spíše užívá u dětí, pojem mobbing v podnikové praxi). Nejedná se o jednorázový akt.“ Atmosféra na oddělení byla velmi nepříjemná. Lékař často chyboval, ale když jsme jej na chybu upozornily, reagoval povýšeně a nepřiměřeně. Vzhledem k tomu že jeho chování negativně ovlivňovalo poskytovanou péči, rozhodla jsem se informovat o situaci hlavní sestru dopisem. Ostatní kolegyně mě v mém záměru podporovaly, ale ze strachu, že se to onen lékař dozví, se dopis bály podepsat. Mnoho pracovníků se snaží přehlížet diskriminaci, která je proti nim namířena. Jiní postižení mobbingem se vědomě snaží získat si sympatie mobbéra. Někteří se mu snaží vyhýbat. Toto chování ale ztrácí smysl a velmi omezuje v každodenním životě.

Svůj plán jsem sdělila staniční sestře, která se mě, k mému překvapení, zeptala, čeho tím chci dosáhnout. Uvedla jsem, že rozhodně změny nevhodného chování onoho lékaře. Oběť se nesmí vzdát, nesmí se s touto situací smířit, musí převzít odpovědnost sama za sebe! Otázkou je, zda vytrvat, či utéct. Role oběti při obraně je velice obtížná, přesto by se oběť šikany měla soustředit na níže popsaná doporučení: začít inventurou své práce; uvědomit si svá slabá místa, usilovat o změnu chování; zapojit sociální síť; promluvit si s mobbérem; myslet pozitivně; vystupovat sebevědomě; neodhalovat slabá místa; dodržovat skupinové normy; čelit osobním útokům; zvolit právní cestu. Zanedlouho začal tento lékař terorizovat jednu mou kolegyni. Neustále ji kontroloval a zvyšoval na ni hlas, třeba kvůli puštěnému rádiu, otevřenému oknu apod. Obsahem termínu mobbing jsou negativní formy komunikace, které jsou zaměřeny vůči určité osobě (ze strany jedné nebo více osob), přetrvávající po delší dobu, a kterými je charakterizován také vztah pachatele a jeho oběti. Vyvíjí se v několika fázích. Typická oběť mobbingu neexistuje. Postihuje ženy i muže rozdílného věku. Obyčejně jím však bývají postiženy osoby, které se nějakým způsobem liší od ostatních. Mezi metody mobbingu řadíme např. ignoraci (daná osoba je „vzduch“), urážení, potupu, tajný výsměch, zdiskreditování (roznášení fám a očerňování pověsti), utajování informací, záměrné poškozování a deformaci pracovního prostředí, nucení ke zdraví škodlivé pracovní činnosti apod. Kolegyně se lékaře zeptala, co mu na ní vadí, ale nedostala žádnou konkrétní odpověď. Brzy

foto: Profimedia

Mobbing na pracovišti praxe

si začala stěžovat na bolesti žaludku, problémy se spánkem, strach chodit do práce a strach, že udělá chybu. Mezi typické následky na psychiku a fyzické zdraví oběti lze zařadit únavu, deprese, poruchy spánku, poruchy koncentrace, pochybnosti o sobě, stavy úzkosti a myšlenky na sebevraždu a psychosomatické choroby, jako jsou bolesti hlavy, zad, kožní choroby, choroby žaludku. Při první příležitosti požádala o přeřazení na jiné oddělení z důvodu problematické komunikace s lékařem. Pokud chce oběť změnit pracovní místo, měla by to udělat co nejdříve. Říkala, že ji práce na našem oddělení v minulosti velmi bavila a že je jí líto, že musí odejít, ale že už to dál nezvládne. Psychický teror na pracovišti vede často k úplnému duševnímu a tělesnému vyčerpání.

Mezi typické následky na psychiku a fyzické zdraví oběti lze zařadit únavu, deprese, poruchy spánku, poruchy koncentrace, pochybnosti o sobě, stavy úzkosti a myšlenky na sebevraždu a psychosomatické choroby

U mnohých obětí existuje pouze jediné východisko – vezmou si život. Jak vyplývá ze švédských výzkumů, 10–20 % všech sebevražd je třeba odvozovat od mobbingu. Když kolegyně odešla a vše pokračovalo ve stejném duchu, byla svolána provozní schůze oddělení. Na ní jsem dotyčnému lékaři otevřeně řekla, že jsem stížnost napsala já, a vysvětlila jsem důvody, které mě k tomu vedly. Za nějakou dobu začal hledat chyby v mé práci. Když jsem například šla do krevní banky pro krev a zdržela se tam, protože průvodní formuláře obsahovaly nesprávné jméno pacienta, vyžadoval po mně po návratu na oddělení zvýšeným hlasem a velmi nekolegiálním tónem vysvětlení, kde jsem tak dlouho byla. Mobbér si obvykle najde další oběť. Ta by si měla schovávat důkazy, vše si zaznamenávat a zajistit si osobní svědectví. To jsem bez zaváhání udělala, ale bylo mi jasné, že můj pracovní poměr se blíží ke konci. Výpověď jsem podala poté, co jsem jednoho dne netrpělivě čekala na ranní vizitu, protože pacient po intrakraniálním krvácení měl velmi vysoký krevní tlak a já mu chtěla podat perorální lék, na nějž dobře reagoval. Přišel výše zmíněný lékař, upozornila jsem ho na vysoký tlak pacienta, a že má dostat léky. Odpověděl, že mám léky pacientovi podat, a začal psát vizitu. Vyndala jsem ordinované léky z lékárny, zkontrolovala jsem jejich názvy a gramáže z monitoru počítače a podala jsem je pacientovi. Na to mě lékař obvinil, že podávám léky bez hotové ordinace, a pokračoval, že na práci na tomto oddělení nemám, že bych měla odejít, jsem neschopná a kvůli mně se bude propouštět. Ptala jsem se, jestli chtěl ordinaci ještě měnit a jaké jiné chyby jsem v minulosti udělala, ale nedostala jsem opět žádnou konkrétní odpověď. V hodnocení zaměstnance mi nikdy nebyly vytknuty žádné nedostatky v práci. Mobbing často velice naruší osobní i rodinné vztahy. Následkem působícího stresu se mohou u oběti vyskytovat změny chování. Mobbing má negativní následky i pro pracoviště. Oběti bývají týdny až měsíce vyčerpané, což má vliv na jejich pracovní výkon. Také mobbéři svou energii spotřebovávají zbytečně na vymýšlení dalších strategií zlomyslností. Závažné jsou i důsledky pro podnik, v němž špatné pracovní klima snižuje motivaci zaměstnanců. Tam, kde si v pracovním prostředí najde místo mobbing, se šíří atmosféra strachu a nedůvěry. Kolegialita a vzájemná podpora při dosahovaní společných cílů se navždy ztratí. Mobbing ničí nejen solidaritu mezi kolegy na pracovišti, ale tam, kde se mobbuje, už není místo ani pro efektivní

praxe Mobbing na pracovišti

Obr. 1 Stupně mobbingu (dle důsledku na psychiku)

florence 12/13

Obr. 2 T ypické symptomy u jednotlivých stupňů mobbingu

Osoba je schopná odolat tlaku mobbingu či mu uniknout v počáteční fázi. Je plně rehabilitována v tomtéž nebo jiném zaměstnání.

stupeň 1

Jedinec se nedokáže ubránit tlaku mobbingu nebo mu uniknout. Trpí dočasnými nebo dlouhodobými psychickými nebo fyzickými problémy a má problémy při opakovaném zařazení do pracovního procesu.

stupeň 2

stupeň 3

Postižená osoba už není schopna znovu se zařadit do pracovního procesu. Duševní a fyzické poruchy mají chronický charakter. Je zde malá pravděpodobnost úplného vyléčení.

stupeň 3

→ → → →

častý pláč občasné poruchy spánku podrážděnost snížená schopnost koncentrace

→ → → → → → → → →

přetrvávající poruchy spánku vyšší krevní tlak gastrointestinální problémy poruchy pozornosti nepřiměřené snížení nebo zvýšení váhy deprese zneužívání alkoholu nebo drog vyhýbání se pracovišti úzkost a rozvoj fóbií

→ → → → →

deprese suicidální tendence a pokusy panické ataky rozvinutá psychosomatická onemocnění působení násilí třetí straně

zdroj: N. Davenport, R. D. Schwartz a G. P. Elliott Mobbing: Emotional Abuse in the American Workplace

práci. Mnozí zaměstnanci vykonávají svou práci už jen dle předpisu. Práce se pro ně stává nevyhnutelným zlem, dobří a tvořiví pracovníci odcházejí. S touto situací souvisí i zvyšování nákladů na zaškolení nových zaměstnanců a nakonec na mobbing doplácí i společnost. Řešením mobbingu může být pomocí kolektivní smlouvy či podnikového krizového centra uplatňování právních norem ČR, preventivní programy, mediace, využití koučování a v neposlední řadě v současné době v praxi ve zdravotnictví často uplatňovaná i supervize. Pokud již k mobbingu došlo, je právě komunikace důležitá. Hlavně v první fázi, kdy se jedná zatím o konflikt. Důležitý je rozhovor – zjistit důvod dané situace, a k tomu

Literatura 1. Beňo P. Můj šéf, můj nepřítel? Vyd.1. ERA: edice Kariéra, 2003. 200 s. ISBN 80-8657734-9. 2. Capponi V, Novák T. Sám proti agresi. Vyd.1. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 1996. 128 s. ISBN 80-7169-253-0. 3. Davenport N, Schwarz RD, Elliott GP. Mobbing – Emotio nal Abuse in the American Workplace. Revised Edition. Ames: Civil Society Publishing, 1999. 216 s. ISBN 967180309.

nám slouží právě komunikace. Samozřejmě, že s komunikací souvisí i dobré a vhodné chování. Někdy se při problémech využívá i nezúčastněná osoba. Vždy je ale potřeba vyslechnout všechny zúčastněné strany konfliktu, pokud mají zájem situaci řešit, zlepšit – v tomto případě se domnívám, že nejvhodnější je supervize vedená externistou. Bohužel se nestává, že by mobbující strana měla zájem šikanu řešit. Proto lze doporučit i krizovou intervenci, jejímž cílem je psychická stabilizace klienta, zabránění přechodu krize do chronického stavu a celkové posílení klienta k vyřešení problému pomocí vlastních zdrojů či využití dalších forem pomoci.

Více o autorce 4. Hans-Jürgen Kratz. Mobbing – jak ho rozpoznat a jak mu čelit. Vyd. 1. Management press, NT Publishing, s. r. o., 2005. 132 s. ISBN 80-7261-127-5. 5. Hartl P, Hartlová H. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 807178-303-X. 6. Kubelová V. Mobbing a bossing na pracovišti. České Budějovice, 2006. Diplomová práce. JU ZSF.

Mgr. Veronika Benešová, Ph.D. 2001: ukonč. SZŠ, České Budějovice – všeobecná sestra; 2004: ukonč. Bc. studium ZSF JU – všeobecná sestra; 2006: ukonč. Mgr. studium – obor Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby, ZSF JU, České Budějovice; 2010: obor Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí, mládeže, dospělých a seniorů – postgraduální studium, ukončeno titulem Ph.D.; 2001–2004: Nemocnice České Budějovice, a. s. – zdravotní sestra na oddělení traumatologie a plastické chirurgie; 7–9/2006: Domov důchodců a penzion u Hvízdala – sociální pracovník; 2006–02/2011: Katedra sociální práce a sociální politiky ZSF JU – pedagogická praxe, odborný asistent; od 2011: Katedra sociální práce ZSF JU – odborný asistent s vědeckou hodností

Objevuji

Moderní přístup k léčbě selhání ledvin za pomoci automatizované peritoneální dialýzy

Ev. číslo: 2013078

nové cesty

zpravodaj

ČAS

florence 12/13

Nutričním terapeutům bych přála, aby byli bráni jako právoplatní členové ošetřovatelských týmů Když se Jaroslava Pavlíčková jako absolventka základní školy rozhodovala, které povolání si zvolí, měla jasno. Chtěla být všeobecnou sestrou. „Vždycky jsem chtěla pomáhat nemocným, starat se o ně,“ říká. Přihlásila se proto na Střední zdravotnickou školu v Hradci Králové, kam v roce 1968 nastoupila. Osud s ní však měl jiné plány. Hned v prvním pololetí 1. ročníku se u ní objevila alergie na léky a na doporučení lékaře musela studium přerušit. Svého snu pracovat ve zdravotnictví se však nechtěla vzdát, a tak se vypravila do Prahy, kde se ve Výzkumném ústavu výživy seznámila s prací dietních sester. Stala se jednou z nich a dnes má kromě bohatých zkušeností z tohoto oboru na svém kontě i několik napsaných knih na téma výživa, působí jako lektorka a v červnu letošního roku získala od České asociace sester ocenění za rozvoj oboru. Jaké byly vaše začátky v oboru dietní sestra? Když jsem v roce 1968 nastupovala na Střední zdravotnickou školu v Hradci Králové, odkud jsem pak musela ze zdravotních důvodů odejít, už tenkrát pracovaly ve Výzkumném ústavu výživy dietní sestry na oddělení a byly brány jako platné členky celého lékařského a ošetřovatelského týmu. Pracovaly i na výzkumných úkolech, to se mi líbilo. Viděla jsem, že i jako dietní sestra se dostanu k nemocnému a budu se o něj starat v době nemoci, proto jsem se pro ten obor rozhodla. Jak se od té doby změnil? K mé nelibosti se obor dietních sester mění velmi pomalu. To, co jsem viděla ve Výzkumném ústavu výživy, bylo po dokončení studia jen sci-fi. Dietní sestry se na oddělení skoro nedostaly, pracovaly ve stravovacím provozu, pomáhaly v kuchyni a připravovaly jídelní lístky. To byla snad jediná naše odborná práce, jinak jsme byly brány jako takové lepší kuchařky. Teprve asi před dvaceti lety se začala karta obracet. V NCONZO na katedře dietních sester pracovala paní Felicitas

Jaroslava Pavlíčková

V mnohých nemocnicích si management nechce uvědomit, že léčba nesprávně živeného pacienta nebude úspěšná.

Hlaváčková, která pořádala odborné kurzy pro dietní sestry. Začala jsem na tyto kurzy dojíždět a zjistila jsem, že se s naším oborem dá něco dělat. V 90. letech byl pořádán specializovaný dvouletý kurz Poruchy výživy a výměny látek. Absolvovala jsem jej, praxi jsem vykonávala na metabolickém oddělení ve FN Hradec Králové u pana profesora Zdeňka Zadáka. Tam mi tenkrát přišla nabídka, jestli bych nechtěla pracovat na oddělení a zda bych byla schopná ohlídat nemocné s poruchami výživy a zaměřit se na enterální výživu. Byla to pro mne výzva, kterou jsem bez rozmýšlení přijala. Jako první dietní sestra jsem začala pracovat na oddělení a starala jsem se o nemocné v kritickém stavu a o nemocné s poruchami výživy. V čem dnes vidíte největší slabiny vašeho oboru? V mnohých nemocnicích si management stále ještě nechce uvědomit, že pokud nebude nemocný správně živen, nebude jeho léčba úspěšná. Nejde jen o umělou výživu, ale o normální fyzio logický příjem, při kterém potřebuje nemocný dostatečné množství kvalitní stravy. Dietní sestry nebyly dlouho brány ani za platné členky ošetřovatelských týmů, platí to i dnes? Je dlouholetou pravdou, že nutriční terapeuti jsou na okraji nelékařských profesí. Záleží ale na každém z nás, jak se umíme prosadit, jak zdůvodníme své návrhy a přesvědčíme ostatní, že svému oboru rozumíme a můžeme být svými vědomostmi nápomocni nemocným i celému ošetřovatelskému týmu. Jak byl měla vypadat ideální spolupráce mezi nutričním terapeutem a zbytkem ošetřovatelského týmu? V mé představě je ideální spolupráce taková, kdy je nutriční terapeut začleněn do ošetřovatelského týmu, účastní se vizit, může vést specializované poradny, může pracovat jako nutriční terapeut při přípravě umělých výživ a bude mít spoluúčast na výzkumu. Bude mít možnost spolupracovat

zpravodaj čas

s lékaři při výživě nemocných a bude mít právoplatný hlas v oboru nutrice nemocných. Vyplnilo se už něco z toho? Dnes se konečně dostáváme k lepšímu. Pracujeme na odděleních, ve velkých nemocnicích to bývá již pravidlem, pracujeme na výzkumných úkolech, v poradnách a specializovaných pracovištích. Změnili se nějak pacienti? Pacienti jsou stále stejní – vystresovaní, bojácní, nemocní a v mnoha případech také podvyživení. Co se snad změnilo, je to, že mladá a střední generace se živí trochu jiným způsobem než generace seniorů. I v těchto případech musíme brát zřetel na jejich výživu a při přípravě stravy jim vyjít vstříc. Působíte mimo jiné i jako lektorka v NCONZO. Jaké obory vyučujete? V NCONZO vyučuji již několik let, a to nejen obor nutriční terapeut, ale přednáším i v lékařských kurzech. Má sdělení jsou o spolupráci lékařů a nutričních terapeutů, možnostech využití nutričních terapeutů na oddělení, výživě v kritických stavech a umělé výživě a dietetice při různých onemocněních. Kromě toho jste také autorkou řady knih. Chystáte momentálně nějakou další? S doc. Kohoutem jsme před několika lety začali psát knihy pro nemocné. Začínali jsme a nevěděli jsme, jestli se knihy ujmou a zaujmou. První kniha byla o celiakii a měla obrovský ohlas. Tak jsme začali psát knihy o výživě při různých onemocněních. Poslední knihu jsem psala pro společnost Nutricia a týkala se nemocných dětí. Byla přeložena i do slovenštiny, z čehož jsem měla velkou radost. Žádnou další momentálně nechystám.

inzerce

Proč jste vstoupila do ČAS a co pro vás cena za rozvoj oboru znamená? Do ČAS jsem vstoupila v roce 1992, protože jsem chtěla být členkou nějaké odborné společnosti. Jako členka ČAS se mohu účastnit různých odborných seminářů, školení a kongresů, a to nejen v mém oboru, což mi přináší další vzdělání a možnosti rozvíjení oboru nutriční terapeut. Mnoho let jsem byla předsedkyní sekce nutričních terapeutů a se svými kolegyněmi jsem se snažila, aby se naše profese pohnula dopředu. A co pro mě znamenalo ocenění ČAS? Byla jsem velmi překvapena a děkuji svým kolegyním, že mě na toto ocenění navrhly. Byl to pro mne opravdu veliký okamžik, protože jsem si nikdy nemyslela, že bych dělala něco mimořádného. Jsem ráda, že jsem se ho dožila ve zdraví a v pracovním procesu. Dělám zkrátka své povolání, jak nejlépe umím. Jsem ráda, že jsem byla vybrána komisí ČAS k tomuto ocenění, a myslím, že se blýská na lepší časy a naše profese bude jako jiné nelékařské obory uznávanou a potřebnou. Čeho byste chtěla ještě ve svém profesním životě dosáhnout? Myslím, že jsem dosáhla všeho, co jsem chtěla. Mohu pracovat s nemocnými, spolupracuji s lékaři, s prof. Zadákem jsem spolupracovala na výzkumných záměrech, předávám své dlouholeté zkušenosti mladším kolegyním. Co bych však přála mladým nutričním terapeutům, je, aby mohli pracovat jako já. Aby jim byla dána možnost konzultací s lékaři a byli bráni jako právoplatní členové ošetřovatelského týmu. Zdravotnické povolání je totiž opravdu posláním, jen si to někteří z nás neuvědomují. Magda Hettnerová, redakce Florence

k věci

→ Kdo je Jaroslava Pavlíčková Na SZŠ ve Školské ulici v Praze vystudovala obor dietní sestra a po maturitě v roce 1972 nastoupila do léčebny TRN v Pleši. O rok později odešla do FN Hradec Králové, kde pracovala na Oddělení léčebné výživy a stravování jako dietní sest ra ve dvousměnném provozu. V roce 1990 dostala nabídku od prof. Z. Zadáka pracovat s nemocnými a věnovat se umělé výživě. Nastoupila tedy na Kliniku gerontologickou a metabolickou, kde pracuje už 22 let. Řadu let již působí jako lektorka NCONZO, lektorka farmaceutických firem a je spoluautorkou několika knih pro nemocné a kuchařek pro zdravé i nemocné. V ČAS působí od roku 1992, patnáct let byla předsedkyní Sekce nutričních terapeutů. V červnu letošního roku získala cenu ČAS za rozvoj oboru. Je vdaná, má dva syny a tři vnučky.

zpravodaj čas

florence 12/13

Celostátní konference zdravotních laborantů ČAS Jako každý lichý rok se i letos sešli zdravotní laboranti z celé ČR na již 10. celostátní konferenci, která se konala ve dnech 11.–12. října ve Fakultní nemocnici Ostrava, jež převzala nad celou akcí záštitu.

ednání zahájila náměstkyně pro ošetřovatelství FN Ostrava Bc. M. Dobešová. Na přípravě odborného programu spolupracovali všichni pracovníci Ústavu laboratorní diagnostiky pod vedením doc. RNDr. Kristiána Šafarčíka, Ph.D., který se osobně ujal první přednášky, v níž posluchačům představil uvedené pracoviště. Program konference byl velmi pestrý a zajímavý pro pracovníky ze všech laboratorních oborů. Pro příklad uvedu názvy některých přednášek: Alkohol a jeho uživatelé, Terapeutické monitorování psychofarmak, Zamyšlení nad významem, potřebami a provozem likvorové laboratoře, Současnost a budoucnost léčby morbidně obézních, Laboratorní vyšetřování bez kapky krve, POCT ve FNO, Monitorování antikoagulační léčby aj. Konferenční sál byl plně obsazen a na některé zájemce se místa ani nedostala. Odborný program skončil v sobotu dopoledne a po něm následovala společenská část – prohlídka koncentračního tábora Osvětim/Auschwitz v polské Osvětimi, kde jsme za laboranty ČR položili u zdi smrti květiny se stuhou. Tábor byl vybudován v roce 1940. Původně byl určen pro polské vězně, ale časem tu byli vězněni lidé z celé Evropy, zejména Židé, ale také sovětští váleční zajatci a Romové. Mezi vězni byli také Češi. Nad vstupní branou tábora, kterou vězni denně odcházeli za těžkou prací, visí dodnes cynický nápis „Arbeit macht frei“ (Práce osvobozuje). Kolik lidí přesně v Osvětimi zemřelo, je dodnes předmětem diskuze historiků. Odhady se pohybují kolem 1,5 miliónu lidí. Nejvíce jich zahynulo v plynových komorách, další hladem nebo na následky bití a nelidského zacházení. Prvním velitelem tábora byl Rudolf Höss, který zde byl po norimberském procesu popraven 16. 4. 1947 na šibenici, která tu dodnes stojí. V táboře byly vězněny i děti, na kterých své morbidní a sadistické pokusy prováděl nechvalně proslulý německý „lékař“ SS Josef Mengele. Dobové fotografie námi hluboce otřásly. V bloku číslo 16 se nachází muzeum České republiky, v němž jsou popsány osudy některých vězňů nebo i celých rodin. Jako varování pro sou-

Nahoře: Přednosta Ústavu laboratorní diagnostiky FNO doc. RNDr. Kristián Šafarčík, Ph.D., s předsedkyní sekce zdravotních laborantů ČAS Bc. Annou Skalickou Dole: Přednáškový sál byl zaplněn do posledního místa

fota: Jana Gojová

časné i budoucí generace uzavírá expozici báseň s názvem My mrtví žalujem, kterou neznámá autorka napsala těsně před tím, než byla s dalšími téměř čtyřmi tisíci židovských vězňů z českých zemí zavražděna v plynové komoře. Cestou zpět do Ostravy jsme se ještě krátce zastavili v bývalém koncentračním táboře Auschwitz II – Birkenau/Březinka, který byl vybudován na druhé straně města. Osvětim je dodnes památníkem připomínajícím světu zrůdnost nacistického režimu a utrpení lidí z celé Evropy. Je dobře, že zdejší muzeum stále navštěvují statisíce lidí z celého světa. I díky tomuto programu budeme na 10. konferenci zdravotních laborantů ČAS ještě dlouho vzpomínat. A už teď se těšíme na další ročník, který se bude konat v říjnu 2015. Bc. Anna Skalická, předsedkyně sekce ZL ČAS

zpravodaj čas

Ghent / 8th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry

Evropský kongres o násilí (nejen) v psychiatrii Zatímco předloňský evropský kongres týkající se násilí v psychiatrii a zdravotní péči se konal v Praze, letos se k již osmému ročníku sjeli odborníci do belgického Ghentu. Ve dnech 23.–26. října 2013 tu zaznělo 120 přednášek týkajících se problematiky násilí a konalo se 30 workshopů. Na 450 odborníků debatovalo o nových přístupech k neklidným a násilným pacientům. I když je kongres pořádán na evropské úrovni, láká odborníky z celého světa (Izrael, USA, Kanada, Nový Zéland, Indie, Japonsko, Brazílie, Island či Austrálie). Z toho je patrné, že násilí v psychiatrii a zdravotní péči není ojedinělý problém, ale trápí všechny země stejně bez výjimky. Zajímavostí je také to, že mezi hlavními řečníky nebyli hlavně profesoři z univerzit či speciálně vyškolení psychologové, ale sestry, kterých se tato problematika týká především a které mají na tomto kongresu velkou podporu psychiatrů, psychologů, výzkumných pracovníků i terapeutů. Ti si totiž uvědomují riziko násilné situace – vždy chvíli trvá, než napadenému přijde někdo na pomoc, a nejvíce času s pacienty tráví právě sestry. Jsou tak nejen středem pacientovy důvěry, ale často také obětí jeho útoku. Svého zástupce na tomto kongresu měla i Česká republika. Mgr. Jaroslav Pekara (všeobecná sestra, zdravotnický záchranář a trenér komunikace při kontaktu s agresivním pacientem) přednášel o situa ci násilí v psychiatrii a zdravotní péči v ČR a také o zkušenostech s velkými projekty zaměřenými na problematiku násilí, které u nás proběhly. Reakce v následné diskuzi byly velmi pozitivní. Publikum ocenilo informace o stavu násilí ve zdravotnictví v ČR a ukázalo se, že některé problémy, s nimiž se potýkáme, jsou shodné s těmi, které mají v zahraničí – např. nepřítomnost výuky na dané téma ve školách, nedostatečná podpora vedení a úřadů aj. Jiné byly naopak překvapivé – např. v Nizozemsku má sestra na vzdělávání 40 eur měsíčně a je jen na ní, jak je využije.

„Do popředí se dostává profesionalita a snaha využívat metody omezení, které dokážou agresivní pacienty zklidnit při maximální bezpečnosti a minimalizaci poškození nejen jich samotných, ale zejména ošetřovatelského personálu. Hlavní roli hraje především komunikace a až poté fyzické techniky, které pacientům pomáhají zvládat jejich neklid,“ popsal jedno z hlavních sdělení kongresu Mgr. Jaroslav Pekara. „Jednou z klíčových přednášek byla zpověď psychiatrické sestry z USA, která popisovala, jak ji fyzicky napadl pacient. Škrtil ji a bil pěstmi do obličeje. Mrazivé momenty zažívali posluchači také při přednáškách o negativních dopadech fyzického omezení; Velkou Británií byla prezentována úmrtí při takovýchto postupech, která byla zachycena kamerovým systémem nemocnice a přehrávána na kongresu,“ pokračoval Pekara. „Mezi nejpřínosnější patřily v neposlední řadě také workshopy, na kterých se mohli účastníci aktivně zapojit do výuky nových postupů,“ zhodnotil kongres Pekara, který je mj. i členem pracovní skupiny Bezpečnost personálu (sekce Prevence násilí a hygiena) při Aesculap Akademii (www.bezpecnostpersonalu.cz). Je více než dobře, že se i česká psychiatrie pokouší o změny ve prospěch člověka jako lidské bytosti. Můžeme si jen přát, aby se tento zájem přesunul i do ošetřovatelské péče na ostatních zdravotnických (zdravotně-sociálních) pracovištích, a to nejen v psychiatrii. Mgr. Jaroslav Pekara, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.; pracovní skupina Bezpečnost personálu (Aesculap Akademie), student ZSF, Jihočeská univerzita, České Budějovice

Brno / XIII. multidisciplinární nefrologický kongres

Nefrologické sestry se sešly již potřinácté Už XIII. kongres nefrologické sekce ČAS s mezinárodní účastí se konal v Brně ve dnech 31. 10.–1. 11. Jeho hlavním tématem byly nozokomiální nákazy a infekce u pacientů s onemocněním ledvin. Toto

široké téma bylo ve dvou dnech rozděleno do několika odborných bloků. V prvním bloku zazněla zpráva o činnosti nefrologické sekce za rok 2013, kterou prezentovala předsedkyně sekce Bc. J. Kracíková. Zazněla rovněž zpráva o činnosti evropské asociace EDTNA/ /ERCA a klinické směrnice pro hemodialýzu, které jsou z dílny evropské exekutivy. Jistě velkým přínosem pro všechny bylo sdělení o zákonných požadavcích v oblasti hygieny při provozování dialyzačního střediska a připomenut byl i zákon o zdravotních službách. Následující tři sdělení se týkala bezpečné praxe, bezpečnosti a kvality dialýzy a bezpečí pacientů a personálu. Hodně se diskutovalo o směrnici 2010/32/EU, která je od letošního května implementována do legislativy všech zemí EU a týká se především bezpečné praxe a ochrany personálu na zdravotnických pracovištích a v sociálních službách. V dalších blocích a sděleních jsme se společně věnovali edukaci nefrologických pacientů a také otázce, kdy a jak edukovat. Pacienti při hemodialýze mají problémy s kognitivními funkcemi, proto edukace musí být nejen srozumitelná, ale hlavně opakovaná. V této oblasti mohou sestry plně uplatnit své kompetence, kreativitu a diplomacii. Do edukací se také plně zapojují nutriční terapeuti, kteří se na dialyzačních pracovištích velmi osvědčili. Připomněli jsme si očkování nejen pacientů, ale i ošetřujícího personálu proti virové hepatitidě, historii očkování, ale i současnost. V samostatném bloku o infekcích zaznělo sdělení o klostridiové infekci a o možných komplikacích u pacientů na peritoneální dialýze při hospitalizaci. Důležitou prezentací bylo představení ochranných rukavic – kdy a na které činnosti je používat a hlavně jaký správný typ zvolit vzhledem k jejich různé propustnosti. Zde bylo na místě i představení bezpečnostní dialyzační jehly a v následující prezentaci zkušenosti s jejím používáním. Celý jeden blok byl vyhrazen pro příspěvky s transplantační tematikou. Ve sdělení byla zdůrazněna prevence nozokomiálních nákaz po transplantaci ledviny. O tom, že ošetřovatelská péče o pacienty s imunosupresivní terapií má

zpravodaj čas

svá specifika, asi částečně víme, ale prezentace na toto téma nám ujasnila, jaká specifika převládají. O projektu Ambasador transplantace, v němž se ambasadorkami stávají sestry, jaká je jejich nová role a jaké mají pravomoci, již zazněly informace na předchozích akcích. Projekt je velmi úspěšný a bude pokračovat i v následujícím roce. Velmi emotivní bylo vystoupení pacienta s peritoneální dialýzou z Kežmaroku, který se s námi podělil o své starosti, problémy, ale také o to, jak zvládá vše, co s dialýzou souvisí. Velmi pozitivním prvkem je, že pacient dostal příležitost být pracovníkem dialyzačního centra, kde zastává funkci technika a zároveň údržbáře. Dvě sdělení se týkala nevidomých pacientů. Jejich handicap je pro ně i pro ošetřovatelský personál problém, ale ne neřešitelný. Je třeba si uvědomit, že i takoví pacienti jsou mezi námi a že záleží jen na nás, jak se společně s nimi můžeme s tímto problémem vypořádat. Na hemodialyzačních střediscích je také v posledních letech převaha seniorů nad mladšími pacienty. Vždy záleží na každém pacientovi, na jeho jedinečnosti, na jeho celkovém fyzickém i psychickém stavu, a pro nás všeobecné sestry je obrovským úkolem, jak zvládat komplexní péči, jak komunikovat a jak ovládat i negativní emoce. Posledním sdělením bylo zamyšlení nad prací a podmínkami sester na nefrologických pracovištích. Sdělení bylo kritické a nutilo k zamyšlení. Autorka se zaměřila na vztahy na pracovišti a na to, že sestra je polyvalentní síla, která nemá moc dovolání. V diskuzi bylo připomenuto šetření ČAS, které se týká pracovních podmínek sester, o kterých se v poslední době hodně hovoří. V rámci kongresu proběhl i výbor nefrologické sekce, na kterém byly mj. naplánovány akce, které se uskuteční v roce 2014. Velmi zdařilého kongresu se účastnilo 182 sester a jako hosté byli přítomni i lékaři – nefrologové. Je potěšitelné, že mají zájem o činnost svých spolupracovníků z řad NLZP. Na další pracovní setkání se těšíme v příštím roce. Jindra Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS; Bc. Jindra Kracíková, předsedkyně nefrologické sekce ČAS

florence 12/13

Praha / Konference

Jaký je život stomiků? Odpověď hledal 1. podzimní pracovní den O tom, že svět stomiků nemusí být pochmurný, se přesvědčili všichni, kdo se v pátek 15. listopadu zúčastnili stejnojmenné konference, kterou pořádala traumatologicko-ortopedická sekce ČAS ve spolupráci s Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. V posluchárně pražského Ústavu klinické a experimentální stomatologie se sešly nejen stomické sestry, aby si vyslechly dvě desítky sdělení na téma stomie a péče o ně, kazuistiky i novinky v oblasti péče o stomické pacienty. Úvodního slova a první přednášky na téma Ošetřování stomií včera a dnes se ujala předsedkyně pořádající sekce Mgr. Dagmar Škochová, MBA. V krátkém historickém úvodu mj. uvedla, že první zmínka o provedené stomii se datuje do roku 350 př. Kr., kdy Praxagoras z Kósu úspěšně upravil střevní vývod při poranění břicha. Vývojem prošly i stomické pomůcky. V 60. letech 20. století se ke střevním vývodům začaly upevňovat jímače obsahu střeva, které bylo třeba upevnit kolem stomie. Tyto systémy byly značně nespolehlivé, nepřiléhaly ke kůži, podtékaly a propouštěly střevní obsah i zápach. U nás se používal tzv. Jánošíkův pás podkládaný mulovým čtvercem, ve kterém byl vystřižen otvor, čímž se chránila kůže kolem stomie. Pás byl nevyhovující a pacienta značně omezoval. Kvalitativní změnu v ošetřování stomií přinesly nalepovací sáčky, mezi jejichž výhody patřila rychlá a jednoduchá výměna, dobrá přilnavost ke kůži kolem stomie, izolace zápachu; tím, že nebylo nutné používat fixační pás, se pomůcka stala mnohem diskrétnější. Nevýhodou však byla rychlá devastace kůže v okolí stomie v důsledku častého odstraňování sáčku, u mnohých alergiků také vrstva lepidla vyvolávala nežádoucí reakce. Současné systémy už tyto problémy nezpůsobují. V ČR existuje celkem osm firem, které se problematikou stomií a stomických pomůcek zabývají, a ty

vyvíjejí neustále další a další novinky. S některými z nich se mohli seznámit i posluchači na této odborné konferenci. Kromě historie stomií zazněl v úvodním bloku i například popis, jak stomie vzniká na operačním sále, z pohledu perioperační sestry Moniky Lesniakové z I. chirurgické kliniky VFN v Praze či návod, jak zvládnout urostomii, z pohledu sestry Milady Karlovské, která pracuje na urologii Nemocnice Na Bulovce už 45 let. Ohlas a následnou diskuzi vyvolal příspěvek sestry Šárky Harvánkové, DiS., z neonatologického oddělení s JIRP Gynekologicko-porodnické kliniky VFN Praha, který se zaměřil na stomie u dětí, zejména těch nedonošených. „Péče o dětskou stomii je stejná jako u dospělého, jediným rozdílem je velikost sáčku,“ upozornila Harvánková. Velkou výhodou u nezralých dětí je jejich rychlá regenerace, díky níž odchází 95 % pacientů z tohoto oddělení s již zanořenou stomií. Další příspěvky se věnovaly například péči o stomiky z pohledu onkologické sestry, správné výživě stomiků či otázce, jaká pohybová aktivita je pro stomiky vhodná. O problematice sexu u stomiků pohovořila doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc., a o vlastní zkušenost se svými dvěma stomiemi se s přítomnými podělila Ing. O. Voříšková z pražského FIT-ILCO. V souvislosti s touto pacientskou organizací upozornila Mgr. Dagmar Škochová, MBA, na unikátní novinku, která se chystá ve VFN v Praze. Nemocnice uzavřela s organizací České ILCO dohodu o spolupráci. Jejím cílem je, že nově odoperovaní stomici z VFN v Praze se budou moci obrátit na organizaci ILCO (její členové budou pacienty rovněž aktivně vyhledávat), jejíž členové pacientům poradí a předají vlastní zkušenosti tak, aby si pacienti lépe zvykli na změny, které se stomií v jejich životě přijdou. „Tato spolupráce, která například v Německu běžně funguje a hradí ji zdravotní pojišťovna, bude u nás spuštěna od ledna 2014,“ popsala Škochová. První podzimní pracovní den byl nabitý informacemi a plný přednáškový sál ukázal, že problematika stomií a péče o tyto pacienty je pro sestry nejen aktuální, ale i zajímavá. Už nyní se proto mohou sestry těšit na druhý pracovní den s touto tematikou, který se bude konat příští rok. Magda Hettnerová, redakce Florence

www.hypokramed.cz

právo text: JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

Cizí těleso v dutině břišní po operaci Cizí těleso, které zůstane po operačním zákroku v tělesné dutině nebo v operační ráně, je vždy závažnou komplikací, která nejen negativně ovlivňuje zdravotní stav pacienta, ale také poškozuje dobré jméno nemocnice, v níž k takové nežádoucí události došlo. Setkáváme se jak s nechtěným ponecháním sušícího materiálu v ráně či tělesné dutině, tak s ponecháním nástrojů nebo jen částí nástrojů užitých při operaci. Že je tato komplikace vždy vítaným tématem pro média, která podávají informace zkresleně, není třeba zdůrazňovat.

Skutkový stav U 30leté ženy byla diagnostikovaná akutní apendicitis s cirkumskriptní peritonitidou, pro kterou byla indikována a bez odkladu provedena appendektomie. Dle operačního protokolu byl výkon v celkové anestezii klidný, bez komplikací a rušivých příhod během výkonu. Po ukončení výkonu instrumentářka hlásila, že sušení i použité nástroje souhlasí, což potvrdila i obíhající sestra. Operatér po tomto hlášení operační ránu po anatomických vrstvách uzavřel. Po více než roce byla pacientka přijata na chirurgické oddělení pro příznaky akutního ileózního stavu, který byl řešen akutním výkonem, při kterém

byla v dutině břišní nalezena rouška, která byla příčinou ileózního stavu. I když se pacientka po operaci ileózního stavu rychle bez dalších komplikací zotavila, operační rána se dobře zhojila, pacientka oprávněně vznesla nárok na odškodné. A je také pochopitelné, že se hledal viník této závažné komplikace, příčiny a důvody jejího vzniku.

Diskuze Protože po provedené appendektomii nebyl žádný další operační zákrok proveden, je nepochybné, že rouška v dutině břišní nechtěně zůstala po provedené appendektomii. Jako samozřejmý viník byla označena instrumentářka, která při appendektomii instrumentovala. Ta ovšem spolu s obíhající sestrou trvala na tom, že roušky před výkonem i po něm řádně spočítala a jejich počet souhlasil. Obíhající sestra potvrdila, že počet roušek souhlasil a počítání bylo prováděno standardním způsobem. Dle našeho názoru nejsou v tomto konkrétním případě dostatečné argumenty pro sankce instrumentářky, neboť samotná skutečnost, že rouška byla nalezena v dutině břišní, automaticky neznamená, že je instrumentářka špatně spočítala. Při správném počítání rou-

šek instrumentářkou nelze vyloučit, že nadbytečná rouška mohla být bez jejího vědomí přinesena navíc z přípravny za jiným účelem. S odstupem času větším než jeden rok je nemožné objektivně doložit postup při operaci a zjistit, kdo z členů operačního týmu a zaměstnanců sálu pochybil. Je nepochybné a nevyvratitelné, že pacientka má oprávněný nárok na odškodné. To hradí pojišťovna, se kterou má nemocnice smlouvu. Diskuze může být pouze o výši odškodného.

Závěr Pacientka oprávněně vznesla nárok na odškodné, které pojišťovna, s níž má nemocnice uzavřenou smlouvu, uhradila. Viníka nebylo možné jednoznačně a nevyvratitelně zjistit a označit, proto nelze v tomto konkrétním případě při spravedlivém postupu instrumentářku volat k odpovědnosti a sankcionovat.

Ponaučení Tato kauza ukazuje na důležitost kontrol chodu pracoviště operačního sálu, kontrol dodržování standardů a všech předpisů, které se k vykonávané činnosti vážou. Poukazuje ale také na nebezpečí, která s sebou přináší pouze formální výkon povinností.

kvíz Poznáte, o kterou nemocnici se jedná? Pokud ano, napište nám e-mail na adresu: florence.redakce@ambitmedia.cz a do předmětu napište „kvíz“. Tři vylosovaní získají knihu Křížkovkářský slovník. Soutěž trvá do 20. 12. 2013

Správná odpověď z říjnového čísla byla porodnice U Apolináře.

peritoneální dialýza text: Jana Kolářová, Baxter Czech, spol. s r. o.

Novinka: konal se první APD workshop pro sestry Zdravotní sestry jsou v léčbě pacientů a komunikaci s nimi nepostradatelné. V případě peritoneální dialýzy (PD) to jistě platí dvojnásob. Sestra je nejdůležitějším členem zdravotního týmu PD, hraje klíčovou úlohu při edukaci pacienta, tráví s ním většinou víc času než lékař, spolupracuje a dále komunikuje se všemi ostatními členy zdravotního týmu, který se o pacienta stará, a zajišťuje kontinuitu v péči o pacienta. foto: Baxter Czech, spol. s r. o.

rotože si v Baxter Czech práce sester velmi vážíme a jsme přesvědčeni, že jejich vzdělávání je důležité, uspořádali jsme 8. a 9. listopadu letošního roku první ročník akce s názvem APD Workshop. Pod zkratkou APD se skrývá automatizovaná peritoneální dialýza, což je forma peritoneální dialýzy, kdy se k léčbě používá speciál ně naprogramovaný přístroj neboli cycler. A právě během jeden a půldenní školicí akce určené pro peritoneální a nefrologické sestry z celé ČR se sestry naučily, jak s tímto přístrojem pracovat. Akci jsme pojali jako praktický seminář neboli workshop pro celkem 23 sester. Půl dne z něj jsme vyhradili právě praktické části. Účastnice se rozdělily do tří menších skupinek, aby si mohly práci s cyclerem co nejlépe vyzkoušet. Nakonec prošly znalostním testem, a protože tato akce patří mezi akreditované, získaly za její absolvování 4 body. Cílem workshopu bylo, aby sestry věděly, jak naprogramovat léčbu či pomoci pacientům, pokud nastane nenadálá situace. Při péči o PD pacienty se využívá dvou speciálních počítačových programů. Jeden z nich umožňuje nahrát léčebný program na speciální kartu a následně ji vložit do cycleru. Ten pak automaticky provádí dialýzu dle nastaveného naprogramování. Dále existuje program, kterým se zjišťuje transportní typ peritoneální membrány a adekvátnost léčby u pacientů a který také

pomáhá navrhnout preskripci. Oba dva programy jsou jednoduchým nástrojem v každodenní praxi lékaře i sestry. „Jako sestra s peritoneální dialýzou začínám, během semináře jsem měla šanci vyzkoušet si nastavení léčby u fiktivního pacienta. Byl stanoven jeho věk, profese, základní diagnóza a délka léčby peritoneální dialýzou. A na základě těchto údajů jsme léčbu ve speciálním programu nastavovaly, vybíraly nejvhodnější roztok a vyzkoušely si mnoho dalších praktických věcí,“ popsala Karolína Filipová, PD sestra z Nemocnice Na Homolce. Na příští rok plánujeme podobný praktický seminář a několik dalších akcí pro sestry. PR

k věci

→ C o je to automatizovaná peritoneální dialýza? Při tomto druhu dialýzy se dialyzační roztok v břišní dutině vyměňuje pomocí jednoduchého přístroje zvaného cycler. Dialýza trvá obvykle osm hodin, probíhá přes noc, tedy v době, kdy nemocný spí. Za tu dobu se uskuteční několik úplných výměn podle rozpisu dialýzy naprogramovaného v přístroji. Ráno se všechen roztok z poslední výměny z břicha vypustí, případně se u některých pacientů napouští určitý objem i na den.

florence 12/13

historie Z knihy Roye Portera Dějiny medicíny od starověku po současnost vybrala a upravila Magda Hettnerová

Od rozmačkaných štěnic a lvího sádla k acylpyrinu Jak dlouhá byla cesta k novodobé farmacii?

I nemoci – podobně jako zemětřesení, povodně, sucha a jiné přírodní katastrofy – ovlivňují lidské zkušenosti, vyhlídky a pocity. Vyvolávají bolest, utrpení a strach, ohrožují životní perspektivy jedince i společnosti a přibližují největší tajemství – tajemství smrti. Není divu, že naši předkové reagovali na nemoci nejrůznějšími, často i velmi dramatickými způsoby: pocity viny či zahanbení, zlosti či usmíření. Snažili se ale také nalézat nové způsoby léčby a stále nové léky.

protože choroby jsou vždy spojeny se strachem a obavami, šel vývoj medicíny ruku v ruce s vývojem náboženských, magických a sociálních rituálů. Také reakce na vzniklá onemocnění nabývala nejrůznějších podob. Někteří nemocní měli tendenci se ukrýt se svou nemocí před zraky okolí, prožívat své utrpení a pasivně očekávat svůj osud. Aktivnější přístup představoval užívání nejrůznějších čajů a provozování určitých rituálů. Užívanými léčivými látkami byla buď tonika, jejichž účelem bylo nemocný organismus posílit, anebo jedy, které mohly zničit agresora. Volba správného rostlinného výtažku vychá-

zela ze symbolických vlastností určité rostliny a jejích empiricky poznaných účinků. Některé z nich lidé volili pro jejich materiální vlastnosti, jiné vzhledem k jejich barvě, tvaru či na základě složitých vazeb v rámci sítě symbolických významů. Nicméně léčivé čaje a rostliny neměly jen symbolický význam. Většina z nich byla nesporně opravdu účinná. Po letech bagatelizování „primitivní“ medicíny tak dnešní farmakologové zabývající se studiem etnobotaniky potvrzují, že dávní léčitelé užívali skutečně účinná analgetika, anestetika, emetika, projímadla, diuretika, narkotika, antipyretika, kontraceptiva i abortiva (látky schopné vyvolat

potrat). Z mnoha tradičních účinných rostlinných přípravků a čajů odvodila moderní medicína taková léčiva, jako je kyselina acetylsalicylová, ipecacuanha, chinin, kokain, kolchicin, efedrin, digitalis, ergotamin a mnoho dalších. Ačkoli se nová „elitní“ medicína snažila zdiskreditovat lidové léčitelství jako celek, ve skutečnosti zdaleka ne vše bylo jen mylné a nesprávné. Nejnovější farmakologické výzkumy prokazují, že mnohé postupy tradičního léčitelství byly nesporně účinné. Týká se to např. celé řady léčivých čajů – ať už byly připravovány z routy, pelyňku, máty nebo jalovce –, které užívaly ženy k regulaci plodnosti.

Ostatně i „zelené lékárny“ mnoha dnešních farmaceutických firem znovu vzkřísily četné dávné tradiční léčitelské postupy, jejichž účinnost a použitelnost prokazují moderní vědecké metody.

Jak se zbavit nemoci? Pohřbít ji s mrtvolou Medicínskou magii akceptovaly jak nevzdělané lidové vrstvy, tak i společenská elita nejméně do 17. století; její působení bylo spatřováno v mnoha směrech. Podle tehdejších představ mohly být choroby přenášeny nebo transformovány nejrůznějšími způsoby. Tak se např. doporučovalo, aby nemocný uvařil vejce ve vlastní moči a poté je zahrabal pod zem; mravenci pak údajně spolu s vejci snědli i chorobu. Na oteklý krk bylo dobré přiložit hada, který se pak uzavřel do láhve, dobře zazátkoval a pohřbil. Jakmile had pod zemí ztrouchnivěl, zmizely i problémy s krkem. Podobně s dávivým kašlem bylo možno se nejlépe vypořádat tak, že si postižený stoupl do přílivové vlny – kašel zmizel s odlivem. K odstranění bradavic se doporučovalo dotýkat se jich oblázky a ty pak vsypat do pytlíku, který se měl ztratit cestou do kostela; bradavice přešly na toho, kdo pytlík s oblázky našel. Velmi rozšířené bylo přesvědčení, že chorobu lze předat mrtvému. Nemocní se proto snažili dotknout končetin či jiné části zemřelých, kteří čekali na pohřbení. Víra v takovéto magické transformace vysvětluje, proč se kolem popravišť vždy shromažďovalo tolik matek – snažily se dosáhnout toho, aby se jejich nemocné děti mohly dotknout zločincova těla.

Rozdrť černou ještěrku… Už staří Babylóňané vypracovali rozsáhlý seznam léčivých látek – materia medica. Na tabulkách je zaznamenáno kolem 120 minerálních a 240 rostlinných látek. Vedle nejrůznějších olejů, medu, včelího vosku a mléka tvořily jejich ingredience i hořčice, oleandr a čemeřice; senna a ricinový olej sloužily jako laxativa; obvazy na rány byly napouštěny sušenou vinnou usazeninou, solí, olejem, pivem, jalovcem, léčivým bahnem nebo sádlem ve směsi s alkalickou zeminou a odvary z léčivých rostlin. Pomocí destilace se vyráběly esence z cedrového a jiných těkavých olejů. Výkaly a chlévská mrva

sloužily k přípravě léčiv určených k vyhánění zlých démonů. Zásadním medicínským dokumentem, de facto nejstarší zachovanou učebnicí medicíny, je Erbesův papyrus pocházející z Théb, přibližně z doby kolem roku 1550 př. n. l. Je to papyrus o délce více než dvacet metrů a text na něm zachycený se jednak zabývá důvody nejrůznějších onemocnění, jednak doporučuje terapeutické postupy k jejich léčbě, včetně zaříkávání a zaklínání. Můžeme se v něm dočíst o 15 různých onemocněních břicha, 29 chorobách očí a 18 nemocech kožních. Je v něm uvedeno 21 způsobů, jak léčit kašel. Nalezneme v něm kolem 700 léků a 800 předpisů na přípravu léčivých přípravků, především rostlinného, ale i minerálního nebo živočišného původu. K vyhnání očního zánětu rozdrť stonky jalovce, máčej je ve vodě, přilož na oči nemocného a dosáhneš rychlého uzdravení. K léčbě zrn na oku připrav lék z cyllyria, měděnky, cibule, modré skalice, drceného dřeva – to vše smíchej a aplikuj na oko. Při žaludečních obtížích se doporučoval odvar z kmínu, husího sádla a mléka, ale i exotičtější léky, jako byl např. nápoj připravený z varlat černého osla nebo směs extraktů z vulvy a penisu. K léčbě holohlavosti se užíval prášek z rozdrcené černé ještěrky. Růstu vlasů měla napomáhat i mast připravená z hrošího, lvího, krokodýlího, husího, hadího a kozorožího sádla. Egyptská medicína vycházela z léčivých účinků mnoha druhů ovoce i zeleniny a využívala v léčbě i pryskyřic stromů včetně myrhy a kadidla. Jako projímadel se užívalo (podobně jako v Mezopotámii) rostlinných extraktů – zejména senny, kolokvinty a ricinového oleje. K léčbě různých onemocnění sloužila i oslí slezina, prasečí mozek, medem oslazená želví žluč a sádlo různých druhů zvířat. Jako adstringentních (stahujících) a dezinfekčních přípravků se užívalo antimonu, mědi a dalších minerálů. Léčivé přípravky starých Egypťanů obsahovaly česnek, cibuli, tamaryšek, cereálie, různé druhy koření, pryskyřic a klovatin, datlí, čemeřice, opia a konopí a aplikovaly se ve formě pilulek, mastí a krémů, obkladů a zábalů, vykuřovadel, inhalačních směsí, kloktadel a číp-

ků; v některých případech se dokonce zaváděly i do močové trubice. Starověk se mohl pochlubit dvěma medicínskými autory, kteří postavili studium materia medica na systematickou základnu. Prvním byl Aristotelův žák Theofrastos (371–287 př. n. l.), jehož dvě pojednání o léčivých rostlinách obsahovaly popis jejich vzhledu (De historia plantarum, Rostlinopis) i jejich účinků (Causis plantarum, Fyziologie rostlin). S použitím Aristotelových spisů o zvířecí říši jako modelu tak položil základy botaniky. Dalším významným spisovatelem zabývajícím se léčivými látkami byl Dioskoridés (40–90 n. l.), který jako řecký lékař působil v Neronově armádě. Jeho spis De materia medica (O léčivých látkách; napsaný v řečtině, ale známý pod výše uvedeným latinským názvem) tvořilo pět knih. U každého rostlinného druhu uváděl vždy všechna užívaná jména, možnosti léčebného využití, technologii sběru, uchovávání a přípravy a upozorňoval na nebezpečí „padělků“. Už tehdy byly jednotlivé popisy doprovázeny ilustracemi. Mnohé zde uváděné léčivé rostliny byly de facto běžné byliny a koření – např. skořice a kasie byly považovány za vhodné k léčbě vnitřních zánětlivých onemocnění, hadího uštknutí, rýmy a menstruačních poruch. Byly zde ovšem i léčivé prostředky bizarnější, jako např. směs rozmačkaných štěnic, masa a fazolí, užívaná k léčbě malarických horeček. Některé byliny bylo možné užívat k různým účelům – např. ostružiny (Rubus fruticosus) dokázaly vysušovat rány i barvit vlasy. Odvar z jejich výhonků měl mj. schopnost zmírňovat bolesti břicha nebo zastavit výtok z pochvy. Žvýkání listů posilovalo dásně a léčilo afty, jejich přikládání pak sloužilo k terapii oparů a vředů.

Renesance a farmacie

Přeskočíme-li několik století a dostaneme se do období renesance, zjistíme, že farmacie v ní prodělala zcela zásadní proměnu, a to především proto, že se rozšířilo spektrum dostupných léků. Zasloužil se o to jak návrat léků dříve užívaných, tak i objevy nových účinných rostlinných látek z Ameriky a Indie, a konečně i stále širší užívání látek chemických. Hlavními složkami léků byly vždy léčivé byliny – respektive v širším

florence 12/13

historie slova smyslu listy, semena, plody, kůra nebo kořeny nejrůznějších rostlin, keřů a stromů. Pokud byly užívány jednotlivě, hovořili o nich lékárníci jen jako o léčivých bylinách (simples); jakmile jich bylo smícháno více dohromady, vznikala tzv. galenika. Znalosti léčivých rostlin, jejich sběru a přípravy léčivých přípravků patřily k výbavě každé rodiny, předávané z generace na generaci; již tehdy však kvetlo i komerční využívání těchto znalostí. S návratem k řecké vzdělanosti převládlo mezi renesančními lékaři přesvědčení, že léčivé přípravky zhotovované podle středověkých receptů nejsou dostatečně kvalitní, a proto se pokusili znovu vzkřísit originální recepty, jež obsahovala materia medica starověku. To ovšem předpokládalo také reformu botanických poznatků, neboť tehdy ještě neexistovala žádná jednotná botanická nomenklatura a určování identity rostlin bylo proto velmi nepřesné a často nesprávné. Naštěstí i botanika měla zažít svou humanistickou renesanci: středověcí autoři byli odsuzováni za barbarský jazyk, jímž komolili a zkreslovali při překladech smysl starověkých textů, a ozývalo se stále silnější volání po nových vydáních klasických botanických prací v originální podobě. Přirozeným centrem humanistických snah o oživení klasických léčebných prostředků se staly – jako překladiště Středomoří s úzkými vazbami na Střední východ i na zámořský obchod s kořením s Indií – Benátky. Pod jejich kontrolou byla navíc Kréta a Kypr, pokládané ve starověku za nejbohatší zahrady. Tak mohly být znovuobjeveny léčivé přípravky, které latinský Západ neznal – např. balzám a myrha. Díky zámořskému obchodu s Východem se do Evropy dostala rovněž rebarbora, proslulá svými projímavými účinky; začátkem 17. století bylo možno díky semenům dovezeným z Bulharska začít i v západní Evropě pěstovat z medicínského hlediska důležitý druh reveně z černomořské oblasti (Rhaponticum). A naplno se rozhořelo i pátrání po „skutečné rebarboře“, tedy po té, kterou již v roce 1295 popsal Marco Polo jako druh pocházející z Číny. Theriakum – všelék starověku – bylo tvořeno až stovkou různých ingrediencí rostlinného, živočišného i minerálního původu; humanisté ovšem celou řadu

k věci

→ Čím léčil Galénos (129 n. l. – 216 n. l.)

Galénos popsal celkem 473 léčivých látek rostlinného, živočišného i minerálního původu a také velký počet různých směsí a sloučenin. Vedle theriaku doporučoval ještě další dva léky, které se staly téměř univerzálně akceptovanými – byly to heria picra a terra sigillata. První byl lektvar ze směsi aloe, různých druhů koření a bylin a jeho hlavní účinek spočíval v uvolnění organismu. Měl totiž schopnost zahřívat a vysušovat, otevírat obstrukce a zřeďovat příliš husté hleny. Druhý léčivý prostředek – terra sigullata – nebylo nic jiného než mazlavá a mastná hlína, obsahující křemičité a hliníkové sloučeniny, křídu, magnesium a oxidy železa, která se nacházela na řeckých ostrovech Lémnos, Mélos a Samos. K léčebnému užití se z ní vyráběly jakési tablety, na nichž byla vytlačena pečeť jejího naleziště. Tato hmota byla považována za účinný prostředek k vysoušení a uzavírání mokvajících ran i jako protijed.

jeho původních složek neznali a většinou byli nuceni užívat více než dvacet náhražek. Nicméně veronský botanik a farmaceut Francesco Calzolari (1522–1609) vystačil někdy kolem roku 1566 pouze se třemi náhradními ingrediencemi. Renesanční léčitelé byli stále více přesvědčeni, že se podařilo znovuobjevit léčivé prostředky starověkých lékařů. Díky námořním objevitelským cestám dobyvatelů z Pyrenejského poloostrova pronikly do Evropy nejen nové druhy potravin, jako byly brambory, ale také nové léky. V roce 1529 přivezl Cortés kakaový prášek, který se stal základem nejen oblíbeného nápoje, ale také léku užívaného k léčbě tzv. úbytí, a sloužil též jako stimulans, a dokonce, v podobě

kakaového másla, jako surovina k výrobě čípků. Mezitím Portugalci v letech 1487–1488 obepluli mys Dobré naděje a v roce 1499 se vylodili v Indii. Na přelomu let 1512 a 1513 pak přistáli na legendárních „Ostrovech koření“, jejichž produkty pak zaplavily i Evropu. Zejména tváří v tvář děsivé epidemii syfilidy dovezené od amerických břehů se jako dar od boha jevily léčivé přípravky pocházející z týchž končin, neboť léčba rtuťovými přípravky byla pro pacienta mnohem horší než choroba samotná. Španělé byli v Karibiku svědky léčení syfilidy (ve skutečnosti šlo spíše o frambézii) odvarem z guajakového dřeva (Guaiacum officinalis); proto když je v roce 1508 dovezli do své domoviny, začalo se jeho užívání v terapii syfilidy rychle rozšiřovat. Nejnovějším léčivem dovezeným z Východu se stalo opium, získávané především v Turecku. Opium bylo užíváno v Egyptě již ve 2. tisíciletí před Kristem a Avicenna je označil za nejsilnější ze všech omamných léků. Bylo vždy považováno za krále všech léků, v Evropě se jeho užívání rozšířilo především od 16. století. Zdálo se být téměř zázračné i šíří své účinnosti – působilo jako analgetikum, léčilo úplavici, zmírňovalo dýchací obtíže… Nová léčiva byla přivezena také z Indie. Garcia d’Orta vydal v roce 1563 spis Dialogy o léčivých bylinách a drogách a léčivých látkách z Indie, v němž jsou popsány východní léčivé rostliny jako aloe, kafr, santalové dřevo, zázvor, čertovo lejno (ločidlo, Asa foetida) a betel. Další východní léčiva pronikla do Evropy o něco později – např. čínské léčivé prostředky rebarboru a ženšen sem dovezli jezuité až v 18. století. Díky usilovné práci botaniků a importu stále nových léčiv z různých částí světa se rychle rozvíjelo i lékárenství, třebaže na lékárníky mnozí stále pohlíželi jako na podvodníky prodávající jedy. Podobně jako jiné profese podílející se na péči o lidské zdraví se i lékárníci začali sdružovat a organizovat. Ve Velké Británii dal nejprve král Jakub I. souhlas k tomu, aby si vytvořili samostatnou organizaci v rámci potravinářského cechu, a o deset let později již vznikla zcela samostatná Společnost lékárníků města Londýna. Tím se odstartovala nová éra této profese.

NOVINKA

personĂĄlnĂ inzerce

VedoucĂ laborant/laborantka Masarykova mÄ&#x203A;stskĂĄ nemocnice vÂ Jilemnici vypisuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;ĂzenĂ na pozici vedoucĂ laborant/laborantka oddÄ&#x203A;lenĂ laboratoĹ&#x2122;e. PoĹžadavky: zpĹŻsobilost kÂ vĂ˝konu pĹ&#x2122;ĂsluĹĄnĂŠho zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ vÂ souladu se zĂĄkonem Ä?. 95/2004 Sb., oÂ nelĂŠkaĹ&#x2122;skĂ˝ch zdravotnickĂ˝ch povolĂĄnĂch, trestnĂ bezĂşhonnost, minimĂĄlnÄ&#x203A; 5Â let praxe, PSS vÂ oboru klinickĂĄ biochemie nebo klinickĂĄ hematologie. DalĹĄĂ poĹžadavky: znalost prĂĄce na PC, komunikaÄ?nĂ, Ĺ&#x2122;ĂdĂcĂ aÂ organizaÄ?nĂ schopnosti, obÄ?anskĂĄ aÂ morĂĄlnĂ bezĂşhonnost. PoĹžadovanĂŠ dokumenty: ruÄ?nÄ&#x203A; psanĂ˝ Ĺživotopis, pĹ&#x2122;ehled dosavadnĂ profesnĂ praxe, ĂşĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; ovÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;enĂŠ doklady oÂ dosaĹženĂŠm vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ, osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ kÂ vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ bez odbornĂŠho dohledu, vĂ˝pis zÂ rejstĹ&#x2122;Ăku trestĹŻ (ne starĹĄĂ 3 mÄ&#x203A;sĂcĹŻ), souhlas sÂ vyuĹžitĂm poskytnutĂ˝ch osobnĂch ĂşdajĹŻ pro ĂşÄ?ely vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ. NĂĄstup do funkce: 1. 1. 2014. PĂsemnĂŠ pĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄky sÂ poĹžadovanĂ˝mi doklady zasĂlejte do 3 tĂ˝dnĹŻ po zveĹ&#x2122;ejnÄ&#x203A;nĂ inzerĂĄtu na personĂĄlnĂ oddÄ&#x203A;lenĂ Masarykovy mÄ&#x203A;stskĂŠ nemocnice vÂ Jilemnici, MetyĹĄova 465, 514 01 Jilemnice, pĹ&#x2122;ĂpadnĂŠ informace podĂĄ hl. sestra Marie SeifertovĂĄ, tel.: 481 551 122, e-mail: marie.seifertova@nemjil.cz Sestry se zkuĹĄenostĂ ze zahraniÄ?Ă Jste sestra aÂ mĂĄte zkuĹĄenost sÂ pracĂ vÂ zahraniÄ?Ă? RĂĄda bych VĂĄs poĹžĂĄdala oÂ ĂşÄ?ast vÂ mĂŠ studii Trendy, motivace aÂ zkuĹĄenosti migrujĂcĂch Ä?eskĂ˝ch sester. JednĂĄ se oÂ vyplnÄ&#x203A;nĂ anonymnĂho 15minutovĂŠho dotaznĂku aÂ pozdÄ&#x203A;ji, vÂ pĹ&#x2122;ĂpadÄ&#x203A; zĂĄjmu, oÂ ĂşÄ?ast ve skupinovĂŠ diskusi na toto tĂŠma. DotaznĂk bude kÂ dispozici na www.cnna.cz vÂ Ăşnoru 2014. Kontakt: Mgr. Veronika Di Cara, PhD studentka, QMU, Edinburgh, e-mail: VdiCara@qmu.ac.uk

VrchnĂ sestra Ĺ&#x2DC;editel ZdravotnickĂŠ zĂĄchrannĂŠ sluĹžby JihomoravskĂŠho kraje, p. o., vyhlaĹĄuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;ĂzenĂ na obsazenĂ pracovnĂ pozice vrchnĂ sestra ĂşzemnĂho oddÄ&#x203A;lenĂ Brno. PoĹžadujeme: odbornĂĄ zpĹŻsobilost zdravotnickĂ˝ zĂĄchranĂĄĹ&#x2122; nebo odbornĂĄ zpĹŻsobilost vĹĄeobecnĂŠ sestry se specializacĂ ARIP, IP, platnĂŠ osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ kÂ vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ bez odbornĂŠho dohledu, min. 10 let praxe ve zdravotnictvĂ, zÂ toho min. 5 let vÂ ZZS jako Ä?len vĂ˝jezdovĂŠ skupiny, vĂ˝bornĂŠ organizaÄ?nĂ aÂ Ĺ&#x2122;ĂdĂcĂ schopnosti, komunikaÄ?nĂ aÂ prezentaÄ?nĂ dovednosti, iniciativa, odolnost vĹŻÄ?i stresu, Ä?asovĂĄ flexibilita, ochota se neustĂĄle vzdÄ&#x203A;lĂĄvat, samostatnost, rozhodnost, peÄ?livost, trestnĂ aÂ obÄ?anskĂĄ bezĂşhonnost, uĹživatelskĂĄ znalost prĂĄce na PC (MS Office), zkuĹĄenosti sÂ vedenĂm vÄ&#x203A;tĹĄĂho kolektivu aÂ znalost softwaru S.O.S. vĂ˝hodou. NabĂzĂme: plat podle naĹ&#x2122;. vl. Ä?. 564/2006 Sb., pracovnĂ pomÄ&#x203A;r na dobu neurÄ?itou. PĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄka musĂ obsahovat osobnĂ Ăşdaje vÄ?etnÄ&#x203A; kontaktnĂho spojenĂ, strukturovanĂ˝ Ĺživotopis aÂ struÄ?nou koncepci prĂĄce na ĂşzemnĂm oddÄ&#x203A;lenĂ (max. 5 stran). PĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄka musĂ bĂ˝t doruÄ?ena do 11. 12. 2013 na adresu ZdravotnickĂĄ zĂĄchrannĂĄ sluĹžba JihomoravskĂŠho kraje, p. o., Kamenice 798/1d, 625 00 Brno, na obĂĄlku napiĹĄte â&#x20AC;&#x17E;VĹ&#x2DC; â&#x20AC;&#x201C; VrchnĂ sestra Ă&#x161;O Brnoâ&#x20AC;&#x153;. Kontakt: Jana KoneÄ?nĂĄ, personĂĄlnĂ referentka, tel.: 545 113Â 141. Fyzioterapeut OblastnĂ nemocnice MladĂĄ Boleslav pĹ&#x2122;ijme do pracovnĂho pomÄ&#x203A;ru:Â â&#x2020;&#x2019; fyzioterapeuta se specializovanou zpĹŻsobilostĂÂ na rehabilitaÄ?nĂ oddÄ&#x203A;lenĂÂ â&#x2020;&#x2019; fyzioterapeuta sÂ odbornouÂ zpĹŻsobilostĂ kÂ vĂ˝konu povolĂĄnĂ bez odbornĂŠho dohledu

naÂ dohodu oÂ provedenĂ prĂĄce na oddÄ&#x203A;lenĂÂ DomĂĄcĂ zdravotnĂÂ pĂŠÄ?e (podmĂnkou je aktivnĂ Ĺ&#x2122;idiÄ? ve skupinÄ&#x203A; B). NabĂzĂme zĂĄkladnĂ dovolenou vÂ trvĂĄnĂ pÄ&#x203A;ti tĂ˝dnĹŻ, moĹžnost hrazenĂÂ nĂĄkladĹŻ spojenĂ˝ch sÂ dalĹĄĂm vzdÄ&#x203A;lĂĄvĂĄnĂm aÂ mnoho dalĹĄĂho. SvĂŠ Ĺživotopisy zasĂlejte na Ing. Jitku Rejzlovou na e-mail: jitka.rejzlova@onmb.cz vÄ?etnÄ&#x203A; souhlasu se zpracovĂĄnĂm osobnĂch ĂşdajĹŻ. VrchnĂ sestra FakultnĂ nemocnice Olomouc vyhlaĹĄuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;ĂzenĂ na obsazenĂ vedoucĂho pracovnĂho mĂsta vrchnĂ sestry KardiochirurgickĂŠ kliniky. PoĹžadavky: VĹ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ oĹĄetĹ&#x2122;ovatelskĂŠho smÄ&#x203A;ru (bakalĂĄĹ&#x2122;skĂĄ nebo magisterskĂĄ forma), specializaÄ?nĂ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ vĂ˝hodou, osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ kÂ vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ bez odbornĂŠho dohledu podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb., nejmĂŠnÄ&#x203A; 5Â let odbornĂŠ praxe, praxe vÂ Ĺ&#x2122;ĂdĂcĂ funkci vĂtĂĄna, dobrĂŠ Ĺ&#x2122;ĂdĂcĂ, organizaÄ?nĂ aÂ komunikaÄ?nĂ schopnosti, zdravotnĂ zpĹŻsobilost aÂ bezĂşhonnost podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb. vÂ platnĂŠm znÄ&#x203A;nĂ, znalost prĂĄce sÂ PC. JmenovĂĄnĂ do funkce po uzavĹ&#x2122;enĂ vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ. PlatovĂŠ podmĂnky vÂ souladu sÂ platovĂ˝mi pĹ&#x2122;edpisy pro stĂĄtnĂ pĹ&#x2122;ĂspÄ&#x203A;vkovĂŠ organizace. NabĂzĂme: profesnĂ rĹŻst, moĹžnost ubytovĂĄnĂ, pĹ&#x2122;ĂspÄ&#x203A;vek na stravovĂĄnĂ. KÂ pĂsemnĂŠ ĹžĂĄdosti je tĹ&#x2122;eba doloĹžit: fotokopie dokladĹŻ oÂ dosaĹženĂŠ kvalifikaci, profesnĂ Ĺživotopis, fotokopii vĂ˝pisu zÂ rejstĹ&#x2122;Ăku trestĹŻ, pĂsemnou koncepci svĂŠ prĂĄce vÂ uvedenĂŠ funkci. SouÄ?ĂĄstĂ vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ je absolvovĂĄnĂ psychologickĂ˝ch testĹŻ. PĂsemnĂŠ pĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄky do vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ je tĹ&#x2122;eba doruÄ?it na PersonĂĄlnĂ Ăşsek FNOL â&#x20AC;&#x201C; Bc. Andrea LysoĹ&#x2C6;kovĂĄ, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc nebo e-mail: andrea.lysonkova@fnol.cz, nejpozdÄ&#x203A;ji do 13. prosince 2013.

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ partner pro odbornĂŠ

medicĂnskĂŠ pĹ&#x2122;eklady a tlumoÄ?enĂ

Visiting aÂ Patient in the Intensive Care Unit (ICU) and Anaesthesiology andÂ Resuscitation Department The departments of anaesthesiology, resuscitation and intensive care provide medical care for patients with damage to or failure of vital organs. Visits are limited and by arrangement with the doctor, and visitors must practice strict hygiene while entering the unit.

t 0ECPSOĂ? QĹźFLMBEZ t (SBmDLĂ? [QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C; QĹźFLMBEĆ&#x2030; t -PLBMJ[BDF TPGUXBSF B XXX TUSĂ&#x2C6;OFL t 5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t .VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C; TMVĂ¤CZ < 5 > < . > < & > JOGP!USBEVDUFSB DPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Nurse: Nice to see you, Mrs Johnson. Visitor: Hello, how is my husband? Nurse: His condition has not changed, it is stabilized and he is still in an induced coma. Please, leave your things in the changing room and when you are ready, IÂ will help you to put on and tie the visitorsâ&#x20AC;&#x2122; gown. You will also need to wear aÂ face mask, aÂ cap and disposable shoe covers. Visitor: Do IÂ really have to do all this? IÂ just want to see him! Nurse: Yes, it is necessary; itâ&#x20AC;&#x2122;s part of

12/13/12 12:48 PM

the hygiene and epidemiologic measures and IÂ would not be able to let you into the ICU without these. Visitor: Even though IÂ am not ill nor have aÂ cold? Nurse: Itâ&#x20AC;&#x2122;s not aÂ matter of being ill. If you were ill, we wouldnâ&#x20AC;&#x2122;t even let you in to see the patient. The fact is that there are patients in very serious conditions in this unit, and any infection brought in from outside, perhaps on your clothes, could cause them great harm. Visitor: Oh, IÂ had no idea. Could you please show me the changing room? Nurse: Of course. Itâ&#x20AC;&#x2122;s this way. Visitor: Iâ&#x20AC;&#x2122;m ready. We can go. Nurse: Not yet. This was only the first part of the process. Now, Iâ&#x20AC;&#x2122;d like to ask you to wash your hands with soap. Hands are our most important tool and also the most frequent

source of infection. When you wash them, dry them with aÂ paper towel and then apply this disinfectant solution by rubbing it softly onto your hands until it dries. After that, IÂ will finally take you to see your husband. Visitor: Ok, thank you very much, nurse. Next time IÂ will know what to do.

SLOVNĂ? ZĂ SOBA by arrangement â&#x2020;&#x2019; po domluvÄ&#x203A; induced coma â&#x2020;&#x2019; umÄ&#x203A;lĂ˝ spĂĄnek to put on â&#x2020;&#x2019; oblĂŠct si, nasadit si to tie â&#x2020;&#x2019; zavĂĄzat gown â&#x2020;&#x2019; plĂĄĹĄĹĽ; ĹĄaty, rĂłba; talĂĄr face mask â&#x2020;&#x2019; rouĹĄka disposable â&#x2020;&#x2019; jednorĂĄzovĂ˝, na jedno pouĹžitĂ shoe covers â&#x2020;&#x2019; nĂĄvleky na boty measure â&#x2020;&#x2019; opatĹ&#x2122;enĂ, krok;Â mĂra not aÂ matter of â&#x2020;&#x2019; nenĂ to otĂĄzka nÄ&#x203A;Ä?eho, nejde oÂ nÄ&#x203A;co to cause harm â&#x2020;&#x2019; ublĂĹžit, poĹĄkodit tool â&#x2020;&#x2019; nĂĄstroj, nĂĄÄ?inĂ, nĂĄĹ&#x2122;adĂ, pomĹŻcka frequent â&#x2020;&#x2019; Ä?astĂ˝, Ä?etnĂ˝, bÄ&#x203A;ĹžnĂ˝, obvyklĂ˝ to rub â&#x2020;&#x2019; masĂrovat, mnout si, tĹ&#x2122;Ăt

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150Â 00Â Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420Â 222Â 352Â 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,Â e-mail:Â Âmagda.hettnerova@ambitÂmedia.cz / Redakce: Jana PĹ&#x2122;ecechtÄ&#x203A;lovĂĄ, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / RedakÄ?nĂ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ,Â Ph.D.,Â MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr.Â Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr.Â Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂk / Vydavatel: Ambit Media,Â a.Â s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ: RNDr.Â Martin SlavĂk / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing:Â Mgr.Â Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.:Â +420Â 725 826Â 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420Â 724Â 811Â 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, Josef MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ inzerce: fax: +420Â 222Â 352Â 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk:Â AHOMI, s.Â r.Â o., UÂ LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190Â 00Â PrahaÂ 9, fax:Â 284Â 011Â 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800Â 300Â 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formyÂ predaja, VajnorskĂĄ 137, 831Â 04Â Bratislava, tel. +421Â 244Â 458Â 821, fax +421Â 244Â 458Â 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60Â KÄ?, roÄ?nĂ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ:Â 570Â KÄ?Â /Â 31,90Â eurÂ / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (vÂ lednu aÂ vÂ Ä?ervenci vychĂĄzĂ dvojÄ?Ăslo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk aÂ jakĂŠkoliv ĹĄĂĹ&#x2122;enĂ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyĹžĂĄdanĂŠ pĹ&#x2122;ĂspÄ&#x203A;vky se nevracejĂ. Redakce neodpovĂdĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright ÂŠ Ambit Media, a. s., 2013

Účinná prevence proleženin Aktivní matrace Precioso Starší a částečně nebo zcela imobilní klienti jsou zejména v případě onemocnění ohroženi vznikem proleženin, které se velmi špatně hojí a vyžadují dlouhodobou léčbu a péči. Proto je výhodné v rizikových případech preventivně použít kvalitní antidekubitní matraci s terapeutickým efektem.

KONCEPT NULOVÉHO TLAKU

Aktivní matrace Precioso je uvnitř rozdělena do 3 samostatných segmentů (cel) naplněných vzduchem. Léčebného a preventivního účinku je dosaženo tak, že vždy jeden ze segmentů je prázdný, přičemž vytváří prostor pro prokrvení rizikových partií. Tělo pacienta má po celou dobu cyklu potřebnou oporu.

CYKLUS 7,5 MINUTY

PRECIOSO Dostupným a přitom technologicky velice vyspělým řešením je aktivní systém Precioso. Matraci Precioso konstrukčně tvoří jedna vrstva pracující na principu střídání nulového tlaku. V intervalu 7,5 minuty se střídavě vyfukuje vždy jeden ze tří aktivních vzduchových válců.

Střídání nulového tlaku v jedné ze tří sousedících cel matrace Precioso 7,5 min. probíhá v 7,5minutovém cyklu. Celý cyklus se opakuje nepřetržitě, 24 hodin denně. 7,5minutový časový interval odpovídá přirozeným pohybům spícího člověka, který změní svoji polohu 8× během jedné hodiny.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz