Listovacka listopad2013

9 771213 839008

11

11

listopad 2013

83

95 Kč / 4,50 ¤

Výstava Jana Kotíka v NG 36 / Rozhovor s Jakem Chapmanem 42 / Muzeum českých Němců 14 /

art + antiques

Hudba budúcnosti vašich peňazí ENDRE NEMES (1909 - 1985): Hudobník (Muzika) 1941. Olej na lepenke. 60 x 50 cm.

84

EVENING SALE 12. november 2013 o 19.00

Predaukčná výstava: 4. - 11. 11. 2013 Aukčná spoločnosť SOGA, Panská 4, Bratislava

www.soga.sk

editorial /

Má dáti, dal

Restituce z Národní galerie jsou po čase opět velkým tématem. Cisterciáci v souvislosti s loni přijatým zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi žádají o vydání tzv. Vyšebrodského cyklu, Augustiniáni o dva Rubensovy obrazy z kostela sv. Tomáše v Praze a Křížovníci s červenou hvězdou o tzv. Puchnerovu archu. Zákon si klade za cíl „zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem“, což by mohlo navozovat dojem, že restituce uměleckých děl jsou čímsi specifickým pro naši situaci. Opak je však pravdou. Restituce jsou tématem, s nímž se dnes potýkají muzea a galerie všude po světě.

Příkladem za všechny může být, že jen pár dní po tiskové konferenci NG k církevním restitucím, obdrželo rakouské ministerstvo kultury žádost o vydání tzv. Beethovenova vlysu od Gustava Klimta. Restituce monumentální fresky, která je trvale umístěna v pavilonu Secession, se domáhají dědicové Ericha Lederera, jehož rodiče byli Klimtovými mecenáši. Rakouský stát dílo oficiálně získal v roce 1973 koupí, právníci rodiny však argumentují, že prodej byl vynucený. Stárnoucí Erich Lederer, který před druhou světovou válku emigroval do Švýcarska, s prodejem souhlasil jen proto, aby získal vývozní povolení na ostatní díla z rodinné sbírky. Že tato žádost není bez šance, dokazuje sedm let starý příklad zlatého portrétu Adély Bloch-Bauer a dalších čtyř Klimtových obrazů.

Rakouský stát tehdy uznal, že dar těchto obrazů byl v roce 1948 vynucený.

I v tomto případě bylo k tlaku na původní majitele využitou vývozních povolení na další díla z jejich sbírky.

Obsah

> Příklady estetického vnímání 6 / depeše > Dobývání Gettyho centra 3 / úhel

Václav Hájek

Vendula Hnídková

8 / zprávy 14 / výstava

Zatímco střední Evropa se potýká s restitucemi souvisejícími s křivstátech jsou konfrontována s dědictvím kolonialismu. Nejde přitom jen o etický problém – otázku zneužití vlastní moci na úkor kolonizovaných národů –, ale často o činy, které byly protiprávní i ve své době. Velkým tématem je v současnosti například budoucnost čínských starožitností pocházejících z Letního paláce v Pekingu, který byl vypleněn francouzsko-britským vojskem v říjnu 1860.

Restituce jsou komplexní problémem, ve kterém se kříží otázky právní, historické i etické. Důležitější než to, komu budou konkrétní díla patřit, nakonec je, že se připomínají jejich osudy. Jde-li křivdy minulosti vůbec nějak napravit, pak nikoliv zúčtováním „vzájemných pohledávek“, ale jedině živým dialogem a odvahou bez předsudků re-

21 / aukce 31 / na trhu

> Jindřich Prucha 34 / portfolio > Marek Číhal Radek Wohlmuth 36 / rozhovor > Jake Chapman Johanka Lomová, Ondřej Brody 42 / téma > Muzeum českých Němců Milena Bartlová 46 / galerie > Entrance, Praha Marcela Chmelařová

Radek Wohlmuth

48 / staveniště 50 / design Německý design

>

Mariana Holá

56 / knižní recenze 60 / antiques

Jan Skřivánek

> Perly

64 / zahraniční výstava Tomáš Glanc

> Berlín sobě

> Lekce 54. Od soumraku do úsvitu 68 / recenze > Jasanský-Polák, GHMP 50, Vladimír Houdek Josef Ledvina, Radek Wohlmuth 75 / mikro > Cena Jindřicha Chalupeckého Radek Wohlmuth 78 / na východ > Díl 19. Nomádi na periférii Dušan Buran 80 / komiks > Umělec 67 / manuál

Ondřej Chrobák

Františka Lachmanová, Tomáš Končinský

obálka

hlavně tento efekt.

> Václav Boštík

Hana Šimonová

flektovat vlastní historii. Bylo by hezké, kdyby církevní restituce měly

Aplikace Kiosk Navigator

> Slib Jana Kotíka

Jan Wollner

Terezie Nekvindová

dami nacismu a komunismu, muzea v západní Evropě a ve Spojených

11

>

JA N KO T ÍK : KOMP OZ IC E I I / 1960 /olej, akryl, plátno

146 × 114 cm / NG, dlouhodobá výpůjčka od Charlotty Kotíkové

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) Redaktoři: Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník Na přípravě čísla se podíleli: Milena Bartlová, Ondřej Brody, Dušan Buran, Tomáš Glanc, Václav Hájek, Vendula Hnídková, Mariana Holá, Marcela Chmelařová, Ondřej Chrobák, Jindřich Kalíšek, Tomáš Končinský, Jan Kozubek, Františka Lachmanová, Terezie Nekvindová, Hana Šimonová, Jan Wollner / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 8. listopadu 2013.

Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz

11

VÁNOČNÍ AUKCE

VÝTVARNÉ UMĚNÍ A STAROŽITNOSTI 8. 12. 2013, 14 HODIN, DIPLOMAT HOTEL PRAGUE

Jakub Schikaneder – Hráči karet (detail), vyvolávací cena 3 200 000 CZK

WWW.EUROPEANARTS.CZ European Arts Investments s.r.o., Jugoslávských partyzánů 20, 160 00 Praha 6, ČR, tel./fax: +420-233 342 293, info@europeanarts.cz

úhel

3

Příklady estetického vnímání text: Václav Hájek Autor je výtvarný teoretik, loni mu vyšla kniha Jak rozpoznat odpadkový koš.

Na stůl jsem si postavil několik věcí, které jsem měl v určité chvíli u sebe poblíž v pokoji. Musel jsem si sundat botu, respektive pantofel, abych na ni viděl. Věci se ocitly ne úplně náhodně na stole v určité perspektivě. Hlavně zase ta bota se nějak zvláštně natočila, jak ji obvykle nevídám.

Bota na stole obvykle neleží, proto vypadá v této chvíli nejpodivněji. Asi se nejvíce podařil její přesun z utilitárního kontextu do kontextu estetického vnímání. Hrnek ani rádio na stole nepřekvapí, stejně jako pohlednice s vyobrazením uměleckého artefaktu, bota však má své místo většinou na zemi, pokud si ji fetišista či fetišistka nevystaví do poličky k tomu určené, do výše očí. Bota ve výši očí. Nicméně záměrem nebylo narušit běžný kontext věcí, vyjmout je z jejich systému užívání a odrámovat je tak všednosti a zarámovat je soudnosti.

Nikoli. Záměrem bylo zamyslet se nad hierarchií estetického vnímání. Věci, jimiž jsme obklopeni, se nalézají na určitých osách, třeba na ose utilitární funkce a na ose estetické funkce. Obě tyto osy jsou zřejmě horizontální; na jedné straně jsou kladná a na druhé záporná čísla. Možná tam však nejsou žádná záporná čísla ani nula. To je otázka. Pak existují i jiné osy.

Jaké třeba? Osa memoriální funkce? Je jiná než estetická? Asi ano. Nebo existují jenom dva systémy: systémy užitku a potěšení? Je sentiment součástí systému potěšení? Nebo je součástí jakéhosi komunikačního systému – tj. systému mezilidských vztahů?

zdvihaly, ztrácely závislost na přitažlivosti, postupně dematerializovaly, odhmotňovaly se, zduchovňovaly. Jedná se tedy o jakousi materialistickou nebo hegeliánskou hierarchii? Jedná se o materiální pyramidu nebo duchovní trychtýř? Bota zjevně „trpí“ horizontalitou, zatímco reprodukce vertikalitou. Tyto čtyři věci se ve své posloupnosti postupně zdvihají na piedestal. Jediný hrnek na mém stole působí „normálně“, zdá se, že tam patří. Ostatní předměty působí na stole poněkud nepřípadně. Rádio má být na polici, obraz na zdi, bota na zemi. Bota a hrnek však tvoří jednu skupinu, zatímco maketa a reprodukce jinou.

V první převládá utilitarita, zatímco ve druhé symboličnost. Průnik těchto množin představuje memoriální kvalita: hrneček je po babičce, maketa rádia je dárek a odkazuje k historii, ke „starým dobrým časům“.

Nicméně i ten zcela obyčejný pantofel jsem vybíral částečně podle tohoto klíče. Zdá se, že hlavními materiály pantoflu jsou materiály „tradiční“, zakotvené ve stabilitě minulosti: kůže a korek (zřejmě je to však jen úzká vrstvička korku – iluzivní povrch na umělohmotném těle). Mají kovové přezky připomínající mosaz. Na první pohled na nich nejsou patrné umělé prvky. Mohl jsem

Bota Mám dojem, že bota je z určitého hlediska postavena nejníže. Možná proto, že patří na zem, hrnek patří na stůl, historická maketa do vitríny a umělecká reprodukce na zeď. Jako by se tyto předměty postupně

42 / téma Věci po Němcích Č A J O V Ý S E R V I S / Karlovarsko, poč. 20. století

si vybrat pantofle se suchými zipy, pantofle vyrobené celé z měkké gumy, plyšové pantofle s hlavou koaly apod. Vybral jsem si však ze sentimentu věc, která se zdá přesahovat tuto dobu směrem do minulosti, tedy směrem k trvanlivosti, stabilitě, tradici. Boty, které drží zdánlivě pevně na zemi, nesugerují ani tak pohyb, jako spíš pevné spočívání, rovnováhu. Nicméně jsem od začátku měl v úmyslu tyto věci běžným způsobem užívat. Estetická funkce zde podporuje užitnou funkci, podporuje moji koncepci domova.

Gumové pestrobarevné bačkory by mě dráždily. Možná se to někdy změní.

Hrneček Jak jsem řekl, hrneček je po babičce. Nikoli po mojí, ale to nevadí. Má také starosvětský tvar, původ, dekor, technologii. Káva z něj se odlišuje od kávy z jiných hrnků, nedejbože z jiných nádob. Role estetického vnímání stoupá. Hrnek je „na očích“. Ještě navíc zde hrají roli chuť, čich a hmat jako sice méně „významné“ estetické smysly, nicméně tento předmět má synestetickou povahu. Když si vařím kávu a mám ještě na výběr z různých nádob, vybírám, volím, soudím. Ne vždy stejně, volby se mění, ale mají určité setrvalé principy, které se týkají tvaru, barevnosti, textury materiálu, paměti věci. Upřednostňuji opět zřejmě jakési harmonické, vyvážené struktury. To může znamenat leccos, nicméně to obnáší váhání, zvažování, hledání jako určité pohyby očí a ruky. Ruka pomáhá hledat, tápe ve vzduchu, ukazuje, stáčí směry pohledu.

Začali jsme nohou, botou, chůzí, postojem, určitou izolací mezi tělem a světem.

Pokračujeme rukou, dotykem, obhospodařováním vnitřku těla stravou a nápoji.

V případě makety rádia dojdeme částečně ke sluchu a v případě reprodukce ke zraku.

Znovu se nám zde rýsuje poměrně tradiční a stereotypní hierarchie tělesných funkcí.

6

depeše

art + antiques

Dobývání Gettyho centra text a foto: Vendula Hnídková Autorka je historička architektury.

Mlha, oblačno, slabý déšť, sedmnáct stupňů Celsia. Takhle si asi nikdo nepředstavuje léto v Kalifornii. Cesta do Los Angeles však nebyla zrovna motivována pobytem na místních plážích, ale naopak intenzivním studiem v klimatizovaných sálech Gettyho centra.

A tomu jistá nepřízeň počasí naopak svědčí. „The Getty“ se tyčí vysoko nad městem, dramaticky vsazené do mohutného horského masivu. Jedná se o rozsáhlý komplex světle zářících budov, ve kterých se nachází jedinečná umělecká sbírka a také špičkový výzkumný ústav zaměřený na studium vizuálních umění. Pro obyvatele Kalifornie a turisty představuje Gettyho centrum na místní poměry unikátní příležitost k návštěvě kvalitních stálých expozic i krátkodobých výstav, zatímco specializovaným badatelům nabízí přístup do nesmírně kvalitně vybavených fondů knihovny i archivního materiálu shromážděného z různých koutů světa.

Celý soukromý areál byl postaven podle projektu architekta Richarda Meiera v rozmezí let 1984–1997. Přestože zde Meier neodolal svým oblíbeným geometrickým konfiguracím, dokázal enormní stavební komplex poměrně citlivě napasovat do okolního terénu. Vzhledem k požadované rozloze galerijních prostor, administrativního zázemí, skladů nebo servisních pracovišť se Meier rozhodl nestavět do výšky, ale raději nechal budovy do značné míry zahloubit do kopců anebo je ponechal nenásilně kopírovat jejich svažitý reliéf. Architekt tak raději přidal zdejším horským hřbetům další vrstvu, a to z travertinu dovezeného z lomu v Tivoli, čímž se programově přihlásil k italské kulturní tradici. Vzhledem k finančním možnostem Gettyho nadace, plynoucím z ropného průmyslu, si mohl takový rozmar dovolit.

Poměrně periferní umístění Gettyho centra nad západní částí Los Angeles vyžaduje speciální přístup, který nejlépe vyjadřuje obrovské parkoviště na úpatí horského ma-

S A N D I E G O F R E E W AY P Ř I P O H L E D U Z G E T T Y H O C E N T R A

sivu. Od parkoviště nahoru se pne kolejová trať, po které návštěvníci vyjíždějí v několika elektrifikovaných vlakových soupravách na vrcholky kopců, kde se nalézá vlastní jádro kulturního centra. Kopcovitý terén protíná v údolí další dominanta, kterou je mohutná dálnice směřující z Los Angeles na sever. Její horizontální jizva vytváří umělou bariéru mezi luxusními rezidenčními čtvrtěmi, které stoupají do svahů na přilehlých svazích.

