9 771213 839008
09
09
září 2014 99 Kč / 4,70 ¤
+ slevové kupony uvnitř časopisu 91
92
art + antiques
STAVY MYSLI — ZA OBRAZEM GASK
Květa Válová , Rozh 1997, áněč m GASK raků, O 179 6
Od 25. května 2014 Nová stálá expozice GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora
Milo š (čer Ševčík, ven Bub á, li 197 0, G zelená, ny ASK ž P 53 lutá), 7
www.gask.cz
editorial /
Podobnost čistě náhodná
Nejméně patnáct let [čeští] politici a kulturní veřejnost kritizují, že [česká] muzea zaostávají ve srovnání s institucemi v USA a Velké Británii: jsou často ušmudlaná, nedůsledná v péči o sbírky, díla jsou špatně označená, expozice postrádají nápad, snahy oslovit širší veřejnost jsou zanedbatelné a až na pár výjimek muzea nedokáží přilákat větší počty návštěvníků. Čas od času je do vedení jmenován nějaký cizinec (…) v naději, že s sebou přinese trochu toho magického know-how. Záhy je ale vyhozen nebo vyhozena tak ponižujícím, destruktivním a neprofesionálním způsobem, který by byl v USA nebo ve Velké Británii nemyslitelný. Má to tři důvody: Za prvé – muzea jsou vnímána jako političtí pěšáci, s kterými lze hrát v lokálních mocenských hrách. Za druhé – je široce rozšířená představa, že muzea a výstavy by měly vydělávat peníze. Za třetí – panuje mylné přesvědčení, že [česká] muzea zaostávají, protože v jejich čele stojí odborníci, a že jejich nahrazení manažery by vyřešilo všechny problémy. Skutečnost je taková, že žádné muzeum plnící všechny své funkce negeneruje profit, málokterá výstava je zisková a v čele jediného muzea v USA nebo Velké Británii nestojí manažer. Ředitel Metropolitního muzea je odborníkem na tapiserie, ředitel Tate se specializuje na současné umění, dokonce i Nadace J. Paula Gettyho, obrovský kulturní komplex s nadačním jměním 4,2 miliardy dolarů, jmenovala jako svého třetího prezidenta historika umění, po dvou administrativních ředitelích. Tito ředitelé-odborníci mají rozhodovací pravomoc, zatímco manažeři na nižších pozicích jsou jim k ruce. Správní rady nejsou od toho, aby se míchaly do provozních věcí, ale aby garantovaly bezpečnost sbírek, schvalovaly velké investice, získávaly peníze, radily a obecně poskytovaly řediteli podporu. Výše uvedený text není z mé hlavy a původně ani nebyl zamýšlen jako komentář k situaci českých muzeí. Jde o článek Anny Somers Cocks, vydavatelky časopisu The Art Newspaper, o poměrech v Itálii. Stačí však nahradit jméno země a rázem, jako by byla řeč o nás. Zneužívání veřejných institucí v mocenských hrách, víra v manažery a tlak na ziskovost, to všechno dobře známe. Jediné, s čím zatím nemáme zkušenost, jsou cizinci v čele českých muzeí a galerií. Na post hlavního kurátora Národní galerie od září nastupuje Polák Adam Budak. Přejme jemu i nám všem, aby italský scénář v jeho případě neplatil.
Obsah
09
> Komunita rybářů 4 / dílo > V čekárně dr. Schauera 2 / úhel
Petr Šourek
Marcel Fišer
6 / zprávy 12 / výstava
> Josef Váchal: Magie hledání
Hana Klínková
19 / aukce 26 / portfolio
> Jan Poupě 28 / rozhovor > René Roubíček Johanka Lomová, Milan Hlaveš, Jan Wollner 36 / téma > Nové stálé expozice Ondřej Chrobák 42 / profil > Ana Mendieta Tereza Jindrová 48 / galerie > Dům umění České Budějovice Radek Wohlmuth
Radek Wohlmuth
51 / staveniště 52 / architektura
> Spolkový dům ve Slavonicích 56 / architektura > Hans Hollein Filip Šenk 62 / knižní recenze > Na cestě k modernosti Mariana Dufková 64 / antiques > Koberce z NPÚ Sabina Malcová 66 / na trhu > Otakar Novotný Ladislav Zikmund-Lender 72 / zahraniční výstava > Arcivévoda sběratel Tomáš Valeš 75 / manuál > Lekce 61. Natalia LL Ondřej Chrobák 77 / recenze > Zbyněk Sekal, Petr Kvíčala, Adriena Šimotová Johanka Lomová, Kamil Nábělek, Radek Horáček 85 / na východ > Díl 27. Beobachter Dušan Buran 88 / komiks > Umělec Karolina Jirkalová
Františka Lachmanová, Tomáš Končinský
Jan Skřivánek
obálka
>
J O SEF VÁC H A L : K RE SEBN Ý Z Á S A H D O K NIH Y
H. P. BL AVAT SK Á ( V Ý ŘE Z) / 1903–1920 / Památník národního písemnictví
Aplikace Kiosk Navigator
Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) Redaktoři: Karolina Jirkalová, Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník Na přípravě čísla a webu se podíleli: Dušan Buran, Bětka Cibulková, Mariana Dufková, Marcel Fišer, Milan Hlaveš, Radek Horáček, Ondřej Chrobák, Tereza Jindrová, Hana Klínková, Tomáš Končinský, Františka Lachmanová, Sabina Malcová, Kamil Nábělek, Jiří Pospíšil, Filip Šenk, Petr Šourek, Tomáš Valeš, Tomáš Vlček, Jan Wollner, Ladislav Zikmund-Lender / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 8. září 2014. Příští číslo vyjde začátkem října. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz
12
výstava
art + antiques
J. V. J. V. K výročí Josefa Váchala text: Hana Klínková Autorka působí v Památníku národního písemnictví.
Na úterý 23. září připadne kulaté 130. výročí narození Josefa Váchala. Při této příležitosti se již letos konala, koná a bude konat řada výstav a bude vydáno několik publikací. Váchal se zřejmě na „druhém břehu“ parádně baví, jaký kolotoč se kolem jeho jména a jeho jubilea roztáčí. Škoda že nemůžeme slyšet jeho peprné a jistě trefné glosy.
Váchalovské výročí výrazně zamotalo hlavu muzejníkům a archivářům, a to především ve dvou pražských institucích, které vlastní dva nejrozsáhlejší pozůstalostní celky Josefa Váchala, tedy v Památníku národního písemnictví a v Národním muzeu. Zápůjček na několik výstav a materiálů na scanování do katalogů bylo až neskutečné množství. Může za to díky rozsáhlosti svého výtvarného i písemného díla autor sám, velice to ale násobí složitosti a spletitosti přírůstků, které jsou například v Památníku národního písemnictví uloženy ve třech různých sbírkových odděleních (archivu, knihovně, uměleckých sbírkách). Pracovníci Knihovny Národního muzea se při nekonečném vyřizování a „papírování“ okolo Váchala uchýlili ke zjednodušujícímu způsobu označení všeho, co s ním souvisí, zkrácením do iniciál J. V. a přezdívce „Jeho Výsost“. Tu už Váchalovi v Národním muzeu (a asi nejen tam) nikdo neodpáře. Nejspíš by ho to pobavilo, je to humor v jeho intencích. Vždyť i Josefu Hodkovi, příteli a žákovi v dřevorytu, toleroval oslovení „Mistr“. Váchal ho naopak oslovoval jako svého „žáka“. V tomto smyslu je potřeba číst začátek jednoho z dopisů „M. M. M. Váchale!“, to znamená „Můj milý Mistře Váchale!“. Podobný způsob oslovení najdeme ve Váchalově korespondenci dalším přátelům, tak například za oslovením „Vážený pane tři B!“ se skrývá Bedřich Beneš Buchlovan.
Výstavy J. V. 2014 Jako první spustilo menší výstavní akci k Váchalovým narozeninám Prácheňské muzeum v Písku. Název: Josef Váchal – rytec, spiso-
vatel – mystik a vizionář, kurátorka: Irena Mašíková Konštantová, termín: 9. 4.–11. 5. 2014. Písek se opakovaně a věrně k Váchalovi hlásil a hlásí. Ten zde coby malý chlapec a jako nemanželské dítě našel útočiště u svých prarodičů (tedy rodičů svého otce) a strávil zde dětství a kus mládí. Na domě rodiny Tonnerů „Na Budějovce“, ve kterém prarodiče J. V. nedaleko náměstí bydleli, se dnes nachází pamětní deska s připomenutím Váchalových dětských let. Do tandemu akcí se připojila rozsáhlejší výstavou (znalci Váchalova života i díla velice pozitivně hodnocenou) Litomyšl, další město, které je Váchalovu odkazu věrné a zapojilo ho trvale do své historie a svého vnitřního duchovního života. Váchal zde strávil spoustu času v letech 1920–1924 výmalbou domu Josefa Portmana a zhotovením vyřezávaného a malovaného nábytku. Byla to léta, kdy řešil manželskou krizi, prožíval lásku ke své přítelkyni Anně Mackové a zažil smrt své ženy. I když se v Litomyšli věnoval hlavně práci, užil si i zábavu a vypil nejeden půllitr piva v hospodě Na sklípku. Název výstavy: Josef Váchal – Mystik neukázněný, kurátor: Roman Vosička, pořadatel: Městská galerie Litomyšl, termín: 8. 6.–31. 8. 2014. Dalším připomenutím váchalovského jubilea je výstava ve Čkyni, městečku nedaleko Vimperka. Lze ji nalézt v místní synagoze, kterou opravila a provozuje místní Společnost pro obnovu synagogy. Název P O R T R É T J I N D R Y I M L A U F A ( P O R T R É T M R T V É H O S P I S O V A T E L E ) / 1921 olej, plátno / 100 × 67 cm / GMU Hradec Králové
13
inzerce
18
art + antiques
aukční dům
20. aukce Umění a starožitnosti Sobota 11. 10. 2014 od 14 hod. Valentinská 7 / Praha 1 / Staré Město Výstava dražených předmětů tamtéž od 4. do 10. října. Otevřeno denně 10—18 hod. www.valentinum.cz
Plukovnická čepice / Rakousko-Uhersko, druhá polovina 19. století zdobeno kovovou výšivkou a koňskými žíněmi, mosazné aplikace v podobě orlice a lvích hlav / celková výška 20 cm Vyvolávací cena: 6 000 Kč prodáno na 19. aukci
Dosažená cena: 21 000 Kč
ANNO 1991
PROGR AM AUKČNÍ SÍNĚ
123. Aukce
(obrazy, kresby, grafika, sochy) 25. 9. 2014 od 18 hodin
124. Aukce
(knihy, bibliofilie, rukopisy, mapy, místopis, asiatika, akt a erotika, plakáty, humor, grafika) 22.–23. 10. 2014 od 17 hodin
125. Aukce
(Aukční den společně s Aukční galerií Kodl) 30. 11. 2014 od 13 hodin Praha-Žofín PROGRAM GALERIE
Smyslné nokturno – Jan Chaloupek
10. 9.–10. 10. 2014
Aukční síň Vltavín, Masarykovo nábř. 36, Praha 1
Rudolf Dzurko (1941–2013): Zlatý časy ve Skalici, 2002, skleněná drť, sklo, lepidlo, 90,5 × 116 cm, rám provenience: z majetku rodiny autora, vyvolávací cena: 150 000 Kč
www.auctions-art.cz
aukce
19
První pololetí v číslech Praha – Trh s uměním v prvním pololetí pozvolna klesal. Od ledna do konce června sběratelé a investoři na českých aukcích utratili kolem 420 milionů korun*, což je o několik desítek milionů korun méně než ve stejném období v letech 2013 a 2012. Oproti výsledkům z loňského června se celkový objem trhu snížil téměř o čtvrtinu. Nutno dodat, že loňské první pololetí bylo z hlediska obratu rekordní. Index ART+, který vedle obratu sleduje i cenové nárůsty a hodnotu neprodaných položek, zakončil první pololetí na hodnotě 631,77 bodu. Od prosince tak ztratil 23 procent své hodnoty. Pokles celkového objemu trhu není novým fenoménem, Index ART+ z měsíce na měsíc klesá již od loňského září, kdy byl na svém historickém maximu 880,16 bodu. Důvodem není pokles cen, ale skutečnost, že díla v nejvyšší cenové kategorii nakupuje jen omezený okruh kupců a že nabízené obrazy jsou mnohdy zaměnitelné. U řady autorů platí, že práce srovnatelné kvality se na trhu za rok objeví i několikrát, a kupci si tak mohou vybírat. Z obrazů nabízených za více než půl milionu korun zůstává bez kupce zhruba třetina položek. Za více než milion korun se letos zatím prodalo 64 položek, což je o 25 milionových obrazů méně než ve stejném období loňského roku. Hranici sta tisíc korun překonalo dalších bezmála 500 uměleckých děl a starožitností. Nejdražším dílem prvního pololetí se stal drobný kubistický obraz Emila Filly Hlava muže s dýmkou z roku 1915, který se na květové aukci Galerie Kodl prodal za 16,8 milionu korun. Do první desítky se vedle Filly dostali ještě Jan Zrzavý, Otakar Kubín, italský renesanční mistr Paris Bordone, ruský malíř Konstantin Korovin a hned třemi svitky je zastoupen moderní čínský klasik Čchi Paj-š’. Zatímco v případě nejslavnějších autorů lze hovořit o tom, že ceny jsou na svém momentálním vrcholu (maxima Emila Filly, Václava Špály, Jana Zrzavého, Toyen či Jindřicha Štyrského jsou vesměs čtyři a více let staré), u méně frekventovaných jmen jsme dál svědky řady autorských rekordů. Za prvních šest
R E K O R D N Í D R I T K O L / z aukce 1. Art Consulting / foto: Jan Rasch
měsíců letošního roku jich padlo kolem třiceti, nepočítaje v to zahraniční autory či umělce, jejichž díla se na trhu objevují jen ojediněle. Z umění přelomu 19. a 20. století lze zmínit rekordy Vlaha Bukovace (2,64 milionu), Joži Uprky (2,28 milionu) a Beneše Knüpfera (690 tisíc), z klasické moderny Otakara Kubína (6,4 milionu), Františka Foltýna (4,68 milionu) či Václava Zykmunda (3 miliony korun). Nejpočetnější skupinu nových rekordmanů najdeme v kategorii poválečného umění, ve které ceny zatím nejsou tak pevně ukotvené jako v případě staršího umění. Nových cenových maxim dosáhli Stanislav Podhrázský (900 tisíc), Stanislav Kolíbal (900 tisíc), Jan Koblasa (528 tisíc), Vladimír Fuka (408 tisíc) nebo Bedřich Dlouhý (372 tisíc). Pozitivní zprávou je také několik rekordů za fotografie, které by snad mohly signalizovat nárůst sběratelského zájmu o toto zatím podceňované médium. Dohromady sběratelé za fotografie v prvním pololetí utratili téměř 5 milionů korun, což je víc než loni za celý rok. Nových rekordů dosáhli František Drtikol (504 tisíc) i Josef Sudek (336 tisíc korun), přičemž ani u jednoho nešlo o jejich nejcharakterističtější práce. Úspěchem je také cena 325 tisíc korun za velkoformátovou dobovou zvětšeninu od Jana Svobody. Nejen že šlo o autorský rekord, ale současně také o první takto vysokou cenu za poválečnou fotografii.
* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.
Novým rekordem za dílo asijského umění je cena 11,5 milionu korun za tušovou malbu Šest krevet od již zmiňovaného Čchi Paj-š’e. Dosažená cena byla velkým překvapením, neboť svitek na aukci galerie Arcimboldo startoval na 2,2 milionech korun. Šlo na druhou stranu již o čtyřicátý druhý Čchiův svitek vydražený na českém trhu za více než milion korun a za posledních pět let čínští kupci za jeho díla na českých aukcích utratili přes 170 milionů korun. Kategorie starožitností nadále poněkud stagnuje. Zatímco v případě obrazů je polovina záznamů v desítce historicky nejdražších děl mladší tří let, mezi rekordní starožitnosti se v posledních třech letech dostala pouze letos dražená francouzská pistole, která s cenou 992 tisíc korun figuruje na deváté příčce. Na prvním místě je již dlouhých osm let šatní skříně od Otto Prutschera s cenou 2 miliony korun. / js
Mednyánszky a Laluha Bratislava – Na pětici aukcí, které se v prvním pololetí konaly v Bratislavě, sběratelé a investoři utratili dva miliony eur (přibližně 55 milionů korun). Ve stejném období loňského roku to bylo ještě o milion eur víc. Za více než 33 tisíc eur, což zhruba odpovídá milionu slovenských korun, se prodalo dvanáct děl, o čtyři méně než v roce 2013.
