9 771213 839008
03
03
březen 2014
83
95 Kč / 4,50 ¤
Retrospektiva Jiřího Kovandy v Brně 24 / Rozhovor s Kateřinou Vincourovou 32 / Kunsthistorici ve válce 10 /
84
art + antiques
editorial /
Všimli si nás!
Historici umění jsou oblíbeným příkladem politiků, když se snaží říct, že některé činnosti a profese jsou postradatelnější než jiné: „Hodně mladých lidí už nevidí v řemesle a kvalifikovaných továrních profesích perspektivní kariéru. Ale mohu vás ubezpečit, že by měli mnohem větší šanci uplatnit se než s titulem z dějin umění,“ prohlásil v lednu při návštěvě továrny GE ve Wisconsinu americký prezident Barack Obama. „Nic proti dějinám uměním. Mám rád dějiny umění a nerad bych hned dostal hromadu emailů. Jen se snažím říct, že člověk může mít zajímavou práci a dobře si vydělat i bez čtyřletého vysokoškolského vzdělání, pokud získáte potřebný trénink a kvalifikaci,“ dodal Obama. Zástupci humanitních oborů si to nicméně nenechali líbit. Asociace sdružující katedry vyučující vizuální umění zareagovala prohlášením, že „absolventi humanitních oboru zastávají vedoucí posty v korporacích, průmyslu, mezinárodních vztazích, státní zprávě a mnoha dalších oborech, kde jejich schopnosti a kreativní myšlení hrají kritickou roli“. Tématu se ve svém pravidelném pořadu na CNN koncem února věnoval i vlivný komentátor Fareed Zakaria, který si do studia pozval uměleckého kritika časopisu The New Yorker Adama Gopnika. Ten důležitost humanitních studií shrnul do lakonického konstatování, že je potřebujeme, protože jsme lidé a o čem jiném bychom spolu navzájem hovořili, kdybychom neměli kulturu. Pointa celého příběhu je ale jiná. Na emailem zaslané ohrazení Ann Collins Johns, která přednáší dějiny umění na Texaské univerzitě v Austinu, americký prezident zareagoval osobně psaným dopisem, ve kterém se za své zkratkovité výroky omluvil: „Snažil jsme se komentovat situaci na trhu práce, nikoliv důležitost dějin umění. Shodou okolností byly dějiny umění na střední škole jedním z mých nejoblíbenějších předmětů a pomohly mi v životě zprostředkovat mnoho radosti, kterou bych jinak nepoznal. Vyřiďte prosím mou omluvu celé vaší katedře. Upřímně, Barack Obama.“ Jan Skřivánek
Obsah
03
> O užitečnosti kunsthistoriků 3 / dílo > Vladimír Boudník: Magnetická grafika 2 / úhel
Vít Vlnas
Eva Čapková
6 / zprávy 10 / výstava
> Jiří Kovanda v Brně
Josef Ledvina
17 / aukce 21 / na trhu
> František Bílek 24 / portfolio > Jan Brož Radek Wohlmuth 26 / rozhovor > Kateřina Vincourová Johanka Lomová 32 / téma > Historici umění ve válce Lucie Valdhansová 36 / profil > Svatopluk Klimeš Anna Remešová 40 / galerie > Galerie Jelení, Praha Jan Skřivánek
Johanka Lomová
42 / staveniště 44 / architektura
> Park na Střeleckém ostrově 50 / knižní recenze > Škola moderného videnia Lucie Šmardová 57 / antiques > Goldscheider Lucie Zadražilová 65 / manuál > Lekce 57. Konfese kurátora Ondřej Chrobák 66 / recenze > Momentky, Pivovarov a Quinn, Rado Ištok
Intimní interakce, Rudolf Volráb
Radek Wohlmuth, Marek Pokorný, Tomáš Knoflíček, Jitka Šosová
76 / na východ Dušan Buran
80 / komiks
> Díl 22. Sponzoři a umění
> Umělec
Františka Lachmanová, Tomáš Končinský
obálka
>
JÍŘ Í KO VA NDA : BE Z N Á Z V U / 1986
látka, teploměr, rám / 80 × 230 cm (výřez)
Aplikace Kiosk Navigator
Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) / Redaktoři: Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla a webu se podíleli: Anežka Bartlová, Dušan Buran, Eva Čapková, Ondřej Chrobák, Rado Ištok, Tomáš Knoflíček, Tomáš Končinský, Františka Lachmanová, Marek Pokorný, Anna Remešová, Lucie Šmardová, Jitka Šosová, Lucie Valdhansová, Vít Vlnas, Lucie Zadražilová / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www. artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa. sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 10. března 2014. Příští číslo vyjde začátkem dubna. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz
10
výstava
art + antiques
Lyrický subjekt Kovanda
K výstavě v Domě umění města Brna
text: Josef Ledvina
Říká se, že práce Jiřího Kovandy jsou hodně kovandovské. Jde o obsahově prázdnou tautologii nebo lze takovému tvrzení dat nějaký konkrétnější smysl? V současnosti probíhá umělcova retrospektivní výstava v Domě umění města Brna. Je to dobrá příležitost položit si otázku, co dělá Kovandu Kovandou. Nabízím ne zcela soustavný pokus o odpověď.
Cestu k mezinárodnímu uznání Jiřímu Kovandovi otevřely hlavně akce ze 70. let. V posledním desetiletí pak pracuje v domácích a ještě více v zahraničních galeriích především s určitým typem instalace tvořené konstelací apropriovaných předmětů (houska, vláček, banánová slupka, koberec, krabička prezervativů…) ve výstavním prostoru. Tuto podobu měla například i jeho loňská výstava v pražské galerii Svit, o níž Tereza Jindrová napsala, že byla „hezky kovandovská“. Mezi tím, v 80. letech, měl umělec své nejméně známé nebo přinejmenším nejméně reflektované malířské období. Formy jsou to velmi různé, přitom se však Kovandova tvorba jako celek nezdá být ohrožena rozpadem do několika málo či skoro vůbec nesouvisejících celků. Snad nejvíce působí dojmem něčeho, co ze zbytku Kovandovy práce tak trochu vypadává, právě jeho malby. Jako by umělec načas „podlehl módě“, nabyl bezvýhradného přesvědčení, že „nová malba“ představuje jedinou cestu vpřed, a přestal být „skutečným Kovandou“. Tento dojem jistě souvisí se současným kritickým pohledem na malířskou vlnu 80. let. Jenže i Kovandova malba může být vnímána jako zřetelně „kovandovská“.
V eseji napsaném pro umělcovu starší monografii (Jiří Kovanda, 2010) na to upozornil Tomáš Pospiszyl. Vyzdvihuje tři momenty, které podle něj procházejí napříč Kovandovou akční, malířskou i instalační tvorbou: trapnost, neviditelnost a humor. Tyto charakteristiky díla lze docela snadno vztáhnout k určitým charakterovým rysům autora, totiž plachosti – plachý člověk nechce být viděn, a když přesto viděn je, cítí se trapně – a samozřejmě smyslu pro humor. Jiří Kovanda je plachý, skromný, má ale smysl pro humor a podobné je i jeho dílo.
Ostýchavý mladík Zní to jednoduše, pokud se však odmítáme spokojit s hodně hrubozrnným psychologismem, je to něco, nad čím se vznáší veliký otazník. Smést vazbu autor–dílo ze stolu s tím, že Autor je dávno mrtev (v barthesovském smyslu slova, Kovanda je samozřejmě naživu), jako něco zcela irelevantního, jde ale také dost těžko. Zdá se totiž, že při vnímání Kovandovy práce hraje tato vazba docela P O K U S O S E Z N Á M E N Í / 19. října 1977 Pozval jsem přátele, aby se podívali, jak se pokusím seznámit s dívkou
inzerce
AUKCE
SVĚTOVÉHO A ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
19. 3. 2014 od 17:30
v prostorách Galerie PICTURA Výstava dražených předmětů
10. - 19. 3. 2014, 10 - 18 hod. Na Zderaze 6, Praha 2 Tel.: +420 224 233 810, 603 741 674 www.pictura.cz
AU K Č N Í T I P — E U R O P E A N A R T S I N V E S T M E N T S
Malíř krajinář, zabýval se však i zátiším a architekturou, která jej nakonec přivedla k profesuře kreslení na ČVUT v Praze. Studoval nejprve na UPŠ v Praze u V. Maška, J. Preislera a J. Schikanedera, poté přechází k H. Schwaigerovi na AVU. Hojně cestoval a jeho zájem patřil na cestách architektuře, vracel se stále i k svatovítské katedrále. Jako krajinář je plenérista, působící na Vysočině, Hané, v Železných horách, ale i v okolí Prahy a Středních Čechách. Jeho zájem o tyto oblasti orientoval i jeho sběratelskou vášeň. Patří k postimpresionistické linii klasické krajinomalby. Odborné posudky: PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová a PhDr. Mgr. Michael Zachař Vyvolávací cena: 950 000 Kč Odhad: 1 200 000–1 500 000 Kč Draženo: 30. 3. 2014 / 14.00 Místo: Marriott Hotel Praha O L D Ř I C H B L A Ž Í Č E K : S B Í R Á N Í C H M E L E / datováno 1919 olej na plátně / 90 × 100 cm / rámováno / signováno vlevo dole O. Blažíček
www.europeanarts.cz
Vladimír Sychra, Portrét herečky
Ladislav Zívr, Objetí
art + antiques
František Foltýn, Na kraji města
16
aukce
17
Filla a další navrátilci Praha – Nejdražším kusem první letošní aukce společnosti 1. Art Consulting, která se konala v neděli 16. února, se stalo rozměrné Zátiší od Emila Filly z roku 1924, které se prodalo za téměř 8,4 milionu korun*. Dosažená cena, nejvyšší za Fillovo dílo za posledních dvanáct měsíců, je o to zajímavější, že obraz se na trh vrátil po velice krátké době. Loni v červnu byl v Londýně vydražen včetně aukční provize a dalších poplatků za 4,6 milionu korun. Dohromady aukce 1. Art Consulting vynesla 44,7 milionu korun, přičemž nového majitele našly téměř tři čtvrtiny ze 192 dražených obrazů, soch a prací na papíře. Za více než milion korun bylo vedle Fillova Zátiší draženo ještě deset dalších děl, stotisícovou hranici překonalo 38 položek. Jedním z nejvýraznějších úspěchů je cena 3,97 milionu korun za Linii 212 od Zdeňka Sýkory. Dosavadní rekord za Sýkorův liniový obraz byl o 180 tisíc nižší a cena obrazu, který Sýkora namaloval v roce 2002, v průběhu aukce vzrostla o rovný milion korun. S výrazným nárůstem za konečných 1,85 milionu korun se prodal také prostorový obraz Strom z roku 1975 od Karla Malicha. Teprve podruhé byl za více než milion korun vydražen obraz od Josefa Vyleťala, poprvé se tak stalo před více než šesti lety.
Rozměrný olej Podivné zvěstování z roku 1974 se dostal ze 780 tisíc na téměř 1,44 milionu korun. Celkem bylo draženo deset Vyleťalových obrazů, bez kupce zůstal jen jeden z nich. Ceny se však u zbývajících děl pohybovaly od 30 do 100 tisíc korun. Vrcholný surrealistický obraz Iluze iluze od Václava Tikala, který jsme představovali v minulém čísle, se prodal za vyvolávací cenu 1,44 milionu korun. Dalšími milionovými obrazy byly zátiší od Emila Filly z roku 1933 (3,32 milionu),
V I N C E N C B E N E Š : S T A T E K / 1915
Z B Y Š E K S I O N : P Á D / 1968
olej na plátně / 75 × 53 cm / cena: 960 000 Kč
olej na sololitu / 89 × 62 cm / cena: 432 000 Kč
E M I L F I L L A : Z Á T I Š Í / 1924 / olej na plátně 100 × 75 cm / cena: 8 398 000 Kč
* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.
Závodiště od Kamila Lhotáka z roku 1942 (1,85 milionu), abstraktní Krajina od Josefa Šímy ze začátku 60. let (1,44 milionu), Krajina s obrácením sv. Pavla od Jana Jakuba Hartmanna (1,14 milionu), Zimní krajina v Normandii od Václava Radimského (1,08 milionu) a Zátiší s obrazem od Václava Špály (1,02 milionu korun). Těsně pod milion korun byla v nových autorských rekordech dražena díla Vincence Beneše a Stanislava Kolíbala. V Benešově případě se o rekord postaral působivý kubizují obraz Statek z roku 1915, který se prodal za vyvolávací cenu 960 tisíc korun. Nový Kolíbalův aukční rekord má hodnotu 900 tisíc korun. Dražba bronzové krychle Co bylo dříve hranou, důležitého Kolíbalova díla z roku 1968, přitom začínala na 348 tisících korun. K vysoké ceně jistě přispěla i skvělá provenience sochy, která původně patřila někdejšímu řediteli Guggenheimova muzea Thomasi Messerovi. Do Česka se socha vrátila po více než čtyřiceti letech koncem loňského roku poté, co byla v listopadu zakoupena v aukci newyorského aukčního domu Doyle. Zde se prodala v přepočtu za 410 tisíc korun, téměř trojnásobek předaukčního odhadu. Novými autorskými rekordy jsou rovněž ceny za obrazy Zbyška Siona a Bedřicha Dlouhého a částka 504 tisíc korun za ženský portrét od Františka Drtikola. V posledně jmenovaném případě jde současně o historicky nejvyšší cenu za fotografii dosaženou v české aukci. Nový Sionův rekord za obraz Pád z roku 1968 má hodnotu 432 tisíc korun. Dlouhého obraz Aréna z roku 1977 pak našel nového majitele za 372 tisíc korun, více než dvojnásobek minimálního podání. Z dalších výrazných prodejů lze jmenovat kynetický objekt Reliéf s kyvadlem od Vladimíra Janouška (660 tisíc) a obrazy Postava od Josefa Istlera (312 tisíc), Jana T od Jiřího Balcara (312 tisíc) nebo Klobouk malíře od Jana Merty (300 tisíc korun). Z dražších položek zůstal nevydražen pouze rozměrný Bar od Karla Černého, který byl nabízen za 4,15 milionu korun. Týden před aukcí však policie zabavila konvolut 131 kolorovaných kreseb Káji Saudka, kompletní komiks Muriel a andělé, který měl být vyvoláván za necelých 7 milionů korun. Důvodem policejního zásahu bylo podezření, že
18
aukce
komiks byl autorovi ukraden, které u příležitosti zahájení Saudkovy výstavy v Olomouci vyslovil v České televizi její kurátor. Jakkoli znějí vysvětlení Saudkovy rodiny o tom, za jakých okolností umělec o své kresby na konci 60. let přišel a proč věc nehlásil tehdejší Veřejné bezpečnosti, přesvědčivě, bude krádež po pětačtyřiceti letech velice těžké prokázat. Navíc v situaci, kdy Kája Saudek leží již osmým rokem v kómatu. Je rovněž otázkou, zda může být dílo zabaveno současnému vlastníkovi, který jistě bude trvat na tom, že je koupil v dobré víře. / js
Znovu Polibek Praha – Únorová aukce společnosti Sýpka vynesla 4,3 milionu korun. Nového majitele našla polovina z tří set nabízených obrazů a starožitností, přičemž šest položek překonalo hranici sta tisíc korun. Nejvíce se bojovalo o plastiku Polibek od dvojice Libenský-Brychtová, která se vyšplhala z 216 na 384 tisíc korun. Dosažená cena je druhou nejvyšší za toto dílo. Před dvěma lety se jiný odlitek Polibku na aukci Sýpky prodal ještě o 60 tisíc dráž. Vůbec nejdražší položkou aukce, v tomto případě však šlo o prodej za vyvolávací cenu, byl obraz Podlaha malíře od Jana Merty, který se na trh vrátil po čtyřech letech. Dosažená cena 396 tisíc korun odpovídá ceně z května 2010. Za vyvolávací cenu odešla i další dvě díla současného umění – obraz Záda od Vladimíra Kokolii se prodal za
art + antiques 174 tisíc, Pluh od Petra Veselého za 89 tisíc korun. S nárůstem o šest tisíc, za necelých 58 tisíc korun, byl vydražen jeden z polyuretanových obrazů Krištofa Kintery. Ze staršího umění byla nejzajímavější položkou raná impresionistická krajina od Aloise Kalvody. Obraz Na konci léta z roku 1899 se dostal ze 180 na 252 tisíc korun. Z dalších výraznějších prodejů zmiňme ještě krajiny Za chalupami od Jana Preislera (72 tisíc) a Večer v mokřinách od Jaroslava Panušky (60 tisíc korun). Vedle Polibku od Libenského a Brychtové bylo draženo ještě dalších šestnáct skleněných plastik, přičemž nového majitele našla třetina z nich. S nárůstem ze 192 na 252 tisíc korun se prodala další z broušených mís Františka Víznera. Úspěchem je také cena 96 tisíc za dvojici soch Nehty od Reného Roubíčka nebo částka 47 tisíc korun za vázu z broušeného a lepeného skla od Pavla Hlavy. V kategorii starožitností byla jedinou položkou prodanou za více než sto tisíc korun bronzová čínská buddhistická soška z 18. století, která se dostala z 84 na 132 tisíc korun. Ještě větší nárůst zaznamenal koberec s geometrickým vzorem z poloviny 20. let, který vylétl z 11 na 72 tisíc, a secesní nástěnné svítidlo, které se dostalo z necelých 8 na 34 tisíc korun. Z dalších prodejů jmenujme ještě dvacetičtyřdílný jídelní servis od Ladislava Sutnara, který se prodal za 32 tisíc, a desetidílný skleněný čajový servis od téhož autora, který nového majitele přišel na necelých 17 tisíc korun. / js
A L O I S K A L V O D A : N A K O N C I L É T A / 1899 / olej na plátně / 63 × 70 cm / cena: 252 000 Kč
ČTĚTE ART + Právo pro sběratele V novém seriálu se budeme věnovat právním aspektům sběratelství a obchodu s uměním. V čem se liší a co mají společného koupě díla v galerii, na aukci, v ateliéru umělce nebo od individuálního vlastníka? Na co nezapomínat v případě nabytí uměleckého díla dědictvím či darem? Čeho se vyvarovat, abychom nekoupili příliš draze, nebo jak postupovat, pokud hodláme dílo prodat? Zabývat se budeme i pojišťováním uměleckých děl, jejich dovozem či vývozem. Seriál otvíráme články o problematice falz. Na trhu před šedesáti lety Přemýšleli jste někdy, jak vypadaly aukce v dobách plánovaného hospodářství a monopolu státního podniku Starožitnosti? Co se prodávalo za položky a za jaké částky? Možná vás překvapí, že se citovala jména, která se objevují v aukčních katalozích dodnes. Zavřete oči a zasněte se: Je rok 1953, na Pražském hradě se zabydluje prezident Zápotocký a šíří se zprávy o chystané měnové reformě. Ze 77. aukce podniku Starožitnosti pro nás referuje… František Dvořák! Riko Mikeska v aukci Opomíjená výtvarná tvorba německy mluvících umělců, kteří tvořili na našem území mezi světovými válkami, se po loňské liberecké výstavě Mladí lvi v kleci a stejnojmenné publikaci stala zase o něco přístupnější. V této souvislosti si v březnové aukci Dorothea všímáme nenápadné jihofrancouzské krajiny vítkovického malíře Rika Mikesky. Krajina je prvním malířovým dílem nabízeným v aukci. Bude zajímavé sledovat, jak na ně kupci poučení nedávnou výstavou zareagují. www.ar tplus.cz
19
JARNÍ AUKCE
VÝTVARNÉ UMĚNÍ A STAROŽITNOSTI 30. 3. 2014, 14 HODIN, PRAGUE MARRIOTT HOTEL
Jsme na nové adrese: Senovážné náměstí 8, Praha 1
František Foltýn – Composition (detail), vyvolávací cena 3 200 000 CZK
WWW.EUROPEANARTS.CZ European Arts Investments s.r.o., Senovážné náměstí 8, 110 00 Praha 1, ČR, tel./fax: +420-233 342 293, info@europeanarts.cz
inzerce
20
art + antiques
AUKCE SOUKROMÁ SBÍRKA FOTOGRAFIÍ 23. března 2014, 13.30 hodin Galerie Nová síň, Voršilská 3, Praha 1
Detail – Jan Svoboda info@pragueauctions.com +420 603 770 945
www.pragueauctions.com
opera UVÁDÍME V NÁRODNÍM DIVADLE
Leoš Janáček
Premiéry: 20. a 22. března 2014 Režie: Ondřej Havelka
liska-nd-inz-aa-190x119.indd 1
Dirigent: Robert Jindra Scéna: Martin Černý Kostýmy: Kateřina Štefková Choreografie: Jana Hanušová www.narodni-divadlo.cz
12.2.2014 13:36:10
na trhu
21
František Bílek text: Jan Skřivánek
Námět Krista na kříži je klíčovým motivem v tvorbě Františka Bílka. Na trh nyní přichází reprezentativní olej Odpověď slova, proč se stalo tělem. Jde o variantu jedenáctého zastavení Křížové cesty, kterou Bílek v roce 1906 vytvořil pro kostel Povýšení sv. Kříže v Prostějově.
Ač je František Bílek (1872–1941) znám hlavně jako sochař, na pražskou akademii byl v patnácti letech původně přijat do malířské školy Maxmiliána Pirnera. V druhém ročníku studia se však ukázalo, že trpí částečnou barvoslepostí. Profesoři akademie usilovali o to, aby nadaného žáka vzal k sobě do ateliéru Josef Václav Myslbek, ten však odmítl. Pirner pak Bílkovi vyjednal přestup na Uměleckoprůmyslovou školu k sochaři Josefu Mauderovi. Na konci roku 1890 Bílek získal stipendium a odjel studovat do Paříže. Ve městě nad Seinou zůstal necelé dva roky. Bohémské prostředí mu bylo cizí, zažíval pocity osamění a izolace a jeho první samostatné práce byly pražskými pedagogy ostře odmítnuty. Po ztrátě stipendia se dvacetiletý umělec vrátil do rodného Chýnova, kde se v ústraní soustředěně věnuje vlastní tvorbě. Zvažuje vstup do kláštera a začíná spolupracovat s revue Nový život, kmenovým časopisem Katolické moderny. Zde také Bílkův někdejší spolužák z gymnázia, kněz František Bernard Vaněk roku 1896 publikoval první studii o jeho díle nazvanou Sochař a mystik. Vaňkovou zásluhou pak o tři roky později Bílek dostal první veřejnou zakázku – Křížovou cestu pro děkanský kostel sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Volutové obrazy podle Bílkových návrhů maloval Viktor Foerster. Bílek k nim vytvořil vyřezávané rámy a sám namaloval jediné z čtrnácti zastavení, jedenácté – ukřižování. V témže roce po několika letech práce dokončil své stěžejní dílo rozměrný Krucifix,
který později prezident Masaryk zakoupil pro katedrálu sv. Víta. V následujících letech zájem o Bílkovo dílo strmě roste. Spolek Mánes roku 1900 věnuje celé jedno číslo Volných směrů jeho
sochařské tvorbě, pozitivně o něm píše Moderní revue a s úspěchem vystavuje v Praze i ve Vídni. Šéfredaktor a vydavatel Nového života Karel Dostál-Lutinov, který se v roce 1904 stal farářem v prostějovském kostele
U K Ř I Ž O VA N Ý / lipové dřevo / výška 80 cm / cena: 306 800 Kč / Zezula 9. 6. 2012
22
na trhu
art + antiques
O D P O V Ě Ď S L O VA , P R O Č S E S TA L O T Ě L E M / olej na plátně, dřevo / rozměr plátna 82,5 × 80 cm rozměr celkem 164 × 95 cm / cena: 490 000 Kč (bez 20% aukční provize)
Povýšení sv. Kříže, zve Bílka, aby se podílel na rekonstrukci a výzdobě chrámu. Prostějov byl na počátku 20. století největším českým městem na Moravě a důležitým kulturním a politickým centrem. Dostál-Lutinov rekonstrukci kostela do jistý míry chápal jako protiváhu ke Kotěrovu Národnímu domu, který byl budován mezi lety 1905–07. Křížová cesta byla s ohledem na dispozici kostela zredukována na třináct zastavení (samostatný obraz nemá dvanácté zasta-
vení, Ježíšova smrt na kříži). „Malováno, vlastně kresleno dřívkem na plátně, a vyzdviženo slabými tóny barevnými. Obrazy budou trojdílné. Uprostřed výjev, nahoře řezaný vlys obsahující případné podobenství z evangelia, dole řezaný vlys, znázorňující utrpení Matky Boží,“ referoval o obrazech ještě během jejich realizace Nový život. Obrazové kompozice, které Bílek k jednotlivým zastavením vytvořil, později zpracoval také formou dřevěných reliéfů v Křížové cestě,
již realizoval mezi lety 1910–14 pro kostel sv. Bartoloměje v Kolíně. Druhé zastavení – Ježíš přijímá kříž – existuje také ve formě dřevorytu. Obraz, který bude v březnu dražit aukční síň European Arts, odpovídá pojetí prostějovské Křížové cesty nejen v kompozici ústředního malovaného výjevu, ale i v řešení vyřezávaného rámu. Opakované zpracovávání téže kompozice není u Bílka nijak překvapivé. Dochovala se ostatně malovaná variantní řešení minimálně dvou dalších zastavení. Ve sbírce Oblastní Galerie Vysočiny v Jihlavě se nachází první zastavení, Ježíš před Pilátem, a podle ART+ trhem před deseti lety prošel obraz Šimon pomáhá Ježíšovi, tedy páté zastavení. Zda Bílek takto znovu zpracoval celou prostějovskou Křížovou cestu, bohužel není jasné. Žádný z obrazů rovněž není datovaný, katalog Galerie Vysočiny předpokládá vznik malby kolem roku 1910. Obraz bude vyvoláván za necelých půl milionu korun (bez aukční provize). I prodej jen za vyvolávací cenu tak bude případně stačit na nový autorský rekord. Nejdráže vydražená Bílkova díla stála kolem 300 tisíc korun. Asi nejvýznamnějším kusem, jenž se v minulosti objevil v aukci, byla 80 cm vysoká varianta Ukřižovaného ze Sv. Víta, kterou před rokem a půl dražila aukční síň Zezula. Hluboký reliéf z lipového dřeva se prodal za 307 tisíc korun, sedm příhozů nad minimální podání. Před jedenácti lety trhem prošla také zmenšená varianta Bílkových slavných Slepců. Drobná soška se tehdy v Dorotheu prodala za úctyhodných 290 tisíc korun. Dosažené ceny potvrzují nejen skutečnost, že okruh sběratelů zajímajících se o sochy je mnohem menší než v případě obrazů, ale i to, že na trhu se zpravidla objevují jen Bílkovy drobnější práce. Z Bílkových grafik se nejdráže prodal barevný linoryt Síň hladu a žízně z roku 1906, který byl před rokem aukční síní 1. Art Consulting vydražen za 84 tisíc korun. Za stejnou částku se na podzimní aukci Dorothea prodal také konvolut kreseb a studií k básnické sbírce Otokara Březiny Prorok vázaný ve vyřezávané autorské vazbě. Jednotlivé grafiky i kresby jsou jinak běžně k mání za částky od 5 do 10 tisíc korun, drobné exlibris a příležitostné tisky ještě levněji.
17 000 Kč
25 000 Kč 9 000 Kč
31 000 Kč
30 000 Kč
41 000 Kč 32 000 Kč
22 000 Kč
36 000 Kč
30 000 Kč
24 000 Kč
18 000 Kč
29 000 Kč
40 800 Kč
40 000 Kč
55 000 Kč
11 000 Kč
24 000 Kč
12 000 Kč
20 000 Kč
21 000 Kč
16 000 Kč
11 000 Kč
40 000 Kč 60 000 Kč
35 000 Kč
23 000 Kč
28 000 Kč
18 500 Kč
45 000 Kč 29 000 Kč
18 000 Kč
45 000 Kč 23 000 Kč
22 000 Kč
23 000 Kč
30 000 Kč
36 000 Kč
85 000 Kč
55 000 Kč
210 000 Kč 60 000 Kč
41 000 Kč
39 000 Kč 14 500 Kč
28 000 Kč
36 000 Kč 65 000 Kč
Vše o trhu s uměním Databáze 120 tisíc aukčních výsledků / Zprávy a komentáře z domova i ze zahraničí / Index českého trhu s uměním / Pohodlný přístup prostřednictvím internetu / Propracovaná technologie vyhledávání
www.artplus.cz Partneři: 1. Art Consulting / Adolf Loos Apatment and Gallery / Antikvity / Arcimboldo / Art Invest / Arthouse Hejtmánek / Dolmen / Dorotheum / European Arts Investments / Galerie Art Praha / Galerie Kodl / Meissner-Neumann / Orlys Art Auctions / Pictura / Prague Auctions / Starožitnosti – Galerie Ustar / Sýpka / Valentinum / Vltavín / Zezula
Přehled aukčních prodejů děl Vladimíra Boudníka za roky 2000–2013 podle databáze ART+. Ceny jsou uváděny bez aukční provize.
Kolik stojí Vladimír Boudník?
26
rozhovor
art + antiques
Nechat věci plynout Rozhovor s Kateřinou Vincourovou text: Johanka Lomová foto (portrét): Jan Rasch
Kateřina Vincourová v roce 1996 jako první žena získala Cenu Jindřicha Chalupeckého a byla současně první oceněnou z generace umělců, kteří sametovou revoluci zažili ještě na škole. Nyní jsou její práce z 90. let k vidění v Moravské galerii v Brně na skupinové výstavě Někdy v sukni (do 18. května). S Kateřinou Vincourovou jsme mluvily nejen o zážitcích z dob studií a první svobodné dekády, ale hlavně o jejím chápání tvorby a kritickém přístupu k přebytku.
V současné době vystavujete v Moravské galerii v Brně na výstavě věnované výhradně ženskému umění 90. let. Jak vnímáte prezentaci své práce v tomto kontextu? V 90. letech jsem neuvažovala o ženském umění jako o něčem programovém. Doba podle mého názoru byla specifická tím, že mnoho žen intenzivně tvořilo, a i díky tomu se řada z nich prosadila. Na rozdíl od generace starší jsme měly více možností vystavovat. Sama s ženskostí pracuji velmi obezřetně. Například korzet jsem měla dlouho připravený, ale bála jsem se ho kvůli symbolické přehlcenosti použít. Využila jsem ho až v okamžiku, kdy jsem si byla jistá, co přesně chci vytvořit. Stal se sochařským materiálu na šití příběhu a jeho volba byla čistě technického rázu. Pavlína Morganová v kurátorském textu zdůrazňuje, že výstava je první příležitostí vyprávět české dějiny umění 90. let výhradně z pohledu žen. Funguje podle vás takový pohled do minulosti? Nevím, nejsem teoretik a ani tímto způsobem nepřemýšlím. Brněnskou přehlídku je samozřejmě třeba chápat jako interpretaci Pavlíny
Morganové. Výstava představuje moji generaci, jejíž součástí muži byli, zároveň proběhlo několik výhradně ženských výstav. Jakousi manifestací mé generace bylo první Bienále mladých v roce 1994 v Domě U Kamenného zvonu. Olga Malá a Karel Srp z Galerie hlavního města Prahy nám tehdy hodně pomáhali, poskytovali nám výstavní prostor a věnovali nejmladším umělcům soustavnou pozornost. Na bienále vystavovali umělce napříč skupinami. Vedle sebe tak byly k vidění práce členů skupiny Pondělí, která měla na tehdejší výtvarné scéně zvláštní pozici, i vyhraněných individualit. GHMP jako jedna z mála institucí dávala prostor všem. Přesto, dříve, než se uskutečnilo první Bienále mladých, proběhla také jedna vyhraněně ženská výstava… Ano, v roce 1992 jsme s holkami uspořádaly výstavu v Ženských domovech. V době výstavy jsem ještě studovala na Akademii výtvarných umění. Zde a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsem měla několik spolužaček a spolu jsem si řekly, že máme dokončené věci a že je chceme vystavit. Nikdo nepřišel s nabídkou, a tak jsme si spolu s Veronikou Bromovou, Štěpánkou Šimlovou, Jankou Vido-
27
32
téma
art + antiques
Historici umění ve válce
Umění ukradené a zachráněné
text: Lucie Valdhansová Autorka působí na Zentralinstitut für Kunstgeschichte v Mnichově.
Film The Monuments Men, který nedávno vstoupil do českých kin pod úsměvným a mírně zavádějícím názvem Památkáři, se pyšní podtitulem „na základě skutečných událostí“. George Clooney, který ztvárnil nejen jednu z hlavních rolí, ale ujal se také režie, se v hollywoodském stylu pokouší představit činnost speciální spojenecké jednotky složené z archeologů, muzeologů a kurátorů, která pátrala po uměleckých dílech ukradených nacisty po celé Evropě.
Byť se film snaží běžnému divákovi představit donedávna tabuizovaný problém, je otázka, zda naopak ještě více nepřispívá k mytizaci celého tématu osudů uměleckých děl za druhé světové války. Ponechme stranou filmové kvality Památkářů či faktografické nepřesnosti – Christian Fuhrmeister ve Frankfurter Allgemeine Zeitung upozorňuje například na nesmyslnost scény, ve které nacističtí vojáci plamenomety ničí díla Picassa a Raffaela – a zaměřme se na celkové historické pozadí, na němž je filmový příběh vystaven.
Na oslavu Říše Umění bylo vždy nástrojem politické reprezentace i předmětem ideologických bojů. A nejinak tomu bylo i za druhé světové války, kdy téma uměleckých památek získává další rozměr. Právě díky soukromé zálibě Adolfa Hitlera. Pro něj se umění stává nástrojem pro šíření rasistických idejí, s důrazem na evropskou, respektive germánskou kulturu. Vystavením tzv. zvrhlého umění (putovní výstava Entartete Kunst, zahájená 1937 v Mnichově) určil jasné hranice mezi správným a špatným výtvarným projevem. Pro propagaci „oficiálního umění“
sloužily prodejní, tzv. Velké německé výstavy v mnichovském Domě umění, předkupní právo i funkce hlavního kurátora náležely samotnému Hitlerovi. Své umělecké sbírky na mnichovských výstavách rozšiřovali ale i jiní nacističtí pohlaváři. Dalším z Hitlerových megalomanských plánů bylo postavit tzv. Führermuseum v rakouském Linci, jehož sbírky by obsahovaly a prezentovaly to nejlepší z evropských dějin umění.
S TÁLE P OHŘE ŠOVANÉ 1. S A N D R O B O T T I C E L L I : M U Ž S K Ý P O R T R É T / Fialengieri Museum, Neapol 2. L U C A S C R A N A C H S T: S A S K Ý K U R F I Ř T J O H A N N F R I E D R I C H sbírka Fritze Gutmanna, Paříž 3. H A N S M E M L I N G : P O R T R É T M L A D Í K A / Uffizi, Florencie 4. E L G R E C O : N O C P O D L E C O R R E G G I A / sbírka hraběte Contini Bonacossi, Florencie 5. B E R N A R D O L U I N I : M A D O N A S J E Ž Í Š K E M / Fialengieri Museum, Neapol 6. R A F F A E L S A N T I : P O R T R É T M L A D Í K A / Czartoryski Museum, Krakov 7. V E R O N E S E : M A D O N A S J E Ž Í Š K E M / sbírka Fritze Gutmanna, Paříž 8. P E T R P A V E L R U B E N S : T Ř I T E O L O G I C K É C T N O S T I / soukromá sbírka, Řím 9. J A N V A N H U Y S U M : K V Ě T I N O V É Z Á T I Š Í / Galerie Palatine, Florencie
2.
1.
4.
7.
3.
6.
5.
8.
9.
36
profil
art + antiques
Oheň jako tvořivá síla text: Anna Remešová Autorka je studentka dějin umění na FF UK a přispívá na internetový portál Artalk.cz.
Topičův salon u příležitosti 70. narozenin Svatopluka Klimeše hostí výstavu Oheň do papíru nezabalíš, která nabízí průřez jeho tvorbou z posledních let. Klimeš se vyjadřuje nejrůznějšími médii od kresby po video, opakovaně však do svých děl zapojuje oheň jako kreativní sílu.
Dílo Svatopluka Klimeše se vzpírá jednoduchému a chronologickému popisu. Spíše než jako kontinuální vývoj lze jeho tvorbu charakterizovat jednotlivými projekty, které se jako nitky proplétají umělcovým životem, někdy jej zaujmou jen na chvíli a krátce, někdy jsou zvolna rozvíjeny po dlouhá léta. Umělecká tvorba je složitá a rozličná, tak jako život sám, a často se při jejím sepisování nevyhneme zjednodušujícím metaforám. Při psaní o Klimešových dílech se
T R A N S F E R I I I / 1999–2011 / plátno, koláž, oheň / 60 × 80 cm
proto budu držet především dvou motivů, které považuji za pevný základ jeho tvorby, a to motivy cesty a ohně. Cesta jako tvůrčí podnět není samozřejmě v uměleckém světě žádnou novinkou, inspiraci podněcovali putováním do vzdálených a exotických krajů spisovatelé či malíři napříč všemi staletími. Otázkou však zůstává, co každý na své cestě hledal. Někdo bloudí ve svém okolí a pátrá po svých kořenech, jiný zase touží po poznání jiných podob života.
Cestování Svatopluka Klimeše je možné přirovnat k poutníkovi, který objevuje neznámo, vlastními slovy umělce „hledá magická místa“. Nalezené krajiny a příběhy si Klimeš osvojuje za pomoci objektivu a vyvolané fotografie pak později v ateliéru upravuje či po svém interpretuje. Oko umělce objevuje v krajině to, co by nám zůstalo skryto, mění perspektivu našeho pohledu a hledá jiné. Není to melancholické bloudění myšlenek jako u ro-
37
mantických básníků, spíše jsme svědky zvídavého zájmu výtvarníka-cestovatele. Když vypráví Klimeš o svém dětství, vzpomíná právě na cesty do elektráren a na stavby, které absolvoval se svým otcem. Ubíhání krajiny a určitá pokora člověka před přírodou se tak pro Klimešovu tvorbu staly příznačnými.
Cesta na sever Svatopluk Klimeš se na zahraniční cesty vydává od konce 90. let se svou ženou Marií, historičkou umění a kurátorkou. Nejčastěji cestují do severských zemí, na Island, do Norska, Švédska či Finska, některé země navštěvují opakovaně. Nejvíce Klimeše přitahují opuštěné krajiny a rituální místa, jejichž minulost si zčásti zjišťuje, jindy si příběhy sám vymýšlí. Z Norska si například přivezl sérii vyfocených kamenů a fragmentů přírody, jež později doplnil textem či „kresbou“ tvořenou rozžhavenými raznicemi a dráty. Může se jednat o vlastní interpretaci kamene, který svou podobou připomíná obětiště, v kultuře původních obyvatel Laponska Sámů se mluví o tzv. seitech, ale těžko říct, jestli se opravdu o rituální místo jedná; nebo z čisté radosti z imaginace dokresluje do fotografií prvky, díky nimž pak vyfotografované objekty ožívají. Jindy rozžhaveným drátem konturuje obrysy horizontů a krajin. Klimeš zde načrtává hru, kterou můžeme s umělcem hrát také, nebo lze přinejmenším sledovat tvořivé přetváření světa, který obýváme. Jinou sérií jsou snímky krajiny pořizované skrze zamrzlé okno jedoucího auta. Do námrazy vytvořil Klimeš malé kruhovité „okénko“, ze kterého mohl pozorovat náhodné fragmenty míjených lesů a polí, a tyto výjevy fotografoval a později pro výstavu zvětšil do velkých formátů. Přímo do zvětšených snímků pak vepsal slova norské básně nebo je doplnil asociativní kresbou. Když mluvíme o cestách umělců, většinou si vzpomeneme na exotické destinace modernistů či na italské učednické cesty barokních architektů a malířů. Svatopluk Klimeš však vyráží nejčastěji na sever a tento inverzní charakter lze připsat jeho dílu jako příznačný. Podobně je tomu totiž s ohněm, živlem, jenž tvoří páteř Klimešovy tvorby.
V O D N Í T R O L L Z A B I S K O J A K K A / 2006–2007 / interpretovaná fotografie / 40 × 30 cm
Herakleitovy zlomky Oheň je ze své podstaty destruktivní živel. Aby mohl existovat, je třeba, aby něco jiného (vzduch, dřevo, papír) zanikalo. Pro Svatopluka Klimeše je však právě ničící povaha ohně tvořivou silou. S propalováním, ohořováním a okuřováním papíru či plátna pracuje Klimeš již od svých raných uměleckých let. Ještě před vstupem na Akademii výtvarných umění, na které studoval v ateliéru Arnošta Paderlíka v letech 1967–73, vystavoval v Českých Budějovicích své „Obr(k)azy“. Tak nazýval své papírové koláže, při jejichž vytváření zpočátku experimentoval s vodou a ohněm. Ale později se soustředil především na propalovaný a oho-
řelý jemný papír, přičemž zpočátku pomocí ohně koláže kazil a později vytvářel. Bezprostředně po válce symbolizoval oheň ve výtvarném umění většinou destrukci či zkázu, umělci měli stále na paměti knihy, domy a obrazy mizící nenávratně v plamenech. Tento proud ničícího a válkou zatíženého živlu lze vysledovat například v tvorbě Anselma Kiefera. Ten podobně jako Klimeš pracuje jak s emotivními asociacemi ohně, tak s odkazy na mytické příběhy. Na druhou stranu, během 60. a 70. let se vztah umělce k ohni proměňuje a pomáhá mu naopak vytvářet nové podoby sdělení či se zkrátka stává předmětem experimentu s formou. Umělci jako Eduard Ovčáček, Miloš Šejn, Petr
44
architektura
art + antiques
Střelecký ostrov text: Rado Ištok Autor studuje dějiny umění na FF UK. foto: František Vlček, MAFRA, Profimedia.cz
Osmdesátimilionová revitalizace pražského Střeleckého ostrova měla tamnímu parku vrátit jeho relaxační charakter a otevřít jej kulturnímu využití. Na šedesát nově vysazených stromů nahradilo některé vykácené a vedle nového mobiliáře přibyl výtah z mostu Legií a osvětlení prostoru pod mostními oblouky. Travnatý koberec lemují nové cesty a nově vybudována byla také dvě dětská hřiště a (zatím nepřístupné) toalety. Otázkou zůstává, kolik kultury – nebo komerce – na úkor přírody na ostrov patří.
Největší devízou Střeleckého ostrova je nepochybně pohled na pražské panorama. Jedinečný výhled ale ostrovu také dodává odstředivý charakter. To důležité – výhled – se děje na jeho okraji, kde se chceme projít nebo posedět zády k samotnému ostrovu. Taková situace je pro park paradoxní, ne však ojedinělá. Podobný problém museli architekti řešit i u jedné z nejzdařilejších parkových realizací posledních let, newyor-
ské High Line, která se nachází v kolejišti zrušené nadzemky. Šlo o to, jak spojit dvojí úlohu parku – jako místa (optického) výhledu na město a (fyzické) procházky po parkové promenádě.
Na pohled či k pobytu V takovém srovnání Střelecký ostrov neobstojí. Navrhnout ostrov jako zatravněnou plochu s chodníky a pár lavičkami není
přístup odpovídající komplexnosti situace. Ostrov by nás měl lákat k návštěvě nejenom kvůli výhledu ven, ale i k příjemnému pobytí a aktivaci našich smyslů, jež nás upomenou, že se fyzicky nacházíme na daném místě. Revitalizace se podle mého názoru k ostrovu zachovala s nepochopením. Zatímco nálety bránící pohledům na řeku byly odstraněny, a tím se otevřel pohled ven, vnitřek ostrova zůstal prázdný.
45
Při výstupu z výtahu se před návštěvníkem otevře písčitá plocha určená pro pořádání kulturních akcí. V době mimo jejich konání působí tento prostor nepochopitelně. Materiálové provedení také není nejšťastnější, plocha se jednoduše promáčí a stojí na ní louže. Podobně problematické jsou i chodníky. Travnatý koberec ještě potřebuje čas, aby se uchytil, avšak jako takový je vším jiným než kusem přírody. Ze všeho nejvíc je právě kobercem, na němž jsou s nedbalou elegancí rozmístěny „autonomní objekty“ laviček, stejně tak na něm ale vyniknou louže. Tak jako poměrně nepohodlné lavičky, jsou na úkor funkce přeestetizovaná i dvě dětská hřiště. Jako alternativu si zkusme představit park, který by v různých ročních obdobích lákal svou měnící se scenerií a kam by si lidé mohli chodit přečíst knihu, sníst svačinu nebo zajít s přáteli či dětmi bez toho, aby se vzájemně rušili. To by umožnila právě bohatší vegetace použitá jako prvek strukturující ostrov na různé zóny, jež by – volně propojeny – zvaly k rozličnému využití. Větší
druhová rozmanitost vycházející z přírody by mohla nejen vyvážit odstředivou sílu výhledu z ostrova, ale také by park posunula z uvažování 19. století k diskusím o veřejném prostoru ve století jedenadvacátém.
V globálním stylu Důležitým momentem, který významný teoretik současné architektury Hal Foster oceňuje u zmíněné parkové promenády High Line v New Yorku, je práce na bázi terénního výzkumu. V projektu, který vychází přímo z daného místa, Foster zdůrazňuje jeho demokratický potenciál v protikladu k tomu, co sám nazývá „banálním kosmopolitismem“ nebo „globálním stylem“. Kategorické odstranění náletů spíš než jejich studium a zhodnocení jejich možného místa v obraze ostrova je pravým opakem Fosterem vyzdvihovaného přístupu. Proměna ve stylu banálního kosmopolitismu byla dovršena generickým travnatým kobercem, jenž se na ostrově uchycuje s většími potížemi než místní odrůdy.
Přitom právě znovuobjevování a práce s tradičními odrůdami v novém duchu se staly základem tzv. new perrenial, tedy nové trvalkové zahrady, jež je silně ovlivněna přírodními sceneriemi a zákony. Tyto zahrady, spojené se jmény jako James Corner, Piet Oudolf nebo Noel Kingsbury, tak v mnohém připomínají talíře tzv. nové severské kuchyně, jež svůj image založila na místních, někdy polozapomenutých, a sezonních ingrediencích, přičemž inspirace ze zahraničí se zdaleka nevylučuje. Aktuálním příspěvkem do debaty v českém prostředí je loni vydaná kniha Jana Nováka Co rostlo u babičky na zahradě, v níž se připomíná dnes pozapomenutá původní druhová bohatost. Pozapomenutým se dnes zdá být i Ladislav Žák, autor knihy Obytná krajina z roku 1947. Původně funkcionalistický architekt v ní varuje před ničením přírody tvrdou industrializací a představuje různé prvky typické pro českou krajinu, hodné zachování nebo obnovení. Žák nebyl zastáncem ornamentálních nebo užitkových zahrad, naopak usiloval o vstup
Předplaťte si Art+Antiques a získáte Ročenku ART+
trh s uměním v roce 2013
3
Předplatné časopisu Art+Antiques — objednávky pro ČR Roční + Ročenka ART+ 855 Kč
Roční (studentské) 660 Kč*
Objednávejte na webových stránkách www.artcasopis.cz, bezplatné lince 800 300 302 nebo na e-mailu predplatne@ambitmedia.cz
Předplatné časopisu Art+Antiques — objednávky pro SR Roční 40 EUR Objednávejte na telefonní lince 02/444 42 771, 02/444 58 821 nebo na e-mailu predplatne@abomkapa.sk Kód nabídky: AA14ROC (uvádějte při objednávce)
Standardní roční předplatné zahrnuje — 10 čísel časopisu — Ročenku ART+ — předplatitelskou ARTcard
Nabídka platí do 3. 4. 2014 a náleží standardnímu ročnímu předplatnému. Předplatitelské karty a dárky jsou rozesílány do měsíce od obdržení prvního čísla časopisu pouze po ČR. * Pro uplatnění studenského předplatného zašlete na e-mail predplatne@ambitmedia.cz platné potvrzení o studiu.
www.artcasopis.cz
nové knihy
53
Pražská národní galerie v protektorátu Čechy a Morava Alena Janatková, Vít Vlnas
Dvojice autorů se věnuje jedné z pohnutých epizod dějin Národní galerie. Poutavé studie a dosud neznámý obrazový materiál podrobně zachycují etapu, během které došlo k řadě zásadních změn ve fungování tehdy ještě mladé instituce. Vedle samotné restrukturalizace galerie se autoři věnují i obecnějšímu tématu ochrany kultury a památek před a během druhé světové války. NG 2013, 120 str., 250 Kč
Od kabaly k Titaniku Soubor deseti studií z dějin umění vydalo nakladatelství Ústavu dějin umění při Akademii věd. Autoři podle vlastních slov „nabízejí pestrou paletu přístupů k uměleckému dílu“. Texty tak představují široké spektrum pohledů na to, co lze do kategorie dějin umění zařadit a co často označujeme jako vizuální kulturu. Většina studií se zabývá obecnějšími tématy. Tak třeba Anna Pravdová se sice věnuje Janu Křížkovi, obecnějším tématem jí však je tvůrčí proces, Rostislava Šváchu zase zajímá široké téma soutěže. Artefactum 2013, 264 str., 230 Kč
Malované drobné portréty Lubomír Sršeň
Kniha Lubomíra Sršně je druhým dílem třídílného projektu Národního muzea, které tak katalogizuje část oddělení starších českých dějin. 230 malovaných portrétu je představeno v barevných reprodukcích a s profesionálně provedenými katalogovými hesly. Vedle základních informací technického rázu v nich nechybí obecnější historické souvislosti a představení vyobrazených postav. Vzniká
tak plastický obraz movitější části společnosti 19. století. Kniha je uvedena také statí o historii a povaze malovaných portrétů. LIKA KLUB, Národní muzeum 2013, 288 str., 500 Kč
Revue Labyrint 33–34 Časopis pro kulturu vychází jednou ročně v podobě dvojčísla. Letošním tématem je jídlo, které je jako již tradičně nahlíženo z řady možných úhlů pohledu od filozofie přes literaturu až po výtvarné umění. „Jídlo představuje jednu z antropologických konstant procházejících napříč lidskými dějinami,“ pro editory revue je však fascinace jídlem zároveň něčím charakteristicky současným. Široký výběr výtvarných umělců představených formou medailonů i rozhovorů se rozpíná od skotské nositelky Turnerovy ceny Karly Black až po mladého českého autora Matěje Smetanu. Labyrint 2013, 256 str., 195 Kč
Hra o čas Petr Nikl
Z části ručně šitá kniha, která je plná jemných kreseb, je vlastně jakýmsi atlasem Niklovy práce. Přestože je kniha především obrazová a texty v ní přítomné jsou hlavně
ručně psané komentáře umělce, nechybějí v ní dvě studie věnované času od Radka Wohlmutha a Jiřího Přibáně. Autorkou originální grafické úpravy je Adéla Svobodová. Kniha není katalogem stejnojmenné výstavy, která v současné době probíhá v Galerii hlavního města Prahy, mnohem spíše je samostatným objektem či bibliofilským kouskem. Arbor vitae 2013, 328 str., 1290 Kč
Fantastický realismus V první polovině 60. let skupina tří českých umělců pracovala se zvláštním druhem imaginace. Malíři a fotografové Jan Jedlička, Vladivoj Kotyza a Mikuláš Rachlík, pražští rodáci a spolužáci z pražské Akademie výtvarných umění, se tehdy zajímali o tzv. fantastický přístup. Nejedná se o programovou práci s tématem, obecně lze mluvit o hledání neskutečného v našem skutečném světě. Do katalogu výstavy, která proběhla na přelomu podzimu a zimy v Galerii města Plzně, svými studiemi přispěli také historici umění Vojtěch Lahoda a Marie Rakušanová. Galerie města Plzně 2013, 144 str., 420 Kč
23
Vital Art Nouveau Vitální umění 1900 Obecní dům Municipal House náměstí Republiky 5 Praha 1 Denně Daily 10 — 19
Lötz etc.
antique news
55
Do Paláce Kromberg Praha – Společnost European Arts se stěhuje z Bubenče do centra Prahy. Své nové sídlo v březnu otevře na rohu Senovážného náměstí a Dlážděné ulice. „Vedení aukční síně po zralé úvaze dospělo k závěru, že by bylo vhodné a velmi žádoucí vyjít vstříc klientům, a to tak, že zvedneme komfort našich služeb a přestěhujeme se do centra Prahy. Poté, co se naskytly vhodné galerijní prostory v paláci Kromberg, jsme se rozhodli zde vybudovat naše nové sídlo, kde budeme schopni nabídnout ten nejvyšší možný standard na našem trhu s uměním,“ říká výkonný ředitel European Arts Albert Trnka. V nových výstavních prostorách bude od 24. do 29. března probíhat předaukční výstava k první letošní aukci společnosti. Samotná aukce, na které budou nabízeny obrazy i starožitnosti, se pak uskuteční v neděli 30. března v hotelu Marriott. Pod jménem European Arts společnost na trhu působí od jara loňského roku, předtím fungovala pod značkou Meissner-Neumann. Své aukce v minulosti pořádala v hotelech InterContinental a Diplomat. / js
Štursův Ikaros Praha – Starožitnosti eAntik nabízejí k prodeji limitovanou edici bronzových odlitků sochy Ikaros od Jana Štursy. Společnosti se koncem loňského roku podařilo zakoupit původní 75 cm vysokou sádru, ze které se rozhodla nechat postupně odlít šest bronzů. První odlitek se prodal prakticky okamžitě, druhý eAntik nyní nabízí za 215 tisíc korun. Před dvěma lety společnost takto nechala z původních sádrových modelů odlít několik plastik Otto Gutfreunda a jeho nově objevený reliéf Návrat legií, předlohu k vlysu na budově Legiobanky. Dílo Štursy ani Gutfreunda již nepodléhá ochraně autorského zákona, neboť od smrti obou sochařů uplynulo více než sedmdesát let. „Jde o sochy, které vždy existovaly jen v sádře. Bronz byl a je drahý a Štursa ani Gutfreund neměli důvod ani možnosti, aby si je nechali odlít,“ vysvětluje spolumajitel eAntiku Michael Třeštík a zdůrazňuje, že odlitků nevznikne více než šest. Vzhledem
J A N Š T U R S A : I K A R O S / 1920; 2014 bronz, odlitek 2/6 / výška 75 cm / cena: 216 000 Kč
k vysokým produkčním nákladům budou navíc odlévány postupně. „Právně nám nic nebrání vytvořit jich klidně i víc, ale přišlo by nám to morálně neobhajitelné,“ dodává Třeštík. Autenticitu sádrového modelu potvrdili Petr Wittlich a Jiří Šetlík. Plastiku Ikaros Štursa vytvořil v roce 1920 a existuje ve dvou variantách. Národní galerie má ve sbírkách druhou, o pár centimetrů větší verzi, přičemž podle Třeštíka jde rovněž až o posmrtný odlitek. Na aukcích se Štursovy plastiky objevují poměrně často. Ceny jednotlivých odlitků se velmi různí v závislosti na jejich stáří a kvalitě. Nejdráže se loni na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery prodal jeden z dobových odlitků slavné sochy Vítězství, za který nový majitel nabídl více než půl milionu korun. Za rovných 900 tisíc korun se o rok dříve na aukci téže společnosti prodala dřevěná socha Pohřeb v Karpatech pocházející z Waldesovy sbírky. / js
Zpřísňují se i pravidla pro export. Legálně vyvézt bude nyní možné pouze slonovinové předměty starší sta let. Stejné omezení se bude týkat i prodejů v rámci Spojených států. Prodávat slonovinové předměty z jednoho amerického státu do druhého bude možné pouze s certifikátem, že se jedná o starožitnost. V praxi se tato úprava dotkne zejména obchodu s art decovým nábytkem a starožitnostmi, které jsou mnohdy zdobené slonovinou, nejsou však ještě starší sta let. Důkazní břemeno se současně přesouvá na sběratele a obchodníky. Zatímco dosud mohlo dojít ke konfiskaci slonovinových předmětu jen pokud se příslušným úřadům podařilo prokázat, že nejde o starožitnost, nyní bude muset sám majitel či prodejce dokládat, že se o starožitnost skutečně jedná. Časopis Forbes varuje, že drobnější předměty ze slonoviny se tak stanou prakticky neprodejnými, neboť získání potřebných potvrzení bude stát víc, než je jejich tržní cena. Starožitníci nová pravidla kritizují, proti nim však stojí silné lobby volající po všeobecném zákazu obchodu se slonovinou. Britský následník trůnu princ William se dokonce měl nechat slyšet, že by si přál, aby Buckinghamský palác nechal zničit veškeré předměty ze slonoviny v královských sbírkách. Obrat ilegálního obchodu se slonovinou se odhaduje na 12 miliard dolarů ročně a pytlákům padne za oběť každý rok 25 tisíc slonů. Loni úřady po celém světě zabavily přes 41 tun slonoviny. / js
Slon v starožitnostech Washington D.C. – V rámci boje proti pytláctví v Africe Spojené státy oznámily zpřísnění pravidel pro obchod se slonovinou. Dosavadní legislativa se nevztahovala na starožitnosti, nová úprava však zakazuje veškerý komerční import předmětů vyrobených nebo zdobených africkou slonovinou bez ohledu na jejich stáří. Soukromých sběratelů či muzeí by se zákaz neměl dotknout, pro americké starožitníky a obchodníky s uměním však napříště bude ilegální dovážet takovéto předměty.
D O U S A N E S M Í / Slonovinovou figurku Žebráků od drážďanského pozdně barokního sochaře Johanna Christopha Ludwiga Lückeho bude na veletrhu TEFAF nabízet newyorská galerie Blumka. I když se neprodá, na území Spojených států se už vrátit nemůže.
inzerce
64
art + antiques
ALŽBĚTA
PamĂĄtnĂk Lidice / LidickĂĄ galerie 20 / 2 / 2014 – 30 / 4 / 2014
WO
U øP G F -Q É X CLÉ PG [R Fø ĂŞP T½ L K P ø Xø [ V D ĂŞG G\ UM W Ă…J O Q øN EĹƒ
Jak se do lesa volĂĄ... Echo in the Woods...
SKĂ LOVĂ
7OøPÉ NGV
0øMF[ X UWMPK
t 7OøNGEMQRTĹƒO[UNQXĂ… OW\GWO *WUQXC $TPQ
YYY OQTCXUMC ICNGTKG E\
RCTVPGÄŻK
OGFK½NPÉ RCTVPGįK
www.lidice-memorial.cz
26. 2. 2014 - 25. 5. 2014
DĹŻm fotografie RevoluÄ?nĂ 1006/5, Praha 1 Ăşt–ne 10–18 h
17. 12. 2013 ––––16. 3. 2014
Mediålnà partneři výstavy / Media partners of the exhibition:
Partneři výstavy:
Galerie hlavnĂho mÄ›sta Prahy PoĹ™adatel vĂ˝stavy / Organizer of the exhibition:
www.ragallery.cz www.facebook.com/ragallery
EVŽEN ŠIMERA
www.ghmp.cz
Partneři výstavy / Partners of the exhibition:
SlovenskĂĄ novĂĄ vlna 80. lĂŠta
DÄšDICTVĂ? BUDOUCĂ?CH ZĂ SAD
antiques
57
Goldscheider text: Lucie Zadražilová Autorka je kurátorkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Zájem o produkci vídeňské rodinné firmy Goldscheider v poslední době mírně narůstá. Potvrzují to loňské aukční výsledky i vyjádření obchodníků se starožitnostmi. Na trhu se objevují díla z nejsilnějšího období manufaktury mezi lety 1885–1938, terakotové busty z konce 19. století, secesní plastiky, figurální lampy, a především slavné keramické figurky tanečnic ve stylu art deco.
Zakladatel firmy Friedrich Goldscheider se narodil v roce 1845 v Plzni. Se svými sourozenci založil kolem roku 1872 na rodinném pozemku na okraji města (pro který se vžilo označení Goldscheidrovka) továrnu na výrobu cihel; vyráběly se zde jednoduché výrobky z pálené hlíny. Krátce po svatbě se s manželkou Reginou přestěhovali do Vídně, kde si otevřel společně s bratrem Aloisem obchod s porcelánem dováženým z manufaktury v Karlových Varech. Zboží jim dodával i mladší bratr Eduard, který zůstal v Plzni a neustále rozšiřoval výrobní program továrny. Největší oblibě se u plzeňských zákazníků těšily kávové a čajové servisy z majoliky. Ve Vídni se mezitím Friedrich s Aloisem roku 1885 odhodlali s ohledem na stoupající poptávku k založení vlastní porcelánové manufaktury a továrny na majoliku. Skladbu výrobního sortimentu ovlivnily dobové historizující trendy v sochařství. V módě byly barevně malované sochy, k jejichž výrobě se využívaly rozmanité materiály: sádra, kámen, mramor či terakota. Již dva roky po založení manufaktury představil Friedrich na lipském veletrhu firemní specialitu: umělecky ztvárněné a naturalisticky malované figurky a busty z terakoty. Návštěvníci byli nadšeni ztvárněním nejrůznějších obyvatel rakousko-uherské monarchie, vídeňských řemeslníků a ob-
T A N E Č N I C E ( B E A U T Y ) / návrh: Stephan Dakon / 30. léta 20. století glazovaná malovaná keramika / foto: Dorotheum
70
recenze
art + antiques
(Neslyšitelný dialog Hynka Alta a Alexandry Vajd) nebo třeba audioinstalací (Nechoď ke mně moc blízko, já už tě pak nevidím Kláry Jirkové a Kateřiny Vorlové).
V cizím městě Potud se zdá být kurátorovo počínání poměrně srozumitelné, byť třeba nijak pionýrské. Otazník sice vzbuzuje výběr některých prací Melissy Steckbauer, vysloveným přešlapem je pro mne ale až expozé ostravské autorky Ivany Štenclové, jejíž práce, zastoupené v mimořádném objemu, zde zau-
jímají spíše pozici cizopasníka, jenž se snaží podmanit veškerý uprázdněný prostor. Jestli mělo být její přizvání úlitbou místní scéně, ve které se kurátor zjevně příliš neorientuje, tak šlo o krok zcela se míjející účinkem. Vzhledem k předchozímu angažmá autorky se ale zákonitě nabízí spekulace, že je jí tak alespoň částečně kompenzována újma za to, že pod tlakem části veřejnosti v loňském roce odstoupila z klání o post uměleckého manažera této instituce. Namísto hledání konsenzu další, a hlavně zcela zbytečná kontroverze. Galerie měs-
ta Ostravy a část lokální scény tak mají bohužel k (intimní) interakci stále poměrně daleko.
I N T I M N Í I N T E R A KC E pořadatel: Galerie města Ostravy kurátor: Ladislav Kesner termín: 28. 1.–27. 5. 2014 www.galeriemestaostravy.cz
Meditace nad neklidem Rudolf Volráb v Národní galerii text: Jitka Šosová Autorka působí v lektorském oddělení Národní galerie v Praze.
Výstava Rudolfa Volrába ve Veletržním paláci se soustřeďuje na poslední léta umělcova krátkého života a zkoumá jeho zájem o tematiku figury a otázku tělesnosti. Volráb patřil ke generaci umělců, kteří začali studovat na počátku 50. let na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Jeho studiu v ateliéru Josefa Kaplického předcházelo školení na Odborné sklářské škole v Kamenickém Šenově, kde získal především zájem o materiál uměleckého díla. Volrábova umělecká dráha byla však předčasně ukončena jeho tragickým úmrtím v říjnu 1969, v pouhých šestatřiceti letech.
Aktuální přehlídka díla Rudolfa Volrába opouští konstrukci lineární vývojové řady a předkládá volnější strukturu členěnou podle témat. Důsledkem tohoto přístupu je silnější soustředění se na jednotlivé artefakty. Biografické údaje jsou zmíněny v úvodu, výstava však neusiluje o výklad Volrábovy tvorby prostřednictvím autorova životního příběhu. Výsledkem je monografická přehlídka, jež se snaží včlenit práci Rudolfa Volrába do kontextu neoficiálního poválečného umění především na základě formální analýzy. Jednotlivé vystavené práce však nejsou konfrontovány s tvorbou spřízněných autorů,
nýbrž jsou volně spojovány s širším kontextem, který může publiku poskytnout nástroje k přesnější interpretaci díla. Autorka výstavy například poukazuje na surrealistickou imaginaci a její zájem o amorfní tvary či na obecně pociťovanou poválečnou potřebu přehodnotit zobrazování lidské postavy. V porovnání s poslední Volrábovou výstavou, která se konala v roce 2002 v roudnické Galerii moderního umění, klade pražská výstava menší důraz na jeho informelní díla. Namísto toho nabízí přehled figurálních motivů, jimiž se Rudolf Volráb v 60. letech zabýval podrobněji a dlouhodoběji. Pozornost je tak věnována především proměnám základních figurálních témat v jeho práci. Další oblastí, která je mapována detailněji, je role základních výtvarných prostředků ve Volrábově díle.
Problém místa
R U D O L F V O L R Á B N A O C H O Z U M A L É D V O R A N Y / foto: Jan Diviš, fotooddělení NG
Doprovodné texty se vyhýbají přímočaré didaktičnosti a umožňují samostatný divácký zážitek. Zároveň strukturují výstavní prostor a svou výraznou barevností připomínají význam, který měla například reflexe pop-artu pro československou novou figuraci. Živost, kterou texty vnášejí do výstavního prostoru a jež se rovněž projevuje na
71
grafické úpravě doprovodných tiskovin, je však poněkud zmařena celkem instalace. Ochoz Malé dvorany Veletržního paláce je místem s výrazným charakterem. Rozmístění výstavních panelů však na tento fakt reaguje jen opatrně. I když struktura jednotlivých oddílů výstavy opouští pohodlné lineární členění, fyzická zkušenost z výstavy tomu neodpovídá. Prezentace práce Rudolfa Volrába sice poukazuje na výraznou tělesnost jeho maleb, kreseb i prostorových realizací, ale přibližuje tuto hodnotu publiku jen ryze intelektuálními či vizuálními prostředky. Závěrečná část instalace se soustřeďuje na artefakty, jež Volráb vytvořil na pardubickém sympozium Artchemo. Výstava tak vrcholí díly, která slučují celou řadu témat, jimž se dlouhodobě věnoval. Zároveň se však v jeho vyjadřovacích prostředcích objevuje i nový důraz na prostor, do něhož se Volráb pomocí nové technologie vnořil. Klidný rytmus instalace celé výstavy je tak alespoň zčásti narušen gradující prostorovostí jednotlivých exponátů.
Dobový kontext Volrábova účast na Artchemu umožňuje zasadit jeho práci přesněji do kontextu uměleckých snah 60. let. První ze dvou ročníků sympozia se konal v Pardubicích v létě 1968. Jeho cílem byla nejen mezioborová spolupráce, nýbrž především umožnit umělcům najít skutečně soudobý umělecký výraz. Prostředkem k tomu měly být moderní plastické hmoty. Hledisko materiálu též určilo místo konání celé akce; Pardubice byly střediskem petrochemického průmyslu. Atmosféra technologického optimismu a snaha spojit vědeckou a uměleckou kreativitu však přinesla pouze omezené výsledky. Výsledek Artchema byl ovlivněn nejen bezprostředními dopady politické situace, nýbrž i dlouhodobě problematickou spoluprací s partnery ve výrobní a vývojové sféře. Původní cíle, které si pořadatelé sympozia kladli, byly v souladu s ideály hned několika výrazných uměleckých směrů 60. let. Shodovaly se se zájmem představitelů kon-
INZERCE
Národní galerie v Praze National Gallery in Prague
28 / 3 —— 6 / 7 / 2014 Národní galerie v Praze, Šternberský palác The National Gallery in Prague, Sternberg Palace www.ngprague.cz facebook.com/NGvPraze Partner NG v Praze Partner of the NG in Prague
Hlavní mediální partner NG v Praze Major media partner of the NG in Prague
Mediální partneři NG v Praze Media partners of the NG in Prague
Technologický partner NG v Praze Technology partner of the NG in Prague
struktivních tendencí o technologický pokrok, stejně jako odpovídaly potřebě nové figurace přehodnotit zobrazování lidského těla. Mezi další umělce, kteří se pardubické akce účastnili, tak patřili například Karel Malich, Teodor Rotrekl či Karel Nepraš. Z hlediska zkoumání Volrábova díla nabízejí oba tyto směry zajímavé analogie k jeho tvorbě. Soustředěný formát sympozia je navíc činí ještě zřetelnějšími.
R U D O L F V O L R Á B 1933–1969 / BAREVNÝ NEKLID místo: Veletržní palác pořadatel: Národní galerie v Praze kurátoři: Helena Musilová, Jaroslav Bárta termín: 24. 1.–25. 5. 2014 www.ngprague.cz
inzerce
75
Jiřà KOVANDA
JeĹĄtÄ› jsem tu nebyl multimediĂĄlnĂ a performativnĂ tvorba od 70. let po souÄ?asnost I haven’t been here before multi-media and performance art from the 1970s to the present day
07 02 — 06 04 2014 Dům uměnà města Brna The Brno House of Arts
www.dum-umeni.cz
VĂ?STAVA KE 100. VĂ?ROÄŒĂ? NAROZENĂ? UMÄšLCE
JIĹ˜Ă? KOLĂ Ĺ˜ (1914–2002)
OSTATKY RĂ JE
18.4.–28.10. 2014 I Ú T– N E 10 –18 HO DIN
!"#$%&$'( ĹˆWÄŽSiQVNi 3UDKD )))*+"#$%&$(*,-' LQIR#JDOHULH F] ZZZ IDFHERRN FRP JDOHULH F]
artmix Centrum současného umění DOX Marek Schovánek: Pharmatopia (do 7. 4.); Plakát v souboji ideologií 1914–2014 (do 19. 5.); Zóna v pohybu (do 17. 3.); Tichá síla Liu Xia (do 9. 6.); Ladislav Nebeský: Poeta (non) ludens (do 6. 4.) Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz
Galerie ARTATAK Kupčíková, Bromová, Klodová, Kampak, Alster, Pavelková, Čubová, Kříž, Koubek, Tomášek, Morová, Holá, Franta: AKT_ual (do 13. 3.) Bystrá 761, Hala 12, Horní Počernice / www.artatak.cz Galerie ART salon s Sexplicit (do 21. 3.) Microna building, Československého exilu 1888/4, Praha 4 / www.artsalons.cz Galerie AVU Martin Böhm, Lenka Černotová: Honitba (do 13. 3.) U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz
Museum Kampa Josef Lada: Co přináší zima (do 16. 3.); Jiří John za obzor (do 6. 4.); Josef Šíma (od 21. 3. do 1. 6.) U Sovových mlýnů 2, Praha 1 / www.museumkampa.cz Muzeum Montanelli Sigrún Ólafsdóttir: Trvalé rozpínání (do 30. 5.) Nerudova 13, Praha 1 / www.muzeummontanelli.cz NG – Salmovský palác Ludvík Kuba 1863–1956 (do 6. 4.) Hradčanské náměstí 1, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Schwarzenberský palác Nizozemské kresby 17. století (do 13. 4.) Hradčanské náměstí 2, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Veletržní palác Rudolf Volráb 1936–1969 (do 25. 5.); Z představ a cest Bedřicha Feuersteina (do 20. 4.); 40. výročí požáru Veletržního paláce (od 21. 3.) Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz
Galerie Futura Pavel Sterec (CZ), Roee Rosen (IL): O Stromech a věcech (do 23. 3.); Karol Radiszewski (PL): America is not ready for this (do 23. 3.) Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraprojekt.cz
Topičův salon Svatopluk Slovenčík: Retrospektiva (do 17. 3.); Svatopluk Klimeš: Oheň do papíru nezabalíš (do 21. 3.) Národní 9, Praha 1 / www.topicuvsalon.cz
GHMP – Dům U Kamenného zvonu Tim Burton (od 28. 3. do 3. 8.) Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz
UPM – hlavní budova Liquid Time: sperk.sk>cz (do 30. 3.) 17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz
GHMP – Dům U Zlatého prstenu Život Galerie hlavního města Prahy 50 (do 5. 4.) Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz
UPM – Galerie Josefa Sudka Miroslav Jodas: Fotografie (do 20. 4.) Úvoz 24, Praha 1 / www.upm.cz
GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác Adéla Babanová: Návrat do Adriaportu (do 25. 5.); Jakub Jansa: Engstligenalp (do 9. 4.) Mariánské nám. 1., Praha 1 / www.ghmp.cz
UPM – Obecní dům Secese: Vitální 1900 (stálá expozice) Národní 9, Praha 1 / ww.obecnidum.cz
Galerie KusKovu Výstava „Tulipánových děl“ žáků a studentů pražských škol (do 14. 3.); Unidentified Flower Objeck (od 19. 3. do 28. 3.) Biskupský dvůr 6, Praha 1 / www.kuskovu.cz Galerie Millennium Socha, Objekt, Asambláž (od 11. 3. do 13. 4.) Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO Francesco Clemente: Obrazy/Paintings (do 31. 3.) Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 / www.galeriemiro.cz Galerie Pavilon Jaroslav Kyša (25. 3. v 18:00 hod) Mostecká 3, Praha 1 / www.galeriepavilon.cz Galerie Rudolfinum Only the Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited (do 6. 4.); Viktor Pivovarov, Ged Quinn: Cake and Lemon Eaters (do 20. 4.) Alšovo náb. 12, Praha 1 / www.galerierudolfinum.cz
BRNO
MG – Místodržitelský palác Kateřina Šedá: Bedřichovice nad Temží (do 3. 9.); Holland_retro_style (do 26. 10.) Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum Někdy v sukni (do 19. 5.); Voliéra No. 1.: Současná česká módní tvorba (do 18. 5.); Dětské křticí soupravy (do 12. 10.); Design.Live! Jaroslav Juřica (od 26. 3. do 1. 6.) Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Pražákův palác Friedrich Ohmann (od 14. 3. do 25. 5.); Martin Vongrej: 2014 (od 27. 3. do 1. 6.) Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Dům umění České Budějovice Viktor Kopasz: Osvobozená kniha/Liberated Book (do 16. 3.); MCA Atelier: Architektura (od 20. 3. do 20. 4.) Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice / www.ducb.cz
Galerie U Zlatého kohouta Garaiová, Madrová, Mirinof, Madr: 4 proměny (do 27. 3.); Renée Trnková: Cesta (do 28. 3.); Keramický atelier Ulita (do 27. 3.); Skupinová výstava (do 27. 3.) Michalská 3, Praha 1 / www.guzk.cz
Alšova Jihočeská galerie – Wortnerův dům Tomáš Vosolsobě: Čisté dimenze obrazného (do 23. 3.) Wortnerův dům, U Černé věže 22, České Budějovice / www.ajg.cz
Karlín Studios Gaviria, Hošková, Houdek, Labuda, Příhodová, Selg, Sceranková, Tůma, Wilchelm: Vlčice noci II: Zima (do 16. 3.); Maria Anwander, Ruber Aubrecht (od 26. 3. do 20. 4.) Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín / www.karlinstudios.cz Letohrádek královny Anny Vladimír Jelínek: Sklo je definitivní (do 30. 4.) Pražský hrad – Královské zahrady / www.prazskagalerie.cz
LITOMĚŘICE
Severočeská galerie výtvarného umění Xenia Hoffmeisterová: Bzukot (do 6. 4.) Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz
LIBEREC
Oblastní galerie Liberec Koupání bez hranic: Lázeňství v Trojzemí (do 16. 3.); Nová architektura v jižním Tyrolsku (do 30. 3.) U Tiskárny 81/1, Liberec IV. / www.ogl.cz
NÁCHOD
Galerie výtvarného umění Vladimír Hanuš: Obrazy, kresby, objekty; Aleš Brunclík (do 13. 4.) Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz
OPAVA
Dům umění Umění Osmy (do 4. 5.); Vladimír Birgus: Houpačka (od 14. 3. do 20. 4.) Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz Obecní dům Opava KILL-TIME, Jaromír 99 (do 30. 3.) Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz
OLOMOUC
MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Gotické Madony na lvu (do 11. 5.); Szymon Szczešniak: Útěk do divočiny (do 30. 3.) Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz
MUO – Muzeum moderního umění Hommage a Kája Saudek (do 18. 5.); Ludmila Padrtová (do 20. 4.) Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz
OSTRAVA
Galerie města Ostravy Intimní interakce (do 27. 4.) Ruská 2887/101, Ostrava – Vítkovice / www.galeriemestaostravy.cz Galerie výtvarného umění v Ostravě Zvi Hecker (do 27. 4.) Jurečkova 9, Ostrava / www.gvuo.cz
PLZEŇ
ZČG – 13 Na okraji davu. Umění a sociální otázka v 19. století (do 4. 5.) Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz
Richard Adam Gallery Christian Macketanz; Evžen Šimera; Richard Roháč (do 25. 5.) Ve Vaňkovce 2, Brno / www.wannieckgallery.cz
Galerie Trafačka – Trafo Gallery Chlup, Příkaský, Helán, Večeřová: Nižší napětí (do 23. 3.) Trafo Gallery, Kurta Konráda 1, Praha 9 / www.trafacka.cz
Jízdárna Pražského hradu Olbram Zoubek (do 30. 3.) U Prašného mostu 3, Praha 1 / www.olbramzoubek.cz
pro černou a bílou (od 30. 3. do 8. 6.); Cesta 2014 (od 30. 3. do 18. 5.) Klenová 1, Janovice nad Úhlavou / www.gkk.cz
CHEB
Galerie výtvarného umění v Chebu Peter Angermann: Streetview (do 20. 4.); Luděk Rathouský: Penězoměnci (do 27. 4.) Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz
KLATOVY
GKK – Galerie u Bílého jednorožce Martina Chloupa: Nepotřebuji slov, abych si rozuměla (do 30. 3.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz GKK – Zámek Klenová, Sýpka Hraniční syndrom: Martin Kána, David Saudek, Jaroslav Valečka (od 30. 3. do 1. 6.); Václav Hynčík: Variace
Rozšířený kalendář domácích i zahraničních výstav a seznam galerií, ve kterých mají předplatitelé Art+Antiques slevu, najdete na www.artcasopis.cz. Staňte se naším fanouškem na Facebooku
INZERCE
PRAHA
79
80
komiks
art + antiques
85
LARA
82
art + antiques
VŠECH 5 POHROMADĚ RÁDIO
HUDBA
VIDEOTELEFON
INTERKOM
AUDIOZÓNA
VE VAŠEM VYPÍNAČI!
15.02.2014
12:54
STATION:
Radio NOW PLAYING:
Song
PLAYING ... N
45
Každý má doma nějaký ten vypínač. Ale, dokážete si představit, že Vám ve vypínači hraje rádio, hudba a domlouváte se přes něj se spolubydlícími nebo s návštěvou u dveří? Ano, je to možné. Podařilo se nám toto všechno implementovat do jednoho zařízení o velikosti vypínače. Spolu s reproduktory ve stejném designu tak získáte velmi rychlé, pěkné a levné ozvučení.
www.inels.cz
Systém inteligentní elektroinstalace iNELS smart home solutions, včetně příslušných aplikací, vyvíjí a vyrábí společnost ELKO EP, s.r.o.