Badatel či návštěvník Gettyho centra, vybavený řidičským průkazem, ale také se silným odporem vůči automobilové kultuře dominující Spojeným státům, má přesto ještě další možnosti, jak dospět z města na jeho okraj u kulturního centra, aniž by musel nutně usednout do auta. Nabízí se jízda na kole, chůze a možná překvapivě i veřejná hromadná doprava.

Navzdory nárůstu obliby cyklistiky v LA by jízda směrem ke Gettyho centru vyžadovala vzhledem k neustále stoupajícímu terénu kondici opravdu zdatného sportovce. A také velmi pevné nervy vzhledem k množství aut, které se valí všude okolo. Další možnost představuje chůze.

Avšak chodníky zde neslouží té nejobyčejnější aktivitě, tedy potřebě přemístit se z bodu A do bodu B, zejména pokud by

takový přesun přesáhl délku jednoho bloku. Naopak chodníky slouží k venčení psů, k vycházkám s dětmi v kočárcích, což jsou činnosti, kterým se věnují zejména obyvatelé hispánského původu, a to v rámci své pracovní náplně. Anebo se na chodnících pěstuje jogging, a to je zase program, při kterém Hispánce asi jen tak nespatříte. Běhají zde páníčkové psů a rodiče dětí, pokud zrovna vystoupí ze svých luxusních vozů.

Z toho logicky plyne, že nejpohodlnější způsob přepravy poskytuje překvapivě rozsáhlá a frekventovaná síť klimatizovaných městských autobusových linek. Bohužel ale ne všechny, které se z města přibližují ke Gettyho centru, dospějí až k jeho bráně.

Proto musí v některých případech návštěvník vstoupit do konfrontace s auty a dojít podél zmiňované dálnice a částečně pod ní až ke vstupu do areálu.

A tady už se nachází nejen ráj umění, ale také rajský požitek civilizace, která se dokáže obejít bez aut, protože i ti nejzapřisáhlejší milovníci rychlých, velkých či výkonných vozů je musí opustit na parkovišti a vydat se objevovat kulturní sféry Gettyho centra pěšky. Na vrcholcích kopců, nad smogovou vrstvou Los Angeles se nalézá poměrně idylický protipól světa pod horami.

7

12

analýza

art + antiques

Církevní restituce text: J. Kalíšek, J. Kozubek Autoři působí v advokátní kanceláři Becker & Poliakoff.

Národní galerie začátkem října 2013 oznámila, že dosud obdržela pět žádostí o vydání uměleckých děl dle loni přijatého zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Z nich je umělecky i historicky nejcennější soubor 9 obrazů tzv.

Vyšebrodského cyklu, o jehož vydání žádá Cisterciácké opatství Vyšší Brod. NG je povinna rozhodnout o vydání děl do šesti měsíců od podání žádosti, což v tomto konkrétním případě znamená nejpozději do 9. listopadu 2013. Podívejme se na některé právní aspekty, s nimiž se galerie při rozhodování o vydání Vyšebrodského cyklu musí vypořádat.

Zákon č. 428/2012 Sb. má zmírnit některé majetkové křivdy, které byly spáchány komunistickým režimem registrovaným církvím a náboženským společnostem a vypořádat majetkové vztahy mezi státem a těmito organizacemi v budoucnosti. Toto majetkové vypořádání má proběhnout jako restituce vlastnických práv církví k nemovitostem (stavbám a pozemkům) a dále navrácení některých věcí movitých. Za majetkovou křivdu přitom zákon považuje nejen odnětí věci bez náhrady v rozhodném období (to znamená mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990), ale např. i převzetí nebo ponechání si věci státem bez právního důvodu.

Právě tato část zákona je v souvislosti s Vyšebrodským cyklem klíčová. Cisterciáci se vydání obrazů domáhali již na přelomu tisíciletí na základě původního restitučního zákona č. 298/1990 Sb. Nejvyšší soud, jehož rozhodnutí v roce 2006 potvrdil i Ústavní soud, tehdy jejich nárok odmítl s poukazem na to, že Vyšebrodský cyklus, který byl za války nacisty vyvezen ze země a na naše území se vrátil v roce 1946 prostřednictvím čs. vojenské mise, přešel do držení československého státu již před rozhodným datem (dle zákona 298/1990 Sb. šlo o 10. duben 1950). Loni přijatý zákon nastoluje svým širším záběrem a delším rozhodným obdobím otázku, zda měl k takové držbě stát reprezentovaný NG právní titul.

Je nepochybné, že Cisterciácké opatství vlastnilo Vyšebrodský cyklus nejméně do období před svým zrušením nacistickými orgány 17. dubna 1941. V té době však již cyklus v klášteře nebyl, od jara 1938 jej uchovávala NG. S ohledem na dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody, jsou neplatné veškeré majetkověprávní úkony, kterými si přivlastnila majetek opatství Německá říše anebo její organizace.

Na druhou stranu, dekretální normotvorba přímo nedopadá na samotný akt zrušení opatství německou mocí, takže současně není vyloučena ani aplikovatelnost dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, kterým se konfiskuje veškerý majetek Německé říše a jejích organizací na územní tehdejšího Československa.

Otázku vlastnictví a oprávněnosti držby Vyšebrodského cyklu státem tedy bude muset NG zkoumat na prvním místě.

Zákon č. 428/2012 Sb. navíc stanoví ještě jednu nutnou podmínku, bez jejíhož naplnění není možné církvi movitou věc po právu vydat.

Je nutné doložit, že movitá věc v rozhodném období „funkčně souvisela (…) s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona“.

Nestačí tedy prokázat, že Vyšebrodský cyklus cisterciákům patřil, ale je třeba též doložit, že po únoru 1948 s klášterem tvořil funkční celek, byť se v něm již fyzicky nenacházel.

Zákon totiž dopadá především na nemovitosti, zemědělské a lesní pozemky, vracení movitých věcí církvím je aktem sekundárním. Důvodová zpráva zákona k tomu uvádí: „Cílem je zachovat stávající funkční celky (nemovitostí a k nim přináležejících movitých věcí, pozn. aut.) a plně obnovit ty funkční celky, které v rámci původního majetku registrovaných církví a náboženských společností existovaly a byly totalitním režimem narušeny.“ NG bude muset posoudit, zda se „funkční souvislostí“

rozumí jen situace, kdy vlastník požadovanou věc vlastnil, a tato se v nemovitosti nacházela v rozhodné době, anebo jestli bude postačovat jen holé vlastnictví věci, i když tato byla v rozhodné době v držení jiného.

Máme za to, že za funkční celek lze považovat například kostel, jenž se v areálu kláštera nachází, spolu s oltářem, varhanami, kazatelnou, apod., ale již ne např. s obrazy a plastikami, anebo jinou výzdobou volně umístěnou v nemovitosti. Ačkoliv Vyšebrodský cyklus bývá tradičně považován za soubor obrazů z gotického oltáře, otázka jeho funkční souvislosti s klášterem ve Vyšším Brodě není zdaleka jednoznačná. V letech před druhou světovou válkou byl cyklus umístěn v klášterní obrazárně a současná kunsthistorie zpochybňuje i tvrzení, že se původně jednalo o oltář z klášterního kostela. Podle jedné z hypotéz byl soubor objednán pro pražskou korunovaci Karla IV. a do Vyššího Brodu se dostal až druhotně, byť se tak nejspíš stalo již někdy ve 14. století. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí NG v tomto směru, máme za to, že prokázání funkční souvislosti bude poměrně obtížné a složité.

Vyšebrodští cisterciáci i další církevní řády, které směrem k NG vznesly restituční nároky, deklarují, že v případě vydání požadovaných děl tato dál ponechají v expozicích galerie jako zápůjčky. NG naopak zdůrazňuje, že pokud budou splněny veškeré zákonné podmínky a postupy k vydávání děl dojde – již nyní ostatně ve svých expozicích vystavuje řadu zápůjček z církevního majetku. Pokud NG restitučním žádostem nevyhoví, mohou se jednotliví žadatelé domáhat uznání svých nároků u soudu. Odborný kunsthistorický spor o to, jaký byl původní účel a umístění Vyšebrodského cyklu, by se pak snadno mohl stát zásadní otázkou v tomto kuriózním právním sporu.

Podrobný rozbor situace kolem Vyšebrodského cyklu je k dispozici na stránkách www.artcasopis.cz.

GALERIE ARCIMBOLDO VÁS SRDEČNĚ ZVE NA AUKCI

5

ASIATIKA

ÚTERÝ, 26.11.2013 OD 15:00 VÝSTAVA: 23.11.2013, 11:00 - 19:00 24.11.2013, 11:00 - 19:00 25.11.2013, 11:00 - 19:00 26.11.2013, 11:00 - 15:00

VZÁCNÝ OSMANSKÝ NOŽÍK S DEKORATIVNÍ POCHVOU Turecko, 16. století. Délka 21,5 cm.

MÍSTO KONÁNÍ: Kaiserštejnský palác Malostranské nám. 23/37 Praha 1

PORCELÁNOVÝ TALÍŘ S DRAKY Čína, období Tao-kuang (1821 - 1850).

Průměr 12,2 cm.

SLONOVINOVÁ DÓZA Japonsko, konec 19. století.

Výška 11,3 cm.

BUDDHA MEDICÍNY BHAIŠADŽJAGURU Mongolsko, 18. století. Výška 18 cm.

NÁDOBA NA BETEL Barma, konec 19. století. Výška 36 cm.

PENÁL NA PSACÍ POTŘEBY „QALAMDAN” Írán, Qadžár, 19. století. Délka 22,2 cm.

PLASTIKA BÓDHISATTVY KUAN-JIN Čína, dynastie Suej (581 - 618 n.l.).

Výška 35,5 cm.

ČCHI PAJ-Š’ (1864 - 1957) MAGNOLIE A DVĚ VČELKY Tuš a barvy na papíře. 81,5 x 35,5 cm.

GALERIE ARCIMBOLDO Kaiserštejnský palác

•

Malostranské nám. 23/37

T: +420 603 811 873

•

F: +420 246 013 685

WWW.ARCIMBOLDO.CZ

•

•

Praha 1

E: info@arcimboldo.cz

14

výstava

art + antiques

Slib Jana Kotíka

Na okraj umělcovy retrospektivy

text: Jan Wollner Autor je doktorandem na VŠUP.

Dva roky po soupisovém katalogu se Jan Kotík dočkal také velké retrospektivy. Výstavu připravila Národní galerie a ve Veletržním paláci ji je možné navštívit až do března příštího roku. Jan Wollner se ve svém textu na příkladu Kotíkovy knižní obálky zabývá umělcovým kritickým vztahem k abstrakci a jeho důrazem na autentičnost umělecké tvorby.

Zavraždění malé holčičky popsal Friedrich Dürrenmatt v úvodní scéně románu Slib do detailů. Oběť v době zločinu měla sukni a dlouhé copy. Když detektiv přivolaný k případu zpravoval rodiče zavražděné o tragické události, složil slib. Přísahal „při spáse své duše“, že vraha vypátrá za každou cenu. Vzal si těžký úkol. Déšť smyl všechny stopy a detektivovi zbylo v rukou jediné vodítko. Obrázek, který holčička nakreslila krátce před svou smrtí. Zatímco ostatní ho považovali za nesmyslnou čmáranici, detektiv věřil, že znázorňuje vraha. Nemýlil se. Jakkoli obtížné bylo pochopit dětskou kresbu plnou naivity a fantazie, s pomocí psychologa z ní získal potřebné indicie k nalezení vraha.

Síla dětské kresby V českém překladu vyšel Dürrenmattův Slib v roce 1964 s obálkou, kterou navrhl Jan Kotík. V její dolní části leží mrtvá holčička znázorněná se všemi detaily včetně sukně a dlouhých copů. Nad ní zelený flek ve zvláštním sémantickém křížení odkazuje svou barvou k větvím stromů, pod nimiž se zločin odehrál, zatímco „rozteklým“ tvarem připomíná kaluž krve. Celý výjev je podán naivizujícím stylem dětské kresby. Zkratka Státního nakladatelství krásné literatury a umění, v němž kniha vyšla, je do levého dolního rohu obálky vepsána dětským písmem. Obličej holčičky vyplňují dvě tečky jako oči a čárka místo nosu, její postavu schematicky znázorňuje obrysová linka.

Nechybí sukně a dlouhé copy, přesně jak jsou popsány v příslušné pasáži románu. Kotík se detailů vyprávění držel se stejnou přesností,

s jakou holčička ztvárnila svého vraha. A podobně jako detektiv složil slib. „Přísahal“ na autentičnost své tvorby, která měla být stejně „čistá“, jako když kreslí dítě.

Význam Kotíkova slibu se ozřejmí při pohledu na kontext, v němž se Dürrenmattova kniha objevila. Vyšla v rámci edice Malá řada soudobé světové prózy, kterou je možné vnímat jako největší „kolekci abstraktních obrazů“ socialistického Československa. Obálky jejích svazků navrhovali od konce 50. do začátku 70. let přední umělci jako autonomní abstraktní „obrazy“. Výtvarný program edice nebyl pravděpodobně z taktických důvodů explicitně formulován, jen na zadní předsádce některých svazků se nenápadně inzerovalo: „v podobné grafické úpravě vydáváme: …“ Opatrná formulace měla odlákat dohled cenzury a vytvořit alternativní platformu pro různé druhy abstraktní tvorby, která zde byla programově prosazována ve své rozmanitosti.

Obálky jednotlivých svazků edice navrhovali různí autoři ve stylu informelní (Svoboda, Nešleha) i geometrické (Sýkora, Demartini) abstrakce. Zastoupeni byli profesionální grafici (Valoušek, Hegar) i představitelé volného umění, kteří se knižní úpravě věnovali soustavně (Sekal, Balcar) nebo jen zcela výjimečně (Malich). Zejména angažování autorů, již se grafickým designem a navrhováním obálek běžně nezabývali, poukazuje k tomu, že cílem edice bylo vytvořit co možná nejreprezentativnější „kolekci“ zahrnující všechny tehdejší

O B Á L K A K N I H Y S L I B Z R O K U 19 6 4

20

inzerce

art + antiques

Váza Loetz signováno Richard vydraženo 2. 6. 2013 za 17 000 Kč

aukční dům

19. aukce Umění a starožitnosti Sobota 7. 12. 2013 od 14 hod.

Valentinská 7 / Praha 1 / Staré Město Výstava dražených předmětů týden předem tamtéž.

Otevřeno denně 10—18 hod. www.valentinum.cz

!"#$%&$#'(( )*+,+ǰȱ ǯȹ ǯȹ ǯ ŘŖǯȱ ȱ ȱ ¤ȱ -".(/01(221(/324(( ȱŗŜǯŖŖȱ ·ȱ£ »ǰȱ( ¤ ǰȱ ·ȱ( ȱ ·ȱ » Ç !"#$%&'()*+,-.,, /&'%',-.,0-1,22 3$45,621,270,200 89:4;9$,*'3'48<,',('4#=,, ;9>8&?'@$,9'A

ǯ ¢ǯ £

Hadí váza istoriato vydraženo 2. 6. 2013 za 20 000 Kč

Stříbrná biedermeierovská slánka vydraženo 2. 6. 2013 za 7500 Kč

aukce

21

Bez nejdražších položek Praha – Podzimní aukce společnosti 1. Art Consulting, která se konala v neděli 6. října v Topičově salonu, vynesla 25 milionů korun*. Nového majitele našly dvě třetiny z necelých 180 nabízených položek. Za více než milion korun se prodaly 4 obrazy, hranici sta tisíc korun překonalo dalších 39 děl. Úspěch aukce poněkud kalí, že bez kupce zůstala pětice obrazů s nejvyššími vyvolávacími cenami.

Nejdráže vydraženým dílem se nakonec stala drobná Krajina v Brie, obraz Josefa Šímy z roku 1950, který se dostal z 1,85 milionu na téměř 2,62 milionu korun. Dosažená cena je o to zajímavější, že obraz se na trh vrátil po pouhých dvou letech. V říjnu 2011 byl aukční síní Orlys Art Auctions prodán za vyvolávací cenu 1,38 milionu korun. Za stejnou částku jako Šímův obraz, v tomto případě však šlo o minimální podání, se prodala ještě Šikmá struktura Zdeňka Sýkory z roku 1968.

Za vyvolávací cenu, respektive jen s minimálním nárůstem odešly i dva zbývající milionové obrazy – Pobřežní krajina od Jana Jakuba Hartmanna se prodala za 1,55 milionu, rozměrné pozdní plátno Antonína Procházky pak za 1,14 milionu korun.

Dosažená cena za Procházkovy Bacchanale je vůbec nejvyšší cenou za autorovy mytologické malby z 30. let. S nárůstem z 384 na 720 tisíc korun se prodal ještě Procházkův akvarel Poprsí dívky z roku 1911. Mezi nevy-

Z D E N Ě K S Ý K O R A : Š I K M Á S T R U K T U R A / 1968 olej na plátně / 110 × 110 cm / cena: 2 616 000 Kč

draženými díly naopak zůstal autorův obraz Hlava III z roku 1916, který byl nabízen za 5,45 milionu korun.

V novém autorském rekordu se prodal devět let starý obraz Jiřího Sopka Pestrá voda, který se vyšplhal z 300 na 504 tisíc korun.

Předchozí umělcův aukční rekord z roku 2008 byl o necelých 50 tisíc nižší. Mezi další úspěchy aukce lze řadit cenu 900 tisíc za obraz Vzpomínka na Radešín od Oldřicha Blažíčka (druhá nejvyšší autorova cena), 396 tisíc za olejomalbu Náměstí Concorde v Paříži od Františka Tavíka Šimona nebo 384 tisíc korun za Pohled z okna od Jana Smetany.

O jeden z nejvyšších cenových nárůstů se postaral Ženský akt od Antonína Kybala.

Obraz z roku 1926 byl vydražen za 252 tisíc korun, trojnásobek minimálního podání.

Dobře se prodaly ještě dva další Kybalovy

obrazy. Podobně urputně se bojovalo také o přímořskou krajinu od Jana Trampoty, která nakonec odešla za 180 tisíc korun.

V případě děl prodaných za minimální podání lze považovat za zklamání, že o rozměrný a barevně výrazný obraz Adrieny Šimotové z poloviny 60. let neprojevilo zájem víc kupců. Cena 720 tisíc korun je sice slušný výsledek, před čtyřmi lety se však na aukci stejné společnosti obraz Zima z roku 1962 prodal ještě o čtvrtinu dráž.

Součástí dražené kolekce byl i soubor asi patnácti děl geometrického umění od zahraničních autorů. Práce Zdeňka Sýkory, Huga Demartiniho či Milana Dobeše tak byly nabízeny ve společnosti děl jejich zahraničních souputníků. Nejdráže se prodalo titulní dílo aukce, drobný červený reliéf od Bernarda Aubertina, který odešel za minimální podání 144 tisíc korun. Výrazněji se bojovalo jen o dva opticko-kynetické objekty od Ludwiga Wildinga, které se dostaly z 54 tisíc na 120 a 132 tisíc korun.

Z nevydražených děl zmiňme dvojici zátiší Emila Filly, dvě Boštíkovy abstrakce, obraz Letná v dešti od Antonína Slavíčka nebo rozměrné Peřeje na Orlici z modrého období Václava Špály. Pozitivní zprávou oznámenou začátkem října je, že Národní galerie za 5 milionů koupila slavný Škrétův portrét Černína z Chudenic, který jsme představovali v květnovém čísle. Oproti vyvolávací ceně, za kterou byl obraz nabízen na květnové aukci 1. Art Consulting, došlo ke snížení ceny bezmála o 2,7 milionu korun. / js

A N T O N Í N P R O C H Á Z K A : B A C C H A N A L E / 1938

J O S E F Š Í M A : K R A J I N A V B R I E / 1950

olej na plátně / 151 × 251.5 cm / cena: 1 140 000 Kč

olej na plátně / 33,2 × 44 cm / cena: 2 616 000 Kč

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

22

inzerce

art + antiques

AU K Č N Í T I P – D O R O T H E U M

L I B E N S K Ý S T A N I S L A V, B R Y C H T O V Á J A R O S L A V A : S É R I E O S M I R E L I É F Ů P R O H O T E L J A L T A / 1957 čiré sklo, tavené do formy / á cca 80 × 25 cm / zhotovily Železnobrodské sklárny / signován reliéf Sputnik: J. Zahradníková St. Libenský 1957 ŽBS

Stanislav Libenský společně se svojí ženou Jaroslavou Brychtovou platí za zakladatele moderního sklářského umění a zároveň za objevitele pozapomenuté techniky skla taveného do formy. Spolupráce této slavné dvojice vznikla kolem roku 1954, kdy Jaroslava Brychtová realizovala touto technikou kresbu od Jaroslava Libenského do známé plastiky Miska-hlava. Jedním z jejich nejranějších společných děl byla nabízená série osmi reliéfů pro pražský hotel Jalta na Václavském náměstí v Praze z roku 1957. Reliéfy byly původně umístěny na stěně vinárny, kde s použitím podsvícení sloužily k intimnímu osvětlení a zároveň i jako orientační prvky pro jednotlivé kóje vinárny. S největší pravděpodobností měly alegorický význam a zobrazovaly přírodní živly: vodu, zemi a vzduch (ryba, rak, žába, had, vinný hrozen a pták), soubor doplňovalo Slunce a družice Sputnik, která měla symbolizovat techniku. Na místě byly až do konce 80. let, kdy byly při rekonstrukci odstraněny.

Provenience: Vinárna hotelu Jalta, Praha, 1957 – cca 1989 Literatura: Klasová M.: Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, Praha 2002, str. 40 (uvedeno jako nezvěstné) Draženo: 23. listopadu 2013 ve 14:00 hodin Místo: Prague Marriott Hotel, Praha Vyvolávací cena: 800 000 Kč Odhadovaná cena: 1 500 000 Kč www.dorotheum.com

AU K Č N Í T I P – G A L E R I E KO D L

JINDŘ IC H Š T Y R SK Ý: V ŠEDNÍ PROBUZENÍ olej na plátně, sign. PD, dat. 1937, rozměry: 54 × 65,5 cm

Draženo: 1. prosince 2013 / 13:00 Místo: Palác Žofín / Slovanský ostrov / Praha Vyvolávací cena: 9 000 000 Kč Odhadní cena: 12 000 000–14 000 000 Kč www.galeriekodl.cz

Vizuálně výrazná, svébytná ukázka Štyrského vrcholného předválečného surrealismu, v tomto případě v jeho veristické poloze, úzce korespondujícího s nejdůležitějšími reprezentanty tehdejší dobové evropské scény. Jedná se o zásadní dílo výlučné galerijní hodnoty s perfektní proveniencí. Obdobně významné práce se na aukčním trhu vyskytují jen raritně. Konzultováno a posouzeno prof. T. Vlčkem, CSc. a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „... Obraz byl poprvé vystavený za Štyrského života v Topičově salonu na společné výstavě s Toyen v roce 1938 (kat. č. 7). Následně byl zařazený na všechny důležité Štyrského výstavy, které se konaly po roce 1945: Štyrského posmrtnou retrospektivu, v roce 1946 v budově Mánesa (č. k. 200), retrospektivu Štyrského a Toyen, konanou v Brně a v Praze v letech 1966–1967 (č. k. 102) a retrospektivu Jindřicha Štyrského, která proběhla v roce 2007 v Domě U Kamenného zvonu v Praze (č. k. 247). Obraz byl zařazený rovněž do katalogu k výstavě Český surrealismus, která proběhla v Městské knihovně v Praze v roce 1996 (repr. 152). Byl reprodukovaný mj. ve Sborníku SVU Mánes 1938–1945 (1947) a v monografii Jindřicha Štyrského od Lenky Bydžovské a Karla Srpa (Argo, 2007, obr. 247, s. 412).“

aukce

23

Nejen Zrzavý ČTĚTE ART + Praha – Hlavní hvězdou říjnové aukce European Arts, která se konala v neděli 13. října hotelu Diplomat, byl obraz Červená bárka od Jana Zrzavého. Zdobil obálku katalogu a společnost jej také použila ve své reklamě v minulém čísle našeho časopisu. Výjimečná malba z roku 1948 má za sebou řadu výstav včetně Benátského bienále. Prodala se s nárůstem o 40 procent za konečné 3 miliony korun, což je druhá nejvyšší cena za Zrzavého poválečné dílo. Celkový obrat aukce dosáhl 12,2 milionů korun, úspěšnost se pohybovala kolem 38 procent.

Druhou položkou vydraženou za více než milion korun byl nevelký olej na dřevě Chalupy v Hlinsku od Antonína Slavíčka. Tato malba z roku 1903 se prodala za vyvolávací cenu 1,92 milionu korun. Stotisícových děl bylo dohromady 15, přičemž dvě třetiny z nich byly přiklepnuty za vyvolávací ceny.

Nejvíce se bojovalo o obraz Město, dílo Františka Hudečka z roku 1946. Ze startovních 156 tisíc se dostal až na 288 tisíc korun.

O polovinu na konečných 77 tisíc korun vzrostla také cena Hudečkovy kolorované kresby Noční chodec z roku 1944 Z umění 19. století se nejdráže prodal obraz Cikánské děti od španělského malíře Virgila Díaze de la Peni (960 tisíc), následovaný krajinou s figurální stafáží od Julia Mařáka, Společnost na výletě (348 tisíc), Kokořínem od Huga Ullika (276 tisíc), podobiznou manželky Václava Brožíka (216 tisíc) a krajinou od Adolfa Chwaly (156 tisíc korun). Pouze o Ullikův Kokořín se bojovalo, jeho cena v průběhu dražby vzrostla bezmála o sto tisíc.

Z moderny a z umění Skupiny 42 lze vedle již jmenovaných zmínit ještě obraz Bohumíra Matala Cyklisti z roku 1953, který se prodal za vyvolávací cenu 420 tisíc korun.

Na trhu se vrátil po třech letech, v listopadu 2010 byl na aukci 1. Art Consulting vydražen za 336 tisíc korun. Několika kvalitními kusy byla zastoupena i kategorie poválečného umění. Nejvyšších cen dosáhla díla Otakara Slavíka (252 tisíc), Huga Demartiniho a Jana Baucha (shodně po 228 tisících korun).

Mezi položkami, které se vracely zpět, zůstaly mimo jiné i dva obrazy s vyvolávací-

A N T O N Í N S L A V Í Č E K : C H A L U P Y V H L I N S K U / 1903 olej na dřevě / 38,5 × 42 cm / cena: 1 920 000 Kč

F R A N T I Š E K H U D E Č E K : M Ě S T O / 1946 olej na plátně / 34 × 47 cm / cena: 288 000 Kč

mi cenami nad milion korun – zátiší z roku 1931 od Emila Filly a expresivní Nábřeží od Vincence Beneš. Důvodem jejich neúspěchu patrně bylo, že se na trh vrátily po pouhých dvou respektive třech letech. / js

V Kotíkově společnosti Praha – Nejdražší položkou druhé letošní aukce společnosti Orlys Art Auctions, která se uskutečnila v neděli 29. září, se stal obraz Dvě ženy od jednoho z reprezentantů košické moderny, Júlia Jakobyho. Nedatovaný olej na sololitu se prodal s třetinovým nárůstem za 335 tisíc korun. Aukce dohromady vynesla 2 miliony korun, přičemž kupce našlo 38 procent ze 137 nabízených obrazů a prací na papíře.

Za více než sto tisíc korun se vedle Jakobyho prodaly ještě tři obrazy. Za vyvolávací cenu byly přiklepnuty Žena-vrba od Aléna Diviše (273 tisíc) a Krajina s plachetnicí od dalšího ze slovenských moderních malířů, Mikuláše Alexandra Bazovského (248 tisíc korun). Za stejnou částku, v tomto případě

Podzim v New Yorku V prvním a druhém listopadovém týdnu se v New Yorku konají večerní aukce společností Sotheby’s a Christies’s, které jsou jedním z vrcholů aukčního roku.

Mezi hlavní lákadla vedle stálic, jakými jsou Pablo Picasso, Andy Warhol a Gerhard Richter, letos patří například díla Amedea Modiglianiho, Giacoma Bally, Barnetta Newmana, Francise Bacona či Jeffa Koonse.