20
aukce
Nejdražším obrazem byla krajina Mokřady od Ladislava Mednyánszkého, vydražená na aukci společnosti Soga za 100 tisíc eur. Jde o třetí nejvyšší cenu za malířovo dílo, předaukční odhad nicméně počítal s ještě vyšší částkou. Za více než 30 tisíc eur byly vydraženy ještě tři další Mednyánszkého obrazy. Z klasické moderny, která stejně jako v případě českých aukcí patří k tahounům trhu, byla za vysoké částky dražena díla Júlia Jakobyho (dva obrazy po 45 tisících), Jana Hály (45 tisíc), Imra Wienera Kráľa (43 tisíc) a Martina Benky (36 tisíc korun). Z českého pohledu byla zajímavá také dražba obrazu Zpěvačky od Cypriána Majerníka, který se před dvěma lety prodal v Praze v přepočtu za 24,2 tisíce eur. V Bratislavě se v dubnu prodal ještě o čtyři tisíce dráž. Jakkoli se může zdát, že jde o poměrně dramatický nárůst, ve skutečnosti se ukazuje, že ceny v Praze a v Bratislavě se vyrovnávají. Pokud prodávající platil standardní provize, na opětovném prodeji dokonce tratil téměř šest tisíc eur. Několik „milionových“ prodejů se odehrálo i v rámci poválečného umění. Zatímco cena 35,4 tisíce za obraz Milana Paštéky je bezmála již normou (autorův dva roky starý cenový rekord má hodnotu více než 60 tisíc eur), velkým překvapením se stala dražba obrazu Tři
art + antiques
M I L A N L A L U H A : T Ř I C H L A P I / 1967 / olej na plátně / 70,5 × 100 cm / cena: 75 520 eur
chlapi z roku 1967 od loni zesnulého Milana Laluhy. Obraz se vyšplhal až na 75,5 tisíce eur, přibližně dvojnásobek předaukčního odhadu. Dosažená cena je nejen novým autorským rekordem, ale současně i nejvyšší částkou zaplacenou v aukci za dílo poválečného umění. Od českých autorů se na slovenských aukcích v prvním pololetí nic zajímavého neobjevilo. Ze zahraničního umění se nejdráže prodala rozměrná Námořní bitva od tureckého malíře Tahsina Diyarbakirliho. Na květnové aukci společnosti Art Invest obraz z roku 1919 odešel za vyvolávací cenu 60 tisíc eur. / js
ČTĚTE ART+ / www.ar tplus.cz Pr vní podzimní spad Těšíme se, co pro nás s nastávajícím podzimem připravily do svých katalogů tuzemské aukční síně. Opět budeme za vás listovat, přebírat, vybírat, komentovat, občas i doporučovat. Už první dražby na přelomu září a října nás obdaří rozšířenou nabídkou ateliérového skla, cennými zátišími Jana Smetany a Antonína Procházky, působivou sklomalbou Rudolfa Dzurka, dalším rozměrným Františkem Janouškem, velmi raným kartonem Mikuláše Medka, zdařilým sociálním žánrem Josefa Multruse, fotografiemi Jana Svobody či Miroslava Háka, ale třeba i variantou pravého křídla známého triptychu Jana Preislera Jaro. Když má sbírka renomé „Pokud je našim skutečným zájmem rozvoj a posilování našich sbírkových fondů, jednoduše nemůžeme tento způsob nákupu zcela ignorovat,“ říká o akvizicích z tuzemského i zahraničního aukční-
Od Schikanedera po Sýkoru Praha – Díla českých autorů se na světových aukcích objevují jen ojediněle, pokud se tak však již stane, jde většinou o velice zajímavé kusy. V letošním prvním pololetí jsme opět byli svědky několika mimořádných prodejů. Nejdražším dílem českého umění byl obraz Zákoutí Prahy od Jakuba Schikanedera, který se v květnu na aukci Sotheby’s v Londýně prodal za rekordních téměř
ho trhu šéfkurátorka pražského Židovského muzea Dana Veselská. Muzeum s významným odborným renomé v zahraničí si letos připomnělo dvě desetiletí svého fungování jako samostatná, nestátní instituce. V souvislosti s právě skončenou výstavou Příběh pokračuje přinášíme rozhovor o současné sbírkové a akviziční činnosti, o zkušenostech z domácího i zahraničního trhu a o provenienčním výzkumu, jenž je u nás stále tak trochu popelkou. Mladí lvi na trhu? Loňská výstava Mladí lvi v kleci v Liberci, která zatím nejucelenějším způsobem představila uměleckou scénu českých a moravských Němců před rokem 1945, měla ohromný divácký ohlas. Do konce září probíhá ještě její mírně pozměněná repríza, rozdělená mezi dvě sousední galerie v Chebu a v Ostrově nad Ohří. První představuje především pražskou scénu, druhá pak regiony. Vybíráme několik zajímavých děl nejen jako pozvánku na výstavu, ale i připomínku investičně a sbírkově velmi slibných autorů, které byste příště neměli v aukčních katalozích přehlédnout. Pokud se v nich budou objevovat…
Vítězná 11 150 00 Praha 5
tel.: 251 512 728 galerie@galeriekodl.cz
www.galeriekodl.cz
PŘIJÍMÁME OBRAZY DO NAŠÍ TRADIČNÍ PODZIMNÍ AUKCE NA PRAŽSKÉM ŽOFÍNĚ Emil Filla: Hlava muže s dýmkou olej na dřevě, dat. 1915 rozměry 40 × 30 cm vydraženo za 16 800 000 Kč rekordní prodej roku 2014
Václav Zykmund: Hlas z dálky olej na plátně, dat. 1937 rozměry 60 × 40 cm vydraženo za 3 000 000 Kč historicky nejvýše vydražené autorovo dílo
Joža Uprka: Pohřeb olej na plátně, rozměry 90 × 150 cm vydraženo za 2 300 000 Kč historicky nejvýše vydražené autorovo dílo
K O D L
–
T R A D I C E
O D
R O K U
1 8 8 5
aukce
22
9,8 milionu korun. Jiný obraz s pražským námětem od téhož autora v červnu dražila aukční síní Stockholms Auktionsverk. Pohled na Kampu z roku 1896 se prodal za přibližně trojnásobek odhadované částky, za 2,1 milionu korun. Od Františka Kupky, jemuž patří titul vůbec nejdražšího českého autora, se na trhu v prvním pololetí objevil zajímavý ženský portrét Růžový klobouk z roku 1906. Koncem května byl v Berlíně na aukci společnosti Grisebach vydražen v přepočtu za 9,6 milionu korun, přibližně dvojnásobek očekávané částky. Od téhož autora aukcemi ve Francii a v Německu prošlo ještě několik prací na papíře, z nichž nejvíce zaujal abstraktní pastel, který se prodal v březnu v Paříži přibližně za 700 tisíc korun. Jednou z nejdůležitějších událostí byla dražba čtveřice obrazů Josefa Šímy ze začátku 60. let, které začátkem června nabídly aukční síně Sotheby’s a Christie’s v Paříži. Prodaly se všechny čtyři obrazy, a to v roz-
art + antiques
J O S E F Š Í M A : R E F L Ê T G L A C I A L / 1961 olej na plátně / 162,5 × 130 cm / cena: 325 500 eur
mezí od 2 do 8,9 milionu korun. Dosažená cena za rozměrné plátno Reflêt glacial z roku 1961 je novým rekordem za poválený Šímův obraz a současně jednou z malířových
nejvyšších cen vůbec. Nad 5 milionů korun byl Šíma v Česku naposled dražen před šesti lety. Od Alfonse Muchy světovými aukcemi prošlo několik desítek plakátů a prací na papíře. Z obrazů nejvíce zaujala dílčí olejová studie k obrazu Slované v pravlasti, která se v březnu v Sotheby’s v Paříži prodala za 2 miliony korun. V Christie’s v Londýně měl začátkem května ještě velký úspěch Beneš Knüpfer, když se jeho Soubor tritonů prodal za 1,6 milionu korun. To je násobně víc, než kolik je umělcův rekord na českém trhu. Z poválečného umění je třeba jmenovat Václava Boštíka a Zdeňka Sýkoru. Menší Boštíkův obraz z roku 1965 byl začátkem června v Christie’s v Paříži vydražen za 1 milion korun. Dva Sýkorovy liniové obrazy ze začátku 90. let koncem května dražila společnost Lempertz v Kolíně nad Rýnem. Prodaly se s výraznými nárůsty za 2,5 a 3,5 milionu korun. / js
INZERCE
Milada Marešová V sirotčinci (1929)
Sophistica Gallery připravuje vydání monografie malířky Milady Marešové společně s výstavou v roce 2015. Pokud vlastníte díla této umělkyně, kontaktujte nás za účelem zařazení vašeho díla do soupisu.
sophisticagallery.cz
gallery
3
Zveme vás na aukci Výtvarné umění 20. století, ateliérové sklo, design 20. ZÁŘÍ 2014 / 14 hod. PRAGUE MARRIOTT HOTEL, V Celnici 8, Praha 1
Václav Špála – Pradlena, vyvolávací cena 700 000 Kč David Jiří – Prezidentova žena, vyvolávací cena 100 000 Kč Libenský, Brychtová – Země – měsíc, Dar autorů Josefu Bicanovi, vyvolávací cena 360 000 Kč Ladislav Sutnar – Venuše, vyvolávací cena 340 000 Kč František Vízner – Oranžová mísa, vyvolávací cena 280 000 Kč Houpací křeslo Nr. 3 – Thonet, vyvolávací cena 12 000 Kč
PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA Galerie DOROTHEUM, Ovocný trh 2, Praha 1 13.– 20. ZÁŘÍ 2014 po – pá / 10 –19 h, so / 10 –17 h (20. 9. pouze 10–13 h)
Aukční katalog na www.dorotheum.com www.youtube.com/dorotheumcz
28
rozhovor
art + antiques
Vytvářeli jsme styl doby Rozhovor s René Roubíčkem text: Johanka Lomová, Milan Hlaveš, Jan Wollner foto (portrét): Štěpánka Stein & Salim Issa, PRECIOSA Lighting
René Roubíček žije kromě Prahy také v Kamenickém Šenově. Tamní zahrada skrývá skleněné sochy, které se zde pomalu mění v součást přírody. Ta je obklopuje i pohlcuje. Mezi variantami sloupů navržených původně pro EXPO 67, skleněnými koulemi od paní Roubíčkové a zlomky se prohánějí dvě koťata Miluše a René, pojmenovaní právě po dvou nejstarších obyvatelích tohoto domu. Rozhovor jsme nakonec složili ze dvou. Jeden pořídil Milan Hlaveš, kurátor umělcovy retrospektivy v Uměleckoprůmyslovém museu před jedenácti lety, druhý jsme dotočili nyní, nedlouho po dokončení sochy EXPO 2 .
V květnu jste představil novou sochu EXPO2. Pracujete v ní s tvary spojujícími vaše starší práce pro světové výstavy. Jedná se o návrat do 60. let? Já bych to řekl jinak. Ono má sklo svoji osobitou tvářnost a já se vždy snažím, aby mluvilo co nejvíc za sebe, a ne za neschopnost autora. Abych mu co možná nejméně ublížil. Tedy hledám nejvhodnější možnou formu, která by mu dala příležitost, aby se mohlo předvést. To bylo východisko i vaší slavné realizace pro EXPO 58? Ano. Socha Sklo – hmota – tvar – výraz, kterou jsem tehdy v Bruselu vystavil, byla právě na tom postavena. Na myšlence, že sklo má své osobité vlastnosti. Snažil jsem se tehdy, stejně jako se snažím dnes,
aby sklo hovořilo, co možná nejrozmanitějšími způsoby, ale stále za pomoci svých vlastností. Jaký byl tehdy váš vztah k abstrakci ve výtvarném umění? Sledoval jste, co se dělo na československé výtvarné scéně, anebo jste byl ponořen spíše v samotném sklu? To, jak se abstrakce ve výtvarném umění hnala dopředu, sehrálo velkou roli, ale více než abstraktní umění mě zajímal samotný materiál, se kterým jsem pracoval. Šedesátá léta byla mezníkem mezi
R E N É R O U B Í Č E K P Ř E D S O C H O U E X P O ² V E S K L Á R N Ě P R E C I O S A / 2014
29
36
téma
art + antiques
Od slov k činům Nové stálé expozice moderního umění v regionech text: Ondřej Chrobák Autor je šéfkurátorem Moravské galerie v Brně.
Plánovač tras na Google Maps vyčíslí vzdálenost cesty autem mezi Chebem a Zlínem s mezizastávkami v Liberci a Kutné Hoře na 654 kilometrů, které za ideálních podmínek ujedete za sedm hodin a deset minut. Zvolená města na trase spojuje důležitá událost, zdejší krajské galerie výtvarného umění otevřely v minulých dvou letech nové stálé expozice moderního umění.
Jako první na jaře 2012 chebská GAVU, přesně za rok následovala zlínská Krajská galerie výtvarného umění. V letošním únoru se přidaly liberecké Lázně a na jaře přišel GASK v Kutné Hoře s novou koncepcí dlouhodobé prezentace umělecké sbírky. Při průměrné spotřebě automobilu Škoda Felicia 1,3 a aktuální ceně benzinu Natural 95 vyjde „grandtour“ po nových expozicích na necelé čtyři tisíce korun. Za vynaložený čas a peníze získáte komplexní informaci o všech zásadních proměnách současné mimopražské galerijní scény. Základní osnova stávající sítě krajských galerií výtvarného umění byla utkána v 50. let minulého století. Zahuštěna byla ještě během následující dekády. Regionální galerie vznikaly jako programový nástroj kulturní politiky komunistického režimu. Dnes není tato okolnost příliš reflektována, natož zdůrazňována. Raději se z historie připomíná krátké období na konci 60. let, kdy polevil ideologický dohled, a instituce mohly pracovat víceméně autonomně. Velkorysý rozpočet a minimum mimouměleckých ingerencí se z dnešní perspektivy naopak jeví jako nedostižný ideál, mytický zlatý věk. Nostalgii vyvolává i vzpomínka na zástupy spiklenců sjíždějících se do oblastních galerií na výstavy v Praze „zakázaného umění“, které za normalizace unikly dohledu regionálních funkcionářů. V listopadu 1989 sice ze dne na den skončil cenzurní tlak, velmi rychle se
však rozplynul také zájem veřejnosti o dříve zakázané i nezakázané umění. Rozpočty galerií stagnovaly, zpravidla nebyl dorovnáván ani každoroční nárůst cen služeb a energií. Instituce se tak během let postupně propadaly do stavu kritického podfinancování. Nakonec se vrátily také ingerence ze strany politické reprezentace, především po roce 2001, kdy byly galerie hromadně převedeny pod nově ustavené krajské samosprávy. Demokratický režim nepřevzal regionální galerie jako nástroj formulování vlastní kulturní politiky. Popravdě samotné instituce za posledních dvacet pět let nepředvedly příliš vůle adaptovat se na dynamicky se měnící společenskou realitu.
Debatujeme Takovou optikou se realizace nových stálých expozic hned v několika oblastních galeriích může zdát jako malý zázrak a blýskání na lepší časy. Optimismus posiluje skutečnost, že ve třech případech byla nově instalovaná stálá expozice součástí otevření nového sídla galerie. Do vybudování, respektive do konverzí historických objektu pro galerijní účely, natekly z veřejných rozpočtů a eurodotací finanční prostředky v řádech stamilionů. Bezprecedentní série konferencí, kolokvií a panelových diskuzí na téma stálých expozic byla důkazem, že minimálně dotčené regionální galerie cítí zodpovědnost a vážnost situace.
37
G A L E R I E V Ý T V A R N É H O U M Ě N Í V C H E B U : M O D E R N Í U M Ě N Í / kurátoři: Marcel Fišer, Ondřej Chrobák / foto: Jiří Gordon
Už první kulatý stůl, který inicioval na jaře 2010 kutnohorský GASK, však odhalil, že konsensus v dané problematice se nachází blízko bodu nula, a to jak mezi kurátory galerií, tak u přizvané odborné veřejnosti. Do centra pozornosti se primárně dostal samotný termín „stálá expozice“, tedy především adjektivum „stálý“. Pokusy kodifikovat ideální „stálost“ či „nestálost“ nabíraly chvílemi tragikomické rysy, nikoli nepodobné ironickým definicím „dočasnosti“ pro pobyt sovětských vojsk po invazi v srpnu 68. Sporným se ukázal samotný smysl či účel, tedy komu a čemu by měla stálá expozice sloužit. Argumentace očekáváním veřejnosti se vždy ukázaly jako málo nebo zcela nepodložené sociologickými průzkumy a tvrdými daty. Zahraniční zkušenosti nebyly pro lokální kontext příliš vypovídající, natož jednoduše aplikovatelné. Většinou se navíc opíraly pouze o přímou návštěvnickou zkušenost bez znalosti širších souvislostí fungování citovaných zahraničních příkladů. Především se ukázalo, že kurátorům vesměs chybí přímá, ale i zprostředkovaná zkušenost s podobným typem práce. Diskuze proto měly povážlivě akademický charakter, argumenty byly nalézány ad hoc a agenda kolokvií se víceméně opakovala bez výraznějších konstruktivních posunů. Přesto v jejich průběhu vykrystalizovala alespoň tři pomocná kritéria, na jejichž půdorysu lze posoudit,
jak se v praxi jednotlivé galerie vypořádaly s úkolem, kterému se nedalo vyhnout.
Základní kritéria První se vztahuje ke zmiňované „stálosti“ v prezentaci sbírek, která je nepochybně ambivalentní hodnotou. Absolutní neměnnost konstelace vystavených děl v expozici představuje konzervativní ideál, kdy generace návštěvníků muzea nacházejí ve stejném sále stále stejně rozmístěné obrazy. Pro ilustraci lze sáhnout po Starých mistrech Thomase Bernharda. Aplikovat příklad vídeňského Kunsthistorisches musea na prezentaci sbírky a provoz regionální galerie nebudí přílišnou důvěru v úspěch. Proti totálnímu zakonzervování navíc mluví zkušenost, že návštěvnost a zájem veřejnosti po dvou letech od otevření stálé expozice v českém prostředí dramaticky opadá. Na druhé straně časté obměny expozice stírají rozdíl mezi stálou expozicí a krátkodobou výstavou. Strach z delegitimizace samotného formátu stálé expozice jako tradičního pilíře muzejní praxe přiživily během diskuzí radikálové, kteří se nebáli kacířsky prohlásit stálé expozice za přežitek. Druhý důležitý spor se odehrál nad legitimitou jiného než chronologického řazení exponátů. Odrazovým můstkem pro polemiky se
42
profil
art + antiques
Jedna silueta, mnoho tváří Ana Mendieta v Rudolfinu text: Tereza Jindrová Autorka je výtvarnou redaktorkou A2.
Výstava Ana Mendieta: Stopy, kterou bude možné od října do začátku ledna navštívit v Galerii Rudolfinum, představí českému publiku jednu z výrazných umělkyň americké scény 70. a 80. let. Mnohovrstevnatá tvorba Any Mendiety i třicet let od její smrti vyznívá velice aktuálně a provokuje k různým, mnohdy i protichůdným způsobům čtení.
„Svět se změnil, zatímco jsem spal, aniž by se mě někdo ptal, co si o tom myslím. Tak už to od toho dne bylo pořád. Samozřejmě to tak bylo vlastně vždy, jen mi to nikdy nedošlo – až do toho rána. Překvapení za překvapením: některá dobrá, některá zlá, většinou někde mezi. Avšak vždy bez mého souhlasu.“ Těmito slovy začíná kniha Waiting for Snow in Havana: Confession of a Cuban Boy (2003), v níž Carlos N. M. Eire vypráví svou zkušenost nuceného exilu. Příběh začíná na Nový rok 1959 a Eire líčí z pohledu malého chlapce sled událostí, které vedly až k vypuknutí tzv. karibské krize roku 1962, i svůj další osud ve Spojených státech. Carlos i jeho starší bratr Tony patřili mezi více než čtrnáct tisíc dětí a mladistvých, kteří mezi prosincem 1960 a říjnem 1962 opustili kvůli obavám rodičů o jejich budoucnost Kubu a byl jim poskytnut azyl v USA. Exodus známý jako „Operace Peter Pan“ byl zaštítěn americkou vládou a katolickou církví. Část dětí byla ihned umístěna k příbuzným nebo rodinným přátelům, většina jich ale zůstala několik týdnů v utečeneckém táboře v Miami, odkud byly následně rozvezeny do třiceti různých států. Takový byl i osud dvanáctileté Any Mendiety a její o dva roky starší sestry Raquelin, které z Miami putovaly do sirotčince v Dubuque ve státě Iowa a následně vystřídaly několik pěstounských rodin. Jejich
otec byl režimu Fidela Castra nepohodlný a v souvislosti s neúspěšnou americkou invazí v Zátoce sviní byl uvězněn a strávil osmnáct let v kubánském vězení. Matka a mladší bratr přicestovali za děvčaty do Spojených států až v roce 1966. Eire, který byl v době emigrace jen o rok mladší než Ana Mendieta, líčí ve své autobiografii Kubu v podstatě jako ztracený ráj. Přestože se časem integroval do americké společnosti a stal se profesorem historie na Yaleově universitě, je kniha silným svědectvím o lásce k rodné zemi a o jejím chybění. I Mendieta se postupně přizpůsobila novému prostředí a stala se „kubánsko-americkou“ umělkyní s mezinárodním renomé. Zkušenost toho, co bychom mohli označit jako „vykořenění“, ji ovšem provázela po celý život a můžeme ji považovat za jeden ze základních kamenů její tvorby.
Moment šoku Psychologie utečence, který byl nucen opustit domov a byl odloučen od svých nejbližších, je specifickou oblastí pro odborný výzkum, ale B E Z N Á Z V U ( B O D Y T R A C K S ) / 1974 / barevná fotografie, dobový tisk Collection of Igor DaCosta / © The Estate of Ana Mendieta Collection, L.L.C.
52
architektura
art + antiques
Korunní svědek text: Karolina Jirkalová foto: Tomáš Souček
Že půjde o výjimečný přístup k rekonstrukci, naznačovala již architektonická studie Štěpána Valoucha a Jiřího Opočenského z ateliéru ov-a, která byla v roce 2009 oceněna v rámci Young Architect Award. Realizace Spolkového domu ve Slavonicích, dokončená na sklonku loňského roku, pak tato očekávání v plné míře naplnila.
Nejlepší architektura vzniká téměř vždy v dialogu architekta a stavebníka. Dá se dokonce říct, že na výsledku se podílejí rovným dílem. A čím dříve architekt do procesu vstoupí, tím lépe – zcela klíčové pro konečný úspěch je totiž již zadání. Jen z oboustranně otevřené a aktivní spolupráce má šanci vzniknout stavba, s níž jsou spokojené obě strany, která dobře slouží svému účelu a zároveň reprezentuje ideje autorů i uživatelů. Spolkový dům ve Slavonicích, který pro Slavonickou renesanční navrhli a ke konečné
realizaci dovedli architekti Valouch a Opočenský, je toho skvělým příkladem. Příběh domu začíná na počátku 30. let minulého století, kdy se německé spolky ve Slavonicích spojily a v roce 1932 si pro své potřeby postavily spolkový dům, tzv. Deutsches Haus. Po druhé světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva ze Slavonic sloužil dům jako společenské zázemí městečka, později především jako kino. Prošel několika nepodařenými úpravami a jeho stav se postupně zhoršoval. V roce 2005, kdy ho koupila místní nezisková společnost Slavonická renesanční,
to byla nevzhledná chátrající stavba s mnoha přístavbami a přebouranými interiéry. Z původní slávy Deutsches Haus nezbylo nic. Ateliér ov-a vstupuje na scénu o dva roky později, kdy Olga Žampová, ředitelka Slavonické renesanční, hledá architekta, který by vypracoval studii rekonstrukce, s níž by bylo možné žádat o dotace. Její původní představa, že studii vypracuje nějaký renomovaný architekt, vzala brzy zasvé. Společnost, která se zadlužila již nákupem domu, měla velice skromné prostředky, na studii bylo navíc kvůli dotačním termínům málo času. Žampová se nakonec na doporučení svých známých obrátila na mladého architekta Štěpána Valoucha, který právě spolu s Jiřím Opočenským rozjížděl činnost ateliéru ov-a. Oslovení začínajícího ateliéru má oproti spolupráci se zavedenými kancelářemi jednu velkou výhodu – velké osobní nasazení architektů. Tak tomu bylo i v tomto případě. Dvojice Opočenský-Valouch za sebou měla jen několik málo realizací a slavonický projekt byl pro ně velkou příležitostí. Se Slavonickou renesanční spoluvytvářeli i zadání projektu, společně hledali, jaké prostory by potřebám společnosti nejvíce vyhovovaly a jaký přístup k rekonstrukci zvolit. Jejich spolupráce s Olgou Žampovou byla od počátku založená na důvěře a s ní spojené odvaze – na straně architektů se to projevilo ochotou pracovat bez jistého honoráře, na straně ředitelky Žampové a jejích kolegů pak ochotou ručit za půjčky na stavbu svým soukromým majetkem.
53
V roce 2010 získal projekt rekonstrukce Spolkového domu dotaci v rámci Operačního programu životní prostředí. Částka o celkové výši bezmála 60 milionů korun (90 % dotace, 10 % spolufinancování) je určena nejen na stavbu a vybavení, ale také na první dva roky provozu.
Kontinuita Při prohlídce obnoveného Spolkového domu člověk zaváhá, jestli se náhodou neocitl ve Švýcarsku. Čistá bílá kompaktní hmota, formální jednoduchost a pevnost. Jednotné vyznění exteriéru a interiéru, celku a detailu. Barevná i materiálová střídmost. A zároveň konstrukčně i technologicky náročná, a v některých aspektech také dosud neprověřená řešení. Klíčovým rozhodnutím bylo zachovat co možná nejvíc ze stávající budovy, byť by nejspíš bylo levnější a jednodušší dům zbourat a postavit nový. Z památkového hlediska navíc stavba velkou cenu neměla – z původní podoby z 30. let zůstaly v podstatě
jen obvodové zdi. Pro Slavonickou renesanční je však zachování kontinuity a paměti místa základní hodnotou, takže o smyslu rekonstrukce nikdo nepochyboval. Dům je korunním svědkem světlých i temných stránek nedávné historie tohoto regionu. Místní německy mluvící obyvatelé ho postavili z vlastních příspěvků a sloužil jako společenské centrum obce. Tyto aktivity však souvisely i s nacionalistickými náladami, které ve 30. letech sílily v celém pohraničí. Po válce se pak v budově připravoval odsun německých obyvatel, během kolektivizace 50. let se zde konaly lidové soudy, probíhaly tu komunistické schůze… Hledání nové podoby Spolkového domu začali architekti návratem k původní stopě domu, očištěním základního tvaru od novodobých přístaveb. V tom jim vyšel naproti i schválený regulační plán Slavonic. Aby se do budovy vešel celý program, původní hmotu o dva metry navýšili – dům stojí až za hradbami, takže tím nijak nenarušili památkově chráněné renesanční městské jádro.
Logickou strukturu města jeho navýšením dokonce podpořili, neboť Spolkový dům se tak zařadil do vnějšího prstence veřejných staveb, po bok kostela, zbrojnice či školy. Výsledná hmota je elementární, téměř archetyp domu. Čistý tvar narušuje jediný detail – torzo původního štítu s vročením 1932 a městským znakem. Fasáda zůstala bez omítky, je jen nabílená, takže je dobře patrné původní zdivo začleněné do nového celku. Sami autoři mluví v této souvislosti o „sgrafitu“, které je „svědkem uplynulé doby“. Provoz budovy měl být pokud možno energeticky nenáročný, a to nejen kvůli provozním nákladům, ale také s ohledem na to, že Slavonická renesanční se soustřeďuje na environmentální výchovu. Snížení spotřeby energie u starého domu však v podstatě nelze uskutečnit bez izolací. Běžné vnější zateplení však vzhledem ke konceptu odhalené fasády-sgrafita nebylo žádoucí. Architekti tak přistoupili k málo vyzkoušené a obávané vnitřní izolaci. Mohli si to dovolit
11
1. Art Consulting Brno – Praha
AUKCE MISTROVSKÝCH DĚL 18.–20. STOLETÍ EXKLUZIVNÍ VÝBĚR OBRAZŮ Topičův salon Praha 1, Národní třída 9
Neděle 5. 10. 2014 v 13:30 hod. Předaukční výstavy 26. 9. – 5. 10. 2014 denně, včetně víkendu i svátků od 10:00 do 18:00 hod. Večerní komentovaná prohlídka se koná ve středu 1. 10. 2014 v 19:00 hod. Kompletní katalog i s fotografiemi najdete na: www.acb.cz email: praha@acb.cz, brno@acb.cz, tel. galerie: 603 424 913, 224 232 500, 542 214 789
nové knihy
61
Obrazy krásy a spásy Petr Jindra, Michaela Ottová (eds.)
Rozměrný katalog stejnojmenné výstavy představuje rozsáhlé a málo zpracované téma gotického umění v jihozápadních Čechách. Široký kolektiv autorů se v první části knihy soustřeďuje na historický a kulturní vývoj oblasti Pošumaví a Šumavy. Zvláštní důraz autoři kladou na sledování toho, kdo oltáře, kostely i předměty uměleckého řemesla objednával. V druhé části publikace se nalézají klasická katalogová hesla. Nechybějí ani fotografie připomínající expozici v plzeňských Masných krámech, kde výstava v loňském roce proběhla. Arbor vitae a ZČG 2013, 496 str., 1990 Kč
Otto Placht: El Libro Mágico V. Dejčmar, O. Placht, V. Skálová (eds.)
Na počátku 90. let navštívil malíř Otto Placht Jižní Ameriku. Jeho rozměrné obrazy jsou od té doby přímo ovlivněny Amazonií, mystickými příběhy a uměním místního kmene Šipibó. Psychedelické monumentální krajiny byly pod názvem Metaformy pralesa nedávno vystaveny v Galerii Václava Špály. Dnes Placht žije střídavě v Pucallpě v Peru a v Praze a jeho tvorba stojí někde mezi oběma místy. Kniha obsahuje zpověď samotného umělce i texty od lidí, kteří ho obklopují. Vedle reprodukcí maleb zde nalezneme umělcovy deníky a fotografie Amazonie. Torst 2014, 312 str., 999 Kč
Rostislav Vaněk Typograf a pedagog na pražské škole uměleckoprůmyslové se proslavil především řešením vizuálního stylu Československých aerolinií
a pražského informačního systému. Logo i informační tabule pražského metra navrhl v 80. letech. Za padesát let své práce, kterou nová kniha mapuje, se věnoval širokému spektru vizuální komunikace zahrnující také úpravy knížek, plakátů či přebalů desek. Publikace je uvedena krátkým a výrazně osobním textem historika umění Jiřího Šetlíka, následuje jakési celoživotní portfolio autora, který již více než padesát let spoluutváří náš veřejný prostor. KANT 2014, 425 str., 650 Kč
Podle přírody! Petra Trnková
V návaznosti na výstavu L’etude d’apres nature, která v roce 2012 proběhla v Moravské galerii v Brně, vychází nyní kniha sledující vztah fotografie a umění v 19. století. Autorka se zajímá o místní sbírky, které jsou však popisovány na základě podrobné znalosti aktuální mezinárodní diskuse problému. Kniha je rozdělena do třech kapitol podle třech možných uživatelů fotografie – umělce, fotografa a teoretika umění. Barrister & Principal 2014, 176 str., 295 Kč
Psychedelia ve vizuální kultuře beatového věku 1962–1972 Zdeněk Primus
Sešitová kniha, jejíž obal je tvořen složeným plakátem, se z pohledu hudebněhistorického i uměleckohistorického věnuje československým beatovým a rockovým plakátům i plakátům filmovým z let 1962–72. Nalezneme zde reprodukce plakátů The Primitives Group, The Plastic People of the Universe nebo těch lákajících na filmy Beatles a Michelangela Antonioniho. Jedná se zároveň o katalog výstavy, která bude v příštím roce k vidění v Českých Budějovicích a v Trutnově. KANT 2014, 120 str., 198 Kč
Orbis pictus Františka Kupky Markéta Theinhardtová, Pierre Brullé
S podtitulem Mezi symbolismem a reportáží vychází katalog letní výstavy v plzeňské Západočeské galerii. Publikace obsahuje reprodukce Kupkovy tvorby pro francouzská tištěná média z počátku 20. století i fundované uměleckohistorické texty na dané téma. Společensky a politicky angažované karikatury i ornamentální řešení stránek novin, kterým se Kupka v počátcích své umělecké kariéry věnoval, představují spíše opomíjenou část jeho tvorby. Kniha stejně jako výstava vznikla ve spolupráci s pařížským Musée d’Orsay. Arbor vitae a ZČG, 196 str., 990 Kč
66
na trhu
art + antiques
Nábytek z Holic text: Ladislav Zikmund-Lender Autor je historik architektury a designu.
Po vybavení pánského pokoje od Josefa Gočára, které bylo draženo na jedné z jarních aukcí, přichází nyní na trh nábytkový soubor od dalšího Kotěrova žáka Otakara Novotného. Jde o část zařízení domu lékaře Čeňka Zemánka v Holicích z let 1912 až 1915, které bude nabízeno včetně Novotného původních kresebných návrhů.
Architekt Otakar Novotný (1880–1959) patřil mezi nejstarší žáky Jana Kotěry, které tento „zakladatel české moderní architektury“ vychoval na pražské UMPRUM. První generaci autorů, kteří „bojovali po Kotěrově boku za novou architekturu“, jak sám Novotný cestu k české moderní architektuře heroizoval, tvořili vedle Kotěry Kamil Hilbert, Antonín Pfeiffer nebo Dušan Jurkovič. Proti nim stavěl Novotný Kotěrovy protivníky, jejichž reakce byla často realizována i v osobní rovině, jako byli Jan Koula, Josef Fanta nebo Antonín Balšánek. Mezi příslušníky „druhé generace“, nejvěrněji následující až do hlubokých 30. let Kotě-
rovy architektonické vzory, vyčnívá právě Otakar Novotný, rozvíjející tradicionalistickou variantu Kotěrovy racionální moderny, a Ladislav Machoň, pohrobek Kotěrova ateliéru snažící se po celá 20. léta realizovat Kotěrovy monumentalistické vize. Za důležitou součást Kotěrovy architektury Novotný považoval zahrnutí tradice. Po vzoru svého učitele sám prosazoval „vniknutí do ducha bývalé tvorby a přemýšlivou aplikaci starých tvarů“. Strategie modernistů ale zdaleka nebyla pouze eklektická. Byli stoupenci tvůrčí syntézy převzatých historických postupů a novátorských strategií, ať už estetických, nebo konstrukčních. Novot-
S T O L E K A D V Ě S T O L I Č K Y / dřevo a světlé dýhy / výška: stolek 78 cm, stoličky 60 cm
ného projekt vily Jana Otty na Zbraslavi je například v kompozici i v detailu variací na barokní letohrádek, barokizujícím tvarům odpovídal i interiér, kde se uplatňovaly kulaté tvary. Typově se jednalo o různé taburety s vysokým čalouněním, členěné otomany, kruhové konferenční stolky, skleníky s oblým zakončením apod. Přestože Novotný v roce 1904 Kotěrův ateliér opustil a založil si vlastní, představovala pro jeho generaci učitelova tvorba normativ. V roce 1908 podnikl studijní cestu do Anglie, Belgie a Nizozemí, kde se nadchl pro tvorbu Hendrika Berlageho nebo Jacoba Johanna Pietera Ouda, z jehož
K Ř E S L O / dřevo, světle hnědá dýha, čalounění / výška: 85 cm
67
P Ů V O D N Í N Á V R H O T A K A R A N O V O T N É H O / kolem 1911
teoretických principů později často citoval. Vrcholem této inspirace byl Štencův nakladatelský dům v Praze, tělocvičny v Holicích a v Rakovníku a rodinné domy Jana Váni v Benešově, Františka Lexy v Rakovníku nebo právě Čeňka Zemánka v Holicích. Novotný si současně uvědomoval, že účelnost „se může projevovat velmi rozmanitě“ a že „každý funkční tvar vzniká z velikého množství možností“. Pluralita formálních řešení a stylových tendencí tak pro něj byla samozřejmá. Právě pro Novotného tvorbu se tak propletení moderní a tradiční formy stalo tolik příznačným.
Pro různé místnosti Část nábytkového souboru z různých interiérů domu Čeňka Zemánka v Holicích nabízí v září k prodeji aukční dům Dorotheum. Novotného nábytek se v aukci naposledy objevil před sedmi lety, kdy tentýž akční dům za 1 milion korun vydražil světlou verzi kubizující jídelny, jaká se nachází ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea. Znovu byl pak tento soubor po jednotlivých kusech
K N I H O V N A / dřevo,ořechová a světlá dýha, uvnitř jasanová dýha / 190 × 176 × 40 cm
rozprodán v červnu 2011 na aukci sbírky manželů Hascoeových v Londýně. Aktuálně nabízený set ze Zemánkova domu v Holicích obsahuje půlkruhový psací stůl, pohovku s křeslem, dva taburety s kónickým odkládacím kruhovým stolkem, skleník, stojací kovovou lampu a dvě kovová stínítka. K tomu jsou nabízeny návrhy opatřené razítkem Novotného ateliéru, některé jsou kolorované, jiné pravděpodobně technické, prováděcí. Nabízený soubor je stylově poměrně různorodý. Křeslo s pohovkou vykazuje jednoduché kubizující tendence, psací stůl a taburet s kónickým stolkem představuje spíše obrat k biedermeieru, skleník naopak ke geometrické, racionální moderně pěstované v té době Gočárem, Janákem a dalšími. Nabízí se tedy domněnka, že jednotlivé části byly v domě v různých interiérech. Částečně o tom svědčí i dobové fotografie: pohovka, pravděpodobně i s křeslem, se nacházela v čekárně Zemánkovy ordinace, oproti tomu taburet s kónickým stolkem v reprezentativní obytné místnosti domu, jejíž vybavení
bylo ve stylu připomínajícím biedermeier, empír, nebo dokonce v náznacích druhé rokoko. Svědčí o tom i popisy, které v minulosti publikoval historik umění Pavel Panoch. Psal, že prostory ordinace a čekárny byly spíše geometrizující, zatímco vybavení obytné haly se neslo v duchu historizujících reminiscencí. Nábytek v ordinaci a čekárně měl být dle Novotného záznamů z dubového dřeva, půlkruhový psací stůl v pracovně Čeňka Zemánka byl vyroben z amerického leštěného ořechu s vnitřky z bílého javoru. Nábytek v obytné hale byl proveden v kombinaci dubu, ebenu a černě mořené hrušky. Jak o tom svědčí návrhy jiných kusů nábytku (prohnutá křesla) i záznamy o tapetách, hlavní barvou čalounění v obytné hale byla sytě zelená. Nábytek připomínající biedermeierové tvarosloví byl kolem roku 1910 velmi blízký i dalším představitelům tzv. druhé generace modernistů. Pavel Janák například navrhl pro firmu Glazar vybavení ložnice s prvky barokně šroubovitých noh, ořechovou toaletu a kredenc nebo makasarový pánský
pohyb, pohyb! 3. 10.—15. 11.
23 vernisáž 2. 10. v 18 h galerie petr žaloudek na příkopě 12, praha 1
Výstava představí fenomén pohybu ve výtvarném umění. Tento trend zažíval velký rozmach v šedesátých letech, kdy vlna kinetického umění a op artu, tedy tvorby pracující s optickým klamem, který pohyb simuloval, ovládla celou světovou výtvarnou scénu. Díla důležitých výtvarníků, kteří tehdy k tomuto trendu patřili, jsou nyní velmi vyhledávaná a sběratelský zájem o ně každým rokem zřetelně stoupá. Na výstavě budou vystavena a většinou i k prodeji nabízena unikátní díla těchto renomovaných umělců: asis antonio / francie biasi alberto / itálie costalonga franco / itálie dobeš milan / slovensko finzi ennio / itálie garcia-rossi horacio / francie hilmar jiří / česko leparc julio / francie megert christian / německo pérez-flores dario / francie sobrino francisco / francie staudt klaus / německo wilding ludwig / německo
www.galerie-zaloudek.cz
artmix
Centrum současného umění DOX První linie (do 22. 9.); Martin Rajniš: Huť architektury (do 17. 11.); Miroslav Salava: Kůže (do 5. 10); Lumír Jisl a Mongolsko (do 21. 9); StartPoint 2014 (od 19. 9. do 27. 10.) Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie AVU Lenka Falušiová, Alena Kožená, Eva Vápenková: Spirála krajiny (od 1. 10. do 23. 10.) U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz Galerie Futura Coming to Reality (do 21. 9.); Jeanne Moynot: Špinavá přední skla (do 21. 9.); Kometa (od 2. 10. do 4. 1. 2015) Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraproject.cz GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác Jan Vičar: Chtěl jsem být generál, ale válka byla příliš krátká (do 21. 9.); Intervence_2 Adam Vačkář: První a poslední věci (od 19. 9. do 30. 11.) Karlova 2, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům fotografie Andreas Müller-Pohle: Koincidence (do 19. 10.) Revoluční 5, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Kamenného zvonu Josef Váchal: Magie hledání (od 17. 9. do 4. 1. 2015) Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Zlatého prstenu Vlasta Vostřebalová Fischerová: Mezi sociálním uměním a magickým realismem (do 14. 9.); Kateřina Zochová: Start up (od 12. 9.) Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Městská knihovna Milena Dopitová: Miluji a přijímám (do 30. 11.) Mariánské nám. 1, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Zámek Troja Vášeň, sen a ideál (do 2. 11.); Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp (do 2. 11.) Zámek Troja, Praha 7 / www.ghmp.cz Galerie Millennium Babí léto: přehlídka autorů z okruhu galerie (do 28. 9.) Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO Wolfe von Lenkiewicz: Paintings (do 14. 10.) Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 / www.galeriemiro.cz Galerie Polského institutu Soutěž Vícejazyčnost je bohatství 2014 (do 17. 10.) Malé nám. 1, Praha 1 / www.polskyinstitut.cz
NG – Schwarzenberský palác Pocta Michelangelovi / 1475–1564 (do 19. 10.) Hradčanské náměstí 2, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Šternberský palác Rakouské a německé umění 2. pol. 19. stol. (do 29. 3. 2015) Hradčanské náměstí 15, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Veletržní palác Vivat Musica (do 2. 11.); 40. výročí požáru Veletržního paláce (do 8. 2. 2015); 90. výročí založení Sbírky francouzského umění 19. a 20. století (do 31. 12.); Gustav Klimt: Dáma s rukávníkem (do 31. 12.) Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz Trafačka – Trafo Gallery Osada (do 23. 9.); Re-prezentace (od 25. 9. do 19. 10.) Kurta Konráda 1, Praha 9 / www.trafacka.cz UPM – hlavní budova Václav Šerák & žáci: Oheň – Hlína – Led (do 14. 9.) Ulice 17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz
LITOMĚŘICE
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích Nekonečné perspektivy: krajina a veduty 19. století ze sbírky Patrika Šimona (do 21. 9.); Bohumil Zemánek – Sochy (do 19. 10.) Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz
LIBEREC
Oblastní galerie Liberec Josef Führich: Z Chrastavy do Vídně (do 14. 9.); František Kupka: Vanoucí modře (do 14. 9.); Erwin Müller (od 11. 9. do 16. 11.) Masarykova 14, Liberec / www.ogl.cz
MIKULOV
UPM – Obecní dům Secese: Vitální 1900 (do 31. 12. 2015) Nám. Republiky 5, Praha 1 / www.obecnidum.cz
Regionální muzeum v Mikulově Piaristické školy v Mikulově a jejich vědecké přístroje; Z pokladů mikulovských farností (do 31. 10.) Zámek 1, Mikulov / www.rmm.cz
BRNO
NÁCHOD
MG – Jurkovičova vila Krajinou Koncernovaného designu (do 29. 3. 2015) Jana Nečase 2, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Místodržitelský palác Holland_retro_style (do 26. 10.) Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Pražákův palác 26. Bienále Brno (do 26. 10.) Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum 26. Bienále Brno (do 26. 10.); Dětské křticí soupravy (do 12. 10.) Husova 20, Brno / www.moravska-galerie.cz Richard Adam Gallery Vítej doma příteli! (do 14. 9.); Jakub Špaňhel (od 24. 9. do 25. 1. 2015); Galerie na Mostě – Luděk Rathouský (do 14. 9.); Vladimír Houdek (od 24. 9. do 25. 1. 2015); Galerie za stěnou – Fraser Brocklehurst (do 14. 9.); Jiří Franta (od 24. 9. do 25. 1. 2015) Ve Vaňkovce 2, Brno / www.ragallery.cz
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Dům umění František Lesák: Nauka o přírodě (do 4. 10.) Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice / www.ducb.cz
Galerie 1 (MÚ Praha 1) Fotografická výstava na téma senioři; První tahy – Druhá míza (do 13. 9.); Přítomnost a budoucnost Prahy 1 (od 18. 9. do 18. 10.) Štěpánská 47, Praha 1 / www.galerie1.cz
Alšova Jihočeská galerie – Zámecká jízdárna Tvrzení moderny (do 28. 9.); Alfred Kubin a Sascha Schneider: Démoni ze země nevědomí (do 28. 9.); Alfons Mucha v zrcadle doby (do 28. 9.) Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou, č. p. 144 / www.ajg.cz
Karlin Studios PAST PRESENT PAST (od 17. 9. do 26. 10.) Křižíkova 34, Praha 8 / www.karlinstudios.cz
CHEB
Latin Art Gallery Eugenie Belden: „Živá země“ (do 10. 9.) Jungmannova 17/3, Praha 1 / www.latin-art.com
GKK – Zámek Klenová, Sýpka Roman Franta: Jenom láska; Frank Domin: Fotografie (do 31. 10.); Alberto Aragón Reyes: Black (do 17. 9.) Klenová 1, Janovice nad Úhlavou / www.gkk.cz
Galerie výtvarného umění Petr Šmalec: Ilustrace, hádanky; Mladí lvi v kleci (do 28. 9.); Sněhové stopy Ladislava Čepeláka; Thomas Theodor Heine: Květinový den (do 5. 10.) Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz
Museum Kampa Jiří Kolář (24. 9.–18. 1. 2015); Richard Fremund (od 18. 9.); Pohádkový svět Zdeňka Smetany (do 5. 10.) U Sovových mlýnů 2, Praha 1 / www.museumkampa.cz
KLATOVY
NG – Klášter sv. Anežky České JaeEun Choi: Dům, který se nepřetržitě pohybuje v kruhu (do 21. 9.) U Milosrdných 17, Praha 1 / www.ngprague.cz
GKK – Kostel sv. Vavřince Zuzana Čížková: Moje cesty (do 31. 10.) Plánická, Klatovy / www.gkk.cz
GKK – Galerie u Bílého jednorožce Milan Perič: Luther’s army (do 2. 11.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz
Galerie výtvarného umění Václav Macháň (od 13. 9. do 9. 11.); Alžběta Skálová (od 18. 9. do 9. 11.) Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz
OPAVA
Dům umění Liptovský Mikuláš: Město v krajině (do 29. 9.); Martin Martinček ve sbírkách muzea Janka Král’a v Liptovském Mikuláši (do 26. 10.); Liechtensteinové v Opavském knížectví / 1614–1945 (do 1. 11.); Nositelé tradice lidových řemesel (do 16. 9.); Bohumil Hrabal barevně i černobíle (od 17. 9. do 7. 10.); Jaromír Čejka: Sídlištní lidé (od 18. 9. do 1. 11.); Španělští umělci pařížské školy (do 1. 11.) Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz Obecní dům Concordia (do 28. 9.) Ostrožná 46, Opava / www.oko-opava.cz
OLOMOUC
MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Tajemství skrytá pod zemí (do 28. 9.); Ivan Theimer: Cesta světla (od 25. 9. do 16. 11.) Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz MUO – Muzeum moderního umění Vnitřní okruh v současné české fotografii (do 5. 10.); Vladimír Birgus: Fotografie (do 14. 9.) Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz
OSTRAVA
Galerie města Ostravy Tomáš Vaněk: Paricip č. 178 (do 30. 9.) Ruská 101, Ostrava – Vítkovice / www.galeriemestaostravy.cz Galerie výtvarného umění v Ostravě Dita Pepe (do 14. 9.); Proměny německé grafiky přelomu 19. a počátku 20. století (do 14. 9.) Poděbradova 1291/12, Ostrava / www.gvuo.cz
Industrial Gallery One Step Forward vol. 3: CZ/SK malba (od 9. 9. do 10. 10.) Zahradní 10, Ostrava / www.industrialgallery.cz
PLZEŇ
ZČG – Masné krámy Zdeněk Sekal: Sekal a Japonsko (do 21. 9.) Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz
INZERCE
PRAHA
87
88
komiks
art + antiques
5
11. 9. — 16. 11. 2014
Erwin Müller
JakubŠpaňhel 24. 9. 2014 - 25. 1. 2015
www.ragallery.cz www.facebook.com/ragallery
vernisáž 23. 9. 2014 v 18 hodin
Výstava se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Záštitu nad výstavou převzal primátor statutárního města Brna Roman Onderka.
Partneři výstavy: