Art+Antiques 10/2014 by Care Comm s.r.o.

9 771213 839008

říjen 2014

99 Kč / 4,70 ¤

Bohumil Kubišta v Ostravě 24 / Rozhovor s Evou Koťátkovou 36 / Hrady a zámky NPÚ 10 /

art + antiques

11. 9. — 16. 11. 2014

Erwin Müller

editorial /

Jen tak mimochodem

Pracovníci v kultuře zpravidla trpí pocity nedostatečného uznání. Jejich

Obsah

práce nebývá nejlépe honorována a nikoho taky moc nezajímá. Lidé upřednostňují prefabrikovanou pseudokulturu, hlavně pitomé seriály. Když zajdou na výstavu, je to papundeklová maketa Tutanchamonovy hrobky nebo preparovaní nebožtíci na Výstavišti. Hnus, hnus a hnus. Pak je tu ještě sport, především fotbal. Soupeř, nad nímž nelze zvítězit. Je globální, milují ho média i politici, točí se v něm astronomické peníze a vůbec. Fotbalová utkání Gambrinus ligy v roce 2013 navštívilo 1,2 milionu lidí. Skoro každý devátý obyvatel České republiky včetně dětí a nemluvňat tedy zašel loni na prvoligový fotbal. To je pěkné číslo. S fotbalem se v kulturních kruzích dnes nesoupeří. Chození na fotbal – druhdy kratochvíle dělnické třídy – se naopak hodí k mohutnému plnovousu, vypasovaným džínsám a brýlím s obroučky za deset a více tisíc. (V červnu dokonce připravila Společnost Jindřicha Chalupeckého festival Jindra o fotbale věnovaný fotbalu a výtvarnému umění.) Redakce Art+Antiques na tom s těmi obroučky a vypasovanými džínsy není úplně nejlépe, zato ve věci fotbalu nezůstává nijak pozadu. Její každý pátý člen byl průměrně loni na prvoligovém fotbalovém utkání, což představuje v celorepublikovém srovnání výrazný nadprůměr. (Pro upřesnění, redakce má pět členů a oním loňským fanouškem byl šéfredaktor Jan Skřivánek. Byla to zároveň jeho vůbec první návštěva fotbalu v životě. FC Slovácko prý tehdy vyhrálo 2:0, proti komu hrálo, si není zcela jist, snad proti Jihlavě). Aniž bychom měli jako fotbaloví fanoušci nejmenší potřebu se s fotbalem srovnávat, při práci na tématu hradů a zámků jsme narazili na jinou statistiku: Na památky ve správě Národního památkového ústavu loni zavítalo 4,25 milionu lidí. Zhruba čtyři z deseti obyvatel ČR byli tedy loni na hradě, zámku či jiné pamětihodnosti, nepočítaje v to objekty provozované soukromníky nebo městy. Což JEN TAK MIMOCHODEM znamená, že památky navštívilo cca 3,5krát VÍCE (!!!) lidí než utkaní první fotbalové ligy. Josef Ledvina

2 / dílo měsíce Jan Maroušek

4 / zprávy 8 / výstava

> Papírový inženýr Vojtěch Kubašta

> Bohumil Kubišta v Ostravě

Mariana Dufková

15 / aukce 19 / na trhu

> Jindřich Heisler 22 / portfolio > Šárka Koudelová Radek Wohlmuth 24 / rozhovor > Eva Koťátková Terezie Zemánková 36 / téma > Hrady a zámky NPÚ Jan Skřivánek

Johanka Lomová, Josef Ledvina, Radek Wohlmuth

47 / staveniště 48 / design Plastoletí

Mariana Kubištová

53 / nové knihy 54 / knižní recenze Lucie Drdová

> Žralok 2.0

> Lötz v Klatovech 64 / zahraniční výstava > Veletržní Berlín Radek Horáček 69 / manuál > Lekce 62. Ano, generále! Ondřej Chrobák 70 / recenze > Milena Dopitová, Veronika Bromová, 58 / antiques

Martina Lehmannová

Richard Fremund, Poklady staré Číny

Josef Ledvina, Radek Wohlmuth, Iva Mladičová, Olga Lomová

85 / na východ Dušan Buran

88 / komiks

> Díl 28. Majstor Pavol z Levoče a iní

> Umělec

Františka Lachmanová, Tomáš Končinský

obálka

B O H U M I L K U B I Š T A : Z Á T I Š Í S L E B K O U / 1912

Staňte se naším fanouškem na Facebooku

olej na plátně / 87 × 67 cm /Národní galerie v Praze

Aplikace Kiosk Navigator

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) Redaktoři: Kateřina Černá, Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník Na přípravě čísla a webu se podíleli: Dušan Buran, Bětka Cibulková, Lucie Drdová, Mariana Dufková, Radek Horáček, Markéta Horešovská, Ondřej Chrobák, Tomáš Končinský, Mariana Kubištová, Františka Lachmanová, Martina Lehmannová, Olga Lomová, Jan Maroušek, Iva Mladičová, Jan Rasch, Silvie Šeborová, Terezie Zemánková / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 7. října 2014. Příští číslo vyjde začátkem listopadu. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz

dílo měsíce

art + antiques

Papírový inženýr text: Jan Maroušek Autor je kurátorem Kubaštovy putovní výstavy.

Na úterý 7. října 2014 připadá sté výročí narození Vojtěcha Kubašty. Nenápadné jméno, za kterým se skrývá jeden z mezinárodně nejúspěšnějších českých výtvarníků. Kombinace technické zručnosti, výjimečného prostorového vidění a krásné kresby byly hlavními pilíři Kubaštova umění a jeho úspěchu. Grafik, malíř a papírový inženýr v jedné osobě vytrvale pracoval až do své smrti v roce 1992. Neuvěřitelné desetimilionové náklady knih s jeho ilustracemi, které vyšly ve třiceti sedmi jazykových mutacích distribuovaných na všech kontinentech, jsou dostatečně vypovídajícím měřítkem úspěchu. Možná ještě oblíbenější byly jeho vánoční betlémy, telegramy, pohledy a nejrůznější papírové suvenýry. Dá se říct, že svého času byly tak rozšířené, že zcela upozadily svého autora. Vojtěch Kubašta je dnes považován za geniálního tvůrce pop-up (tento termín si nechalo již v roce 1930 patentovat americké nakladatelství Blue Ribbon Press, dnes se používá jako souhrnné označení pro papírové mechanismy). Hýbačky, jak svým kreacím s oblibou říkal sám Kubašta, byly známé již mnohem dříve. Astrologické kotouče, papírová peep show nebo lékařské klapkové knížky se objevovaly v Evropě po staletí. Sám Kubašta byl velkým sběratelem historických papírových mechanismů a nelze pochybovat, že se jimi inspiroval. Cesta k pop-up knížkám pro něj začala krátce po druhé světové válce. Československá obchodní komora se snažila proniknout na zahraniční trhy, k čemuž samozřejmě potřebovala dobrou reklamu. Vojtěch Kubašta posloužil znamenitě. Vytvořil propagační materiály na žárovky, šicí stroje, rádia, porcelán, sluneční brýle i plzeňské pivo. Brožury s jasnými barvami a čistými liniemi byly vytištěny v mnoha jazycích a pro zvýšení atraktivity byly prořezány, opatřeny otvíracími okny nebo jednoduchými, ale efektními pop-up mechanismy.

T I P + T O P A L S A U T O R I J D E R S / Artia Praha, 1962 / nizozemská jazyková mutace

Již v roce 1950 Vojtěch Kubašta vytvořil velmi jednoduchou pop-up knihu, ale první známá, plnohodnotná publikace tohoto typu vychází až v roce 1953 v nově založeném nakladatelství Artia (podnik byl zřízený pro dovoz a vývoz „kulturních statků“). Díky Artii se Kubaštovy práce rychle šířily do celého světa. Poptávka závratně stoupala a mezi lety 1955 a 1965 pro Artii vytvořil přes devadesát knih. Kubaštova výjimečnost spočívala v jeho rychlosti a také v tom, že vše dokázal vytvořit sám – kresbu i papírové inženýrství. Výroba jedné knihy mu trvala tři měsíce – od prvotní inspirace, kresby, výpočtů pro pop-up až k vytvoření makety a předloh pro tisk. V roce 1960 přišel Kubašta s nápadem na cyklus příběhů dvou chlapců, Tipa a Topa, kteří budou objevovat moderní svět. Jména byla vybrána tak, aby byla srozumitelná a lehce vyslovitelná pro čtenáře z různých zemí. Použití dvojice chlapců nebylo nic neobvyklého, včetně jejich odlišných povah nebo vzhledu – jeden chlapec byl hubený a zvědavý, druhý obtloustlejší a bázlivější. Později k chlapcům přibyl ještě jezevčík Tap. Oproti předchozím pop-up knihám je formát čtvercový, což umožňovalo lepší využití ozkoušených nápadů, ale také vytvoření velkého množství detailů, které menší formáty nedovolovaly. Například konkrétní nápisy

nebo výrazy obličejů přihlížejících postav. Celkem Kubašta vytvořil osm knížek Tipa a Topa a patří k tomu nejlepšímu, co zhotovil. Jedná se o technicky velice nápadité prostorové papírové mechanismy v perfektní tiskové kvalitě. V knize Tip a Top jako automobilisté šest pop-upových scén doprovází text o smontování jednoduchého dětského vozidla, které nakonec po všech peripetiích a názorně ukázaných nebezpečích silničního provozu vyhraje hlavní cenu závodu. V poslední scéně se ojediněle objevují i dvě papírové skládačky aut, které jdou samostatně vyjmout mimo knihu. Kubašta se snažil do každé nové knihy přinést minimálně jeden další nápad na inovátorský pop-up. V tomto případě se jedná o další dimenzi knihy, kdy lze s autem vyjet do okolí a zpátky zaparkovat do knihy. Na zadní straně je hravý bonus silničního bludiště, pokud by knížka dostatečně nezabavila. Kubaštovo výročí aktuálně připomíná výstava v pražském Klementinu, kterou je možné navštívit do 9. listopadu, a již v červnu se konala výstava jeho knih v brněnském letohrádku Mitrovských. Začátkem roku vyšel obsáhlý článek o Kubaštově tvorbě také v The New York Times, a to pod výmluvným titulkem: „Kouzelník, který přiměl umění vyskakovat ze stránek“.

inzerce

Rembrandt van Rijn Učenec ve studovně Národní galerie v Praze Šternberský palác Hradčanské náměstí 15, Praha 1 www.ngprague.cz

rembrandt inz.indd 1

30.09.14 9:39

& Dům umění Vás srdečně zve na prodejní výstavu

1/10 - 30/10/2014

Dům umění - Na Chvalské tvrzi 858, Praha 9

výstava

art + antiques

Kubišmus K výstavě Bohumila Kubišty text: Mariana Dufková Autorka je historička umění.

V srpnu uplynulo sto třicet let od narození Bohumila Kubišty. Galerie výtvarného umění v Ostravě si toto výročí připomíná soubornou retrospektivou, na níž jsou malířova díla doplněna o tvorbu jeho současníků a pokračovatelů. Výstava s názvem Zářivý krystal: Bohumil Kubišta a české umění 1905–2013 si klade za cíl „poukázat na vůdčí roli Kubišty v rámci celého českého moderního umění 20. století, která byla vždy předpokládána, ale nikoli výstavně prokázána“.

Na výstavě jsou práce Bohumila Kubišty konfrontovány přímo s tvorbou několika desítek dalších českých autorů, jako jsou Emil Filla, Jan Zrzavý, Karel Teige, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Václav Boštík, Zdeněk Sýkora či Václav Stratil. Hlavním kurátorem je Karel Srp, který pro projekt sestavil tým historiků umění a kurátorů z Galerie výtvarného umění v Ostravě a Národní galerie v Praze. Expozice se programově snaží navázat na předešlé úspěšné výstavní realizace ostravského Domu umění Sváry zření, Černá slunce a Jan Zrzavý: Božská hra (architektem expozice je ostatně stejně jako v minulých případech Tomáš Svoboda) a netají se ambicemi stát se „vrcholem výstavního roku 2014 pro Moravskoslezský kraj i celou Českou republiku“. Kubištovu retrospektivu doprovází stejnojmenná dvoudílná publikace od Karla Srpa vydaná nakladatelstvím Arbor vitae. Vedle Srpovy monografie, která se po třiceti letech nově a tematicky snaží zhodnotit celé Kubištovo dílo v kontextu dějin českého výtvarného umění 20. století, a publikace o Kubištově grafice od Mahuleny Nešlehové z nakladatelství Galerie Zdeněk Sklenář, vyšel letos ještě knižní překlad o pražském uměleckém sdružení Osma z pera amerického historika umění Nicholase Sawického (více knižní recenze v minulém čísle). Autor se z velké části soustřeďuje na rané

Kubištovo dílo a prostřednictvím metodiky amerických sociologických dějin umění jej zasazuje do širších souvislostí evropské moderní kultury, což není v českém prostředí úplně běžné. Vysvětlit, čím Kubištovo dílo dodnes přitahuje pozornost, nadto v zahraničí, není jednoduché. Tento český malíř, grafik a výtvarný teoretik se svérázným a promyšleným přístupem ke kompoziční geometrii, tvárným prostředkům a barevnému řešení vlastních obrazů byl specifickou osobností, jejíž tvorba zůstává přes nespornou výrazovou sílu do značné míry obtížně uchopitelná. „U Kubišty patrně zůstane vždy něco nedoslovitelného – nelze o něm zkonstruovat relativně vyčerpávající výpověď z biografických dat, stylových rozborů, myšlenkových souvislostí, uměleckých paralel a vlivů. Jeho ojedinělou uměleckou a intelektuální koncentraci na hledání moderní duchovní formy provázel zřejmě latentní vnitřní konflikt mezi tradičním a moderním obrazem světa, jemuž chtěl vtisknout transcendentní étos prvého,“ napsal na toto téma výstižně Petr Jindra v Revolver Revue.

Z Á T I Š Í Z C H L É V A / 1910 / olej na plátně / 69,3 × 52 cm / Západočeská galerie v Plzni

inzerce

art + antiques

AUKCE 37

Hlava, 1959

Sypka37_ArtAntique-190x120.indd 1

29/09/14 14:09

G A L E R I J N Í T I P – R I C H A R D A DA M G A L L E R Y

Obraz Křivá brněnská radnice vytvořil Jakub Špaňhel na I. Malířském sympoziu v Brně v roce 2004. Umělci tehdy tvořili na hradě Veveří a je celkem logické, že jedno z témat, které Špaňhela zaujalo, byla právě důležitá stavební památka města, totiž Stará radnice. Špaňhel ovšem nevytvořil věrnou repliku reality. Takový přístup mu byl cizí. Svým charakteristickým malířským projevem zachytil spíše „ducha stavby“. Ale právě tímto přístupem povznesl zobrazené téma do roviny nadčasové, která nezachycuje konkrétní místo, ale spíše jakýsi obecný princip zobrazení. Od konce září do ledna příštího roku probíhá v Richar Adam Gallery velká retrospektiva Jakuba Špaňhela. JAKUB ŠPA ŇHEL : KŘ I VÁ BRNĚNSK Á R A D N I C E / 2004 akryl, plátno 110 × 165 cm

provenience: sbírka Richarda Adama kontakt: Martin Ondráček; ondracek@ragallery.cz cena: 110 000 Kč www.ragallery.cz

aukce

Nábytek z Holic Praha – Kolekce nábytku, který navrhl architekt Otakar Novotný pro lékaře Čeňka Zemánka a který jsme představovali v minulém čísle, se na zářijové aukci společnosti Dorotheum prodala dohromady za 857 tisíc korun*. Soubor byl dražen po částech, o hlavní kusy se rozdělili dva kupci, k jejichž identitě aukční síň nechtěla nic bližšího prozrazovat. Nejvýše ve vzájemném souboji vyhnali cenu knihovny, která vystoupala z 36 na 408 tisíc korun. Psací stůl s křeslem se dostal ze 108 na 264 tisíc korun. Celá aukce, na které bylo nabízeno přes čtyři sta uměleckých děl a starožitností, vynesla v sobotu 20. září 9,8 milionu korun. Za více než sto tisíc korun bylo vydraženo 18 položek, nejdráže Pohled na pevnost v Užhorodě od Vojtěcha Erdélyiho, jedné z vůdčích postav uměleckého života na Podkarpatské Rusi v meziválečném období. Obraz pocházel z majetku legionáře Olega Svátka, který byl v letech 1935–38 vojenským velitelem v Užhorodu. Dražba začínala na poloviční částce a dosažená cena 720 tisíc korun je třetí nejvyšší za Erdélyiho dílo. Podobně výrazný nárůst zaznamenalo také rané zátiší od Mikuláše Medka nebo krajina od Martina Benky. Medkův obraz z roku 1944 se dostal z 360 na 660 tisíc, Benkova Krajina se stádem ovcí ze 144 na 312 tisíc korun. Hodně se přihazovalo také na drobný dívčí akt od Františka Hudečka z roku 1945. Z necelých 46 tisíc se jeho cena dostala bezmála na trojnásobek, na 132 tisíc korun. Součástí kolekce bylo po čase opět několik kvašových studií Ladislava Sutnara a jedna

O T A K A R N O V O T N Ý : P S A C Í S T Ů L S K Ř E S L E M / 1911

L I B E N S K Ý- B R Y C H T O V Á : Z E M Ě – M Ě S Í C / 1985

dřevo, světle hnědá dýha / 100 × 150 × 92 cm / cena: 264 000 Kč

zelené tavené sklo / 40 × 36 × 18 cm / cena: 540 000 Kč

jeho akrylem malovaná Venuše. Kvaše se prodaly za částky od 40 do 90 tisíc, obraz odešel za vyvolávací cenu 408 tisíc korun. Z prací na papíře zaujala ještě trojice kreslených dopisnic od Jaroslava Panušky, které z necelých 5 tisíc vystoupaly až na 36 tisíc korun. Z dalších výrazných prodejů můžeme jmenovat ještě 228 tisíc za olejovou studii od Jana Preislera, 264 tisíc za jeden z menších Gehinomů Roberta Piesena nebo 180 tisíc za portrét Dagmar Veškrnové-Havlové od Jiřího Davida. Největším zklamáním byl naopak neúspěch raného Špálova obrazu Pradlena, který byl nabízen za 840 tisíc korun. Z nabízených soch se nejdráže prodala keramická plastika Amoeba II od Ladislava Zívra. Reprezentativní socha z roku 1965 se dostala z 360 na 480 tisíc korun. O statisícové částky šlo i v rámci ateliérového skla, jehož nabídce se Dorotheum v posledních letech systematicky věnuje. Hlavní hvězdou zářijové kolekce byla plastika Země – Měsíc od dvojice Libenský-Brychtová. Zářivě zelená socha z roku 1985, kterou Stanislav Libenský jako fanoušek pražské Slávie původně věnoval fotbalistovi Josefu Bicanovi, se prodala

V O J T Ě C H E R D É LY I : P O H L E D N A P E V N O S T

P A V E L J A N Á K : Č A J O V Ý S E R V I S / Artěl, 1911

V U Ž H O R O D U / olej na plátně / 84,5 × 96,5 cm

měkká kamenina / 8 kusů, výška konvičky 15 cm

cena: 720 000 Kč

cena: 168 000 Kč

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

za 540 tisíc korun. Za 216 a 384 tisíc korun byly vydraženy ještě dvě mísy od Františka Víznera. Cena za Oranžovou mísu z roku 2011 je druhou nejvyšší částkou nabídnutou v aukci za Víznerovo dílo. Z užitého umění se vedle již zmiňovaného nábytkového souboru Otakara Novotného nejdráže prodal slavný kubistický čajový servis od Pavla Janáka. Soubor pro šest osob, který architekt navrhl v roce 1911 pro Artěl, se prodal za 168 tisíc korun. Úspěchem je také cena 78 tisíc korun za kávový servis, který pro Artěl sedm let po Janákovi navrhl Rudolf Stockar. / js

19. století v Evropě Vídeň/Kolín/Londýn – Podzimní aukční sezónu v evropských metropolích v září zahájila série aukcí malířství 19. století. Nejvýraznější „českou stopou“ byla dražba obrazu Katie King od Gabriela von Maxe v aukci společnosti Lempertz v Kolíně nad Rýnem. Dívčí portrét, který má být podobiznou zjevení, jež se v 70. letech 19. století

aukce

art + antiques

G ABR IEL VON MA X: K AT IE K ING

AN T ONIE BR ANDE I SOVÁ: S AN TA M AR I A DELL A

olej na plátně / 44 × 37 cm / cena: 13 530 eur

S A L U T E / olej na dřevě / 25 × 16 cm / cena: 7 500 GBP

objevovalo na seancích Angličanky Florence Cookové, se prodal za 13,5 tisíce eur, trojnásobek předaukčního odhadu. V přepočtu na koruny je to 372 tisíc, což odpovídá malířovu rekordu na českém trhu. Ještě výraznější

nárůst na téže aukci zaznamenal pohled na pařížský Pont-Neuf z roku 1829 od italského vedutisty Giuseppeho Canella. Předaukční odhad počítal s cenou 6 až 8 tisíc, konečná částka se vyšplhala na více než 23 tisíc eur.

Na aukci vídeňského Dorothea se nejdráže prodal drobný žánrový výjev z vinařské oblasti Perchtoldsdorf od Emila Barbariniho, za který vítěz aukce nabídl přes 9 tisíc eur. Českými zástupci v nabídce byla krajina uváděná jako „okruh Augusta Piepenhagena“ a akt od Bohumila Marečka z počátku 20. století. Ceny 90 a 103 tisíc korun (3 250 a 3 750 eur) odpovídají situaci na českém trhu. Aukci zaměřenou na malířství 19. století uspořádala v září v Londýně také společnost Christie’s. Z českého umění se v nabídce objevily dva drobné oleje od Antonie Brandeisové, kterou nicméně katalog uváděl jako Maďarku. Pohled na kostel Santa Maria della Salute v Benátkách se prodal za 7,5 tisíce liber, obraz Pobřeží Amalfi pak ještě o 600 liber dráž (v přepočtu tedy za 260 a 290 tisíc korun). Nejdražším kusem aukce se stal obraz zachycující Napoleonovo tažení do Itálie roku 1797 od francouzského akademika Édouarda Detaillea. Nový majitel za něj dal necelých 24 tisíc liber. / js

INZERCE

Pořádá Asociace starožitníků České republiky

Novoměstská radnice 20. – 23. 11. 2014 prodejní veletrh starožitností Návštěvní hodiny – Opening hours: 20. – 22. 11. 2014 | 10:00 – 19:00 23. 11. 2014 | 10:00 – 17:00

ANTIQUE FAIR

Karlovo náměstí 1/23, Praha 2

Vstupné – Entrance: 100,– Kč Důchodci a studenti: 80,– Kč

www.asociace.com

inz_190x119_osvit.indd 1

29.09.14 18:09

AUKCE

VÝTVARNÉ UMĚNÍ 26. 10. 2014, 14 HODIN, PRAGUE MARRIOTT HOTEL PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA V PROSTORÁCH GALERIE OD 13. 10. 2014

Otakar Coubine – Ležící akt, vyvolávací cena: 1 500 000 CZK

WWW.EUROPEANARTS.CZ European Arts Investments s.r.o., Senovážné náměstí 8, 110 00 Praha 1, ČR, tel./fax: +420-233 342 293, info@europeanarts.cz

inzerce

art + antiques

AU K Č N Í T I P — E U R O P E A N A R T S I N V E S T M E N T S

Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře: Za poslední čtvrtstoletí se nepamatuji na významnější objev Kalvodova obrazu než je tento. Po akademických studiích a absolventském obraze Osiky u Velkých Němčic (1897) vešel Kalvoda poměrně sebevědomě na uměleckou scénu – převzal ateliér po zemřelém Luďku Maroldovi, seznámil se s řadou vlivných osobností v Brně i Praze a založil soukromou malířskou školu. Roku 1900 čerpal inspirace v Paříži a širším okolí, roku 1901 pobyl delší čas v Mnichově. Pod vlivem četby i dobových směrů symbolismu a secese vytvářel i Kalvoda rozevláté kompozice dramatických krajinných scenérií se stafáží. Takové skalnaté partie, jaké seznáváme na představeném velkoformátovém obraze, poznal roku 1899, když byl na vojně v Bosně a Hercegovině – ve vzpomínkách připomíná romantická skaliska u pramenů řeky Buny. Později několikrát navštívil a obdivoval i Macochu. Realistickou podobu takových skalisek a roklí přetvářel následně do symbolistických výjevů, jež známe z perokreseb a menších obrazových studií. Některé z obdobných krajin bájí a osudových příběhů otiskly tehdejší Volné směry, nicméně řada z nich byla jistě tehdy prodána, aniž by později byla dostupná pro výstavy či uměleckohistorické bádání. Tento velmi sugestivní obraz patří právě k těmto poztráceným článkům vývoje Kalvodovy rané tvorby, která spoluutvářela charakter tehdy nastupující mladé výtvarné generace. Úhrnná kvalita, zvláště malířská suverenita a emocionální výmluvnost, opravňuje vřadit takto kvalitní monumentální plátno do let 1900 až 1903, tedy do období nástupu umělcovy vrcholné umělecké vyzrálosti, již lze datovat do let 1900 až 1910. Svou úrovní se řadí daleko před tehdy vzniklé cykly Ženy a lásky poesie Máchovy, Stará píseň či Buchlov. Jde o mimořádný objev Kalvodova obrazu výsostné galerijní hodnoty. Vyvolávací cena: 380 000 Kč Draženo: 26. 10. 2014 / 14.00

K A L V O D A A L O I S : F A N T A S T I C K Á K R A J I N A / olej na plátně

Odhad: 500 000–700 000 Kč Místo: Marriott Hotel Praha

www.europeanarts.cz

116 × 103 cm / rámováno / 1900–1903 / signováno vpravo dole

PŘEDPLAŤ SI REVOLVER A ZÍSKÁŠ

– slevu na každé číslo – RR rychle a domů – slevu na knihy z Edice RR – zdroj kulturní sebeobrany + dobrý pocit:

TVŮJ NÁKUP = BUDOUCNOST REVOLVER REVUE Předplatné 4 čísel celého ročníku za 592,- Kč (oproti 712,- Kč ve volném prodeji) Poštovné a balné zdarma! Nabízíme též dárkový certifikát

OBJEDNÁVEJTE Josef Sudek

AU KC E MODERNÍ UMĚNÍ A FOTOGRAFIE www.orlysar tauctions.com

na www.revolverrevue.cz e-mailem: sekretariat@revolverrevue.cz telefonicky: 222 245 801 poštou: Jindřišská 5, Praha 1, 110 00

REVOLVER REVUE časopis kulturní sebeobrany

na trhu

Jindřich Heisler text: Jan Skřivánek

V letošním roce si připomínáme celou řadu kulatých literárních a výtvarných výročí. Zářijové 100. výročí narození Jindřicha Heislera, který byl o tři týdny starší než Jiří Kolář, však prošlo zcela nepovšimnuto. S trpkou ironií by šlo poznamenat, že je to v logice Heislerova životního osudu.

O dětství a mládí Jindřicha Heislera toho mnoho nevíme. Narodil se 1. září 1914 v Chrasti u Chrudimi, od poloviny 20. let studoval v Praze na malostranské reálce. Maturitu však složil v roce 1933 na chemické střední škole v Banské Štiavnici. V druhé polovině 30. let se stěhuje zpátky do Prahy a zapojuje se do činnosti surrealistické skupiny. Jeho první básnickou sbírku, která vychází v březnu 1939 soukromým nákladem, ilustruje Toyen a obálku zdobí koláž Jindřicha Štyrského. O rok později ve spolupráci s Toyen vytváří své stěžejní dílo – sbírku „realisovaných básní“ Z kasemat spánku. Jde o album sedmi fotografií, na kterých se text básní prolíná se snovými scénami poskládanými z nejrůznějších předmětů denní potřeby. Předpokládá se, že kniha vyšla v nákladů pouhých sedmnácti kusů, z nichž se jich do dneška dochovalo jen šest. Na podzim 1941 se Heisler odmítne dostavit k registraci nearijců žijících v protektorátu a po zbytek války žije v ilegalitě. Střídavě se skrývá v garsonce Toyen a v bytě své sestry. Během heydrichiády dvakrát jen těsně unikne zatčení. Navzdory nepřízni osudu nejen, že nepřestává psát, ale začíná se věnovat také vlastní výtvarné tvorbě. V knize Z kasemat spánku jsou ještě jako fotografové, kteří podle Heislera a Toyen realizovali výsledné snímky, uvedeni Miro Bernat a Viktor Radnitzer, od roku 1943 vznikají Heislerovy vlastní fotografie, koláže a fotografiky. V případě tzv. objektů – surreálných zátiší inscenovaných pro fotografii –

B E Z N Á Z V U / 1943 / fotografie, koláž / 27,6 × 19,1 cm

jako by v mnohém předznamenával pozdější posun umění k objektu a instalaci. Tvoří bok po boku Toyen, která ve stejné době pracuje na kresebných cyklech, které později vyjdou

(s Heislerovou předmluvou) pod názvy Schovej se válko! a Střelnice. Po skončení války se Heisler znovu naplno vrhá do kulturní činnosti. Překládá,

na trhu

art + antiques

O B J E K T / 1943 / fotografie, koláž / 27,6 × 19,1 cm

rediguje, píše texty do katalogů svých přátel. Ještě do konce roku 1945 vychází v nakladatelství Fr. Borový kniha Na jehlách těchto dní, ve které se fotografie Jindřicha Štyrského střídají s Heislerovými básněmi. V březnu 1947 se Heisler a Toyen stěhují do Paříže, kde se připojují k francouzské Surrealistické skupině. Koncem roku se díky jejich iniciativě uskuteční výstava francouzského surrealismu v Topičově salonu, do Prahy se však již ani jeden z nich znovu nikdy nevrátí. V roce 1947 se v Paříži uskutečnila Mezinárodní surrealistická výstava a Heisler se aktivně zapojil do její organizace. Role organizátora a hybatele mu už zůstala. „Od té chvíle se v surrealismu nepřihodilo nic, co by sám nepomohl realizovat, a podařilo se mu dovést i ty nejtajnější záměry k podivuhodné krystalizaci,“ napsal ve vzpomínce na Heislera o generaci mladší francouzský

filmař Georges Goldfayn. Zbaven možnosti vyjadřovat se poezií – na takové úrovni jeho francouzština nebyla, začal se Heisler výrazněji orientovat na vlastní výtvarnou tvorbu. Redigoval a graficky upravoval časopis Néon, který i po víc jak šedesáti letech dodnes působí nesmírně živě a aktuálně, a osobitou vyjadřovací formu našel v knihách-objektech, které sestavoval pro své přátele. Jde o asambláže nejrůznějších drobností a útržků nalezených obrazů, jakési trojrozměrné básně, které plynule navazují na jeho literární dílo. Po náročných prvních letech v exilu se Heislerova situace začátkem 50. let začínala měnit. Nachází svůj výtvarný výraz v knihách-objektech a k realizaci, ve spolupráci s již jmenovaným Georgesem Goldfaynem, připravuje několik filmů. 4. ledna 1953 ve věku pouhých osmatřiceti let však náhle

a nečekaně umírá na selhání srdce. André Breton v Heislerově nekrologu napsal: „Pouhý věcný výčet titulů jeho básní, objektů, nejrůznějších výzkumů a filmů by právě a zejména u něho zdaleka nevystihoval velikost jeho přínosu, neboť on chtěl být především hybnou silou kolektivní aktivity. Od roku 1948 byl Heisler duší Néonu a až do posledních okamžiků i největším autorem projektů, jež mu jeho génius umožnil realizovat jako zázrakem. V tomto smyslu je jeho ztráta vpravdě nenahraditelná.“ Když se před osmi lety v pražské Městské knihovně konala velká výstava Český surrealismus, vybral její kurátor Karel Srp na plakát Heislerovu koláž a fotografiku vytvořenou za války ke knize Alfreda Jarryho Nadsamec. V roce 1999 vyšlo v nakladatelství Torst pod názvem Z kasemat spánku souborné vydání Heislerova literárního i výtvarného díla, samostatnou výstavu však v Česku dodnes neměl. Asi nejdůležitější připomínkou jeho díla z posledních let byla výstava Jindřich Heisler: Surrealismus pod tlakem, která se před dvěma roky konala v Art Institutu v Chicagu a ke které vyšel výpravný katalog od Matthewa Witkovského a Jindřicha Tomana. S výjimkou dražby pozůstalosti André Bretona, která se konala před jedenácti lety v Paříži, aukcemi prakticky žádná Heislerova díla neprošla. V databázi ART+ pod jeho jménem najdeme jedinou položku, PF k roku 1945, které vytvořil spolu s Toyen. Důvodem, proč psát o Heislerovi v rubrice na trhu, je nadcházející aukce sbírky amerických manželů Cullenových, kterou na začátek listopadu do Londýna chystá aukční síň Sotheby’s. Na ní bude vedle dalších významných děl českého surrealismu nabízeno i pět Heislerových fotografií a fotografik z válečných let. Jde o snímky získané prostřednictvím newyorské galerie UBU, která v roce 1998 uspořádala první Heislerovu výstavu ve Spojených státech. Předaukční odhady počítají s cenou 5 až 12 tisíc liber bez aukční provize a dalších poplatků. Ve stínů milionových cen nabízených obrazů se tyto fotografie možná poněkud ztrácejí, díky nedávné výstavě v Chicagu to však paradoxně možná bude právě Heisler, kdo bude pro zahraniční kupce zajímavější.

inzerce

ČESKÉ AVANTGARDNÍ UMĚNÍ ZE SBÍRKY ROYE A MARY CULLENOVÝCH LONDÝN 12. LISTOPADU 2014 PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA 31. ŘÍJNA A 1. LISTOPADU V MUSEU KAMPA TOYEN (MARIE ČERMÍNOVÁ) Poselství lesa Odhad £700,000-1,000,000 Bližší informace Filip Marco +420 224 237 298 Tessa Kostrzewa +44 20 7293 5382 34–35 New Bond Street, Londýn W1A 2AA Registrujte se nyní na sothebys.com

rozhovor

art + antiques

Pohled zvenčí je deformovaný S Evou Koťátkovou o pravidlech, mřížích a art brut text: Terezie Zemánková Autorka je teoretička kultury, věnuje se fenoménu art brut. Je kurátorkou výstavy Rámy a rámce. foto (portrét): Jan Rasch

Patří mezi nejúspěšnější české umělce mladší generace. Její instalace zabývající se školstvím, výchovou a jejich deformujícím vlivem na člověka měli možnost vidět diváci v Polsku, Německu či Velké Británii; a to mluvíme jen o samostatných výstavách. Ve svých posledních projektech se obrací do nitra osobnosti a soustředí se na jevy, které člověka sužují zevnitř – běsy, fóbie, duševní nemoci a s nimi spojený fenomén léčeben a ústavů. Zájem o meandry lidské psychiky ji dovedl k art brut, kterému zasvětila i svoji disertační práci.

Téma psychické nemoci se promítlo nejen ve tvé instalaci Asyl na benátském bienále, ale také v aktuální výstavě Rámy a rámce v galerii Kabinet T. ve Zlíně. Odkud tento tvůj zájem vzešel? V rámci projektů, které se zabývaly školou a výchovnými procesy, jsem začala sbírat staré knihy a učebnice, které dnes působí skoro nereálně, jako karikatury výchovného systému. Některé z nich měly psychoterapeutický přesah. Pojednávaly o případech dětí, které komunikovaly prostřednictvím předmětů a loutek nebo je lékař analyzoval skrze jejich obrázky a zápisky. Vesměs to byly příklady neobratného a necitlivého přístupu k těm, kteří se nějak odlišovali – ať už vinou psychické nemoci, nebo třeba jen tím, že měli nějakou řečovou vadu, koktali

atd. Je neuvěřitelné, kolik absurdních a krkolomných metod stejně jako pomůcek bylo vyvinuto k testování lidské psychiky, k nápravě řeči nebo třeba ke správnému sezení. Ve své práci se snažím sledovat dvojí druh pohledu – ten, který přichází zvenčí a který často bezmyšlenkovitě přejímáme, a ten vnitřní, který se pokouší zorientovat se ve světě i v sobě samotném. A umění art brut je v mnohém právě o střetu těchto pohledů, o konfliktu vnějších a vnitřních světů. Před třemi lety jsi v Rakouském fóru v Praze vystavila instalaci, ve které jsi pracovala s materiály z rakouské kliniky Gugging. Ta se proslavila jako jedna z prvních

rozhovor

art + antiques kulisy či konstrukce, kterými se dá procházet. To nabízí divákovi odlišné možnosti pohledu a participace – od pasivního prohlížení po fyzickou účast a reálné testování objektů a instalací. Většinou se snažím o vytvoření nového vnitřního systému mezi jednotlivými články, o strukturované celky se specifickým řádem a logikou. Působíš jako plachý introvert, přitom se pohybuješ v nejvyšších patrech současného umění. Vystavovala jsi na benátském bienále, měla jsi prezentaci na veletrzích Art Basel, Frieze, FIAC. Jak na tebe prostředí art businessu působí? Já na ty veletrhy jezdím, jenom když je potřeba něco nainstalovat. Není to úplně prostředí, které bych vyhledávala, a už vůbec ne prostředí nějak podnětné pro vlastní práci, jakkoli je tam možné vidět spoustu dobrého umění. Beru to tak, že instalací moje práce končí.

Z E S É R I E D I V A D L O M L U V Í C Í C H P Ř E D M Ě T Ů / 2012 / koláž na papíře / 21 × 29,7 cm

EVA KOŤÁTKOVÁ (*1982) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér malby Vladimíra Skrepla a asistenta Jiřího Kovandy, se kterým později často vystavovala. Absolvovala také roční stáž na UMPRUM v ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida a residenční pobyty ve Vídni, Budapešti a New Yorku. V současné době dokončuje svoji disertaci na téma reálných a fiktivních životopisů autorů art brut, jejíž součástí bude i výstava v areálu bohnické psychiatrické léčebny. Eva Koťátková je laureátkou řady uměleckých cen. Roku 2007 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého za projekt Za mezi nad pod v. Roku 2012 se stala finalistkou mezinárodní ceny Future Generation Art Prize a ceny Fondation Prince Pierre de Monaco. Letos jí byla udělena německá cena Dorothea von Stetten Kunstpreis. V Čechách se poprvé samostatně představila před deseti lety v brněnské galerii Na Bidýlku. Účastnila se řady zahraničních výstav, mimo jiné Liverpool Biennial v roce 2010, Biennale de Lyon v roce 2011, Sydney Bi-

Kam tě jako umělkyni posunula účast na benátském bienále? Bylo pro mě vzrušující účastnit se projektu, do kterého bylo začleněno tolik umělců, jejichž tvorba je mi blízká, včetně mnoha umělců art brut. Přestože jsem nakonec nebyla úplně přesvědčená o koncepci výstavy. Pro umělce vystavujícího v Benátkách je výborné, že jeho práci vidí skoro všichni, kteří se ve výtvarném světě pohybují, a jeho práce získá mezinárodní srovnání, ve kterém buď obstojí, nebo ne. Po Benátkách začalo chodit výrazně víc nabídek na výstavy, což bylo samozřejmě velmi povzbuzující. Zároveň to s sebou ale přineslo pocit, že je potřeba zvolnit. Přestože výstava je do jisté míry moje médium, protože práce obvykle dostane finální tvar až ve výstavním prostoru, nechci na ní být závislá. Neměla by se stát podmínkou mojí práce. Mám asi trošku zastaralou představu o umělci, kterého stále ještě žene nějaké vnitřní pnutí k tvorbě.

ennial v roce 2012 nebo Moscow Biennale v roce 2013. K realizaci samostatné výstavy ji v roce 2013 pozval Kunstverein Braunschweig a galerie Modern Art Oxford. Dosavadním vrcholem kariéry Evy Koťátkové byla její účast na Bienále současného umění v Benátkách roku 2013, kde vystavila instalaci Asylum. Její nadcházející projekty zahrnují účast na Triennale v New Museum v New Yorku nebo samostatné výstavy v Kunsthalle Baden Baden, MIT List visual arts center v Bostonu a Joan Miro Fondation v Barceloně. Evu Koťátkovou zastupuje pražská galerie Hunt Kastner Artworks a německá galerie Meyer Riegger s pobočkami v Karlsruhe a Berlíně. Její práce jsou zastoupeny ve sbírkách Centre Pompidou v Paříži, Metropolitního muzea v New Yorku, Ludwig Musea v Budapešti nebo Mudam Musea v Luxemburgu. Aktuální společná výstava s rakouským autorem art brut Josefem Hoferem Rámy a rámce v galerii Kabinet T. ve Zlíně trvá do 31. října.

Alšovo nábřeží 12 Praha 1 www.galerierudolfinum.cz

Ana Mendieta Traces/Stopy Galerie Rudolfinum 2/10/2014 – 4/1/2015

Ana Mendieta vytvořila během své krátké, ale velmi plodné tvůrčí dráhy jedinečný a invenční vizuální jazyk, který je intimní, provokativní a přesvědčivý zároveň. Používala vlastní tělo ve spojení s elementárními materiály jako je krev, oheň, země a voda, a vytvořila fyzicky působivé performance a pomíjivé „zemní a tělové sochy”, které spojují rituál s metaforami života, smrti, znovuzrození a duchovní transformace. Mendieta se narodila na Kubě v roce 1948. V roce 1961 ji její rodina poslala do Spojených států. Bolestná zkušenost přetržení kontinuity v životě, kulturního vykořenění a exilu – který považovala za svého druhu „osiření” – se později stane hybnou silou její tvorby. Ve snaze najít své místo a kontext ve světě začala Mendieta rozvíjet dialog mezi krajinou a ženským tělem. Umění Any Mendiety zaujímá „meziprostory”, je doma v prolukách mezi různými médii a uměleckými formami. Dotýká se různých oblastí novátorského umění 70. let – konceptuálního umění, land artu a performance –, ale nikdy do nich zcela nezapadá. Její pomíjivé, téměř nehmotné „zemní a tělové” sochy byly soukromé ceremoniály a meditační úkony, prováděné ve venkovním prostoru, které Mendieta dokumentovala pomocí filmu nebo fotografie. Na počátku 80. let začala Mendieta pracovat v ateliéru, vytvářela sochy a kresby, v nichž se nadále přímo zabývala přírodou, ovšem s trvanlivějším výsledkem. Tato poslední díla naznačují směr, jakým se její tvorba začala ubírat v době její náhlé smrti v roce 1985.

Generální partner galerie

Hlavní mediální partner

Mediální partneři

Partner audiovizuální techniky

téma

art + antiques

Na výletě Hrady a zámky včera dnes a zítra text: Johanka Lomová, Josef Ledvina, Radek Wohlmuth foto: Jan Rasch

Loni navštívilo památky ve správě Národního památkového ústavu 4,25 milionu lidí. Souboru objektů je to rozmanitý. Patří do něj zahrady Pražského hradu nebo ostravský důl Michal, dominují nicméně hrady, zámky a kláštery. Jejich údržbu a provoz mají na starosti kasteláni. Jak se jim žije? Co vše k jejich práci patří? Jak se správa hradů a zámků v posledních letech (ne)mění? Ze 104 objektů jsme vybrali čtyři. Každý z nich je díky své historii i přístupu kastelána v něčem jedinečný.

Zatímco Vranov nad Dyjí patří mezi tradiční zámky s prohlídkovou trasou postavenou v 70. letech, s paní kastelánkou, jež s místem spojila celý svůj život a systematicky se brání bulvarizaci prohlídek, Český Krumlov je dynamickým a všemu otevřeným místem, které patří mezi objekty nejpopulárnější (loni jej navštívilo 322 tisíc lidí). Hrad Grabštejn je naopak památkou mladou, před rokem 1989 sloužil jako kasárna a jeho současná podoba je výsledkem mnohaletého snažení a štědrých finančních dotací (veřejnosti byl plně otevřen až v roce 2009). Zlatá Koruna, jediný klášter v našem výběru, v loňském roce slavil výročí svého založení, prošel rekonstrukcí a díky nárůstu v návštěvnosti je označován za skokana loňského roku. Svébytnou součástí celého materiálů jsou fotografie Jana Rasche, který si naplánoval vlastní cestu po českých a moravských hradech a zámcích. Jeho snímky z Buchlova, Vranova, Konopiště a Točníku nejsou zamýšleny jako přímé ilustrace textu, na výše nadhozené otázky však rovněž reagují. Žádný z vybraných objektů nepatří mezi ty, které byly veřejnosti zpřístupněny jako první v průběhu 19. století (Karlštejn nebo Točník). Všechny objekty se státním majetkem staly po druhé světové válce na základě Benešových dekretů a pozemkových reforem. Benešovy

dekrety nejprve zestátnily 496 objektů a státní majetek se rozrostl po pozemkové reformě z roku 1947, Zákonu o nové pozemkové reformě z roku 1948 a dále také v 50. letech na základě darů od spolků a sdružení (například hrad Kunětická hora daroval státu v roce 1954 Muzejní spolek v Pardubicích). O tom, zda se hrad či zámek stal místem otevřeným veřejnosti, nebo získal jiné „praktičtější“ využití, rozhodovala od roku 1946 Národní kulturní komise, která v roce svého zřízení pod vedením historika umění Zdeňka Wirtha určila prvních 46 objektů určených pro zpřístupnění. O sedm let později již takových objektů bylo 131. Dnes Národní památkový ústav, správce nejdůležitějších památek, veřejnosti zpřístupňuje 101 objektů. Na počátku loňského roku došlo k zásadní restrukturalizaci ústavu, která znamenala především oddělení památkové péče (Územní odborná pracoviště) a správy majetku (Územní památková správa). Územním památkovým správám se zodpovídají jednotliví kasteláni, ty jim na oplátku poskytují odborné rady. I když jsou kasteláni zaměstnanci Národního památkového ústavu, názory, které v článku otiskujeme, jsou výhradně jejich soukromými stanovisky a nevyjadřují oficiální postoje ústavu.

H R A D T O Č N Í K / Za první republiky sloužila řada hradů (včetně Točníku) potřebám Klubu československých turistů

Vranov nad Dyjí Díky uměleckohistorické hodnotě Sálu předků a kaple Nejsvětější Trojice, které na konci 17. století navrhl architekt vídeňského baroka Johann Bernhard Fischer z Erlachu, bývá státní zámek Vranov nad Dyjí označován za „klenot mezi moravskými zámky“. Lze na něm navíc příkladně ukázat, jak objekty ve správě Národního památkového ústavu fungovaly v minulosti a jak se jim daří dnes. Geografické umístění při hranicích s Rakouskem, stejně jako turistická atraktivita oblasti spojená s přilehlou rekreační oblastí

vranovské přehrady a Národního parku Podyjí, měly a mají nepřehlédnutelný vliv na skladbu návštěvníků památky a její využití. Počátek moderní historie zámku můžeme klást do konce 30. let, kdy jej nacisté po obsazení pohraničí zkonfiskovali polskému rodu Stadnických. Po válce sice měli bývalí vlastníci naději získat majetek nazpět, ale zabránil tomu zákon o revizi první pozemkové reformy z roku 1947. Zámek byl zestátněn a krátce po roce 1948 se spolu s desítkami dalších památek ocitl na seznamu „objektů určených ke kulturně

výchovnému využití“. Na rozdíl od řady dalších vyvlastněných šlechtických sídel ho proto neobsadily státní statky ani se jeho prostory nezačaly využívat jako nemocnice, kasárna či věznice. Nová kapitola vranovského zámku se začala psát v roce 1969, kdy se jeho kastelánem stal Karel Janíček. Na počátku 70. let začala i díky jeho aktivitě šestiletá generální oprava objektu, jehož fasády v té době stále ještě zdobila protiletecká kamufláž z druhé světové války. Slavnostně byl, spolu s novou prohlídkovou trasou, otevřen na konci

art + antiques

PLEASE ACCEPT OUR CORDIAL INVITATION TO THE ST ART EXHIBITION WHICH WILL INAUGURATE OUR NEW GALLERY SPACE.

VÝSTAVA PROBÍHÁ 24. 10. – 23. 11. 2014 BALBÍNOVA 26, PRAHA 2 WWW.NOVAGALERIE.CZ

nové knihy

Molly a Zuza Klara Persson

Švédská autorka Klara Persson vypráví v dětské knížce Molly a Zuza o tom, jaké to je být dvojčetem. Být s někým od začátku pevně provázán. A pak se muset odtrhnout, abychom se k sobě mohli, tentokrát už z vlastní vůle, vrátit. Příběh lze číst i na obecnější rovině – jako výpověď o jakémkoli osudovém vztahu. Své by k tématu mohli říct Milena Dopitová, Věra Nováková či Vladimír Kopecký. Meander 2014, 33 str., 268 Kč

Louis Kahn – O promyšleném vytváření prostor Michael Merrill

Když architekt Louis Kahn v 60. letech navrhoval klášter u městečka Media v Pensylvánii, hledal takové řešení, které by co nejlépe odpovídalo životu sester, tedy samotě i setkávání. Výsledkem byl asymetrický shluk navzájem propojených budov, zasazený do pravoúhlého rámce cel. Michael Merrill přesvědčivě ukazuje, že Kahnův zdánlivě obskurní návrh odpovídá jeho úvahám o sdíleném prostoru a „architektuře spojení“. Archa 2014, 240 str., 549 Kč

Elsi a František Kyncl Petr Svoboda

Katalog připomíná letní výstavu Františka Kyncla a jeho manželky Elsi Spitmann v pražském Topičově salonu. Kyncl (1934–2011) byl významný český konstruktivista, který v roce 1968 emigroval do Německa. Spitmann pracovala dlouhá léta jako kurátorka galerie Hanse Meyera v Düsseldorfu. Jejich první společnou výstavu pojal kurátor Petr Svoboda jako dialog mužské energie „hledající v nekonečnu universa“ a ženské síly „vycházející z nitra terra mater“. Galerie výtvarného umění v Mostě 2014, 100 str., 300 Kč

Meda Mládková – Můj úžasný život Ondřej Kundra

Rozhovor se sběratelkou Medou Mládkovou má spád a razanci hodnou ženy, o níž je řeč. Co se týče umění, dozvídáme se zde vše podstatné. Jak se paní Meda dostala v 50. letech v Paříži ke studiu umění, jak začala budovat svou sbírku i to, jak získala na počátku 21. století objekt Sovových mlýnů. Nad lstmi a fintami, které ve svém osobním i profesním životě používala, zůstává občas rozum stát. Ctí knihy zůstává, že se vyhnula nadměrné cenzuře a představuje paní Mládkovou takovou, jaká je. Academia / Museum Kampa 2014, 178 str., 265 Kč

Czechscape Dan Merta & ateliér 4dim architects

Subjektivní portrét české krajinářské (landscape) architektury posledních dvaceti let s úvodním oddílem věnovaným krajinářství v době normalizace. Krajinou se v publikaci překvapivě míní především krajina městská. Architekturou pak například intervence do

běžného městského provozu. Najdeme tu ovšem i klasičtější revitalizace náměstí, tvorbu zahrad a parků. Úpravám krajiny ve smyslu přírody je věnována jediná kapitola. Galerie Jaroslava Fragnera 2014, 287 str., 490 Kč

Věci a slova Lada Hubatová-Vacková, Martina Pachmanová, Pavla Pečinková (eds.)

Předměty, které nás obklopují, splňují jak praktické, tak estetické požadavky. Životní praxe i vkus se ovšem mění. Antologie teoretických textů z dějin českého užitého umění Věci a slova ukazuje, jaká představa o „účelném a vlídném“ předmětu panovala na přelomu 18. a 19. století, mezi válkami a v 50. a 60. letech. Úctyhodný svazek doplňuje stejnojmenná výstava na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (do 6. 11.), kterou instalovala, podobně jako fotografická zátiší v knize, Eva Koťátková. UMPRUM 2014, 576 str., 650 Kč

/ připravila Kateřina Černá

antiques

art + antiques

Lötz v Klatovech text: Martina Lehmannová Autorka je kurátorkou Muzea hlavního města Prahy. foto (architektura): Karel Nováček

Secesní sklo z produkce šumavské sklárny Johann Lötz Witwe je jedním z vrcholů českého sklářství. V Klatovech, čtyřicet kilometrů od Klášterského Mlýna, kde firma sídlila, se v srpnu otevřelo nové muzeum lötzovského skla pojmenované PASK – Pavilon skla. K vidění je zde na šest set exponátů ze sbírky rakouského sběratele Ericha Lichtenwörthera.

Vystavená kolekce představuje nejvýznamnější produkty značky Lötz. Expozice se svým obsahem soustředí zejména na produkci z doby prvního a druhého desetiletí 20. století, kterou doplňují příklady meziválečné. Nejedná se tedy o kompletní seznámení s tvorbou firmy založené Johannem Lötzem v roce 1836 v Aníně. Výstava představuje práce vytvořené v době, kdy firmu vlastnil Max von Spaun (1856–1909). Sklárnu v Klášterském Mlýně převzal roku

1879 od Susanne Lötz-Gerstnerové, která firmu od roku 1844 vedla pod názvem „Johanna Lötze vdova“. Max von Spaun studoval strojírenství a byl důstojníkem u dělostřelectva a úředníkem lesní správy u Schwarzenberků, pro sklárnu tedy angažoval odborného ředitele Eduarda Prochasku. Původní především broušený sortiment doplnili výrobou barevných sklovin. Roku 1897 byla v Liberci představená produkce značky Louise Com-

fort Tiffany. V Klášterském Mlýně ji začali napodobovat a záhy se stali významným výrobcem duhujícího irisového skla. K prvním patřil dekor Papillon (motýl) s mnoha různými variantami. Pod označením nového dekoru Phänomen firma Johann Lötz Witwe úspěšně prezentovala svou produkci skla na světové výstavě v Paříži v roce 1900 a získala za ni Grand prix. Poháry vyrobené pro pařížskou expozici podle návrhu Franze Hofstättera jsou představené i v Pavilonu skla. Najdeme zde i dekor Pfauenaugen (paví oka) vyráběný s použitím metalických vláken od roku 1898, Argentan se zatavenými kousky stříbra, Ophir se zataveným zlatým prachem nebo fascinující Perlglas se zatavenými stříbrnými kuličkami. Známý je také dekor Argus s puntíky v ploše. Připomínají stookého vševidoucího obra Arga, který měl za úkol hlídat dceru argejského krále Ió, ale byl přelstěn a zabit Merkurem. Juno na památku rozesela jeho oči na ocas páva. Antikou byl inspirován i dekor Cephalonia, pojmenovaný podle ostrova Kefalonia. Po roce 1900 se v sortimentu firmy objevily i naturalistické motivy Nautilus, Oceanik, Neptun či realistické zobrazení částí rostlin.

Tango sklo Max von Spaun čile spolupracoval i s vídeňskými designéry, jako byli Josef Hoffmann,

Koloman Moser, Otto Prutscher, Hans Bolek, Jutta Sika a další. Od roku 1899 realizoval jejich návrhy pro firmu E. Bakalowits Söhne. Výjimečné bylo setkání s Leopoldem Bauerem, který navrhl pro firmu kolekci skutečně unikátního skla a také rekonstruoval Spaunovu vilu v Klášterském Mlýně. Poprvé se setkali v roce 1902 u příležitosti realizace obložení stěn čajovny pro uměleckou výstavu v Düsseldorfu kachlíky z irizujícího skla. V roce 1903 Leopold Bauer strávil ve sklárnách delší čas a vytvořil jedinečné návrhy asi padesáti váz, které podle jeho vlastních slov „je možno sestavovat v různých kombinacích“. Roku 1906 doplnil první sérii o další návrhy s dekory Titania a Melusin. V letech 1909–12 vyráběla sklárna předměty s leptaným dekorem navrhované firemním designérem Adolfem Beckertem. Roku 1908 předal Max von Spaun sklárnu synovi Maxmiliánu Robertovi. Pravděpodobně ho k tomu vedl špatný zdravotní stav, už v následujícím roce zemřel. Max von Spaun ml. se hned od počátku potýkal s potížemi, které vyvrcholily roku 1911 vyhlášením konkurzu. I přes tuto neblahou situaci nadále pokračovala velkorysá spolupráce s předními designéry. Produkce se obracela k výraznějším barevným odstínům, sytým opakním sklům s kontrastními hutními a malovanými dekory. Od roku 1913 se pro ně používal název Tango sklo. Jeho návrhy proslul především Michael Powolny či Hans Bolek. Tango sklo bylo oblíbené hlavně na počátku 20. let. Vedle toho se ale po válce firma nevyhýbala ani opakování námětů starších a ve svém sortimentu stále rozvíjela nové motivy irizovaného a leptaného skla. Ve 30. letech přišli s novinkou tzv. pěnového skla (Schaumglas) vyráběného zatavováním nesklovité hmoty (minerálií), které v konečném efektu připomínaly pěnu. Finanční krize spojená s proměnou politické situace ale firmu nakonec v roce 1939 položila. Sklárna sice ještě dál vyráběla pro jiné zadavatele, ale v roce 1947 byla definitivně uzavřena.

Pavilon karafiátů Za pozornost stojí nejen jednotlivé exponáty, ale i zdařilá rekonstrukce výstavního pavilonu, který byl původně postaven na

L E O P O L D B A U E R ( ?): V Á Z A / 1905

konci 50. let pro slavné klatovské karafiáty. Ty se zde pěstují od roku 1813 a postupným šlechtěním se podařilo dosáhnout unikátního vzhledu a fyzické odolnosti. Okvětní lístky klatovských karafiátů nemají typické vroubkování a na rozdíl od jiných karafiátů jsou odolné zimě a nepotřebují k pěstování skleník. Kroužek pěstitelů karafiátů založený roku 1954 sbíral se svými výpěstky tuzemské i mezinárodní šlechtitelské ceny. Jejich volání po výstavním prostoru přímo v Klatovech bylo nakonec vyslyšeno. Podle návrhu místního projektanta Miloše Jílka byl v rámci akce „Z“ zbudován na zahradě místního Vlastivědného muzea samostatný pavilon. Muzeum sídlilo v neorenesanční budově postavené na počátku 20. století podle návrhu plzeňského architekta Rudolfa

Stecha. Pavilon pro karafiáty získal zcela odlišnou formu na půdorysu širokého U, v níž se střetávaly vlivy doznívajícího socialistického realismu a nastupujícího bruselského stylu. Stěny byly prolomené vysokými okny, prostor suprafenestry vchodu zdobilo dílo malíře Vladimíra Levory, mimo jiné prvního ředitele Okresní galerie Klenová založené roku 1964. Karafiáty v pavilonu ale dlouho nevydržely. Nahradily je výstavy muzea, volného umění, zejména přehlídky tvorby amatérských umělců ANIMEX. V 80. letech byly budova muzea i pavilonu ve velmi špatném stavu a obě prošly rekonstrukcí. Okna pavilonu byla zazděna, vchod upraven, Levorovo dílo nahradila keramická plastika Jana Rybáka. Do pavilonu se nastěhovaly

manuál

Manuál pro milovníky současného umění Lekce 62. – Ano, generále! text: Ondřej Chrobák Autor je šéfkurátor Moravské galerie v Brně.

Televize, masmédium minulého století, nabízí milovníkům současného umění poskrovnu důvodů platit koncesionářský poplatek. Situaci nezměnil ani nový veřejnoprávní kanál ČT Art. Jediným formátem systematicky mapujícím umělecké dění zůstal magazín Artmix. Necelá hodina měsíčně přes veškerou snahu vystačí maximálně na selektivní a fragmentární pokrytí hlavních událostí a témat. V letošním zářijovém díle Artmix zprostředkoval velký rozhovor s novým generálním ředitelem Národní galerie v Praze Jiřím Fajtem. V dramaturgii pořadu má podobný materiál své nepochybné místo a důležitost. Za zvláštní pozornost však stojí zvolený způsob prezentace, který citoval formát reality show konkurenční televizní stanice. Jiří Fajt se proměnil do role Zdeňka Pohlreicha z Ano, šéfe! a Palác Kinských na Staroměstském náměstí v krachující restauraci. K dokonalosti chyběly pouze vypípané vulgarismy. Každý díl Ano, šéfe! má základní, podobně vystavěnou dějovou linku. Pravidelný divák se těší na Pohlreichovo zděšení před restaurací, exkurzi špinavou kuchyní s mrazáky plnými zkaženého jídla, naservírované blafy s rádoby legračními názvy, špatně sestavený jídelní lístek a konflikt s arogantním personálem. Následně přichází pokus o záchranu a napětí, zda podnik získá, nebo získá samolepku s hvězdičkou. V Artmixu byla bohužel realizována pouze první půlka popsaného formátu, komentovaná prohlídka po panoptikálním prostředí „vlajkové lodi“ Národní galerie. Jiří Fajt kritizoval exteriérové označení budovy, které naléhavě láká procházející na zpoplatněné veřejné záchodky a na prohlídku akvárií se sladkovodními rybami, místo na stálou expozici mimoevropského umění ze sbírek Národní galerie. V průchodu do paláce je vysazen hustý les „áčkových“ poutačů, pro-

pagující všechno možné i nemožné. Nádvoří dominuje nefunkční kašna improvizovaně zakrytá absurdní konstrukcí. Recepce galerie připomíná prostředí podnikové ubytovny. Na chodbách směrem ke kanceláři generálního ředitele zaměnil Jiří Fajt perspektivu běžného návštěvníka galerie za pohled zahraničního partnera, který jde za generálním ředitelem Národní galerie jednat o možné spolupráci. Ze záběrů kamery polévalo střídavě trapno a stud. Věrný divák kuchařské reality show však tentokrát marně čekal, že bude následovat rychlá akce. Personál galerie se nechopil košťat, nezačal odnášet zbytečné reklamní stojany a kytky z parapetů, nestrhával informace vytištěné ve wordu na kancelářských papírech formátu A4. Ze sklepa se v kádích nevyváželi sumci a candáti, z kašny nezačala prýštit voda a místo sportbaru se neotevřela galerijní kavárna. Zdeněk Pohlreich dává restauracím čas na základní úklid přes noc, na komplexní změnu přístupu v řádu několika týdnů. Kolik času dá Jiří Fajt sobě a svým spolupracovníkům?

Pravidelnou součástí Ano, šéfe! bývá také tzv. zátěžový test. Do nefunkční restaurace jsou pozváni figuranti hostů, kteří obsadí všechny stoly a objednávají si jídlo a nápoje. Krásný sen majitelů o plné hospodě se okamžitě mění v nejhorší noční můru. Obsluha ani kuchyně nestíhají, zmatek střídá zmatek, nervy tečou plným proudem. Inscenovat podobnou situaci v galerii by rozhodně nebylo od věci. Jak by nápor návštěvníků zvládla prodejna lístků, šatna, ostraha nebo kustodi? Neporouchal by se intenzivním provozem výtah? Nedošel by okamžitě na toaletách papír a tekuté mýdlo? Kdo by ho během dne doplňoval? Ve výstavních prostorách by stoupala vlhkost a teplota, stačila by kapacitně současná vzduchotechnika? Těšili by se zaměstnanci galerie druhý den do práce? Scénář reality show v Národní galerii nepíší scénáristé, ale sama realita. První řada s názvem „Jmenování Jiřího Fajta“ měla dobrou zápletku i sledovanost. Povede se podobně pokračování „Velký úklid“? Získá Jiří Fajt a Národní galerie samolepku? Uvidíte a pokud možno nepřepínejte!

N Á R O D N Í G A L E R I E N A S V O U P R V N Í H V Ě Z D I Č K U S T Á L E Č E K Á / foto: TV Prima

recenze

art + antiques

Čína na Pražském hradě Poklady staré Číny v Císařské konírně text: Olga Lomová Autorka je profesorkou dějin čínské literatury na FF UK v Praze.

Výstava jako doprovodný jev diplomatických styků a hospodářské výměny není nic neobvyklého. Pokud se vlády dotčených zemí rozhodnou zásadně zintenzivnit spolupráci či navazovat nová spojenectví, pak je pravidlem, že se objeví výstava mimořádná, v níž se zahraniční partner ukazuje jako země s bohatou kulturní tradicí či originálním současným uměním. Obojí – současnost i tradici – již vyzkoušela Čínská lidová republika ve spolupráci s Pražským hradem. Loni jsme v Císařské konírně měli příležitost vidět soukromou čínskou sbírku současného umění (viz AA 2013/09), letos se na výstavě konané pod záštitou prezidenta České republiky, velvyslankyně ČLR a MKČR seznamujeme s Poklady staré Číny. V obou případech je to pro české milovníky čínského umění zklamání. Hlavním důvodem je neodborný přístup k přípravě výstav, do něhož se promítá absence povědomí o minulých čínských výstavách v Praze a o bohatých českých sbírkách čínského umění, včetně stálé expozice NG v Paláci Kinských. Prohlubování česko-čínských kulturních vztahů v neodborných rukou nakonec vede k marginalizaci českých specialistů i českých sbírek, které uvízly v začarovaném kruhu nedostatku finančních prostředků, návštěvníků i výstavních prostor. Těžko říct, zda je v tom víc nevědomosti, nebo pohrdání kulturou a těmi, kdo jí rozumějí.

Poklady staré Číny V rámci „otevírání dveří“ a lepšího „porozumění“ Číně, o němž poslední rok hovoří čeští politici, probíhá na Pražském hradě výstava „sto šedesáti předmětů zapůjčených z význačných muzeí v Čínské lidové republice, které zachycují období pěti tisíc let čínských dějin od neolitu až po poslední vládnoucí dynastii“ (doprovodný leták;

T E R A K O T O V Á A R M Á D A V C Í S A Ř S K É K O N Í R N Ě / foto: Správa Pražského hradu

na webových stránkách Hradu je kupodivu uváděno pouze devadesát předmětů?!). Organizátory jsou Správa Pražského hradu, Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce a čínská vládní organizace Art Exhibition China. Koncepce výstavy, kterou připravil čínský kurátor Wang Jun (Wang Ťün), je primárně historická (počátky čínské civilizace a vznik prvních států a „kulturní rozmach v době mezi přelomem letopočtu a desátým stoletím n. l.“ – kam je poněkud překvapivě řazeno i sjednocení Číny roku 221 př. n. l.); třetí tematický blok je zaměřen na představení různých řemeslných technik od 14. století do konce císařství v roce 1911. Celkové pojetí působí rozpačitě. Pokud bylo cílem představit průřez čínskou civilizací od nejstarších dob až po konec císařství, pak je výstava spíše matoucí. Období roztříštěnosti mezi 3. a 6. stoletím, kdy do Číny intenzivně pronikal buddhismus a pod cizími kulturními i etnickými vlivy došlo k výrazné proměně čínské civilizace, je sice zastoupeno několika předměty, v celkové koncepci však spadá do jednoho celku se

sjednocením Číny ve 3. století př. n. l., upevněním čínského impéria za dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) a jeho obnovením za dynastie Tchang (618–907), a to s převahou tchangských artefaktů. Z nepochopitelného důvodu je vynechána dynastie Sung (960–1279), obecně považovaná za vrchol čínské kultury, i období mongolské nadvlády za dynastie Jüan (1279–1368). Mingy (1368–1644), další velká dynastie, překrývá poslední mandžuská dynastie Čching (1644–1911), obecně považovaná spíše za období úpadku, zde je však zastoupeno nejpočetnější kolekcí předmětů. Největším zklamáním výstavy je vedle absence reprezentativních ukázek sungského porcelánu také minimální zastoupení malířství, (jedinou ukázkou je album v žánru – nikoli „stylu“, jak praví popiska – květin a ptáků od méně známé autorky 18. století Ma Čchüan) a také absence kaligrafie, tedy uměleckých projevů, které mají Češi tradičně spojené s rafinovaností čínské kultury. Výstavě dominují postavy dvou vojáků z hrobu Prvního císaře. Osamělá přítom-

inzerce

VNITŘNÍ SVĚTLO

16. 10. 2014 — 11. 1. 2015 Muzeum moderního umění Denisova 47, Olomouc www.olmuart.cz

IVAN THEIMER

KAREL MALICH

www.olmuart.cz

www.dokument-festival.cz

Továrna Ji.hlava

18. Mezinárodní festival dokumentárních lm Ji.hlava

Továrna v naší minulosti jako vizuální fenomén Filmové korespondence: výstava dopis p edních sv Alain Resnais: unikátní rané portréty výjime ných výtvarník

artmix

Centrum současného umění DOX Martin Rajniš: Huť architektury (do 17. 11.); StartPoint: Prize for Emerging Artists 2014 (do 27. 10.); This Place (od 24. 10. 2014 do 2. 3. 2015) Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie AVU Lenka Falušiová, Alena Kožená, Eva Vápenková: Spirála krajiny (do 23. 10.); Vanessa May, Gretta Louw: Symbols and Routine (od 29. 10. do 13. 11.) U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz

Latin Art Gallery Rosana Azar: Vize (od 10. 11. do 20.11.) Jungmannova 17/3, Praha 1 / www.latin-art.com Galerie Futura Z. Baladrán, V. Girsa, I. Grosseová, B. Kleinhamplová, J. Kolský, P. Sterec, V. Rada, Rafani, S. Sobotovičová, J. Šerých, L. Vítková, Junsheng Zhou: Kometa (do 4. 1. 2015) Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraproject.cz Karlin Studios P. Barényi, P. Cibák, A. Cséfalvay, J. Kyša, J. Mitríková & D. Demjanovič, A. Novota, Š. Papčo, K. Poliačiková, B. Sirka, A. Šakový: Past Present Past (do 26. 10.) Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín / www.karlinstudios.cz Galerie Millennium Věra Boudníková-Špánová: Výběr z díla; Mine Oka: Hlubinné ryby – filosofie po katastrofě (od 9. 10. do 21. 10.) Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác intervence_2 Adam Vačkář: První a poslední věci (do 30. 11.) Karlova 2, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům fotografie Andreas Müller-Pohle: Koincidence. Výběrová retrospektiva (do 26. 10.) Revoluční 5, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Kamenného zvonu Josef Váchal: Magie hledání (do 4. 1. 2015) Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Zlatého prstenu Kateřina Zochová: Start up (do 9. 11.) Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Městská knihovna Milena Dopitová: Miluji a přijímám (od 30. 11.) Mariánské nám. 1, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Zámek Troja Vášeň, sen a ideál; Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp (do 2. 11.) Zámek Troja, Praha 7 / www.ghmp.cz Galerie MIRO Wolfe von Lenkiewicz: Paintings (do 19. 10.) Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 / www.galeriemiro.cz Galerie Polského institutu v Praze Soutěž Vícejazyčnost je bohatství 2014 (do 17. 10.) Malé nám. 1, Praha 1 / www.polskyinstitut.cz Galerie 1 (MÚ Praha 1) Výstava: Přítomnost a budoucnost Prahy 1 (do 18. 10.); Jaroslav Valečka, Markéta Korečková: Obrazy a plastiky (od 22. 10. do 22. 11.) Štěpánská 47, Praha 1 / www.galerie1.cz Museum Kampa Richard Fremund: Retrospektiva (do 7. 12.) Sté výročí od narození Jiřího Koláře (do 18. 1. 2015) U Sovových mlýnů 2, Praha 1 / www.museumkampa.cz

NG – Salmovský palác Josef Frührich: Z Chrastavy do Vídně (od 17. 10. 2014 do 25. 1. 2015) Hradčanské náměstí 1, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Schwarzenberský palác Pocta Michelangelovi (1475 – 1564) (do 19. 10.) Hradčanské náměstí 2, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Veletržní palác Vivat Musica (do 2. 11.); Cena Jindřicha Chalupeckého – Finále 2014 (do 4. 1. 2015); Fluxus. Evropské festivaly 1962-1977 (do 4. 1. 2015) Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz

CHEB

Galerie výtvarného umění Vladimír Skrepl: Lež a lži (do 23. 11.); Petr Dub: Další způsob jak nevytvářet obrazy (do 4. 1. 2015) Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz

KLATOVY

GKK – Galerie u Bílého jednorožce Milan Perič: Luther’s army (do 2. 11.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz GKK – Kostel sv. Vavřince Zuzana Čížková: Moje cesty (do 31. 10.) Plánická, Klatovy / www.gkk.cz

NG – Valdštejnská jízdárna Otevři zahradu rajskou: Benediktini v srdci Evropy 800 - 1300 (od 7. 11. 2014 do 15. 3. 2015) Vajdštejnská 3, Praha 1 / www.ngprague.cz

GKK – Zámek Klenová, Sýpka Roman Franta: Jenom láska; Frank Domin a Dominik Domin: Fotografie (do 31. 10.) Klenová 1, Janovice nad Úhlavou / www.gkk.cz

NG – Klášter sv. Anežky České Pocta Michelangelovi (1475 – 1564) (do 19. 10.) Hradčanské náměstí 2, Praha 1 / www.ngprague.cz

LITOMĚŘICE

Trafačka – Trafo Gallery B. Bálková, J. Červeňák, Z. Daněk, J. Jírovec, R. Macke, P. Proško, L. Vendlová: Re-prezentace (do 19. 10.) Kurta Konráda 1, Praha 9 / www.trafacka.cz UPM – hlavní budova Vně a uvnitř (do 11. 1. 2015) 17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz UPM – Chodovská tvrz Ptáci, křídla: ÚBOK a přátelé (do 1. 11.) Chodovská tvrz, Praha 4 / www.upm.cz UPM – Obecní dům Secese: Vitální umění 1900 (do 31. 12. 2015) Nám. Republiky 5, Praha 1 / www.obecnidum.cz

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích Vladimír Švec: Cestou (od 10. 10. do 16. 11.); Bohumil Zemánek: Sochy (do 19. 10.) Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz

LIBEREC

Oblastní galerie Liberec Erwin Müller: Malíř nové věcnosti (do 16. 11.); Ondřej Kopal / Richard Adam: autor / sběratel; Kotvy máje: České obchodní domy (do 30. 11.) Masarykova 14, Liberec / www.ogl.cz

MIKULOV

Regionální muzeum v Mikulově Piaristické školy v Mikulově a jejich vědecké přístroje; Z pokladů mikulovských farností (do 31. 10.) Zámek 1, Mikulov / www.rmm.cz

NÁCHOD

BRNO

Galerie výtvarného umění Václav Macháň: obrazy, kresby, grafika – přízemí a ochoz; Alžběta Skálová: ilustrace a autorské knihy – kabinet kresby a fotografie (do 9. 11.) Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz

MG – Jurkovičova vila Josef Hoffman a architekti moravské moderny z Wagnerovy školy ve Vídni (do 26. 10.); Krajinou Koncernovaného designu (do 29. 3. 2015) Jana Nečase 2, Brno / www.moravska-galerie.cz

OLOMOUC

MG – Pražákův palác 26. Bienále Brno (do 26. 10.) Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz

MG – Místodržitelský palác Holland_retro_style (do 26. 10.) Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum 26. Bienále Brno (do 26. 10.) Husova 20, Brno / www.moravska-galerie.cz Richard Adam Gallery Jakub Špaňhel; Galerie na Mostě – Vladimír Houdek; Galerie za Stěnou – Jiří Franta (do 25. 1. 2015) Ve Vaňkovce 2, Brno / www.wannieckgallery.cz Dům umění města Brna Olaf Brzeski: Denně se rozpolcuji; Důstojnost lidstva (do 16. 11.) Malinovského náměstí 2, Brno / www.dum-umeni.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Dům umění Kateřina Šedá (od 15. 10. do 16. 11.) Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice / www.ducb.cz Alšova Jihočeská galerie – Zámecká jízdárna Dmitrij Kadrnožka (do 16. 11.); Tibetské umění v českých sbírkách (od 16. 10. do 23. 11.) Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou, č. p. 144 / www.ajg.cz

MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Ivan Theimer: Cesta světla (do 16. 11.) Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz MUO – Muzeum moderního umění Karel Malich: Vnitřní světlo (od 16. 10. do 11. 1. 2015) Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz

OSTRAVA

Galerie města Ostravy Michal Kalhous: Muž a žena; D. Nová, K. Zadrick, K. Dvořáková Ruměná: Kůže z dechu (do 30. 11.) Ruská 2887/101, Ostrava – Vítkovice / www. galeriemestaostravy.cz

Industrial Gallery One Step Forward vol. 3: CZ/SK malba (do 10. 10.) Zahradní 10, Ostrava / www.industrialgallery.cz Galerie výtvarného umění v Ostravě – Dům umění Zářivý krystal: Bohumil Kubišta a české umění 1905 – 2013 (do 4. 1. 2015) Jurečkova 9, 702 00 Ostrava 1 / www.gvuo.cz

PLZEŇ

ZČG – „13“ Karikatura a její příbuzní: Kreslíři a společnost v Čechách 19. století (do 18. 1. 2015) Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz ZČG – Masné krámy Josef Váchal: Napsal, vyryl, vytiskl a svázal (od 15. 10. 2014 do 1. 1. 2015) Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz

INZERCE

PRAHA

komiks

art + antiques

A D

I M

I S K R E P L Galerie výtvarného umění v Chebu 9. 10. – 23. 11. 2014 Kurátorky Edith Jeřábková a Barbora Kleinhamplová

art + antiques

Parker navazuje na svou více než 125letou tradici a představuje novou barevnou škálu Duofold inspirovanou historickými barvami tohoto legendárního modelu.

Prodejce Parker Duofold naleznete na www.PrestizniPsani.cz Distributor pro ČR: www.activa.cz, www.facebook.com/parker.pera