Jan Kubíček Přehledem desítky nejúspěšnějších v aukci prodaných děl připomínáme nedávno zesnulého malíře Jana Kubíčka. Jeden z nejvýznamnějších autorů poválečné racionální geometrické abstrakce začal domácí sběratele oslovovat zejména v posledních letech. Na jaře příštího roku mu Galerie hlavního města Prahy chystá retrospektivu. Jejím kurátorem bude významný německý žurnalista a sběratel Hans Peter Riese. Český Braque V návaznosti na velkou retrospektivu Georgese Braqua, která probíhá do začátku ledna v pařížském Grand Palais, připravila newyorská pobočka Sotheby’s umělcovu prodejní výstavu.

Na obou výstavách je možné se setkat s českými zástupci: dvojici zátiší zapůjčila do Paříže Národní galerie, jeden z obrazů nabízených v New Yorku v minulosti prošel i českým trhem.

Nejmladší umění v aukci Nabízet současné umění v aukci nejen jako „přívažek“ toho ověřeného a starého, ale jako hlavní zaměření, to je idea aukcí pořádaných Galerií Kotelna v Říčanech u Prahy. Vydražit zde lze díla čerstvých absolventů výtvarných škol i etablovanějších tvůrců jako je Patrik Hábl nebo Jaroslav Valečka. Galeristku Evu Kočovou jsme požádali o rozhovor. www.ar tplus.cz

24

aukce

art + antiques stala olejomalba na kartonu Před zrcadlem z roku 1913, kterou nový majitel získal za vyvolávací cenu 87 tisíc korun. Mezi nevydraženými položkami zůstal i jediný nabízený Kotíkův obraz, Červená figura z roku 1960, která byla ke koupi za necelých 150 tisíc korun. / js

známého Ladislava Šímy (1885–1956). Na počátku 20. století byl sice členem Skupiny výtvarných umělců a Mánesu, ve 20. letech však odešel z Prahy a působil jako středoškolský učitel kreslení. Prodaly se dvě třetiny

Jiný Šíma JÚL IUS JAKOBY: DV Ě ŽEN Y olej na sololitu / 40 × 43 cm / cena: 334 800 Kč

však šlo o dvojnásobek minimálního podání, se prodala ještě Figura z roku 1951 od Jana Kotíka.

Jádrem nabízeného souboru nicméně bylo bezmála devadesát kreseb a malířských studií na papíře od Pravoslava Kotíka. Prodala se třetina z nich, většina bez výraznějších nárůstů. Nejdražším kusem se

Praha – Říjnová aukce Galerie Pictura, která se konala ve čtvrtek 24. října, vynesla 9,5 milionu korun. Víc jak z třetiny se na tomto výsledku podílel nejdražší obraz draženého souboru, Zátiší s listem od Františka Muziky. Obraz z roku 1932, který byl ve stejném roce vystaven na výstavě Poesie 1932, se prodal za vyvolávací cenu 3,36 milionu korun. Nového majitele našlo 41 procent z 225 nabízených položek.

Největším překvapením aukce se stala dražba 27 obrazů a kreseb od celkem ne-

L A D I S L A V Š Í M A : S K L E N Í K Y / kolem 1910 olej na kartonu / 70 × 63 cm / cena: 180 000 Kč

INZERCE

L. Guderna: Imaginárna krajina, tempera na kartóne, rok 1969, 58x39 cm

JESENNÁ AUKCIA UMENIA V sobotu 23. 11. 2013 o 14 hod.

Carlton Hotel

Hviezdoslavovo nám. 3, Bratislava

Aukčný online katalóg na

www.artinvest.sk Galéria ART INVEST

Dobrovičova 7, 811 02 Bratislava, e-mail: art@artinvest.sk Tel.: +421 252 634 664, +421 905 659 148

Aukční dům Galerie Art Praha

25

Galerie Art Praha pořádá 17. 11. 2013 ve 13:30 hodin v hotelu Hilton-Prague předvánoční exkluzivní aukci.

Václav Špála: Pivoňky / 1932 vyvolávací cena: 1 400 000 Kč

Alfons Mucha: Žena s kožešinou / 1918 vyvolávací cena: 950 000 Kč

Jan Zrzavý: Západ slunce v přístavu / 1934 vyvolávací cena: 980 000 Kč

Josef Jíra: Léčebna v Lojovicích / 1972 vyvolávací cena: 700 000 Kč

Snažili jsme se vybírat tak, aby v naší nabídce každý sběratel našel něco blízkého svému sběratelskému srdci. K nejzajímavějším položkám patří galerijní Velký bar od Karla Černého, který je restitucí z Národní galerie. Obraz z roku 1939 je navíc reprodukován v malířově monografii a má za sebou 11 výstav. Z dalších děl můžeme zmínit unikátní ženský portrét od Alfonse Muchy, krajinu od Jana Zrzavého z doby jeho pobytu ve Francii, dvojici raných obrazů Oty Janečka z přelomu 40. a 50. let nebo výjimečný obraz Léčebna

Karel Černý: Velký Bar / 1939 vyvolávací cena: 2 200 000 Kč

Josef Istler Zátiší / 1949 vyvolávací cena: 550 000 Kč

v Lojovicích od Josefa Jíry, který sám malíř počítal mezi svá nejvýznamnější díla. Z umění 19. století jsou v katalogu dále zastoupeni například Václav Brožík, Antonín Chittussi či Václav Radimský, z moderny Vincenc Beneš, Otakar Kubín, Antonín Procházka nebo Willi Nowak, z poválečného umění pak třeba Andrej Bělocvětov, Miloslav Chlupáč, Karel Valter a Jiří Načeradský. Dohromady bude sběratelům a investorům nabízeno 380 obrazů a plastik, v celkové vyvolávací ceně 32 milionů korun.

Aukční dům Galerie Art Praha, Praha 1, Staroměstské náměstí 20/548, tel.: 224 211 087, fax: 224 211 087, mobil: 776 666 638, 602 233 723, E-mail: g.art@volny.cz, neubert@cbox.cz otevřeno: denně 10,30–18,30 hod, kromě neděle

www.galerieartpraha.cz

26

aukce

art + antiques Schikanedera, Severní krajina v noci, se dostala ze 420 na 720 tisíc korun, což je na práci na papíře rekordní cena. Dráž se historicky prodalo jen pár akvarelů a barevných pastelů od Kupky, Toyen a několika málo dalších autorů. / js

Rekordní sklo F R A N T I Š E K M U Z I K A : Z Á T I Š Í S L I S T E M / 1932 olej na plátně / 56 × 66,5 cm / cena: 3 360 000 Kč

nabízených děl, některá s nečekaně velkými nárůsty. Krajina Na Žampachu z let 1908–09 se dostala z 84 na 312 tisíc, o něco málo mladší Skleníky, v obou případech se jednalo o malby na kartonu, ze 48 na 180 tisíc korun.

Za více než sto tisíc korun se celkem prodalo devět obrazů a jedna kresba na kartonu. Rozměrná kresba uhlem od Jakuba

Praha – Na říjnové aukci společnosti Sýpka padl nový cenový rekord v kategorii ateliérového skla, když se Modrý objekt od dvojice Libenský-Brychtová prodal za vyvolávací cenu 780 tisíc korun. Dosavadní, pět let starý rekord za jinou sochu téže dvojice byl o 136 tisíc nižší. Aukce dohromady vynesla 6 milionů korun, což je pro společnost historicky nejlepší výsledek. Nového majitele našla téměř polovina z 346 dražených uměleckých děl a starožitností. Za více než sto tisíc korun bylo draženo 9 děl.

ALOI S K ALVODA: VEČERNÍ MEL ANCHOL IE kolem 1910 / olej na plátně / 50 × 38,5 cm / cena: 288 000 Kč

Nejdražším obrazem aukce se stala symbolistní malba Večerní melancholie od Aloise Kalvody, která se dostala ze 192 na 288 tisíc korun. Po obrazu Zasněná, který se prodal na minulé aukci společnosti za 456 tisíc korun, šlo již o druhé výrazné Kalvodovo dílo z počátku století, které

INZERCE

Pořádá Asociace starožitníků České republiky

Novoměstská radnice 21. – 24. 11. 2013

Karlovo náměstí 1/23, Praha 2

prodejní veletrh starožitností ANTIQUE FAIR Návštěvní hodiny – Opening hours: 21. – 23. 11. 2013 | 10:00 – 19:00 24. 11. 2013 | 10:00 – 17:00 www.asociace.com

ArtAntique 190x119_osvit.indd 1

Vstupné – Entrance: 90,– Kč Důchodci a studenti: 70,– Kč

09.09.13 16:46

I. AUKCE AUKCE VÝTVARNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VÝTVARNÉHO I. UMĚNÍ UMĚNÍ A STAROŽITNOSTÍ STAROŽITNOSTÍ ŽITNOSTÍ A 27

Kaiserštejnský palác – Praha 1 KaiserštejnskýKaiserštejnský palác palác Praha – Praha 1 1 středa – 4. 12.

2013 od 17:00 středa 4. 12. 2013 středa 4. od 12. 2013 17:00 od 17:00

anční é

Raritní renesanční Raritní renesanční astronomické astronomické hodiny hodiny vyvolávací cena: vyvolávací cena: 5 000 000 Kč

5 000 000 Kč

Max Liebermann Max Liebermann Holandské stavení, okolo roku 1896

Francesco Zuccarelli Francesco Zuccarelli Francesco Zuccarelli Krajina s figurální stafáží, okolo roku 1 770

Holandské okolo roku Vyvolávací stavení, cena: 1 250 000 Kč 1896 Vyvolávací cena: 1 250 000 Kč

Krajina s figurální stafáží, Krajina okolo s figurální roku 1 770 okolo Vyvolávací cena:stafáží, 700 000 Kčroku 1 770 Vyvolávací cena: 700 000 Vyvolávací Kč cena: 700 000 Kč

Vrcholné mistrovské dílo z období renesance, ské Empírový dílo zbudík období renesance, Vrcholné dílo z období renesance, značeno mistrovské Izrael Stosch Breslaw, okolo roku 1630, Karl Bender tosch Breslaw, okolo roku 1630, značeno Izrael Stosch Breslaw, okolo roku 1630, Empírový budíkokolo roku Karl Bender Karl Flaschge in Wien, 1810 mistrBender zlatník, miniatura hodin, okolo roku 1870 57 × 37,5 × 23 cm, Vyrobeno pro Heinricha Freiherra Flaschge in cena: Wien,100 okolo roku 1810 mistr zlatník, miniatura hodin, mistr zlatník, okolo miniatura okolo roku 1870 m, Vyrobeno pro Freiherra 57 × 37,5 × 23 cm, Vyrobeno pro Heinricha Freiherra von Bibran und Modlau (1587 – 1642) Vyvolávací 000 KčHeinricha Vyvolávací cena: roku 450hodin, 000 1870 Kč Modlau (1587 von Bibran und Modlau (1587 – 1642) Vyvolávací cena: 100 – 000 1642) Kč Vyvolávací cena: 450 000 Vyvolávací Kč cena: 450 000 Kč

2

Vídeň, okolo roku 1820

Vídeň, okolo roku Vyvolávací cena:1820 500 000 Kč Vyvolávací cena: 500 000 Vyvolávací Kč cena: 500 000 Kč

Peter Rau incena: Wien,95 okolo Vyvolávací 000 roku Kč 1800 Vyvolávací cena: 95 000 Kč

Radschlosspistole Radschlosspistole Drážďanská garda, okolo roku 1610

Drážďanská garda, okolo Vyvolávací cena: 450 000roku Kč 1610 0 KčVyvolávací cena: 450 000 Kč

1

Raritní šicí stolek – Pologlóbus Raritní šicí stolek – Pologlóbus Raritní – Pologlóbus Vídeň, šicí okolostolek roku 1820

Empírové hodiny s orlem Empírové s orlem Peter Rau in hodiny Wien, okolo roku 1800

Jaroslav Král Jaroslav Piják, okoloKrál roku 1922

Těšínská křesadlová pistole se sekerou Těšínská křesadlová Těšínská pistole pistole se sekerou okolo rokukřesadlová 1670 se sekerou

Piják, okolo roku 1922 vyvolávací cena: 650 000 Kč

okolo roku 1670

vyvolávací cena: 650 000 Kč

www.ustar.cz www.ustar.cz Starožitnosti – Galerie předaukční výstava 1. 12. až 4. 12. 2013 · Kaiserštejnský palác – Praha 1

okolo roku 1670 Vyvolávací cena: 200 000 Kč Vyvolávací cena: 200 000 Vyvolávací Kč cena: 200 000 Kč

Starožitnosti – Galerie USTAR s.r.o.

USTAR Starožitnosti s.r.o.

– Galerie USTAR s.r.o.

Denisova 306/21, 779 00 Olomouc · tel.: +420 585 220 809

· antik@ustar.cz předaukční výstava Denisova 1. 12. až 4. 12. 2013 306/21, · Kaiserštejnský 779 palác 00 – Olomouc Praha 1 · Denisova tel.: +420 306/21, 779 585 00 Olomouc 220 809 · tel.: +420 · antik@ustar.cz 585 220 809 · antik@ustar.cz

28

aukce

art + antiques

Sýpka dražila. Podobně výrazný nárůst zaznamenala ještě drobná krajina Oráč od Martina Benky. Obraz z 20. let startoval na částce 144 tisíc, ve finále se však jeho cena vyšplhala až na 252 tisíc korun. Za vyvolávací ceny 216 a 168 tisíc korun se prodaly ještě obraz od Vladimíra Sychry a kolorovaná kresba od japonského malíře Foujita Tsuguhary, který žil na počátku 20. století v Paříži. Z prací na papíře se jinak nejdráže prodaly dvě kresby Emila Filly, vydražené za 84 a 78 tisíc korun.

V kategorii starožitností se nejdráže prodala dvojice keramických Puttiů od Miloslava Baše. Metr vysoké bíle glazované sošky se prodaly za vyvolávací cenu 192 tisíc korun.

L I B E N S K Ý- B R Y C H T O V Á : M O D R Ý O B J E K T / 1995 tavená plastika / 38 × 80 × 11 cm / cena: 780 000 Kč

Ceny ostatních starožitností se až na pár výjimek pohybovaly do 10 tisíc korun. S nárůs-

tem ze 17 na 36 tisíc se prodal soubor sedmi loutek navržených Janem Malíkem v roce 1936, z 30 na 43 tisíc se dostala artělovská mísa od Jaroslava Horejce a za 50 tisíc korun odešlo trubkové křeslo od Karla Orta z přelomu 20. a 30. let.

Vedle v úvodu zmiňované plastiky od Libenského a Brychtové bylo součástí dražené kolekce ještě dalších pětadvacet skleněných objektů a autorských váz. Dvě mísy od Františka Víznera se prodaly za 252 a 276 tisíc, socha Ryba od Jana Exnara za 168 tisíc korun. Několik dalších objektů bylo vydraženo za částky kolem 50 tisíc korun.

Celkem sběratelé v tomto segmentu utratili přes 1,7 milionu korun. / js

Na první pohled text: Terezie Zemánková Autorka je teoretička kultury.

Za jedenáct let své existence se Frieze London etabloval jako jeden z nejdůležitějších evropských veletrhů současného umění. Stan v londýnském Regent’s Parku letos pojal na 152 galerií ze 30 zemí, které musely projít dvěma síty: ekonomickým (tedy schopností zaplatit stále stoupající nájem výstavní kóje) a soudem komise složené z mezinárodních kurátorů. Jejím cílem je propustit pouze etablované galerie s jasně vymezeným profilem. Z přehlídky samotné je patrné, že většina galerií sází na díla – s odpuštěním – prodejná, a tudíž efektní natolik, aby v té záplavě vůkol upoutala na první pohled. Ve srovnání se stále probíhajícím benátským bienále (především s jeho národními pavilóny) je tu tedy o poznání méně instalací, videí a společensko-kritických projektů a na druhou stranu výrazná převaha víceméně klasických médií.

Benátská stopa je naopak jasně zřetelná v celé česko-slovenské reprezentaci.

Z českých galerií je zde projektem Zbyňka Baladrána zastoupena pouze Hunt-Kastner, která se Frieze v rámci programu Frame pro mladé galerie účastní už po-

třetí. Galeristka Kacha Kastner tvrdí, že účast pro ně vždy znamená přínos. „Jinak bychom tu nebyly! Nejde jen o finanční zisk – na veletrhu se dokonce ani nemusí nic prodat. Ale sejdou se tu kurátoři, zástupci muzeí, sběratelé, domlouvají se výstavy a k případnému prodeji může dojít až v delším horizontu,“ vysvětluje.

V sekci Frame je zařazen také bratislavský amt-project s instalací Petry Feriancové, která společně s Baladránem letos pojednala Československý pavilon na bienále.

Z benátských zdrojů čerpá i britská Gallery of Everything, která se velkorysou prezentací kreseb Anny Zemánkové (jejíž díla jsou součástí mezinárodní výstavy Palazzo Encyclopedico v Benátkách) postarala o jediné české zastoupení v sekci Frieze Masters. Jestliže ve stanu Frieze London jsou na prostranstvích mezi stánky umístěny sedačky, na kterých se svačí, kojí, přebaluje i pochrupává, z podlahy létají třísky a narváno je tak, že si sběratelé musí mnout ruce, že sem zašli už v den vyhrazený VIP hostům, na Frieze Masters panuje zcela jiná atmosféra. Osvětlení je tu tlumené stejně jako klapot podpatků, který pohlcuje

šedý koberec. Hovoří se tu tiše a elegantně oblečení návštěvníci mají v každé uličce k dispozici lavičky na rozjímání. Svačit si na nich nikdo nedovolí, leda vyhládlí galeristé a jejich asistentky poté, co se v sedm hodin odporoučí poslední hosté.

Frieze Masters hostí letos na 130 galerií.

V jejich portfoliích najdeme jména od starých mistrů, přes klasiky 20. Století, jako je nepostradatelný Pablo Picasso, Paul Delvaux, Lucio Fontana, Jean-Michel Basquiat nebo Louise Bourgeois, až po umělce sice ještě žijící, ale už dostatečně prověřené, jako je Pierre Soulage, Richard Long či Yayoi Kusama. Zatímco Frieze London přispívá k etablování hodnot na trhu s uměním, Frieze Masters už je jenom stvrzuje. Jeho účelem (když pomineme ten ekonomický) je podle organizátorů „dovolit nahlédnout starší umění prismatem toho současného“.

Tento přístup se může jevit poněkud naruby obrácený, ale má svůj význam: demytizuje staré umění a nabízí nové klíče k jeho čtení. Bumerangovým efektem tak vlastně zpřístupňuje a dešifruje i extravagantní a ne vždy zcela srozumitelné kreace umění současného.

29

Aukční síň Vltavín

Galerie Kodl

Srdečně Vás zveme na tradiční podzimní Aukční den, který se uskuteční v neděli 1. 12. 2013 od 13 hodin v paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze.

Josef Lada (1887–1957) Pasáčci pečou brambory tuš, kvaš, papír, dat. 1947, rozměry 25,7 × 40,7 cm Vyvolávací cena: 700 000 Kč Odhadní cena: 1 000 000–1 200 000 Kč

Aukční síň Vltavín, s. r. o.

Masarykovo nábřeží 1648/36 110 00 Praha 1-Nové Město tel.: 224 930 340 fax: 224 934 608 mobil: 603 451 892 e-mail: info@galerie-vltavin.cz www.galerie-vltavin.cz

Toyen (1902–1980) Ztroskotání ve snu olej, plátno, dat. 1934 rozměry 73 × 100 cm Vyvolávací cena: 9 500 000 Kč Odhadní cena: 12 000 000–14 000 000 Kč

Galerie Kodl, s. r. o.

Vítězná 11 150 00 Praha 5-Malá Strana tel.: 251 512 728 fax: 251 512 726 mobil: 602 327 669 e-mail: galerie@galeriekodl.cz www.galeriekodl.cz

Výstava aukčních děl proběhne v našich galeriích od 18. do 30. listopadu 2013.

Otevřeno denně 10.00–12.00 a 13.30–18.00 hodin, včetně víkendů.

30

inzerce

INZ Art Antique 190 x 119 01.pdf 1 10/25/2013 11:16:52 AM

art + antiques

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

AU K Č N Í T I P — E U R O P E A N A R T S I N V E S T M E N T S

Při zmínce jména Jeana Baptisty Camilla Corota (1796 Paříž – 1875 Ville d’Avray) se i laikům vybaví pocit harmonie a klidu nenapodobitelných stříbrošedých krajin plných jemných valérů, svěžesti přírody, opravdovosti nebe či vodní hladiny, ale především chvějivého vánku rozechvívajícího listoví překrásných stromů a krásné prostoty každodenního života lidí v přístavu, v ulicích a parcích měst či na polích francouzského venkova.

J E A N B A P T I S T E C A M I L L E C O R O T: V O I S I N L I E U P R È S B E A U V A I S – M A I S O N S A U B O R D

Provenience: Sbírka Pétrel / Soukromá sbírka (zakoupeno: Hirsch, 7. 12. 19102) / Soukromá sbírka (zakoupeno: Paris, 24. 3. 1952) / Soukromá sbírka

D E L’ E A U A V E C U N A R B R E P E N C H É / před rokem 1863 / olej na plátně / 28,5 × 43 cm / rámováno / signováno vpravo dole COROT / zezadu opatřeno dopisem autora z roku 1863

Vyvolávací cena: 3 000 000 Kč / Odhad: 4 000 000–5 000 000 Kč Draženo: 8. prosince 2013 / 14:00 / Místo: Diplomat Hotel, Praha www.europeanarts.cz

Literatura: L’oeuvre de Corot, Catalogue Raisové et illustré par Alfred Roubaut, H. Floury Editeur, Paris 1905, reprodukováno na str. 310 a 311, č. Kat. 1013.

na trhu

31

Jindřich Prucha text: Marcela Chmelařová Autorka je šéfredaktorkou ART+.

Nepočetné malířské dílo Jindřicha Pruchy (1886–1914), zdánlivě nezařaditelného klasika české moderny, skončilo téměř celé ve veřejných fondech. Na soukromé sběratele se tak příliš nedostává. Ojediněle teď na trh přichází jedno ze známých pláten z cyklu Jaro v Železných horách, vzniklé těsně před první světovou válkou a Pruchovou předčasnou smrtí na haličské frontě.

Malířský výraz Jindřicha Pruchy, který své výtvarné školení nikdy nedokončil, prošel za necelých sedm let tvorby bohatým stylovým vývojem. Ne vždy však právě ideálně zapadal do obecného lineárního kánonu tradiční historiografie. Ve svých počátcích, časově přibližně kopírujících první vystoupení skupiny Osma, vykazuje Pruchova malba rysy impresionismu a osobitého pojetí pointilismu. Jeho kladení barevné skvrny vede k radikálnímu formálnímu oproštění: některé krajinné záznamy z těchto let už téměř stojí na hranici abstrakce. Rychle následuje obdiv k tvorbě Edvarda Muncha a někdy od roku 1911 i malby paralelní s tendencemi expresionismu a fauvismu. Na přelomu let 1911 a 1912, tedy právě v době prvních vystoupení skupiny Der Blaue Reiter, pak malíř absolvuje krátký studijní pobyt na akademii v Mnichově. Ten pak dokonale otřese jeho dalším uměleckým přesvědčením.

Po návratu do Čech – a dalším neúspěšném pokusu získat v Praze výtvarné vzdělání – se Prucha vrací na rodinnou samotu Županda v Železných horách. V této době se také plně přiklání k uměleckému odkazu tradiční krajinomalby Antonína Slavíčka.

Zdánlivě těžko pochopitelný konzervativní „obrat“, týkající se posledních dvou let tvorby, a souznění s přírodou, přinesly do Pruchova života i malby dříve postrádanou

K A M E N I Č K Y / 1914 / olej na plátně / 97 × 110 cm / cena: 2 160 000 Kč / Galerie Kodl 27. 11. 2011

vyrovnanost a klid. V létě 1914, na počátku první světové války, pak malíř narukuje na haličskou frontu, kde po několika málo dnech umírá.

V tomto období „pozdního“ návratu k impresivní české krajinomalbě, vycházející z Chittussiho a Slavíčka, vzniká ceněný cyklus Jaro v Železných horách. K němu patří i opakovaně reprodukované plátno Lichnice v máji zachycující podhradí zříceniny. „Tou dobou jsme spolu seděli v neděli

na svahu Lichnice nad lovětínskou roklí. Pod námi kvetoucí kraj, s Doubravkou u Ronova, třešňovka v Závratci samý květ a nad hlubokou roklí stříhaly vlaštovky. Takový pocit svobody byl v tom povětří… hloubky a dálka kraje…“, vzpomíná malířova sestra Vojslava Pruchová. Olej, který na své prosincové aukci bude nabízet Galerie Kodl, se objevuje v barevné reprodukci nejen v dodnes nejrozsáhlejší Pruchově monografii z roku 1941, vzniklé ve spolupráci Jarmily

32

na trhu

art + antiques

L I C H N I C E V M Á J I (Podhradí v máji) / 1914 / olej na plátně / 87 × 98 cm / vyvolávací cena: 1 500 000 Kč (bez 20% aukční provize)

Kubíčkové s Vojslavou Pruchovou. Dále také v menším katalogu vydaném v tomtéž roce v Melantrichu s textem Antonína Matějčka a v odeonské řadě Malá galerie z 80. let z pera Jana Tomeše.

Tyto publikace pochopitelně pocházejí z doby, kdy byl krajinářský závěr Pruchova díla považován za jeho nezpochybnitelný umělecký vrchol. Ve vyzrálé a suverénní malířské výstavbě Lichnice v máji je ovšem Pruchovo poučení z předchozího malířského vývoje přesto znát: odvážné zacházení s barevnou škálou, abstraktní koberec jarní louky v prvním plánu, komponovaný ze změti vedle sebe kladených skvrn, i využívání bílých ploch z něj činí jedno z nejkvalitnějších Pruchových pláten, jaké se kdy na aukčním trhu vůbec mělo šanci objevit. Za života byl totiž Prucha prakticky neznámý, jeho díla se neprodávala. Po smrti se pak správy pozůstalosti prozíravě ujala sestra

Vojslava a téměř celou ji věnovala do fondů Národní galerie v Praze.

Srovnatelnou prací, jež prošla aukčním trhem, je snad jen olej Kameničky. Ten se při větším rozměru prodal před dvěma lety za 2,16 milionu korun (dosažené ceny včetně provize). Jako další, o několik let dříve vydražené práce, můžeme uvést plátna Tání a Vesnička (Ronov) s konečnými cenami 2,22 a 2 miliony korun. Druhé z jmenovaných začínalo dražbu už na 342 tisících a dosáhlo více než pětinásobného růstu ceny. Vyvolávací cenou 1,5 milionu korun (bez provize) se tak v případě umělecky velmi přesvědčivé Lichnice v máji jeví jako celkem motivační. U obrazu známe navíc i jednoho z předválečných majitelů, podle údajů v monografii z roku 1941 v té době patřil doktoru Kajetánu Pisařovic, pražskému sběrateli.

Solitér Prucha, kromě toho, že znepokojivě nezapadá do tradičního vývojové-

ho schématu umění, také nikdy nepatřil k žádné dobové umělecké skupině. Ani jeho pokus zařadit se, částečně pod tlakem rodiny, alespoň mezi členy SVU Mánes, neskončil trvale úspěšně. Medvědí službu Pruchovi prokázala také desetiletí přežívající interpretace a hodnocení jednotlivých etap jeho díla pod vlivem subjektivního pohledu Vojslavy Pruchové. Nejzajímavější, krátká expresivně fauvistická mnichovská perioda tak byla ještě nedávno nazírána jako bolestný omyl.

Tomáš Pospiszyl si v katalogu Pruchovy výstavy konané v roce 2000 v Národní galerii v Praze, reprízované v Chebu a v Liberci, zajímavě všímá jisté „retrográdní“, zpětné tendence charakteristické pro vývoj díla autorů evropských avantgard: po převratných avantgardních „výbojích“ překvapivě často u řady z nich na čas následuje konzervativní etapa. V tomto kontextu může být i Pruchovo výtvarné počínání lépe uchopitelné.

inzerce

33

AU K Č N Í T I P – G A L E R I E A R T P R A H A

Obraz Žena s kožešinou je reprezentativní ukázkou Muchovy realistické portrétní tvorby. Srovnatelné dílo se na českých aukcích dosud neobjevilo. Formální stylizace a alegoričnost jsou zde potlačeny ve prospěch realistické formy v tradici portrétního malířství 19. století. Křeslo, ve kterém portrétovaná sedí, známe z fotografií z umělcova ateliéru a zadní plán malby tvoří další rozmalovaný obraz. Nejde tedy o portrét na zakázku, ale o intimní malbu, kterou Mucha vytvořil pro vlastní potěchu. Portrétovanou dámou totiž není nikdo jiný než umělcova manželka Marie. V roce 1918 bylo Muchovi 58 let a byl na vrcholu sil. Dokončil osmý obraz z cyklu Slovanské epopeje, Petra Chelčického, a pro nově ustavenou republiku navrhl první poštovní známky.

A L F O N S M U C H A : Ž E N A S K O Ž E Š I N O U / 1918 olej na plátně / 102 × 80 cm / sign. vpravo dole

Draženo: 17. listopadu 2013 / 13:30 Místo: Hotel Hilton Prague Vyvolávací cena: 950 000 Kč www.galerieartpraha.cz

36

rozhovor

art + antiques

Význam nelze vlastnit S Jakem Chapmanem o umění text: Johanka Lomová, Ondřej Brody foto(portrét): Jan Rasch

Plánovaného rozhovoru s bratry Chapmanovými v předvečer zahájení jejich pražské výstavy se nakonec účastnil jen mladší z nich, Jake. Dinos do Prahy dorazil až těsně před vernisáží. I když jsme se v řeči často dostávali k velmi obecným otázkám toho, co je umění a jaká je jeho role ve společnosti, je vše zmíněné těsně propojeno s tvorbou bratří, a tedy i s tím, co je v současné době k vidění na výstavě The Blind Leading the Blind v Galerii Rudolfinum.

Jak se vám líbí pražská výstava?

Hodně z toho, co je vystaveno, jsem viděl již dříve. Celkem se mi to líbí, myslím, že autoři jsou docela talentovaní. Ale teď vážně.

Myslím, že naše věci jsou v prostoru Rudolfina dobře nainstalované.

Prostě mi to přijde pěkné, ale zároveň je těžké vidět svoje vlastní věci vystavené takto pohromadě. Asi je to tím, že vytváření umění, nebo šířeji dějiny umění, jsou dějinami selhání spíše než dějinami úspěchů. Výsledky uměleckého snažení nevyjadřují to, co si člověk představoval, že vytvoří. A to je taky důvod, proč člověk dělá pořád další a další práce. Pokud by se mu podařilo udělat to, co chtěl, tak s tvorbou jednoduše přestane. Proto je těžké vidět vlastní souhrnnou výstavu, jako je tato v Rudolfinu. Připomíná mi to, co všechno se nepovedlo, a na jednotlivých vystavených kusech vidím jen to nejhorší. Ale jsou tu věci, které mám opravdu rád, ke kterým mám silný vztah. Vlastně se jedná… o všechny. Všechny jsou skvělé!

Je na výstavě přítomný nějaký příběh, společné téma?

Vztahují se k sobě jednotlivé vystavené cykly?

Jedna z věcí, která je pro naši práci typická, je, že vždy pracujeme s ústřední myšlenkou, nápadem. Práce proto není rozpínavá v exponenciální rovině. Jednoduše se vracíme k jedné a té samé myšlence znovu a znovu. Měli jsme výstavu Like a Dog Returns to Its Vomit (Tak jako se pes vrací ke svým zvratkům) a to v podstatě popisuje náš způsob práce. Zajímají nás tři věci a k těm se vracíme znovu a znovu. Práce není expanzivní, ale naopak je soustředěná okolo stejného typu myšlenek.

Můžete tuto ústřední myšlenku trochu více popsat?

Proměňuje se její zpracování?

Umění i proces jeho vytváření jsou často mylně považovány za něco, co má pozitivní výstupy. Tradičně nebo konvenčně umělci vytvářejí

42

téma

art + antiques

Věci po Němcích Muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí text: Milena Bartlová Autorka je členkou vědecké rady Collegia Bohemica, podílela se na činnosti pracovních skupin pro odbornou koncepci i muzejní realizaci Muzea německy mluvících obyvatel českých zemí.

Mnoho měst, vesnic a míst má u nás svou německou minulost.

V Ústí nad Labem vzniká muzeum, které doplní neznámou, či spíše zapomenutou kapitolu českých dějin. Chce českým Němcům připomenout, že mnozí z nich byli Židé, a českým Čechům ukázat, kolik jsme toho zdědili po Němcích.

V souladu s mezinárodními dohodami by se u nás měl v oficiální mluvě používat pro to, co Češi udělali s českými Němci v letech 1945–47, pojem vysídlení, případně s adjektivem nucené. Je to slovo uprostřed mezi emocionálním nábojem vyhnání, jež používají němečtí pamětníci a jejich potomci, a neosobně technickým eufemismem odsun, který jsme dlouhá desetiletí používali my. Pro to, co se stalo s českou vzpomínkou na staletí společného soužití s českými a moravskými Němci, však nestačí žádné z nich.

Nejenže jsme zapomněli, ale všude tam, kde to jen trochu šlo, jsme si historickou paměť českých Němců přivlastnili. Velmi snadno nám to umožnila sama naše řeč. Jestliže v češtině neumíme rozlišit mezi Tschechisch (etnickým a jazykovým češstvím) a Böhmisch (zemským a politickým češstvím), snadno převedeme vzpomínky, krajiny i věci z druhé kategorie do první a zapomeneme, že to vše nebylo vždy pouze českojazyčné. Právě jazyk je přitom jediným dnes použitelným dělicím kritériem. Proto nese Muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí těžkopádně dlouhý název, zahrnující nejen rakouskou identitu tří století habsburské monarchie, ale také české Židy mezi emancipací a šoa.

Dvojí historická paměť Myšlenka, že by mělo vzniknout muzeum, které by pečovalo o paměť na německy mluvící obyvatele českých zemí, kteří je v minulosti sdíleli s těmi česky mluvícími, vznikla v severočeských Sudetech, konkrétně v Ústí nad Labem. V roce 2006 byla z iniciativy politika

Petra Gandaloviče, historiků z Univerzity J. E. Purkyně a Společnosti pro dějiny Němců v Čechách založena obecně prospěšná společnost s neutrálně latinským jménem Collegium Bohemicum. Jejím cílem je pečovat o dvojí paměť: českou vzpomínku na české Němce a německou vzpomínku na staletí života v Čechách, na Moravě a v českém Slezsku.

Záměr společnosti je pozitivně evropský, chce ukázat bohatství minulého soužití, samozřejmě aniž by se zamlčovaly jeho tragické součásti. Za sedm let Collegium Bohemicum pod vedením Blanky

1. N Á D O B A N A V Ř Í D E L N Í V O D U / konec 19. století 2. R E K L A M N Í T Á C E K N A N Á P O J P O Z D Ě J I N A Z V A N Ý B E C H E R O V K A / 30. léta 20. století 3. V Z P O M Í N K O V Ý P Ů L L I T R S M O T I V E M H R A D U V L O K T I / produkce českých Němců v Německu / 80. léta 20. století 4. W I L L I R U S S : C H E B S K Á S E L K A / 40. léta 20. století 5. S U V E N Ý R Z B R O U Š E N É H O V Ř Í D L O V C E / Karlovy Vary / 20. léta 20. století 6. K R A B I Č K A N A L Á Z E Ň S K É O P L A T K Y / Mariánské Lázně / 20. léta 20. století 7. D I P L O M T Ě L O C V I Č N É H O S P O L K U / 20. léta 20. století 8. V L A J E Č K A S E Z N A K E M S U D E T / symboly státu vytvořené českými Němci po válce / 60. léta 20. století 9. Č E P I C E S O D Z N Á Č K Y A S T U Ž K A M I Z E S R A Z Ů C H E B A N Ů V N Ě M E C K U / 50. léta 20. století 10. K R A B I C E M Ý D L A F I R M Y S C H I C H T / 40. léta 20. století 11. P A M Ě T N Í L I S T K Z A B R Á N Í Č S . P O H R A N I Č Í / konec 30. let 20. století

1.

2.

4.

5.

7.

10 .

3.

6.

8.

9.

11.

50

design

art + antiques

Německý design tehdy a nyní text: Mariana Holá Autorka je kurátorkou designu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Jako jedna z paralelních akcí Designbloku, avšak s delším trváním, byla na začátku října v Českém centru v Praze zahájena výstava Německý design: minulost – současnost. Jak název naznačuje, představuje německý design od konce 19. století až po dnešní tvorbu. Přestože se nejedná o výstavu rozsáhlou, diváka s přehledem seznámí s nejdůležitějšími počiny oboru za našimi západními hranicemi.

České a německé užité umění, potažmo design, měly po staletí mnoho styčných míst.

Platí to například pro sklárny či keramičky v severních Čechách s majiteli, kteří se hlásili k německé národnosti, či českou technologickou vyspělost počátku 20. století, díky níž prosluly české výrobky v zahraničí.

Ale i novější dějiny českého designu mají na Německo mnoho napojení – unikátní český kubismus byl v roce 1914 prezentován

L E I C A / 1950 / © Die Neue Sammlung

na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem, pro českou meziválečnou avantgardu byl jedním ze vzorů a inspirací desavský Bauhaus, čeští typografové i fotografové se ve 20. letech úspěšně představili na oborových mezinárodních výstavách v Německu… Válečný vliv našich sousedů asi není třeba v souvislosti s pozitivní tvůrčí výměnou příliš zdůrazňovat, o to zajímavější jsou (dosud nepříliš probádané) styky

Československa se socialistickou částí Německa v druhé polovině 20. století. Je tedy vlastně s podivem, že pražská výstava, připravená mnichovskou Die Neue Sammlung, může být právem označována za „dosud největší ucelenou přehlídku německého designu“ u nás.

Die Neue Sammlung Koncept uměleckoprůmyslových muzeí, zakládaných od poloviny 19. století po celé Evropě, si na počátku 20. století v souvislosti s rozvojem průmyslu vyžádal revizi.

K té došlo na německé půdě poprvé právě v Mnichově – paralelně se založením německého Werkbundu v roce 1907, který si kladl za cíl zlepšit design předmětů denní potřeby, tu počala i muzejní činnost, která vyústila v založení sbírky Die Neue Sammlung. Dnešní Die Neue Sammlung – The International Design Museum, z jehož bohatých sbírek je sestavena historická část pražské výstavy, se tak považuje za nejstarší muzeum designu v Německu.

K tematickému rozkročení mnichovské sbírky bychom u nás jen těžko hledali obdobu – sahá od „banálních“ předmětů běžné

51

B E H R E N S V E N T I L A T O R E N / 1910 / © Die Neue Sammlung

denní potřeby a „anonymního“ designu přes nábytek, sklo a keramiku až po práce na pomezí designu a volného umění. Silně zastoupen je tu produktový a průmyslový design.

Velká pozornost je věnována jak designu německému (a to i z bývalého východního Německa), tak zahraničnímu (ředitel muzea Florian Hufnagl je dokonce velkým znalcem českého designu). Přesto se jedná o sbírku výběrovou, jejíž kurátoři ze všech stran zvažují akvizici každého sbírkového předmětu, jeho budoucí význam v rámci celé kolekce i výstavní potenciál.

Proto bylo jistě těžké vybrat téměř padesát exponátů, které by v Praze reprezentovaly dějiny německého designu. Architekti (Prokš Přikryl architekti s Mojmírem Puklem) je na nevelkou výstavní plochu vměstnali díky ocelové konstrukci, v níž jsou nainstalovány v několika vrstvách nad sebou.

Vědomě či nevědomě tak citovali podobně koncipovanou vstupní instalaci Die Neue Sammlung v Mnichově. Je však trochu škoda, že vystavené historické artefakty nemohly dostat více prostoru. K rozvinutí příběhu každého z nich a objasnění jeho významu a pozice v historii německého designu tak může dojít jen v doprovodném katalogu. Nahuštěnost trochu ztěžuje vnímání a jednotlivým exponátům nedovoluje se nadechnout.

Od tonetek po Bauhaus Výstava sice vtipně chronologicky začíná kameninovým tuplákem na pivo, ale z dalších vystavených předmětů je jasné, že Německo je více než velmocí piva, klobás a kysaného zelí, jak ho vnímají leckteří Češi.

Exponáty, které není asi nutné zevrubně představovat, jsou křesla a židle porýnského stolaře Michaela Thoneta, jejichž inovativní konstrukce a technologie výroby se staly synonymem pro masovou průmyslovou výrobu nábytku. Zároveň jsou dalším z pojítek českých a německých zemí (továrna založena už v roce 1857 v moravských Koryčanech).

Tonetky, ale i další běžné součásti německých domácností jsou v expozici mnichovského muzea nainstalovány ve velkých skupinách podobných, a přesto rozdílných kusů. Před divákem tak vyvstává masovost a současně nekonečná variabilita průmyslové výroby. To je i případ elektrických konvic na vodu navržených Peterem Behrensem, jež v letech 1909 až 1920 vyráběla firma AEG v Berlíně. Behrens, v té době umělecký poradce AEG, je koncipoval tak, aby bylo možné volně kombinovat různé velikosti, tvary či zpracování povrchu. Vzniklo nepřeberné množství variací, z nichž některé jsou k vidění i v Praze.

Vrcholnou kapitolou německého designu je pak bezpochyby produkce Bauhausu z dvacátých let 20. století. Ať už to byl popelník z mosazi a nerezové oceli od Marianne Brandt, konstruovaný ze základních geometrických tvarů, či chromovaný trubkový nábytek navržený Marcelem Breuerem, našel tu uplatnění pověstný německý smysl pro řád a strohost, stejně jako požadavky Bauhausu na průmyslovou výrobu předmětů v dobrém designu pro široké masy. Že Bauhaus své kořeny zapustil v Německu hluboko, dokazuje nejen poválečná produkce, která na něj v mnohém navázala, ale i některé předměty vzniklé už po nástupu národních socialistů, které s oproštěnou bauhausovskou estetikou (navzdory oficiálně předpisovanému vkusu) pracují.

Hranatý design Velký prostor je na výstavě věnován vývoji německého designu v druhé polovině 20. století. Již zmiňované kontakty Československa s NDR jsou důvodem toho, že mnohé z vystaveného může být českému divákovi povědomé; některé artefakty se staly běžnou součástí českých domácností. Jedním z nich byl bezesporu fotoaparát Praktica FX 2, vyráběný mezi lety 1948 až 2001. Podobně k nám v dobách socialismu pronikaly také východoněmecké plastové

56

knižní recenze

art + antiques

Znovu Boštík text: Terezie Nekvindová Autorka působí na Vědeckovýzkumném pracovišti AVU.

K výročí sta let od narození Václava Boštíka vyšla letos v nakladatelství Arbor vitae reprezentativní umělcova monografie. Komplexní zpracování již uzavřeného díla významného malíře generace 60. let je jistě nasnadě.

Ovšem kdyby o něm už před dvěma lety nevyšla jiná obsáhlá kniha.

Když v roce 2005 Václav Boštík zemřel, objevila se v nekrolozích zpráva, že Galerie hlavního města Prahy chystá malířovu retrospektivu doprovozenou katalogem.

Na výstavu přišla nakonec řada o pět let později (kurátor Karel Srp), v roce 2011 ji následovala také kniha vydaná Galerií Zdeněk Sklenář. Historik umění a přední odborník na českou avantgardu Karel Srp se v ní na Boštíkovo dílo dívá chronologicky prostřednictvím kategorií, které vysledoval v umělcově tvorbě, a zhodnocuje tak svůj mnohaletý odborný zájem o tohoto autora.

Text doprovází nadstandardně kvalitní a rozsáhlé reprodukce, celkových 500 stran však překračuje formát „uživatelsky příjemné“ knihy směrem k monumentu, který je těžké prohlížet si jinak než za velkým (nejlépe dubovým) stolem. Letošní kniha o Boštíkovi, jejíž grafiky se ujal Jiří Lammel, je v tomto ohledu o mnoho přívětivější. Z jakého důvodu se ale autoři rozhodli sepsat svou verzi Boštíkova příběhu a jaký má smysl vydávat další malířovu monografii v tak krátkém čase?

Boštík o Boštíkovi Publikace je výsledkem snahy litomyšlského muzea o důstojné oslavení jubilea místního rodáka – Václav Boštík pocházel z nedalekého Horního Újezdu. Autor hlavního textu Martin Boštík (ano, toto příjmení je v místě rozšířené) přizval archiváře Stani-

slava Vosyku a historika umění a umělcova přítele Jaromíra Zeminu. Z původně plánovaného lokálního připomenutí vznikla důstojná monografie, vydaná prestižním nakladatelstvím, která svým názvem Václav Boštík (1913–2005) sugeruje dojem komplexnosti.

Martin Boštík je již zkušeným autorem několika knih zpracovávajících regionální historii 20. století, z nichž je dosud nejvýznamnější monografie litomyšlského kupce a insitního malíře Quida Šimka (1857–1933) Spasitel všednosti (2007). Boštíkova úvodní studie, nazvaná poněkud staromilsky Václav Boštík a jeho rodný kraj, zpracovává malířův život s důrazem na místní reálie, i když se pro zachování úplnosti umělcova životopisu musela zabývat i částmi odehrávajícími se převážně v Praze. Autor líčí malířovo rodinné prostředí, které – pro mnohé překvapivě – odhaluje, jak kulturní a kultivované může být společenství na malé vsi. Boštíkův otec, strýc i bratr také příležitostně malovali, a to nejen jejich rodinný mlýn, známý z umělcovy rané tvorby. Jak se v knize ukázalo, panuje v tomto ohledu ještě řada nejasností: dva obrazy, které se Boštíkovi dosud připisovaly, byly díky podrobnému průzkumu přiřazeny do tvorby jeho otce (a v důsledku tak změnily i svou cenu na trhu s uměním).

Mladého Václava ovlivnila nejen uměnímilovná rodina a její přátelé malíři Bořivoj Žufan a František Ropek, ale také studium

na litomyšlském gymnáziu, odkud odešel studovat do Prahy kreslení a deskriptivní geometrii na ČVUT, a posléze Akademii výtvarných umění. V knize se dočteme i o jeho přátelství s Janem Křížkem a Jiřím Mrázkem, s nimiž tvořil v duchu „románštiny“, jak svůj styl ovlivněný archaickým uměním tehdy nazývali. (Je třeba připomenout, že se snaha autorů nyní šťastně potkala s Křížkovou monografií Anny Pravdové).

Martin Boštík se také velmi pečlivě zabývá dvěma mnohaletými uměleckořemeslnými úkoly, na nichž se Boštík podílel a které pro něho sice znamenaly především způsob obživy, ale v druhém plánu ovlivnily českou kulturu.

Prvním z nich byl památník židovských obětí holokaustu, který spolu s Jiřím Johnem vytvořili podle koncepce Hany Volavkové v letech 1954–60, kdy na vnitřní zdi pražské Pinkasovy synagogy vypsali 77 298 jmen zavražděných. Druhým se na dvacet let stalo restaurování sgrafit renesančního zámku v Litomyšli, dnes památky UNESCO. V období normalizace na něm každé léto pracoval Boštík s malířem Stanislavem Podhrázským a sochaři Olbramem Zoubkem a Zdeňkem Palcrem. Postupně se kolem nich vytvořil intelektuální okruh umělců, architektů, filozofů či historiků, kteří buď s restaurováním přímo pomáhali, nebo do Litomyšle pravidelně za svými přáteli přijížděli. Tyto události se staly námětem Libuši Moníkové pro německy psaný román Fasáda,

57

s nímž na konci 80. let slavila řadu literárních úspěchů (za pozornost v něm stojí nejen scéna, kdy se restaurátoři v líté bitvě utkali se zájezdem JZD). Tehdy navázané vztahy přímo vedou také k unikátnímu souboru současné architektury, která se v Litomyšli od 90. let staví, i ke vzniku restaurátorské školy, dnes Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Nesporným kladem studie Martina Boštíka také je, že v kontextu umělcovy tvorby upozornila na řadu významných osobností lokálního působení, jakým byl například rektor piaristické koleje a politický vězeň František Ambrož Stříteský (1912–89), nebo na málo známé události, např. Akademické týdny na Svatém Kopečku na konci 30. let, na nichž katolická mládež také společně vystavovala. Rovněž podstatné je autorovo stopování Boštíkovy víry v Boha, které je pro pochopení jeho tvorby kruciální, vždyť Václav Boštík svou uměleckou tvorbu považoval za prostředek – současným slovníkem

řečeno – svého duchovního růstu a poznání sebe sama.

Kouzlo detailu Hlavní stať doplňuje Stanislav Vosyka případovou studií „V Praze tomu nechtí věřiti…“ , v níž se zamýšlí, co z výtvarného života mohlo Václava Boštíka ovlivnit během jeho gymnaziálních studií v Litomyšli v letech 1925–33; ve svém široce rozloženém líčení se dostává až na konec 19. století.

Nedá se říct, že by litomyšlské prostředí v období první republiky překypovalo výraznými osobnostmi. Nicméně určitá scéna, ze které Boštík mohl čerpat, zde existovala.

Kromě několika výstav byla i významným meziválečným podnikem městská obrazárna, jedna z mála na pomyslné galerijní mapě Československa ve své době.

Z obou studií je znát, že byl pro autory důležitý a opravdu vzrušující každý detail, jako v dobré detektivce. Neváhali například v laboratoři České geologické služby ověřit,

zda je kámen, který spadl z nebe a mladému gymnazistovi způsobil silný životní zážitek, opravdu meteorit. Nebo v bratislavském Vojenském historickém ústavu zjistili přesnou výšku vojína Boštíka v roce 1945, takže víme bezpečně, že „nejmenší z největších českých malířů“, jak je mu občas přezdíváno, měřil 156 cm. Tato nepochybně pozitivní (a pozitivistická) stránka věci, díky níž na světlo vyplynula řada pozoruhodných skutečností, ale posloužila v určitém ohledu nedobře. Na některých místech autoři přestávají rozlišovat mezi podstatným a okrajovým, všechny – často jistě velmi pracně získané – informace se zdají být stejně důležité.

Uměleckohistorickou část knihy zastupuje „kaleidoskop vzpomínek“ Jaromíra Zeminy, jenž se s odkazem na Srpovu monografii nepustil do nové studie, ale svůj prostor využil k otištění všech svých dosavadních textů o Václavu Boštíkovi, které napsal mezi lety 1967 a 2006, včetně

inzerce

art + antiques

Hlavní medialní partner:

PROD EJNÍ FESTI VAL SOUČ ASNÉ HO DESIG NU

Josef Achrer Push the Leaks

8. 12. 2013 4. - 8. 12.4. -2013 Kafkův dům, Nám. Franze Kafky 3, Praha 1

KAFKŮV DŮM NÁM. FRANZE KAFKY 3, PRAHA 1

Za podpory:

66

CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ DOX POUPĚTOVA 1, PRAHA 7 WWW.DOX.CZ S PODPOROU

16. 10. 2013 – 26. 1. 2014

manuál

67

Manuál pro milovníky současného umění Lekce 54. – Od soumraku do úsvitu text: Ondřej Chrobák Autor působí v metodickém centru Moravské galerie v Brně.

Noc v muzeu, alespoň podle stejnojmenného hollywoodského blockbusteru, patří k těm nezapomenutelným zážitkům, o kterých se říká, že vám změní život. Přinejmenším se nenudíte. Přes den mrtvolně „muzealizované“ exponáty oživnou a není atraktivnějšího povolání, než být nočním hlídačem. Ve filmu se strážce jmenuje Larry Daley. Oficiální text distributora kasovního trháku, který vynesl na tržbách kolem šesti set milionů dolarů, popisuje zápletku následovně: „Po mramorových chodbách muzea se prohánějí Tyrannosaurus Rex a Attila Hun, mezi křehkými expozicemi korzují lvi s opicemi a Larry se marně snaží získat nad nastalým zmatkem kontrolu. Když se ocitne na samotném dně svých duševních sil, osloví prezidenta Teddyho Roosevelta, aby mu pomohl alespoň přežít noc.“ Nemusíte být zrovna protřelý a cynický pracovník oddělení PR ’n’ marketingu, abyste pochopil, že se jedná o celovečerní reklamu na produkt jménem muzeum. Podle všeho fungující. Interiéry muzea, kde se odehrává téměř celý děj filmu, byly postavené v ateliérech ve Vancouveru. Za inspiraci pro stavbu kulis však posloužilo Národní muzeum v New Yorku, které filmaři využili při natáčení exteriérů. Návštěvnost newyorského muzea se během následujících prázdnin po uvedení filmu zvedla o dvacet procent.

Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, zda v noci ožívají pouze exponáty přírodopisného a historického charakteru, nebo jsou podobnou schopností nadány také artefakty vystavené v galeriích. Z antiky známe kauzu Pigmalion. Navíc v Praze máme vlastní precedent – barokní sousoší s Turkem od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa na Karlově mostě.

Podle legendy se v noci sochy proměňují v živé bytosti konající dobré skutky. Není důvodu přiznat schopnost podobné metamorfózy pouze „umění ve veřejném prostoru“ a odepřít ji kolegům situovaným v muzejním kontextu.

Bez ambice napovídat případným scénáristům českého remaku s názvem Noc ve Veletržáku si nelze odpustit několik okamžitých nápadů. Vděčnou epizodní roli slibuje například plastika motocyklového závodníka od Otakara Švece. Zběsilá jízda Slunečního paprsku setmělými funkcionalistickými sály, po ochozu Malé dvorany a sjíždění schodiště skrývá nepochybný akční potenciál. Honičku může zakončit smyk na bahně vyteklém na podlahu z krajinomalby Václava Rabase.

Fillův Čtenář Dostojevského jedoucí skleněným výtahem tenebrózní Malou dvoranou zas navodí potřebnou lynchovskou atmosféru.

Překvapivě komická role připadne Gutfreundově Úzkosti. Po setmění nebude její typické gesto již výrazem existenciálního strachu, ale prachobyčejné zimomřivosti. Do sebe stále schoulená Úzkost si po odchodu posledních návštěvníků konečně nasadí kulicha, natáhne vlněné ponožky a mezi popotahováním, smrkáním a kýcháním se bude vulgárně dožadovat, aby se v galerii pořádně zatopilo alespoň na noc, když tomu ve dne brání dodržování jakýchsi norem. Děti ji budou milovat. Ve filmu by se také mohl mihnout Jiří Kovanda hrající sám sebe. Ve správně načasovaný okamžik by utrousil: „Tohle mi ty mrchy prováděli celý osmdesátý!“

Zkrátka film pro všechny cílové skupiny, tak proč vynechat „insidery“.

Zbývá rozhodnout několik maličkostí. „Ožijí“ také abstraktní obrazy? Problém není forma. Kupkova Amorfa ve 3D animaci by jistě udělala parádu. Riziko představuje spíše opuštění žánru rodinné komedie nežádoucím směrem k psychedelickému spektáklu à la Žlutá ponorka. Dalším problémem z rodu metodologických představuje způsob „ožívání“ uměleckých děl. U soch je to celkem triviální, ale co obrazy? V zásadě se nabízejí dva přístupy, které si pracovně nazveme „kluk z plakátu“ a „Alenka v říši divů“. První bezproblémově funguje pro figurální malbu a zátiší. Zcela nepoužitelný je pro krajinomalbu, kde je naopak využitelný především druhý princip. Procházení plochou plátna do obrazu poskytuje nepochybně mnoho vizuálně atraktivních momentů a zápletek. Přesto se zdá méně vhodný, neboť příliš konkuruje samotnému interiéru muzea, o který jde ve filmu především. Posledním zádrhelem je nahota. Zamlčíme divákům existenci aktů, jen aby film zůstal přístupný bez omezení?

Představit si muzeum umění jako funkční entitu během noci a prizmatem Hollywoodu je daleko snazší, než ve dne a v naší současné situaci. Paradox.

D A L Š Í D Í L B Y S E M O H L O D E H R Á T V E V E L E T R Ž Á K U / foto: 20 th Century Fox

76

tipy

art + antiques

Braco Dimitrijević Galerie Dea Orh připravila výstavu klasika konceptuálního umění Braco Dimitrijeviće.

Sarajevský rodák, absolvent postgraduálního studia na St Martin’s School of Art a v současnosti pařížský rezident zaujal mezinárodní publikum poprvé v 70. letech cyklem velkoformátových portrétních fotografií „náhodných kolemjdoucích“, jež umisťoval ve formě plakátů či billboardů v prostoru města (Casual Passers-by). Jeho pražská výstava nese název New Culturescapes a potrvá do 20. listopadu.

B R A C O D I M I T R I J E V I Ć : T A J E M S T V Í O S T R O V A P R A S L I N / 2013

Matzenauer v Lounech Galerie Benedikta Rejta v Lounech uvádí autorskou výstavu malíře a básníka Michal Matzenauer (*1947). Do začátku března představuje drobné grafiky i rozsáhlejší malby, které osobitým způsobem pracují s kaligrafickým gestem. Právě propojení obou částí Matzenauerovy osobnosti – básníka a malíře – je důležitou charakteristikou umělcovy tvorby, když do obrazů opakovaně vstupuje text. Vznikají tak naléhavé a přesto jemné úvahy nad podstatou lidství, jimž není cizí ani jistá nadsázka blízká Křižovnické škole čisté humoru bez vtipu, s jejímiž členy se stýkal na konci 60. let.

Z P Á N A M U C H / Wannieck Gallery Z D E N A F I B I C H O V Á : D Ů M Č . P. 9 / 1989

Rafani kurátory

Fibichová na Kampě Výstava v Muzeu Kampa představuje tvorbu členky skupiny Trasa sochařky Zdeny Fibichové (1933-1991). Retrospektiva komorních rozměrů sleduje její práci v průřezu od 60. do konce 80. let. Fibichová patří spolu s Evou Kmentovou a Věrou Janouškovou mezi výrazné autorky poválečné generace, jež se dokázaly prosadit v oboru sochařství, do té doby vnímaném jako výsostně mužská disciplína. Výstavu, jež potrvá do 1. prosince, kurátorsky připravila Martina Pachmanová.

MICHAL MAT ZENAUER: BE Z NÁ Z VU

Umělecká skupina Rafani se ujala kurátorské role a pro brněnskou Wannieck Gallery připravila výstavu Pán much. Vystavující tvoří velmi pestrou směsici – většina z nich bývá považována za umělce, někteří jsou ilustrátoři, jeden byl bankovní úředník a pár kreseb bylo zapůjčeno z psychiatrické léčebny Bohnice. „Název Pán much je zcela náhodný, výstava se mohla stejně dobře jmenovat Pochodeň v uchu, nebo Létající hospoda, nebo Čtvrtá, nebo V horách šílenství,“ čteme v tiskové zprávě k výstavě, jež potrvá do 26. ledna.

77

val mimo jiné v Krátkém filmu Praha a na sklonku 80. let založil Obor videa při Svazu českých výtvarných umělců. Skala se od konce 60. let věnuje experimentálnímu filmu a videoartu, ve kterých užívá řadu netradičních metod.

KALENDÁRIUM / listopad 2013 kdy: neděle 10. 11. od 14:30 co: Jan Kotík – Umělec očima umělce kdo: Iva Mladičová, Stanislav Kolíbal, Aleš Veselý kde: Veletržní palác, NG v Praze kdy: úterý 12. 11. od 17:00 co: kurátorská prohlídka výstavy Stanislav Podhrázský

J A N V Y T I S K A : M A L E J D I K T Á T O R / 2013

kdo: Marie Klimešová kde: Dům U Kamenného zvonu, GHMP

Folklór a násilí

kdy: čtvrtek 14. 11. od 16:30

Pod názvem Mám lepší hříchy než ty vaše vystavuje do 1. prosince Galerie výtvarných umění Cheb obrazy Jana Vytisky (*1985).

V Praze narozený malíř se silným vztahem k folklorní tradicí prosycenému Rožnovu pod Radhoštěm pracuje v tradičním médiu olejomalby. Inspirace lidovými pověstmi a vesnickou idylou získává v jeho obrazech násilnou podobu připomínající hororové filmy. „Jsou eklektickým mixem dekadentních motivů, bezostyšně spojujícím folklórní reálie Valašska s malovanými lebkami mexických lidových kultů,“ píše kurátor výstavy Marcel Fišer.

Průkopník video artu Galerie Zlín představuje do 17. listopadu průkopníka českého videoartu Petra Skalu (*1947).

Ve videoroomu mohou návštěvníci shlédnout průřez jeho tvorbou, včetně celosvětově uznávaného filmu Jen smrt... Písecký rodák Skala vystudoval pražskou FAMU, v 70. letech praco-

co: komentovaná prohlídka výstavy Metamorfózy moci – proměny pomníků v 2. polovině 19. století kdo: Vít Vlnas kde: Clam-Gallasův palác, Praha kdy: čtvrtek 14. 11. od 9:00 do 21:00 VĚR A NOVÁKOVÁ: PROVA ZOCHODEC

co: kolokvium o výtvarném umění 90. let kdo: Společnost Jindřicha Chalupeckého

Nad propastí

kde: Veletržní palác, NG v Praze kdy: čtvrtek 21. 11. od 19:00

V Galerii Navrátil v pražském Karlíně probíhá do 22. listopadu výstava obrazů, kreseb i soch Věry Novákové (*1928) zabývajících se postavou Provazochodce, který je pro ni metaforou vratkosti života. „Je to o jakýchkoliv volbách, především ale o vnitřní svobodě, svědomí a zodpovědnosti, které jsou jejím naplněním,“ vysvětluje v průvodním textu Pavel Brázda.

Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou se uskuteční v úterý 12. listopadu od 16:30 hodin.

co: kurátorská prohlídka výstavy Jake & Dinos Chapman – The Blind Leading the Blind kdo: Otto M. Urban kde: Galerie Rudolfinum, Praha kdy: středa 27. 11. od 18:00 co: přednáška Místo v akčním umění kdo: Pavlína Morganová kde: Akademie výtvarných umění v Praze kdy: od 5. 12. do 7. 12. co: konference Na / proti imaginaci kde: Moravská galerie v Brně kdy: od 5. 12. do 8. 12. co: PAF 2013 / XII. Přehlídka animovaného filmu kdo: www.pifpaf.cz kde: Olomouc

P E T R S K A L A : T A J E M N É V Z K A Z Y / 1969

Toulouse-Lautrec Mucha Lötz Klimt Bílek Chéret Tiffany Gallé Hoffmann Preissig Bílek Váchal Majorelle etc .

Art Nouveau Secese

Exkluzivní výběr ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze An exclusive selection from the collections of the Museum of Decorative Arts in Prague

13

Vitální umění Vital Art Nouveau 19oo Obecní dům Municipal House 1.11.2o13 ― 31.12.2o15 Prague

artmix Centrum současného umění DOX Kde domov můj? (do 13. 1.); Volker März (do 27. 1.); Filip Turek (do 9. 12.)

Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie ARTATAK Ateliér malba III.: Zimní kompost (od 15. 11. do 16. 1.); Camera Efferta: Obrazy Ondřeje Basjuka a Šárky Koudelové (do 16. 1.); Artatak design market: malba (21. 11.)

Bystrá 761, Hala 12, Horní Počernice www.artatak.cz Galerie AVU Mildorfová, Lelláková, Pachlová, Večeřová, Večeřová, Šimonová: Kuzr proxemického tance (do 21. 11.); Tomáš Kajánek, Tomáš Mitura: Lando of Umbra (od 26. 11. do 5. 12.)

U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz Galerie České spořitelny Mistrovská díla ze sbírky České spořitelny (do 5. 1.)

Rytířská 29, Praha 1 Galerie Dea Orh Braco Dimitrijević: New Culturescapes (do 20. 11.)

Kozí 3, Praha 1 / www.deaorh.com Galerie Futura Hvězdy mají svůj okamžik a poté vyhasnou; Jednoho dne přijde den, kdy den nepřijde (do 29. 12.); Christina David (od 19. 11. do 29. 12.); Tomáš Lahoda: (do 5. 1.); Studenti a absolventi Katedry fotografie FAMU (do 24. 11.)

Holečkova 789/49, Praha 5 www.futuraprojekt.cz GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác Tomáš Podracký: Habitus (do 22. 12.); Daniel Hanzlík: Zdroje signálů (do 9. 2.)

Mariánské nám. 1., Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Kamenného zvonu Stanislav Podhrázský: Neklidná krása (do 23. 2.)

Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Zlatého prstenu Život Galerie hlavního města Prahy 50 (do 5. 4.)

Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Městská knihovna Obrazy a předobrazy (do 17. 11.)

Mariánské nám. 1., Praha 1 / www.ghmp.cz Galerie KusKovu Hanuš Lamr: Šperky; Ivana Matějková: Fotografie (do 13. 12.)

Biskupský dvůr 6, Praha 1 / www.kuskovu.cz Galerie Millennium Svatopluk Klimeš: Na sametu (do 1. 12.)

Tržiště 5/370, Praha 1 www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO René Wirths: Podzim/Autumn (od 14. 11. do 15. 12.)

Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 www.galeriemiro.cz Galerie Navrátil Věra Nováková: Provazochodec (do 30. 11.)

Vítkova 15, Praha 8 / www.literanavratil.cz Galerie Pavilon Jan Martinec: Situace 43 (3. 12. v 18:00 hod); Markéta Magidová: Situace 44 (17. 12. v 18:00 hod) Mostecká 3, Praha 1 www.galeriepavilon.cz

Galerie Rudolfinum Jake & Dinos Chapman (do 5. 1.)

Alšovo náb. 12, Praha 1 / www.galerierudolfinum.cz Galerie Trafačka Martina Chvistková, Martin Vala (od 13. 11. do 30.

11.); Umělci, kteří s Trafačkou spolupracují: 7 (5. 12.); Fresh Eye (19. 11. a 10. 12. v 18:00 hod) Kurta Konráda 1, Praha 9 / www.trafacka.cz Galerie U Zlatého kohouta Jana Králová: Signature J (od 2. 12. do 27. 12.); Milena Dolečková, Karel Vašak, Karel Bostl: Jitro kouzelníků III (od 2. 12. do 27. 12.)

Michalská 3, Praha 1 / www.guzk.cz Karlín Studios Realita je tvárná (do 24. 11.)

Křižíkova 34, Praha 8 / www.karlinstudios.cz Letohrádek královny Anny Stanislav Libenský Award 2013 (do 1. 12.)

Pražský hrad – Královské zahrady www.prazskagalerie.cz Museum Kampa Zdena Fibichová: Vzkazy (do 1. 12.)

U Sovových mlýmů 2, Praha 1 www.museumkampa.cz Muzeum Montanelli Japonské Art Brut (do 31. 1.)

Nerudova 13, Praha 1 / www.muzeummontanelli.cz NG – Salmovský palác Ludvík Kuba: 1863–1956 (od 29. 11. do 6. 4.)

Hradčanské náměstí 1, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Valdštějnská jízdárna Benediktini v srdci Evropy 800–1300 (do 2015) Valdštejnská 3, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Veletržní palác Jan Kotík: 1916–2002 (do 23. 3.); Cena Jindřicha Chalupeckého: Finále 2013; Vladimír Houdek (do 1. 12.); Jan Pištěk (do 6. 1.); Karel Prager (do 5. 1.) ; Paul Signac: Akvarely a tuše (do 15. 12.)

Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz UPM – hlavní budova František Drtikol: Z archivu (do 24. 11.)

17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz UPM – Galerie Josefa Sudka Jaroslav Balzar: Fotografie (do 12. 1.) Úvoz 24, Praha 1 / www.upm.cz Topičův salon Diskrétní transformace (do 22. 11.); Ludmila Seefried Matějková: Na pokraji (do 31. 1.)

Národní 9, Praha 1 / www.topicuvsalon.cz

BRNO

MG – Místodržitelský palác Jaromír Funke: Mezi konstrukcí a emocí (do 19. 1.); Holland_retro_style (do 29. 12.)

Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Pražákův palác Pavla Sceránková: Souhvězdí (do 23. 3.); Nejkrásnější česká kniha 2012 (do 12. 1.)

Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum Lukáš Jasanský a Martin Polák (do 5. 1.); Voliéra No. 1.: Současná česká módní tvorba (do 18. 5.); Ve víru tance: Taneční pořádky 1850–1910 (do 23. 2.)

Husova 14, Brno / www.moravska-galerie.cz

Wannieck Gallery Rafani: Pán Much; Josef Achrer: Push the Leaks (do 26. 1.); Art Sale Point (do 29. 12.)

Ve Vaňkovce 2, Brno / www.wannieckgallery.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Dům umění České Budějovice Miroslav Šik: A nyní ansambl!!! (do 17. 11.); Tereza Velíková (od 27. 11. do 29. 12.)

Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice www.ducb.cz Alšova Jihočeská galerie – Wortnerův dům Xénia Hoffmeistrová (do 8. 12.)

U Černé věže 22, České Budějovice / www.ajg.cz

CHEB

Galerie výtvarného umění v Chebu Jan Vytiska (do 1. 12.); Václav Boudník ve sbírkách GAVU Cheb (do 5. 1.); Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz

KLATOVY

GKK – Galerie u Bílého jednorožce Blahutová, Březinová, Svátek: Tušení rovnováhy (do 13. 11.); Jarmila Mitríková, David Demjanovič: Tatranské pastorále (od 30. 11. do 26. 1.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz

LIBEREC

Oblastní galerie v Liberci Mladí lvi v kleci: Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků (do 31. 12.)

U Tiskárny 81/1, Liberec IV. / www.ogl.cz

LITOMĚŘICE

Severočeská galerie výtvarného umění Zona 1981–1992–1994–2013 (do 17. 11.); Zdeněk Burian: Výpravy do minulosti (od 29. 11. do 2. 2.)

Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz

NÁCHOD

Galerie výtvarného umění Ruské malířství 19. století; Náchodský výtvarný podzim (od 16. 11. do 5. 1.)

Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz

OPAVA

Dům umění Ruské malířství 19. a 20. století; Michal Gabriel: Sousoší; Josef Moucha: Na vlastní stopě: Mošnov 1982; Umělecká beseda: Letadlo; Vídeň v dlouhém 19. století (vše do 31. 12.)

Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz Obecní dům Opava Příběh nemocné duše (do 5. 1.)

Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz

OLOMOUC

MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Arcibiskub Theodor Kohn (do 12. 1.)

Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz MUO – Muzeum moderního umění Magdalena Jetelová (Des)orientation (do 29.

12.); Svět před katastrofou: Krakovští Židé mezi světovými válkami (do 5. 1.)

Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz

PLZEŇ

ZČG – Masné krámy Obrazy krásy a spásy: Gotika v jihozápadních Čechách (od 27. 11. do 9. 3.)

Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz ZČG – 13 Architektura 60. let v Plzni (od 20. 11. do 9. 2.)

Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz

INZERCE

PRAHA

79

80

komiks

art + antiques

Braco Braco Dimitrijević Dimitrijević

Kozí 3, Prague 1 Kozí Prague tel: 3, (+420) 222132 32 32 tel:www.deaorh.com (+420) 222 32 32 32 www.deaorh.com

85

82

art + antiques